Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav podnikové ekonomiky
SPOLEČENSKÉ PŘÍNOSY MULTIFUNKČNÍHO ZEMĚDĚLSTVÍ
Diplomová práce
Vypracovala: Bc. Romana Bendová Vedoucí diplomové práce: Ing. Simona Miškolci, Ph.D.
Brno 2006
Prohlášení: Prohlašuji, že diplomovou práci na téma Společenské přínosy multifunkčního zemědělství jsem vypracovala samostatně a že jsem uvedla veškeré informační zdroje, ze kterých jsem čerpala informace.
V Brně dne 26.5.2006
………………………...
2
Poděkování: Děkuji Ing. Simoně Miškolci, Ph.D., vedoucí diplomové práce, za metodické vedení, cenné rady a konzultace při zpracování diplomové práce.
3
OBSAH 1. ÚVOD ...................................................................................................................................6 2. CÍL PRÁCE .........................................................................................................................8 3. LITERÁRNÍ REŠERŠE .....................................................................................................9 3.1 Zemědělská výroba a její specifika ...............................................................................9 3.2 Funkce zemědělství ve společnosti ................................................................................9 3.2.1 Historický vývoj .........................................................................................................9 3.2.2 Trvale udržitelný rozvoj a zemědělství ....................................................................11 3.2.3 Definice multifunkčního zemědělství.......................................................................12 3.2.4 Funkce zemědělství ..................................................................................................14 3.3 Tržní souvislosti zemědělství .......................................................................................15 3.3.1 Agrární trh ................................................................................................................15 3.3.2 Teoretická východiska podpory odvětví ..................................................................17 3.4 Poptávkové souvislosti..................................................................................................22 3.4.1 Preference spotřebitelů a metody jejich odhalení.....................................................22 3.4.2 Netržní hodnocení.....................................................................................................24 4. METODIKA ......................................................................................................................28 4.1 Příprava podkladových materiálů pro realizaci výzkumu .......................................29 4.2 Volba metody analýzy preferencí, metody evaluace a techniky výzkumu..............29 4.3 Identifikace společenských přínosů zemědělství a návrh hierarchické struktury .30 4.4 Návrh dotazníku ...........................................................................................................32 4.5 Testování dotazníku .....................................................................................................36 4.6 Provedení výzkumu ......................................................................................................37 4.7 Zpracování informací...................................................................................................37 4.8 Komparace výsledků a formulace závěrů ..................................................................41 5. VLASTNÍ PRÁCE.............................................................................................................43 5.1 Identifikace společenských přínosů zemědělství........................................................43 5.2 Analýza informací získaných metodou dotazníkového šetření ................................46 5.2.1 Postoje respondentů ke společenským přínosům zemědělství .................................46 5.2.2 Preference respondentů pro společenské přínosy zemědělství.................................52 5.2.3 Evaluace mimoprodukčních přínosů zemědělství ....................................................62 5.2.4 Charakteristika výběrového souboru ........................................................................74 6. DISKUSE............................................................................................................................79
4
6.1 Komparace dosažených výsledků s výsledky studií ve vybraných zemích EU .......79 6.2 Evaluace mimoprodukčních přínosů zemědělství .....................................................83 7. ZÁVĚR ...............................................................................................................................87 8. LITERATURA ..................................................................................................................90 9. SEZNAM PŘÍLOH ...........................................................................................................95
5
1. ÚVOD Rozhodující
úloha
zemědělství
byla
historicky
spojována
především
se zabezpečením dostatku potravin. V souvislosti se zvyšováním příjmů společnosti v hospodářsky vyspělých zemích, zejména v zemích Evropské unie (EU), se vnímání úlohy zemědělství
mění.
Společnost
v posledních
desetiletích
klade
zvýšený
důraz
na multifunkčnost zemědělské činnosti, tzn. že výroba potravin je chápána jen jako jedno z možných využití vzácných přírodních zdrojů. Multifunkční zemědělství vychází ze společenského a politického konsensu v postoji k očekávaným výstupům zemědělství. Za ty je považována nejen produkce zemědělských komodit, ale také produkce sdružených výstupů, a to zejména přínosů environmentální a sociální funkce zemědělství.
Výstupy produkční funkce mají charakter komodit (zboží), které jsou obchodovány na existujících trzích zemědělských produktů a potravin. Tyto trhy, zejména pak na nich stanovené ceny, přímo ovlivňují rozsah i strukturu zemědělské produkce i příjmy zemědělců. Poskytování společenských přínosů produkční funkce je tedy stimulováno zejména prostřednictvím cen zemědělských výrobků. Mimoprodukční (nekomoditní) přínosy mají charakter externalit nebo veřejných statků, pro které neexistují funkční trhy, na kterých by se formovala na základě střetu nabídky a poptávky tržní cena. Absence informací o hodnotě mimoprodukčních přínosů vede v zemědělství k neefektivní alokaci vzácných zdrojů, která se projevuje nedostatečnou nabídkou těchto přínosů a vyvolává tak potřebu
státních
zásahů.
Mimoprodukční
přínosy,
ať
již
je specifikujeme
v ekonomickém a sociálním rozvoji venkovských regionů, v ochraně životního prostředí, v rozvoji krajiny, či v úloze zajišťování potravinové bezpečnosti, se stále častěji stávají argumentem pro podporu zemědělství v rámci hospodářských politik ve všech ekonomicky vyspělých zemích, zejména pak v zemích EU.
Z hlediska efektivní alokace vzácných přírodních zdrojů, která by vedla k Paretovu zlepšení, je žádoucí znát společenskou významnost společenských přínosů zemědělství a ekonomickou hodnotu netržních přínosů. Na základě zjištěných preferencí spotřebitelů lze posoudit, zda jsou státní zásahy cíleny tak, aby uspokojovaly společenské potřeby a vedly k růstu blahobytu společnosti. Znalost ekonomické hodnoty netržních přínosů umožňuje posoudit, zda veřejné prostředky vynakládané na jejich produkci jsou efektivní. Syntézou informací o preferencích spotřebitelů a hodnotě netržních přínosů lze
6
při omezeném množství finančních prostředků stanovit priority jejich využití tak, aby byly v souladu s optimálním spotřebitelským košem mimoprodukčních přínosů zemědělství.
7
2. CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce je na základě vymezení společenských přínosů zemědělství vyhodnotit jejich společenskou významnost a odhadnout společenskou hodnotu mimoprodukčních přínosů zemědělství.
V rámci řešení byly formulovány tyto dílčí cíle: 1. Identifikace společenských přínosů zemědělství a návrh hierarchické struktury. 2. Zjištění postojů veřejnosti ke společenským přínosům zemědělství. 3. Zjištění preferencí pro společenské přínosy zemědělství metodou analytického hierarchického procesu (AHP). 4. Odhad hodnoty a společenského konsensu v oblasti podpory poskytování mimoprodukčních přínosů zemědělství metodou kontingentního hodnocení (CVM). 5. Komparace výsledků, formulace závěrů.
Diplomová práce byla zpracována v rámci řešení Výzkumného záměru PEF MZLU v Brně MSM 6215648904 Česká ekonomika v procesech integrace a globalizace a vývoj agrárního sektoru a sektoru služeb v nových podmínkách integrovaného agrárního trhu jako součást řešení Tématického směru 05: Sociálně ekonomické souvislosti trvale udržitelného multifunkčního zemědělství a opatření agrární a regionální politiky.
8
3. LITERÁRNÍ REŠERŠE 3.1 Zemědělská výroba a její specifika Zemědělská prvovýroba vykazuje některé výjimečné podnikatelské podmínky, které ji vyčleňují z komplexu ostatních odvětví národního hospodářství. Jedná se zejména o specifika výrobního procesu, který se v zemědělství odehrává v podmínkách, které jsou určovány
především
přírodními
procesy
a
biologickým
charakterem
výroby
(Boháčková, 2004): •
Závislost zemědělské výroby na přírodních podmínkách – přírodní podmínky jsou určujícím faktorem při rozhodování o struktuře výroby a jejich vliv nelze zcela odstranit. Mohou být zohledňovány i při aplikaci dotační politiky vůči zemědělství (např. u podniků hospodařících v tzv. „znevýhodněných podmínkách“).
•
Biologický charakter výroby – „produkty“ rostlinné a živočišné výroby vyžadují specifický přístup, který by měl plně respektovat jejich požadavky na výživu, ošetřování a existenční prostředí (v živočišné výrobě se jedná o tzv. „animal welfare“).
•
Sdružená výroba – ve výrobním procesu vznikají vedle hlavních výrobků i výrobky vedlejší. Hlavním výrobkem se označují produkty, které jsou cílem výrobního procesu, mají charakter komodit a jsou převážně předmětem zpeněžování. Vedlejší výrobky vznikají současně s hlavním výrobkem a nejsou většinou předmětem tržních vztahů.
3.2 Funkce zemědělství ve společnosti 3.2.1 Historický vývoj V kontextu historického vývoje společnosti se mění proporce produkčního a mimoprodukčního využití přírodních zdrojů. Vývoj zemědělství z hlediska požadavků na využití přírodních zdrojů se podle Zachariasse (2002) člení do čtyř etap, které Bečvářová (2005) charakterizovala následovně: •
První etapa – prvořadým úkolem zemědělství bylo zajišťovat dostatek potravin, přičemž neexistovalo omezení přírodních zdrojů.
•
Druhá etapa – byla charakterizována růstem zemědělské produkce především v důsledku technického rozvoje, který přispíval k intenzifikaci zemědělské výroby.
9
Projevoval se i ve vyšším stupni využívání přírodních zdrojů. Potřeba vyhovět rostoucí poptávce po potravinách vedla k zapojování dalších přírodních zdrojů do procesů zemědělské výroby. V této etapě se již objevují první signály soutěže o prostor – rostoucí intenzita využívání přírodních zdrojů a první negativa ekologické zátěže. •
Třetí etapa – s rostoucím vlivem technologických i biologických inovací se zvyšuje množství i pestrost nabídky produktů a služeb, které zemědělský podnik může poskytovat. Hledají se systémy komplexního řízení zemědělské výroby, které by uspokojily rostoucí poptávku i nároky spotřebitelů.
•
Čtvrtá etapa – charakterizuje situaci na současném stupni rozvoje. Zemědělství je svou výrobní dimenzí na bázi moderních a k přírodě a zvířatům šetrných výrobních technologií schopno v kvantitě i kvalitě naplňovat požadavky spotřebitelů a současně aktivně přispívat k zachování a rozvoji trvalé udržitelnosti přírodních zdrojů pro budoucí generace.
V první etapě byl rozvoj zemědělské výroby iniciován a založen na technologickém rozvoji – tzn. určován úrovní technologií a odpovídal nabídkově orientovanému modelu. Rozvoj
výroby
především
v hospodářsky
části
vyspělé
světa
postupně
vedl
až k problémům nadprodukce. Zemědělství se tak stalo součástí odlišného modelu, motivovaného potřebami, tedy poptávkově orientovaného modelu. Postupně se prosazuje i druhá část společenské poptávky ve vztahu k zemědělství. Na rozdíl od zájmu spotřebitelů o kvalitu a sortiment potravin, způsoby výroby a služby poskytované v rámci zemědělství, se zde jedná převážně o „nekonzumní“ aspekty života. Zhoršování životního prostředí obrací znovu zájem většiny členů společnosti na dosud samozřejmě využívané přírodní zdroje a postupně vede k přehodnocení přístupu k vnímání životního prostředí, k požadavkům na jeho ochranu a šetrné užívání. S tím souvisí rostoucí požadavky nejen na celou oblast zemědělských věd, ale i na rozšíření spektra přínosů dalších vědních disciplin v rámci věd společenských, které jsou zapojovány do zkoumání a zobecňování probíhajících
rozvojových
ale v současnosti
se
procesů
týkajících
svou
původně podstatou
(Bečvářová, 2005).
10
souvisejících i
důsledky
se
zemědělstvím,
celé
společnosti
3.2.2 Trvale udržitelný rozvoj a zemědělství Myšlenka vzájemné závislosti všech lidí a přírody byla základem koncepce trvale udržitelného rozvoje, která byla poprvé publikována ve zprávě Světové komise pro životní prostředí a rozvoj OSN „Naše společná budoucnost“ v roce 1987. Trvale udržitelný rozvoj je definován jako rozvoj, který umožňuje zajistit potřeby současné generace tak, aby nebyla narušena práva budoucích generací mít stejný přístup ke zdrojům a bohatství přírody světa jako současná generace. Trvale udržitelný rozvoje je tedy procesem změn, v němž dochází k permanentnímu slaďování současných a budoucích potřeb s využíváním zdrojů, s orientací investičního a technického rozvoje a s vývojem relevantních institucionálních struktur.
Právním pramenem, který definuje trvale udržitelný rozvoj v České republice, je Zákon o životním prostředí č. 17/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V tomto zákoně se trvale udržitelným rozvojem společnosti rozumí takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.
Trvale udržitelný rozvoj zemědělství je podmnožina k trvale udržitelnému rozvoji celé společnosti. Existuje široký konsensus o různých dílčích aspektech trvale udržitelného zemědělství, ačkoli všeobecně platná definice trvale udržitelného zemědělství dosud neexistuje (Svatoš, 1998).
Mezi základní charakteristiky trvale udržitelného zemědělství patří zejména (Bečvářová, 2001): •
zabezpečení ekonomicky i sociálně přijatelných příjmů zemědělcům,
•
integrace zemědělských soustav hospodaření s místními ekosystémy,
•
redukce všech vstupů, které degradují prostředí a snižují kvalitu produkce,
•
rozšíření palety pěstovaných plodin a diverzifikace v chovu hospodářských zvířat,
•
uplatnění šetrných technologií při zpracování půdy,
•
širší využívání biologických metod pro růst produktivnosti produkčních faktorů,
•
širší
využívání
zemědělské
půdy
pro
nepotravinářské
účely
(orientace
na obnovitelné surovinové a energetické zdroje), •
podpora vědy, výzkumu, technologií, vzdělání a marketingu v daných směrech.
11
Svatoš (1998) uvádí následující příklad definice. Trvale udržitelné zemědělství je ekologicky snesitelné, ekonomicky životaschopné, sociálně zodpovědné, chránící zdroje a sloužící jako základna pro příští generace. Jeho jádrem je interdisciplinární přístup, který respektuje rozdílné vzájemně propojené faktory. To platí pro celé zemědělství stejně jako pro zpracovatelský průmysl v lokálním, regionálním, národním a mezinárodním měřítku. Závažnější připomínky ke koncepci trvale udržitelného zemědělství se vztahují na chybějící aspekt produktivity a na nejasnou váhu jednotlivých dílčích cílů. Primárním předpokladem trvalé udržitelnosti na úrovni výrobních systému v zemědělství je zachování půdní úrodnosti.
3.2.3 Definice multifunkčního zemědělství V rámci diskuse o zemědělské politice, o změnách v zahraničně obchodní oblasti při jednáních Světové obchodní organizace (WTO) a v kontextu trvale udržitelného rozvoje hraje významnou roli pojem multifunkčního zemědělství. Doposud nedošlo ke sjednocení názorů na pojetí multifunkčnosti zemědělství ani v rámci zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), natož v celosvětovém měřítku. V Evropské unii se postupně formuje takové pojetí multifunkčního zemědělství, které představuje jádro evropského modelu zemědělství, jež se stává určujícím nejen pro agrárně politická opatření členských zemí, ale i pro multilaterální jednání v globálním měřítku (WTO, potravinová či rozvojová pomoc atd.) (Tvrdoň, 2005).
Ministři zemědělství členských států OECD poprvé uznali koncept multifunkčnosti v roce 1998. Kromě prvořadé funkce produkce potravin a potravinářských surovin zajišťuje zemědělství ve společnosti i další funkce, jako je např. utváření krajiny, environmentální přínosy (např. ochrana půdy, trvale udržitelné obhospodařování), produkce obnovitelných přírodních zdrojů, ochrana biodiverzity a přínosy ve prospěch životaschopnosti venkovských regionů (OECD, 2001).
Podle OECD (2001) je multifunkčnost obecně charakteristikou výrobního procesu a vyjadřuje skutečnost, že hospodářská činnost vytváří nejrůznější zboží a služby, čímž souběžně přispívá k plnění různých společenských cílů. V souvislosti se zemědělstvím je multifunkčnost chápána jako vícenásobná funkce, kterou zemědělská činnost zajišťuje.
12
Hlavními rysy multifunkčnosti zemědělství jsou (OECD, 2001): •
sdružená produkce komoditních a nekomoditních výstupů zemědělství,
•
některé z nekomoditních výstupů vykazují charakteristiky externalit nebo veřejných statků, pro které neexistují funkční trhy nebo jsou funkční jen zčásti.
Přístup EU k multifunkčnosti zemědělství je poněkud širší ve srovnání s definicí OECD. Podle vyjádření Evropské komise (EC) (1999a) je zemědělství multifunkční, protože jeho funkce není výhradně omezena pouze na produkci potravin a vlákniny, ale také plní funkce v oblasti životního prostředí a venkovského sídelního prostoru. Současně je za multifunkční považován celý sektor. EC (1999b) dále stanovuje, že multifunkční charakter evropského zemědělství spočívá ve třech jeho funkcích – produkce potravin, environmentální funkce a funkce ve venkovském sídelním prostoru. Tyto funkce jsou do značné míry vzájemně propojeny a poskytují řadu tržních a netržních výstupů, které požaduje společnost.
Právní zakotvení mimoprodukčních funkcí zemědělství v České republice je uvedeno v Zákoně o zemědělství č. 252/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Účelem tohoto zákona je vytváření podmínek pro zajištění schopnosti českého zemědělství zabezpečit základní výživu obyvatel, potravinovou bezpečnost a potřebné nepotravinářské suroviny a vytváření předpokladů pro podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství, které přispívají k ochraně složek životního prostředí jako půdy, vody a ovzduší a k udržování osídlené a kulturní krajiny.
Přijetí konceptu multifunkčního zemědělství vyjadřuje snahu maximalizovat společenský prospěch, docílit odpovídající efektivnosti a zabránit deformacím ve výrobě a obchodu (OECD, 2001).
13
3.2.4 Funkce zemědělství Podrobnou charakteristiku produkční a mimoprodukčních funkcí zemědělství uvádějí např. autoři Boháčková (2004) a Svatoš (2000).
Produkční funkce zemědělství Tato funkce spočívá převážně v zabezpečení produkce potravin (potravinářských surovin), a to nejen v dostatečné kvantitě a struktuře, ale i kvalitě a dostupnosti, jak vzhledem k časovému a prostorovému rozložení nabídky, tak rovněž vzhledem k cenám. Zemědělství rovněž zabezpečuje nepotravinářskou zemědělskou produkci, zejména pokud jde o textilní a kožedělné suroviny, technické tuky, oleje a suroviny k jejich výrobě, farmaceutické suroviny a další (Svatoš, 2000).
Environmentální funkce zemědělství Podle Svatoše (2000) lze význam environmentální funkce zemědělství rozčlenit do následujících kategorií: •
negativní vliv zemědělství na životní prostředí,
•
pozitivní vliv zemědělství na životní prostředí,
•
tvorba a údržba kulturní krajiny.
Zemědělství je jedním z mála odvětví, které má bezprostřední vliv na životní prostředí a zároveň životní prostředí má bezprostřední vliv na ně. Má přímý vliv na kvalitu půdy (hnojení, aplikace chemických prostředků, meliorace, užívání mechanizmů na zpracování půdy apod.), na ráz krajiny (obhospodařovaná – kulturní krajina, zcelování nebo naopak parcelace pozemků, výsadba kultur, zemědělské stavby apod.), vliv na kvalitu vody (používání hnojiv a jiných chemických látek, technologie v živočišné výrobě), na udržení ekologické stability a diversifikace rostlin a živočichů v přírodě (aplikace chemických postřiků, osevní postupy, choroby rostlin) apod. (Boháčková, 2004).
14
Sociální funkce zemědělství Sociální funkce zemědělství se často chápe v zúžené podobě jako role tohoto sektoru v rámci vytváření a udržování pracovních příležitostí.
V širším pojetí však zahrnuje tyto základní složky (Svatoš, 2000): •
pracovní příležitosti v zemědělství z hlediska počtu pracovníků, jejich časového vytížení a kvalifikační struktury a jejich vývoj v čase,
•
pracovní příležitosti v navazujících odvětvích výrobkových vertikál,
•
úroveň nominálních a reálných příjmů v zemědělství a jejich vývoj,
•
míra nezaměstnanosti v odvětví ve vztahu k průměrné míře nezaměstnanosti,
•
sociální aktivity zemědělských podniků, zejména zemědělských družstev,
•
udržení osídlení ve venkovských regionech včetně vlivu na infrastrukturu.
Boháčková (2004) obdobně uvádí, že zemědělství má na venkově nezastupitelnou úlohu v tom, že pomáhá udržovat jeho osídlení. Právě z tohoto důvodu je nutné, aby zemědělství bylo chápáno v přímých souvislostech s venkovem, protože vysídlování vesnických regionů by vedlo nejen k ekonomickým ztrátám, k sociálnímu napětí, ale i k nedozírným ztrátám na vzhledu krajiny a na životním prostředí všeobecně. Je také nutné zmínit i význam zemědělství pro zachování „venkovského“ životního stylu s jeho kulturními hodnotami.
Svatoš (2004) k výše zmíněným funkcím zemědělství navíc uvádí, že zemědělství by mělo zajistit dosažení společensko-politického cíle, kterým je potravinová jistota a bezpečnost dané země, který má z dlouhodobého hlediska nejvyšší priority.
3.3 Tržní souvislosti zemědělství 3.3.1 Agrární trh Zemědělství dodává na agrární trhy prvotní suroviny pro výrobu především potravin a dále suroviny pro další zpracovatelské účely v sektorech mimo potravinářský průmysl. Tyto hlavní výrobky zemědělství mají charakter komodit, které jsou předmětem zpeněžování (Boháčková, 2004).
15
Jak blíže specifikuje Bečvářová (2001), agrární (zemědělsko-potravinářský) trh představuje směnu výrobků prostřednictvím koupě a prodeje, jejich dopravu, skladování, standardizaci, financování a přebírání rizika odběru zemědělských a potravinářských výrobků a poskytování marketingových informací.
Externality a veřejné statky Zemědělství však patří mezi oblasti, kde trh nevede k optimálním řešením a dochází k tzv. tržnímu selhání. S tím souvisí problematika výstupů mimoprodukční funkce zemědělství, které mají charakter externalit nebo veřejných statků a nejsou oceňovány prostřednictvím trhu nebo jsou oceněny nedostatečně. Externalita představuje nechtěný (vedlejší) efekt z hlediska fungování trhu. Může se jednat o negativní externalitu (subjekt nezúčastněný na tržní transakci je poškozován zvýšením nákladů apod.) či o pozitivní externalitu (nezúčastněný subjekt získá efekt bez vlastního zasloužení). Je zřejmé, že trh, který nedokáže ocenit pozitivní nebo negativní důsledky jedné skupiny ekonomický subjektů na jiné ekonomické subjekty, nedokáže tyto důsledky (externality) ani regulovat. Spojení trhu s externalitami je spjato s tím, že vymezení vlastnických práv je v některých případech velmi obtížné až nemožné. Navíc má trh vnitřní tendenci stimulovat takovou produkci či výkony, které jsou spjaty s tvorbou negativních externalit (nezvyšují náklady výrobce) (Tvrdoň, 2005).
Veřejné
statky
jsou
charakterizovány
především
nerivalitní
spotřebou
a nevyloučitelností ze spotřeby. To znamená, že spotřeba tohoto statku jednou osobou nemá vliv na to, jaké množství statku mohou spotřebovávat ostatní a současně není možné nebo je neúnosně nákladné neplatící spotřebitele ze spotřeby statku vyloučit (Soukupová, 2004).
V zemědělství je často velmi obtížné odlišit kladné externality od veřejných statků, a to zejména z toho důvodu, že výsledkem podnikatelské aktivity v zemědělství jsou sdružené statky nejen z hlediska naplňování produkční funkce (hlavní a vedlejší výrobky), ale i z hlediska funkcí mimoprodukčních. Kladná externalita v zemědělství je chápána jako efekt pro společnost, který vzniká souběžně se zemědělskou výrobou. Za veřejný statek je pak považována samostatná, od vlastní zemědělské výroby oddělená produkce veřejně prospěšných služeb na půdě, které prakticky nelze realizovat na trhu, a proto by měly být financovány z rozpočtových 16
prostředků. Problém odlišení kladných externalit od veřejných statků je spojen také s tím, že často není možné či racionální internalizovat externí náklady či přínosy a pak je nutno na kladné externality pohlížet jako na veřejné statky (Svatoš, 2003).
Multifunkční zemědělství je spojováno s produkcí kladných externalit, tj. záporné externality jsou nežádoucími výstupy. Hranice mezi kladnými a zápornými externalitami je zpravidla dána různými standardy (životního prostředí, bezpečností potravin, welfare zvířat aj.), resp. zásadami správné zemědělské praxe. Mezi kladné externality zemědělství lze zařadit údržbu krajiny (např. prostřednictvím extenzivního chovu skotu), udržování specifického tradičního rázu krajiny (vinic, chmelnic, sadů), snižování environmentální zátěže půdy a vody, vytváření podmínek pro zvyšování biodiverzity, zajišťování zaměstnanosti venkova, rozvoj lidského a sociálního kapitálu venkova aj. Za nejvýznamnější kategorie veřejných statků v zemědělství v ČR lze považovat vztah zemědělství k vodní složce životního prostředí (kvalita vody, retence vody a eroze půdy), vztah zemědělství k rozvoji venkova, zejména pokud se týká jeho podílu na zlepšování kvality lidského a sociálního kapitálu venkova, vztah zemědělství k zachování a zvyšování biodiverzity; konzervace zemědělské půdy (Doucha et al., 2004).
U veřejných statků existuje tendence tržního mechanizmu podceňovat jejich produkci. Vyloučení členů společnosti z přínosů veřejných statků (např. kulturní krajiny) však vede k poklesu celkového společenského blahobytu. Za účelem zajistit poskytování veřejných statků a obecněji i dalších funkcí zemědělství nejen produkce potravin a vlákniny je tedy nezbytný zásah v podobě státních intervencí (EC, 1999a).
3.3.2 Teoretická východiska podpory odvětví Pareto efektivní alokace Důvody pro uplatnění státních zásahů v tržní ekonomice vycházejí z objasnění problému efektivnosti alokace tržním mechanizmem, která odpovídá kritériím Pareto efektivní alokace. K alokační efektivnosti (Pareto efektivnosti) dochází, neexistuje-li žádné přeskupení výroby či spotřeby, které zvýší uspokojení jedné osoby bez snížení uspokojení jiné osoby. Paretova efektivnost je tedy definována jako stav, v němž je ze společenských zdrojů získáno maximální množství statků a uspokojení. Ekonomika se nachází na hranici užitkových možností jako vnější meze užitků či uspokojení, které ekonomika může
17
dosáhnout. V rámci ekonomie blahobytu je alokační efektivnost definována na základě první věty ekonomie blahobytu (Samuelson, Nordhaus, 1995).
Předpokladem efektivní alokace je všeobecná ekonomická rovnováha. Model všeobecné ekonomické rovnováhy vystihuje situaci, kdy platí: všechny trhy jsou dokonale konkurenční, firmy maximalizují zisky, spotřebitelé volí nejpreferovanější tržní koše statků tak, aby maximalizovali svá uspokojení, existuje dokonalá konkurenční struktura bez monopolů a vstup do odvětví není omezen.
Při aplikaci kritérií Pareto efektivní alokace v praxi obecně existují vlivy, které porušují podmínky Paretovy efektivnosti, a to: •
tržní selhání – existence nedokonalé konkurence, externalit a veřejných statků, diskriminace u segmentovaných trhů práce,
•
nepřijatelné rozdělení důchodu.
Veřejným zájmem je chápáno společensky přijatelné rozdělení důchodu. Tím se dostává do popředí kromě úlohy alokační i distribuční úloha státu.
Druhá věta ekonomie blahobytu bere v úvahu distribuční preference. Existuje-li ekonomika, ve které jsou tzv. regulérní preference a technologie (tj. klesající mezní užitky spotřeby a nerostoucí výnosy ve výrobě), pak lze libovolné efektivní alokace zdrojů dosáhnout určitou dokonale konkurenční rovnováhou. Jinými slovy, přeje-li si vláda dosáhnout nějaké konkrétní efektivní situace, může tak učinit tím, že přerozdělí počáteční důchody a ponechá na neviditelné ruce trhu, aby ekonomiku vedla k žádoucímu bodu. V těchto ekonomikách k dosažení jakékoli efektivní alokace zdrojů stačí zkombinovat přerozdělení důchodů a dokonalou konkurenci (Samuelson, Nordhaus, 1995).
Pareto efektivní alokace nebere v úvahu potřebu nalezení nejvýhodnějšího řešení vztahu mezi efektivností alokace a reálnou úrovní důchodu, ovlivněnou prvotním rozdělením majetku. Pouze předpokládá, že v tržní ekonomice může vláda bez dalších nákladů přerozdělovat důchod jako výsledek volné hry tržních sil, založené na počátečním rozdělení vlastnictví k výrobním prostředkům. To ovlivňuje i pozici jednotlivých odvětví. Vysokou a ve společnosti obecně akceptovanou míru specifik, ovlivňujících důchodovou pozici odvětví, má zemědělství. Jeho důchodovou disparitu vyvolává řada faktorů, které 18
jsou mimo kontrolu zemědělců. Nízký a kolísavý příjem je ve vyspělých zemích považován za hlavní argument vysoké úrovně podpory zemědělství (Bečvářová, 2001).
Řešení, která odpovídají podmínkám Pareto efektivní alokace, přinášejí neúměrně vysoké náklady. Proto se jako nejvhodnější volí přístup druhého nejlepšího řešení podle Pareta, tj. omezená alokace, kdy část důchodu je vyjmuta z alokace a je distribuována v rámci pravidel a opatření hospodářské politiky státu. Teoreticky dochází k posunu indiferenční křivky společenského blahobytu, kdy částka vyplývající z rozdílu mezi hypotetickým a reálným společenským optimem je využita pro cílenou (re)distribuci v národním hospodářství.
Akceptování kompromisního řešení mezi cíli alokace a distribuce podle druhého nejlepšího řešení Pareto efektivní alokace vytváří prostor pro státní regulační zásahy v podobě dotací vybraným odvětvím i při plném dodržení pravidel tržní ekonomiky. Dochází k situaci, která je znázorněna v grafu č. 3.1: Graf č. 3.1: Státní regulační zásahy v podobě dotací odvětvím při plném dodržení pravidel tržní ekonomiky
A ………… distribuce důchodů bez státních zásahů B ………… první nejlepší řešení / hypotetické společenské optimum B1 …….…. druhé nejlepší řešení / reálné společenské optimum a1 ………… hypotetická křivka alokace a2 ………… reálná křivka alokace b, b1 ….….. isočáry společenského blahobytu Do ……….. důchody v ostatních odvětvích Dz ……….. důchody v podporovaných skupinách / odvětvích Zdroj: Bečvářová, 2001
19
Nástroje na podporu multifunkčního zemědělství Rozvoj multifunkčního zemědělství je podmíněn komplexem opatření, mezi nimiž mají významnou úlohu opatření k podpoře produkce veřejných statků, která představují společenskou poptávku po těchto statcích. Realizace veřejných statků probíhá na quasitrhu veřejných statků, kde stranu poptávky představují obvykle veřejné zdroje (rozpočty státu, regionu, či obcí, popř. zdroje účelových nevládních organizací apod.). V některých případech může být část veřejných statků hrazena i ze soukromých zdrojů (např. podnikatelé v turistice participují na nákladech za údržbu krajiny významných turistických lokalit) (Tvrdoň, 2005).
Stimulace zemědělství k rozvoji jeho multifunkčnosti je v ČR a v reformované Společné zemědělské politice (SZP) zajišťována především následujícími kategoriemi opatření (Doucha et al., 2004): •
Regulační (legislativní) opatření – zákonné normy se vztahem k zemědělství (zákon o ochraně půdního fondů, vodní zákon, zákon o potravinách, zákon o ochraně přírody apod.1).
•
Semi-regulační opatření – směrnice a nařízení k bezpečnosti potravin, welfare zvířat a ochraně životního prostředí, které jsou součástí cross compliance, tedy podmínek poskytování přímých plateb2. Nedodržování podmínek však může vést (v období 2004–2013) pouze ke krácení přímých plateb3.
•
Stimulační opatření – investiční pobídky či kompenzace za zvýšené náklady či snížené příjmy, které vyplývají ze zapojení do nabízených programů např. do agroenvironmentálních programů.
•
Čistě kompenzační opatření – např. podpory podnikům v méně příznivých oblastech (LFA) 4.
1
Mezi zákonná opatření lze zařadit uplatňování principu PPP (Polluters-Pay-Principle) či ekologické daně na vstupy. Ty se v zemědělství ČR neuplatňují. Uplatňuje se „zelená nafta“.
2
Do doby vyrovnání úrovně přímých plateb v ČR a v zemích EU-15 (resp. pouze v období 2004–2006) budou zjednodušené přímé platby v ČR podmíněny dodržováním českých zásad správné zemědělské praxe.
3
Jde tedy o kompenzaci vyšších nákladů resp. snížení příjmů, které vyplývají ze směrnic a nařízení, jejichž dodržování by však mělo být tak jako tak povinné.
4
V ČR je vyplácení podpor pro méně příznivé oblasti (LFA) podmíněno dodržováním zásad správné zemědělské praxe a dalšími kritérii (např. minimální a maximální koncentrace zvířat na plochu).
20
Fungování quasi-trhu veřejných statků, tj. vyváženost nabídky a poptávky, je dána vztahem mezi ochotou daňových poplatníků platit za veřejné statky a ochotou zemědělců veřejné statky produkovat. Peníze daňových poplatníků lze „ušetřit“ vynucováním si produkce veřejných statků zákonnými opatřeními, včetně uplatňování principu PPP („znečišťovatel platí“) nebo ekologickými daněmi na vstupy. Toto vynucování má však limity dané ústavními právy a při neexistenci obdobných nadnárodních (mezinárodních) regulací i obavou vlády ze snížení konkurenceschopnosti domácích zemědělců5.
Vztahy nabídky a poptávky na quasi-trhu veřejných statků jsou složitější než na trhu soukromých statků a hrozí zde rizika selhávání tohoto trhu. Mezi tato rizika patří zejména (Tvrdoň, 2005): •
nestabilita podpor multifunkčnosti – nízká odezva zemědělců,
•
předimenzování podpor multifunkčnosti – příliš vysoké náklady pro společnost,
•
poddimenzování podpor multifunkčnosti – malá ochota zemědělců produkovat veřejné statky,
•
přílišná centralizace zemědělské politiky – vede k nerespektování lokálních problémů,
•
nekonzistence jednotlivých opatření státu (různých resortů apod.),
•
nežádoucí strukturální vlivy zemědělství plynoucí z rozporů mezi vlastnickými a uživatelskými právy k půdě či nerespektování zájmů obcí a venkova ze strany velkých komerčně orientovaných subjektů.
Rizika selhávání na quasi-trhu veřejných statků lze zmírňovat (Doucha et al., 2004): •
stimulací internalizace externalit (např. stimulací nákupu půdy zemědělskými podniky, podporou malého a středního podnikání v zemědělství na bázi rodinných podniků, podporou vzdělávání a poradenství apod.),
•
stimulací převodu veřejných statků na statky soukromé (např. ošetřování krajiny v oblastech intenzivního turistického ruchu hrazené podnikateli v turistice),
•
důsledným oddělením přímých plateb od produkce s přísnějšími podmínkami cross compliance,
5
Jednání WTO by proto mělo být intenzivněji zaměřeno také na tyto „non-trade concerns“, které by napomohlo ospravedlnit z tohoto hlediska oprávněné protekcionistické pozice zejména rozvinutých zemí, včetně EU.
21
•
decentralizací zemědělské politiky s vytvářením prostoru pro iniciativy „zdola nahoru“, spojené i se zlepšováním vztahů zemědělských podniků k obcím,
•
zkvalitňováním
role
státu
jak
v přípravě
konzistentních
politik
rozvoje
multifunkčního zemědělství a venkova, tak v realizaci těchto politik.
Aby
státní
intervence
podporující
poskytování
mimoprodukčních
funkcí
zemědělství byly společensky efektivní a vedly k Paterovu zlepšení, je nezbytné získat celou řadu informací o formování společenské poptávky po těchto statcích.
3.4 Poptávkové souvislosti 3.4.1 Preference spotřebitelů a metody jejich odhalení O spotřebiteli se obecně předpokládá, že se vyznačuje určitými preferencemi ve vztahu k poptávaným statkům a službám. Východiskem teorie spotřebitele je úvaha, že jednotlivec vybírá z různých souborů statků neboli spotřebních košů. Rozhodování racionálně jednajícího spotřebitele je potom volba takového spotřebního koše, který přináší maximální užitek. Jednotlivé spotřební situace porovnává spotřebitel z hlediska preferencí (Soukupová, 2004).
Z důvodu možnosti vytvoření konzistentního a necyklického pořadí preferencí a následného odvození funkce užitku jsou předdefinovány axiomatické restrikce. Lze vymezit tři axiomy spotřebitelských preferencí (Varian, 1995): 1. Srovnatelnost – předpokládá se, že jakékoliv dva spotřební koše statků mohou být srovnávány. To znamená, že spotřebitel preferuje spotřební koš X před Y, nebo preferuje Y před X, nebo je mezi těmito spotřebními koši indiferentní. 2. Reflexivita – předpokládá se, že jakýkoliv spotřební koš musí být alespoň tak dobrý, jako ten stejný spotřební koš. 3. Tranzitivita – předpokládá se, že pro kteroukoliv trojici spotřebních košů X, Y a Z jsou preference spotřebitele tranzitivní, jestliže platí, že preferuje-li spotřebitel X před Y a zároveň Y před Z, pak dává vždy přednost X před Z.
22
Základní deskripcí pro analýzu výběru jsou preference spotřebitele, které jsou popsány
prostřednictvím
nejpreferovanějších
užitku.
spotřebních
Užitková
košů
funkce
prostřednictvím
je
způsob
nejvyšších
pro
vyjádření
úrovní
užitku.
To znamená, že koš X je preferován před košem Y pouze v případě, že užitek X je vyšší než užitek Y. Funkce užitku má význam pouze do té míry, že určuje pořadí různých spotřebních košů nikoli velikost rozdílu v užitku mezi spotřebními koši. Vzhledem k důrazu na pořadí spotřebních košů se tento druh užitku označuje jako ordinální užitek. Teorie kardinálního užitku připisují význam velikosti užitku. Tato teorie přisuzuje určitý stupeň důležitosti velikosti rozdílu užitku mezi dvěma spotřebními koši. Současná ekonomická teorie se většinou přiklání k ordinalistické verzi teorie užitku (Varian, 1995).
Kotler (1997) uvádí tři metody (metodu jednoduchého pořadí, párového porovnání a poměrného hodnocení), které je možné použít pro měření individuálních preferencí spotřebitelů. Znát informace o preferencích spotřebitelů je důležité při vytváření politických rozhodnutí. Nejprve je však nezbytné stanovit způsob pro agregaci preferencí jednotlivců, který by vedl k určení společenské preference. Příklad studií, které se zabývají měřením společenských preferencí ve vztahu k zemědělství, uvádějí Goméz-Limon, Atance (2004). Jako nejvhodnější metodu pro určení společenských preferencí pro vybrané cíle SZP uvádějí metodu analytický hierarchický proces, která je založena na párovém porovnání.
Metoda analytický hierarchický proces Metoda
vícekriteriálního
hodnocení
analytický
hierarchický
proces
byla
navržena profesorem Saatym v roce 1980 na Pensylvánské univerzitě v USA. AHP je ve své podstatě obecná teorie měření a tato měření kvantifikují hodnoty subjektivních názorů jednotlivců, resp. skupin. Metoda je určena pro analýzu rozhodovacích problémů pomocí hierarchické struktury. Způsob strukturalizace hierarchie na jednotlivé úrovně a prvky závisí na typu rozhodovacího problému. Při analýze běžných úloh vícekriteriálního hodnocení variant lze často užít hierarchii, která obsahuje pouze 3 úrovně – cíl hodnocení, kritéria a varianty. Dále pomocí subjektivních hodnocení párových porovnání tato metoda přiřazuje jednotlivým komponentám hierarchie číselné hodnoty (váhy), které vyjadřují jejich relativní důležitost. Syntézou těchto hodnocení se pak stanoví komponenta s nejvyšší
23
prioritou, na níž se zaměří konkrétní akce s cílem získat řešení rozhodovacího problému (Ramík, 1999).
Výhody AHP AHP je vhodné použít pro určení společenských preferencí, které se vztahují k určitým veřejným cílům. Preference lze zjistit pro velký vzorek respondentů a aplikace metody nevyžaduje odborné znalosti respondentů. Metoda stanoví relativní význam (váhy), které rozhodující subjekt (popřípadě společnost celkově) přiřazuje každému kritériu zahrnutému v rozhodování (Gómez-Limon, Atance, 2004).
Výhodou metody AHP je způsob, kterým lze přivést rozhodovatele k odvození intenzit vztahů mezi jednotlivými prvky hierarchie. Na rozhodovateli se nevyžaduje přímé zadávání absolutních hodnot intenzit (váhy kritérií), ale zadává pouze informace o vzájemném vztahu všech dvojic kritérií. Rozhodovatel na každé úrovni hierarchické struktury vyjádří své preference tak, že bude specifikovat vzájemný vztah všech dvojic prvků na této úrovni ve vztahu k prvku nadřazenému. Na každé úrovni tedy sestavuje matici párových porovnání, jejíž prvky vyjadřují vzájemný poměr preferencí mezi všemi dvojicemi prvků. Vzhledem k tomu, že však často nejsou uživatelé nakloněni k vyjadřování svých preferencí v numerické podobě, nabízí jim metoda AHP možnost verbálního vyjádření. Z takto zadaných informací jsou potom váhy kritérií vypočteny užitím metod pro kvantifikaci preferencí v hierarchii (Fiala, 1994).
Nevýhody AHP Metoda AHP v základní podobě není určena pro analýzu příliš rozsáhlých úloh. Z důvodů vzrůstajících nároků na počet porovnání se proto při používání základní podoby metody AHP nedoporučuje řešit takové úlohy, ve kterých by byl počet prvků na některé úrovni hierarchie větší než deset (Fiala, 1994).
3.4.2 Netržní hodnocení Složky životního prostředí, které zemědělství spoluvytváří, poskytují přímé a nepřímé služby lidské společnosti (např. ekosystémy a úroveň biodiverzity). Přestože tyto zdroje poskytují téměř nekonečnou množinu hodnotových atributů, bývají často trhy nedoceněny. Tyto složky bývají velmi těžko prodávány a kupovány, a proto nikdy
24
nevstoupí na primární trhy a současně zůstávají nedoceněny veřejným sektorem. Nemožnost vyloučení jiných subjektů z participace na výhodách a nákladech neumožňuje stanovení tržní ceny, jež by vysílala správný signál o skutečné ekonomické hodnotě daného statku. V prostředí absence tradičních funkčních trhů environmentálních statků se uplatňují jiné tzv. mimotržní oceňovací postupy (Tvrdoň, 2005).
K určování ekonomických hodnot environmentálních statků a služeb lze v zásadě přistoupit dvojím způsobem: 1. prostřednictvím zjišťování ochoty platit (WTP) za udržení či zlepšení kvality prostředí či prostřednictvím ochoty přijímat kompenzaci (WTA) při zhoršení podmínek životního prostředí6, 2. prostřednictvím nepreferenčních přístupů – metody založené na zjišťování nákladů a rizik.
U preferenčních metod lze identifikovat dva hlavní přístupy k netržnímu oceňování. První vychází z již odhalených preferencí na souvisejících trzích (ze souvisejících tržních ocenění). Druhý vychází z odhalení preferencí lidí, tzn. z toho co sami říkají, že je jejich oceněním
daného
environmentálního
statku.
Druhý
přístup
obsahuje
metody
kontingentního ocenění (CVM metody) (Seják, 2001).
Mezi rozšířené postupy využitelné v zemědělství patří metoda kontingentního hodnocení (CVM). Využitím této metody lze zjistit hypotetickou ochotu spotřebitelů platit (WTP) za mimoprodukční funkce zemědělství (Yrjölä, Kola, 2004) a možnost její aplikace pro tyto účely byla prověřena i v ČR (Křůmalová, 2000, Kubíčková, 2004). Metoda kontingentního oceňování7 Kontingentní oceňovací metoda byla poprvé využita již v roce 1963 k ocenění ztráty rekreační hodnoty lesů ve státě Maine v USA. V posledním desetiletí je CVM přikládána stále větší pozornost. Např. v USA, kde je zaznamenán největší počet praktických aplikací této metody, je tato technika uznána v některých státech jako
6
Metody založené na lidských preferencích – preferenční metody. Metoda se nazývá podmíněná (kontingentní) proto, že o zboží či službě se nepředpokládá, že by byly poskytovány přímo v rámci šetření. Díky své hypotetičnosti je metoda použitelná na ocenění zejména takových environmentálních statků, pro které neexistují příslušné trhy (Seják, 2001). 7
25
legitimní postup pro ocenění ekologických přínosů v rámci soudních sporů. Pokud jde o evropské země, je tato metoda nejvíce využívána v Norsku (Tošovská, 1998).
Výhody metody kontingentního hodnocení Celkovou ekonomickou hodnotu přírodního zdroje tvoří užitná a neužitná hodnota. Výhodou této metody je schopnost kvantifikace opční a existenční užitné hodnoty, tj. komponent pasivního užitku nezávislých na současném využití daného statku. Tyto neužitné hodnoty resp. pasivní užitné hodnoty mohou představovat i polovinu celkové ekonomické hodnoty (Seják, 2001).
Výhodou metody CVM je její poměrně široká využitelnost. Její aplikací lze ocenit přínosy a kvalitu jak soukromých statků, tak většiny veřejných statků, včetně tzv. volných statků (jako je např. ovzduší). Prakticky je tato technika jediný využitelný prostředek jak ocenit či aproximovat určité druhy ekologických přínosů (hodnota unikátního přírodního útvaru, chráněného rostlinného či živočišného druhu aj.) nebo ocenit kvalitu komponent životního prostředí. Metodu CVM nelze zaměňovat s výzkumem veřejného mínění nebo s technikami výzkumu trhu. Kontingentní metoda přiřazuje kvalitě určité komponenty přírodního prostředí či ekologické službě subjektivně stanovené peněžní ocenění. Naproti tomu výzkum veřejného mínění se zaměřuje výhradně na postoje a názory respondentů a netýká se veřejných statků a služeb (Tošovská, 1996).
Nevýhody metody kontingentního hodnocení Výsledky získané metodou CVM jsou však především díky svému hypotetickému charakteru potencionálně zatíženy několika druhy výchylek (zkreslení). Mezi nejčastější a nejzávažnější zkreslení patří (Šauer, 1997): •
Strategické zkreslení – respondent záměrně nadhodnotí nebo podhodnotí své hodnocení, aby ovlivnil rozhodování o daném problému.
•
Přecenění dílčího problému (mentálního účtu) – respondent vyčlení na dílčí problém částku, kterou je ve skutečnosti ochoten platit za mnohem širší problém.
•
Informační zkreslení – respondent záměrně není dostatečně informován o problému nebo je informován (i záměrně) zkresleně.
•
Různé výsledky mohou být získávány využitím různých opěrných (nosných) ekonomických čísel při dotazování.
26
•
Ke zkreslení může dojít, pokud by byla při průzkumu využita určitá výchozí částka, případně škála nabízených plateb.
Kritizována bývá rovněž neoklasická premisa metody, především že výše existenční hodnoty statku závisí pouze na jejím uznání ekonomickými subjekty a dále skutečnost, že ochota platit je dána rozpočtovým omezením daných subjektů.
27
4. METODIKA V souladu s cílem diplomové práce byly postupně provedeny níže uvedené dílčí kroky metodického postupu (viz obr. č. 4.1). Obr. č. 4.1: Metodický postup diplomové práce
Příprava podkladových materiálů pro realizaci výzkumu Volba metody analýzy preferencí, metody evaluace a techniky výzkumu
• • •
Metoda AHP Metoda CVM Dotazníkové šetření
Identifikace společenských přínosů zemědělství a návrh hierarchické struktury •
Návrh dotazníku
Testování dotazníku
•
• •
Stanovení informačních cílů Formulace jednotlivých položek dotazování
Pilotní průzkum Konečná úprava dotazníku
Provedení výzkumu
Zpracování informací
• • •
Komparace výsledků výzkumu a formulace závěrů
•
28
Metoda AHP Statistické charakteristiky Analýza WTP a celková ekonomická hodnota
Komparace s výsledky studií ve vybraných zemích EU
4.1 Příprava podkladových materiálů pro realizaci výzkumu Před zahájením samotného výzkumu byla provedena analýza sekundárních informací z odborné literatury, materiálů OECD a EU a odborných studií. Informace se týkaly zejména problematiky agrární politiky, konceptu multifunkčního zemědělství, metod hodnocení preferencí spotřebitelů, včetně metod netržní evaluace a definic základních pojmů používaných při výzkumu. Hlavními zdroji informací byly zvláště studie OECD (2001), EC (1999a), EC (1999b) a publikace Bečvářové (2001, 2005). Pokladovými materiály pro provedení výzkumu byly studie zabývající se aplikací metody AHP při hodnocení společenských preferencí pro cíle SZP – Gómez-Limon, Atance (2004) a metody CVM při oceňování mimoprodukčních funkcí zemědělství – Yrjölä, Kola (2004). Zdrojem sekundárních informací pro aplikaci metody CVM a techniky dotazníkového šetření byly publikace autorů Haab, McConnell (2002), resp. Kotler (1997). Sekundární informace nezbytné pro výpočet a aplikaci statistických charakteristik byly čerpány z publikací autorů Minařík (2000) a Stávková, Dufek (2004).
4.2 Volba metody analýzy preferencí, metody evaluace a techniky výzkumu Metoda analýzy preferencí Jako nejvhodnější metoda pro analýzu preferencí respondentů, které se vztahují ke společenským přínosům zemědělství, byla zvolena z důvodů, které byly objasněný v literární rešerši (str. 25), metoda AHP. Aplikace metody AHP umožnila zjistit relativní důležitost,
kterou
respondenti
přikládají
společenským
přínosům
produkční
a mimoprodukční funkce zemědělství a stanovit pořadí významnosti společenských přínosů. Metoda evaluace Pro zjištění ekonomické hodnoty přínosů mimoprodukční funkce zemědělství byla jako nejvhodnější zvolena přímá oceňovací metoda kontingentního hodnocení. Metoda CVM byla vybrána zejména proto, že umožňuje zachytit komplexní ekonomickou hodnotu (užitné i neužitné hodnoty) a z důvodu univerzálnosti. Aplikace CVM umožnila stanovit, jak veřejnost (náhodný vzorek respondentů) oceňuje netržní výstupy zemědělství, a to prostřednictvím
měření
jejich
ochoty
přispívat
na
podporu
poskytování
mimoprodukčních přínosů zemědělství. Ze získaných údajů byly zjištěny jednotlivé 29
nabídky respondentů, stanoveny jejich četnosti a vyhodnocena závislost mezi ochotou přispívat
na
poskytování
mimoprodukčních
přínosů
a
sociodemografickými
charakteristikami respondentů.
Technika výzkumu Primární informace, které byly využívány při zpracování diplomové práce, byly získány přímo od jejich nositelů (respondentů) na základě techniky dotazníkového šetření. Kontakt s dotazovanými byl zprostředkován pomocí předem připraveného dotazníku (viz příloha č. 1). Základním předpokladem pro získání informací a výsledků, které odpovídaly potřebám a cílům výzkumu, bylo vypracování kvalitního dotazníku.
4.3 Identifikace společenských přínosů zemědělství a návrh hierarchické struktury Metodou analýzy a syntézy sekundárních informací byly identifikovány společenské přínosy produkční a mimoprodukční funkce zemědělství. Podle zaměření byly jednotlivé společenské přínosy dále rozděleny do tří podskupin. Tato klasifikace společenských přínosů zemědělství umožnila jejich rozčlenění do hierarchické struktury, která byla výchozím bodem pro užití metody AHP v další fázi řešení diplomové práce.
Základní hierarchie, která znázorňuje rozhodovací problém, má tři úrovně (viz obr. č. 4.2). Na první úrovni hierarchie je definován cíl analýzy. Cíl závisí na tom, jaká kritéria hodnocení jsou použita a jakou mají pro toho, kdo vyhodnocení provádí důležitost. Kritéria jsou tedy na druhé úrovni hierarchie. Každému kritériu přísluší ohodnocení vj, j = 1, 2, …, k, které představuje intenzitu vztahu kritérií k prvku na předcházející úrovni, tj. k definovanému cíli. Tyto koeficienty ohodnocují relativní důležitost kritérií (váhy kritérií). Na třetí úrovni hierarchie jsou uvedeny posuzované varianty. Intenzitu vztahu i-té varianty k j-tému kritériu lze vyjádřit koeficientem wij, i = 1, 2, …, p; vj, j = 1, 2, …, k. Tyto koeficienty se označují jako preferenční indexy variant.
30
Obr. č. 4.2: Hierarchická struktura rozhodovacího problému
Cíl hodnocení
Kritérium f1 ν1 ..
Kritérium f2 ν2
Kritérium fk νk
Varianta a1 w1j
Varianta a2 w2j
Varianta ap wpj
V hierarchii dochází k dělení počáteční hodnoty celkové intenzity, která je přiřazena první úrovni (cíli) – touto hodnotou může být jednotka, přičemž z jedné úrovně na následující nelze rozdělit větší množství, než které je k dispozici.
Pro hierarchii tedy musí platit: k
∑v j =1
j
p
∑w i =1
ij
=1
= vj
(4.1)
j = 1, 2, …, k
(4.2)
Celkový užitek variant, podle kterého lze varianty uspořádat, se potom vypočte jako: k
u (ai ) = ∑ wij
i = 1, 2, …, p
(4.3)
j =1
Vzhledem k postupu rozdělování počáteční intenzity bude i pro užitek variant platit: p
∑ u (a ) = 1 i =1
(4.4)
i
Tyto vztahy byly aplikovány pro určení normovaných vah společenských přínosů (viz str. 59).
31
4.4 Návrh dotazníku Pro potřeby výzkumu byl navržen speciálně konstruovaný dotazník, který zohledňoval požadavky jak pro uplatnění metody AHP tak metody kontingentního hodnocení. V případě AHP bylo nezbytné formulovat otázky na párová porovnání mezi všemi dvojicemi společenských přínosů zemědělství na obou úrovních hierarchie. V případě CVM byli respondenti žádáni, aby vyjádřili hypotetické preference spjaté s ochotou platit za poskytování mimoprodukčních přínosů zemědělství.
Respondentům byly prostřednictvím informačního balíčku poskytnuty základní informace
o
funkcích
zemědělství
s cílem
sjednotit
informovanost
a
zamezit
tak informačním zkreslením při rozhodování. Informační balíček obsahoval dotazník doplněný o úvodní text, kde byl uveden výčet společenských přínosů zemědělství, jejich rozdělení a byly popsány okolnosti jejich poskytování a kartu s hierarchickým zobrazením přínosů zemědělství a jejich rozdělením z hlediska produkčního a mimoprodukčního (viz příloha č. 1). Jednotná grafická úprava dotazníku a karty usnadnila respondentům orientaci v hierarchické struktuře společenských přínosů a ve vymezení mimoprodukčních přínosů, pro které respondenti vyjadřovali ochotu přispívat na jejich poskytování.
Stanovení informačních cílů: •
postoje respondentů ke společenským přínosům zemědělství,
•
preference respondentů pro vymezené společenské přínosy zemědělství,
•
odhad hodnoty koše mimoprodukčních přínosů zemědělství.
Formulace jednotlivých položek dotazování Hlavní zásadou, kterou bylo nutné při formulaci jednotlivých otázek dodržet, byla jejich jednoznačnost a srozumitelnost. Dotazy byly formulovány tak, aby byly co nejvíce konkrétní a současně nebyly sugestivní, dvojsmyslné a příliš složité. Na základě zodpovězených otázek byla tedy získána relevantní data, která bylo možné využít k dalšímu statistickému zpracování.
32
Dotazník, formulovaný pro účely výzkumu (viz příloha č. 1), měl následující strukturu: 1. Oslovení respondenta, vysvětlení účelu výzkumu a poděkování za spolupráci při řešení. 2. Úvodní text objasňující respondentovi řešenou problematiku. 3. Otázky zjišťující postoje, preference a evaluaci – tato část obsahovala otázky zjišťující postoje respondentů ke společenským přínosům zemědělství, otázky zjišťující preference pro společenské přínosy zemědělství a otázky zjišťující informace nezbytné pro evaluaci netržních přínosů zemědělství. Celkem tato část obsahovala osm otázek. 4. Otázky zjišťující sociodemografické charakteristiky respondentů – tyto otázky byly důležité zejména z důvodů charakteristiky výběrového souboru a vyhodnocování dotazníků z hlediska skupin respondentů. Tato část se skládala z třinácti otázek. Jednalo se o tzv. otázky obsahové, které zjišťují daná fakta.
Co se týče typologie otázek, jsou otázky č. 1, 2, 7 a 8 otázky s uzavřeným koncem a jedná se o tzv. otázky polytomické výběrové, kde se vybírá jen jedna odpověď. Otázky č. 1, 2 a 8 jsou otázky škálové. Otázka č. 3 je otázka polootevřená polytomická výběrová, respondent má možnost uvést vlastní odpověď. Otázka č. 4 je otázka s otevřeným koncem a otázky č. 5 a č. 6 jsou otázky polootevřené polytomické výčtové, respondent může uvést vlastní odpověď.
Preference pro společenské přínosy zemědělství (metoda AHP) Preference pro společenské přínosy zemědělství byly zjišťovány prostřednictvím otázky č. 2. Tato otázka na párová srovnání společenských přínosů zemědělství byla formulována podle zásad metody AHP. Informace získané z odpovědí respondentů na tuto otázku byly klíčové pro prováděný výzkum, a proto je níže uveden přesný způsob formulace těchto otázek.
Významnost společenských přínosů zemědělství byla zjišťována prostřednictvím párových srovnání všech dvojic přínosů zemědělství na obou úrovních hierarchie. Otázka zjišťovala stupeň důležitosti jednoho přínosů ve srovnání s druhým přínosem. Preference mezi srovnávanými dvojicemi přínosů vyjádřil respondent verbálně prostřednictvím stupnice standardně využívané v metodě AHP. Pro další statistické zpracování byly tyto
33
stupně důležitosti převedeny na numerickou stupnici. Z počtu bodů byly následně vypočteny váhy kritérií. Stupnice má následující podobu (viz tab. č. 4.1). Tab. č. 4.1: Stupnice pro metodu AHP
Počet bodů
Stupeň důležitosti
1
Oba přínosy jsou stejně důležité
3
Jeden přínos je mírně důležitější než druhý přínos
5
Jeden přínos je výrazně důležitější než druhý přínos
7
Jeden přínos je velmi výrazně důležitější než druhý přínos
9
Jeden přínos je absolutně důležitější než druhý přínos
Pokud je naopak jeden přínos méně důležitý než druhý, použije se pro vyjádření takové preference převrácená hodnota čísla z uvedené stupnice.
Evaluace netržních přínosů (metoda CVM) Formulace hypotetického trhu Hypotetická situace popsaná v dotazníku vytváří simulovaný trh a slouží jako substitut chování respondentů na skutečném trhu.
Respondenti byli prostřednictvím informačního balíčku seznámeni se základními souvislostmi řešené problematiky. Výchozím bodem pro vytvoření hypotetického trhu byla skutečnost, že mimoprodukční funkce zemědělství poskytuje společnosti řadu přínosů nekomoditní povahy, které nejsou obchodovány na trzích. Společností požadovaná produkce těchto přínosů není tedy stimulována prostřednictvím cen zemědělských výrobků. Přiměřená úhrada musí být proto poskytována podpůrnými programy zahrnujícími zejména státní podpory formou dotací.
Hypotetický scénář pak byl formulován následujícím způsobem: „Z Vašich daní je v současné době financována řada veřejných statků (jako např. školství, zdravotnictví, kultura, veřejné komunikace). Bez ohledu na to, jakou částkou přispíváte na podporu zemědělství nyní, uveďte prosím, jakou finanční částkou za měsíc jste ochoten/ochotna
přispívat
mimoprodukčních přínosů zemědělství.“
34
v
budoucnu
na
podporu
poskytování
Volba formátu otázky na zjištění ochoty platit (WTP) Ochota
respondentů
přispívat
v budoucnu
na
podporu
poskytování
mimoprodukčních přínosů zemědělství byla zjišťována v otázce č. 4. Otázka byla formulována jako přímá s otevřeným koncem. V odpovědi na ni respondent uvedl libovolnou finanční částku, kterou by byl ochoten měsíčně přispívat. Výhodou tohoto způsobu je, že respondent není ovlivněn určitým intervalem ocenění, který je u jiných alternativ kladení otázek (např. tzv. model referenda, nabídková hra) už součástí otázky. Respondentovi tak není dána žádná nápověda nebo limit ve vztahu k jeho očekávané odpovědi. Tím lze předejít zkreslení výsledného ocenění, kdy respondent pokládá první nabídku (která je součásti otázky) za minimálně akceptovatelnou míru a své ocenění na ni naváže nebo se jí přizpůsobí. Nevýhodou otevřené otázky může být skutečnost, že je pro respondenta obtížnější na ni odpovědět a zvolit výši finanční částky. Tato forma otázky tak může vést ke strategickému zkreslení.
Důležitou součástí zjišťování ochoty platit byla analýza důvodů respondenta pro vyjádřenou WTP, a to v obou situacích, jak v případě jeho ochoty přispívat na podporu mimoprodukčních přínosů, tak i v případě vyjádřené neochoty. Respondent vybíral z předložených důvodů, proč by se rozhodl přispět nebo nepřispět na daný účel nebo mohl uvést vlastní důvod.
Volba platebního prostředku Mezi platební prostředky, prostřednictvím kterých bývá ochota platit teoreticky realizována, patří např. specifické platby do zvláštního fondu, zvýšení daňového zatížení nebo zvýšení daně z příjmu.
V dotazníku byl zvolen platební prostředek ve formě daní. Daně jako způsob platby bylo vhodné použít z hlediska plošného charakteru zemědělské výroby. Respondenti však byli vyzváni, aby nebrali v úvahu částku, kterou přispívají v rámci svých daní na zemědělství v současné době, ale aby pouze vyjádřili, jakou finanční částkou ze svých daní by byli ochotni přispívat na mimoprodukční přínosy zemědělství. Nejednalo se tedy o vyšší daňové zatížení pro respondenty, ale pouze o přerozdělení již odvedených daní. Tato formulace byla zvolena z důvodu, že při užití vyššího daňového zatížení jako platebního prostředku by mohlo dojít ke zkreslení (podhodnocení) celkové ochoty platit kvůli neochotě lidí obecně akceptovat zvýšení daní. 35
Jako platební prostředek byly zvoleny daně, a proto byl dotazník doplněn o otázku č. 8, v které respondenti vyjadřovali důvěru v průhlednost a účelnost přerozdělování finančních prostředků ve státním rozpočtu. Získané informace byly využity k vyčíslení závislosti mezi ochotou platit a mírou důvěry v přerozdělování finančních prostředků.
4.5 Testování dotazníku Prvotní verze dotazníku byla v průběhu října 2005 předložena dvaceti náhodně vybraným respondentům. Pilotní vzorek respondentů byl zvolen takovým způsobem, aby co nejvíce splňoval podmínky rovnoměrného zastoupení dotazovaných z hlediska jednotlivých kategorií pohlaví, věku, vzdělání a velikosti bydliště. V předvýzkumu byla testována srozumitelnost a vypovídací schopnost jednotlivých otázek, dále grafická podoba a přehlednost, a to zejména u otázek na párová porovnání přínosů zemědělství. Byla ověřována srozumitelnost úvodního textu a karty s hierarchickým zobrazením přínosů a názornost barevného rozlišení přínosů společného pro kartu a dotazník.
Respondenti byli dále požádáni, aby vyjádřili své připomínky a návrhy na možné úpravy dotazníku. Na základě jejich připomínek tak došlo k několika změnám. Respondenti v průběhu testování velmi často nerozuměli pojmu environmentální přínosy. Tento výraz byl tedy nahrazen pojmem přínosy v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí. Většina respondentů neznala ani pojmy ekosystém a biodiverzita, a proto byl dotazník doplněn o definice těchto pojmů. Na základě reakcí respondentů byla změněna otázka na ochotu platit. Původně měli respondenti vyjadřovat, jakou finanční částkou za rok
jsou
ochotni
přispět
na podporu
poskytování
mimoprodukčních
přínosů
zemědělství. Pro respondenty však bylo jednoduší vyjádřit tuto finanční částku měsíčně, neboť jsou zvyklí uvažovat v kontextu svého měsíčního rozpočtu.
Po
ukončení
testování
byl
dotazník
upraven
do
finální
podoby.
Na základě informací získaných z předvýzkumu bylo možné konstatovat, že respondenti z informačního balíčku, který byl doplněn o vysvětlení pojmů ekosystém a biodiverzita, získali všechny potřebné informace pro kvalifikované a racionální rozhodování.
36
4.6 Provedení výzkumu Hlavní šetření probíhalo v období říjen až listopad 2005 formou náhodného výběru respondentů v kraji Vysočina. Z důvodů relativně vysokého počtu respondentů, které bylo nutné oslovit a maximální objektivnosti výzkumu bylo vhodné provést výzkum více než jedním dotazovatelem. Respondenti byli oslovováni zpracovatelem diplomové práce a třemi spolupracovníky, kteří byli dostatečně seznámeni s řešenou problematikou tak, aby od respondentů byly získány použitelné údaje. Po celou dobu výzkumu byla snaha zajistit reprezentativnost vzorku jak z hlediska pohlaví, věku, vzdělání, zaměstnání a příjmů, tak z hlediska velikosti místa bydliště. Byli osloveni pouze respondenti starší než 19 let. Pro účely výzkumu bylo relevantní oslovit starší respondenty (20 a více let), u kterých byl předpoklad, že hospodaří se svými finančními prostředky, což bylo důležité zejména pro zjištění WTP a dokáží se lépe orientovat v dané problematice. Celkem bylo získáno 206 plnohodnotných dotazníků využitelných pro další statistické zpracování.
4.7 Zpracování informací Údaje získané z vyplněných dotazníků byly zpracovány metodou AHP a dále byly určeny vybrané statistické charakteristiky (rozdělení četností, charakteristiky úrovně a variability).
Metoda AHP Kvantifikace preferencí v hierarchii Vzájemným porovnáním prvků definovaných na určité úrovni hierarchie byly sestaveny matice párových porovnání. Prvky matice vyjadřují vzájemný poměr preferencí mezi všemi dvojicemi prvků. Z informací od každého respondenta byly vygenerovány čtyři matice párových porovnání.
37
Matici párových porovnání S = (sij, i, j = 1, 2, …, k) lze zapsat následovně:
Pokud jsou na určité úrovni hierarchie definovány prvky f1, f2, …, fk, potom lze prvek této matice sij interpretovat jako poměr důležitosti prvků fi a fj. Z tohoto určení tedy vyplývají vlastnosti prvků této matice: •
prvky na diagonále sii = 1, i = 1, 2, …., k,
•
matice S je reciproční matice – platí tedy sij =
1 pro všechna i a j. s ji
Z matice párových porovnání jsou odvozeny prvky vektoru v (váhy, preferenční indexy prvků). Prvky vektoru v lze získat logaritmickou metodou nejmenších čtverců (LMNČ). LMNČ vypočte hledaný vektor intenzit preferencí v = (v1, v2, …, vk) minimalizací výrazu: v log s ij − log i ∑ ∑ vj i =1 j =1 k
k
2
(4.5)
Vektor v minimalizující (4.5) lze získat jako:
k v = ∏ s ij j =1 , i
1/ k
i = 1, 2, …, k
(4.6)
38
Prvky vektoru v se potom vypočtou normalizací vektoru v':
vi =
ví,
(4.7)
k
∑v j =1
, j
Agregace individuálních mínění (AIJ) Pro agregaci matic párových srovnání (Sk = sij) získaných od m respondentů, kteří byli dotazováni, se používá metoda geometrického průměru: S = s ij = m ∏k =1 s ijk k =m
(4.8)
Z agregované matice je určen vektor vah v pro různá kritéria metodou LMNČ.
Statistické charakteristiky Rozdělení četností Četnost lze vymezit jako doplnění informace o číselném nebo slovním znaku o počet jejich výskytů. Absolutní četnost ni vyjadřuje počet výskytů znaku a relativní
četnost pi vyjadřuje relativní zastoupení znaku. pi =
ni
=
k
∑n
i
ni n
(4.9)
i =1
Při zpracování údajů z dotazníků bylo využito jak třídění prosté, tak třídění skupinové (intervalové).
Charakteristiky úrovně Typická (modální) hodnota (modus) xˆ je hodnota s největší četností. U dat tříděných skupinovým tříděním lze určit pouze modální třídu, tj. třídu s nejvyšší četností. Tato
charakteristika
byla
určena
pro
jednotlivé
kategorie
WTP
a
vybrané
sociodemografické charakteristiky.
xˆ = dm +
nm − nm − 1 h 2 nm − nm − 1 − nm + 1
(4.10)
39
Kvartily (dolní, medián, horní) jsou hodnoty, které dělí uspořádanou řadu hodnot na čtyři části se stejnou četností. Kvartily byly určeny pro jednotlivé kategorie WTP.
Aritmetický průměr x byl v prosté formě vypočten pro jednotlivé kategorie WTP a počet členů domácnosti. Ve vážené formě byl určen pro sociodemografické charakteristiky, u kterých bylo využito skupinové třídění.
x=
1 k ∑ xi n i =1
x=
(4.11)
1 k ∑ xini n i =1
(4.12)
Minimální a maximální hodnota byla stanovena pro jednotlivé kategorie WTP. Rozdíl mezi maximální a minimální hodnotou se nazývá variační rozpětí, opět bylo určeno pro WTP.
Charakteristiky variability Rozptyl s x2 je definován jako průměrná čtvercová odchylka kolem aritmetického průměru. Směrodatná odchylka sx je druhá odmocnina rozptylu. Tyto charakteristiky byly určeny pro jednotlivé kategorie WTP. s x2 =
1 k (xi − x )2 ni ∑ n i=1
sx = s x2
(4.13)
(4.14)
Charakteristiky asymetrie (šikmosti) Asymetrie souvisí s pravidelností uspořádání dat kolem aritmetického průměru
číselné řady. Objektivní mírou asymetrie je koeficient šikmosti. Tato charakteristika byla určena pro jednotlivé kategorie WTP. k=
x −x 1 k 3 . ui ni , kde ui = i ∑ sx n i=1
(4.15)
40
Analýza WTP a stanovení celkové ekonomické hodnoty (TEV) Zjištěná ochota přispívat na podporu poskytování mimoprodukčních přínosů zemědělství byla vyjádřena v závislosti na vybraných charakteristikách respondentů.
Problém aplikace metody CVM je ve způsobu jakým přistupovat k negativní WTP. Při aplikaci metody je doporučováno zjistit od respondentů takové informace, které umožní rozlišit následující kategorie WTP (Kubíčková, 2004): 1. WTP > 0 2. WTP = 0 a. indiferentní, „skutečná“ WTP = 0, b. záporná WTP, WTP < 0, c. WTP definovaná jako protestní nabídka.
V prováděném výzkumu bylo možné nulovou nabídku rozlišit na jednotlivé kategorie na základě odpovědí na otázku č. 6, která zjišťovala důvody, proč respondent není ochoten přispívat na podporu mimoprodukčních přínosů zemědělství.
Na základě průměrné WTP získané pro výběrový soubor byla vyčíslena celková ekonomická hodnota (TEV). TEV vyjadřuje celkovou finanční částku, kterou by byli respondenti jako reprezentativní vzorek společnosti ochotni přispět na podporu poskytování
mimoprodukčních
přínosů
zemědělství.
Získané
údaje
lze
využít
pro stanovení hrubého ocenění mimoprodukčních přínosů zemědělství na agregované úrovni. Byly tedy stanoveny výsledné hodnoty WTP pro cílovou populaci, tj. obyvatelstvo kraje Vysočina.
4.8 Komparace výsledků a formulace závěrů Jednotlivé položky dotazování byly vyhodnoceny s využitím názorného grafického zobrazení nebo pomocí tabulek a doplněny o příslušné komentáře popisující danou situaci. V rámci diskuse byly dosažené výsledky srovnávány s publikovanými výsledky projektů realizovaných ve vybraných zemích OECD a EU. Pro komparaci výsledků byly užity jako sekundární zdroje informací následující projekty: „A Synthesis of Country Reports on Demand
Measurement
of
Non-Commodity
Outputs
in
OECD
Agriculture“
(Santos, 2001), „Identification of Public Objectives Related to Agricultural Sector
41
Support“ (Gómez-Limon, Atance, 2004), „Beauty, beast and biodiversity: what does the public want from agriculture?“ (Moran et al., 2004), „Society’s Demand for Multifunctional Agriculture“ (Yrjölä, Kola, 2004). Na základě výsledků kvantitativního výzkumu byly formulovány závěry.
42
5. VLASTNÍ PRÁCE 5.1 Identifikace společenských přínosů zemědělství Moderní na vyvážené
koncepce
rozvíjení
evropského
jeho
dvou
multifunkčního
základních
funkcí,
zemědělství a
to
je
zaměřena
funkce
produkční
a mimoprodukční. Pro účely hodnocení důležitosti společenských přínosů zemědělství byly v souladu s metodikou výzkumného záměru PEF MZLU identifikovány následující přínosy produkční a mimoprodukční funkce zemědělství.
Produkční funkce a) Společenské přínosy produkční funkce zahrnují: •
zajištění nabídky potravin za přijatelné ceny při dosažení dostatečných příjmů a konkurenceschopnosti domácích zemědělských podniků,
•
zajištění kvality a zdravotní nezávadnosti potravin,
•
přínos zemědělství pro zaměstnanost venkovského obyvatelstva, zejména rozvíjením ekonomických aktivit navazující na zemědělskou výrobní základnu.
Mimoprodukční funkce b) Přínosy v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí zahrnují: •
ochranu přírodních zdrojů (vody, půdy, klimatu) způsoby zemědělského hospodaření citlivými k přírodě,
•
udržování a ochranu ekosystémů, biodiverzity a cenných přírodních území, zejména cestou přizpůsobení zemědělských soustav těmto potřebám,
•
podíl zemědělství na tvorbě a údržbě kulturní venkovské krajiny.
c) Společensko-ekonomické přínosy zahrnují: •
zajišťování podmínek dlouhodobé potravinové soběstačnosti a bezpečnosti, zejména v kontextu možných změn geodemografického a geoekonomického vývoje,
•
zajištění pohody zvířat prostřednictvím vhodných technologií chovu,
•
přínos zemědělství k udržování a zlepšování života ve venkovském sídelním prostoru a k zachování venkovského kulturního dědictví.
43
Uvedené společenské přínosy zemědělství byly rozčleněny do hierarchické struktury, která je znázorněna na obr. č. 5.1. Jedná se o hierarchii se třemi úrovněmi. Na první úrovni byly definovány celkové společenské přínosy zemědělství. Na druhé úrovni byly zobrazeny jednotlivé skupiny přínosů zemědělství, a to přínosy produkční funkce, přínosy v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí a společensko-ekonomické přínosy. Na třetí úrovni byly uvedeny jednotlivé přínosy tak, jak náleží k definovaným skupinám. Z důvodu přehlednosti a jednoduššího zpracování jsou tyto přínosy očíslované v pořadí, ve kterém po sobě následují v hierarchickém zobrazení. Toto číslování tedy nesouvisí s hodnocením preferenčního pořadí přínosů, které bude provedeno v další fázi
řešení diplomové práce.
44
Obr. č. 5.1: Hierarchické zobrazení jednotlivých přínosů zemědělství
Celkové přínosy zemědělství
Přínosy produkční funkce
1. Potraviny za přijatelné ceny při dostatečných příjmech a konkurenceschopnosti zemědělských podniků.
2. Zajištění kvality a zdravotní nezávadnosti potravin.
3. Přínos zemědělství pro zaměstnanost venkovského obyvatelstva.
Přínosy v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí
4. Ochrana přírodních zdrojů způsoby hospodaření citlivými k přírodě.
5. Udržování a ochrana ekosystémů, biodiverzity a cenných přírodních území.
Přínosy produkční funkce
6. Podíl zemědělství na tvorbě a údržbě kulturní venkovské krajiny.
Společensko-ekonomické přínosy
7. Zajišťování podmínek dlouhodobé potravinové soběstačnosti a bezpečnosti.
8. Zajištění pohody zvířat.
Přínosy mimoprodukční funkce
45
9. Udržování a zlepšování života na venkově a zachování venkovského kulturního dědictví.
5.2 Analýza informací získaných metodou dotazníkového šetření Dotazníkové šetření probíhalo od října do listopadu 2005 formou náhodného výběru respondentů v kraji Vysočina. Na konci šetření bylo získáno celkem 206 plnohodnotných dotazníků využitelných pro další statistické zpracování. Dotazník je součástí přílohy, a proto ve vlastní práci nebyly znovu uvedeny jednotlivé otázky, ale pouze jejich vyhodnocení. Výsledky získané z vyhodnocených otázek byly prezentovány tak, jak náleží ke stanoveným informačním cílům.
5.2.1 Postoje respondentů ke společenským přínosům zemědělství Cílem první části bylo odhalit postoje respondentů, které se vztahují ke společenským přínosům zemědělství. Otázka č. 1 byla formulována jako otázka kontaktní a zjišťovala míru souhlasu nebo nesouhlasu respondenta se dvěma výroky.
Zemědělství
kromě
produkčních
přínosů
poskytuje
společnosti
celou
řadu
mimoprodukčních přínosů, které zvyšují celkový blahobyt společnosti. Z výsledků prezentovaných v grafu č. 5.1 je zřejmé, že většina respondentů (85,4 %) souhlasila (rozhodně souhlasila a spíše souhlasila) s výrokem. Téměř polovina dotazovaných (49,5 %) zvolila odpověď spíše souhlasím. Možnost rozhodně souhlasím označila více než třetina respondentů (35,9 %). Nesouhlas s výrokem vyjádřilo 7,8 % dotazovaných. Zhruba na stejné úrovni (6,8 %) se pohybovala relativní četnost neutrálního stanoviska nevím, nedokáži posoudit.
Graf č. 5.1: Míra souhlasu s výrokem, že zemědělství poskytuje společnosti řadu mimoprodukčních přínosů, které zvyšují celkový blahobyt společnosti (n = 206)
Typ odpovědi
nevím, nedokáži posoudit
6,8
rozhodně nesouhlasím
1,5
spíše nesouhlasím
6,3
spíše souhlasím
49,5
rozhodně souhlasím
35,9 0
10
20
30
40
Relativní četnost odpovědí (%)
46
50
60
Zemědělci by měli být odměňováni za poskytování těchto mimoprodukčních přínosů. Podle výsledků prezentovaných v grafu č. 5.2 lze konstatovat, že nadpoloviční většina dotazovaných (78,2 %) souhlasila (rozhodně souhlasila a spíše souhlasila) s výrokem.
Negativní
postoj
k odměňování
zemědělců
vyjádřilo
přibližně
13,6 % dotazovaných a 8,3 % respondentů zaujalo neutrální postoj s tím, že danou problematiku nedokáží posoudit.
Graf č. 5.2: Míra souhlasu s výrokem, že zemědělci by měli být odměňováni za poskytování netržních přínosů (n = 206)
Typ odpovědi
nevím, nedokáži posoudit
8,3
rozhodně nesouhlasím
1,0
spíše nesouhlasím
12,6
spíše souhlasím
50,0
rozhodně souhlasím
28,2 0
10
20
30
40
50
60
Relativní četnost odpovědí (%)
Otázka č. 3 zjišťovala, jakou formou by mělo být financováno poskytování přínosů, které nejsou obchodovány na trhu. Jak je patrné z grafu č. 5.3, většina respondentů (69,4 %) zvolila jako vhodnou formu financování poskytování mimoprodukčních přínosů zemědělství dotace ze státního rozpočtu. Zbývající část dotazovaných (30,6 %) preferovala financování v ceně tržních statků jako atribut garantovaný značkou kvality. Respondenti neuvedli žádnou jinou možnost financování.
Graf č. 5.3: Forma financování poskytování přínosů, které nejsou obchodovány na trhu (n = 206)
Typ odpovědi
jinou formou
0,0
v ceně tržních statků jako atribut garantovaný značkou kvality
30,6
formou dotací ze státního rozpočtu
69,4
0
10
20
30
40
50
Relativní četnost odpovědí (%)
47
60
70
80
Jak je uvedeno v kapitole 5.2.3. Evaluace mimoprodukčních přínosů zemědělství, nenulovou finanční částkou by bylo ochotno přispívat na poskytování netržních přínosů zemědělství 125 respondentů (tj. 60,7 % z výběrového souboru respondentů). Otázka č. 5 tedy analyzovala postoje respondentů k důvodům8, pro které byli ochotni financovat tyto netržní přínosy.
Graf č. 5.4: Důvody ochoty respondentů přispívat na mimoprodukční přínosy zemědělství (n1 = 125)
Typ odpovědi
jiný důvod
0,0
oceňuji z důvodu jejich jejich vlivu pro dosažení trvalé udržitelnosti
41,6
cením si netržních statků, přispívají ke zvýšení kvality mého života
40,8
nedostatečné ohodnocení zemědělců (finanční i společenské)
45,6
0
10
20
30
40
50
Relativní četnost odpovědí (%)
Z grafu č. 5.4 je patrné, že relativní zastoupení jednotlivých důvodů ochoty přispívat je velmi vyrovnané. Nejvíce respondentů (45,6 %) zvolilo jako důvod nedostatečné
finanční
i společenské
ohodnocení
zemědělců.
Téměř
stejná
část
dotazovaných (41,6 %) oceňovala mimoprodukční přínosy zemědělství z důvodu jejich vlivu pro dosažení trvalé udržitelnosti. Tato možnost se vztahuje k neužité hodnotě netržních přínosů (k tzv. hodnotě odkazu). Nejméně respondentů (40,8 %) preferovalo důvod, že si cení netržních statků produkovaných zemědělstvím, protože přispívají ke zvýšení kvality jejich života. Tato možnost charakterizuje užitnou hodnotu netržních přínosů (přímou užitnou hodnotu a hodnotu ekologických funkcí). Respondenti nevyužili možnost uvést jiný důvod podle vlastního uvážení.
8
Respondenti měli možnost zvolit více odpovědí (maximálně 2), tzn. že součet relativních četností odpovědí je více než 100,0 %.
48
Jak je uvedeno v kapitole 5.2.3. Evaluace mimoprodukčních přínosů zemědělství, na poskytování netržních přínosů zemědělství nebylo ochotno přispívat celkem 81 dotazovaných (tj. 39,3 % z výběrového souboru respondentů). Otázka č. 6 tedy analyzovala postoje respondentů k důvodům9, pro které se rozhodly nepřispívat na poskytování mimoprodukčních přínosů. Výsledky této analýzy byly dále využity pro evaluaci netržních přínosů zemědělství, a to pro rozlišení nulové WTP na jednotlivé kategorie (viz str. 70).
Graf č. 5.5: Důvody neochoty respondentů přispívat na mimoprodukční přínosy zemědělství (n* = 81)
Typ odpovědi
A
A - žádný osobní užitek z mimoprodukčních přínosů
17,3
B - nespravedlivé žádat příspěvky na tento účel
12,3
B 0,0
C
C - nesouhlas s poskytování dotací do zemědělství
69,1
D E
D - nevěřím, že peníze budou využity na stanovený účel
12,3
F
E - preference přírodního stavu venkovské krajiny, oblastí a životního prostředí
0,0 0
10
20
30
40
50
60
Relativní četnost odpovědí (%)
70
80 F - jiný důvod
Nadpoloviční většina respondentů (69,1 %) zvolila důvod, že nevěří, že takto odvedené peníze budou využity na stanovený účel (viz graf č. 5.5). Možnost žádný osobní užitek plynoucí z mimoprodukčních přínosů uvedlo jako důvod neochoty přispívat 17, 3% respondentů. Shodný podíl respondentů (12,3 %) preferoval důvody, že je nespravedlivé žádat příspěvky na tento účel, resp. přírodní stav venkovské krajiny (bez zásahu člověka), venkovských oblastí a životního prostředí se mi líbí více. Žádný respondent nevyužil možnost uvést vlastní odpověď.
9
Respondenti měli možnost zvolit více odpovědí (maximálně 2), tzn. že součet relativních četností odpovědí je více než 100,0 %.
49
V otázce č. 7 byla zjišťována míra zájmu dotazovaných o problematiku zemědělství. Získané výsledky byly využity pro analýzu ochoty platit na podporu mimoprodukčních přínosů zemědělství (viz str. 68).
Graf č. 5.6: Zájem respondentů o problematiku zemědělství (n = 206)
Typ odpovědí
nesleduji, nezajímám se o ni
22,8
sleduji, ale jen okrajově
53,9
velmi zajímám, ale pouze pasivně
14,6
velmi zajímám, aktivně angažuji
8,7 0
10
20
30
40
50
60
Relativní četnost odpovědí (%)
Jak je zřejmé z grafu č. 5.6, převažovali respondenti, kteří se určitou mírou o oblast zemědělství zajímají. Nadpoloviční většinu (53,9 %) tvořili dotazovaní, kteří danou problematiku sledují, ale jen okrajově. Druhou nejpočetnější skupinou (22,8 %) byli respondenti, kteří problematiku zemědělství nesledují a nezajímají se o ni. Dotazovaní, kteří se o zemědělství velmi zajímají, ale nijak aktivně se v této oblasti neangažují, představovali 14,6 %. Nejméně respondentů (8,7 %) zvolilo možnost, že se velmi zajímají a současně i aktivně angažují v dané oblasti.
Otázka č. 8 zjišťovala míru důvěry respondentů v průhlednost a účelnost přerozdělování finančních prostředků ve státním rozpočtu. Výsledky byly využity pro vyhodnocení otázky zjišťující ochotu platit na podporu poskytování mimoprodukčních přínosů zemědělství (viz str. 68).
Graf č. 5.7: Míra důvěry respondentů v přerozdělování finančních prostředků ve státním rozpočtu (n = 206)
Typ odpovědi
nevím, nedokáži posoudit
12,6
rozhodně nedůvěřuji
17,0
spíše nedůvěřuji
41,3
spíše důvěřuji
26,2
rozhodně důvěřuji
2,9 0
5
10
15
20
25
30
Relativní četnosti odpovědí (%)
50
35
40
45
Jak je zřejmé z grafu č. 5.7, většina dotazovaných (41,3 %) spíše nedůvěřovala v průhlednost a účelnost přerozdělování finančních prostředků ve státním rozpočtu. Spolu s respondenty, kteří vyjádřili stanovisko, že rozhodně nedůvěřují (17,0 %), převýšila celková míra nedůvěry více než 50,0 % (58,3 %). Druhou nejpočetnější skupinu (26,2 %) představovali respondenti, kteří spíše důvěřují v průhlednost a účelnost přerozdělování finančních prostředků ve státním rozpočtu. Dohromady s respondenty, kteří rozhodně důvěřují (2,9 %), dosáhla celková míra důvěry 29,1 %. To je téměř o polovinu méně než míra nedůvěry. Podíl respondentů, kteří preferovali neutrální stanovisko, tzn. že se o daný problém nezajímají a nedokáží ho posoudit, byl 12,6 %.
51
5.2.2 Preference respondentů pro společenské přínosy zemědělství Preference respondentů pro společenské přínosy zemědělství byly zjišťovány v otázce č. 2. Každý respondent provedl postupně tři párová srovnání na druhé úrovni hierarchie mezi jednotlivými skupinami společenských přínosů, tedy mezi produkčními přínosy, přínosy v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí a společenskoekonomickými přínosy. Na třetí úrovni hierarchie provedl postupně devět párových srovnání mezi jednotlivými přínosy tak, jak náleží k definovaným skupinám přínosů. To tedy znamená, že respondent postupně provedl tři párová srovnání mezi jednotlivými přínosy produkční funkce, tři párová srovnání mezi jednotlivými přínosy v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí a tři párová srovnání mezi jednotlivými společenskoekonomickými přínosy.
Každému verbálnímu vyjádření porovnání důležitosti skupin přínosů a jednotlivých přínosů náležejících do těchto skupin byl podle stupnice přidělen příslušný počet bodů. Pro každého respondenta byly tedy vygenerovány čtyři matice párových srovnání; tzn. že bylo sestaveno 206 matic párových srovnání skupin přínosů, 206 matic párových srovnání produkčních přínosů, 206 matic párových srovnání přínosů v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí a 206 matic párových srovnání společensko-ekonomických přínosů. Pro výběrový soubor bylo celkem sestaveno 824 matic párových srovnání.
Agregované matice párových srovnání pro skupiny přínosů (viz tab. č. 5.1), pro přínosy produkční funkce (viz tab. č. 5.2), pro přínosy v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí (viz tab. č. 5.3) a pro společensko-ekonomické přínosy (viz tab. č. 5.4) byly odvozeny podle vztahu (4.8). Z každé agregované matice byl určen vektor vah v' podle vztahu (4.6). Prvky vektoru v byly následně vypočteny normalizací vektoru v' podle vztahu (4.7).
Výsledky párových srovnání jsou prezentovány v následujícím pořadí: a) párová srovnání skupin přínosů, b) párová srovnání dílčích přínosů v rámci skupin, do kterých náleží, c) stanovení výsledné hierarchie společenských přínosů s využitím normovaných vah, d) určení preferenčního pořadí přínosů na základě normovaných vah.
52
Výsledky párových srovnání skupin společenských přínosů Prvky
vektoru
v jsou
váhy,
které
respondenti
přiřadili
produkčním,
environmentálním a společensko-ekonomických přínosům zemědělství (viz tab. č. 5.1). V grafu č. 5.8 jsou tyto váhy vyjádřeny procenticky.
Tab. č. 5.1: Agregovaná matice párových srovnání skupin společenských přínosů (n = 206)
Společenské přínosy Produkční Environmentální Společensko-ekonomické v' v Produkční 1,000 1,203 1,674 1,263 0,409 Environmentální 0,831 1,000 1,695 1,121 0,363 Společensko-ekonomické 0,597 0,590 1,000 0,706 0,229
Společenské přínosy produkční a mimoprodukční funkce zemědělství
Graf č. 5.8: Váhy skupin společenských přínosů v % (n = 206)
společenskoekonomické přínosy
22,9
přínosy v oblasti tvorby a ochrany ŽP
36,3
40,9
produkční přínosy
0
10
20
30
40
50
Váhy skupin přínosů (%)
Z výsledků výzkumu je patrné, že respondenti vyjádřili kladné preference pro multifunkční model zemědělství, neboť neodmítli žádnou skupinu hodnocených přínosů. Výběrový soubor považoval za relativně nejdůležitější produkční přínosy, které dosáhly 40,9 % celkového užitku plynoucího z celkových společenských přínosů zemědělství. Téměř stejné relativní úrovně důležitosti (36,3 %) dosáhly přínosy v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí. Jako relativně nejméně důležité byly respondenty ohodnoceny společensko-ekonomické přínosy (22,9 %).
53
Výsledky párových srovnání dílčích přínosů v rámci skupin Přínosy produkční funkce Prvky vektoru v jsou váhy, které respondenti přiřadili přínosům produkční funkce zemědělství (viz tab. č. 5.2). V grafu č. 5.9 jsou tyto váhy vyjádřeny procenticky.
Tab. č. 5.2: Agregovaná matice párových srovnání přínosů produkční funkce (n = 206)
Produkční přínosy 1 2 3
1 1,000 2,228 0,943
2 0,449 1,000 0,410
3 1,061 2,438 1,000
v' 0,781 1,758 0,729
v 0,239 0,538 0,223
Společenské přínosy produkční funkce
Graf č. 5.9: Váhy společenských přínosů produkční funkce v % (n = 206)
1
1 - zajištění nabídky potravin za přijatelné ceny při dosažení dostatečných příjmů a konkurenceschopnosti domácích zemědělských podniků
23,9
2
53,8
3
3 - přínos zemědělství pro zaměstnanost venkovského obyvatelstva, zejména rozvíjením ekonomických aktivit navazujících na zemědělskou výrobní základnu
22,3
0
10
20
2 - zajištění kvality a zdravotní nezávadnosti potravin
30
40
50
60
Váhy přínosů (%)
Na základě zjištěných preferencí lze konstatovat, že všechny hodnocené přínosy produkční funkce byly respondenty považovány určitou mírou za důležité, neboť žádný z přínosů nebyl ohodnocen nulovou důležitostí. Nejvýše respondenti hodnotili přínos zajištění kvality a zdravotní nezávadnosti potravin (53,8 % užitku z produkčních přínosů). Za relativně méně důležité označili respondenti téměř stejnými váhami dva zbývající přínosy, a to zajištění nabídky potravin za přijatelné ceny při dosažení dostatečných příjmů a konkurenceschopnosti domácích zemědělských podniků (23,9 %) a přínos zemědělství pro zaměstnanost venkovského obyvatelstva, zejména rozvíjením ekonomických aktivit navazujících na zemědělskou výrobní základnu (22,3 %).
54
Přínosy v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí Prvky vektoru v jsou váhy, které respondenti přiřadili přínosům v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí (viz tab. č. 5.3). V grafu č. 5.10 jsou tyto váhy vyjádřeny procenticky.
Tab. č. 5.3: Agregovaná matice párových srovnání přínosů v oblasti tvorby a ochrany ŽP (n = 206)
Přínosy v oblasti tvorby a ochrany ŽP 4 5 6
4 1,000 0,776 0,501
5 1,288 1,000 0,670
6 1,998 1,492 1,000
v' 1,370 1,050 0,695
v 0,440 0,337 0,223
Společenské přínosy v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí
Graf č. 5.10: Váhy společenských přínosů v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí v % (n = 206)
4
44,0
5
4 - ochrana přírodních zdrojů (vody, půdy, klimatu) způsoby zemědělského hospodaření citlivými k přírodě 5 - udržování a ochrana ekosystémů, biodiverzity a cenných přírodních území, zejména cestou přizpůsobování zemědělských soustav těmto potřebám
33,7
22,3
6
6 - podíl zemědělství na tvorbě a údržbě kulturní venkovské krajiny 0
10
20
30
40
50
Váhy přínosů (%)
Na základě analýzy této položky dotazování je zřejmé, že respondenti neodmítli žádný z hodnocených společenských přínosů v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí a všechny považovali do určité míry za důležité. Za relativně nejdůležitější považovali respondenti přínos ochranu přírodních zdrojů (vody, půdy, klimatu) způsoby hospodaření citlivými k přírodě (44,0 % užitku z přínosů v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí). Relativní preference pro přínos udržování a ochranu ekosystémů, biodiverzity a cenných přírodních území, zejména cestou přizpůsobování zemědělských soustav těmto potřebám dosáhly výše 33,7 %. Nejméně dotazovaní ohodnotili přínos podíl zemědělství na tvorbě a údržbě kulturní venkovské krajiny (22,3 %).
55
Společensko-ekonomické přínosy Prvky vektoru v jsou váhy, které respondenti přiřadili společensko-ekonomickým přínosům (viz tab. č. 5.4). V grafu č. 5.11 jsou tyto váhy vyjádřeny procenticky.
Tab. č. 5.4: Agregovaná matice párových srovnání společensko-ekonomických přínosů (n = 206)
Společensko-ekonomické přínosy 7 8 9
7 1,000 0,735 0,710
8 1,381 1,000 1,004
9 1,408 0,996 1,000
v' 1,248 0,901 0,893
v 0,410 0,296 0,294
Společensko-ekonomické přínosy
Graf č. 5.11: Váhy společensko-ekonomických přínosů v % (n = 206) 7 - zajišťování podmínek dlouhodobé potravinové soběstačnosti a bezpečnosti, zejména v kontextu možných změn geodemografického a geoekonomického vývoje
41,0
7
8
29,6
8 - zajištění pohody zvířat prostřednictvím vhodných technologíí chovu
9
29,4
9 - přínos zemědělství k udržování a zlepšování života ve venkovském sídelním prostoru a k zachování venkovského kulturního dědictví
0
10
20
30
40
50
Váhy přínosů ( %)
Jak je zřejmé z grafu č. 5.11, respondenti neodmítli žádný z hodnocených společensko-ekonomických přínosů. Nejvyšší relativní důležitost (41,0 % užitku ze společensko-ekonomických přínosů) přidělili respondenti přínosu zajišťování podmínek dlouhodobé potravinové soběstačnosti a bezpečnosti, zejména v kontextu možných změn geodemografického a geoekonomického vývoje. Téměř stejně pak byly dotazovanými hodnoceny dva zbývající přínosy, a to zajištění pohody zvířat prostřednictvím vhodných technologií chovu (29,6 %), resp. přínos zemědělství k udržování a zlepšování života ve venkovském sídelním prostoru a k zachování venkovského kulturního dědictví (29,4 %).
56
Obr. č. 5.2: Hierarchické zobrazení společenských přínosů zemědělství
Celkové přínosy zemědělství
v produkční přínosy = 40,9 %
v přínosy v oblasti ŽP = 36,3 %
v společensko–ekonomické přínosy = 22,9 %
v1 = 23,9 %
v2 = 53,8 %
v3 = 22,3 %
v4 = 44,0 %
v5 = 33,7 %
v6 = 22,3 %
v7 = 41,0 %
v8 = 29,6 %
v9 = 29,4 %
v1' = 9,8 %
v2' = 22,0 %
v3' = 9,1 %
v4' = 16,0 %
v5' = 12,2 %
v6' = 8,1 %
v7' = 9,4 %
v8' = 6,8 %
v9' = 6,7 %
Přínosy produkční funkce
Přínosy mimoprodukční funkce
57
Výsledná hierarchie společenských přínosů zemědělství Jak vyplývá ze vztahů (4.1), (4.2) a (4.4) pro hierarchii společenských přínosů zemědělství musí být splněny následující podmínky. Součet vah jednotlivých skupin přínosů musí být roven jedné (tj. v produkční přínosy + v přínosy v oblasti ŽP + v společensko-ekonomické přínosy = 1). Tyto váhy jsou normovány již v průběhu výpočtu, takže podmínka je splněna. Dále byly stanoveny váhy každého konkrétního přínosu na třetí úrovni hierarchie v rámci jednotlivých skupin. Tyto váhy byly opět normovány, takže jejich součet v rámci každé skupiny je roven jedné (tj. v1 + v2 + v3 = 1, atd.). Protože však musí v hierarchii platit, že nelze rozdělit z jedné úrovně na následující větší množství, než které je k dispozici, je nutné stanovit výsledné normované váhy (vi') pro každý přínos na třetí úrovni hierarchie (viz obr. č. 5.2). Tyto normované váhy se určí vždy znásobením váhy přínosu v jeho skupině váhou této skupiny přínosů (tj. v produkční přínosy * v1 = v1', v přínosy v oblasti ŽP * v4 = v4', atd.). Součet normovaných vah je přes celý soubor přínosů roven jedné. Každá vi' tak vyjadřuje podíl tohoto přínosu na celkových společenských přínosech zemědělství.
Preferenční pořadí společenských přínosů zemědělství Na základě analýzy normovaných vah jednotlivých společenských přínosů zemědělství vi' (viz obr. 5.2) bylo stanoveno preferenční pořadí přínosů. Pro všechny přínosy byly dále analyzovány preference z hlediska věku, vzdělání, čistého měsíčního příjmu domácnosti respondenta a velikosti obce, ve které respondent v současné době žije. Z důvodu rozsahu diplomové práce jsou u každého přínosu prezentovány pouze nejvyšší preference pro každou kategorii. Podrobnější údaje pro jednotlivé kategorie jsou uvedeny v příloze č. 2 v tab. č. 9.1–9.4.
Za nejdůležitější přínos byl respondenty považován přínos zajištění kvality a zdravotní nezávadnosti potravin, který dosáhl relativních preferencí ve výši 22,0 % (z celkového společenského užitku). Vysoké preference pro tento přínos vyjádřili téměř všichni respondenti bez ohledu na jejich socioekonomické charakteristiky. Nejvýše přínos zajištění kvality potravin hodnotili dotazovaní ve věku <30–39 let> (24,7 %), respondenti s vysokoškolským vzděláním (28,0 %), respondenti s příjmem <30 001–35 000 Kč> (33,0 %) a respondenti, kteří žijí v obcích s počtem obyvatel <10 001–20 000> (34,3 %).
59
Na druhém místě preferenčního pořadí byl vyhodnocen přínos ochrany přírodních zdrojů (půdy, vody, klimatu) způsoby zemědělského hospodaření citlivými k přírodě (16,0 %). Tento přínos nejvýše hodnotili respondenti ve věku 60 a více let (17,5 %), respondenti se základním vzděláním (20,7 %), respondenti s příjmem <15 001–20 000 Kč> (17,2 %) a respondenti z obcí s počtem obyvatel <10 001–20 000> (19,2 %).
Na třetím místě preferenčního pořadí byl vyhodnocen přínos udržování a ochrana ekosystémů, biodiverzity a cenných přírodních území, zejména cestou přizpůsobení zemědělských soustav těmto potřebám (12,2 %). Tento přínos nejvýše hodnotili respondenti z věkové kategorie <50–59 let> (15,2 %), respondenti s vyšším odborným vzděláním (13,6 %), respondenti s příjmem <15 001–20 000 Kč> (15,1 %) a respondenti, kteří žijí v obcích s počtem obyvatel <10 001–20 000> (19,2 %).
Na čtvrtém místě preferenčního pořadí byl vyhodnocen přínos zajištění nabídky potravin za přijatelné ceny při dosažení dostatečných příjmů a konkurenceschopnosti domácích zemědělských podniků (9,8 %). Tento přínos nejvýše ohodnotili dotazovaní z věkové kategorií <30–39 let> (10,5 %), vysokoškolsky vzdělaní respondenti (10,3 %), respondenti s příjmem <30 001–35 000 Kč> (11,6 %) a respondenti z obcí do 1 000 obyvatel (10,8 %).
Na pátém místě preferenčního pořadí byl vyhodnocen přínos zajišťování podmínek dlouhodobé potravinové soběstačnosti a bezpečnosti, zejména v kontextu možných změn geodemografického a geoekonomického vývoje (9,4 %). Tento přínos ohodnotili nejvýše respondenti z věkové skupiny 60 a více let (10,8 %), respondenti se základním vzděláním (13,7 %), respondenti s příjmem <10 001–15 000 Kč> (14,5 %) a respondenti z obcí s počtem obyvatel <5 001–10 000> (11,0 %).
Na šestém místě preferenčního pořadí byl vyhodnocen přínos zemědělství pro zaměstnanost venkovského obyvatelstva, zejména rozvíjením ekonomických aktivit navazujících na zemědělskou výrobní základnu (9,1 %). Tento přínos ohodnotili nejvýše respondenti z věkové kategorie <40–49 let> (9,7 %), respondenti se středním vzděláním bez maturity (10,8 %), respondenti s příjmem <5 001–10 000 Kč> (11,1 %) a respondenti z obcí do 1 000 obyvatel (11,1 %).
60
Na sedmém místě preferenčního pořadí byl vyhodnocen přínos podílu zemědělství na tvorbě a údržbě kulturní venkovské krajiny (8,1 %). Tento přínos ohodnotili nejvýše respondenti z věkové kategorie <40–49 let> (11,1 %), respondenti se základním vzděláním (11,5 %), respondenti s příjmem <15 001–20 000 Kč> (10,9 %) a respondenti, kteří bydlí v obcích s počtem obyvatel <3 001–5 000> (10,3 %).
Na osmém místě preferenčního pořadí byl vyhodnocen přínos zajištění pohody zvířat prostřednictvím vhodných technologií chovu (6,8%). Tento přínos ohodnotili nejvýše respondenti z věkové kategorie <40–49 let> (7,9 %), respondenti se středním vzděláním bez maturity (9,0 %), respondenti s příjmem <40 001–45 000 Kč> (11,5 %) a respondenti, kteří žijí v obcích s počtem obyvatel <1 001–3 000> (16,2 %).
Na posledním devátém místě preferenčního pořadí byl vyhodnocen přínos zemědělství k udržování a zlepšování života ve venkovském sídelním prostoru a k zachování venkovského kulturního dědictví (6,7%). Tento přínos nejvýše ohodnotili dotazovaní ve věkové skupině 60 a více let (10,7 %), respondenti se základním vzděláním (8,8 %), respondenti s příjmem <10 001–15 000 Kč> (14,5 %) a respondenti, kteří bydlí v obcích s počtem obyvatel <3 001–5 000> (11,4 %).
61
5.2.3 Evaluace mimoprodukčních přínosů zemědělství Otázka č. 4 zjišťovala zájem respondentů podílet se na podpoře poskytování mimoprodukčních přínosů. Respondenti byli vyzváni, aby vyjádřili ochotu přispívat na podporu poskytování mimoprodukčních přínosů zemědělství prostřednictvím určité finanční částky. Získaná ochota přispívat byla dále analyzovaná z hlediska následujících kategorií: věku, dosaženého vzdělání, ekonomické aktivity, zaměstnání respondenta a členů domácnosti v zemědělství, výše čistého měsíčního příjmu domácnosti, velikosti obce, ve které respondent v současné době žije, míry zájmu respondenta o zemědělství, míry důvěry v průhlednost a účelnost přerozdělování finančních prostředků ve státním rozpočtu, důležitosti společenských přínosů zemědělství a také z hlediska rozlišení na jednotlivé kategorie WTP.
Vyhodnocení otázky zjišťující ochotu přispívat na poskytování mimoprodukčních přínosů zemědělství pro celý výběrový soubor (n = 206) je znázorněno v grafu č. 5.12. Nadpoloviční většina respondentů (60,7 %) vyjádřila ochotu platit určitou finanční částku. Zbývající část dotazovaných (39,3 %) stanovila nulovou nabídku a nebyla tedy z nějakého důvodu ochotna přispívat na podporu poskytování mimoprodukčních přínosů zemědělství. Mezi jednotlivými částkami se neobjevila žádná extrémní hodnota. Maximální nabídku 400 Kč lze ještě považovat za přiměřenou. Všechny nabídky respondentů tedy byly zařazeny do analýzy bez rizika, že by došlo ke zkreslení výsledků způsobeného extrémně vysokou částkou. Minimální nenulovou částkou byla nabídka 50 Kč. Graf č. 5.12: WTP na podporu poskytování mimoprodukčních přínosů zemědělství (n = 206)
Relativní četnost odpovědí (%)
45 40
39,3
35 30 25 18,0
20
15,0
15
10,2
10
4,9
3,9
5
3,9
2,9
1,9
300
350
400
0 0
50
100
150
200
250
WTP (Kč/os./měsíc)
62
Odhad společenské poptávky po přínosech mimoprodukční funkce zemědělství Na základě výsledků získaných u otázky č. 4, která zjišťovala ochotu respondentů přispívat na poskytování mimoprodukčních přínosů zemědělství (viz graf č. 5.12), byla odvozena společenská poptávka po mimoprodukčních přínosech (viz graf č. 5.13). Výchozím bodem pro toto odvození byl předpoklad, že respondent, který byl ochoten přispět určitou finanční částkou, by byl ochoten přispět i méně. Jedná se o hypotetickou poptávku po optimálním koši mimoprodukčních přínosů odvozenou na simulovaném trhu popsaném v dotazníku jako součást aplikace metody CVM.
Graf č. 5.13: Společenská poptávka po mimoprodukčních přínosech zemědělství (n = 206)
WTP (Kč/os./měsíc)
400 350 300 250 200 150 100 50 0 0
10
20
30
40
50
60
70
Relativní četnost respondentů (%)
Analýza ochoty platit (WTP) z hlediska vybraných charakteristik respondentů Analýza WTP z hlediska věku Jak je zřejmé z grafu č. 5.14, nejnižší průměrná WTP byla zjištěna pro věkovou kategorii 60 a více let a její hodnota činila 19,23 Kč. Nejvyšší průměrná WTP byla vyčíslena pro kategorii <40–49 let>, a to ve výši 110,81 Kč. Obecně lze z údajů vyvodit, že s růstem věku od <20–29 let> do <40–49 let> rostla ochota respondentů přispívat, od kategorie <50–59 let> začala průměrná WTP klesat. Podrobné údaje k jednotlivým kategoriím jsou uvedeny v příloze č. 2 (tab. č. 9.5).
63
Průměrná WTP (Kč/os./měsíc)
Graf č. 5.14: Průměrná WTP diferencovaná z hlediska věku respondentů (n = 206) 120 100
109,02
110,81
105,00
82,00
80 60 40 19,23 20 0 20–29
30–39
40–49
50–59
60 a více
Věk (počet let)
Analýza WTP z hlediska dosaženého vzdělání Z výsledků prezentovaných v grafu č. 5.15 je zřejmé, že nejvyšší hodnoty dosáhla průměrná WTP pro respondenty s vysokoškolským vzděláním, a to 106,03 Kč. Nejnižší průměrná WTP (82,50 Kč) byla vyjádřena pro respondenty s vyšším odborným vzděláním. Průměrná WTP vyčíslená pro dotazované se základním vzděláním dosáhla hodnoty 83,33 Kč. Pro respondenty se středním vzděláním bez maturity a se středním vzděláním s maturitou činila průměrná WTP 91,03 Kč, resp. 89,16 Kč.
Graf č. 5.15: Průměrná WTP diferencovaná z hlediska vzdělání respondentů (n = 206)
Průměrná WTP (Kč/os./měsíc)
120
106,03
100
91,03 83,33
89,16 82,50
80 60 40 20 0 základní
střední bez maturity střední s maturitou
vyšší odborné
vysokoškolské
Vzdělání
Na základě zjištěných údajů lze konstatovat, že existuje závislost mezi ochotou respondentů přispívat na poskytování mimoprodukčních přínosů zemědělství a úrovní dosaženého vzdělání (s výjimkou respondentů s vyšším odborným vzděláním, kteří vyjádřili nejnižší průměrnou WTP). Nejvýraznější je rozdíl v hodnotě průměrné WTP
64
mezi vysokoškolsky vzdělanými respondenty a ostatními kategoriemi. Podrobné údaje k jednotlivým kategoriím jsou uvedeny v příloze č. 2 (viz tab. č. 9.6).
Analýza WTP z hlediska ekonomické aktivity Jak vyplývá z grafu č. 5.16, nejvyšší průměrná WTP byla získána pro skupinu zaměstnavatelů, a to 175,0 Kč. Pro kategorii zaměstnanců činila průměrná WTP 103,62 Kč. U kategorií OSVČ a ženy na mateřské dovolené byla hodnota průměrné WTP 90,0 Kč, resp. 70,0 Kč. Pro studenty dosáhla průměrná WTP hodnoty 56,67 Kč. Nejnižší průměrné WTP byly vyčísleny pro skupiny nezaměstnaných a důchodců, a to ve výši 25 Kč, resp. 19,23 Kč.
200
175,00
160 120
103,62 90,00
80
70,00 56,67
40
19,23
25,00
0 st ud en t
Průměrná WTP (Kč/os./měsíc)
Graf č. 5.16: Průměrná WTP diferencovaná z hlediska ekonomické aktivity respondentů (n = 206)
Ekonomická aktivita
Z analýzy ochoty platit z hlediska ekonomické aktivity respondentů vyplynulo, že ve srovnání s průměrnou WTP pro výběrový soubor (93,45 Kč) by byli více ochotni zaplatit skupiny zaměstnavatelů a zaměstnanců. Naproti tomu kategorie nezaměstnaných a důchodců vyjádřili výrazně podprůměrnou WTP. Podrobné údaje k jednotlivým kategoriím jsou uvedeny v příloze č. 2 (viz tab. č. 9.7).
Analýza WTP z hlediska zaměstnání v zemědělství Na základě analýzy zjištěných výsledků (viz graf č. 5.17) lze konstatovat, že nejvyšší průměrná WTP (187,50 Kč) byla získána pro kategorii, že v zemědělství pracuje respondent i jiný člen domácnosti. Druhá nejvyšší průměrná WTP (141,67 Kč)
65
byla vyčíslena u alternativy, že v zemědělství pracuje pouze respondent. Pro kategorii, že v zemědělství nepracuje ani respondent ani nikdo z jeho domácnosti, se pohybovala průměrná WTP ve výši 90,91 Kč. Nejnižší průměrná WTP byla získána u možnosti, že v zemědělství pracuje někdo z domácnosti respondenta, a to 72,22 Kč. Podrobné údaje k jednotlivým kategoriím jsou uvedeny v příloze č. 2 (viz tab. č. 9.8).
Graf č. 5.17: Průměrná WTP diferencovaná z hlediska zaměstnání respondentů v zemědělství (n = 206) 187,50
Průměrná WTP (Kč/os./měsíc)
200 160
141,67
120 90,91 72,22
80 40 0 pouze respondent
pouze někdo z domácnosti
respondent i jiný člen domácnosti
nikdo
Zaměstnání v zemědělství
Analýza WTP z hlediska výše čistého měsíčního příjmu domácnosti10 Na základě výsledků uvedených v grafu č. 5.18 lze konstatovat, že nejnižší průměrná WTP byla získána u respondentů, kteří patří do kategorie s nejnižšími příjmy <5 001–10 000 Kč> a činila 12,50 Kč. S růstem čistého měsíčního příjmu domácnosti se průměrná hodnota WTP zvyšovala, ale pro nejvyšší příjmovou kategorii začala klesat. Pro kategorie <30 001–35 000 Kč> a <35 001–40 000 Kč> činila průměrná WTP 194,64 Kč, resp. 250 Kč. Pro nejvyšší příjmovou kategorii <40 001–45 000 Kč> poklesla průměrná WTP na 166,67 Kč. Podrobné údaje k jednotlivým kategoriím jsou uvedeny v příloze č. 2 (viz tab. č. 9.9).
10
V kategoriích bez příjmu, 1–5 000 Kč, 45 001–50 000 Kč, 50 001 a více Kč, které jsou uvedeny v dotazníku, se nevyskytl žádný z respondentů.
66
300 250 200 150 100 50 0
250,00 194,64
166,67
99,33 42,00
00 0 00 1– 45
00 0 40
00 1– 40 35
00 1– 35
00 0 00 1– 30
00 0 25
00 1– 25
00 0
00 0
39,66
20
15
10
00 1– 15
00 1– 20
00 0
00 0
12,50
30
50,00
00 1– 10 5
Průměrná WTP (Kč/os./měsíc)
Graf č. 5.18: Průměrná WTP diferencovaná z hlediska měsíčního příjmu domácnosti respondenta (n = 206)
Měsíční příjem domácnosti (Kč)
Analýza WTP z hlediska velikosti obce11 Jak je zřejmé z grafu č. 5.19, nulovou průměrnou WTP vyjádřili respondenti, kteří bydlí v obci s počtem obyvatel <3 001–5 000>. Druhá nejnižší průměrná WTP (50 Kč) byla získána u respondentů, kteří žijí v obci o velikosti <10 001–20 000> obyvatel. Pro zbývající kategorie velikosti obce platí, že s růstem počtu obyvatel se zvyšuje i průměrná WTP. Nejvyšší průměrná WTP byla získána u dotazovaných, kteří bydlí v obci s počtem obyvatel <20 001–50 000> a činila 124,07 Kč. Podrobné údaje k jednotlivým kategoriím jsou uvedeny v příloze č. 2 (viz tab. č. 9.10).
Průměrná WTP (Kč/os./měsíc)
Graf č. 5.19: Průměrná WTP diferencovaná z hlediska velikosti obce, ve které respondent v současné době žije (n = 206) 140
124,07
120 100 80
91,15
83,33 72,22
50,00
60 40 20
0,00
0 do 1 000
1 001–3 000
3 001–5 000
5 001–10 000
10 001–20 000 20 001–50 000
Velikost obce (počet obyvatel)
11
V kategoriích 50 001–100 000 obyvatel, 100 001 a více, které jsou uvedeny v dotazníku se nevyskytl žádný z respondentů.
67
Analýza WTP z hlediska míry zájmu o zemědělství Z výsledků prezentovaných v grafu č. 5.20 je zřejmé, že nejvyšší průměrná WTP byla dosažena pro kategorii dotazovaných, kteří se velmi zajímají a aktivně angažuji, a to 127,78 Kč. Nejnižší průměrná WTP byla vyjádřena pro část respondentů, kteří se velmi zajímají o danou problematiku, ale pouze pasivně, a to 85 Kč. Pro kategorie respondentů, kteří problematiku sledují, ale jen okrajově a nesledují, nezajímají se, byly vyjádřeny průměrné WTP ve výši 91,89 Kč, resp. 89,36 Kč. Podrobnější údaje k jednotlivým kategoriím jsou uvedeny v příloze č. 2 (viz tab. č. 9.11).
Průměrná WTP (Kč/os./měsíc)
Graf č. 5.20: Průměrná WTP diferencovaná z hlediska zájmu respondenta o zemědělství (n = 206) 140
127,78
120 100
91,89
85,00
89,36
80 60 40 20 0 velmi zajímám, aktivně angažuji
velmi zajímám, pouze pasivně
sleduji jen okrajově nesleduji, nezajímám
Míra zájmu o zemědělství
Analýza WTP z hlediska míry důvěry v přerozdělování prostředků ve státním rozpočtu Jak je zřejmé z grafu č. 5.21, nejvyšší průměrná WTP byla získána u respondentů, kteří spíše důvěřují v průhlednost a účelnost přerozdělování finančních prostředků ve státním rozpočtu a dosáhla hodnoty 107,41 Kč. Respondenti, kteří rozhodně důvěřují, vyjádřili průměrnou WTP ve výši 100 Kč. Téměř stejnou částku byli průměrně ochotni zaplatit dotazovaní, kteří spíše nedůvěřují, a to 102,35 Kč. Naopak nejnižší průměrná WTP 67,14 Kč byla získána pro respondenty, kteří rozhodně nedůvěřují v průhlednost a účelnost přerozdělování finančních prostředků ve státním rozpočtu. Pro část respondentů, kteří nedokáží daný problém posoudit, byla vyčíslena průměrná WTP ve výši 69,23 Kč. Podrobnější údaje k jednotlivým kategoriím jsou uvedeny v příloze č. 2 (viz tab. č. 9.12).
68
Průměrná WTP (Kč/os./měsíc)
Graf č. 5.21: Průměrná WTP diferencovaná z hlediska míry důvěry v přerozdělování finančních prostředků (n = 206) 120
100,00
107,41
102,35
100 80
67,14
69,23
rozhodně nedůvěřuji
nevím, nedokáži posoudit
60 40 20 0 rozhodně důvěřuji
spíše důvěřuji
spíše nedůvěřuji
Míra důvěry v přerozdělování
Analýza WTP z hlediska důležitost společenských přínosů zemědělství Váhy skupin přínosů (produkčních přínosů, přínosů v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí a společensko-ekonomických přínosů) a do těchto skupin náležejících přínosů byly vyčísleny v závislosti na WTP. Jak je patrné z tabulky č. 9.13 (viz příloha č. 2), byly v tomto případě z důvodu přehlednosti prezentovaných výsledků vyjádřeny pro jednotlivé společenské přínosy zemědělství pouze normované váhy vi'. Na základě zjištěných výsledků lze konstatovat, že váhy získané pro jednotlivé kategorie WTP se podstatně neliší od vah vyjádřených pro celý výběrový soubor. Respondenti, kteří vyjádřili WTP ve výši 0 Kč a 50 Kč, považovali za nejdůležitější přínosy v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí (36,9 %, resp. 40,8 % z celkových společenských přínosů zemědělství). Tyto relativní preference však byly jen nepatrně vyšší než preference vyjádřené pro produkční přínosy (36,8 %, resp. 38,3 %). Pro ostatní kategorie WTP12 byly jako nejdůležitější určeny produkční přínosy a relativní preference se pohybovaly v rozmezí <39,8–52,1 %>. Relativní váhy přínosů v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí dosáhly pro ostatní kategorie WTP hodnot v rozmezí <30,2–37,0 %>. Pro veškeré kategorie WTP byly jako nejméně důležité ohodnoceny společensko-ekonomické přínosy, a to v rozmezí <10,9–28,7 %>.
Co se týče analýzy normovaných vah vi', byl pro všechny kategorie WTP ohodnocen jako nejdůležitější přínos zajištění kvality a zdravotní nezávadnosti potravin. To se shoduje s výsledkem získaným za celý výběrový soubor. Relativní váhy pro tento 12
pro WTP: 100 Kč, 150 Kč, 200 Kč, 250 Kč, 300 Kč, 350 Kč a 400 Kč
69
přínos se pohybovaly pro jednotlivé kategorie WTP v rozmezí <19,2–34,9 %>. Jako nejméně důležitý byl nejčastěji hodnocen přínos zemědělství k udržování a zlepšování života ve venkovském sídelním prostoru a k zachování venkovského kulturního dědictví. Podrobnější údaje k jednotlivým kategoriím WTP jsou uvedeny v příloze č. 2 (viz tab. č. 9.13).
Analýza WTP z hlediska rozlišení na jednotlivé kategorie Z výběrového souboru 206 respondentů bylo ochotno přispívat nenulovou finanční částkou na poskytování mimoprodukčních přínosů zemědělství 125 osob (60,7 %). Zbývajících 81 dotazovaných (39,3 %) uvedlo nulovou částku a v otázce č. 6 následně objasnili, z jakého důvodu nejsou ochotni přispívat (viz str. 50). Podle motivu, který vedl respondenta ke stanovení nulové nabídky, lze rozčlenit nulovou WTP na tři kategorie13: skutečná nulová nabídka, záporná nabídka a nabídka vyjadřující protest respondenta (viz tab. č. 5.5). Skutečnou nulovou nabídku vyjádřilo 11 respondentů (5,3 %). Důvodem pro stanovení této WTP bylo, že respondenti nemají žádný osobní užitek plynoucí z mimoprodukčních přínosů zemědělství. Zápornou WTP vyjádřilo celkem 10 respondentů (4,9 %) a to z důvodu, že přírodní stav venkovské krajiny (bez zásahu člověka), venkovských oblastí a životního prostředí se jim líbí více. Celková úroveň protestních nabídek dosáhla 29,1 % (60 respondentů). Hlavním důvodem pro vyjádření protestu byla nedůvěra respondentů, že takto odvedené peníze budou využity pro stanovený účel (25,2 %). Druhým důvodem, který však dosáhl podstatně nižšího zastoupení (3,9 %), bylo, že respondenti považují za nespravedlivé žádat příspěvky na tento účel. Tab. č. 5.5: Přehled zastoupení jednotlivých kategorií WTP ve výběrovém souboru (n = 206)
Charakteristika Rozsah souboru (n) WTP > 0 WTP = 0 WTP < 0 Protest
Hodnota 206 60,7 5,3 4,9 29,1
Jednotka Respondent % % % %
13
Pro rozčlenění WTP na jednotlivé kategorie byla pro každého respondenta zvažována pouze 1 odpověď a to ta, kterou respondent označil jako důležitější, tzn. že součet relativních četností odpovědí je 100,0 %.
70
Tab. č. 5.6: Přehled statistických charakteristik pro vybrané kategorie WTP
Statistická charakteristika
WTP (n) WTP (n1) WTP (n2)
Úroveň Rozsah souboru Aritmetický průměr Modální hodnota Minimální hodnota Maximální hodnota Variační rozpětí Dolní kvartil Prostřední kvartil (medián) Horní kvartil Variabilita Rozptyl Směrodatná odchylka Asymetrie Koeficient šikmosti
206 93,45 0 50 400 400 0 50 150
125 154,00 100 50 400 350 100 100 200
136 141,54 100 50 400 400 50 100 200
Jednotka Respondent Kč/os./měs. Kč/os./měs. Kč/os./měs. Kč/os./měs. Kč/os./měs. Kč/os./měs. Kč/os./měs. Kč/os./měs. 2
9784,00 10755,70 Kč /os./měs. 98,91 103,71 Kč/os./měs.
11595,40 107,68 1,11
0,84
0,76
n – veškeré nabídky WTP za celý výběrový soubor n1 – kladné nabídky (WTP > 0) n2 – součet kladných a skutečných nulových nabídek WTP
Průměrná WTP (n) (za celý výběrový soubor) byla vyčíslena ve výši 93,45 Kč (viz tab. č. 5.6).
Respondenti
jsou
ochotni
přispět
na
podporu
poskytování
mimoprodukčních přínosů zemědělství měsíčně průměrně 93,45 Kč. Mimoprodukční přínosy zemědělství přispívají k užitku respondentů takovou měrou, že by byli ochotni za ně každý měsíc zaplatit až 93,45 Kč a stále by na tom byli lépe, než kdyby zemědělci tyto
mimoprodukční
přínosy
přestali
poskytovat.
Aritmetický
průměr
leží
s pravděpodobností 95 % v konfidenčním intervalu <78,74–108,15 Kč>. Kladná hodnota koeficientu šikmosti znamená levostrannou (kladnou) asymetrii, která vyjadřuje určité podhodnocení netržních přínosů zemědělství, protože pro dokonale souměrná data nabývá koeficient hodnoty 0.
Průměrná ochota přispívat na podporu poskytování mimoprodukčních přínosů zemědělství vyčíslená za rok je 1 121,36 Kč a leží s pravděpodobností 95 % v konfidenčním intervalu <944,90–1297,82 Kč>. Roční vyjádření průměrné ochoty platit je dále využito pro odvození hodnoty dílčích mimoprodukčních přínosů (viz str. 84).
71
Průměrná WTP (n1) (kladné nabídky) je vyšší ve srovnání s průměrnou WTP (n) o 60,55 Kč. Aritmetický průměr leží s pravděpodobností 95 % v konfidenčním intervalu <136,66–171,34 Kč>. Typickou hodnotou pro WTP (n1) je částka 100 Kč. Koeficient šikmosti vyčíslený pro WTP (n1) má nižší hodnotu ve srovnání s koeficientem pro WTP (n), což znamená nižší podhodnocení netržních přínosů.
Respondenty, kteří vyjádřili záporné a protestní nabídky, je vhodné z výběrového souboru vyloučit, protože ve skutečnosti neznáme jejich preference pro mimoprodukční přínosy zemědělství. Statistické charakteristiky byly tedy vyjádřeny i pro WTP (n2) (součet kladných a skutečných nulových nabídek). Průměrná WTP (n2) činí 141,54 Kč a je o 48,10 Kč vyšší než průměrná WTP (n). Aritmetický průměr leží s pravděpodobností 95 % v konfidenčním intervalu <124,11–158,97 Kč>. Typickou hodnotou je částka 100 Kč. Koeficient šikmosti vyčíslený pro WTP (n2) nabývá nejnižší hodnoty ve srovnání s koeficienty pro WTP (n) a WTP (n1). To znamená nejnižší podhodnocení netržních přínosů respondenty.
Vyjádření celkové ekonomické hodnoty (TEV) Výběrový soubor zahrnoval 206 respondentů z kraje Vysočina. Pro tento soubor byla vyčíslena průměrná WTP (střední hodnota ochoty platit) ve výši 93,45 Kč za měsíc. Součet hodnot WTP pro celý výběrový soubor tedy činí 19 250 Kč za měsíc.
Celková ekonomická hodnota (TEV) je rovna součinu průměrné WTP a počtu všech jedinců, kteří se nacházejí v základním souboru, který je předmětem zkoumání. Průměrnou hodnotu WTP stanovenou na základě výběrového šetření je tedy nutné agregovat na základní soubor, což jsou v tomto případě obyvatelé kraje Vysočina. Rozsah základního souboru byl stanoven na základě kategorií ekonomické aktivity obyvatel kraje. Cílové skupiny jsou ekonomicky aktivní (zaměstnaní a nezaměstnaní) a ekonomicky neaktivní (důchodci a studenti)14 (viz tab. č. 5.7). Údaje o počtu obyvatel kraje Vysočina podle ekonomické aktivity byly získány ze Statistické ročenky kraje Vysočina 2005 (ČSÚ, 2005b).
14
Mezi ekonomicky neaktivní obyvatelstvo patří dále kategorie děti do 14-ti let a kategorie ostatní (ČSÚ, 2005b). Skupina děti do 14-ti let však nemá pro prováděný výzkum žádnou vypovídací hodnotu. Ve výběrovém souboru byli zahrnuti pouze respondenti starší než 20 let včetně. Skupina ostatní není blíže specifikována. Tyto kategorie tedy nebyly při výpočtu TEV uvažovány.
72
Tab. č. 5.7: Ekonomická aktivita obyvatel kraje Vysočina (rok 2004)
Kategorie
Počet osob
Ekonomicky aktivní Zaměstnaní Nezaměstnaní Ekonomicky neaktivní Důchodci Studenti Celkem
255 400 237 900 17 500 160 800 114 600 46 200 416 200
Zdroj: ČSÚ (2005b)
Agregace průměrné WTP na jednotlivé kategorie ekonomické aktivity obyvatel Počty osob v jednotlivých skupinách základního souboru byly vynásobeny průměrnou WTP (n) (za celý výběrový soubor), která je 93,45 Kč za měsíc. Pro část respondentů, kteří vyjádřili záporné a protestní nabídky, ve skutečnosti neznáme preference pro mimoprodukční přínosy zemědělství. TEV proto byla vyjádřena i pro průměrnou WTP (n2) (součet kladných a skutečných nulových nabídek), která činí 141,54 Kč za měsíc.
Pro jednotlivé kategorie ekonomické aktivity byly vyčísleny hodnoty agregované WTP zobrazené v tab. č. 5.8: Tab. č. 5.8: Celková ekonomická hodnota vyjádřená pro obyvatele kraje Vysočina
Ekonomická aktivita Zaměstnaní Nezaměstnaní Důchodci Studenti Celkem
Počet osob
TEV (n) (Kč/měsíc) TEV (n2) (Kč/měsíc)
237 900 17 500 114 600 46 200 416 200
22 230 947 1 635 316 10 708 981 4 317 233 38 892 476
33 673 346 2 477 022 16 220 956 6 539 338 58 910 662
n – veškeré nabídky WTP za celý výběrový soubor n2 – součet kladných a skutečných nulových nabídek WTP
Celková ekonomická hodnota optimálního koše mimoprodukčních přínosů zemědělství pro obyvatele kraje Vysočina se nachází v intervalu <38 892 476– 58 910 662 Kč/měsíc>. Pokud je TEV agregována pouze na ekonomicky aktivní, potom leží v intervalu <23 866 262–36 150 368 Kč/měsíc>.
73
5.2.4 Charakteristika výběrového souboru Podrobná charakteristika výběrového souboru je uvedena v příloze č. 3 v tab. č. 9.14. Zjišťování socioekonomických charakteristik respondentů bylo důležité zejména z důvodů vymezení výběrového souboru a pro vyhodnocování výsledků z hlediska jednotlivých skupin respondentů. Dále bylo provedeno srovnání mezi vybranými sociodemografickými charakteristikami výběrového souboru a základního souboru, tedy obyvatel kraje Vysočina. Údaje pro obyvatele kraje byly získány ze Statistické ročenky kraje Vysočina 2005 (ČSÚ, 2005b). Bylo srovnáváno zastoupení následujících kategorií: pohlaví, věku, dosaženého stupně vzdělání, ekonomické aktivity a zaměstnaní v zemědělství (viz tab. č. 5.9).
74
Tab. č. 5.9: Komparace sociodemografických charakteristik výběrového souboru a základního souboru (údaje za rok 2004) (1. část) Základní soubor15
Výběrový soubor Absolutní četnost
Relativní četnost v%
Pohlaví: muž žena
100 106
48,5 51,5
Věk: <20–29 let> <30–39 let> <40–49 let> <50–59 let> 60 a více let
75 61 37 20 13
36,4 29,6 18,0 9,7 6,3
Vzdělání: základní střední bez maturity střední s maturitou nástavbové studium vysokoškolské
6 39 83 20 58
2,9 18,9 40,3 9,7 28,2
Ekonomická aktivita16: zaměstnaný nezaměstnaný student důchodce
174 4 15 13
84,5 1,9 7,3 6,3
Statistická charakteristika Identifikační údaj
Modální hodnota
Aritmetický průměr
žena
x
28,4 let
36,8 let
střední s maturitou
x
zaměstnaný
x
15
Absolutní četnost
Relativní četnost v%
255 590 261 563
49,4 50,6
81 694 74 581 70 778 72 020 101 388
15,8 14,4 13,7 13,9 19,6
91 000 183 000 128 700 . 32 100
20,9 42,1 29,6 . 7,4
237 900 17 500 46 200 114 600
57,2 4,2 11,1 27,5
Modální hodnota
Aritmetický průměr
žena
x
.
39,3 let
střední bez maturity
x
zaměstnaný
x
Zdroj: Statistická ročenka kraje Vysočina 2005 (ČSÚ, 2005b) Ve statistické ročence kraje Vysočina 2005 (ČSÚ, 2005b) je kategorie ekonomicky neaktivní doplněna o kategorie děti do 14 let (82,5 tis. osob) a ostatní (18,6 tis. osob). Pro účely výzkumu nejsou tyto kategorie uvažovány. 16
75
Tab. č. 5.9: Komparace sociodemografických charakteristik výběrového souboru a základního souboru (údaje za rok 2004) (2. část) Základní soubor17
Výběrový soubor
17
Statistická charakteristika Identifikační údaj
Absolutní četnost
Relativní četnost v%
Zaměstnaní v zemědělství: pouze respondent pouze někdo z domácnosti respondent i jiný člen domácnosti nikdo
6 9 4 187
2,9 4,4 1,9 90,8
Modální hodnota
Aritmetický průměr
Absolutní četnost
Relativní četnost v%
Modální hodnota
Aritmetický průměr
x
21 000 x x x x
8,8 x x x x
x
x
nikdo
Zdroj: Statistická ročenka kraje Vysočina 2005 (ČSÚ, 2005b)
76
Pohlaví respondenta Z hlediska pohlaví bylo ve výběrovém souboru zastoupeno 48,5 % mužů a 51,5 % žen. Rozložení populace pro kraj Vysočina je přibližně 49,4 % mužů a 50,6 % žen.
Věk respondenta Ve výběrovém souboru je zřejmá kumulace respondentů ve věkových skupinách <20–29 let> (36,4 %) a <30–39 let> (29,6 %). Nízké je zastoupení respondentů v nejvyšší věkové kategorii 60 a více let (6,3 %). Rozložení obyvatel kraje Vysočina podle věkových kategorií je velmi vyrovnané. Nejméně je zastoupena věková kategorie <40–49 let> (13,7 %). Nejvíce obyvatel náleží do věkové kategorie 60 a více let (19,6 %). Zastoupení ostatních věkových kategorií se pohybuje v rozmezí <13,9–15,8 %>. Na základě srovnání lze konstatovat, že z hlediska věku respondentů ve výběrovém souboru nebylo dosaženo reprezentativnosti vzorku.
Nejvyšší ukončené školní vzdělání Většina respondentů (40,3 %) z výběrového souboru má střední vzdělání s maturitou. Dále jsou nejvíce zastoupeni respondenti s vysokoškolským vzděláním (28,2 %) a se středním vzděláním bez maturity (18,9 %). Nástavbové studium absolvovalo 9,7 % respondentů. Dotazovaní se základním vzděláním tvořili 2,9 %. Co se týče základního souboru je struktura vzdělání poměrně odlišná18. Rozdíl je v zastoupení vysokoškolsky vzdělaných obyvatel a obyvatel se středním vzděláním s maturitou, kteří tvoří v kraji Vysočina pouze 7,4 %, resp. 29,6 %. Naopak vyšší zastoupení vykazují obyvatelé se středním vzděláním bez maturity (42,1 %) a se základním vzděláním (20,9 %). Co se týče dosaženého stupně vzdělání, nelze považovat výběrový soubor za reprezentativní. S ohledem k řešené problematice však nepovažuji rozložení respondentů podle vzdělání za nepřiměřené. Možnost zkreslení tím, že jsou více zastoupeni respondenti s vyšším vzděláním, kteří mohou být lépe informováni o dané problematice a vyjadřovat tak jiné preference ve srovnání s méně vzdělanými obyvateli kraje Vysočina (např. respondenti s vyšším stupněm vzdělání mohou vyjádřit vyšší hodnotu WTP), byla eliminována podrobnou analýzou WTP z hlediska dosažené úrovně vzdělání (viz str. 64).
18
Ve statistice ČSÚ (2005b) není uvedena kategorie nástavbové studium.
77
Ekonomická aktivita Skupina zaměstnaných ve výběrovém souboru tvořila 84,5 %. Studenti činili 7,3 %. Důchodci dosáhli zastoupení 6,3 % a nezaměstnaní 1,9 %. V kraji Vysočina bylo 57,2 % obyvatel zaměstnaných. Relativní zastoupení kategorie nezaměstnaných činilo 4,2 %. Co se týče ekonomicky neaktivních obyvatel19, bylo v kraji celkem 27,5 % důchodců a 11,1 % studentů. Jak je zřejmé, ve výběrovém souboru byli více zastoupeni zaměstnaní respondenti, z čehož vyplývá nižší zastoupení ostatních kategorií.
Zaměstnaní v zemědělství Z výběrového souboru pracovalo v zemědělství 2,9 % respondentů. U 4,4 % dotazovaných pracoval v zemědělství někdo z domácnosti a u 1,9 % byli v zemědělství zaměstnáni jak respondent, tak i jiný člen domácnosti. V kraji Vysočina bylo v zemědělství zaměstnáno asi 21,0 tis osob, což je 8,8 % z celkového počtu zaměstnaných.
Po celou dobu trvání hlavního šetření byla snaha o respektování požadavků na rovnoměrné zastoupení respondentů z hlediska jednotlivých sociodemografických charakteristik. Z výše provedené komparace údajů zjištěných formou náhodného výběru a údajů ČSÚ (2005b) pro základní soubor u kategorií pohlaví, věku, nejvyššího ukončeného vzdělání, ekonomické aktivity a zaměstnání v zemědělství je zřejmé, že se nepodařilo zajistit úplnou reprezentativnost vzorku.
Nedostatky v reprezentativnosti vzorku vyplynuly z podmínek při provádění výzkumu – z časového omezení výzkumu, z omezeného rozsahu výběrového souboru, z omezeného počtu tazatelů nebo z omezení způsobeného velikostí kraje Vysočina. Na základě charakteristik výběrového souboru (viz příloha č. 3, tab. č. 9.14) však lze konstatovat,
že
ve
výběrovém
souboru
byly
zastoupeny
u
jednotlivých
sociodemografických charakteristik všechny zkoumané kategorie, a to bez extrémně nízkého nebo naopak vysokého podílu některé skupiny. Výběrový soubor lze tedy považovat za dostatečně reprezentativní pro daný účel výzkumu.
19
Ve statistické ročence kraje Vysočina 2005 (ČSÚ, 2006) je kategorie ekonomicky neaktivní doplněna o kategorie děti do 14-ti let (82,5 tis. osob) a ostatní (18,6 tis. osob). Pro účely výzkumu nejsou tyto kategorie uvažovány.
78
6. DISKUSE 6.1 Komparace dosažených výsledků s výsledky studií ve vybraných zemích EU S růstem příjmů společnosti klesá podíl výdajů za potraviny (Engel, 1857). Pokud tedy vezmeme v úvahu obecně platný Engelův zákon, lze předpokládat, že s růstem příjmů se zvyšuje poptávka po ostatních, nekomoditních výstupech multifunkčního zemědělství, jako je např. ochrana omezených přírodních zdrojů, udržování a zlepšování života na venkově, zajištění pohody zvířat nebo zajištění potravinové bezpečnosti. Problém spojený s poskytováním optimálního koše společenských přínosů zemědělství je dán nejasnou váhou jednotlivých dílčích cílů multifunkčního zemědělství. Pro poskytování společensky žádoucího komplexu produkčních a mimoprodukčních přínosů je tedy nezbytné získat celou řadu informací o formování společenské poptávky po těchto statcích.
V současnosti je odhad preferencí veřejnosti pro multifunkční zemědělství předmětem řady studií a výzkumných záměrů. Možnost komparace výsledků dosažených v rámci řešení diplomové práce s výsledky vybraných projektů realizovaných v zemích EU je do určité míry limitována z důvodu různého vymezení hodnocených aspektů zemědělství, ať již se jedná o společenské cíle, přínosy nebo vybrané oblasti zemědělské politiky.
Společenské preference ve vztahu k zemědělství zjišťuje Eurobarometr. Jedná se o průzkum veřejného mínění mezi obyvateli všech členských zemí EU, který zkoumá postoje respondentů ke společným politikám EU, včetně SZP. Co se týče SZP, cílem průzkumu je zjistit, jak obyvatelé vnímají stanovené cíle, hlavní přínosy a probíhající reformy zemědělské politiky (EC, 2006). Výsledky jsou prezentovány jednak jako průměr pro celou EU a jednak individuálně pro každou z 25-ti členských zemí. V rámci Eurobarometru je zjišťováno do jaké míry respondenti souhlasí s předloženými přínosy SZP. Respondenti mají na výběr z několika přínosů a zvolí ty, se kterými souhlasí. Podobně vybírají z předložených možností, která z nich by měla být prioritou SZP. Každý respondent může zvolit až tři priority. V roce 2005 obyvatelé zemí EU ohodnotili předložené priority velmi podobně. Na prvních třech místech byly vyhodnoceny
79
následující priority SZP: zajistit stabilní a dostatečné příjmy pro zemědělce (32%), zajistit zdravotní nezávadnost potravin (26%) a podporovat ochranu životního prostředí (23%).
Způsob zjišťování preferencí spotřebitelů uplatňovaný v Eurobarometru je vhodný zvláště pro porovnání velkého množství položek. Nevýhodou však je, že pro respondenty je obtížné stanovit preference pro více současně srovnávaných položek. Zároveň tento způsob nebere v úvahu konkurenční vztahy mezi cíli (prioritami) SZP, kdy dosažení jednoho cíle může snížit možnost a prostředky pro splnění jiného cíle. Gómez-Limon, Atance (2004) proto zvolili stanovení preferencí pro vybrané cíle SZP prostřednictvím metody AHP. Výhodou aplikace metody AHP pro hodnocení společenských preferencí je, že nedochází k tak výraznému překrývání preferencí mezi jednotlivými cíli. Párová porovnání zaručí, že respondenti zvažují cíle ve vzájemných vztazích, což zajistí přesnější odhad preferencí, než kterého by bylo dosaženo při izolovaném bodovém hodnocení.
Gómez-Limon, Atance (2004) zkoumali relativní váhy, které obyvatelé ve Španělsku přikládají vybraným cílům SZP. Výzkum se uskutečnil v regionu „Castilla y León“, který má převážně zemědělský charakter. V zemědělství pracuje asi 11,0 % z celkového počtu obyvatel regionu (2 072 023 obyvatel), což značně převyšuje podíl zaměstnanosti v zemědělství ve Španělsku (5,7 %) i v EU-25 (5,1 %) (Eurostat, 2005). Možnost komparace výsledků dosažených v rámci řešení diplomové práce a výsledků španělské studie byla do určité míry omezena z důvodu různého stanovení hodnocených společenských cílů a společenských přínosů zemědělství tak, jak byly definovány v rámci prováděného výzkumu. Z tohoto důvodu byly porovnávány normované váhy nejen u shodných, ale také velmi podobných cílů a přínosů.
V tab. č. 6.1 je uvedeno srovnání výsledků španělské studie a výzkumu prováděného v rámci diplomové práce. Z důvodu možnosti komparace došlo k určitému zjednodušení ve vymezení společenských přínosů a jim odpovídající váhy byly přiřazeny k podobně definovaným cílům, které byly hodnoceny ve španělské studii.
80
Tab. č. 6.1: Komparace výsledků Cíle / Přínosy Zachování venkova a zlepšení kvality života na venkově Zajištění kvalitních a zdravotně nezávadných potravin Podpoření způsobů zemědělského hospodaření citlivých k životnímu prostředí Zabezpečení rodinných zemědělských hospodářství Zajištění dostatečných příjmů zemědělců Přínos k zachování přírodního prostředí Zachování tradičních zemědělských produktů (typických místních produktů) Zachování tradiční zemědělské krajiny Zajištění přijatelných cen pro spotřebitele Podpoření konkurenceschopnosti zemědělských podniků Zajištění potravinové soběstačnosti dané země
Španělsko
ČR
20,6 18,0
6,7 22,0
16,1
16,0
11,6 10,5 8,2
nehodnoceno samostatně 9,8 12,2
7,7
nehodnoceno samostatně
7,3 0,0 0,0 0,0
8,1 9,8 9,8 9,4
Závěry studie Gómez-Limon, Atance (2004) prokázaly, že ve Španělsku byly nejvýše hodnoceny následující společenské cíle: zachování venkova a zlepšení kvality života na venkově (20,6 %), zajištění kvalitních a zdravotně nezávadných potravin (18,0 %) a podpoření způsobů zemědělského hospodaření citlivých k životnímu prostředí (16,1 %). Tyto tři společenské cíle dohromady představují 54, 7 % z celkového společenského užitku. Z tohoto hodnocení je zřejmé, že respondenti akceptovali multifunkční model zemědělství v jeho společenském, ekonomickém a environmentálním rozměru.
Respondenti v ČR rovněž vyjádřili kladné preference pro multifunkční model zemědělství, a to zejména s důrazem na jeho produkční a environmentální dimenzi. Společensko-ekonomické přínosy na rozdíl od výsledků španělské studie byly hodnoceny jako nejméně významné. Jako nejvýznamnější byly hodnoceny přínosy zajištění kvality a bezpečnosti potravin (22,0 %), ochrana přírodních zdrojů způsoby zemědělského hospodaření citlivými k přírodě (16,0 %) a udržování a ochrana ekosystémů, biodiverzity a cenných přírodních území (12,2 %).
Na rozdíl od výzkumu prováděného ve Španělsku nebyly ve výzkumu v rámci diplomové práce přímo hodnoceny cíle zabezpečení rodinných zemědělských hospodářství a zachování tradičních zemědělských produktů (typických místních produktů). Tyto cíle byly ve výzkumu zahrnuty pod přínos zemědělství k udržování a zlepšování života ve venkovském sídelním prostoru a k zachování venkovského kulturního dědictví a jejich významnost byla hodnocena v tomto kontextu . 81
Výsledky srovnávaných výzkumů vykazují určitou míru shody v tom, že respondenti z obou zemí hodnotili jako velmi významné zajištění kvality a zdravotní nezávadnosti potravin a environmentální přínosy. Ve Španělsku je kladen vyšší důraz na společenské cíle zemědělství, zejména na zachování venkova a zlepšení kvality života na venkově a na zabezpečení rodinných zemědělských hospodářství. Naopak v ČR byl jako významnější hodnocen produkční přínos zajištění nabídky potravin za přijatelné ceny při dosažení dostatečných příjmů a konkurenceschopnosti domácích zemědělských podniků, neboť respondenti ve Španělsku dva cíle spojené s produkční funkcí zemědělství (zajištění
přijatelných
cen
pro
spotřebitele
a
podpoření
konkurenceschopnosti
zemědělských podniků) odmítli. Navíc odmítli společenský cíl zajištění potravinové soběstačnosti dané země.
Rozdíly v hodnocení je možno částečně vysvětlit místními specifickými podmínkami zemědělství ve srovnávaných zemích, zejména ve srovnávaných regionech. Podíl zaměstnanosti v zemědělství je v obou srovnávaných zemích relativně nízký – v ČR je to 4,0 % z celkové zaměstnanosti a ve Španělsku je to 5,7 % (Eurostat, 2005). Srovnávaný španělský region má vysoce zemědělský charakter; 11,0 % obyvatel pracuje v zemědělství a 45,0 % populace regionu žije v obcích menších než 10 000 obyvatel, kde zemědělství představuje základní pilíř sociální a ekonomické životaschopnosti. Zemědělství a problémy s ním spojené jsou tedy v tomto regionu důležité pro celou společnost. Vysoké preference pro přínosy zemědělství k zachování a zlepšení kvality života na venkově odráží vnímání a významnost zemědělců pro život venkovských komunit v tomto regionu. Lze předpokládat, že pro zemědělství ve Španělsku a život na venkově je velmi významná tradice rodinného hospodářství, která se podstatnou měrou podílí na životaschopnosti venkova.
Metoda AHP byla pro odhad společenských preferencí aplikována také ve Skotsku. Moran et al. (2005) zkoumali preference respondentů pro vybrané oblasti zemědělské politiky. Možnost komparace výsledků výzkumu prováděného v rámci diplomové práce a skotské studie byla značně omezena z důvodu různého stanovení hodnocených oblastí politiky a společenských přínosů zemědělství tak, jak byly definovány v rámci prováděného výzkumu. Závěry studie Moran et al. (2005) prokázaly, že ve Skotsku byla nejvýše hodnocena oblast životního prostředí. Respondenti vyjádřili nejvyšší preference pro zlepšení kvality vody (26,0 %) a zvýšení kvality přírodních území (22,0 %). Na dalších 82
místech bylo hodnoceno udržení zemědělců na venkově (15,0 %) a propagace místních zemědělských produktů (14,0 %), které byly posuzovány v rámci oblasti rozvoje venkova. Na pátém a šestém místě bylo hodnoceno zlepšení veřejného přístupu do krajiny (10,0 %) a zlepšení vzhledu krajiny, které náležely do oblasti krajina a zlepšení přístupu do krajiny. Na posledním sedmém místě bylo vyhodnoceno zachování venkovského prostoru (6,0 %), které bylo definováno v rámci oblasti rozvoje venkova. Na základě komparace výsledků je možno pouze obecně konstatovat, že jak respondenti ve Skotsku, tak respondenti v ČR stanovili vysoké preference pro přínosy, které se vztahují k tvorbě a ochraně životního prostředí.
6.2 Evaluace mimoprodukčních přínosů zemědělství Přestože existuje značný počet různých mimoprodukčních přínosů zemědělství, které zvyšují užitek spotřebitelů, dosud neexistuje trh, který by je byl schopen ocenit. Ekonomická hodnota mimoprodukčních přínosů zemědělství byla tedy zjišťována metodou netržního hodnocení. Aplikace metody kontingentního hodnocení umožnila zjistit celkovou ekonomickou hodnotu (TEV) mimoprodukčních přínosů zemědělství vyjádřenou v peněžních jednotkách pro obyvatele kraje Vysočina. Výsledky aplikace kontingentní metody v daném regionu byly porovnány s výsledky obdobného výzkumu v EU.
Ochota přispívat (WTP) na poskytování mimoprodukčních přínosů zemědělství byla zjišťována v rámci dotazníkového šetření jako finanční částka, kterou by byli respondenti ochotni platit měsíčně. Z důvodů rozkladu WTP a možnosti komparace byla přepočtena na částku vyjádřenou za rok. Průměrná ochota přispívat na podporu poskytování
mimoprodukčních
přínosů
zemědělství
byla
vyčíslena
ve
výši
1 121,36 Kč/osobu/rok.
S využitím vah pro skupiny mimoprodukčních přínosů a normovaných vah pro dílčí mimoprodukční přínosy získaných prostřednictvím metody AHP byla odhadnuta hodnotová struktura optimálního spotřebního koše a odvozeny hodnoty dílčích přínosů při respektování vzájemné konkurenčnosti dílčích cílů při alokaci finančních prostředků (viz tab. č. 6.2).
83
Tab. č. 6.2: Průměrná WTP vyjádřená pro jednotlivé mimoprodukční přínosy optimálního spotřebního koše Mimoprodukční přínosy
v i ' (%)
WTP (Kč/os./rok)
Přínosy v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí
36,3
687,60
16,0
302,43
12,2
231,79
8,1
153,38
22,9
433,77
9,4
177,95
6,8
128,50
6,7
127,32
59,1
1121,36
Ochrana přírodních zdrojů způsoby zemědělského hospodaření citlivými k přírodě Udržování a ochrana ekosystémů, biodiverzity a cenných přírodních území, zejména cestou přizpůsobení zemědělských soustav těmto potřebám Podíl zemědělství na tvorbě a údržbě kulturní venkovské krajiny
Společensko-ekonomické přínosy Zajišťování podmínek dlouhodobé potravinové soběstačnosti a bezpečnosti Zajištění pohody zvířat prostřednictvím vhodných technologií chovu Přínos zemědělství k udržování a zlepšování života ve venkovském sídelním prostoru a k zachování venkovského kulturního dědictví
Celkem
Nejvyšší preference vyjádřili respondenti pro skupinu přínosů v oblasti tvorby a ochrany
životního
prostředí,
čemuž
tedy
odpovídá
dílčí
WTP
ve
výši
687,60 Kč/osobu/rok. Co se týče jednotlivých přínosů v rámci skupin, hodnotili respondenti na prvním místě mezi mimoprodukčními přínosy přínos ochrany přírodních zdrojů způsoby zemědělského hospodaření citlivými k přírodě a vyjádřeným preferencím odpovídá dílčí WTP ve výši 302,43 Kč/osobu/rok. Na druhém místě mezi mimoprodukčními přínosy byl vyhodnocen přínos udržování a ochrana ekosystémů, biodiverzity a cenných přírodních území, zejména cestou přizpůsobení zemědělských soustav těmto potřebám, čemuž odpovídá dílčí WTP ve výši 213,79 Kč/osobu/rok. Jako nejméně významný byl mezi mimoprodukčními přínosy hodnocen přínos zemědělství k udržování a zlepšování života ve venkovském sídelním prostoru a k zachování venkovského kulturního dědictví a tomuto hodnocení odpovídá dílčí WTP ve výši 127,32 Kč/osobu/rok.
Komparace s výsledky vybraných studií
84
Přehled o využívání metod netržního hodnocení pro evaluaci netržních výstupu zemědělství v zemích OECD je prezentován ve studii Santos (2001). Metody netržní evaluace byly ve většině hodnocených zemích využívány pro odhad ekonomické hodnoty individuálních mimoprodukčních funkcí, nikoli pro evaluaci komplexu mimoprodukčních přínosů zemědělství. Nejvíce byly tyto metody používány pro ocenění environmentálních funkcí a v jejich rámci nejčastěji k odhadu hodnoty krajinotvorných přínosů. Naopak některé mimoprodukční funkce byly oceňovány jen v několika málo projektech (např. zajištění pohody zvířat, zajištění potravinové bezpečnosti). Žádná studie se nezabývala evaluací přínosu zemědělství pro zaměstnanost obyvatelstva.
Použité metody netržního hodnocení se lišily v závislosti na mimoprodukčních funkcích, které byly oceňovány. Pro evaluaci krajinotvorných přínosů byla nejčastěji použita metoda CVM, v menší míře pak metoda cestovních nákladů (TCM) nebo metoda kontingentního pořádku (CRM). Pro ocenění environmentálních funkcí, jako je ochrana přírodních zdrojů nebo ochrana biologických funkcí prostředí, byla nejčastěji použita metoda nákladů na odstranění (RCM), méně studií aplikovalo metodu CVM. Metoda CVM byla užita pro evaluaci přínosu zajištění potravinové bezpečnosti (Santos, 2001).
Dosažené výsledky v rámci diplomové práce byly srovnány s publikovanými výsledky studie Yrjölä, Kola (2004). Studie zjišťovala ochotu platit za komplex mimoprodukčních funkcí finského zemědělství. Pro evaluaci byla použita metoda CVM, která byla aplikována na národní úrovni. Respondenti v odpovědi na otázku s otevřeným koncem vyjadřovali svoji ochotu platit za poskytování mimoprodukčních funkcí. Závěry studie Yrjölä, Kola (2004) prokázaly, že ve Finsku je ochotno platit za poskytování mimoprodukčních funkcí zemědělství asi 80,0 % obyvatel. Průměrná hodnota WTP byla vyčíslena ve výši 2794,04 Kč/os./rok20.
Na základě komparace lze konstatovat, že ochota platit za poskytování mimoprodukčních funkcí zemědělství je vyšší ve Finsku (80,0 %) než v ČR (60,7 %). Zároveň jsou Finové ochotni přispívat přibližně asi 2,5krát více než respondenti z ČR. Rozdíly v ochotě platit je možno částečně vysvětlit rozdílnou aplikační úrovní metody,
20
93,81 € (Yrjölä, Kola, 2004); přepočteno dle devizového kurzu ČNB – průměr za rok 2005 (1 € = 29,784 Kč); Zdroj: www.cnb.cz
85
rozdílným podílem zemědělsky obhospodařované půdy, rozdílnou strukturou zemědělské výroby a zejména odlišnými socioekonomickými podmínkami ve srovnávaných zemích.
V České republice byly hodnoceny na srovnatelné úrovni krajinotvorné přínosy zemědělství (Křůmalová, 2000). Pro evaluaci byla použita metoda CVM (formát nabídkové hry), která byla aplikována na národní úrovni. Průměrná WTP pro výběrový soubor byla vyčíslena ve výši 492 Kč/osobu/rok. WTP zjištěná v rámci prováděného výzkumu pro přínos podílu zemědělství na tvorbě a údržbě kulturní venkovské krajiny činila 153,38 Kč/osobu/rok. V obou srovnávaných výzkumech byly jako platební prostředek zvoleny daně a v obou případech byla shodně zjištěna vysoká nedůvěra v přerozdělování finančních prostředků ve státním rozpočtu. Vyšší hodnotu WTP ve studii Křůmalová (2000) lze odůvodnit aplikovaným formátem otázky. Při použití otázky s otevřeným koncem se obecně očekává nižší odhad WTP ve srovnání s DC formátem (Kubíčková, 2004). Dále je pak v této souvislosti nezbytné upozornit na možný projev diskutovaného problému metody CVM, kdy dochází k překrývání preferencí respondentů, kteří v částce určené pro podporu krajiny zohlední i preference pro další netržní přínosy zemědělství.
86
7. ZÁVĚR Ačkoli je pojetí multifunkčního zemědělství EU širší než definice OECD, obecně se shodují v tom, že zemědělství neplní pouze primární funkci produkce zemědělských komodit,
ale zabezpečuje ve společnosti
celou
řadu
dalších
environmentálních
a společensko-ekonomických funkcí. Politické významnosti nabývají zejména ty přínosy mimoprodukčních funkcí, jejichž výstupem jsou netržní (nekomoditní) statky, které nejsou oceněny prostřednictvím tržních transakcí. Potřeba státních intervencí je pak vyvolána neefektivností alokace zdrojů v zemědělském sektoru, která se projevuje nedostatečnou nabídkou těchto statků.
První část diplomové práce byla zaměřena na zjištění postojů respondentů ke společenským přínosům zemědělství. Z kvantitativního sociologického výzkumu vyplývá, že veřejnost v kraji Vysočina akceptuje koncepci multifunkčního zemědělství a ztotožňuje se s názorem, že zemědělství poskytuje kromě produkčních přínosů celou řadu mimoprodukčních přínosů, které zvyšují celkový blahobyt společnosti. Výzkumem byla dále
identifikována
ochota
veřejnosti
kompenzovat
zemědělce
za
poskytování
mimoprodukčních přínosů, a to zejména z důvodu vnímání nedostatečného finančního i společenského ohodnocení zemědělců. Preferovaným způsobem financování netržních přínosů zemědělství byly dotace ze státního rozpočtu. Nelze však opomenout skutečnost, že téměř třetina respondentů zvolila jako vhodnou formu financování platbu zahrnutou v ceně tržních statků jako atribut garantovaný značkou kvality, a to zvláště z důvodu nedůvěry v průhlednost a účelnost přerozdělování finančních prostředků ve státním rozpočtu. Z uvedených výsledků vyplývá potřeba zvýšení transparentnosti procesu přerozdělování
finančních
prostředků
ze státního
rozpočtu.
Vysoké
preference
pro financování netržních přínosů v ceně tržních statků vytváří podmínky pro uplatnění značek kvality jako je např. Klasa.
Problémy analýzy multifunkčního zemědělství jsou často způsobeny nejasným stanovením jednotlivých dílčích přínosů zemědělství v rámci optimálního spotřebního koše netržních přínosů. Aby implementace politických nástrojů vytvářejících quasi-trhy pro netržní přínosy zemědělství vedla ke zvýšení blahobytu společnosti (Paretovu zlepšení), je nezbytné zajistit efektivnost nástrojů, tzn. aby byly cíleny s ohledem na společenskou významnost jednotlivých přínosů zemědělství s minimem vynaložených
87
prostředků. Klíčová kritéria pro formování optimální strategie podpory poskytování netržních přínosů zemědělství jsou: legitimnost kompenzací za poskytování netržních přínosů, prokázání veřejného zájmu a identifikace zvýšení celkové efektivnosti využití přírodních zdrojů v zemědělství.
V procesu tvorby politických nástrojů by tedy měl být zohledněn zájem společnosti. Jednotlivé nástroje musí být cíleny do preferovaných oblastí a finanční prostředky rozdělovány podle společenských priorit, aby bylo zajištěno zvýšení blahobytu společnosti (Paretovo zlepšení). Priority veřejnosti pro společenské přínosy zemědělství byly zjištěny v druhé části diplomové práce. Aplikací metody AHP bylo stanoveno následující preferenční pořadí produkčních a mimoprodukčních přínosů zemědělství: 1. Zajištění kvality a zdravotní nezávadnosti potravin. 2. Ochrana přírodních zdrojů (půdy, vody, klimatu) způsoby zemědělského hospodaření citlivými k přírodě. 3. Udržování a ochrana ekosystémů, biodiverzity a cenných přírodních území, zejména cestou přizpůsobení zemědělských soustav těmto potřebám. 4. Zajištění nabídky potravin za přijatelné ceny při dosažení dostatečných příjmů a konkurenceschopnosti domácích zemědělských podniků. 5. Zajišťování podmínek dlouhodobé potravinové soběstačnosti a bezpečnosti, zejména v kontextu možných změn geodemografického a geoekonomického vývoje. 6. Přispívání zemědělství k zaměstnanosti venkovského obyvatelstva, zejména rozvíjením ekonomických aktivit navazujících na zemědělskou výrobní základnu. 7. Přispívání zemědělství k tvorbě a údržbě kulturní venkovské krajiny. 8. Zajištění pohody zvířat prostřednictvím vhodných technologií chovu. 9. Přínos zemědělství k udržování a zlepšování života ve venkovském sídelním prostoru a k zachování venkovského kulturního dědictví.
Z hodnocení významnosti společenských přínosů zemědělství je zřejmé, že společnost
akceptuje
multifunkční
model
zemědělství
v jeho
produkčním,
environmentálním a společenském rozměru. Veřejnost nejvíce ocenila přínosy, které se přímo týkají užitku čerpaného ze spotřeby zemědělských komodit (zajištění kvality a zdravotní nezávadnosti potravin) a dále pak zejména netržní přínosy v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí. Z tohoto rozložení preferencí je zřejmé, že společnost si je 88
vědoma multifunkčního charakteru zemědělské činnosti a očekává, že zemědělství zajistí dostatečnou produkci veřejných statků, a to zvláště s důrazem na statky z oblasti životního prostředí.
Třetí část práce byla zaměřena na evaluaci netržních přínosů zemědělství. Kvantifikací výsledků byl zjištěn společenský konsensus finančně podporovat poskytování mimoprodukčních přínosů zemědělství. Odhad průměrné ochoty platit za mimoprodukční přínosy zemědělství se pohybuje v intervalu <93,45–141,54 Kč/osobu/měsíc>. Agregovaná WTP (pro obyvatele kraje Vysočina) pro optimální koš netržních přínosů zemědělství je odhadnuta v rozmezí <38 892 476–58 910 662 Kč/měsíc>.
Ocenění mimoprodukčních přínosů zemědělství je nezbytným předpokladem pro posouzení adekvátnosti rozsahu společensky vynakládaných prostředků na podporu netržních přínosů a může sloužit jako výchozí informace pro provedení analýzy nákladů a přínosů, tj. pro porovnání vyplácených kompenzací a transakčních nákladů s odhadem peněžních toků.
Výzkum v rámci diplomové práce byl prováděn ve specifické geografické oblasti (v kraji Vysočina). To znamená, že nelze provést úplný transfer získaných výsledků na ostatní regiony. Výsledky výzkumu jsou však významné tím, že zdůrazňují potřebu identifikace priorit veřejnosti, která by měla předcházet procesu tvorby a evaluace politických nástrojů. Na základě poznatků z aplikace a vyhodnocení výsledků lze konstatovat, že zvolený metodický postup je vhodný pro analýzu společenských preferencí pro nekomoditní výstupy v zemědělství v ČR na regionální i národní úrovni.
89
8. LITERATURA [1] BEČVÁŘOVÁ, V. Podstata a ekonomické souvislosti formování agrobyznisu. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2005. 68 s. ISBN 80-7157-911-4.
[2] BEČVÁŘOVÁ, V. Zemědělská politika. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2001. 120 s. ISBN 80-7157-514-3.
[3] BOHÁČKOVÁ, I. Ekonomika agrárního sektoru. 1. vyd. Praha: PEF ČZU, 2004. 158 s. ISBN 80-213-1084-7.
[4] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Statistická ročenka České republiky 2005 [online]. Praha: listopad 2005a [cit. 2006-01-30]. Dostupný z WWW:
.
[5] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Statistická ročenka kraje Vysočina 2005 [online]. Jihlava: listopad 2005b [cit. 2006-01-30]. Dostupný z WWW: .
[6] DOUCHA, T., et al. Theoretical, Methodological and Analytical Questions [online]. Research Institute of Agricultural Economics, January 2004 [cit. 2006-01-30]. Dostupný z WWW: .
[7] EUROPEAN COMMISSION, Directorate-General of Agriculture. Contribution of the European Community on the Multifunctional Character of Agriculture [online].
Brussel: October 1999a [cit. 2006-01-30]. Dostupný z WWW: .
[8] EUROPEAN COMMISSION. Europeans and the Common Agricultural Policy [online]. Brussel: January 2006 [cit. 2006-01-30]. Dostupný z WWW: .
90
[9] EUROPEAN COMMISSION, Directorate-General of Agriculture. Safeguarding multifunctional role of EU agriculture: which instruments? [online].
Brussel: October 1999b [cit. 2006-01-30]. Dostupný z WWW: .
[10] EUROSTAT. Eurostat yearbook 2005: Europe in figures [online]. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2005 [cit. 2005-0130]. Dostupný z WWW: . ISBN 92-894-9122-1. ISSN 1681-478.
[11] FIALA, P. Vícekriteriální rozhodování. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1994. 316 s. ISBN 80-7079-748-7
[12] GÓMEZ-LIMON, J. A., ATANCE, I. Identification of public objectives related to agricultural sector support [online]. Rennes: October 2004 [cit. 2006-01-30].
Dostupný z WWW: .
[13] HAAB, T. C., MCCONNELL, K. E. Valuing environmental and natural resources. The econometrics of non-market valuation. Cheltenham: Edward Elgar, 2002. 326 s. New horizont in environmental economics. ISBN 1-84064-704-3.
[14] KOTLER, P. Marketing management. Analýza, plánování, realizace a kontrola. 3. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1997. 27 s. ISBN 80-85605-08-2.
[15] KŘŮMALOVÁ, V., PRAŽAN, J., DRLÍK, J. Ohodnocení vybraných veřejných statků pocházejících ze zemědělství. Prague: Research Institute of Agricultural Economic,
2000.
91
[16] KUBÍČKOVÁ, S. Contingent Valuation of the Landscape Amenity Function of Agriculture in the Protected Landscape Area White Capathians. In Development of
the Czech Society in the European Union: Lectures in Non-market Valuation Methods in the Environmental Area. 1st edition. Prague: MATFYZPRESS, 2004. s. 259–268. ISBN 80-86732-45-2.
[17] MINAŘÍK, B. Statistika 1: Popisná statistika. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2000. 98 s. ISBN 80-7157-421-X.
[18] MORAN, D., et al. Beauty, beast and biodiversity: what does the public want from agriculture? [online]. September 2004 [cit. 2006-01-30]. Dostupný z WWW:
.
[19] OECD. Multifunctionality: TOWARDS AN ANALYTICAL FRAMEWORK [online]. Paris: 2001 [cit. 2006-01-30]. Dostupný z WWW: .
[21] RAMÍK, J. Vícekriteriální rozhodování – Analytický hierarchický proces. 1. vyd. Karviná: Slezská univerzita v Opavě, 1999. 211 s. ISBN 80-7248-047-2.
[20] SAMUELSON, P.A., NORDHAUS, W.D. Ekonomie. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. 1011 s. ISBN 80-205-0494-X.
[22] SANTOS, J. M. L. A Synthesis of country Reports on Demand Measurement of Non-Commodity Outputs [online]. Paris: OECD, July 2001 [cit. 2006-01-30].
Dostupný z WWW: .
[23] SEJÁK, J. Syntéza ekonomik přírodních zdrojů a životního prostředí: Ekonomické hodnocení životního prostředí. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně,
2001. 117s. ISBN 80-7044-343-X.
[24] SOUKUPOVÁ, J. Mikroekonomie. 3. vyd. Praha: Management Press, 2004. 548 s. ISBN 80-7261-061-9.
92
[25] STÁVKOVÁ, J., DUFEK, J. Marketingový výzkum. 2 vyd. Brno: MZLU v Brně, 2004. 190 s. ISBN 80-7157-795-2.
[26] SVATOŠ, M. Agrární politika. 2. vyd. Praha: PEF ČZU, 2003. 166 s. ISBN 80-2130760-9.
[27] SVATOŠ, M. Ekonomika agrárního sektoru (vybraná témata). 3. vyd. Praha: PEF ČZU, 2000. 174 s. ISBN 80-213-0668-8.
[28] SVATOŠ, M. Integrační souvislosti ve využívání přírodních zdrojů. In Agrární perspektivy VII. Sborník prací z mezinárodní vědecké konference. 1. vyd. Praha: ČZU v Praze, 1998. s. 28-34. ISBN 80-213-0471-5.
[29] ŠAUER, P. Úvod do ekonomiky životního prostředí. 1. vyd. Praha: VŠE, 1997. 140 s. ISBN 80-7079-548-4.
[30] TOŠOVSKÁ, E. Aplikace metody „ochota platit“ a výzkum veřejného mínění v oblasti životního prostředí. 1. vyd. Praha: Centrum pro otázky životního prostředí
Univerzity Karlovy, 1996. 38s. ISBN 80-7184-173-0.
[31] TOŠOVSKÁ, E. Přístup členských zemí EU k pojetí rozsahu škod na životním prostředí a k jejich kvantifikaci. 1. vyd. Praha: Centrum pro otázky životního
prostředí Univerzity Karlovy, 1998. 64s. ISBN 80-7184-799-2.
[32] TVRDOŇ, J. Transformace českého zemědělství do jeho multifunkční formy. 1. vyd. Praha: PEF ČZU v Praze, 2005. 201 s. ISBN 80-213-1291-2.
[33] VARIAN, H. R. Mikroekonomie. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 643s. ISBN 80-85865-25-4.
[34] YRJÖLÄ, T., KOLA, J. Society’s Demand for Multifunctional Agriculture [online]. 2004 [cit. 2006-01-30]. Dostupný z WWW: .
93
[35] Zákon o zemědělství č. 252/97 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
[36] Zákon o životním prostředí č. 17/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
94
9. SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Dotazník Příloha č. 2: Tabulky Příloha č. 3: Charakteristika výběrového souboru
95
