MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ
Lesnická a dřevařská fakulta Ústav zakládání a pěstění lesů
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Rozšíření a růst douglasky tisolisté na plochách LS Jeseník
2006
Josef Poulík
Prohlašuji, že jsem předloženou bakalářskou práci na téma: Rozšíření a růst douglasky tisolisté na plochách LS Jeseník zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47 b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne:
Josef Poulík
Rozšíření a růst douglasky tisolisté na plochách LS Jeseník
ABSTRAKT Tato bakalářská práce se zabývá posouzením a zhodnocením dosavadního vývoje zastoupení a růstu porostů douglasky tisolisté na LHC Jeseník, dle běžných taxačních postupů. Růst douglasku tisolisté byl porovnán s dostupnou literaturou, byly posouzeny možnosti dalšího vývoje a navrženy vhodné pěstební opatření pro další růst těchto porostů . Dále byly navrženy možnosti většího rozšíření této introdukované dřeviny v daných růstových podmínkách. V závěru byly navrženy pěstitelské zásady pro zakládání a výchovu porostů s touto dřevinou. Klíčová slova: zastoupení, douglaska tisolistá, taxační postupy, pěstitelské postupy
ABSTRACT This project deals with the assessment of historical development of species composition and growth of douglas fir stands (Pseudotsuga menziesii) in LHC Jeseník. The assesment was carried out in accordance with generally recognized methods. The growth of douglas fir in Jeseník forest district was compared with available knowledge. The project considers possibilities of further douglas fir stand development and proposes suitable forest treatments for the future growth of these forest stands. Another part of this project deals with an idea of further spreading of this unoriginal tree, under current natural conditions. Finally, the project lays down the main principles of douglas fir regeneration and tending. Keywords: douglas fir (Pseudotsuga menziesii), species composition, forest treatment, regenaration, tending.
Děkuji ing. Stanislavu Klímovi, CSc. za odborné vedení při zpracování bakalářské práce. Zaměstnancům Lesní správy Jeseník pak za ochotu a pomoc při poskytování informací.
OBSAH 1.
Úvod...................................................................................................................7
1.1. Význam introdukovaných dřevin ......................................................................7 1.2. Rozšíření douglasky v Evropě ...........................................................................7 1.3. Aktuální stav pěstování v ČR ............................................................................8 2.
Ekologické vlastnosti douglasky tisolisté ........................................................10 2.1. Faktory abiotické .............................................................................................10 2.2. Faktory biotické ...............................................................................................12
3.
Všeobecné údaje o LS Jeseník .........................................................................13 3.1. Organizačně správní údaje ...............................................................................13 3.1.1 LHC Jeseník .....................................................................................................13 3.1.2 Revíry na Lesní správě Jeseník ........................................................................14 3.1.3 Lesnatost a zastoupení dřevin ...........................................................................15 3.2. Přírodní poměry LS Jeseník ..............................................................................15 3.2.1 Orografické poměry ..........................................................................................15 3.2.2 Poměry geologické ............................................................................................16 3.2.3 Poměry klimatické .............................................................................................16 3.2.4 Poměry hydrologické .........................................................................................17 3.2.5 Poměry pedologické ..........................................................................................17 3.2.6 Poměry růstové ..................................................................................................18 3.2.7 Terénní podmínky ...............................................................................................19 3.3. Hospodářské poměry ..........................................................................................20 3.3.1 Kategorie lesa (PUPFL) .....................................................................................20 3.3.2 Pásma ohrožení .................................................................................................20 3.3.3 Stručná charakteristika cílových hospodářských souborů na LS Jeseník ..........20
4.
Legislativa vztahující se k obnově porostů .........................................................21
5.
Cíl práce ..............................................................................................................23
6.
Metodika práce ...................................................................................................23
7.
Vlastní šetření .....................................................................................................25
8.
Výsledky práce ...................................................................................................28
9.
Návrh pěstebních opatření ..................................................................................29
10.
Možnosti dalšího rozšíření ..................................................................................31
11.
Závěr ...................................................................................................................32
12.
Diskuse ................................................................................................................33
13.
Anotace ...............................................................................................................34
14.
Seznam použité literatury………………............................................................35
15.
Seznam příloh
1 ÚVOD
1.1 Význam introdukovaných dřevin Douglaska tisolistá (Pseudotsuga meziesi) patří mezi jehličnatými dřevinami k nejrychleji rostoucím. V krátkém čase by měla vyprodukovat více dřevní hmoty než obvykle pěstované druhy. Její dřevo je také dobře využitelné. Mezi exoty jsou pro douglasku vážnými konkurenty hlavně smrk sitka (Picea sitchensis), modřín japonský (Larix kaempferi) a jedle obrovská (Abies grandis). Introdukce lesních dřevin musí zaručit splnění určitých požadavků. Nejdůležitějšími z nich jsou: 1.
zvýšená produkce dřevní hmoty, tvorba hodnotných sortimentů při kratší délce obmýtí
2.
uplatnění při zalesňování hůře zalesnitelných stanovišť
3.
odpovídající meliorační schopnosti
4.
možnost křížení a tím vypěstování odolných a produktivních odrůd
5.
estetický dojem
(Matýsek)
1.2 Rozšíření douglasky v Evropě První zásilka semene douglasky byla do Evropy poslána Davidem Douglasem v r. 1826 z Ameriky, pravděpodobně z pobřeží Washingtonu. Další semeno douglasky přichází do Velké Británie v roce 1846 – 1847. K roku 1947 se ve Velké Británii nacházelo 15310 ha výsadeb douglasky (Hofman 1964). Velmi dobré podmínky pro pěstování jsou také ve Francii, kde se pěstuje již od roku 1827 (Fourchy 1954) . Hojně se pěstuje též v Holandsku, kam byla dovezena v roce 1857 (Veen 1951). Velkou pozornost věnují introdukci douglasky v Německu, v roce 1966 zde bylo registrováno asi 18 000 ha douglaskových výsadeb (Foerst 1981). Do roku 1980 se její zastoupení nejméně zdvojnásobilo. Velmi krásné porosty douglasky se nacházejí v Polsku a to nejen v přímořské oblasti, ale též v Kladsku a Beskydách v nadmořských výškách kolem 700 m.(Chylarecki 1976). V menším rozsahu se douglaska pěstuje i v dalších evropských státech a to v Itálii, Rumunsku, Rakousku a evropské části Ruska a dokonce v jižním Švédsku a Finsku.(Hofman 1964)
1.3 Aktuální stav pěstování v ČR
V lesních porostech se douglaska začíná hojněji pěstovat až kolem roku 1870. Z roku 1876 pocházejí výsadby douglasky v Návarově, na Hluboké, v Českém Krumlově, Třeboni, Dlouhé Vsi u Sušice, v Chýnově u Tábora, v Květově u Milevska na Opočensku a Horažďovicku. V roce 1878 vysadil lesmistr Angr 1000 sazenic na Hrubé Skále. V témže roce bylo započato s pěstováním douglasky v revíru Hanička v Orlických horách, v Bystré u Poličky a Vyššího Brodu. V roce 1884 se započalo s vysazováním na Písecku, v Lišně u Benešova, na Čížové u Chodové Plané. Nejvíce douglaskových výsadeb pochází podle Hofmana z let 1898 – 1908. Po roce 1918 nastává pokles se zaváděním douglasky do lesních porostů, který trvá s menšími výkyvy až do roku 1950. O první soupis douglaskových porostů se pokusil Polanský /1934/, který zpracoval dotazníky, rozeslané jednak tehdejší Ústřední jednotou českého lesnictva a jednak na základě vlastní dotazníkové akce. Druhý soupis douglaskových výsadeb starších 10 let uskutečnil k roku 1953 Hofman (Hofman, Heger 1958, Hofman 1962). V českých zemích podchytil 917 výsadeb douglasky, z toho u 447 výsadeb bylo možno zachytit skutečnou plochu 120,54 ha. Nejpodrobnější soupis douglaskových porostů v českých zemích uskutečnil k roku 1976. VÚLHM Jíloviště – Strnady (Šika). Vzhledem k tomu, že v přehledech hospodářské úpravy lesů je douglaska samostatně evidována až od roku 1973, byl tento soupis proveden v úzké spolupráci s podniky státních lesů a lesními závody (tomuto soupisu z lesního závodu Jeseník se budu dále věnovat ve své práci). V lesních porostech ČSR se podařilo zachytit 12 912 výsadeb douglasky o skutečné ploše 1989,36 ha (Hofman 1964). Douglaska tisolistá totiž téměř beze zbytku splňuje nároky, které jsou uplatňovány na cizokrajné lesní dřeviny, přicházející v úvahu pro introdukci. V současnosti je zastoupena na celkové ploše 3 800 ha, což odpovídá méně než 0,1% podílu plochy porostní půdy. Převládají porosty prvních tří věkových stupňů, střední věk dřeviny je 27 let, roční těžba je cca 3 700 m3 (asi polovina je těžba obnovní). Roční úkol obnovy byl kalkulován na cca 300 ha. Konkrétní údaje o současném rozsahu zalesnění včetně přirozené obnovy nejsou z dostupných údajů známy, protože disponibilní údaje jsou pro cizokrajné dřeviny jehličnaté uváděny souborně. Podle Zprávy o stavu lesa a LH ČR (k 31.12.1999) výsadba cizokrajných dřevin od roku 1990 (671 ha) soustavně klesá až po 209 ha v roce 1999. V rámci studie vypracované ve VÚLHM Jíloviště Strnady je navrženo, aby se v lesích ČR douglaska obnovovala a vysazovala na 1,5 – 2 % obnovované plochy. V roce 1994 zpracoval ÚHÚL elaborát ,,Možnosti uplatňování cizokrajných dřevin v lesích ČR“, kde se navrhuje pěstovat douglasku na 4 % porostní plochy,
jedli obrovskou na 1,55 %, borovici vejmutovku na 0,65 % a dub červený na 0,23 % (Šindelář 1996). Ze zpráv k závěrečným šetřením je patrné, že se s douglaskou ve větším rozsahu nepočítá, údaje nepřesahují většinou podíl 1 %, v řadě přírodních lesních oblastí (PLO) se s touto dřevinou vůbec neuvažuje. Jednou z významných příčin této skutečnosti je rezervovaný postoj organizací ochrany přírody, a to i pokud jde o lesy mimo objekty, které jsou předmětem zvýšeného zájmu těchto institucí (NP, rezervace, jádrové zóny CHKO). Lesní provoz tato stanoviska respektuje, i když podle platného ustanovení zákona o lesích je využívání introdukovaných dřevin možné, pokud se s uplatňováním těchto dřevin počítá ve schválených LHP a osnovách. (ŠINNDELÁŘ,J., Aktuální problémy a možnosti pěstování douglasky tisolisté. Lesnická práce,2003,č.5.,ročník 82, s.14-16.)
2 Ekologické vlastnosti douglasky tisolisté Při introdukci se dřevina zpravidla dostává do jiných změněných podmínek. Základním problémem introdukce je, jak dalece působí tyto změny na růst i odolnost. Při tom se nesmí zapomínat, že na růst a odolnost nepůsobí jen faktory abiotické, ale i biotické, a že oba druhy těchto činitelů jsou často ve velmi těsné souvislosti.
2.1 Faktory abiotické Do těchto faktorů počítáme klimatické a půdní podmínky. Klimatické podmínky můžeme vyjádřit tzv. klimatickým optimem. Za toto optimum se považuje západní část států Washingtonu a Oregonu. Je to území, ovládané širokým porostním typem pacifických douglaskovin, v němž je douglaska zcela převládající dřevinou, účastnící se na skladbě porostů zpravidla 80 – 100 %. (Hofman 1964) Dříve se mělo za to, že pro introdukci je nejdůležitější, aby se nová dřevina dostala do takových klimatických podmínek, jaké měla v původní oblasti přirozeného výskytu. Ukázalo se, že tato zásada není všeobecně platná, a že se v ní příliš přehlíží ekologická plastičnost dřeviny. Optimu douglasky v západní části státu Washington a Oregon, s přihlédnutím k její ekologické plasticitě, se u nás nejvíce přibližují oblasti s nadmořskou výškou 300 – 400 m a od 500 – 700 m. V oblastech s nadmořskou výškou 400 – 500 m je nepříznivý poměr teploty ke srážkám (Hofman 1964). Jsou to oblasti našich pahorkatin, zvláště v Čechách, kde relativně vysoké teploty nejsou vyrovnány zvýšenými srážkami (převážně jižní svahy). Za nevhodné je možno označit i oblasti s nadmořskou výškou nad 700 m. Pokud jde o množství srážek, přibližují se tomuto optimu nejvíce oblasti při hodnotách srážek 600 – 700 mm. Průměrné roční teploty by se měly pohybovat v rozmezí 7 - 9°C. S poklesem ročních průměrných teplot klesají výšky i tloušťky douglasky. Vztah teplot a srážek vyjadřuje tzv. Langův dešťový faktor. Vyšší hodnoty faktoru určují oblasti vlhčí a chladnější. Optimální hodnota Langova faktoru by se měla pohybovat v rozmezí 65 – 90, přičemž z toho jsou nejpříznivější obě krajní hodnoty. Právě v takto charakterizovaných oblastech dosahují douglaskové porosty největší hodnoty porostních a středních výšek a tlouštěk. Použijeme-li klimatické klasifikace pro ČR, ukazuje se, že pro douglasku je vhodnější oblast mírně teplá a mírně vlhká (Šika, Heger 1973). Této oblasti odpovídají výškové vegetační stupně dubobukový, bukový a jedlobukový. Za příznivých stanovištních podmínek můžeme douglasku s úspěchem pěstovat i mimo tyto oblasti.
Na světlo je douglaska středně náročná, charakterizována jako dřevina polosvětlostní. V mládí snáší horní zastínění, avšak pouze do věku 5 – 8 let. Postranní zastínění je i pro ni výhodné až do vysokého věku. To znamená, že je ke světlu náročnější než smrk. Z klimatických činitelů, kteří mohou působit škody na douglasce, jsou nízké teploty, nedostatek vody a vliv vysokých teplot. Douglaska se považuje za dřevinu s vysokou transpirační schopností a tedy s vysokou spotřebou vody. V této souvislosti je choulostivější k vyschnutí a vymrznutí, než sazenice jiných dřevin (Šika 1977). Roste v oblastech s velmi vysokými srážkami a vysokou sněhovou pokrývkou. Těžký sníh ji však i u nás výrazně poškozuje (Úradníček, Chmelař, 1995). Kromě jiných činitelů mají značný vliv na hynutí, hlavně sazenic, zmrzlá půda a zároveň zvýšená transpirace, suchý vítr. Na půdní podmínky je douglaska dosti náročná, i když roste na půdách suchých nebo mokrých, či příliš chudých. Na těchto stanovištích však dosahuje podstatně menší produkce. Nejlepších výsledků s pěstováním douglasky se dosahuje na půdách středně těžkých, vzdušných, propustných v celém profilu i na spodině a středně zásobených živinami (Šika 1977). Zásadně nesmíme douglasku sázet na vodou ovlivněná, oglejená stanoviště. Na oglejených stanovištích vytváří malý kořenový systém, který neprorůstá do hloubky, a proto zde trpí značnými vývraty. Pro douglasku je nejlepší půdní typ plně vyvinuté podzoly na hnědozemích. Na dostatečně hlubokých půdách vytváří kůlový kořen, stává se tak odolnější vůči poškození abiotickými činiteli, zejména větru. Pronikání kořenů do větší hloubky má rovněž meliorační účinky na půdu, v neposlední řadě se tím zvětšuje hloubka rhizosféry (část půdního profilu, ve které se vyvíjejí kořeny rostlin). Reakce půd, na kterých douglaska dobře roste, je kyselá a pohybuje se od 4,8 do 5,2 pH. Půdy s chudším obsahem bází jsou pro růst příznivější, než půdy s vysokým obsahem bází. Půdní vlastnosti mají komplexní účinnost a požadavky na půdu jsou rozdílné podle celkových makroklimatických podmínek. V sušších oblastech je nutno pěstovat douglasku na stinných stanovištích, na hlubších, vlhčích půdách, dobře zásobených živinami. V oblastech vlhčích, na stanovištích slunných, sušších a teplejších, přičemž zásobenost živinami tu příliš nerozhoduje.
2.2 Faktory biotické U douglasky v Severní Americe nejsou známy choroby nebo nemoci, které by se mohly rozšířit katastrofální měrou a tato dřevina se považuje za jednu z nejzdravějších. Hostí
asi na 140 druhů škůdců živočišných a asi 300 druhů rostlinných původců chorob (Hofman 1964), avšak žádný druh z tohoto velkého počtu neohrozil douglasku kalamitně. V Evropě nebyl zjištěn žádný hmyzí škůdce, který by překročil rámec hospodářské důležitosti. Choroby, způsobené houbami se považují za vážnější. Nejčastější poškození, se kterým se u douglasky setkáváme, je zaviněno houbovitými chorobami. Z těchto chorob mají pouze tři větší hospodářský význam, a to sypavka skotská, sypavka švýcarská a rakovina. Intenzita napadení v porostu sypavkou není stejná. Sypavka skotská je vyvolávána houbou Rhabdocline pseudotsugae. Švýcarská sypavka je způsobená houbou Phaeocryptopus gaumanni. Obě tyto houby napadají jehlice douglasky. Hlavním poznávacím znakem skotské a švýcarské sypavky je zbarvení jehlic na jaře. U skotské sypavky je na jehlicích mramorování načervenalé až nafialovělé, u švýcarské sypavky žlutozelené. Dominantní stromy nejsou napadeny téměř vůbec. Naproti tomu stromy ustupující a potlačené jsou infikované v hojné míře. Z toho vyplývá, že se douglaska nemá vysazovat na těžké půdy, na uzavřená a nevětraná místa. Spon má být volen tak, aby zaručoval dostatečnou vzdušnost prostoru, při výchově je třeba plánovat výchovné zásahy včas. Proti dalšímu rozšiřování sypavky se bráníme odstraňováním napadených jedinců, a to ještě před uzráním plodnic, což je začátkem dubna. Rakovina Phomopsis se objevuje v kulturách a mlazinách od 10 – 20 let a to převážně v porostech přehoustlých, na místech vlhkých. Někdy se objevuje i na sazenicích ve školkách. Bráníme se odstraňováním napadených jedinců a výběrem nejvhodnějších míst pro zakládání školek a kultur. Sazenice ve školkách i kultury musíme intenzivně chránit před poškozením hlodavci a zvěří. Poškozená místa podléhají infekci. Ve školkách na sazenicích douglasky, škodí plíseň buková Phytophora castorum a choroba, která se projevuje tzv. padáním semenáčků. Ani tyto choroby nedosáhly velkého významu. Z živočichů působí působí škody spárkatá zvěř, ať již okusem, vytloukáním nebo loupáním. V poslední době způsobuje vážnější škody na sazenicích klikoroh borový (Hylobius abietis). Korovnice douglasková (Gilletteella coleyi), škodící na jehlicích a krásenka douglasková( Megastigmus spermotrophus), škodící na semeni. Všichni zde uvedení škodliví činitelé jsou bez vážnějších hospodářských následků a proto můžeme říci, že i u nás je douglaska jedna z nejzdravějších dřevin.
Obr. 1 Vzrostlá douglaska na revíru Javorná
3 Všeobecné údaje o Lesní správě Jeseník 3.1 Organizačně správní údaje 3.1.1 LHC Jeseník LS Jeseník je součástí LHC Jeseník, proto je zde uvedeno několik základních informací o celém LHC. Převážná část LHC Jeseník leží v okrese Jeseník, pouze nepatrná část lesů je v okrese Bruntál. Výčet katastrálních území: Adolfovice, Bukovice u Jeseníku, Česká Ves, Dolní Lipová, Dolní Údolí, Domašov u Jeseníku, Heřmanovice, Horní Lipová, Horní Údolí, Hradec u Jeseníku, Jeseník, Kolnovice, Mikulovice u Jeseníku, Nová Červená Voda, Nová Ves u Jeseníku, Ondřejovice v Jeseníkách, Petrovice ve Slezsku, Písečná u Jeseníku, Rejvíz, Seč u Jeseníku, Studený Zejf, Supíkovice, Široký Brod, Vápenná, Zlaté Hory v Jeseníkách, Železná pod Pradědem. Vlastnicky náleží převážná část lesů LHC Jeseník státu. Pouze cca 3,4 % výměry lesů patří obcím Bělá, Jeseník, Zlaté Hory, Písečná, Mikulovice a asi 1,5 % drobným vlastníkům. Území Lesní správy Jeseník je tvořeno jedním LHC Jeseník pro nějž, je zpracován LHP s platností od 1.1.1997 do 31.12.2006. Celková katastrální výměra LHC Jeseník k 1.1.1999 činí 30377 ha. Výměra pozemků určených k plnění funkcí lesa LHC celkem = 19 984 ha. Výměra pozemků určených k plnění funkcí lesa stát = 19000 ha. Výměra pozemků určených k plnění funkcí lesa - výkon OLH = 246 ha. Výměra pozemků určených k plnění funkcí lesa OLH nedělá LS = 738 ha. Z pohledu organizačního členění v rámci podniku Lesy České republiky s.p., Hradec Králové patří Lesní správa Jeseník do působnosti KI Šumperk.
3.1.2 Revíry na Lesní správě Jeseník výměra lesní půdy
Revír číslo
název
01
Česká Ves
1949,21
02
Mlýnky
1872,11
03
Sedlo
1825,10
ha
04
Vodopády
1397,82
05
Kříž
1602,84
06
Šumná
1599,28
07
Chlum
1609,63
08
Orlík
1676,90
09
Kobrštejn
1499,06 1643,08
Příčná Javorná 12
1639,49
Mikulovice
1310,78
Celkem:
19625,30 (výměra k 1.1.1997 stát i výkon OLH)
3.1.3 Lesnatost a zastoupení dřevin Lesnatost je na LS Jeseník 66 %, což je dvojnásobek lesnatosti v České republice. Zastoupení dřevin je následující SM 77 %, BK 13%, OL 2 %, MD 1 %, BR 1%, KL 1%, DB, JS,BO, atd . do 1 %.
3.2 Přírodní poměry LS Jeseník
3.2.1 Orografické poměry Území lesní správy má tvar od jihu k severu a k severovýchodu prohnutého písmene „U“, otevřeného směrem severovýchodním do Polska. Jižní část je tvořena masivem hlavního hřbetu Hrubého Jeseníku (Šerák, Keprník, Červená hora, Malý Děd), který je významným předělem mezi obecně slunnými a stinnými svahy tohoto masivu a má velký význam pro mezo a mikroklimatické poměry. Z Šeráku hranice
LS prudce klesá severovýchodním
směrem do širokého údolí pod Ramzovským sedlem. Po zvlněném hřbetu od sedla Na Pomezí pokračuje přes Kopřivnou, Kamenný kopec až k polské hranici. Východní část je ohraničena hřbetem táhnoucím se severním směrem (Lysý vrch, Orlík, Rejvíz, Větrná, Biskupská hora), z něhož pak klesá do údolí Zlatého potoka. Nejnižší místo LS Jeseník je lokalita „Dolní díly“ s nadmořskou výškou 310 m. Nachází se na revíru Mikulovice při státní hranici s Polskou republikou.
Nejvyšším místem LS je Keprník 1423 m n.m., který se nachází na revíru Mlýnky. Celkové převýšení je tedy 1113 m. Expozice na lesní správě převládá severní, ale mezo a mikroreliéf se vyznačuje zastoupením všech expozic. 3.2.2 Poměry geologické Základem geologické výstavby území LS je rulová klenba keprnická a chloritická rula klenby dessenské. Dále se na území LS Jeseník nachází droby a drobové břidlice (Zlaté Hory), štěrky a písky (SV okrajová část). Ve střední části (Rejvíz) je geologickým podkladem různě mocná vrstva rašeliny. Z hlediska tvorby půdy je geologické podloží lesní správy s obsahem živin středním až chudším, zvětrávání je pozvolné a vznik jílovitých zrn malý. 3.2.3 Poměry klimatické Dle mapy „Klimatické oblasti ČSR“ náleží území LS do následujících klimatických oblastí: MT7 – oblast mírně teplá, vlhká s mírnou zimou, pahorkatinná a rovinná – okrajová severní část podél říčky Bělé; CH6 a CH7 – oblast chladná – převážná část LS; CH4 – oblast horská – nejvyšší polohy lesní správy. Klimatické charakteristiky výše uvedených oblastí: 8,0- 2,0 oC
Průměrná roční teplota
Průměrná teplota ve vegetačním období IV - IX od nejnižších do nejvyšších poloh 12, 0 - 8,0 oC Počet vegetačních dnů
160 - 80
Průměrný počet letních dní, max. teplota 25 oC nebo vyšší
30 - 10
Průměrný počet ledových dní, max. teplota -0,1 oC a nižší
40 - 70
Průměrný počet mrazivých dní, min. teplota -0,1 oC a nižší
110 - 160
Průměrné datum prvního mrazového dne
1.10 - 11.10.
Průměrné datum posledního mrazového dne
1.5.-21.5.
Roční úhrn srážek
800-1400 mm
Průměrný úhrn srážek za vegetační období IV-IX
400-700 mm
Počet dnů se srážkami 1 mm a více v roce
100-140
Počet dnů se sněhovou pokrývkou
60-160
Průměrné maximum sněhové pokrývky
30-150 cm
Relativní četnost směrů a síly větru v létě (VI - VIII) nejčastější a nejsilnější ze Z, pak S, JZ, SZ a J
Relativní četnost směrů a síly větru v zimě (XII - II) nejčastější a nejsilnější ze Z, pak JZ, SZ, J a S Relativní četnost směrů a síly větrů v roce nejčastější a nejsilnější ze Z, pak JZ, SZ, J a S Průměrná oblačnost
60-70 %
3.2.4 Poměry hydrologické Území LS leží v podpovodí říčky Bělé, v povodí řeky Odry a náleží do pomoří Baltického moře. Celkové roční srážky jsou poměrně vysoké (viz kapitola 2.4), tím je vodnatost toků vyrovnaná. Nejvýznamnější vodohospodářské funkce lesa jsou funkce infiltrační a desukční, funkce vodoochranná a srážkotvorná jsou méně významné.
3.2.5 Poměry pedologické Poměry pedologické jsou nejlépe vyjádřeny půdním typem, který je výsledkem vzájemného působení geologických, orografických, klimatických a biologických činitelů. Na území LS se vyskytují následující půdní typy: kambizemě (hnědé půdy nižších poloh)
50 %
kryptopodzoly (horské hnědé půdy)
22 %
podzoly
20 %
oglejené půdy
6 % z toho gleje asi 0,5 %
organozemě (rašeliny)
1%
nevyvinuté půdy
1%
Kambizemě – středně úrodná, s humusovou formou surový moder. Půda silně kyselá (až středně kyselá), výrazně sorbčně nenasycená, přirozeně chudá vápníkem, středně bohatá draslíkem,
středně
bohatá
fosforem.
Je
to
půda
písčitohlinitá až
hlinitopísčitá,
štěrkovitokamenitá, hluboká, čerstvě vlhká, kyprá. Kryptopodzol – přechodný typ mezi kambizemí a podzolem. Podzol se surovým humusem – půda silně až velmi silně kyselá, extrémně sorbčně nenasycená,
živinami
přirozeně
chudá,
hlinitopísčitá
až
písčitohlinitá,
silně
štěrkovitokamenitá převážně hluboká, až středně hluboká ve vysokých polohách mělká, čerstvě vlhká, kyprá. Oglejené půdy – vyznačují se trvalým, ale různým působením vody v půdním profilu, jsou to půdy mírně až silně oglejené, místy na hlínách pseudogleje. Na místech s
nedostatečným odtokem vody nebo s trvale velkým obsahem i proudící vody v půdním profilu se mohou vyvinout gleje. Půdní druh je velmi rozmanitý: od jílovitohlinitých až po půdy písčitohlinité. Rašeliny – vyznačují se mocnými vrstvami rašeliny, minimálně 0,5 m. Nevyvinuté půdy – sutě, balvanité osypky, dvoufázové rankery (sutě se zapadaným humusem), od půdních typů téměř sterilních (skalnaté výstupky) až po poměrně produkční kamenité humózní půdy.
3.2.6 Poměry růstové Pro zjednodušený přehled o růstových podmínkách může sloužit ekologická síť souborů lesních typů. Je patrné, že na LS Jeseník je zhruba 65 % porostní půdy v řadě živné (od svěží až po obohacenou humusem), 21 % v řadě kyselé, 13 % v řadě ovlivňované vodou, 1 % v řadě extrémní. Z hlediska výškové stupňovitosti (vyjádřené LVS) je rozhodující 5. jedlobukový stupeň (40 %) a 6. smrkobukový (33 %). Dále jsou zde zastoupeny lesní vegetační stupně: 7. bukosmrkový (15 %), 8. smrkový (6%), 2. bukodubový + 3. dubobukový + 4. bukový (6 %) a 9. klečový (necelé 1%). Jak je patrné z názvů LVS původními hlavními přirozeně rozšířenými dřevinami byl buk, jedle a smrk. Z uvedeného vyplývá, že tyto dřeviny se zde přirozeně obnovovaly a mají v převážné rozloze LS velmi příhodné přírodní podmínky a tím i možnost vynikající produkce. V současné době je zastoupení dřevin zcela změněné. Výrazně převládá smrk, malé zastoupení si udržel buk, nepatrně klen. Jedle se vyskytuje pouze ojediněle (viz kapitola 2.1.4 „Zastoupení dřevin“). Na území lesní správy se nacházejí tři přírodní lesní oblasti. V přírodní lesní oblasti: 27 – Hrubý Jeseník je cca 60 % porostní půdy, v přírodní lesní oblasti 28a – Předhoří Hrubého Jeseníku je 38 % porostní půdy a 2% porostní půdy připadají na přírodní lesní oblast 32 – Slezská nížina. Ze semenářských oblastí na LS Jeseník zasahuje pro dřevinu smrk oblast východosudetská (VII.), pro borovici oblast východosudetská (VIII.) a pro modřín oblast I. – jesenická.
3.2.7 Terénní podmínky
I když má Lesní správa Jeseník horský charakter, 36% porostní plochy nepřesahuje sklon terénu 25%, 43 % porostní plochy patří do terénu o sklonitosti 26-40% a pouze 14% porostní plochy zaujímají svahy se sklonem nad 40%. Terén neúnosný (zamokřené a zabahněné půdy) je na 4% porostní půdy a terén s překážkami (sutě, skály, jámy atd.) zaujímá rozlohu 3% porostní plochy.
3.3 Hospodářské poměry
3.3.1 Kategorie lesa (PUPFL) Kategorie lesů:
les hospodářský les ochranný les zvláštního určení
16843 ha tj. 88% 781 ha tj. 4% 1470 ha tj. 8%
3.3.2 Pásma ohrožení (porostní plocha LS Jeseník) Pásmo ohrožení A se na LS Jeseník nenachází. Pásmo ohrožení B má výměru 1281 ha (7%), pásmo ohrožení C má rozlohu 11258 ha (60%) a pásmo ohrožení D zaujímá 6132 ha, což je 33%.
3.3.3 Stručná charakteristika cílových hospodářských souborů na LS Jeseník Na LS Jeseník je vylišeno celkem 15 cílových hospodářských souborů (CHS). Největší výměru zaujímá CHS 55 (živná stanoviště vyšších poloh se smrkovými, smíšenými a bukovými porosty), a to 8499 ha, což je 43 % výměry lesní správy. Ostatní cílové hospodářské soubory zaujímají do 10 % výměry LS Jeseník (viz následující graf).
Živná stanoviště zaujímají na lesní správě rozlohu 11.574 ha, kyselá stanoviště 2.735ha, oglejená 2.040 ha, exponovaná stanoviště 2.170 ha. CHS 01, 02, 03 mají na lesní správě rozlohu 1106 ha. (všeobecná část LHP pro LS Jeseník na období 1997 - 2006 )
4 Legislativa vztahující se k obnově porostů
4.1 Zákon o lesích č. 289/1995 Sb. Dle § 2 odst.j) druhová skladba lesních dřevin dává předpoklady pro vznik stanovištně vhodného lesního porostu. Dle § 23 odst. 1) Podmínkou schválení oblastního plánu rozvoje je závazné stanovisko ústředního orgánu státní správy ochrany přírody z hlediska zavádění geograficky nepůvodních druhů lesních dřevin. Dle § 31 odst. 1) Vlastník lesa je povinen obnovovat lesní porosty stanovištně vhodnými dřevinami … Dle § 32 odst. 5) Vlastník lesa je povinen zvyšovat odolnost lesa a jeho stabilitu, zejména vhodnou druhovou skladbou dřevin …
4.2 Vyhláška č. 83/1996 Sb. o zpracování OPRL a o vymezení hospodářských souborů Dle § 1 odst. 5) Oblastní plán obsahuje: h) návrh využití geograficky nepůvodních dřevin. Příloha č. 4 k vyhlášce č. 83/1996 Sb. – RÁMCOVÉ VYMEZENÍ CÍLOVÝCH HOSPODÁŘSKÝCH SOUBORŮ. Vyhláška v žádné kategorii s douglaskou tisolistou jako dřevinou základní nepočítá.(introdukovaná dřevina). Pěstování douglasky jako dřeviny zpevňující či meliorační, resp. přimíšené a vtroušené, je možné v několika HS od LVS dubobukového až po jedlobukový. Jako dřevina meliorační (zpevňující) se s douglaskou uvažuje v souborech 23 – hospodářství kyselých stanovišť nižších poloh, 41 – hospodářství exponovaných stanovišť středních poloh a dále v souboru 53 – hospodářství kyselých stanovišť středních poloh. Navíc v souladu s vyhláškou může být pěstována jako dřevina přimíšená a vtroušená v souborech 25 – živná stanoviště nižších poloh, 45 – živná stanoviště středních poloh a 55 – živná stanoviště vyšších poloh.
4.3 Vyhláška č. 139/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o přenosu semen a sazenic lesních dřevin, o evidenci o původu reprodukčního materiálu a podrobnosti o obnově lesních porostů a o zalesňování pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa Dle § 1 odst. 1) K obnově lesa a zalesňování lze použít pouze reprodukční materiál jednotlivých druhů lesních dřevin, který splňuje podmínky přenosu pro konkrétní místo výsadby.
4.4 Zásady státní lesnické politiky Kapitola 5.3. Dlouhodobé zásady LH, m.j. zvýšit druhovou diverzitu lesních dřevin a přiblížit se k přirozené skladbě lesů s přiměřeným uplatněním produkčně vhodných druhů.
4.5 Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. Dle § 26 odst. 1) je na celém území CHKO zakázáno zejména: d) povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů Dle § 29 odst. 1 písmeno e) na celém území národní přírodní rezervace je zakázáno povolovat a uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin. Uvedené skutečnosti dokládají, že i současné předpisy právního charakteru umožňují, aby se v ČR douglaska pěstovala ve vhodných podmínkách v rámci řady hospodářských souborů. Současně však naznačují, že by se tato dřevina měla pěstovat nikoli ve formě nesmíšených porostů, ale spíše jako příměs v bohatší druhové skladbě (Šindelář, Beran, 2004 ).
5 Cíl práce
Cílem této práce bylo zhodnocení dosavadního vývoje a růstu porostů douglasky tisolisté na Lesní správě Jeseník popsaných v roce 1976. K hodnocení byly použity běžné taxační údaje z jednotlivých lesních hospodářských plánů. Na základě zjištěných skutečností navrhuji možnosti dalšího rozšíření v oblasti LS Jeseník a vhodné pěstební zásady pro výchovu současných porostů se zastoupením douglasky tisolisté.
6 Metodika práce Pro zjištění potřebných údajů byla zvolena následující metodika. Prvotním podkladem od kterého se odvíjela celá práce byl soupis porostů douglasky a jedle obrovské z 27.8.1976 (příloha č.1,2). Tento soupis vyhotovovala všechna polesí lesních závodů tehdejších Severomoravských státních lesů, v mém případě se jednalo o Lesní závod Jeseník. Důvodem vyhotovení , jak jsem se již zmínil v úvodní části nazvané Aktuální stav pěstování v ČR, bylo podrobné zmapování výskytu douglasky provedené VÚLHM Jíloviště – Strnady. Douglaska byla totiž samostatně vylišována v lesních hospodářských plánech až od roku 1973, to znamená že v LHP zařízených před tímto rokem nebyla evidována. Jednotlivé porosty uvedené v soupisech jsem sledoval ve vývoji až do současné doby. Nejdříve jsem si musel vyhledat v archívu Lesní správy Jeseník umístění jednotlivých porostů v porostních, popřípadě provozně organizačních mapách pro dané polesí a dané období lesního hospodářského plánu, tj. 1967-1976. Tenhle postup jsem opakoval
i v dalších
obdobích LHP tak, abych dostal oddělení a porost s porostní skupinou v aktuálním období. Celkem byly využity mapy pro každou hledanou porostní skupinu ze čtyř lesních hospodářských plánů jdoucích za sebou, tzn. až do současného platného zařízení LHC Jeseník. Dalším krokem bylo vyhledání taxačních údajů z jednotlivých LHP, pro rozklíčované porostní skupiny, postupně až do současného plánu. Z takto získaných údajů, především z hodnot zastoupení dřeviny bylo vidět zda se douglaska v následujících decenniích v porostech udržela, či z nějakých důvodů zmizela (popis taxátorem, nevhodný původ, nevhodná pěstební technika vedoucí k nahodilým těžbám, nevhodné stanoviště, škody zvěří …). Na jednotlivé současné porostní skupiny, kde se douglaska vyskytuje – nebo by se měla vyskytovat, jsem se ještě dotazoval příslušného revírníka hospodařícího na konkrétním revíru. Zjišťoval jsem aktuální stav douglasky i v jiných porostech, kde se douglaska vyskytla i po daném mapování provedeném VÚLHM. Tento stav zachycuje tabulka vytvořená ze současného lesního hospodářského plánu plánu (viz. příloha č.11). Samostatnou součástí bakalářské práce bylo založení zkusných ploch s douglaskou tisolistou a se smrkem ztepilým v každém z porostů. Na těchto plochách byly změřeny základní dendrometrické veličiny (výčetní tloušťka a výška stromů).
V konkrétních porostech jsem vyhledal pro obě dřeviny kompaktní a reprezentativní plochu se stejnými růstovými podmínkami v daném stanovišti. Zkusné plochy jsem vyměřil kovovým pásmem, používaným při těžbě dříví. Pro lepší orientaci při měření a pro následné vyhledání, byly hranice v rozích označeny PE páskou. Následně jsem u každého stromu zjistil výčetní tloušťku dvouramennou průměrkou s přesností na 1cm, a u každé dřeviny výšku s přesností na 1m, pomocí elektronického výškoměru se sklonoměrem (,,clinometr HAGLOF“). V terénu byla zjištěná data zapsána do průměrkovacího zápisníku. Pomocí objemových tabulek pro smrk a jedli (používaných pro douglasku) jsem zjistil objemy jednotlivých kmenů a objem celkový pro každou lesní dřevinu, (příloha č.13a, 14a, 15a, 16a, 17a).
7 Vlastní šetření Pro větší přehlednost je uvedeno zastoupení
douglasky v jednotlivých tabulkách
s poznámkami. Vývoj sledovaných porostů od roku 1976 do 2006: Porost :
Decennium:
201a1 240a 201E,F 751E,F
1967-1976 1977-1986 1987-1996 1997-2006
Porost :
Decennium:
201c2 240a9 235B8 751B9
1967-1976 1977-1986 1987-1996 1997-2006
Porost :
Decennium:
216a1 256a1 213A3y 713A4b
1967-1976 1977-1986 1987-1996 1997-2006
Porost :
Decennium:
301d1 239d1 234B3,4z 730B4,5a
1967-1976 1977-1986 1987-1996 1997-2006
Porost :
Decennium:
302b4 237a61 231A6 643A7
1967-1976 1977-1986 1987-1996 1997-2006
Zastoupení douglasky: Na skutečné V setinách ploše dřeviny 10 0,04 ha 0 0 ha 0 0 ha 0 0 ha Zastoupení douglasky : Na skutečné V setinách ploše dřeviny 10 0,17 ha 0 0 ha 0 0 ha 0 0 ha Zastoupení douglasky: Na skutečné V setinách ploše dřeviny 20 0,22 ha 0 0 ha 0 0 ha 0 0 ha Zastoupení douglasky : Na skutečné V setinách ploše dřeviny 60 0,24 ha 0 0 ha 0 0 ha 0 0 ha Zastoupení douglasky : Na skutečné V setinách ploše dřeviny 5 0,04 ha 0 0 ha 0 0 ha 0 0 ha
Vylišena již taxátorem v textu prvního plánu
Potvrzeno revírníkem
Uváděny značné škody zvěří
Porost :
Decennium:
307c1 235c1 340F2 640F3
1967-1976 1977-1986 1987-1996 1997-2006
Porost :
Decennium:
307d1 235d1 340E2 640E3
1967-1976 1977-1986 1987-1996 1997-2006
Porost :
Decennium:
908d1 305d1 504A7 204A8
1967-1976 1977-1986 1987-1996 1997-2006
Porost :
Decennium:
911c5 311b21 519B3z,y 209C4a
1967-1976 1977-1986 1987-1996 1997-2006
Porost :
Decennium:
616a35 460a35 651 A ? 351D4
1967-1976 1977-1986 1987-1996 1997-2006
Porost :
Decennium:
519a6 334a5 422D4 422D5a
1967-1976 1977-1986 1987-1996 1997-2006
Zastoupení douglasky : Na skutečné V setinách ploše dřeviny 15 0,15 ha 0 0 ha 0 0 ha 0 0 ha
Škody okusem a loupáním
Zastoupení douglasky : Na skutečné V setinách ploše dřeviny 5 0,05 ha 0 0 ha 0 0 ha 0 0 ha Zastoupení douglasky : Na skutečné V setinách ploše dřeviny + + 0 0 ha 0 0 ha 0 0 ha Zastoupení douglasky : Na skutečné V setinách ploše dřeviny 10 1,26 ha + + 0 0 ha 2 0,20 ha Zastoupení douglasky : Na skutečné V setinách ploše dřeviny 10 2,30 ha 10 2,00 ha 0 0 ha ? 20 6,60 ha
V LHP poznámka o výsadbě Abies grandis
Zastoupení douglasky : Na skutečné V setinách ploše dřeviny 10 0,49 ha 2 0,19 ha 2 0,16 ha 0 0,15 ha
Poznámka o kalamitě a škodách loupáním, potvrzeno revírníkem.
V prvním LHP popsána, podle výkazu LHE netěžena. V dalším plánu pouze v poznámce. Poslední plán opět DG uvádí.
Nedohledáno. Plocha potvrzena odborným lesním hospodářem obce Bělá pod Pradědem.
Porost :
Decennium:
526c1 343c1 431B 431 B 4
1967-1976 1977-1986 1987-1996 1997-2006
Porost :
Decennium:
103d3 134d3 137E5 837E
1967-1976 1977-1986 1987-1996 1997-2006
Porost :
Decennium:
103c1 134c1 137F 837 F
1967-1976 1977-1986 1987-1996 1997-2006
Porost :
Decennium:
106c4 137c4 142D3 842D4
1967-1976 1977-1986 1987-1996 1997-2006
Porost :
Decennium:
107b3 138b3 148A3z,7y 848A4
1967-1976 1977-1986 1987-1996 1997-2006
Porost :
Decennium:
125b1 156c2 236c3 757C4
1967-1976 1977-1986 1987-1996 1997-2006
Zastoupení douglasky : Na skutečné V setinách ploše dřeviny 20 0,45 ha 20 0,54 ha 0 0 ha 0 0,42 ha Zastoupení douglasky : Na skutečné V setinách ploše dřeviny 5 0,31 ha + + ha 0 0 ha 0 0 Zastoupení douglasky : Na skutečné V setinách ploše dřeviny 5 0,43 ha 0 0 ha 0 0 ha 0 0 ha Zastoupení douglasky : Na skutečné V setinách ploše dřeviny 75 0,52 ha 60 0,73 ha 10 0,56 ha 10 0,58 ha Zastoupení douglasky : Na skutečné V setinách ploše dřeviny 80 0,42 ha 100 0,27 ha 100,50 0,28 + 0,24 ha 10 0,08 ha Zastoupení douglasky : Na skutečné V setinách ploše dřeviny 5 0,40 ha 0 0 ha 0 0 ha 0 0 ha
Zmínka o kalamitě Zast. potvrzeno
Vedena jako vtroušená dřevina.
Bez dalšího výskytu, potvrzeno revírníkem.
Nevhodné stanoviště (ovlivněné vodou).
Nevhodné stanoviště (ovlivněné vodou, škody sněhem). V 148A7y spíše vejmutovka. Další rozsah odpovídá.
Podmáčené stanoviště, škody zvěří.
Porost :
Decennium:
402b5 102d2,3 102c4 835C5
1967-1976 1977-1986 1987-1996 1997-2006
Zastoupení douglasky : Na skutečné V setinách ploše dřeviny + 0,10 ha 0 0 ha 0 0 ha 0 0 ha
Obr. XX Douglaska v porostu 351 D 4
Bez dalšího výskytu, potvrzeno revírníkem.
8 Výsledky práce Celkový počet porostů zaevidovaných s douglaskou v roce 1976 ……………… 18 Počet porostů, ve kterých se douglasky v současném LHP již nevyskytuje …….. 12 Počet porostů, kde se douglaska i v současném LHP vyskytuje ………………..
6
Celková výměra dřeviny v zaevidovaných porostech z roku 1976 …………. … 7,59 ha Celková výměra dřeviny v těch samých porostech v současném LHP ………… 8,03 ha Výskyt douglasky na Lesní správě Jeseník mimo tyto sledované porosty (viz. příloha č.11) ………........…………………………………………………………. ……..4,05 ha Celková výměra douglasky, včetně sledovaných porostů z roku 1976 ………... 12,08 ha (do analýzy byla zahrnuta douglaska od stádia zajištěné kultury a vývojově starší fáze lesního porostu) Vysoký úbytek zastoupení douglasky uváděný v jednotlivých lesních porostech si dávám do souvislosti s uváděnými poznámkami v Hospodářských knihách pro jednotlivá decénia a zkušenostmi jednotlivých revírníků. V mladém věku vysoké škody zvěří ohryzem a loupáním, místy škody pastvou dobytka, nevhodná stanoviště pro růst této introdukované dřeviny (zvláště vysoká hladina spodní vody na nepropustných podložích). Nevhodná pěstební technika, zejména málo intenzivní probírky nedovolující vytvoření bohatého kořenového systému a hluboko posazené koruny vedoucí k vysokému štíhlostnímu koeficientu a malému světlostnímu přírustu.
Obr.X: Kořenový systém nevhodně vychovávané douglasky – porost 854 D 1a
S tím související následné živelné kalamity způsobené především bořivým větrem a těžkým sněhem. Například po zimě 2005/2006 se vyskytuje ve všech sledovaných porostech velké množství zlomů od těžkého sněhu.
Obr.X: Poškození douglasky těžkým sněhem - porost 121 A 4
V některých lokalitách působení sypavky švýcarské (typické žlutozelené zbarvení jehlic). To vše může ještě podpořit nevhodný původ osiva. V mladých porostech docházelo k využívání douglasky na vánoční stromky a ozdobný klest. Skutečnost, že celková výměra dřeviny ve zkoumaných porostech v současném LHP převyšuje výchozí stav o 0,44 ha si vysvětluji slučováním porostních skupin v jednotlivých zařízeních, kdy % zastoupení dřeviny pozvolna narůstalo.
9 Návrh pěstebních opatření Tak jako je tomu při výchově lesních porostů obecně, sledujeme ve smíšených porostech douglasky přiměřené rozmístění stromů v porostu podle věku, růstu a vývoje. Tím dosáhneme regulace konkurenčních vztahů mezi stromy, úpravu druhového složení a prostorové výstavby. Douglaska je charakteristická, zvláště v mládí při dostatečném prostoru, značným tloušťkovým přírůstem. U nás je většina douglaskových porostů probírkově zanedbávána. To se také projevilo v relativně nižším tloušťkovém přírůstu. Včasné probírky zesilují zakotvení douglasky v zemi a tím porost stabilizují (viz.foto). Opoždění úrovňových zásahů v nesmíšených douglaskových porostech znamená nejen nadměrnou ztrátu na přírůstu, ale i eminentní nebezpečí větrných polomů a rozvrácení od těžkého sněhu. Nejvíce byly vichřicí poškozeny porosty nevychovávané a ty které byly náhle uvolněny krátce před rokem kalamity, když předtím byly velmi husté a neprobírané. Nejmenší bývá poškození tam, kde byla probírka provedena opatrně, včas a pravidelně. Pěstební výchova musí navazovat na prořezávky. Ve věku cca 20let plánujeme interval zásahu po třech letech. Odstraňujeme jedince ustupující, špatného vzrůstu s křivými kmeny a jakkoliv poškozené. Hlavně však slabou intenzitou zásahu. Tento postup zaručuje ve vnitřní části výřezu tvorbu relativně užšího jarního dřeva, což má pozitivní význam na pevnost a jakost dřeva. Po čtyřicátém roce zasahovat i do korunové nadúrovně. Pozitivním výběrem podporovat nejkvalitnější jedince. Probírky zakončit v 70 – 80 letech s počtem 250 stromů na jeden hektar, což odpovídá rozestupu cca 6,5 m. Pokud již jdeme s těžbou do pěstebně zanedbaného porostu, je třeba dodržet pravidlo mírného zásahu a opakování intervalu po třech letech. Každý větší probírkový zásah může mít za následek poškození vývraty nebo zlomy. Dalším navrhovaným opatřením je vyvětvování - oklest. Douglaska tisolistá je charakteristická velmi pomalým průběhem čištění kmene od suchých větví. Pokud chceme dosáhnout velkého podílu bezsukého dřeva a omezit zarostlé suky, je vyvětvování nezbytné. Rány se velmi rychle zavalují a brzy po nich nezbývají znatelné známky. Oklest se projeví na výškovém i tloušťkovém přírustu jednotlivých stromů.. S vyvětvováním začínáme ve věku 15 let kdy odstraňujeme suché větve a maximálně jeden až dva zelené přesleny. Končíme v 25 až 30 letech, výška oklestu pokračuje do 6 až 8 metrů, zásadně však nepřesahujeme ¼ délky koruny.
V místech stávanišť jelení a mufloní zvěře odstraňovat založené oplocenky co možná nejpozději z důvodu eliminace škod ohryzem a loupáním.
Obr.XXPoškození
douglasky
zvěří
10 Možnosti dalšího rozšíření Douglaska je vzhledem ke svým vlastnostem velmi vhodná k začlenění do systému lesního hospodářství v ČR. Neochota ze strany ochrany přírody zavádět v oblastech CHKO douglasku tisolistou může být redukována, jestliže budeme tuto introdukovanou dřevinu pěstovat jako složku smíšených porostů s významným podílem domácích lesních dřevin. Omezit pěstování douglasky v nesmíšených porostech, zvláště na velkých plochách. Zakládat porosty především se směsí buku lesního. Douglaska by se měla uplatňovat na kyselých a živných stanovištích v LVS bukodubovém až jedlobukovém. Ve větší míře by se dala využít biomasa, vytvořená ve formě bohatých a dlouhých větví na produkci štěpky. Stále velké oblibě se těší i využití na ozdobný klest a vánoční stromky. Vývoj obnovy této dřeviny na LS Jeseník dokládám přehlednou tabulkou se sledovaným obdobím od počátku platnosti lesního hospodářského plánu (viz. příloha č. 12)
11 Diskuse
Podle Heiberga a Haddocka (1955) se celková hmota produkovaná v probíraných i neprobíraných porostech do 20 let vcelku neliší, v 30 letech se však již v probíraných porostech zvyšuje o 11%, ve 40 letech o 30% a v 50 letech o 49%. Na lepších bonitách je toto zvyšování rychlejší něž na bonitách horších. Stejné tvrzení dokládají ve svých pracích Harrer 1992, Adolph 1949, Widemann 1950, Fabricius 1950. Floh 1958 se věnoval podrobně srovnání růstu douglasky a smrku v severoněmecké oblasti, a to na různých stanovištích. Tvrdí, že se vliv stanoviště nijak zvlášť neprojevuje a douglaska na průměrném hmotovém přírustu předčí smrk o 20 až 30 %. Naproti tomu Karlberg ( 1960) dokazuje, že rozdíly mezi produkcí douglasky a smrku se značně zmenší podle půdních podmínek, na půdách s nízkým obsahem jílu dosahuje tato lesní dřevina v 60 letech 940 plm a smrk 640 plm, kdežto na půdách se středním obsahem jílu produkuje douglaska v 60 letech 1120 plm a smrk 1010 plm. Ukazuje i některé příklady, kdy smrk na těžších a příliš vlhkých půdách douglasku v růstu a produkci předčí. Britské a holandské tabulky předpokládají ve 20 letech na lepších bonitách 1100 až 1300 stromů na 1 ha (Hofman 1964). Produkci našich porostů můžeme posoudit pouze podle porostních zásob. Douglaskové porosty vykazují vysoký stav hmotových zásob hroubí. Je to důkaz toho, že v našich porostech je nesprávnou výchovou zadržována hmota (Hofman 1964).
12 Závěr
Douglaska je uváděna mezi nejrychleji rostoucími jehličnatými dřevinami, s vysokou produkcí dřevní hmoty. Tento fakt, pro posouzení vhodnosti introdukce, dokládám svým měřením a srovnáním s růstem a produkcí naší hlavní hospodářské dřeviny-smrku na jednotlivých lokalitách Lesní správy Jeseník, kdy opravdu objemové,tloušťkové a výškové hodnoty ve většině případů převyšují hodnoty smrků. V některých případech je znát vyšší počet jedinců douglasky na zkusných plochách, což je důsledek málo intenzivního pěstebního zásahu, tento stav vede k tomu že se uvedená dřevina nemůže dostatečně rozvíjet v tloušťkovém přírůstu jednotlivých stromů, potom by byl rozdíl ještě markantnější ve prospěch douglasky. Vývoj porostních tlouštěk a výšek, stabilita stromů vůči abiotickým faktorům závisí na výchově probírkami v mladém věku a na vhodných stanovištních podmínkách. Tyto předpoklady jsou důležité hlavně pro douglasku v porovnání se smrkem, který není tak náchylný ke škodám rozvrácení těžkým sněhem. Tato situace se projevila zvláště po letošní zimě 2005/2006 v málo intenzivně vychovávaných porostech douglasky, kdy jsou vidět škody sněhovou kalamitou na všech zkusných plochách (viz. foto). Za tohoto stavu převažuje tedy hledisko vyšší produkce porostů než hledisko zpevňující dřeviny (v horských polohách LS Jeseník). Zajímavým zjištěním na mých plochách byly rozdíly v škodách zvěří ohryzem a loupáním mezi douglaskou a smrkem. Douglaska nebyla ve čtyřech z pěti ploch vůbec poškozená, což je patrné v porovnání zdravotního stavu na první pohled. U dřeva douglasky se vyzdvihuje jak jeho velká pevnost, tak i využitelnost při nejnáročnějších technických konstrukcích, ale jindy se zdůrazňují nedobré vlastnosti při opracování zapříčiněné velkými přírusty jarního dřeva. Tématem růstu a vývoje této dřeviny na plochách LS Jeseník mám zájem věnovat se i v diplomové práci, kde budu moci vyhodnotit přírusty během dvou let a sledovat blíže stanovištní podmínky jednotlivých zkusných ploch.
13 Anotace Z 18 porostů popsaných v roce 1976 s douglaskou tisolistou se zachovalo pouze šest ploch. Dosavadní vývoj a zdravotní stav je ovlivněn málo intenzivní výchovou v mládí, stanovištěm
a
zdejšími
klimatickými
podmínkami.
I
přes
výše
uvedené
nedostatky douglaska potvrzuje svými taxačními hodnotami, že předčí produkcí naše hlavní hospodářské dřeviny.
Currently, there are only six douglas fir forest stands in the Jeseník Forest District as against 1976, when 18 of them were described. Since then, their development and health condition have been largely impacted by insufficient tending, their location and our climatic conditions. According to the generally recognized methods of measurement, the douglas fir forest stands produce more wood than the major wood species grown for commercial purposes in the Czech Republic.
14 Seznam použité literatury HOFMAN, J.: Pěstování douglasky. SZN Praha, 1964. KUTIL, M.: Výchova mladých douglaskových porostů na ŠLP Křtiny. Diplomová práce, Brno, 1987. MATÝSEK, V. : Porovnání růstu a struktury Abies grandis a Pseudotsuga menziesii na demonstrační ploše ŠLP Křtiny. Brno 2000 MÍCHAL, I., PETŘÍČEK, V.: Péče o chráněná území II. Lesní společenstva. Praha, 1999. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR: Základní principy státní lesnické politiky. Praha, 1994. ŠINDELÁŘ, J., BERAN, F.: K některým aktuálním problémům pěstování douglasky tisolisté. VÚLHM Jíloviště-Strnady, 2004. ŠINDELÁŘ, J.,: Aktuální problémy a možnosti pěstování douglasky tisolisté, In: Lesnická práce 5/2003, Kostelec nad Černými lesy, 2003. ÚHÚL OLOMOUC: Lesní hospodářský plán pro LHC Jeseník, 1967-1976, 1977-1986, 1987-1996, 1997-2006. ÚHÚL OLOMOUC: Všeobecná část LHP, Olomouc, 1997. ÚHÚL OLOMOUC: Oblastní plán rozvoje lesa pro PLO 28 - Předhoří Hrubého Jeseníku, Olomouc, 2000. ÚHÚL OLOMOUC: Oblastní plán rozvoje lesa pro PLO 32 – Slezská nížina, Olomouc, 1999. Vyhláška č. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů. Vyhláška č. 139/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o přenosu semen a sazenic lesních dřevin, o evidenci o původu reprodukčního materiálu a podrobnosti o obnově lesních porostů a o zalesňování pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa. Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon). Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
