MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta
Přírodní poměry lokality Bučník v CHKO Bílé Karpaty Bakalářská práce
2006/2007
Bronislav Malec
1
Abstrakt: Hlavním úkolem celé práce je zhodnotit současný stav lokality Bučník v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty z hlediska geomorfologických, geologických, hydrologických, klimatických, pedologických a floristických poměrů. V zájmovém území byly nejprve charakterizovány přírodní poměry z hlediska širších územních vztahů a nastíněn historický vývoj lomu. Následně proběhlo terénní mapování s výkopem výkopků a půdních sond a jejich určení a zařazení do půdního typu a subtypu. Sondy byly kopány tak, aby bylo území charakterizováno co nejvěrněji. Poté bylo provedeno posouzení současného stavu rekultivace.
Klíčové slova: andezit, Bílé Karpaty, kambizem, lom Bučník, pískovec, porcelanit
Abstract Main purpose of this work is to assess current stadium of the locality of Bučník in the protected landscape area of Bíle Karpaty in terms of geomorphological, geological, hydrological, climatic, pedological and floristical conditions. In the area concerned first the natural conditions in terms of wider territorial relations were characterized and the historical developments of the quarry were introduced. Consequently the ground mapping has taken place involving ground cuttings and soil pits and their determination and classification into soil types and subtypes. The soil pits were carried out in a way which shall provide that the area has been characterized as realistically as possible. Afterwards the current state of recultivation has been assessed.
Key words: andesite, Bílé Karpaty, cambizem, the Bučník quarry, snadstone, porcelanit
2
1.Úvod a cíl práce Pro moji bakalářskou práci jsem si vybral lokalitu Bučník, která se nachází v blízkosti mého bydliště. Tato lokalita se nachází jeden a půl kilometru jiho-západně od obce Komňa. Komňa je malebnou obcí na úpatí Bílých Karpat. Je součástí CHKO Bílé Karpaty, takže zde můžeme nalézt spoustu vzácných a zákonem chráněných rostlin a živočichů. Tato lokalita se nachází na kopci zvaném Bučník a kolem stejnojmenného lomu. Území v okolí lokality je budováno magurským příkrovem s dílčími jednotkami bělokarpatskou a bystrickou. Magurský příkrov je označován jako střižný a je přesunutý přes sedimenty vnější flyšové skupiny. Bělokarpatská jednotka tvoří převážnou část okolí lokality, pouze ze severu zasahuje jednotka bystrická. Hlavní litologickou náplní obou jednotek jsou rytmicky se střídající psamity (hlavně různé typy pískovců) a pelity (různé typy jílovců). Tělesa neovulkanických hornin tvoří pruh přibližného směru severovýchodně až jihozápadně od Bánova přes Komňu k Bojkovicím. Nachází se po obou stranách nezdenického zlomu v obou výše uvedených flyšových jednotkách, některá tělesa procházejí napříč touto poruchou. Horniny jsou považovány za subvulkanické, tufový ani tufitický materiál nebyl zatím nalezen. Tělesa mají charakter ložních nebo pravých žil, největší těleso je pruh dlouhý 1500 m a široký do 200 m, j. od Nezdenic. Erozí obnažená tělesa mohou dnes tvořit výrazné morfologické elevace (vrch Valy a Bučník). Výstupovou cestou magmatu byl pravděpodobně nezdenický zlom. Lom na kopci Bučník byl založen v roce 1951 a byly zde těženy jak flyšové horniny, tak dvě subhorizontální ložní žíly andezitu, resp. trachyandezitu o mocnosti kolem 20 m. V doprovodu je i několik drobnějších žil, které vykliňují, takže by se mohlo jednat o lokalit cedrového typu . Přívodními cestami pro magma byly dvě tektonické linie S-J a V-Z směru. V místě protínaní obou linií je mocnost vulkanitů největší. Zastoupeny jsou převážně horniny typu trachyandezitu, které obsahují četné polohy kausticky přeměněných jílových břidlic – porcelanitů. Andezitové horniny jsou zde ve dvojím vývoji – první typ obsahuje vyrostlice plagioklasu a tmavých minerálů, druhý typ je světlejší, bez vyrostlic tmavých minerálů.
3
Cílem mé práce je jednak zjistit a určit na lokalitě geomorfologické, geologické, hydrologické, klimatické, pedologické a floristické poměry a současně zhodnotit současný stav rekultivace. Věřím, že moje práce bude mít přínos při plánování rekultivačních zásahů na dané lokalitě.
4
2.Literární přehled 2.1.Základní údaje o řešeném území 2.1.1. Lokalizace Lokalita, kterou jsem se rozhodl popsat, se nachází v CHKO Bílé Karpaty ve Zlínském kraji na území bývalého okresu Uherské Hradiště na katastrálním území obce Komňa.CHKO Bílé Karpaty je chráněno od 3. listopadu 1980 a rozkládá se na 730 km2. Území je složeno z flyšových hornin Vnějších Západních Karpat. Lesní pozemky na dané lokalitě jsou spravovány firmou Lesy obce Komňa s.r.o. O nelesní pozemky se stará firma Zeas Bánov a.s. pobočka Komňa. Jestliže pojedeme od Brna po silnici první třídy E50 směrem na Trenčín, přibližně 15 km od hranice se Slovenskou republikou spatříme odbočku na obec Komňa. Jihozápadně asi 1,5 km od obce Komňa se nachází andezitový lom Bučník, kde budu zpracovávat svou bakalářskou práci a kolem něhož se nachází moje zájmové území. Mapa 1: Orientační turistická mapa M 1: 50000, Zkoumané území
5
2.1.2. Popis hranic zpracovaného území Lokalita je na západě ohraničena stěnou lomu Bučník. Severní hranici lokality tvoří potok mezi lomem a zříceninou Hrádek. Na východní části je lokalita ohraničena potokem Koménka. Na jižní části je lokalita ohraničena státní silnicí E 50 vedoucí z Brna směrem na Trenčín. Celková plocha zkoumané lokality je 13,5 ha.
2.1.3. Popis prací v terénu Danou lokalitu jsem studoval od 8. 5. 2006 do 27. 5. 2007. Na dané lokalitě jsem využil poznatků z hlavního cvičení z předmětů fytocenologie,
ekologie, dendrologie,
pedologie a geologie. Nejdříve jsem si danou lokalitu prošel a zaznamenal dominantní druhy rostlin a dřevin do pomocné mapy. Poté jsem si lokalitu prošel podrobně a zaznamenal zastoupení jednotlivých rostlin. Na dané lokalitě jsem vykopal několik menších zákopků, podle nichž jsem vykopal a popsal 5 půdních sond, které jsem umísťoval tak, aby jejich rozmístění co nejpřesněji charakterizovalo danou lokalitu. Posoudil jsem a popsal současný stav rekultivace v lomu. Určil jsem i horniny na studovaném území.
6
2.2. Charakteristika širších územních vztahů a přírodních poměrů 2.2.1. Geologické poměry
Zájmové území, jak již bylo uvedeno, leží v CHKO Bílé Karpaty, proto jsou zde geologické poměry shodné a můžeme použít zdroje a informace týkající se CHKO. CHKO Bílé Karpaty náleží geologicky Západním Karpatům, které jsou součástí středoevropských alpid. Geologická stavba Západních Karpat je výsledkem horotvorných pohybů v druhohorách a třetihorách. Téměř celé území CHKO patří do západního úseku flyšového pásma Karpat, zastoupeného skupinou magurskou. Magurský flyš je budován intenzívně zvrásněnými, terigenními mořskými sedimenty křídy a starších třetihor s dominancí flyšové facie. Flyšem z hlediska litologického rozumíme mnohonásobné střídání jílovců, prachovců, pískovců a slepenců ve vrstvách silných zpravidla od několika centimetrů až do několika metrů. Flyšové sedimenty dosahují velkých mocností (až přes 1000 m). Z magurské flyšové skupiny je na území CHKO nejvíce zastoupená bělokarpatskomoravská jednotka, v SV části sem zasahuje jednotka bystrická a v části severní pak jednotka račanská. Všechny paleogenní a neogenní horniny jsou překryty málo mocnými usazeninami kvartérními
(svahové
hlíny,
sutě,
fluviální
sedimenty
apod.).
V okolí Bojkovic, Bánova, Komně, Nezdenic a Starého Hrozenkova došlo v neocénu k intruzi pravých i ložních žil neovulkanitů složených z trachyandezitů a čedičů do vrstev sedimentů magurské flyšové skupiny. Na tyto intruze jsou v lomu Bučník vázány významné mineralogické výskyty (je zde popsán výskyt 51 nerostných druhů). Na západě lokality jsou svahy na vápnitém flyši. Tento typ biochoru je vázán především na okrajové svahy vyšších karpatských hřbetů na jižní Moravě, okrajově se podobná stanoviště vyskytují i v chladnější a vlhčí části. V bělokarpatském bioregionu se tento typ nachází na 177 km2.
7
Svahy tohoto typu jsou poměrně vysoké a zpravidla leží v dolní části kopců. Jsou členěny
řadou hlubokých zářezů pramenných úseků vodních toků. Malá údolí oddělují
svahové
hřbety spadající příkře do údolí. V horních částech svahů je řada pramenišť; velká plocha svahů je postižena sesuvy. Geologické podloží karpatských sedimentů budují převážně paleogenní flyšové sedimenty račanské jednotky - dominují vápnité jílovce s vložkami pískovců, které náleží k vsetínskému a belověžskému souvrství. V Bílých Karpatech budují geologické podloží flyšové sedimenty bělokarpatské a bystrické jednotky – vápnité jílovce, slínovce a pískovce svodnických, nivnických a kuželovských vrstev. Dále se na dané lokalitě nachází vrchoviny na vápnitém flyši. Typický je reliéf s velkými výškovými rozdíly. Oblé hřbety mají různě široká temena, svahy jsou mírné, ale dlouhé, rozčleněné řadou nehlubokých, ale relativně úzkých údolí s bohatou sítí vodních toků. Na svazích jsou časté sesuvy. V půdním pokryvu dominují kambizemě typické, středně těžké až těžší, měně se vyskytují kambizemě pseudoglejové až kambizemě oglejené.
8
2.2.2. Geomorfologické poměry Bílé Karpaty patří k makrotypu horské erozně - denudační krajiny mírného pásma s nejvyšším bodem Velkou Javořinou (970 m n. m.). Základním fyziologickým znakem tohoto krajinného makrotypu je členitost povrchu s velmi kolísavou amplitudou reliéfu, sklonitostních poměrů území a nadmořských výšek. Celkově dominují vypuklé tvary nad vhloubenými. Dalším výrazným znakem, vyplývajícím z jejich polohy, je zpravidla bystřinný charakter toků se značným spádem a převahou erozních procesů nad akumulační činností. Reliéf je tvořen převážně plochými, širokými a nepříliš dlouhými hřbety, které jsou rozčleněny či od sebe odděleny 80 -150 m hlubokými otevřenými údolími bez strmých svahů. Moravská část má plochu 575 km2 a střední výšku 473 m. Na severovýchodě je Javořinská hornatina s nejvyšším bodem Bílých Karpat Velkou Javořinou (970 m n. m.). Hranice probíhá po dlouhém ústředním hřbetu. Moravská část je rozčleněna do úzkých hřbetů a hluboce zařezaných údolí. Dále na severovýchod pokračují Bílé Karpaty Lopenickou hornatinou (Velký Lopeník, 911 m n. m.). Příznačné jsou široké zaoblené hřbety se zarovnanými povrchy a hlubokými údolími.
Z hlediska regionálního geomorfologického členění (Demek J., 1985) zasahuje do mojí lokality region Komeňské vrchoviny. Komeňská vrchovina je v jihozápadní části Lopenické hornatiny. Jedná se o členitou vrchovinu budovanou flyšovými horninami bělokarpatské a bystrické jednotky magurského příkrovu, z části neovulkanity, erozně denudační reliéf širokých stupňovitých z části synklinálních hřbetů
s úzkou závislostí na struktuře litologických poměrech, zbytky
zarovnaných povrchů, sesuvy, 3.-4. v. s., středně zalesněná dubo-bukovými a bukovými porosty, místy se SM monokulturami, převláda orná půda, pomístně sady, výskyt jelení a
černé zvěře, těžba pískovce a neovulkanických hornin.
9
3BC Rozřezané plošiny na vápnitém flyši 3. v. s. Tento typ biochory se vyskytuje roztroušeně po obvodu Karpat. V relativně teplejších
částech území typ leží na svazích i temenech, v relativně chladnějších územích na svazích pohoří a jejich úpatí. Reliéf je monotónní, převažuje členitá pahorkatina, se zbytky plošin na hřbetech. Svahy jsou často postiženy sesuvy, údolí jsou široká. Hloubka údolí do 90 m. Geologické podloží budují flyšové sedimenty karpatských příkrovů – jíly, slíny, jílovce a pískovce překryté svahovinami, místy s příměsí spraší. Na příkrých svazích místy vystupuje písčité podloží a vyskytují se sesuvy. Sedimenty v Bělokarpatském regionu ojediněle prorážejí malé výstupy andezitů. Půdy odrážejí vlastnosti substrátu. Vyskytují se zde kambizemě a kambizemě pseudoglejové. Půdy na úpatí Bílých Karpat jsou ohrožovány větrnou erozí. Vegetace: Varianta typická karpatská : Potenciální přirozenou vegetací jsou karpatské ostřicové dubohabřiny (asociace Carici pilosae-Carpinetum). V nejchladnějších polohách se objevují již ostřicové bučiny (Carici remotae-Fagetum). Lesní prameniště hostí zpravidla vegetaci ostřicových jasanin (Carici remotea-Fraxinetum). Podél toků se objevuje vegetace svazu Calthion. Současné využití krajiny: Lesy 33%, travní porosty 17%, vodní plochy 1%, pole 41%, sady 3,5%, sídla 3%, ostatní 1,5%. Detailní využití krajiny se mírně liší podle jednotlivých bioregionů i podle
polohy
jednotlivých segmentů typu biochory v nich. Lesy jsou převážně v malých a středních celcích, místy jsou součástí velkých celků. Druhová skladba je částečně pozměněná zejména u malých lesů a lesních okrajů, kde je hojný smrk,
10
borovice a modřín. V Bílých Karpatech jsou dubové porosty s výrazným podílem borovice, smrku, lípy a habru. Místy zůstaly zachovány travní porosty. V Bělokarpatském bioregionu se díky specifickým podmínkám vyvinula bohatá bylinná společenstva s řadou chráněných druhů rostlin a rozptýlenými solitéry dřevin- převážně dubu. Vodní plochy jsou tvořeny především pramennýmí úseky malých potoků. Sady byly typické zejména v Bílých Karpatech, dnes je jejich plocha omezena, často leží ladem. Sídla jsou převážně středně velké až velké vsi, místy malá města.
3SC Svahy na vápnitém flyši 3. v. s. Tento typ biochory je vázán především na okrajové svahy vyšších karpatských hřbetů na jižní Moravě. Typ je tvořen středně velkými a jedním velkým segmentem na okrajových svazích Bělokarpatského bioregionu. Svahy tohoto typu jsou poměrně vysoké a zpravidla leží v dolní části kopců. Jsou
členěny řadou hlubokých zářezů pramenných úseků toků. Malá údolí oddělují svahové hřbety spadající příkře do údolí. V horních částech je řada pramenišť, velká plocha svahů je postižena sesuvy. Geologické podloží karpatských segmentů budují převážně paleogenní flyšové sedimenty račanské jednotky – dominují vápnité jílovce s vložkami pískovců, které náleží k vsetínskému a bělovážskému souvrství. V Bílých Karpatech budují geologické podloží flyšové sedimenty bělokarpatské a bystrcké jednotky – vápnité jílovce, slínovce a pískovce svodnických a nivnických a kuželových vrstev.
11
V půdním pokryvu dominují těžší kambiem typické, na úpatí svahů i kambizemně pseudoglejové. V údolích podél toků se vyskytují fluvizemě typické až glejové, omezeně gleje. Vegetace: Varianta karpatská: Kostru potenciální přirozené vegetace tvoří karpatské ostřicové dubohabřiny s bukem (Carici pilosea- Carpinetum). Současné využití vegetace: Lesy 64%, travní porosty 17,5%, vodní plochy 1%, sady 4%, sídla 2%, ostatní 1,5%. Převážně lesní porosty, jež jsou součástí středních až velkých lesních celků, méně se vyskytují malé lesní celky. Značnou plochu zaujímají kulturní smrčiny a bory, velkou plochu tvoří porosty dubu. Přimíšeny jsou habr a lípa, ojediněle se vyskytují zbytky bučin, zejména v Bílých Karpatech. Do okrajů lesních celků jsou vklíněny enklávy luk a pastvin s hojným výskytem rozptýlených solitérních dřevin a remízků. Louky a pastviny vznikly odlesněním svahů během valašské kolonizace. V nedávné minulosti byly velké plochy zkulturněny a dokonce zčásti rozorány. Dnes jejich využívání ustupuje, často podléhají pozvolnému náletu dřevin. V Bílých Karpatech jsou dochovány rozsáhlé fragmenty luk a pastvin s hojným výskytem vzácných druhů rostlin, především orchidejí. Vodní plochy jsou tvořeny hlavně sítí drobných potoků. Pole jsou malá a střední, ohraničena jsou polními cestami, vodními toky a lesy. Sady jsou poměrně hojné a nacházejí se především po obvodech vesnic. Typické pro karpatské bioregiony je rozptýlené osídlení se zbytky valašské roubené architektury, které navazuje na středně velké rozvolněné obce v údolích. Dnes je velká část těchto chalup využívána pouze k rekreaci.
12
4VC Vrchoviny na vápnitém flyši 4. v. s. Tento typ biochory se nachází v rámci západokarpatské podprovincie na východní Moravě.Typický je reliéf s velkými výškovými rozdíly. Oblé hřbety mají různě široká temena, svahy jsou mírné, ale dlouhé, rozčleněné řadou nehlubokých, ale relativně úzkých údolí s bohatou sítí vodních toků. Na svazích jsou hojné sesuvy. V Bělokarpatském bioregionu podloží budují jílovce, slínovce a vápnité pískovce svodnických vrstev. Podložní horniny jsou překryty nesouvislým pokryvem deluviálních hlinitých až hlinito-kamenitých sedimentů. V půdním pokryvu dominují kambizemě typické, středně těžké až těžší, méně se zde vyskytují kambizemě pseudoglejové až kambizemě oglejené. Vegetace: Varianta bělokarpatská: V jádru pohoří se na severních svazích vyvinuly i horské květnaté kyčelnicové bučiny (Dentario enneaphilli-Fagetum). Současné využití krajiny: Lesy 63%, travní porosty 22%, vodní plochy 0%, pole 7,5%, sady 2%, sídla 3,5%, ostatní 2%. Převažují lesní komplexy Bílých Karpat. Značnou plochu zaujímají kulturní smrčiny a bučiny. Vysoko do svahů vystupují louky a pastviny, s vysokým podílem rozptýlené a liniové zeleně i solitérních dřevin. Vodní plochy jsou tvořeny pouze málo vodnými pramennými úseky toků s velmi rozkolísanými průtoky. Chráněný zatopený pískovcový lom s obojživelníky PP Lom Rasová se nachází nedaleko mé lokality. Pole jsou malá a stření, ohraničena jsou polními cestami a lesními okraji. Sady se nacházejí jen na zahrádkách kolem vesnických stavení a na mezích mezi loukami a pastvinami. Pro tento typ biochoru je charakteristické rozptýlené valašské osídlení. Řada chalup valašské architektury dnes transformována na rekreační chalupy.
13
2.2.3. Klimatické poměry Z klimatického hlediska daná lokalita patří do mírně teplé oblasti MT 10, dle níž je definována těmito údaji: - počet letních dnů : 40 – 50 dní - počet dnů s prům. teplotou nad 10°C : 140 – 160 dní - počet mrazových dnů : 110 – 130 dní - počet ledových dnů : 30 – 40 dní - prům. teplota v lednu : -2 - -3 °C - prům. teplota v červenci : 17 – 18 °C - prům. teplota v dubnu : 7 – 8 °C - prům. teplota v říjnu : 7 – 8 °C - prům. počet dnů se srážkami víc jak 1 mm : 100 – 120 dní - srážkový úhrn během vegetačního období : 400 – 500 mm - srážkový úhrn během zimního období : 200 – 250 mm - počet dnů se sněhovou pokrývkou : 50 – 60 dní - počet dnů zatažených : 120 – 150 dní - počet dnů jasných : 40 – 50
(Quitt E., 1975)
Lokalita je charakterizována teplotami naměřenými na meteorologické stanici v Bojkovicích a úhrnem srážek naměřeným v Komni. Bojkovice – 301 m. n. m. , z. š. – 49°20´, délka 15°53´ Tab č.1 - Průměrná teplota vzduchu (°C) I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
Rok
IV-IX
- 4,1
-2,9
0,8
5,6
11,2
14,0
15,9
15,1
11,5
6,5
1,3
-2,2
6,1
12,2
14
Komňa – 355 m. n. m. , z. š. – 49°00´, délka 14°48´ Tab č.2 - Průměrný úhrn srážek (mm) I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
Rok
IV-IX
X-III
45
42
50
54
75
91
91
93
66
65
65
54
791
470
321
(Dr.Vesecký A. a kol., 1961)
Graf č.1 – Klimadiagram - stanice Bojkovice - Komňa
50
Průměrná teplota
40
30
20
10
0 I.
II.
III.
IV.
V.
VI.
VII.
VIII.
IX.
-10
Teplota (°C)
Srážky (mm)
15
X.
XI.
XII.
200 190 180 170 160 150 140 130 120 110 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 -10 -20 -30 -40
Srážkový úhrn
Klimadiagram (Stanice Bojkovice - Komňa)
2.2.4. Pedologické poměry Na dané lokalitě se kolem potoka Komenka nachází fluvizem typická a na dalších místech se nachází kambizem se slabým oglejením. Pro danou lokalitu jsou charakteristické svahoviny, které pokrývají pevné a zpevněné horniny z flyšových břidlic slabě karbonátových až silně karbonátových. Zrnitostně se zde nachází těžší střední půda se střední kvalitou a množstvím humusu ( 150 – 200 t/ha). Potenciál půdní reakce odpovídá slabě kyselým půdám (5,6 - 6,5 pH). Lokalita se nachází v půdním regionu kambizemí nasycených a kyselých se subregionem, ve kterém mezi doprovodnými jednotkami
převažují kambizemě pelické
(Novák P.a kol., 1991) Potenciál eroze půdy proudící vodou je dán souborovým účinkem vlivů stabilních přírodních faktorů (klimatu, geologických a pedologických podmínek a průměrného sklonu terénu) v celkové hodnotě skutečné intenzity eroze půdy. Půdy ovlivněné větrnou erozí se nachází v části lokality, a to u kamenolomu Bučník. Půdy ovlivněné vodou se nachází kolem potoka Komenka pod kamenolomem Bučník - 0,00 až 0,10 mm/rok a pod zříceninou Hrádek 0,51 až 1,00 mm/rok. (Stehlík O., 1983)
2.2.4.1. Kambizem –Ka Půdy se statigrafií O- Ah nebo Ap – Bv – IIC, s kambickým hnědým (braunifikovaným)
horizontem,
vyvinutým
převážně
v hlavním
souvrství
svahovin
magmatických, metamorfovaných a zpevněných sedimentárních hornin, ale i jim odpovídajících souvrstvích, např. v nezpevněných lehčích až středně těžkých sedimentech. I výrazněji vyvinuté pedy v kambickém horizontu postrádají jílové povlaky – argilany.
Půdy se vytvářejí hlavně ve svažitých podmínkách pahorkatin, vrchovin a hornin, v menší míře (sypké substráty) v rovinném reliéfu. Vznik těchto půd z tak pestrého spektra substrátů podmiňuje jejich velkou rozmanitost z hlediska tropismu, zrnitosti a skeletovitosti, při uplatnění více či méně výrazného profilového zvrstvení zrnitosti, skeletovitosti, jakož i chemických (biogenní prvky, stopové potenciálně rizikové prvky) a fyzikálních vlastností
16
(ulehlost bazálního souvrství, ovlivňující laterální pohyb vody v krajině). V hlavním souvrství dochází obecně k posunu zrnitostního složení do střední do střední kategorie k bazálnímu souvrství, k čemu přispívá i jejich obohacení prachem.
Půdy se dále vyskytují v širokém rozmezí klimatických a vegetačních podmínek, v klimatických regionech B 2 – 8, Ko 2 – 8, Ku 3 – 6.2 – 4(5) a vegetačních stupních 2 – 6 u eubazických a mesobazických kambizemí a B 8 – 10, Ko 4 – 9, Ku 6 – 8.5 – 7 a vegetačních stupních až 6 – 7 u oligobazických (distrických) kambizemí. Původními společenstvy jsou listnaté a smíšené lesy (dub, buk, jedle), u oligobazických i jedle a smrk. Vyznačují se mesickým až frygickým teplotním a udickým až nerudickým hydrickým režimem. Výskyt půd v takto širokém rozmezí klimatických a vegetačních podmínek určuje diference v akumulaci humusu a jeho kvalitě, ve vyluhování půdního profilu, zvětrávání, braunifikaci, v interakci s vlastnostmi substrátů.
Podle specifických substrátových, klimatických a vegetačních podmínek nalézáme u kambizemí veškeré formy nadložního humusu. Vedle běžného horizontu Ah je možný vznik melanického, umbrického i andického humusového horizontu, určujícího variety až subtypy kambizemí. Směrem k chladnějším a humidnějším oblastem narůstá obsah humusu v ornicích (1 – 6%) i v horizontech Bv (0,4 až nad 1%). Spolu s tím se při narůstání acidifikace snižuje poměr HF : FK, zvyšuje podíl slaběji vázaných HK a volných agresivních FK, migrujících do horizontu Bv a zvyšuje se barevný koeficient Q4/6 jako indikátor slabé kondenzace humusových látek. Obsah a kvalita humusu stoupá od nejlehčích k těžším půdám z eutrofních substrátů.
Široká škála substrátů a klimatických podmínek se odráží v nasycenosti sorpčního komplexu. Podle nasycenosti VM v horizontu Bv můžeme půdy zařadit k eu – (VM > 60%, V> 50% les), meso – (VM60 – 30% zemědělské, 50 – 20% lesní půdy) až oligobazickém (VM < 30% zemědělské, V < 20% lesní půdy) stádiu. V diagnostice těchto stádií nám pomáhá nasycenost sorpčního komplexu výměnným hliníkem (VAl > 30% u oligobazického stadia). Acidifikace se odráží i v nárůstu amorfního Feo a na pH závislé KVK (J. Němeček a kol.,2001)
17
2.2.4.2 Fluvizem – FL Půdy se statigrafií O – Ah nebo Ap – M – C, charakterizované pouze fluvickými znaky (vrstevnatost, nepravidelné rozložení organických látek s obsahem až i > 0,3% do hloubky 0,6 m). Tvorba kambického horizontu je obtížně prokazatelná, v profilu lze nalézt i novotvary podobné argilanům, které vznikají při vsakování vody
při záplavě. Půdy se
vytvářejí v nivách řek a potoků z povodňových sedimentů. (J. Němeček a kol.,2001)
18
2.2.5. Hydrologické poměry Na lokalitě se vyskytuje 2. stupeň zvodnění převážně puklinové vydatnosti v průměru do 1 l/s. (O. Fronka a kol.) Ve východní části lokality se nachází potok Komenka, který pramení na severovýchodních svazích kamenolomu Bučník ve výšce 510 m n. m. a ústí zleva do řeky Olšavy u Bojkovic ve 270 m n. m. s průměrným průtokem u ústí 0,18 m3/s. Plocha povodí je 29,4 km2 a délka toku činí 7,9 km. (Vlček V., 1971)
19
2.3. Obecná charakteristika a historie lomu Bučník Kamenolom Bučník se rozprostírá na 482 230 m2 a je rozdělen na dvě partie. První partie je v nadmořské výšce 510 a druhá 485 m n. m. U západní stěny lomu se tvoří, a to především po zimních měsících, jezírko.
Činnost lomu započala v roce 1953 a skončila v roce 1996, kdy byl zakonzervován. 22. 3. 1999 byl lom Bučník zajištěn. Zakladatelem lomu byl
národní podnik Silnice Brno. Předposlední majitel firma
Strabag a. s., Odštěpný závod Uherské Hradiště pak tento lom prodala singuláru Komňa za 500 000 Kč. Pro singulár to byla velmi výhodná koupě a to hned z několika hledisek: přes lom prochází odvozní cesta ze silnice E50 až do porostů patřící singuláru, dále je spodní etáži lomu v současnosti využívána jako skládka. Další výhodou bylo, že singulár prodával kámen ze skládky na opravu silnice E50 v úseku Vésky-Veletiny, za něž utržil již 2,5 mil. Kč. V lomu měl právo těžit Ing. Orel porcelanit, ze kterého se poté vyráběly v Rožnově pod Radhoštěm šperky. Důvodem zajištěnosti lomu Bučník, je zastavení těžby, která pro firmu nebyla perspektivní a to zejména k současným odbytovým i kvalitativní podmínkám. Geologický průzkum na ložisku byl proveden organizací Geologický průzkum, n. p. Brno č. ú. 52331050/D v letech 1959 a 1960. Pro zjištění úložních poměrů, mocnosti ložiska a ujasnění technologických vlastností suroviny byly provedeny tyto průzkumné práce: -strojní vrty, šachtice, geologické rýhy. -odebrání vzorků nerostné suroviny. -technologické zkoušky a chemické rozbory.
Těmito pracemi byla surovina zařazena do I. a II. jakostní třídy tehdejších platných norem.
Hlavní nerostná surovina: Bělošedé až šedé neogenní andezity, při navětrání rezavě zbarvené (limonitizovány), případně podléhají až kaolinizaci.
20
V základní hmotě převládá plagioklas, jako vyrostlice obsahuje amfibol. Akcesoricky pak
krystalky
pyritu
a
v dutinkách
tvoří
místy
výplň
ankerit.
Andezit tvoří ložní žíly a výplně spár v tektonických poruchách flyšových souvrství. Komplexní andezity se používají na výrobu drceného kameniva. Po navětrání jejich kvalitativní parametry klesají.
Vedlejší a doprovodné suroviny: Modrošedé pískovce, převážně s vápnitou složkou. Na kontaktech s andezity jsou tyto pískovce metamorfovány na kompaktní křemence. Místy vykazují pískovce jílovité vložky. Mineralogicky je pískovec tvořen zrny křemene, živců a slíd. Pojivo je tvořeno vápnitým tmelem. Pískovce tvoří deskovitě odlučné mocnější lavice. Použití pískovců je shodné jako u andezitu, avšak s horšími technologickými vlastnostmi. Další surovinou jsou tmavošedé až modrošedé jílovce – jemně písčité a slídnaté. Tvoří vložky v pískovcích, na kontaktech s andezity vytváří vypálené porcelanity. (Plán zajištění lomu Bučník, 1999).
21
3. Metodika V rámci této práce bylo zjištění, vykopání a zařazení do taxonomické charakteristiky půdních typů půdní profily na dané lokalitě dle J. Němeček a kol.,2001. Dále zde byl zhodnocen současný stav rekultivace v přední části lomu, kde byla vyvážena suť z lomu, a zastoupení rostlinných společenstev ve fytocenologických snímcích v okolí lomu.
Nejdříve bylo provedeno terénní šetření a zjištění matečních hornin vyskytujících se na dané lokalitě. Toto šetření proběhlo 27. 4. 2006. Jako další krok byla dne 8. 5. 2006 provedena terénní pochůzka v řešené oblasti Bučník, kde se zjišťovalo rozmístění jednotlivých rostlinných společenstev v lomu a jeho okolí. Dále byly vykopány půdní sondy, které byly rozmístěny tak, aby charakterizovaly danou lokalitu co nejpřesněji. To bylo dosaženo pomocí zákopků, jenž byly prováděny po celé ploše studovaného území. Vlastní kopání sond na lokalitě Bučník proběhlo od 3. 3. do 6. 5. 2007. Kopání sond bylo převážně prováděno v porostech starších 80. let, aby zde byl půdní profil zachycen co nejpřirozeněji a nebyl narušen činností člověka. Půdní sondy jsem kopal 50 cm široké a do hloubky až po mateční horninu. Jako měřítko jsem použil 2 m dlouhý skládací metr. Tyto půdní sondy sem vyfotil a udělal si náčrtek sondy do terénního zápisníku. Ty sem poté překreslil do počítače a jednotlivé vrstvy popsal. Jednotlivé vrstvy byly popsány dle Taxonomického klasifikačního systémů půd ČR. Z pěti sond kopaných v porostech 2 A 6, 3 A 10, 3 B 10b, 3 D 13, 3 F 5, byly jako charakteristické sondy vybrány pouze tři. Zbylé dvě sondy byly ovlivněny činností člověka. Při posuzování současného stavu rekultivace v lomu byla posuzována pouze přední
část lomu, kde se vyvážela suť z lomu a v blízkosti se nacházel pramen potoku Koménka. Dále byly provedeny fytocenologické snímky v lomu a jeho okolí.
22
4. Výsledky 4.1. Zhodnocení současného stavu rekultivace V přední části kamenolomu byly provedeny pozemní úpravy jako srovnání terénu. Do této části lomu byla vyvážena suť z kamenolomu. Tato suť byla použita na výstavbu silničního náspu silnice E50 v úseku Vésky-Veletiny. Tato část byla zrekultivována především kvůli vodní erozi a zanášení nedalekého prameniště potoka Koménka splašky z lomu a zhoršování
hydrologických podmínek
prameniště. V současné době se v kamenolomu další rekultivační práce neprovádějí, jelikož se vedou jednání o pronajmutí lomu a jeho dalším využívání k těžbě andezitu a suti na další výstavbu obchvatů.
Dno lomu a suť
Půda je na této části lomu naprosto bez humusu, mělká a štěrkovitá. Často se zde vyskytují velké kameny a balvany. Na tomto patře se z 10% pokryvnosti vyskytují dřeviny a 20% byliny.
Fytocenologický snímek
Synuzie dřevin
Český název
Latinský název
Pokryvnost v %
bříza bělokorá
Betula pendula
4
modřín opadavý
Larix decidua
4
vrba jíva
Salix caprea
2
Synuzie podrostu
Český název
Latinský název
Pokryvnost v %
vratič obecný
Tanacetum vulgare
2
23
třtina křovištní
Calamagrostis epigeos
7
podběl lékařský
Tussilago farfara
5
sadec konopic
Eupatorium canabinum
1
řebříček obecný
Achillea millefolium
1
jetel luční
Trifolium pretense
3
jetel prostřední
Trifolium medium
2
štírovník růžkatý
Lotus corniculatus
2
vrbovka úzkolistá
Epilobium Augustifolium
5
jitrocel větší
Plantago major
3
Terasa
Spodní terasa musela být vytvořena, protože výška rovné stěny by překročila 40 m, což nesmí být. Tato část lomu je osluněná a je zde již větší pokryvnost vegetace. Dřeviny 25%, vegetace 20%.
Fytocenologický snímek
Synuzie dřevin
Český název
Latinský název
Pokryvnost v %
bříza bradavičnatá
Betula pendula
15
modřín opadaví
Larix decidua
20
Český název
Latinský název
Pokryvnost v %
třtina křovištní
Calamagrostis epigeyos
20
Synuzie podrostu
24
Okolí lomu Okolí lomu je tvořeno náletem pionýrských dřevin o průměrné výšce 5m, které na jihu a severu přecházejí v bukový les. Na západě ve smrkovou kulturu. Celková pokryvnost dřevin je 100%.
Český název
Latinský název
Pokryvnost v %
bříza bělokorá
Betula pendula
50
modřín opadavý
Larix decidua
30
topol osika
Populus tremula
10
vrba jíva
Salix caprea
10
25
4.2. Půdní sondy Prvním krokem při zjišťování půdních sond byla pochůzka lokality a provedení několika výkopků, pro rozlišení půdních typů. U výkopků, které charakterizovaly různé půdní typy, jsem poté vykopal 5 půdních sond. Z těchto půdních sond byly popsány a charakterizovány pouze 3, jelikož zbývající 2 měly vysoké znaky ovlivnění člověkem, a to buď těžební činností nebo působením člověka během 2. Světové války. Na sondě číslo 1 byla určena kambizem typická, na sondě číslo 2 kambizem oglejená a na sondě číslo 3 byla určena fluvizem. Sonda číslo 4 a 5 byly sondy kopané na mateční hornině andezit. Tyto lokality byly značně ovlivněny člověkem, a proto by nebyly popsané půdní typy charakteristické. Porostní mapa M 1 : 5000 – sonda č. 1 , sonda č. 2 , sonda č. 3 , sonda č. 4 , sonda č. 5
26
Sonda č.1 Tato půdní sonda byla provedena na svahu s jižní expozicí u lomu Bučník, se sklonem 30°. Na této lokalitě byl zjištěn 92 cm mocný půdní profil, s následujícími půdními horizonty - označení půdních horizontů podle Taxonomického klasifikačního systémů půd ČR. Půdní Sonda byla vykopána v porostu 3 D 13. Porostní mapa M 1 : 5000 – sonda číslo 1.
27
Sonda č. 1- Kambizem typická 0 cm
O
O - 4 cm mocný horizont pokryvného humusu, tvořený převážně nerozloženými listy buku lesního (Fagus silvatica). Ah - 7 cm mocný tmavý hlinitý horizont s částečně rozloženými zbytky rostlinného detritu. Tento horizont má nevýrazný přechod z horizontu 0, nejasná je i hranice s horizontem B.
4 cm
Ah 11 cm
Bv - 21 cm mocný písčitohlinitý rezavě zbarvený horizont bez výraznějšího skeletu,pouze s drobnějšími částicemi matečné horniny a větším obsahem prachu.
Bv
32 cm
IIC – 60 cm mocný hlinitopísčitý horizont slehlý, s výraznějším podílem většího plochého skeletu, na vrchní straně skeletu jsou tvořeny tapety, což jsou povlaky z písku a jílu, které se usazovaly v periglaciálních obdobích.
IIC
92cm
C C – mateční hornina – pískovec.
28
Sonda č. 2 Tato půdní sonda byla vykopána v porostu 3 A 10 na rozhraní mýtního smrkového porostu a mladé bučiny v blízkosti pramene Koménky. Sonda byla vykopána na 10°svahu s západní expozicí. Zde byl zjištěn 90 cm mocný půdní profil. Označení půdních horizontů podle Taxonomického klasifikačního systémů půd ČR. Porostní mapa M 1 : 5000 – sonda číslo 2.
29
Sonda č. 2 – Kambizem oglejená 0 cm
O
O - 4 cm mocný
4 cm
horizont pokryvného humusu,
tvořený převážně nerozloženými jehlicemi Picea abies a méně již Fagus silvatica.
Ah
Ah - 9 cm mocný tmavý hlinitý horizont, s četnými nerozloženými částečkami rostlinného detritu.
14 cm
Bvg Bvg - 25 cm mocný hnědě zbarvený písčitohlinitý horizont s jílovitými částečkami, který je ve spodní části místy slabě modrošedě zbarven oglejením.Směrem k IIC se obsah oglejení zvětšuje. 40 cm
IIC
IIC – 50 cm mocný písčitohlinitý horizont.V tomto horizontu je již vyšší obsah pískovcového skeletu a vyšší podíl jílových částic a oglejeni.
90 cm
C C - mateční hornina.
30
Sonda č. 3 Tato půdní sonda byla vykopána nedaleko potoku Komenka pod zříceninou Hrádek, na svahu se sklonem 5°. Byl zjištěn 80 cm mocný půdní profil. Tato sonda byla vykopána v porostu 3 F 5. Označení půdních horizontů podle Taxonomického klasifikačního systémů půd ČR. Porostní mapa – sonda číslo 3.
31
Sonda č. 3 - Fluvizem 0 cm
O
O - 6 cm mocný horizont pokryvného humusu tvořený převážně nerozloženými listy Fagus silvatica a Alnus glutinosa.
6 cm
Ap - 12 cm mocný šedohnědý hlinitý horizont drobtovité struktury, s nerozloženými částečky rostlinného detritu.
Ap 18 cm
M M - 24 cm mocný světle hnědý písčitohlinitý horizont s náznaky polyedrické struktury, vrstvičky hrubého písku s oblázky.
42 cm
M
M – 58 cm mocný žlutošedý slabě zjílený horizont s oblázky.
80 cm
C
C - mateční hornina – jílovec.
32
5. Diskuse Původním cílem této práce byla charakteristika lokality z geologického, pedologického hlediska a posouzení současného stavu rekultivace. Dosavadní rekultivační práce byly provedeny v přední části lomu. Rekultivační práce jako srovnání terénu byly provedeny na místech kde se vyvážela suť z lomu. Tyto práce byly provedeny především kvůli vodní erozi, zanášení a zhoršování hydrologických podmínek prameniště potoku Koménka. V současné době se na zrekultivované ploše objevují pionýrské dřeviny, jako bříza bradavičnatá (Betula pendula), olše lepkavá (Alnus glutinosa) a další. Další rekultivační práce byly pozastaveny z důvodu pronajatí a dalšího využívání lomu k těžbě kamene. Při výkopech půdních sond byly zjištěny 4 půdní typy, ale jako charakteristické byly určeny pouze 3. U sond číslo 4 a 5 se nacházelo velké ovlivnění člověkem a půdní horizonty nedosahovaly takových hodnot, aby mohly být popsány a zakresleny jako charakteristické. Jednalo se o půdní sondu nacházející se na místech výskytu andezitu. Tyto místa byla ovlivněna těžbou. Dle mého názoru byl cíl práce splněn, až na posouzení rekultivačních prácí, jenž byly pozastaveny z důvodu pronajatí pozemku k těžební činnosti. Tato práce by mohla v budoucnu sloužit jako podklad k rekultivačním pracím v lomu.
33
6. Závěr Po vypracování podrobného zhodnocení společenstev na vybrané lokalitě, jsem došel k závěru, že je většina vegetace značně ovlivněna činností člověka. Ať už činností vodohospodářskou či těžební činností. Při výkopu půdních sond byly zjištěny 4 půdní typy z nichž jsou v této práci zmíněny pouze 3, protože půdní sonda na místech kde se nachází andezit, byla v minulosti narušena člověkem a to těžební činností, ale také působením vojsk během Druhé světové války. Jelikož se daná lokalita nachází v CHKO Bílé Karpaty je třeba v ní hospodařit způsoby, co možná nejbližšími přírodě. Při navrhování dřevinné směsi pro rekultivaci lomu by měli být využity dřeviny nejdříve pionýrské jako je bříza bradavičnatá (Betula pendula), olše lepkavá (Alnus glutinosa), atd. A poté by bylo vhodné provést zalesnění pomocí dřevin charakteristické pro 3.- 4. lesní vegetační stupeň. Doufám, že moje práce bude mít přínos při provádění dalších rekultivačních zákroků na této lokalitě.
Conclusion Following the elaboration of a detailed assessment of populations in the selected area, I have concluded that most of the vegetation is affected by humans to a considerable extend, both by mining activity and water-resources activities. Four soil types were determined from the soil pits, though only three of them have been referred to in this work, because the soil sample taken in the andesite area had been disturbed by mining activity and also by military operation during the Second World War. Considering that the area concerned is located in the protected landscape area of Bíle Karpaty, it is necessary to manage it in a way which is regardful of nature. When designing the wood species mixture for recultivation of the quarry, pioneer wood species should be used first, such as birch (betula pendula), black alder (alnus glutinosa) etc. Afterwards it shall be advisable to carry out the forestation using wood species typical for the 3.-4. forest vegetative level.
34
7. Použitá literatura Amann, Stromy a keře lesa, J.Steinbrener Vimperk, 1997 Culek M.a kol., Biogeografické členění ČR II.díl, AOPK ČR, Praha 2005 Culek M., Biogeografické členění ČR, I.díl, Enigma, Praha 1996 Demek J., Lexikon ČR – Hory a nížiny, Academia, Praha 1985 Demek J., Novák J. a kol., Vlastivěda moravská – neživá příroda, Země a lid,nová řada, svazek 1, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně 1992 Deyl M., Hísek K., Naše květiny, Academia 2001 Fronka O. a kol., Hydrogeologická mapa ČSSR, Mapa zvodnění, M 1 : 2000000 Halámka S., Plán zajištění lomu Bučník, Uherské hradiště 1999 Quitt E.,Soubor map Fyzicko-geografické regionalizace ČR, Klimatické oblasti ČR, Geografický ústav ČSAV, Brno 1975, 1:500000 Němeček a kol., Taxonomický klasifikační systém půd ČR v lesnické praxi, UHÚL, Brandýs n. L., 2001 Novák P.a kol., Syntetická půdní mapa ČR, Kartografie, Praha 1991, 1:200000 Stehlík O., Potenciální eroze půdy v ČSR, Geografický ústav ČSAV, Brno 1983, 1:500000
Vesecký A. a kol., Podnebí ČSSR – Tabulky, Hydrometeorologický ústav
Vlček V.,Zeměpisný lexikon ČSR, Vodní toky a nádrže, Academia Praha, červen 1971).
www. geologický průvodce.cz
35
