Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav základního zpracování dřeva
Legislativní požadavky na dřevěné průmyslové podlahy v EU
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2008 / 2009
Bc. Ondřej Mikušek
Čestné prohlášení : Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Legislativní požadavky na dřevěné průmyslové podlahy v EU zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:........................................ podpis studenta
Poděkování : Děkuji panu prof. Ing. Josefu Poláškovi, Ph. D. za odborné vedení a pomoc při vypracování mé diplomové práce. Děkuji své přítelkyni za rady a trpělivost.
ABSTRAKT Ondřej Mikušek Legislativní požadavky na dřevěné průmyslové podlahy v EU The legislation requirements for wooden industry surfaces in EU
Abstrakt Dřevěné podlahy představují alternativu průmyslových podlahových krytin. Musí být ovšem navrhnuty a provedeny tak, aby vyhovovaly požadavkům, které na ně v provozu budou působit. Každé výrobní odvětví má na využívání podlahy své specifické požadavky. Kromě správné konstrukce jsou důležité i užitné vlastnosti, které ovlivní výsledný stav podlahy. Těmito vlastnostmi je nejčastěji protikluznost, odolnost proti opotřebení, zatížitelnost a další. Pro správné provedení je nutno splnit technické požadavky, které jsou definovány normami a také legislativní požadavky, které se zabývají posouzením shody výrobku s předpisy EU a další právní rámec používání. Česká legislativa plně přejímá požadavky EU.
Klíčová slova průmyslová podlaha; mozaikové parkety; špalíkové podlahy; parketové podlahy; zatížení; opotřebení; vlastnosti podlah; hodnocení shody
Abstract The wooden floors are next option of surfaces for industry. It must be designed for requirements of industry and all loads. The wooden industry floors perform its function in history very well. The right construction of floor is chosen in accordance with usage. The most important properties of wooden floors are slipperiness, abrasion hardness, degree of load etc. The right implementation must be in accordance with technical requirements. This is promulgated in Czech standards and norms. The legislation requirement deals with problem of conformity assessment and next law scope of usage. The Czech legislations fully receive requirements of Council Directive and other European standards.
Key words industry flooring; mosaic parquet; wood-block flooring; parquet; allowable stress; abrasion; properties of flooring; conformity assessment
OBSAH 1. Úvod ……………….…………………………………………………………….… 1 2. Cíl práce ……………………………………..……………………………………. 2 3. Metodika práce ……………………………..…………………………………...... 2 4. Technické požadavky kladené na dřevěné průmyslové podlahy …..................... 3 4.1 Vybrané požadavky dle norem ČSN a EN .............................................................. 3 4.1.1 ČSN 74 4505 Podlahy - Společná ustanovení ...................................................... 3 4.1.1.1 Technické požadavky ..............................................................................4 4.1.1.2 Chemické a biologické vlastnosti .............................................................7 4.1.1.3 Požární bezpečnost ...................................................................................7 4.1.1.4 Další vlastnosti a požadavky ....................................................................7 4.1.1.5 Průmyslové podlahy................................................................................ 8 4.1.2 ČSN EN 13226 Dřevěné podlahoviny - Parketové vlysy s perem a /nebo drážkou .................................................................................... 11 4.1.3 ČSN EN 14 761 Dřevěné podlahoviny – Parkety z rostlého dřeva – Vertikální lamely, široké lamely a ležaté špalíky ................................ 12 4.1.4 ČSN EN 13488 Dřevěné podlahoviny - Mozaikové parkety ........................... 14 4.1.5 ČSN EN 13 228 Dřevěné podlahoviny – Prvky krycích podlah včetně parketových bloků, s obvodovým spojem, z rostlého dřeva .................... 16 4.1.6 ČSN EN 14 342 Dřevěné podlahoviny - Charakteristiky, posuzování shody a označení..................................................................................... 18 4.1.6.1 Hodnocení shody ................................................................................... 21 4.2 Zákony ČR ........................................................................................................... 23 4.2.1 Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky ......................... 23 4.2.1.1 Hlava I - Úvodní ustanovení ............................................................... 23 4.2.1.2 Hlava II - Technické předpisy a technické normy ............................... 24 4.2.2 Nařízení Vlády 163/2002 Sb. ........................................................................... 27 4.2.2.1 Postupy posuzování shody .................................................................. 29 4.2.3 Nařízení Vlády 190/2002 Sb. ............................................................................ 34 4.3 Směrnice EU .......................................................................................................... 37 4.3.1 Interpretační dokumenty Směrnice Rady 89/106/EHS..................................... 37 4.3.1.1 Mechanická odolnost a stabilita ......................................................... 37 4.3.1.2 Požární bezpečnost ............................................................................ 39 4.3.1.3 Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí ................................... 41 4.3.1.4 Bezpečnost při užívání ......................................................................... 42 4.3.1.5 Ochrana proti hluku ............................................................................ 43 4.3.1.6 Úspora energie a ochrana tepla ............................................................ 45 5. Konstrukční varianty podlah dle průmyslového využití........................................ 46 5.1 Jednotlivé typy konstrukcí ...................................................................................... 46 5.1.1 Průmyslová mozaika ......................................................................................... 47 5.1.2 Špalíkové podlahy ............................................................................................ 48 5.1.3 Parketové podlahy ........................................................................................... 50 5.1.4 Další typy podlah ............................................................................................. 51 5.2 Zatížení .................................................................................................................. 51 5.3 Základní požadavky na průmyslovou podlahu ...................................................... 52
5.4 Vlastnosti průmyslových podlah .......................................................................... 53 5.4.1 Vybrané vlastnosti s největším vlivem na funkčnost ...................................... 53 5.4.2 Povrchová vrstva průmyslové podlahy ............................................................ 55 5.4.2.1 Povrchová úprava ................................................................................. 55 5.4.2.2 Vhodné přípravky k povrchové úpravě ............................................... 56 5.4.2.3 Mechanicko-fyzikální vlastnosti dřevin využitelných pro průmyslové podlahy.................................................................... 57 5.5 Uplatnění dřevěných podlah pro vybraná průmyslová odvětví ............................... 59 5.5.1 textilní průmysl ................................................................................................... 59 5.5.2 farmaceutický průmysl ...................................................................................... 59 5.5.3 potravinářský průmysl ........................................................................................ 60 5.5.4 strojní průmysl ................................................................................................... 61 5.5.5 další druhy provozů ........................................................................................... 61 5.5.6 Vlastní návrh konstrukce pro plnění požadavků průmyslových podlah ............. 62 6. Požadavky na montáž a údržbu ............................................................................... 63 6.1 Montáž ..................................................................................................................... 63 6.1.1 Faktory ovlivňující montáž ................................................................................. 63 6.1.1.1 Vlhkost...................................................................................................... 63 6.1.2 Podmínky montáže............................................................................................. 66 6.2 Údržba .................................................................................................................... 67 7. Ekologické a ekonomické vyhodnocení .................................................................. 69 7.1 Ekologické vyhodnocení .......................................................................................... 69 7.2 Ekonomické vyhodnocení ....................................................................................... 70 8. Diskuze ..................................................................................................................... 71 9. Závěr ........................................................................................................................ 72 10. Resumé ................................................................................................................... 73 11. Literatura ................................................................................................................ 74
1. ÚVOD Pod pojmem průmyslové podlahy rozumíme podlahové systémy ve výrobních halách, skladech a jiných nebytových prostorech většinou o velkých plochách, které jsou kromě statického namáhání vystaveny účinkům dynamického namáhání. Do této kategorie se dají zařadit i podlahy velkých půdorysných rozměrů v objektech občanské vybavenosti (různé sály, krytá shromaždiště atd.). Dřevěné průmyslové podlahy nejsou zcela typické, přesto se s nimi setkáváme. Jsou určité provozy, kde jsou tyto povrchy žádané, někdy i velmi výhodné pro své vlastnosti. Je zřejmé, že dřevěné podlahy musí být použity v takových podmínkách, aby vyhovovaly požadavkům na užitná zatížení a odolávaly poškození vlivem používání. Nesetkáme se proto s dřevěnou podlahou ve skladech materiálu, kde se pohybuje těžká mechanizace, naopak budou vhodné v reprezentativní části provozu, nebo v částech, kde nedochází k tak velkému namáhání a opotřebení. Dřevěných podlahových systémů je poměrně velká řada, liší se druhem a vlastnostmi použitého dřeva, případně jeho kombinací. Způsob užití dřeva je od dlažeb z řezaných kostek kladených příčnou strukturou k povrchu přes tzv. prkenné podlahy a parkety z rozměrově stejných kusů. Dříve byly hojně používané průmyslové mozaiky, které dnes mají oblibu u architektů pro svůj design a schopnost zvýraznit interiér bytových i jiných prostor. Se zvyšující se dostupností exotických dřevin se rozrostla řada nabízených barev a vzorů podlah, stejně tak se upravily i uživatelské vlastnosti podlah (tvrdost, objemové změny apod.) Dřevěné materiály jsou již delší dobu ve značné oblibě, proto se upouští od použití dřevěných podlahovin jako levnější varianty. Naopak jsou dřevěné podlahy dnes vyžadovány a stávají se luxusní záležitostí. Často se s konstrukcemi, které se dříve používaly výhradně do průmyslových provozů nyní setkáme v restauracích, hotelích, výstavních prostorech, autosalonech apod. Proto i dřevěných podlah do průmyslových provozů je v ČR realizováno ročně méně než 1 %. Dřívější hojné využití dřevěných podlahovin v průmyslových provozech však prokázalo, že dřevěné podlahy jsou dostatečně funkční i odolné pro toto využití. Velmi využívané byly v provozech textilního a strojního průmyslu. Je tedy nasnadě, aby již dříve osvědčené konstrukce byly používány i dnes. Dá se tedy říci, že by tyto povrchy mohly být další alternativou nabízenou na trhu s podlahovými materiály. Tam, kde jsou podlahové konstrukce zachovalé, je snadné provést jejich rekonstrukci a mohou opět dobře sloužit.
1
2. CÍL PRÁCE Analýza vlastností a technických požadavků kladených na dřevěné průmyslové podlahy Diplomová práce se zabývá analýzou vlastností, konstrukcí a vhodností použití dřevěných průmyslových podlah pro různé průmyslové provozy. Dále objasňuje technické požadavky na tyto podlahy vyplývající z evropských norem. Jde hlavně o požadavky vyplývající ze směrnice 89 /106 EHS, zákona 22/1997 Sb., vyhlášky 163/2002 Sb. a vyhlášky 190/2002 Sb. Cílem této práce je zpřehlednit požadavky na konstrukci a využití dřevěných průmyslových podlah a dále objasnit technické požadavky na tyto povrchy. Součástí toho jsou i technické předpisy, podle nichž se postupuje při prokazování shody a uvádění tohoto výrobku na trh.
3. METODIKA PRÁCE Tato práce je zpracována částečně jako kompilační práce, čerpáno je především z odborných článků, internetových stránek firem, norem a předpisů, které se zabývají problematikou průmyslových podlah. Práce je členěna dle následující struktury : - technické požadavky kladené na dřevěné průmyslové podlahy všeobecně - konstrukční varianty podlah dle průmyslového využití - požadavky na montáž a údržbu - ekologické a ekonomické vyhodnocení
2
4. TECHNICKÉ POŽADAVKY KLADENÉ NA DŘEVĚNÉ PRŮMYSLOVÉ PODLAHY 4.1 VYBRANÉ POŽADAVKY DLE NOREM ČSN A EN Tato část se zabývá objasněním technických požadavků kladených na možné konstrukce dřevěné průmyslové podlahy dle těchto norem : ČSN 74 4505 ČSN EN 13226 ČSN EN 14 761 ČSN EN 13488 ČSN EN 13 228 ČSN EN 14 342
Podlahy - Společná ustanovení Dřevěné podlahoviny - Parketové vlysy s perem a / nebo drážkou Dřevěné podlahoviny – Parkety z rostlého dřeva – Vertikální lamely, široké lamely a ležaté špalíky Dřevěné podlahoviny - Mozaikové parkety Dřevěné podlahoviny – Prvky krycích podlah včetně parketových bloků, s obvodovým spojem, z rostlého dřeva Dřevěné podlahoviny - Charakteristiky, posuzování shody a označení
4.1.1 ČSN 74 4505
PODLAHY - SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
Předmět normy Tato norma stanovuje požadavky pro navrhování, provádění a zkoušení podlah ve stavebních objektech. Norma rozlišuje dva druhy podlah. Průmyslové podlahy a podlahy v bytové a občanské výstavbě. Podlahy se rozlišují podle užitného zatížení. Norma se nevztahuje na nemovité kulturní památky a na objekty pro ustájení zvířat. Norma nezohledňuje specifické požadavky sportovních činností na podlahy. Termíny a definice Pro účely této normy platí dále uvedené termíny a definice: podlaha sestava podlahových vrstev (souvrství) uložených na nosném podkladu (např. stropu, upraveném podloží, nebo jiné nosné konstrukci) a zabudovaných podlahových prvků, dilatačních a pracovních spár, které společně zajišťují požadované funkční vlastnosti podlahy průmyslová podlaha průmyslová podlaha je podlahovou konstrukcí, která je zatížena rovnoměrným zatížením větším než 5 kN/m2, nebo pohyblivým zatížením - manipulačními prostředky, jejichž celková hmotnost je větší než 2000 kg. Průmyslovou podlahou je i konstrukce se zvláštními požadavky na odolnost proti obrusu, kontaktnímu namáhání, chemickému působení, a to i v případě, že zatížení je menší než výše uvedené hodnoty.
3
podlahové prvky prvky zabudované do podlahy (např. na okraji), které s příslušnou vrstvou zajišťují některé funkce podlahy, (např. návaznost na svislé konstrukce, dilatování vrstev podlahy, odvod vody). nášlapná vrstva podlahová vrstva zajišťující některé funkce podlahy (např. vzhled, barevnost, odolnost, čistitelnost). Součástí této vrstvy je i spojovací hmota (lepidlo, tmel), kterou se nášlapná vrstva připevňuje ke spodní vrstvě. vyrovnávací vrstva podlahová vrstva odstraňující nežádoucí nerovnosti, zajišťující rovinnost a výšku povrchu podkladu podle požadavku na aplikaci následné vrstvy. dilatační spára dilatační spára umožňuje vzájemný pohyb jednotlivých konstrukčních celků po celou dobu životnosti stavby. impregnace úprava podkladu (potěru, mazaniny) určená k penetraci pórů, bez vytvoření nepřerušované povrchové vrstvy.
4.1.1.1 Technické požadavky Charakteristiky viditelného povrchu Povrch podlahy nesmí vykazovat vady, jako např. trhliny, rýhy, kaverny, puchýře, vlny apod. Prvky skládaných podlahovin a podlahových krytin nesmí mít olámané hrany. Styky podlahy se stěnami, prostupy podlahou, dilatační spáry a smršťovací spáry musí být plynulé, obvykle přímé. Stálobarevnost Vlivem prostředí a údržby se barevnost povrchu podlahy nesmí podstatně změnit. Přípustné jsou jen změny, které působí v celé ploše podlahy rovnoměrně a nemají nepříznivý vliv na její celkový vzhled. Rovinnost povrchu vrstvy Největší dovolená odchylka od předepsané roviny povrchu nášlapné vrstvy musí být stanovena v návrhu podlahy dle funkčních požadavků na podlahu. Doporučuje se, aby v návrhu podlahy byly definovány také největší dovolené odchylky od předepsané roviny povrchu podkladních vrstev. Vpusť, nebo odvodňovací žlábek, nesmí vystupovat nad povrch podlahy. Na podlaze s požadovaným sklonem větším než 1 % se nesmí vyskytovat oblasti s protispádem, které by způsobovaly vznik kaluží.
4
Součástí skladby podlah vystavených působení provozní či srážkové vody musí být vodotěsná vrstva, která musí být vyvedena na stěny nejméně do výšky 150 mm nad úroveň podlahy a vodotěsně napojena na vpusť či výtok vody. Místní rovinnost povrchu Mezní odchylky místní rovinnosti nášlapné vrstvy jsou uvedeny v tabulce 5. Pokud technická dokumentace výrobce podlahové krytiny či podlahoviny uvádí menší hodnotu, musí být dodržen požadavek technické dokumentace. Požadavek musí být dodržen i při působení maximálního přípustného užitného zatížení na podlahu. Tabulka 1 − Mezní odchylky místní rovinnosti nášlapné vrstvy [17] Mezní odchylka
Typ podlahy
Podlahy v místnostech pro trvalý pohyb osob (byty, kanceláře, nemocniční pokoje, kulturní zařízení, obchody, komunikace uvnitř 2 mm objektu apod.) Ostatní místnosti 3 mm Výrobní a skladovací haly 5 mm V místech dilatačních a smršťovacích spár v podlaze, které nejsou zakryty přechodovou lištou, nebo prahem, nesmí být rozdíl ve výškové úrovni nášlapné vrstvy na obou stranách spáry větší než mezní rozdíly uvedené v tabulce 2. Veškeré výškové rozdíly musí splňovat požadavky stanovené podle zvláštních předpisů. Přímost spár Mezní odchylky přímosti hran viditelných spár v podlahách jsou uvedeny v tabulce 6. Tabulka 2 − Mezní odchylky celkové přímosti hran viditelných spár [17] Délka spáry Typ podlahy více než do 1 m 1 m až 4 m 4 m až 8 m 8m Podlahy v místnostech pro trvalý pohyb osob (byty, kanceláře, nemocniční 2 mm 5 mm 8 mm 12 mm pokoje, kulturní zařízení, obchody, komunikace uvnitř objektu apod.) Ostatní místnosti 4 mm 6 mm 10 mm 15 mm Výrobní a skladovací haly 4 mm 6 mm 10 mm 15 mm
Tloušťka vrstvy potěru Skutečně provedená tloušťka vrstvy musí být v souladu s technickou dokumentací výrobce materiálu této vrstvy. Průměrná tloušťka vrstvy potěru nesmí být větší než 120 % tloušťky
5
předepsané v návrhu podlahy. V opačném případě musí být zvýšená hmotnost podlahového potěru posouzena statickým výpočtem. Rozměrová stálost Podlahové vrstvy nesmí po dobu své životnosti vykazovat výrazné rozměrové změny. Povolené odchylky stanoví příslušné normy výrobků a projektová dokumentace objektu. Mechanická odolnost a stabilita Pro průmyslové podlahy se požaduje, aby kvalita podkladní nebo přímo pojížděné vrstvy odpovídala nejméně pevnostní třídě C20/25 podle ČSN EN 206-1, případně pevnostní třídě, která byla stanovena statickým výpočtem. Provádění a hodnocení betonových vrstev se provádí podle ustanovení ČSN EN 206-1. Požadavky na pevnost v tahu povrchových vrstev podkladu musí být stanoveny v návrhu podlahy podle typu nášlapné vrstvy a intenzity vnějšího zatížení. Tvrdost povrchu a odolnost proti opotřebení Tvrdost povrchu a odolnost proti opotřebení musí odpovídat příslušným normám výrobku jednotlivých typů nášlapných vrstev. Tyto parametry musí splňovat takovou úroveň, aby zaručovaly při daném typu provozu životnost nášlapné vrstvy specifikované jejím výrobcem. Působení vody a vlhkosti V případech, kdy by přijímání vlhkosti nebo vody podlahou mohlo být na závadu, navrhne se jeho omezení, popř. vyloučení. Podlahy je nutno v případě potřeby chránit před pronikáním par stropem parotěsnou zábranou. Podle nasákavosti nášlapné vrstvy se rozlišují: - podlahy nasákavé ………………………. přes 12 %; - podlahy málo nasákavé ………………… 3 % do 12 %; - podlahy nenasákavé ……………………. do 3 %. Podlahy nasákavé se nedoporučují pro sklady a výrobny potravin, chemikálií apod. Nasákavé nášlapné vrstvy pro podlahy namáhané chladem a mrazem se nesmí používat. Požadavky odolnosti proti vodě, vodní páře, popř. nasákavosti u jednotlivých druhů podlah stanoví pro konkrétní případy projektová dokumentace. Akustické vlastnosti Podlaha, jako konstrukce přímo uložená na stropě, se výrazným způsobem podílí na jeho akustických vlastnostech. Proto podlaha a její části musí po celou dobu své životnosti splňovat požadavky na zvukovou izolaci, které stanoví ČSN 73 0532. Podlaha nad chráněnou místností a podlaha v místnostech sousedících s chráněnou místností musí být v celé své tloušťce pružně oddělena od sousedních svislých konstrukcí. 6
4.1.1.2 Chemické a biologické vlastnosti Odolnost proti chemickým látkám Požadavky na odolnost podlah proti kyselinám, louhům, agresivním plynům nebo výparům, tukům, olejům, roztokům soli apod. se stanovují v jednotlivých případech podle provozních podmínek, působících chemických látek, jejich koncentrace, množství a doby jejich působení. Odolnost proti vzájemnému chemického působení Podlahy musí být z materiálů, jejichž vzájemný styk nevyvolá změny požadovaných vlastností. Tento požadavek platí i pro materiály, se kterými mohou podlahy přijít po zabudování během své životnosti do styku. V technologických provozech je třeba při návrhu podlahy uvážit i možnost účinků sekundárně vznikajících organických sloučenin na životnost podlahy (pekárny, pivovary atp.) Odolnost proti biologickým vlivům Podlahy a použité materiály nesmějí umožňovat vegetaci plísní, hub, mikroorganismů a napadení hmyzem nebo jinými živočichy.Materiály, které mohou být napadeny houbami nebo hmyzem, je nutno chránit vhodným prostředkem.
4.1.1.3 Požární bezpečnost Všeobecně Normy řady ČSN 7308 stanovují požadavky na podlahy z hlediska reakce na oheň a v případě některých konstrukcí podlah na požární odolnost. Reakce na oheň Třída reakce na oheň nahrazuje od 1.1.2008 index šíření plamene na povrchu podlahovin. Nahrazení požadovaných indexů šíření plamene podlahových krytin třídami reakce na oheň je uvedeno v ČSN 73 0810:2005, tabulka 2. Pro stanovení třídy reakce na oheň se postupuje podle ČSN EN 13501-1. Požární odolnost Pro stanovení třídy požární odolnosti se postupuje podle ČSN EN 13501-2.
4.1.1.4 Další vlastnosti a požadavky Elektrické a magnetické vlastnosti Tyto vlastnosti podlah se předepisují pro prostory, kde jsou na ně kladeny zvláštní nároky. Požadavky jsou stanoveny zejména v ČSN EN 61340-4-1.
7
Skluznost Chůze, sportovní činnost nebo doprava vyžaduje u nášlapné vrstvy bezpečnost proti skluzu. Skluznost se může měnit s vlhkostí a se znečištěním nášlapné vrstvy. Proto je nezbytné uvážit vhodnost nášlapné vrstvy i z tohoto hlediska. Aby se předešlo pádům následkem zakopnutí a uklouznutí, musí mít stavba v komunikačních oblastech rovný povrch bez náhlých malých nerovností, změn skluznosti nebo malých překážek s následujícími požadavky: Podlahy všech bytových a pobytových místností musí mít protiskluzovou úpravu povrchu odpovídající normovým hodnotám. Pokud tyto normové hodnoty nejsou uvedeny, musí být kritéria protiskluznosti u podlah všech bytových a pobytových místností následující: - součinitel smykového tření nejméně 0,3 nebo - hodnoty výkyvu kyvadla nejméně 30, nebo - úhel kluzu nejméně 6° Kritéria protiskluznosti jsou u částí staveb užívaných veřejností, včetně pasáží a krytých průchodů, a částí staveb uvedených ve zvláštním právním předpise následující: - součinitel smykového tření nejméně 0,5 nebo - hodnota výkyvu kyvadla nejméně 40, nebo - úhel kluzu nejméně 10° Hygienické požadavky Podlahy musí splňovat hygienické požadavky stanovené podle zvláštních předpisů. Materiály a výrobky použité pro podlahy nesmí po dokončení stavby uvolňovat pachy nad hranici zjistitelnou organolepticky a škodliviny nad hranici nejvýše přípustné koncentrace, uvedené v ČSN EN 15251.
4.1.1.5 Průmyslové podlahy Návrh průmyslové podlahy Návrh podlahy má být součástí projektové dokumentace pro provádění stavby. Návrh průmyslové podlahy musí obsahovat zejména: provozní požadavky na podlahu; skladbu podlahy, tloušťku jednotlivých vrstev i kvalitu použitých materiálů; statické posouzení nosné podlahové desky na základě znalosti vnějšího užitného zatížení a kvality, resp. požadavků na podkladní vrstvy; přesně definované požadavky na míru zhutnění podloží; vzdálenost a hloubku prořezu smršťovacích spár; požadavky na úpravu a vyplnění smršťovacích spár po dokončení podlahové konstrukce; polohu a konstrukční řešení dilatačních spár; způsob přenosu posouvajících sil mezi jednotlivými dilatačními úseky;
8
-
požadavky na rovinnost povrchu podlahových vrstev (ne nášlapné vrstvy). Požadavky musí vycházet z požadavků následné vrstvy na podklad a musí respektovat kritéria uvedená v ČSN 73 0212-1, ČSN 730212-3, ČSN 73 0202 a ČSN 73 0205. Pokud požadavky na podklad nejsou technologií spodní vrstvy splnitelné, musí být mezi tyto vrstvy vložena vyrovnávací vrstva. Návrh podlahy může dále stanovit například: přísnější požadavky na rovinnost povrchu nášlapné vrstvy; výškovou úroveň povrchu jednotlivých vrstev podlahy a její dovolenou odchylku. POZNÁMKA: U průmyslových podlah jsou zpravidla preferovány podstatné funkční vlastnosti splňující náročné požadavky provozu (např. extrémní odolnosti, protikluznost) dosažené i při snížení nároků na estetický vzhled podlahy.
V návrhu podlahy musí být zřetelně uvedeno na jaké plošné a pohyblivé zatížení je podlahová konstrukce navrhována. V případě pohyblivého zatížení musí být k dispozici zatěžovací schéma dopravního prostředku, hodnoty kolových sil, průměr kol a typ materiálu jednotlivých kol. V rámci statického posudku je třeba prokázat, že sedání podloží podlahy nepřesáhne maximální povolenou hodnotu a to s uvážením deformací v celé aktivní zóně sedání. U průmyslových podlah s vyšší intenzitou pohybu manipulačních prostředků nebo pohybu dopravních prostředků s vyššími kolovými tlaky je nezbytné porovnat kontaktní napětí pod koly dopravních prostředků s pevností v tlaku povrchových vrstev. Při návrhu průmyslových podlahových konstrukcí s vysokou intenzitou provozu manipulačních prostředků je třeba vzít v úvahu, že požadavky na rovinnost zejména v oblasti smršťovacích spár musí být výrazně vyšší. Jakékoli nerovnosti totiž vyvolávají při pojezdu doplňující dynamické účinky, které mohou podlahu v oblasti těchto spár poškodit. Při návrhu podlahy se musí vzít v úvahu, že jakákoliv vedení zeslabující betonovou nosnou desku vyvolají v linii tohoto vedení vznik výrazné smršťovací trhliny. Zeslabování nosné desky jakýmkoliv vedením je proto nežádoucí. Veškeré prostupy deskami průmyslových podlah musí být provedeny tak, aby byla umožněna volná dilatace podlahové desky, Provádění Před zahájením provádění průmyslové podlahy je třeba převzít zhutněné podloží a míru zhutnění podle projektu doložit protokoly o zkoušce. Shodným způsobem je třeba zaměřit niveletu podloží a porovnat ji s niveletou projektované úrovně horního líce podlahové konstrukce tak, aby bylo zřejmé, že projektem předepsaná tloušťka, zejména nosné podlahové desky, je realizovatelná. Jednotlivé podkladní vrstvy se ukládají a ošetřují ve smyslu zpracovaného technologického postupu provádění, popř. ve smyslu příslušných norem výrobku.
9
Betonová směs použitá pro nosnou podlahovou desku musí být uložena vždy do počátku tuhnutí. Zhutnění betonové směsi se provádí úměrně zvolené konzistenci betonové směsi. Pokud je průmyslová podlaha v přímém styku s podložím, je nezbytné provedení vodotěsné izolace nebo vodotěsného betonu s šířkou trhlin menší než 0,15 mm. Současně se doporučuje provedení hydrogeologického průzkumu. Zkoušení Dále norma stanovuje postupy zkoušení a normativní odkazy těchto vlastností hotové podlahové konstrukce : -
Charakteristika viditelného povrchu Stálobarevnost Rovinnost vrstvy Místní rovinnost vrstvy Přímost spár Tloušťka vrstvy Pevnost v tlaku a pevnost v tahu za ohybu Pevnost v tahu povrchových vrstev Přídržnost povrchové úpravy Odolnost proti dlouhodobě působícímu statickému zatížení Tvrdost povrchu Odolnost proti opotřebení Tepelný odpor, tepelná jímavost, difúze a kondenzace Vlhkost Nasákavost Vzduchová a kročejová neprůzvučnost Činitel odrazu světla Lesk plochy Odolnost proti biologickým vlivům Elektrické a magnetické vlastnosti Reakce na oheň Požární odolnost Skluznost
10
4.1.2 ČSN EN 13226
Dřevěné podlahoviny - Parketové vlysy s perem a / nebo drážkou
Předmět normy Tato evropská norma stanovuje vlastnosti parketových vlysů s drážkou a / nebo perem z rostlého dřeva pro použití jako podlahoviny v interiéru. Tato norma zahrnuje vlysy s povrchovou úpravou nebo bez ní. Termíny a definice levý vlys prvek, který má při pohledu na líc (horní plochu) boční pero obráceno k pozorovateli a čelní pero na levé straně pravý vlys prvek, který má při pohledu na líc (horní plochu) boční pero obráceno k pozorovateli a čelní pero na pravé straně tloušťka nad drážkou tloušťka mezi lícem a každou nespojitostí, jako je změna v průřezu (s výjimkou zkosení), drážka / vybrání pro lepidlo ( s výjimkou zubovitého spoje) Specifické požadavky na výrobek Dřeviny Seznam nejčastěji používaných dřevin je uveden v příloze normy A. Vzhled - Obecné zásady Klasifikuje se do tří vzhledových tříd. Tabulky stanovují klasifikaci založenou na vzhledu líce a skrytých částí prvku z dubu, buku, jasanu a javoru, kaštanovníku a ostatních listnatých dřevin; dále zahrnuje hodnocení pro smrky, jedle, borovice a modříny. Líc musí zahrnovat všechny viditelné povrchy prvku , tedy i zkosenou hranu, pokud existuje. Líc musí být bez trhlin a dřevo musí být zdravé. Jakýkoli průběžný lepený spoj, který umožňuje renovaci bez výrazné změny vzhledu nebo funkčních vlastností je přijatelný. Pravidla pro nejběžněji používané dřeviny V normě se uvádí tabulka s požadavky na znaky u tří jakostních tříd a klasifikaci volné třídy Vlhkost Jednotlivé vlysy musí mít vlhkost v době první dodávky výrobku v rozmezí 7% - 11 %; prvky z kaštanovníku 7 %-13%.
11
Geometrické charakteristiky Všeobecně Všechny tvary prvků jsou povoleny za předpokladu, že jejich rozměry jsou v rozmezí rozměrů a povolených úchylek specifikovaných v tomto článku. Všechny rozměry jsou udávány při referenční vlhkosti 9 % ( u kaštanovníku 10 %). Pokud není uvedeno jinak, má se za to, že tloušťka a šířka prvku se zvětšuje / zmenšuje o 0,25 % s každým 1 % nad / pod referenční vlhkost. Všechny prvky musí mít boky kolmé k líci s maximálním zkosením 3°. Hrany mohou být sraženy. Rub může mít vybrání pro lepidlo. Jmenovité rozměry tabulka 3 uvádí rozměry vlysů - v milimetrech [18] tloušťka délka šířka ≥ 14 ≥ 250 ≥ 40 t = 22 mm je nejběžnější tloušťka vyráběná v Evropě. Dalšími obvyklými tloušťkami jsou : 15; 16; 19; 20; 23 mm Vlysy, které mají jiné rozměry, než jaké jsou uvedeny v tab. 10 pro délku a šířku, musí splňovat všechny ostatní požadavky této normy a musí být předem charakterizovány zkouškami pro specifické dřeviny. Mezní úchylky Norma dále uvádí povolené úchylky od jmenovitých rozměrů. Technické specifikace a vlastnosti V této části norma uvádí požadavky na montážní místo, technické vlastnosti podlahy, vzhled, druh dřeva, klasifikaci a renovaci.
4.1.3 ČSN EN 14 761
Dřevěné podlahoviny – Parkety z rostlého dřeva – Vertikální lamely, široké lamely a ležaté špalíky
Předmět normy Tato evropská norma stanovuje vlastnosti vertikálních a širokých lamel a ležatých špalíků z rostlého listnatého a jehličnatého dřeva včetně montážních sestav pro použití ve vnitřním prostředí jako podlahovina. Tato norma platí pro výrobky bez povrchové úpravy. Tato norma zahrnuje prvky ušetřené i neošetřené ochrannými prostředky. Termíny a definice vertikální lamela prvek vyříznutý z rostlého dřeva, malých rozměrů, s plochými boky, podobný lamelce mozaikové parkety, s tolerancemi pravoúhlého tvaru a rozměrů šířky a tloušťky 12
široká lamela malý prvek vyříznutý z rostlého dřeva, pravoúhlého tvaru a s plochými boky ležatý špalík prvek vyříznutý z rostlého dřeva, pravoúhlého tvaru a s plochými boky montážní sestava vertikálních lamel prefabrikovaná sestava z určitého množství vertikálních lamel sestavených boky k sobě do žebříkového vzoru (pozn. – jednotlivé lamely jsou pro manipulaci a montáž spojeny vhodným materiálem na líci a nebo rubu)
montážní sestava širokých lamel prefabrikovaná sestava z určitého množství širokých lamel sestavených boky k sobě do žebříkového vzoru (pozn. – jednotlivé lamely jsou pro manipulaci a montáž spojeny vhodným materiálem na rubu)
montážní sestava ležatých špalíků prefabrikovaná sestava z určitého množství ležatých špalíků sestavených boky k sobě do vzoru, např. kostek nebo jiného vzoru (pozn. – jednotlivé špalíky jsou pro manipulaci a montáž spojeny vhodným materiálem na líci a nebo rubu)
Specifické požadavky na výrobek Dřeviny Seznam nejčastěji používaných dřevin je uveden v příloze normy A. Vzhled - obecné zásady Klasifikuje se do tří vzhledových tříd. Tabulky stanovují klasifikaci založenou na vzhledu líce širokých lamel a ležatých špalíků z dubu, buku a jasanu. Dřevo musí být zdravé a líc bez požerku. Omezení se netýkají tvaru a rozsahu letokruhů a dřeňových paprsků. Dále je stanovena klasifikace volné třídy. Vlhkost Jednotlivé vlysy musí mít vlhkost v době první dodávky výrobku v rozmezí 7% - 11 %. Geometrické charakteristiky Všeobecně Skutečné rozměry všech prvků a montážních sestav musí ležet uvnitř rozměrů a dovolených úchylek stanovených v tab. 9-11. Všechny rozměry jsou udávány při referenční vlhkosti 9 %.Pokud není uvedeno jinak, má se za to, že tloušťka a šířka prvku se zvětšuje / zmenšuje o 0,25 % s každým 1 % nad / pod referenční vlhkost. 13
Vertikální lamela tab.4 uvádí rozměry vertikální lamely včetně dovolených úchylek [19] Tloušťka Šířka Délka mm mm mm Rozměry 8 - 35 6 - 10 115 – 320 Dovolené úchylky ± 0,5 ± 0,5 ± 0,5 Široká lamela tab.5 uvádí rozměry široké lamely včetně dovolených úchylek [19] Tloušťka Šířka Délka mm mm mm Rozměry 8 - 35 11 - 23 115 – 320 Dovolené úchylky ± 0,5 ± 0,5 ± 0,5 Ležatý špalík tab.6 uvádí rozměry ležatého špalíku včetně dovolených úchylek [19] Tloušťka Šířka Délka mm mm mm Rozměry 23 60 - 80 115 – 165 Dovolené úchylky ± 0,2 ± 0,2 ± 0,2 Technické požadavky a vlastnosti V této části norma uvádí požadavky na montážní místo,technické vlastnosti podlahy, vzhled, druh dřeva, klasifikaci a renovaci.
4.1.4 ČSN EN 13488
Dřevěné podlahoviny - Mozaikové parkety
Předmět normy Tato evropská norma stanovuje třídění podle vzhledu, rozměry a další vlastnosti lamelek mozaikových parket z rostlého dřeva, skladebných čtverců, parketových montážních sestav a tabulí mozaikových parket, s povrchovou úpravou nebo bez ní, pro použití jako podlahovina v interiéru. Termíny a definice lamelka prvek z rostlého dřeva s malými rozměry, pravoúhlého tvaru, s plochými boky skladebný čtverec lamelky stejných rozměrů, složené boky k sobě do tvaru čtverce (pozn. - rozměr strany čtverce je roven délce lamelek)
14
mozaiková montážní sestava předem složená montážní sestava z mozaikových lamelek vytvářející opakující se vzor, např. čtverce nebo jiné vzory mozaiková parketová tabule předem složená tabule ze skladebných čtverců stejných rozměrů umístěných vedle sebe a pokládaných do čtvercových vzorů Specifické požadavky na výrobek Dřeviny a vzory Seznam nejčastěji používaných dřevin je uveden v příloze normy A.Dále jsou uvedeny tvary a vzory skladebných čtverců. Vzhled - obecné zásady Klasifikuje se do tří vzhledových tříd. Tabulky stanovují klasifikaci založenou na vzhledu líce a skrytých částí prvku z dubu a tropické listnaté dřeviny, buku a jasanu . Líc musí zahrnovat všechny viditelné povrchy prvku. Líc musí být bez trhlin a dřevo musí být zdravé. Letokruhy, stejně jako dřeňové paprsky se dovolují. Pravidla pro nejběžněji používané dřeviny V normě se uvádí tabulka s požadavky na znaky u tří jakostních tříd a u volné třídy Vlhkost Lamelky bez povrchové úpravy musí mít vlhkost v době první dodávky výrobku v rozmezí 7% - 11 %. Lamelky s povrchovou úpravou musí mít vlhkost v rozmezí 6% 10 %. Geometrické charakteristiky Všeobecně Všechny rozměry jsou udávány při referenční vlhkosti 9 % ( u kaštanovníku 10 %). Pokud není uvedeno jinak, má se za to, že tloušťka a šířka prvku se zvětšuje / zmenšuje o 0,25 % s každým 1 % nad / pod referenční vlhkost. Lamelky bez povrchové úpravy Musí mít rozměry uvedené v tab.7 (v mm) [20] tloušťka šířka 8 ≤ 35 pro specifické vzory může být délka menší než 115 mm
délka 115 až 165
Technické požadavky a vlastnosti V této části norma uvádí požadavky na montážní místo, technické vlastnosti podlahy, vzhled, druh dřeva, klasifikaci a renovaci.
15
4.1.5 ČSN EN 13 228 Dřevěné podlahoviny – Prvky krycích podlah včetně parketových bloků, s obvodovým spojem, z rostlého dřeva Předmět normy Tato evropská norma stanovuje vlastnosti podlahových prvků krycích podlah včetně parketových bloků, s obvodovým spojem, z rostlého dřeva pro použití ve vnitřním prostředí jako podlahovina. Tato norma se nevztahuje na parketové tabule. Tato norma zahrnuje prvky bez povrchové úpravy. Termíny a definice parketový blok prvek s obvodovým spojem definovaný odpovídajícími rozměry krycí podlahový prvek prvek s obvodovým spojem o tloušťce umožňující položení pouze na souvislou nosnou vrstvu obvodový spoj systém sestavení založený na spoji typu pero-drážka, který nemá nosnou funkci a umožňuje umístění prvku během montáže tloušťka nad drážkou tloušťka mezi lícem a každou nespojitostí, jako je změna v průřezu (s výjimkou zkosení), vybrání drážky pro lepidlo nebo spára pro lepidlo Specifické požadavky na výrobek Dřeviny Seznam nejčastěji používaných dřevin je uveden v příloze normy A. Vzhled - obecné zásady Klasifikuje se do tří vzhledových tříd. Tabulky stanovují klasifikaci založenou na vzhledu líce a skrytých částí prvku z dubu, buku, jasanu a javoru, břízy, kaštanovníku a ostatních listnatých dřevin Líc musí zahrnovat všechny viditelné povrchy prvku , tedy i zkosenou hranu, pokud existuje. Líc musí být bez trhlin a dřevo musí být zdravé. Jakýkoli průběžný lepený spoj, který umožňuje renovaci bez výrazné změny vzhledu nebo funkčních vlastností je přijatelný. Pravidla pro nejběžněji používané dřeviny V normě se uvádí tabulka s požadavky na znaky u tří jakostních tříd a na znaky u volné třídy.
16
Vlhkost Jednotlivé vlysy musí mít vlhkost v době první dodávky výrobku v rozmezí 7% - 11 %. Geometrické charakteristiky Všeobecně Všechny tvary prvků jsou povoleny za předpokladu, že jejich rozměry jsou v rozmezí rozměrů a povolených úchylek specifikovaných v tomto článku. Všechny rozměry jsou udávány při referenční vlhkosti 9% (u kaštanovníku 10%). Pokud není uvedeno jinak, má se za to, že tloušťka a šířka prvku se zvětšuje / zmenšuje o 0,25 % s každým 1 % nad / pod referenční vlhkost. Průřez Parketový blok Mezi perem a drážkou v obvodovém spoji musí být vůle minimálně 0,25 mm. Pro zachycení nadbytečného lepidla musí být podél delších hran na rubu sraženy hrany nebo vyfrézována drážka široká 0,5 – 1,5 mm. Boky musí mít záporné zkosení od líce prvku k rubu mezi 0,5 – 1,5 mm. Prvek krycích podlah Hrany mohou být zkoseny. Na rubu mohou být vybrání pro lepidlo, jejichž hloubka nesmí přesáhnout více než 1/5 celkové tloušťky prvku. Jmenovité rozměry tab.8 uvádí jmenovité rozměry podlahových prvků [21] Tloušťka Délka mm mm Parketový blok t ≥ 13 200 - 400 Krycí podlah.prvek 8 ≤ t ≤ 14 200 - 2000
Šířka mm 40 – 80 40 - 100
Mezní úchylky Dále norma uvádí povolené úchylky od jmenovitých rozměrů a opracování. Technické požadavky a vlastnosti V této části norma uvádí požadavky na montážní místo,technické vlastnosti podlahy, vzhled, druh dřeva, klasifikaci a renovaci.
17
4.1.6 ČSN EN 14 342
Dřevěné podlahoviny - Charakteristiky, posuzování shody a označení
Předmět normy Tento dokument definuje a specifikuje odpovídající charakteristiky dřevěných a parketových podlah a vhodné zkušební metody pro stanovení těchto charakteristik pro jejich použití v interiéru jako podlahoviny. Vztahuje se také na dřevěné dýhované podlahoviny. Popisuje posuzování shody a požadavky pro označování těchto výrobků. Užitné charakteristiky vyžadované u dřevěných a parketových podlahovin Všeobecně Vlhkost dřevěné a parketové podlahoviny je závislá na okolní teplotě a relativní vlhkosti vzduchu na místě před pokládkou a na podmínkách během používání. Rozměrové charakteristiky výrobků musí být v souladu s požadavky výrobkové normy, která se na výrobek vztahuje. Navíc typ montáže může omezit použití výrobku. V této souvislosti musí být vyznačen typ montáže (přibíjením, lepením, plovoucím způsobem) a vztahuje se k typu použití. Seznam užitných charakteristik vyžadovaných u dřevěných a parketových podlahovin Následující užitné charakteristiky musí být stanoveny, jestliže je výrobce chce deklarovat (např. podléhá-li výrobek požadavkům předpisů) : - reakce na oheň - emise formaldehydu - emise pentachlorfenolu - mez pevnosti - skluznost - tepelná vodivost - trvanlivost(biologická) Biologická trvanlivost Biologické třídy, v nichž může být výrobek používán, jsou uvedeny v EN 335-1 a en 335-2 Reakce na oheň Výrobky splňující definici uvedenou v tab.9 jsou považovány za klasifikovatelné bez dalšího zkoušení v uvedené třídě. Ostatní výrobky musí být zkoušeny a klasifikovány jako podlahoviny v souladu s EN 13501 – 1 na výrobcích smontovaných a upevněných způsobem reprezentativním pro jejich určené konečné použití, při splnění všech specifikovaných návodů na montáž a upevnění uvedených ve zkušební normě.
18
tab.9 definice podlahovin a požadavků [22] Výrobek
Popis výrobku
Dřevěné podlahoviny a parkety
Podlahoviny z rostlého dřeva dubu a buku s povrchovou úpravou Podlahoviny z rostlého dřeva dubu, buku nebo smrku s povrchovou úpravou
Minimální střední hustota (kg/m3)
Minimál ní celková tloušťka (mm)
Podmínky konečného použití
Buk : 680 Dub : 650
8
Přilepeno k podkladu S nebo bez vzduchové mezery vespod Bez vzduchové mezery vespod S nebo bez vzduchové mezery vespod
Buk : 680 Dub : 650 Smrk : 480
20
-“-
Podlahoviny z rostlého dřeva s povrchovou úpravou neuvedené výše
390
8
-“-
-“-
390
20
Dřevěné parkety
Vícevrstvé parkety s nášlapnou vrstvou z dubu o tloušťce min.5 mm a s povrchovou úpravou
650 (nášlapná vrstva)
10
Přilepeno k podkladu
-“-
-“-
650 (nášlapná vrstva)
14
S nebo bez vzduchové mezery vespod
-“-
Vícevrstvé parkety s povrchovou úpravou neuvedené výše
500
8
Přilepeno k podkladu
-“-
-“-
-“-
500
10
-“-
-“-
500
14
Dýhované podlahoviny
Dýhované podlahoviny s povrchovou úpravou
800
6
19
Bez vzduchové mezery vespod S nebo bez vzduchové mezery vespod Bez vzduchové mezery vespod
Únik formaldehydu Musí být stanoven pro dřevěné výrobky dle přílohy B této normy. Rostlé dřevo v přirozeném stavu bez přídavku chemických látek neuvolňuje žádné významné množství formaldehydu. Obsah pentachlorfenolu Parkety a dřevěné podlahoviny obsahují obvykle méně než 5 ppm pentachlorfenolu (PCP). Jestliže je výrobek vyroben ze surovin, které obsahují PCP, pak musí být výrobek zkoušen podle metod platných v zemi použití výrobku. Mez pevnosti Jestliže je vyžadována hodnota meze pevnosti, musí být zkoušeno pro požadovaný způsob montáže dle EN 1533 v závislosti na míře rizika, pokud existuje. Výsledky musí být vyjádřeny v hodnotách maximálního zatížení. Požadavek se nevztahuje na dýhované podlahoviny. Skluznost Jestliže výrobce chce deklarovat hodnotu skluznosti, stanoví se kyvadlovou zkouškou dle EN 1339 : 2003, příloha J. Tepelná vodivost Musí být stanovena jen pro použití podléhající požadavkům na tepelnou izolaci. Musí být stanovena buď dle EN 12664 nebo udána použitím tabelizovaných hodnot ve vztahu k hustotě z tab. 10převzaté z EN 12524. Tepelný odpor R (m2K/W) podlahoviny z rostlého dřeva je dán vztahem t R = ; kde t je tloušťka podlahoviny (m) a λ je tepelná vodivost (W/mK)
λ
Tabulka 10 – Tepelná vodivost vztažená ke střední hustotě [22] Dřevo a výrobky na bázi Střední hustota při vlhkosti 12 Tepelná vodivost λ dřeva % (kg/m3) (W/mK) Rostlé dřevo a překližované desky Třísková deska Vláknitá deska
300 500 700 1000 300 600 900 400 600 800
0,09 0,13 0,17 0,24 0,10 0,14 0,18 0,10 0,14 0,18
20
4.1.6.1 Hodnocení shody Všeobecně Shoda dřevěných podlahovin s požadavkem této normy musí být prokazována : - počáteční typovou zkouškou nebo posuzováním - kontrolou procesu výroby, kterou provádí výrobce Počáteční typové zkoušky nebo posuzování Počáteční typová zkouška musí být provedena za účelem prokázání shody s touto normou nebo prokázáno podle informací uvedených v této normě. Je možné brát v úvahu již dříve provedené zkoušky podle ustanovení této normy (stejný výrobek, charakteristiky, metody zkoušení, ...) Dojde-li u výrobku ke změně, která by významně změnila jednu nebo více vlastností, musí být posouzení příslušné vlastnosti opakováno. Jestliže jsou dřevěné podlahoviny vyrobeny ze surovin, u nichž je jedna nebo více vlastností známa (např. materiál je již označen CE), zkoušení nebo posuzování této vlastnosti nemusí být opakováno pro hotový podlahový výrobek, pokud ovšem výrobní proces tyto vlastnosti nezmění. Řízení procesu výroby Všeobecně Výrobce musí zavést, dokumentovat a udržovat systém řízení výroby, aby zajistil, že výrobky uváděné na trh budou ve shodě se stanovenými funkčními charakteristikami. Systém řízení výroby musí sestávat z postupů, pravidelných kontrol a zkoušek; výsledky se využijí pro kontrolu surovin a dalších vstupních materiálů nebo složek, výrobního zařízení, atd. Systém musí být dostatečně podrobný, aby shoda výrobku byla zřejmá. Jestliže výrobce deklaruje shodu používáním systému EN ISO 9001, musí být tento systém zaveden v úplnosti a uzpůsoben specificky k požadavkům této normy. Záznamy v dokumentaci Výsledky zkoušek nebo posuzování vyžadující opatření musí být zaznamenány. Záznamy se musí uchovat nejméně po dobu dvou let, ale musí také splňovat regulovaný systém v dané zemi. EC prohlášení o shodě Je-li dosaženo shody s podmínkami přílohy ZA této normy, musí výrobce nebo jeho zástupce vypracovat prohlášení o shodě, které opravňuje výrobce připojit označení CE, a toto prohlášení musí uchovávat. Toto prohlášení musí obsahovat : -
název a adresu výrobce, místo výroby popis výrobku a kopii informací připojených k označení CE ustanovení, se kterými je výrobek ve shodě zvláštní podmínky pro použití výrobku název a adresa notifikované laboratoře
21
-
jméno a postavení osoby zmocněné podepsat prohlášení o shodě v zastoupení výrobce nebo jeho zástupce
Označení CE Výrobce nebo jeho zástupce je odpovědný za připojení značky CE dle směrnice 93/68/EC a musí být viditelné na samotném výrobku, jeho obalu i průvodních dokumentech. Označení symbolem CE musí být doplněno následujícími informacemi : - název nebo identifikační značka a registrovaná adresa výrobce - poslední dvě číslice roku, v němž byla značka připojena - odkaz na tuto evropskou normu - popis výrobku a určené použití - informace o odpovídajících vlastnostech, jež jsou předmětem deklarace : - reakce na oheň, emise formaldehydu a pentachlorfenolu, skluznost, tepelná vodivost a trvanlivost - „žádný ukazatel není stanoven“ pro vlastnosti, kde je to odpovídající ( může být využito pouze tehdy, když se na charakteristiku pro dané určené použití nevztahují žádné požadavky předpisů v cílovém členském státě )
22
4.2 ZÁKONY ČR Tato část představuje legislativu ČR, která ovlivňuje technické požadavky na výrobky a jejich bezpečnost a systém posuzování shody. Jedná se o vybrané části Zákona č.22/1997 Sb., Nařízení vlády 163/2002 Sb. a Nařízení Vlády 190/2002 Sb. Tyto části jsou vybrány pro základní porozumění legislativním předpisům.
4.2.1 Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 102/2001 Sb., zákona č. 205/2002 Sb., zákona č. 226/2003 Sb., zákona č. 277/2003 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 229/2006 Sb. a zákona č. 481/2008 Sb. 4.2.1.1 ÚVODNÍ USTANOVENÍ §1
Předmět úpravy
Tento zákon upravuje a) způsob stanovování technických požadavků na výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí, popřípadě jiný veřejný zájem, (dále jen "oprávněný zájem"), b) práva a povinnosti osob, které uvádějí na trh nebo distribuují, popřípadě uvádějí do provozu výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit oprávněný zájem; tímto nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů pro provoz výrobků, c) práva a povinnosti osob pověřených k činnostem podle tohoto zákona, které souvisí s tvorbou a uplatňováním českých technických norem nebo se státním zkušebnictvím, d) způsob zajištění informačních povinností souvisejících s tvorbou technických předpisů a technických norem, vyplývajících z mezinárodních smluv a požadavků práva Evropských společenství. § 2 Základní pojmy Pro účely tohoto zákona se rozumí a) výrobkem jakákoliv věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k uvedení na trh jako nová nebo použitá, b) uvedením výrobku na trh okamžik, kdy je výrobek na trhu Evropského společenství poprvé úplatně nebo bezúplatně předán nebo nabídnut k předání za účelem distribuce nebo používání nebo kdy jsou k němu poprvé převedena vlastnická práva, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Za uvedené na trh se považují i výrobky vyrobené nebo dovezené pro provozní potřeby při vlastním podnikání výrobců nebo dovozců a výrobky poskytnuté k opakovanému použití, je-li u nich před opakovaným použitím posuzována shoda s právními předpisy, pokud to stanoví nařízení vlády. Je-li
23
to nezbytné, vláda nařízením blíže vymezí pojem uvedení na trh pro výrobky, na které se tento technický předpis vztahuje, c) uvedením výrobku do provozu okamžik, kdy je výrobek poprvé použit uživatelem v členských státech Evropské unie k účelu, ke kterému byl zhotoven; pokud tak stanoví nařízení vlády, je výrobek uveden do provozu v okamžiku, kdy je k tomuto použití připraven nebo poskytnut. Pokud je výrobek uveden do provozu na pracovišti, uživatelem se rozumí zaměstnavatel, d) výrobcem osoba, která vyrábí nebo i jen navrhla výrobek, a v případech stanovených nařízením vlády též osoba, která sestavuje, balí zpracovává nebo označuje výrobek, za který odpovídá podle tohoto zákona a který hodlá uvést na trh pod svým jménem, e) dovozcem ten, kdo uvede na trh výrobek z jiného než členského státu Evropské unie nebo uvedení takového výrobku na trh zprostředkuje, f) technickými požadavky na výrobek 1. technická specifikace obsažená v právním předpisu, technickém dokumentu nebo technické normě, která stanoví požadované charakteristiky výrobku, jakými jsou úroveň jakosti, užitné vlastnosti, bezpečnost a rozměry, včetně požadavků na jeho název, pod kterým je prodáván, úpravu názvosloví, symbolů, zkoušení výrobku a zkušebních metod, požadavky na balení, označování výrobku nebo opatřování štítkem, postupy posuzování shody výrobku s právními předpisy nebo s technickými normami, výrobní metody a procesy mající vliv na charakteristiky výrobků, 2. jiné požadavky nezbytné z důvodů ochrany oprávněného zájmu nebo ochrany spotřebitele, které se týkají životního cyklu výrobku poté, co je uveden na trh, popřípadě do provozu (podmínky používání, recyklace, opětovného použití nebo zneškodnění výrobku), g) notifikovanou osobou právnická osoba, která byla členským státem Evropské unie oznámena orgánům Evropského společenství a všem členským státům Evropské unie jako osoba pověřená členským státem Evropské unie k činnostem při posuzování shody výrobků s technickými požadavky . 4.2.1.2 TECHNICKÉ PŘEDPISY A TECHNICKÉ NORMY §3
Technické předpisy a technické dokumenty
Technickým předpisem pro účely tohoto zákona je právní předpis, obsahující technické požadavky na výrobky, popřípadě pravidla pro služby nebo upravující povinnosti při uvádění výrobku na trh, popřípadě do provozu a při jeho používání; nebo zakazující výrobu, dovoz, prodej či používání určitého výrobku. 24
Technickým dokumentem se rozumí dokument, který obsahuje technické požadavky na výrobek, a není technickým předpisem ani technickou normou, a který by mohl vytvořit technickou překážku obchodu. §4
České technické normy
Česká technická norma je dokument schválený pověřenou právnickou osobou pro opakované nebo stálé použití vytvořený podle tohoto zákona a označený písmenným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen "Věstník Úřadu"). Česká technická norma není obecně závazná. Název česká technická norma a písmenné označení ČSN nesmějí být použity k označení jiných dokumentů. Česká technická norma poskytuje pro obecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků zaměřené na dosažení optimálního stupně uspořádání ve vymezených souvislostech. § 4a Harmonizované technické normy a určené normy Česká technická norma se stává harmonizovanou českou technickou normou, přejímá-li plně požadavky stanovené evropskou normou nebo harmonizačním dokumentem, které uznaly orgány Evropského společenství. Pro specifikaci technických požadavků na výrobky, vyplývajících z nařízení vlády nebo jiného příslušného technického předpisu, může Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen "Úřad") po dohodě s ministerstvy a jinými ústředními správními úřady určit české technické normy, další technické normy nebo jiné technické dokumenty, obsahující podrobnější technické požadavky (dále jen "určené normy"). Splnění harmonizované české technické normy, určené normy nebo zahraniční technické normy se považuje v rozsahu a za podmínek stanovených v technickém předpisu za splnění požadavků stanovených technickými předpisy, k nimž se tyto normy nebo jejich části vztahují. § 12 Posuzování shody Vláda nařízeními stanoví a) výrobky, které představují zvýšenou míru ohrožení oprávněného zájmu a u kterých proto musí být posouzena shoda (dále jen "stanovené výrobky"); b) technické požadavky na stanovené výrobky, které musí tyto výrobky splňovat, aby mohly být uvedeny na trh, popřípadě do provozu, a změny souvisejících ustanovení vyhlášek (technických předpisů) vydaných ministerstvy a jinými ústředními správními úřady, pokud by vznikl rozpor s nařízeními vlády,
25
c) které ze stanovených výrobků a za jakých podmínek musí nebo mohou být při uvádění na trh nebo do provozu opatřeny označením stanoveným nařízením vlády (dále jen "stanovené označení"), d) vymezení okruhu osob nebo stanovení osob provádějících nebo podílejících se na posouzení shody, e) důvody ohrožení oprávněného zájmu, které se při uložení ochranných opatření u stanovených výrobků oznamují podle § 7 odst. 8, f) přechodné období, v němž mohou být uváděny na trh, popřípadě do provozu stanovené výrobky nesplňující technické požadavky, pokud odpovídají právním předpisům členského státu Evropské unie, g) obsah informací o ochranných opatřeních předávaných orgánům Evropského společenství, popřípadě jiným osobám v rozsahu vymezeném právem Evropských společenství týkajícím se posuzování shody, h) jiné podrobnosti, pokud jsou nezbytné k převzetí právních předpisů Evropských společenství týkajících se posuzování shody. Vláda upraví nařízením pro jednotlivé skupiny stanovených výrobků v závislosti na jejich technické složitosti a míře možného nebezpečí spojeného s jejich užíváním, podmínky pro uvádění výrobků na trh, zahrnující postupy a úkony, které musí být splněny při posuzování shody (dále jen "postupy posuzování shody"), a to konkretizací nebo kombinací jednotlivých postupů posuzování shody. § 13 Stanovené výrobky mohou výrobci nebo dovozci uvést na trh jen splňují-li technické požadavky a po posouzení shody stanoveným postupem. Stanovený výrobek, má-li být uveden na trh, popřípadě do provozu, musí nebo může být opatřen stanoveným označením, a pokud tak stanoví nařízení vlády, musí být k němu vydáno nebo přiloženo ES prohlášení o shodě nebo jiný dokument. Označení CE na stanoveném výrobku vyjadřuje, že výrobek splňuje technické požadavky stanovené ve všech nařízeních vlády, které se na něj vztahují a že byl při posouzení jeho shody dodržen stanovený postup. Pokud je stanovený výrobek opatřen označením CE, nesmí být souběžně označen českou značkou shody, nebo značkou, která by svým významem nebo podobou mohla vést k záměně s označením CE nebo s jiným stanoveným označením.
26
4.2.2 NAŘÍZENÍ VLÁDY 163/2002 Sb. kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky §1
Základní ustanovení
Pro účely tohoto nařízení se rozumí: a) stavebním výrobkem každý výrobek určený výrobcem nebo dovozcem pro trvalé zabudování do staveb, pokud jeho vlastnosti mohou ovlivnit alespoň jeden ze základních požadavků na stavby. Trvalým zabudováním výrobku do stavby je takové zabudování, při kterém se vyjmutím nebo výměnou výrobku trvale mění vlastnosti stavby, přičemž vyjmutí nebo výměna výrobku je stavební prací. b) určeným použitím výrobku použití určené výrobcem nebo dovozcem, které se vztahuje k úloze, kterou má výrobek při plnění základních požadavků na stavby c) stavební prací stavební činnost včetně montážní činnosti, jejímž účelem je realizace stavby, její změna, popřípadě udržovací práce, které mohou ovlivnit vlastnosti stavby d) systémem řízení výroby stálé vnitřní řízení výroby prováděné výrobcem v místě výroby, v jehož rámci musí být všechny údaje, požadavky a opatření systematicky dokumentovány formou písemných postupů a instrukcí; dokumentace musí zajistit jednoznačné vymezení zabezpečení výroby v dané oblasti a umožnit dosažení a udržení požadovaných vlastností výrobků a účinnosti prověřovaného systému řízení výroby, v němž je příslušný výrobek zhotovován, e) kontrolou výrobků při dovozu dovozcem dokumentovaný systém nakupování, přejímky, manipulace, skladování a dodávání výrobků včetně vedení příslušných záznamů, Stanovenými výrobky jsou stavební výrobky uvedené v příloze č. 2 k tomuto nařízení s výjimkou výrobků, u kterých všechny odpovídající základní požadavky jsou zahrnuty do základních požadavků při posuzování shody podle zvláštního právního předpisu, včetně výrobků určených jako část těchto výrobků. Toto nařízení se nevztahuje na výrobky, jejichž posuzování shody je stanoveno zvláštním právním předpisem. §2 Výrobce nebo dovozce provádí nebo zajišťuje u stanovených výrobků posuzování shody jejich vlastností se základními požadavky (dále jen "posuzování shody") z hlediska jejich vhodnosti k určenému použití, a to postupem posuzování shody stanoveným u jednotlivých výrobků v příloze č. 2 k tomuto nařízení. Na základě posuzování shody vydává výrobce nebo dovozce prohlášení o shodě. V případě, že výrobce nebo dovozce hodlá uvést na trh výrobek, přičemž požadavky na tento výrobek nejsou plně obsaženy v určených normách nebo pokud normy nebo technické předpisy nekonkretizují základní požadavky, které se na dané výrobky 27
vztahují, zajistí výrobce nebo dovozce technická zjištění vlastností výrobku autorizovanou osobou podle § 3. Na základě těchto technických zjištění vydává autorizovaná osoba výrobci nebo dovozci stavební technické osvědčení, kterým vymezuje technické vlastnosti výrobků ve vztahu k základním požadavkům na stavby podle toho, jakou úlohu mají výrobky ve stavbě plnit. § 3 Stavební technické osvědčení Pro technická zjištění vlastností výrobku autorizovanou osobou, výrobce nebo dovozce předkládá autorizované osobě potřebné podklady, popřípadě vzorky výrobku nebo i výsledky předchozích ověřovacích zkoušek a hodnocení vzorků. Výrobce nebo dovozce současně předkládá i písemné prohlášení, že provedení technických zjištění vlastností výrobku nezadal jiné autorizované osobě. Autorizovaná osoba provede a) posouzení podkladů předložených výrobcem nebo dovozcem, zejména pro identifikaci výrobku a pro určení těch vlastností, které mají být předmětem posuzování shody, b) vymezení technických vlastností výrobku, které souvisejí se základními požadavky a vymezení jejich úrovní vzhledem k určenému použití výrobku ve stavbě, a to z hlediska jiných technických předpisů, českých technických norem, technických dokumentů nebo jiných technických norem c) ověřovací zkoušky vzorků výrobku a jejich vyhodnocení, pokud je to pro vymezení technických vlastností výrobku a jejich úrovní nezbytné. Autorizovaná osoba na základě uvedených technických zjištění, popřípadě zkoušek vydá stavební technické osvědčení s omezenou dobou platnosti, až 5 let. Tuto dobu může prodloužit. Stavební technické osvědčení obsahuje a) identifikační údaje o výrobci, dovozci nebo sdružení výrobců nebo dovozců b) identifikaci a popis výrobku, c) vymezení způsobu použití výrobku ve stavbě včetně jeho případného omezení, d) přehled podkladů předložených výrobcem nebo dovozcem, e) přehled použitých technických předpisů a technických norem a technických dokumentů, popřípadě pramenů použitých vědeckých a technických poznatků a dále údaje o poznatcích z praxe, pokud byly použity, f) údaje o technických vlastnostech výrobku, jejich úrovních a o způsobech jejich zjištění, g) upřesňující požadavky na posuzování výrobků a na posuzování systému řízení výroby, h) údaje o době platnosti stavebního technického osvědčení. Stavební technické osvědčení lze použít pro posuzování shody pouze po dobu, po kterou se nezmění právní předpisy, technické normy nebo technické dokumenty využité 28
ve stavebním technickém osvědčení. Stavební technické osvědčení nelze použít jako doklad o posouzení shody. § 4 Technická dokumentace Výrobce nebo dovozce pořizuje pro posouzení shody technickou dokumentaci Technická dokumentace musí být zpracována v takovém rozsahu, aby umožňovala posuzování shody výrobku s technickými požadavky obsaženými v určených normách nebo v technických předpisech nebo ve stavebním technickém osvědčení. Technická dokumentace, která je nezbytná pro správné pochopení funkce výrobku ve stavbě je poskytována autorizované osobě, v českém jazyce nebo v jazyce, který je s autorizovanou osobou dohodnut. Technická dokumentace s přihlédnutím k charakteru výrobku obsahuje: a) podrobný popis výrobku a vymezení způsobu jeho použití ve stavbě, b) u dovážených výrobků identifikační údaje o jejich výrobci, c) odkaz na určené normy, na technické předpisy nebo na stavební technické osvědčení, které budou využity pro posuzování shody před uvedením výrobku na trh, d) projektové a výrobní výkresy výrobku, popřípadě jinou dokumentaci konkretizující vlastnosti výrobku vzhledem k jeho použití, technologický postup pro jeho výrobu a pro použití ve stavbě, údaje o technických vlastnostech výrobku vztahující se k základním požadavkům, e) popisy a vysvětlení nezbytné ke srozumitelnosti výkresů a funkce výrobku, návody k použití ve stavbě a případná upozornění na nebezpečí nebo omezení použitelnosti, f) výsledky návrhových a konstrukčních výpočtů a výsledky případně provedených zkoušek, g) zkušební protokoly, popřípadě certifikáty, pokud byly vydány před posuzováním shody.
4.2.2.1 Postupy posuzování shody § 5 Certifikace Výrobce nebo dovozce poskytne autorizované osobě pro certifikaci výrobku: a) své identifikační údaje, u dovážených výrobků též údaj o výrobci a místu výroby, b) technickou dokumentaci, c) vzorky výrobku, d) popis provozovaného systému řízení výroby, popřípadě u dovážených výrobků popis způsobu kontroly výrobků dovozcem a zajistí u autorizované osoby pravidelný dohled nad řádným fungováním systému řízení výroby nejméně jedenkrát za 12 měsíců.
29
Autorizovaná osoba provede certifikaci výrobku tak, že : a) přezkoumá podklady předložené výrobcem nebo dovozcem a posoudí, zda odpovídají požadavkům tohoto nařízení, b) provede počáteční zkoušku typu výrobku na vzorku poskytnutém výrobcem nebo dovozcem na základě výběru, který provedla, a ověří, zda výrobek splňuje požadavky stanovené určenými normami a technickými předpisy, které souvisejí se základními požadavky, c) provede posouzení systému řízení výroby, zda odpovídá příslušné technické dokumentaci a zda systém řízení výroby zabezpečuje, aby výrobky uváděné na trh splňovaly požadavky stanovené určenými normami, technickými předpisy nebo stavebním technickým osvědčením a odpovídaly technické dokumentaci; pokud u dovážených výrobků dovozce nezajistí posouzení systému řízení výroby u zahraničního výrobce autorizovanou osobou, je předmětem posouzení způsob kontroly výrobků dovozcem. Pokud vzorek odpovídá požadavkům stanoveným určenými normami a technickými předpisy a výrobce zajišťuje řádné fungování systému řízení výroby, vystaví autorizovaná osoba certifikát výrobku a předá ho výrobci nebo dovozci. Tento certifikát, popřípadě protokol, obsahuje závěry zjišťování, výsledky zkoušek, základní popis a popřípadě zobrazení certifikovaného výrobku nezbytné pro jeho identifikaci. Autorizovaná osoba provádí nejméně jedenkrát za 12 měsíců dohled nad řádným fungováním systému řízení výroby u výrobce v místě výroby, odebírá vzorky výrobků v místě výroby, provádí jejich zkoušky a posuzuje, zda vlastnosti výrobku odpovídají určeným normám. O vyhodnocení dohledu vydá autorizovaná osoba zprávu, kterou předá výrobci. Pokud autorizovaná osoba zjistí nedostatky ve fungování systému řízení výroby u výrobce nebo ve vlastnostech výrobku, je oprávněna zrušit nebo změnit jí vydaný certifikát. U dovozce provádí autorizovaná osoba nejméně jedenkrát za 12 měsíců dohled nad řádným fungováním kontroly výrobků, provádí zkoušky vzorků výrobku a posuzuje, zda vlastnosti výrobku odpovídají určeným normám. O vyhodnocení kontroly dodržení stanovených požadavků vydá autorizovaná osoba zprávu, kterou předá dovozci. Pokud autorizovaná osoba zjistí nedostatky, je oprávněna zrušit nebo změnit jí vydaný certifikát. § 5a Certifikace bez zkoušek při dohledu Autorizovaná osoba může při dohledu vystavit certifikát výrobku i bez zkoušek, a to u výrobků, u nichž se v příloze č. 2 k tomuto nařízení předpokládá tento způsob posuzování shody. Přitom výrobce nebo dovozce, jakož i autorizovaná osoba postupují podle § 5, s výjimkou odběru vzorků a jejich zkoušek. Tento postup se neuplatní v případě, jestliže dovozce nezajistí autorizované osobě možnost posoudit systém řízení výroby u výrobce. Posouzení shody se provede podle § 5.
30
§ 6 Posouzení systému řízení výroby Výrobce nebo dovozce pro posouzení systému řízení výroby a) provede nebo nechá provést počáteční zkoušky typu výrobku na vzorku a vyhodnotí, zda typ výrobku odpovídá požadavkům stanoveným určenými normami a technickými předpisy a vystaví o tom doklad, b) zajistí technickou dokumentaci, c) zajišťuje takový systém řízení výroby, aby všechny výrobky, které uvádí na trh, splňovaly požadavky stanovené určenými normami a technickými předpisy a odpovídaly technické dokumentaci, d) zajistí u autorizované osoby posouzení výrobcem provozovaného systému řízení výroby; k tomu jí předá potřebné podklady, které popisují provozovaný systém řízení výroby, e) zajistí u autorizované osoby dohled nad řádným fungováním systému řízení výroby nejméně jedenkrát za 12 měsíců. § 7 Ověření shody Výrobce nebo dovozce pro ověření shody výrobků a) zajistí u autorizované osoby provedení počáteční zkoušky typu výrobku na vzorku, b) zajistí technickou dokumentaci, c) zajišťuje systém řízení výroby nebo kontroly výrobků při dovozu, aby všechny výrobky, které uvádí na trh, splňovaly požadavky stanovené určenými normami a technickými předpisy a odpovídaly technické dokumentaci; dovozce zabezpečuje kontrolu dovážených výrobků. § 8 Posouzení shody výrobcem Výrobce nebo dovozce pro posouzení shody výrobků : a) provede nebo nechá provést počáteční zkoušky typu výrobku na vzorku a posoudí, zda typ výrobku odpovídá určeným normám a technickým předpisům; o výsledcích zkoušek a jejich posouzení pořizuje doklad, b) zajistí technickou dokumentaci, c) zajišťuje takový systém řízení výroby nebo kontroly výrobků při dovozu, aby všechny výrobky, které uvádí na trh, splňovaly požadavky stanovené určenými normami a technickými předpisy a odpovídaly technické dokumentaci; dovozce v odpovídající míře zabezpečuje kontrolu dovážených výrobků. V případě, že dovozce nezajistí splnění všech zmíněných ustanovení, provádí se ověření shody podle § 7. § 11 Použití harmonizovaných českých technických norem Není-li dále stanoveno jinak, lze pro účely tohoto nařízení při posuzování shody použít též harmonizované české technické normy, jestliže byly oznámeny Úřadem pro 31
technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví jako harmonizované k tomuto nařízení ve Věstníku Úřadu; pokud však ustanovení harmonizované české technické normy stanoví konkrétní postup posuzování shody, takové ustanovení se nepoužije a postupuje se podle přílohy č. 2 k tomuto nařízení. § 13 Prohlášení o shodě Prohlášení o shodě, vypracovává výrobce nebo dovozce v českém jazyce a obsahuje tyto náležitosti: a) identifikační údaje o výrobci nebo dovozci, který prohlášení o shodě vydává, b) identifikační údaje o výrobku (například název, typ, značka, popis provedení), u dovážených výrobků též jméno a adresu výrobce a místo výroby, c) popis a určení výrobku (určený účel použití ve stavbě), d) údaj o použitém způsobu posouzení shody; identifikační údaje dokladů o zkouškách a posouzení shody, e) odkaz na určené normy a technické předpisy, které byly použity při posouzení shody, f) údaje o autorizované osobě, pokud vydala stavební technické osvědčení nebo se podílela na posuzování shody a evidenční číslo a datum vydání jejího nálezu o předmětném výrobku nebo o posouzení systému řízení výroby, g) potvrzení výrobce nebo dovozce o tom, že vlastnosti výrobku splňují základní požadavky podle tohoto nařízení, popřípadě požadavky jiných technických předpisů, že výrobek je bezpečný a že přijal opatření, kterými zabezpečuje shodu všech výrobků uváděných na trh s technickou dokumentací a se základními požadavky, h) datum a místo vydání prohlášení o shodě; jméno a funkce odpovědné osoby a její podpis. Dojde-li ke změně skutečností, za kterých bylo vydáno prohlášení o shodě na výrobek, který má být i po této změně nadále uváděn na trh, a pokud tyto změny mohou ovlivnit vlastnosti výrobku z hledisek základních požadavků, výrobce nebo dovozce vydá nové prohlášení o shodě. § 13a Výrobek vyrobený v jiném členském státě Evropské unie nebo jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor se považuje v jednotlivých případech za odpovídající požadavkům tohoto nařízení, pokud vyhovuje zkouškám a zjištěním, které podle metod platných v České republice provedl subjekt k tomu schválený ve státě výrobce .
32
Příloha č. 2 k nařízení vlády č. 163/2002 Sb. Seznam výrobků s vyznačením postupů posouzení shody tab. 11 - Stavební výrobky ze dřeva a dřevěné konstrukce [24] Poř. Název skupiny výrobků číslo 1
4
Postup posuz. shody Konstrukční výrobky z rostlého dřeva §5a Mostní prvky, příhradové prvky, pražce (mostnice), podlahové §6 prvky, stěnové prvky, střešní prvky, stropní prvky jako jsou nosníky, obloukové prvky, stropnice, krokve, sloupy, stožáry, piloty. Příhradové nosníky, podlahy, stěny, střechy, rámy, na které se vztahují požadavky reakce na oheň s předepsanou úrovní 1 1 1 1 A1 , A2 , B , C 2 2 2 2 3 A1 , A2 , B , C , D, E, (A1 až E) , F Výrobky mohou nebo nemusí být upraveny proti ohni nebo biologickému napadení Konstrukční lepené lamelové výrobky a jiné lepené výrobky ze dřeva §5a Mostní prvky, příhradové prvky, podlahové prvky, stěnové prvky, střešní prvky, stropní prvky a prvky krovů, jako jsou nosníky, obloukové prvky, stropnice, krokve, sloupy, stožáry, piloty atd. Příhradové nosníky, podlahy, stěny, střechy, rámy, schodiště
tab.12 - Stavební výrobky pro vnitřní a vnější povrchové úpravy stěn, stropů, podlah [24] Poř. Název skupiny výrobků Postup číslo posuz. shody 1 Výrobky pro tuhé podlahové povrchy: §5a prvky:dlažební prvky, dlaždice, mozaiky, parkety, deskové nebo §7 mřížové kryty, podlahové rošty, tuhé laminované podlahoviny, §8 výrobky na bázi dřeva, licí a potěrové materiály nosné systémy uváděné na trh jako sestavy:přístupové rampy, zdvojené podlahy pro vnitřní použití včetně uzavřených prostor veřejné dopravy na které se vztahují požadavky reakce na oheň s předepsanou úrovní
33
4.2.3 NAŘĺZENĺ VLÁDY 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE § 1 Předmět úpravy Tímto nařízením se v souladu s právem Evropských společenství stanoví technické požadavky na stavební výrobky, které mají být uváděny na trh s označením CE. Toto nařízení se vztahuje na stavební výrobky, pokud požadavky pro ně jsou stanoveny - harmonizovanými českými technickými normami nebo zahraničními technickými normami přejímajícími v členských státech Evropské unie harmonizovanou evropskou normu, - evropskými technickými schváleními, - určenými normami vztahujícími se k tomuto nařízení. Toto nařízení se vztahuje na výrobky, které mají původ v České republice nebo v členských státech Evropského společenství. § 2 Základní pojmy Pro účely tohoto nařízení se rozumí zplnomocněným zástupcem osoba usazená v členském státě Evropské unie, která je výrobcem písemně pověřena k jednání za něj se zřetelem na požadavky vyplývající pro výrobce ze zákona, evropským technickým schválením dokument vydaný autorizovanou osobou pověřenou pro činnosti podle § 4, který vyjadřuje kladné technické posouzení vlastností výrobku, přičemž tato autorizovaná osoba posuzuje vhodnost výrobku k výrobcem určenému použití ve stavbě s ohledem na základní požadavky na stavby uvedené v příloze č. 1 k tomuto nařízení (dále jen "vhodnost k určenému použití"), § 3 Podmínky uvádění stavebních výrobků na trh Výrobek může být uveden na trh pouze tehdy, je-li vhodný k určenému použití a splňuje-li požadavky podle § 1. Výrobek je vhodný k určenému použití, má-li takové vlastnosti, které jsou předpokladem pro splnění základních požadavků na stavby, do nichž mají být tyto výrobky zabudovány. Pokud výrobek splňuje požadavky podle § 1 a při posouzení jeho shody byl dodržen stanovený postup, umisťuje výrobce na výrobek označení CE. Označení CE se umisťuje přímo na výrobek, na štítek k němu připevněný nebo na jeho obal, anebo k průvodní dokumentaci. Označení CE na stanoveném výrobku vyjadřuje, že výrobek splňuje technické požadavky stanovené ve všech právních předpisech, které se na něj vztahují a které toto označení stanovují nebo umožňují, a že byl při posouzení jeho shody dodržen stanovený postup. Jestliže však jeden nebo několik právních předpisů po přechodnou dobu připouští, aby výrobce zvolil, kterými ustanoveními se bude řídit, pak označení CE vyjadřuje shodu pouze s těmi právními předpisy nebo jejich ustanoveními, které
34
výrobce použil. V tomto případě musí být v dokumentaci, upozorněních nebo návodech uvedeny údaje o právních předpisech, které výrobce použil. Výrobky, které na základě stanoviska Evropské komise (dále jen "Komise") nejsou významné z hlediska ochrany zdraví a bezpečnosti, lze uvést na trh, pokud výrobce namísto označení CE vydá prohlášení o souladu s pravidly obecně uznávanými v praxi v dané oblasti. § 4 Evropské technické schválení Výrobce může požádat o vydání evropského technického schválení pro výrobek, - pro který nebyla vydána harmonizovaná norma, ani určená norma, ani nebylo vydáno pověření Komise pro zpracování harmonizované normy - který se podstatně odchyluje od harmonizovaných nebo určených norem. Evropské technické schválení může být vydáno i v případě, že pověření již bylo vydáno, pokud Evropská komise schválila řídicí pokyny pro vydání evropského technického schválení. Evropské technické schválení se vydává pro určitý výrobek nebo pro skupinu výrobků na žádost výrobce, která se podává u jedné z autorizovaných osob pověřených v rámci Evropských společenství. Je vydáno na základě zkoušek a posouzení provedených podle řídicích pokynů a interpretačních dokumentů upřesňujících základní požadavky na stavby. Autorizovaná osoba přitom respektuje pravidla Komise pro vydávání evropského technického schválení. Doba platnosti evropského technického schválení je časově omezena, zpravidla na dobu 5 let; tato doba může být prodloužena. § 5 Posuzování shody Výrobce provádí nebo zajišťuje posouzení shody vlastností výrobku s požadavky podle § 1 některým z těchto postupů: a) výrobce provede nebo zajistí zkoušku typu výrobku a provozuje systém řízení výroby, b) výrobce zajistí provedení zkoušky typu výrobku autorizovanou osobou a provozuje systém řízení výroby, c) výrobce provozuje systém řízení výroby a provádí zkoušky vzorků předepsaným způsobem. Autorizovaná osoba provádí zkoušku typu výrobku, posuzuje, vyhodnocuje a schvaluje systém řízení výroby, který výrobce provozuje, a dohlíží nad jeho řádným fungováním a namátkově odebírá vzorky výrobků v místě výroby, na trhu nebo na staveništi a kontroluje dodržení technických specifikací, d) výrobce provozuje systém řízení výroby a provádí zkoušky vzorků předepsaným způsobem. Autorizovaná osoba provádí zkoušku typu výrobku, posuzuje, vyhodnocuje a schvaluje systém řízení výroby, který výrobce provozuje, a dohlíží nad jeho řádným fungováním, e) výrobce provádí zkoušku typu výrobku a zkoušky vzorků předepsaným způsobem a provozuje systém řízení výroby. Autorizovaná osoba posuzuje,
35
f)
vyhodnocuje a schvaluje systém řízení výroby, který výrobce provozuje, a dohlíží nad jeho řádným fungováním, výrobce provádí zkoušku typu výrobku a zkoušky vzorků předepsaným způsobem a provozuje systém řízení výroby. Autorizovaná osoba posuzuje, vyhodnocuje a schvaluje systém řízení výroby, který výrobce provozuje,
a vydává o tom ES prohlášení o shodě. Postup je vždy konkrétně určen harmonizovanými českými technickými normami nebo zahraničními technickými normami přejímajícími v členských státech Evropské unie harmonizovanou evropskou normu, evropskými technickými schváleními, nebo určenými normami vztahujícími se k tomuto nařízení. Autorizovaná osoba při postupech podle odstavce 1 písm. b) až f) vydává certifikát, který je v těchto případech předpokladem pro vydání ES prohlášení o shodě. § 6 Ochranná opatření Dojde-li k uložení ochranného opatření podle zvláštního zákona, uvedou se v odůvodnění rozhodnutí o uložení ochranného opatření důvody pro vydání tohoto rozhodnutí, zejména pokud k uložení ochranného opatření došlo v důsledku a) nesplnění požadavků podle § 1 odst. 2, b) nesprávného použití požadavků podle § 1 odst. 2, nebo c) nedostatků v požadavcích podle § 1 odst. 2
36
4.3 SMĚRNICE EU Tato část se zabývá základními požadavky EU na dřevěné průmyslové podlahy uvedenými ve třech směrnicích, resp.zapracovaných do českých zákonů. Jde o Směrnici Rady 89/106/EHS, která jako základní dokument týkající se problematiky posuzování shody je již zapracována do českých zákonů a nařízení (Zákon 22/1997 Sb., Nařízení vlády 163/2002 Sb. a Nařízení vlády 190/2002 Sb.). Z této směrnice jsou tedy uvedeny pouze interpretační dokumenty. Ty přesně vymezují technické specifikace a podmínky, při kterých je výrobek zabudován do stavby a používán.. Konkrétní postup posuzování shody je uveden ve Směrnici Rady 97/176/ES, což je Rozhodnutí Komise o postupu prokazování shody stavebních výrobků pokud jde o konstrukční výrobky ze dřeva a spojovací prvky a Směrnici Rady 97/808/ES, což je Rozhodnutí Komise o postupu prokazování shody stavebních výrobků pokud jde o podlahoviny a venkovní povrchy. Rovněž tyto dokumenty jsou již zapracovány do českých zákonů.
4.3.1 Interpretační dokumenty Směrnice Rady 89/106/EHS o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků ve znění směrnice Rady 93/68/EHS
4.3.1.1 Mechanická odolnost a stabilita Účel a oblast působnosti V článku 3 směrnice se stanoví, že účelem interpretačních dokumentů je dát základním požadavkům konkrétní obsah a vytvořit tak nutnou vazbu mezi základními požadavky stanovenými v příloze I směrnice a mandáty pro vypracování harmonizovaných norem a řídících pokynů pro evropská technická schválení. Tento interpretační dokument pojednává o hlediscích staveb, které se mohou týkat Mechanické odolnosti a stability. Určuje výrobky nebo skupiny výrobků a charakteristiky vztahující se k jejich uspokojivé funkci. Pro každé určené použití výrobku bude v mandátech dále podrobně určeno, které z těchto charakteristik musí harmonizované specifikace obsahovat. V příloze I směrnice je uvedena následující definice základního požadavku, která se použije, pokud se na stavbu vztahují předpisy, které tento požadavek obsahují: Stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby zatížení, která na ni budou pravděpodobně působit v průběhu výstavby a užívání, neměla za následek : a) zřícení stavby nebo její části, b) větší stupeň nepřípustného přetvoření, c) poškození jiných částí stavby nebo technických zařízení nebo instalovaného vybavení v důsledku většího přetvoření nosné konstrukce, d) poškození v případě, kdy je rozsah neúměrný původní příčině
37
Význam obecných termínů používaných v interpretačních dokumentech Trvalým zabudováním výrobku do stavby se rozumí, že - jeho odstranění snižuje funkční schopnosti stavby a že - vyjmutí nebo výměna výrobku jsou stavebními činnostmi Určené použití Určené použití výrobku se vztahuje k funkci výrobku, která se předpokládá u výrobku při plnění základních požadavků. Ekonomicky přiměřená životnost Životnost je doba, během níž se ukazatele charakteristik stavby udrží na úrovni slučitelné s plněním základních požadavků. Ekonomicky přiměřená životnost předpokládá, že se berou v úvahu všechna příslušná hlediska, jako jsou: - náklady na projekt, stavbu a užívání, - náklady vznikající z provozních překážek, - rizika a následky porušení stavby během její životnosti a náklady na pojištění k pokrytí těchto rizik, - plánovaná částečná obnova, - náklady na kontrolní prohlídky, údržbu a opravy, - provozní a správní náklady, - odstranění, - hlediska životního prostředí. Zatížení Zatížení, která mohou ovlivnit shodu stavby se základními požadavky, jsou vyvolávána činiteli působícími na stavbu nebo na části stavby. Tyto činitele zahrnují mechanické, chemické, biologické, tepelné a elektromagnetické činitele. Z hlediska plnění základního požadavku lze rozlišovat tyto druhy zatížení: - Stálá zatížení: stálá zatížení způsobená vlastní tíhou, zatížení od základové půdy a od vody, deformace vzniklé při výstavbě apod. - Nahodilá zatížení: užitná zatížení podlah a střech nebo ostatních částí stavby (s výjimkou větru a sněhu), zatížení sněhem a ledem; zatížení větrem (statická a dynamická), zatížení vodou a vlnami, tepelná zatížení, mráz, dynamická zatížení strojními zařízeními, stavební zatížení, atd. - Mimořádná zatížení: náraz, výbuch, seismická zatížení, zatížení od požáru atd. Technické specifikace a řídící pokyny pro Evropská technická schválení Obecně se rozlišují: - Kategorie A: Normy pro navrhování a provádění pozemních a inženýrských staveb a jejich částí nebo s tím spojená zvláštní hlediska s cílem splnit základní požadavky stanovené směrnicí. Normy kategorie A se mají v oblasti působnosti směrnice brát v 38
úvahu tehdy, zabraňují-li rozdíly v právních a správních předpisech členských států vypracování harmonizovaných norem výrobků. - Kategorie B: Technické specifikace a řídící pokyny pro evropská technická schválení, které se výhradně vztahují na stavební výrobky, u nichž se vyžaduje prokázání shody. Obsahují požadavky na funkční a/nebo jiné vlastnosti včetně trvanlivosti, jejichž charakteristiky mohou ovlivnit splnění základních požadavků, i požadavky na zkoušení a kritéria shody výrobku. Rozlišení mezi kategoriemi A a B není určeno ke stanovení různých priorit pro práci na příslušných dokumentech, ale odráží rozdíly v odpovědnostech úřadů členských států a orgánů pro evropskou normalizaci a pro technické schvalování při provádění směrnice. Předpoklady v normách kategorie A a specifikacích kategorie B musí být vzájemně slučitelné. V technických specifikacích kategorie B a v řídících pokynech pro evropská technická schválení musí být uvedeno určené použití (uvedena určená použití) příslušných výrobků Výrobky a charakteristiky, které jsou významné pro základní požadavek Pro přípravu mandátů pro normy kategorie B a pro řídící pokyny pro evropská technická schválení je v příloze uveden výčet výrobků nebo skupin výrobků, které mohou být uváděny na trh a které přispívají ke schopnosti stavby jako celku nebo některých jejích částí plnit základní požadavek. Ke každému výrobku nebo skupině výrobků tohoto výčtu jsou přiřazeny charakteristiky, které odpovídají základnímu požadavku a které je třeba brát v úvahu při přípravě mandátů pro evropské normy a pro řídící pokyny pro evropská technická schválení. Určení životnosti stavebních výrobků ve vztahu k základnímu požadavku Specifikace kategorie B a řídící pokyny pro evropská technická schválení mají obsahovat údaje o životnosti výrobků ve vztahu k jejich určeným použitím a metodám jejich posuzování. Údaje o životnosti výrobku nemohou být pokládány za záruku danou výrobcem, ale jsou brány pouze jako pomůcka při výběru správných výrobků ve vztahu k předpokládané ekonomicky přiměřené životnosti stavby.
4.3.1.2 Požární bezpečnost V příloze I směrnice je uvedena následující definice základního požadavku, která se použije, pokud se na stavbu vztahují předpisy, které tento požadavek obsahují: Stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby v případě požáru - byla po určitou dobu zachována nosnost konstrukce, - byl uvnitř stavby omezen vznik a šíření ohně a kouře, - bylo omezeno šíření požáru na sousední stavby, - mohli uživatelé opustit stavbu nebo být zachráněni jiným způsobem, 39
-
byla brána v úvahu bezpečnost záchranných jednotek.
Úvod k požadavkům na požární bezpečnost Požadavky na požární bezpečnost tvoří velmi důležitou část předpisů pro stavby v zemích EHS. Požární bezpečnost budov zahrnuje požadavky na dispoziční řešení budov a na chování nosných konstrukcí, stavebních výrobků, technických zařízení a požárně bezpečnostních zařízení v podmínkách požáru. Tyto požadavky jsou obvykle formulovány pro různé druhy budov podle jejich využití, jako jsou obytné budovy, hotely, shromažďovací prostory, administrativní budovy, průmyslové provozovny atd., přičemž se bere v úvahu zvláštní riziko uživatelů a zvláštní požární riziko. Strategie požární bezpečnosti Cíle požární bezpečnosti jsou vymezeny v bodech uvedených v definici základního požadavku. Důležitou součástí této strategie je snižování výskytů požárů na nejmenší míru (požární prevence), ale tento dokument nemůže svým rozsahem zahrnout všechny příslušné faktory, jako je například management požární bezpečnosti. Rozvoj a růst požáru závisí na řadě faktorů včetně charakteru a rozmístění obsahu budovy (požárního zatížení), přístupu vzduchu, tepelných vlastností obvodového pláště a účinnosti systému požární ochrany. Reakce vnitřních povrchových úprav prostoru (povrchy jeho stěn a podhledu a podlahové krytiny) na oheň může ovlivnit rychlost rozvoje požáru a kouře, a proto je často regulována. Zatížení Ukazatele charakteristik výrobků se vztahují ke stanovenému zatížení. Termín zatížení je chápán jako mechanické zatížení, tepelné zatížení, zatížení způsobené podmínkami prostředí nebo jejich kombinacemi. Tepelné zatížení zahrnuje sálání, proudění a vedení. Úroveň tepelného zatížení v závislosti na čase je definována stupněm rozvoje požáru, který by při hodnocení chování výrobku v podmínkách konečného použití mohl být simulován výpočtem nebo zkouškou. Pro tepelná zatížení jsou stanoveny tyto úrovně vystavení: - malý zdroj zapálení (např. zápalka) - jednotlivě hořící předměty (např. hořící nábytek, uskladněné materiály v průmyslových provozovnách) - plně rozvinutý požár (např. vystavení skutečnému požáru, normové křivce teplota/čas) Reakci výrobků na oheň lze hodnotit vystavením výrobků sálání, proudění nebo jejich kombinaci. Tepelná zatížení závisejí na druhu, intenzitě a trvání vystavení a lze je s místním působením plamene nebo bez něho charakterizovat : - velikostí plamene, - úrovní sálání, - úrovní přestupu tepla prouděním (teplota a rychlost plynných zplodin hoření) 40
4.3.1.3 Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí V tomto interpretačním dokumentu jsou stanovena hlediska staveb, kterých se může hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí týkat, a určeny výrobky a skupiny výrobků, jakož i charakteristiky vztahující se k jejich uspokojivé funkci, pokud jsou požadovány harmonizované normy. Stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby neohrožovala hygienu nebo zdraví jejích uživatelů nebo sousedů především v důsledku: - uvolňování toxických plynů, - přítomnost nebezpečných částic nebo plynů v ovzduší, - emisí nebezpečného záření, - znečišťování nebo zamořování vody nebo půdy, - nedostatečného zneškodňování odpadních vod, kouře a tuhých nebo kapalných odpadů, - výskytu vlhkosti v částech stavby nebo na površích uvnitř stavby. Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí Při vypracovávání technických specifikací, harmonizovaných norem atd. se musí brát v úvahu rovněž jiné směrnice důležité pro hygienu, ochranu zdraví nebo životního prostředí, např. o ochraně pracovníků. Základní požadavek je v tomto dokumentu pojat z pěti specifických hledisek: - Vnitřní prostředí - Zásobování vodou - Odvádění odpadních vod - Odstraňování tuhého odpadu - Vnější prostředí Ochrana proti hluku je předmětem jiného interpretačního dokumentu. Směrnice se vztahuje na všechny stavby zahrnující pozemní a inženýrské stavby, pokud jsou tyto stavby předmětem předpisů. Základní požadavek na hygienu, ochranu zdraví a životního prostředí se vztahuje na všechny stavby, kde jde o hygienu nebo zdraví jejich obyvatelů, uživatelů nebo sousedů. Povaha těchto ohrožení se může značně lišit podle druhu stavby. Předložený dokument zejména rozvádí hlediska spojená s budovami určenými pro časově neomezené užívání. U některých hledisek základního požadavku jsou však v příslušných částech uvedena specifická ustanovení pro jiné stavby než budovy a pro odpovídající výrobky. Pro stavby a výrobky, které nejsou v tomto základním dokumentu zohledněny, by měla být při zpracování mandátů doplněna specifická ustanovení pod podmínkou, že základní ustanovení tohoto interpretačního dokumentu budou respektována. Formy znečištění a znečišťující látky, které jsou uvažovány v tomto dokumentu, mohou vyvolat několik nežádoucích účinků na zdraví od nevolnosti a potíží smyslového ústrojí až k vážnému poškození zdraví. U některých z nich jsou informace o účincích na zdraví neúplné nebo neprůkazné. Jakmile budou k dispozici hlubší poznatky, bude možno příslušné požadavky revidovat.
41
4.3.1.4 Bezpečnost při užívání Definice základního požadavku se omezuje na riziko těžkého a bezprostředního fyzického poškození vznikající z různých důvodů pro osoby uvnitř nebo v blízkosti stavby. Pojem nepřijatelné riziko lze interpretovat takto: Stavba (včetně jejího nedílného zařízení a vybavení) představuje rizika nehod, která nelze z praktických a ekonomických důvodů plně vyloučit. Při hodnocení přijatelnosti rizika se posuzuje závažnost nehody, pravděpodobnost jejího výskytu a možnost omezení pomocí technicky a ekonomicky přiměřených preventivních opatření. Toto posouzení musí být založeno na základě běžného, nebo běžně předpokládaného užívání stavby. Tento požadavek se vztahuje na tři velké skupiny rizik: a) uklouznutí, pády, nárazy; b) popálení, úrazy elektrickým proudem, výbuchy; c) nehody způsobené pohybujícími se vozidly. První skupina zahrnuje: a) Uklouznutí a nárazy způsobené pádem - u uživatelů stavby spojené se ztrátou rovnováhy, např. pádem, klopýtnutím nebo uklouznutím. b) Přímé nárazy nebo kontakty způsobené následkem: - nárazů uživatelů na pevné nebo pohyblivé části stavby; - nárazů pohyblivých částí stavby na uživatele stavby nebo sousedních objektů; - nárazů padajících předmětů tvořících část stavby na uživatele. Pády Riziko pádů může zahrnovat úrazy, jako jsou podvrknutí, která nemusí být způsobena bezpodmínečně nárazem. Pády mohou rovněž vést k přímému nárazu a tím k úrazům, o kterých je pojednáno dále. Riziko pádů lze dělit na : - pády následkem uklouznutí, - pády následkem zakopnutí nebo klopýtnutí a - pády způsobené překonáním výškových rozdílů a) pády následkem uklouznutí Toto riziko souvisí s koordinačními schopnostmi chodce, typem obuvi a s charakterem povrchu podlahy nebo komunikace. Pokud jde o stavební výrobky, důležitým faktorem je skluznost podlahy nebo komunikace. Požadované ukazatele charakteristik staveb jsou dány mezní hodnotou skluznosti podlahy nebo komunikace a omezením náhlých změn skluznosti. Skluznost závisí na vlastních povrchových charakteristikách podlahy i na okolnostech, jako je výskyt vody nebo oleje na povrchu.
42
Harmonizované normy mají být vytvořeny pro stanovení metody (pokud možno jednotné) a podmínek měření skluznosti se zřetelem na různé parametry: - u podlah nebo jiných odpovídajících povrchů: bosá noha nebo obuv v různém provedení, - u různého stavu povrchu, např. suchý, mokrý, zledovatělý, mastný, vyleštěný. Potřebné jsou třídy skluznosti. Tato klasifikace má zohledňovat, že požadavky na skluznost existují jenom u některých specifických aplikací. Má se rovněž uvažovat stárnutí způsobené opotřebením, povětrnostními vlivy a údržbou. b) pády následkem zakopnutí / klopýtnutí Toto riziko se vztahuje na zranění nebo smrtelné úrazy následkem pádu po zakopnutí a může být způsobeno špatnou viditelností nebo nepravidelností povrchu podlahy včetně náhlých malých výškových nerovností, rozdílů skluznosti a jiných neočekávaných překážek. Aby se předešlo pádům následkem zakopnutí, musí mít stavba v komunikačních oblastech rovný povrch podlah bez náhlých malých nerovností, změn skluznosti nebo malých překážek. Aby se předešlo zakopnutím nebo klopýtnutím způsobeným špatnou viditelností, jsou potřebné minimální normy pro osvětlení, aby se osoby mohly bezpečně ve stavbě pohybovat i v případě úniku. c) pády způsobené výškovými rozdíly a náhlými poklesy Toto riziko vzniká značnými a náhlými výškovými rozdíly podlahy, které mohou vést k těžkým pádům, chybí-li dostatečné ochranné zábradlí. Regulace se zaměřuje na tvar a rozměry různých prostředků vertikálního pohybu ve stavbě. Pro různé druhy staveb platí rozdílné požadavky. Reguluje se sklon, rozměry stupňů a šířka schodů i schodišťová ramena a zábradlí. Maximální sklon ramp se řídí zvláštním zřetelem na bezpečnost a pohodlí osob s omezenou schopností pohybu a orientace. S cílem zabránit pádům, požadují se ochranná opatření u všech výrazných náhlých výškových rozdílů podlahy. Přístupné otvory v površích podlah nebo komunikací mají být pokud možno zakryty mříží nebo roštem.
4.3.1.5 Ochrana proti hluku Uvedený požadavek se může týkat všech staveb, v nichž nebo v jejichž blízkosti se nacházejí osoby, pokud by jejich zdraví mohlo být ohroženo hladinou hluku, kterému jsou vystaveny. Je dále doplněn pojmem pohody pro spánek, odpočinek a práci. Požadavek se zabývá tím, jak lidé vnímají akustické podmínky v jejich prostředí, pokud v tomto vnímání hraje roli stavba. Ochrana proti hluku zahrnuje tato různá hlediska: - ochrana proti hluku šířícímu se vzduchem z prostoru vně stavby, - ochrana proti hluku šířícímu se vzduchem z jiného uzavřeného prostoru, - ochrana proti kročejovému (nárazovému) hluku, 43
-
ochrana proti hluku z technických zařízení, ochrana proti nadměrnému hluku v poli odražených vln, ochrana okolního prostředí proti hluku ze zdrojů uvnitř stavby nebo se stavbou souvisejících.
Ochrana proti kročejovému (nárazovému) hluku Tento požadavek se týká především ochrany proti hluku vznikajícímu nárazy na stavbu nebo část stavby. Ve skutečnosti se jedná o hluk způsobený pohybem předmětů nebo osob po podlaze, schodišti atd. Ochrana proti tomuto typu hluku je charakterizována hladinou akustického tlaku přenášeného stavbou nebo částmi stavby. Předpisy pro stavby nebo jejich části Výpočtové metody Výpočtové metody pro akustickou charakteristiku staveb nebo částí staveb jsou užitečné pro navrhování staveb a pro stanovení požadovaných vlastností výrobků. Tyto metody mohou v případě potřeby pokrývat tato hlediska: - izolace od venkovního hluku, - izolace od hluku z jiného uzavřeného prostoru, - přenos kročejového zvuku, - hladiny akustického tlaku způsobeného technickým zařízením, - doba dozvuku nebo pohltivá plocha, - hladina vnějšího akustického tlaku ze zdrojů uvnitř stavby nebo se stavbou souvisejících. Laboratorní metody Akustická měření se provádějí na prototypech částí stavby ve skutečné velikosti, jako jsou stěny, příčky, podlahy, stropy a střechy, a na technických zařízeních, jako jsou vzduchotechnické systémy. S přihlédnutím k různým národním normám má být vypracována norma pro charakterizaci protihlukových bariér. Předpisy pro výrobky Ukazatele akustických charakteristik výrobků musí být vyjádřeny buď v akustických vlastnostech, nebo v charakteristikách výrobků, jako je plošná hmotnost, které jsou pro ukazatele akustických charakteristik důležité. Tyto vlastnosti musí být použity buď přímo v popisných metodách týkajících se staveb, nebo pro výpočet ukazatelů akustických charakteristik staveb. Skupiny výrobků - podlahové krytiny, plovoucí podlahy Akustické údaje sestávají ze snížení přenosu kročejového zvuku, měřeného a vyjádřeného podle harmonizované normy, a jednočíselné hodnoty. U podlahových krytin majících pohltivé vlastnosti: - činitel zvukové pohltivosti, měřený a vyjádřený podle harmonizované normy
44
4.3.1.6 Úspora energie a ochrana tepla Užití energie uvažované v tomto interpretačním dokumentu Základní požadavek Úspora energie a ochrana tepla je pojímán tak, že stavba musí být při užívání energeticky účinná, a to se zřetelem na místní klimatické podmínky a její určené využití. Předpisy o hospodaření energií se mohou vztahovat na tato užití energie: - vytápění vnitřních prostor; - chlazení vnitřních prostor; - regulace vlhkosti; - příprava teplé užitkové vody; - větrání. Tato užití zahrnují dosažení žádoucích podmínek ochrany životního prostředí u užívaných staveb. Předpisy pro stavby nebo jejich části S cílem omezit spotřebu energie, mohou být požadavky vyjádřeny použitím různých možností. Tyto požadavky musí být svázány s harmonizovanými charakteristikami výrobků. Spotřeba energie souvisí jednak se stavbou nebo jejími částmi, jednak s potřebami uživatelů. V následujícím přehledu jsou uvedeny metody, které se přednostně používají v členských státech k : - vyjádření potřeb uživatelů, - vyjádření energetických požadavků a jejich vazby na charakteristiky výrobků. Vyjádření potřeb uživatelů Jsou určeny tyto body: 1. Hodnocení tepelné pohody v místnostech nebo prostorech s ohledem na všechny příslušné parametry v zimních a letních podmínkách; 2. Hodnocení předpokládané spotřeby teplé užitkové vody; 3. Vyjádření kvality vnitřního ovzduší nebo potřeb větrání. Předpisy pro výrobky Charakteristiky použitých výrobků mohou být určeny a) použitím obecně uznaných návrhových hodnot, které jsou bezpečným určením charakteristik použitých stavebních výrobků, b) výpočtem návrhových hodnot, c) měřením návrhových hodnot, d) stanovením návrhových hodnot z referenčních hodnot.
45
5. KONSTRUKČNÍ VARIANTY PODLAH DLE PRŮMYSLOVÉHO VYUŽITÍ Správně zvolená a provedená konstrukce je základním kriteriem pro podlahu vyhovující všem požadavkům, které na ni budou v průběhu užívání kladeny. Problematika návrhu a výpočtu podkladní většinou betonové vrstvy je již poměrně dobře zvládnuta. Tato betonová část podlahy je často totožná s konstrukční částí celého objektu, ať se jedná o podlahu v prvním podlaží a nebo o stropní konstrukce ve vyšších podlažích. Co se týče dřevěné nášlapné vrstvy je mnoho možností a způsobů provedení a ukotvení k podkladu. U průmyslových podlah je třeba zvážit vhodnost využití dřevěné podlahy jako samostatného plovoucího systému. Z hlediska únosnosti musí tato podlaha ležet na staticky únosné podlahové konstrukci a bylo by tedy vhodné ji s podkladem pevně, avšak pružně spojit. V těch případech, kdy je podklad naprosto rovný a dřevěné pokrytí je malých rozměrů, lze použít různé elastické tmely – zejména na bázi kaučuku. Jedná-li se o dřevěné podlahové prvky větších rozměrů, je vhodné použít zahuštěné lepicí tmely, např. na bázi kaučuku a asfaltu. Pokud je použité dřevo dostatečně vyschlé, lze uvažovat o dřevěné podlaze jako o plovoucím systému uloženém na syntetické podložce tak, že všechny spoje budou upraveny spojením na pero a drážku, a to buď bez lepení, nebo pečlivě slepené. Při lepení lamel na pero a drážku je důležité dodržet montážní předpisy výrobce. Jsou dvě možnosti nanášení: - nanášení na horní dáseň drážky (po dotažení se přebytek vyteklého lepidla musí odstranit), - nanášení na spodní dáseň drážky (očištění není nutné, protože přebytek lepidla vyteče směrem dolů pod dílce). Další možností je zhotovení podkladního roštu a následné kotvení prvků k němu. Tento způsob je však vhodný u podlahových dílců větších rozměrů (velkoformátové parkety a palubky).
5.1 Jednotlivé typy konstrukcí Vzhled podlahy je dán užitým vzorem, způsobem pokládky a především dřevinou. V posledních letech se stává stále více dostupnější materiál z exotických dřevin, což rozšiřuje sortiment nabízených barev povrchů, ale také jejich užitných vlastností. Je to způsobeno zřejmě požadavky na jakost vstupní suroviny a otevřeností trhu, tzn. že i druhy dřevin, které rostou na našem území jsou častěji dováženy z jiných zemí EU. Toto smazává cenový rozdíl mezi exotickými a „domácími“ dřevinami.
46
5.1.1 Průmyslová mozaika Někdy též kantovka. Jedná se o dřevěnou podlahovinu, která je vyrobena z úzkých proužků dřeva skládaných na tupý sraz do skladebných čtverců nebo obdélníků. Tyto skladebné prvky je možno klást různým způsobem, což umožňuje variabilitu vzhledu povrchu. Původně se hojně využívala pro průmyslové provozy jako levná a přitom dostatečně odolná alternativa klasických parket. Výhodné bylo využití suroviny, která neodpovídala požadavkům na parkety. Díky malým rozměrům jednotlivých prvků nepodléhají tyto velkým objemovým změnám; změny jsou v řádu desetin milimetrů a dostatečné množství drobných spár je schopno umožnit lamelkám jejich přirozenou reakci na změny vlhkosti. Protože se jedná o masivní dřeviny, jsou povrchy schopny odolávat vyššímu průmyslovému zatížení. Taktéž je poměrně snadná renovace, neboť tyto povrchy jsou schopny prodělat několikerou obnovu povrchové úpravy včetně broušení bez ztráty svých původních vlastností. V dnešní době je oblíbená u architektů jako zajímavý interiérový prvek, dostává se i do obliby zákazníků. Proto se z průmyslových provozů přesouvá do obytných nebo kancelářských interiérů. Vzhledem k malým rozměrům lamelek je možno tyto vyrobit i z méně kvalitních nebo odpadních přířezů. Toto příznivě ovlivňuje její cenu. Tento typ podlahoviny se nejčastěji dodává ve formě skladebných čtverců rozměru 280 x 280 mm. Soudržnost takového dílce je zajištěna přelepením papírové pásky, která se po položení na připravený podklad odbrousí. Lepení k podkladu se provádí často dvousložkovým PUR lepidlem. rozměry lamelek : šířka 10 - 23 mm délka 160 – 300 mm tloušťka 4 - 25 mm U tuzemských dřevin bývají často lamelky orientovány opačně, tzn. tloušťka lamelky je zaměněna za šířku.
obr.1 – skladebný soubor lamelek [15] 47
obr. 2 - vzhled hotové průmyslové podlahy z buku [9]
obr. 3 - průmyslová mozaika v interiéru [16]
5.1.2 Špalíkové podlahy Jedná se o řezané špalíky různých tvarů (nejčastěji krychle nebo kvádry), které jsou kladeny příčným řezem k povrchu. Způsobů kladení je celá řada, včetně možnosti vytvoření spár mezi jednotlivými špalíky nebo ponechání beze spár. Vzhled podlahy opět záleží na druhu dřeviny, výskytu jádra a barevnosti a také velikosti a tvaru špalíků. Své hojné uplatnění nacházely na přelomu 19. a 20. století; známé jsou však již ze 14. století. V USA i Evropě byly často užívané jako venkovní dláždění ulic mnoha měst, později byly instalovány do průmyslových hal automobilek i oceláren. Venkovní dláždění bylo výhodné v okolí nemocnic a dalších objektů, kde je vyžadována nižší míra hluku z uličního provozu, snadno se udržovaly, byly příjemné pro chůzi a vznikal rovnější povrch než u dlažby kamenné.
48
Dnes se s nimi setkáme opět v různých luxusních zařízeních, ale jsou využívané i do dalších objektů. Nejčastěji se jedná o stáje. Jsou výhodné pro svůj vzhled i trvanlivost. Také pro ustájené koně jsou příjemnější než jiné povrchy (holý beton). Ve stájích se jedná o tradiční konstrukci využívanou a praxí ověřenou již v historii. Nejčastěji je v těchto objektech kladena do urovnaného lože z křemičitého písku, které je kladeno na betonový povrch. Mezi špalíky se ponechávají spáry, které se mohou opět vysypávat tímto pískem. Tyto konstrukce jsou vhodné i do vysoce mechanicky zatížených provozů pojížděných stroji. Rozměry špalíků: šířka 50 -160 mm délka 50 - 160 mm tloušťka 60 - 100 mm
obr.4 - špalíková podlaha s vyplněnými spárami [13]
obr. 5 - bezespáré špalíkové podlahy [13] 49
obr. 6 - historie -dláždění ulic v USA [13]
5.1.3 Parketové podlahy Klasické parkety jsou používány pro všechny typy interiérů i provozů. Výhodou je jejich univerzálnost použití, odolnost, vzhled atd. Dříve se vyskytovaly poměrně často, využívány byly i jako sportovní povrchy. Dnes jsou však na tyto povrchy kladeny vyšší požadavky a proto se tyto používají méně. Do průmyslových provozů jsou dnes používány ještě méně než předchozí popsané typy. Důvodem bude cena ovlivněná vysokou poptávkou po těchto podlahách do obytných i kancelářských prostor. V průmyslových závodech budou k vidění v administrativní nebo reprezentativní části, ale i ve výrobě s nižším zatížením.
obr. 7 - parketové podlahy -rybinovitý vzor [16]
50
obr. 8 - parketové podlahy -řemenový vzor [16]
5.1.4 Další typy podlah Mezi další typy mohou patřit celomasivní a velkoformátové parkety a palubky, laminátové podlahy a další typy velkoformátových podlahovin. Tyto podlahy nejsou využívány v průmyslových provozech, buď pro svoji vysokou cenu a nebo nedostatečné jakostní vlastnosti. Nejčastěji se s nimi setkáme v bytových prostorech, nebo v budovách veřejné vybavenosti.
5.2 Zatížení U návrhu průmyslové podlahy musí být zřejmé, do jakého provozu bude instalována a jaké jsou na ni kladeny požadavky. Teprve po seznámení se všemi požadavky a okolnostmi provedení a používání může být navržena ta správná podlahová konstrukce. Projektování a úspěšná realizace jsou závislé na návrhu jednotlivých vrstev, jejich tloušťky, složení vrstev a technologie jejich zhotovení. Nejdůležitější roli při výběru a rozhodování o podlaze bude hrát zatížení, kterému bude konstrukce vystavena.Vzhledem k cenám podlahové konstrukce musí být navržena taková podlaha, která bude nejlépe vyhovovat stanoveným požadavkům, bude odolávat opotřebení a bude snadno udržovatelná. Značnou výhodou celomasivních podlah je možnost jejich snadné a několikanásobné rekonstrukce, co se týče povrchu, ale i výměny celých poškozených částí.
51
Základní typy zatížení : 1) statické – stabilní výrobky, police, regály 2) dynamické – rytmický pohyb velkého počtu osob ve stejném taktu 2a) dynamické stabilní – lehké stroje bez vlastního základu – vibrační, rázový účinek 2b) dynamické rázové - těžké stroje s vlastním základem, působící svými dynamickými pohyby ve své základové spáře na okolní terén rázy, které mohou ovlivňovat stabilitu podlahové desky, případně i části objektu 2c) dynamické pojízdné – manipulační vozíky, kolové zvedací prostředky apod.
5.3 Základní požadavky na průmyslovou podlahu Na průmyslovou podlahu je kladeno mnoho užitných požadavků. Vzhledem k tomu, že každá vrstva podlahy je zhotovena z jiného materiálu s velmi odlišnými vlastnostmi, musí být umožněno materiálům přizpůsobovat se přirozeným způsobem okolním podmínkám (teplota, vlhkost). Musí být vymezeno rozmístění dilatačních spár v podlaze, jejich úprava případně jiná plošná přerušení podlah. Dále jsou důležité prostupy podlahou (potrubí, technologická zařízení, sloupy, dilatování podlahy od stěny, uložení prvků a rozvodů v podlaze) tak, aby nedošlo k poruše prostupujícího zařízení ani podlahy. Velikost jednotlivých polí betonové podlahy musí být stanovena výpočtem, s přihlédnutím k velikosti tření mezi vrstvami konstrukce, případně účinnosti kluzné mezivrstvy. Základní požadavky : - izolace proti difúzi zemní vlhkosti - vodotěsná izolace proti spodní vodě - tepelná izolace - izolace proti prostupu radonu - izolace proti prostupu zvuku - izolace proti přenosu vibrací - nízká tepelná vodivost konstrukčních vrstev - maximální rovinnost povrchu - protismykový povrch - bezprašnost - stálobarevnost - odolnost proti nárazům - odolnost proti ropným látkám - odolnost proti kyselinám - nepropustnost pro určité typy záření Musí být respektována řada dalších požadavků, diferencovaných podle celkového budoucího užití objektu. Nelze opominout ani podlahy v uzavřených nevytápěných
52
prostorech, kde jsou tyto podlahy vystavovány velkým teplotním rozdílům.Dále je důležitá údržba podlahy. V první fázi jsou náklady na zhotovení podlahy, ve druhé fázi náklady spojené s údržbou po celou dobu životnosti. Třetí fází je úvaha o časovém horizontu, kdy může dojít k morálnímu zestárnutí podlahy, spočívající v neuspokojování požadavků dané doby, nebo ve většině případů k jejímu fyzickému zestárnutí, které reprezentuje ukončení provozní způsobilosti podlahy a signalizuje nutnost zásadní rekonstrukce případně úplné výměny.
5.4 VLASTNOSTI PRŮMYSLOVÝCH PODLAH 5.4.1 Vybrané vlastnosti s největším vlivem na funkčnost - Protikluznost Protikluznost podlahy je schopnost povrchu klást třecí odpor klouzavému pohybu. Je hlavně ovlivněna – hmotností osoby, rychlostí a druhem pohybu, materiály, zpracování obuvi, povrchu podlahy, stavu podlahy (mokrá, suchá, znečištěná – např.prachem). Hodnota optimální protikluznosti závisí na konkrétním užití povrchu. - Obrusnost - neboli odolnost proti oděru – schopnost odolávat déletrvajícímu pohybu drsné zatížené plochy po podlaze. Hodnotou obrusnosti se dá vyjadřovat určitý stupeň kvality povrchu. I tato vlastnost podlah vychází z kvality povrchové úpravy. - Dilatace - je reakce podlahy jako celku změnou plošného rozměru na vnější faktor – nejčastěji teplota nebo vlhkost. Pokud nebude mít podlaha možnost dilatace, dojde k její místní nebo plošné deformaci, což je problém nejen estetický, ale hlavně funkční. Tyto problémy se následně řeší velmi složitě a nákladně. Je potřeba zajistit dilataci nejen nášlapných vrstev (většinou dostatečnou mezerou mezi podlahou a zdí – překrytou podlahovou lištou), ale i samotného podkladu (beton,asfalt) vytvořením polí oddělených spárou vyplněnou pružným materiálem. Při pokládce ve velkých prostorech je nutno přihlížet k vlastnosti dřeva přizpůsobovat se vlhkostním změnám klimatu a vytvořit dilatační spáry i v samotné nášlapné vrstvě. Rozmístění spár závisí na konkrétním projektu a podmínkách klimatu v pracovním prostředí. - Tlumení síly - stanovuje schopnost podlahy absorbovat nárazy způsobené provozem. Tato vlastnost vychází z fyzikálního principu akce a reakce. Zároveň vhodná míra útlumu omezí přenos hluku a vibrací do nosných konstrukcí objektu. Doporučená míra této vlastnosti je určitým kompromisem.
53
- Světelná odrazivost - udává množství odražených světelných paprsků od povrchu. Měla by být taková, aby nedocházelo k oslnění pracovníka, což by mohlo způsobit úraz (např. srážka s jiným pracovníkem nebo překážkou, poranění o pohybující se nástroj, atd.). - Maximální zatížitelnost - udává maximální možné zatížení působící na jednotku plochy, při kterém nedojde k trvalému porušení podlahy a po skončení působení se podlaha vyrovná zpět do svého původního tvaru. Tato vlastnost je ovlivněna hlavně druhem zatížení (statické nebo dynamické). - Stupeň hořlavosti - udává odolnost podlahy proti působení zvýšených teplot a případně požáru. Tato vlastnost je hlavně ovlivněna použitými materiály, vlhkostí a teplotou prostředí i podlahy. V této oblasti je důležitá také rychlost šíření plamene po povrchu – na podlaze je poměrně nízká – asi třetinová oproti šíření na stěně. Naopak nejvyšší je na stropním podhledu – pětinásobná oproti svislé stěně . V průmyslových provozech platí zvláštní požární předpisy, o nichž je pojednáno dále. - Stálobarevnost - je to schopnost podlahy zachovat si buď svojí přirozenou nebo dodatečnou barevnost a ovlivnit tak funkčnost podlahy. Tato vlastnost je důležitá při barevném rozlišení pracovišť a vyznačených komunikací a zón. Je ovlivněna množstvím dopadajících světelných paprsků (hlavně slunečních a UV záření) na podlahu. - Zvukový útlum - schopnost podlahy utlumit zvukové rázy způsobené pracovními úkony (stroje, osoby). Tato vlastnost je důležitá hlavně u hal, kde jsou pracoviště ve více podlažích a zvuk by byl přenášen do nižších podlaží, což by nepříznivě ovlivňovalo hladinu hluku v prostředí. - Tepelný odpor - vyjadřuje, jak je konstrukce schopna vést teplo. Je důležitý zejména u podlah položených na terén nebo na stropní konstrukci nad venkovním prostorem nebo nevytápěným prostorem. Při nedostatečném tepelném odporu vznikají tepelné ztráty, povrch podlahy má nízkou teplotu a může se na něm srážet vlhkost. - Další faktory V průmyslových provozech vzniká mnoho faktorů, které ovlivní užitné vlastnosti povrchu. Záleží na druhu provozu, v němž je podlaha instalována. Mohou být použity různé způsoby kotvení strojů a další různé doplňky, které provoz vyžaduje. Je důležité překrytí vznikajících spár, stejně jako spár u stěn a různých prostupů podlahovými konstrukcemi. Rovněž je důležité barevné vyznačení nebezpečných prostorů - musí být vyznačeno kontrastně vůči použitému typu podlahy.
54
5.4.2 Povrchová vrstva průmyslové podlahy Povrchová vrstva musí vykazovat vyhovující pevnost, povrchovou rovinnost, bezpečnou skluznost povrchu, odolnost proti obrusnosti, stálobarevnost, atd. Vlastnosti povrchu jsou dány povrchovou úpravou. Ta ovlivní především skluznost povrchu. Je důležité, aby tato vlastnost odpovídala normovým požadavkům, aby nedocházelo k pracovním úrazům způsobeným uklouznutím a následným pádem. Také je důležitá odolnost povrchové úpravy proti opotřebení, protože by v průběhu celé životnosti měly být zajištěny stejné vlastnosti povrchu. K povrchové úpravě bude nejčastěji použito různých speciálních laků, které by měly být tvrdé, aby odolaly zatížení, avšak dostatečně pružné, aby nebyly poškozeny objemovými změnami dřeva. Rovněž na tmely vyplňující spáry mezi dílci budou kladeny obdobné požadavky. Důležité jsou také výplňové hmoty použité do dilatačních spár případně kolem prostupujících prvků.
5.4.2.1 Povrchová úprava Správně zvolená povrchová úprava průmyslové podlahy ovlivní nejen její životnost, ale i funkční a estetické vlastnosti. Zvolený nátěrový systém musí vyhovovat daným podmínkám použití. 1) Podlahy opatřené povrchovou úpravou již ve výrobě (tzv. fertigparkety) U lakovaných podlah ve výrobě se opakovaně nanáší pomocí polévacích strojů několikanásobná vrstva laku, která je následně vytvrzována pomocí UV záření. Výsledkem je vysoce odolná nášlapná vrstva s kvalitou povrchu, která je u dodatečně prováděného lakování obtížně dosažitelná. Můžeme se také setkat s takovým způsobem výroby, kdy je podlahová lamela vyrobena nejdříve v rozměrech o něco málo větších a teprve po nalakování je ofrézována na přesné rozměry. Výhodou je dokonale pravoúhlá hrana lamely a tím i přesné lícování lamel při pokládce podlahy. Lakováním ve výrobě jsou upravovány podlahy, které jsou pokládány zpravidla plovoucím způsobem a jsou vybaveny zámkem pro spojování lamel, nebo spojem perodrážka. Pokud jsou tyto podlahy vyrobeny s dostatečně silnou nášlapnou vrstvou masivního dřeva, je možno továrně lakovanou podlahu později podle potřeby renovovat. Hlavní výhodou továrně lakovaných podlah je velmi kvalitní povrchová úprava, dosahovaná několikanásobným lakováním (až 6 vrstev laku) a zejména vytvrzováním pomocí UV záření, v ideálních podmínkách výrobní linky. Nevýhodou může být skutečnost, že na položené podlaze můžeme proti světlu vidět jednotlivá napojení podlahových dílců (obrysy spár). Jedná se pouze o optický efekt a tato napojení nepředstavují výrazná omezení z hlediska užitných vlastností. Podobnou technologií jako lakované podlahy jsou vyráběny také podlahy s povrchovou úpravou voskem a olejem. 2) Podlahy upravované (lakované nebo olejované) po položení Do této skupiny můžeme zařadit všechny dřevěné podlahy, vyráběné a dodávané bez povrchové úpravy, které se upravují teprve po pokládce. Výhodou tohoto způsobu
55
je průběžný jednolitý povrch finální úpravy. Nevýhodou může být skutečnost, že při lakování podlahy mohou do čerstvého laku napadat nečistoty.
5.4.2.2 Vhodné přípravky k povrchové úpravě Laky Lakování podlahy probíhá v několika krocích. Nejdříve se aplikuje základní lak, který impregnuje dřevo a zabrání vnikání laku do spár mezi parketami. Pokud totiž zateče lak mezi jednotlivé podlahové dílce, dojde k jejich slepení. To je nežádoucí stav, který způsobí, že podlaha nemůže správně pracovat v celé své ploše, což se v případě změn teplotních a vlhkostních podmínek v místnosti projeví výskytem nepřiměřeně velkých spár. Základní laky jsou proto často používány v tixotropní konzistenci a mohou být nanášeny stěrkou. Na základní lak se aplikuje jedna, nebo více vrstev vrchního laku. Vrchní laky mohou být prováděny jako lesklé, pololesklé a nebo matné. Výhodou lakování je možnost získání vyšší odolnosti povrchu, než umožňuje přirozená tvrdost vybrané dřeviny. Jednotlivé typy laků na podlahy (dle složení) : - 2-komponentní kyselinou tvrdnoucí laky - velkou výhodou těchto laků je nízká cena, snadnost zpracování, vysoká schopnost zvýraznění struktury dřeva, jeho dobré mezibroušení a vysoká konečná tvrdost. Nevýhodou jsou emise rozpouštědel a případně formaldehydu do ovzduší při zpracování. Tyto laky jsou ideální pro lakování dřevěných schodišťových stupňů. - 2-komponentní polyuretanové laky (rozpouštědlové) - jsou to laky určené do velmi zatížených prostorů. Vyznačují se velmi dobrou mechanickou i chemickou odolností. Mají dobrou brousitelnost a jsou trvale elastické. Nežloutnou a zvýrazňují kresbu dřeva. Nevýhodou je vyšší cena a emise rozpouštědel do ovzduší při zpracování. - 1-komponentní olejové laky- tento druh laků je vyroben na bázi uretan-alkydových pryskyřic a je určen pro silně namáhané podlahy. Výhodou je nízká cena a dlouhá doba zpracovatelnosti. Zvýrazňují kresbu dřeva a nezpůsobují boční klížení, proto mohou být používány i jako základní laky. Nevýhodou je dlouhá doba schnutí a horší brousitelnost. Nejsou vhodné na světlé dřeviny (zabarvují). - 1- a 2-komponentní vodní laky - tyto laky jsou vyráběny na bázi vodou ředitelných polyuretanových a akrylátových pryskyřic. Také tyto laky obsahují zpravidla organická rozpouštědla, jejich obsah však obvykle nepřekračuje 10%. Stálým vývojem je dosahováno stále lepších parametrů a dnes jsou tyto laky srovnatelné s ostatními výše uvedenými druhy. Velkou výhodou je to, že jedná o ekologicky šetrné výrobky. Jsou vyráběny v různých stupních lesku a matu.
56
Oleje a vosky Základní suroviny jsou přírodní, zejména lněný, slunečnicový, nebo bodlákový olej a včelí nebo karnaubský vosk. Oleje, na rozdíl od laků, nevytvářejí na povrchu podlahy žádný film ani vrstvu. Představují prodyšnou a do hloubky dřeva působící impregnaci. Vykreslují a zvýrazňují přirozenou strukturu dřeva a zachovávají přirozeně matný vzhled. Oleje nezpůsobují boční klížení hran jednotlivých podlahových dílců (nelepí je k sobě). Obvykle se používá kombinace olejů a vosků, v jednom výrobku, kde olej dřevo impregnuje a vosk jej chrání na povrchu. Olejované podlahy jsou málo odolné proti chemikáliím a stopám po gumových podrážkách bot, pokud nejsou dodatečně ošetřeny vosky a speciálním mýdlem. Oleje nejsou příliš vhodné do průmyslově využívaných prostorů.
5.4.2.3 Mechanicko-fyzikální vlastnosti dřevin využitelných pro průmyslové podlahy Povrchová úprava, ale i celá nášlapná vrstva průmyslové podlahy může být poškozena statickým zatížením - a to zejména nohami pracovních stolů, různých strojů a dalšího vybavení provozů. Proto je důležité znát tvrdost použité dřeviny. Tvrdost je vyjádřena jako odpor proti vnikání definovaného zkušebního tělíska. Nejznámější jsou dvě metody: - Brinellova metoda - spočívá ve vtlačování ocelové kuličky průměru 10 mm zkušebním strojem do zkoušené plochy dřeva stabilní silou podle hmotnosti a tvrdosti materiálu (100; 200; 1000 N) Tvrdost materiálu se poté přepočte dle vzorce : HB =
2⋅ F
π ⋅ D ⋅ (D − D 2 − d 2 )
(MPa)
...kde F - síla působící na kuličku (N); D - průměr kuličky (mm); d - průměr otlačené plochy ve dřevě (mm); - Jankova metoda - spočívá ve vtlačování ocelové polokuličky o poloměru 5,64 mm do hloubky 5,64 mm. To způsobí otlačenou plochu rovnou 1 cm2. Síla potřebná k zatlačení razníku přímo udává tvrdost na 1 cm2, která se pak přepočte na MPa.
HJ =
F (MPa) π ⋅r2
... kde F - síla potřebná na zatlačení razníku (N); r - poloměr razníku (mm)
57
Statická tvrdost na čelních plochách dřeva je vyšší než na bočních plochách. U jehličnanů je tento rozdíl okolo 40 %, u listnatých dřevin pak okolo 30%. U většiny druhů dřevin není výrazný rozdíl ve tvrdosti na radiální a tangenciální ploše. Výjimku tvoří dřeviny s výraznými dřeňovými paprsky (dub, buk, jilm,...), kde je tvrdost v radiálním směru vyšší asi o 5 - 10 % než v tangenciálním. U jehličnatých dřevin je rovněž rozdíl ve tvrdosti jarních a letních přírostů, což může mít za následek snadnější opotřebení povrchu v oblasti jarního dřeva (tato vlastnost je naopak často využívána a je dosahováno zajímavého efektu především v prostorech pro bydlení u různých obkladů stěn, ale i podlah). Rovněž výrazné suky budou podléhat opotřebení jinak než okolní dřevo.
Tabulka tvrdosti podle Janka Dřevo Bambus Bílý ořech Blahovičník Borovice bahenní Borovice ježatá Bříza Buk Cedr Cypřiš Douglaska Dub Iroko Jasan Javor Kaučukovník Lípa Mahagon Olše Ořech Topol Třešeň Teak
Tvrdost 1800 1820 1910 870 690 1260 1300 350 1375 660 1290 1260 1320 1320 984 410 800 590 1010 540 950 1000
Tvrdost dřeva - MPa při w = 12% dřevina
čelní
radiální
tangenciální
borovice
28,5
24
25
smrk
26
10
10
modřín
43,5
29
29
javor
76
55,5
50
bříza
46,5
37
33
buk
61
43,5
44,5
dub
67,3
56
49
olše
40
27,5
25
jasan
80
59
67
akát
97
68
78
tab.14 – tvrdost dřeva [10]
tab.13 – tvrdost dřevin dle Janka [9]
58
Charakteristické hodnoty důležitých vlastností pro podlahy u vybraných dřevin dřevina
střední hustota (w=12 %) - kg/m3
sesychání v % na 1% změny vlhkosti
pevnost při namáhání N/mm2
radiální
tangenciální
tlak
ohyb
borovice
520
0,19
0,36
45
80
smrk
460
0,19
0,39
40
68
modřín
600
0,14
0,3
48
93
javor
640
0,2
0,3
49
95
bříza
660
0,29
0,41
60
120
buk
710
0,2
0,41
60
120
dub
710
0,16
0,36
52
95
olše
530
0,2
0,31
41
80
jasan
750
0,21
0,38
50
105
ořech
670
0,18
0,29
65
133
akát
740
0,26
0,38
60
130
tab.15 – vybrané vlastnosti dřevin vhodných pro průmyslové podlahy [8]
5.5 UPLATNĚNÍ DŘEVĚNÝCH PODLAH PRO VYBRANÁ PRŮMYSLOVÁ ODVĚTVÍ Tato část se zaměří na konkrétní požadavky do jednotlivých průmyslových provozů.
5.5.1 textilní průmysl V tomto odvětí nacházely dřevěné podlahy značné využití ve všech druzích provozů, většinou však v takových, kde nedocházelo ke styku s chemickými látkami (barvírny apod.). Základní požadavky na podlahu v těchto provozech vychází z odolnosti proti mechanickému poškození, odolnosti povrchu, protiskluznosti, rovinnosti, snadné čistitelnosti a stálobarevnosti. Jako vhodné konstrukce podlah mohou být parketové nebo průmyslová mozaika. Většinou však nebudou vhodné do provozů s těžkými a vibrujícími stroji, spíše do lehčích zatížení jako např. provozy, ve kterých pracují pracovníci na malých strojích (šicí provozy, střihárny, atd.)
5.5.2 farmaceutický průmysl V tomto odvětví budou podlahy zatíženy hlavně chemickými látkami. Využití naleznou především ve skladech léčiv a lékárenských přípravků. Tyto sklady musí být vzhledem ke skladovaným látkám klimatizovány, proto i dřevěné podlahy budou ve stabilním prostředí a nebudou podléhat změnám rozměrů způsobených měnící se vlhkostí. Přímo ve výrobě léčivých látek budou vystaveny velmi agresivnímu prostředí.
59
5.5.3 potravinářský průmysl Potravinářský provoz patří z hlediska zatížení podlahy k těm nejtěžším. Na povrch podlahy působí mnoho vlivů ovlivňujících životnost podlahy a bezpečnost pro uživatele. Správnou volbou povrchu podlahy si investor předurčuje její funkčnost po dlouhá léta a podlaha je také důležitým architektonickým prvkem celého výrobního prostředí. Podlaha je pro zpracovatele potravin jednou z nejdůležitějších stavebních částí provozu. Její kvalita je sledována ze všech možných úhlů pohledů nejen samotným uživatelem, ale i státními orgány, které zde zastupují konečného zákazníka a zaměstnance. - Požadavky Kontrolní úřady prostřednictvím jejich zákonů a prováděcích vyhlášek požadují pro podlahy v potravinářství následující vlastnosti: - nepropustnost - snadná čistitelnost, možnost dezinfekce, snadné odstranění odpadů - bez viditelných pórů na povrchu - odolná hnilobě. - Podlaha musí být položena tak, aby odtékala voda. - Podlahy, stěny, stropy musí být vyrobené z dobře čistitelných, nepropustných a nekorodujících materiálů. - Musí být oblé spojnice stěn s podlahou. Žádné jiné požadavky a konkrétní údaje na podlahy neexistují. Další podrobné požadavky stanovuje investor a provozovatel svému dodavateli. Není možno provést velké spádování podlahy (nepoužitelná pro provoz s vozíky) je tedy na místě požadavek kontrolních orgánů stahovat vodu z povrchu gumovou stěrkou. Legislativa v současnosti nezná pojem pro přímý a nepřímý styk s potravinou. Materiál je buď do potravinářského provozu vhodný nebo nevhodný. - Odolnost Každý potravinářský provoz má svá specifická zatížení podlahy. V tomto provoze je podlaha velmi namáhána mechanicky pádem nářadí, pojezdem vozíků s malými koly apod. Je zde vysoké chemické zatížení (kyseliny a zásady cca do 5% koncentrace). Důležitým faktorem pro odolnost v potravinářském prostředí je teplotní šok. Požadavky na odolnost se dají shrnout následovně: - Chemická odolnost - Mechanická odolnost - Odolnost proti teplotnímu šoku za vysokých teplot - Konstrukce Do potravinářských provozů s vysokým zatížením (masny, jatka, přímá výroba mléčných potravin) tedy dřevěné podlahy nejsou vhodné, vhodnější mohou být do provozů s nižším zatížením (výroba pečiva, cukrovinek, ...) Důležitá je bezespárá podlaha kvůli její snadné čistitelnosti. Vhodné tedy mohou být všechny zmíněné typy dřevěných průmyslových podlah, musí však být dbáno na jejich správné provedení a na stabilní klima v prostředí. 60
5.5.4 strojní průmysl Hojně byly využívány dřevěné špalíkové podlahy pro strojní i automobilový průmysl do poloviny minulého století. Základní požadavky na podlahu v těchto provozech vychází z odolnosti proti mechanickému poškození, odolnosti povrchu, protiskluznosti, rovinnosti, snadné čistitelnosti a stálobarevnosti. Jako vhodné konstrukce podlah může být průmyslová mozaika nebo dřevěná špalíková podlaha. Většinou však nebudou vhodné do provozů s těžkými a vibrujícími stroji, spíše k lehčím zařízením a na pracoviště, kde pracovníci používají drobné nebo ruční stroje.
5.5.5 další druhy provozů Kromě vyjmenovaných je celá řada průmyslových odvětví, ve kterých by dřevěné podlahoviny našly své využití. Pravděpodobně nebudou využity jako celoplošná krytina, pouze v určitých částech, kde pro své vlastnosti budou výhodné. Jak vyplývá z definice průmyslové podlahy uvedené v ČSN 74 4505, lze za průmyslovou podlahu považovat každou podlahovou konstrukci, která je vystavena zatížení větší než 500 kg /m2. Proto i například v prostorech, které nejsou čistě výrobní, budou podlahové konstrukce vystaveny značnému namáhání. Velmi vhodné mohou být dřevěné podlahy do autosalonů. Zde mohou být využity luxusnější dřeviny pro zlepšení architektonického vzhledu prostoru. Stejně jako mnoho druhů dřevin se dají použít i všechny typy dřevěných podlahovin pro docílení neobvyklého vzhledu podlahy. Prodejce musí umět zaujmout nejen zbožím, ale i prostorem, v němž toto zboží nabízí. Rovněž knihovny jsou místem, kde je podlahová konstrukce značně namáhána zatížením od regálů s knihami. Veřejné prostory by měly být reprezentativní, proto i např. zmiňované knihovny nebo prodejny knih mohou být místem, kam lze úspěšně použít dřevěnou podlahu průmyslové konstrukce. Pro tělocvičny a sportoviště jsou vyvinuty speciální podlahové konstrukce. Avšak pro posilovny a různá fitness centra, ve kterých jsou umístěny posilovací stroje často robustní konstrukce mohou dřevěné podlahy dobře plnit požadované užitné vlastnosti.
obr. 9 – průmyslová mozaika ve fitness centru [16] 61
5.5.6 Vlastní návrh konstrukce pro plnění požadavků průmyslových podlah textilní a kožedělný průmysl Jako vhodné konstrukce mohou sloužit parkety, průmyslová mozaika i špalíkové podlahy. Podlaha by neměla být vystavena působení chemických látek a vody (barvírny apod.) ani zatížení těžkými vibrujícími stroji. vhodná jsou tedy do lehčích provozů s nižším zatížením a větším podílem lidské práce (šicí dílny, střihárny apod.) strojní a automobilový průmysl Vhodné mohou být špalíkové podlahy, průmyslová mozaika, případně i parkety. Neměly by být instalovány do provozů s výskytem agresivních chemických látek, působením vody nebo častým výrazným střídáním teplot. Vhodné budou do provozů s nižším zatížením a větším podílem lidské práce. farmaceutický průmysl Jako vhodné budou bezespáré podlahy kvůli snadné čistitelnosti - průmyslová mozaika nebo parkety. Neměly by být instalovány do výrobních částí, mohou být vhodné do výzkumných pracovišť a skladů. potravinářský průmysl Rovněž bude platit požadavek na snadnou čistitelnost, budou tedy vhodné bezespáré parkety nebo průmyslová mozaika. Nejsou vhodné do provozů s vysokým stupněm znečištění a působením vody (jatky, pivovary), vhodné mohou být do pekáren, výroby cukrovinek apod. drobné dílny a další provozy Jedná se o truhlářskou a nábytkářskou výrobu, výrobu hudebních nástrojů, tiskárny, výroba elektroniky, a mnoho dalších. Mohou být instalovány všechny vyhovující konstrukce. Záleží na druhu provozu a podmínkách.
62
6. POŽADAVKY NA MONTÁŽ A ÚDRŽBU 6.1 Montáž Každá podlahová konstrukce má specifické požadavky na montáž a je důležité, aby tuto činnost vykonávala firma s dostatečnými zkušenostmi. Pro správnou funkci zvolené podlahy je tedy důležité důkladně a správně provést její montáž. Pro montáž dřevěných podlahovin je specifikován požadavek na umístění v normě EN 14 342.
6.1.1 Faktory ovlivňující montáž 6.1.1.1 Vlhkost Má největší vliv na jakékoliv zabudované dřevo v prostoru. Čím větší jsou výkyvy vzdušné vlhkosti mezi „suchým a mokrým“ obdobím, tím větší je pravděpodobnost vzniku spár. Každá spára je nepříznivá z důvodu porušení celistvosti povrchu. Ve spárách se snadněji drží nečistoty, vznikají bakterie, dochází k opotřebení povrchové úpravy, mění se mechanické vlastnosti podlahy. - VLHKOST PROSTŘEDÍ V každém prostoru ať obytném či výrobním se liší vlhkost vzduchu. Ta se navíc mění i s ročním obdobím, topnou sezónou a přítomností osob nebo výrobní technologie, která svým provozem způsobuje změny vlhkosti okolního vzduchu. Nejnepříznivější vliv je střídání relativní vzdušné vlhkosti, které má za následek změnu rovnovážné vlhkosti ve dřevě a s tím související rozměrové změny jednotlivých dílců. To způsobí vznik spár mezi jednotlivými dílci, případně dalších poruch. Pokud jsou dílce k sobě ve spoji lepeny, může dojít k „utržení“ v jedné spáře, která může být velká i desítky milimetrů. To vede k dalším poruchám celé podlahové konstrukce - usazování nečistot, rozvoj bakterií ve spáře, zatékání vody (např. po úklidu) a další rozměrové změny; v případě pojíždění vozíky zvýšené mechanické opotřebení dílce v oblasti spáry. Pokud dojde k velkému zvýšení vlhkosti může dojít k „vyboulení“ dílců, stlačení ve spárách (což je do určité míry žádoucí), případně k jedné velké vydutině celé podlahy. Proto je důležité znát prostředí a podmínky provozu a následně navrhnout správnou konstrukci podlahy, hlavně co se velikosti dílce týče a následně vzniku spár mezi nimi. - VLHKOST PODKLADU Podklad, na nějž je montována dřevěná konstrukce musí mít takovou vlhkost, aby nedošlo vlivem jejího uvolňování a příjímání dřevěnými prvky k některým výše popsaným poruchám. Nejčastěji se jedná o nedostatečně vyzrálý beton nebo litý potěr. Vlhkost podkladního betonu by se měla pohybovat do 2 % v celém svém objemu. Často jsou povrchové vrstvy vysušeny dostatečně, ale podkladní vrstvy mají stále vysokou vlhkost. Podkladní beton pod dřevěné podlahy by měl vysychat přibližně 4 - 6 měsíců. To se však v dnešní době rychlé výstavby často zanedbává. Problematikou betonu a jeho zkoušením se zabývají normy ČSN řady 73 13.
63
Na určení vlhkosti podkladního betonu existuje několik metod: a) vlhkoměry (nejčastěji pracují na principu měření elektrické veličiny) - pro přesné určení vlhkosti betonu v požadovaném rozsahu nejsou většinou dostatečně přesné. Konkrétní postup provádění měření by měl být uveden u každého měřicího přístroje. b) váhová metoda - spočívá ve stanovení hmotnosti absolutně suchého vzorku a následného přepočtení původní vlhkosti vzorku. Tato metoda je nejpřesnější metodou určení vlhkosti a je také referenční metodou při posuzování přesnosti ostatních metod. Pracovní postup při gravimetrické metodě spočívá ve zjištění hmotnosti vlhkého vzorku betonu a absolutně suchého vzorku po jeho vysušení při teplotě 103 ± 2°C. Sušení se kontroluje opakovaným vážením. Vzorek se za vysušený považuje tehdy, když mezi následujícími dvěmi váženími v intervalu 2 hodin se hmotnost nezmění o více než 0,02 g, resp. 1%. c) karbidová metoda Tato metoda je založena na chemické reakci vlhkosti (vody) ze zkoušeného vzorku s karbidem vápníku, při níž vzniká acetylén: CaC2 + 2 H2O -> C2H2 + Ca(OH)2 Měří se tlak acetylénu ve zkušební nádobě. Popis měřicího přístroje: Váha: slouží k odvážení předepsaného množství zkušebního vzorku a příp. karbidu vápníku. Tlaková nádoba: měřicí tlaková nádoba, do které se vkládá odvážené množství zkušebního vzorku a karbidu vápníku. Je opatřena tlakovým uzávěrem s manometrem, který umožňuje odečet tlaku v nádobě, nebo přímo odečet obsahu vlhkosti ve vzorku. Manometr je často cejchován pro více rozsahů vlhkosti (různé navážky vzorku). Reagent: karbid vápníku, dodávaný zpravidla zatavený ve skleněných ampulích. Ocelové kuličky: v případě, že je karbid vápníku dodáván zatavený ve skleněných ampulích, je nutno do tlakové nádoby přidat ocelové kuličky, které mají za úkol rozbít ampule. Nářadí : kladívko se sekáčkem slouží k odběru vzorku z podlahy. K rozdrcení vzorku slouží kladívko s podložkou. Volba a úprava zkušebních míst: plocha pro odběr zkušebních vzorků nevyžaduje žádné zvláštní úpravy. Povrch podlahy se očistí od nečistot, např. ocelovým kartáčem. Vzorky se odebírají z celé tloušťky podlahy, tedy ne pouze z jejího povrchu. Odběr vzorku by neměl být zjednodušován způsoby, které mohou ovlivnit obsah vlhkosti, např. odvrtání. Přestože je odběr vzorků u této metody poměrně pracný, je nutné dodržet standardní postup – vzorek vyseknout ručně, příp. za pomoci pneumatického kladiva. Pro výběr a počet zkušebních míst není v ČR stanoven žádný závazný předpis. Dostatečný počet měření, zvláště v místech s předpokládaným výskytem vyšší vlhkosti zaručí použitelnost výsledků. Způsob měření: 1. Přístroj se připraví k měření - vyčistí se tlaková nádoba a připraví se váha. 2. Provede se odběr vzorku a jeho rozmělnění. 3. Na vyvážené váze se odváží předepsané množství vzorku a bezezbytku se přenese do tlakové nádoby. 4. Přidá se reagent – karbid vápníku a opatrně se vloží ocelové kuličky. 64
5. Tlaková nádoba se uzavře. 6. S tlakovou nádobou se intenzivně třese po dobu několika sekund tak, aby došlo k rozbití ampulí s reagentem a promíchání se vzorkem. Pak se nádoba postaví, nebo podrží ve vzpřímené poloze a po cca 1 minutě se postup zopakuje. 7. Ručička tlakoměru se ustálí po cca 3 minutách, kdy je možno odečíst výsledek měření. Hodnota se odečítá při vzpřímené poloze tlakové nádoby. 8. Po odečtení hodnoty je nutno nádobu opatrně otevřít. Uzávěr tlakové nádoby musí při uvolňování směřovat mimo zúčastněné osoby. Postupným uvolněním uzávěru se opatrně vypustí acetylen z tlakové nádoby a teprve následně se vysype vzorek. 9. produkt měření – acetylén, je hořlavý plyn. Zkoušky nesmí být prováděny v uzavřených prostorách, nebo v blízkosti ohně. Vyhodnocení měření Obvykle je na tlakoměru odečítána přímo hodnota vlhkosti a není nutno provádět další přepočty. Zjištěné hodnoty se uvedou do tabulky, která je součástí zkušebního protokolu. Časté chyby: - Nevhodný způsob odběru zkušebního vzorku - použití pneumatických kladiv při odběru kvalitu vzorku příliš neovlivní, odběr vzorků vrtáním může vzorek zcela znehodnotit vlivem vysoké teploty při vrtání - Odběr vzorku pouze na povrchu podlahy - vzorek z hloubky 2 cm nebo 15 cm může mít značně odlišnou vlhkost - Nepřesný odběr vzorku - Při přenášení vzorku může dojít k „usypání“ vzorku mimo tlakovou nádobu. Změnou hmotnosti vzorku může dojít ke zkreslení výsledků měření. - Nepřesný manometr - Při provádění měření může dojít k nárazům do manometru, což může způsobit chybu odečtu naměřených hodnot. Měřicí přístroj musí být proto pravidelně kontrolován a cejchován. Často jsou součástí vybavení měřicího přístroje ampule s definovaným obsahem vlhkosti, určené pro kalibraci. - VLHKOST MATERIÁLU Vlhkost dřevěných podlah určených do interiéru by se měla pohybovat v rozmezí 8 -12 %. Toto kritérium platí především do pobytových místností. V průmyslovém provozu musí vlhkost podlahových dílců odpovídat rovnovážné vlhkosti dřeva ve stanovených podmínkách provozu. Měření vlhkosti se provádí obdobně jako u betonu: a) váhová metoda - tato metoda je nejpřesnější metodou určení vlhkosti dřeva a je také referenční metodou při posuzování přesnosti ostatních metod. Pracovní postup spočívá ve zjištění hmotnosti vlhkého dřeva a absolutně suchého dřeva po jeho vysušení při teplotě 103 ± 2°C. Sušení se kontroluje opakovaným vážením. Dřevo se za vysušené považuje tehdy, když mezi následujícími dvěmi váženími v intervalu 2 hodin se hmotnost nezmění o více než 0,02 g, resp. 1%. Výhodou gravimetrické metody je její vysoká přesnost, k nevýhodám patří náročnost na čas, pracnost přípravy tělísek a nemožnost kontinuálního měření vlhkosti.
65
m w − m0 * 100 (%) m0 ... kde mw je hmotnost vlhkého vzorku, m0 je hmotnost absolutně suchého vzorku
vlhkost se přepočítává dle vzorce : W =
- nepřímé metody - u dřeva nejčastěji využíváno měření elektrofyzikálních veličin, které vykazují určitou závislost na vlhkosti dřeva. Vlhkost dřeva výrazně ovlivňuje všechny základní elektrofyzikální veličiny dřeva, proto se všechny z těchto vlastností mohou pro účely měření vlhkosti dřeva použít. Pod elektrickým vlhkoměrem rozumíme takový přístroj, jehož činnost spočívá v měření některé elektrické veličiny dřeva, která je výrazně ovlivňovaná vlhkostí dřeva. Vlhkoměry tedy běžně měří některou elektrickou veličinu, která však přímo nepředstavuje materiálovou charakteristiku. S ohledem na druh elektrického napětí můžeme vlhkoměry rozlišovat na odporové s jednosměrným napětím a dielektrické se střídavým napětím. Konkrétní elektrická veličina, která slouží pro zjišťování vlhkosti je však ovlivňována i dalšími fyzikálními činiteli. Tyto můžeme rozdělit na: - vnitřní, dané vlastnostmi materiálu (druh, hustota, anizotropie, teplota, vady dřeva); - vnější, tvořící podmínky měření (frekvence a intenzita elektrického pole, relativní vlhkost vzduchu, chemická kontaminace dřeva). Vlhkoměry jsou využívané pro rychlé zjištění vlhkosti, nejsou však dostatečně přesné, pracují většinou s chybou do 2 %.
6.1.2 Podmínky montáže způsob pokládky U dřevěných podlahovin jsou nejčastější dva typy pokládky : - plovoucím způsobem - tzn. jednotlivé dílce jsou k sobě spojeny (tzv. zámkem) a jsou položeny na vrstvě, která pružně odděluje nášlapnou vrstvu od podkladu jedná se nejčastěji o laminátové podlahoviny. Ty nejsou vhodné pro zatížení v průmyslových prostorech - na rošt - takto jsou kladeny nejčastěji dílce, které mají formát desek - tzn. palubky. K sobě jsou spojeny na pero a drážku a k roštu nejčastěji přichyceny vruty. - přímo na podklad - nejčastěji lepením. Podklad musí vyhovovat normativním požadavkům, hlavně rovinností. Jednotlivé dílce jsou lepeny pružným lepidlem k podkladu, mezi sebou se ale dílce nelepí. Toto je nejčastější způsob kladení parketových podlahovin. - do lože sypkého materiálu - takto jsou kladeny špalíkové podlahy nejčastěji ve stájových objektech a nebo jako venkovní dlažba. uchycení k podkladu Závisí na způsobu položení. Jedná se nejčastěji o tyto způsoby: - hřebíky - přibíjení dílců šikmo přes pero k podkladu (na rošt), přibíjení podlahových prken přímo k podkladu - vruty - obdobně jako u hřebíků, vruty zajistí lepší uchycení - celoplošné lepení k podkladu - speciální pružná lepidla -lepení k betonu nebo betonovému potěru, velkoplošným materiálům na bázi dřeva
66
stav podkladu Kromě vlhkosti podkladu jsou další důležité vlastnosti jako soudržnost, povrchová pevnost atd. Pro pokládku podlahy je nejdůležitější rovinnost. V normě ČSN 744505 Podlahy - společná ustanovení je definován požadavek na rovinnost jako maximální odchylka 2 mm na dvoumetrové lati. druh podlahy Je zřejmé, že každý typ podlahy je kladen odlišným způsobem. Je to způsobeno - konstrukcí podlahy - materiálem povrchové vrstvy - rozměry prvku - povrchovou úpravou O všech kritériích je již pojednáno v předchozích kapitolách.
6.2 Údržba Aby podlaha dobře plnila svoji funkci, je potřeba ji správně udržovat. Tím spíše je důležité stav podlahy kontrolovat v namáhaných prostorech jako jsou průmyslové provozy. Stejně jako u montáže je důležité, aby údržbu prováděli kvalifikovaní pracovníci - hlavně aby pravidelnou údržbou a úklidem nedošlo k poškození povrchu vlivem neodborného zásahu. Do systému údržby se dají zahrnout tyto činnosti: - snadná čistitelnost V průmyslu dochází k častému znečištění podlahy. Proto je důležité, aby se dala snadno čistit (od prachu, vlhkosti, jiného znečištění) a udržovat tak v optimální hodnotě protikluznost, světelnou odrazivost, optické a další vlastnosti. Obecně u čištění nesmí docházet k nadměrnému namáhání povrchu (mechanické drhnutí, chemické čištění agresivními činidly). V současné době jsou na trhu speciální přípravky na údržbu dřevěných podlah, které jsou schopny zamaskovat různá poškození jako drobné poškrábání, vyčistit stopy po obuvi apod. - odolnost povrchu Je dána především systémem povrchové úpravy. Povrch musí odolávat zatížením, která se v daném provozu vyskytují. A to po celou dobu své životnosti. S tím souvisí i pravidelné čištění povrchu. a) údržba lakovaných podlah : obecně lze říci, že lakované podlahy jsou nenáročné na údržbu. Lak totiž vytváří na podlaze odolnou vrstvu, která dobře odpuzuje nečistoty a odolá i méně šetrnému čištění. K pravidelnému úklidu postačují běžně dostupné úklidové prostředky. Renovace a oprava lakovaných podlah je oproti tomu složitější. Podlahu není možno opravit lokálně (oprava je vidět) a proto je nutno podlahu celoplošně obrousit a znovu přelakovat. To ovšem znamená vystěhování interiéru a v komerčních nebo výrobních prostorách přerušení provozu. b) údržba olejovaných podlah : olejované a voskované povrchy vyžadují větší péči, než povrchy lakované. Pokud je však prováděna správná údržba, dostanou olejem ošetřené podlahy přirozený matový vzhled. V intenzivně zatěžovaných prostorách pro 67
veřejnost je nutno podlahy ošetřené olejem v průběhu roku dvakrát až třikrát přeolejovat. Na rozdíl od laků je však možno provádět opravu i lokálně a tedy často za provozu (restaurace, prodejny apod.). - renovace Je zřejmé, že v každém prostoru se vyskytují místa, která jsou namáhána více než jiná. Nejčastěji jsou to komunikační zóny, místa jednotlivých pracovišť atd. V normách, které specifikují požadavky na dřevěné podlahoviny je dáno, že prvek z rostlého dřeva musí být schopen podstoupit renovaci nejméně dvakrát, pokud není vystaven nadměrnému opotřebení a oděru nebo pokud renovace neodebírá přílišné množství dřeva. Konstrukce podlah navíc musí umožňovat výměnu celého prvku. - možnost vysprávky Vyplývá z požadavku výměny celého poškozeného prvku. V průběhu užívání se může stát, že některé prvky jsou nadměrně opotřebeny a je nutné je vyměnit. Proto konstrukce podlahy musí být taková, aby toto umožňovala. Opotřebení se může vyskytnout vlivem technologie a jejího umístění (opotřebení pod nohami stolů nebo strojů), nebo vlivem nějakého lokálního namáhání.
68
7. EKOLOGICKÉ A EKONOMICKÉ VYHODNOCENÍ 7.1 Ekologické vyhodnocení Ekologická témata jsou stále častěji předmětem diskuzí snad ve všech oborech lidské činnosti. Proto je důležité takto hodnotit i stavby a jejich jednotlivé části. Podlahové konstrukce zaujímají značnou část prostoru a je tedy důležité stanovovat jejich nezávadnost. Nezávadnost používaných materiálů a její ověřování je uvedeno v jednotlivých normách, pro dřevěné podlahoviny platí ČSN EN 14 342. V tomto vyhodnocení jsou uvedeny faktory, které se podílejí na celkovém stavu nezávadnosti podlahy pro životní prostředí. Materiály použité na průmyslové podlahy : - dřevo Dřevo je materiál přírodní, při jeho zpracování nevzniká žádné větší množství nebezpečných látek nebo odpadů, tudíž se dřevěné podlahy taktéž dají označit za ekologické. Dřevo je navíc v dnešní době velmi žádané a oblíbené. Strom při svém růstu spotřebovává CO2 a vytváří kyslík, tudíž zalesňování a produkce dřevní suroviny je taktéž přínosem. Likvidace je velmi snadná. Dřevěné prvky se dají recyklovat a využít jako vstupní suroviny pro další materiály (nejčastěji aglomerované desky) a nebo se dají použít na energetické účely. - povrchová úprava Chemické látky použité k úpravě povrchu, případně modifikaci vlastností (odolnost proti hnilobě nebo dřevokaznému hmyzu) musí být prověřeny a musí být prokázána jejich nezávadnost pro člověka nebo jiné živé organismy. Prokazování nezávadnosti je však poměrně obtížné v důsledku postupného zpřesňování měřících přístrojů i metod zkoumání. Proto se dnes ukazují jako škodlivé látky, které před několika roky byly shledány jako nezávadné. Na obalech, ve kterých jsou tyto látky dodávány, musí být uvedena rizika, která jsou spojena s jejich používáním. S těmito látkami mohou pracovat pouze proškolení pracovníci. - základní stavební materiál nosné konstrukce budovy V dnešní době je velké množství materiálů z nichž lze stavět průmyslové objekty. Nejčastěji jde o pálené stavební výrobky, beton a další lité materiály a ocelové konstrukce. Ekologické faktory ovlivní hlavně energetická náročnost výroby těchto materiálů a zdroje surovin. U litých průmyslových podlah je množství látek, které nepříznivě ovlivňují životní prostředí vyšší. Záleží hlavně na druhu podlahy a materiálu, z něhož je vytvořena konstrukce a povrchová vrstva.
69
7.2 Ekonomické vyhodnocení V dnešní době je cena výrobku nejdůležitějším faktorem při rozhodování o jeho pořízení. Nejinak je tomu i v případě průmyslových podlah. Stanovit konkrétní cenu za dřevěnou průmyslovou podlahu není účelem této kapitoly. Spíše je důležité stanovit všechny faktory, které tuto cenu mohou ovlivnit. Faktory ovlivňující cenu podlahy Stanovení ceny průmyslové podlahy by se dalo rozdělit na několik částí: - cena vstupního materiálu tj. dílce, která je tvořena cenou : - prvotního materiálu (dřevo tuzemské, z dovozu z Evropy nebo speciální exotické dřevo) - energií na zpracování a opracování materiálu - lidské práce na zpracování - dopravy (souvisí se vzdáleností a objemem dováženého materiálu) - cena montáže, která zahrnuje: - dopravu materiálu a osob (dle velikosti zakázky a vzdálenosti dopravy z místa výroby na místo určení) - lidskou práci - energie dále by se dala zahrnout : - cena údržby - pravidelné čištění, renovace a opravy - cena likvidace - u dřevěných podlah je výhoda recyklace materiálu Cena podlahové konstrukce Cena průmyslové podlahy se dá stanovit jako cena nášlapné vrstvy včetně úchytných konstrukcí, které jsou pevně připojeny k nosnému podkladu (strop, podlaha). Cenu vstupní suroviny i montáže ovlivní především : - druh konstrukce (parkety, špalíková podlaha, mozaikové parkety atd.) - podkladní systém (přítomnost roštu nebo uložení na samonivelační potěr či jiný podklad) - systém uchycení k podkladu (lepení, přibíjení hřebíky, přichycení vruty) - čas potřebný k montáži (k pokrytí rovné plochy bez překážek bude potřebný jiný čas než pokrytí stejné podlahové plochy se spoustou detailů - prostupy podlahou, sloupy, výškové členění atd.) - systém povrchové úpravy (druh povrchové úpravy a systém aplikace)
70
8. DISKUZE V této práci byly prozkoumány konstrukce průmyslových podlah, a to zejména po stránce vlastností, funkčnosti a především technických požadavků a normativních předpisů. Dřevěné průmyslové podlahy mají svoji historii použití. V současné době se dřevěné povrchy používají převážně pro své estetické vlastnosti. Navíc široká škála vzorů a barevnosti je rozšířena o exotické dřeviny, které se v poslední době stávají dostupnějšími i žádanějšími. Z toho vyplývá, že se častěji setkáme s dřevěnými podlahami v bytové výstavbě nebo administrativních budovách. Z pohledu do minulosti je však zřejmé, že dřevěné podlahy vyhovovaly i náročnějším podmínkám provozu, tedy i v průmyslu. Ač se v dnešní době mění systém výstavby průmyslových objektů i povrchů podlah, je možné dřevěné podlahy do těchto provozů využívat. Samozřejmostí je zvolit takový povrch, který bude odolávat užitným zatížením a bude schopen dlouhodobě vyhovovat všem požadavkům. Tedy dřevěné povrchy nejsou aplikovatelné do všech typů provozů, ale mohou být další alternativou průmyslové podlahové krytiny. Využitelné jsou zejména tam, kde je větší podíl lidské práce a mohou přispět ke zlepšení pracovního prostředí. Z konstrukčního hlediska se jedná nejčastěji o průmyslové mozaiky, špalíkové podlahy, parkety a prvky podlah s celoobvodovým spojem. Samotná konstrukce je však jen jeden z mnoha faktorů, které ovlivní správnou funkčnost podlahy. Vlastnosti jako protikluznost, obrusnost, zatížitelnost, stálobarevnost, tepelný odpor a mnoho dalších vlastností je ovlivněno povrchovou úpravou, vlastnostmi materiálu, ze kterého je podlaha vyrobena (tvrdost, pružnost, barva atd.), ale i podkladní konstrukcí a systémem pokládky podlahy. Pro výsledné vlastnosti je důležité správné provedení i různých instalací, prostupů technologie přes podlahu, barevného vylišení apod. S dřevěnými podlahami se můžeme setkat ve všech odvětvích lidské činnosti. Z hlediska průmyslu, byly v minulosti nejčastěji používány v textilním průmyslu, strojním i automobilovém průmyslu, potravinářství i farmacii. I v těchto oborech platí, že investor musí přesně vědět, co od podlahové konstrukce požaduje a jakému namáhání ji vystaví. V textilním průmyslu jsou vhodné především do dílen s výraznějším podílem lidské práce. V minulosti se však osvědčily i v provozech s vysokým zatížením od strojů a další mechanizace. Obdobné podmínky zatížení budou i ve strojním a automobilovém průmyslu. Naopak v potravinářství a farmacii budou tyto povrchy vystaveny chemickému zatížení, zvýšené vlhkosti, ale i mechanickému namáhání. V těchto provozech navíc bude platit požadavek na snadnou čistitelnost a údržbu. Hlediskem konstrukčních možností a technických předpisů se zabývá další část této práce. Norma ČSN 74 4505 je souhrnným předpisem pro všechny podlahy, především co se navrhování týče. Současná verze je z roku 2008 a jsou v ní tedy uvedeny aktuální informace a požadavky na všechny podlahové systémy. Z hlediska dřevěných podlah byly prozkoumány normy, které se zabývají požadavky na parketové vlysy, lamelové 71
systémy a špalíky, mozaikové parkety a parketové bloky s celoobvodovým spojem. Na závěr je uvedena norma ČSN EN 14 342, které se zabývá charakteristikami, značením a posuzováním shody u dřevěných podlahovin. Aby však bylo možné nabízet dřevěné průmyslové podlahy k prodeji a používání, je potřebné splnit požadavky, které jsou specifikované v zákonech a nařízeních. Z české legislativy se touto problematikou zabývá Zákon 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky. Konkrétní systém uvedení na trh a problematiku posuzování shody řeší Nařízení Vlády 163/2002 Sb.a Nařízení Vlády 190/2002 Sb. Je tedy důležité orientovat se v této problematice. Vzhledem k faktu že Česká republika je od května 2004 členem Evropské unie, je nutné sledovat i legislativu společnou pro všechny členy unie. Z tohoto důvodu byly prozkoumány požadavky EU, které se zabývají problematikou průmyslových podlah. Jde především o Směrnici Rady 89/106/EHS, která se zabývá stavebními výrobky obecně. Tato směrnice specifikuje šest základních požadavků na výrobky v interpretačních dokumentech. Jde o mechanickou odolnost, požární bezpečnost, hygienu a ochranu zdraví a přírody, bezpečnost při užívání, ochranu proti hluku a úsporu tepla. Směrnice Rady 97/176/ES se zabývá prokazováním shody u konstrukčních výrobků ze dřeva a Směrnice Rady 97/808/ES se zabývá posuzováním shody u podlahovin. Požadavky všech těchto směrnic jsou již zapracovány do výše zmíněných českých zákonů a nařízení.
9. ZÁVĚR V této práci byly prozkoumány možnosti uplatnění dřevěných podlah v průmyslových zařízeních. Jde především o konstrukční možnosti, ale také o funkční a užitné vlastnosti. Následně ze znalostí konstrukce a vlastností jednotlivých typů podlah a materiálů můžeme zvolit vhodnou konstrukci do navrhovaného provozu. Největší omezení samozřejmě skýtá samotný průmyslový provoz se svými technologiemi a požadavky na podlahovou konstrukci. Jako přehledný výstup může sloužit kapitola 5.5.6. Technické požadavky jsou popsány v normách českých i evropských. Z hlediska obchodu a bezpečnosti při užívání je potřebné být seznámen s platnými legislativními požadavky. Tato práce by mohla sloužit jako přehledný návod pro podniky, zabývající se návrhy, výrobou a realizací podlah. V současné době by mohla úspěšně zaplnit další segment trhu.
72
10. RESUMÉ This paragraph should present substance of this thesis. Industrial wooden floors were describe from the view of construction, properties, use and europian and czech specification standards and norms. The wooden floors are traditional in many parts of human being. At present it is very favourite in habitation and other using - mainly for many sorts of used wood and for features of this product. Industrial floors were produced from wood previously. These floors answered the purpose very well. Therefore we can use it for this purpose as well as our predecessors. Of course we have to know how will be this floor used and how will be a mediums and working stress. It means that wooden floors aren’t applicable to all industrial areas, but it can be next possibility of industrial surface. It is very suitable to areas with significant rate of human work, where it makes working environment better. From the view of construction it will be mosaic parquets, parquets and wood block floors. The most important properties like slipperiness, surface hardness, stressability etc. are influenced by surface finishing, properties of wood and properties of datum feature too. For the right functions of floor are important well done details too. The wooden industrial floors have been used at textile industry, machineindustries, automotive field, food-processing industry and pharmaceutics. The mechanical stress is typical for every manufacturing, chemical stress and higher value of moisture is more typical for food-processing industry and pharmaceutics. The easy cleaning is next important requirement. Described floors are very suitable to areas with significant rate of human work. The next part of this thesis investigates technical norms. The general norm about floors is ČSN 74 4505 - it describes requirements for every floor systems. Technical requirements for wooden floors like parquet, mosaic parquet and woodblock floor are included at next norms. The characteristics, marking and conformity assessment is included in ČSN EN 14 342. Next part contains procedures for manufacturer or importer who wants offer and sold this product on our market. The most important requirements and procedures are described in Statute No. 22/1997 and Government regulation No. 163/2002. There is noted characteristics and conformity assessment for Czech market in these statues. The Czech Republic is member of EU since May 2004. This is reason, why we have to satisfy criteria of EU - therefore one part of this thesis describes requirements included in Council Directive 89/106/EEC, which deal with a problem of construction products.
73
11. LITERATURA [1] - Polášek, Josef: Technická normalizace a posuzování shody /V Brně : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005 -- 200 s. ; ISBN: 80-7157-876-2 [2] - Svoboda, Pavel : Průmyslové podlahy a podlahy v objektech pozemních staveb, Jaga, 2007 , 111 s. : ISBN: 978-80-8076-054-0 [3] - Werner, Jan : Moderní podlahy, ERA group, 2003 , 138 s. : ISBN: 80-86517-71-3 [4] - Hela, Rudolf : Betonové průmyslové podlahy, Praha : Ikar, 2006 -- 142 s. : ISBN: 80-86769-73-9 [5] - Steiner, Ladislav : Podlahoviny- technologie- podlahářství, Praha : ABF, 1995 -47 s. ISBN: 80-901608-3-2 [6] - Beránek, Petr : Masivní dřevěné podlahy , Praha : Grada, 2007 -- 90 s. : ISBN: 978-80-247-2232-0 [7] - Bastian, Hans-Werner : Stěny, podlahy a stropy ze dřeva, Čestlice : Rebo Productions, 2001 -- 79 s. : ISBN: 80-7234-200-2 [8] - Peschel, Peter : Dřevařská příručka , Praha : Sobotáles, 2002 -- 318 s. : ISBN: 8085920-84-0 odkazy na internetové stránky : [9] - http://www.podlahykadlec.cz/ [10] - http://wwwold.fle.czu.cz/ [11] - http://www.tzb-info.cz/ [12] - http://www.asb-portal.cz/ [13] - http://www.kaswell.com/ [14] - http://www.spalikova-dlazba.cz/index.html [15] - http://www.plancher.cz/ [16] - http://www.podlahysevcik.cz/ [17] - http://www.propodlahy.cz odkazy na normy : [18] - ČSN 74 4505 Podlahy - Společná ustanovení [19] - ČSN EN 13226 Dřevěné podlahoviny - Parketové vlysy s perem a / nebo drážkou [20] - ČSN EN 14 761 Dřevěné podlahoviny – Parkety z rostlého dřeva – Vertikální lamely, široké lamely a ležaté špalíky [21] - ČSN EN 13488 Dřevěné podlahoviny - Mozaikové parkety [22] - ČSN EN 13 228 Dřevěné podlahoviny – Prvky krycích podlah včetně parketových bloků, s obvodovým spojem, z rostlého dřeva [23] - ČSN EN 14 342 Dřevěné podlahoviny - Charakteristiky, posuzování shody a označení odkazy na zákony a vyhlášky : [24] - Zákon č.22/1997 Sb. [25] - Nařízení Vlády 163/2002 Sb. [26] - Nařízení Vlády 190/2002 Sb.
[27] - Směrnice Rady 89/106/EHS [28] - Směrnice Rady 97/176/ES [29] - Směrnice Rady 97/808/ES
74
