MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta Provozně-ekonomická Ústav ekonomie
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Dopady zavedení eura na vybrané makroekonomické ukazatele České republiky
Vypracovala: Studijní program: Obor: Akademický rok:
Bc. Silvie Vokřálová Ekonomika a management Manažersko-ekonomický LS 2005/2006
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně, s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu.
V Brně, 16. června 2006
………………………………..
Ráda bych poděkovala panu Ing. Pavlu Breinekovi za výborné vedení a za pomoc při psaní této diplomové práce.
3
Abstrakt
Následující diplomová práce se zabývá otázkou, jaký bude mít dopad zavedení eura na hlavní makroekonomické ukazatele České republiky. Jedná se o inflaci, HDP a platební bilanci. V Literárním přehledu jsou uvedeny informace o Evropské unii, jako např. historický vývoj Evropské unie, jaké důvody vedly k zavedení společné měny a vzniku hospodářské měnové unie, výhody a nevýhody spojené se společnou měnovou politikou. Dále je zde rozveden teoretický popis jednotlivých zkoumaných makroekonomických veličin. V praktické části jsou nejdříve popsány některé vybrané státy EU, jejich ekonomická
situace,
specifika
daného
státu
a
přehled
vývoje
hlavních
makroekonomických ukazatelů. Poté je vývoj vybraných makroekonomických ukazatelů vybraných států srovnáván a popsány možné příčiny daného vývoje. Následně jsou teoretické a empirické poznatky aplikovány na Českou republiku a na základě toho je stanovena předpověď možného vývoje vybraných makroekonomických ukazatelů po zavedení eura.
Abstrakt
Folowing diploma work occupies of the question, how will influence establishing monetary unit euro in Czech republic main macro indicators. It angage inflation, GDP and balance of payment. In literar part are described informationsabout European Union like the historical evolution of EU, which are reasons for introducing the common currency and razing the economic monetary union, which are advantigeds and disadventiges of common monetary politic. Follows theoretical discribtion of each invesitgated makroeconomical units. In practicat part are described at first basic information of each analysed state, the specification of the country, economical evolution, evolution of main macroeconomical units. Then are these information pampared and described possibly reasons for this situation. In following are theoretical a empirical information aplicated for Czech economic and on this basis is done the forecast for next evolution of chosen macroeconomical units in Czech republic.
4
OBSAH:
1. ÚVOD……………………………………………………………………………6 2. CÍL A METODIKA……………………………………………………………...8 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED…………………………………………………………9 3.1. Společná měna euro………………………………………………………....9 3.2. Mezinárodní měnový systém………………………………………………..9 3.3. Vývoj ES vzhledem ke vzniku společné měny……………………………..11 3.3.1. Maastrichtská kritéria………………………………………………..14 3.4. Náklady spojené se zaváděním společné měny……………………………..17 3.5. Přínosy spojené se členstvím v měnové unii………………………………..18 3.6. Popis hlavních makroekonomických ukazatelů………………….………….20 3.6.1. Inflace………………………………………………………………..20 3.6.2. Hrubý domácí produkt……………………………………………….27 3.6.3. Platební bilance………………………………………………………31 4. STANOVENÍ HYPOTÉZY: DOPADY ZAVEDENÍ EURA NA VYBRANÉ MAKROEKONOMICKÉ UKAZATELE V ČR.......................34 5. PRAKTICKÁ ČÁST…………………………………………………………….37 5.1. Ekonomický rozbor vybraných států.. ……………………………..……….38 5.1.1. Belgie………………………………………………………………...38 5.1.2. Irsko………………………………………………………………….44 5.1.3. Německo……………………………………………………………..51 5.1.4. Portugalsko…………………………………………………………..57 5.1.5. Švédsko……………………………………………………………....64 5.1.6. Česká republika………………………………………………………71 5.2. Souhrnné údaje makroekonomických veličin – srovnání…………………...76 6. ZÁVĚR…………………………………………………………………………..81 7. POUŽITÁ LITERATURA………………………………………………………84
5
1. ÚVOD
Dne 1. května 2004 se stala Česká republika členem Evropské unie. Členství v EU neznamená automaticky členství v eurozóně neboli v měnové unii. ČR dostala sice dočasnou výjimku na členství v měnové unii, ale zavázala se , že jakmile bude na vstup do eurozóny připravena, stane se jejím členem. Tato skutečnost sebou nese několik otázek: jestli je Česká republika připravená ztratit svou monetární politiku a stát se členem měnové unie, jaké by z toho mohly plynout výhody a jaké naopak hrozí ztráty, kdy by byl nejvhodnější čas vstoupit do eurozóny, jaké to bude mít následky na makroekonomické veličiny České republiky, apod. Právě tyto otázky byly motivem pro tuto práci. Nejdříve je obsah práce zaměřen na pochopení celého snažení Evropské unie o zavedení společné měny v Evropě se všemi důsledky. Proto jsou v Literárním přehledu uvedeny informace o Mezinárodním měnovém systému – jaký byl jeho vývoj, proč a kdy jaké systémy selhaly a kam po jejich zániku směřoval další vývoj. Dále je uvedena stručná historie vzniku Evropské unie s důrazem na důležité události ohledně vzniku společné měny. Stručně popsány jsou také výhody a nevýhody zavedení eura, jaké jsou podmínky pro vstup do eurozóny, tzv. Maastrichtská kritéria a na závěr literárního přehledu jsou uvedeny informace o analyzovaných makroekonomických ukazatelích: inflaci, HDP a platební bilanci.
V praktické části jsou nejdříve popsány analyzované státy. Jedná se Belgii, Irsko, Německo, Portugalsko a Švédsko. Důvod pro výběr Belgie byl ten, že se jedná o malou otevřenou ekonomiku, stejně jako Česká republika. Irsko bylo vybráno z toho důvodu, že je to v současné době nejdynamičtěji se rozvíjející stát EU a jistě stojí za srovnání a za příklad všem členům Evropské unie. Německo bylo začleněno do analýzy proto, že se jedná o největší stát Evropské unie, svého času také nejvyspělejší, což dnes momentálně není pravda, ale přesto má velký vliv na rozhodování Evropské komise. Portugalsko je zajímavé hlavně proto, že v současné době se česká ekonomika nejvíce přibližuje ekonomice Portugalska a mohlo by být pro ČR přínosem čerpat ze zkušeností členství Portugalska v eurozóně. A nakonec Švédsko bylo zvoleno do této práce z důvodu, že není členem eurozóny, slouží hlavně ke srovnání se zeměmi, které členy jsou. U každé analyzované země je uveden ekonomický vývoj, specifika dané ekonomiky, popřípadě
6
ohlasy
na
členství
v EU
nebo
v eurozóně.
Následuje
tabulka
základních
makroekonomických ukazatelů a grafické zobrazení inflace, HDP a platební bilance. Na konci analýzy vybraného státu je shrnutí, které komentuje výsledky z empirických tabulkových a grafických hodnot v závislosti na zmíněných specifikách daných ekonomik. U České republiky je popis více zaměřen na plnění Konvergenčních kritérií, na reálnou konvergenci, a na schválený scénář zavedení eura. Po analýze jednotlivých států jsou uvedeny tabulkové a grafické přehledy zkoumaných makroekonomických veličin všech analyzovaných států najednou, aby mohly být srovnány. Opět následuje shrnutí, které komentuje vývoj a na základě kterého je v diskusi provedena předpověď možného budoucího vývoje inflace, HDP a platební bilance po zavedení společné měny v ČR.
7
2. CÍL A METODIKA
Hlavním cílem této diplomové práce je zjistit a předpovědět, jaké by mohlo mít dopady zavedení společné měny na hlavní makroekonomické ukazatele v České republice. Aby mohl být tento cíl naplněn, je zapotřebí zrealizovat dílčí cíle, kterými jsou: •
zpracování teoretických podkladů pro stanovování možných dopadů na ekonomickou situaci v měnové unii;
•
empirické zjištění dopadu zavedení eura v některých vybraných státech eurozóny;
•
stanovení výchozí situace připravenosti české republiky na zavedení eura a predikce následného vývoje vybraných makroekonomických ukazatelů pro nejbližší roky.
V literárním přehledu této práce je použita pro získání teoretického přehledu řešené problematiky popisná metoda. Informace k tématu byly čerpány z vystudovaných předmětů Teorie měnové integrace a podmínky členství v Evropské unii, Základy světové a evropské integrace a Makroekonomie II, dále z odborné literatury a webových stránek, které jsou uváděny v konkrétním textu a v kapitole 7. Použitá literatura. V praktické části jsou u analýzy vybraných států použity informace především z webových stránek, na jejichž základě byly vytvořeny tabulky a grafy pro následnou komparaci. Pomocí indukce pak byly na základě výsledků komparace a popisu ekonomické situace daného státu učiněny závěry o možných příčinách vývoje. Souhrnnou komparací pak byly učiněny závěry odpovídající na dílčí cíl této práce, a sice, jaký dopad mělo zavedení eura na vybrané sáty. Pomocí dedukce, komparace a na základě teoretických znalostí bylo dosaženo hlavního cíle, který předpovídá dopad zavedení eura na vybrané makroekonomické ukazatele v České republice. Bohužel nelze provést statistický odhad vývoje těchto ukazatelů po vstupu České republiky do eurozóny, protože se jedná o delší časový horizont. V této práci jsou použity pouze předpovědi pro Českou republiku do roku 2008, které jsou čerpány z Českého statistického úřadu.
8
3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1. Společná měna Euro Dne 1. ledna 1999 byla na světové trhy uvedena jednotná měna euro. Měny členských států, které se k eurozóně připojily, byly vůči euru zafixovány pomocí nezměnitelného koeficientu dle výsledků devizových trhů k 31. 12. 1998.
Euro zpočátku
fungovalo pouze v neviditelné formě bankovních účtů a bezhotovostních převodů. První bankovky a mince byly dány do oběhu na počátku roku 2002 a od července téhož roku úplně nahradily bankovky a mince národních měn všech členských zemí Unie kromě Dánska, Švédska, Velké Británie (Řecko se k společné měně připojilo později). Švédové hlasovali o euro znova v září 2003 a s velkou převahou euro opět odmítli.
Euro (EUR) je po americkém dolaru druhý nejdůležitější reprezentant ve světovém měnovém systému. Euro je kontrolováno Evropskou centrální bankou ve Frankfurtu nad Mohanem a je oficiálním platidlem ve 12 z 25 států EU, jakož i v šesti dalších zemích. Vedle toho existuje pět dalších zemí a dva měnové prostory s pevným přepočítacím kurzem k euru. Se zavedením eura 1. ledna 1999 v bezhotovostní podobě začala také Evropská centrální banka řídil společnou měnovou politiku.
Vznik společné měny předcházel dlouhý vývoj a jaké byly motivy pro vznik měnové unie a jaké existovaly, resp. Existují mezinárodní měnové systémy a jaké jsou úskalí těchto systému, o tom pojednávají následující 2 podkapitoly. První se zabývá pojmem Mezinárodní měnový systém a jaké systémy to jsou a druhá popisuje vývoj vzniku hospodářské měnové unie.
3.2. Mezinárodní měnový systém Podle článku na internetových stránkách http://www2.euroskop.cz/data>Evropská unie>euro [7] , ve kterém jsou data čerpány z následujících zdrojů: EU od A do Z, Karolinum, Praha 1997; Budování unie, Nadace Jiřího z Poděbrad, Praha 1994; Evropská společenství-první pilíř EU; Česká národní banka; Evropská centrální banka; texty o jednotné měně v českých médiích; dokumenty
EU týkající se jednotné měny, je
Mezinárodní měnový systém (dále jen MMS) způsob platebního dorozumívání 9
jednotlivých zemí, které mají platební systémy navzájem odlišné. Aby tyto země mohly spolu obchodovat a tedy i vzájemně si za zboží zaplatit, potřebují k tomu mezinárodní měnu, kterou budou akceptovat všechny země. Základní směr vývoje MMS je od zlata, které stále více ztrácelo pozice, k neplnohodnotným penězům, resp. bankovkám a mincím. V průběhu vývoje mezinárodního obchodu historie zaznamenala několik forem mezinárodního měnového systému. Pro celistvý pohled na vývoj společné měny jsou uvedeny nejdůležitější MMS:
Čistý zlatý standard Tento systém byl založen na tzv. volné ražbě mincí. Kdo měl zlato, mohl si za něj nechat vyrazit odpovídající počet mincí nebo bankovek. Protože jednotlivé státy měli rozdílné mince a bankovky, probíhaly směny mezi těmito státy přímo ve zlatě. Jeho dovoz a vývoz byl zcela volný a měnové kurzy byly relativně stabilní. Čistý zlatý standard se bez problémů používal až do 1. světové války. Vzhledem k nedostatku zlata po 1. světové válce se jej už nepodařilo obnovit a byl tak nahrazen modifikovaným zlatým standardem.
Modifikovaný zlatý standard Modifikovaný zlatý standard byl v podobě buďto Zlatého slitkového, nebo Zlatého devizového standardu. V obou případech byla zrušena volná ražba mincí. Celé to vedlo k tomu, že kromě zlata se k mezinárodním obchodům začali používat také některé silnější měny. Toto můžeme označit za vznik mezinárodních peněz. Tento měnový systém definitivně zanikl ve 30. letech během krize.
Zlatý dolarový standard (Brettonwoodský systém) Je jasné, že tehdejší podoba MMS po zániku modifikovaného zlatého standardu přinesla velice nevýhodnou pozici pro všechny země. Dohoda o budoucí podobě MMS byla uskutečněna na mezinárodní konferenci v roce 1944 v Bretoon Woods v USA, a to za účasti 44 zemí včetně tehdejší ČSR nebo také SSSR. Cílem vzniklého systému byl volný obchod zboží a vzájemná směnitelnost měn. Byly tedy přesně stanoveny mezinárodní pravidla fungování MMS jimiž se museli členské země této dohody řídit: •
každá země musí udržovat pevný kurz své měny v rozpětí +/-1%;
•
tyto kurzy se určují ke třem veličinám: zlatu, dolaru nebo libře;
10
•
směnitelný za zlato je pouze dolar avšak nikoli v rukou USA, nýbrž pouze vůči zahraničním centrálním měnovým institucím;
•
měnové rezervy jednotlivých států mají být čerpány ze zlata, z dolarů, z liber a Mezinárodního měnového fondu.
V 70. Letech se světová ekonomika dostala do problémů. Jednotlivé vlády měly problémy s udržením oficiálních kurzových parit, což nakonec vedlo ke zrušení Brettonwoodského systému měnových kurzů, a jednotlivé státy si zvolily vlastní systém měnových kurzů. Nejčastěji to byl systém řízeně plovoucích měnových kurzů, který přetrval ve většině zemí, až do dnes. Jak je vidět, systémy fixních kurzů jsou nestabilní, čímž se narušuje kredibilita zúčastněného státu. Pokud se členské státy zavážou navzájem fixovat kurzy svých měn, vzniká tím pro ně závazek do budoucnosti. I když se jedná o zemi, která dává nízkou váhu hájení svých makroekonomických cílů, mohou spekulanti např. z důvodu prohlubujícího se deficitu obchodní bilance očekávat devalvaci měny. Stát bude nucen bránit svou měnu proti spekulativním útoku, což je spojeno s poměrně vysokými náklady (devizové intervence). Centrální banka bude díky vysokým nákladům na stabilizaci ochotna opustit systém fixního devizového kurzu. Řešením je vytvoření měnové unie s jednou měnou a jednou centrální bankou.
3.3. Vývoj ES vzhledem ke vniku společné měny V této kapitole byly informace čerpány z článku uveřejněném na stránkách o Evropské unii http://www2.euroskop.cz/data>Evropská unie>euro [7]. Uvádí se v něm, že tlaky na měnovou integraci zemí EHS se zvyšovaly již od 50. let, kromě jiného také kvůli problémům uvnitř Brettonwoodského systému. Triffin upozorňoval na skutečnost, že s rostoucí integrací obchodu se projeví také větší nutnost koordinace hospodářské a měnové politiky. Tím by byla zabezpečena rovnováha mezi členskými zeměmi. Těmito úvahami vznikla tehdy teorie optimální měnové oblasti, založená na tezi, že pro vysoce závislé ekonomiky budou přínosy z měnové unie větší než náklady.
Prvním významným krokem v měnové oblasti bylo v červnu 1961 přijetí návrhu na vytvoření Evropského rezervního fondu jako prvního kroku k evropské měně a společné
11
měnové politice. Evropská komise v roce 1962 předložila ve svém Akčním programu zásadní návrhy na měnovou integraci. Program přepokládal do konce přechodného období zavedení pevných devizových kurzů mezi měnami členských zemí a vytvoření rezervní evropské měny.
K 1. červenci 1968 došlo k významnému integračními posunu vpřed – byla zrušena cla uvnitř Společenství a zavedeny vnější celní tarify. V roce 1969 se v Haagu konal vrcholný summit představitelů EHS. Výsledkem setkání bylo stanovení jasného cíle – vytvoření měnové unie. Byl předložen návrh přiblížit se k měnové unii vytvořením paralelní měny, která by fungovala vedle měn jednotlivých zemí jak pro oficiální účely, tak ve funkci rezervní měny a prostředku pro zúčtování i na soukromé devizových a kapitálových trzích. Její význam by postupně rostl, jednotlivé ekonomiky by se na její používání adaptovaly a nakonec by mohla nahradit měny členských zemí jako jednotná měna.
V dubnu 1978 na schůzce Evropské rady v Kodani byl podpořen projekt na vytvoření společného rezervního fondu v podobě Evropského měnového fondu. V roce 1979 byl zřízen Evropský měnový systém (EMS), založený na stanovení středních kurzů zúčastněných národních měn ke společné jednotce ECU a k sobě navzájem a na zřízení kursového mechanizmu (ERM), který měl zajišťovat hladké fungování tohoto systému. Normální rozpětí mechanizmu směnných kurzů (ERM) bylo stanoveno na +/- 2,25% od středních parit (resp.+/- 6% pro španělskou pesetu a portugalské escudo). Následkem měnové krize EMS bylo dne 2. srpna 1993 přijato společné rozhodnutí ministrů financí a guvernérů centrálních bank členských zemí EU rozšířit kurzové rozpětí na +/- 15%. Výjimkou byly marka a gulden, které na základě bilaterální dohody Německa a Nizozemí zachovávaly původní rozpětí +/- 2,25%. Střední parity měn však zůstaly nezměněné. ERM I přestal existovat 1. ledna 1999, když bylo zavedeno euro.
EMS se skládal ze čtyř základních prvků: •
Kursový (směnný) mechanismus
•
Evropská měnová jednotka (ECU)
•
Úvěrový mechanismus pro poskytování pomoci slabým měnám
•
Evropský fond měnové spolupráce
12
Kursový směnný mechanismus (ERM) - nejdůležitější součást EMS. Fungoval pomocí tzv. "paritní mřížky": pro každou měnu EMS se stanovil směrný kurs v ECU (1 ECU = přibližně 2 DEM). Měny, které jsou účastníky intervenčního systému, se uvedou do vzájemného vztahu. Tak vznikne mřížka z bilaterálních směrných kursů, které se v určené šíři pásma mohou vychylovat směrem nahoru nebo dolů. Na začátku byla tato šíře pásma stanovena na 2,25 %. Dočasnou výjimku obdržela Velká Británie, Itálie a Španělsko. Dosáhnou-li směnné kursy této horní nebo dolní hranice, musí centrální banka příslušné země tyto výkyvy omezit tím, že měnu nakupuje nebo prodává na devizovém trhu.
ECU - nástupce do té doby platné Evropské zúčtovací jednotky. Jedná se o uměle vytvořenou poměrovou veličinu mezi měnami ES - je to umělá měna. Vypočítává se z průměrné hodnoty všech měn podílejících se na EMS. Jde o střední hodnotu jednotlivé měny váženou hospodářskou silou daného sátu. Ta je vyjádřena objemem HDP a podílem vzájemného obchodu. V měnovém koši patnáctky má nejvyšší podíl (30,4 %) německá marka, poté s velkým odstupem následuje francouzský frank (19,3 %) a libra sterlingů (12,6 %). Hodnota každé měny vyjádřená v ECU je každý den propočítávána a uveřejňována Komisí. Primárně má ECU funkci vztahové a zúčtovací veličiny v kursovém a intervenčním systému a k rozvíjení úvěrových mechanismů. Dále plní funkci omezeného rezervního prostředku. Systém funguje tak, že národní centrální banky složí 20 % svých zlatých a 20 % svých dolarových rezerv u Evropského fondu pro měnovou spolupráci (EFMS) a dostanou za ně ECU, jež jim slouží k internímu platebnímu styku (vyrovnávání intervenčního salda). Jde o tzv. oficiální ECU. Jakožto "soukromé ECU" lze ECU dále používat k mezinárodním transakcím a investicím na mezinárodních kapitálových trzích.
Úvěrové mechanismy EMS byly vytvořeny již v letech 1970 až 1972. V r. 1979 pak byly dobudovány. V rámci úvěrových mechanismů EMS se provádějí operace na podporu oslabených měn. Země, která se dostane do potíží při udržování dohodnutého směnného kursu a vyrovnané platební bilance, má přístup k úvěrových zdrojům různého druhu. V rámci tzv. velmi krátkodobého financování (45 dní) si centrální banky navzájem půjčují zdroje k potřebným intervencím. U krátkodobé finanční podpory (na 3 měsíce s možným prodloužením) se úvěrové zdroje poskytují k překlenutí pasivní platební bilance.
13
U střednědobé finanční pomoci (na 2-5 let) se úvěry poskytují zemím s vleklými potížemi v platební bilanci. V tomto případě rozhoduje o jejím poskytnutí Rada ministrů.
Evropský fond měnové spolupráce byl zřízen v roce 1973. Jeho úkolem je udržovat 20 % dolarových a zlatých zásob členských zemí. Příslušné centrální banky dostávají výměnou ekvivalentní hodnotu v ECU. Tu pak používají k intervencím na devizových trzích a v mezibankovním clearingu. Díky tomu je ECU využíván také komerčními bankami, které svým klientům poskytují tzv. obchodní ECU - tím vzniká možnost úvěrovat v ECU.
3 stupně vniku HMU: Stupeň I započal v roce 1990. V tomto období byly sledovány tyto cíle: liberalizace pohybu kapitálu (Španelsko, Portugalsko a Řecko získaly zvláštní úpravu), těsnější slaďování ve výboru guvernérů centrálních bank a účast všech členských států v kursovém mechanismu Evropského měnového systému. Druhý stupeň nastoupil 1. ledna 1994. K tomuto datu byl ustaven Evropský měnový institut (EMI). Příslušná národních centrálních bank pro peněžní politiku však zůstává formálně nedotčena. EMI připraví třetí stupeň po procedurální a instrumentální stránce. Podporuje členské státy při vytváření předpokladů pro přechod ke třetímu stupni, a to na základě stanovených kritérií konvergence. Do 1. ledna 1997 mají být národní centrální banky nezávislé na národních vládách. Měny budou neodvolatelně zváženy v koši ECU. Třetí stupeň začne nejdříve 1. ledna 1997 (ve skutečnosti začal o dva roky později). Bude ustaven Evropský systém centrálních bank (ESCB) a na základě EMI vznikne Evropská centrální banka, která má být také nezávislá.
3.4. Maastrichtská kritéria
Informace pro tuto kapitolu byly čerpány z přednášek p. Laciny z předmětu Teorie měnové integrace a pomníky členství v EU [15]. Uvádí se v nich, že ve snaze zajistit společnou měnovou politiku budou do HMU přijaty pouze ty země, které splňují pět podmínek, tzv. Maastrichtská (Konvergenční) kritéria . Podle těchto kritérií vypracovávala Komise a EMI od konce roku 1996 zprávy o pokroku konvergence členských států. Rada ministrů hospodářství a financí kvalifikovanou většinou zhodnotí, zda a jak každý jednotlivý stát splňuje tato kritéria. Na doporučení Rady pak šéfové států 14
a vlád do 31. prosince 1996 rozhodnou kvalifikovanou většinou, zda kritéria konvergence splňuje většina zemí. Bude-li toto stanovisko pozitivní, stanoví Rada datum třetího stupně. Nebude-li tento termín stanoven jako konec roku 1997, začne automaticky od 1. ledna 1999.
Konvergenční kritéria můžeme rozčlenit do tří skupin: •
monetární o inflace o úrokové sazby
•
fiskální o deficit rozpočtu o celkový veřejný dluh
•
měnové – stabilita devizového kurzu
Kritérium cenové stability Země, které se ucházejí o členství v Eurozóně, musí mít dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu. Dále jejich průměrná míra inflace 1 rok před šetřením nesmí překročit o více než 1,5 % průměrnou inflaci, která byla zjištěna ve 3 zemích EU s nejlepšími výsledky. Tento makroekonomický ukazatel byl zvolen jako konvergenční kritérium ze dvou důvodů: jednak zde byl požadavek Německa na udržení stabilního růstu cenové hladiny. To znamená přizpůsobil monetární politiku potřebám členského státu, který preferuje nízkou inflaci. Dále je tu problém s postupnou ztrátou konkurenceschopnosti ekonomiky s rychlejším růstem cenové hadiny v případě existence společné měny a nemožností kompenzace inflačního diferenciálu nominální devalvací měny.
Kritérium úrokových sazeb Rozdílné úrokové sazby by v případě existence společné měny vedly k vysokému přílivu kapitálu do ekonomiky s vyšší úrokovou sazbou. Takovýto tok bude pokračovat tak dlouho, až dojde k vyrovnání výnosnosti ze srovnatelné investice. Z výše uvedeného důvodu je nutný požadavek na sjednocení úrokových sazeb před vstupem do měnové unie. Kritérium úrokových sazeb udává, že průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba kandidátské země usilující o vstup do EU, nesmí 1 rok před šetřením překročit o
15
více než 2 % průměrnou úrokovou sazbu třech zemí s nejlepšími výsledky v oblasti cenové stability. Jako směrodatná se bere úroková sazba desetiletých vládních obligací. Tyto 2 % jsou akceptovány proto, že jednak i po zavedení společné měny existují transakční náklady spojené s prodejem cenného papíru v jedné zemi a nákupem v jiné zemi a také proto, že země s vyšší úrovní zadlužení jsou z pohledu investorů rizikovější a pro financování své dluhové služby musí nabídnout tzv. rizikovou prémii.
Kritérium veřejného deficitu Pro splnění tohoto kritéria nesmí podíl plánovaného nebo skutečného deficitu veřejných financí překročit 3 % HDP. Výjimku lze uznat v případě, že deficit podstatně poklesl nebo se neustále snižoval k úrovni blízké referenční hodnotě, nebo pokud překročení bylo výjimečné a dočasné.
Kritérium veřejného dluhu V tomto případě nesmí veřejný dluh překročit 60 % HDP, kromě případu, kdy se dostatečně snižuje a blíží se uspokojivých tempem referenční hodnotě. Jak veřejný deficit, tak veřejný dluh je v konvergenčních kritériích uveden proto, že země s vysokým zadlužením mají tendenci snižovat celkový dluh v reálním vyjádření (inflace snižuje dluhy) a náklady s ním spojené (úroky) prostřednictvím růstu inflace. Navíc je požadavek na snížení dluhové zátěže motivován hrozbou platební neschopností daného státu a s tím spojenou hrozbou státního bankrotu.
Stanovení maximální výše 3 % deficitu při maximální výši dluhu 60 % vychází z rovnice definující maximální možnou úroveň deficitu rozpočtu pro udržení stabilní úrovně celkové dluhové služby
d = g*b
kde d…deficit státního rozpočtu vyjádřený v % b…výše dluhové služby vyjádřená v % HDP g…růst nominálního HDP.
Hladina veřejné dluhu stanovená na 60 % byla stanovena v době jednání o Maastrichtské smlouvě, kdy se jednalo o průměrnou hodnotu všech zemí, a především Německa. 16
Kritérium stability kurzu Pro splnění tohoto kritéria je zapotřebí, aby kandidátská země byla účastníkem alespoň 2 roky před šetřením v ERM I, dále aby alespoň 2 roky před šetřením dodržovala stanovené rozpětí +/-2,22 % bez značného napětí, dále v tomto období nesmí devalvovat kurz své měny vůči jakékoliv měně jiného členského státu. Toto kritérium nesplnilo Švédsko a Velká Británie z důvodu neúčasti v ERM. U Irska a Řecka kurz vybočoval z pásma, ale na apreciační straně, takže vše bylo v pořádku. Tento požadavek byl stanoven z toho důvodu, aby vstupující země těsně před vstupem do Měnové unie neprovedly nominální devalvaci měny za účelem zvýšení své konkurenceschopnosti. Dále má země prokázat schopnost udržet stabilitu své měny ve vztahu ke společné měně.
3.5. Náklady spojené se zaváděním společné měny Za hlavní náklady na zavedení společné měny jsou dle Mandela a Tomšíka [4] považovány: •
ztráta autonomní monetární politiky,
•
ztráta kursové politiky,
•
zmenšení významnosti fiskální politiky z důvodu přizpůsobení se pravidlům měnové unie.
Ztráta měnové a monetární politiky se může stát nákladem především v případě vzniku tzv. asymetrického šoku. Jedná se o ekonomický jev, který má různý dopad na různé ekonomiky nebo regiony. Jak se vyrovnají dva státy, kde nastal asymetrický šok v případě, že tvoří měnovou unii? K automatickému vyrovnání ekonomik může dojít pouze v případě, že je zabezpečená dostatečná flexibilita mezd a mobilita pracovní síly. Těmito podmínkami se zabývá teorie optimální měnové oblasti (OCA).
V teorii optimální měnové oblasti se uvádí, že v případě vzniku asymetrického šoku a v případě existence společné měny a jednotné měnové politiky stačí k tomu, aby byly tyto šoky vyrovnány, dostatečně flexibilní mzdy a ceny a mobilita pracovní síly.
17
Kdyby státy postižené asymetrickým šokem nebyly členy měnové unie, mohly by provést expanzivní nebo restriktivní monetární nebo měnovou politiku. Bohužel ale podmínky OCA nejsou ani v EU 12 ani v EU 15 a už vůbec ne v EU 25 splněny. Proto klade Maastrichtská smlouva důraz na makroekonomické – konvergenční ukazatele (viz dále Maastrichtská kritéria).
Jako další náklady Mandel a Tomšík [4] uvádějí: •
rozdílné preference mezi optimální kombinací míry inflace a nezaměstnanosti,
•
rozdílná role odborů při vyjednávání o mzdách,
•
rozdílné právní nebo daňové systémy – jednotlivé ekonomiky mohou rozdílně reagovat např. na změnu úrokových sazeb, což může mít negativní dopad na finanční trhy. V anglosaských zemích převládají na finančních trzích akcie,na evropském finančním trhu obligace. (Poznámka: rostou-li ceny akcií, ceny obligací klesají a naopak,.
•
rozdílná rychlost ekonomického růstu,
•
rozdílná efektivnost daňových systémů.
3.6. Přínosy spojené se členstvím v měnové unii Na rozdíl od nákladů, které mají svůj základ v makroekonomické teorii, analýza přínosů vychází z mikroekonomické teorie. Mandel a Tomšík [4] uvádí tyto přínosy: •
nižší transakční náklady
•
cenová transparentnost
•
minimalizace devizového rizika
•
podpora ekonomického růstu
•
potenciál společné měny stát se významnou mezinárodní měnovou jednotkou.
18
Nižší transakční náklady Zde se jedná především o poplatky hrazené při konverzi národních měn a za zahraniční platební transakce. Efektu je dosaženo pouze v případě, že jsou plně integrovány platební systémy. Jinak by mohly vznikat dodatečné náklady. Snížení transakčních nákladů sice znamená úsporu pro podniky a turisty, avšak na druhou stranu představují tyto částky ušlý zisk bankám a směnárnám. V průměru činí poplatky za konverzi valut a deviz okolo 5 % z celkového obratu bank a směnáren. Přestože jsou dnes již platební systémy plně integrovány, je velmi nákladné v rámci Eurozóny provádět transakce mezi státy. Banky si ušlý zisk kompenzují výrazně vyššími poplatky než v případě vnitrostátního platebního styku.
Cenová transparentnost Tento přínos je výhodný z hlediska možnosti srovnávání cen. Cenová transparentnost podporuje snahu zákazníků vyhledávat srovnatelný výrobek s nejvýhodnější cenou a tím podporuje konkurenční prostředí. To by následně mělo vést k poklesu cen a růstu úspor spojených se zavedením společné měny. Přestože by teoreticky měly být ceny za jeden produkt v různých zemích takřka srovnatelné, praxe ukazuje, že tomu tak zdaleka není. Je to z několika důvodů: •
rozdílná kupní síla
•
rozdílné ekonomické výstupy
•
každá země nabízí něco jiného a tím podporuje turistiku
•
transakční náklady u nízkocenového zboží
•
mezinárodní neobchodovatelnost některých služeb – turistika, kadeřnické služby.
Zavedení společné měny povede v některých případech ke snižování rozdílů cen, ale nelze očekávat stejné ceny, protože zde působí jiné faktory.
Minimalizace devizového rizika Tím, že všechny členské státy měnové unie používají jednu stejnou měnu, odpadá riziko ztráty spojené právě s konverzí různých měn. Nedojde ale k úplné minimalizaci devizového rizika, protože stále probíhají transakce i s jinými měnami (USD, libra, japonský jen).
19
Podpora ekonomického růstu Zrušení celních poplatků, možnost volného pohybu kapitálu, zboží, služeb a osob jednoznačně přispělo ke zvýšení mezinárodního obchodu mezi členy měnové unie a jednotného vnitřního trhu. Jestliže v důsledku zavedení společné měny dochází ke snížení devizového rizika, dochází i ke snížení systematického rizika. Následně pak dochází k poklesu reálné úrokové sazby, HDP na obyvatele se zvyšuje v důsledku akumulace kapitálu a v krátkém období tak dochází k ekonomickému růstu.
Akumulace kapitálu vede k dynamickému efektu, který podporuje technologické inovace. Produkční funkce f(k) se posunuje směrem nahoru a dochází k ekonomickému růstu. Odstranění devizového rizika vede k výraznému propojení ekonomik, snižuje se systematické riziko a tím se zvyšuje objem obchodu. To je zdrojem ekonomického růstu zemí se společnou měnou. Současné modely a empirické studie potvrzují silnou závislost mezi zaváděním společné měny a růstem obchodu: zavedení společné měny v průměru zdvojnásobuje vzájemný obchod mezi členskými státy měnové unie.
Potenciál společné měny stát se významnou mezinárodní měnovou jednotkou Význam lze měřit jako podíl měny na mezinárodních transakcích a na měnových rezervách národních ekonomik. V současné době se podíl eura na mezinárodních transakcích zvyšuje , přičemž se výrazně snížil podíl amerického dolaru.
Dalším
nezanedbatelných přínosem je výnos z raženého, což je příjem Evropské centrální banky a potenciální příjem rozpočtu EU. U amerického dolaru se podle odhadů tento příjem pohybuje do 0,5 % HDP.
Přínosy jsou vyšší pro relativně otevřené ekonomiky. Pokud stát s otevřenou ekonomikou není členem měnové unie, představuje pro firmy tohoto státu devizové riziko a transakční náklady větší problém než pro firmy z uzavřených ekonomik. S větší otevřeností ekonomik rostou přínosy ze zavedení společné měny a snižují se náklady. Proto státy, které usilují o vstup do měnové unie by se měly starat o co největší propojenost, aby tak zamezily nebo minimalizovaly vznik asymetrických šoků.
20
3.7. Popis hlavních makroekonomických ukazatelů 3.7.1. Inflace
Podle Českého statistického úřadu [16] je inflace ekonomický jev, který označuje všeobecný růst cenové hladiny, neboli snížení kupní síly peněz. Je to nepřetržitý růst agregátní cenové hladiny v čase, který postihuje všechna zboží a služby. Inflace zmenšuje množství zboží a služeb, které si můžeme koupit za peněžní jednotku , ale nezmenšuje množství zboží a služeb, které si můžeme koupit za náš důchod. Je to proto, že růst inflace neznamená pouze růst cenové hladiny, ale také růst mezd, nájemného, úroků, ostatních cen výrobních faktorů. Samy ekonomické veličiny nejsou inflací měněny. Jediné, co se inflací mění je kupní síla peněžní jednotky. Opačným jevem k inflaci je deflace – tedy pokles cenové hladiny, zatímco desinflace je snižování míry inflace (tzn. i při desinflaci cenová hladina roste).
Příčiny inflace Příčinou inflace je podle internetového naučného slovníku Wikipedia [18] růst fyzického objemu peněz v ekonomice. Jednoduše řečeno, čím více peněz je do ekonomiky vpuštěno, tím více je jich potřeba aby měly stejnou reálnou hodnotu (= abychom si za ně mohli pořídit věci stejné hodnoty). Množství peněz v ekonomice reguluje prostřednictvím měnové politiky centrální banka každého státu. Pokud by se centrální banka rozhodla množství peněz v ekonomice nezvyšovat, vedlo by to k zániku inflace. Nicméně tím by ubylo volných peněžních prostředků, které si podnikatelé půjčují a investují; a citelně by tak poklesly všecky ukazatele ekonomického vývoje (např. hrubý domácí produkt). To by v konečném důsledku nadělalo větší škody než mírná a stabilní inflace, proto se centrální banky v poslední době snaží zaměnit monetární transmisní mechanismus za mechanismus přímého cílování inflace (byl poprvé využit centrální bankou Nového Zélandu v roce 1989 a přejat řadou zemí včetně ČR).
Dle druhu příčin můžeme inflaci rozdělit na dva druhy, které jsou podle Macha [1] charakterizovány následovně: ● poptávková inflace - příčina poptávkové inflace spočívá v nadměrném růstu agregátní poptávky. Proč nadměrně roste agregátní poptávka lze vysvětlit několika příčinami:
21
1. úsilím
trvaleji
udržovat
míru
nezaměstnanosti
pod
přirozenou
mírou
nezaměstnanosti, tzn. udržovat skutečný produkt trvaleji nad potenciálním produktem; 2. trvalým vládním rozpočtovým deficitem, který nemůže být stále kryt emisí a prodejem obligací, tyto deficity jsou kryty tištěním peněz.
Hlavní příčinou poptávkové inflace je tedy nadměrně expanzivní fiskální nebo monetární politika. V obou případech je inflace spojena s rychlým růstem peněžní nabídky.
● nabídková (náklady tlačená) inflace - prvotním generátor je na straně agregátní nabídky. Růst agregátní nabídky je způsoben růstem nákladů firem vyvolaný různými příčinami – rychlejším růstem nominálních mezd než je růst produktivity práce, růstem cen energie a surovin, růstem ostatních služeb výrobních faktorů, depreciací měnového kurzu, která zvyšuje relativní ceny dováženého zboží a služeb, růstem míry zdanění, aj.
Dopady inflace Podle Wikipedie [18] jsou následující dopady inflace: Přerozdělování bohatství - tím, že se snižuje kupní síla peněz, se oslabuje jedna z jejich základních funkcí – funkce uchovatele hodnoty. Dochází k přerozdělování bohatství od věřitelů k dlužníkům. Přerozdělování bohatství se netýká pouze peněžních půjček, deformuje ceny i u dlouhodobých smluv – např. nájemné, dodavatelské smlouvy, mzdy. Zájem dlužníků je tedy, aby inflace byla vysoká, neboť se tím reálně snižuje velikost jejich dluhu. Nutno podotknout, že jedním z největších dlužníků je stát. Proti těmto změnám se lze bránit zabudováním inflačních doložek do smluv. Tzn. že ceny ve smlouvě se budou měnit podle pohybu některého z cenových indexů. Tomuto postupu se říká indexace cen. Z toho také plyne, že negativní dopad má zejména neočekávaná inflace. Zvyšování cenové hladiny především negativně ovlivňuje mzdy . Za stejnou mzdu si můžete koupit menší počet statků – klesá kupní síla obyvatel. Cena majetku naproti tomu neztrácí na hodnotě, protože jeho cena roste také. Inflace proto postihuje především sociálně slabší skupiny obyvatel . Z finančního hlediska díky inflaci klesá výnosnost vložených prostředků. V době vysoké inflace se proto vyplatí zadlužovat.
22
Nejistota - nejistota budoucích cen případně jejich změny oslabují další ze základních funkcí peněz, a sice funkci jednotky zúčtování. Ceny jsou základní informací pro subjekty na trhu, podle nich se rozhodují, které statky spotřebovávat/vyrábět. Pokud tato funkce není dobře naplňována, nemůže ani trh fungovat správně. Negativně tedy inflace dopadá zejména na ochotu podniků investovat a domácností spořit.
Dodatečné náklady - dodatečné náklady jsou spojeny zejména s předvídáním inflace (subjekty musejí sledovat, jak se budou ceny vyvíjet), se změnou cen (tzv. menu costs – změna cen zboží, tisk nových letáků, nabídek; příp. změny smluv) a konečně i s bojem proti inflaci – protiinflační hospodářská politika má většinou za následek snížení domácího produktu.
Měření inflace Podle Českého statistického úřadu [16] vychází Statistické vyjadřování inflace z měření čistých cenových změn pomocí indexů spotřebitelských cen. Cenové indexy poměřují úroveň cen vybraného koše reprezentativních výrobků a služeb ve dvou srovnávaných obdobích, přičemž váha (resp. význam), která je jednotlivým cenovým reprezentantům ve spotřebním koši přisouzena, odpovídá podílu daného druhu spotřeby, který zastupují, na celkové spotřebě domácností. Do spotřebního koše je zařazeno potravinářské zboží (potraviny, nápoje, tabák), nepotravinářské zboží (odívání, nábytek, potřeby pro domácnost, drogistické a drobné zboží, zboží pro dopravu a volný čas, zboží pro osobní péči aj.) a služby (opravárenské, z oblasti bydlení, provozu domácnosti, zdravotnictví, sociální péče, dopravy, volného času, vzdělávání, stravování a ubytování, osobní péče a služby finanční).
Míra růstu agregátní cenové hladiny mezi dvěma obdobími se nazývá míra inflace. Informace o dosažené míře inflace jsou využívány např. pro účely valorizace mezd, důchodů a sociálních příjmů. V neposlední řadě jsou tyto informace využívány také v souvislosti s nájemními či jinými smlouvami, v nichž je zakotvena revize původně dohodnutého
finančního
plnění
v
závislosti
na
vývoji
V praxi je míra inflace zpravidla měřena pomocí tzv. cenových indexů. nich jsou:
23
inflace.
Nejznámější z
•
Index spotřebitelských cen (CPI - Consumer price index)
Index spotřebitelských cen je index měřící vývoj cenové hladiny určitého spotřebního koše obsahujícího některé zboží a služby. To je vybírané ve snaze, aby reprezentovalo spotřební návyky průměrného občana. Jedná se o nejsledovanější cenový index pro měření míry inflace, protože často bývá používán k stanovení růstu životních nákladů a benchmark (báze, vůči které se sleduje výnosnost akcií či ostatních aktiv; zpravidla se jedná o index) pro vyjednávání odborů o zvýšení platů. Je často kritizován pro nadhodnocování inflace. Nezohledňuje totiž pokles ceny různých technologicky vyspělých výrobků, který nastává po jejich představení trhu. CPI je někdy značně ovlivňován výkyvy v cenách energií a potravin. Z tohoto důvodu je sestavován tzv. jádrový CPI, který tyto vlivy vylučuje. V rámci jádrového CPI jsou volatilní zejména složky- tabák, šatstvo, automobily a ceny letenek. Jedná se o nejvyužívanější způsob měření inflace. Český statistický úřad počítá inflaci jako vážený průměr celkem 775 položek. Ze všech položek je 117 tzv. regulovaných. Čistá inflace měří změny cen jen v neregulované části koše. Pro správnou interpretaci každého cenového indexu je nutno si vždy uvědomit, ke kterému období je počítán. Při vyjadřování míry inflace pomocí indexu spotřebitelských cen jsou často uváděna různá čísla, která, i když rozdílná, jsou správná. Podmínkou je přesné věcné, prostorové a časové vymezení. To znamená uvést jednoznačně období, za které je míra inflace uváděna a dále základ, k němuž se vymezené období porovnává. Nejčastěji jsou používány níže uvedené míry inflace: 1. Míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen 2. Míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen ke stejnému měsíci předchozího roku 3. Míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen k předchozímu měsíci 4. Míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen k základnímu období (rok 2000=100)
24
1) Míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen vyjadřuje procentní změnu průměrné cenové hladiny za 12 posledních měsíců proti průměru 12-ti předchozích měsíců. Tato míra inflace je vhodná při úpravách nebo posuzování průměrných veličin. Bere se v úvahu zejména při propočtech reálných mezd, důchodů a pod. 2) Míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen ke stejnému měsíci předchozího roku vyjadřuje procentní změnu cenové hladiny ve vykazovaném měsíci daného roku proti stejnému měsíci předchozího roku. Jedná se tedy o dosaženou cenovou úroveň, která vylučuje sezónní vlivy tím, že se porovnávají vždy stejné měsíce. Tato míra inflace je vhodná ve vztahu ke stavovým veličinám, které měří změnu stavu mezi začátkem a koncem období bez ohledu na průběh vývoje během tohoto období.Bere se v úvahu při propočtech reálné úrokové míry, reálného zvýšení cen majetku, valorizací apod..
3) Míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen k předchozímu měsíci vyjadřuje procentní změnu cenové hladiny sledovaného měsíce proti předchozímu měsíci. 4 ) Míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen k základnímu období (rok 2000=100) vyjadřuje změnu cenové hladiny sledovaného měsíce příslušného roku proti roku 2000 - viz následující tabulka. Tato míra inflace je využívána pro analýzu dlouhodobých podrobných trendů (časových řad) vývoje cenových hladin a životních nákladů. Pomocí bazických indexů spotřebitelských cen k základnímu období (bází je prosinec 1999=100) jsou vypočítávány všechny indexy spotřebitelských cen sloužící k vyjadřování míry inflace za různá časová období. Při těchto výpočtech platí zásada, že míry inflace jsou vyjádřeny úhrnným indexem spotřebitelských cen za domácnosti celkem.
● Index cen výrobců (PPI - Producent price index) Index cen výrobců vyjadřuje změny cen zboží na úrovni konečné produkce. V rámci PPI existují tři široké subkategorie: suroviny, mezispotřeba a finální produkce. Ukazatel je sestavován metodou spotřebního koše, který zahrnuje okolo 3200 položek. Zahrnuje
25
téměř všechny odvětví zpracovatelského a důlního průmyslu a některá další odvětví zemědělství, rybářství a některé služby. Index je udáván jednak meziměsíčně (sezónně očištěné hodnoty) a jednak meziročně. Trh považuje změny v cenách finální produkce za nejdůležitější informaci, jelikož reprezentuje ceny zboží, které je připraveno pro prodej konečnému spotřebiteli. Ceny zboží na úrovni surovin a mezispotřeby ve výrobním procesu, mohou poskytovat informace o budoucích inflačních nebo deflačních tlacích. Trhy kladou větší důraz na index s vyloučením potravin a energií, což odpovídá tzv. jádrovému indexu. Potraviny a energie, respektive jejich ceny mají tendenci být značně volatilní s nejasnými trendy. Ačkoliv reakce trhu je zaměřena především na meziměsíční změny, analytici sledují i meziroční změny. Index neprochází měsíčními revizemi hodnot, pouze roční revize, upravující index od sezónních faktorů, mohou způsobovat malé rozdíly oproti minule zveřejněným údajům. Trhy je tento ukazatel hodnocen jako poměrně důležitý.
ČSÚ sleduje a publikuje celou řadu dalších cenových indexů, z nichž jsou veřejností nejvíce využívány: •
Indexy cen stavebních prací a stavebních objektů
•
Indexy cen průmyslových výrobců
•
Indexy cen zemědělských výrobců
•
Indexy cen tržních služeb v produkční sféře
Obdobně (jako u indexů spotřebitelských cen) je cenový růst sledován k různým cenovým základům a za různá časová období: 1. Průměrný roční cenový růst vyjádřený změnou průměrné cenové hladiny za posledních 12 měsíců proti průměru předchozích 12 měsíců. 2. Meziroční měsíční cenový růst vyjadřující jaké úrovně dosáhla cenová hladina ve sledovaném měsíci daného roku proti stejnému měsíci roku minulého. 3. Měsíční cenový růst charakterizující změnu cenové hladiny sledovaného měsíce proti předchozímu měsíci. 4.
•
Deflátor HDP 26
Deflátor HDP je nejkomplexnější z cenových indexů, kterými se měří míra inflace v ekonomice. Deflátor HDP není založen na spotřebním koši, jako jiné cenové indexy (např. index spotřebitelských cen), ale zahrnuje v sobě změnu cen všech statků, z nichž je složen HDP. Pro některé účely je však ukazatelem až zbytečné komplexním. Pro určení dopadu inflace na spotřebitele resp. výrobce není potřeba znát ceny obráběcích strojů nebo traktorů. Je třeba znát jen růst spotřebitelských cen. Je proto vhodnější použít např. index spotřebitelských cen (CPI – Consumer price index), resp. index cen výrobců (PPI – Producent price index).
•
Harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP - Harmonized Indices of Consumer Prices)
Protože existuje více způsobů, jak inflaci měřit, je nemožné porovnávat výsledky, které zveřejňují statistické úřady jednotlivých států. Proto instituce Eurostat vytvořila tento ukazatel, který umožňuje porovnávat inflace všech států EU, Norska a Islandu. HICP je index Laspeyresova typu, který je tvořen položkami COICOP/HICP (tzn. classification of individual consumption by purpose, adaptovaný na potřeby HICP). HICP reprezentuje
spotřebitelské ceny zboží, služeb a peněžních transakcí.
Každý stát má ve svém
spotřebním koši dle klasifikace CIOCOP různý počet jednotlivých položek a přikládá jim různé váhy.
4.6.2. Hrubý domácí produkt
Podle Českého statistického úřadu [16] vyjadřuje Hrubý domácí produkt (HDP) celkový objem finální produkce v peněžních jednotkách, vytvořené v určitém období výrobními faktory působícími na území dané země, bez ohledu na státní příslušnost jejich majitelů. Finální produkce je taková produkce, která je vyrobena a prodána, aby byla spotřebována domácnostmi, státem, použita na investice nebo vyvezena jako export.
Nominální produkt je produkt měřený v běžných tržních cenách. Změna
velikosti nominálního produktu je závislá jak na změně fyzického objemu produktu, tak i na změně tržních cen v čase. Reálný produkt je produkt měřený v stálých cenách, to je v cenách určitého zvoleného roku. Tímto způsobem vyloučíme změny v tržních cenách,
27
k nimž v čase dochází. Potom změny velikosti reálného produktu jsou závislé pouze na změnách fyzického objemu produkce. Růst (pokles) HDP ve stálých cenách charakterizuje o kolik % reálně stoupl (klesl) hrubý domácí produkt ve sledovaném čtvrtletí roku proti stejnému období roku předchozího. HDP na 1 obyvatele je podíl HDP v běžných cenách a středního stavu obyvatel v příslušném roce.
Varianty produktu Podle Wikipedie [18] přívlastek hrubý/čistý produkt určuje, jestli je do výsledku započítáno opotřebení kapitálu. Čistý produkt = Hrubý produkt − opotřebení kapitálu Přívlastek domácí/národní produkt rozlišuje mezi produktem vytvořeným na určitém území (domácí produkt) a produktem vytvořeným výrobními faktory příslušníky určitého národa
(národní
produkt).
Národní produkt = Domácí produkt + produkt českých občanů v cizině - produkt cizích občanů v ČR
Výpočet HDP Ve Wikipedii [18] jsou uvedeny tři způsoby výpočtu domácího produktu. Každý způsob představuje jiný pohled na totéž. V HDP nejsou započítány služby, které lidé dělají mimo oficiální trh (např. práce na zahradě, vaření, práce protislužbou), a také ilegální produkce (např. výroba a prodej drog, prostituce, nepřiznané zisky).
Existují různé varianty produktu (viz níže), které započítávají různá hlediska. Tyto údaje se však obtížně zjišťují a většinou se jedná pouze o odhady. Proto se při ekonomických srovnáních používá nejčastěji HDP.
Podle Wikipedie [18] jsou metody výpočtu charakterizovány následovně: •
Metoda přidané hodnoty
HDP je součtem všech přidaných hodnot na daném území za dané období. 28
Př.: Výrobce, který nakoupí materiál za 1000 Kč, zaplatí pracovníkům 800 Kč, spotřebuje energie za 300 Kč a výsledný výrobek prodá za 5000 Kč přispěje ke tvorbě produktu částkou 2900 Kč (5000 − (1000+800+300)). Pokud obchodník nakoupí tento výrobek za 5000 Kč a prodá jej za 7500 Kč, přispěje tak ke tvorbě produktu částkou 2500 Kč. •
Výdajová metoda
Protože výdaj za zboží odpovídá ceně tohoto zboží (tzn. součtu přidaných hodnot), lze produkt měřit jako součet výdajů – agregátní výdaje. Do tohoto součtu započítáváme pouze finální výrobky, tzn. takové, které již nejsou vstupem další výroby (nebudou v přidané hodnotě jiného zboží). •
osobní výdaje na spotřebu (statky dlouhodobého užití, statky krátkodobého užití, služby)
•
hrubé soukromé domácí investice (fixní investice firem, změny stavu zásob, fixní investice do bytové výstavby)
•
vládní výdaje na nákup statků a služeb
•
saldo obchodní bilance (hodnota vývozů - hodnota dovozů)
Agregátní výdaje = spotřeba (C) + investice (I) + veřejné výdaje (G) + čistý vývoz (X nebo NX) •
Důchodová metoda
Jelikož každý výdaj v ekonomice je něčím důchodem (příjmem), můžeme produkt vyjádřit jako součet důchodů (nepočítáme-li daně). Agregátní důchody = mzdy + nájmy (včetně imputovaných nájmů) + úroky + zisky
Metodika ČSÚ pro výpočet HDP Podle Českého statistického úřadu [16] představuje hrubý domácí produkt souhrn hodnot přidaných zpracováním ve všech odvětvích činností považovaných v systému národního účetnictví za produktivní (tj. včetně služeb tržních i netržních). Jde o propočet v kupních cenách, za které jsou realizovány tržní výkony (tzn. včetně daní z produktů a bez dotací
29
na produkty). U netržních služeb je přidaná hodnota vyjádřena jako souhrn náhrad zaměstnancům a spotřeby fixního kapitálu. Prvotní propočet je proveden v běžných cenách, pro potřeby sledování vývoje s vyloučením vlivu změn cen následuje převod do stálých cen. Hodnoty hrubého domácího produktu a dalších makroekonomických ukazatelů ve stálých cenách vycházejí v souladu s požadavkem Eurostatu z cenové úrovně bazického roku 1995. Ukazatele v EU •
ECP - Evropský srovnávací program (European Comparison Progr.)
srovnávací projekt Eurostatu, který přináší věcně srovnatelné údaje o hrubém domácím produktu a o složkách výdajů na jeho užití. Dalším výstupem ECP jsou cenová porovnání za vybrané skupiny zboží a služeb. V současné době se ECP účastní 31 zemí – 25 členských a 3 kandidátské země EU, Island, Norsko a Švýcarsko. Všechny země jsou navzájem multilaterálně porovnávány a srovnání je prováděno každoročně. Projekt je organizačně a územně rozdělen do 3 oblastí – severní, centrální a jižní, ve kterých jsou práce prováděny pod vedením Finska, Rakouska a Portugalska.
Základní metodický postup ECP je následující: -
HDP každé země je rozčleněn na řadu homogenních základních položek odpovídajících velmi podrobnému členění HDP počítaného podle výdajové metody.
-
Údaje o cenách jsou sbírány za reprezentanty z vybraných základních položek a poté je vypočten poměr cen mezi zeměmi pro každou skupinu výrobků. Tyto poměry jsou následně váženy hodnotami výdajů na HDP a pro každou zemi jsou vypočteny koeficienty PPP pro všechny úrovně agregace základních položek i pro celkový HDP.
-
HDP a jejich složky za jednotlivé země jsou poté prostřednictvím PPP přepočteny z hodnot v národních měnách do tzv. skutečných objemů.
Nejčastěji se pracuje s nejsouhrnnějším vyjádřením parity kupní síly použitelným na přepočet celého hrubého domácího produktu z údajů v národních měnách na vzájemně porovnatelné údaje ve standardech kupní síly (PPS).
30
•
PPP
-
parita
kupní
síly
(purchasing
power
parity):
v nejjednodušší verzi PPP představuje poměr cen v národních měnách za stejné zboží v různých zemích. Například pokud stejný výrobek stojí ve Francii 1,87 eura a ve Velké Británii 0,95 libry, pak PPP pro tento výrobek mezi Francií a Velkou Británií je 1,97 eura k libře (1,97 = 1,87/0,95). To znamená, že za každou libru ve Velké Británii kupující obdrží stejné množství tohoto výrobku jako za 1,97 eura ve Francii. Parity kupní síly se však v ECP neporovnávají mezi zeměmi pouze bilaterálně, ale konečné parity jsou výsledkem multilaterálního srovnání. •
PPS
-
standard
kupní
síly
(purchasing
power
standard):
PPS je uměle vytvořená měnová jednotka používaná při mezinárodních srovnáních k vyjádření objemu ekonomických agregátů. Údaj v PPS získáme z hodnoty vyjádřené v národní měně vydělením příslušnou PPP. V projektu ECP kupní síla 1 PPS odpovídá průměru kupní síly 1 eura v zemích EU15 resp. EU25, podle toho, s kterým průměrem, zda za EU15 či za EU25, jsou údaje jednotlivých zemí poměřovány. Pak například při porovnáních
s
průměrem
za
EU25
platí
rovnost:
HDP v PPS za EU25 celkem = HDP v eurech (po přepočtu směnným kursem z národních měn) za EU25 celkem. PPS nelze porovnávat v čase. •
PLI
-
relativní
cenová
úroveň
(price
level
index):
relativní cenová úroveň se rovná podílu PPP a směnného kursu. Směnný kurs představuje průměrný kurs národní měny k 1 euru za daný rok. •
VI - pc objemový index na obyvatele (volume index per capita):
objemový index HDP na obyvatele je roven podílu HDP v PPS na obyvatele dané země a HDP v PPS na obyvatele za EU25. Vyjadřuje poměr objemu HDP vytvořeného v dané zemi na jednoho obyvatele k průměru Evropské unie.
4.6.3. Platební bilance
Platební bilance podle Roberta Holmana [3] zachycuje platební transakce České republiky ve vztahu k zahraničí za jeden rok. Porovnává platby ze zahraniční, tj. platby
31
osob mající sídlo nebo trvalé bydliště v zahraniční a platby do zahraničí, tj. platby osob mající sídlo nebo trvalé bydliště v České republice.
Platební bilance se skládá ze tří částí: z běžného účtu, z finančního účtu a ze změny devizových rezerv. •
Běžný účet platební bilance obsahuje platby za vývoz a dovoz zboží a služeb, důchody (mzdy, zisky, úroky) placené ze zahraničí a do zahraničí a jednostranné převody (dary, dědictví apod.).
•
Finanční účet platební bilance (dříve nazývaný kapitálový účet) je tvořen dovozem kapitálu, tzn., že zahraniční osoba nakupuje česká aktiva (nemovitosti, cenné papíry), ukládá peníze v českých bankách nebo poskytuje půjčky českým osobám. A dále je tvořen vývozem kapitálu, tzn., že česká osoba nakupuje zahraniční aktiva, ukládá peníze v zahraniční nebo poskytuje půjčky zahraničním osobám.
Protože se jedná o bilanci, musí být vždy platební bilance účetně vyrovnaná. Pokud je zjištěn schodek běžného účtu, je pokryt přebytkem finančního účtu nebo čerpáním devizových rezerv. Pokud je zjištěn přebytek běžného účtu, pokrývá tak schodek finančního účtu nebo jde na zvýšení devizových rezerv.
Rovnováha platební bilance V díle Roberta Holmana [3] se dále uvádí, že rovnováha platební bilance není totéž, jako účetní vyrovnanost platební bilance. Konečnou vyrovnávací položkou je změna devizových rezerv. K vyrovnání platební bilance ale nelze změnu devizových rezerv využívat dlouhodobě, jinak by daná země své devizové rezervy za nedlouho zcela vyčerpala. Platební bilance bude v rovnováze, pokud schodek běžného účtu bude plně pokryt přebytkem finančního účtu a naopak. Mechanismem, který uvádí platební bilanci do rovnováhy je měnový kurs, ale pouze za předpokladu, že je polně pohyblivý, tzn. , že banka neprovádí žádné intervence na měnovém trhu. Pokud není kurs volně pohyblivý a centrální provádí intervence, aby udržela měnový kurs na dané úrovni, nerovnováha je pak vyrovnávána změnou devizových rezerv.
Finanční účet platební bilance závisí na rozdílu mezi úrokovou mírou u nás a v zahraničí, na tzv. úrokovém diferenciálu. Pokud se úrokový diferenciál zvětší (je jedno, jestli k 32
tomu dojde zvýšením úrokové máry u nás nebo snížením úrokové míry v zahraničí), dojde k přílivu zahraničního kapitálu, protože pro investory je výhodnější ukládat peníze u nás na korunové vklady. To se projevuje v růstu přebytku nebo snižování schodku na finančním účtu naší platební bilance.
Bilance zboží a služeb, někdy označovaná jako „čistý vývoz“ závisí na několika faktorech. Jednak je to změna devizového kursu – depreciace naší měny tuto bilanci zlepšuje a naopak apreciace ji zhoršuje. Různé vlivy změny devizového kursu můžeme pozorovat i v krátkém a dlouhém období. Je to proto, že poptávka domácích subjektů do zahraničním zboží, stejně tak i poptávka zahraničních subjektů po našem zboží, bývá v krátkém období méně elastická, než v dlouhém období. Dalším faktorem, ovlivňujícím bilanci zboží a služeb, je cenová hladina u nás i v zahraničí. Pokud očistíme nominální měnový kurs o inflaci, dostáváme reálný měnový kurs. Toto očištění provedeme tak, že nominální měnový kurs naší měny k cizí vynásobíme poměrem cenové hladiny v zahraničí k naší cenové hladině.
Bilanci zboží a služeb ovlivňuje také růst reálného HDP doma i v zahraničí. Zvýší-li se reálný HDP v ČR, znamená to růst produkce, což vyžaduje více surovin, energie, polotovarů. Zvýšená poptávka po vstupech je částečně uspokojována i na zahraničních trzích. Stejně tak při zvýšení domácího HDP se zvýší konečná spotřeba, která je taktéž částečně uspokojována ze zahraničí. Vroste proto dovoz a to má za příčinu zhoršení bilance zboží a služeb. Naopak, vzroste-li reálný HDP v zahraničí, znamená to zvýšenou poptávku pa našem zboží ze zahraničí, vzroste proto vývoz. Růst domácího reálného HDP zvyšuje náš dovoz, to zapříčiňuje zhoršenou bilanci zboží a služeb a naopak růst zahraničního reálného HDP zvyšuje náš vývoz, což má za příčinu zlepšení naší bilance zboží a služeb.
Zdrojem nerovnováhy bilanci zboží a služeb může být například růst investic v dané zemi. Předpokládáme, že platební bilance je v rovnováze. Následně vzrostou investice, což zapříčiní zvýšení úrokové míry. V důsledku toho začne proudit do země zahraniční kapitál a finanční účet se dostane do přebytku. Tím se také dostane celá platební bilance do přebytku. To má ale dopad na měnový kurs. Poptávka po domácí měně na měnovém trhu je větší než nabídka a domácí měna apreciuje. Apreciace domácí měny zvyšuje
33
dovoz a snižuje vývoz, takže vzniká schodek bilance zboží a služeb. Jakmile je tento schodek shodný s přebytkem na finančním účtu, domácí měna přestane apreciovat.
Dalším zdrojem nerovnováhy platební bilance je růst úspor. Na začátku je opět platební bilance v rovnováze. Zvýší se úspory domácností, což se na trhu zapůjčitelných prostředků projeví poklesem úrokové míry. To má za následek odliv těchto úspor do zahraničí za vyšší úrokovou mírou a finanční účet se tak dostává do schodku. Tím vznikne schodek celé platební bilance. Schodek platební bilance ale znamená, že nabídka domácí měny na měnovém trhu je vyšší než poptávka, takže domácí měny depreciuje. Depreciace domácí měny zvyšuje vývoz a snižuje dovoz a vzniká tak přebytek bilance zboží a služeb. Tento přebyt se zvyšuje do té doby, dokud se nevyrovná se schodkem finančního účtu. Potom domácí měny přestane depreciovat.
5. STANOVENÍ HYPOTÉZY: DOPADY ZAVEDENÍ EURA NA VYBRANÉ MAKROEKONOMICKÉ UKZATELE V ĆR.
34
Od společné měny se v prvé řadě očekává, že přispěje postupně k prohlubování ekonomické integrace, k hlubší spolupráci mezi zeměmi, ke sjednocování Evropy a posilování
konkurenceschopnosti
ve
světovém
měřítku.
V souvislosti s centralizovanou jednotnou úrovní úrokové míry dojde k efektivnější alokaci finančních prostředků a odstraní se spekulační toky kapitálu mezi ČR a ostatními zeměmi. Nahrazením CZK eurem získá ČR měnu, která je druhou nejvýznamnější mezinárodní obchodní a rezervní měnou – bude možné realizovat platby v celosvětovém měřítku napřímo. Stabilní ekonomické, měnové a politické prostředí spolu s kvalifikovanou a dočasně levnou pracovní silou mohou přitahovat zahraniční investice značného
rozsahu
a
zvyšovat
konkurenceschopnost
české
ekonomiky.
Zároveň odpadne tlak na držbu devizových rezerv, protože devizové intervence bude provádět výlučně ECB. ČR bude muset vstupem do eurozóny podepsat Pakt stability a růstu, který je prodloužením platnosti rozpočtového konvergenčního kritéria. Vstupem do eurozóny se českým subjektům otevře možnost využívat jednoduché, rychlé a bezpečné platební systémy. Zároveň dojde k eliminaci kursového rizika a bude možné jednoduše kalkulovat výnosnost. Kromě toho se sníží objemy provozních zůstatků na účtech zejména u multinacionálních firem, které byly doposud nuceny držet zůstatky na několika účtech v různých měnách. Dojde tak k uvolnění provozního kapitálu a ke snížení poplatků za vedení účtů. Sníží se možnosti diferencovat ceny podle zemí. Rozdíly v cenách budou daleko více odpovídat transakčním nákladům. Volatilita kurzu zvyšovala náklady
na
zbožovou
arbitráž,
což
umožňovalo
firmám
provádět
politiku
diskriminujícího monopolu, tj. diferencovat ceny u identického zboží podle důchodové síly
obyvatelstva,
čímž
byl
poškozován
spotřebitel.
Sníží se náklady při získávání větších objemů úvěrových zdrojů, protože eurotrh je podstatně „hlubší“ než „mělké“ národní trhy. Současně se zvýší konkurence v bankovním sektoru vzhledem k tomu, že domácí banky ztratí komparativní výhodu v podobě lepší znalosti domácí měnové politiky. Se vstupem do eurozóny se malá otevřená ekonomika typu ČR stává součástí velké uzavřené ekonomiky, tj.: • sníží se možnost vzniku měnových krizí, neboť devizový trh pro euro je „hlubší“ než devizový trh ČR • změny kurzu budou mít menší dopady na cenovou hladinu a reálný růst • země eurozóny se na světovém finančním trhu dostanou z pozice „price taker“ do pozice „price maker“.
35
Kromě ztráty suverenity v oblasti rozhodování o měnové politice, je třeba poukázat na částečné odlišnosti v ekonomice ČR oproti největším ekonomikám eurozóny. Absenci měnových nástrojů používaných jednotlivými zeměmi by měly nahradit mobilita pracovních sil v rámci EMU a flexibilita mzdových sazeb. Potíž je v tom, že mobilita pracovních sil je v EMU tradičně velmi nízká vzhledem k jazykovým, kulturním překážkám, silným rodinným vazbám, nepružnosti trhu s byty. Flexibilita mzdových sazeb směrem dolů je spíše teorií. Společná měnová politika ECB může mít negativní dopad na menší země včetně ČR, neboť ECB ve snaze o zajištění měnové a cenové stability v rámci celé eurozóny se řídí prioritně ekonomickou situací v hlavních zemích eurozóny. Nestejný průběh hospodářského cyklu v zemích EMU a v České republice může ohrozit náš dlouhodobý stabilní růst. Přijetí eura vyloučí možnost konvergenčního procesu české ekonomiky k zemím EU prostřednictvím nominální apreciace devizového kurzu české koruny. Nominální konvergence tedy bude muset probíhat prostřednictvím kladného inflačního diferenciálu – to ale nemusí být možné v rámci měnové politiky ECB.
Na základě výše uvedených skutečností a teoretických podkladů popsaných v předchozích kapitolách lze očekávat následující dopady na vybrané makroekonomické ukazatele: Inflace Přechod ČR na euro podle Ministerstva financí nebude v budoucnu znamenat zdražování či znehodnocení úspor. Dojde pouze k přepočtu cen, úspor, platů, důchodů a dalších veličin z Kč na euro na základě pevně stanoveného kurzu (tzv. koeficientu). Na druhé straně či v okamžiku přechodu z koruny na euro bude jedním z úkolů státní správy monitorovat cenový vývoj a zabránit možným snahám některých výrobců, obchodníků či poskytovatelů služeb jeho případnému zneužití k jednostranným cenovým úpravám směrem vzhůru. Finanční služby by měly zlevnit; integrace národních kapitálových trhů při používání stejné měny pravděpodobně povede k vyšší likviditě a rozvoji nových finančních nástrojů v euro; otevřou se nové možnosti financování a investování především posílením zdrojů financování prostřednictvím zvýšení vydávaných obligací společnostmi v euro na úkor zdrojů od bank, což by mělo vést ke snížení finančních nákladů společností a k další integraci finančních trhů; na druhé straně i ke zvýšení
36
konkurenčních tlaků na banky. Transakční náklady na směnu měn a náklady, spojené s řízením devizových transakcí se sníží. HDP Snížení rizika podnikatelského prostředí, snížení transakčních nákladů, širší trh, plnění Paktu stability a růstu, využívání fondů a dotací z EU – to vše by mělo přispět k dalšímu ekonomickému růstu.
Platební bilance Jelikož je česká ekonomika malá a otevřená, teoreticky by propojení ekonomik mělo vést k aktivní platební bilanci nebo jejímu přibližování se. Záleží ovšem na vývoji inflace u nás a v zahraničí, potažmo na zdražení exportu nebo importu, dále na celosvětovém vývoji cen surovin, aj.
6. PRAKTICKÁ ČÁST V praktické části budou nejprve prezentovány vybrané země Belgie, Irsko, Německo, Portugalsko, Švédsko a Česká republika. Prezentace jsou zaměřeny na ekonomický vývoj, specifika ekonomiky dané země a na vývoj hlavních makroekomických ukazatelů 37
za posledních několik let. Pro srovnání je do vývoje makroekonomických ukazatelů zařazena eurozóna-12. Na závěr prezentace každého státu je uvedeno shrnutí dosavadního vývoje a jeho možné důvody. Následují souhrnné tabulky a grafy s porovnáním všech analyzovaných států a s následným shrnutím výsledků. Výsledky z této analýzy budou aplikovány na predikci vývoje zkoumaných ukazatelů v České republice po vstupu do měnové unie. Data pro tuto kapitolu byly čerpány z následujících zdrojů:
http://www2.euroskop.cz>Evropská
unie>Členské
země
EU
[6];
http://epp.eurostat.ec.europa.eu>General economic background [10].
Eurozónu tvoří země, které přijaly euro jako svou národní měnu a patří sem: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Řecko a Španělsko.
Hlavním důvodem pro zařazení Německa do analýzy je skutečnost, že Německo je největším státem Evropské unie. Jeho ekonomika ovlivňuje největším dílem celou ekonomiku EU a v hlasováních v Evropském parlamentu má také Německo největší váhu a počet hlasů.
Dalším důvodem je, že většina států měla před zavedením eura
zafixovanou svou národní měnu právě na německé marce.
Belgie je do analýzy zařazena především z důvodu, že se jedná o malou otevřenou ekonomiku, která je závislá na exportu a importu, stejně jako Česká Republika.
Portugalsko je analyzováno proto, že se svým ekonomickým vývojem v posledních letech nejvíce podobá vývoji České ekonomiky. Hodnota zkoumaných ukazatelů je velmi podobná stejným ukazatelům v České republice. Navíc není zakládajícím členem, ale přistoupilo až v průběhu vývoje EU.
Irsko je zajímavé především svým dynamickým vývojem po vstupu do měnové unie a mohlo by být příkladem pro české ekonomy v rozhodováních o další stimulaci vývoje České ekonomiky.
Švédsko bylo vybráno proto, že není členem eurozóny a mohlo by být zajímavé porovnat vývoj ekonomiky s některým z těchto států.
38
5.1.
Ekonomický rozbor vybraných států
5.1.1.Belgie
Ekonomická charakteristika země Belgie patří k zakladatelským zemím všech tří Evropských společenství (Evropské společenství uhlí a oceli, Evropské hospodářské společenství, Euratom). V Bruselu, hlavním městě Evropské unie, sídlí Evropská komise, Sekretariát Rady a částečně Evropský parlament (Štrasburk). Velký počet úředníků EU se příznivě odráží na tržbách místních obchodníků. Pro malou zemi jako je Belgie je členství v EU důležitým nástrojem zahraniční politiky, který jí poskytuje možnost většího zviditelnění a většího vlivu na politické směřování Evropy.
Zhodnocení ekonomického vývoje Od počátku roku 2005 docházelo k silnému oslabení konjunktury. Belgická ekonomika, tak nepokračovala v tendenci roku 2004. Nízký ekonomický růst měl dopad i na státní rozpočet, který byl v počátku roku stanoven jako vyrovnaný. Cílem Federální vlády bylo zachovat vyrovnaný státní rozpočet na rok 2005, neboť jeho dodržení úzce souviselo s plněním vládního programu snižování veřejného dluhu, který byl v roce 2004 ve výši 95,6% HDP.
Během roku 2005 míra nezaměstnanosti aktivní populace oscilovala okolo 8,0%. Koncem roku došlo k nárůstu na 8,4%. Odhad na rok 2006 zůstává výši 8,4%.
V únoru 2005 byla inflace ve výši 2,57%. V březnu pak dosáhla nejvyšší úrovně za poslední 4 roky, a sice 3,07% (3,14%, květen 2001). Tato situace byla způsobena především enormním růstem cen ropy. V září 2005 dosáhla míra inflace 3,16% a byla tak překročena prognózovaná výše 2,0% z měsíce června. Výše inflace byla ovlivněna zejména vyšším nárůstem spotřebních cen v měsíci srpnu (119,03) a září (119,7). Nejvyšší cenový nárůst byl zaznamenán u tekutých paliv, pohonných hmot a sektoru horeca. V závěru roku došlo ke snížení na 2,5%. Ve srovnání s eurozónou, kde inflace byla v roce 2005 ve výši 2,2%, byla inflace v Belgii o 0,3% nižší.
39
Odhad výše veřejného dluhu dle údaju Belgické národní banky je ve výši 94,3% HDP. V prosinci 2005 byl Belgickou sněmovnou odsouhlasen státní rozpočet na rok 2006. Vládě se již posedmé podařilo dosáhnout vyrovnaného rozpočtu, což umožňuje pokračovat v trendu snižování veřejného dluhu, který by v roce 2008 měl být ve výši 84% HDP.
Stavebnictví se podílelo 4,4% na tvorbě HDP v roce 2005. V roce 2005 došlo rovněž k mírnému poklesu stavební výroby v sektoru nových staveb (1,97%). Pokles byl mimo jiné ovlivněn nižší výstavbou nových administrativních budov, především v Bruselu, kde trh již začíná být saturovaný.
Podíl zemědělství včetně lovu a rybolovu na HDP činil v roce 2004 1,1%. Z hlediska organizace prochází zemědělství hlubokými změnami souvisejícími s regionalizací politického a hospodářského života země.
Značná váha je v sektoru služeb v belgické ekonomice, který se celkově podílí na HDP 66,0 %. Za období 2001-2005 je nárůst v obchodních službách 13,1%, v neobchodních pak 13,2%. Vedle vysokého podílu na tvorbě HDP má tento sektor také rozhodující vliv na zaměstnanost, neboť v něm pracuje přes 70% práceschopného obyvatelstva.
Běžný účet platební bilance byl do roku 2001 veden společně s Lucemburskem v rámci finanční unie (UEBL), Od roku 2000 je rovněž vykazován odděleně pro Belgii. Kapitálové a finanční účty jsou od roku 2002 vedeny odděleně. Přebytek na belgickém běžném účtu ve výši 9.645 mil. se oproti roku 2003, kdy byl 12.142 mil. € snížil o 2.517 mil. € (-20,7%). V roce 2005 vykázal běžný platební účet ve srovnání s rokem 2004 pokles o 30,45%.
Belgický vývoz se v roce 2005 oproti roku 2004 zvýšil o 8,74%. Dovoz o 12,04% a zaznamenal předstih před vývozem. Kladná bilance ve výši € 11,0 mld. doznala oproti předchozímu období snížení o 35,29 %.
40
Komoditní struktura vývozu a dovozu je charakterizována hospodářskou vyspělostí Belgie a mírou zapojení do mezinárodního obchodu. Belgie zaujímá 11. místo ve světovém obchodu a přibližně 71% HDP prochází zahraničním obchodem.
Předpoklad dalšího vývoje V průběhu roku byla relativně malá a otevřená belgická ekonomika ovlivněna silným zhodnocením Eura vůči US dolaru (až + 37%) a nárůstem cen ropy, kdy její cena překročila 50 USD/barel. Oba tyto faktory měly mimo jiné dopad na oblast zahraničního obchodu, kdy v dovozních operacích bylo vydáno více finančních prostředků. Vývoz do USA i při poklesu US dolaru vůči Euru se zvýšil oproti předchozímu roku o 5,49%. Statistické údaje potvrzují, že roce 2005 ve srovnání s rokem 2004 došlo ke zpomalení ekonomického růstu při mírném zvýšení inflace.
Ekonomická média uváděla, že zhodnocení eura, vysoká cena ropy a deficity rozpočtů velkých evropských ekonomik měly následný dopad na ekonomický růst v roce 2005. Institut Euren, který centralizuje ekonomické indikátory národních statistických institutů zemí EU, udává že pro udržení a zvýšení ekonomického růstu v roce 2006 a při zohlednění faktorů stárnutí obyvatelstva a globalizace je nutné: •
pokračovat ve snížení dluhu veřejných financí
•
zesílit kvalitativně a kvantitativně efektivní nabídku na pracovním trhu
•
stimulovat aktivitu podniků investicemi do výzkumu a vývoje
Je zřejmé, že i v roce 2006 bude ekonomický růst v Belgii ovlivněn cenami energií a ekonomickým růstem v eurozóně., jehož prognóza je ve výši 2,1% HDP.
Tab. 1: Základní makroekonomické ukazatele Belgie INDIKÁTOR
1992
1993
1994
HDP na obyvatele v PPS (EU-25=100) Růst reálného HDP na obyvatele
1995
1996
120,3
118
1,5
-1
3,2
4,3
1,2
-0,1
-0,6
-0,4
1,5
0,3
Míra inflace-roční průměr v HICP Růst zaměstnanosti (změna %/rok)
41
Veřejný rozpočet (% HDP) Celkový státní dluh (% HDP)
-0,8
-7,3
-5
-4,3
-3,8
132,2
137,9
135,9
134
130,2
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
116,9
115,8
115,5
116,7
117,3
117,5
118,1
118,4
117,5
3,3
1,9
3,1
3,9
1
1,5
0,9
2,6
1,2
1,5
0,9
1,1
2,7
2,4
1,6
1,5
1,9
2,5
0,5
1,6
1,3
2
1,4
-0,2
-0,1
0,6
0,9
-2
-0,7
-0,4
0,2
0,6
0
0,1
0
0,1
124,8
119,6
114,8
109,1
108
103,2
98,5
94,7
93,3
Platební bilance Běžný a kapitálový účet
2002/1
2002/2
2002/3
2002/4
2003/1
2003/2
2003/3
3536
3620
2049
2595
1697
3306
1715
2003/4
2004/1
2004/2
2004/3
2004/4
2005/1
2005/2
2005/3
2005/4
3444
1923
4044
921
2557
1556
4192
352
-1410
Zdroj: Eurostat
Graf 1: Inflace eurozóna - Belgie Inflace(HICP) Eurozóna-Belgie 3
Zavedení EUR
Procent
2,5
2 Eurozóna Belgie
1,5
1
0,5 1997
1998
1999
2000
2001
2002
Rok
Zdroj: Eurostat
Graf 2: HDP eurozóna – Belgie
42
2003
2004
2005
HDP na obyv. v PPS Eurozóna-Belgie
Hodnota HDP(EU-25=100)
125
Zavedení EUR
120 115 Eurozóna 110
Belgie
105 100
20 07
20 06
20 05
20 04
20 03
20 02
20 01
20 00
19 99
19 98
19 97
19 96
19 95
95
Rok
Zdroj: Eurostat
Graf 3: Platební bilance eurozóna – Belgie Platební bilance Eurozóna-Belgie v mil EUR 30000 25000 20000 Mil. EUR
15000 Eurozóna
10000
Belgie
5000
-10000 Čtvrtletí
Zdroj: Eurostat
Shrnutí
43
2005/3
2005/1
2004/3
2004/1
2003/3
2003/1
2002/3
-5000
2002/1
0
Na základě výše uvedených hodnot a grafického zobrazení lze konstatovat, že inflace v Belgii kopíruje průměrný vývoj inflace v Eurozóně. Do roku 1999 je inflace v Belgii a průměr Eurozóny téměř vyrovnaný. Od roku 2000 výrazně stoupla inflace v e všech zemích se společnou měnou euro, a sice z asi 1,1 % na 2,7 %. V Belgii byl tento vzestup o něco mírnější, a sice kolem 2,2 %. V dalším roce se opět hodnoty inflace v belgii a v Eurozóně vyrovnaly, ale vývoj pokračoval ustálením hodnot inflace v Eurozóně zhruba na
2,2 %, přičemž inflace v Belgii stále klesala, svého minima dosáhla v roce 2003
s hodnotou okolo 1,5 %. Od roku 2004 opět rostla a v roce 2005 převýšila průměrnou hodnotu inflace v Eurozóně o zhruba 0,3 %. Z tohoto vývoje lze usuzovat, že zavedení společné měny v roce 1999 mělo jak v Belgii, tak v celé Eurozóně dopad na zvýšení inflace.
Hrubý domácí produkt na obyvatele přepočítaný v PPS (Purchasing Power Standard) se v zemích Eurozóny průměrně držel na přibližně stejné úrovni (asi 112) až do zavedení společné měny. Oproti tomu v Belgii, kde byl HDP asi 8 % vyšší, klesal a v roce 1999 byly hodnoty HDP okolo 116. Od roku 2000 HDP v Eurozóně stále klesal a v roce 2005 byla jeho hodnota okolo 105. Zatímco v Belgii naopak hodnoty HDP mírně rostly a v roce 2005 skončily na zhruba 117 bodech. Jak vyplývá z naměřených hodnot HDP a z hodnocení ekonomiky v Belgii, členství v Eurozóně je pro Belgii větším přínosem než ztrátou. Je to hlavně z důvodu sídla Evropské komise v Bruselu a s tím spojený administrativní aparát, což znamená více pracovních příležitostí, příliv zahraničních delegátů a tím pádem větší spotřeba.
Platební bilance je od roku 2002 v podstatě vyrovnaná s mírným aktivním saldem, částečně kopíruje oscilování v eurozóně. V roce 2005 byla PB poprvé pasivní. Přestože v předešlé ekonomické analýze Belgie byl zmíněn nárůst zahraničního obchodu, resp. vývozu, na celkovou hodnotu platební bilance měly výrazný vliv posílení eura vůči dolaru a vysoký nárůst cen ropy. Proto v konečném důsledku byla v roce 2005 platební bilance pasivní.
5.1.2. Irsko
Ekonomická charakteristika země
44
Moderní Irsko bývá spojováno s dvěma pojmy. Prvním z nich je neutralita a druhým ekonomický zázrak uskutečněný v rámci Evropského společenství, později Evropské unie. Zatímco irská neutralita již mnohokrát zkomplikovala jednání o různých obranných platformách, irský ekonomický úspěch, podmíněný důrazem na vzdělání a moderní technologie, je dáván za příklad mnoha zemím včetně České republiky.
Prestiž Irské republiky v zahraničí stoupla přijetím do OSN v polovině 60. let. Irsko již v té době, společně s Velkou Británií, začalo s přípravami na vstup do EHS, ke kterému došlo v roce 1973. Celá 70. léta byla ve znamení zvyšující se hospodářské prosperity, nicméně roku 1974 přišla celoevropská recese, která se dotkla i irského hospodářství. Vstup do EHS zajistil finanční podporu irskému zemědělství a zároveň s ním se rozvíjel i průmysl - Irsko se stalo střediskem nových průmyslových odvětví, jakými jsou elektronika, elektrotechnika nebo chemická výroba. Irský trh se tím stal méně závislým na britském.
V 90.letech prodělalo Irsko boom v rozvoji lehkého průmyslu a technologií a z velmi chudého státu se stává stále bohatší člen EU. Mnozí se domnívají, že „irský zázrak“ se uskutečnil díky členství země v ES, potažmo EU, a společnému evropskému trhu. Nyní lidé proudí ne z Irska jako dřív, ale do Irska za prací. Irské trvání na neutralitě však negativně postihlo ratifikaci Smlouvy z Nice, kterou občané v referendu těsnou většinou odmítli (silný hlas proti měla Sinn Féin). Smlouva byla ratifikována až na druhý pokus.
Zhodnocení hospodářského vývoje V roce 2005 dosáhlo Irsko růstu HDP ve výši 4,7 % a HNP 5,4 %. Předpověď na rok 2006 počítá s růstem HDP mezi 4,5 a 5%. Vnějšími riziky předpovědi jsou nejisté ceny ropy a prohlubující se globální nerovnováhy, zejména deficit běžného účtu USA a jeho potenciální dopad na směnné kursy. Současné vysoké tempo růstu v Irsku je především důsledkem konjunktury ve stavebnictví a sektoru služeb. Produktivita v těchto odvětvích však nijak nestoupá, růst je způsoben zejména importem pracovních sil ze zahraničí. Přes uvolnění trhu práce nevzrostla míra nezaměstnanosti a výstup dodatečných pracovních sil se pozitivně promítá do tempa hospodářského růstu.
Míra inflace měřená harmonizovaným indexem spotřebitelských cen (HICP) byla v průběhu roku 2005 poměrně nízká, pohybovala se kolem 2,1%. Sekundární vliv vyšších 45
cen ropy na cenu výrobků a služeb byl poměrně nízký – míra růstu HICP bez započítání cen energií činila pouhých 1,3 %. Předpověď na rok 2006 počítá s inflací kolem 2,7 %.
Průměrná míra nezaměstnanosti se pohybovala kolem 4,3 %. Příkladem dynamiky trhu práce je růst zaměstnanosti o další 3,8 % - v roce 2006 počítá vláda s vytvořením dalších 60 tisíc pracovních míst a mírou nezaměstnanosti oscilující opět kolem 4,3 %. Deficit státního rozpočtu by v roce 2006 neměl přesáhnout 0,6 % HDP a vládní dluh by se měl pohybovat kolem 28 % HDP. To představuje jeden z nejnižších vládních dluhů v EU. Investiční výdaje státního rozpočtu budou činit téměř 5 % HNP.
Průmyslová výroba dosáhla v lednu 2006 v porovnání s lednem 2005 výborného meziročního tempa růstu o téměř 10 %. Hlavními tahouny byla výroba lékařských přístrojů a výroba informační a komunikační techniky (12,7 %), zatímco „tradiční“ odvětví domácího průmyslu (potravinářský, dřevozpracující) dosáhly tempa růstu o pouhých 4,0 %. Výstup nových odvětví a slušné výsledky inovačního úsilí např. ve výrobě potravin naznačují optimistický vývoj produkce i v budoucnu.
Stavebnictví je jednou z hlavních hnacích sil hospodářského růstu v Irsku. Sektor v letech 1994 – 2000 expandoval průměrným tempem 11% ročně. Sektor stavebnictví se podílí 21 % na tvorbě irského HNP. Ještě v roce 1994 činil tento podíl pouhých 13 %.
Díky mírným teplotám (vliv teplého Golfské proudu) a vydatným srážkám má Irsko příhodné klimatické podmínky pro zemědělskou výrobu, pro kterou se využívá cca 4,4 mil. ha, t.j. 62% rozlohy země. Necelých 10% potom zaujímají lesy, ve kterých se ročně vytěží téměř 3 mil. kubických metrů dřeva. Přes pokles relativního významu během posledních několika desítek let zůstává zemědělství významným odvětvím národního hospodářství. Jeho podíl na tvorbě HDP je kolem 8 %, stále zaměstnává 7 % pracovních sil a tvoří necelých 7 % irského exportu. Rybářská produkce z moře i vnitrozemských vod přesahuje 300 tis. tun ročně, z toho 3/4 připadají na výlov mořských ryb. Zhruba 2/3 produkce jdou na vývoz. V sektoru je zaměstnáno kolem 15 tis. osob, včetně asi 6 tis. rybářů.
46
Služby jsou největším sektorem irské ekonomiky, podílí se z více než poloviny na tvorbě HDP a pracuje v něm téměř 64 % zaměstnaného obyvatelstva. V posledních letech zaznamenaly největší rozvoj finanční a telekomunikační služby, zákaznická centra a turistický ruch. V důsledku velkého počtu nadnárodních firem, které v Irsku investovaly a jejichž produkce je zaměřena hlavně na vývoz, je irská bilance obchodní výměny se zahraničím výrazně aktivní. Irské podniky vlastněné zahraničními firmami se podílejí cca 70 % na irském vývozu průmyslového zboží.
Objem irského vývozu zboží vzrostl v roce 2005 oproti roku 2004 o 5 % na 88 411 mil. Euro. Dovoz vzrostll o 11 % na 56 478 mil. Euro. Již tradiční přebytek v obchodě se zbožím ve stejném srovnání mírně poklesl o 4 % na 31 933 mil. Euro. Geograficky se nejvíce snížil export do Hong Kongu (-23 %) a Itálie (-5 %). Vzrostl vývoz do Belgie (+9 %), Francie (+12 %) a Španělska (+21 %). Import z Británie vzrostl o 10 %, z USA o 14 %. Opět značně vzrostl dovoz z Číny (+34 %).
Z hlediska zbožové struktury došlo k růstu vývozu organických chemikálií (+21 %) a výpočetní techniky (+4 %). Snížil se vývoz léků (-5 %). Dovoz vzrostl v kategorii ostatních dopravních prostředků (+32 %), ropy a ropných výrobků (+42 %), výpočetní techniky ((+16 %) a silničních vozidel (+14%).
Postoj Irska k evropské integraci V době, kdy vstupovalo Irsko do tehdejšího EHS (1.1.1973) byla jeho úroveň pod 60% průměru společenství, jeho průmyslová základna byla zastaralá a ne příliš sofistikovaná. Přestože měl irský vstup do EU velkou podporu, krátce po něm následovalo mnoho problémů a nepopulárních opatření. Řada tradičních odvětví začala upadat a zanikat, naopak bylo třeba rychle identifikovat ta, která obstála v konkurenčním prostředí. Za výhodu členství v EU považují Irové především zapojení se do vnitřního trhu EU, což znamenalo kromě jiného i konec s omezeními přístupu na britský trh. Dnes Irsko vyváží téměř 85% své výroby a patří tak k největším vývozcům na světě. Irsko dokázalo vzorově využít příležitosti čerpat ze strukturálních fondů, které mimo podpory regionů umožnily připravit půdu pro příchod zahraničních investorů. Často zmiňované jsou i investice do
47
vzdělání a infrastruktury. Po mnoha letech, kdy Irsko trpělo problémem emigrace, je dnes zemí, do které přicházejí lidé z nejrůznějších koutů světa za prací i novým domovem.
Tabulka 2: Základní makroekonomické údaje Irska INDIKÁTOR
1992
1993
1994
HDP na obyvatele v PPS (EU-25=100) Růst reálného HDP na obyvatele
1995
1996
97,8
102,3
3,3
2,7
5,8
10,9
8,3
0,3
1,5
3,1
4,4
3,6
-3
-2,7
-2
-2,1
-0,1
92,5
95,1
89,6
81,8
73,3
Celkový růst zaměstnanosti (změna %/rok) Míra inflace-roční průměr v HICP Veřejný rozpočet (% HDP) Celkový státní dluh (% HDP)
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
111,7
116,3
122,1
126,1
128,9
132,9
134
136,9
137,1
11,7
8,5
10,7
9,2
6,2
6,1
4,4
4,5
4,7
5,6
8,6
6,2
4,6
3
1,8
2
3,1
4,7
1,3
2,1
2,5
5,3
4
4,7
4
2,3
2,2
1,1
2,4
2,4
4,4
0,8
-0,4
0,2
1,5
1
64,5
53,8
48,6
38,3
35,9
32,1
31,1
29,4
27,6
Platební bilance Běžný a kapitálový účet
2002/1
2002/2
2002/3
2002/4
2003/1
2003/2
2003/3
-977
1133
105
901
-753
50
-89
2003/4
2004/1
2004/2
2004/3
2004/4
2005/1
2005/2
2005/3
2005/4
883
-136
-639
-473
468
-1358
-1141
-368
97
Zdroj: Eurostat
Graf 4: Inflace eurozóna - Irsko
48
Inflace (HICP) Eurozóna-Irsko 6
Zavedení EUR
Hodnoty v %
5 4 Eurozóna 3
Irsko
2 1 0 1997
1998
1999
2000
2001 Rok
2002
2003
2004
2005
Zdroj: Eurostat
Graf 5: HDP eurozóna – Irsko HDP na obyv. v PPS Eurozóna-Irsko Hodnoty HDP (EU-25=100)
140 Zavedení EUR
135 130 125 120
Eurozóna
115
Irsko
110 105 100
Rok
Zdroj. Eurostat Graf 6: Platební bilance eurozóna – Irsko
49
20 07
20 06
20 05
20 04
20 03
20 02
20 01
20 00
19 99
19 98
19 97
19 96
19 95
95
Platební bilance Eurozóna-Irsko v mil. EUR 30000 25000
Mil. EUR
20000 15000 Eurozóna
10000
Irsko
5000
2005/3
2005/1
2004/3
2004/1
2003/3
2003/1
2002/3
-5000
2002/1
0
-10000 Čtvrle tí
Zdroj: Eurostat
Shrnutí Inflace v Irsku od roku 1997 oproti zemím měnové unie rostla, největší nárůst zaznamenala v roce 2000, kdy dosáhla asi 5,2 % oproti eurozóně, kde byla inflace okolo 2,1 %. Od roku 2001 inflace v Irsku klesala a v roce 2005 už byla zhruba na stejné hodnotě s měnovou unií, což činilo asi 2,1 %. Z tohoto vývoje lze usuzovat, že přijetí společné měny mělo v prvních letech dopad na zvýšenou inflaci, která se však v průběhu dalších let stabilizovala na nižší úrovni korespondující s průměrem eurozóny.
Hrubý domácí produkt od roku 1995 stále roste a je v protikladu s měnovou unií, kde naopak klesá. Příčinou tohoto růstu, jak již bylo zmíněno ve výše uvedené analýze ekonomiky Irska, jsou dlouhodobé strukturální změny průmyslu, přínos z členství v EU, především otevřený trh, využívání strukturálních fondů, příliv zahraničních investorů. Z toho vyplývá jednoznačný přínos členství Irska v měnové a hospodářské unii.
Platební bilance je v celku vyrovnaná, Irsko je největším exportérem na světě v porovnání k HDP, ale je také velkým dovozcem. Členství v MU znamená pro Irsko jak zvýšení dovozu, tak výšení vývozu, který je dán především velkým přílivem zahraničních investorů, jejichž výroba jde z větší části na vývoz. I tímto ukazatelem lze demonstrovat, že členství v měnové unii přineslo Irsku více výhod pro ekonomiku, než ztrát.
5.1.3. Německo 50
Ekonomická charakteristika země Koncem 80. let patřilo Německo mezi nejbohatší země Evropy. Hrubý domácí produkt přepočtený na obyvatele paritou kupní síly, byl o 20 procent nad průměrem EU. Ještě počátkem 90. let patřilo Německo mezi první tři nejbohatší státy tehdejší patnáctky. Od té doby se pozice Německa neustále zhoršuje. V polovině 90. let bylo již na 6. místě (za Lucemburskem, Rakouskem, Dánskem, Belgií a Nizozemím). V současné době se situace Německa ještě více zhoršila a pouze Itálie, Španělsko, Řecko a Portugalsko se vyznačují nižším hrubým domácím produktem na obyvatele. Přitom posledně jmenované státy dosahují podstatně vyššího hospodářského růstu než Německo.
Německá vláda musila i v roce 2004 bojovat s již 4 roky trvajícím neplněním kritérií Paktu stability a růstu, když v roce 2004 opět překročila stanovený 3%-ní limit o 0,7%. Tuto situaci v Bruselu obhájila nutností financovat restrukturalizaci ekonomiky NSZ a podporou ekonomiky cestou snižování daní.
Zhodnocení hospodářského vývoje Hospodářská situace SRN se v roce 2004 poprvé po tříleté stagnaci vyvíjela relativně příznivě, když HDP vzrostl o 1,6% (po očištění od kalendářních vlivů jen 1,2%). K pozitivním výsledkům je možné přičíst též vynikající růst exportu – 10,4%, pozitivní saldo platební bilance, - 3,6% HDP a úroveň inflace – 1,8%.
Export fungoval i v roce 2004 jako jediný motor hospodářského růstu, přestože spotřebitelská
poptávka byla nízká. Obavy nezaměstnaných a jejich rodinných
příslušníků z budoucnosti je vedou k nižší spotřebě a k úsporám. Naopak stále ještě nedostatečný růst HDP i v roce 2004 generoval další růst nezaměstnanosti, a to na 10,4% - na rekordní výši 4,5 mil. osob. Výrobní průmyslové kapacity byly vytíženy na 83,7%., tj. o 1,2%ní body více než v roce 2003.
Celkové hospodářské výsledky negativně ovlivnila situace na mezinárodních trzích, a to zejména v důsledku růstu cen surovin, především nafty a zpevňování kursu Eura k USD. To má za následek snižování exportních cen, následně zisku německých exportérů a podílu exportu na HDP. Zatímco exportní ceny se zvýšily pouze o 0,5%, dovozní stouply o 1%. 51
Hospodářský vývoj Německa v roce 2005 se nepohyboval odlišně od dosavadního vývoje v posledních několika letech. Podle prvních odhadů, zveřejněných Spolkovým statistickým úřadem se HDP zvýšil o pouze 0,9% proti předcházejícímu roku. Je to méně než se čekalo. Po zohlednění pracovní doby (více dnů prac. volna proti předcházejícímu roku) činí upravený index růstu HDP 1,1%, tj. stejně, kolik dělal takto upravený index v r. 2004. Hlavním tahounem tohoto mírného růstu HDP byl, tak jako v předcházejících letech, zahraniční obchod. Vývozy stouply o 6,2%, zatímco dovozy pouze o 5%. Příspěvek ZO na růst HDP činil 0,7 procentního bodu, zatímco tuzemská spotřeba se podílela jen 0,2 proc. bodu. Finální spotřeba obyvatelstva stagnovala, veřejné výdaje zaznamenaly pokles o 0,4%. Investiční výstavba se svém souhrnu rovněž byla ve stagnaci – přes znatelný růst investic do strojního vybavení (+4,0%). Na druhé straně došlo k relativně vysokému poklesu stavebních aktivit (stavební investice –3,6% proti předch. roku).
Deficit veřejných rozpočtů v r. 2005 podle prvních odhadů činil 78 mld. €, přepočítáno na HDP v běžných cenách to bylo –3,5%, (pokles deficitu oproti r. 2004, kdy dělal – 3,9%). Tím již po několikáté Německo překročilo referenční hodnoty Maastrichtské smlouvy.
Míra ekonomicky aktivních osob (zaměstnanost) se v roce 2005 snížila o 0,3% - počet ekon. aktivních osob poklesl z průměr. stavu r. 2004, který byl 38,7 mil. osob, o 121 tis. osob – což umožnilo mírný růst produktivity práce o 1,2%.
Průměrný počet
nezaměstnaných v r. 2005 se pohyboval kolem 4,5 mil. osob, když sezónně se v některých měsících dostal dokonce nad 5 milionů. Míra nezaměstnanosti podle metodiky ILO průměrně činila 9,2% (Podle německé metodiky je podstatně vyšší – kolem 10,5%).
Průmysl představuje hlavní odvětví národního hospodářství Německa, i když v posledních letech se jeho význam snižuje, tak jak roste podíl odvětví služeb a obchodu. Podílí se na zaměstnanosti 29% a na tvorbě hrubé hodnoty 30%.
52
Z celkového území Německa (35,7 mil. ha) připadá 54% plochy (19,2 mil.ha) na užitnou zemědělskou plochu a 30% plochy na lesy. Celková zaměstnanost v zemědělství a lesnictví vykazuje dlouhodobou tendenci ke snižování. Oproti roku 1993, kdy v sektoru pracovalo 1 576 400 osob, se v roce 2004 snížil jejich počet na 1 272 600, během 10 let tedy o cca 20%. (V meziročním srovnání 2004/2003 jde o snížení o 2, 4%.).
V uplynulém roce bylo německé hospodářství vystaveno různým vnějším vlivům. V první polovině roku došlo k oživení světové i německé konjunktury, kterou v 2. pololetí zbrzdily pokles kursu dolaru a naopak růst cen ropy, plynu a většiny surovin. Příhodná světová konjunktura a silný růst mezinárodního obchodu se odrazily na pozoruhodném růstu německého zahraničního obchodu (růst exportu o 10%, importu o 7,5%) a rekordnímu výsledku obchodní bilance. Příznivě se snižuje i bilance služeb, jež je však trvale pasivní (velkou roli hraje pasivní cestovní ruch – cca 2/3 výdajů, důležité jsou i ostatní služby jako doprava, patenty a licence, výzkumné výdaje, montážní služby aj). I když ke konci roku se projevily negativní tendence růstu kursu Eura proti dolaru a stoupající ceny ropy, celková bilance běžných účtů byla aktivní ve výši 84 mil.€ - proti roku 2003 vzrostla na dvojnásobek. V oblasti kapitálových transferů došlo k exportu kapitálu z Německa do zahraničí u přímých investic a úvěrů, které jen zčásti byly vyrovnány v položce cenných papírů.
Spolková republika Německo vystupuje vůči zahraničí v pozici věřitele, která se ale dlouhodobě oslabuje. V roce 2003 německé závazky i pohledávky stouply o 4% zahraniční aktiva se v roce 2003 zvýšila na 3138,5 mld.€, pasiva na 3004 mld.€ k 31.12.2003. Čisté pohledávky do zahraničí se zvýšily o 10,5 mld.€ na 134,5 mld.€ (v r. 1990 byly dvojnásobné).
Opatření vlády Aby se znovu nastartovala ekonomika, musí ale vláda přijmout některá drastická opatření. V roce 2006 má spolkový rozpočet opět dosáhnout záporného salda ve výši 41 mld.€. Vláda ale doufá, že Německo opět od roku 2007 bude plnit požadované Maastrichtské
kritérium vyrovnanosti veřejných rozpočtů. Základem hospodářské
politiky nové spolkové vlády a prvním předpokladem pro obnovení rozvoje německé ekonomiky jsou zdravé státní finance. Zároveň Německo potřebuje strukturální reformy
53
zvláště v oblasti systému sociálního pojištění. Vláda bude pokračovat ve stávající politice reforem na trhu práce. Německo v posledních letech ztratilo svou přitažlivost pro zahraniční investory. Proto budou přijata opatření, která by zlepšila rámcové daňové podmínky pro investory. Sníží se byrokratické zatížení malých a středních podniků nesmyslnými předpisy a zlepší se jejich podpora.
Předpověď dalšího vývoje Pro rok 2006 se podle posledních předpokladů dá očekávat nejvyšší hospodářský růst za poslední několikaleté období. Německé hospodářské instituty předpokládají růst HDP o 1,4 až 1,7%, Dresdner Bank dokonce uvažuje o 2% růstu německé ekonomiky. Poté, co v letech 2001 až 2005 průměrný přírůstek HDP činil pouze 0,6%, očekávání ukazují na novou konjunkturu, kterou Německo velmi potřebuje. Očekává se zvýšení přírůstku HDP o 1,4% ve srovnání s 0,9% v uplynulém roce. Předpokládaný růst by měl vést automaticky ke snížení nezaměstnanosti (o 350 tis. osob). Pro pozitivní vývoj v roce 2006 hovoří vícero faktorů. Zatímco dosud hlavním tahounem růstu byl export, nyní se poptávka přesouvá zejména do oblasti strojních investic. Pro rok 2006 je možno předpokládat další růst strojní investiční spotřeby až na 5,5% (mj. růst investičních nákupů z titulu zvýšení sazby DPH od 1.1.2007 o 3 proc. body). Zvýší se kapacitní využití stávajících strojů a zařízení na maximum a zlepší se finanční situace podniků.
Tabulka 3: Základní makroekonomické údaje Německa INDIKÁTOR
1992
1993
1994
HDP na obyvatele v PPS (EU-25=100) Růst reálného HDP na obyvatele
1995
1996
119,4
118,1
2,2
-0,8
2,7
1,9
1
-1,5
-1,3
-0,1
0,2
-0,3
Veřejný rozpočet (% HDP)
-2,5
-3,1
-2,4
-3,3
-3,4
Celkový státní dluh (% HDP)
42,9
46,9
49,3
57
59,8
Celkový růst zaměstnanosti (změna %/rok) Míra inflace-roční průměr v HICP
54
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
115,8
114,1
113,7
111,9
110
108,6
108,3
108,5
109,8
1,8
2
2
3,2
1,2
0,1
-0,2
1,6
1
-0,1
1,2
1,4
1,9
0,4
-0,6
-1
0,4
-0,2
1,5
0,6
0,6
1,4
1,9
1,4
1
1,8
1,9
-2,7
-2,2
-1,5
1,3
-2,9
-3,7
-4
-3,7
-3,3
61
60,9
61,2
60,2
59,6
60,3
63,8
65,5
67,7
Platební bilance
2002/1
2002/2
2002/3
2002/4
2003/1
2003/2
2003/3
Běžný a kapitálový účet
12362
7172
10472
16158
10117
4882
10542
2003/4
2004/1
2004/2
2004/3
2004/4
2005/1
2005/2
2005/3
2005/4
15063
24514
24266
14005
19569
27641
23389
19308
20623
Graf 7: Inflace eurozóna – Německo Inflace (HICP) Eurozóna-Německo 2,5
Zavedení EUR
Hodnoty v %
2
1,5 Eurozóna Německo 1
0,5
0 1997
1998
1999
2000
2001 Rok
Zdroj: Eurostat
55
2002
2003
2004
2005
Graf 8: HDP eurozóna - Německo HDP na obyv. v PPS Eurozóna-Německo 125
Zavedení EUR
HDP (EU-25=100)
120 115 Eurozóna
110
Německo 105 100
20 07
20 06
20 05
20 04
20 03
20 02
20 01
20 00
19 99
19 98
19 97
19 96
19 95
95
Rok
Zdroj: Eurostat Graf 9: Platební bilance eurozóna – Německo Platební bilance Eurozóna-Německo v mil. EUR 35000 30000 25000
Mil. EUR
20000 15000
Eurozóna
10000
Německo
5000 2005/3
2005/1
2004/3
2004/1
2003/3
2003/1
2002/3
-5000
2002/1
0
-10000 Čtvrle tí
Zdroj: Eurostat
Shrnutí Inflace je pro Německo nejobávanějším ekonomickým ukazatelem, proto se snaží ji držet na co nejnižší úrovni. To dokazuje i grafické znázornění, kde inflace v Německu je zhruba o 0,5 % nižší než je průměr eurozóny. Avšak po zavedení společné měny v roce 1999 i v Německu stoupla inflace z asi 0,6 na přibližně 1,8 %. Protože má Německo díky své rozloze a ekonomickému a politickému vlivu velký podíl na hlasování v Evropské
56
komisi, je především zásluhou Německa stanovení úrovně inflace v Maastrichtských kritériích. Bez ohledu na ekonomickou politiku země se opět potvrzuje dopad zavedení společné měny na inflaci v jejím zvýšení.
Vývoj HDP v Německu kopíruje vývoj HDP v eurozóně. Od roku 1995, kdy byl HDP v Německu asi o 6 % větší než v eurozóně, stále klesla, v roce 1999 byl už jen asi o 3 % nad průměrem eurozóny a od roku 2000 jej převyšuje už asi jen o 1-2 %. Vývoj HDP v měnové unii byl až do roku 1999 zhruba vyrovnaný a od roku 2000 začíná klesat. Pokles HDP v Německu může být z několika příčin: celosvětová stagnace velkých rozvinutých ekonomik, velké sousto pro Německo nejdříve připojením bývalé NDR k Německu a poté dalším rozšiřováním EU, kde Německo je čistým přispivatelem do společného rozpočtu. Přestože německá ekonomika stagnuje, saldo obchodní bilance bylo aktivní, což dokazuje, že rozšíření jednotného evropského trhu je přínosem pro německou ekonomiku. Saldo platební bilance, jak již bylo zmíněno v analýze ekonomiky Německa, je na rozdíl od průměru eurozóny aktivní. Stejně jako hodnoty platební bilance v eurozóně i německé hodnoty ovlivňují sezónní vlivy, ale trend v Německu je rostoucí, kdežto v eurozóně klesající. Je možné konstatovat, že dopad zavedení eura na platební bilanci i v německé ekonomice je pozitivní.
5.1.4. Portugalsko
● Rok přistoupení do EU:
1986
Ekonomická charakteristika země Portugalskou ekonomiku můžeme charakterizovat jako otevřenou a vzájemně propojenou s trhy EU. Členství Portugalska v mezinárodních společenstvích, organizacích a institucích, např. EU, EMU, OECD, WTO/GATT a v řadě dalších, je zárukou, že portugalská ekonomika funguje standardně bez mimořádných výkyvů. Hrubý domácí produkt na hlavu v Portugalsku před vstupem do EU představoval 55% průměru EU a dnes kolem 70%. Výše českého HDP na obyvatele v poměru k průměru EU podle údajů Eurostatu z 19.1.2006 (73%) převýšila stejný ukazatel v Portugalsku (71%) v poměru ke kupní síle; v absolutních číslech byl stále ještě portugalský HDP na hlavu vyšší.
57
V posledních letech došlo ke zpomalení růstu ekonomiky, což bylo kromě domácích potíží mj. dáno vývojem v rámci EU a v USA. Portugalský zahraniční obchod je úzce spojen se zeměmi EU (kolem 76% celkového portugalského dovozu je ze zemí EU a téměř 80% portugalského vývozu je do zemí EU). V roce 2003 došlo k poklesu HDP a bylo dosaženo nejnižší výroby od roku 1998 a stagnace pokračovala i v následujícím roce. V roce 2005 podle dostupných údajů rostl HDP pouze o 0,3%. Problémem zůstává nezaměstnanost, která se pohybuje už v oblasti 8% a předpokládá se, že dále poroste, i když je stále nižší než průměr EU.
Výraznou roli v portugalském
hospodářství hrají malé a střední podniky, které
reprezentují cca 95% ze všech podniků, pohybujících se na portugalském trhu. Po roce 1976 došlo k privatizaci řady státních podniků a privatizace probíhala za účasti zahraničního kapitálu, protože portugalské podniky byly podkapitalizované. Tento jev má svůj historický základ ve skutečnosti, že zahraniční investice směřovaly především do velkých společností a naopak portugalský kapitál mířil do podniků malé a střední velikosti. Na tvorbě zaměstnanosti se malé a střední podniky podílejí asi 80 % a na vývozu asi 60 %. Tento charakteristický rys portugalského hospodářství se projevuje také v možnostech a formě portugalských investic v zahraničí. Skutečnost, že výrazná část velkých portugalských firem je součástí nadnárodních celků, a proto není ve svém investičním rozhodování zcela nezávislá, omezuje možnost portugalské ekonomiky investovat v zahraničí. Hlavními portugalskými investory jsou proto banky a ty domácí firmy, které prošly úspěšnou privatizací a jsou dostatečně kapitálově silné, tzn. především firmy z oblasti veřejných služeb (obchodní řetězce), stavebnictví atd. Investice do jiných oborů je doménou právě malých a středních podniků, které jsou sice velmi flexibilní ve svém rozhodování, ale narážejí na bariéru nedostatečného kapitálového vybavení. Tyto výchozí podmínky se odrážejí také v objemu a odvětvové struktuře portugalských investic v České republice.
Zhodnocení hospodářského vývoje Vývoj makroekonomických a sociálních ukazatelů v zemi je možno charakterizovat jako poměrně vyrovnaný, i když po propadu v roce 2003 přechod do růstové fáze v podstatě nenastal. Od roku 2000 výrazně zpomalila svůj růst domácí poptávka. Postupně rostl vládní dluh, což bylo dáno ekonomickým vývojem ve druhé polovině 90. let. Výsledkem 58
bylo další zvýšení zadluženosti veřejných financí. V průběhu roku 2004 docházelo k přechodnému oživení, které ale nemělo dlouhého trvání.
Promítlo se i významné
zpomalení vývoje spotřeby domácností, které bylo způsobeno zmrazením příjmů i zvyšováním počtu nezaměstnaných. HDP za rok 2005 zaznamenal další pokles tempa růstu, a to z 1,1% na 0,3%. Nezaměstnanost v roce 2005 dostala až na hranici 8%, což je další nárůst oproti roku 2002, kdy představovala 5,1%, 2003 (6,5%) a 2004 (7%). Po propouštění v r. 2003, kdy ze státního sektoru nuceně odešlo cca 10 000 osob, docházelo k podobnému vývoji i v průběhu r. 2004 a 2005 a podle nových opatření sociální vlády by měl stav státních zaměstnanců do r. 2009 poklesnout o 10%, tj. o 75 tis. osob. Pokud jde o inflaci, po pozitivním vývoji v letech 2002 až 2004(z 3,7% na 2,4%) se tento ukazatel usadil na hodnotách kolem 2,6%. Ekonomická aktivita zaznamenala v r. 2004 další pozvolný růst, úrokové míry setrvaly na stejné úrovni, inflace se snížila a vnější poptávka se po období stagnace opětovně začala zvyšovat. Množí se ale také poplašné zprávy o převodu některých výrob do východní Evropy a Asie. Poměrně příznivé výsledky díky vysoké poptávce v první polovině roku 2004 byly způsobeny jednorázovými výdaji v souvislosti s ME v kopané. V druhé polovině roku ale ekonomika upadla do technické recese a růst investic stagnoval, stejně jako v celém následujícím roce. Jen mírně optimističtější výhled na příští dva roky je podložen očekáváním nárůstu investic a akcelerací spotřeby, k níž existují základy v politickém programu nové vlády, hlavně pokud jde o vzdělání a výzkum.
Na tvorbě HDP se v největší míře podílely služby, a to 70,9% (jejich podíl neustále roste, v roce 1997 byl podíl 60,3 %, v roce 2003 67,2%), průmysl, stavebnictví a energetika 25,6% (podíl se rovněž zvyšuje z 20,6% v roce 1997), stavebnictví se podílí 7,4 % a zemědělství, rybolov a lesnictví 3,5%, přičemž v této oblasti je patrné postupné, i když velmi pozvolné snižování podílu. Pokud jde o zaměstnanost v jednotlivých sektorech, primární zaměstnával v r. 2004 12,1% práceschopného obyvatelstva (v r. 2000 12,7%), sekundární 31,2% (34,5) a terciární sektor 56,8% (52,8 v r. 2000)
Obchodní bilance portugalského zahraničního obchodu je v posledních letech trvale pasivní a v nejbližších letech nelze s ohledem na stav ekonomiky i snižující se zájem zahraničních investorů o Portugalsko očekávat žádnou výraznou změnu. Portugalsko tedy zůstane v podstatné míře závislé na dovozech.
59
Průmysl prodělal v posledních letech značnou restrukturalizaci. Podíl průmyslu
na
celkové zaměstnanosti představuje zhruba třetinu a vytváří přes čtvrtinu HDP. Portugalské podniky se dělí na mikropodniky do 10 zaměstnanců, malé podniky od 10 do 50 zaměstnanců, střední podniky od 50 do 200 zaměstnanců a velké podniky nad 200 zaměstnanců. Podle INE (statistický úřad) mikropodniky a malé podniky tvoří přes 90% všech podniků v Portugalsku.
Portugalské zemědělství je hodně zaostalé a nejméně efektivní v EU. Jeho podíl na celkové tvorbě HDP včetně lesnictví a rybolovu v roce 2005 tvořil pouze 3,5% a zaměstnával 12% aktivního obyvatelstva. Ovšem jako jedno z mála odvětví v roce 2003 vykazuje růst produktivity práce. Všeobecně vstup do EU znamenal pro Portugalsko impozantní přínos, ale v zemědělství došlo k velkým transformačním problémům. Počet zemědělců se snížil o polovinu – z 800 tisíc na 400 tisíc a ceny agrární produkce klesly o 40 %. Došlo k vylidňování agrárního vnitrozemí, které nadále pokračuje. Až 75 % rozlohy Portugalska je nevhodné pro zemědělskou výrobu, půda je nekvalitní. Problémem je i stárnutí venkova a nedostatečné odborné vzdělání pracovníků v zemědělství. Portugalský agrární sektor není zdaleka soběstačný, v současnosti pokrývá cca 40 % potřeb, což je nejméně v EU. Dováží cca 20 % potřeby obilovin, ale i živočišných produktů. Roste produkce drůbeže, tabáku, zeleniny, zavádí se pěstování cukrové řepy, pěstují se olivy a vyrábí se olivový olej.
Vývoj po vstupu do EU Vstup Portugalska do Evropských společenství v r. 1986 byl spojen s výraznými ekonomickými změnami podobnými těm, kterými prošla a dodnes prochází Česká republika. Realizované kroky měly kromě jiného za výsledek zvýšení růstu HDP a snížení nezaměstnanosti. V předvstupním jednání získalo Portugalsko 150 mil. ECU. Tato hospodářská a finanční pomoc pokračovala i po vstupu Portugalska do EHS v roce 1986. Finance ze strukturálních fondů byly hlavně využity na krytí investičních projektů a programů, které byly zaměřeny na rozvoj infrastruktury, zlepšení průmyslových struktur a modernizaci v sektoru zemědělství a rybolovu. Portugalsko od svého vstupu v roce 1986 využilo prostředky kohezního a strukturálních fondů, které představovaly 23% ročního HDP země. V letech 1986 - 1988 získalo Portugalsko 225,1 miliard ESC. V první polovině 90. let získalo Portugalsko 9 458 mil. ECU. Podpora EU v tomto období pomohla vytvořit 80 000 nových pracovních míst. Ve druhé polovině 90. let 60
získalo Portugalsko 17 593 mil. EUR (kursy - úroveň 1994). Podpora EU v tomto období pomohla vytvořit 98 000 nových pracovních míst. Celková pomoc v období 2000-2006 by měla pro Portugalsko představovat částku 22 760 mil. EUR. Význam podpory EU v období od roku 1981 do současnosti nespočíval jenom ve finančním rozměru, ale především v transformaci celého řízení, kterou si vynutily požadavky a nařízení unie, což vedlo na jedné straně ke změně řízení státní správy a na druhé straně ke změně přístupu podnikatelských subjektů. Tento boom byl provázen nárůstem deficitu veřejných financí a vládního dluhu (v roce 2001 dosahoval deficit veřejných financí 4,1% HDP a vládní dluh 59% HDP). Portugalsko bylo vůbec 1. členskou zemí EU, kvůli které byl uveden do chodu mechanismus dle Smlouvy o založení ES pro případ, kdy některá členská země dosáhne schodku veřejných financí vyšší než stanovují maastrichtská kriteria.
Pozitivem od vstupu do EU je zvýšení produktivity práce (o 70 %) a nárůst produkce. Velkým problémem je otevřenost trhu a jeho zranitelnost; spekulace na mezinárodních burzách nutí často prodávat portugalskou zemědělskou produkci za ceny nižší než výrobní náklady. Podpora z fondů EU se zaměřuje zejména na řemeslnou výrobu, rozvoj pěstování tradičních domácích produktů, avšak i na agroturistiku, ochranu životního prostředí a krajinného rázu na venkově. Tabulka 4: Základní makroekonomické údaje Portugalska INDIKÁTOR
1992
1993
1994
HDP na obyvatele v PPS (EU-25=100) Růst reálného HDP na obyvatele
1995
1996
75,1
74,9
1,1
-2
1
9,8
3,6
-6
-8,9
-6,6
-4,5
-4
54,4
59,1
62,1
64,3
62,9
Celkový růst zaměstnanosti (změna %/rok) Míra inflace-roční průměr v HICP Veřejný rozpočet (% HDP) Celkový státní dluh (% HDP)
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
76,1
77,8
80,5
80,4
79,9
79,5
72,8
72,4
71,4
4,2
4,8
3,9
3,9
2
0,8
-1,1
1,2
0,4
1,9
1,7
1,6
0,5
-0,4
0,1
0
1,9
2,2
2,2
2,8
4,4
3,7
3,3
2,5
2,1
-3
-2,6
-2,8
-2,8
-4,2
-2,9
-2,9
-3,2
-6
59,1
55
54,3
53,3
53,6
55,5
57
58,7
63,9
61
Platební bilance
2002/1
2002/2
2002/3
2002/4
2003/1
2003/2
2003/3
Běžný a kapitálový ú.
-2713
-2739
-1389
-1790
-1240
-2188
-547
2003/4
2004/1
2004/2
2004/3
2004/4
2005/1
2005/2
2005/3
2005/4
-1488
-1599
-2467
-1670
-2430
-3178
-3559
-2167
-3004
Zdroj: Eurostat
Graf 10: Inflace eurozóna – Portugalsko Inflace (HICP) Eurozóna-Portugalsko 5
Zavedení EUR
4,5 4 Hodnoty v %
3,5 3
Eurozóna
2,5
Portugalsko
2 1,5 1 0,5 0 1997
1998
1999
2000
2001 Rok
2002
2003
2004
2005
Zdroj: Eurostat Graf 11: HDP eurozóna - Portugalsko HDP na obyv. v PPS Eurozóna-Portugalsko 115
Zavedení EUR
Hodnoty HDP (EU-25=100)
110 105 100 95
Eurozóna
90
Portugalsko
85 80 75 70
Rok
Zdroj: Eurostat
62
20 07
20 06
20 05
20 04
20 03
20 01 20 02
20 00
19 99
19 98
19 97
19 96
19 95
65
Graf 12: Platební bilance eurozóna - Portugalsko Platební bilance Eurozóna-Portugalsko v mil. EUR 30000 25000
Mil. EUR
20000 15000 Eurozóna
10000
Portugalsko
5000
2005/3
2005/1
2004/3
2004/1
2003/3
2003/1
2002/3
-5000
2002/1
0
-10000 Čtvrletí
Zdroj: Eurostat
Shrnutí Inflace byla v Portugalsku v roce 1997 zhruba na stejné úrovni jako v eurozóně, ale od roku 1998 na rozdíl od zemí měnové unie mírně rostla. Stejně jako v eurozóně i v Portugalsku od roku 2000 se hodnoty inflace zvýšily rychlejším tempem, a sice z 2,2 % v roce 2000 na 4,4 % v roce 2001. Následovalo pozvolné klesání až do téměř vyrovnání v eurzónou v roce 2005. Je možné se opět domnívat, že prudký nárůst inflace v roce 2000 a 2001 mohl být způsoben zavedením společné měny.
Vývoj HDP v Portugalsku víceméně kopíruje vývoj v eurozóně, avšak ne mezi 111 a 105 body jako v zemích měnové unie, ale na úrovní mezi 80 a 68 body. Průběh vývoje je ale obdobný. Od roku 1995 následuje pomalý vzestup až do roku 2000 a poté následuje postupný pokles až do roku 2005. Dokonce ani predikce nejsou v tomto ohledu optimistické a předpovídají další pokles. Popsaný vývoj může být způsoben tím, že jak již bylo zmíněno v ekonomické analýze, ekonomika Portugalska je velmi úzce spjata s ekonomikou v zemích EU. Vývoj HDP je proto téměř shodný s vývojem ekonomiky v EU.
Grafické znázornění platební bilance jen potvrzuje ekonomickou analýzu země. Platební bilance je dlouhodobě pasivní. Je to způsobeno především špatným stavem ekonomiky a neochotou investovat v Portugalsku a dále strukturou podnikatelského prostředí. Jak již 63
bylo zmíněno, v Portugalsku tvoří 95 % malé a střední podniky, které nemají dostatečně velké kapitálové zázemí, aby mohly konkurovat podnikům v zahraničí.
5.1.5. Švédsko
● Rok přistoupení do EU:
1995
Ekonomická charakteristika země Švédsko je malá země, která však dokázala vytěžit maximum ze svého rozsáhlého přírodního bohatství (lesy, vodní energie). Díky tomu se tato chudá agrární země během dvacátého století přeměnila v jeden z nejvyspělejších států. Švédské vynálezy tradičně získávají uznání po celém světě a švédské inženýrství se stalo jedním z pilířů ekonomiky. Švédské výrobky také zaplňují zahraniční trhy. Kdo by neznal takové značky jakými je např. Ikea, Electrolux, Volvo, Ericsson, H&M nebo Absolut vodka? Ašak i tato zdánlivě silná ekonomika se po ekonomickém boomu potýkala na počátku devadesátých let s vážnými
problémy,
které
ohrožovaly
samotnou
ideu
sociálního
státu.
Poválečný boom vystřídala v sedmdesátých letech krize. Do té doby Švédsko zažívalo nevídaný ekonomický růst, jehož lepší hodnoty vykazovalo už jen Japonsko. Švédské podniky si v té době dobře uvědomovaly, jak důležité je pro malou zemi s omezeným trhem expandovat do zahraničí. Ekonomický růst v osmdesátých letech – pouhá dvě procenta – jen potvrdil dlouhodobý sestup v porovnání se situací v padesátých a šedesátých letech. Přestože se jiné evropské státy potýkaly s vyšší nezaměstnaností, ve Švédsku zůstala poměrně malá. V devadesátých letech došlo k prudkému poklesu zaměstnanosti a HDP. Státní deficit představoval dvanáct procent HDP. Postupně se ekonomika vzpamatovala, došlo k drastickým škrtům a ke změnám v systému sociálních výdajů. Mezi lety 2002 až 2003 způsobila celosvětová ekonomická recese pokles na trhu práce, od 2004 se situace opět zlepšuje. V posledních letech se ekonomický růst pohybuje kolem 2,5 procent a nezaměstnanost v roce 2005 dosáhla 7,1 procenta. Budoucnost švédské ekonomiky spočívá v technologickém průmyslu, telekomunikaci a výpočetní technice.
64
Zhodnocení hospodářského vývoje Švédská ekonomika je malá a otevřená. Proto je velmi závislá na vývoji hospodářské situace v okolním světě. Oživení světové ekonomiky v roce 2005 se projevilo kladně na exportu a výrobě. Obchodním sektorem je označován celý výrobní sektor, zahrnující výkony v průmyslu, zemědělství, energetice, stavebnictví a službách. Podle dostupných statistik byl v roce 2005 agregovaný růst obchodního sektoru 3,4%. Největší zásluhu na dobrém výsledku má stavebnictví, které se zvýšilo o 7,4 %, následují obchodní služby s růstem 6% . Průmyslová výroba se zvýšila o 3,1%, což je téměř 3x nižší růst než v předchozím roce.
Švédská ekonomika je hodnocena většinou domácích a zahraničních ekonomů jako zdravá a na trajektorii solidního růstu kolem 2,5%. Její pozici upevňuje zlepšená situace na trhu práce a domácí spotřeba. V tomto a příštím roce by mělo najít práci 105 tisíc lidí (podle vládnoucí sociálně-demokratické strany) a na konci roku 2007 by se její míra měla přiblížit hranici 4%.
Pozitivní trend vykázaly státní finance jako výsledek opatření v oblasti plateb za nemocenskou (převod na zaměstnavatele). Švédská ekonomika rovněž těží z dobrého růstu světové ekonomiky, v níž hraje prim Čína a Indie a rovněž USA. Již v tomto okamžiku lze předvídat, že růst HDP v tomto roce překoná 3% (odhady variují mezi 3,7 a 3,2%). Pokles míry nezaměstnanosti se zatím nezačal projevovat, ale byl vytvořen dobrý základ při jejím snižování (nové vládní iniciativy, podpora MSP, posilování terciálního sektoru). Letos se očekává její míra kolem 5%.
Inflace je po dlouhé době pod 1% (2005 – 0,8%). SEK je v současné době slabou měnou, což podporuje export, ale zároveň zdražuje suroviny a obecně všechny dovozy. Švédsko je však energeticky minimálně závislé na ropě (cca 1% příkonu) a také velmi aktivně prosazuje zavedení vyššího podílu ekologických pohonných hmot v dopravě. Celkově lze konstatovat, že švédská ekonomika si udrží minimálně tento a příští rok jedno z nejvyšších temp růstu v OECD.
Po útlumu růstu průmyslové výroby v letech 2004 – 2005 se zdá, že letošní rok bude ve znamení vyššího růstu průmyslové výroby. Dobrá předpověď se týká především IT, automobilového a a chemického průmyslu. Podle kusých zpráv lze předvídat zvýšenou 65
poptávku po bytech a dalších nemovitostech. Oživení ve stavebnictví půjde především na úkor státních zakázek a oprav. CCI (indikátor spotřebitelské spotřeby), kterým se měří očekávání firem do budoucna a objem zakázek, v březnu mírně poklesl. Jedním z důvodů byla poměrně dlouhá a tuhá zima, která oddálila nástup stavebních prací a prodeje automobilů, druhým důvodem je nejistota, jak budou reagovat zahraniční trhy na nástup Číny.
V zemědělství včetně lesnictví, pastevectví a rybářství pracuje 90 000 lidí, což je méně než 3% z práceschopného obyvatelstva .
Převažují rodinné farmy, zaměstnávání na
poloviční úvazek v kombinaci s jiným zaměstnáním se stalo ve Švédsku běžným jevem. 70% rodinných podniků je aktivních jak na farmách, tak i v lese. Švédská ekonomika po šesti letech v EU Po šesti letech, které uplynuly od vstupu Švédska do EU, se zdá, že tento krok švédské ekonomice velmi prospěl. Švédská vláda se soustředila na plnění konvergenčních kritérií, což urychlilo reformy nutné k překonání dlouhodobé stagnace. Velmi pozitivní výsledky přinesla zejména konsolidace státních financí. Díky úsporným opatřením a výdajovým stropům se podařilo překonat chronický deficit státního rozpočtu a fiskální rok 1999 dokonce skončil dvouprocentním přebytkem. K transformaci došlo také v oblasti sociálního zabezpečení. Vývoj v jednotlivých sektorech se odehrával zejména ve znamení liberalizace a restrukturalizace. Vláda odstranila monopoly v oblasti telekomunikací, poštovních služeb a dopravy, což přispělo k růstu konkurence a ke zkvalitnění a zlevnění služeb. Zostření soutěže spojené s fungováním v rámci společného trhu vedlo také k přeměně bankovnictví. Aby švédské bankovní domy mohly čelit tlaku svých evropských rivalů, musely se začít spojovat do větších celků. Švédské bankovnictví se po několika letech dostalo z krize a zařadilo se znovu mezi ziskové sektory. Zrychlilo se i zavádění nových technologií. Švédské banky se propracovaly v celosvětovém měřítku na přední místa ve vybavenosti výpočetní technikou a v rozsahu služeb poskytovaných po telefonu a přes Internet. V roce 1997 se uvedené změny pozitivně odrazily ve dvouprocentním růstu HDP. Stojí za povšimnutí, že tohoto růstu bylo poprvé v poválečném období dosaženo bez
66
expanzivní monetární politiky nebo výraznějšího snížení kurzu švédské koruny. V letech 1998 a 1999 se růst ještě zrychlil, i když vývoj švédské ekonomiky komplikovaly turbulence na světových trzích, zejména asijská měnová krize a hospodářské problémy ve státech bývalého SSSR. Švédský euroskepticizmus a EMU Euroskepse zkomplikovala pozici vlády, což se projevilo zejména ve vztahu k měnové unii. Švédsko se až do roku 1997 na vytvoření měnové unie připravovalo. Prosadilo změnu některých článků ústavy, čímž posílilo nezávislost centrální banky, a samozřejmě usilovalo o splnění maastrichtských kritérií. Uspělo v případě inflace, úrokové míry a deficitu státního rozpočtu. Nepodařilo se omezit státní dluh na požadovaných 60% HDP, ale vzhledem k tomu, že zadluženost Švédska rychle klesala, dal se tento vývoj v souladu s Maastrichtskou smlouvou interpretovat také jako konvergence. Švédsko nedosáhlo požadované kurzové stability a nezapojilo se do evropského měnového systému. Je ale pravděpodobné, že by Evropská komise přes tyto nedostatky švédskou účast v EMU doporučila. S blížícími se volbami však politikové stále více podléhali tlaku veřejnosti a přestávali zapojení do EMU podporovat. Celá záležitost byla nakonec zařazena na pořad jednání parlamentu a parlament se většinou 165:68 hlasů usnesl, že Švédsko v první vlně do EMU nevstoupí. Tím Švédsko porušilo závazky, které převzalo při přistoupení k Maastrichtské smlouvě. Text Maastrichtské smlouvy totiž možnost dobrovolné neúčasti v EMU obecně nepřipouští, výjimky se vztahují pouze na Dánsko a Velkou Británii. Poté, co většina zemí EU 1. ledna 1999 zavedla společnou měnu, se veřejné mínění začalo poněkud měnit. Zesílil hlas podnikatelských kruhů, které přechod na euro vždy podporovaly, aby udržely krok s konkurencí, a zapůsobily i obavy, že by se Švédsko díky neúčasti v EMU mohlo ocitnout v hospodářské izolaci. V současnosti společnou evropskou měnu podporuje 62% obyvatelstva a jen 22% je jednoznačně proti.
67
Tabulka 5: Základní makroekonomické údaje Švédska INDIKÁTOR
1992
1993
1994
HDP na obyvatele v PPS (EU-25=100) Růst reálného HDP na obyvatele
1995
1996
116,4
115,7
-1,2
-0,5
3,9
3,9
1,3
-4,5
-5,2
-0,9
1,5
-0,8
-11,6
-9,3
-7
-2,7
73,9
73,7
73,5
Celkový růst zaměstnanosti (změna %/rok) Míra inflace-roční průměr v HICP Veřejný rozpočet (% HDP) Celkový státní dluh (% HDP)
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
114,6
113,6
118
119
115,2
113,7
115,7
117,3
114,7
2,3
3,7
4,5
4,3
1,1
2
1,7
3,7
2,7
-1,3
1,6
2,1
2,4
1,9
0,2
-0,3
-0,5
0,3
1,8
1
0,5
1,3
2,7
1,9
2,3
1
0,8
-0,9
1,8
2,5
5,1
2,5
-0,2
0,1
1,8
2,9
70,6
68,1
62,7
52,8
54,3
52
51,8
50,5
50,3
Platební bilance Běžný a kapitálový účet
2002/1
2002/2
2002/3
2002/4
2003/1
2003/2
2003/3
4137
3966
2992
1968
4972
4689
4919
2003/4
2004/1
2004/2
2004/3
2004/4
2005/1
2005/2
2005/3
2005/4
5224
4500
5457
4853
4508
4746
4299
4666
4072
Zdroj: Eurostat
68
Graf 13: Inflace eurozóna – Švédsko Inflace (HICP) Eurozóna-Švédsko 3
Hodnoty v %
2,5 2 Eurozóna 1,5
Švédsko
1 0,5 0 1997
1998
1999
2000
2001 Rok
2002
2003
2004
2005
Zdroj: Eurostat
Graf 14: HDP eurozóna - Švédsko HDP na obyv. v PPS Eurozóna-Švédsko 120
HDP (EU-25=100)
118 116 114 Eurozóna
112
Švédsko
110 108 106
Rok
Zdroj: Eurostat
69
20 07
20 06
20 05
20 04
20 03
20 02
20 01
20 00
19 99
19 98
19 97
19 96
19 95
104
Graf 15: Platební bilance eurozóna – Švédsko Platební bilance Eurozóna-Švédsko v mil EUR 30000 25000 20000 10000 Eurozóna
5000
Švédsko
2005/3
2005/1
2004/3
2004/1
2003/3
-10000
2003/1
-5000
2002/3
0 2002/1
Mil. EUR
15000
-15000 -20000 -25000 Čtvrtletí
Zdroj: Eurostat
Shrnutí Inflace ve Švédsku od roku 2003 rapidně klesla, z 2,4 % na 0,8 % v roce 2005. Stejně tak, jako s předchozích analyzovaných státech po poklesu v roce 1997 a 1998, od roku 1999 začíná růst a v roce 2001 je na rekordních 2,7 %. Od roku 2002 opět klesá. Vysvětlení může být spatřováno ve faktu, že malá a otevřená švédská ekonomika je závislá na dění kolem sebe, na dovozu a vývozu a tudíž mohla být inflace importována.
Vývoj HDP je ve větší oscilaci, než je tomu v zemích eurozóny. Po mírném, ale stálém klesání od roku 1995 do roku 1999, nastává růst HDP, střídaný menšími výkyvy, ale vcelku lze konstatovat, že se vývoj HDP po vstupu Švédska do EU zlepšil.
Platební bilance je dlouhodobě pasivní a stále klesá, přestože je zahraniční obchod pro Švédsko velmi důležitý. Na základě výše uvedené ekonomické analýzy je možné se domnívat, že výraznější pokles platební bilance v roce 2005 mohl být způsoben dražšími dovozy a v důsledku slabé Švédské měny levnějšími vývozy.
70
5.1.6. Česká Republika
Připravenost České republiky na euro Podle dokumentu Ministerstva financí, Ministerstva průmyslu a obchodu a České národní banky „Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou“ [8] uvádí legislativa EU vedle požadavků na slučitelnost právních předpisů jednotlivých zemí jako podmínku pro připojení členské země EU k eurozóně dosažení vysokého stupně konvergence, jejímž měřítkem je plnění čtyř konvergenčních kritérií: vysoký stupeň cenové stability patrný z vývoje inflace; dlouhodobá udržitelnost veřejných financí hodnocená prostřednictvím vývoje vládního deficitu a vládního dluhu; stabilita měnového kurzu hodnocená pohybem kurzu uvnitř normálního fluktuačního rozpětí systému ERM II po období dvou let bez devalvace a stálost konvergence, odrážející se v úrovni dlouhodobých úrokových měr. Případné neplnění kritérií konvergence nemá pro ČR v současnosti žádné důsledky. Výjimkou je kritérium udržitelnosti veřejných financí, které zatím ČR nedokáže udržitelných způsobem plnit v oblasti fiskálních deficitů. Dosavadním výsledkem je závazek ČR snížit udržitelným způsobem vládní schodek pod 3 % HDP do roku 2008.
Kromě splnění legislativních požadavků na zavedení společné měny – nominální konvergence, je třeba brát ohled i na další aspekty reální konvergence, jako jsou: ekonomická sladěnost s eurozónou, legislativa, koordinace, komunikace, atd.
Vyhodnocení konvergenčních kritérií a ekonomického růstu Tabulka 6: Hospodářský růst Růst HDP v %
2002
2003
2004
2005
2006
1,5
3,2
4,4
4,8
4,4
4
4,2
1,6
2,1
ČR (2005 a 2006 národní prognóza MF) ČR (2005 a 2006 prognóza Eurostat) Eurozóna (EU-12,prognóza Eurostat)
0,9
0,7
2,1
Zdroj: Ministerstvo financí ČR: Připravenost České republiky na euro
71
Tabulka 7: Inflace – Harmonizovaný index spotřebitelských cen (průměr posledních 12 měsíců proti průměru předchozích 12 měsíců, růst v %) 2002
2003
2004
8/05
2005
2006
2007
2008
Prům.3 zemí EU s nejnižší inf.
1,4
1,2
0,7
0,9
0,9
1,3
1,3
1,3
Hodnota krit. (1.řádek+1,5p.b.)
2,9
2,7
2,2
2,4
2,4
2,8
2,8
2,8
Česká republika
1,4
-0,1
2,6
1,8
1,5
2,2
2
2,1
Zdroj: Ministerstvo financí ČR: Připravenost České republiky na euro
Tabulka 8: Úrokové sazby – výnos desetiletých vládních dluhopisů na sekundárním trhu (průměr za posledních 12 měsíců, %) 2002
2003
2004
7/05
2005
2006
4,9
4,12
4,28
3,76
3,8
4,2
4,2
4,2
(1.řádkek+2,0p.b.)
6,9
6,12
6,28
5,76
5,8
6,2
6,2
6,2
Česká republika
4,94
4,12
4,75
4,01
3,3
3,4
3,9
4
Prům.3 zemí EU s nejnižší ú.s.
2007 2008
Hodnota kritéria
Zdroj: Ministerstvo financí ČR: Připravenost České republiky na euro
Tabulka 9: Deficit veřejného sektoru – podíl deficitu veř. sektoru na HDP 2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
Hodnota kritéria
-3
-3
-3
-3
-3
-3
-3
Česká republika
-6,8
-12,5
-3
-4,8
-3,8
-3,3
-2,7
Zdroj: Ministerstvo financí ČR: Připravenost České republiky na euro
Tabulka 10: Dluh veřejného sektoru – podíl dluhu veřejného sektoru na HDP 2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
Hodnota kritéria
60
60
60
60
60
60
60
Česká republika
29,8
36,8
36,8
37,4
37,1
37,9
37,8
Zdroj: Ministerstvo financí ČR: Připravenost České republiky na euro
Jak lze vidět z uvedených tabulek hodnocení Konvergenčních kritérií, Česká republika v současnosti plní kritérium cenové stability, úrokových sazeb, dluhu veřejného sektoru a neplní kritérium deficitu veřejného sektoru. Pro kladné hodnocení konvergence hovoří i hospodářský růst, který je nad průměrem zemí eurozóny. Existuje další řada ukazatelů hovořících pro relativně rychlé přijetí eura. Jsou to zejména vysoká míra otevřenosti české ekonomiky a velká obchodní i vlastnická provázanost s eurozónou. Vedle těchto ukazatelů existují ukazatele, které hovoří spíše negativně pro přijetí eura. Patří mezi ně 72
především úroveň HDP na obyvatele ve srovnání s ostatními zeměmi eurozóny. Dále jsou to dlouhodobá stabilizace veřejných rozpočtů na úrodní výrazně pod 3 % a reformy na trhu práce. Na základě provedených analýz nedoporučují MF, MPO a ČNB vládě ČR usilovat o vstup do mechanismu ERM II v průběhu roku 2006. Důvodem je skutečnost, že zatím nejsou vytvořeny podmínky pro to, aby po dvou letech od vstupu do ERM II mohla ČR splnit stanovené podmínky pro vstup do eurozóny a byla schopna realizovat výhody z přijetí eura.
Vývoj vybraných makroekonomických veličin před a po vstupu do EU
Tabulka 11: Inflace – roční průměrná míra v HICP v % Inflace (HICP) Eurozóna-ČR Roční prům.míra v HICP (%)
10
Vstup do EU
9 8 7 6 5 4
Eurozóna ČR
3 2 1 0 -1
1997
1998
1999
2000
2001
Rok
Zdroj: Eurostat
73
2002
2003
2004
2005
Tabulka 12: HDP na obyvatele v PPS HDP na obyv. v PPS eurozóna-ČR Hodnoty (EU-25=100)
120
Vstup do EU
110 100 Eurozóna
90
ČR
80 70
20 04 20 05 20 06 20 07
19 99 20 00 20 01 20 02 20 03
19 95 19 96 19 97 19 98
60
Rok
Zdroj: Eurostat Tabulka 13: Platební bilance v mil. EUR Platební bilance eurozóna-ČR 30000
Vstup do EU
25000
Mil. EUR
20000 15000
Eurozóna
10000
ČR
5000 2005/3
2005/1
2004/3
2004/1
2003/3
2003/1
2002/3
-5000
2002/1
0
Čtvrtletí
Zdroj: Eurostat
Na základě empirických dat vybraných makroekonomických ukazatelů v ČR lze konstatovat, že inflace od roku 1997 vykazuje klesající tendenci, v roce 2005 byla téměř na úrovni eurozóny. Důvodem je fakt, že se Česká republika připravovala na vstup do EU, což ji zavazuje k pozdějšímu přijetí eura, musí proto plnit konvergenční kritéria. ČNB proto měla jako svou hlavní prioritu cílování inflace. HDP má od roku 2000 rostoucí tendenci, příčinou může být příliv investic s přípravami a vstupem ČR do EU, snižování inflace a tím bezpečnější podnikatelské prostředí a stabilita. Platební bilance je nyní v mírném vzestupu, ale stále ještě je pasivní. Před a po vstupu ČR do EU nelze pozorovat znatelné změny.
74
Přistoupení ČR k eurozóně Členové Národní koordinační skupiny pro zavedení eura v ČR se dohodli na scénáři zavedení eura, který doporučí Vládě ČR. "Jednoznačnou volbou je zavedení bezhotovostního i hotovostního eura k jednomu datu, tedy varianta tzv. "velkého třesku." Tato varianta je nejlevnější, nejprůhlednější a všem dává nejvyšší míru právní jistoty," říká Tomáš Prouza, náměstek ministra financí a národní koordinátor zavedení eura. "Stejný scénář si zvolily i všechny země, které chtějí vstoupit do eurozóny, takže budeme mít možnost poučit se ze zkušeností těch, kteří euro přijmou dříve než Česká republika," dodává Tomáš Prouza. Při jednorázovém přechodu na euro odpadá riziko krátkodobých a přechodných úprav, které by komplikovaly zavádění nové měny nejprve pro bezhotovostní platby a později pro používání eura v hotovosti. "Koruny bude po omezenou dobu možné použít i po zavedení eura, ale pouze v rámci stanového období tzv. duální cirkulace, po které bude stále možno platit českou korunou. Obchodníci již ale budou muset vracet pouze eura a česká koruna tak bude postupně stahována z oběhu," vysvětluje Tomáš Prouza. Období duální cirkulace mají zájemci o přijetí eura stanoveno obvykle v rozmezí dvou týdnů až jednoho měsíce, podobně dlouhé bude toto období také v České republice. Ovšem i poté bude možné vyměnit české koruny za eura v komerčních bankách či centrální bance. "Jedním z důležitých pravidel bude uvádění cen v korunách i v eurech zhruba půl roku před zavedením eura a rok po jeho zavedení tak, aby si všichni mohli porovnat ceny v obchodech a aby se mohlo předejít případnému umělému zvyšování cen ze strany některých obchodníků. Stát bude proti takovému zneužívání přechodu na euro aktivně vystupovat," zdůrazňuje Tomáš Prouza. Předpokládané přijetí eura je v roce 2009 nebo 2010. Pracovní datum přijetí eura je stanoveno na 1. ledna 2010.
75
5.2. Souhrnné údaje makroekonomických veličin - srovnání Tabulka 11: Inflace-roční průměrná míra v HICPs (Harmonized Indices of Consumer Prices) Lokalita EU-25 Eurozóna Belgie ČR Irsko Německo Portugalsko Švédsko
1997 2,6 1,6 1,5 8 1,3 1,5 1,9 1,8
1998 2,1 1,1 0,9 9,7 2,1 0,6 2,2 1
1999 1,6 1,1 1,1 1,8 2,5 0,6 2,2 0,5
2000 2,4 2,1 2,7 3,9 5,3 1,4 2,8 1,3
2001 2,5 2,3 2,4 4,5 4 1,9 4,4 2,7
2002 2,1 2,2 1,6 1,4 4,7 1,4 3,7 1,9
2003 1,9 2,1 1,5 -0,1 4 1 3,3 2,3
2004 2,1 2,1 1,9 2,6 2,3 1,8 2,5 1
2005 2,2 2,2 2,5 1,6 2,2 1,9 2,1 0,8
Zdroj: Eurostat
Graf 16: Inflace INFLACE-roční průměrná sazba v % (HICPs) 11
Zavedení eura v bezhotovostní podobě
Zavedení eura v hotovostní podobě
10 9 8
H o d n o ty v %
7 6 5 4 3 2 1 0 1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
-1
Rok Eurozóna
Belgie
ČR
Německo
Zdroj. Eurostat
76
Švédsko
Portugalsko
EU-25
Irsko
Tabulka 12: HDP na obyvatele v PPS Lokalita EU-25 Eurozóna Belgie ČR Irsko Německo Portugalsko Švédsko
1995 100 111,2 120,3 68,2 97,8 119,3 75 116,4
Lokalita EU-25 Eurozóna Belgie ČR Irsko Německo Portugalsko Švédsko
2002 100 107,7 117,5 66,3 132,9 108,6 79,5 113,7
1996 100 110,7 118 70 102,3 118 74,8 115,7
2003 100 107,4 118,1 67,8 134 108,4 72,8 115,7
1997 100 110,1 116,9 67,8 111,7 115,7 76,1 114,6
2004 100 106,8 118,4 70,3 136,9 108,6 72,4 117,3
1998 100 110,2 115,8 65,3 116,3 114,1 77,8 113,6
2005 100 106,2 117,5 73,3 137,1 108,1 71,2 114,7
77
1999 100 110,8 115,5 64,8 122,1 113,7 80,5 118
2006 100 105,9 117,6 75,6
2007 100 105,2 117,3 77,4
107,8 70
106,6 68,9
2000 100 110,3 116,7 63,7 126,1 111,9 80,4 119
2001 100 108,6 117,3 64,8 128,9 110 79,9 115,2
Graf 17: HDP na obyvatele v PPS HDP na obyvatele v PPS 145 Zavedení eura v bezhotovostní podobě
140
Zavedení eura v hotovostní podobě
135 130 125 120 115
HDP v %
110 105 100 95 90 85 80 75 70 65
Predikce
60 1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Rok Eurozóna
Belgie
ČR
Německo
Švédsko
EU-25
Portugalsko
Irsko
Zdroj: Eurostat
Tabulka 13: Platební bilance – běžný a kapitálový účet v mil. EUR Lokalita Eurozóna EU-25 Belgie ČR Irsko Německo Portugalsko Švédsko
2002/1 18460 -11700 3536 -678 -977 12202 -2713 -5191
2002/2 118 -8980 3620 -836 1133 7247 -2739 -5980
2002/3 26958 8235 2049 -1494 105 10410 -1389 -3724
2002/4 17942 5530 2595 -1434 901 13517 -1790 -8920
78
2003/1 8142 -9812 1697 -217 -753 10147 -1240 -5885
2003/2 -5099 -5505 3306 -1211 50 4732 -2188 -7062
2003/3 19463 4684 1715 -1539 -89 10334 -547 -5780
2003/4 22881 1259 3444 -2061 883 15079 -1488 -9183
2004/1 17494 -4599 1923 -456 -136 24234 -1599 -11281
2004/2 660 -7083 4044 -1346 -639 24090 -2467 -11134
2004/3 17081 -7765 921 -2126 -473 13814 -1670 -11025
2004/4 26111 2317 2557 -1352 468 19787 -2430 -10724
2005/1 3235 -21280 1556 628 -1358 29133 -3178 -18006
2005/2 -7184 -22536 4192 -973 -1141 23282 -3559 -17075
2005/3 1458 -23504 352 -1028 -368 19248 -2167 -15084
2005/4 -7631 -34946 -1410 -705 97 20567 -3004 -16463
Zdroj: Eurostat
Graf 18: Platební bilance Platební bilance ´běžný a kapitálový účet v mil. EUR 30000 25000 20000 15000 10000
M il. E U R
5000 0 -5000 2 0 0
2 /1
20
02
/2 20
02
/3 20
02
/4 20
03
/1 20
03
/2 20
03
/3 20
03
/4 20
04
/1 20
04
/2 20
04
/3 20
04
/4 20
05
/1 20
05
/2 20
05
/3 20
05
/4
-10000 -15000 -20000 -25000 -30000 -35000
Čtvrtletí Belgie
ČR
Irsko
Německo
Portugalsko
Švédsko
Eurozóna
EU-25
Zdroj: Eurostat
Shrnutí Inflace podle průměrných hodnot eurozóny zaznamenala mírný vzestup v roce 2000 a sice asi o 1 % a tuto úroveň si víceméně udržuje dodnes. Průměrná hodnota eurozóny byla v roce 2005 2,2 %. Průměr EU-25 téměř kopíruje eurozónu, což může být
79
způsobeno tlakem na plnění konvergenčních kritérií. Z analyzovaných zemí má nejnižší inflaci Německo a Švédsko a nejvyšší měly ještě v roce 2003 státy Irsko a Portugalsko, ale v roce 2005 jsou hodnoty inflace ve všech analyzovaných státech velmi podobné.
HDP na obyvatele v PPS
je analyzováno jako přirovnání hodnot tohoto ukazatele
jednotlivých států k průměru EU-25, která je rovna 100. V tomto srovnání jsou hodnoty HDP v eurozóně vyšší než jsou hodnoty EU-25 asi o 5 bodů v roce 2005, ale mají klesající trend. Ještě v roce 1999 byl rozdíl 10 bodů. Z analyzovaných zemí má největší HDP Irsko, následuje Belgie a Švédsko. Nejnižší má Portugalsko a o něco málo vyšší má Česká republika, která má ale vzestupný trend.
Platební bilance v zemích EU-25 je velmi nízko pod nulou a průběh jejího vývoje kopíruje také vývoj platební bilance v eurozóně s tím rozdílem, že v roce 2005 skončila schodkem kolem 10 000 mil. EUR, kdežto EU-25 schodkem 35 000 mil. EUR. Jediný z analyzovaných států, který má vysoce aktivní platební bilanci je Německo, Irsko skončilo víceméně vyrovnanou PB, ostatní státy mají pasivní platební bilance. Z analyzovaných států nemá žádný klesající tendenci po zavedení společné měny, kromě Švédska. Ostatní státy si udržují přibližně stejné hodnoty.
80
6. ZÁVĚR Z teoretických a empirických dat a provedených srovnání vyplývají následující poznatky: výhody z členství v měnové unii jsou markantnější pro malé, otevřené ekonomiky. Je to z důvodu obchodní provázanosti s ostatními zeměmi, z čehož plyne přizpůsobování měnové a monetární politiky těm ekonomikám, s nimiž jsou obchodními partnery. Ztráta vlastní monetární politiky proto pro ně není takovým nákladem, jako například pro země, které jsou ve větším měřítku soběstačné. Ze srovnání se zeměmi, kde již euro bylo zavedeno vyplývá, že v prvních letech společné měny ve vybraných zemích stoupla inflace, v některých státech následně opět klesala, ale v průměru eurozóny zůstala na zvýšené úrovni. HDP mělo ve větších uzavřených ekonomikách sestupnou tendenci, v malých, otevřených ekonomikách nebo v rozvíjejících se zemích vzestupnou tendenci. Platební bilance byla po vstupu do eurozóny u vybraných států bez větších rostoucích nebo klesajících trendů, působily na ni zřejmě jiné vlivy, např. posilování eura vůči dolaru, zdražování surovin a vývoj světové ekonomiky, než zavedení společné měny v eurozóně.
Aby mohla ČR čerpat všechny výhody ze společné měny , musí dosáhnout vysokého stupně nominální a reálné konvergence. Nominální konvergence obnáší plnění konvergenčních kritérií, kde je ČR na dobré cestě, neplní
pouze kritérium deficitu
veřejných financí. V reálné konvergenci je na tom poněkud hůře, HDP na obyvatele je okolo 75 %, průměr eurozóny je okolo 105 %. Pozitivní ale je, že se hodnota HDP v ČR zvyšuje rychleji než je tomu v eurozóně. Z těchto poznatků vyplývá, že by Česká republika neměla se vstupem do eurozóny pospíchat. Měla by se zaměřit na restrukturalizaci veřejných financí, vytváření podmínek pro hospodářský růst – investiční pobídky, snížení daní z příjmů, lepší legislativa, atd.
Z některých provedených analýz vyplývají podobné výsledky, konkrétně je jedná např. o společný dokument Ministerstva financí, ministerstva průmyslu a obchodu a ČNB s názvem „Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou“, kde se dospělo k následujícím výsledkům: „Do budoucna lze očekávat reálné posilování koruny vůči euru na úrovni 2-3% ročně s postupně klesající tendencí. Při přetrvávání potřeby vyššího tempa reálného posilování
81
koruny po vstupu do eurozóny lze očekávat určitý převis domácí inflace nad průměrnou inflací eurozóny a v důsledku toho též nižší reálné úrokové sazby než jejich průměr pro eurozónu. Dostatečná sladěnost ekonomického cyklu a podobnost ekonomických šoků je předpokladem pro účinné a vhodné působení jednotné měnové politiky na ekonomiku v měnové unii. Statistické propočty pro období 1995 až 2004 ukazují, že od roku 1999 dochází ke zvyšování sladěnosti ekonomického cyklu české ekonomiky s eurozónou . Tento trend však zatím není příliš robustní.“ Dále je uvedeno, že se očekává zvýšený příliv peněz ze strukturálních fondů EU, který by mohl vyvolat krátkodobý fiskální impulz do domácí poptávky a to hlavně v letech 2007 a 2008. Struktura české ekonomiky je podle analýzy relativně podobná struktuře ekonomiky eurozóny, i když má ČR větší podíl průmyslu na úkor podílu služeb. Vývoj ostatních ukazatelů reálné konvergence, jako jsou nominální úrokové sazby, kurz koruny vůči dolaru, by měly odrážet absenci výraznějších asymetrických šoků.
Vysoká míra otevřenosti české ekonomiky vůči
eurozóně je základním argumentem pro přijetí společné měny euro. Podíl vývozu a dovozu zboží a služeb z eurozóny ne celkových českých vývozech a dovozech je kolem 60 %.
Další srovnávanou analýzou je od Petra Čermáka: „Reálná a nominální
konvergence – několik poznatků“. Čermák uvádí, že na základě empirického pozorování je reálná konvergence doprovázena konvergencí nominální. Analyzuje ji jako přímou úměru HDP se srovnatelnou cenovou úrovní (CPL-Comparativ price level). Podle analýzy je CPL v ČR nižší, než v ostatních zemích, což může být údajně způsobeno regulovaným nájemným, nízkými mzdy ve veřejném sektoru, dlouhým pracovním týdnem, statistickým efektem. Z analýzy vyplývá, že můžeme očekávat za předpokladu, že se nezmění tempo nominální konvergence,
po přijetí eura nárůst míry inflace.
V případě, že pozitivní inflační diferenciál bude tažen rychlejším růstem domácí konkurenceschopnosti, saldo zahraničního obchodu by neměl výparně ovlivnit.
Z provedených závěrů plynou některá doporučení pro hospodářskou politiku. Mělo by se zlepšit
institucionální prostředí tak, aby tržní mzdové a cenové přizpůsobovací
mechanismy fungovaly rychle a efektivně. Je třeba zvýšit mobilitu výrobního faktoru – zejména práce. Dále by se měla zlepšit flexibilita a akceschopnost fiskální politiky, která by neměla být procyklická a měla by se pohybovat ve stanovených mezích. Protože zatím nejsou vytvořeny podmínky pro to, aby po dvou letech od vstupu do ERM II mohla ČR splnit stanovené podmínky pro vstup do eurozóny a byla schopna realizovat výhody
82
z přijetí eura, neměla by Česká republika usilovat o vstup do mechanismu ERM II v průběhu roku 2006.
83
7. POUŽITÁ LITERATURA
[1] Mach, M.: Makroekonomie II. Melandrium Slaný 2001. ISBN: 80-86175-18-9 [2] Kolektiv autorů podle zadání Rady vlády ČR pro sociální a ekonomickou strategii: Sociální a ekonomické souvislosti integrace České republiky do Evropské unie. Praha 2002. ISBN: 80-238-8699-1 [3] Holman, R.: Ekonomie. C.H.Beck Praha 2001. ISBN: 80-7179-387-6 [4] Mandel, M. a Tomšík, V.: Monetární ekonomie v malé otevřené ekonomice. Management pres Praha 2003. [5] http:// www2.euroskop.cz>Evropská unie>Historie EU [6] http://www2.euroskop.cz>Evropská unie> Členské země EU. [7] http://www2.europa.cz>Evropská unie>Euro [8] Společný dokument Ministerstva finance, Ministerstva průmaxslu a obchodu a České národní banky schválený vládou České republiky na jejím zasedání dne 23.listopadu 2005: Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. Dostupné na: www.mfcr.cz>EU a zahraničí>Národní koordinační skupina pro zavedení eura v ČR>Přistoupení ČR k eurozóně [9] Ministerstvo financí ČR: Připravenost České republiky na euro. 2005. Dostupné na: www.mfcr.cz>EU a zahraničí>Národní koordinační skupina pro zavedení eura v ČR>Přistoupení ČR k eurozóně [10] http://epp.eurostat.ec.europa.eu>General economic background. [11] http://epp.eurostat.ec.europa.eu>Balance of payments. [12] Krejdl, A.: Makroekonomické aspekty zavedení eura v ČR. Praha 2006. Dostupné na: www.mfcr.cz>EU a zahraničí>Národní koordinační skupina pro zavedení eura v ČR>Přistoupení ČR k eurozóně [13] Prouza, T.: Přípravy na zavedení eura v ČR. Praha 2006. Dostupné na: www.mfcr.cz>EU a zahraničí>Národní koordinační skupina pro zavedení eura v ČR>Přistoupení ČR k eurozóně [14] Čermák, P.: Reálná a nominální konvergence. Smilovice 2006. Dostupné na: www.mfcr.cz>EU a zahraničí>Národní koordinační skupina pro zavedení eura v ČR>Přistoupení ČR k eurozóně>Jarní seminář 2006
84
[15] Přednášky p. Laciny z předmětu Teorie měnové integrace a podmínky členství v EU [16] http://www.szso.cz [17] Očko, P.: Institucionální aspekty zavedení eura v ČR. Praha 2006. Dostupné na: www.mfcr.cz>EU a zahraničí>Národní koordinační skupina pro zavedení eura v ČR>Přistoupení ČR k eurozóně>Jarní seminář 2006 [18] Naučný slovník Wikipedia, http://www.wikipedia.cz
85
