Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství

Druhové spektrum a početnost škůdců bramboru v okolí Hradce Králové a možnosti jejich regulace Bakalářská práce

Brno 2007 Vedoucí práce: Doc. Ing. Hana Šefrová, Ph.D.

Vypracovala: Pavla Kejklíčková

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Druhové spektrum a početnost škůdců bramboru v okolí Hradce Králové a možnosti jejich regulace vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně, dne 10. 5. 2007 Podpis ………………………

Poděkování Ráda bych poděkovala za odborné vedení, mimořádnou ochotu a cenné rady při psaní bakalářské práce paní doc. Ing. Haně Šefrové Ph.D., dále děkuji pracovníku Státní rostlinolékařské správy v Brně panu Ing. Františku Muškovi, Ph.D., který mi poskytl potřebné materiály pro vypracování bakalářské práce. Poděkování také patří Ing. Romanu Kejklíčkovi, který mi umožnil pozorovat druhové spektrum škůdců na porostech brambor u vybraných pozemků a poskytl potřebné informace o ochranných zásazích proti škodlivým činitelům zde prováděných.

ANOTACE Druhové spektrum a početnost škůdců bramboru v okolí Hradce Králové a možnosti jejich regulace Předložená bakalářská práce pojednává o živočišných škůdcích bramboru ve východních Čechách. Průběžný jednoletý výzkum škůdců jsem prováděla v roce 2006 na pozemcích SHR Kejklíčka v Plotištích nad Labem. Vymezila jsem tři lokality nacházející se v okolí Hradce Králové, na nichž jsem prováděla monitoring. Zjistila jsem, že na pozorovaných pozemcích se nejpočetněji vyskytovali drátovci rodu Agriotes a mandelinka bramborová. Drátovci napadli především odrůdy bramboru varného typu A, AB, B. Hlízy salátových odrůd bramboru byly poškozeny podstatně více než odrůdy moučnaté. Nejméně byly napadeny velmi rané odrůdy bramboru, které byly sklizeny před obdobím nejvyšší aktivity a žíru drátovců. Proti mandelince bramborové byl proveden chemický zásah, díky kterému se podařila udržet početnost tohoto škůdce pod prahem škodlivosti. Ostatní škůdci bramboru se vyskytovali v nízké početnosti a na rostlinách bramboru nezpůsobili významné ztráty.

ANNOTATION Species spectrum and abundance of potato pests near the town of Hradec Králové and pest control possibilities This bachelor thesis deals with pests of potato near Hradec Králové. The preliminary annual research of potato pests has been realized in the properties of the private farmer Roman Kejklíček near the village of Plotiště nad Labem in 2006. Three study plots have been delimited there. Wireworms of genus Agriotes and Colorado potato beetle (Leptinotarsa decemlineata) were the most abundant pests. The wireworms attacked first of all the cooking form of the potatoes. The salad variety of the potatoes were more attacked than the floury variety. Very morning varieties of potatoes were not infested, because they were harvested before the main activity of the wireworms. The Colorado beetle was under chemical control, therefore the abundance of this pest remained under an economic injuring level. Other pests of potatoes occurred in low abundances and they did not cause more important loses.

OBSAH 1 ÚVOD.................................................................................................................................6 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED .................................................................................................8 2.1 Význam pěstování brambor ................................................................................................ 8 2.2 Taxonomické zařazení a botanické vlastnosti lilku bramboru .............................................. 9 2.3 Historie pěstování bramboru............................................................................................. 10 2.4 Škůdci bramboru .............................................................................................................. 11 2.4.1 Škůdci bramborové natě............................................................................................. 11 2.4.1.1 Mšice (Aphidoidea)............................................................................................ 11 2.4.1.2 Křísi (Cicadoidea) .............................................................................................. 15 2.4.1.3 Ploštice (Heteroptera).......................................................................................... 16 2.4.1.4 Mandelinka bramborová Leptinotarsa decemlineata (Say, 1824) ........................ 17 2.4.1.5 Kovolesklec gama Autographa gamma (Linnaeus, 1758) .................................... 21 2.4.1.6 Šedavka luční Hydraecea micacea (Esper, 1789)................................................ 21 2.4.1.7 Makadlovka bramborová Phthorimaea operculella (Boyd, 1858) ....................... 22 2.4.2 Škůdci kořenů a hlíz .................................................................................................. 22 2.4.2.1 Háďátka (Tylenchida) ........................................................................................ 22 2.4.2.2 Kovaříkovití (Elateridae).................................................................................... 25 2.4.2.3 Osenice polní Agrotis segetum (Denis & Schiffermüller, 1775) ........................... 33 2.4.2.4 Plži Gastropoda................................................................................................... 34 2.4.2.5 Hraboš polní Microtus arvalis (Pallas, 1778)....................................................... 35

3 METODIKA A MATERIÁL.........................................................................................36 3.1 Charakteristika podniku.................................................................................................... 36 3.2 Charakteristika a agrotechnika vybraných lokalit .............................................................. 36 3.2.1 Kotovo ...................................................................................................................... 36 3.2.2 Divíškovo .................................................................................................................. 37 3.2.3 Za Doležalem ............................................................................................................ 38 3.3 Odrůdy brambor ............................................................................................................... 38 3.4 Hodnocení klimatických poměrů v Hradci Králové........................................................... 45 3.5 Způsob hodnocení ............................................................................................................ 46

4 VÝSLEDKY A DISKUSE..............................................................................................48 4.1 Drátovci ........................................................................................................................... 48 4.2 Mandelinka bramborová ................................................................................................... 48 4.3 Méně významní škůdci bramboru ..................................................................................... 52

5 ZÁVĚR ............................................................................................................................53 6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...........................................................................54 7 PŘÍLOHY........................................................................................................................57 7.1 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ ..................................................................................... 57 7.2 SEZNAM FOTODOKUMENTACE ................................................................................ 58 7.3 ZDROJ OBRÁZKŮ ......................................................................................................... 75

1 ÚVOD „Rostlina ta pro lidské pokolení jest nejwětší prospěch, jejž z wynalezení Ameriky má“ (Presl, 1846) Lilek brambor, též brambor obecný či brambor hlíznatý (Solanum tuberosum L.), v běžné řeči jen brambor nebo také brambora, ale nejčastěji v množném čísle brambory, jsou víceleté hlíznaté plodiny z čeledi lilkovité. Brambory jsou jednou z nejvýznamnějších zemědělských plodin; větší význam pro lidskou výživu mají pouze pšenice, rýže a kukuřice. Za svoji oblibu vděčí nenáročnosti na přírodní podmínky a především pak mimořádně vysokým hektarovým výnosům. Jejich široká adopce v evropském zemědělství počátkem 19. století ochránila Evropu od cyklických hladomorů a „epidemií“ kurdějí. Český botanik a buditel Jan Svatopluk Presl je ve svém Rostlinopise považuje za „největší užitek, který lidstvo z objevení Ameriky mělo“ (plný citát v originále viz výše) a jistě nebyl daleko od pravdy, alespoň tedy ve své době. Brambory patří mezi plodiny, které jsou napadány celou řadou škodlivých činitelů. Jak na nadzemních částech, tak i podzemních částech brambor může parazitovat řada škůdců. Ty mohou škodit přímo požerem, či sáním nebo nepřímo, a to tím, že mohou přenášet některé patogeny, především viry. Vzniklá poškození mohou být vstupní branou pro houbové a bakteriální choroby (Vokál et al., 2003). Výskyt škůdců je výrazně ovlivňován úspěšností přezimování a především průběhem klimatických podmínek během vegetace. Proto prognóza jejich výskytu je obtížná. Průběh počasí může podpořit, či naopak omezit jejich namnožení. Poškození hlíz bramboru omezuje jejich konzumní využití. Významný vliv na napadení škůdci má i odrůda, realizovaná agrotechnika, výživa a především zvolená ochrana kterou provádí pěstitel (Rasocha et al., 2006). Proto se v této bakalářské práci zabývám problematikou škůdců bramboru a ochranou proti nim. Jednoho z nejobávanějších škůdců v minulosti mandelinku bramborovou, dnes vystřídali neméně škodliví drátovci. Výrazem „drátovci“ se označují larvy brouků z čeledi kovaříkovitých (Elateridae). Tělo larev drátovců připomíná zbarvením, tvarem i tuhostí tělního pokryvu kousek rezavého nebo měděného drátu a odtud název drátovec (dříve strunovec). Bionomií kovaříků se v České republice nejvíce zabývali Jagemann (1955) a Dirlbek (1967). Drátovci dnes patří k nejvýznamnějším škůdcům, kteří způsobují snížení

6

kvality brambor. Vzhledem k tomu, že v České republice není povolena přímá ochrana proti drátovcům, jsou škody v porostech brambor často velké. Chemická ochrana je problematická, neboť přípravky mají široký účinek a mohou působit i na užitečné organismy. Otázka těchto půdních škůdců je jednou z ožehavých otázek ochrany rostlin a to jak v minulosti, tak i v současnosti. Skrytý způsob života z něj činí velmi obávaného škůdce. Jak uvádí Dirlbek (1993), drátovec zaujímá čelní místo mezi půdními škůdci. Drátovci se v posledních letech extrémně rozšířili i v okolí Hradce Králové, kde způsobují vysoké ztráty na kvalitě brambor a činí tak zemědělcům starosti. Z tohoto důvodu je mu věnována velká část této práce a zdůrazňuje jeho význam. Cílem mé práce je seznámit se s živočišnými škůdci bramboru, kteří se vyskytují v okolí mého bydliště Hradce Králové. Jejich morfologií, bionomií a vlivem na zdravotní stav brambor.

Na

studijních

plochách

provést

orientační

zjištění

a

vyhodnocení

nejvýznamnějších škůdců. Zvolila jsem si tři studijní plochy, které obhospodařuje SHR Kejklíček. Jedná se o farmu, která je zaměřena především na pěstování brambor.

7

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Význam pěstování brambor V současné době jsou brambory označené jako konzumní, nepostradatelnou součástí našeho jídelníčku. Na rozdíl od nedávné minulosti, kdy spotřebitel upravoval brambory, které si zakoupil (anebo vypěstoval) tzv. ve slupce, dnes patří k samozřejmým i široký sortiment převážně průmyslovým způsobem vyráběných „potravinářských výrobků z brambor“. S růstem životní úrovně obyvatelstva se postupně snižuje jejich spotřeba a zvyšují se nároky spotřebitelů na kvalitu. Samozřejmostí se stává praní konzumních brambor, jejich dokonalé zabalení a označení, a to včetně uvedení odrůdy a varného typu. Postupně se snižuje rozsah tzv. zimního předzásobení, kvalitní brambory se nakupují v době, kdy se předpokládá jejich spotřeba, a i tím se snižují neúměrně vysoké ztráty při skladování v nevyhovujících prostorách. Trh je i v zimních měsících zásoben ranými konzumními bramborami z dovozu. Naši pěstitelé nabízí rané konzumní brambory již od poslední dekády května. Významné je zpracování tzv. průmyslových brambor, tj. odrůd s vysokou škrobnatostí, na škrob a jeho deriváty s produkcí kolem 50 tisíc tun škrobu ročně. Odpadní brambory, resp. odpady po zpracování brambor v potravinářském průmyslu, slouží především ke krmení hospodářských zvířat a zužitkují se v menší míře při výrobě lihu (Vokál et al., 2003). Brambory jsou i významnou zemědělskou plodinou s vysokým výnosovým potenciálem a příznivým působením v osevním postupu. V řadě zemí jsou brambory i nadále využívány jako důležité krmivo pro hospodářská zvířata. V našich podmínkách jsou pro tyto účely využívány také odpady z třídění sadbových a zpracování konzumních brambor, popřípadě jejich neprodejné přebytky. Podle údajů FAO je 52% celosvětové produkce brambor využíváno pro konzumní účely, 34,5% pro krmení hospodářských zvířat, 11% pro novou výsadbu, 2,8% na výrobu škrobu a 0,7% pro výrobu lihu (Jůzl et al., 2000).

8

2.2 Taxonomické zařazení a botanické vlastnosti lilku bramboru Taxonomické zařazení (Kubát, 2002) Říše: Plantae – Rostliny Podříše: Cormobionta – Vyšší rostliny Oddělení: Magnoliophyta – Krytosemenné Třída: Rosopsida – Vyšší dvouděložné Čeleď: Solanaceae – Lilkovité Druh: Solanum tuberosum (L., 1753) – Lilek brambor Vzhled Bylina s hranatou, bohatě rozvětvenou lodyhou, přímou nebo i poléhavou, s krátkými chloupky. Dorůstá výšky 60 až 100 cm, výjimečně až 1,5 m. Listy jsou lichozpeřené, mírně ochlupené, s drobnými žlázkami, řapíkaté, poměrně velké, 30 až 50 cm dlouhé. Květy jsou nejčastěji bílé (Obr. 1), růžové nebo fialové se sytě žlutými až oranžovými prašníky. Plody jsou zelené nebo žlutozelené bobule o průměru 2 až 4 cm obsahující bílá semena. Podzemní část je charakteristická svazčitými kořeny s hlízami rozmanitých elipsoidních až nepravidelných tvarů, nejčastěji s okrově žlutou až světle hnědou, u některých kultivarů červenou až červenofialovou pokožkou. Biologie Lilek brambor je kulturní rostlina s tetraploidním genomem (2n = 48). Brambory tak mají v každém lokusu 4 nezávislé geny. Ze všech kulturních plodin má brambor nejbohatší genetické zdroje. Brambor má dvě centra biodiverzity: tzv. andské centrum v okolí jezera Titicaca, kde rostou kultivary adaptované na podmínky krátkého dne, a chilské centrum v oblasti okolo 40° j. š., s adaptací na dlouhý den. Z chilského centra patrně pochází předchůdci evropských kulturních odrůd. V těchto oblastech se vyskytují mnohé lokální kulturní a polokulturní odrůdy jakož i mnoho divokých příbuzných s různým stupněm ploidie (až hexaploidní odrůdy). Mnohé z těchto divokých příbuzných lze s bramborem křížit a tak získávat požadované vlastnosti (ranost, odolnost k chorobám). Brambory se komerčně rozmnožují vegetativně z hlíz, pravé semeno se používá hlavně pro šlechtitelské účely. U mnohých kulturních odrůd však pylová sterilita představuje závažný problém pro šlechtění (Slavík, 2000).

9

2.3 Historie pěstování bramboru Na základě archeologických nálezů, jakož i podle moderních molekulárních metod usuzujeme, že brambory byly domestikovány v oblasti dnešního Peru přibližně před 4 až 5 tisíci lety. V horských podmínkách, kde se nedařilo kukuřici byla domestikace brambor podmínkou vzniku vyspělejší civilizace. Inkové nazývali tyto odolné hlízy „papa“ a toto pojmenování zůstalo bramborám v latinskoamerické španělštině dodnes. Horské oblasti Peru, Bolívie a Chile jsou dnes centrem biodiverzity brambor s velkým množstvím lokálních odrůd a divokých příbuzných. Brambory představovaly pro Inckou říši podobný dar nebes jako pro říši Aztéků kukuřice. Brambory byly buď konzumovány přímo či uchovávány v podobě sušeného prášku (chuño). Inkové z nich rovněž připravovali alkoholický nápoj chacha podobný pivu. Byly používány i pro medicínské účely. Jejich důležitost podtrhuje i několik bramborových božstev. Po dobytí incké říše Španěly v první polovině 16. století putovaly do Evropy kromě mnoha tun zlata a stříbra i některé exotické rostliny, mezi nimi i brambory. Roku 1565 dostal první větší zásilku brambor z Cuzca jako dar španělský král Filip II. Později začali španělští námořníci používat brambory jako hlavní potravinu, což jim mimoděk pomáhalo jako prevence proti kurdějím. Nezávisle na španělských dobyvatelích se brambory dostaly do Anglie na palubě slavné Golden Hind Francise Drakea. V Británii a zejména pak v Irsku, které má podobné přírodní podmínky jako horské oblasti Peru, se brambory začaly běžně pěstovat ve druhé polovině 17. století. Angličtí a irští kolonisté je pak s sebou přivezli do Severní Ameriky. Brambory byly v kontinentální Evropě zpočátku přijímány se značnou nedůvěrou a obavami. Byly považovány za pohanskou a nekřesťanskou plodinu, za plodinu nečistou a zdraví ohrožující. Případně byly používány pouze jako okrasná exotická rostlina na dvorech velmožů a v klášterních zahradách. Někteří tehdejší lékaři je předepisovali jako zaručený lék proti široké škále onemocnění od průjmů po tuberkulózu. Dokonce se používaly jako afrodisiaka. Tato nedůvěra trvala téměř dvě staletí. Okolo roku 1740 rozpoznal význam brambor pruský král Bedřich I. Veliký a nařídil jejich pěstování v tehdejším Prusku. Do českých zemí přišly brambory z Braniborska, odtud vznikl zkomolením jejich dnešní název. Podle jiného názoru vznikl název brambory ze slova bamboly - starého označení pro hlízy.

10

Nejstarší zmínka o bramborech v českých zemích je z roku 1623 a hovoří o jejich podávání na stole Viléma Slavaty Ve větším měřítku se začaly v Čechách pěstovat a používat jako potraviny teprve od druhé poloviny 18. století v souvislosti s pruskými válkami (Encyklopedie, 2006).

2.4 Škůdci bramboru 2.4.1 Škůdci bramborové natě 2.4.1.1 Mšice (Aphidoidea) Mšice většinou nepůsobí přímé škody. Ty jsou pouze výjimečné, a to při kalamitním přemnožení, zvláště neokřídlených forem mšic. Nejvýznamnější je však jejich činnost jako vektorů prakticky všech významných virů brambor. Sáním rostlinných šťáv

mohou

přenášet kromě viru X (PVX) prakticky všechny hospodářsky významné viry brambor (Vokál, 2004) a to virus Y (PVY), A (PVA), M (PVM) a S (PVS). U viru svinutky (PLRV) není dokonce znám žádný jiný praktický významný způsob přenosu než mšicemi (Rasocha, 2003). Vztahem rostlinných virů k přenašečům se zabýval Brčák (1971) a Weismann (1966). V porostech brambor můžeme nalézt několik desítek druhů mšic, z nichž některé jsou význačnými přenašeči virových chorob brambor. Pro jiné druhy mšic mohou brambory sloužit jen jako příležitostný hostitel. Tyto obvykle na listech brambor nezakládají neokřídlené populace, neboť po ověřovacím sání obvykle brambory opouštějí a vyhledávají příhodnější hostitele (Vokál, 2004). K nejvýznamnějším vektorům, prakticky všech důležitých virových chorob brambor, patří mšice broskvoňová Myzus persicae (Sulzer, 1776) a mšice řešetláková Aphis nasturtii (Kaltenbach, 1843). Významným vektorem, především PVY, je i mšice chmelová Phorodon humuli (Schrank, 1801) a mšice střemchová Rhopalosiphum padi (Linnaeus, 1758). Vektory virových chorob brambor mohou být i další druhy mšic (Vokál et al., 2004). Z hlediska přenosu virové infekce jsou důležité okřídlené formy mšic, které mohou viry přenášet na značné vzdálenosti, přičemž využívají nejen aktivního, ale i pasivního letu. Neokřídlené mšice, vzhledem k omezeným možnostem pohybu se na šíření virových chorob brambor podílejí v menší míře. Nebezpečné jsou především v bezprostřední blízkosti infekčních zdrojů, neboť sousední trsy velmi často infikují (Rasocha, 2003).

11

Výskyt mšic v našich sadbových oblastech je závislý na jejich úspěšném přezimování na zimních hostitelích a především pak na průběhu klimatických podmínek, které ovlivňují rozmnožování mšic, jejich pohyblivost. První nálety mšic do množitelských porostů brambor bývají u nás při běžném průběhu klimatických podmínek obvykle zjišťovány kolem poloviny května, to je často v období, kdy začínají první rostliny brambor vzcházet. V tomto období jsou rostliny brambor k virové infekci velmi vnímavé. Do konce května i během června je nálet mšic obvykle slabý, maximálních hodnot dosahuje většinou v polovině července či začátkem srpna. Obecně platí pravidlo, že čím je ranější nálet mšic, především pak mšice broskvoňové, tím je větší nebezpečí šíření virových chorob brambor. Neokřídlené mšice bývají v porostech brambor zjišťovány až v červnu v závislosti na výskytu antagonistů a průběhu klimatických podmínek. Maximálních hodnot dosahují obvykle ve druhé polovině července či začátkem srpna. Nejhojnější neokřídlenou mšicí je mšice řešetláková, která tvoří obvykle největší kolonie neokřídlených mšic. Její pohyblivost je však ve srovnání se mšicí broskvoňovou výrazně nižší (Rasocha, 2003). Ochrana Ochrana proti mšicím v množitelských porostech brambor je především zaměřena na přímou ochranu, která spočívá ve využití aphicidních přípravků. Granulované insekticidy, aplikované při výsadbě brambor, se v současné době již prakticky nepoužívají. Úspěšně se rozšiřuje moření sadbových hlíz, které ochraňuje před mšicemi již vzcházející porosty. Nejčastěji jsou využívány postřikové aphicidy. Jejich úspěšnost souvisí se včasností aplikace, to je v období, kdy začínají první nálety mšic, a kdy rostliny brambor jsou ještě malé a tudíž i k virové infekci velmi náchylné. Ošetření je třeba opakovat podle doby účinnosti použitelného přípravku a konkrétního náletu mšic a výskytu populací neokřídlených mšic. Chemická ochrana proti mšicím se projeví na výskytu především perzistentních virů. Provádí-li se chemická ochrana v komplexu s dalšími opatřeními, může se projevit i na výskytu neperzistentních virů. V zahraničí se v ochraně proti mšicím úspěšně využívají postřiky minerálními oleji jejichž použití u nás není povoleno (Rasocha, 2003). Přípravky proti mšicím registrované v ČR v roce 2007 jsou uvedeny v Tabulce č. 4. Ostatní metodické údaje -

Výběr pozemků prostorově izolovaných od porostů s výskytem virových chorob.

12

-

Vytváření tzv. obvodů zdravých brambor, kde jsou jen zdravé porosty a infekční zdroje sporadické.

-

Dodržování zásad odrůdové izolace. Odrůdy náchylné ke stejnému viru neumísťovat vedle sebe, ale v sousedství odrůd k tomuto viru odolných nebo vzdorných.

-

Výsadba jen uznané sadby. Vlastní sadbu použít jen po ověření, že je prostá viróz.

-

Včasná výsadby. Urychlení vývoje rostlin předklíčením a narašením. Posílení rostlin optimálním hnojením a kultivací tak, aby co nejdříve dosáhly přirozené polní odolnosti proti napadení viry.

-

Výsadba bez mezer. Mšice přednostně nalétají na řídké porosty.

-

Zkrácená kultivace s preemergentní aplikací vhodných herbicidů omezuje mechanický přenos virů.

-

Nepřehnojovat dusíkem. V přehnojených porostech jsou příznaky napadení rostlin virózami nezřetelné. Selekce virózních rostlin je pak nesnadná až nemožná.

-

Odstraňování zdrojů virů v porostu včasnými a opakovanými negativními výběry.

-

Doporučuje se virózní rostliny při selekci z porostu odstraňovat.

-

Předčasné ukončení vegetace omezuje šíření virů a jejich přechod do hlíz. Pro stanovení termínu desikace je rozhodující sadbová výtěžnost s přihlédnutím k náletu mšic ve sledované oblasti (SRS, 1999). Do porostů brambor nalétává několik desítek druhů mšic, z nichž nejdůležitějšími

přenašeči virů brambor je mšice broskvoňová Myzus persicae a mšice řešetláková Aphis nasturtii.

2.4.1.1.1 Mšice broskvoňová Myzus persicae (Sulzer, 1776) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Řád: Sternorrhyncha Čeleď: Aphididae – Mšicovití

Morfologie Bezkřídlí jedinci: asi 1,8 mm dlouzí, hlava hruď a zadeček žlutozeleně až zeleně, řidčeji čistě žlutě zbarvené, s hrbolkem na čele. Sifunkuly lehce kyjovitého tvaru, světlé, na konci tmavě zbarvené (Obr. 2). Pro nymfy je typická červená barva. Okřídlení jedinci: 1,3–2,5 mm dlouzí, hlava a hruď černé až černohnědé, zadeček 13

žlutozelený až zelený, s hnědými pigmentovými skvrnami, po stranách zadečku hnědé skvrny. Tykadla nejvýše stejně dlouhá jako tělo, sifunkuly hnědé, lehce kyjovité, případně válcovité (Rotrekl, 2000). Bionomie Mšice broskvoňová je původně holocyklická, s pohlavním rozmnožováním v životním cyklu. V našich podmínkách migruje z primárních hostitelů, kterými jsou broskvoň Prunus persica, případně kustovnice cizí Lycium halimifolium na sekundární hostitelské rostliny, tj. různé druhy bylin a keřů, u nás jsou nejvýznamnější cukrovka a brambory. Vajíčka mšice broskvoňové jsou kladena nejčastěji za pupeny a mezi listové jizvy na bázi nejmladších výhonů. Ke kladení u nás dochází v závislosti na povětrnostních podmínkách od poloviny října do poloviny listopadu. Na

broskvoních

se

vyvíjejí

zakladatelky

(fundatrix),

fundatrigenní

generace

(fundatrigenie), které jsou bezkřídlé. U třetí, příp. čtvrté partenogenetické generace na broskvoních (virgines) se tvoří okřídlené formy (migrantes). Okřídlené mšice migrují na sekundární hostitele (primární migrace). Na sekundárních hostitelích se u nás může vyvinout 11 až 14 partenogenetických generací. Od třetí partenogenetické generace se mohou na sekundárních hostitelích tvořit opět okřídlení jedinci, kteří přeletují na jiné hostitele (sekundární migrace). Na podzim migrují na broskvoně gynopary a samci. K pohlavnímu rozmnožování dochází na broskvoních pozdě na podzim (Beránková & Kocourek, 1989). Poškození Extrémní napadení mšicí broskvoňovou, podobně jako napadení ostatními mšicemi, může u bramboru vést ke svinování, zesvětlení a deformaci listů, na listech jsou lesklé vrstvy medovice s následným rozvojem černí, růst rostlin se zpomaluje. Přímé škody sáním jsou však na bramborách vzácné.

2.4.1.1.2 Mšice řešetláková Aphis nasturtii (Kaltenbach, 1843) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Řád: Sternorrhyncha Čeleď: Aphididae – Mšicovití

14

Morfologie Velikost okřídlených jedinců je 1,4 mm. Hruď je černavá se světlezelenými prstenci mezi bází křídel a hlavou. Čelní hrbolky chybějí, tykadla krátká pouze do poloviny délky těla. Zadeček žlutý, sifunkuly světlé, apikálně tmavé. Bezkřídlé partenogenetické samice jsou citronově žluté, sifunkuly krátké světlé na konci tmavé. Velikost 1,2 mm. Partenogenetické samice jsou široce polyfágní, žijí na bramborech, brukvi a mnoha brukvovitých plevelech, rdesnech, lilku černém, pohance apod. (Táborský & Šedivý, 1997). Bionomie Dicyklický druh, který má za primárního hostitele řešetlák. Zde přezimují vajíčka a vyvíjí se několik generací. K prvnímu náletu okřídlených samiček mšice řešetlákové na sadbové brambory dochází zpravidla ve druhé polovině května, během června je nálet slabý a pak postupně zesiluje a vrcholí od druhé poloviny července a začátkem srpna. Pohlavní forma této mšice se na podzim vrací na svého primárního hostitele a vejcorodé samičky po oplození kladou přezimující vajíčka (Rotrekl, 2000).

2.4.1.2 Křísi (Cicadoidea) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002)

Podřád: Cicadomorpha – Křísi Čeleď: Křískovití – Cicadellidae Čeleď Žilnatkovití – Cixidae Morfologie Bodavě sací ústní ústrojí tohoto hmyzu má vzhled chobotu, jehož typickou vlastností je připojení k spodině hlavy bez kloubovitého ohybu. V klidu je ústní ústrojí přitisklé naspodu těla a sahá často až mezi přípoje končetin. Teprve při sání se odchlipuje a vráží šikmo do rostlinného pletiva. Hlava křísa má různý tvar; její temeno je často ploché, trojúhlého obrysu se zaostřeným předním okrajem, jindy je obloukovitého a zaobleného tvaru. Křídla svrchního páru jsou kožovitá nebo řidčeji blanitá, obyčejně různě zbarvená, spodní pár je vždy blanitý a nejčastěji bezbarvý, s černou žilnatinou (Miller, 1956).

15

Poškození Škodí vysáváním rostlinné šťávy a vstřikováním sekretů slinných žláz, které mají fytotoxický účinek. Zároveň mohou přenášet patogeny (stolbur). Vyskytují se především na okraji polí u mezí a pod stromy. Při silném přemnožení mohou snížit výnos. Příznakem je brždění růstu rostlin, deformace listů. Na listech vznikají světle žluté skvrny (žlutá skvrnitost), které jsou zvlášť zřetelné při pohledu proti světlu (Vokál et al., 2003). V porostech brambor se vyskytují pidikřísek zemákový Empoasca pteridis (Dahlbom, 1850), pidikřísek polní Eupteryx atropunctata (Goeze, 1778) a pěnodějka obecná Philaenus spumarius (Linnaeus, 1758). V teplejších oblastech na jižní Moravě a v Polabí se vyskytuje žilnatka vironosná Hyalesthes obsoletus (Signoret, 1865), která přenáší původce mykoplazmózy stolburu lilkovitých. Ochrana Chemická ochrana se provádí pouze při silném přemnožení běžnými insekticidními přípravky, které se používají při ochraně proti mšicím (Vokál et al., 2000).

2.4.1.3 Ploštice (Heteroptera) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Podřád: Heteroptera – Ploštice Čeleď: Klopuškovití – Miridae Čeleď: Kněžicovití – Pentatomidae Morfologie Jedná se o hmyz procházející během vývoje hemimetabolií, dorůstající velikosti cca 7 mm, barvy zelené až hnědé. Škodí především fytofágní druhy, které se živí vysáváním rostlinných šťáv. Ploštice jsou velmi pohyblivé, jsou-li vyrušeny, přelétávají na krátké vzdálenosti (Vokál et al., 2000). Poškození Po sání, především na horních listech, vznikají na listech brambor žlutohnědé skvrny, někdy i dírky, zřetelné při pohledu proti světlu. Často dochází i k trhání pletiv a k deformaci vrcholků rostlin. Některé druhy mohou přenášet původce virových chorob brambor. V porostech brambor se nejčastěji vyskytuje klopuška chlupatá Lygus regulipennis (Poppius, 1911), a dále pak klopuška bramborová Lygocoris pabulinus 16

(Linnaeus, 1761), klopuška dvoutečná Closterotomus norwegicus (Gmelin, 1790), kněžice chlupatá Dolycoris baccarum (Linnaeus, 1758) a jiné (Vokál et al., 2000). Ochrana Ochrana se provádí pouze při silném přemnožení běžnými insekticidy. Často stačí ošetřit pouze okraje porostů (Vokál et al., 2003). Z dalších savých škůdců mohou v porostech brambor ještě škodit roztoči (Acarina) a to především sviluška chmelová Tetranychus urticae (Koch, 1836), která může vyvolat žloutnutí a zasychání listů. Výjimečně mohou sáním škodit i třásněnky (Terebrantia) a vyvolávat tak skvrnitost, vadnutí listů a deformace květů. Ochrana se provádí při silném přemnožení pomocí insekticidních přípravků (Vokál et al.,2003).

2.4.1.4 Mandelinka bramborová Leptinotarsa decemlineata (Say, 1824) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Řád: Coleoptera – Brouci Čeleď: Chrysomelidae – Mandelinkovití Je jedním z nejzávažnějších škůdců brambor. Nejvíce škodí u nás v teplých oblastech, a to především na jižní, jihovýchodní Moravě a v polabské oblasti, kde může vzhledem k příznivým klimatickým podmínkám vytvořit dvě generace. Historie šíření mandelinky. Její původní oblastí výskytu je Severní Amerika (pravděpodobně nikoliv celá, předpokládá se, že než ji začali kolonisté šířit i s bramborami, byl její výskyt omezen na oblast Mexického zálivu, případně severní Mexiko a Colorado (přesně se neví). Patrně se jednalo o dost malé oblasti, protože vztah mandelinka-brambory byl vzat na vědomí až v roce 1859, kdy bylo zaznamenáno její první masívní přemnožení. Do kontinentální Evropy byla zavlečena společně s bramborami, její pomalé šíření prudce nabralo na rychlosti po druhé světové válce, kdy vzrostla úroveň transportu brambor. První česká práce o mandelince bramborové je z roku 1925 od Fr. Straňáka. Mandelinka pak postupně doputovala až k Uralu. Kromě brambor napadá i další lilkovité rostliny (rajče, paprika, baklažán, lilek etc.) (Encyklopedie, 2006a).

17

Morfologie Imago (Obr. 3) je nápadné a lehce poznatelné. Má krátce oválné 7-16,5 mm dlouhé a 4,5-10 mm široké, silné, vypuklé tělo. Povrch je hladký, lesklý, okrově žlutý nebo červenavě žlutý se světlejšími krovkami. Zdobenými deseti černými proužky. Hlava a štít s černými skvrnami. Vlastní ústní ústrojí je tvořeno mohutnými kusadly, jejichž hnědá barva přechází na koncích do lesklé černi. Tykadla se skládají z 12 článků. Prvé články jsou dlouhé a úzké, kdežto na konci se jednotlivé články zkracují a rozšiřují. Blanitá křídla jsou složená pod krovkami a jsou delší než krovky. Podle jejich barvy můžeme dosti přesně určit stáří mandelinek. Vajíčka mandelinky bramborové jsou podlouhlá a oválná, 0,8-1 mm dlouhá, lesklá a hladká. Jejich barva bývá nejčastěji žlutavá, ale kolísá někdy od červenavě žluté až do oranžové (Obr. 5). Larvy (Obr. 6) procházejí ve vývoji čtyřmi vzrůstovými stupni, které se dají dobře od sebe odlišit podle šířky hlavové kapsule. Kukla je oválného tvaru, je dlouhá asi 9 mm, široká asi 6 mm. Je to typická kukla volná, což znamená, že končetiny jsou zřetelně viditelné a nejsou obaleny sklerotizovaným obalem. Je zbarvena červenožlutě (Miller, 1956). Bionomie Přezimuje dospělý brouk v půdě v hloubce 10–40 cm. Úspěšnost přezimování nejvíce závisí na průběhu zimy a na dostatku potravy v závěru vegetace. Čím proměnlivější je zimní počasí a čím méně je v závěru vegetace potravy, tím více bývá redukován stav přezimujících brouků. Na jaře po prohřátí půdy, obvykle v druhé polovině května, vylézají ze země tzv. jarní brouci a vyhledávají potravu. K oplození samiček dochází jak na podzim, tak i na jaře (Obr. 4). Samičky kladou na spodní stranu listů brambor žlutavě oranžová vajíčka, a to ve skupinách v počtu kolem 30–35. Průměrná plodnost samiček je 500 vajíček. Za optimálních klimatických i vegetačních podmínek se asi za 10 dnů z vajíček líhnou larvy, které než dospějí, prodělávají čtyři vývojová stadia. Dorostlé larvy zalézají do země, kde se kuklí. Po přibližně 14 dnech se líhnou tzv. letní brouci, kteří ihned ožírají porosty brambor (Rasocha, 2005). Příznaky Při silném přemnožení může způsobit holožíry (Obr. 7), a tím výrazně snížit výnos. Škodí larvy i brouci, a to okusem listů a stonků a někdy i vyčnívajících hlíz z brázd. Nejvýraznější škody způsobují larvy III. a VI. tj. nejstaršího vývojového stadia. Kromě

18

brambor může tento škůdce napadat i další lilkovité rostliny jako například rajčata, papriku, lilek, baklažán a další (Rasocha, 2005). Ochrana Ochrana proti mandelince spočívá ve využívání těchto opatření: Agrotechnická opatření K nejdůležitějším patří odpovídající střídání plodin v osevních postupech. Nedodržování osevních postupů a pěstování brambor v častější rotaci než po čtyřech letech zvyšuje nebezpečí vyššího výskytu tohoto škůdce a tím i vyšších škod v porostech brambor. Mechanická opatření Na malých pěstitelských plochách, drobných pěstitelů, na zahrádkách a na farmách s ekologickými systémy hospodaření, je nutno upřednostnit ruční sběr. Je třeba se zaměřit především na takzvané jarní brouky, kteří se vyskytují v květnu a v červnu. Můžeme se s nimi nejčastěji setkat při slunečném a teplém počasí na vrchních listech brambor. Jejich včasným sběrem a mechanickou likvidací zamezíme vykladení vajíček. Stejně tak mechanicky ničíme vajíčka a případně i larvy mandelinky bramborové. Omezení výskytu tohoto škůdce v jarních měsících sníží hustotu jeho populace v pozdější době. Biologická opatření Mandelinka bramborová má řadu přirozených nepřátel, kteří dokáží redukovat její početnost. Patří mezi ně ptáci, dravé ploštice, slunéčka, střevlíci, škvoři, pavouci a další predátoři. Je napadána také patogeny, houbami a bakteriemi. Přípravky na bázi entomopatogenní houby Beauveria bassiana (Boverol, Boverosil) (Obr. 8) a na bázi bakterie Bacillus thuringiensis (Novodor) nejsou v současné době registrované (Rasocha, 2005). Novodor obsahuje bakterii Bacillus thuringiensis, kmen tenebrionis. Je unikátní svým specifickým účinkem, protože hubí pouze larvy některých druhů mandelinkovitých a nosatcovitých brouků. Nehubí larvy či brouky jiných druhů, ani jakýkoli jiný hmyz. V porostech brambor ošetřených Novodorem se díky tomu může plně uplatnit jak užitečný hmyz, např. slunéčka, dravé ploštice, zlatoočka aj., tak užiteční pavouci. Pro člověka a zvířata je Novodor zcela neškodný. Aby mohl Novodor působit, musí být larvou mandelinky sežrán. Larvy během několika hodin po ošetření zastavují žír a během následujících 4 až 7 dnů od ošetření hynou. Během těchto 4 až 7 dnů již larvy neškodí. Mladší larvy hynou rychleji. Novodor působí rychleji při vyšších teplotách, kdy larvy

19

mandelinky žerou víc (Hluchý & Zacharda, 1994). Slibné výsledky s biologickým bojem proti mandelince bramborové byly získány také ve společných pokusech Česká republika– USA–Polsko pomocí dravé ploštice Perillus bioculatus (Fabricius, 1775), která hubí vajíčka a larvy mandelinky. V USA je tento predátor v praxi používán. Perspektivní je také využití genových manipulací, které umožňují vyšlechtění odrůd brambor odolných k tomuto škůdci (USA). Jednotlivé odrůdy brambor bývají napadány mandelinkou různě. To souvisí s obsahem glykoalkaloidů, které však mohou vyvolávat problémy se stolní hodnotou. Perspektivní jsou genové manipulace s využitím BT genu vedoucí k získání odolných odrůd (Rasocha, 2005). Chemická opatření Nejčastěji se využívá chemická ochrana pomocí insekticidů. Ty se aplikují při hospodářsky významném výskytu mandelinky bramborové, což je při počtu 100 jarních brouků, nebo při výskytu 5000 larev na 1 ha. Insekticidy se aplikují ve formě postřiku napadených porostů. Za tímto účelem je v ,,Seznamu registrovaných přípravků na ochranu rostlin,, pro rok 2007 zapsáno více než dvě desítky přípravků a jejich kombinací. Přípravky povolené v ČR proti mandelince bramborové v roce 2007 jsou uvedeny v Tabulce č. 5. Při aplikaci insekticidů je nutno dodržovat následující zásady: -

Dodržovat doporučenou dávku a koncentraci přípravku.

-

Dodržovat minimální ochrannou lhůtu mezi posledním ošetřením a sklizní brambor.

-

Ošetření porostů brambor neprovádět za extrémně vysokých teplot (nad 25°C), upřednostňovat aplikaci přípravků po ránu, či v pozdějším odpoledním čase (snižuje se zejména účinnost pyrethroidů, proto jejich využití za těchto podmínek je problematické).

-

Používání vyšších dávek insekticidů než doporučují metodické příručky za účelem zvýšení účinnosti vede ke vzniku rezistence (odolnosti). Ta je vyvolána i jednostranným používáním stejného přípravku nebo přípravků se stejnou účinnou látkou. Z tohoto důvodu je nutno přípravky střídat.

-

Často stačí insekticidy ošeřit pouze ohniska výskytu mandelinky bramborové, či okraje pole, kde se škůdce vyskytuje.

-

Ošetření insekticidy proti mandelince bramborové je možno spojit s ošetřením fungicidy proti plísni bramboru.

20

-

V množitelských porostech je třeba proti mandelince bramborové používat insekticidy, které mají i dobrou aficidní účinnost, abychom jedním ošetřením zajistili i ochranu proti přenašečům virů (Rasocha, 2005).

2.4.1.5 Kovolesklec gama Autographa gamma (Linnaeus, 1758) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Řád: Lepidoptera – Motýli Čeleď: Noctuidae – Můrovití Morfologie Kovolesklec gama má přední křídla fialově šedá s tmavším středním pásmem a lemem. Uprostřed křídla leží stříbřitá skvrna, která má tvar řeckého písmene gama nebo latinského Y, podle níž tento druh snadno poznáme. Zadní křídla jsou jasně hnědošedá s tmavým lemem a bíle strakatými třásněmi. Rozpětí 40–48 mm (Miller, 1956). Poškození Škodí při silném přemnožení zelenavé housenky požerem listů, výjimečně mohou způsobit i holožíry. Ochrana Ochrana se provádí pouze při extrémním přemnožení a spočívá ve využití insekticidů, které se používají proti mandelince bramborové (Vokál et al., 2003).

2.4.1.6 Šedavka luční Hydraecea micacea (Esper, 1789) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Řád: Lepidoptera – Motýli Čeleď: Noctuidae – Můrovití Morfologie Středně velký motýl s nitkovitými tykadly, robustním chlupatým tělem a nevýrazným zbarvením. Aktivní jsou většinou za soumraku a v noci. Housenky jsou obvykle zavalité a lysé (Šefrová, 2006). Poškození Škodí housenky, které mají masově růžovou barvu. Zavrtávají se do stonků, které uvnitř vyžírají, čímž je přerušen přívod vody a rostliny vadnou. Dorostlá housenka o délce 40–50 21

mm opouští stonek kulatým otvorem. Tento otvor a vyžraný stonek uvnitř s výměšky jsou typické pro původce poškození. Škody bývají ojedinělé, častěji se vyskytují na bramborech vedle travnatých porostů a příkopů (Rybáček, 1988). Ochrana Ochrana se provádí insekticidními přípravky (Vokál et al., 2003).

2.4.1.7 Makadlovka bramborová Phthorimaea operculella (Boyd, 1858) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Řád: Lepidoptera – Motýli Čeleď: Gelechiidae – Makadlovkovití Morfologie Je to šedý motýl o rozpětí až 16 mm. Vajíčka klade na hlízy rostliny. Jsou žlutavě bílá. Housenka, cca 10 mm dlouhá, je zelená i narůžovělá s tmavě hnědou hlavou, kukla žlutohnědá (Rybáček, 1988). Poškození Makadlovka bramborová je karanténní škůdce poškozující listy vytvářením puchýřků. Největší škody způsobuje v dužnině hlíz, kde vyžírá chodbičky. Silně napadené hlízy hnijí. Tento škůdce žije pouze v teplých oblastech jižní Evropy (Rasocha et al., 2006). Ochrana Pozornost je třeba věnovat dovozu především raných brambor z oblastí, kde se výskyt tohoto škůdce nechá předpokládat (Vokál et al., 2000).

2.4.2 Škůdci kořenů a hlíz 2.4.2.1 Háďátka (Tylenchida) Jsou to drobné většinou mikroskopické hlístice s průsvitným nitkovitým tělem. Samice rodu Globodera během vývoje nabývá tvaru cysty vyplněné vajíčky. Vyznačují se velkou rozmnožovací potencí. Na bramborách působí značné škody ve všech podnebních pásmech.

22

2.4.2.1.1 Háďátko bramborové Globodera rostochiensis (Wollenweber, 1923) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Řád: Tylenchida – Háďátka Čeleď: Heteroderidae – Háďátkovití Morfologie Je to drobný, většinou mikroskopicky zjistitelný karanténní škůdce, který výrazně snižuje výnos. V létě je možno na kořenech zjistit 0,3–1 mm velké kulovité cysty s typickým krčkem na pólu. Ty jsou zprvu bělavé, později zažloutlé, při dozrávání hnědé. Cysty jsou oplodněné přeměněné samičky, obsahují až pět set mikroskopických vajíček. Z vajíček se líhnou larvy, které po prasknutí cysty napadají kořeny brambor. Cysty jsou velmi odolné vůči chemikáliím a nepříznivým půdním a klimatickým vlivům (Vokál et al., 2000). Bionomie Háďátko bramborové přežívá v půdě ve stadiu téměř kulovité cysty s typickým krčkem na pólu. Cysta je hnědé, leskle kulovité tělísko o průměru 0,3–1 mm. Je obalena sklerotizovanou blankou, která značně odolává chemikáliím, půdním i klimatickým vlivům. Obsahuje až několik set vaječných obalů s larvami 1. růstového stupně. Část larev může v cystě přežít bez přijímané potravy 20 let i více (Rybáček, 1988). Vlivem kořenových výměšků hostitelských rostlin dochází k jejich líhnutí. Larvy pronikají do kořenů. Po nějaké době samice zduří natolik, že se kořeny protrhávají. Zevně jsou místa zpočátku bělavá, později jsou viditelné hnědé „kuličky“ (o průměru 0,5 mm) (Obr. 9). Ty se mění v tvrdou cystu, která po odumření samice z kořenů odpadá. Zpravidla se vyskytuje jedna generace v roce (Häni et al., 1993). Poškození Háďátko bramborové napadá kořeny brambor, které při silném poškození odumírají. Nad místem napadení se tvoří nové vlásčité kořeny, čímž vzniká tzv. mrcasatost. Na poli jsou viditelná ohniska špatně rostoucích rostlin, jejichž listy jsou většinou zažloutlé, rostliny jsou nízkého vzrůstu. Trsy mají vzhled připomínající rostliny podmáčené nebo trpící nedostatkem živin. Napadené trsy mají malé množství většinou drobných hlíz (Vokál et al., 2000).

23

Význam Kritické množství v závislosti na prostředí je 10–50 vajíček či larev v 1g zeminy. Při větším počtu nastávají ztráty na výnosu. Na silně zamořených pozemcích se snižují výnosy raných a středně raných odrůd o 50 až 80 %, výnosy pozdních odrůd o 30 % (SRS, 1999). Ochrana Sázet uznanou sadbu brambor, vypěstovanou na pozemcích, na nichž nebyl zjištěn výskyt háďátka bramborového. Osevní postupy jsou nejúčinnějšími a nejlevnějšími opatřeními. Na témže pozemku pěstovat brambory nejdříve za 5 let po jejich předchozí výsadbě. Počet háďátek se snižuje při pěstování řepy, jetele, ovsa, žita, různých druhů trav, lnu, konopí, pohanky, hrachu apod. Hubit lilkovité plevele. Hnojení organickými hnojivy. Chemická ochrana. Periodicky pěstovat odolné odrůdy brambor (SRS, 1999). V současné době je v ČR registrována řada odrůd rezistentních proti háďátku bramborovému. Tyto odrůdy mohou po jednoletém zařazení do osevního postupu snížit populaci háďátka až o 85-90% (Kreuz, 2006).

2.4.2.1.2 Háďátko nažloutlé Globodera pallida (Stone, 1973) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Řád: Tylenchida – Háďátka Čeleď: Heteroderidae – Háďátkovití Je rovněž cystotvorné. Cysty jsou nažloutlé, později žlutohnědé. Příznaky, biologie i ochrana je podobná jako u háďátka bramborového. Problémem je, že zatím existuje málo odrůd brambor odolných proti tomuto karanténnímu škůdci odolných. Jeho výskyt je u nás zatím ojedinělý (Rasocha et al., 2006).

2.4.2.1.3 Háďátko zhoubné Ditylenchus dipsaci (Kühn, 1857) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Řád: Tylenchida – Háďátka Čeleď: Anguinidae Jeho výskyt na bramborách je výjimečný. Na hlízách vyvolává praskání a scvrkávání slupky, často připomínající strupovitost. Zasažené pletivo hnědne, hlízy ztrácejí

24

upotřebitelnou hodnotu, sekundárně bývají napadány bakteriemi, které mohou způsobit hnilobu hlíz. Ochrana Spočívá především v používání zdravé, nenapadené sadby. Důležité je dodržování střídání plodin, potlačování plevelných hostitelských rostlin a podobně (Vokál et al., 2003).

2.4.2.2 Kovaříkovití (Elateridae) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Řád: Coleoptera – Brouci Čeleď: Elateridae – Kovaříkovití Jako drátovce označujeme larvy brouků kovaříků. Náleží do skupiny škůdců, která zahrnuje velké množství druhů (Muška, 2005). Největší význam z hlediska škod na hlízách brambor mají larvy rodu Agriotes (Rasocha, 2000). Rod Agriotes má u nás 12 druhů, z nichž hospodářsky významnými škůdci jsou: kovařík začoudlý Agriotes ustulatus (Schaller, 1783) a kovařík locikový Agriotes sputator (Linnaeus, 1758), případně kovařík obilní Agriotes lineatus (Linnaeus, 1767) a kovařík tmavý Agriotes obscurus (Linnaeus, 1758) (Miller, 1956). Morfologie Tělo drátovců (Obr. 10) je dlouze válcovité, světle hnědého až tmavě rezavého zbarvení, hladké, silně sklerotizované, řídce opýřené. Tykadla mají krátká, tříčlenná. Hlava larev bývá temně zbarvena. Z hrudních článků vyrůstají tři páry krátkých, silných nohou. Poslední článek zadečku (9.článek) je důležitým diagnostickým znakem. U zástupců rodu Agriotes je podlouhle kónický (Obr. 11). K rozlišení nejdůležitějších druhů rodu Agriotes se používá jako určujícího znaku i utváření mandibul – vrchního páru kusadel. U ostatních rodů kovaříkovitých, škodících zemědělským kulturám, je poslední článek zadečku rozdvojen (Obr. 12). Výjimku zde tvoří ještě rod Melanotus, který má u larev podobné kónické zakončení jako rod Agriotes, avšak liší se od něho postranními tupými hrbolky na posledním článku. Mimo tento znak je u rodu Melanotus dosti dobře patrné lžícovité vybrání svrchní strany posledního článku zadečku (Dirlbek, 1993). Určováním drátovců se zabýval Jageman (1951) „Klíč k určování drátovců (COL. ELATERIDAE) žijících v našich polních půdách“.

25

Bionomie Nejvíce je prozkoumána bionomie některých druhů rodu Agriotes (Zacha et al., 1970). Dospělí brouci jsou podlouhlí, zploštělí, dosahují většinou délky 6–12 mm, vpředu i vzadu zúženého tvaru. Většinou jsou tmavé černohnědé až černé barvy. Často se s nimi můžeme setkat v květenstvích plevelů, hlavně okoličnatých, ale i ve květech ovocných stromů a pod. Přeletují a mají schopnost se vymršťovat (Rasocha, 2000). U většiny druhů přezimující brouci vylézají z půdy zpravidla v dubnu nebo květnu; teplé deště vylézání brouků u půdy, které obvykle trvá tři týdny, urychlují, studené ho opožďují. Samci se objevují dříve a jsou hojnější než samice (Zacha et al., 1970). K oplodnění dochází zpravidla od poloviny května a samičky pak brzy začínají klást vajíčka. Průměrný počet vajíček na jednu samičku je 100–200 kusů. Vajíčka jsou široce vejčitá, téměř kulatá, šedobílá se slabým opálovým leskem (Miller, 1956). Vajíčka jsou kladena do půdy v hloubce asi od 1/2 cm až těsně pod povrch. Rozhodujícím faktorem je půdní vlhkost. Čím sušší je půda, tím hlouběji zavádí samička zadeček do půdy (Jagemann, 1955). Podle Millera (1956) vajíčka potřebují ke svému vývoji vysoký stupeň vlhkosti, neboť již při relativní vlhkosti 92 % zasychají a hynou. Zato se dobře vyvíjejí i tehdy, jsouli ponořeny ve vodě a i vylíhlé larvy mohou pod vodou žít mnoho dní (až 17) a hynou pak spíše z nedostatku potravy. Při teplotě kolem 18 °C trvá vývoj vajíček 25–30 dní. Vylíhlé larvy jsou mléčně bílé, u kovaříka obilného jsou několik hodin po opuštění vajíčka asi 2 až 2,5 mm dlouhé. Dva až tři dny po vylíhnutí začínají larvy přijímat potravu ve formě drobných částic organických substancí roztroušených v půdě (Jagemann, 1955). Asi po 2 měsících nastává první svlékání a zvětšení délky asi o 0,4 až 0,5 mm. Po druhém svlékání někdy v říjnu larva přezimuje (Jagemann, 1955). Na polích přezimují larvy rodu Agriotes v hloubce 25–50 cm (Miller, 1956). Podle Jagemanna (1955) od prosince do ledna je příjem potravy velmi snížen. Žír drátovců začíná při teplotě 12 °C, nejaktivnější jsou při 20 °C (Miller, 1956). Mladé larvy jsou vůči nízkým teplotám velmi citlivé a po velmi studených zimách možno počítat se značným počtem uhynulých jedinců. Starší larvy jsou vůči nízkým teplotám mnohem odolnější a snesou bez újmy i teploty –15 °C až –20 °C (Jagemann, 1955). Dále má vliv relativní vlhkost půdy v době vývoje drátovců v prvním a druhém roce vývoje. Většina líhnoucích se larev hyne, když klesne

26

vlhkost půdy pod 25 % relativní vlhkosti, nejlépe se jim daří při vlhkosti půdy 50–60 % (Muška, 2006). Larvy kovaříků žijí v půdě velmi dlouho, neboť jejich vývoj trvá 3–5 roků. Počet svlékání není přesně znám, ale předpokládá se jich devět. Až do 4. vývojového stupně, kdy dosahují délky 4–5 mm, je jejich růst pomalý, pak rostou rychleji. Larvy se zpravidla nevzdalují příliš z místa, kde se zrodily, čímž si vysvětlíme jejich ohniskový výskyt. Důležitější je jejich vertikální pohyb v půdě během roku. Toto periodické stěhování souvisí s teplotou a vlhkostí půdy. Podle klimatických a meteorologických podmínek zdržují se larvy na jaře od konce března až do poloviny června a na podzim od září do počátku prosince blízko povrchu. Tehdy způsobují největší škody (Miller, 1956). Při poklesu vlhkosti horních vrstev půdy pod optimum, dochází ke stěhování do větších hloubek. Zřetelně reagují na rozdíl 0,5 % relativní vlhkosti vzduchu. Čím je půda sušší, tím intenzivněji se pohybují do vlhčích vrstev. Larvy vybírají nejen vlhčí místa, kde ztráta vody je minimální, ale ze které si mohou doplnit své zásoby (Muška, 1974). Po posledním svlékání klesá jejich aktivita, přijímají stále méně potravy a zalézají hlouběji do půdy, kde si posléze v hloubce od 10–30 cm (dle Jagemanna (1955) od 3–10 cm) zhotovují vejčitou, asi 2 cm dlouhou komůrku. V ní zůstávají 12–14 dní v nehybném stavu a pak, zpravidla koncem června nebo začátkem července, se kuklí. Asi po měsíci, tedy koncem července se líhnou brouci, kteří však v tomto roce již neopouštějí zemní komůrku, ale přezimují v ní až do jara příštího roku (Miller, 1956). Škodlivost Dirlbek & Beránková (1970) uvádí, že méně škodí nejmladší vývojové stupně larev kovaříkovitých. Jednak je to způsobeno poměrně malým celkovým příjmem potravy, jednak tím, že se tyto vývojové stupně zdržují ve větších hloubkách pod povrchem půdy. Dirlbek & Beránková (1970) během pozorování zjistili, že 46–90 % těchto jedinců bylo během vegetace hlouběji než 15 cm pod povrchem půdy a tudíž mimo zónu, kde mohou svým žírem vážněji poškodit rostliny. Zdá se též, že nejmladší vývojové stupně larev nejvíce trpí kultivací půdy. Nejvíce škodí larvy posledních vývojových stupňů (od 7. stupně), tj. během třetího a čtvrtého (pátého) roku vývoje. Pro posouzení stáří larev některých druhů kovaříkovitých se používá proměření hlavové schránky (Dirlbek, 1993).

27

Význam drátovců jako půdních škůdců spočívá v jejich polyfágii, tzn. že potravně nejsou vázáni na jednu hostitelskou rostlinu, ale na více druhů rostlin z různých botanických rodů a čeledí. Škodí téměř všem skupinám zemědělských plodin, zejména obilninám, kukuřici, okopaninám, zelenině, tabáku. Dalším faktorem podmiňujícím škodlivost drátovců, je jejich několikaletý vývoj v půdě, takže na jednom pozemku mohou škodit i několik let (Dirlbek, 1967). Drátovci škodí na celé řadě plodin, především na plodinách, kde poškozují klíčky a podzemní části rostlin, takže snižují vzcházivost. Na bramborách poškozují klíčky a prokusují stonky, takže při silném přemnožení mohou snížit vzcházivost brambor. Porost brambor napadený drátovci může přispět k vyššímu napadení černáním stonků, neboť po poškození drátovci snadno vnikají choroboplodné bakterie do pletiv stonků. Největší škody způsobují drátovci na hlízách brambor (Obr. 13, 14), ve kterých vyžírají četné povrchové dírky několik milimetrů hluboké. Často však vnikají i hluboko do hlíz, kde vytvářejí chodbičky. Ty bývají často vyplněny výměšky drátovců. Tato poškození ovlivňují negativně prodej hlíz a to především konzumních (Rasocha, 2000). Drátovci jsou na území České republiky dlouhodobým problémem, jak dokládá jejich kalamitní výskyt z roku 1923, kdy způsobili škody zvláště na obilninách, ovsu, bramborách a zelenině. V některých letech patří k vážným škůdcům většiny zemědělských plodin (Muška, 2005). Historie ochrany brambor proti drátovcům „Málokterá čeleď hmyzu zasahuje tak rušivě do lidského podnikání jako právě larvy kovaříků – drátovci. Zdá se, že žádná kultura brambor není bezpečná před stupňující se hrozbou drátovců, neboť se zvyšující se poptávkou po kvalitě hlíz se tolerance jakéhokoli poškození snižuje“ (Jagemann, 1955). Jagemanna

(1955)

uvádí,

že

velmi

dobrých

výsledků

bylo

dosaženo

hexachlorcyklohexanem (HCH), který je možno jednak zapracovat mělce do půdy v různých dávkách, jednak použít jako jedovatého přídavku do některých vnadidel. Jako velmi dobré vnadidlo se podle Jagemanna (1955) osvědčil předpis: 50 kg kukuřice se míchá po 5 minut v mořicím bubnu s 1,5 l směsi melasy a vody v poměru 1: 1. Poté se přidá 4-5 kg HCH a míchá znovu 15 minut. Kukuřičná zrna se pak na poli vysévají jako mezikultura. Tímto způsobem se podařilo vyhubit drátovce i na větších plochách.

28

Velmi hojně užívaným prostředkem byl dříve kainit, kterého se spotřebovalo až 1000 kg na 1 ha. Ještě Rambousek roku 1922 tento způsob ochrany doporučoval. Podle všech autorů, kteří kainit doporučovali, působil tento prostředek hmyzohubně a odpudivě. Bylo však dokázáno, že ani mnohem silnější dávky drátovcům neuškodí. I čilský ledek a síran amonný četní autoři doporučovali, ale oba přípravky selhaly. Odpudivý účinek neprojevily ani naftalin a paradichlorbenzol. Podle Metodik na ochranu rostlin pro rok 1967 se doporučovala desinfekce půdy na podzim nebo časně na jaře přípravkem Lidenal v dávkách 30 – 40 kg na ha tj. 2 400 – 3000 g účinné látky lindanu, gama isomeru HCH. Všeobecně se nedoporučovalo na pozemcích, kde byla provedena dezinfekce půdy, pěstovat v následujících 3 – 4 letech brambory nebo kořenovou zeleninu (Dirlbek, 1967). V roce 1971 byla půdní desinfekce proti drátovcům provedena v ČSSR na ploše 39 500 ha, z toho v ČSR bylo ošetřeno 4 500 ha. Převážně bylo možno použít pouze chlorované uhlovodíky (Lidenal). Díky jednostranného způsobu ochrany vznikly vedlejší nepříznivé účinky. Místo Lidenalu bylo doporučeno používat granulované organofosfáty (Dyfonát a Niran 10 G) (Dirlbek et al., 1973). Ochrana Ochrana hlíz brambor proti drátovcům je velmi složitá. Na malých plochách je možno doporučit likvidaci dospělých imág, které je možno odchytávat především za slunečného počasí a to v květenství okoličnatých plevelů. Ty je možno vysévat i jako lapací rostliny (Rasocha, 2000). Podle Rambouska (1922) chytáme kovaříky nejlépe do smýkacích sítí. Touto sítí smetáme z rostlin brouky a vždy po určité době obsah vybíráme a brouky zničíme. Je nutno vytřídit kovaříky a ostatní vypustit, abychom zbytečně nehubili užitečný hmyz. Tímto způsobem zničíme s každým jednotlivým broukem alespoň (samička klade až 100 vajíček!) 50 příštích potomků – larev. Základem regulace drátovců jsou agrotechnická opatření. Peterka (2007) pro praxi k minimalizaci škod doporučuje využívat všechna pěstitelská opatření např. několikrát zpracovat strniště, aby byla poškozena vajíčka a larvy. Dále pak před sklizní pravidelně odebírat vzorky rostlin (vyrýt 15 až 20 trsů) na ohrožených plochách, aby se při kritickém počtu výskytu okamžitě přistoupilo ke sklizni. Rod (2005) uvádí, že by se náchylné plodiny neměly pěstovat minimálně tři roky po zaoraných loukách, pastvinách nebo víceletých

29

pícninách. Jakýmkoliv zpracováním půdy (rytí, orba, kultivace, vláčení atd.) se drátovci dostávají na povrch, kde vysychají a hynou nebo je sesbírají ptáci. Proto další příčinou, proč narůstá význam drátovců, jsou i plochy, na nichž jsou uplatňovány systémy minimalizace zpracování půdy. Likvidace plevelů (především pýru) se snižuje množství posklizňových organických látek v půdě, které je nezbytné pro výživu nejmladších larválních stadií. Vápněním se upravuje půdní kyselost, a tím se zhoršují podmínky pro život drátovců. Důležité je střídání plodin a výběr vhodných předplodin pro plodiny, které nejsou silně poškozované drátovci (například pohanka, hrách a především všechny brukvovité plodiny). Z přirozených nepřátel drátovců jsou nejdůležitější ptáci. Především jsou to bažanti a koroptve, ale důležité jsou i vrány, racci a zpěvné ptactvo. Ropuchy, rejsci a krtci mohou často počet drátovců, zejména na menších plochách, značně snížit. Parazitoidi, zejména některé druhy lumčíků, jsou poměrně vzácní a tedy prakticky bez významu (Jagemann, 1955). Chemická ochrana proti drátovcům v bramboru je velice problematická. Vhodnou alternativou je proto biologická ochrana založená na využití půdní houby Metarhizium anisopliae. Jak uvádí Häni et al. (1993) je rozšířena obzvláště u ponrav chroustů, chroustků a drátovců. Byl zjištěn stupeň napadení přes 50 %. U jednotlivých druhů hmyzu mají tyto entomopatogenní houby význam jako přirozené regulační faktory. Metarhizium anisopliae (Metschnikoff) patří do řádu Hyphomycetes. Tato obligátně parazitická houba má velmi široký okruh hostitelů – okolo 300 druhů hmyzu. Pro vývoj houby jsou optimální teploty od 20 do 25 °C a vysoká vzdušná vlhkost (Hajek, 2004). Houba Metarhizium anisopliae infikuje hmyz, když s ním přijde do kontaktu. Jakmile se houbové spory přichytí na vnější kutikule hostitele (Obr. 15), klíčí a pronikají do jeho těla mechanickým a enzymatickým působením (Butts, 2007). Uvnitř hostitele se houba šíří tvorbou blastospor v hemolymfě. Rychlá kolonizace a tvorba toxinů vede k usmrcení hmyzu již po několika dnech. Po uhynutí hostitele vytváří Metarhizium anisopliae na jeho povrchu bílé mycelium se zelenými konidiemi, charakteristickým cylindrickým tvarem a uspořádáním v paralelních řetízcích (Hajek, 2004).

Houba se snadno šíří z napadeného

jedince hmyzu na další. Může infikovat jen broučí larvy, protože dospělci mají silnou kutikulu (Butts, 2007). Po zjištění regulačního vlivu houby Metarhizium anisopliae na

30

populace kovaříků je věnována pozornost i dalším možným entomopatogenním houbám (Kabaluk et al., 2004). K chemické ochraně v porostech brambor je možné použít dusíkaté vápno, a to nejlépe, jak uvádí Rod (2005) dva týdny před výsadbou v dávce 600 až 800 kg.ha-1 s co nejrychlejším zapravením do půdy. Peterka (2007) uvádí 400 kg.ha-1 bezprostředně před výsadbou. Dusíkaté vápno působí škodlivě na drátovce jednak látkami tvořícími se při jeho rozpadu v půdě, jednak svým obsahem draslíku. Tak zvaná jedovatost hnojiv pro drátovce závisí v podstatě na koncentraci solí v roztoku. Roztoky do dvouprocentní koncentrace solí jsou zpravidla pro drátovce neškodné, vnitřní a vnější prostředí drátovců reprezentuje přibližně isotonické roztoky. Při koncentraci 6–8 % solí v roztoku působícím na drátovce, dochází k narušení normálního metabolismu a projevují se insekticidní účinky. Při působení hnojiv závisí i na době jejich aplikace. Na jaře, kdy je v půdě dostatek zimní vláhy, dochází k rychlejšímu rozpouštění a pronikání roztoků hnojiv do půdy, energie dýchání drátovců je 4–5krát větší než v létě a na podzim, tělní pokryv drátovců je snáze prostupný než v létě a na podzim (Dirlbek, 1966). Hustota drátovců na pozemku se zjišťuje pomocí půdních výkopků nebo půdních návnad. Podle výsledku se usuzuje na nutnost chemické ochrany. I když prahem škodlivosti jsou již dva drátovci na 1m2, chemická ochrana se doporučuje až při výskytu větším než deset drátovců na 1m2. Zjišťování výskytu drátovců se provádí zpravidla na podzim. Pokud tento průzkum není dokončen na podzim, musí být zahájen na jaře, jakmile to půdní a teplotní podmínky dovolí. Tento průzkum musí být ukončen nejpozději 3–4 dny před zahájením posledního úkonu předseťové přípravy půdy. Hustota drátovců se zjišťuje dvěma způsoby: Půdní výkopky Na pozemku se kopou sondy rozměru 50 × 50 × 40 cm (hloubka). Hloubku 40 cm je nutné při výkopech dodržet, neboť jinak dostáváme zkreslené výsledky. Počet sond na pozemku závisí na jeho velikosti: do 5 ha 8 sond, nad 5 ha nejméně 12 sond. Výkopy se rozmístí po pozemku rovnoměrně (šachovnicovitě) tak, aby byla podchycena celá prověřovaná plocha. Pracovní postup: Vyznačíme si rozměr výkopu 50 x 50 cm. Pak odebíráme opatrně rýčem půdu postupně až do hloubky 40 cm a proséváme ji na přehledném a upraveném místě na sítě s průměrem ok 4 mm. Sledujeme pozorně přesátou zeminu a nalezené drátovce

31

odkládáme do nádobky. Hrudky v sítě jemně rozdrtíme a znovu přesejeme. Po osmi (nebo 12) výkopech na sledovaném pozemku spočítáme celkový počet drátovců z 8 sond a zjištěný počet dělíme dvěma (z 12 sond třemi), čímž obdržíme průměrné napadení pozemku drátovci na 1 m2. Při půdních výkopech je nutné, aby půda byla přiměřeně suchá. Je-li příliš vlhká, zjištěný počet drátovců neodpovídá skutečnému stavu, neboť drátovce mladých vzrůstových stadií nezjistíme (Zacha, 1970). Návnady Jde o metodu velmi rychlou a málo pracnou. Získáme přesněji přehled o výskytu drátovců na daném pozemku. Pracovní postup - na vybraném pozemku odplevelíme vždy několik míst po 1 m2 tím, že vytrháme plevele i s kořeny. Místa volíme po úhlopříčce, a to tak, abychom docílili deset ploch bez ohledu na velikost pozemku. Na těchto odplevelených místech zahrabeme vždy do vrcholu do hloubky 10 cm hrst naklíčené pšenice nebo kukuřice (klíčky dlouhé). Na tuto plochu s návnadou se položí černá plastická fólie o rozměrech 1×1 m2, jejíž okraje po celém obvodě zahrneme hlínou, aby fólie nebyla odnesena větrem. Půda pod fólií je prohřátá a má pozitivní vliv na migraci drátovců do horní vrstvy ornice z míst, kde přezimovali. Za 5–7 dní od položení návnad provedeme kontrolu. Spočítáme jejich počet z deseti odplevelených ploch a vydělíme deseti. Tím zjistíme průměrný počet drátovců na 1 m2. Průzkum musí být ukončen, stejně jako u půdních výkopků, nejpozději 5 dní před posledním úkonem předseťové přípravy (SRS, 1999). V dalším způsobu ochrany se nejedná o ochranu proti samotným larvám, ale proti dospělcům – kovaříkům. Jde o nejúčinnější techniku pro monitorování počtu dospělých brouků kovaříků pomocí feromonových lapáků. Umožňují přesnou předpověď množství larev kovaříka na poli, což zase poskytuje hodnotný ukazatel rizika pro následující kulturu brambor. Pěstitelé získávají informace o tom, kterým plochám se vyhnout a kde pěstovat plodiny s minimalizací škod způsobených drátovci. Tuto feromonovou metodu zavedla jako první organizace ADAS ve Velké Británii. Lapáky využívají tobolky sexuálního atraktantu. Vábí samečky do lapáků během celého jarního a letního rozmnožovacího období. Počet brouků v něm poskytuje odhad množství larev a škod na bramborách. Lapáky by měly být umísťovány na polích určených pro pěstování brambor v následující sezóně, a to ke konci dubna, v době vrcholu líhnutí, a

32

v polovině až na konci května v době aktivity brouků. Lapáky zaváděné v sadách po třech by měly být sledovány a zaznamenávány každý týden s nahrazováním feromonových tobolek každých třicet dní (ÚZPI, 2006). Toto sledování je především nutné na honech po víceletých kulturách. Oblasti výskytu drátovců v ČR Na území bývalého Československa se poslední práce zaměřily na zjištění oblastí škodlivého výskytu drátovců. Z toho důvodu inspektoři karantény a ochrany rostlin ÚKZÚZ a ÚKSÚP zaznamenávali na území bývalého Československa v letech 1958 až 1973 do map dle katastrů obcí každoročně jejich škodlivý výskyt (zaorávky, přesévání). Zpracováním 16letých údajů mapové evidence byly zjištěny oblasti jejich škodlivého výskytu. Toto sledování je provedeno pro územní uspořádání platné v ČR do roku 2002. Celkově lze konstatovat, že v České republice v některých z těchto let působili drátovci vážné škody na Moravě v Dyjskosvrateckém, Hornomoravském a Dolnomoravském úvalu, na Vyškovsku, ve východní části okresu Nový Jičín a v okresu Karviná. Dále také jižně od Frýdku-Místku; v Čechách v dolním Poohří a lokálně v okolí Prahy, místy v okresu Jičín, Mladá Boleslav a Kutná Hora. Na zbývajícím území ČR nepatřili drátovci k významným škůdcům zemědělských plodin, i když v některých letech může dojít k lokálně ojedinělým škodlivým výskytům (Muška, 2005). Oblasti ohrožené škodlivým výskytem drátovců ČSSR v roce 1977 nalezneme v Mapě č.1.

2.4.2.3 Osenice polní Agrotis segetum (Denis & Schiffermüller, 1775) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Řád: Lepidoptera – Motýli Čeleď: Noctuidae – Můrovití V posledních letech se stále častěji setkáváme s poškozením hlíz housenkami osenice, především osenice polní, a to nejen v teplejších oblastech, ale i v typických, chladnějších bramborářských oblastech (Rasocha et al., 2006). Morfologie Osenice polní je noční motýl šedavě popelavé barvy s rozpětím křídel až 45 mm. Přední křídla jsou tmavá, zadní křídla světlá. Vajíčka o velikosti 0,5 mm mají červenou nebo hnědavou kresbu. Housenky šedozelené, hřbet mramorovaný a jejich velikost je okolo 5 33

cm. Housenky 1. a 2. instaru mají paličkovitě ukončené chloupky, jejich velikost je 3 až 6 mm (Rotrekl, 2000). Příznaky Housenky vyžírají v hlízách zřetelné chodby a nepravidelné díry, někdy zakryté zbytky slupky. Výjimečně poškozují i nadzemní části rostliny bramboru. Ochrana Ochrana spočívá v provádění agrotechnických zásahů, jako je podmítka, hluboká orba, častá kultivace, ničení plevelů, na kterých může škůdce přežívat apod. Chemickou ochranu je možno doporučit pouze při kalamitním výskytu při žíru nadzemních částí rostlin, a to především za pomoci kontaktních insekticidů. Významný pro redukci škůdce je výskyt predátorů, jako jsou ptáci, žáby, krtci apod. (Rasocha et al., 2006).

2.4.2.4 Plži (Gastropoda) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Kmen: Měkkýši – Molusca Čeleď: Plzákovití – Arionidae Čeleď: Slimákovití – Limacidae Čeleď: Slimáčkovití – Agriolimacidae Poškození V některých, zvláště vlhčích letech, se setkáváme s vyšším výskytem a s poškozením hlíz i rostlin bramboru plzáky. Do skupiny škodlivých plžů patří především slimáčci, a to především slimáček polní Deroceras agreste (Linnaeus, 1758) a slimáček síťkovaný Deroceras reticulatum (Müller, 1774). Škody může způsobovat i plzák zahradní Arion hortensis (Férrusac, 1819), plzák španělský Arion lusitanicus (Mabille, 1868), slimák největší Limax maximus (Linnaeus, 1758) a slimák pestrý Limacus flavus (Linnaeus, 1758). Ti vyžírají dužninu hlíz, ve které tvoří různě hluboké chodby a díry. Tím znehodnocují hlízy. Na nadzemních částech ožírají listy a stonky, takže při silném přemnožení mohou způsobit i holožír. Ochrana Ochrana spočívá v agrotechnických zásazích, použití chemických návnad na bázi methiocarbu, metaldehydu a fosforečnanu železitého. Účinná je aplikace dusíkatého vápna

34

v dávce 100-150 kg/ha. Výskyt mohou redukovat i přirození nepřátelé, jako jsou například žáby, krtci, myši, ptáci apod. (Rasocha et al., 2006).

2.4.2.5 Hraboš polní Microtus arvalis (Pallas, 1778) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Řád: Rodentia – Hlodavci Čeleď: Muridae – Myšovití Morfologie Jeho délka těla je průměrně 10 cm, ocas 2–4 cm, hmotnost kolem 20–40 g. Žije v koloniích, které na jaře zakládá samice se svým potomstvem (Laštůvka, 1996). Poškození Poškozuje hlízy, a to jak na poli, tak i ve skladu. Na okousaných hlízách jsou snadno rozpoznatelné otisky zubů. Ochrana K ochraně se při silném přemnožení na polích používá řada chemických přípravků, a to ve formě granulí, či postřiku. Skladištní prostory je třeba desinfikovat a deratizovat (Vokál et al., 2003).

35

3 METODIKA A MATERIÁL 3.1 Charakteristika podniku Pozorování škůdců bylo prováděno na třech pozemcích, jež obhospodařuje SHR František Kejklíček v Plotištích nad Labem. Farma František Kejklíček provozuje živočišnou a rostlinou výrobu od roku 1992. Z živočišné výroby je zaměřen na chov krav s mléčnou užitkovostí převážně plemene Holštýn. Momentální stav je 40 ks dojných krav. Průměrná roční užitkovost činí 6525 litrů. Ostatní kategorie zvířat jsou využity pro následnou selekci a zařazení do chovu či na výkrm. V neposlední řadě se živočišná výroba podílí na produkci chlévského hnoje, který je nedílnou součástí uzavřeného koloběhu organických látek v půdě. Farma hospodaří na celkové výměře 200 ha, z nichž je 30 ha v osobním vlastnictví. Výměra firmy se neustále zvyšuje. Hlavní pěstovanou plodinou jsou brambory cca 50 ha, které jsou stěžejní ziskovou polní plodinou. Dalšími pěstovanými plodinami jsou cibule, cukrovka, krmná řepa, řepka, potravinářská pšenice, lupina, kukuřice a v neposlední řadě plodiny k zajištění krmivové základny pro ŽV. Celková nákladnost na pěstování plodin je kompenzována vyššími výnosy, výkonnější mechanizací a zaváděním nových technologií, které umožňují lepší prosazení na trhu, a tím i zvýšení konkurenceschopnosti (farma má zbudovaný termosklad na brambory a zeleninu o rozměrech 12 × 78 x 6 m, balící linku Newtec s balením do síťového úpletu či do pytlů v rozmezí hmotnosti 0,5–50 kg ). Realizační cena takovýchto produktů je značně vyšší, ovšem za předpokladu 100 % kvality, kterou lze dosahovat pouze na kvalitních pozemcích s kvalitní přípravou půdy a pravidelným hnojením. Jen dlouhodobá péče o pozemek může zajistit stálý výnos o vysoké kvalitě.

3.2 Charakteristika a agrotechnika vybraných lokalit 3.2.1 Kotovo Pozemek o výměře 23,02 ha se nachází na území Dolní Neděliště u Hradce Králové. Je lokalizován mezi obcemi Předměřice a Neděliště v honu orné půdy. Pozemek je obdélníkového tvaru, z kratší strany je lemován silnicí 2.třídy a z druhé kratší strany je lemován potokem. Nadmořská výška pozemku činí 256 m n.m. Z hlediska zemědělského je

36

řazen do řepařské výrobní oblasti. Průměrná roční teplota činí 7–9 °C, průměrný úhrn srážek je 550–650 mm. Hloubka ornice na pozemku se pohybuje okolo 6O cm, tj. půda hluboká. Celý pozemek se nachází v rovině se všesměrnou expozicí. Jako předplodina zde byla pěstována ozimá pšenice. Po sklizni byla provedena podmítka. Na podzim bylo aplikováno draselné hnojivo v dávce 90 kg K.ha-1 a AMOFOS 52 kg P2O5.ha-1, 12 kg N.ha-1. Dále došlo k rozmetání a následně k zaorání chlévského hnoje v dávce 35 t.ha-1. Na jaře dne 13. 5. 06 byl na pozemek aplikován DAM 390 v dávce 120 kg.ha-1, který byl zapraven následným kypřením kombinátory bezprostředně před sázením. Hlízy byly vysázeny 13. 5. 06 do sponu 75 × 32 cm, což odpovídá hustotě 42 000 rostlin.ha-1. Byly použity rané odrůdy Marabel a Annabelle. Během vegetace při fungicidním ošetření bylo aplikováno 8 kg.ha-1 močoviny a 8 kg.ha-1 hořké soli s přídavkem B a Mn. Do měsíce od sázení byla provedena proorávka naslepo. Dále byl v průběhu vegetace uskutečněn zásah proti všem významným škodlivým činitelům. Souhrn veškerých chemických zásahů provedených na tomto pozemku v roce 2006 je uveden v Tabulce č. 6.

3.2.2 Divíškovo Výměra tohoto pozemku v katastrálním území Světí je 10.86 ha, Předměřice nad Labem 1.65 ha. Má tvar lichoběžníku. Ze dvou stran je lemován silnicí 2.třídy vedoucí Předměřice – Světí a Světí – Neděliště. Ostrá hrana pozemku je z jedné třetiny obklopena příkopem. Nadmořská výška činí 254 m n.m. Region, v němž se pozemek nachází, můžeme charakterizovat jako teplý a mírně vlhký. Dle HPJ jsou zde šedozemě modální včetně slabě oglejených a šedozemě luvické na spraších, středně těžké, bezskeletovité, s příznivými vláhovými poměry. Jako předplodina zde byla pěstována cukrovka. Na podzim po aplikaci 90 kg K.ha-1 draselného hnojiva, AMOFOSU 52 kg P2O5.ha-1 a 12 kg N.ha-1 byla provedena střední orba, při které byl zapraven i chrást. 27. 4. 06 byl těsně před kypřením aplikován DAM 390 v dávce 120 kg.ha-1. Výsadba proběhla 27. 4. 06. Na tomto pozemku byly nasázeny odrůdy brambor Rosara, která je raná a poloraná Filea. Spon 75 × 32 cm. 37

Těsně před vzejitím byla u brambor provedena proorávka naslepo a během vegetace při fungicidním ošetření bylo aplikováno 8 kg.ha-1 močoviny a 8 kg.ha-1 hořké soli s přídavkem B a Mn. Chemické ošetření proti mandelince bramborové, plísni bramborové a ošetření proti plevelům je uvedeno v Tabulce č. 7.

3.2.3 Za Doležalem Pozemek se nachází mezi obcí Plotiště a silnicí 1. třídy na Jaroměř. Skládá se ze dvou obdélníků, o celkové výměře 14,21 ha. Kolmo na silnici ho svírá úvozová cesta k obci Plotiště. Oblast, která se nachází v polabské nížině, je charakterizována jako teplá s příznivými vláhovými poměry. Nadmořská výška pozemku činí 252 m n.m. Průměrný sklon pozemku je 0,9° a je charakterizován všesměrnou expozicí. Půda je bezskeletovitá s příměsí, s celkovým obsahem skeletu do 10 %. Zrnitostně se jedná o půdu středně těžkou. Průměrná roční teplota je 7–9°C. Suma teplot nad + 10°C je 2500–2800°C. Průměrný roční úhrn srážek je 550–650 mm. Jako předplodina zde byla pěstována řepka. Po sklizni byla provedena podmítka. Na podzim došlo k zapravení chlévského hnoje v dávce 35 t.ha-1 střední orbou. Dále byl pozemek dohnojen NPK. Před výsadbou byl dodán DAM 390, k raným bramborám 120 kg N.ha-1, k pozdním bramborám 150 kg N.ha-1. Toto hnojivo bylo následně zapraveno kypřením. Sázení velmi raných odrůd Adory a Impaly proběhlo dne 25. 4. 06 ve sponu 75 × 32 cm, 5. 5. 06 byly sázeny polorané odrůdy brambor Laura a polopozdní až pozdní Marena. Jako u předchozích lokalit proběhla během vegetace oborávka a aplikace močoviny, hořké soli, B a Mn. Souhrn veškerých chemických zásahů provedených na tomto pozemku v roce 2006 je uveden v Tabulce č. 8.

3.3 Odrůdy brambor ADORA Hospodářské vlastnosti Vegetační doba: velmi raná Hlízy: velké, nárůst rychlý, počet pod trsem nízký, méně odolné proti mechanickému poškození, odolné proti šednutí dužniny

38

Výnos: v nejranějších termínech předčasných sklizní velmi vysoký až vysoký, v plné zralosti středně vysoký až nízký Škrobnatost: středně vysoká až nízká Kvalita: varný typ B-BC, kypré až středně pevné konzistence, slabě až středně moučnaté, po uvaření slabě až středně tmavnou Nať: počáteční růst rychlý Choroby: méně odolná proti napadení virovými chorobami, náchylná k napadení plísní bramboru na nati, méně odolná proti napadení aktinomycetovou obecnou strupovitostí, k napadení rakovinou bramboru biotypu 1 středně náchylná, proti napadení háďátkem bramborovým biotypu 1 rezistentní Morfologické znaky Rostlina: středně vysoká, polovzpřímená; tloušťka stonku střední, typ trsu přechodný; list velký, lístek velký, středně široký, zvlnění kraje střední; květ červenofialový, středně velký, četnost květů střední Hlízy: oválné se středně hlubokými očky, slupka žlutá, hladká až středně hrubá, barva dužniny krémová Klíček: kuželovitý, červenofialový s velmi řídkým až řídkým ochmýřením báze ANNABELLE Hospodářské vlastnosti Vegetační doba: raná Hlízy: malé až středně velké, nárůst středně rychlý, počet pod trsem středně vysoký až vysoký, odolné proti mechanickému poškození, odolné proti šednutí dužniny Výnos: nízký Škrobnatost: středně vysoká až nízká Kvalita: varný typ AB, pevné konzistence, velmi slabě až slabě moučnaté, po uvaření slabě tmavnou, velmi dobré chuti Nať: počáteční růst středně rychlý Choroby: méně odolné proti napadení virovými chorobami, méně odolná proti napadení plísni bramboru na nati, středně odolná proti napadení aktinomycetovou obecnou

39

strupovitostí bramboru, proti napadení rakovinou bramboru biotypu 1 rezistentní, proti napadení háďátkem bramborovým biotypu Ro 1 slabě rezistentní Morfologické znaky Rostlina: středně vysoká, polovzpřímená; tloušťka stonku tenká, typ trsu přechodný; list malý až středně velký; lístek středně velký, široký, zvlnění okraje slabé; květ bílý, malý, četnost květů není nebo velmi nízká Hlízy: dlouhé s mělkými až velmi mělkými očky, slupka žlutá, hladká, dužnina žlutá Klíček: kuželovitý, červenofialový se silným ochmýřením báze

Obr. 16 Klíček a hlízy odrůdy Annabelle

FILEA Hospodářské vlastnosti Vegetační doba: poloraná Hlízy: středně velké až malé, vzhledné, nárůst pomalý, počet pod trsem středně vysoký, středně odolné proti mechanickému poškození, středně odolné proti šednutí dužniny Výnos: nízký Škrobnatost: středně vysoká až nízká Kvalita: varný typ BA, pevné konzistence, velmi slabě až slabě moučnaté, po uvaření slabě až středně tmavnou Nať: počáteční růst středně rychlý Choroby: odolná proti napadení virovými chorobami, méně odolná proti napadení plísní bramboru na nati, odolná proti napadení aktinomycetovou obecnou strupovitostí bramboru,

40

k napadení rakovinou bramboru biotypu 1 silně náchylná, proti napadení háďátkem bramborovým biotypu Ro1 rezistentní Morfologické znaky Rostlina: středně vysoká, polovzpřímená; tloušťka stonku tenká až střední, typ trsu přechodný; list středně velký až velký, lístek středně velký až velký, středně široký, zvlnění okraje střední; květ bílý, středně velký, četnost květů střední Hlízy: dlouze oválné s mělkými očky, slupka žlutá, hladká, barva dužniny žlutá Klíček: kuželovitý, červenofialový s velmi řídkým až řídkým ochmýřením báze

Obr. 17 Klíček a hlízy odrůdy Filea

IMPALA Hospodářské vlastnosti Vegetační doba: velmi raná Hlízy: velké, vzhledné, nárůst rychlý, počet pod trsem nižší, odolné mechanickému poškození Výnos: při rané sklizni i v plné zralosti střední Škrobnatost: nízká Kvalita: varný typ B, měkčí, vlhčí, po uvaření netmavne; vhodná pro loupání Nať: počáteční růst středně rychlý Choroby: méně odolná napadení Y-viru a plísní bramboru na nati, středně odolná proti napadení aktinomycetovou obecnou strupovitostí bramboru, proti napadení háďátkem bramborovým biotypu Ro1 rezistentní, k napadení rakovinou bramboru biotypu 1 rezistentní 41

Morfologické znaky Rostlina: vysoká, polovzpřímená; typ trsu listový; list velký; zvlnění okraje lístků slabé, hloubka žilek mělká; květ bílý Hlízy:dlouze oválné s velmi mělkými očky, slupka žlutá, hladká, dužnina žlutá Klíček: kuželovitý, červenofialový, ochmýření báze řídké

LAURA Hospodářské vlastnosti Vegetační doba: poloraná Hlízy: středně velké, velmi vzhledné, velikostně vyrovnané, nárůst pomalý, počet pod trsem středně vysoký až nízký, středně odolné proti mechanickému poškození, odolné proti šednutí dužniny Výnos: nízký Škrobnatost: středně vysoká Kvalita: varný typ B-BC, středně pevné konzistence, středně moučnaté, po uvaření slabě až středně tmavnou, vhodná pro zpracování na hranolky Nať: počáteční růst středně rychlý Choroby: odolná proti napadení virovými chorobami, méně odolná proti napadení plísní bramboru na nati, středně odolná proti napadení aktinomycetovou obecnou strupovitostí bramboru, k napadení rakovinou bramboru biotypu 1 slabě náchylná s polní rezistencí, proti napadení háďátkem bramborovým biotypu Ro1 rezistentní Morfologické znaky Rostlina: středně vysoká až vysoká, polovzpřímená; tloušťka stonku tenká až střední, typ trsu přechodný; list středně velký, lístek středně velký, úzký až středně široký, zvlnění okraje slabé až střední; květ červenofialový, středně velký, četnost květů střední až vysoká Hlízy:dlouze oválné s velmi mělkými očky, slupka červená, hladká až středně hladká, barva dužniny tmavě žlutá Klíček: vejčitý, červenofialový s řídkým ochmýřením báze

42

MARABEL Hospodářské vlastnosti Vegetační doba: raná až velmi raná Hlízy: středně velké, nárůst středně rychlý, počet pod trsem středně vysoký až nízký, středně odolné proti mechanickému poškození, odolné proti šednutí dužniny Výnos: vysoký Škrobnatost: středně vysoká až nízká Kvalita: varný typ BA-B, středně pevné konzistence, slabě moučnaté, po uvaření netmavnou; velmi dobré chuti, vhodná pro úpravu loupáním Nať: počáteční růst středně rychlý Choroby: odolná proti napadení virovými chorobami, méně odolná proti napadení plísni bramboru na nati, středně odolná proti napadení aktinomycetovou obecnou strupovitostí bramboru, k napadení rakovinou bramboru biotypu 1 náchylná,proti napadení háďátkem bramborovým biotypu Ro1 rezistentní Morfologické znaky Rostlina: nízká až střední, polovzpřímená; tloušťka stonku tenká až střední, typ trsu přechodný; list střední až velký, lístek středně velký, středně široký, zvlnění okraje slabé až střední; květ bílý, střední, četnost květů velmi nízká až nízká Hlízy: ovální s mělkými očky, slupka žlutá, hladká až středně hrubá, barva dužniny žlutá Klíček: vejčitý, červenofialový s velmi řídkým až řídkým ochmýřením báze

Obr. 18 Klíček a hlízy odrůdy Marabel

43

MARENA Hospodářské vlastnosti Vegetační doba: polopozdní Hlízy: velké, vzhledné, nárůst pomalý, počet pod trsem středně vysoký až nízký, méně odolné proti mechanickému poškození, odolné proti šednutí dužniny Výnos: středně vysoký až vysoký Škrobnatost: středně vysoká až vysoká Kvalita: varný typ B, středně pevné konzistence, středně moučnaté, po uvaření slabě až středně tmavnou; vhodná pro úpravu loupáním, lze využít pro zpracování na hranolky a lupínky Nať: počáteční růst středně rychlý Choroby: středně odolná proti napadení virovými chorobami, středně odolná proti napadení plísní bramboru na nati, středně odolná proti napadení aktinomycetovou obecnou strupovitostí bramboru, k napadení rakovinou bramboru biotypu 1 silně náchylná, proti napadení háďátkem bramborovým biotypu Ro1 rezistentní Morfologické znaky Rostlina: střední až vysoká, vzpřímená; tloušťka stonku střední až silná, typ trsu stonkový; list střední až velký, lístek středně velký, středně široký až široký, zvlnění okraje slabé; květ bílý, malý až střední, četnost květů nízká až střední Hlízy: krátce oválné s mělkými očky, slupka žlutá, středně hladká, barva dužniny světle žlutá Klíček: kulovitý, červenofialový s řídkým až středním ochmýřením báze ROSARA Hospodářské vlastnosti Vegetační doba: velmi raná Hlízy: středně velké, nárůst středně rychlý, počet pod trsem středně vysoký až nízký, středně odolné proti mechanickému poškození, odolné proti šednutí dužniny Výnos: v nejranějších termínech předčasných sklizní nízký, v plné zralosti středně vysoký až nízký Škrobnatost: středně vysoká

44

Kvalita: varný typ BA, středně pevné až pevné konzistence, slabě moučnaté, po uvaření středně tmavnou Nať: počáteční růst středně rychlý Choroby: odolná proti napadení virovými chorobami, méně odolná proti napadení plísni bramboru na nati,odolná proti napadení aktinomycetovou obecnou strupovitostí bramboru, proti napadení háďátkem bramborovým biotypu Ro 1 rezistentní Morfologické znaky Rostlina: nízká a až středně vysoká, polovzpřímená; tloušťka stonku tenká až střední, typ trsu přechodný; list středně velký, lístek středně velký, středně široký, zvlnění okraje střední; květ červenofialový, středně velký až velký, četnost květů nízká Hlízy: oválné s mělkými očky, slupka červená, hladká až středně hrubá, barva dužniny žlutá Klíček: kuželovitý, silně až velmi silně červenofialový s velmi řídkým ochmýřením báze

3.4 Hodnocení klimatických poměrů v Hradci Králové Rok 2006 byl pro pěstitele i pro množitele sadby brambor mimořádně náročný. Opožděná výsadba zaviněná dlouhou zimou se souvislou sněhovou pokrývkou, extrémní výkyvy počasí během vegetace, vysoké až tropické teploty doprovázené citelným nedostatkem srážek v červenci a následné výrazné ochlazení v srpnu s vysokými srážkami ovlivnily růst brambor a tím i jejich výnos. Průběh počasí charakterizují teploty a srážky, které byly měřeny na meteorologické stanici v Hradci Králové (Graf č. 1-3). Stručné zhodnocení průběhu počasí v roce 2006 Měsíc květen byl proměnlivý, většinou oblačný, se srážkami. Celkově spadlo 78 mm. Průměrné denní teploty se pohybovaly v rozmezí 10–25 °C; noční a ranní teploty byly od 5 do 18 °C. Ve sledovaném období tj. začátek června bylo velmi chladné, deštivé počasí, doprovázené místy silným větrem a velmi krátkou dobou slunečního svitu. Ranní teploty se pohybovaly v rozmezí 6–11 °C , denní v rozmezí 12–18 °C. Úhrn srážek byl okolo 21 mm. Vlivem chladu dochází k pozdnímu a pomalému vzcházení brambor. V polovině června bylo slunečné horké počasí převážně beze srážek s vysušujícím větrem. Noční teploty se pohybovaly od 6 do 13°C, denní maxima dosáhla tropických hodnot až

45

34°C. Na celém území se vyskytly bouřky s různou intenzitou srážek, místy přívalových. Na polích a mnohých dříve zamokřených pozemcích se začíná projevovat sucho. Koncem června se letní denní teploty pohybovaly od 23 do 34 °C, noční teploty od 17 do 25°C. Celkově nad Hradcem Králové za celý měsíc spadlo 50,6 mm. V červenci, který výrazně ovlivňuje výnosy celé řady odrůd, se dostavily nezvykle vysoké teploty až 36 °C, provázené častými silnými větry, které zvyšovaly vláhový deficit. Srážky byly ojedinělé, převážně bouřkové. Rostliny brambor vadly, zasychaly, blokován byl jejich růst a přírůstky hlíz byly velmi nízké. Tato skutečnost negativně ovlivnila nasazování hlíz. Jejich počet u všech vegetačních skupin odrůd ve srovnání s předcházejícím rokem 2005 byl nižší, nejnižší pak u polopozdních a pozdních odrůd. Začátkem měsíce srpna se zlomil dosavadní ráz letního počasí provázený vysokými teplotami a nízkými srážkami. Prvních 14 dnů pršelo nadprůměrně. Srážky dosáhly až 30 mm.

Pokud se týká teploty, byl srpen jediným měsícem vegetace pod dlouhodobým

normálem (nejvíce 22 °C). I přes spadlé srážky trval značný vláhový deficit. Výrazným ochlazením doprovázeným častými a vydatnými srážkami porosty začaly opětovně růst, někdy zmlazovaly a začaly se ve větším rozsahu vyskytovat fyziologické poruchy a vady (abionózy). Ty do značné míry negativně ovlivnily kvalitu hlíz. V září mělo počasí proměnlivý charakter, vyskytly se přeháňky, lokální bouřky a místy i trvalý déšť. Ve srovnání s červencovým počasím došlo k výraznému poklesu denních a nočních teplot i srážek. Místní srážkové úhrny byly od 4 do 6 mm. Noční teploty se pohybovaly v rozmezí od 11°C do 20 °C, odpolední teploty byly nižší než v předcházejících týdnech, přesto v některých dnech dosahovala odpolední maxima až 28 °C. Vlivem dlouhotrvajícího sucha a následně opožděným srážkám došlo k deformaci hlíz přirůstáním v korunkové části, popř. i k tvorbě dceřiných hlíz .

3.5 Způsob hodnocení Pozorování mandelinky bramborové jsem prováděla podle Metodiky prognózy, signalizace a evidence (Marek, 1999). Termín pozorování je v období hromadného kladení vajíček. Zjišťovala jsem množství jarních brouků. Způsob pozorování je následující: prochází se porostem ve směru výsadby, při každém průchodu se kontrolují řádky a zaznamenává se počet brouků. Počet a délka průchodů je stanovena tak, aby bylo u ploch 46

větších než 10 ha prohlédnuto 0,2 ha, přičemž je nutno porost projít nejméně čtyřikrát na různých místech tak, aby bylo podchyceno průměrné napadení. Potřebné délky průchodů závisely na šířce řádků. U šířky řádků 0,75 m, je stanovená délka průchodů u ploch nad 10 ha 4×340 m nebo 8×170 m. Počet brouků na 1 ha se pak vypočítá dělením zjištěného množství brouků příslušnou výměrou průchodů v ha (= 0,2 ).

Stupnice pro určení třídy výskytu: (dle počtu brouků na 1 ha) bez výskytu

0

slabý výskyt

1 - 50

střední výskyt

51 - 100

silný výskyt

více než 100

Hodnocení počtu larev kovaříků bylo provedeno při sklizni brambor na bramborovém sklízeči v době, kdy byli drátovci ještě v hlíze. Vlastní pozorování bylo prováděno rozkrojením náhodně vybraných hlíz a zhodnocením jejich početnosti.

47

4 VÝSLEDKY A DISKUSE 4.1 Drátovci Drátovci způsobovali závažné škody na bramborách v minulosti a i dnes patří mezi závažné škůdce bramboru. Na lokalitách v okolí Hradce Králové, na kterých jsem prováděla sledování, měli mezi škůdci bramboru nejvyšší zastoupení drátovci. Bylo zjevné, že na jejich početnost neměla vliv dlouho trvající zima. Drátovci způsobili až 100 % ztráty na salátových odrůdách brambor varného typu A, AB, BA, B (Rosara, Filea, Anabel, Impala). U moučnatých odrůd brambor bylo poškození drátovci spíše povrchové, neprovrtávali se hluboko do dužniny. Hlízy těchto odrůd jsou tužší a pro drátovce nejsou příliš atraktivní. Dle osobního sdělení SHR Kejklíčka, doporučovaná agrotechnická opatření nemají tak zásadní vliv na pokles populace drátovců. Také další v odborné literatuře doporučované opatření – střídání plodin – nevykazuje na drátovce požadovaný efekt. Podle Kejklíčka (osobní sdělení) se jako nejvýznamnější faktor projevuje výběr odrůd a celoroční průběh počasí. Domněnka, že drátovci více napadají brambory za sucha, protože vyhledávají vlhko, podle Kejklíčka není prokazatelná. Jediným schůdným řešením omezení ztrát způsobených drátovci je omezení pěstování salátových odrůd brambor. Tím lze snížit ztráty ze 100 % na 25 až 30 %. Dále je podle Kejklíčka důležité na rizikových pozemcích nepěstovat brambory ani jiné plodiny atraktivní pro drátovce, umožňující jejich namnožení a nerušený vývoj. Z chemických přípravků je proti drátovcům doporučováno dusíkaté vápno. Podle Peterky (2007) v Bavorsku probíhaly 10 let polní pokusy zaměřené na ochranu brambor proti drátovcům pomocí dusíkatého vápna. Stupeň účinku různých ochranných opatření velmi silně kolísal. Např. úspěšnost celoplošné aplikace dusíkatého vápna (400 kg.ha-1) bezprostředně před výsadbou se pohybovala mezi 0 a 90 % a před hrůbkováním 32 a 70 %.

4.2 Mandelinka bramborová Druhým nejhojnějším škůdcem bramboru na sledovaných lokalitách byla mandelinka bramborová. Zjištěné hodnoty početnosti mandelinky bramborové na vybraných lokalitách jsou uvedeny v Tabulkách č. 1–3.

48

Výskyt larev v období 15. 5.–1. 8. 2006 v Královéhradeckém kraji je znázorněn v mapce č. 3 v přílohách. Výskyt mandelinky bramborové na sledovaných třech pozemcích byl podobný, což bylo patrně způsobeno vysokou koncentrací pěstovaných brambor v těchto oblastech a malou vzdáleností od zahrádek, kde se porosty brambor neošetřují. Svoje výsledky jsem porovnala s výsledky monitoringu Státní rostlinolékařské správy z katastrálního území Mžany, které se nachází 12 km od Hradce Králové. Výměra pozemku je 24,59 ha. Na této lokalitě se brambory v posledních letech nepěstovali a to je zřejmě důvod, proč zde byl první výskyt larev zjištěn až 18. července.

Tabulka č. 1 Pozorování mandelinky bramborové na lokalitě Kotovo

Datum pozorování

Škodlivý činitel

30.05.2006

mandelinka bramborová

30.05.2006

mandelinka bramborová

Vývojová fáze Růstová fáze Četnost ŠO plodiny výskytu počátek vajíčko prodlužovacího 0 BJ růstu počátek brouk prodlužovacího 0 BJ růstu plný prodlužovací vajíčko 0 BJ růst plný prodlužovací 0 BJ brouk růst plný prodlužovací vajíčko 0 BJ růst plný prodlužovací brouk 40 PS01HA růst rostlina začíná larva BJ tvořit poupata rostlina začíná brouk 60 PS01HA tvořit poupata

mandelinka bramborová mandelinka 06.06.2006 bramborová mandelinka 13.06.2006 bramborová mandelinka 13.06.2006 bramborová mandelinka 22.06.2006 bramborová mandelinka 22.06.2006 bramborová mandelinka 04.07.2006 larva plný květ bramborová mandelinka počátek 17.07.2006 larva bramborová nasazování bobulí Kódy četností výskytu: BJ – bez jednotky PS01HA – počet ŠO na 1ha 06.06.2006

49

Třída výskytu

bez výskytu

bez výskytu bez výskytu bez výskytu bez výskytu slabý výskyt výskyt potvrzen střední výskyt

BJ

výskyt potvrzen

BJ

bez výskytu

Tabulka č. 2 Pozorování mandelinky bramborové na lokalitě Divíškovo

Datum Škodlivý pozorování činitel 25.05.2006

mandelinka bramborová

25.05.2006

mandelinka bramborová

Vývojová fáze Růstová fáze Četnost ŠO plodiny výskytu počátek vajíčko prodlužovacího 0 BJ růstu počátek brouk prodlužovacího 0 BJ růstu plný prodlužovací vajíčko 0 BJ růst plný prodlužovací 40 PS01HA brouk růst plný prodlužovací vajíčko BJ růst plný prodlužovací brouk 80 PS01HA růst rostlina začíná larva BJ tvořit poupata

mandelinka bramborová mandelinka 02.06.2006 bramborová mandelinka 10.06.2006 bramborová mandelinka 10.06.2006 bramborová mandelinka 20.06.2006 bramborová mandelinka 06.07.2006 larva plný květ bramborová Kódy četností výskytu: BJ – bez jednotky PS01HA – počet ŠO na 1ha 02.06.2006

50

BJ

Třída výskytu

bez výskytu

bez výskytu bez výskytu slabý výskyt výskyt potvrzen střední výskyt výskyt potvrzen bez výskytu

Tabulka č. 3 Pozorování mandelinky bramborové na lokalitě Za Doležalem

Datum Škodlivý pozorování činitel 25.05.2006

mandelinka bramborová

25.05.2006

mandelinka bramborová

Vývojová fáze Růstová fáze Četnost Třída výskytu ŠO plodiny výskytu počátek vajíčko prodlužovacího 0 BJ bez výskytu růstu počátek brouk prodlužovacího 0 BJ bez výskytu růstu plný prodlužovací 0 BJ bez výskytu vajíčko růst plný prodlužovací brouk 40 PS01HA slabý výskyt růst plný prodlužovací výskyt vajíčko BJ růst potvrzen plný prodlužovací 60 PS01HA střední výskyt brouk růst rostlina začíná výskyt larva BJ tvořit poupata potvrzen

mandelinka bramborová mandelinka 02.06.2006 bramborová mandelinka 10.06.2006 bramborová mandelinka 10.06.2006 bramborová mandelinka 25.06.2006 bramborová mandelinka 10.07.2006 larva plný květ bramborová Kódy četností výskytu: BJ – bez jednotky PS01HA – počet ŠO na 1ha 02.06.2006

BJ

bez výskytu

Imága mandelinky bramborové pravděpodobně dobře přezimovala. První výskyty jarních brouků byly sice mírně opožděné, jejich početnost však narůstala. Na zkoumaných lokalitách v okolí Hradce Králové byly první výskyty jarních brouků zjištěn v prvních dnech června, na některých zahrádkách jíž koncem května. Výskyt larev byl pozorován již ve druhé polovině června a byl většinou ohniskový. Silný výskyt byl pozorován v druhé polovině července. Vysoké teploty v červenci podpořily výskyt mandelinky, který byl po ochlazení na začátku srpna dosti zredukován. Mandelinka bramborová konzumuje především listy a tím snižuje fotosyntetický aparát. Díky velmi dobré účinnosti insekticidů se daří zabránit možným škodám. Poměrně snadno však vytváří rezistenci k široké škále účinných látek. Podle Kocourka (2006) se mandelinka

51

celosvětově ukázala jako velmi přizpůsobivá k mnoha insekticidům, selekční tlak v této oblasti na ni působí více než 50 let. Postupně vykázala rezistenci vůči chlorovaným uhlovodíkům (DDT, lindan), později proti karbamátům a organofosfátům, pyretroidům, analogům nereistoxinů (bensultap), Bt-toxinu, neonikotinoidům a dalším používaným látkám. Prakticky není účinná látka, které by se mandelinka nebyla schopná za vhodných podmínek přizpůsobit, a tato schopnost zdůrazňuje potřebu využívat antirezistentní strategii. Výskyt rezistence se u škůdce ale liší nejen podle jednotlivých států, ale i podle jednotlivých oblastí, zdůrazňuje Kocourek (2006). Výsledky pokusů prováděných v České republice v roce 2003 ukázaly, že na dvou lokalitách dosáhl škůdce takové odolnosti vůči směsnému insekticidu (organofosfát + pyretroid), že mortalita larev L4 v testu byla za 72 hodin necelých 20 %, zatímco neonikotinoid (účinná látka acetamiprid) působil stoprocentně (Kocourek, 2006). Larvy tohoto vývojového stadia jsou obecně odolnější, pro larvy L2 se dá zhruba počítat s tím, že je účinnost o 30 % vyšší. Další roky vykázaly podobné výsledky (na jiných lokalitách byla situace příznivější). Podařilo se prokázat odolnost vůči deltamethrinu a fenitrothionu, kdy se mortalita pohybovala zhruba mezi 15–65 % při doporučené dávce přípravku, přičemž acetamiprid si udržel svoji vysokou účinnost. Při další tříletém pokusu byl porost bramboru zhruba třikrát ročně ošetřován přípravkem s účinnou látkou acetamiprid. Po této době přežilo ošetření 90 % jedinců. Monitoring prozatím na pěti lokalitách ukazuje výskyt rezistence zhruba u 20 % jedinců. Riziko vzniku rezistence se může projevovat už po sedmi generacích vystavených selekčnímu tlaku Kocourek (2006).

4.3 Méně významní škůdci bramboru Z ostatních škůdců, kteří byli pod prahem škodlivosti se vyskytovaly lokální problémy se škodami na hlízách způsobenými housenkami osenice polní. Ve vlhkém měsíci srpnu bylo místy zjišťováno poškození bramborové natě slimáky, kteří výjimečně poškodili i dužninu hlíz. Závěr vegetace byl příznivý i pro vyšší rozšiřování hlodavců, zvláště hraboše polního. Ten způsobil vyžírání hlíz v brázdách.

52

5 ZÁVĚR V předložené bakalářské práci bylo sledované druhové spektrum a početnost škůdců bramboru v okolí Hradce Králové. Monitoring škůdců probíhal v roce 2006 na pozemcích SHR Františka Kejklíčka v Dolních Nedělištích, ve Světí a v Plotištích. Na základě dosažených výsledků je možno určit následující závěry:

1. Ze sledovaných škůdců bramboru se v nejvyšší početnosti vyskytovali drátovci a mandelinka bramborová. 2. Mezi drátovci převažovaly larvy rodu Agriotes (s kónickým zakončením posledního článku zadečku). 3. Nejvyšší, tedy 100 % napadení drátovci bylo zjištěno na salátových odrůdách brambor varného typu A, AB, BA, B (Rosara, Filea, Annabelle, Impala). 4. Odrůda Impala varného typu B pěstovaná na pozemku Za Doležalem nebyla vůbec poškozena drátovci. Důvodem je velmi časná sklizeň (koncem června), tj. v době, kdy ještě nenastal intenzivní žír drátovců (při teplotě 20 °C). 5. Naopak extrémně vysoký výskyt drátovců byl zjištěn na odrůdě Impala, která byla pěstovaná na stejném pozemku, ale byla sklízena během srpna. Zde byl výskyt drátovců extrémně vysoký. V jedné hlíze bramboru se vyskytovalo 5–8 drátovců. 6. Poškození drátovci u odrůd Adora a Laura (varný typ B-BC), pěstovaných na stejném pozemku jako Impala, tedy Za Doležalem, dosahovalo 30 %. 7. Na pozemku Divíškovo způsobili drátovci nejvyšší škody na odrůdě Rosara a Filea, s průměrným počtem 2–3 drátovců v hlíze. 8. První brouci mandelinky bramborové byly zjištěny na porostech bramboru v prvních dnech června. 9. V druhém týdnu června byl zjištěn střední výskyt mandelinky bramborové. 10. V první dekádě července byl zjištěn střední výskyt larev mandelinky bramborové. 11. Pravidelným chemickým ošetřením byla početnost larev mandelinky bramborové udržena pod prahem škodlivosti.

53

6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Anonym, 2006 Katalog odrůd brambor registrovaných v ČR 2006. Ústřední bramborářský svaz České republiky, Havlíčkův Brod, 356 s. Beránková J. & Kocourek F., 1989: Životní cyklus mšice broskvoňové, Myzus persicae (Sulzer). Ochrana rostlin, 25 (4): 279–288. Brčák J., 1971: Vztahy rostlinných virů k přenašečům. Academia, Praha, 320 s. Butts E., 2007: U.S. Environmental Protection Agency. Dostupný z WWW: http://www.epa.gow/pesticides/biopesticides/ingredients/factsheets/ factsheet_029056.htm [online 2007-03-28] Dirlbek J., 1966: Možnosti boje s drátovci. Sborník vědeckých prací z I. celostátní konference o ochraně rostlin. ÚVÚRV, Praha – Ruzyně, 172–182 s. Dirlbek J., 1967: Půdní škůdci a jak proti nim. Časopis pro rostlinnou výrobu. SZN v Praze, 25: 356–357. Dirlbek J., 1993: Drátovci – nejvýznamnější skupina půdních škůdců. Rostlinolékař 4(3): 8–11. Dirlbek J. & Beránková J., 1970: Aktivita larev kovaříka locikového (Agriotes Sputator L.) v jarním a podzimním období. Sborník vědeckých prací ze III. celostátní konference o ochraně rostlin. ÚVÚRV, Praha – Ruzyně, 115–121 s. Dirlbek J., Beránková J. & Bendlová H., 1973: Současný stav desinsekce půdy proti drátovcům v ČSSR. Agrochémia, Bratislava, 13(4): 117–119. Encyklopedie,

2006:

Lilek

brambor.

Dostupný

z WWW:

[online 2006-10-20] Encyklopedie,

2006a:

Mandelinka

bramborová.

Dostupný

z WWW:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Mandelinka_bramborov%C3%A1 [online 2006-11-06] Hajek A., 2004: Natural enemies. An introduction to biological control. Cambridge university Press, 378 s. Häni F. et al., 1993: Obrazový atlas chorob a škůdců polních plodin. Scientia, Praha, 336 s. Hluchý M. & Zacharda M., 1994: Prostředky a systémy biologické ochrany rostlin. Biocont Laboratory, Brno, 80 s.

54

Jagemann E., 1951: Klíč k určování drátovců (Col. Elateridae) žijících v našich polních půdách. Entomologické listy, 14: 62-73. Jagemann E., 1955: Fauna ČSR. Kovaříkovití. Nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 304 s. Jůzl M., Pulkrábek J., Diviš J. et al., 2000: Rostlinná výroba III – (Okopaniny). MZLU v Brně, ČZU v Praze, Jihočeská univerzitav Českých Budějovicích, SPU v Nitre, 232 s. Kabaluk T. (ed), 2004: Metarhizium anisopliae as a biological control for wireworms and a report of some other nturlly-occurring endoparasitic enemies. Book of abstracts. 40 s. Kocourek F., 2006: Hodnocení rezistence mandelinky bramborové (Leptinotarsa dedemlineata)

k organofosfátům

a

pyrethroidům

pomocí

biologických

testů

a

molekulárních metod, s. 318-319. In: Herda G., Mazáková J. & Zouhar M. (eds): Sbor. referátů, 17. Česká a Slovenská konference o ochraně rostlin v Praze, 12.-14. září 2006, 387 s. Kreuz L., 2006: Háďátko bramborové a možnosti eradikace jeho vlivu s využitím molekulárně genetických metod v rezistentním šlechtění – 1.část. Bramborářství. 14(6): 23–28. Kubát K. (ed), 2002: Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, 931 s. Kůdela V. & Kocourek F. (eds.), 2002: Seznam škodlivých organismů. Agrospoj, Praha, 342 s. Laštůvka Z., Gaisler J, Šťastná P. & Pelikán J., 1996: Zoologie pro zemědělce a lesníky. Konvoj, Brno, 226 s. Marek J., 1999: Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata), s. 85–86. In SRS: Metodiky prognózy, signalizace a evidence. SRS, Brno, 250s. Miller F., 1956: Zemědělská entomologie. ČSAV, Praha, 1057s. Muška A., 1974: Problematika prognózy a škodlivého výskytu drátovců na území ČSSR. Zprávy ÚKZUZ v Praze, OKOR ,15(2): 21–30. Muška F., 2005: Drátovci jsou stále aktuální. Rostlinolékař, 16(1): 13–15. Muška F., 2006: Drátovci stále hrozí. Agromanuál, 1(4): 48–50. Peterka A., 2007: Neustálé problémy s drátovci. Dostupný z WWW: < http://www.mskis.cz/?path=m1|mt17|mo1459&prnt=1 > [online 2007-02-08] Presl. J. S., 1846: Všeobecný rostlinopis. Díl 2. Kronbergr a Řivnáč, Praha, 1121 s.

55

Rambousek F., 1922: Katastrální rozšíření larev kovaříků (drátovců). Zpráva Výzkumného ústavu cukrovarnického v Praze, 2: 30–31. Rasocha V., 2000: Poškození hlíz bramboru drátovci. Rostlinolékař, 11(3): 17–18. Rasocha V., 2003: Výskyt mšic v porostech brambor, jejich význam a ochrana. Výzkumný ústav bramborářský, Havlíčkův Brod, 8 s. Rasocha V., 2005: Ochrana brambor proti mandelince. Výzkumný ústav bramborářský, Havlíčkův Brod, 8 s. Rasocha V., Hausvater E. & Doležal P, 2006: Nejdůležitější škůdci brambor, jejich význam, výskyt a ochran. Agro, 11(5): 42–44. Rod J., 2005: Proti drátovcům především vhodnou agrotechnikou. Úroda, LIII(2): 74–75. Rotrekl J., 2000: Zemědělská entomologie (nejdůležitější hmyzí škůdci polních plodin). MZLU, Brno, 83 s. Rybáček V. (ed), 1988: Brambory. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 360 s. Slavík B., 2000: Květena České republiky, díl 6. Academia, Praha: 274–275. SRS, 1999: Metodická příručka pro ochranu rostlin. Polní plodiny - II. díl. Živočišní škůdci. SRS, Brno, 296 s. Straňák F., 1925: K výskytu mandelinky bramborové v Evropě. Zprávy výzkumných ústavů zemědělských, Praha, č.15, 39 s. Šefrová H., 2006: Rostlinolékařská entomologie. Konvoj, Brno, 257 s. Táborský V. & Šedivý J., 1997: Rostlinolékařství. Credit, Praha, 347 s. ÚZPI, 2006: Lapáky na polích monitorují kovaříka obilního v bramborách. Zemědělec, 14(29): 33. Vokál B. (ed), 2000: Brambory. Agrospoj, Praha, 245 s. Vokál B., Čepl J., Hausvater E. & Rasocha V., 2003: Pěstujeme brambory. Grada Publishing, Praha, 112 s. Vokál B. (ed), 2004: Technologie pěstování brambor. (Rozhodovací systémy pro optimalizaci pěstitelských technologií u jednotlivých užitkových směrů brambor.) ÚZPI, Praha, 7: 91.

Weismann Ľ., 1966: Vošky z čeľade Aphididae zúčastňujúce se na prenose vírusových chorob zemiakov na Slovensku. SAV, Bratislava. 12(8): 96 s. Zacha V. (ed), 1970: Prognóza a signalizace v ochraně rostlin. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 242 s.

56