MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2007
JANA DOVRTĚLOVÁ
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie
Problematika vodárenské nádrže Kružberk – okres Opava Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Petra Nováková, Ph.D
Vypracovala: Jana Dovrtělová Brno 2007
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav aplikované a krajinné ekologie
Agronomická fakulta 2006/2007
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Řešitelka
Jana Dovrtělová
Studijní program
Zemědělská specializace
Obor
Agroekologie
Název tématu:
Problematika vodárenské nádrže Kružberk okres Opava
Zásady pro vypracování: 1. Zpracování literární rešerše týkající se problematiky ochrany vodních zdrojů povrchových vod 2. Charakteristika vybraného vodního zdroje - vodárenská nádrž Kružberk 3. Popis přírodních a hospodářských podmínek v povodí nad vodárenskou nádrží 4. Dokumentace stávající ochrany vodního zdroje 5. Závěr Rozsah práce:
30 stran textu, mapové přílohy, fotodokumentace
Seznam odborné literatury:
1.
HLAVÁČ, J et al.: Učebnice vodárenství, CD rom, Vodárenská akciová spol. Brno, 2003
2.
NOVÁK, J.: OP ve smyslu zákona č.137/1998 Sb. (novela zákona č. 138/1973 Sb. o vodách) a vyhlášky č.137/ 1999 Sb., VAS a.s.,Brno,2000
3. PITTER, P.: Hydrochemie. 2.vyd. Praha. VŠCHT, 1999, 568 s.
4.
Zákon o vodách č. 254/2001 Sb. v platném znění a s tím související prováděcí předpisy
5.
Zákon č. 274/2001 Sb. v platném znění o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a s tím související prováděcí předpisy
Datum zadání bakalářské práce:
listopad 2006
Termín odevzdání bakalářské práce:
duben 2007
Jana Dovrtělová řešitelka bakalářské práce
Ing. Petra Nováková, Ph.D. vedoucí bakalářské práce
prof. Ing. František Toman, CSc. vedoucí ústavu
prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. děkan AF MZLU v Brně
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Problematika vodárenské nádrže Kružberk- okres Opava“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně.
dne………………………………………. podpis diplomanta……………………….
PODĚKOVÁNÍ Děkuji tímto Ing. Petře Novákové, PhD. za cenné připomínky a rady při vypracování bakalářské práce.
OBSAH ZADÁNÍ PROHLÁŠENÍ PODĚKOVÁNÍ ABSTRAKT ÚVOD...............................................................................................................................9 1. PROBLEMATIKA OCHRANY VODNÍCH ZDROJŮ POVRCHOVÝCH VOD............................................................................................................................10 1.1 Ochrana vod – základní pojem ...................................................................10 1.2 Vodoprávní legislativa................................................................................10 1.3 Principy ochrany vod..................................................................................12 1.4 Zemědělské riziko změn v jakosti vody .....................................................13 1.5 Monitoring jakosti povrchových vod .........................................................13 1.6 Standardní metody hodnocení jakosti povrchových vod............................14 2. CHARAKTERISTIKA VODNÍHO ZDROJE – VODÁRENSKÁ NÁDRŽ KRUŽBERK..............................................................................................................16 2.1 Vývoj koncepce vodního díla .....................................................................16 2.2 Charakteristika vodního díla.......................................................................17 2.2.1 Hlavní hráz ........................................................................................17 2.2.2 Funkční objekty .................................................................................18 2.2.3 Úchytná hráz Lobník .........................................................................18 2.2.4 Nádrž .................................................................................................20 2.2.5 Tlaková štola......................................................................................20 2.3 Účel vodního díla........................................................................................20 2.4 Hlavní ohrožení nádrže...............................................................................21 3. POPIS PŘÍRODNÍCH A HOSPODÁŘSKÝCH PODMÍNEK V POVODÍ NAD VODÁRENSKOU NÁDRŽÍ ..........................................................................22 3.1 Charakteristika povodí Odry ......................................................................22 3.1.1 Územní působnost .............................................................................22 3.2 Charakteristika přírodních podmínek .........................................................22 3.2.1 Geografie a geomorfologie ................................................................22 3.2.2 Klimatické poměry ............................................................................23 3.2.3 Geologické poměry............................................................................23 3.2.4 Hydrologické poměry ........................................................................23 3.3 Charakteristika hospodářských podmínek..................................................25 3.3.1 Zemědělství .......................................................................................25 3.3.2 Průmysl ..............................................................................................25 3.3.3 Doprava .............................................................................................26 3.3.4 Životní prostředí ................................................................................26 4. DOKUMENTACE STÁVAJÍCÍ OCHRANY VODNÍHO ZDROJE ..................27 4.1 Režim ochranných pásem v povodí Odry...................................................27 4.2 Počátky hygienické ochrany nádrže Kružberk ...........................................27 4.3 Rozšiřování hygienické ochrany nádrže Kružberk.....................................28 4.4 Revize OP ...................................................................................................29 4.5 Rozdělení OP..............................................................................................30
5. ZÁVĚR ......................................................................................................................31 SEZNAM LITERATURY............................................................................................32 SEZNAM PŘÍLOH.......................................................................................................33 PŘÍLOHY
ABSTRAKT Cílem této bakalářské práce bylo zpracovat literární rešerše, týkající se problematiky ochrany vodních zdrojů povrchových vod, kde byly vymezeny základní pojmy spojené s danou problematikou, vodní zákon, principy ochrany, zemědělské riziko snižující kvalitu vod, monitoring a hodnocení jakosti povrchových vod. V následující části byla popsána vodárenská nádrž Kružberk – charakteristika, účel vodního díla a hlavní ohrožení nádrže. Následoval popis přírodních a hospodářských podmínek v povodí nad vodárenskou nádrží. Dále byla uvedena dokumentace stávající ochrany vodního zdroje – původní PHO a následující revize OP.
ABSTRACT The aim of final work was to elaborate the literary thesis. At first were specify the definitions concerning problematics of water source protection in view of surface water, water law, protection principles, farm risks leading to lowering of water quality, monitoring and surface water quality assessment. In the following section of work was described the dam reservoir Kružberk – charakteristics, purpose of hydroengineering structure and main risks of water reservoir. Attention was paid to description of nature and economic conditions in river-basin above the dam. In work were presented documentations relating to existing water source protection – original zones of hygienic protection and consecutive checks of protective zones.
KLÍČOVÁ SLOVA Ochrana vod Ochranná pásma Pásma hygienické ochrany Vodárenská nádrž
ÚVOD Voda na naší zeměkouli, i v jejím ovzduší, je základním předpokladem pro vznik a udržení života a to nejen lidí a zvířat, ale i vegetace. Rozvojem stále se zvyšující životní úrovně, vznikají kvalitní technologie na větší úsporu vody, ale zároveň roste počet zdrojů znečištění. Tím roste potřeba vody. Voda je důležitou složkou přírodního bohatství, se kterou se musí odpovědně hospodařit. Je obsažena ve všech přírodních hmotách, jak minerálech, horninách, tak i v živé hmotě. Jako jedna z mála hmot na Zemi se vyskytuje ve všech fyzikálních skupenstvích – plynném, kapalném i pevném. Voda se stále více stává strategickou surovinou, která limituje rozvoj jednotlivých regionů i celých geografických oblastí. Opatřit pro potřeby společnosti dostačující množství pitné vody ve vyhovující jakosti, v optimálním časovém rozložení a v místě požadované potřeby, je úkolem vodárenství jakožto součástí vodního hospodářství. Jako zdroj pitné vody slouží voda podzemní a povrchová. Podzemní voda je svými vlastnostmi a složením vhodnějším zdrojem pitné vody, avšak zásoby této vody jsou omezené a proto se pozornost soustřeďuje stále ve větší míře na využívání vod povrchových jako zdroje pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Požadavky na pitnou vodu, rozsah a četnost její kontroly jsou stanoveny ve Sbírce zákonů Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR 375/2000, která vyšla v září roku 2000.
1. PROBLEMATIKA OCHRANY VODNÍCH ZDROJŮ POVRCHOVÝCH VOD Povrchové vody jsou všechny vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu. Dělí se na vody kontinentální a vodu mořskou. Kontinentální povrchové vody jsou jednak tekoucí (vodní toky) a jednak stojaté (jezera, nádrže, rybníky). Podle užití tekoucích vod se rozlišují toky vodárenské (voda je po úpravě určena pro pitné účely) a ostatní (obecně užitné), určené pro průmyslové účely, chov ryb, závlahy, rekreační účely aj. (Pitter, 1999). Základní charakteristikou vody je její dynamika, která probíhá ve dvou prostředích – oběh vody v přírodním prostředí a oběh vody v uživatelských systémech. Jakost povrchových vod přitom ovlivňují zásadním způsobem bodové znečištění (objekty, budovy, hnojiště, případně skládky), plošné znečištění (zemědělské a lesnické hospodářství, rybářské a rekreační využívání velkých vodních ploch, myslivost) a liniové znečištění ( kanalizace, železnice, silnice, terénní úpravy).
1.1 Ochrana vod – základní pojem Ochrana vod je termín, který zavedl poprvé zákon o Vodách č. 138/1973 Sb.. Tento zákon vycházel z toho, že úkolem vodního hospodářství není jen zabezpečení, krytí potřeby vod, ale také chránit zdroje vodních zásob z hlediska jejich vydatnosti a jakosti. Vodní zdroje – vodárensky využívané zásoby vod ( povrchové i podzemní), které lze použít pro uspokojení potřeb člověka ( z. č. 254/2001 Sb.). Vodní útvar – je vymezitelné významné soustředění povrchových nebo podzemních vod v určitém prostředí charakterizovaném společnou formou jejich výskytu nebo společnými vlastnostmi vod a znaky hydrologického režimu. Vodní útvary jsou přirozené a umělé, které jsou vytvořené lidskou činností ( z. č.254/2001 Sb.).
1.2 Vodoprávní legislativa Po roce 1990 bylo třeba provést důležité změny týkající se vodních zdrojů. Snaha o optimalizaci ochranných opatření v zájmu ochrany vodních zdrojů, ustanovení o vyvlastnění nebo nuceném omezení vlastnických práv ve veřejném zájmu a další problémy vedly k novelizaci vodního zákona, nejprve tzv. malou novelou č. 14/1998 Sb., později k přijetí novelizovaného celého zákona č.254/ 2001 Sb., který byl schválen v červnu 2001 a účinnosti nabyl 1.1.2002.
Současná legislativa v České republice rozděluje ochranu vod do 3 základních forem, na ochranu obecnou, zvláštní a speciální, přičemž ochrana obecná a zvláštní vyplývá ze zákona. Pouze speciální ochrana vodních zdrojů je nad rámec ochrany ze zákona. Obecná ochrana vod – vyplývá ze všech obecně platných a závazně právních ustanovení, která musí dodržovat každý a vždy. Jsou dána určitými ustanoveními předpisů v oblasti vodního hospodářství, ale současně i dalšími právními předpisy, a to i z jiných oblastí a resortů, jako například stavební zákon, zákon o ochraně přírody a krajiny, zákon o ochraně ŽP, odpadové hospodářství, ochrana půdního fondu atd. Zvláštní ochranou vod – se rozumí ochrana konkrétní oblasti, která pro své přírodní podmínky tvoří významnou přirozenou akumulaci vod. Vláda je nařízením vyhlašuje za chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV). Speciální ochrana vod – je určitou nadstavbou nad ochranou ze zákona (tedy nad obecnou a zvláštní). Má za úkol zajistit ochranu vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti u těch vod, které slouží jako vodní zdroje. V praxi se jedná o pojem „speciální ochrana vodních zdrojů“. Za tento typ ochrany lze považovat ochranná pásma vodních zdrojů. Ochranná pásma vodních zdrojů K ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou s průměrným odběrem více než 10 000 m3 za rok stanoví vodoprávní úřad ochranná pásma. Vyžadují-li to závažné okolnosti, může vodoprávní úřad stanovit ochranná pásma i pro vodní zdroje s nižší kapacitou, než je uvedeno v první větě. Vodoprávní úřad může ze závažných důvodů své rozhodnutí o stanovení ochranného pásma též změnit, popřípadě je zrušit (z.č. 254/2001 Sb.). V současné době existuje dvojí možná ochrana vodních zdrojů. V oblastech, kde neproběhly revize pásem podle nových předpisů, jsou stále v platnosti stávající pásma hygienické ochrany (PHO), která reprezentují tzv. plošnou ochranu. Revidovaná ochranná pásma (OP) vodních zdrojů reprezentují ochranu diferencovanou (zonální), založenou na podrobné diagnostice území.
PHO (pásma hygienické ochrany) – dle původního zákona o vodách č. 138/1973 Sb. Pásma se stanovila ve spolupráci s orgány hygienické služby na 3 stupně: -
pásma 1. stupně,
-
pásma 2. stupně ( rozdělena na vnitřní a vnější),
-
pásma 3. stupně ( u povrchových zdrojů pitné vody).
OP (ochranná pásma) – dle nového vodního zákona č. 254/2001 Sb. v platném znění se dělí na 2. stupně: - pásma 1. stupně, která slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení, - pásma 2. stupně, která slouží k ochraně vodního zdroje v územích stanovených vodoprávním úřadem tak, aby nedocházelo k ohrožení jeho vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti. V současné době existuje v praxi PHO i OP, novelou nedošlo ke zrušení PHO.
1.3 Principy ochrany vod Vývoj legislativy v oblasti ochrany vod v posledních letech vyvolal potřebu přehodnocení a revize stávajících pásem hygienické ochrany povrchových a podzemních vod. Ochrana jakosti povrchových vod z hlediska plošného zemědělského znečištění je ve velké míře orientována na omezení průniku biogenních látek půdním profilem a na omezení eroze v povodí. Rozdílná mocnost půdního pokryvu, skeletovitost, zrnitostní složení, svažitost, rozdílný vodní režim, vybudované odvodňovací systémy ovlivňují zcela zásadně míru ohrožení jakosti vod v povodí. Proto je potřeba k jednotlivým plochám přistupovat diferencovaně a navrhovat rozdílný způsob využívání pozemků. Ten by měl být uplatňován v nejzranitelnějších lokalitách povodí, v tzv. zónách diferencované ochrany půdy a vody. Ty byly implementovány do nového systému OPVZ a nového systému ochrany půdy a vody. Platná vyhláška MŽP ČR č. 137/1999 Sb., stanovuje seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů. Ochrana vodních zdrojů je především řešena z hlediska významu vodního zdroje a z hlediska potenciálních zdrojů kontaminace, dle možného rizika znečištění vodního zdroje s přihlédnutím k prostředí výskytu vodního zdroje.
1.4 Zemědělské riziko změn v jakosti vody Velká většina povrchových vodních zdrojů je v převážné míře lokalizována v zemědělsko – lesní krajině a tím je dáno i to, že zdroje znečištění ze zemědělské výroby představují ve valné většině případů nejvyšší riziko možného ohrožení povrchových, ale i podzemních vodních zdrojů. Povrchové vody mohou být kontaminovány ze zemědělské výroby v široké škále látek, jak biogenních, tak i xenobiotických. Nejvážnější nebezpečí dnes představují dusičnany a fosfor, těžké kovy, pesticidy. Pro ochranu vod před těmito kontaminanty ve většině případů platí vždy stejné principy ochrany půdy a krajiny. Vedle znečištění způsobené smyvy organických hnojiv dešťovými srážkami, po rozvozu kejdy nebo hnoje na umrzlou půdu, jsou nejvážnějším zdrojem znečištění velkokapacitní vepříny s produkcí kejdy. Příčinou plošného znečištění je používání umělých hnojiv, dále erozní smyvy půdy v důsledku narušení původních poměrů v krajině, zejména rozoráním mezí a vytvořením velkoplošných, ničím neregulovaných územních celků. Zmírnit znečištění způsobené nebo vyvolané dusičnany ze zemědělství je cílem Nitrátové směrnice č. 91/676/EEC, která je určena k ochraně povrchových a podzemních vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů. Požadavky nitrátové směrnice: 1) monitoring jakosti vody ( analýzy) 2) vymezení zranitelných oblastí 3) vypracování zásad správné zemědělské praxe 4) vytvoření akčního plánu, který je 4- letý, potom následné vyhodnocení Mezní hodnota: 50 mg/l , pokud je naměřena vyšší hodnota, lokalita je zařazena do zranitelné oblasti.
1.5 Monitoring jakosti povrchových vod Jedním ze základních předpokladů hospodaření s vodou v ČR je nepřetržité sledování, ukládání a vyhodnocování hydrologických prvků, které charakterizují stav vodních zdrojů. Monitorované údaje slouží jednak jako podklad pro rozhodování
v reálném čase a jednak k režimovému hodnocení pro koncepční účely. Monitoringem povrchových vod v celostátním rozsahu je podle zákona č. 254/2001 Sb. o vodách ve znění pozdějších předpisů pověřen Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). Odborně zpracovává a vyhodnocuje výsledky měření, vytváří a spravuje k tomu potřebné databáze. Spolupracuje na evidenci zásob a jakosti povrchových vod. Jedním z významných výsledků tohoto monitoringu je předpovědní služba při ochraně před povodněmi. Další monitorovací systémy provozují pro své potřeby správci povodí. V povodích menších vodních toků zajišťují monitorovací činnost jejich správci, tzn. Zemědělská vodohospodářská správa a státní podnik Lesy ČR. Také správci řady vodních děl jako jsou některé vodárenské společnosti a různé energetické závody si opatřují potřebné provozní údaje z vlastních monitorovacích systémů. Některé účelové monitoringy zabezpečují Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.M., Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd, Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Česká inspekce životního prostředí, orgány hygienické služby, katedry různých vysokých škol, podniky, které se transformovaly z bývalých společností Vodovodů a kanalizací a dále také specializované podniky.
1.6 Standardní metody hodnocení jakosti povrchových vod Metody hodnocení jakosti vodních toků se obvykle koncentrují na hodnocení stavu jakosti vody a vyjádření antropogenní zátěže. V praxi jsou většinou uplatňovány dvě hlavní metody: 1.hydrochemická – sledování fyzikálních, chemických a biochemických vlastností vody, 2.hydrobiologická – založena na využívání schopnosti živých organizmů odrážet stav a změny jakosti vody (www.integrace.cz). Cílem hydrochemického hodnocení je stanovit míru přítomnosti sledovaných látek ve vodě v určité lokalitě v daném okamžiku. Jedná se o bodové hodnocení jakosti povrchových vod. K základním hydrochemickým parametrům patří pH, rozpuštěné a nerozpuštěné látky, konduktivita, množství kyslíku, sloučeniny dusíku a fosforu, biochemická a chemická spotřeba kyslíku a další. S rozvojem techniky a analytických
metod neustále dochází k růstu počtu sledovaných parametrů, například v kategorii těžké kovy nebo specifické organické látky (orientační přehled hodnocených parametrů je uveden v tabulce 1). Hydrochemická metoda je nezastupitelná při hodnocení jakosti vody využívané pro pitné a užitné účely a sledování vlivu zdrojů znečištění. V případě hydrochemického monitoringu je nutné provádět opakované odběry vody a jejich laboratorní rozbory. Biologické hodnocení kvality vody vychází z pozorování takzvaných biomonitorů, tedy organizmů, které odrážejí stav a změny jakosti povrchových vod. Biomonitory charakterizují průměrnou hodnotu stavu jakosti. Díky mobilitě organizmů vypovídají výsledky biologických analýz o delším úseku vodního toku. Mají rovněž delší vypovídající schopnost, což znamená, že není nutné provádět pravidelné opakované odběry jako u hydrochemických parametrů. Ze získaných výsledků lze zjistit, jakého stupně dosahuje znečištění příslušného úseku vodního toku. Pomocí hydrobiologických metod však v žádném případě není možné určit, které znečišťující látky jsou ve vodě přítomné. Biologické hodnocení jakosti vody má nezastupitelnou roli tam, kde stojí v popředí ekologické aspekty hodnocení jakosti vody. Tab.1 Orientační přehled sledovaných ukazatelů jakosti vod (www.integrace.cz)
Fyzikální a fyzikálněchemické ukazatele
Chemické a biochemické ukazatele
jednotlivé ukazatele
teplota, hustota, pH
skupinové ukazatele
rozpuštěné a nerozpuštěné látky, konduktivita
jednotlivé ukazatele
kyslík, amoniak, dusitany, dusičnany, fosfor, chlorid, calcium, magnesium, těžké kovy, tensidy
skupinové ukazatele
BSK5, ChSK
saprobní
saprobní index
biotické
BBI
další ukazatele
index diversity, trofický systém
Biologické ukazatele
Klasifikace jakosti povrchových vod Slouží ke srovnání jakosti povrchových vod z různých míst v různém čase. Je základním způsobem hodnocení výsledků kontroly jakosti vody z obecného ekologického hlediska. Tekoucí povrchové vody se podle ČSN 75 7221 zařazují do 5 tříd: I. třída: neznečištěná voda II. třída: mírně znečištěná voda III. třída: znečištěná voda IV. třída: silně znečištěná voda V. třída: velmi silně znečištěná voda
2. CHARAKTERISTIKA VODNÍHO ZDROJE – VODÁRENSKÁ NÁDRŽ KRUŽBERK Údolní nádrž Kružberk je první nádrží vybudovanou v povodí Odry na řece Moravici. Její výstavba probíhala v letech 1948 – 1955. Plocha povodí nádrže je 567 km2. Plocha povodí Odry je 6252 km2. Účel nádrže je vodárenský.
2.1 Vývoj koncepce vodního díla Výstavba byla zdůvodněna potřebou zlepšení průtoků pro krytí potřeb provozní vody v ostravském průmyslu, zadržením velkých vod, využitím vodní síly, závlahou luk v údolí Moravice a Opavy a pro případné převádění vody do nádrže u Spálova. Během stavby bylo nutno změnit původní účel, neboť růst nároků na pitnou vodu a nedostatek podzemních zdrojů si vynutil použití kružberské nádrže k účelům vodárenským. Hlavním účelem pak bylo opatřit užitkovou vodu pro ostravský průmysl a zajistit zdroj pitné vody pro zásobení obcí v opavské oblasti a pro město Ostravu (viz příloha č.3). Až v roce 1951 bylo rozhodnuto, že přehrada u Kružberka bude především zdrojem pitné vody, poněvadž to byl jediný zdroj, který zaručoval jak potřebné množství vody, tak i její kvalitu. V současné době je Kružberk vodárenská nádrž dle vyhlášky 137 / 1999 Sb.
2.2 Charakteristika vodního díla Nádrž na Moravici u Kružberka je první ústřední zdroj ostravského oblastního vodovodu. Celkový objem nádrže činí 35,564 mil.m3 s hladinou na kótě 431,50 m.n.m. Tab. 2 Rozdělení celkového objemu nádrže kóta
objem
prostor stálý
414,00 m.n.m.
4,018 mil.m3
prostor zásobní
428,70 m.n.m.
24,035 mil.m3
prostor retenční
431,50 m.n.m.
7,511 mil.m3
Nad hlavní nádrží je úchytná nádrž na pravostranném Lobnickém potoce s celkovým prostorem 1,29 mil.m3. Pod vodní elektrárnou v Podhradí je umístěna vyrovnávací nádrž se zásobním prostorem 92,000 m3 (viz mapa v příloze č.4). 2.2.1 Hlavní hráz Voda je hrazena betonovou tížní hrází, provedenou v protivodním oblouku o poloměru 450 m. Přehradní zeď tvoří 22 bloků, z nichž je pět přelivných a dva manipulační. Délka hráze v koruně je 280 m a max. výška od základu po korunu 41 m. V levobřežním manipulačním bloku jsou provedeny základové výpusti, v pravobřežním manipulačním bloku je umístěn původní vodárenský odběr. Přehradní zeď má na návodní straně sklon 1 : 0,05 a na vzdušné straně 1 : 0,75. Je založena na zdravém skalním podloží z břidlice a droby. Podloží je utěsněno injekční clonou na hloubku 25 – 30 m ( Povodí Odry, podnik pro provoz a využití vodních toků v Ostravě). V přehradní zdi 2 – 6 m nad základovou spárou probíhá injekční základová štola, která slouží ke kontrole průsaků, vztlaků v drénech a ke kontrole deformací bloků. Pod přelivy mezi funkčními bloky je kontrolní chodba, v níž je osazeno rozmrazovací zařízení, rozvedené do tří etáží návodního líce přelivné plochy (viz obr.1).
2.2.2 Funkční objekty Uprostřed hráze je pět přelivných bloků, oddělených od sebe pilíři. Koruna přelivu a celá přelivná plocha je opevněna žulovými kvádry. Za korunou přelivu jsou segmentové uzávěry, ovládané ze strojoven na mezilehlých pilířích. Kapacita přelivu je dimenzována na převedení tisícileté povodně. Pod přelivnými bloky je proveden vývar o šířce 60 cm, hloubce 2, 6 m a délce 28,7 m. Základové výpusti jsou umístěny v manipulačním bloku levého břehu. Sestávají se ze dvou ocelových potrubí profilu 1800 mm. Vtok do potrubí je hrazen tabulovými uzávěry, obsluhovanými ze strojovny na koruně hráze. Průtoková množství základových výpustí regulují dva segmentové uzávěry. Pod regulačními uzávěry je vývar o hloubce 3,5 m. Mezi oběma vývary je dělicí betonová zeď. U obou břehů nad vývary jsou provedeny opěrné zdi a obloženy kyklopským zdivem. V manipulačním bloku pod pravým břehem je vybudován vodárenský odběr o dvou potrubích profilu 1000 mm s možností odběru vody z nádrže ze tří horizontů. Průtoky z nádrže jsou měřeny v regulované části koryta Moravice na stanici pod hrází s dálkovou registrací do domku hrázného. Úchytná hrázka v hlavní nádrži byla vybudována v zájmu ochrany staveniště před povodněmi během roku 1951 asi 1,3 km nad hlavní hrází o výšce 9 m a objemu cca 2 mil. m3. Hráz byla postavena z lomové skrývky na odhumusovaném základu z hlín a štěrků. Hráz byla zachována a je určena k těmto účelům: ( Povodí Odry, podnik pro provoz a využití vodních toků v Ostravě) 1. zachytit kal a při povodňových průtocích kalový proud v nádrži a tím zajistit dobrou jakost odebírané vody pro vodárenské účely, 2. v době oprav spodních výpustí a čištění přehradních prostoru udržet alespoň minimální zásobu vody. 2.2.3 Úchytná hráz Lobník Na Lobnickém potoce, pravostranném přítoku Moravice, je postavena hráz, oboustranně zatápěná vodou. Jejím účelem je převedení státní silnice Budišov – Lesy
přes Lobnický potok, předčištění vody pro hlavní nádrž a zachycení splavenin z povodí Lobníku. Sypaná zemní hráz má délku v koruně 210 m, výšku 16 m a šířku 9 m. Podloží hráze tvoří aluviální a deluviální štěrky, které jsou uloženy na zvětralé, místy pevné břidlici. Svahy údolí jsou zčásti překryty sutí. Zemní hráz je provedena z navětralých suťových břidlic, promísených hlínou. Návodní a vzdušný líc má sklon 1 : 3 až 1 : 1,5 a je zpevněn kamennou rovnaninou o tloušťce 80 cm. Pod rovnaninou je proveden na návodní straně dvouvrstvý a na vzdušné straně jednovrstvý filtr. Základy hráze jsou odvodněny kamennými trativody s vyústěním do kamenného záhozu na patě hráze ( Povodí Odry, podnik pro provoz a využití vodních toků v Ostravě). K vypouštění nádrže slouží dvě základové výpusti, založené pod dnem základu hráze. Za vtokem je vybudována výpustná věž s ovládacími mechanismy tabulových uzávěrů. Velké vody jsou převáděny betonovým bezpečnostním přelivem a skluzem o kapacitě 90 m3/s do hlavní nádrže.
Obr.1 Příčný řez hrází (www.pod.cz)
Popis obrázku: 1. tabulový uzávěr 2. segmentový uzávěr 3. zavzdušnění 4. injekční štola 5. břidlice 2.2.4 Nádrž Vodní nádrž, vytvořená přehradní hrází, zasahuje do údolí řeky Moravice v délce cca 8 km a do údolí pravostranného přítoku Lobník v délce cca 1,5 km. Maximální šířka záplavy je asi 500 m a hloubka vody v nádrži 31 m. Zátopová plocha činí 287 ha (Povodí Odry, podnik pro provoz a využití vodních toků v Ostravě). 2.2.5 Tlaková štola Odběr vody z nádrže pro úpravnu vody a elektrárnu v Podhradí se provádí tlakovou štolou, která má kruhový profil 240 cm, je dlouhá 6,732 m a je dimenzována na průtok 9 m3/s. Elektrárna je umístěna na pravém břehu řeky Moravice v Podhradí pod komorou koncových uzávěrů tlakové štoly. Objekt elektrárny má čtvercový půdorys o straně 15,60 m. V objektu je instalována jedna Francoisova turbina o maximálním výkonu 4,23 MW. Jez vyrovnávací nádrže je situován pod elektrárnu v Podhradí. Voda v nádrži je hrazena zemním jezovým tělesem a objektem základové výpusti s průtočnou elektrárnou.
2.3 Účel vodního díla Původní záměr převážně energetického využití průtoků Moravice, byl přes úvahu o zlepšení průtoků pro zásobení ostravského průmyslu vodou, s ohledem na rostoucí potřeby pitné vody změněn na využití pro vodárenské účely. Po vybudování výše ležící nádrže Slezská Harta s níž nádrž Kružberk úzce spolupracuje v kaskádě, plní následující úkoly:
1. zajištění dodávky surové vody pro vodárnu v Podhradí v dostatečném množství i kvalitě, 2. zlepšování průtoků na Moravici, Opavě a Odře, 3.
vytvoření lepších podmínek pro život v tocích a umožnění průmyslových odběrů z nich,
4. doplňkově je také na nádrži vyráběna ve dvou elektrárnách el. energie, 5. významnou funkcí kaskády je povodňová ochrana, nádrže jsou připraveny snížit stoletou vodu z 257 m3/s na 50 m3/s.
2.4 Ohrožení nádrže Nádrž Kružberk slouží k vodárenským účelům, proto je kvalita vody neustále předmětem sledování. Už v minulosti se zaváděla opatření pro její zlepšení. V povodí Odry byla rozvinuta zemědělská výroba, která společně s většími městy nacházejícími se v povodí, nepříznivě ovlivňovala kvalitu vody v nádrži. Hlavním zdrojem znečištění byly dusičnany, jejichž hodnota byla trvale překračována dle ČSN od roku 1974. V letech 1964 a 1965 Ostravské Vodárny a kanalizace dokonce uvádí, že vodu odebíranou z nádrže není možno upravit na vodu pitnou ve smyslu ČSN. Dle jejich měření odebíraná voda měla horší kvalitu než voda přitékající do nádrže. Dalším problémem byl fosfor a další biogenní prvky, pocházející především ze zemědělské výroby. Podíl plošného znečištění byl v celkové výši 80 %, což tehdy stanovila „Studie čistoty řeky Moravice“(1968). Tato studie formulovala nápravná opatření – snížit únik zemědělských látek do povrchových toků, zamezit obohacování povrchových vod živinami a jejich znečišťování ze zemědělsky obdělávaných pozemků, omezovat obohacování říční vody biogenními prvky (N, P), kontrolovat čistírny odpadních vod (podnik pro provoz a využití vodních toků v Ostravě). Největším problémem současnosti na úpravně vod v Podhradí, kde je surová voda přiváděna potrubím přímo z přehrady, je nadměrný výskyt řas a sinic, které zhoršují organoleptické vlastnosti vody a působí problémy při úpravě vod a to především v letních měsících. Dalším problémem je smyv půdních částic z okolních pozemků, různé naplaveniny a nerozložené zbytky organické hmoty. Sledování posledních let ukazuje, že se množství dusičnanů již stabilizovalo a to především dosáhnutím odpovídající hospodářské činnosti v povodí. Avšak i nadále je potřeba sledovat
chemismus vodárenské nádrže Kružberk, především zabránit přísunu hromadění biogenů N a P, které mohou vést k postupné eutrofizaci a zhoršování většiny parametrů dobré kvality vody v nádrži.
3. POPIS PŘÍRODNÍCH A HOSPODÁŘSKÝCH PODMÍNEK V POVODÍ NAD VODÁRENSKOU NÁDRŽÍ 3.1 Charakteristika povodí Odry 3.1.1 Územní působnost Státní podnik Povodí Odry se sídlem v Ostravě spravuje významné vodní toky a důležitá vodní díla na území, které přináleží k úmoří Baltského moře a má plochu 7 246 km2. Z české plochy povodí Odry, o rozloze 6 252 km2 (86%) patří k severní Moravě a Slezsku a po stránce správního členění spadá do dvou krajů – Moravskoslezského a Olomouckého (viz příloha č.2). Ve správě Povodí Odry, s.p., jsou vodní toky v celkové délce 5925 km, z toho vodohospodářsky významné jsou toky v délce 1112 km. Podnik spravuje řadu vodohospodářských objektů [8 údolních nádrží, 520 km úprav vodních toků, 151,6 km ochranných hrází, 2 rybníky, 81 jezů, 13,1 km převodů vody a celkem 58 malých vodních elektráren] (www.pod.cz).
3.2 Charakteristika přírodních podmínek 3.2.1 Geografie a geomorfologie Nízký Jeseník představuje velkou geomorfologickou jednotku, omezenou z převážné části výraznými svahy vůči okolnímu reliéfu. Na severu je ohraničen Slezskou nížinou, na východě Ostravskou pánví a Moravskou branou, na jihu Hornomoravským úvalem a na západě výrazným svahem Hrubého Jeseníku. Jako celek je Nízký Jeseník výraznou, mírně ukloněnou krou, jejíž povrch v západní části dosahuje nadmořských výšek až 800 m.n.m. Nízký Jeseník se rozčleňuje na několik menších geomorfologických jednotek: Brantická vrchovina, Stěbořická pahorkatina, Bruntálská vrchovina, Slunečná vrchovina, Domašovská vrchovina, Vítkovská vrchovina, Oderské vrchy a Tršická pahorkatina.
Díky sopečné činnosti na území Nízkého Jeseníku byl během třetihor v důsledku horotvorných procesů Nízký Jeseník vyzdvižen, zatímco oblast Hornomoravského úvalu a Kladska se propadla. Vzniklé zlomy zemské kůry pak umožnily sopečnou činnost a vytvořily se tak nejmladší sopky v Česku: 1. Červená hora 2. Velký Roudný 3. Malý Roudný 4. Uhlířský vrch 5. Venušina sopka 3.2.2 Klimatické poměry Podnebí oblasti je ovlivněno nadmořskou výškou, konfigurací terénu i charakterem vegetace. Průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 3–6˚C. Rozmezí srážek se pohybuje od 700 – 1500 mm ročně, průměrný roční úhrn srážek je 825 mm. 3.2.3 Geologické poměry Geologicky tvoří Nízký Jeseník jednotný celek, který je budován především horninami moravskoslezského kulmu. Horniny moravskoslezského kulmu, které tvoří převážnou většinu oblasti, náleží k horninám sedimentárním. Jsou zde především: 1. slepence, v různém stupni opracování, 2. droby, 3. jílové břidlice. Nejhojněji se vyskytujícím minerálem v oblasti je křemen (SiO2), někdy jako krystalovaný, často s hojnou zelenavou odrůdou prasemem. Z nerudných minerálů jsou hojné karbonáty (dolomit, ankerit a kalcit), méně baryt a živce. Z rudních primárních minerálů je zastoupen chalkopyrit spolu s pyritem, galenitem a sfaleritem. 3.2.4 Hydrologické poměry Oblast povodí Odry patří k exponovaným územím,na němž je soustředěna významná sídelní a průmyslová aglomerace. Hustota osídlení a průmyslová výroba jsou v něm nadprůměrné, zatímco přirozená vodnatost říční sítě je hluboce podprůměrná. Sklon
beskydských toků je zhruba dvojnásobný proti tokům jesenickým a tato okolnost se projevuje na říční síti účinky při odtoku velkých vod, kdy podstatně kratší beskydské přítoky jsou zpravidla větším zdrojem povodňových problémů, než toky na jesenické straně (Němec, Hladký, 2006). Na oblast povodí Odry dopadá průměrně ročně přes 5,1 mld. m3 srážek, průměrný roční srážkový úhrn dosahuje 825 mm (Němec, Hladký, 2006). Povodí má vzhledem ke svému hlavnímu toku, řece Odře, mírně nesymetrický tvar. Převažující plochu (téměř 70 %) vytváří povodí jesenických přítoků. Levostranný přítok Odry- řeka Opava – je co do délky i plochy povodí se svým přítokem řekou Moravicí větší řekou, než řeka Odra nad soutokem s Opavou a dosahuje i většího průměrného průtoku. Pravostranné beskydské přítoky Ostravice a Olše , dotvářející pětici hlavních toků povodí, jsou sice poněkud menší, ale vodnatější a mají výrazný vliv na celkový hydrologický režim Odry. Hlavním a nejvýznamnějším tokem povodí je řeka Odra, do které se vlévají její hlavní přítoky Opava, Ostravice a Olše. Celková plocha jejího povodí k místu, kde opouští území ČR, činí 4721 km2 a je v něm evidováno asi 330 vodních toků s plochou povodí nad 10 km2 o celkové délce 3161 km. Požadavky na vodní zdroje Zdejší region je na vodu poměrně chudý, a to se týká jak zdrojů povrchových, tak i těch podzemních. V centru oblasti, v ostravské aglomeraci, vazba průmyslu na zdroje vodních toků a soustavu jejich náhonů vystačila přibližně do konce 40.let 20. století. Obdobně tomu bylo i s vodou pitnou. Předchozí její zdroje, které začaly být budovány v posledním desetiletí 19. století a zásobovaly obyvatelstvo většinou z podzemních horizontů, postupně přestaly stačit a vývoj v polovině minulého století ukázal, že bude třeba orientovat se na umělé akumulace povrchových vod, na údolní nádrže. Po 2. světové válce dochází v povodí Odry k mohutnému rozmachu jejich výstavby. Ty spolu s dalšími vodohospodářskými prvky časem vytvořily Vodohospodářskou soustavu povodí Odry.
3.3 Charakteristika hospodářských podmínek 3.3.1 Zemědělství Vzhledem k vysoké nadmořské poloze je povodí nad vodárenskou nádrží zemědělská podhorská oblast, zaměřená na chov skotu s výrazným zastoupením odchovu mladého dobytka. Podmínky jsou zde méně příznivé pro rostlinou výrobu, hlavní zemědělské druhy pěstované v oblasti jsou sadbové brambory, ojediněle obilniny a len. V povodí převládají louky a pastviny a vysoké zalesnění ( 45 %). Poměrně jednotné a málo pestré podloží kulmu a pokryvy sprašových hlín spolu s vyrovnaným terénem a klimatem vedly k jednodušší diferenciaci půdních vlastností. Převládají mezotrofní kambizemě a kambizemě pseudoglejové až pseudogleje.Půdní profil je středně hluboký až hluboký s příznivým prohumózněním podpovrchových horizontů. Zrnitostně jsou půdy hlinitopísčité se skeletem. Na pískovcích vznikají chudší typy písčitých půd (Demek, 1992). 3.3.2 Průmysl Od 19. století kraj patřil a také v současnosti patří mezi nejdůležitější průmyslové regiony střední Evropy. Jeho zaměření hospodářské činnosti – odvětvová struktura – však dnes přináší nemalé problémy související s restrukturalizací tohoto regionu, s řešením ohniska sociálních problémů zejména spojených s výší nezaměstnanosti související s omezením těžby uhlí a těžkého průmyslu. Větší část Moravskoslezského kraje se již za dob Rakouska-Uherska stala jednou z nejdůležitějších průmyslových oblastí. Jádrem je ostravsko-karvinská průmyslová a těžební pánev, jejíž industrializace byla úzce spojena s využíváním místního nerostného bohatství, zejména kvalitního koksovatelného černého uhlí a s navazujícím rozvojem těžkého průmyslu a hutnictví. Nachází se zde celostátní centrum hutní výroby, současně je zde soustředěna i těžba černého uhlí téměř celé produkce ČR, i když dochází k poklesu vytěženého množství. Vedle těchto tradičních odvětví se dále prosazuje výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody, výroba dopravních prostředků a výroba chemických látek, přípravků, léčiv a chemických vláken.
3.3.3 Doprava Pro dopravní obslužnost během stavby nádrže byla vybudována příjezdová cesta od železniční stanice Svatoňovice, která se po dokončení stavby stala součástí dálkového spoje II. třídy Odry – Horní Benešov, vedoucí přímo po hrázi. Stavba silnice začala v listopadu 1948 a do provozu byla uvedena v polovině roku 1951. V roce 1952 byla navržena stavba zemní hráze, která vytvořila samostatnou manipulovatelnou přednádrž a po koruně převedla náhradní silnici mezi Kerharticemi a Lesy (Herčivald). Lesní cesta přehrada – Milíře je náhradou za cestu, která vedla údolím a sloužila k odvozu dřevní hmoty ze zalesněných svahů údolí (Čermák, 1969). 3.3.4 Životní prostředí Obcí Kružberk prochází hranice přírodního parku Moravice, významné velkoplošné přírodní rezervace v ČR. Přírodní park Moravice je se svými 14 250 ha největším chráněným územím na Opavsku. Nachází se v kaňonovitém údolí, které je ojedinělým geomorfologickým útvarem se specifickou flórou a faunou. Je to poslední zbytek přirozené krajiny Východních Sudet s celou řadou zajímavých přírodních fenoménů. Byl vyhlášen 1.9. 1994. Základem parku byly dvě státní přírodní rezervace rozkládající se na pravém břehu řeky - Valach (17 ha) a Kaluža (57 ha). I po zásazích člověka se zde na mnoha místech udržela přírodní struktura lesů - bučiny, habrové doubravy, suťové lesy apod. A tak můžeme sledovat vedle smrkových monokultur zbytky smíšených porostů dubo-habrových hájů. Můžeme zde zahlédnout stádo muflonů nebo jelenů, divočáky, jezevce, kuny i lišky a v řece Moravici je možno zahlédnout raky. Podle dr. Františka Krkavce, opavského přírodovědce, lze na loukách podél řeky objevit nejen mnoho pryskyřníků, zvonků a chrp, ale kvete tu i vzácná lilie zlatohlávek, žluťucha orlíčkolistá, čistec alpský, měsíčnice trvalá a mnoho dalších, které se však z našich luk postupně vytrácejí. Oblast středního toku Moravice od Kružberku po Hradec je převážně zalesněná smíšenými lesy, její strmé stráně na pravém břehu, obrácené k severu, jsou porostlé buky, kleny, jilmy a smrky, kdežto na levém břehu rostou dřeviny s většími nároky na teplo, borovice, modřín a dub(www.czech republic.cz)
Obr. 2 Přírodní park Moravice
4. DOKUMENTACE STÁVAJÍCÍ OCHRANY VODNÍHO ZDROJE 4.1 Režim ochranných pásem v Povodí Odry Povodí Odry ,s.p., spravuje tři údolní nádrže – Kružberk, Šance a Morávka, které jsou vodárenskými zdroji pitné vody se zavedeným režimem ochranných pásem. Kolem zátopy těchto jednotlivých přehradních nádrží je chráněn souvislý pruh území jakožto OP 1. stupně, OP 2. stupně je tvořeno vybranými územími zbývající části povodí nádrží. Na rozdíl od souvislého pásma 1. stupně s jednotným režimem, je OP 2. stupně tvořeno nesouvislými
plochami
s nesourodými
režimy,
navrhovanými
s ohledem
na
předpokládané vlivy různých činností a ve vazbě na přírodní podmínky. Území jsou vztažena na oblasti s velkou erozní náchylností, oblastí s velkou svažitostí, dráhy soustředěného odtoku atd.
4.2 Počátky hygienické ochrany nádrže Určením vodárenského účelu nádrže začala hygienická a vodohospodářská anabáze její ochrany. Zkušenosti s podobnou problematikou byly jen minimální a základem byly hygienické předpisy ministerstva zdravotnictví – směrnice pro stanovení pásem
hygienické ochrany kolem zdrojů určených k hromadnému zásobování pitnou a užitkovou vodou . Snaha urychleně zajistit ochranu vodárenské nádrže alespoň v rozsahu PHO 1. stupně vedla k vydání vyhlášky o omezení vstupu a činnosti v PHO 1. stupně údolní přehrady Kružberk.
4.3 Rozšiřování hygienické ochrany nádrže Postupnými změnami předpisů a zákonů, růstem zkušeností se stalo zřejmé, že dosavadní způsob ochrany vodárenské nádrže nevyhovuje a že musí být řádně stanovena činnost v PHO všech stupňů. Od roku 1967 začala hygienická služba tvrdě prosazovat omezování, používání, skladování ropných produktů a zakazovala další výstavbu kotelen na tuhá paliva. Spolu s vodohospodářskými orgány nutila provozovatele bezvadně zajišťovat skladování a manipulaci proti únikům, skladování topných medií mimo povodí, nahrazovat tekutá paliva plynem, umísťovat benzinové čerpací stanice na vhodnější místa atd. V povodí nádrže byla stanovena tři pásma hygienické ochrany: Tab. 3 Vymezení plochy PHO PHO
plocha ( km2)
1.stupně
30
2. stupně
115
3.stupně
422
Hygienické ochranné pásmo 1. stupně zaujímá bezprostřední okolí nádrže asi do 100 m od maximální záplavy. V tomto pásmu je zakázána stavební činnost, přístup nepovolaným osobám, rekreace všeho druhu na březích i vodní ploše a jakékoliv znečišťování břehů i vody. Celé 1. pásmo je zalesněno lesním ochranným pásem. PHO 1. stupně je na části kat. území obcí Budišov nad Budišovkou, Lesy, Medlice, Kerhartice a Kružberk v okrese Opava a na části kat. území obcí Bílčice a Slezská Harta v okrese Bruntál.
Hygienické ochranné pásmo 2. stupně zahrnuje lesní i zemědělské pozemky katastrálního území obcí Lublice, Svatoňovice, Budišov nad Budišovkou, Kerhartice, Medlice s osadou Moravská Harta, pokud tyto pozemky leží mezi 1. ochranným pásmem a rozvodnicí. V tomto pásmu platí zákaz chovu prasat a pasení dobytka, zákaz hnojení živočišnými hnojivy, zákaz výstavby a provozu průmyslových podniků. Pro sídliště platí přísná hygienická opatření, která musí vyloučit jakoukoliv možnost znečišťování povodí. Hygienické ochranné pásmo 2. stupně je rozděleno na vnitřní a vnější. Vnitřní část PHO 2. stupně je kolem vodárenské nádrže Kružberk, navazuje na PHO 1. stupně a tvoří kolem něj souvislý pruh. Vnější část PHO 2. stupně navazuje na pásmo vnitřní a zahrnuje ve své spodní pravobřežní části celou zbývající plochu povodí po rozvodnici. Hygienické ochranné pásmo 3. stupně zahrnuje zbývající povodí Moravice nad přehradou. V tomto pásmu je zvýšený dozor kontrolních orgánů, kladeny zvýšené nároky na čištění odpadních vod, zákaz zavedení výroby, jejíž odpadní vody by mohly ohrozit jakost vody v nádrži či její úpravu. Asanační úpravy a opatření obsahují zrušení nebezpečných zdrojů znečištění, výstavbu nezbytných čistírenských zařízení, výsadbu lesních pásů kolem přítoků řeky atd.
4.4 Revize OP V roce 2006 byla provedena revize stavu a účinnosti dosavadních opatření stanovených k ochraně Kružberské údolní nádrže. Na základě dlouhodobého sledování v povodí vodárenské nádrže a vypracovaných odborných prací, zabývajících se mimo jiné hodnocením surové vody, vývojem kvality vody dle biologických ukazatelů, statistickou analýzou biotických parametrů, revizí pásem hygienické ochrany v hydrologickém povodí Odry i geoekologickými aspekty vymezení OP 1. stupně, vyplynula potřeba stanovit OP rozdělená na území s charakteristickými režimy. K bezprostřední ochraně nádrže je určeno OP 1. stupně , jehož součástí je i území se zvláštním režimem hospodaření na pozemcích se zaměřením na odstraňování klestu. OP 2. stupně tvoří dva typy nesouvislých a nespojitých území, a to území v lesních porostech kolem vodárenské nádrže a území podél přítoků do vodárenské nádrže. Základním cílem změny ochranných pásem je zajištění komplexní ochrany kvality a
množství surových vod ve vodním zdroji Kružberk, prevence jeho možného znečištění a dosažení dobrého stavu vod a s ní spojených ekosystémů. Opatření pro jednotlivé typy území ochranných pásem, z nichž vyplývají zákazy, omezení a podmínky užívání nemovitostí nebo činností ohrožující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost povrchových vod vodárenské nádrže Kružberk, vycházejí z původních opatření se zohledněním výsledků odborných prací a dlouhodobého sledování v povodí vodárenské nádrže, a jsou stanovena k ochraně zájmů chráněných vodním zákonem a souvisejících právních předpisů.
4.5 Rozdělení OP Ochranná pásma se dělí dle zákona č.254/ 2001 Sb. v platném znění na ochranná pásma I. stupně, která slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení, a ochranná pásma II. stupně, která slouží k ochraně vodního zdroje v územích stanovených vodoprávním úřadem tak, aby nedocházelo k ohrožení jeho vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti (zákon č. 254/2001 Sb.). OP 1. stupně k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí odběrného zařízení je stanoveno jako souvislé území zahrnující celou plochu hladiny při maximálním vzdutí rozšířenou o pruh pozemků podél celé nádrže. Celková plocha OP 1. stupně činí 1 040,8584 ha . Území se zvláštním režimem hospodaření na pozemcích se zaměřením na odstraňování klestu jsou stanovena jako nesouvislá území tvořící součást OP 1.stupně. Celková plocha této části ochranného pásma 1.stupně činí 120,8678 ha. OP 2. stupně k ochraně vodního zdroje je tvořeno nesouvislým územím s nesourodými zvláštními režimy s přihlédnutím k současnému stavu jejich využití a k předpokládaným dopadům na vodní zdroj. Územími se zvláštním režimem k ochraně vodního zdroje se zde rozumí taková území, která mají v určitém specifickém směru zpřístupněné podmínky hospodaření, omezeny některé činnosti atd. Jedná se o: 1.
území v lesních porostech kolem vodárenské nádrže o ploše 247,4940 ha
2.
území podél přítoků do vodárenské nádrže o ploše 81,7987 ha ( k zabezpečení primární vodoochranné a protierozní funkce vegetačního krytu a jsou vedena dle místních podmínek v závislosti na velikosti přítoků).
5. ZÁVĚR Voda je nezastupitelnou složkou přírodního bohatství, proto by měla být snaha o její ochranu cílem každého z nás. Ochranu si zaslouží také vodárenské toky, nádrže a jejich povodí, jako zdroje povrchových vod, určené k hromadnému zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Vodní útvary nejsou však jen zdrojem vody, ale současně vždy pevně propojenými, ale zároveň i snadno zranitelnými ekosystémy. Ve všech svých podobách je voda významným krajinotvorným a estetickým prvkem. Práce se zabývá problematikou vodárenské nádrže Kružberk, nacházející se v okrese Opava, kde jsou stanovena ochranná pásma 1. a 2. stupně. U této nádrže jde především o ochranu proti zemědělskému znečištění, znečištění ze sídelních měst a obcí, z průmyslu, rekreace a lesnictví. V povodí je nepříznivá situace i pokud jde o znečištění odpadními vodami z obcí a měst, které jsou zdrojem přísunu organických látek a to zejména fosforu. Lesnictví je potom zdrojem splachů z eroze půd po těžební činnosti. Dalším problémem je výskyt řas a sinic, jako možný projev eutrofizace. Jen další vývoj stanoví, jakým směrem se tato problematika bude ubírat. Určitě lze ale předpokládat další vývoj znečištění, kterým bych se chtěla podrobněji zabývat v diplomové práci.
SEZNAM LITERATURY 1) ČERMÁK, J.: Přehrada na Moravici u Kružberka. Povodí Odry, podnik pro provoz a využití vodních toků, Ostrava, 1969, 92 s. 2) DEMEK, J. – NOVÁK, V. a kol: Vlastivěda moravská – Neživá příroda, Muzejní a vlastivědná společnost, Brno, 1992, ISBN 80-85048-30-2 3) HLAVÁČ, J et al.: Učebnice vodárenství, CD rom, Vodárenská a.s., Brno, 2003 4) HUBAČÍKOVÁ, V.: Hydrologie. MZLU, 2002, ISBN 80-7157–638-7 5) MATOUŠKOVÁ, M.Integrace[online].Cit.16.2.2007.Dostupné na World Wide Web:
9) Přírodní park Moravice[online]. Dostupné na World Wide Web: 10) STANĚK, S.: Hvězda pod Rosuticí. Moravská expedice, Moravský Beroun, 1997, 149 s. 11) ŽENATÝ, P.: Kružberk 1955 -1975. Vydává povodí Odry, podnik pro provoz a využití vodních toků, Ostrava, listopad 1975, 40 s. 12) ŽENATÝ, P.: Kružberk 1955 – 1980. Vydává povodí Odry, podnik pro provoz a využití vodních toků, Ostrava, listopad 1980, 40 s.
SEZNAM ZÁKONŮ 1) Zákon v vodách č. 254/2001 Sb. v platném znění a s tím související prováděcí předpisy 2) Původní zákon č. 138/1973 Sb. o vodách 3) Vyhláška č.137/1999 Sb. 4) Vyhláška č.375/2000 Sb. 5) Nitrátová směrnice č. 91/676/EEC
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č.1 – Fotodokumentace kružberské přehrady Příloha č.2 – Mapa územní působnosti povodí Odry Příloha č.3 - Schéma zásobování vodou ve vodohospodářské soustavě povodí Odry Příloha č.4 – Úchytná nádrž Lobník
