MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
DIPLOMOVÁ PRÁCE
BRNO 2009
Vladimíra Casková
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Návrh Řádu České hiporehabilitační společnosti a testačního systému koní pro hiporehabilitaci Diplomová práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
doc. Ing. Iva Jiskrová, PhD.
Vladimíra
Casková
Brno 2009
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma
Návrh Řádu České hiporehabilitační
společnosti a testačního systému koní pro hiporehabilitaci vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.
dne………………………………………. podpis diplomanta……………………….
Poděkování
Děkuji paní doc.Ing. Ivě Jiskrové, PhD. za odborné vedení a pomoc při vypracování diplomové práce, MVDr. Jiřímu Douskovi, Ph.D. za cenné a věcné připomínky při zpracování této práce.
ABSTRAKT
Hiporehabilitace je cílená terapie. Středem zájmu je vždy klient a jeho problém a kůň není účelem, ale prostředkem v rukou terapeuta. Každá složka hiporehabilitace má svá specifika, která se liší v metodice práce s koněm i s klientem. Podle zvolené metodiky se liší nároky na koně, hlediska výběru a příprava koní. Kritériem pro výběr koně je klient, jeho možnosti a potřeby, typ a stupeň postižení/znevýhodnění. Pro zařazení koně do terapie je nejdůležitějším kriteriem vyhodnocení mechaniky pohybu, temperamentu a charakteru (což si můžeme představit jako stupeň spolehlivost v požadovaném výkonu). K prověření těchto vlastností by měly sloužit specializační zkoušky, které si kladou za cíl eliminovat míru rizika selhání koně za základě výběru a speciálního výcviku. Návrh Specializační zkoušky koní pro získání licence ČHS představuje způsob hodnocení a posouzení vlastností a stupně výcviku koně zařazovaného do terapie, výsledkem zkoušek bude udělení certifikátu koni, kterým by se měl garantovat jeho výcvik a způsobilost pro terapeutické využití.
Podle ustanovení zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění zákona č. 312/2008 Sb., která se vztahují k veřejným vystoupením a řádům ochrany zvířat při veřejných vystoupeních a k řádům ochrany zvířat při chovu, je jednou z povinností majitele/chovatele/ provozovatele zvířete vypracovat Řád na ochranu zvířat při veřejném vystoupení. V Řádu jsou stanoveny podmínky, za kterých je možné pořádat veřejné vystoupení, dále Řád upravuje nezbytné náležitosti při práci s koňmi tak, aby welfare zvířat, jejich zdraví a kondice nebyly ohroženy. Vytvoření Řádu ochrany zvířat při veřejném vystoupení koní – při hiporehabilitačních činnostech organizovaných Českou hiporehabilitační společnosti by mělo, vedle splnění podmínek dané legislativou, vést ke standardizaci péče o zvířata zařazená do terapie v rozdílných podmínkách (např. soukromé osoby, občanská sdružení, ústavní zařízení), ke standardizaci používaných pomůcek a ke sjednocení metodiky výcviku a přípravy koní.
Klíčová slova: hiporehabilitace, kritéria pro výběr koně, specializační zkoušky, prověření vlastností koně, welfare, Řád ochrany zvířat při veřejném vystoupení.
SUMMARY Hippotherapy is always focused on the client’s needs. The therapist’s aims that are responding to the client’s needs are accomplished by means of the horse. Each particular aspect of hippotherapy requires a specific approach to the horse as well as to the client involving different methodologies/procedures. As a consequence, the demands on the choice, training and conditioning of horses differ in dependence on the chosen procedure/methodology. The basic criterion for the choice of the horse is a client, his possibilities, his needs, and the type and the extent of his disablement. The crucial criterion to evaluate the eligibility of the horse for hippotherapy is his or her movement mechanics, temperament and good-tempered character determining the extent of reliability at duty. To prove these characteristics, specialism exam should be implemented in the process of selecting and training the horses with the aim to prevent any accident risk. The proposal of the Specialism Exam for the horses to obtain The Czech Therapeutic Riding Association, licence specifies the way how to check up and evaluate the characteristics as well as the training level of certain horse to be involved in hippotherapy. Passing the Specialism Exam should result in certification of the horse. Such certificate would guarantee that the horse is properly trained and duly authorized for the hippotherapeitic duty.
According to the provision of a law No. 246/1992 regarding the protection of animals against excruciation, as amended by the act No. 312/2008 relating to public displays and the rules of protection of animals at public displays and according to the rules of protection of animals at breeding, one of the obligations of the breeder/user of the animal is to work out Rules for the protection of animals at public display. These Rules postulate the requirements to be fulfilled when one arranges public display. Further, the Rules specify the necessary arrangements to treat horses so that the welfare of the animals, their health and fitness is not endangered.
In addition to fulfilling the requirements imposed by legislature, the implementation of the Rules for the protection of horses at public display – at the hippo therapy activities organized by The Czech Therapeutic Riding Association – should lead to standardization of the care for animals involved in the therapy under various conditions (e.g. private persons, civic associations, institutional facilities), to standardization of the
involved accessories and to unification of the horse training and conditioning procedures. Key words: hippotherapy, horse selection (eligibility) criteria, specialism exams, check up of the horse characteristics, welfare, Rules for the protection of animals at public displays
Seznam zkratek použitých v diplomové práci A 1/1 – anglický plnokrevník AAA – Animal Assisted Activities AAT – Animal Assisted Therapy ASCHK – Asociace svazů chovatelů koní ATPK – aktivity s využitím koní a terapie prostřednictvím koní v psychologii ČHS – Česká hiporehabilitační společnost ČJF – Česká jezdecká federace ČT – český teplokrevník EAAT – Equine Animal Assisted Therapy FRDI - Federation of Ridind for the Disabled International HT – hipoterapie MZe – ministerstvo zemědělství N – norický kůň o.s. – občanské sdružení PL – psychiatrická léčebna RDI – Riding for the Disabled International SN – slezský norický kůň WCR ČR – Western Riding Club České republiky
OBSAH: 1
Úvod ....................................................................................................................... 10
2
Cíl ........................................................................................................................... 12
3
Současný stav řešené problematiky..................................................................... 13 Historie využití jízdy na koni ve vztahu ke zdraví a nemoci člověka ............ 13
3.1 3.1.1
Vývoj hiporehabilitace ve 20. století ...................................................... 15
3.1.2
Vznik odborných organizací ................................................................... 16
3.1.2.1
Česká hiporehabilitační společnost..................................................... 16
3.1.2.2
Odborná terminologie a její vývoj ...................................................... 16
3.2
Metody animoterapie ...................................................................................... 17
3.2.1
Vytváření standardů v animoterapii........................................................ 18
3.2.2
Vytváření standardů v hiporehabilitaci................................................... 18
3.3
Kriteria výběru koně pro hiporehabilitaci....................................................... 19
3.3.1
Současný pohled na požadavky při výběru koní pro hiporehabilitaci .... 19
3.3.2
Posouzení exteriéru................................................................................. 20
3.3.3
Charakter koně........................................................................................ 21
3.3.4
Temperament koně ................................................................................. 22
3.3.5
Věk koní zařazovaných do terapie.......................................................... 23
3.3.6
Pohlaví koní zařazovaných do terapie .................................................... 23
3.3.7
Požadavky na výcvik koní ...................................................................... 24
3.4
Ochrana zvířat proti týrání.............................................................................. 24 Řád ochrany zvířat při veřejném vystoupení koní .................................. 25
3.4.1 4
5
Materiály a metodika zpracování........................................................................ 28 4.1
Vytváření návrhu specializačních zkoušek koní............................................ 28
4.2
Vypracování Řádu ochrany zvířat při veřejném vystoupení koní .................. 30
Výsledky práce ...................................................................................................... 33 Návrh specializačních zkoušek koní pro získání licence ČHS ....................... 33
5.1 5.1.1
5.2
Průběh zkoušky:...................................................................................... 34
5.1.1.1
Posouzení exteriéru............................................................................. 34
5.1.1.2
Posouzení mechaniky pohybu a ovladatelnosti pod sedlem ............... 34
5.1.1.3
Posouzení mechaniky pohybu a ovladatelnosti na ruce..................... 36
Řád ochrany zvířat při veřejném vystoupení koní – při hiporehabilitačních
činnostech organizovaných Českou hiporehabilitační společností............................. 40
6
Diskuze................................................................................................................... 57
7
Závěr ...................................................................................................................... 60
8
Seznam použité literatury:................................................................................... 61
9
Seznam příloh: ...................................................................................................... 64
1
ÚVOD
Člověk a kůň spolu mohou provozovat mnoho aktivit, pole působnosti koně při kontaktu
s
člověkem
se
rozšiřuje
ze
společníka
a
sportovce
také
na
terapeuta/spoluterapeuta. Hiporehabilitace je součástí animoterapie (zooterapie) a představuje všechny aktivity a terapie v oblastech, kde se setkává kůň a člověk se zdravotním či mentálním postižením, oslabením, handicapem, se specifickými potřebami. Terapie je způsob projevu odborně garantované pomoci člověku, který ji potřebuje a úkolem terapeuta je zmírnit nežádoucí obtíže, které klienta provázejí. Léčebný přístup aplikují osoby se speciálním vzděláním, které prošly speciálním výcvikem, garanci odbornosti nabízí Česká hiporehabilitační společnost. Vzdělávání terapeutů se věnuje velká pozornost, ale dosud nebyly definovány standardy pro koně využívané v hiporehabilitaci. Neodborné provádění hiporehabilitace sebou nese velká rizika poškození klienta. Je třeba si uvědomit, že při hiporehabilitaci pracujeme s lidmi, kteří mají těžkou nebo alespoň středně těžkou poruchu koordinace, často jim chybí pud sebezáchovy a pokud takový jezdec spadne, nedokáže zvládnout pro nás naprosto normální a automatický pádový reflex. Padá záhadnými způsoby, někdy i přímo na hlavu, bez zachycení se rukou, často si ani není vědom toho, že padá. Záleží na koni, jak zareaguje na neadekvátní pohyb na hřbetě nebo na nenadálý pád jezdce. Míru rizika selhání koně můžeme eliminovat výběrem a výcvikem koně zařazeného do terapeutického využití. Pro zařazení koně do terapie je nejdůležitějším kriteriem vyhodnocení mechaniky pohybu, která je základem pro impulsy vycházející ze hřbetu koně přenášené na jezdce, který se na ně adaptuje (zdroj motorických impulsů pro léčbu pohybových poruch) a temperamentu a charakteru, což si můžeme představit jako stupeň spolehlivosti v požadovaném výkonu. Jako předsedkyně České hiporehabilitační společnosti jsem byla pověřena vypracováním projektu, který by řešil prověřování koní pro účely hiporehabilitace. Návrh Specializační zkoušky koní pro získání licence ČHS představuje způsob hodnocení a posouzení vlastností a stupně výcviku koně zařazovaného do terapie. Od roku 1992, tj. od doby účinnosti zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, vstoupila do popředí problematika ochrany a péče o pohodu (welfare) zvířat (ANONYM 1). Podle Evropské dohody o ochraně zvířat v zájmovém chovu č.19/2000
10
Sb. m.s., nemohou být zvířata použita k veřejným vystoupením, výstavy, soutěže a podobné akce, jestliže organizátor nevytvořil nezbytné podmínky, aby byl zajištěn welfare zvířat a zdraví a kondice zvířat nebyly ohroženy. Hiporehabilitace je z pohledu zákona veřejným vystoupením a na její provoz se vztahují ustanovení zákona č. 246/1992 Sb., který stanovuje podmínky, za kterých je možné pořádat veřejné vystoupení a upravuje nezbytné náležitosti při práci s koňmi tak, aby zvířata nestrádala a jejich zdraví a kondice nebyly ohroženy. Protože všechny činnosti prováděné s koňmi v hiporehabilitaci musí být v souladu se zákonem 246/1992 Sb., v platném znění, je součástí tohoto projektu rovněž Řád ochrany zvířat při veřejném vystoupení koní – při hiporehabilitačních činnostech organizovaných Českou hiporehabilitační společností.
11
2
CÍL
Ve své diplomové práci jsem si stanovila dva cíle. Prvním cílem práce bylo vytvořit návrh specializačních zkoušek koní zařazovaných do terapie, které by průkazně potvrdily vhodnost výběru koní a ohodnotily kvalitu jejich výcviku pro činnosti v oblasti hiporehabilitace. Všechny činnosti prováděné s koňmi musí být podle zákona uvedeny v Řádu na ochranu zvířat proti týrání při veřejných vystoupeních. Druhým cílem práce bylo vytvořit Řád ochrany zvířat při veřejných vystoupeních koní - při hiporehabilitačních činnostech organizovaných Českou hiporehabilitační společností.
12
3
SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY
Definice pojmu léčebného ježdění Vzhledem k tomu, že v českém jazyce neexistuje zvláštní pojmenování metody využití zvířete jako léčebného prostředku, používá se označení přejaté z anglosaské literatury, tedy léčení prostřednictvím/pomocí např. domácích mazlíčků (psi, kočky, drobní hlodavci),
koní,
exotických
zvířat
nebo
animoterapie
případně
zooterapie
(NERANDŽIČ, 2006). Nerandžič dále uvádí, že domácím mazlíčkem může být nejen velké zvíře jako kůň, někdy i slon (v závislosti na regionálních zvyklostech) nebo běžně se vyskytující domestikovaná zvířata jako pes či kočka, ale třeba i ryba, hmyz, drobný hlodavec, myš, pták, žába, plaz. Jak poznamenává Pipeková, pozitivní vliv zvířete se projevuje i za běžných okolností, ale jeho účinek je větší, jestliže je využíváno k určitému cíli (PIPEKOVÁ, 2000). Animoterapie Animoterapie (zooterapie) je definována jako léčba pomocí zvířat, tedy péče o ně, dotýkání, hlazení, kontakt s nimi, komunikace přes zvíře. Využívá interakce člověka a zvířete k této činnosti speciálně vychovaného, vycvičeného. Je popsána řada metod terapií pomocí zvířat – známé jsou především canisterapie, felinoterapie, lamaterapie, delfinoterapie, k méně obvyklým patří insektoterapie (využívání hmyzu v rámci terapie), ornitoterapie - využití ptactva v rámci animoterapie. Další druhy zvířat jsou využívány bez upřesněného označení (např. akvarijní rybičky), většinou bývají řazeny mezi další druhy animoterapie nebo jsou nazývány opisem. Nejčastěji se jedná o malá domácí zvířata, hospodářská zvířata, volně žijící zvířata, exotická zvířata v zoo atd. (FREEMAN, 2007). Z této řady terapií se zcela vymyká svým postavením a specifiky využití koní v hipoterapii (hiporehabilitaci), především v léčbě pohybových poruch.
3.1 Historie využití jízdy na koni ve vztahu ke zdraví a nemoci člověka Spojení koně a člověka patří k lidskému kulturnímu dědictví. Kůň provázel vývoj kulturních společenství několik tisíciletí. Kůň pomohl člověku vybudovat civilizaci, ale s ní přišly jako daň civilizační choroby. Člověk přetvořil planetu, nikoliv své genetické vybavení, které se neslučuje s rychlým životním stylem a se kterým kontrastuje
13
nedostatek pohybu. Kůň pomohl člověku civilizaci vybudovat a na jejím vrcholku je to zase kůň, již tolikrát zavrhovaný jako nepotřebný nástroj, který může být člověku prospěšný – tentokrát v roli léčitele. Znovu se vracíme ke koni, ke zvířeti, které si získalo úctu člověka, jaké nedosáhlo žádné jiné zvíře, ani nejstarší společník a přítel člověka – pes (CASKOVÁ, 2003). Zmínky o pozitivním vlivu jízdy na koni se objevily již ve spisech starořeckého lékaře Hippokrata z Kósu (5.st.př.n.l.). První dochovaná lékařská doporučení, co se léčebné jízdy na koni týká, jsou od římského lékaře Galena z 2.st.n.l. (HOLLÝ, HORNÁČEK, 1998) Použití jízdy na koni k utužení zdraví a k jeho nápravě má dlouhou tradici již od dob renesance. V roce 1719 vydává Friedrich Hoffmann knihu, ve které uvádí, že pohyb na koni udělá mnohdy více dobra než medikamentosní prostředky. V roce 1750 vydává Francis Fuller monografii Medicina gymnastica, v níž pokládá jízdu na koni na první místo mezi tělesným cvičením a upozorňuje na zodpovědnost lékaře, který musí při indikaci odhadnout možnost zátěže pacienta a jeho individuální schopnosti. Fuller doporučuje již první základní pravidla, jako jsou výběr vhodného koně, adekvátní dávkování jízdy na koni a příznivou denní dobu. Gerard van Swieten, osobní lékař Marie Terezie, vyzdvihuje fakt, že při jízdě na koni dochází k procvičování celého těla, ovlivňuje to vnitřní orgány, zlepšuje spánek a odstraňuje melancholii (ZAHRÁDKA, 1995). Tato pojednání a doporučení se týkají především jízdy na koni mužů. Ženy v té době jezdily v bočném sedu v dámském sedle, trup sešněrovaný šněrovačkou nebo korzetem; tady se moc o správném držení těla nebo vlivu na vnitřní orgány nedalo hovořit. Přesto měla jízda na koni pozitivní vliv na organizmus ženy pro své psychogenní působení (CASKOVÁ, 2003). Lipský profesor Samuel T. Quellmaz (1647–1759) jako první analyzoval pohyb jezdce a zavedl pojem trojdimensionálních kmitů již zcela v dnešním pojetí. Snažil se také o sestrojení přístroje, který měl nahradit živého koně – tzv. reitmaschine.
14
V roce 1890 vychází práce švédského autora G. Zandera, která obsahuje návod na sestrojení mechanického koně. Aparát v podobě sedla – i dámského – měl 180 vibrací za minutu, lekce trvala 3 minuty. Tématem všech prací, věnujících se pozitivnímu vlivu jízdy na koni pro utužení zdraví byl vlastní vliv jízdy, v několika spisech nacházíme doporučení, že nejvhodnější je jízda v kroku (ZAHRÁDKA, 1995). 3.1.1
Vývoj hiporehabilitace ve 20. století
I když se na pozitivní působení jízdy na koni poukazovalo od 17.století, o skutečném rozvoji hiporehabilitace můžeme mluvit až ve dvacátých letech 20.století. Na začátku 20. století se objevují práce, ve kterých je hodnocena jízda na koni
jako léčivý
prostředek u mnohých onemocnění, doporučuje se jako „relaxans“ při neklidném životě a vyčerpávající práci. Z vývoje je vidět snaha používat jízdu na koni k utužení zdraví obecně, později jako součást gymnastického programu – jako jednu z možností tělesných cvičení. Tyto snahy ilustruje i odpověď presidenta T.G.Masaryka, který ještě ve svých 80ti letech jezdil na koni, na dotaz, proč rád jezdí na koni: „Protože to je nejrychlejší tělocvik, to se cvičí najednou celé tělo, ruce, nohy, plíce – jen to zkuste!“ (ZAHRÁDKA, 1995) Po první světové válce se již cíleně používalo koně k rehabilitaci ortopedických zranění válečných invalidů. Do tohoto období pro zajímavost spadá i léčebné ježdění na koni V. I. Lenina po atentátu na něm spáchaném. Rozvoj léčebného ježdění na koni zastavila druhá světová válka. V letech 1950 –1960 se rozšířila hipoterapie jako metoda volby terapie pro postižené při epidemii poliomyelitis anterior acuta (dětská obrna). Příběh chlapce postiženého poliomyelitidou a jeho postupné uzdravování, ve které sehrál hlavní úlohu kůň, krásně popsal Alan Marshall ve své knížce „Už zase skáču přes kaluže“. Pro mnoho nemocných byl velkým povzbuzením úspěch dánské reprezentantky Lis Hartelové, po dětské obrně částečně ochrnuté na obě dolní končetiny, která na dvou po sobě jdoucích olympijských hrách, v Helsinkách 1952 a ve Stockholmu 1956, získala s koněm Jubilee vždy druhé místo v drezůře. Lis Hartelová a její terapeutka stály u zrodu prvních center hipoterapie ve skandinávských zemích (CASKOVÁ, 2003).
15
3.1.2
Vznik odborných organizací
Koncem padesátých a začátkem šedesátých let 20. století, kdy se začala hipoterapie a jezdectví pro handicapované amatérsky rozvíjet, vznikaly společnosti, které si kladly za úkol uznání a propagaci hipoterapie jako léčebné metody, s cílem dohlížet a prosazovat odborné provádění metody a školit pracovníky. V průběhu sedmdesátých let vznikaly národní organizace, zabývající se hipoterapií v zemích s velkou tradicí jezdectví jako jsou skandinávské země (Dánsko, Švédsko po roce 1952), Velká Británie (1964), Německo (1970), Francie, v USA a Kanadě (KULICHOVÁ, 1995). V roce 1985 byla založena mezinárodní asociace Riding for the Disabled International (RDI). Všech 14 zakládajících organizací souhlasilo s následujícím statutem: •
všechny národní organizace budou podporovat rozmanité formy kontaktu s koněm za účelem zlepšení kvality života lidí s handicapem,
•
všechny země souhlasí s definováním různých oblastí použití koně,
•
všechny země souhlasí s vypracováním standardu pro vzdělávání kvalifikovaných osob vhodných při různém použití koně.
V roce 1988 byla organizace přejmenována na Federation of Ridind for the Disabled International (FRDI) (KULICHOVÁ, 1995). 3.1.2.1 Česká hiporehabilitační společnost V roce 1991 byla založena Československá – později Česká – hiporehabilitační společnost (ČHS), která je přidruženým členem FRDI. Sídlo společnosti je dnes v areálu Psychiatrické léčebny Bohnice v Praze. Posláním ČHS je rozvoj, propagace a zkvalitňování metodiky hiporehabilitace, tedy všech aktivit a terapií s pomocí koní pro osoby se zdravotním znevýhodněním a specifickými potřebami (STANOVY ČHS). 3.1.2.2 Odborná terminologie a její vývoj Odborná terminologie v oblasti hiporehabilitace je nejednotná, velký rozdíl je patrný především v názvosloví anglicky mluvících zemích a např. v Německu. FRDI přijala v roce 1988 z důvodů udělování profesních licencí německý model rozdělení terapie pomocí koní do tří oblastí dle Kluvera: •
zdravotní – hipoterapie (oblast fyzioterapie), 16
•
pedagogickou a psychologickou – překládáno dosud opisem jako léčebné pedagogicko – psychologické ježdění (oblast pedagogiky, speciální pedagogiky, psychoterapie, sociální práce),
•
sport handicapovaných ( KULICHOVÁ, 1995).
Tento model dělení z roku 1988 je nejen nepřesný, ale také již nedostačující. Jednotlivé odborné společnosti hledají výstižnější pojmenování činností se zvířaty a to zejména v oblastech pedagogického, psychologického a sociálně aktivizačního působení zvířat (koní). Tyto snahy jsou velmi patrné zejména v anglicky mluvících zemích. Že se jedná se o celosvětový problém, dokazuje fakt, že na poslední mezinárodní konferenci věnované Equine Animal Assisted Therapy (EAAT - mezinárodní označení pro terapie pomocí koní) v Brazílii v roce 2006, bylo použito více než 25 různých názvů popisujících stejné disciplíny. Z těchto důvodů se vedou diskuse o nutnosti sjednotit terminologii (HAUSER, 2007).
Tento proces zasáhl i Českou hiporehabilitační
společnost, na členské schůzi ČHS dne 25.4.2009 bylo upuštěno od nevyhovujícího pojmenování disciplín do té doby nazývaných opisně jako léčebné pedagogicko – psychologické ježdění na koni. Hiporehabilitace jako zastřešující pojem pro aktivity spojené s využitím koní se dělí na části: •
hipoterapie – léčby pohybových poruch,
•
aktivity s využitím koní – pro působení v oblasti pedagogiky a sociálních službách,
•
terapie pomocí koní s psychologickými prostředky jako metody psychoterapie,
•
sport handicapovaných.
Tento proces hledání výstižného pojmenování pro jednotlivé obory hiporehabilitace se neustále vyvíjí.
3.2 Metody animoterapie Stejně jako v oblasti terapeutického využití koní, tak i v dalších oborech animoterapie, vznikaly po celém světě společnosti, které si kladly za úkol uznání a propagaci terapie pomocí zvířat, jako léčebné metody v oblasti pedagogiky a psychologie. S postupnou profesionalizací organizací se začaly v 80. letech rozšiřovat dvě metody terapie: •
Animal Assisted Activities (AAA) – činnosti za účasti zvířat, výsledky lze vyjádřit pouze v pocitech – radost, spokojenost, štěstí – aktivizace nemocného. AAA lze 17
rozdělit na pasivní, kdy zvíře má pozitivní efekt již pouhou svou přítomností v určitém prostředí a na interaktivní, kdy klient pečuje o zvíře stále (rezidentní typ – zvíře přítomné v ústavu) nebo formou projektů v různých časových délkách a pravidelnosti (návštěvní typ), •
Animal Assisted Therapy (AAT) – terapie pomocí zvířat, cílená intervence – posílení žádoucího chování nebo utlumení nežádoucího chování pacienta. Do této oblasti se dá zahrnout působení koně jako modelu motorického vzoru chůze člověka – metoda hipoterapie.
3.2.1
Vytváření standardů v animoterapii
Každá metoda animoterapie vyžaduje jiný přístup ve výchově a výcviku vybraného zvířete a systém jeho přezkoušení. Jako nejlépe zpracovaný se jeví systém americké nadace pro ochranu přírody a vztahy mezi zvířaty a lidmi Delta Society, která byla založena 1970 v USA. Jedná se o mezinárodní neziskovou organizaci, jejímž hlavním zaměřením je terapie pomocí zvířat. V tomto oboru má Delta Society naprosto nejdelší zkušenosti (zejména v oblasti canisterapie) a v posledních desetiletích investovala velké prostředky do sestavení systému metodiky, výuky, praktických standardů animoterapie, který se dají aplikovat na většinu zvířat (www.deltasociety.org). Organizace po celém světě, které se věnují animoterapii, často přejímají způsob přezkoušení zvířat vybraných do terapie, včetně systém standardů Delta society, které pak tvoří základ pro národní pravidla zkoušek. Zkoušky jsou specifikovány především pro canisterapii, ale lze je modifikovat i pro další zvířata zařazovaná do terapie, s výjimkou koně. Standardy pro koně nejsou vytvořeny a přezkoušení koní není prováděno. 3.2.2
Vytváření standardů v hiporehabilitaci
Dosud nebyl vytvořen systém prověření koní před zařazením do terapie u nás ani v zahraničí. Kůň zařazený do terapeutického procesu by měl být zařazen až po absolvování základního výcviku s následným speciálním výcvikem (HERMANNOVÁ, 1995). Ten však nebyl pro účely hiporehabilitace definován. V chovu koní slouží k prověření výkonnosti koní, stupňování, popřípadě zachování její úrovně výkonnostní zkoušky. Podstatou výkonnostních zkoušek je volba selekčních kriterií a stanovení požadované úrovně každého z těchto prověřovaných kriterií výkonnosti. (JISKROVÁ, MIASŘ, 2001). Tyto požadavky jsou stanoveny v řádech plemenných knih příslušných plemen (včetně hodnotících škál). Podle zvolených kriterií a požadavků na jejich 18
výkonnostní úroveň se výkonnostní zkoušky rozlišují na všestranné, sportovní a speciální. Specializačním zkouškám pro koně zařazované do terapie vyhovují zkoušky všestranného prověření koně. Do terapie je zařazováno velké množství koní různých plemen a typů, včetně koní bez původu a kříženců. V České republice se nejčastěji do terapie zařazují především teplokrevní koně (např. ČT), dále chladnokrevní koně (např. SN, N, hafling), angličtí plnokrevníci (A1/1), klusáci, starokladrubští koně, westernová plemena, huculové, pony, ale s úspěchem i kříženci (CASKOVÁ, 2003). Každé plemeno koní má své specifické zkoušky prověření vlastností odpovídajících cíli, pro které je chováno a šlechtěno (rychlost u A1/1, ochota v tahu u chladnokrevných plemen, mechanika pohybu v drezuře a skok u ČT apod.). Jednotný systém prověření koní v rámci specializačních zkoušek koní pro hiporehabilitaci by sjednotil požadavky na výcvik a přípravu koní různých plemen, včetně koní bez původu a kříženců zařazovaných do terapie a sloužil by jako doklad o schopnostech a úrovni výcviku koně odpovídající potřebám hipotrehabilitace.
3.3 Kriteria výběru koně pro hiporehabilitaci Neexistuje plemeno předurčené k léčebnému využití, při výběru hledáme typ koně v rámci plemene (HERMANNOVÁ, 1995). Hlediskem výběru koně je klient, výběr koně ovlivňuje i ekonomika (příprava kvalitního koně trvá několik let). Na základě prvních zkušeností s hiporehabilitací v ČR byl v 90. letech 20.století definován ideální kůň pro hipoterapii jako kůň čtvercového rámce, požadovalo se po něm, aby byl absolutně zdravý, aby byl hodný, bezmezně miloval lidi, ochotně se podvoloval vedení člověka, byl nelekavý, samostatný (HERMANNOVÁ, 1995). Věk koní nebyl stanoven ani omezen. Záleželo na zkušenostech jezdeckého instruktora nebo cvičitele, jak koně připravil. Hermannová uvádí, že „zkušený cvičitel si poradí s koněm jakéhokoliv plemene a temperamentu včetně anglického plnokrevníka, špatný nebo nezkušený trenér může z charakterního teplokrevníka udělat nepoužitelné zvíře“ (HERMANNOVÁ, 1995). Koně byli prověřováni přímo v praxi systémem pokus omyl. 3.3.1
Současný pohled na požadavky při výběru koní pro hiporehabilitaci
Výkonnost koně můžeme definovat jako vlastnost/schopnost plnit požadovanou práci (poskytnout požadovaný výkon) v zájmu potřeby uživatele. Těžištěm jeho praktického 19
využití je práce vykonávaná s použitím fyzické síly. Výkonnost koně je výsledkem genetického základu; nejvýznamnějšími ukazateli jsou tělesná stavba, konstituce, temperament a charakter koně a vlivu prostředí (podmínky chovu, vliv tréninku, kondice, vliv člověka) (JISKROVÁ, MISAŘ, 2001). Práce koně v terapii představuje manipulaci břemenem, které představuje klient, často neschopen zaujmout korektní polohu na hřbetu koně, což se sebou nese enormní zatížení hřbetu koně (CASKOVÁ, 2008). Protože hiporehabilitace je pro koně náročná, kromě zatížení hřbetu i po psychické stránce, musíme
se v rámci výběru zaměřit na koně psychicky odolné.
Psychika koně se promítá v jeho reakcích na výcvik i v reakcích během pracovního využití. Vyjadřuje individualitu koně, jeho návyky, napodobení, dobré i špatné zkušenosti. Ukazatelem psychiky je též citlivost koně a jeho ovladatelnost; psychika výrazně ovlivňuje i intenzitu využití koně (DUŠEK, 1999). Kritériem pro výběr koně je klient, jeho možnosti a potřeby, typ a stupeň postižení/znevýhodnění, výška, váha, schopnost a možnosti sedu, stoje, schopnost koordinace pohybů, stupeň mentální úrovně a soběstačnosti, celkové emoční ladění. Pro klienta hledáme koně, který by odpovídal jeho potřebám. Krok koně se promítá do trojrozměrného pohybu koňského hřbetu, který se stává pro terapii jedinečnou balanční plochou. Výsledný pohyb hřbetu je modulován individuální tělesnou stavbou koně, jeho momentálním psychickým a tělesným stavem, frekvencí kroků, rychlostí a směrem pohybu atd. (DVOŘÁKOVÁ, 2009). Dobrý exteriér, zdravotní stav a charakter jsou předpokladem, nikoliv zárukou, využitelnosti koně jako terapeuta/spoluterapeuta.. Z toho vyplývá, že v rámci prověření koní bude důležité posoudit exteriér koně vypovídající o mechanice pohybu a kvalitě impulsů hřbetu koně přenášených na klienta a temperament a charakter, který se projeví v reakcích na podněty a ochotou k požadovanému výkonu. 3.3.2
Posouzení exteriéru
Exteriér koně představuje slovní vyjádření morfologické stavby koně. Jak uvádí např. Misař a Jiskrová, má tělesná stavba, vzájemné poměry jednotlivých částí těla koně, významný vliv na podobu mechaniky jeho pohybu. Specifický výkon spojený s mechanikou pohybu je dán proporcemi jednotlivých orgánů pohybové soustavy a jejich
20
skloubení. Typ pohybu (způsob předvádění končetin v pohybu, prostornost pohybu, intenzita odrazu) je výsledkem následujících faktorů: •
sklonu a svalnatosti zádi,
•
možnosti snadného přenosu motorického impulsu zádi na plec a přední končetinu,
•
sklonu a délky lopatky,
•
poměru délky a sklonu ramenní kosti k délce a nasazení krku,
•
velikosti úhlů končetin,
•
korektnosti postojů.
Podobně jako je hloubka, šířka a délka hrudníku předpokladem dostatečného prostoru pro efektivní funkci plic a srdce, je svalnatost zádi předpokladem pro sílu dynamických impulsů generovaných zadními končetinami. Jak Misař a Jiskrová dále uvádějí, obecně korektní stavba těla koně odpovídající jeho užitkovému typu (způsobu používání) je vnějším projevem jeho funkční zdatnosti. Korektně stavěný kůň není tolik náchylný ke vzniku opotřebení (zejména pohybového aparátu) a vyčerpání a je schopen práce po delší čas svého života. Tělesná stavba koně se mění podle účelu, k němuž byl vyšlechtěn. Posouzení exteriéru koně představuje základní charakteristiku funkčních vlastností jako vztahu tělesné stavby ve vztahu k výkonnosti. Cílem je specifikovat přednosti, případně upozornit na nedostatky stavby koně jako faktoru podmiňujícího výkonnost koně (JISKROVÁ, MISAŘ,1997). Fyzické hranice dané nesprávnou stavbou těla nepříznivě ovlivňují délku využití koně a je-li kůň nucen vykonávat pohyby, které mu následkem tělesných vad působí obtíže, dochází k rychlejšímu opotřebení koně (JISKROVÁ, MISAŘ, 2001). Bolesti v oblasti
hřbetu a beder koně jsou nejčastějším důvodem k vyřazení koní
z terapie (CASKOVÁ, 2003). 3.3.3
Charakter koně
Vedle exteriéru a celkového zdravotnímu stavu posuzujeme koně pro terapeutické využití podle jeho charakteru a temperamentu; často je charakter k požadovanému výkonu v hodnocení koně postaven výše něž exteriér (HERMANNOVÁ, 1995). Profesor Michal již v r. 1958 rozlišil druhy charakteru koně podle ochoty podřídit se vůli člověka na charakter ve stáji (ve stádě), na charakter ve vztahu k člověku a na charakter
k požadovanému
výkonu
(JISKROVÁ,
21
MISAŘ,
2001).
Charakter
k požadovanému výkonu má speciální vymezení a je nejdůležitějším z faktorů podmiňujících výkonnost koně (bojovnost u dostihových koní, schopnost přeskočit překážku, jít do tahu celou svou silou). Jedině temperament může mít částečnou souvislost s charakterem pro požadovaný výkon. Charakter k požadovanému výkonu – ochota vykonávat požadovanou práci – má specifické vyjádření i v hiporehabilitaci. Představuje ochotu koně pracovat s neadekvátním, obtížným břemenem, trpělivost při nasedání a sesedání těžce pohyblivých klientů, psychickou odolnost při příliš hlasitých a ostrých zvukových projevech některých klientů, odolnost vůči častým změnám klientů na hřbetě (CASKOVÁ, 2003). 3.3.4
Temperament koně
Jedná se o vrozenou reakci nervové soustavy koně na podněty vnějšího prostředí, které závisí na stupni dráždivosti nervové soustavy koně. Koně mají temperament živý nebo klidný. Neurotypy koní se podobně jako u lidí rozlišují do 4 kategorií – sangvinik, flegmatik, cholerik, melancholik, nejčastěji se setkáváme s typy smíšenými. Praxe ukazuje, že nejvhodnějšími typy pro zařazení do terapie jsou sangvinik a flegmatik, neurotypy silné, vyrovnané, schopné snášet zátěž velké intenzity a podávat stabilní výkony (DUŠEK, 1999). Celkově projev temperamentu závisí i na kondici a zdraví koně. Temperamentnější kůň vkládá do výkonu více energie (DUŠEK, 1999). Je uměním trenéra, cvičitele zvládnout a usměrnit temperament koně požadovaným směrem. Při výběru a hodnocení koně je nutné vycházet ze zásady, že kůň je zvíře s obrannými vlastnostmi, se zostřeným instinktem a strachem před neznámem. Svou existenci udržoval útěkem a bojem. Tato charakteristika je obecně platná, i když domestikací a dlouhodobou selekcí se rozdíly poněkud potlačují (DUŠEK, 1999). Tentýž autor dále uvádí, že strach až zděšení koní vyvolávají velmi rozmanité podněty. Strach je základním emocionálním prvkem a znalost reakce koně na dané podněty musí být základem pro jeho ošetřování a pracovní využití. Stupeň strachu se posuzuje např. podle fyziologických změn (teplová frekvence, míra pocení), při testaci se sleduje i odezva zvířete na tělesný dotyk.V chovu četných plemen se počty koní s výraznými projevy strachu zavedením výkonnostních zkoušek výrazně snížily (princip negativní selekce). Příkladem mohou být zkoušky hannoverských koní nabízených pro rekreaci a využití ve volném čase. Tito koně, kteří prošli přípravou v programu nazvaném Hannoveraner 22
Erleben, musí prokázat psychickou odolnost ve zkouškách způsobilosti při vedení ze země na ruce a pod sedlem; jedná se o reakce na nenadálé podněty z okolí, ovladatelnost pod sedlem a posouzení mechaniky pohybu (www.hannoveraner.com). O takto prověřené koně je na aukcích velký zájem. 3.3.5
Věk koní zařazovaných do terapie
Hiporehabilitace je pro koně náročná jak po stránce fyzické, tak psychické. Koně se mohou zařadit do terapie tehdy, když jsou plně dospělí jak po stránce fyzické tak psychické, kdy je již dokončen jejich růst a vývin. Věk koní při dosažení fyzické dospělosti je 5 ½ roku, u některých tzv.pozdních plemen i později okolo 6. – 7. roku (JISKROVÁ, MISAŘ, 2001). Z tohoto důvodu koně do terapie zařazujeme až tehdy, kdy je plně dospělý po fyzické, ale především psychické stránce, nejlépe je to v jeho 5ti – 6ti letech (CASKOVÁ, 2003). 3.3.6
Pohlaví koní zařazovaných do terapie
Jedním z faktorů ovlivňujících pracovní zařazení koní je i vliv pohlaví koně. U koní je jedním ze startérů spontánního chování pohlavní pud. Pohlavní pud patří mezi primární pudy (v souvislosti s uspokojováním základních potřeb koně). Podle klasické definice je pud silný podnět, který vzbuzuje činnost a silně ovlivňuje jednání koní. Z etologického hlediska se pud vysvětluje jako chování, jehož základ spočívá ve stále se měnící připravenosti k jednání (DURUTYA, 2005). Pohlavní pud nutí hřebce k vyhledávání říjících se klisen a k páření; někteří hřebci jsou v období páření jen těžko zvladatelní. Pro pracovní využití je snadnější práce s kastrovaným hřebcem – valachem, práce s ním je pro člověka mnohem bezpečnější ať již pod sedlem, v zápřahu nebo v terapii. Kastrací se odstraní hlavní zdroj samčích pohlavních hormonů, zákrok může ale také nemusí nevyhnutelně odstranit samčí chování. Změna hladin hormonů v krvi valacha ovlivní jeho reaktivitu na okolí a dovoluje mu být otevřenějším a vnímavějším k okolí. Valach je méně vzrušivý než hřebec, který se obvykle drží odděleně od ostatních koní (DURUTYA, 2005). Valaši mohou být drženi spolu s klisnami bez obav z bitek a bojů. U klisen zařazených do terapie musíme počítat se změnami chování v období říje.V období pohlavní zralosti je organizmus klisny připraven k reprodukci, jedná se o hormonálně řízené biologické rytmy zevně se projevující říjovým cyklem. Některé projevy říje zdravých klisen mohou být tak silné, že klisna je v tomto období nezpůsobilá k práci (tzv.„divoká říje“), některé klisny se v době říje chovají apaticky, 23
jiné jsou výrazně podrážděné, bijí kolem sebe, koušou, na druhé straně je u mnohých klisen říje velmi slabá, těžko znatelná (tzv. „tichá říje“) (DURUTYA, 2005). 3.3.7
Požadavky na výcvik koní
Pohled na terapeutické zapojení koní je dán specifickým postavením a tradicí jezdectví v té které zemi, tradicí využívání některých, především lokálních plemen koní (islandský pony, fjord, hucul) a v neposlední řadě i finančními možnostmi středisek, které se terapii pomocí koně věnují (CASKOVÁ, 2003). Výběr a příprava koně je v rukou jezdců – specialistů, instruktorů jezdectví. V rámci výcviku převažuje výcvik shora, ze sedla koně, především u klasické tzv. anglické školy jezdectví. Problém nastává při práci s koněm ze země – jedná se především o vedení koně na ruce během hipoterapie, o hry se zapojením koní během aktivit v rámci psychologické práce s klientem apod. Někteří dominantní koně mají problém s uznáním autority vodiče právě ze země (BOŘÁNEK, 2005). V poslední době se ve výcviku koní pro terapeutické využití objevují metody založené na praktickém využití poznatků etologie koní - metody tzv. přirozené komunikace (např. natural – horsemanship, The Gentle Touch), které mají práci s koněm ze země v základech metodiky výcviku koně (Casková, 2003). Požadavky na výcvik se dále dají rozlišovat podle využití koně – pro hipoterapii, pro aktivity s využitím koní, v rámci terapie prostřednictvím koní v psychologii a pro sport handicapovaných.
3.4 Ochrana zvířat proti týrání „Zvířata jsou stejně jako člověk živými tvory, schopnými na různém stupni pociťovat bolest a utrpení, a zasluhují si proto pozornost, péči a ochranu ze strany člověka.“ Tak zní preambule zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, základního právního předpisu týkajícího se ochrany zvířat, na jehož základě je postavena činnost všech státních orgánů ochrany zvířat v České republice. Těmi jsou především Ministerstvo zemědělství, včetně Ústřední komise pro ochranu zvířat, a orgány veterinární správy. Ochrana zvířat proti týrání a péče o jejich pohodu (welfare) je odbornou oblastí, která má své historické základy a v poslední době se významně vyvíjí na mezinárodní úrovni i v České republice (VEČERK a KOL., 1997). Složitost vztahů mezi člověkem a zvířetem může být realizována ve spektru od příznivých podmínek pro život zvířete až
24
po vztah přinášející zvířeti strádání a utrpení. Specifické podmínky je možné sledovat i tam, kde je záměrem člověka s využitím zvířat pomáhat klientům, kteří mají určité zdravotní obtíže. Podle zkušeností mnohdy nereálná snaha, která není podpořená odbornými poznatky, může vyvolat u klientů i u zvířat stavy stresu až utrpení (DOUSEK, NINČÁKOVÁ, SMOLOVÁ, 2008). Reálné posouzení ochrany zvířat v zájmových chovech, během pro veřejných vystoupení, představení, výstav, soutěží a podobných akcí, vyžaduje odborné hodnocení zabezpečení podmínek ochrany zvířat proti týrání, ale i aktivní vytváření podmínek péče o welfare. Zřejmě nejkomplexnější a nejpraktikovanější současný pohled na welfare zvířat je znám jako 5 základních svobod – Five Freedoms of animal welfare (1993), které zformuloval britský etolog John Webster v tomto smyslu: •
odstranění hladu a žízně – neomezený přístup ke krmivu a čerstvé nezávadné vodě v množství nezbytném pro zachování zdravotního stavu a životní energie,
•
odstranění nepohodlí – zajištění odpovídajícího prostředí včetně zabezpečení před nepřízní makroklimatu včetně zabezpečení odpočinku,
•
odstranění příčin vzniku bolestí a nemocí – odstranění rizikových faktorů (kluzké podlahy, ostré předměty), prevence onemocnění a nákaz,
•
možnost projevů normálního chování – možnost realizace etologických aktivit a sociálních kontaktů zvířat,
•
odstranění strachu a deprese (úzkosti) – omezení bezdůvodného působení negativních stresových vlivů a zabezpečení podmínek, které vylučují psychické strádání.(DOUSEK, 2008).
Z uvedených podmínek vycházejí předpisy o ochraně zvířat a péči o jejich welfare ustanovené v zákonu 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů a prováděcí vyhláška č. 5/2008 Sb., o ochraně zvířat při veřejném vystoupení nebo chovu (ANONYM 2). Dozorovým orgánem, který provádí kontroly v souladu s právními předpisy a podle jednotné metodiky, jsou orgány státní veterinární správy, respektive jejich specializovaní inspektoři. 3.4.1
Řád ochrany zvířat při veřejném vystoupení koní
Podle Evropské dohody o ochraně zvířat v zájmovém chovu č.19/2000 Sb. m.s.(ANONYM 3), nemohou být zvířata v použita pro veřejná vystoupení, představení, výstavy, soutěže a podobné akce, jestliže organizátor nevytvořil nezbytné podmínky,
25
aby zvířata byla v pohodě a jejich zdraví a kondice nebyly ohroženy. Tyto podmínky jsou formulovány v řádech jednotlivých společností, sdružení pod. na ochranu zvířat proti týrání a schvalovány ministerstvem zemědělství České republiky, oddělením živočišných komodit, na odboru péče o zvířata. Zákon na ochranu zvířat stanoví obecně, jaké jsou základní náležitosti řádu ochrany zvířat při veřejném vystoupení. Jak bylo uvedeno podrobněji náležitosti řádu ochrany zvířat při veřejném vystoupení stanoví vyhláška č. 5/2008 Sb. Náležitosti řádů jsou stanoveny obecně tak, že se týkají zvířat v zájmovém chovu, hospodářských zvířat i zvířat volně žijících, která jsou chována v zajetí. Všechny řády tedy musí obsahovat tyto náležitosti bez ohledu na to, jakého druhu zvířat se veřejné vystoupení týká. Důvodem pro vznik řádů bylo vyloučení extrémních požadavků na zvířata, ke kterým obvykle z neznalosti osob, které s nimi manipulovaly, vedlo k poškození zdraví zvířat nebo k jejich utrpení. Pořadatel je povinen postupovat při podle schválených „Řádů ochrany zvířat při veřejném vystoupení zvířat“; nejsou - li takové řády schváleny, je povinen podat žádost o jejich schválení Ministerstvo zemědělství, oddělení ochrany zvířat. Schválený řád ochrany zvířat předkládá pořadatel spolu se žádostí o veterinární podmínky příslušné krajské veterinární správě nebo Městské veterinární správě v Praze (ANONYM 4). Pořadatel si musí vyžádat souhlas s pořádáním veřejného vystoupení zvířat od orgánu místně příslušné obce. Pořádání veřejného vystoupení zvířat bez splnění uvedených podmínek je sankcionováno podle platných právních předpisů. Řád nenahrazuje ustanovení a podmínky stanovené právními předpisy, naopak je musí plně respektovat. Jedná se především o zákon č. 166/99 Sb. (veterinární zákon), zákon č. 154/2000 Sb. (plemenářský zákon), zákon č. 246/1992 Sb., o ochraně proti týrání, v platném znění, vyhláška č.192/2004 Sb., o ochraně zvířat při chovu, veřejném vystoupení nebo svodu, vše v platných zněních a přímo použitelné předpisy Evropských společenství (např. nařízení Rady ES 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činnostech – ANONYM 5). Na odborné úrovni je přirozené, že jsou řádem respektovány doporučení a řády mezinárodních organizaci. V řádech se mají podle zásad uvedených předpisů doplnit a stanovit určitá specifika ochrany zvířat při různých činnostech se zvířaty (např. při westernových soutěžích se stanoví nejen podmínky ochrany koní, ale i podmínky ochrany skotu), které jsou pro dané veřejné vystoupení nebo svod specifické. Podmínky v řádech mají být stanoveny tak, aby byla zabezpečena nejen ochrana zvířat, ale aby se na znění řádu, jako na platný oficiální 26
dokument o ochraně zvířat, v případě sporů s účastníky nebo případně při uplatňování extremních názorů aktivistů mohl odvolat i pořadatel (výklad k vyhlášce č. 5/2009 Sb.). Přehled všech právních předpisů ČR týkajících se ochrany zvířat proti týrání (i z jiných oblastí) je i s odkazy na Sbírku zákonů k dispozici na stránkách legislativního a právního odboru MZe, na www.mze.cz..
27
4
MATERIÁLY A METODIKA ZPRACOVÁNÍ
4.1 Vytváření návrhu specializačních zkoušek koní Při vytváření
návrhu specializačních zkoušek koní jsem vycházela ze svých
dlouholetých praktických zkušeností v hiporehabilitaci a ze zkušeností lidí, kteří v mnoha zařízeních v České republice koně pro terapeutické účely připravují – Stanislava Blechy z Arpidy České Budějovice, Hany Hermannové z PL Bohnice Praha, Radky Hniličkové a Věry Lantelme z o.s. Svítání, Vladimíra Kopeckého z léčebny v Košumberku a Frederika Bednáře z Hobitu Domašov. Tyto zkušenosti jsem doplnila studiem literatury včetně informací z internetu. K prověření schopností a úrovně výcviku koně pro účely hiporehabilitace nejlépe vyhovuje model všestranných výkonnostních zkoušek, které prověřují větší počet vlastností dokumentujících výkonnost koně. Modelovým vzorem mi sloužily výkonnostní zkoušky českého teplokrevníka zapsané v Řádu plemenné knihy českého teplokrevníka (2009) a výkonnostní zkoušky slezského norického koně popsané v Řádu plemenné knihy slezského norického koně (2008). Hlediskem výběru byl i fakt, že koně plemene český teplokrevník jsou početně nejvíce zastoupeni mezi koňmi zařazenými do hiporehabilitace z teplokrevných plemen koní a koně plemene slezský norik z plemen chladnokrevných koní (CASKOVÁ, 20003). Nejdříve jsem stanovila základní kritéria výběru koně a způsob testace jednotlivých vlastností, schopností a dovedností koně. Pro účely terapie je kladen důraz
na
mechaniku pohybu, charakterové vlastnosti a rozdílný temperament, který se projeví v reakcích na podněty a ochotou k požadovanému výkonu. Prvním kritériem výběru je exteriér koně a mechanika pohybu. Pro posouzení koní jsem zvolila dvě metody hodnocení koní. Jednou je jedna z nejrozšířenějších metod hodnocené exteriéru koní - systém založený na lineárním popisu. Tento systém je využíván např. k popisu a hodnocení exteriéru a mechaniky pohybu českého teplokrevníka (Řád plemenné knihy český teplokrevník, 2009). V dubnu 2009 jsem se zúčastnila školení hodnotitelů ČT, kde jsem se s lineárním popisem seznámila. Tento postup jsem konzultovala s doc.Ing. Ivou Jiskrovou, PhD., členkou rady plemenné knihy ČT. Druhou metodou je hodnocení koně na základě desetibodové stupnice, která vyjadřuje kvalitu znaků exteriéru a mechaniky pohybu 28
přímo úměrně se zvyšující se známkou. Pro účely hiporehabilitace jsem z hodnocení zevnějšku koní vybrala následující ukazatele: •
identifikace koně,
•
zjištění tělesných rozměrů,
•
lineární popis tělesných znaků a mechaniky pohybu,
•
označení jednotlivých vad tělesné stavby a mechaniky pohybu s ohledem na jednotlivé okruhy terapie.
Pro hodnocení mechaniky pohybu a ovladatelnosti jsem vybrala předvedení koně pod sedlem v drezurní úloze. Pro účely specializačních zkoušek koní jsem vybrala drezurní úlohu podle pravidel České jezdecké federace (PRAVIDLA ČJF) a úlohy western horsemanshipu pro předvedení koně připravovaného ve westernovém stylu. Z drezurních úloh ČJF jsem vybrala úlohy stupně Z – základní, které prověřují základní požadavky na koně i jezdce a jsou plně dostačující pro přípravu koně zařazeného v hiporehabilitaci. Úloha se hodnotí podle pravidel ČJF v drezurních soutěžích. Tyto úlohy jsem vybírala na základě svých zkušeností, které jsem sbírala jako rozhodčí ČJF od roku 1986. Problematiku výběru a hodnocení westernových disciplín jsem konzultovala s Michaelou Zachovou, bývalou předsedkyní Western Riding Clubu České Republiky (WRC ČR) a Mgr. Janou Bílkovou, dlouholetou rozhodčí WCR ČR. Z westernových disciplín jsem na jejich doporučení vybrala western horsemanship, který je jednou ze zkoušek hodnotící výcvik a ovladatelnost koně (PRAVIDLA WCR ČR) a je adekvátní požadavkům kladených na koně v drezurní úloze ČJF. Koně, kteří absolvující úlohu western horsemanshipu, se pohybují v aréně, v níž umístěné značky – kužely určují, v jakém místě se má který manévr provádět; úloha se jede podle předem vyvěšeného plánku. Koně se budou hodnotit podle pravidel WCR ČR. Někteří koně nejsou připravováni nebo v terapii využíváni pod sedlem. Jedná se především o pony. Tito koně se využívají v hiporehabilitaci při práci s malými dětmi v hipoterapii, ale s úspěchem jsou zařazováni do oblastí aktivity s využitím koní a v terapii prostřednictvím koní v psychoterapii při práci ze země. Podle pravidel ČJF je jako pony označen kůň, jehož kohoutková výška nepřesáhla 148 cm (PRAVIDLA SOUTĚŽÍ PRO PONY ČJF). Pro tyto koně jsem vybrala k prověření jejich schopností
29
a ovladatelnosti úlohu trail upravenou pro vedení koně ze země. Trail je jednou z disciplín westernového ježdění a koně se budou hodnotit podle pravidel WCR ČR. Pro potřeby hiporehabilitace musí být kůň schopen snášet kontakt po celém těle včetně slabin, musí být dobře ovladatelný při vodění během terapie, musí ochotně přistupovat k rampě a stát u rampy během nakládání a sesedání klienta. Kůň by měl tolerovat neadekvátní pohyb na hřbetě a neměl by reagovat s panikou na méně obvyklé pomůcky, které jsou součástí terapie a na situace, které se v běžném provozu hiporehabilitace stávají (např.pád předmětu shora pod nohy koně, ostrý hlasitý skřek, pohyb klienta s berlemi okolo koně, pohyb létajících předmětů okolo těla koně). Hodnocení a posouzení těchto specifických vlastností a získaných dovedností koně vychází z požadavků kladených na koně během vlastní terapie a prověřují charakter a temperament koně.
4.2 Vypracování Řádu ochrany zvířat při veřejném vystoupení koní Podle ustanovení zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění zákona č. 312/2008 Sb., která se vztahují k veřejným vystoupením a řádům ochrany zvířat při veřejných vystoupeních a řádům ochrany zvířat při chovu, je jednou z povinností majitele/chovatele/ provozovatele zvířete vypracovat Řád na ochranu zvířat při veřejném vystoupení. V Řádu jsou stanoveny podmínky, za kterých je možné pořádat veřejné vystoupení, dále Řád upravuje nezbytné náležitosti při práci s koňmi tak, aby welfare zvířat, jejich zdraví a kondice nebyly ohroženy. Podle výkladu zákona je hiporehabilitace brána jako veřejné vystoupení, Jako předsedkyně České hiporehabilitační společnosti jsem dostala za úkol Řád na ochranu koní proti týrání pro členy ČHS vypracovat. Při přípravě řádu jsem spolupracovala s MVDr. Jiřím Douskem ze státní veterinární správy a se zaměstnanci ministerstva zemědělství, oddělení ochrany zvířat. Podrobnosti a informace k vytvoření Řádu jsem získala na webových stránkách ministerstva zemědělství (www.mze.cz, kapitola ochrana zvířat). V přípravě jsem prostudovala řády organizací, jejichž činnost se vztahuje se k činnostem spojených s využitím koní (Řád ČJF, ASCHK). Vypracovala jsem několik variant dokumentu, které byly postupně konzultovány s odborníky z řad veterinářů, právníků i zaměstnanců ministerstva zemědělství a státní veterinární správy.
30
Poznámky a připomínky ze strany ministerstva zemědělství z oblasti welfare jsem konzultovala s MVDr. Jiřím Douskem, požadavky na výcvik přípravu koní se zkušenými cvičiteli koní, kteří se přípravě koní pro účely hiporehabilitace již dlouho věnují a jsou obeznámeni s danou problematikou – s paní Hanou Hermannovou, Radkou Hniličkovou, s Věrou Lantelme, panem Frederikem Bednářem, Stanislavem Blechou). Diskutovalo se především o stanovení maximální doby využití koní pro terapeutické účely (počet hodin terapie denně), určení specifických pomůcek v rámci přípravy koní na hiporehabilitaci, tak i během vlastní terapie. Problematiku westernového ježdění jsem konzultovala se specialisty na westernové disciplíny paní Michaelou Zachovou a Mgr.Janou Bílkovou (osobní setkání, e-mailová korespondence) z WCR ČR. Problematiku veterinárních opatření požadovaných Řádem jsem osobně konzultovala s MVDr. Vratislavem Pitrem a MVDr. Petrem Pejchalem. Právní aspekty rizik při využití koní v hiporehabilitaci jsem konzultovala s pracovníky Advokátní kanceláře Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři z Hradce Králové, požadavky na přepravu koní se zkušeným přepravcem s panem Pavlem Čechovským. V průběhu přípravy Řádu došlo ke změně v oblasti legislativy, Řád byl několikrát přejmenován a od 1.1. 2009 se změnilo i schvalovací řízení. Vzorový Řád jsem vypracovala podle metodiky Ministerstva zemědělství. V souladu s tím, co zákon a vyhláška stanoví, je Řád ochrany zvířat při veřejném vystoupení koní – při hiporehabilitačních činnostech organizovaných Českou hiporehabilitační společností členěn následujícím způsobem: článek 1 – údaje umožňující identifikaci pořadatele, článek 2 – účel řádu, článek 3 – druh, věková kategorie zvířat, která se veřejného vystoupení účastní, článek 4 – způsob manipulace se zvířaty, článek 5 – popis zařízení, vybavení a pomůcek pro manipulaci se zvířaty, článek 6 – popis prostor pro veřejné vystoupení zvířat, článek 7 – zabezpečení přepravy zvířat na veřejné vystoupení, článek 8 – způsob zabezpečení první pomoci a veterinární péče,
31
článek 9 - poučení osob o ochraně zvířat, článek 10 - důvody k zastavení veřejného vystoupení, článek 11 - platnost a účinnost řádu.
32
5
VÝSLEDKY PRÁCE
5.1 Návrh specializačních zkoušek koní pro získání licence ČHS 1. Účelem specializační zkoušky koní pro získání licence ČHS (dále jen specializační zkouška) je posouzení koně a jeho výcviku s ohledem na okruh hirehabilitace, na kterou je kůň připravován. 2. Posouzení koně a výcviku koní představuje základní podmínku k zařazení koně do hiporehabilitace a slouží jako doklad o schopnostech a úrovni výcviku koně. 3. Specializační zkouška je určena pro koně všech plemen včetně kříženců a koní bez původu zařazených do hiporehabilitace, kteří v roce konání zkoušky dosáhnou věku minimálně 5ti let. 4. Specializační zkoušky koní pro získání licence ČHS organizuje Česká hiporehabilitační společnost. Hodnotitelská komise je 3-členná, vybraná z řad zkušených hodnotitelů koní (např.inspektoři chovu, hodnotitelé ČT, apod.) a členů ČHS. 5. Při specializační zkoušce se hodnotí následující znaky, vlastnosti a schopnosti: -
posouzení exteriéru koně,
-
posouzení mechaniky pohybu a ovladatelnosti koně pod sedlem nebo na ruce,
-
posouzení specifických vlastností a získaných dovedností koně:
-
snášenlivost kontaktu po celém těle koně,
-
ovladatelnost při vodění během terapie,
-
přistupování k rampě a ochota stát u rampy,
-
chování koně během nakládání a sesedání klienta,
-
reakce na neobvyklé situace a pomůcky,
-
reakce na neadekvátní pohyb na hřbetě.
Jednotlivé známky a výsledek zkoušky jsou součástí zkušebního protokolu. 6. Zkouška je úspěšně dokončena tehdy, pokud ji absolvuje kůň s celkovým hodnocením 7,1 bodů a výše, přičemž nesmí být jednotlivé známky nižší než 5 bodů. Pro zařazení do hipoterapie kůň musí získat nejméně 7,1 bodů za hodnocení užitkového typu, stavby těla a mechaniky pohybu, pro zařazení do aktivit s využitím
33
koní a terapie prostřednictvím koní v psychologii a nejméně 6,1 bodů za hodnocení užitkového typu, stavby těla a mechaniky pohybu. 5.1.1
Průběh zkoušky:
5.1.1.1 Posouzení exteriéru Koně budou změřeni pro získání základních hipometrických údajů, dále bude komise posuzovat koně podle systému založeném na lineárním popisu a metodou hodnocení koně na základě desetibodové stupnice, která vyjadřuje kvalitu znaků exteriéru a mechaniky pohybu přímo úměrně se zvyšující se známkou. Posuzuje se typ, tělesná stavba, korektnost a pravidelnost chodů, jejich prostornost a celková harmonie v souladu s plemennou příslušností (užitkovým typem).V rámci tělesné stavby se hodnotí hlava, krk, hrudník a plec, hřbet a bedra, hrudní končetiny, pánevní končetiny, záď, hrudní a pánevní končetiny jsou hodnoceny včetně kopyt. Projev znaku je slovně vyjádřen následovně: -
nedostatečný
1– 2 body
-
podprůměrný
3 – 4 body
-
průměrný
5 – 6 bodů
-
nadprůměrný
7 – 8 bodů
-
vynikající
9 – 10 bodů
Vzor lineárního popisu – příloha č.1. Koně se zapsaným hodnocením exteriéru dle řádu plemenných knih příslušných plen mohou předložit toto hodnocení zapsané v průkazu původu koně. Koně předvádění k posouzení exteriéru jsou vedeni vodičem tzv. „na ruce“ na uzdečce s jednoduchým stihlovým udidlem a otěžemi nebo na předváděcí lonži nebo na provazové ohlávce a vodítku tak, aby byla zajištěna jejich ovladatelnost. Koně jsou předvádění v chodu krok a klus. 5.1.1.2 Posouzení mechaniky pohybu a ovladatelnosti pod sedlem Ve zkoušce pod sedlem v drezurní úloze nebo úloze western horsemanshipu se hodnotí uvolněnost, prostupnost, ohebnost a rovnováha koně, poslušnost, soustředěnost, reakce na pomůcky a ochota koně je přijímat. Posouzení mechaniky pohybu se provádí na drezurním obdélníku 20 x 40m s rovným korektním povrchem.
34
K předvádění pod sedlem je povoleno sedlání a uzdění anglického nebo westernového typu, bičík do 75 cm, na žádost majitele může předseda komise povolit martingal a ostruhy a chrániče nebo bandáže na končetinách. K předvádění pod sedlem nejsou povoleny vyvazovací otěže. Ústroj jezdce je dle pravidel ČJF nebo WCR. Hodnocení úloh Úlohy se hodnotí podle drezurních pravidel ČJF a pravidel WCR ČR. V drezurní úloze jsou všechny cviky a přechody numericky zapisovány do listiny rozhodčích jako v klasických drezurních soutěžích ČJF, drezurní úloha se hodnotí známkami od 0 – 10, nula je nejnižší a 10 je nejvyšší známka. Výsledná známka představuje součet všech bodů. Horsemanshipová úloha bude hodnocena stejně jako drezura. Do listiny rozhodčího – do scoresheetu – se na horní část rozepíší jednotlivé manévry z úlohy. Jednotlivé požadované manévry se hodnotí jednotlivě. Celek se nakonec hodnotí jednou známkou od 1 – 10, kdy 1 je nejnižší a 10 je nejvyšší známka. Stupnice známek je tato: 10
vynikající
9
velmi dobrý
8
dobrý
7
téměř dobrý
6
uspokojivý
5
dostatečný
4
nedostatečný
3
téměř špatný
2
špatný
1
velmi špatný
0
nebyl předveden
Známka „nebyl předveden“ znamená, že prakticky nic z požadovaného cviku nebylo provedeno. Příloha 2 – drezurní úloha. příloha 3 – úloha western horsemanshipu. Příloha 4 – hodnotící protokol western horsemanshipu. 35
5.1.1.3 Posouzení mechaniky pohybu a ovladatelnosti na ruce Posouzení mechaniky pohybu a ovladatelnosti/ochoty na ruce je určeno pro koně, kteří se nezúčastní zkoušky pod sedlem, především pro pony sekce S, A a B (do výšky 148 cm.) podle pravidel pro soutěže pony ČJF. Kůň se svým vodičem předvede licenční úlohu trail, kůň bude veden koně na ruce. Hodnocení úlohy U trailu se ve scoresheetu zapisují na horní řádek penalty rozepsané podle závažnosti (1/2 bodu až 5 bodů). Spodní řádek scoresheetu představuje hodnocení stylu koně, ochotu spolupráce, přesnost a způsob provedení jednotlivých manévrů. Hodnocení se zapisuje od mínus -1a1/2 až do plus +1a1/2bodů. Výsledný počet bodů se získá tak, že od základu 70 bodů se odečte součet penalt a přičte hodnocení všech překážek. Hodnocení koně: Příloha 5 – licenční úloha trail Příloha 6 – protokol úlohy trail. Kontakt na těle Během testu se testující dotýká stojícího koně po celém těle včetně slabin a končetin dlouhým bičem, měkkým hadrem a rukou. Hodnotí se reakce koně na doteky. Stupnice známek je tato: 10
vynikající
9
velmi dobře
8
dobře
7
téměř
6
uspokojivě
5
dostatečně
4
nedostatečně
3
téměř špatně
2
špatně
1
velmi špatně
0
nepovolil kontakt
36
Ovladatelnost při vodění během terapie Kůň je veden vodičem na uzdečce s jednoduchým stihlovým udidlem a otěžemi, na předváděcí lonži, na dvou dlouhých lonžích nebo na provazové ohlávce s vodítkem, v postroji podle okruhu terapie (madla, sedlo) u hlavy „na ruce“ nebo při vedení na dvou dlouhých lonžích zezadu. Na povel vodič s koněm vykročí a postupně reaguje na povely dané členem komise. Hodnotí se ochota koně podřídit se vedení vodiče a rychlost reakcí na povely. Stupnice známek je tato: 10
vynikající
9
velmi dobře
8
dobře
7
téměř dobře
6
uspokojivě
5
dostatečně
4
nedostatečně
3
téměř špatně
2
špatně
1
velmi špatně
0
odmítnutí vedení
Přistoupení k rampě Kůň v postroji podle okruhu terapie je veden vodičem na uzdečce s jednoduchým stihlovým udidlem a otěžemi, na dvou dlouhých lonžích nebo na provazové ohlávce s vodítkem. Na povel vodiče musí kůň: •
přistoupit k rampě,
•
klidně na povel stát během manipulace s klientem při tzv.“nakládání“ a sesedání klienta, kterého představuje figurant (reagující jako handicapovaný klient v terapii)
a to jak z pravé tak z levé strany. Zkouška z přistupování k rampě se provádí u rampy vysoké do 2/3 břicha koně s neostrými hranami zabraňující poranění koně. Hodnotí se ochota přistoupit těsně k rampě a reakce koně během manipulace s klientem. Stupnice známek je tato: 10 9
vynikající velmi dobře 37
8
dobře
7
téměř dobře
6
uspokojivě
5
dostatečně
4
nedostatečně
3
téměř špatně
2
špatně
1
velmi špatně
0
nebylo předvedeno
Reakce na neobvyklé situace a pomůcky Kůň prokáže dostatečný návyk na nenadálé podněty: •
na příjezd auta,
•
pohyb invalidního vozíku,
•
na manipulaci s berlemi v blízkosti koně,
•
na nenadálé vysoké skřeky,
•
na pohyb létajících předmětů okolo těla koně – míč, vlající bunda,
•
na předměty spadlé pod nohy koně – míč, bota.
Zkouška se provádí na stojícím koni a v kroku koně. Stupnice známek je tato: 10
vynikající
9
velmi dobře
8
dobře
7
téměř dobře
6
uspokojivě
5
dostatečně
4
nedostatečně
3
téměř špatně
2
špatně
1
velmi špatně
0
nebylo předvedeno
38
Reakce na neadekvátní pohyb na hřbetu Kůň prokáže schopnost klidně přijímat neadekvátní pohyb klienta na hřbetu při výkyvech do strany, houpání se na koni, polohování ležícího klienta na zádi, kterého představuje figurant reagující jako handicapovaný klient v terapii. Zkouška se provádí na stojícím koni a v kroku koně. Stupnice známek je tato: 10
vynikající
9
velmi dobře
8
dobře
7
téměř dobře
6
uspokojivě
5
dostatečně
4
nedostatečně
3
téměř špatně
2
špatně
1
velmi špatně
0
nebylo předvedeno
39
5.2 Řád ochrany zvířat při veřejném vystoupení koní – při hiporehabilitačních činnostech organizovaných Českou hiporehabilitační společností Čl. 1 Identifikační údaje osoby pořádající veřejné vystoupení 1. Tento řád ochrany zvířat při veřejném vystoupení koní byl zpracován a je určen pro Českou hiporehabilitační společnost (dále jen „ČHS “), Ústavní 91, 181 00 Praha 8, IČ 15054411. 2. Žadatel uvedený v odstavci 1 jako organizátor veřejného vystoupení v souladu s ustanoveními zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, vydává po projednání a schválení Ministerstvem zemědělství tento „Řád ochrany zvířat při veřejném vystoupení koní – při hiporehabilitačních činnostech organizovaných Českou hiporehabilitační společností“ (dále jen ,,Řád “).
Čl. 2 Účel řádu 1. Účelem Řádu je jednotně metodicky informovat provozovatele hiporehabilitace s koňmi (dále jen provozovatelé) organizované v ČHS o současných požadavcích na ochranu zvířat a péči o jejich pohodu při veřejném vystoupení, tyto požadavky ujednotit tak, aby se jimi provozovatelé mohli řídit a zabezpečit požadovanou úroveň péče o zvířata. 2. Řád nenahrazuje ustanovení a podmínky stanovené právními předpisy, zejména zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zákonem č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů (např. doklad o provedení stanovených vyšetření zvířat, kontrola zdravotního stavu zvířat), zákonem č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů (např. průkaz koně, stanovený způsob označení koní, atd.). 3. Podle tohoto Řádu nelze provádět zvláštní způsob výcviku koní pro přípravu a provedení triků v cirkuse, divadelním a varietním vystoupení, filmu, televizním
40
programu nebo podobném veřejném vystoupení a pořádat veřejná vystoupení, jejichž podmínky přesahují možnosti koní zejména v náročnosti na výkon, použití pomůcek a postrojů ustanovených Řádem. Čl. 3 Druh zvířat, která se veřejného vystoupení účastní a omezení pro koně ve vztahu k prováděné činnosti 1. Řád se vztahuje na koně všech věkových kategorií, plemen a rázů včetně pony, kříženců a registrovaných koní bez původu (dále jen koně) využívaných členy ČHS v rámci veřejných vystoupení. 2. Veřejného vystoupení se podle tohoto Řádu může zúčastnit maximálně 30 koní. 3. Veřejného vystoupení se podle tohoto Řádu mohou zúčastnit klinicky zdraví koně v dobré fyzické a psychické kondici, kteří v daném roce dosáhnou věku 5ti let s výjimkou výcvikových kurzů, kterých se mohou zúčastnit koně od 3 let. 4. Pořadatel veřejného vystoupení má právo zvířata, která svým chováním ohrožují bezpečnost osob nebo ostatních zvířat, vyřadit z veřejného vystoupení. 5. Veřejného vystoupení se nesmí účastnit: •
kůň, který je nemocný nebo podezřelý z onemocnění, které by ovlivnilo jeho výkon nebo mu působilo bolest, utrpení nebo poškození zdravotního stavu nebo mohlo ovlivnit zdraví klienta,
•
kůň, který je pod vlivem zakázaných látek (doping) nebo jehož chovatel odmítl podrobit vyšetření, jímž bylo při podezření z užití těchto látek požadováno k jejich zjištění,
•
kůň, který nebyl na veřejné vystoupení nebo svod připravován a jehož kondice neodpovídá předpokládané zátěži, zejména koně s projevy neharmonického pohybu nebo pohybového neklidu nebo s příznaky nervozity, agresivity a neovladatelnosti,
•
hřebec,
•
klisna v poslední třetině březosti, klisna se sajícím hříbětem; zařazení klisen problematických v období říje se v době říje nedoporučuje,
•
kůň, který je léčený – tento kůň se může účastnit pouze po vyšetření veterinárním lékařem a s jeho souhlasem,
41
•
kůň, který má poruchu zraku na obou očích nebo je slepý na jedno oko,
•
kůň, který byl podroben zákroku měnící vzhled (§ 4 odst.1 písm g zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů), zejména koně s kupírováním ocasu nebo ušních boltců, koně s úpravou inervace nebo šlach ocasu (např. „vysoké nesení ocasu“),
•
kůň, který byl podroben zákroku měnícím výkon (např. neurektomie – přetětí nervu na končetině,
•
kůň s neošetřenými a poškozenými kopyty nebo kůň okovaný nedovoleným způsobem, zejména podkovy s použitím ozubů tvaru písmene „H“,
•
kůň se speciálními pomůckami (např.rozšiřovačem nozder, podvázáním jazyka apod.)
•
kůň s permanentně zavedenou tracheotomickou kanylou (tj.chirurgické otevření trachay přes kůži)
•
kůň přepravený na veřejné vystoupení nevhodným způsobem, přepravním prostředkem nebo za podmínek, které nejsou v souladu s tímto Řádem.
Čl. 4 Způsob manipulace s koňmi, popis a charakteristika prováděných činností 1. Koním, kteří se zúčastní veřejných vystoupení, musí být zajištěna péče o jejich pohodu ve vztahu k jejich věku, plemenné příslušnosti a prováděné činnosti. Za péči o koně odpovídá provozovatel. Po ukončení činnosti s koněm mu musí být vždy zajištěna péče, která odpovídá stupni výkonu a případné únavě po něm a to včetně provedeného očištění a ošetření srsti koně, kontroly a ošetření kopyt. Odstavení nebo ustájení neošetřeného, zejména zpoceného koně, bez uvedeného základního ošetření, je posuzováno jako nedostatečná péče vedoucí k utrpení. 2. Každý kůň musí být na předvedení na veřejném vystoupení řádně vyčištěn s ošetřenými kopyty (podkováním nebo korekturou kopyt). 3. ČHS podle tohoto Řádu organizuje v rámci své činnosti: A) specializační zkoušky koní pro získání licence ČHS (dále jen specializační zkoušky) Jedná se o: -
posouzení exteriéru koně,
42
-
posouzení mechaniky pohybu a ovladatelnosti koně pod sedlem nebo na ruce,
-
posouzení specifických vlastností a získaných dovedností koně:
-
snášenlivost kontaktu po celém těle koně,
-
ovladatelnost při vodění,
-
přistupování k rampě a ochota stát u rampy při nakládání a sesedání klienta,
-
reakce na neobvyklé situace a pomůcky,
-
reakce na neadekvátní pohyb na hřbetě.
Posouzení exteriéru koně Koně předvádění k posouzení exteriéru jsou vedeni vodičem „na ruce“ na uzdečce s jednoduchým stihlovým udidlem a otěžemi nebo na předváděcí lonži nebo na provazové ohlávce s vodítkem tak, aby byla zajištěna jejich ovladatelnost. Koně jsou předvádění v chodu krok a klus. Posouzení mechaniky pohybu a ovladatelnosti koně pod sedlem nebo na ruce K předvádění pod sedlem je povoleno sedlání a uzdění anglického nebo westernového typu, bičík do 75 cm, na žádost majitele může předseda komise povolit martingal, ostruhy a chrániče nebo bandáže na končetinách, k předvádění pod sedlem nejsou povoleny vyvazovací otěže. Koně jsou předváděni v chodech krok, klus a cval. K předvádění ovladatelnosti na ruce
je kůň veden tzv.„na ruce“ na uzdečce s
jednoduchým stihlovým udidlem a otěžemi nebo na provazové ohlávce s vodítkem; koně absolvují trail (přechody kavalet, břeven na zemi, okolo barelů nebo kuželů), v němž jsou použity pomůcky vymezující prostor nebo dráhu koně. Koně jsou předvádění v chodu krok a klus. Posouzení mechaniky pohybu a ovladatelnosti koně se provádí na ohraničeném obdélníku 20 x 40m s rovným korektním povrchem. Posouzení specifických vlastností a získaných dovedností koně: Snášenlivost kontaktu po celém těle koně Během testu se testující dotýká stojícího koně po celém těle včetně slabin a končetin dlouhým bičem, měkkým hadrem a rukou.
43
Ovladatelnost při vodění Kůň je veden vodičem na uzdečce s jednoduchým stihlovým udidlem a otěžemi, na předváděcí lonži, na dvou dlouhých lonžích nebo na provazové ohlávce s vodítkem, v postroji podle okruhu terapie (madla, sedlo) u hlavy „na ruce“ nebo při vedení na dvou dlouhých lonžích zezadu, klidně reaguje na povely a vedení vodiče. Kůň se pohybuje v chodu krok, klus. Přistoupení k rampě a ochota stát u rampy při nakládání a sesedání klienta Kůň je veden vodičem na uzdečce s jednoduchým stihlovým udidlem a otěžemi, na dvou dlouhých lonžích nebo na provazové ohlávce s vodítkem krokem, na povel vodiče přistoupí k rampě a zůstane v klidu stát. Kůň klidně stojí při tzv. „nakládání“ a sesedání klienta terapie, kterého představuje figurant (reagující jako handicapovaný klient v terapii). Zkouška z přistupování k rampě se provádí jak z pravé tak i z levé strany koně. Rampa dosahuje výšky do 2/3 břicha koně, nesmí mít ostré hrany, které by způsobily poranění koně. Reakce na neobvyklé situace a pomůcky Kůň prokáže dostatečný návyk na nenadálé podněty jako je příjezd auta, pohyb invalidního vozíku a manipulace s berlemi v blízkosti koně, na nenadálé vysoké skřeky, na pohyb létajících předmětů okolo těla koně (míč, vlající bunda), na předměty spadlé pod nohy koně (míč, bota). Zkouška se provádí se stojícím koněm a v kroku koně. Reakce na neadekvátní pohyb na hřbetu Kůň prokáže schopnost klidně přijímat neadekvátní pohyb klienta na hřbetu při výkyvech do strany, houpání se na koni, polohování ležícího klienta na zádi, kterého představuje figurant reagující jako handicapovaný klient v terapii. Zkouška se provádí na stojícím koni a v kroku koně. B) výcvikové kurzy určené k přípravě koní provozovatelů hiporehabilitace, kde je s koňmi manipulováno jako při vlastních hiporehabilitačních činnostech, viz. písm C).
44
C) využití koní v hiporehabilitaci hipoterapie (HT) Práce koně zařazeného do HT představuje manipulaci břemenem, které představuje klient často neschopen zaujmout korektní polohu na hřbetu koně. Hmotnost břemene (jezdce) neseného na hřbetu koně nesmí při hipotarpii přesáhnout 1/8 živé hmotnosti daného koně. Kůň je veden během HT vodičem „na ruce“ v kroku. Terapeutickou činnost vykonává kůň s ohledem na věk a klimatické podmínky maximálně 4 hodiny denně s řádnou minimálně 2 hodinovou přestávkou na odpočinek po 2 hodinách činnosti, maximálně šest dní v týdnu; odpočinek představuje pobyt ve volnosti ve výběhu či na pastvině, ve stáji nebo procházku na ruce. Kůň má nárok na odpočinek jeden den v týdnu bez zařazení do terapie. aktivity s využitím koní a terapie prostřednictvím koní v psychologii (ATPK) Práce koně v rámci aktivit s využitím koní a v terapii prostřednictvím koní v psychologii představuje manipulaci břemenem, které představuje klient. Klient může absolvovat jízdu v sedle, kdy kůň může být během jízdy veden na ruce, na lonži nebo se jedná o samostatnou jízdu klienta a to na jízdárně i v terénu, podle zdatnosti klienta v kroku, klusu nebo cvalu. Dále se může jednat o prvky voltiže, kdy kůň je veden na lonži v kruhu v kroku, klusu nebo cvalu. Hmotnost břemene (jezdce) neseného na hřbetu koně nesmí při ATPK přesáhnout 1/8 živé hmotnosti daného koně. V ATPK se používají herní pomůcky pro házení – gumové míče a hračky různých velikostí a barev, plastové létající talíře, barevné plastové obruče, igelitové plachty, plachty z různých textilních materiálů, dřevěné nebo plastové tyčky o průměru 3cm a délky do 100cm. Terapeutickou činnost vykonává kůň s ohledem na věk a klimatické podmínky maximálně 4 hodiny denně s řádnou minimálně 2 hodinovou přestávkou na odpočinek po 2 hodinách činnosti, maximálně šest dní v týdnu; odpočinek představuje pobyt ve volnosti ve výběhu či na pastvině, ve stáji nebo procházku na ruce. Kůň má nárok na odpočinek jeden den v týdnu bez zařazení do terapie.
45
D) propagační veřejná vystoupení Poskytují přehled o současném stavu koní zařazených do hiporehabilitace a jsou příležitostí pro zhodnocení výcviku koně a jeho připravenosti k terapeutickému využití, s koňmi je manipulováno stejnými způsoby jako v pís.A) až C). 4. Při přestávce během veřejného vystoupení musí být s koní sejmuty pomůcky mimo uzdečky nebo ohlávky a minimálně po 5 hodinách musí být koni podána napájecí voda. Čl. 5 Zařízení, vybavení a pomůcky pro manipulaci, předvádění nebo jinou činnost s koňmi 1. Při veřejném vystoupení není povoleno zejména násilné vyvazování, nadměrné a neadekvátní trestání koní způsobující koni nepřiměřenou bolest, dále je zakázané nutit koně k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu a biologickým schopnostem nebo prokazatelně překračují jeho síly. 2. Provozovatel odpovídá za to, že jím nebo klientem použitá výstroj, postroj a pomůcky jsou v takovém stavu, aby jejich použitím bylo vyloučeno poranění, utrpení nebo poškození zdraví koně. Vybavení, používaná výstroj, postroje a pomůcky musí být přiměřené stavbě těla, věkovým schopnostem a výkonnosti koní. Při poruše výstroje nebo postroje, která by mohla způsobit utrpení koně, je provozovatel povinen neodkladně ukončit činnost s koněm. 3. Řádem povolené uzdění, výstroj a přídavné pomůcky: Při provádění výcviku nebo během terapie: a) uzdění: •
uzdečka se stihlovým udidlem bez nebo s nánosníkem, který může být obyčejný (anglický), podepínací (hannoverský), zkřížený (mexický) nebo obyčejný s podepnutím (irský),
•
udidlo – stihlové z kovu, kůže, gumy nebo z plastického materiálu - hladké s děleným vodítkem a kroužky, polokroužky nebo D – kroužky, přičemž průměr kroužků nesmí být menší než 5cm a větší než 10 cm., ústní část by měla být kulatá z hladkého nekrytého kovu, nesměla by mít ostré hrany, výčnělky nebo hroty, může 46
být vykládaná, ale musí zůstat hladká nebo musí být krytá latexem. 2,5 cm od koutku huby – měřeno od vnitřní stany kroužku, průměr udítka má být od 0,8 do 2 cm, přičemž průměr udítka se k jeho středu zužuje. Je- li použit podbradní řemínek (z kůže nebo nylonu) nesmí být utažen (lze vsunout 2 prsty mezi řemínek a bradu koně), otěž nebo lonž musí být upevněna nad podbradním řemínkem, •
hackamore nebo provazový bosal – uzdění z pružné surové nebo zpracované kůže nebo provazu spleteného do copánku, které je na obvodu líce koně v průměru 1,5 – 1,9 cm silné, přitom se musí vejít mezi nos koně a bosal dva prsty, přitlačíme-li bosal kupředu,
•
hackamore mechanické – nánosník je pošit kůží, podbradní řemínek (řetízek) nesmí být utažen k čelisti koně (minimální vůle je 3 cm) a musí být minimálně 1 cm široký,
•
provazová ohlávka – kroucený provaz o šířce minimálně 0,8 cm,
•
otěže dělené nebo spojené – z kůže nebo pleteného materiálu,
•
volné vyvazovací otěže – dostatečně dlouhé, aby dovolily koni pohyb hlavou a krkem, ale zabraňovaly pasení, jejich použití je omezeno na dobu využití koní pro hiporehabilitační činnosti, maximálně však na dobu 2 hodin, poté musí následovat přestávka minimálně 2 hodiny, během níž musí být tyto otěže uvolněny,
•
pevné vyvazovací otěže – maximální doba jejich použití je omezena na 30 minut, pak musí být minimálně na stejnou dobu uvolněny,
•
vodítko – pevný kožený nebo tkaný popruh s připínací karabinou, jehož délka je podle plemene na ruce vedeného koně 1,5 – 2,5m ,
•
parelliho vodítko – délka 4 nebo 7,5m s karabinou, vodítko vyrobené z lana pro lodní sport, kulatý průřez 16 –18 mm,
•
dlouhá lonž – pevný tkaný popruh s připínací karabinou, jehož délka je podle plemene vedeného koně minimálně 8m,
b) madla – voltižní nebo jinak upravená terapeutická madla z měkkého materiálu zabraňující poranění koně, upevňují se podbřišníkem v sedlové krajině na hrudi koně, c) sedlo – podle způsobů jízdy anglické nebo westernové sedlo, d) třmeny - nelze používat třmeny s ostrými hranami, výstupky nebo takovou úpravou, která by mohla zranit koně nebo mu působit utrpení,
47
e) kování – jakýkoliv běžný typ podkov odpovídající typu koně a předpokládané zátěži nebo tzv. „na boso“ bez podkov s řádně ošetřenými kopyty, f) přídavné pomůcky – bandáže, zvony či jiné chrániče nohou koní, chrániče očí, uší, ochranné pomůcky proti hmyzu, deky proti hmyzu, g) bičík v maximální délce 110 cm, h) lonžovací bič – délka biče i bičiště do 150 cm.; v celé délce biče i bičiště je zakázáno provádět uzlení, používat jakékoli látky či zařízení, které mohou koni způsobit bolest nebo zranění (olůvka apod.), Povolené použití bičíku (viz písmeno g) nebo biče ( viz písmeno h) zahrnuje: •
ukázání biče nebo bičíku koni předtím, než je biče nebo bičíku použito,
•
použití biče nebo bičíku ve směru pohybu a v rytmu akce koně,
•
údery bičem nebo bičíkem na záď koně s omezením úderů na nezbytné minimum,
•
použití biče nebo bičíku jako pomůcky pro udržení koně v předepsaném směru.
Jako nepovolení použití biče nebo bičíku se posuzují údery: •
tak silné, že mají za následek zranění koně,
•
vedené ve směru proti pohybu koně, popřípadě na hlavu koně nebo na jiná citlivá místa,
•
pokračující potom, kdy kůň již reagoval na předchozí údery,
•
neustávající ani potom, kdy kůň na použití biče nebo bičíku nereaguje,
•
opakované krátce potom, kdy kůň na předchozí údery bičem nebo bičíku nereagoval.
4. Řádem nepovolená výstroj a postroj koní pro jízdu pod sedlem, při lonžování, voltiži nebo vedení na ruce, jejichž použití je zakázáno a je důvodem k ukončení činnosti s koněm: •
uzdečka nebo ohlávka z drátu nebo materiálu se stejnou pevností včetně pákového udidla ( kov, lanko, tvrdý plast apod.) nebo vše z drátu a uvedeného materiálu (není rozhodující, jak silnou vrstvou a jakým způsobem je drát nebo jiný pevný materiál obalen),
•
poškozená výstroj nebo postroj zvířete, které by mohlo působit zvířeti utrpení,
48
•
podbradní řemínek (řetízek) užší než 1 cm a s ostrými hranami,
•
hadicová, gumová otěž,
•
ostré hrany udidla, dvojité uzdění,
•
průvlečná otěž,
•
bosal z koňských žíní,
•
ostruhy,
•
třmeny s ostrými hroty,
•
podkovy s ozuby tvaru písmene „H“,
•
podbřišník, lonže, provazy nebo jiné pomůcky k podvázání břicha koně v jiné než sedlové krajině na hrudi koně,
•
jakákoliv pomůcka využívající elektrický impuls nebo chemický účinek,
•
používání pomůcek z ostnatého drátu
•
použití jakýchkoliv náhodných pomůcek, které nejsou součástí schválené výstroje nebo postroje, zejména náhodně zvolených nebo nalezených předmětů (součást výstroje určená k jinému účelu, klacek, hůl, provaz, apod.),
5. Řádem povolené pomůcky vymezující prostor nebo dráhu koně během veřejného vystoupení: •
barely – umělohmotné, se zátěží písku, o obsahu nad 200l, nesmí být pevně ukotveny do podkladu, jsou volně položeny na terén, musí mít povrch dvojbarevný, pruhovaný, přičemž jedna barva je bílá, nesmí mít žádné ostré hrany a hroty, které by mohly způsobit poškození zdraví, poranění koní,
•
plastové nebo dřevěné kužely – průměr základny minimálně 30cm, nesmí mít žádné ostré hrany a hroty, které by mohly způsobit poškození zdraví, poranění koní , nesmí být pevně ukotveny do podkladu, jsou volně položeny na terén, musí mít povrch dvojbarevný, pruhovaný, přičemž jedna barva je bílá,
•
balíky slámy – nesmí být použita plesnivá sláma nebo s vysokým obsahem prachu či jinak znečištěná,
•
ploché vymezovací terče – obvykle se zhotovují z použitých pneumatik, jejich střed je vyplněn pevnou hmotou, nesmí mít žádné ostré hrany a hroty, které by mohly způsobit poškození zdraví, poranění koní, nesmí být pevně ukotveny do podkladu, jsou volně položeny na terén,
•
vymezovací tyče – skládají se z podstavce, který má kruhový tvar o průměru nejvýše 50 cm a vlastní tyče vysoké 250 cm, nesmí být pevně ukotveny do 49
podkladu, musí být dvojbarevné, pruhované přičemž jedna barva je bílá, konce tyčí musí být vyrobeny z netříštivého materiálu (nevhodnost umělých hmot), konce tyčí musí být zakulacené, aby nepůsobily poškození zdraví, poranění, •
kavalety – 2 stojany z dřevěných hranolů, ke kterým je připevněna kulatina o průměru 10cm, jednotlivé kavalety možno skládat na sebe, délka kulatiny od 2,00 m, nastavitelná výška: 15,30 a 45cm,
•
překážková břevna – bariéry z kulatiny o průměru 10cm, délky min 2,00m jsou volně položeny na terén nebo do překážkových sloupků, musí být bílé nebo pruhované přičemž je jedna barva bílá, nesmí mít ostré hrany, nebo hroty, aby nezpůsobovaly poškození zdraví, poranění, nebo bolest koním,
•
překážkové sloupky – stojan s kovovou nebo dřevěnou čtyřramennou podstavou a sloupkem o rozměrech minimálně 10x10 cm a výšky minimálně 1,00m – slouží k uchycení překážkových břeven, pokud jsou použity držáky nebo háky musí být na sloupku umístěny na zadní straně ve směru jízdy,
•
drezurní písmena - mají tvar třístěnného nebo čtyřstěnného jehlanu.,výška 60 cm, šíře u základny 50 cm.,
•
drezurní oplůtek – dřevěný drezurní oplůtek se skládá z jednotlivých částí v délce minimálně 200 cm a výšce 40 cm.
6. Řádem zakázané typy pomůcek – pro zabezpečení ochrany koní před poraněním a utrpením a z etického hlediska nelze použít při veřejném vystoupení následující a jim podobné druhy pomůcek: •
vraky vozidel,
•
živá zvířata,
•
zvířecí kůže, vycpaniny a uhynulá zvířata,
•
trubky a konstrukce z tvrdých plastů,
•
vytyčení trasy z drátu, lan nebo pletiva,
•
pohyblivé nestabilní mosty a konstrukce,
•
vodní nádrž s plovoucími nebo pohyblivými částmi,
•
plameny, suchý led, tlakové nádoby (hasící přístroje) atd.,
•
polena nebo tyče naskládané volně na sebe tak, že mohou spadnout.
50
Čl. 6 Popis prostor pro ustájení zvířat a prostor, kde se veřejné vystoupení provádí 1. Minimální standardy
dané pro případ nezbytného ustájení během veřejného
vystoupení: a) vazné ustájení: Kůň
Min.
nad 400 kg.ž.hm. plocha (m2 .ks-1)
řadová stání individuální stání
Minimální rozměry
Krmný žlab
stání 1)
2)
šířka
délka
výška
minimální
(mm)
(mm)
(mm)
šířka (mm)
4,5
1500
2750
4,5
1800
2750
550-1100
650
Vysvětlivka k tabulce: 1) Musí byt zachován vždy nárok na minimálně jeden za stanovených minimálních rozměrů a součin šířky a délky stání musí vždy splňovat požadavek na jeho minimální plochu. 2) Krmný žlab by měl dle velikosti koně dosahovat do výšky loketního kloubu koně. Při vazném ustájení se používá vazná ohlávka nebo nákrční řemen upevněný na jeden nebo dva provazy nebo řemeny volně probíhající do zdi zabudovaným centrálně umístěným kruhem nebo kruhy na obou stranách stání. Uvazování koní řetězem se nepovoluje. b) boxy Kategorie koní
Min. plocha
Minimální rozměry boxu1)
2.
(m ks-1)
šířka (mm)
délka (mm)
kůň do 200 kg.ž.hm.
6
2000
2000
200-400 kg.ž.hm.
7
2500
2500
400-500 kg.ž.hm.
8
2500
2500
nad 500 kg.ž.hm.
9
2500
2500
Vysvětlivka k tabulce: 1) Musí byt zachován vždy nárok na minimálně jeden za stanovených minimálních rozměrů a součin šířky a délky boxu musí vždy splňovat požadavek na jeho minimální plochu.
51
2. V prostorách nebo objektech pro pořádání veřejných vystoupení se doporučuje optimální teplota v rozmezí 15 – 20°C, je nutné zabránit zejména přehřátí zvířat v letním období. 3. Pořadatel při veřejném vystoupení je povinen před zahájením a v jejich průběhu: •
zajistit a kontrolovat vhodné místo, zařízení a vybavení pro nakládání a vykládání koní,
•
zajistit dostatečný zdroj zdravotně nezávadné vody, provozovatel zajistí napájení automatickými napáječkami nebo z čistých věder; minimální spotřeba vody pro koně na kus a den je 45l, pony 20l,
•
zajistit dostatek vhodného krmiva dávkou sena v minimální hmotnosti rovnající se 2% živé hmotnosti koně na kus a den, za přídavek jaderného krmiva případně podávání dalších doplňků stravy je zodpovědný provozovatel sám,
•
zajistit dostatek materiálu k podestlání zvířat a likvidaci hnoje,
•
zajistit, aby se v zařízeních pro koně, zejména boxech a jejich vybavení, minimalizovalo riziko poranění vyloučením předmětů nebo ostrých hran na hrazeních a použitém vybavení,
•
zajistit opatření nezbytná pro zabránění úniku zvířat,
•
zajistit dostatek prostoru k tomu, aby zvířata mohla v místě odpočinku zaujmout odpovídající přirozený postoj, tato místa pro zvířata jednotlivých účastníků veřejného vystoupení předem určit a vyznačit,
•
zajistit možnost zabezpečení zvířat před nepříznivým počasím a výraznými rozdíly v klimatických podmínkách, k tomu je možné využít i přístřešků nebo přirozeného porostu,
•
zabezpečit prostor pro případnou izolaci poraněných nebo nemocných koní,
•
zabezpečit a vymezit dostatečně velký prostor odpovídající velikosti a počtu koní, s upraveným, korektním povrchem, který nezapříčiní zranění koní pro veřejná vystoupení, s dostatečně velkým manipulačním prostorem tak, aby manipulace se zvířaty byla bezpečná a nebylo nutno s nimi manipulovat způsobem vyvolávajícím utrpení (vymezená cesta, spojovací koridor apod.),
•
zabezpečit podle počtu koní a rozsahu zařízení odpovídající počet poučených osob starších 18ti let, kteří budou vlastní činnost zajišťovat, zajistit jejich vybavení potřebnými pracovními pomůckami odpovídajících dané nebo očekávané situaci a stanovit konkrétní postup při jejich činnosti, 52
•
zajistit a kontrolovat prostor pro zvířata tak, aby byla udržována čistota, v případě uzavřených prostor (stáje, jízdárna apod.) zajistit jejich větrání a výměnu objemu vzduchu tak, aby odpovídaly přiměřenému počtu zvířat, věkové kategorii a plemenům koní, s cílem minimalizovat negativní vlivy vyvolané prostředím (např. zamezení prašnosti) nebo vyvolávané návštěvníky,
•
zabezpečit prostor v zařízení určený pro koně před přístupem jiných zvířat (např. psů návštěvníků, toulavých psů) a nepovolaných osob,
•
zabezpečit pomocné prostory a organizovat v nich např. parkování dopravních prostředků, přepravních přívěsů, pomocného vybavení a pod. tak, aby bylo minimalizováno riziko možného utrpení zvířat, které se zúčastní veřejného vystoupení,
•
ohraničit v zařízení prostory pro účastníky, případně pro návštěvníky nebo jiné osoby, které se veřejného vystoupení účastní a organizovat v nich činnost tak, aby nebyla ohrožena jejich bezpečnost a aby bylo minimalizováno riziko možného utrpení zvířat, která se zúčastní veřejného vystoupení,
•
zajistit podmínky pro poskytnutí první pomoci a základní veterinární péče zvířatům účastnících se veřejného vystoupení a pro případ odborného veterinárního zákroku zajistit její pohotovostní poskytnutí veterinárním lékařem,
•
zajistit podmínky pro bezpečné provádění podkování koní.
4. Pokud se koně účastní veřejného vystoupení více než jeden den v jiném než domácím prostředí, pak nejméně jedenkrát denně provést prohlídku zvířat a technologických zařízení a odstranit v nejkratší možné době každé zjištěné závady tak, aby nebylo ohroženo zdraví a život zvířat. K zajištění prohlídky zvířat v kterékoli době musí být připraveno stabilní nebo mobilní osvětlení, které umožní důsledné provedení prohlídky. 5. Veřejná vystoupení se konají v jezdeckých halách, jízdárnách, na kolbištích, předvadištích, ohraničených prostranstvích, či na vytyčených přírodních trasách, a to vždy tak uzpůsobených, aby nemohlo dojít ke zranění koně nebo jeho týrání. Povrch těchto prostor je korektně upravený, dostatečně měkký a hluboký uvnitř v halách, na venkovních kolbištích a přírodních trasách pískový nebo travnatý s výjimkou posuzování exteriéru, které je prováděno na tvrdém povrchu (beton, asfalt).
53
Čl. 7 Přeprava koní na veřejné vystoupení a zpět 1: Přeprava koně na veřejné vystoupení musí probíhat v souladu se zákonem č. 246/1992 Sb., o ochraně proti týrání ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou č. 4/2009 Sb., o ochraně zvířat při přepravě a s předpisy ES, zejména s Nařízením Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97. 2. Koně lze přepravovat pouze v dopravních prostředcích, které jsou konstruovány tak, aby technicky zabezpečily pohodu zvířat, minimalizovaly možnost jejich zranění při přepravě, umožňovaly pravidelnou kontrolu stavu zvířat a jejich pohody, splňovaly technické požadavky a měly vybavení, které stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. Požadovaná plocha pro přepravu kategorií koní: Kategorie zvířat
Přibližná hmotnost zvířat
Minimální podlahová plocha na
v kg
jedno zvíře v m2
Malá plemena koní
50 - 250
1
Střední plemena koní
250 - 450
1,4
Velká plemena koní
450 - 750
1,75
3. Pokud jsou zvířata v přepravním prostředku uvázána, musí být vazný prostředek dostatečně pevný, aby se během přepravy nepřetrhl, a dostatečně dlouhý, aby při uvázání nedošlo ke škrcení nebo poranění koně. 4. Přepravce, popřípadě provozovatelem pověřená osoba, je povinen: •
použít takový dopravní prostředek, který zvířata ochrání před nepříznivými vlivy počasí,
•
zajistit vyčištění, případně dezinfekci dopravního prostředku před a po jeho použití,
•
zajistit nakrmení a napojení koní před nakládkou, případně ve stanovených přestávkách v době přepravy, vždy však maximálně po 8 hodinách přepravní doby,
•
zajistit dostatečné množství zdravotně nezávadného krmiva a vody, která neohrožuje zdravotní stav zvířat,
54
•
při transportu více jak jednoho koně zajistit oddělení koní příhradou a zabezpečit je proti úniku z dopravního přepravníku.
5. Nakládání a vykládání koní musí být prováděno na rampě nebo místě k tomu určeném, pod maximálním úhlem sklonu 25°; výškové nerovnosti nepřesahující 20cm; mezery v podlaze nebo mezi dvěma podlahami znemožňující vsunutí končetiny koně a povrch zabraňující uklouznutí. 6. Při vzdálenosti do místa začátku svého působení, přesahující dobu k jejímu zdolání na koni v chodu klus 5 hodin, je třeba, aby se jezdec dostavil do stanoveného místa minimálně 2 hodiny předem a umožnil po tuto dobu koni odpočinek v klidu nebo při provádění. Stejná zásada platí i pokud je použit přepravní prostředek, kdy přeprava zvířat v silničním nebo železničním přepravním prostředku trvá déle než 5 hodin. Dobu odpočinku je třeba přiměřeně volit i při kratších intervalech cesty nebo přepravy. Nejdelší doba pro vnitrostátní přepravu bez přestávky nesmí přesáhnout 8 hodin, počínaje dobou umístění zvířete na dopravní prostředek. V tomto intervalu má být poskytnuta minimálně 1 hodinová přestávka na napojení a odpočinek koně. Čl. 8 První pomoc a veterinární péče První pomoc a veterinární péči poskytuje zvířatům provozovatel koně nebo jím pověřená osoba. Pořadatel při veřejném vystoupení zajistí veterinární pohotovost s tím že v případě potřeby bude k dispozici neprodleně veterinární lékař. U veřejných vystoupení s počtem nad 20 koní je pořadatel povinen zajistit trvalou přítomnost veterinárního lékaře. Čl.9 Poučení osob o ochraně zvířat Pořadatel provede ústně poučení všech členů terapeutického týmu a dalších osob, které se aktivně zúčastňují veřejného vystoupení ve smyslu toho, jak mají manipulovat se zvířaty, připravovat a ošetřovat pomůcky nebo jiné vybavení a seznámí je se zásadami zabezpečení welfare a ochrany zvířat podle zákona na ochranu zvířat, jeho prováděcích předpisů a tohoto Řádu. O poučení bude proveden písemný zápis, toto poučení bude doloženo vlastnoručním podpisem poučeného.
55
Čl. 10 Důvody k zastavení veřejného vystoupení Pořadatel je oprávněn a povinen: a) kontrolovat dodržování Řádu v místě konání veřejného vystoupení, vyžadovat od jednotlivých osob plnění povinností stanovených Řádem a při zajištění závad je povinen zjednat nápravu, b) nepovolit účast zvířatům uvedeným v Čl. 3 odst. 5, zamezit nevhodnému chování osob předvádějících zvířata nebo manipulujících se zvířaty; za takové chování se považuje zejména: •
nedostatečné ovládání zvířete, např. trhání udidlem u koně nebo jiné hrubé zacházení,
•
nadměrné používání biče, bičíku nebo jiného předmětu, který bič, bičík nahrazuje,
•
nadměrné pobízení evidentně unaveného zvířete,
•
pokračování v činnosti s prokazatelně zchromlým nebo vyčerpaným koněm,
•
zvedání či vlečení ležících zvířat tahem za ušní boltce, končetiny nebo ocas,
•
použití dopingu nebo odepření zkoušky na doping
c) z důvodů ochrany zvířat ukončit veřejné vystoupení v případě nevhodných klimatických podmínek, za živelné pohromy (krupobití, požár apod.) nebo jiné události, která by mohla způsobit utrpení koní, d) vyloučit z veřejného vystoupení koně v případě, že by se u tohoto zvířete projevily příznaky nemoci, stresu nebo jiné negativní příznaky, které by mohly vést k utrpení zvířete. Čl. 11 Platnost a účinnost Řádu 1. Tento Řád je platný pouze ve znění schváleném Ministerstvem zemědělství, změny tohoto Řádu musí být projednány s Ministerstvem zemědělství a být schváleny. 2. Tento Řád nabývá platnosti a účinnosti dnem právní moci rozhodnutí o schválení Ministerstvem zemědělství.
56
6
DISKUZE
Specializační zkoušky pro koně zařazované do terapie nejsou definovány, přitom prověření koní se děje v rámci výkonnostních zkoušek. Cílem výkonnostních zkoušek je prověření výkonnosti koní, stupňování, popřípadě zachování její úrovně (Jiskrová, Misař, 2001) podle selekčních kriterií zapsaných v řádu plemenné knihy každého plemene chovaného v České republice při zařazování do plemenitby. Předpokládám, že lidé, kteří se věnují terapeutickému využití koní, nejsou zcela seznámeni s obsahem výkonnostních zkoušek a s požadavky kladenými na koně. Praxe ukazuje, že požadavky na výcvik a přípravu pro účely hiporehabilitace se dále budou rozlišovat podle využití koně – pro oblast hipoterapie, pro aktivity s využitím koní, v rámci terapie prostřednictvím koní v psychologii a pro sport handicapovaných. Ukazuje se, že každý obor činností s koněm má svá vyhraněná specifika a při přípravě koně je třeba na ně brát zřetel. Např. základním požadavkem na koně zařazeného do hipoterapie je vynikající mechaniku pohybu koně v kroku, proto se na mechaniku koně klade při výběru a přípravě koně mimořádná pozornost a speciální příprava koně je zaměřena na absolutní poslušnost koně s minimálními reakcemi na podněty z okolí. Naproti tomu kůň zařazený do oblasti aktivit s využitím koní nebo v rámci terapie prostřednictvím koní v psychologii nemusí být po stránce mechaniky pohybu bezchybný, ale jeho výcvik a příprava by měla být vedena s větším důrazem na charakter a temperament s odpovídající reakcí na podnět,
významnou roli hraje
i dominance koně, submisivita apod.. Vzhledem k různorodým požadavkům na koně by příprava koně měla představovat samostatný obor jezdectví. Součástí zkoušky pro koně zařazované do terapie je navrhováno i posouzení koní. Ne všichni koně zařazení do terapie byli posouzeni (např. za účelem zápisu do plemenných knih, u výkonnostních zkoušek apod.) nebo podle řádu svých plemenných knih se u nich exteriér nehodnotí (A1/1, klusáci, westernová plemena) nebo se jedná o koně bez původu či křížence (u kříženců je potřeba stanovit užitkový typ koně). Pro potřeby hiporehabilitace je důležité sjednotit posouzení koní. Zapsaná hodnocení budou tvořit databázi, která bude mít další význam pro výzkumy např. v oblasti biomechaniky řešící kvalitu impulsů hřbetu a přenos na klienta a tím stanovení efektu vlastní terapie.
57
Pokud se týká pohlaví koní zařazovaných do terapie, v Řádu není povoleno zařazení hřebců do terapie. Podle metodiky MZe, která se týká vytvoření Řádu, se nemohou veřejných vystoupení, tedy ani terapie, účastnit zvířata, která by mohla svým chováním ohrožovat bezpečnost osob nebo ostatních zvířat. Problematika se týká především zařazení hřebců do terapie. Chování hřebců je nevyzpytatelné zejména v přítomnosti klisen a riskantní s ohledem na postižení klientů. Jedná se o ochranu klientů, kteří nedovedou odhadnout míru nebezpečí a často rychle a jednoznačně reagovat na vzrušené chování hřebce. Přesto, že někteří hřebci nemusí vykazovat velké libido, riziko zařazení hřebce do terapie převyšuje profit. Pro účely hiporehabilitace se proto z bezpečnostního hlediska využívají valaši a klisny. U klisen zařazených do terapie musíme počítat se změnami chování v období říje. Některé klisny se v době říje chovají apaticky, jiné jsou výrazně podrážděné, bijí kolem sebe, koušou, některé klisny mohou být v tomto období až nezpůsobilé k práci (tzv.„divoká říje“). Taková klisna může mít tendenci navalovat se na rampu, tlačit se na druhé koně, ale i na klienty. Zařazení klisen s tzv. „divokou říjí“ se v době říje nedoporučuje. Sporným bodem v Řádu může být i terapeutické využití koní, kteří jsou léčeni především pro chronické onemocnění. Ti se mohou, podle Řádu, účastnit terapie pouze po vyšetření veterinárním lékařem a s jeho souhlasem. Vyloučen by měl být vždy kůň s chronickými bolestmi pohybového aparátu (nebo po dobu léčení akutního problému by měl být vyřazen z terapie). Úskalím je i zařazení koní, kteří jsou léčeni pro chronické onemocnění, např. pro dušnost. Zde zařazení koně závisí na rozhodnutí veterinárního lékaře, který může doporučit zařazení koně do terapie, vždy však s ohledem na jeho aktuální stav. Sporným se může zdát i vyloučení koní, kteří mají poruchu zraku na obou očích nebo jsou slepí na jedno oko. V rovinových dostizích a jezdeckém sportu je start „jednookých koní“ povolen. Z etologického hlediska je u koní, kteří mají ztrátu zraku, výrazněji vidět, jak si handicap vyrovnávají - zvláště sluchem, hmatem a čichem. Ale zděděný nepodmíněný obranný reflex může způsobit, že se kůň brání pro něj neznámému nebezpečí, zejména pokud impuls přichází ze strany na kterou nevidí a nečekaně vyhodí pánevními končetinami. Zařazení koní s poruchou zraku neúměrně zvyšuje riziko úrazu
58
klienta, proto bylo po konzultacích s právníky doporučeno nezařazovat tyto koně do terapie. Řád se dotýká oblastí velmi citlivých a doposud velmi rozdílně chápaných členy ČHS. Jedním z nejdiskutovanějších bodů bylo stanovení maximální doby, po kterou by koně měli vykovávat terapeutické činnosti. V některých zařízeních pracoval kůň jednu hodinu denně, jinde byl využíván až 6 hodin denně, což vedlo k fyzickému ale především
psychickému
vyčerpání
koní.
Hiporehabilitace
nikdy
nebyla
pro
provozovatele ziskovou činností, přesto je na koně v některých zařízeních vyvíjen neúměrně vysoký tlak daný např.ekonomickými podmínkami – koně si tzv. musí na sebe vydělat. Po dlouhých diskuzích mezi členy ČHS jsme přistoupili k dohodě, na základě které se v Řádu upravuje využití koní následujícím způsobem: kůň může vykonávat činnosti maximálně 4 hodiny denně, s řádnou minimálně 2 hodinovou přestávkou na odpočinek po 2 hodinách činnosti, maximálně šest dní v týdnu; odpočinek představuje pobyt ve volnosti ve výběhu či na pastvině, ve stáji nebo procházku na ruce. Kůň má nárok na odpočinek jeden den v týdnu bez zařazení do terapie. Praxe ukazuje, že zařazení koní do terapie je pro koně práce náročná, vedle enormního zatížení hřbetu především po stránce psychické. Z toho je patrné, že hiporehabilitace není odpočinkovým doplňkem pro provozní koně ve sportovních a nájmových stájích ani východiskem pro staré a opotřebované koně. Hiporehabilitace se rozvíjí rychlým tempem, počet koní zařazovaných do terapie se za posledních 10 let ztrojnásobil. Přesto je varující zjištění, že jen asi čtvrtina koní má speciální výcvik (Casková, 2003). Problémem je laicky provádění hiporehabilitace – mám koně, tedy dělám hipoterapii – ale bez zajištění potřebné kvality a kvalifikace. Návrh specializačních zkoušek by sjednotil požadavky na koně zařazované do terapie a napomohl by lepší kontrole provádění hiporehabilitace s ohledem na bezpečnost klientů. Zde vidím možnosti spolupráce výboru České hiporehabilitační společnosti a orgánů státní veterinární správy. Další sporné otázky jistě vyvstanou při uvádění navrhovaných změn do praxe. Navrhované postupy a změny budou dále diskutován s odborníky, sporné body vyřeší praxe.
59
7
ZÁVĚR
Cílem diplomové práce bylo vytvořit návrh specializačních zkoušek pro koně, který by měl být obecně platnou a závaznou směrnicí pro přezkoušení koní využívaných v terapii v rámci České hiporehabilitační společnosti. Specializační zkoušky mají za cíl eliminovat míru rizika selhání koně za základě výběru a speciálního výcviku. Výsledkem zkoušek bude udělení certifikátu koni, kterým by se měl garantovat jeho výcvik a způsobilost pro terapeutické využití. Tento systém bude prakticky vyzkoušen po dobu dvou let, poté znovu přehodnocen. Podle „Evropské dohody o ochraně zvířat v zájmovém chovu“ nemohou být zvířata použita pro veřejná vystoupení, představení, výstavy, soutěže a podobné akce, jestliže organizátor nevytvořil nezbytné podmínky, aby zvířata byla v pohodě (péče o welfare) a jejich zdraví a kondice nebyly ohroženy. Hiporehabilitace je z pohledu zákona veřejným vystoupením a na její provoz se vztahují ustanovení zákona č. 246/1992 Sb., který stanovuje podmínky, za kterých je možné pořádat veřejné vystoupení a upravuje nezbytné náležitosti při práci s koňmi tak, aby bylo zajištěno welfare zvířat a jejich zdraví a kondice nebyly ohroženy. Vytvoření Řádu by mělo, vedle splnění podmínek dané legislativou, vést ke standardizaci péče o zvířata zařazená do terapie v rozdílných podmínkách (např. soukromé osoby, občanská sdružení, ústavní zařízení), ke standardizaci používaných pomůcek a ke sjednocení metodiky výcviku a přípravy koní.
60
8
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
ANONYM 1: zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění vydáno zákonem č. 409/2008 Sb.). ANONYM 2: vyhláška č. 5/2008 Sb., o ochraně zvířat při, veřejném vystoupení nebo chovu. ANONYM 3: Evropská dohoda o ochraně zvířat v zájmovém chovu, č. 19/2000 Sb. m.s. ANONYM 4: zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů (úplné znění vydáno zákonem č. 332/2008 Sb.). ANONYM 5: Nařízení Rady ES 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činnostech. BÍLKOVÁ, J.: Westernové soutěže. Dostupné z: www.equichannel.cz/clanek/ukaz7027 [cit. 23.listopadu 2007]. BOŘÁNEK, V.:Horsemanship – přirozené jezdectví. Harmony, 2005. ISBN: 80 – 903484 – 1 – 7. CASKOVÁ, V.: Hlediska výběru a výcvik koní pro hiporehabilitaci. In Terapie a asistenční aktivity lidí za pomoci zvířat, odborná konference s mezinárodní účastí. Praha ČZU, 2008. ISBN 978 – 80 –213 – 1773 – 4. CASKOVÁ, V.: Koně v hipoterapii. In Sborník referátů z mezinárodní konference Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2004. ISBN 80 –157 – 802– 9. CASKOVÁ, V.: Koně v hipoterapii. Závěrečná práce v kurzu. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2003. CASKOVÁ, V.: Využití hipoterapie v neurologii. In Kolektiv autorů, Hiporehabilitace. Praha, Nadace OF, 1995. DELTA SOCIETY: www.deltasociety.org.
61
DOUSEK, J., DRAŽAN, J.: Ochrana koní a welfare a současné legislativní požadavky. In Sborník referátů z mezinárodní konference Aktuální otázky chovu koní v ČR, Brno, MZLU, 2006. DOUSEK, J., SMOLOVÁ, A., NINČÁKOVÁ, S.,: Ochrana zvířat při terapii a asistenčních aktivitách. In:Terapie a asistenční aktivity lidí za pomoci zvířat, odborná konference. Praha ČZU, 2008. ISBN 978 – 80 – 213 – 1773 – 4. DREZURNÍ PRAVIDLA, pravidla ČJF 2008. Dostupné z: www.cjf.cz, platná od 1. 4. 2008. DURUTYA,
M.:
Velká
etologie
koní.
Košice,
HIPO
–
DUR,
2005.
ISBN 80 – 239 – 5088 – 6. DUŠEK, J. a kol.: Chov koní. Praha, Brázda, 1999, 352 p. ISBN 80 – 209 – 0282 – 1. DVOŘÁKOVÁ, T.: Sledování vlivu vybraných parametrů kroku koně na chování balanční plochy hřbetu a na motorickou odpověď jezdce při hipoterapii.Disertační práce, Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury, Olomouc (2009). FREEMAN, M.: Zooterapie ve světle objektivních poznatků. In Kolektiv autorů: Dona, 2007. ISBN: 978 – 80 – 7322 – 109 – 6. FREEMAN, M.: Asistenční psi pro zrakově postižené a canisterapie. Dostupné z:www.pomocnetlapky.cz/canisterapie/index.html [cit. 4.dubna 2007]. HANNOVERANER ERLEBEN: Dostupné www.hannoveraner.com/602.html. HAUSER,
G.: Remedial Educational Vaulting and riding. Dostupné z www.frdi.net/
FRDI_Jan07. HERMANNOVÁ,
H.:
Problematika koně v hipoterapii.
In
Kolektiv autorů,
Hiporehabilitace. Praha, Nadace OF,1995. HOLLÝ. K., HORNÁČEK, K.: Hippoterapia - liečba pomocou koňa. Bratislava, 1998. KULICHOVÁ,
J.:
Vymezení
pojmu
léčebného
ježdění.In
Kolektiv
autorů,
Hiporehabilitace. Nadace Občanského fóra,1995. KULICHOVÁ, J.: Z historie léčebného ježdění na koni. In Kolektiv autorů, Hiporehabilitace. Nadace OF, 1995. 62
MISAŘ, D., JISKROVÁ, I .: Chov koní – cvičení. Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 1997. ISBN 80–7157 – 246 – 2. MISAŘ, D., JISKROVÁ, I.: Chov a šlechtění koní. Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2001, 170 s. ISBN 80 – 7157 – 510 – 0. NERADŽIČ, Z.: Animoterapie aneb Jak nás zvířata umí léčit, Praha: Albatros, 2006. ISBN 80– 00 – 01809 – 8. PIPEKOVÁ, J.: Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 2006. ISBN 80 – 7315 – 120 – 0. PRAVIDLA PRO SOUTĚŽE
PONY: 8.vydání FEI/2006. Dostupné z:www.cjf.cz,
platná od 1.4. 2009. PRAVIDLA SOUTĚŽÍ WCR ČR. Dostupné z: www.vcr.cz. STANOVY
ČESKÉ
HIPOREHABILITAČNÍ
SPOLEČNOSTI.
Dostupné
z:
www.chs.web2001.cz [cit. 25.dubna 2009]. ŘÁD ASCHK pro ochranu zvířat při veřejném vystoupení nebo svodu koní, dostupné z: www.aschk.cz/dok.php [cit. 14. listopadu 2008]. ŘÁD ČJF na ochranu koní při veřejném vystoupení nebo svodu. Dostupné z www.cjf.cz/dokumenty/Veterina/Rad_na_ochranu_zvirat_CJF.pdf [cit. 3.dubna 2007]. ŘÁD PLEMENNÉ KNIKY ČESKÝ TEPLOKREVNÍK. Dostupné z:www.schct.cz [cit. 30.března 2009]. ŘÁD PLEMENNÉ KNIHY SLEZSKÝ NORICKÝ KŮŇ. Dostupné z:www.aschk.cz. [cit. 14. února 2009] . VEČEREK, V., BURDA, Z., DOUSEK, J., SÝKOROVÁ, I., VEČERKOVÁ, E.: Právní předpisy na ochranu zvířat. Brno, VFU, 1997. ZAHRÁDKA, L.: Jízda na koni a její vztah ke zdraví a nemoci. In Kolektiv autorů, Hiporehabilitace. Praha, Nadace OF, 1995.
63
9
SEZNAM PŘÍLOH 1. Vzor lineárního popisu koně. 2. Vzor drezurní úlohy. 3. Vzor úlohy western horsemanshipu. 4. Vzor protokolu hodnocení úlohy western horsemanshipu. 5. Vzor úlohy trailu. 6. Vzor protokolu hodnocení trailu.
64
65
66
Úloha western horsemanshipu 1.
Klus, zastavit, couvat minimálně 3 plné kroky
2.
Obrat 1 ¾ kolem zádi vpravo
3.
Cval vlevo, zastavit, ½ obrat kolem zádi vpravo pokračovat cvalem na pravou ruku
4.
Zastavit, ½ obrat kolem předku
5.
Krok, zařazení ke stěně.
67
68
Úloha trail
69
