MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2009
MILAN KALTOUNEK
1
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat
Organizace výkrmu brojlerů s ohledem na zoohygienické požadavky
Bakalářská práce
Vedoucí práce: Dr. Ing. Zdeněk Havlíček
Vypracoval: Milan Kaltounek Brno 2009
2
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav morfologie, fyziologie a genetiky a zvířat
Agronomická fakulta 2008/2009
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
Autor práce: Studijní program: Obor:
Milan Kaltounek Zemědělská specializace Všeobecné zemědělství
Název tématu:
Organizace výkrmu brojlerů s ohledem na zoohygienické požadavky
Rozsah práce:
35
Zásady pro vypracování: 1. Bude zpracován literární přehled o zoohygienických požadavcích na výkrmnu kuřat 2. Budou zpracovány požadavky na mikroklimatické parametry výkrmu brojlerů 3. Získané informace z literárních zdrojů budou zpracovány formou bakalářské práce Seznam odborné literatury: 1. ZEMAN, J. Zoohygiena. Brno: VFU, 1994. 205 s. 2. JURAJDA, V. Kompendium chorob drůbeže a ptactva. Brno: Noviko 2001. 236 s. ISBN 80-902676-6-1. 3. JURAJDA, V. Bakteriální a mykotické infekce ptáků. 1. vyd.: VFU Brno 1999. 163 s. ISBN 80-85114-51-8. 4. TŮMOVÁ, E. Zásady chovu hrabavé drůbeže. Ústav zemědělských a potravinářských informací: Praha 2004, 2. vyd., 35 s. ISBN 80-7271-150-4. Datum zadání bakalářské práce:
říjen 2007
Termín odevzdání bakalářské práce:
duben 2009
Milan Kaltounek zpracovatel bakalářské práce
Dr. Ing. Zdeněk Havlíček vedoucí bakalářské práce
prof. MVDr. Ing. Pavel Jelínek DrSc. vedoucí ústavu
prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. děkan AF MZLU v Brně 3
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Organizace výkrmu brojlerů s ohledem na zoohygienické požadavky vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně.
dne………………………………………. podpis studenta….……………………….
4
Na
tomto
místě
bych
rád
poděkoval
vedoucímu
bakalářské
práce
Dr. Ing. Zdeňku Havlíčkovi za jeho odborné vedení, cenné rady a trpělivou pomoc, kterou mi během zpracování bakalářské práce poskytl. Také bych chtěl touto cestou poděkovat mé rodině za pomoc a podporu během celého mého studia. 5
ABSTRAKT Bakalářská práce zpracovaná na téma „Organizace výkrmu brojlerů s ohledem na zoohygienické podmínky“ vznikla dle dostupných informací. Vzhledem k současné situaci v českém zemědělství - speciálně ve výkrmu brojlerů - pociťuje každý chovatel nutnost zabývat se potřebami určujícími jednotlivé požadavky na zoohygienu. Tyto potřeby jsou detailně rozpracované do požadavků a specifikací pro jednotlivé kombinace, které jsou nejvíce rozšířené v České republice (převažují Ross 308 a Cobb 500). V případě nedodržení zoohygienických podmínek ve výkrmu brojlerů dochází velmi často ke značným ekonomickým ztrátám. Cílem práce je zpracovat literární přehled o zoohygienických požadavcích na výkrmnu kuřat, včetně požadavků na mikroklimatické parametry výkrmu brojlerů. Uvedené materiály mohou být podkladem pro projektanta, který vytvoří projektovou dokumentaci nové stáje. V současné době jsou v České republice stavěny haly o rozponu 24 m, kde udržení optimálních zoohygienických podmínek není vždy v souladu s doporučením dodavatelů kuřat. Ze zkušeností z realizovaných staveb tohoto typu lze konstatovat skutečnost, že značně vynaložené finanční prostředky na výstavbu těchto výkrmových hal vedou k dalším doplňkovým investicím pro zajištění funkčnosti provozů. K tomuto často dochází z neznalosti podrobných požadavků na chov zvířat a na vlastní managementu. Teoretická část zpracovává informace z literatury od českých i zahraničních autorů, kteří se zabývají tématem zoohygieny. Většina literárně uváděných obecných informací je dřívějšího data a v současné době jsou upřesňovány dle nových doporučení a nově používaných technologií. Tato doporučení a zkušenosti jsou publikovány v odborných časopisech a prezentovány na seminářích. Pro kvalitní výsledek je nutné soustřeďovat a aplikovat údaje o různorodých a mnohotvárných vztazích vykrmovaných brojlerů k prostředí a zkoumání reakce organismu na jednotlivé faktory prostředí se zobecněním těchto poznatků.
Klíčová slova: hygiena staveb, stájových objektů a technologií, stájové ovzduší, hygiena vody, hygiena výživy, asanace prostředí, mikroklima.
6
ABSTRACT The thesis is elaborated on the topic of „Organization of broiler fattening with regard to zoo-hygienic“ is a collection of accessible pieces of information. Due to the present situation in Czech agriculture and especially in broiler fattening, it is essential for every user to deal with the needs determining particular requirements for zoohygiene. These needs are processed in detail into requirements and specifications for particular combinations, which are most wide-spread in the Czech republic (ROOS 308 and COBB 500 prevail). Violation of the zoo-hygienic conditions for feeding broilers often results in major economic losses. The aim of this thesis was to elaboarte literary overview of zoo-hygienic requirements for broiler fattening, including requirements for microclimatic parameters of broiler fattening. Listed materials will serve as a ground for a project designer, who will create project documentation for the new hen-house. Nowadays, halls with the span of 24 meters are being built in the Czech republic, where the maintainance of optimal zoo-hygienic conditions is not always in conformity with the recommendations. From the experience with various realized constructions, it is possible to claim, that the high financial means spent on building these fattening halls lead to additional investments for maintaining the functionality of these operations. This is often caused by the lack of knowledge of detailed requirements of animals and the management. The theoretical part is processed based on the information from literature by Czech as well as foreign authors, who deal with the topic of zoo-hygiene.The majority of the general literary pieces of information is of earlier date and are currently being specified according to new recommendations and newly used technologies. These recommendations and experiences are published in technical journals and presented at seminars. To achieve a high-quality result, it is necessary to concentrate and apply data about diverse and multiform relations of fattened broilers to environment and to examine the reaction of organism to particular factors of environment with generalization of these findings.
Key words: hygiene of structures, stable objects and and technologies, environment air, water hygiene, nutrition hygiene, environment sanitation, microclimate.
7
OBSAH
1.
2.
ÚVOD
10
Přehled literatury
12
HYGIENA STAVEB, STÁJOVÝCH OBJEKTŮ A TECHNOLOGIÍ
12
2.1.
Výběr stavebního místa
12
2.2.
Volba stavebního materiálu z hlediska hygieny
13
2.3.
Pásmo hygienické ochrany
13
2.4.
Ostatní stájové objekty zdravotního významu
14
2.5.
Veterinárně hygienická ochrana
14
2.6.
Prevence nákaz
15
2.7.
Veterinární asanace – kafilerní box
16
2.8.
Další doplňující údaje
16
2.9.
Výkrmový cyklus
17
2.10. Základní technologické prvky
17
2.11. Technologie podestýlky
18
2.12. Technologie krmení
18
2.13. Technologie napájení
19
2.14. Likvidace obsahu jímek na vyvážení
19
2.15. Technologie ventilace
20
2.16. Technologie vytápění
20
2.17. Technologie chlazení a zvlhčování vzduchu
20
2.18. Technologie osvětlení
20
2.19. Asanace prostředí
20
3.
MIKROKLIMATICKÉ PARAMETRY VÝKRMU BROJLERŮ
25
3.1.
Stájové mikroklima
25
3.2.
Fyzikální faktory
25
3.2.1. Teplota
26
3.2.2. Vlhkost stájového ovzduší
27
3.2.3. Proudění vzduchu
30 8
3.2.4. Větrání
31
3.2.5. Světlo
35
3.3.
36
Chemické faktory
3.3.1. Oxid uhličitý
36
3.3.2. Čpavek
37
3.3.3. Sirovodík
37
3.4.
38
Biologické faktory
3.4.1. Prašnost
38
3.4.2. Mikroorganismy ve stájovém prostředí
38
4.
ZÁVĚR
39
5.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
41
6.
SEZNAM TABULEK A GRAFŮ
44
9
1.
ÚVOD
Výkrm kuřat bojlerů Kuřata specializovaných plemen a hybridů se začala chovat v USA v roce 1923. Teprve po druhé světové válce byl výkrm kuřat organizován jako samostatné specializované odvětví s průmyslovým charakterem výroby v USA a v Kanadě. U nás byla chovatelským mezníkem první Mezinárodní konference o problémech výroby brojlerů v podmínkách socialistických států ve Smolenici v roce 1961, neboť do této doby byla v ČSSR výroba kuřecího masa vedlejším odvětvím při výrobě vajec. Účelem rychlovýkrmu kuřat je dosažení maximální živé hmotnosti v nejkratší době při minimální spotřebě krmiva (Špaček a kol., 1980). Drůbežářský průmysl u nás patří k novým a moderním potravinářským odvětvím, která se ještě před vstupem do Evropské unie musela plně přizpůsobit jejím pravidlům. Vstup České republiky do Evropských společenství znamenal především začlenění podnikatelské základny do jednotného trhu. Právní pořádek České republiky a podnikatelské prostředí se srovnaly s Evropskou unií a hranice se staly prostupnější pro zboží a kapitál. Zrušila se různá omezení a bariéry, došlo i k uplatnění společné zemědělské politiky. Drůbežářský průmysl je vzhledem k efektivnímu zhodnocení zemědělských surovin a dále pro zdravotní aspekty konečných produktů odvětvím s velkou perspektivou. Výroba a zpracování domácí produkce drůbeže jsou možné pouze za předpokladu jejich konkurenceschopnosti jak po stránce cenové, tak po stránce její kvality, zdravotní nezávadnosti, standardnosti apod. K zajištění kvality domácí výroby je tedy nezbytné plnit všechny vysoké požadavky právních předpisů Evropské unie na stavební řešení, technické vybavení a hygienu provozů, jakost, bezpečnost výrobků, produktivitu práce i vysoké nároky na omezení znečišťování životního prostředí a další požadavky (Mates, 2007). V souvislosti s chovem hospodářských zvířat je zejména ve státech Evropské unie slovo welfare neboli pohoda zvířat skloňované ve všech pádech. Welfare je známé všem chovatelům, protože především pro ně má zajištění pohody zvířat význam nejen etický, ale především ekonomický, a to ve vztahu konkurenceschopnosti vůči potravinám ze třetích zemí. Ze všech hospodářských zvířat je v chovu drůbeže nedostatečná pohoda kritizována nejvíce a razantní legislativní změny se týkají také produkce drůbežího masa. K minimálním standardům na ochranu hospodářských zvířat 10
(vyhláška 208/2004 Sb.), kde došlo k největším změnám, přibývá dalších nařízení (č.43/2007 EC) týkajících se výkrmu brojlerových kuřat (Lichovníková, 2008). Chov drůbeže je úsek, který přešel úplně z hospodářství na venkově na průmyslový chov (Čermák, 1997). Moderní chov drůbeže se naprosto liší od prostředí, v jakém byla po staletí drůbež chována, a velmi odlišný je i způsob zacházení s ní. Proto by měly být drůbeži chované v moderních chovech vytvořeny optimální podmínky, aby netrpěla stresem, který může být rozhodujícím faktorem určujícím úspěšnost chovu. Každý dobrý chovatel se snaží vytvořit ve výkrmové hale optimální podmínky, které nejen neohrožují zdraví drůbeže, ale naopak vytvářejí předpoklad pro co nejlepší využití jejího genetického potenciálu, který je u dnešní prodávané drůbeže velmi vysoký (Výmola a jiní, 1993). Zoohygiena neboli hygiena zvířat tvoří komplex hygienických zásad a opatření uplatňujících se v chovu hospodářských zvířat. Snaží se rozlišovat příznivé a nepříznivé činitele prostředí a uplatnit všechna opatření, která vedou k posílení příznivých činitelů ovlivňujících zdárný zdravotní stav zvířat, a tím také dávají základ pro zvyšování užitkovosti hospodářských zvířat. Organismus zvířat neustále stojí pod vlivem četných vnějších činitelů prostředí, kterým se musí přizpůsobovat. Důležité je zjistit, které činitele prostředí podporují zdraví zvířat, a které činitele a za jakých podmínek zdraví poškozují. Každý druh hospodářských zvířat, každé plemeno, věk a stupeň užitkovosti vyžadují vlastní podmínky prostředí. Užitkovost a zdravotní stav ve velkochovech výrazně ovlivňuje komplex podmínek vnějšího prostředí. S tímto souvisí i zajištění vhodných mikroklimatických podmínek v ustájovacích prostorách (Burda a kol., 1980). Vnější prostředí působí na organismus zvířat jednak komplexně jako soubor všech jednotlivých faktorů, které se vzájemně prolínají, potencují nebo i ruší, jednak ve svých částech, tj. tehdy, když některý z vlivů nabude převahy nad ostatními (Kursa a kol., 1986). Avšak tím, že člověk vyloučil zvířata z jejich přirozeného prostředí, musí na sebe přijmout odpovědnost za to, že se ocitnou v podmínkách adekvátních jejich přirozeným nárokům a požadavkům (Urban, 1997). Úroveň projektové přípravy, stavebně technické řešení objektů a technologie chovu, provozní uspořádání firmy a respektování fyziologických požadavků drůbeže jsou výchozími podmínkami pro zajištění vhodného prostředí pro chov drůbeže (Jurajda, 1995). 11
LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.
HYGIENA STAVEB, STÁJOVÝCH OBJEKTŮ A TECHNOLOGIÍ
2.1.
Výběr stavebního místa Výběr stavebního místa pro výstavbu stájí se řídí nejen požadavky stavebními a
provozními, ale i požadavky hygienickými, na kterých závisí i veterinárně hygienická ochrana závodů a zdravotně hygienické podmínky ve stájích (Zeman, 1979). Staveniště pro výstavbu farem pro hospodářská zvířata musí odpovídat požadavkům péče o životní prostředí, ochrany zemědělské a lesní půdy a ochrany přírody a krajiny a v konkrétních případech respektovat požadavky zvláštního režimu. Účelové objekty farmy se situují tak, aby veškeré inženýrské sítě a provozní linky byly co nejkratší a aby byly hospodárně řešeny při respektování veškerých zásad veterinárně hygienické ochrany farmy (Anonym a, 1996). Terén musí být suchý a nejlépe mírně svažitý (0,5 – 3%). Vzhledem k orientaci ke světovým stranám je nejvhodnější sklon k jihu, chráněný od severních větrů. Nevhodné jsou naopak chladné kotliny a místa s častým výskytem mlh. Je výhodnější orientovat stavby jejich podélnou osou k východu a západu a situovat je ve směru převládajících větrů. V rovinatém terénu je nutné zabezpečit spolehlivé odvedení povrchových vod kanalizací (Kursa a jiní, 1986).
Při výběru staveniště je třeba respektovat: •
Vhodnost terénu a půdy včetně polohy vzhledem k ochraně před převládajícími větry a vzhledem ke světovým stranám.
•
Půda musí být zdravá, nesmí být znečišťována ani jinak infikována.
•
Musí být zajištěno dostatečné množství zdravotně nezávadné pitné vody.
•
Je třeba uvážit potřebnou perspektivní rozlohu farmy vyplývající z výhledového plánu výroby.
•
Poloha farmy vzhledem k obhospodařovaným pozemkům a vzhledem k obytné zóně a dodržení pásem hygienické ochrany (Zeman, 1979).
12
2.2.
Volba stavebního materiálu z hlediska hygienického Použitý stavební materiál musí mít dobré tepelně-izolační vlastnosti, musí dobře
odolávat vnějším povětrnostním a vnitřním mikroklimatickým vlivům a musí být dostatečně pevný. U velké části nově budovaných stájí jsou využívány moderní hmoty s vysokou izolační schopností, které se vkládají do dutých stěn z různých materiálů (Kursa a jiní, 1986). Z těchto důvodů je navrhován objekt haly, který je založen na pásech a patkách z prostého betonu. Nosnou konstrukci haly tvoří rámy svařené z ocelových IPE-profilů kloubově uložených na základech. Obvodový plášť hal je skládaný ze sendvičových panelů, tlustých 50 mm, s vykazovaným teplotním odporem minimálně 2,0 m2.kW-1. Ty se montují z vnitřní strany konstrukce, takže vnitřní stěna a podhled jsou hladké, bez výstupků a obtížně čistitelných míst (Miesbauer, 2008) Strop je tvořen dřevěnými kompletizovanými kazetami s tepelnou izolací z minerální vlny. Tepelný odpor střechy je minimálně 3,0 m2.kW-1. Střešní krytina je z trapézového lakovaného plechu. Podlahy jsou nepropustné a jsou provedeny ze strojově hlazeného vodovzdorného betonu B 20 HV (Pokoj, 2006).
2.3.
Pásmo hygienické ochrany Posuzování chovů zvířat z hlediska péče o vytváření a ochranu zdravých
životních podmínek souvisí se stanovením pásma hygienické ochrany a směrných odstupů. Chovy zvířat se umisťují tak, aby provozem nebyl narušen zdravý stav ovzduší, vody, půdy a sídel prachem, plyny, pachem, odpadními látkami, hlukem, mikroorganizmy a jinými. Pomůcky pro výpočet pásma hygienické ochrany jsou založeny na hodnocení vlivů nejdůležitějších faktorů na dosah emisí (zvláště závadných plynů) do okolí chovu zvířat. Hlavní posuzované faktory chovu na stanovení emisní konstanty jsou: •
skutečný počet a kategorie zvířat
•
technologie ustájení
•
skladování, likvidace a manipulace s živočišnými odpady (slamnatým hnojem, kejdou, močůvkou a hnojůvkou)
Vyjádření specifických podmínek chovu v dané lokalitě je stanoveno pomocí korekcí emisního čísla s ohledem na: 13
•
technologii chovu
•
převýšení odvětrávacího stájového vzduchu a posuzovaného objektu hygienické ochrany
•
ochrannou zeleň
•
četnost větru na základě zpracované větrné růžice (Anonym a, 1996).
2.4.
Ostatní stájové objekty zdravotního významu Kafilerní box a případně další účelová veterinární zařízení se zřizují jako součást
objektů farem. Zabezpečují jejich ochranu před přenášením nákaz, v rozsahu a s vybavením podle příslušných veterinárních směrnic. Kafilerní box musí být přístupný z vnější strany komunikace, aby asanační vozidla nevjížděla do areálu (Anonym a, 1996). Kafilerní box je určen k nezávadnému shromažďování, izolování a přechodnému skladování konfiskátů živočišného původu před odvozem k veterinární asanaci (Anonym b, 2009).
2.5.
Veterinárně-hygienická ochrana Účelem veterinárně-hygienických opatření je ochrana velkochovů před
zavlečením nákaz přesunovanými a volně žijícími zvířaty, osobami, dopravními prostředky, materiálem, produkty a odpady (Kursa a jiní, 1997) Toto řeší zejména tzv. černo – bílý systém provozu, tj. systém spočívající v rozdělení (zónování) farmy pro hospodářská zvířata na zónu výrobní, zónu skladů krmiv, zónu odpadů a zónu pomocných provozů. Ochranný systém spočívá v oddělení výrobní zóny od ostatních zón. Provoz mezi jednotlivými zónami a spojení farmy s vnějším prostředím se děje pomocí uzlů, kterými se uskutečňuje vstup a výstup. Spojovacími uzly mezi zónami a rovněž mezi vnějším prostředím a farmou jsou stavby veterinárně hygienické ochrany. Hygienická smyčka: obvykle jde o stavební objekt nebo jeho vymezenou část, který je určen k zabezpečení ochrany farmy před zavlečením nákazy osobami, tj. pracovníky farmy, kontrolními orgány, orgány služeb a jinými osobami vč. návštěv. Plní současně funkci sociálního a hygienického zařízení pro ošetřovatele zvířat (Anonym b, 2009).
14
Dalším požadavkem je turnusový provoz, tj. prostorové a časové oddělení jednotlivých druhů a věkových kategorií drůbeže spojené s jednorázovým naskladněním a vyskladněním a následnou asanací. V jednom výrobním středisku může být tedy ustájena jen drůbež stejného druhu s věkovým rozdílem ne větším než 14 dnů (Kursa a jiní, 1987). U vstupů do provozu s větším počtem zvířat se zřizují dezinfekční vjezd a dezinfekční rohože pro pěší (Anonym a, 1996).
2.6.
Prevence nákaz Důležitým protinákazovým opatřením je uzávěr objektu tak, aby byl přehled o
každém, kdo vstupuje do areálu výkrmu drůbeže. Před vstupem do haly, kde je právě chovaná drůbež, nebo do haly, která byla dezinfikována, ale dosud v ní není ustájena drůbež, je žádoucí stanovit místo, na které může vkročit jen povolaná osoba, která má na sobě ochranný oděv, ochrannou obuv nebo dezinfikované návleky a ochrannou přikrývku hlavy. Z důvodu preventivních opatření vzniku nebezpečné nákazy drůbeže se provádí dezinfekce, a to dopravních prostředků i osob. Během turnusu budou dodržovány následující hygienické zásady: •
návštěvy, vstup osob a vozidel do objektu jsou maximálně omezeny
•
všechny návštěvy musí dodržovat stanovená opatření
•
personál i návštěvy používají ochranné oblečení
•
je zajištěno desinfekční mýdlo na mytí rukou
•
před každými vchodovými dveřmi je umístěna dezinfekční rohož na boty s účinnou koncentrací dezinfekčního roztoku Po vyskladnění se provádí dezinfekce, dezinsekce a deratizace. Po tlakovém
mytí je prováděna dezinfekce včetně ventilací a krmných a napájecích linek. Po nastlání slámy se hala opět dezinfikuje – suchá dezinfekce (zaplynování). Deratizace probíhá pravidelně v průběhu celého roku.
15
2.7.
Veterinární asanace - kafilerní box Likvidace uhynulých kuřat – každý uhynulý kus se neprodleně odstraní z hejna,
uloží v nepropustné nádobě, shromáždí v klimatizovaném kafilerním boxu v areálu firmy a po krátkodobém uložení se odveze k likvidaci dle potřeby speciálními vozy. Odvoz je smluvně zajištěn s příslušnou organizací minimálně třikrát týdně a řešen v programu odpadového hospodářství.
2.8.
Další doplňující údaje Při zpracování oznámení je kladen důraz na ty složky životní prostředí, kde jsou
na základě kvalifikovaného předběžného zhodnocení očekávány jsou potencionálně nejvýznamnější vlivy. Posouzení oblasti vlivů na veřejné zdraví probíhá na základě posudků: •
Odborný posudek emisního zdroje ve smyslu požadavků zákona č. 86/2002 Sb., ve znění pozdějších úprav.
•
Hluková studie – zátěž na lidský organismus.
•
Rozptylová studie amoniaku z farmy – vliv na ovzduší a klima.
•
Plán opatření pro případ havárie ve smyslu ustanovení § 39 odst. 2 písm. a) zákona č.245/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů
a
vyhlášky
č.
450/2005
Sb.
a
charakteristika
environmentálních rizik při možných haváriích a nestandardních stavech. •
Charakteristika opatření k prevenci, vyloučení, snížení, popřípadě kompenzaci nepříznivých vlivů na životní prostředí.
•
Provozní řád farmy.
•
Projektové podklady.
•
Vliv na povrchové a podzemní vody.
•
Vliv na půdu.
•
Vliv na horninové prostředí a zdroje.
•
Vliv na faunu, floru a ekosystémy.
•
Vliv na krajinu.
•
Vliv na hmotný majetek a kulturní památky.
•
Vyjádření krajské veterinární správy.
•
Vyjádření okresní hygienické stanice.
•
Správná zemědělská praxe. 16
•
IPPC (Integrated Pollution Prevention and Control, Integrovaná prevence a omezování znečištění).
2.9.
Výkrmový cyklus Výkrmový cyklus probíhá cca v 50 denních výkrmových cyklech. Během
jednoho roku tak proběhne 7 výkrmových cyklů. Po ukončení každého cyklu je drůbež vyskladněna, provede se očista a dezinfekce hal, poté se naveze nové stelivo z řezané slámy, které se taktéž ošetří dezinfekčním prostředkem. Do předem vytopených prostor s teplotou nad povrchem podestýlky 34 °C jsou naskladněna jednodenní kuřata. Teplota musí být v hale zajištěna již 12 hodin před zástavem kuřat, tato teplota se denně snižuje až na 23 °C v létě a 21 °C v zimě. Při naskladnění musí být zajištěno dostatečné množství vody z kapátkových napáječek. V prvních dnech se krmivo nasype na pruhy papíru, ale ne více, než spotřebují.
2.10. Základní technologické prvky •
výkrm probíhá na trvalé podestýlce (jednorázové vyklizení po skončení výkrmu – turnusu) a celá hala musí být jednorázově osazena kuřaty stejného stáří a stejného původu
•
živá hmotnost brojlera ve stáří 35 dnů činí cca 1,8 kg
•
délka výkrmového cyklu 36 dní + 14 - 16 dní (odstranění podestýlky, mytí, nová podestýlka, dezinfekce, dezinsekce, atd.) = 50 dní
•
světelný režim – osvětlenost 25 (23) až 10 (8) luxů při délce světelného dne 23 hodin
•
denní spotřeba krmné směsi 100 - 240 kg na 1000 kusů
•
optimální teplota vzduchu při vytápění objektu 33 - 21°C (dle stáří kuřat)
•
optimální relativní vlhkost pro kuřata 56 - 75% (dle stáří kuřat a teploty na hale)
•
vzduchotechnické zařízení výměny vzduchu (předpokládaná minimální výměna 5 m3 za hodinu na 1 kg živé hmotnosti drůbeže)
17
2.11. Technologie podestýlky Stelivový materiál je suchý, volně ložený, na celé podlahové ploše 5-10 cm nízkou vrstvu. V průběhu výkrmu se nepřistýlá. Nejvhodnější stelivový materiál představují pšeničná sláma řezaná nebo piliny a hobliny (Pokoj, 2006).
2.12. Technologie krmení Výživa je jedním ze základních faktorů v životě zvířat, na kterém závisí neustálý růst a zlepšování chovu. Kromě množství krmiva, které je zajištěno, je důležitá i výživová hodnota krmiv, jejich správná úprava a použití tak, aby bylo dosaženo nejvýhodnějšího působení na užitkové vlastnosti. Úkolem hygieny výživy je zabývat se vztahy výživy nejen k užitkovým vlastnostem, ale také k působení na jednotlivé orgány těla zvířat a na jejich funkce ve smyslu zdravotním. V podstatě jde o sledování nevhodného působení krmiv, krmných směsí, jednotlivých příměsí, doplňků apod., jejich úpravy, konzervace a dávkování na zdraví a odolnost zvířat. Hygiena výživy zkoumá nezávadnost krmiv a jejich ochranu tak, aby bylo možné čelit fyzickým i nutričním ztrátám. Nesoulad ve výživě zvířat je kromě snížení produkce provázen špatnou konverzí živin, zhoršením zdravotního stavu a nemocností až úhynem zvířat. Z rozborů zdravotních poruch vyplývá, že nedostatky ve výživě průkazně snižují odolnost k infekcím a parazitárním onemocněním a stávají se prvotními příčinami mnohých nenakažlivých chorob (Kursa a jiní, 1986). Řada nemocí drůbeže je podmíněna nebo ovlivňována kvalitou výživy, proto je nutné věnovat maximální pozornost optimálnímu složení krmné dávky, zajištění biologicky plnohodnotné výživy a vhodné technice krmení (Jurajda, 1995). Velký problém ve výživě zvířat mohou představovat mikrobiální a toxické vlivy. Jmenovitě se může jednat o různé bakterie, viry, parazity, plísně a s nimi spojené mykotoxiny. V krmivu se mohou vyskytovat také tzv. alimentární intoxikace, tedy látky způsobující otravy. Jsou to chemické látky (olovo, měď, rtuť, atd.), rostlinné jedy a jiné cizorodé látky (Kursa a jiní, 1986). Krmné linky jsou zásobovány krmnou směsí prostřednictvím dopravníku. Výška od podlahy je regulována v závislosti na stáří a velikosti zvířat. Každá krmná linka začíná násypkou a na konci má koncovou misku, která pomocí koncového vypínače automaticky řídí chod celého krmného systému.
18
2.13. Technologie napájení Voda tvoří převážnou část živých organismů a také životní prostředí pro četné mikroorganismy, rostliny a živočichy (Burda a kol., 1980). Pro úspěšný chov je nutno zajistit dostatek čerstvé pitné vody od prvního dne výkrmu. Kapátka mají průtok 80-90 ml/min a zaručují dostatečný přísun vody i v horkých letních dnech. Díky jednoramennému záchytnému podšálku, který nepřekáží zvířatům, zůstává podestýlka suchá. Napájecí systém lze pomocí navijáku vytáhnout. Součástí napájecího systému je filtrace vody, měření vody, regulace tlaku vody a modifikace složení vody, např. při dávkování medikamentů (Pokoj, 2006). Pro zajištění dobrého zdravotního stavu zvířat a jejich vysoké užitkovosti musí mít zvíře k dispozici dostatek pitné vody. Voda pitná musí být zdravotně nezávadná a ani při dlouhém používání nesmí být příčinou zdravotních poruch a onemocnění. Musí odpovídat hygienickým normám po stránce bakteriologické, fyzikální a chemické. Voda užitková není pro napájení vhodná. Zařízení sloužící k napájení vody je nutné pravidelně čistit a dezinfikovat (Burda a kol., 1980). Pravidelná sanitace vody a čištění napájecích linek může poskytovat ochranu proti mikrobiální kontaminaci a tvorbě biofilmu v napájecím systému. Jakmile se v napájecích linkách jednou vytvoří, umožňují škodlivým bakteriím a virům uniknout působení dezinfekčních prostředků. Účinný je pravidelný výplach napájecího systému 1 min. pro každých 30 m napájecího systému pod tlakem 1,5 – 3 bary. Jako vynikající prostředky pro odstranění biofilmu z napájecích linek se osvědčily výrobky obsahující 50 % peroxidu stabilizovaného dusičnanem stříbrným. Chlorace je nejpopulárnější metodou sanitace pitné vody hlavně proto, že mikroorganismy nemají mnoho příležitostí vytvořit si rezistenci k chlóru (Wilson, 2008).
2.14. Likvidace obsahu jímek na vyvážení Znečištěná voda z meziturnusového mytí obsahuje pouze prachové částice z krmiv a přepeřování brojlerů usazené na stěnách a stropu hal. Je odváděna kanalizací do zřízených jímek na vyvážení.
19
2.15. Technologie ventilace •
Nucené podtlakové větrání – střešní a stěnové.
•
V podélných stěnách haly jsou umístěny ve výši cca 1 m nasávací stěnové klapky s automaticky ovládanými regulačními klapkami.
•
Odsávací
komínové ventilátory jsou
umístěny ve větracích
šachtách
vyúsťujících nad hřeben střechy a stěnové ventilátory ve štítu haly. •
Ventilátory a klapky jsou automaticky regulovány, jsou řízeny počítačem, který sleduje jak vnitřní vlhkost, tak i vnitřní a venkovní teplotu.
2.16. Technologie vytápění V halách jsou instalovány topné horkovzdušné plynové agregáty na zemní plyn zavěšené ve výši cca 1,5 m nad podlahu. V plášti přístroje tvaru ležatého válce je zabudován hořák, ventilátor, automatická regulace a jištění.
2.17. Technologie chlazení a zvlhčování vzduch Chlazení a zvlhčování vzduchu v hale se provádí tryskovým chladicím zařízením, které se skládá z vysokotlakého čerpadla a linií nerezového potrubí s tryskami umístěnými nad nasávacími klapkami, popř. v ose haly. Systém chlazení a zvlhčování vzduchu jsou řízeny počítačem, tak je možno udržovat optimální teplotu a vlhkost v hale. Chladící zařízení ve stáji vytváří mlhu, která je schopná snížit teplotu až o 5 °C.
2.18. Technologie osvětlení Ta je zabezpečena osazením plynule regulovatelných zářivek, které umožňují plynulou regulaci intenzity osvětlení. Podle požadavků jednodenních kuřat je nutné zabezpečit intenzitu osvětlení první den minimálně 28 luxů a na konci turnusu 6 luxů (Pokoj, 2006).
2.19. Asanace prostředí Vakcinace, dostatečná hygiena, dezinfekce, dezinsekce, deratizace, profylaktická léčba a správné řízení podniku jsou základem prevence vzniku závažných onemocnění zvířat (Škaloud, 2005).
20
Asanace je soubor opatření zahrnující v sobě zneškodňování, tj. ničení nebo odstranění původců nákaz, zejména mikroorganismů způsobujících nebo podmiňujících přenosné nemoci lidí, zvířat nebo rostlin (Melicherčíková, 1993). Vzhledem k intenzitě výroby a rychlému obratu ve velkochovech je účinná asanace jedním z nejdůležitějších veterinárních, ale i výrobních opatření. Asanační opatření se provádějí pravidelně a musí být součástí výrobního procesu a nedílnou součástí technologie (Kursa a jiní, 1987). Z hlediska protinákazového je nutným prvkem preventivním i represivním v procesu šíření nákaz, v němž má za cíl zabránit přenos choroboplodných zárodků ze zdroje k vnímavému jedinci. Zahrnuje zneškodňování mikroorganismů – dezinfekce, škodlivého a obtížného hmyzu a dalších členovců – dezinsekce, škodlivých hlodavců a hmyzožravců – deratizace a zneškodňování těl uhynulých zvířat jako možný zdroj infekce (Kursa a jiní, 1986). Před naskladněním nového turnusu musí být hala dokonale vyčištěná a vydezinfikovaná. Celé čištění rozdělíme na etapy následovně: •
dezinsekce
•
odstranění staré podestýlky
•
umytí
•
vyčištění a dezinfekce krmného a napájecího zařízení
•
deratizace
•
dezinfekce
•
vyčištění vnějších prostranství
Dezinsekce – ihned po vyskladnění zástavu, dokud je hala ještě teplá, posprejujeme podestýlku, zařízení a všechny plochy vhodným insekticidem. Hmyz jako významný přenašeč nemocí musí být zničen ještě dříve, než se stačí ukrýt. Druhá dezinsekce se provede před fumigací haly (Výmola a jiní, 1994). Hmyz působí škody rovněž zneklidňováním zvířat (s následným poklesem užitkovosti) a poškozováním živočišných surovin a produktů (Kursa a jiní, 1986). Podle toho, jakého parazita chceme ničit, vybíráme i preparát. Před provedením dezinsekce musíme mít dobrý přehled o výskytu škůdců a o škále preparátů, které škůdce ničí. Proto je třeba znát toxicitu a dobu jejich účinnosti. Dříve, než k dezinsekci
21
přistoupíme, odstraníme její případné semeniště v širokém okolí (např. hnůj, stará podestýlka). Bez tohoto opatření se i sebelépe provedená dezinsekce míjí účinkem (Výmola a jiní, 1994). Profylaktická dezinsekce zahrnuje opatření, jimiž zabraňuje zavlékání hmyzu do zemědělských objektů a jeho množení. Vlastní dezinsekce spočívá v hubení dospělého hmyzu, jeho vývojových stádií a případně vajíček v prostorách zemědělských závodů a jeho okolí (Kursa a jiní, 1986). Odstranění staré podestýlky zahrnuje vystěhování zařízení, odstranění prachu, odstranění podestýlky a likvidace staré podestýlky minimálně 1500 metrů od farmy. Cílem je odstranit z haly veškerou podestýlku a všechny nečistoty. Umytí provádíme tlakovou vodou s detergentem, který odstraní všechnu špínu a nečistoty. Mimořádnou pozornost musíme věnovat těmto místům v hale: větrací boxy, větrací šachty, větráky, ventilátory, trámy a nosníky, lišty a římsy, vodovodní potrubí, elektrická zařízení, betonové plochy. Po skončení mytí by už nikde neměla zůstat žádná viditelná špína, prach, nečistoty ani zbytky podestýlky. Vyčištění a dezinfekce krmného a napájecího systému – veškerá zařízení uvnitř haly se musí důkladně vyčistit a vydezinfikovat:
napájecí zařízení - vypustíme všechny nádrže a potrubí, z nádrží odstraníme špínu a usazeniny, zevnitř i z venku všechno umyjeme roztokem detergentu včetně vík, krytů, kohoutků a spojovacího potrubí, nádrže a potrubí naplníme roztokem hypochloridu sodného a necháme 24 hodin působit. Systém vypustíme a propláchneme čistou vodou.
krmné zařízení – celé krmné zařízení umyjeme a vydezinfikujeme, vyprázdníme zásobníky a spojovací potrubí, vyčistíme a zacpeme všechny otvory, všechny části, které lze dezinfikovat fumigací, se tímto způsobem vydezinfikují při dodržení zásad platných pro fumigaci (Výmola a jiní, 1994). Deratizace – deratizací rozumíme komplex opatření, s jejichž pomocí hubíme
škodlivé hlodavce. Zahrnuje tedy všechny zásahy, které znemožňují nebo alespoň zhoršují životní podmínky hlodavců, zabraňují jejich šíření a rozmnožování, včetně aktivního hubení (Kursa a jiní, 1986). Motto: Deratizace je ve většině svých metodických postupů pouze výzva hlodavcům k zahájení samozničujícího chování. Jeho nástup a průběh však závisí na mnoha faktorech, takže se výsledek nemusí vždy shodovat s představami zúčastněných
22
subjektů. Metodika deratizace vznikla s cílem tento výsledek optimalizovat (Komárek a jiní, 2006). Pouze deratizace provedená na větší ploše je účinná. Návnady je nutné pokládat tak, aby k nim neměly přístup jiné biologické druhy, než pro které jsou určené. Při provádění deratizace v hale: •
Zkontrolujeme všechny stěny, strop a podlahu a všechny otvory, kudy by hlodavci mohli proniknout, opravíme.
•
Přesvědčíme se, že ani ve dveřích nejsou žádné skulinky a škvíry a že dveře správně dovírají.
•
Zkontrolujeme, že v krmném systému nezůstaly zbytky krmiva, protože snadno dostupné krmivo tyto nezvané hosty přitahuje.
Stejné zásady platí i pro otevřené haly (Kursa a jiní, 1986). Dezinfekce – slovo dezinfekce znamená ničení původců nákaz. Dezinfikujeme haly, ve kterých je chována drůbež, technologická zařízení (celý krmný, napájecí a větrací systém), nářadí, které se používá v halách pro drůbež, zásobníky na krmivo, pracovní oděv a obuv, dopravní a přepravní prostředky, aj. (Výmola a jiní, 1994). Celý dezinfekční proces můžeme rozdělit na práce průzkumové, přípravné, mechanickou očistu, vlastní dezinfekci a popřípadě její kontrolu. Preventivní dezinfekce je jedním z opatření, kterým zabraňujeme vzniku nákazy, předcházíme projevům únavy prostředí a zlepšujeme celkové hygienické podmínky. Ohnisková dezinfekce je zaměřena na zneškodňování choroboplodných zárodků v ohnisku nákazy s cílem přerušit další šíření původce nákazy. Provádí se jako průběžná a závěrečná (Kursa a jiní, 1986). Dezinfekční postupy – formy aplikace: Postřik – aplikace postřikem zůstává nejběžnější a také nejčastěji používanou formou aplikace dezinfekčních přípravků. Při postřiku je důležité množství použitého roztoku na jednotku plochy, dezinfekční efekt je prakticky přímo úměrný tomuto použitému množství, respektive použité koncentraci, a do určité míry platí, že čím je použita vyšší koncentrace, respektive více aplikovaného množství dezinfekčního prostředku, tím je také vyšší dezinfekční účinek. Doporučuje se používat dezinfekční roztoky v množství 0,5 - 1,0 l na m3 tak, že se aplikuje polovina tohoto množství a obvykle po třicetiminutové přestávce druhá polovina dezinfekčního roztoku. Aerosol (mlha a dým) nebo tzv. „fogování“ - účinnost dezinfekčního aerosolu je dána jeho jemnou disperzitou i druhem dezinfekčního přípravku. Použijeme-li 23
účinného dezinfekčního přípravku a dispergujeme-li jej v ovzduší na aerosolový oblak s částicemi o velikosti menšími než 3µ, je výsledek dezinfekce velmi uspokojivý. Jemná disperzita dezinfekčního aerosolu je podmínkou jeho dokonalého účinku i hospodárného využití. Hrubě disperzní aerosol rychle sedimentuje, a tím se snižuje dobrá účinnost v členitém prostoru. Při použití aerosolu musí být dodrženo optimální množství aplikované dezinfekční látky – obecně se uvádí množství 10 – 60 ml/m3, což odpovídá množství 1,6 - 6 ml dezinfekčního přípravku na m2. Dezinfikované objekty musí mít pro tento způsob vyhovující konstrukci a vybavení – musí se nechat dobře utěsnit a musí zde být relativní vlhkost prostředí (60%) a teplota (10 - 20 °C). Pěna – stavebním základem tzv. stabilizovaných pěn, které jsou doporučovány k různým speciálním druhům použití, jakými jsou mytí, dezinfekce, adsorpce atd., jsou povrchově aktivní látky – tenzidy, jejichž vlastností je pěnivost. Obecně však neplatí, že všechny druhy tenzorů mají schopnost tvořit pěnu. Plynné sterilizanty – chemických dezinfekčních přípravků ve formě plynné, včetně jejich par, se používá zejména ke sterilizaci v uzavřených prostorách (Škaloud, 2005). Poté, co navezeme do haly novou podestýlku, je třeba fogování
zopakovat
(Výmola a jiní, 1994). Vyčištění vnějších prostranství – vyčištění, umytí a zdezinfikování vnějších prostranství je velmi důležité. Musí se dezinfikovat stejným způsobem jako uvnitř haly (Výmola a jiní, 1994).
24
3.
MIKROKLIMATICKÉ PARAMETRY VÝKRMU BROJLERŮ Stájové ovzduší (mikroklima) lze charakterizovat jako soubor vlastností ovzduší,
které tvoří typické prostředí v malých prostorách (stájích) a které se svými fyzikálními, chemickými a biologickými vlastnostmi liší od vnějšího ovzduší (Kursa a jiní, 1986).
3.1.
Stájové mikroklima Rozhodujícími činiteli pro hygienickou úroveň prostředí s chovanou drůbeží
jsou především teplota, relativní vlhkost a kvalita vzduchu (koncentrace škodlivých plynů a množství prachových částic), světelný režim, způsob větrání a vytápění, velikost životního prostoru a jeho vybavení (plocha připadající na 1 ks, velikost krmného a napájecího prostoru, použitá technologie aj.). Součástí ochrany zdraví drůbeže je dodržování optimálních parametrů vnějšího prostředí při jejím chovu. Konkrétní hodnoty opět udává technologický postup pro jednotlivé druhy a kategorie zvířat. V intenzivních chovech se hlavní pozornost věnuje stájovému mikroklimatu. Stájovým mikroklimatem rozumíme klimatické podmínky v zóně pohybu drůbeže. Stájové mikroklima mohou ovlivňovat zejména tyto faktory: •
klimatická oblast a nadmořská výška
•
umístění stáje v terénu a její orientace, především z hlediska povětrnosti polohy a osvětlení
•
provedení obvodových konstrukcí stáje /podlah, stěn, dveří, oken aj.) z hlediska tepelně izolačních vlastností a prostupnosti pro vodní páru
•
druh, počet a hmotnost ustájených zvířat z hlediska produkce tepla, vodní páry, kysličníku uhličitého a kubaturu stájového prostoru na ustájené zvíře
•
provozní technologie
•
způsob a intenzita větrání
•
umělé zdroje tepla (Jurajda, 2001)
3.2.
Fyzikální faktory Vnější prostředí, ve kterém drůbež žije, je mimo jiné charakterizováno
fyzikálními faktory, které patří k těm z klíčových. Na organismus mohou působit jak pozitivně, tak při nedodržení požadavků a doporučení i negativně. Fyzikální faktory významně ovlivňují zdravotní stav brojlerů a do značné míry i celkovou ekonomiku. 25
K fyzikálním faktorům, které bývají běžně sledovány, patří teplota, vlhkost, proudění vzduchu, větrání a ukazatele osvětlení.
3.2.1. Teplota Teplota je hlavním klimatickým faktorem (nadřazením fyzikálních faktorů), který nutí organismus, aby mu přizpůsoboval produkci a výdej tepla (termoregulaci) ve prospěch nebo na úkor produkce (Zeman, 1979). Kuřata jsou velice citlivá na kolísání teploty vnějšího prostředí, protože nemají po vylíhnutí plně vyvinuty termoregulační mechanismy (tělesná teplota kuřete po vylíhnutí je 38 – 39 °C) a při příliš nízkých nebo vysokých teplotách vzduchu nejsou schopna udržet potřebnou tělesnou teplotu. Teprve po dokončení vývoje termoregulace, tj. ve věku 14-21 dní, se jejich tělesná teplota zvyšuje na 41,7 °C. Při optimální teplotě prostředí je zajištěna neporušená tepelná bilance organismu, a tím i maximální produkce. Větší odchylky od optima mohou působit nepříznivě na životní procesy kuřat, zejména mladých, a vést k uhynutí (Jurajda, 2001). Teoretickým
základem
pro
vymezení
vhodných
teplot
je
vymezení
termoneutrální zóny, která se mění nejen stářím drůbeže, ale je ovlivňována i příjmem živin a energie (Výmola a jiní, 1994). Termoneutrální zóna – u nejmladších kuřat ještě nejsou dobře vyvinuty termoregulační schopnosti. Proto ještě před naskladněním musíme v hale vytvořit obdobné podmínky, jako byly v dolíhni, kde byla teplota 36,7 °C. Tímto teplotním stimulem po přepravě podpoříme aktivitu kuřat při přijímání krmiva a vody. Po několika hodinách musíme ale teplotu snížit asi na 34 až 31 °C, aby se podpořila aktivita kuřat. Příliš vysoká teplota s sebou nese nebezpečí přehřátí organismu. Musíme se vyvarovat také velmi nízké počáteční teploty, která by mohla být jednou z příčin úhynů. Během výkrmu teplotu pozvolna snižujeme až na 21 °C. Čím rychleji kuřata rostou, tím rychlejší denní pokles teploty vyžadují (0,3 až 0,4 °C) (Zelenka, 2006). Poklesnou-li teploty pod hranici tepelného minima, stoupá příjem i spotřeba krmiva při současném snížení jeho konverze. Drůbež udržuje tělesnou teplotu zejména vyzařováním tepla do chladnějšího prostředí. Část energie krmné dávky se tak spotřebovává při zvýšeném bazálním metabolismu v tepelnou energii, potřebnou pro krytí tepelných ztrát. V důsledku snížené teploty vzduchu klesá užitkovost a zhoršuje se zdravotní stav drůbeže. Podchlazená kuřata vykazují pokles přírůstků hmotnosti,
26
omezení růstu a snížení odolnosti k onemocnění (zánět plic, střevní katary, špatné vstřebávání žloutků, poruchy ledvin a vzniku dny, exacerbace oportunních infekcí aj.), případně i úhyn. Kuřata se shlukují a může dojít i k jejich udušení. Při déle trvajícím zvýšení teploty vzduchu nad hranici tepelného maxima reaguje drůbež sníženým příjmem krmiva a zvýšeným příjmem vody, což se projeví porušením rovnováhy organismu (snížením bazálního metabolismu, poklesem produkce tepla a sníženou potřebou energie), poklesem tělesné teploty a zpomaleném růstu. Drůbež je náchylnější k onemocnění a špatně opeřuje. Při teplotách nad 30 °C dochází k výdeji nadbytečného tepla z organismu (ochlazování) zejména odpařováním většího množství vody (drůbež odpařuje vodu pouze z dýchacích cest, ne povrchem těla), což se projeví zrychleným dýcháním a větším zatížením krevního oběhu. Výdej tepla odpařováním se zhoršuje se stoupající vlhkostí prostředí. Při teplotách vyšších než 35 °C dochází k vzestupu tělesné teploty (hypertermii), zvýšení počtu dechů a tepů a zvýšením metabolismu (stoupá potřeba energie, vykazuje se mobilizace energetických rezerv) za současného poklesu hladiny kyslíku v krvi. Déle trvající teploty kolem 45 °C vedou k smrti pro selhání dýchacího centra. Čím déle je drůbež vystavena vlivu vyšších teplot, tím rychlejší a vážnější jsou důsledky tepelného stresu. Teplota ustájovacích prostorů se kontroluje teploměry umístěnými na úrovni zvířat rovnoměrně po celé hale. Vhodnou teplotu prostředí lze také prakticky kontrolovat podle chování drůbeže – při správné teplotě je rovnoměrně rozptýlena po celé podlahové ploše, kdežto při nízké teplotě se shlukuje a hrozí její umačkání a udušení (Jurajda, 2001). Topení je energeticky nejnáročnější systém, a proto je výběr typu agregátu, jeho umístění a součinnost s míchacími ventilátory odpovědným krokem (Miesbauer, 2008). Ve většině hal pro výkrm brojlerů se v současné době využívá přímotopného ohřevu vzduchu, který se stal velmi populárním pro nízké náklady na pořízení, snadnou instalaci a údržbu. Přímotopné systémy ohřevu hal produkují oxid uhličitý a spotřebovávají kyslík. Během chladného zimního počasí potřebují tyto topné systémy tři až osmkrát více kyslíku než samotná kuřata v počáteční fázi výkrmu (Skalka, 2007).
3.2.2. Vlhkost stájového ovzduší Zdrojem vlhkosti v ovzduší ustájovacích prostorů jsou vodní páry vydechované drůbeží a voda odpařující se kůží, z trusu a napájecího systému, včetně vlhkosti,
27
pronikající do hal z vnějšího prostředí (Jurajda, 2001). Fyziologický význam vlhkosti pro drůbež je nutno posuzovat ve vzájemné souvislosti s teplotou prostředí (Výmola a jiní, 1994). Tabulka č.1 Teplota a vlhkost vzduchu Věk dnů
40% RV
50% RV
60% RV
70% RV
0
33 °C
32 °C
30 °C
28 °C
7
32 °C
31 °C
29 °C
27 °C
14
30,5 °C
29,5 °C
27,5 °C
25,5 °C
21
28,5 °C
27,5 °C
25,5 °C
23,5 °C
28
26 °C
25 °C
23 °C
21 °C
35
23,5 °C
22,5 °C
20,5 °C
18,5 °C
42
21 °C
20 °C
18 °C
16 °C (Anonym c, 2008)
Vysoká vlhkost se zpravidla vyskytuje v halách při nízkých venkovních teplotách (podzim, zima). Poklesne-li teplota v hale pod rosný bod, nastává kondenzace vodní páry (Jurajda, 2001). Vodní páry jsou ve stájovém ovzduší obsaženy prakticky vždy a zpravidla ve větším množství (absolutním) než ve vzduchu venkovním. Vlhkost vzduchu se vyjadřuje tzv. hygrometrickými hodnotami, z nichž mají hygienický význam: Absolutní vlhkost – skutečné množství vodních par ve vzduchu, který není vodními parami nasycen, udává se v g/m3 . Maximální vlhkost – největší množství vodních par, které je vzduch schopen za dané teploty pojmout, (pro určitou danou teplotu je konstantní a zvyšuje se se stoupající teplotou), udává se v g/m3. Relativní vlhkost – poměr skutečné čili absolutní vlhkosti k vlhkosti maximální při daných podmínkách, především teplotě, udává se v % - kolik % z maximálního možného množství vodních par je ve vzduchu obsaženo. Rosný bod – je teplota, při níž je vzduch plně nasycen vodními parami (absolutní vlhkost je maximální, relativní vlhkost je 100 %). Ke vzniku rosného bodu ve stájích, což se projevuje kondenzací vodních par na površích chladnějších, než je teplota rosného bodu stájového vzduchu (Zeman, 1979).
28
Tabulka č.2 Vztah rosného bodu a vlhkosti: Vzduch
40 %
60 %
90 %
100 %
T (°C)
Mv (g/m3)
odpovídá rosnému bodu
-5
3,27
- 15,7
- 11,2
- 6,3
-5
0
4,84
- 11,3
- 6,5
- 1,4
0
10
9,4
- 3,3
2,2
8,3
10
50
82,3
31,6
39,5
47,8
50 (Anonym e, 2008)
Sytostní doplněk – je množství vodních par, které je vzduch schopen pojmout ještě k úplnému nasycení (Zeman, 1979). V dolíhni je relativní vlhkost vzduchu 90 %. První 3 - 4 dny po vylíhnutí by měla být v hale alespoň 70 %, raději však 80 %, později postačuje na hranici 50-70 %. Nejsou-li k dispozici vysokotlaké rozprašovače vody nebo výkonná odpařovací zařízení, lze požadované hodnoty při vysokých teplotách prostředí v prvních dnech stěží dodržet. Pokles vlhkosti pod spodní hranici uvedeného rozpětí vede k vysušení sliznice, ke snížení příjmu krmiva a zpomalení růstu. Zvyšuje se také pravděpodobnost kanibalismu. V pokročilejších obdobích výkrmu, kdy je teplota v hale mnohem nižší a produkce trusu velká, bývají naopak problémy s příliš vysokou relativní vlhkostí vzduchu a zvlášť s vysokou vlhkostí podestýlky, která vede ke zvýšenému uvolňování amoniaku a sirovodíku z trusu, zhoršení zdravotního stavu zvířat a z toho plynoucího podstatného zhoršení konverze krmiva (Zelenka, 2006). Nízká relativní vlhkost způsobuje dehydrataci tkání, zhoršuje konverzi krmiva při vyšší spotřebě pitné vody, stagnaci růstu a špatné opeření (zvýšená lámavost peří). U drůbeže to vede ke vzniku kanibalismu. Při nízké vlhkosti se zvyšuje prašnost prostředí (zejména při použití podestýlky), dochází k vysychání a dráždění sliznic oka a horních cest dýchacích, což napomáhá vzniku i přenosu respiračních onemocnění. Nízká vlhkost je obvyklá zejména v prvních 5 týdnech odchovu a v klecových chovech. Při používání teplovzdušných agregátů na vyhřívání se pro udržení optimální vlhkosti vzduchu doporučuje v počátečním období odchovu příp. výkrmu používat zvlhčovače. Vysoká vlhkost je známkou špatné ventilace, nízká naopak může být indikátorem nadměrného vytápění. Přes den je RV (relativní vlhkost) v halách zpravidla nižší než v nočním období. Úspěšná regulace vlhkosti je možná jen řádnou ventilací, v zimním období 29
ohřívání vzduchu. Optimální relativní vlhkost v drůbežích halách by se měla pohybovat mezi 60 – 70% (Jurajda, 2001).
3.2.3. Proudění vzduchu Proudění vzduchu je jedním z činitelů, který rozhoduje o celkovém ochlazování. Musí se proto rovněž posuzovat vždy jen v souvislosti s teplotou a vlhkostí stájového ovzduší (Jurajda, 2001). Tabulka č.3 Vztah vlhkosti a proudění vzduchu na výslednou teplotu do 28 dnů s plným opeřením Tepl.
Relativní vlhkost
°C
30 %
35 35 35 35 32,2 32,2 32,2 32,2 29,4 29,4 29,4 29,4 26,6 26,6 26,6 26,6 23,9 23,9 23,9 23,9 21,1 21,1 21,1 21,1
30%
Proudění vzduchu
50 % 70 % 80 %
50% 70% 80% 30% 50% 70% 80% 30% 50% 70% 80% 30% 50% 70% 80% 30% 50% 70% 80% 30% 50% 70% 80%
0 m/s
35 35 38,3 40 32,2 32,2 35 37,2 29,4 29,4 31,6 33,3 26,6 26,6 28,3 29,4 23,8 23,9 25,5 26,1 21,1 21,1 23,3 24,4
0.5 m/s 1.1 m/s 1.5 m/s 2.0 m/s 2.5 m/s
31,6 32,2 35,5 37,2 28,8 29,4 32,7 35 26,1 26,6 30 31,6 23,8 24,4 26,1 27,2 22,2 22,8 24,4 25 18,9 18,9 20,5 21,6
26,1 26,6 30,5 31,1 25 25,5 28,8 30 23,8 24,4 27,2 28,8 21,6 22,2 24,4 25,5 20,5 21,1 23,3 23,8 17,7 18,3 19,4 20
23,8 22,7 22,2 24,4 23,3 22,2 28,8 26,1 25 30 27,2 25,2 22,7 21,6 20 23,8 22,7 21,1 27,2 25,5 23,3 27,7 27,2 26,1 22,2 20,5 19,4 22,8 21,1 20 25,5 24,4 23,3 26,1 25 23,8 20,5 17,7 17,7 21,1 18,9 18,3 23,3 20,5 19,4 23,8 21,1 20,5 19,4 16,6 16,6 20 17,7 16,6 22,2 20,0 18,8 22,7 20,5 20 17,2 16,6 15,5 17,7 16,6 16,1 18,8 18,3 17,2 18,8 18,8 18,3 (Anonym e, 2008)
Proudění vzduchu umiňuje odvod tepla a vodních par produkovaných zvířaty ze styčné vrstvy (teplotního pláště) na povrchu těla do stájového ovzduší a nahrazování této vrstvy chladnějším, méně nasyceným vzduchem. Vzduch by měl proudit
30
rovnoměrně v celém prostoru stáje, aby byl zajištěn všem ustájeným zvířatům „čerstvý vzduch“ (Kursa a jiní, 1986). Nepříznivě se projevuje nadměrné proudění vzduchu zejména při nízkých teplotách, zvláště potom při chovu drůbeže s omezeným pohybem. Při podlahovém chovu má drůbež totiž možnost vyhnout se místům s nadměrným prouděním a na těchto místech se zdržuje méně. Při delším působení může vyšší rychlost proudění vzduchu, zvláště v zimních měsících, působit jako stresový faktor, neboť působí podchlazení organismu. Při nízkých teplotách se má pohyb vzduchu snižovat na dolní přístupnou hranici hodnot doporučovaných při optimálních teplotách. Při vyšších teplotách může působit proudění vzduchu na drůbež příznivě. Urychluje výdej tepla z organismu a zabraňuje jeho přehřátí. V letním období se proto připouští proudění vzduchu u kuřat do 4 týdnů 0,5 m/s a u starších do 1,5 m/s. Při takto vysokém proudění však vzniká nebezpečí zvýšení prašnosti a mikrobiálního znečištění vzduchu se všemi nepříznivými následky. Při optimálních teplotách prostředí se doporučuje rychlost proudění v objektech pro odchov a výkrm kuřat do 4 týdnů 0,1 – 0,2 m/s, v objektech pro starší kuřata a dospělou drůbež 0,1 – 0,3 m/s. Rychlost proudění vzduchu je ovlivňována řešením a umístěním otvorů pro přívod vzduchu a intenzitou větrání (Výmola a jiní, 1993).
3.2.4. Větrání Funkce ventilačního systému: •
zajišťuje výměnu vzduchu v hale
•
poskytuje kyslík (objem vzduchu) podle potřeb drůbeže
•
řídí relativní vlhkost vzduchu
•
zajišťuje neustále dobrou kvalitu vzduchu
•
odstraňuje nežádoucí plyny z prostředí
•
Zajišťuje potřebný podtlak uvnitř haly
•
zajišťuje dosáhnout akceptovatelné efektivní teploty
•
řídí prostředí pro dosažení nejlepších výsledků
•
zlepšuje celkovou efektivitu výroby (Zeman, 1994) Ventilace je z pohledu ovlivnitelnosti procesu chovatelem nejvýznamnější
systém ve stáji (Miesbauer, 2008). 31
Účelem ventilačních systémů ve výkrmových halách pro brojlery je zajištění takového prostředí, které splňuje požadavky na odpovídající kvalitu vzduchu. Ventilační systém musí být navržen tak, aby zajistil v hale dostatek kyslíku pro normální růst a vývoj kuřat a současně byl schopen odstranit z haly nadbytek oxidu uhličitého vlhkosti, čpavku, prachu a tepla. Pro chladné počasí musí systém kuřatům poskytnout dostatek kyslíku, aniž by způsobil jejich podchlazení. Ventilaci, která plní tento úkol, můžeme nazvat minimální (Skalka, 2008). Při nedostatečném větrání stájí, v nichž je zjišťován nepatrně snížený obsah kyslíku, zvýšený obsah kysličníku uhličitého, čpavku, sirovodíku, zápašných plynů, prachu, mikroorganismů a vodních par, což je dáno životními funkcemi relativně hustě osídleného uzavřeného prostředí a rozkládáním organických látek ve výkalech a moči, mohou změny ve stájovém ovzduší dosáhnout takového stupně, že je ohrožena užitkovost zvířat a jejich zdraví (Kursa a jiní, 1986). Abychom vyhověli nárokům na výměnu vzduchu, je nutné mít ventilační systém na úrovni min. 6 m3/kg živé hmotnosti/hod. Tento výkon je rozdělen do dvou základních, plynule od 0 do 100 % řízených stupňů, a to: minimální ventilace - asi 30 – 40 % celkové kapacity výměny vzduchu s plynulou regulací, která pracuje v prvních fázích výkrmu, kdy jsou kuřata velmi citlivá na změny teploty, rychlosti proudění vzduchu a podtlaku maximální ventilace - je zapínána stupňovitě se současným snížením výkonu řízených ventilátorů pro minimální ventilaci Tento dvoustupňový ventilační systém můžeme uspořádat podle rozměrů stáje jako: -
příčnou ventilaci - používá se u stájí s rozponem do 12 metrů
-
tunelovou ventilací
-
kombinovanou ventilací - v našich podmínkách nejpoužívanější systém (Miesbauer, 2008)
32
Graf č.1 Minimální a maximální intenzita větrání při různých váhových kategoriích 18 16 14 12 10
Minimální ventilac e (m3/hod.)
8
Maximální ventilac e (m3/hod.)
6 4 2
3,00
2,70
2,40
2,10
1,80
1,50
1,20
0,95
0,80
0,65
0,50
0,35
0,20
0,05
0
Hmotnos t (kg)
(Anonym d, 2008)
Hlavním požadavkem při zajištění kontinuální výměny stájového ovzduší musí být dostatečná kapacita a regulovatelnost větrání. U nuceného větrání, které je zabezpečováno činností ventilátorů, je nejvhodnější regulace automatická, v závislosti na požadované teplotě, relativní vlhkosti, případně proudění vzduchu. Je důležité, aby čidla spínačů byla umístěna v zóně zvířat a aby byla jejich funkce kontrolována (Kursa a jiní, 1986). Účelem větrání hal pro výkrm drůbeže je náhrada stájového vzduchu vzduchem venkovním s cílem udržovat, popř. zlepšit mikroklimatické podmínky ve stájovém prostoru. Dobré větrání přivádí z venkovního prostředí kyslík potřebný pro dýchání drůbeže a odvádí zplodiny provozu v chovném prostoru – plyny, vodní páry, ale i nadměrné teplo (Výmola a jiní, 1993). Optimální intenzita větrání zajišťuje optimální podmínky mikroklimatu a tím i optimální zdravotní stav a užitkovost drůbeže. Intenzita větrání závisí na teplotě a vlhkosti vnitřního i vnějšího prostředí a na tepelně izolačních vlastnostech haly. Nedostatečné větrání znamená zvýšené množství čpavku a CO2 ve vzduchu, což má za následek zhoršený zdravotní stav, anémii, zvýšený výskyt respiračních onemocnění, nižší intenzitu růstu a nedostatečné využívání živin z krmiva. 33
Bez ohledu na podnebí v dané oblasti má největší návratnost ze všech investic v hale pro výkrm vždy ventilační systém. Nejdůležitější část tohoto systému je systém minimální ventilace, která zajišťuje splnění potřeb kuřat týkajících se množství kyslíku ve vzduchu (Jurajda, 2001).
Tabulka č.4 Minimální ventilace pro 10 tisíc brojlerů Cobb 500 Věk v týdnech m3/s pro 10 000 brojlerů
1
2
3
4
5
6
0,50
1,00
1,75
2,50
3,25
4,00
(Anonym c, 2008)
V prvním období výkrmu je adekvátní zásobování kyslíkem nezbytným předpokladem pro vývoj kardiovaskulárního systému a pro prevenci edémové choroby. Ventilační systém musí umožňovat plnou kontrolu nad prouděním vzduchu a nad místy, kde vzduch vstupuje do budovy. Hala musí být kompletně utěsněná, aby toho mohlo být dosaženo. Vzduch by měl vstupovat do budovy tak rychle, aby se dostal až do poloviny haly, než začne klesat. Úpravou velikosti nasávacího prostoru v kombinaci s výkonem ventilátorů lze dosáhnou správné rychlosti nasávaného vzduchu v závislosti na šířce haly (Jurajda, 2001).
Tabulka č.5 Doporučený podtlak a rychlost nasávání vzduchu na klapkách: Podtlak (Pa)
Potřebný prostor nasávání na m2/hod. kapacity ventilátoru
Šířka haly m
Rychlost vzduchu m/s
7,5
1 cm2 na každých 1,05 m3/hod.
10
3,5
10,0
1 cm2 na každých 1,20 m3/hod.
11
4,0
12,5
1 cm2 na každých 1,30 m3/hod.
12
4,5
15,0
1 cm2 na každých 1,45 m3/hod.
14
5,0
2
3
17,5
1 cm na každých 1,60 m /hod.
15
5,5
20,0
1 cm2 na každých 1,70 m3/hod.
18
6,0
22,5
1 cm2 na každých 1,85 m3/hod.
21
6,5
25,0
1 cm2 na každých 2,00 m3/hod.
24
7,0 (Wilson, 2008)
34
3.2.5. Světlo Sluneční světlo má výrazný baktericidní účinek. V difúzním světle jsou četné mikrobiální zárodky usmrceny během
4 - 6 hodin, v případě přímých slunečních
paprscích za 1 - 2 hodiny. Přímé sluneční paprsky mají nepříznivý vliv i na některé mezihostitele drůbežích cizopasníků jako dešťovky, slimáky aj. Zvláště výrazný bakteriocidní účinek mají ultrafialové (UV) paprsky, čím kratší jsou vlnové délky, tím výraznější je jejich účinek. Snaha využití dezinfekční účinnosti UV-paprsků z umělých zářičů v drůbežářských halách se nesetkala s plným úspěchem, neboť v prašném prostředí a při vysoké vlhkosti jsou UV-paprsky pohlcovány dříve, než proniknou k podestýlce. I v případě, že proniknou až k ní, dezinfikují jen malou povrchovou vrstvu a nepronikají hluboko. Infračervené světlo nachází uplatnění v drůbežnictví především ve formě infračervených lamp. Nevýhodou je nákladnější provoz a omezená životnost. Umělé světlo působí na organismus drůbeže délkou svého působení (dobou osvětlení), intenzitou a barvou světla. Doba osvětlení – v intenzivních chovech je drůbež chována v bezokenních halách při umělém osvětlení. To dovoluje regulovat délku světelného dne a vytvářet různé světelné režimy. Intenzita světla – ptáci mají v sítnici oka vyvinuty převážně jen čípky a pouze v malé míře tyčinky. Potřebují proto pro svoji orientaci vysokou intenzitu světla, zejména v prvních dnech odchovu, kdy se kuřata seznamují s novým prostředím a učí se vyhledávat vodu a krmení. Barva světla – barevné světlo snižuje intenzitu osvětlení, červené světlo drůbež uklidňuje a zabraňuje vzniku kanibalismu. Modré světlo lze rovněž použít při hromadné manipulaci se zvířaty a při jejich vyskladňování (Jurajda, 2001). V prvém období života musí kuřata na krmivo dobře vidět. V nejtemnějším místě haly by mělo být minimálně 20 luxů po celých 24 hodin. Od druhého dne se svítí jen 23 hodin a od sedmi dní věku postupně snižujeme i intenzitu osvětlení tak, abychom kuřata udrželi v klidu, ale neomezili jejich příjímání krmiva. Od 21. dne stačí intenzita osvětlení 10 luxů. Zbytečný pohyb zvyšuje nároky na živiny. Od sedmi dní věku, kdy by kuřata měla dosahovat hmotnosti 160 g, je vhodné zavést kuřatům světelný režim se šesti hodinami tmy v noci. Při takovém světelném režimu se vlivem vyšší produkce melatoninu vytváří výkonnější imunitní systém, lépe se vyvíjí kostra a mohou se i mírně
35
zvýšit přírůstky a zlepšit konverze krmiva. Navíc se uspoří elektrická energie. Světla je třeba zhasínat vždy ve stejnou dobu, protože kuřata si rychle vytvoří podmíněný reflex a přijímají pak bezprostředně před touto dobrou víc krmiva i vody. V posledním týdnu před porážkou se však svícení po dobu 23 hodin denně obnoví. Při neomezené nabídce krmiva (krmení ad libitum) brojleři žerou po troškách mnohokrát za den. Krmivo přijímají méně než deset minut a intervaly mezi příjmem potravy jsou většinou kratší než 20 minut (Zelenka, 2006).
3.3.
Chemické faktory Stájový vzduch z hlediska jeho chemického složení je velmi významnou složkou
prostředí zejména pro zvířata, která jsou trvale ustájena v uzavřených stájích a která tento vzduch jednak vdechují a jednak svými biologickými funkcemi ovlivňují. Stájový vzduch je směsí vzduchu atmosférického (venkovního), i se všemi jeho příměsemi, a plynných produktů stájového provozu, zejména vlastního ustájení zvířat (plyny vznikající rozkladem organických látek, respektive odpařováním z moče, trusu aj.). Jeho složení je ovšem velmi proměnlivé a závisí na řadě faktorů, jako počtu zvířat, resp. hustotě obsazení, hygienické úrovni a především na intenzitě výměny vzduchu - větrání (Zeman, 1979). Složení stájového ovzduší - snahou ventilačního systému a hygieny prostředí je zajistit vyhovující kvalitu vzduchu, která se blíží přirozeným parametrům. Vzhledem k tomu, že CO2 je zvířaty vydechován, je jeho hodnota indikátorem nutnosti větrání stájí. Dalšími problematickými indikátory ve stáji mohou být čpavek a sirovodík.
3.3.1. Oxid uhličitý (CO2) Oxid uhličitý nemá v koncentracích, které se ve stájích běžně objevují, vliv na zdravotní stav zvířat. Považuje se spíše za indikátor větrání stáje. Jen při haváriích větracího systému bez okenních stájí se může projevit jeho toxicita (není na rozdíl od CO toxický, ale je nedýchatelný – udušení z nedostatku O2 ). Jeho maximální přípustná koncentrace je u drůbeže do 5 týdnů 0,2 %, u starší drůbeže 0,25 %. Hromadí se ve spodní zóně haly. Oxid uhličitý je odpadním produktem látkové přeměny a je z organismu vylučován dýcháním. Menší množství oxidu uhličitého se dostává do ovzduší také rozkladem trusu, moče a zbytků krmiva v podestýlce. Množství vydýchaného CO2 je přibližně 0,6 – 0,7 litrů na 1 kg ž.h. (živé hmotnosti) za hodinu při 36
normální teplotě prostředí. Při teplotách nad 30 °C se jeho množství zvyšuje. Z jednoho m2 starší podestýlky se uvolní asi 4,5 – 5,6 litrů CO2 za hodinu. Zvýšená koncentrace oxidu uhličitého v hale (např. při malé intenzitě větrání) vyvolává zrychlené a ztížené dýchání, dýchací obtíže až zadušení. Při déle trvajícím působení pak apatii, pokles užitkovosti, snížení odolnosti a při koncentraci kolem 1 % chronickou otravu z nedostatku kyslíku ve vzduchu.
3.3.2. Čpavek (amoniak, NH3) Amoniak vzniká hnilobným (bakteriálním) rozkladem dusíkatých organických látek přítomných v trusu, zbytcích krmiva, podestýlce apod. Ve vyšších koncentracích se vyskytuje zvláště ve špatně větraných chovech na podestýlce a nebo při vysoké koncentraci naskladněné drůbeže. Jeho koncentrace je v halách obvykle vyšší v zimě než v létě. Z jednoho m2 podestýlky se vyprodukuje asi 0,4 – 0,6 litrů čpavku za hodinu. Maximální přípustná koncentrace čpavku v ovzduší ustájovacích prostorů pro drůbež je 0,0025 %. Čpavek se hromadí asi 150 centimetrů nad podlahou. Amoniak je toxický a jeho přítomnost ve vyšších koncentracích v ovzduší působí dráždivě na oční spojivky a vyvolává keratokonjuktivitidu spojenou s poškozením rohovky, fotofóbií a slzením. Narušuje sliznice horních cest dýchacích, ovlivňuje intenzitu a hloubku dýchání (edém plic) a snižuje rezistenci zvířat k infekčním onemocněním. Negativně působí na užitkovost.
3.3.3. Sirovodík (H2S) V ustájovacích prostorách pro drůbež je zjišťován jen zcela výjimečně a ve stopovém množství. Vzniká bakteriálním rozkladem (hnitím) bílkovinných hmot rostlinného i živočišného původu (exkrementy). Hromadí se ve spodní zóně haly. Maximální přípustná koncentrace v ovzduší je 0,001 %. Sirovodík je krevní a nervový jed – brzdí činnost enzymů nutných pro buněčné dýchání a způsobuje ochrnutí dýchacího systému. Přeměňuje Fe v krvi na sirník železitý (FeS), který není schopen vázat a přenášet kyslík. Působí rovněž na nervovou soustavu a v organismu se kumuluje (Jurajda, 2001).
37
3.4.
Biologické faktory Prašnost a obsah bakterií ve stájovém vzduchu jsou biologické faktory, které
působí na ustájení zvířat v těsné vzájemné souvislosti. Podle shodného tvrzení většiny autorů dochází ve stájovém prostředí se zvýšením prašnosti i ke zvýšení mikroorganismů. Prachová částice představuje pro mikroby nejen nosnou podložku, ale i ochranu před nepříznivými vlivy a do jisté míry i živné prostředí. Tak je zajištěno delší přežívání mikrobů v ovzduší a - pokud jde o patogenní druhy - i možnost šíření infekce aerobní cestou (Zeman, 1979).
3.4.1. Prašnost Prostředí hal pro výkrm drůbeže je dosti prašné. Zdrojem prachu jsou krmné směsi, suchý trus a epidermis. Obsah prachových částic ve vzduchu v halách s hlubokou podestýlkou je závislý na vlhkosti hluboké podestýlky, teplotě a vlhkosti vzduchu, stáří podestýlky a aktivitě drůbeže (Výmola a jiní, 1993). Z hygienického hlediska mají význam především nejmenší prachové částice (tzv. respirabilní frakce), které vnikají hluboko do dýchacích cest, kde působí jednak dráždivě, jednak tam zanášejí patogenní zárodky. Ačkoliv podíl těchto částic na celkové hmotnosti prachu je nízký (často pod 10 %), početně představuje 90 % prachových částic. Košař (1969) zjistil při výkrmu kuřat na podestýlce prašnost až 7,82 – 15,2 g prachových částic na 1 m3 vzduchu za 24 hodin (Jurajda 2001).
3.4.2. Mikroorganismy ve stájovém prostředí Stájový vzduch může být značně znečištěn také vyskytujícími se patogenními zárodky. Vdechováním takového vzduchu dochází k tzv. vzdušné infekci (Burda a kolektiv, 1980). Počty mikroorganismů ve stájovém ovzduší značně kolísají. Jsou udávány v rozsahu 1x103 až 1x108 v m3. Druhové zastoupení je velmi pestré od strepto- a stafylokoků, přes enterokoky, pasterely, sporulující bacily, až po viry a plísně. Na kontaminaci se podílí prakticky dva pochody: primární kontaminace a sekundární kontaminace (Kursa a jiní, 1986).
38
4.
ZÁVĚR Drůbežářský průmysl patří k moderním potravinářským odvětvím, která se ještě
před vstupem do Evropské unie musela plně přizpůsobit jejich pravidlům. Vstup České republiky do Evropských společenství znamenal především začlenění podnikatelské základny do jednotného trhu. Právní pořádek České republiky a podnikatelské prostředí se srovnaly s Evropskou unií a hranice se staly prostupnějšími pro zboží a kapitál. Zrušila se různá omezení a bariéry a došlo i k uplatnění společné zemědělské politiky. Drůbežářský průmysl je vzhledem k efektivnímu zhodnocení zemědělských surovin a dále pro zdravotní aspekty konečných produktů odvětvím s velkou perspektivou. Výroba a zpracování domácí produkce drůbeže je možné pouze za předpokladu její konkurenceschopnosti jak po stránce cenové, tak po stránce její kvality, zdravotní nezávadnosti, standardnosti apod. K zajištění kvality domácí výroby je tedy nezbytné plnit všechny vysoké požadavky právních předpisů Evropské unie na stavební řešení, technické vybavení a hygienu provozů, jakost, bezpečnost výrobků, produktivitu práce i vysoké nároky na omezení znečišťování životního prostředí a další požadavky. Ze všech hospodářských zvířat je v chovu drůbeže nedostatečná pohoda kritizována nejvíce a razantní legislativní změny se týkají i produkce drůbežího masa. K minimálním standardům na ochranu hospodářských zvířat (vyhláška 208/2004 Sb.), kde došlo k největším změnám, přibývají další nařízení (č.43/2007 EC), která se týkají výkrmu brojlerových kuřat. Bakalářská práce obsahuje informace o organizaci výkrmu brojlerů včetně požadavků na výkrmové zařízení, ale i technologické postupy, které rozhodují o úspěšnosti tohoto procesu, při respektování výše uvedených předpisů. Organizace výkrmu brojlerů není jednoduchá záležitost a dodržování všech těchto parametrů a podmínek je nezbytné ke zvládnutí úspěšného výsledku výkrmu. Při rozhodovacím a povolovacím procesu výstavby stájí, či farem pro výkrm kuřat musí investor zodpovídat za plnění požadavků péče o životní prostředí, ochranu zemědělské a lesní půdy, ochranu přírody a krajiny, a v konkrétních případech respektovat požadavky zvláštního režimu. Účelové objekty farmy se situují tak, aby veškeré inženýrské sítě a provozní linky byly co nejkratší a aby byly hospodárně řešeny při respektování veškerých zásad veterinárně-hygienické ochrany farmy (např. systém černobílého procesu, zásad asanace apod.)
39
K posouzení oblasti vlivů na veřejné prostředí se vychází z odborného posudku emisního zdroje ve smyslu požadavků zákona č. 86/2002 Sb., ve znění pozdějších úprav. Nezbytnou součástí je i hluková studie – zátěž na lidský organismus, rozptylová studie amoniaku z farmy – vliv na ovzduší a klima, plán opatření pro případ havárie ve smyslu ustanovení § 39 odst. 2 písm. a) zákona č.245/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 450/2005 Sb. Charakteristika environmentálních rizik při možných haváriích a nestandardních stavech, charakteristika opatření k prevenci, vyloučení, snížení, popřípadě kompenzaci nepříznivých vlivů na životní prostředí, provozní řád farmy, projektové podklady, vliv na povrchové a podzemní vody, vliv na půdu, vliv na horninové prostředí a zdroje, vliv na faunu, flóru a ekosystémy, vliv na krajinu, vliv na hmotný majetek a kulturní památky, vyjádření krajské veterinární správy, vyjádření okresní hygienické stanice, správná zemědělská praxe a IPPC, to všechno jsou okolnosti, které je při výkrmu brojlerů nutné respektovat. Rozhodujícími činiteli pro hygienickou úroveň prostředí s chovanou drůbeží jsou především teplota, relativní vlhkost a kvalita vzduchu (koncentrace škodlivých plynů, množství prachových částic), světelný režim, způsob větrání a vytápění, velikost životního prostoru a jeho vybavení (plocha připadající na 1 ks, velikost krmného a napájecího prostoru, použitá technologie aj.). Konkrétní hodnoty udává technologický postup pro jednotlivé druhy a kategorie zvířat. Dodržování těchto parametrů patří v zoohygienických opatřeních k nejvýznamnějším faktorům, které jsou součástí předcházení, tedy prevenci poruch zdraví zvířat. Nedílnou součástí je pak zajištění správných technologií ustájení, výživy, včasné a důkladné asanace prostředí, ale i klidný a přiměřený přístup člověka. Ve vztahu k welfare je nutné hledat kompromis mezi stupněm intenzity výroby a ekonomiku.
40
5.
Seznam použité literatury
1. ANONYM a.: Požadavky na stavby a zařízení pro hospodářská zvířata. Praktická příručka 11/2006, Mze ČR. Agrospoj Praha.
2. ANONYM b.: ČSN Stavby pro hospodářská zvířata – základní požadavky. Praha, Český
normalizační
institut.
2004
(cit.12.2.2009),
dostupné
z
www:
(http://ns.omadeg.cz/)
3. ANONYM c., Doporučení pro výkrm kuřat COBB. Cobb Germany Avimex GmbH: 2008, 12 s.
4. ANONYM d., Technologický postup výkrmu ROOS. UK Agricultural Development and Advisory Service: 11/2008, 60 s.
5. ANONYM e., COBB BROILER MANAGEMENT. Guide, 7/2008, 70 s.
6. BURDA, F a kol.: Hygiena chovu hospodářských zvířat. Státní zemědělské nakladatelství Praha: 1980, 577 s.
7. ČERMÁK, B. - ŠOCH, M.: Ekologické zásady chovu hospodářských zvířat. ÚZPI: Praha 1997, 43 s.
8. JURAJDA, V.: Propedeutika chorob drůbeže. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, 2001, 174 s.
9. JURAJDA, V.: Vademekum drůbežáře. Studentské nakladatelství MEDICUM VETERINARIUS: Plzeň 1995, 267 s.
10. KOMÁREK, L. a kol.: Standardní metodika ochranné deratizace. Státní zdravotní ústav v Praze: 2006, 28 s.
41
11. KURSA, J. a kol.: Zoohygiena a prevence I. Agronomická fakulta v Českých Budějovicích: 1986, 165 s.
12. KURSA, J. a kol.: Zoohygiena a prevence II. Agronomická fakulta v Českých Budějovicích: 1987, 187 s.
13. LICHOVNÍKOVÁ, M.: Welfare očima spotřebitelů. Náš chov: Profi Press 9/2008, s. 38-39 .
14. MATES, F.: Drůbežářský průmysl v ČR. Náš chov: Profi Press 4/2007, s. 74-75
15. MATTHEW, W.: Rovnováha genetiky a welfare
ve výkrmu kuřat. Drůbežář:
4/2008, s.12-14.
16. MELICHERČÍKOVÁ, V.: Ochranná a ohnisková dezinfekce a sterilizace. 1. vyd., Sdružení DDD: Praha 1993, 66 s.
17. MELICHERČÍKOVÁ, V.: Ochranná dezinfekce. 1.vyd., Sdružení DDD: Praha 2003, 118 s.
18. MIESBAUER, J.: Cílem je nabídnout chovatelům drůbeže kompletní systémy. Náš chov: Profi Press 1/2008, s. 62-64.
19. POKOJ, J. Novostavba areálu pro chov brojlerů. K. ú. Čekanice: Brno, 2006, 60 s.
20. SKALKA, L.: Požadavky na minimální ventilaci. Drůbežář. 2/2008, s.14.
21. SKALKA, L.: Přichází zima - náročné období pro chovatele kuřat. Drůbežář. 3/2007, s.12 .
22. ŠKALOUD, J.:Příručka veterinární dezinfekce 1.vyd., Sdružení DDD: Praha, 109 s.
23. ŠPAČEK, F. a kol., Speciální chov hospodářských zvířat – 2. 1. vyd.: Státní zemědělské nakladatelství v Praze 1980, s. 137-138, 591 s. 42
24. URBAN, F.: Chov dojného skotu. Nakladatelství APROS 1997. 288 s.
25. VÝMOLA, J. a kol.: Drůbež na farmách a v drobném chovu. NATURAL: nakl. APROS Praha 1993, 192 s.
26. ZELENKA, J.: Vliv výživy a faktorů prostředí ve výkrmu kuřat. Náš chov: Profi Press 7/2006, s.74-76.
27. ZEMAN, J. Obecná zootechnika. Ústav veterinární osvěty Pardubice 1979, 113 s.
28. ZEMAN, J. Zoohygiena. Brno: VFU 1994, 205 s.
43
SEZNAM TABULEK A GRAFŮ V TEXTU
Tabulky: Tab. 1
Teplota a vlhkost vzduchu
28
Tab. 2
Vztah rosného bodu a vlhkosti
29
Tab. 3
Vztah vlhkosti a proudění vzduchu na výslednou teplotu do 28 dnů s plným opeřením
30
Tab. 4
Minimální ventilace pro 10 tisíc brojlerů Cobb 500
34
Tab. 5
Doporučený podtlak a rychlost nasávání vzduchu na klapkách
34
Grafy: Graf. 1
Minimální a maximální intenzita větrání při různých váhových kategoriích
33
44
