MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
DIPLOMOVÁ PRÁCE
BRNO 2008
PETRA BOHATCOVÁ
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat
Hodnocení parametrů výkrmu kuřat Diplomová práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Dr. Ing. Zdeněk Havlíček
Bc. Petra Bohatcová Brno 2008
2
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Hodnocení parametrů výkrmu kuřat“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.
dne……………………………………….
podpis diplomanta……………………….
3
Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat Dr. Ing. Zdeňkovi Havlíčkovi za pomoc při tvorbě diplomové práce, za cenné rady a za ochotu při řešení problémů, které se v souvislosti s prací vyskytly.
4
ABSTRAKT Diplomová práce na téma „Hodnocení parametrů výkrmu kuřat“ navazuje na bakalářskou práci „Hodnocení mikroklimatických ukazatelů ve stájích pro chov drůbeže“. Obsahuje literární přehled k dané problematice a zpracovaná data z výkrmového cyklu, která byla pořízena měřením na farmě Kožichovice, firmy Proalimex spol. s. r.o. Pokus probíhal v pokusné a kontrolní hale. V pokusné hale byl zároveň ověřován přípravek Biopolym ke snížení emisí amoniaku, který byl rozmlžován na podestýlku. Hodnoceny byly fyzikální a chemické ukazatele mikroklimatu (amoniak, oxid uhličitý, sirovodík, teplota, relativní vlhkost vzduchu), růst a zdravotní stav vykrmovaných kuřat.
Klíčová slova: teplota, vlhkost, světelný režim, amoniak, sirovodík, oxid uhličitý, růst
ABSTRACT Thesis on „Evaluation of chicken fattening parameters“ concurs on previous thesis on „Evaluation of microclimatic indicators in poultry raising halls“. It contains digest for the given theme and analyses data from a fattening period, which were acquired by observation on a farm Kožichovice, Proalimex s.r.o. The experiment was held in experimental and control hall. During the experiment there were additional tests of Biopolym performed for a reduction of amonia emissions, which was dispersed on bedding in the experimental hall. Physical and chemical indicators of microclimate were evaluated (ammonia, carbon dioxide, sulphide, temperature, relative air humidity). Growth and health of fattened chickens was also evaluated.
Pivotal words: temperature, relative air humidity, lighting program, ammonia, sulphide, carbon dioxide, growth
5
OBSAH 1. Úvod.............................................................................................................................. 8 2. Cíl práce........................................................................................................................ 9 3. Literární přehled ......................................................................................................... 10 3. 1 Mikroklima ustájovacích prostorů ....................................................................... 10 3. 2 Teplota ................................................................................................................. 12 3. 2. 1 Teplota ve výkrmu brojlerů ......................................................................... 14 3. 2. 2 Vytápění ustájovacích prostorů ................................................................... 16 3. 3 Relativní vlhkost vzduchu ................................................................................... 17 3. 3. 1 Vlhkost vzduchu ve výkrmu brojlerů .......................................................... 18 3. 4 Výměna vzduchu ................................................................................................. 19 3. 4. 1 Způsoby větrání stájí.................................................................................... 22 3. 4. 2 Klimatizace .................................................................................................. 24 3. 4. 4 Zařízení pro chlazení vzduchu..................................................................... 24 3. 4. 6 Zařízení pro čištění vzduchu........................................................................ 25 3. 4. 7 Volba a dimenzování klimatizačního zařízení............................................. 26 3. 4. 8 Výměna vzduchu ve výkrmu brojlerů ......................................................... 26 3. 5 Světlo ................................................................................................................... 28 3. 5. 1 Barva světla.................................................................................................. 28 3. 5. 2 Světelný režim brojlerů................................................................................ 28 3. 6 Technologie chovu brojlerů ................................................................................. 30 3. 6. 1 Hustota osazení ............................................................................................ 30 3. 6. 2 Požadavky na chov brojlerů z pohledu ochrany zvířat ................................ 30 3. 6. 3 Minimální standardy v ČR podle vyhlášky č. 208/2004 Sb. ....................... 31 3. 6. 4 Kvalita podestýlky ve výkrmu brojlerů ....................................................... 31 3. 6. 5 Vliv podestýlky na chování brojlerů............................................................ 32 4. Materiál a metody zpracování..................................................................................... 34 4.1 Charakteristika chovu ........................................................................................... 34 4.2 Způsob měření ...................................................................................................... 36 4. 2. 1 Ambulantní způsob měření.......................................................................... 36 4. 2. 1. 1 Měření koncentrace amoniaku............................................................. 36 4. 2. 2 Registrační způsob měření........................................................................... 37 4. 2. 3 Hodnocení ostatních parametrů výkrmu...................................................... 37
6
4. 3 Charakteristika přípravku Biopolym ................................................................... 38 5. Výsledky práce a diskuse............................................................................................ 39 5.1 Hodnocení parametrů stájového mikroklimatu..................................................... 39 5. 1. 1 Teplota ......................................................................................................... 39 5. 1. 2 Relativní vlhkost vzduchu ........................................................................... 41 5. 1. 3 Oxid uhličitý ................................................................................................ 42 5. 1. 4 Amoniak....................................................................................................... 43 5. 1. 5 Sirovodík...................................................................................................... 44 5. 2 Hodnocení zdravotního stavu .............................................................................. 45 5. 3 Hodnocení růstu ................................................................................................... 45 6. Závěr ........................................................................................................................... 48 7. Seznam použité literatury ........................................................................................... 49 8. Seznam obrázků.......................................................................................................... 52 9. Seznam tabulek ........................................................................................................... 52
7
1. ÚVOD V posledních letech došlo v drůbežářském oboru k mnoha změnám, které je možno dokladovat zvýšenou užitkovostí s efektivnější konverzí krmiva. Příkladem je u výkrmu kuřat porážková hmotnost ve 38 dnech nad 2 kg, při konverzi krmiva pod 1,8 kg a úhynu do 4 %. Využití tohoto genetického potenciálu je však možné jen tehdy, když vytvoříme pro svá zvířata co nejvhodnější podmínky chovu. K nejdůležitějším patří výživa, technologie ustájení, napájení, odklizu exkrementů, zoohygiena, ale také mikroklima ustájovacích prostorů. Pokud je zvíře chováno v nevhodných podmínkách, reaguje snížením užitkovosti a zhoršením zdravotního stavu. Proto musí každý chovatel vytvořit co nejlepší podmínky chovu, aby byla dosažena pohoda zvířat. Do výrobních prvků v chovu drůbeže zasahuje také mnoho faktorů, které jsou spojeny s investičními náklady. Jde především o řadu modernizací a rekonstrukcí, které by měly splňovat jak požadavky legislativní, tak by také měly umožnit jednoduché a snadné řízení a zajištění optimálních podmínek stájového mikroklimatu pro daný druh a věkovou kategorii chovaných zvířat. Situace v chovu drůbeže však není jednoduchá. V roce 2006 negativně ovlivnila spotřebu drůbežího masa ptačí chřipka, v současnosti je produkce drůbežího masa na úrovni konce 90. let. Důvodem jsou rostoucí ceny obilí, které zvýšily náklady na krmivo a tím se také zvýšila cena zemědělských výrobců jatečných kuřat. Také spotřeba drůbežího masa je nižší než v předchozích letech (asi 26 kg/obyv./rok), protože se snížila poptávka, a to i přes to, že kuřecí maso je nejlevnější na našem trhu.
8
2. CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce na téma „Hodnocení parametrů výkrmu kuřat“ je zpracování literárního přehledu k dané problematice a zpracování dat pořízených z výkrmového cyklu formou diplomové práce.
9
3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3. 1 Mikroklima ustájovacích prostorů Stájové prostředí můžeme definovat jako stav vzdušného prostředí ve stáji, charakterizovaný souborem fyzikálních, chemických a biologických složek. Biologickými pochody ustájených zvířat a rozkladem moči, výkalů, krmiv a dalších organických hmot dochází ve stáji ke zhoršování kvality vnitřního vzduchu. V létě se vzduch hromadně ohřívá a hromadí se v něm odpařená vodní pára a škodlivé plyny, v zimě může být vzduch pro mladá zvířata příliš studený a při manipulaci se suchým a prašným materiálem může dojít i ke znečištění stájového vzduchu prachem. Důležitá je ale i hlučnost prostředí, osvětlení stáje a oslunění (KIC a BROŽ, 1995). Evropské zemědělství vsadilo na welfare, tedy pohodu zvířat během chovu. Takový přístup klade nemalé nároky na investice do budov a stájových technologií (ANONYM [5], 2005). Úroveň projektové přípravy, stavebně technické řešení objektů a technologie chovu, provozní uspořádání farmy a respektování fyziologických požadavků drůbeže jsou výchozími podmínkami pro zajištění vhodného prostředí pro chov drůbeže (JURAJDA, 1995). Užitkovost zvířete je ve své podstatě dána jeho genetickým kódem. Cílem každého chovatele je vytvořit takové podmínky vnějšího prostředí, aby je dokázal maximálně využít. Mezi nejdůležitější faktory ovlivňující prostředí patří úroveň výživy, technologické systémy ustájení, napájení, odklizu exkrementů a dále v neposlední řadě úroveň mikroklimatu. Nejeden vědecký pokus prokázal, že to, v jakém prostředí zvířata žijí a jaké prožívají stresy, má dopad nejen na ně samotné, ale i na člověka, který konzumuje jejich maso (ANONYM [5], 2005). Chov drůbeže se většinou provádí v bezokenních halách s řízeným prostředím. Stavby musí mít zejména dobré tepelně izolační vlastnosti, musí být vybaveny kanalizací a musí být omyvatelné a dezinfikovatelné. Veterinární organizace jsou oprávněny vyjadřovat se k územnímu, stavebnímu a kolaudačnímu řízení, které se týká staveb a zařízení určených pro zvířata nebo k výrobě, zpracování, ošetřování a skladování živočišných produktů aj. (JURAJDA, 1995). Při projektování závodů a staveb pro chov hospodářských zvířat je nutno dodržovat minimální šíře veterinárních ochranných pásem. Šíře VOP u chovů s vyšší
10
koncentrací zvířat se zpravidla stanovuje na 1000 m. Vzdálenost objektů s různými kategoriemi téhož druhu zvířat je 50 m. Líhňařské závody mají být vzdáleny od objektů pro drůbeže 1000 m., od objektů pro ostatní hospodářská zvířata 500 m. U porážek a provozů zpracovávajících vejce je doporučována vzdálenost 200-1000 m od objektů živočišné výroby (JURAJDA, 1995).
Stájovým mikroklimatem se rozumí klimatické podmínky v zóně pohybu drůbeže, tj. ve výšce asi 60-70 cm nad podlahou. Je ovlivňováno zejména těmito faktory: •
klimatická oblast a nadmořská výška
•
umístění haly v terénu a její orientace (větrnost polohy a osluňení)
•
tepelně izolační vlastnosti obvodové konstrukce haly a její propustnost pro vodní páru
•
druh, počet a hmotnost ustájených zvířat z hlediska produkce tapla, vodní páry, oxidu uhličitého a kubatura prostoru na ustájené zvíře
•
provozní technologie
•
způsob a intenzita větrání
•
umělé zdroje tepla
Základními parametry určujícími mikroklimatické podmínky prostředí jsou teplota, relativní vlhkost, výměna vzduchu a světelný režim. Konkrétní hodnoty opět udává technologický postup pro jednotlivé druhy a kategorie zvířat (JURAJDA, 1995). Proto musí být stájové prostředí upravováno, a to nejběžněji větráním nebo klimatizací. Větráním se rozumí výměna znečištěného vzduchu ve stáji za čerstvý venkovní vzduch. Při klimatizaci se kromě výměny vzduchu provádí ještě úprava vzduchu tak, aby měl nejpříznivější vlastnosti. Jde o změny jeho fyzikálního stavu, hlavně o změny obsahu tepla, vodních par a nečistot (DUCHO et al., 1990).
11
3. 2 Teplota Stáj má svou stavební konstrukcí poskytovat ochranu před nadměrnými ztrátami tepla vyprodukovaného zvířaty v chladných makroklimatických obdobích, a současně zabraňovat přílišnému průniku tepla do stáje z vnějšího prostředí v letních měsících. Pro ustájení zvířat mohou být použity stájové objekty zateplené i nezateplené, které v různém stupni chrání ustájená zvířata před nepříznivými vlivy makroklimatu. Jedním z nejčastějších nedostatků ve vztahu k makroklimatickým podmínkám jsou neřešené otázky tepelně izolačních vlastností obvodových konstrukcí stájového pláště, popř. špatně navržené nebo nevhodně využívané větrací zařízení, čímž dochází ke značným zbytečným tepelným ztrátám (VÝMOLA et al., 1995). Pro posouzení stáje z hlediska zabezpečení mikroklimatu vycházíme z řešení tepelné bilance stáje, která porovnává produkci tepla ve stáji s tepelnými ztrátami. Při jejím výpočtu vycházíme z makro a mikroklimatických výpočtových hodnot (výpočtové teploty a relativní vlhkosti vzduchu venkovní a vnitřní). V našich klimatických podmínkách počítáme tepelnou bilanci stájí pro zimní období. Zdrojem tepla ve stáji jsou především zvířata, která produkují určité množství volného tepla, kterým vyhřívají stájový prostor.
Ztráta tepla prostupem představuje ztrátu zbytečnou, kterou je třeba maximálně omezit. V optimálních podmínkách musí tepelně izolační vlastnosti vnějších stěn a stropů stájí vylučovat při výpočtových makro a mikroklimatických hodnotách kondenzaci vody na vnitřním povrchu těchto konstrukcí. Z ekonomického hlediska je však žádoucí, aby tato tepelná izolace byla ještě lepší.
Ztráta tepla větráním představuje ztrátu nutnou pro ohřátí odpovídajícího množství přiváděného vzduchu k udržení optimálních mikroklimatických podmínek (vlhkost vzduchu, koncentrace stájových plynů, prašnost, mikrobiální kontaminace vzduchu) ve stáji. V zimě vychází většinou tepelná bilance stáje negativně. U kuřat je nutné vyrovnávat tepelnou bilanci přitápěním (protože ještě nemají vyvinutou termoregulaci), kdy výše negativní tepelné bilance udává potřebný výkon topného zařízení (VÝMOLA et al., 1995).
12
Požadavky na teplotu prostředí jsou pro různé věkové kategorie odlišné. Vycházíme ze stanovení termoneutrální zóny, která ovšem může být ovlivněna v důsledku příjmu živin a energie (SOVA, 1990; ANONYM [4], 2005). V prvním týdnu má termoneutrální zóna u drůbeže rozpětí 34-36 °C, ve stáří 5 týdnů 32-35 °C a v 52 týdnech 18-24 °C (VÝMOLA et al., 1995 ; KUBÍČEK, ZEMAN, 1997). Mladá zvířata se snaží vyhnout chladu schoulením a kolektivní termoregulací. U starších jedinců je limitujícím faktorem úroveň ventilace, kdy musí být zajištěna alespoň minimální výměna vzduchu. Pro udržení dostatečné teploty mnohdy chovatelé zvyšují osazení stáje, což má ovšem negativní vliv na kvalitu mikroklimatických parametrů uvnitř stáje, a tím i na zdravotní stav zvířat a jejich pohodu (VÝMOLA et al., 1995). V rámci termoneutrální zóny nedochází ke změnám intenzity látkové výměny. Když je teplota prostředí nižší nebo vyšší než udané rozpětí termoneutrální zóny, zvětší se, nebo sníží produkce tepla. Zvýšení produkce tepla znamená při nižších teplotách zvýšení příjmu krmiva a také zvýšení podílu energie krmiva, která se mění v tepelou energii. Naopak zvýšení teploty prostředí působí omezení příjmu krmiva a tím také energie, protože potřebná produkce tepla se sníží (VÝMOLA et al., 1995). Ve volné přírodě řeší drůbež ochlazování těla minimalizací pohybu, roztažením křídel a několikanásobným zvýšením frekvence dechu. V podmínkách intenzivních chovů jsou tyto prvky omezeny, protože při vysoké hustotě osazení, zvláště v posledních fázích výkrmu, je téměř neprodyšně zakryta celá podlahová plocha haly. Zvýšená frekvence dechu zvyšuje produkci tepla v hale a nemožnost proudění vzduchu kolem těla, znemožňuje se únik tepla produkovaného hlubokou podestýlkou (zvláště, když je vlhká), a tím může její teplota v krátké době stoupnout na 40 °C a více. Proto se v letních měsících doporučuje věnovat zvýšenou pozornost chování zvířat (VÝMOLA et al., 1995). Nízké teploty zvyšují spotřebu krmiva, metabolické procesy v organismu, produkci tepla a spotřebu kyslíku, ukládání tuku v podkoží a zlepšují kvalitu opeření. Při poklesu teploty prostředí v hranicích pásma tepelného optima se snaží drůbež snížit výdej tepla zmenšením povrchu svého těla tím, že zatahuje krk, hlavu, případně nohy. Naježením peří se projevuje snaha zvětšit tepelně izolační vzduchový polštář kolem těla. Nejmenší výdej tepla je při sezení s hlavou pod křídlem. Na neopeřených nebo málo opeřených částech těla dojde k zúžení artérií. Případně se sníží příjem vody. Malá 13
kuřata se snaží snížit výdej tepla shlukováním. To může ala vést k ušlapání nebo zadušení značného počtu kusů. Při teplotách nižších, než je dolní hranice optimální teploty, se prudce zvýší látková výměna. Toto zvýšení má však své meze (VÝMOLA et al., 1995).
3. 2. 1 Teplota ve výkrmu brojlerů Teplota je velmi důležitým faktorem prostředí, který u vykrmovaných kuřat působí nejen na růst, ale zejména na konverzi krmiva. Před naskladněním kuřat musí být hala vytemperována na požadovanou teplotu minimálně 24 hodin před naskladněním a v dalším období výkrmu kuřat je nutné, aby teplota výkrmny dosahovala úrovně dané manuálem pro příslušný výkrmový hybrid. Požadovanou teplotu ve vztahu k míře opeření udává Tab. 1.
Tab. 1 Požadovaná teplota ve vztahu k míře opeření
(TUPÝ, NÁVAROVÁ, 2005)
Věk
Teplota
Vývoj opeření
(dny)
(°C)
0-3
32-31
chmýří
3-7
31-28
chmýří + křídla
7-14
28-27
chmýří + křídla
14-21
27-25
křídla + záda
21-28
25-22
křídla + záda
28-35
22-20
+ hrudní kost
35-42
20-18
Teplota má ze všech činitelů mikroklimatu největší vliv na růst a vývin zvířat, užitkovost i využití krmiva. Kuře nemá po vylíhnutí plně vyvinutou termoregulaci a při příliš nízkých nebo vysokých teplotách není schopno udržet tělesnou teplotu, kterou potřebuje pro správný průběh fyziologických funkcí. Tělesná teplota po vylíhnutí je asi 38-39 °C a ve věku 14-21 dnů se zvyšuje na 41,7 °C (ŠATAVA et al., 1984). Při nízkých teplotách kuřata hynou, jestliže jejich tělesná teplota klesne pod tzv. letální teplotu, která je u vylíhlých kuřat 15,5 °C. Nepříznivě na organismus působí i
14
vysoké teploty prostředí. Kuřata na ně reagují snižováním spotřeby krmiva, snižováním přírůstku, zhoršením využití živin v krmivu, zvýšenou látkovou výměnou a zvýšením produkce tepla v důsledku zvyšování frekvence dechu. Při dlouhodobých vyšších teplotách reagují i zhoršením opeření, zvýšením nervozity, ozobáváním peří a vznikem kanibalismu. Kuřata masného typu mají nižší rezistenci proti přehřátí než kuřata nosného typu a slepičky nižší než kohoutci. Uvádí se, že teplota prostředí 39,5 °C při vlhkosti 50-60 % způsobuje totální úhyn kuřat již za 24 hodin. Kuřata hynou, když se jejich tělesná teplota zvýší nad horní hranici letální teploty, která činí u jednodenních kuřat 46,6 °C. Podle stupně aklimatizace druhu a plemene drůbeže se v dospělosti pohybuje horní letální teplota v rozmezí 45-47 °C (VÝMOLA et al., 1995). Požadovanou teplotu zajišťuje výhřevný zdroj. Pro malý počet kuřat žárovka, pro větší infralampa, infrazářič nebo klobouková kvočna. Jde o elektrické zdroje, které jsou bezpečné a snadno regulovatelné. Teplota pod jednodušším zdrojem se seřizuje prodloužením nebo zkrácením závěsu. I kloboukové kvočny jsou obvykle zavěšené, ale teplota se u nich reguluje termostatem. Při dosažení určité teploty se topné těleso samo vypne. Správnou teplotu ošetřovatel pozná podle chování kuřat. Je-li střed vyhřívané plochy prázdný a kuřata jsou po obvodě, je teplota vysoká, jestliže se kuřata hloučí shlukují pod zdrojem a piští, je teplota příliš nízká. Při optimální teplotě jsou kuřata rovnoměrně rozložená po celé vyhřívané ploše, při spánku mají krček natažený vpřed a zobáček zabořený do podestýlky (TULÁČEK, 2002). Střídavý pobyt ve vyšší a nižší teplotě se více podobá přirozeným podmínkám a kuřatům prospívá. Otužují se, více zatěžují vnitřní orgány a rychleji se vyvíjejí. Teplota se snižuje postupně během 2-3 dní, aby se organizmus mohl změně bez stresu přizpůsobit. Od 6. dne se už obvykle výhřevné zdroje nezapínají, nechávají se však ještě na místě pro případ silného poklesu teplot v noci. Při nízké teplotě mají kuřata vyšší tepelné ztráty, které musejí uhradit z živin přijatých v krmivu, a to na úkor růstu. Vysoké teploty ale kuřatům také nesvědčí, protože otevřeným zobáčkem vydýchávají vodu a potom mnoho pijí. Do trávicího ústrojí se tak dostává méně krmiva a růst se zpomaluje. Vývoj funkčního regulačního systému kuřat je dokončen asi v 6 týdnech věku (TULÁČEK, 2002). Doporučené teploty pro kuřata různého stáří jsou nižší, než teploty charakterizované termoneutrální zónou a to proto, aby nižší teplota stimulovala příjem krmiva, který zvyšuje přírůstek a tím i využití krmiva (VÝMOLA et al., 1995).
15
Nové systémy řízení mikroklimatu v halách umožňují sledování a regulaci teploty pomocí soustavy čidel. Současně se automaticky reguluje i vlhkostní režim. Při vysokých teplotách se automaticky zapojuje systém chlazení (SKŘIVAN et al., 2000). Příliš vysoká teplota abnormálně zatěžuje organismus, zvyšuje nároky na přívod energie a kyslíku, zhoršuje kvalitu podestýlky a zvyšuje vnímavost k onemocnění, zejména dýchacího ústrojí (JURAJDA, 1995). Při příliš vysoké teplotě jsou kuřata mdlá, malátná, mají sníženou chuť k příjmu potravy, jsou choulostivá, špatně rostou a nedokonale se opeřují (ŠATAVA et al., 1984). Při růstu teploty z 21°C na 32°C dochází na každý 1°C k poklesu příjmu krmiva o 1,5 % (TUPÝ , NÁVAROVÁ , 2005). Při příliš nízké teplotě dochází k přechlazení organismu, k poklesu přírůstku hmotnosti a ke snižování odolnosti kuřat proti škodlivým mikroorganismům. Za těchto podmínek mohou kuřata onemocnět až uhynout (ŠATAVA et al., 1984). Poklesne-li teplota pod optimální úroveň, dochází ke zvýšení spotřeby kompletních krmných směsí, poklesu intenzity růstu, snížení uniformity hejna a většímu výskytu onemocnění (YAHAV, PLAVNIK, 1999; TUPÝ , NÁVAROVÁ , 2005). Vliv úrovně teploty prostředí se projevuje u kuřat nejvíce v útlém věku, protože kuřata se líhnou s nedokonale vyvinutým termoregulačním systémem; ten je dobře vyvinut zhruba 15.-20. den po vylíhnutí. Proto musí mít kuřata možnost vyrovnat podle potřeby svou tělesnou teplotu na potřebnou výši u tepelného zdroje (ŠATAVA et al., 1984).
3. 2. 2 Vytápění ustájovacích prostorů Vytápění hal musí zabezpečovat dodržení mikroklimatických podmínek stanovených pro jednotlivé druhy a kategorie drůbeže. Haly se vytápějí na požadovanou teplotu buď v celém prostoru nebo je teplota v hale nižší a v zóně zvířat se přitápí na požadovanou teplotu lokálními tepelnými zdroji (elekterické kvočny, infrazářiče aj.). Systémy vytápění jsou teplovodní nebo teplovzdušné, případně podlahové (JURAJDA, 1995). Přípustná rychlost proudění se vztahuje k optimálním teplotám. V případě extrémních letních teplot je možno rychlost přiměřeně zvýšit, max. na 1,5 m.s-1. Při max. teplotách je přípustná min. relativní vlhkost (JURAJDA, 1995).
16
3. 3 Relativní vlhkost vzduchu Vlhkost vzduchu posuzujeme vždy ve vztahu k teplotě. Jak příliš nízká, tak příliš vysoká vlhkost vytváří pro drůbež nežádoucí prostředí. Nepříznivě ovlivňuje zdravotní stav (respiratorní infekce) a užitkovost. V kombinaci s nevhodnými teplotami a prouděním vzduchu se nepříznivé působení ještě prohlubuje (VÝMOLA et al., 1995).
Vysoká relativní vlhkost vzduchu při vysoké teplotě se za normálních okolností v našich podmínkách nevyskytuje. Za mimořádných okolností však v halách může vzniknout. Pak zatěžuje výdej tepla z organismu hlavně snížením množství vody odpařené z dýchacích orgánů. Tím se zesiluje vylučování vody zažívacím traktemtrusem. Snižuje se využití krmiva a užitkovost drůbeže. Tolerance drůbeže k teplu klesá se stoupající relativní vlhkostí vzduchu.
Vysoká relativní vlhkost vzduchu při nízké teplotě přichází v našich chovech poměrně často v zimním období. Je způsobena nedostatečnou intenzitou větrání při nedostatečné tepelné rezervě potřebné na ohřátí vzduchu. Působí škodlivě v mnoha směrech. •
navlhne peří drůbeže, které je značně hygroskopické, a tím se sníží jeho tepelně izolační schopnosti, zvýší se tepelné ztráty z organismu a drůbež je pak náchylnější k onemocnění
•
zamokřuje se hluboká podestýlka, rozbahňuje se, plesniví, narušují se v ní probíhající biotermické pochody
•
zvyšuje se vlhkost stavebních konstrukcí, a tím se podstatně snižují jejich tepelně izolační vlastnosti (VÝMOLA et al., 1995).
Nízká relativní vlhkost vzduchu při vysoké teplotě je poměrně častým úkazem při odchovu kuřat a výkrmu brojlerů do 4-6 týdnů. Dojde k vydatnému odparu vody z dýchacích cest, takže nedochází k potížím v termoregulaci ani při vysokých teplotách. Ale při dlouhodobém pobytu v tomto prostředí dochází k dráždění sliznic dýchacích cest v důsledku nadměrného odpařování vody. Dochází k dehydrataci tkání. Ztráty vody drůbež nahrazuje pitím, sníží se množství spotřebovaného krmiva a sníží se užitkovost. Současně se zvyšuje prašnost a mikrobiální znečištění vzduchu. To všechno může vést k infekčním onemocněním dýchacích cest (VÝMOLA et al., 1995). 17
Vlhkost vzduchu musí být ve stáji udržována na určité hranici, neboť v uzavřeném prostoru se hromadí vodní pára, vydávaná dýcháním a vypařováním z povrchu těl ustájených zvířat. Též odpařování vody z mokrých povrchů stáje vede ke zvyšování obsahu vodních par ve stáji. V uzavřené stáji bez větrání by vlhkost vzduchu dosáhla brzy tak vysoké hodnoty, že by byl znemožněn řádný výdej tepla z organizmů zvířat a nastalo by jejich nežádoucí přehřívání (DUCHO et al., 1990). Vysoká vlhkost s nízkou teplotou zvyšuje rovněž stupeň opotřebení budov stájí. (ŠATAVA et al., 1984).
3. 3. 1 Vlhkost vzduchu ve výkrmu brojlerů Jak příliš vysoká, tak příliš nízká vlhkost vzduchu vytváří pro drůbež nežádoucí prostředí. Oba tyto stavy vytvářejí predispozice pro respiratorní infekci. V praktických podmínkách se setkáváme s nízkou relativní vlhkostí u mladých kuřat (30 %-50 %) při vysoké teplotě prostředí. Výsledkem je celková dehydratace organismu, kuřata více pijí, zvyšuje se prašnost a mikrobiální kontaminace stájového vzduchu (TUPÝ , NÁVAROVÁ , 2005). Prachem se přenášejí zárodky různých nemocí, a to především respiračních. Potíže s nízkou relativní vlhkostí vzduchu u nejmladších kategorií kuřat jsou důsledkem: •
poměrně nízké produkce vodních par na 1 m2 podlahové plochy
•
vyšších teplot vzduchu ve výkrmnách
•
předehřívání a vysoušení vzduchu při vytápění výkrmen
•
větrání pro zajištění CO2 v požadované normě, tj. pro kuřata do 5 týdnů 0,15 % obj., které je až 2x intenzivnější, než by bylo větrání nutné k odvedení přebytečných vodních par (VÝMOLA et al., 1995).
Pro zvýšení vlhkosti v prvních týdnech odchovu se doporučuje zvlhčovat stěny hal (SKŘIVAN et al., 2000). Zhruba od 21. dne věku kuřat dochází k opačné situaci, kdy se při nižší teplotě zvyšuje relativní vlhkost vzduchu v hale. To má za následek škodlivé navlhnutí peří drůbeže provázené ztrátou jeho tepelně izolačních vlastností (TUPÝ , NÁVAROVÁ , 2005). Při vysoké vlhkosti se z trusu a podestýlky uvolňuje mnoho čpavku, který dráždí sliznice dýchacích cest a zvyšuje tak riziko onemocnění rýmou. Vysoká vlhkost spolu s vyšší teplotou podporují růst plísní (TULÁČEK, 2002). Udržení optimální relativní vlhkosti je důležité zejména pro zachování kvalitní podestýlky (SKŘIVAN et al., 2000). 18
Zamořením podestýlky a zvýšením hladiny čpavku nad 20 ppm se zhoršuje mikroklima ve výkrmně. Pro jednodenní kuřata je vhodnější vyšší relativní vlhkost (kolem 75 %), protože snižuje nepříznivý vliv prostředí při přechodu kuřat z líhní do výkrmu (SKŘIVAN et al., 2000). Za optimální se do 14 dnů věku kuřat považuje vlhkost 60 až 75 %, u starších 14 dnů je to 60 až 70 % (TUPÝ , NÁVAROVÁ , 2005).
3. 4 Výměna vzduchu Výměna vzduchu se uskutečňuje větráním, reguluje se teplota i vlhkost a přivádí se vzduch čerstvý. Ve větších prostorách musí být dostatečná výměna vzduchu zajištěna ventilátory. Rychlost výměny je závislá na ročním období. V létě je maximální, v zimě minimální, aby se prostor příliš neochlazoval (TULÁČEK, 2002). Ventilační zařízení v halách zabezpečuje především průběžné odstraňování škodlivin z ovzduší a reguluje teplotu prostředí. Obsah kyslíku v běžných podmínkách někdy poklesne pod požadovanou fyziologickou potřebu (ŠATAVA et al., 1984). Škodlivé látky, které znečišťují stájový vzduch jsou škodlivé plyny a prach, které vznikají v objektech živočišné výroby provozem uvnitř stáje nebo se do dtáje přivádějí s větracím vzduchem z venkovního prostředí (KIC a BROŽ, 1995). S čerstvým vzduchem se přivádí potřebný kyslík a odvádí se oxid uhličitý, čpavek vznikající rozkladem trusu, ale i další plyny, jako je sirovodík, sirouhlík, indol, skatol a další. Všechny plyny vznikají biologickými procesy a při větších koncentracích škodí zdraví drůbeže (TULÁČEK, 2002). Tyto škodlivé látky však nepůsobí na organismus jednotlivě, ale komplexně. Proto i nízké koncentrace mohou mít na organismus negativní důsledky (KIC a BROŽ, 1995).
Oxid uhličitý vzniká jako odpadní produkt přeměny látkové a je vylučován dýcháním. Hlavní podíl tohoto plynu pochází od zvířat, menší množství však též z rozkladu výkalů, moči a zbytků krmiva. Následkem zvýšené koncentrace CO2 dochází u zvířat ke ztíženému dýchání a při déle trvajícím působení k apatii, poklesu užitkovosti, ke snížení odolnosti, a dostoupí-li obsah CO2 10 000 ppm, i k chronickým otravám jako následku nedostatku kyslíku ve vzduchu. Ve stájích s nuceným větráním činí obsah CO2
19
většinou 1000-2000 ppm, jen ve vzácných případech méně. Vyšší hodnoty jsou známkou nedostatečného nebo nesprávného větrání (ŠATAVA et al., 1984).
Amoniak je v čistém stavu za normálních podmínek bezbarvý plyn s typickým čpícím štiplavým zápachem. Je zásaditý, dráždivý a žíravý. Je zhruba o polovinu lehčí než vzduch. Může být skladován za zvýšeného tlaku v kapalném stavu. Jeho rozpustnost ve vodě je výborná (540 g.l-1). Reaguje s kyselinami za vzniku amonných solí. Má silné korozivní účinky vůči kovům, zejména vůči slitinám mědi. Hlavní podíl na celkových emisích amoniaku do atmosféry představuje rozklad lidských i zvířecích biologických odpadů (až 74 %), protože suchozemští živočichové se zbavují dusíku vylučováním močoviny, ze které je následně činností mikroorganismů amoniak uvolňován (ANONYM [1], 2008). Při nadměrné koncentraci amoniaku ve stáji dochází k narušení sliznice horních cest dýchacích, což otevírá cestu další infekci a tím narušení zdravotního stavu a poklesu užitkovosti. Velmi vysoká koncentrace čpavku (přes 50 ppm) může vést k edémům plic. Ve větraných stájích se hodnoty obsahu čpavku pohybují přibližně od 10 ppm v zimě až po maximálně 25 ppm v létě (ŠATAVA et al., 1984).
Sirovodík jako mimořádně jedovatý plyn vzniká především při hnití bílkovinných hmot rostlinného i živočišného původu působením bakterií. Je to nebezpečný krevní a nervový jed, který brzdí činnost fermentů nutných pro buněčné dýchání, a tím vyvolává ochrnutí dýchacího systému, Působí také na nervovou soustavu a již v nepatrném množství vede k poškození organizmu a k celkové otravě (ŠATAVA et al., 1984). Je těžší než vzduch a snadno se zkapalňuje. Je dobře rozpustný v různých kapalinách včetně vody a alkoholu (ANONYM [3], 2008). Oxid uhličitý i sirovodík se hromadí ve spodní zóně haly, čpavek asi 150 cm od podlahy. Při vysoké vlhkosti podestýlky se čpavek nadměrně uvolňuje a rozšiřuje se po celé drůbežárně (ŠATAVA et al., 1984).
Prach je výraznou škodlivou složkou stájového prostředí. Jeho množství a složení závisí na druhu a kategorii hospodářských zvířat, ustájení, technologii chovu, druhu krmiva a čistotě stáje. Biologická agresivita prachových částic je dána jejich dráždícím účinkem na sliznice dýchacích cest, může však docházet i k poškozování
20
jiných tkání, jako například spojivek a kůže. Negativním jevem je také větší výskyt bakterií ve vzduchu (KIC a BROŽ, 1995).
Důležitým požadavkem při výměně vzduchu ve stájích je, aby se nepřekročila dovolená rychlost proudění v zóně pobytu zvířat. Jinak by mohlo nastat nadměrné ochlazování ustájených zvířat a tím jejich nežádoucí nachlazení. Optimální rychlost proudění se mění během roku s ohledem na celkový termický stav stájového prostředí. V letních měsících je přípustná rychlost větší, protože zvýšené proudění vzduchu podporuje odevzdávání přebytků tepla z organizmů do okolí. V chladném zimním období je zvyšování výdeje tepla z organizmů vlivem proudění vzduchu nežádoucí, připouští se pouze taková rychlost proudění, která je nutná k potřebné výměně vzduchu (DUCHO et al., 1990; TŮMOVÁ, 1994). V letním období se připouští proudění vzduchu u kuřat do 4 týdnů 0,5 m.s-1 a u starších do 1,5 m.s-1. Při optimálních teplotách prostředí se doporučuje rychlost proudění v objektech pro odchov a výkrm kuřat do 4 týdnů 0,1-0,2 m.s-1, v objektech pro starší kuřata a dospělou drůbež 0,1-0,3 m.s-1. Rychlost proudění vzduchu je ovlivňována řešením a umístěním otvorů pro přívod vzduchu a intenzitou větrání (VÝMOLA et al., 1995).
Tab. 2 Intenzita ventilace
(TUPÝ, NÁVAROVÁ, 2005)
Tělesná hmotnost (g)
Minimum (m3/h)
Maximum (m3/h)
50
0,074
0,760
162
0,180
1,900
422
0,370
3,800
795
0,590
6,100
1279
0,855
8,776
1800
1,091
11,189
2400
1,354
13,883
21
3. 4. 1 Způsoby větrání stájí Výměny vzduchu ve stájích lze dosáhnout přirozeným nebo nuceným větráním. •
přirozené větrání (aerace)- výměny vzduchu se dosahuje prouděním, způsobeným rozdílem měrné tíhy vnějšího a vnitřního vzduchu nebo účinkem větru. Protože venkovní vzduch je většinou chladnější než stájový, uniká lehčí stájový vzduch ven a na jeho místo vniká studený venkovní vzduch. Největší větrací účinek nastává při maximálním rozdílu teplot, při nulovém rozdílu může větrání úplně přestat. Při tomto způsobu větrání však musí být zajištěn přívod (okna) a odvod (výparníky) vzduchu (DUCHO et al., 1990). Tento způsob se používá pouze v odchovnách s malou kapacitou. Vzduch
se vyměňuje okny a jejich částmi, stropním větráním a větracími komíny nebo šachtami (HAMPL et al., 1969). •
nucené větrání (ventilace)- výměna vzduchu se zabezpečuje jedním nebo více ventilátory bez závislosti na vnějších klimatických podmínkách.
Podle
poměru
množství
vzduchu
přiváděného
a
odváděného z větracího prostoru rozlišujeme ventilační soustavy:
podtlakové- vzduch je ze stáje ventilátory pouze odváděn (odsáván). Uplatňují se ve stájích se značnou prašností a koncentrací škodlivých látek. Čerstvý vzduch přichází do stáje přirozeným způsobem.
přetlakové- vzduch je do stáje ventilátory přiváděn. Používají se v prostorách se zvýšenými požadavky na proudění vzduchu. Jsou vhodné především pro teplé letní období. Zpravidla jsou to soustavy s jednotkovým ventilátorem umístěným vně stáje. Ve stáji je vzduch rozváděn vzduchovody. Přívod vzduchu je regulován a usměrňován nad požadovaný prostor.
kombinované- vzduch je ventilátory přiváděn i odváděn. Používají se hlavně tam, kde je nutné nebo výhodné přiváděný vzduch ohřívat (DUCHO et al., 1990).
22
Podle směru průtoku vzduchu oběžným kolem se ventilátory dělí na: •
axiální- pro velké množství vzduchu a malé tlaky. Nejvýhodnější jsou pro ventilaci bez rozvodu vzduchu. Umisťují se obvykle do zdi nebo do okna a jsou zpravidla opatřeny protidešťovou žaluzií. Pro dostatečné provětrání prostoru je jich třeba poměrně velký počet, protože mají nepatrný prostorový dosah, zejména při odsávání.
•
radiální- pro ventilaci prostorů s požadovaným velkým tlakem. Jde většinou o ventilaci s jedním centrálním ventilátorem a rozvodem vzduchu ve stájích, přes hlavní vzduchovod a výdechové výústky (DUCHO et al., 1990).
Zdravotnímu stavu neprospívá ani prašnost, protože prachovými částečkami se přenášejí choroboplodné zárodky. Zdroji prachu jsou podestýlka, krmivo, tvrdý trus, drobné části peří apod. Proto je péče o snížení prašnosti v halách a pravidelné odstraňování prachu usazeného v halách jedním ze základních opatření, která vytvářejí zdravé prostředí. Při odchovu v klecích se vyskytuje ve srovnání s odchovem na podestýlce značně menší množství prachu (ŠATAVA et al., 1984). Vliv čpavku a negativní působení škodlivých látek na organismus ukazuje Tab. 3 a Tab. 4.
Tab. 3 Vliv škodlivých látek na organismus
(TUPÝ, NÁVAROVÁ, 2005)
Látka
Negativní působení na organismus kuřete
Prach
poškozuje povrch plic, zvyšuje vnímavost k nemocem
Amoniak
nad 10 ppm poškození plic nad 20 ppm zvýšení vnímavosti k onemocnění nad 50 ppm snížení intenzity růstu
Oxid uhličitý
koncentrace nad 0,35 % iniciuje edémovou chorobu
Oxid uhelnatý
koncentrace nad 100 ppm snižuje vaznost kyslíku o 0,8 %
23
Tab. 4 Vliv čpavku na drůbež
(VÝMOLA et al., 1995)
Obsah NH3
Redukce živé hmotnosti
Dýchací problémy Oční problémy
(ppm)
(%)
25-30
1-2
malé
nejsou
50-60
3-5
ano
slabé
100
12-14
ano
ano
200
20-25
ano
ano
3. 4. 2 Klimatizace Za určitých vnějších klimatických podmínek nelze prostým větráním dosáhnout požadovaných vnitřních podmínek ve stáji. V takových případech je nutné stájové prostředí upravovat klimatizací. Rozumí se jí úprava teploty, vlhkosti a čistoty přiváděného vzduchu tak, aby jeho stav vyhovoval podmínkám pohody prostředí. Proto klimatizační zařízení obsahuje kromě vzduchotechnických funkčních skupin ještě zařízení ohřívací, chladící, vlhčící nebo odvlhčovací a čistící (DUCHO et al., 1990).
3. 4. 3 Zařízení pro ohřev vzduchu K ohřívání vzduchu lze použít buď místní, nebo ústřední zdroj tepla. K místnímu ohřevu se používají buď elektrické ohřívače vzduchu, nebo ohřívače na tekutá paliva. Při ústředním ohřevu se používají výměníky tepla pára-vzduch, horká voda-vzduch nebo vzduch-vzduch a zdrojem tepelné energie bývá nízkotlaký parní kotel. Velikost tepelného zdroje závisí na tepelné bilanci stájí, která je ovlivňována třemi hlavními činiteli: •
ztrátami tepelného výkonu prostupem stěn
•
potřebou tepelného výkonu na ohřátí větráním přiváděného vzduchu
•
tepelným výkonem produkovaným ustájenými zvířaty (DUCHO et al., 1990)
3. 4. 4 Zařízení pro chlazení vzduchu Chlazení vzduchu je opakem teplodušného vytápění, které přichází v úvahu v letních měsících při vysoké venkovní teplotě. Nejvíce se uplatňuje v klimatizačních halách pro drůbež. 24
Chladící jednotka se skládá z ventilátoru a chladiče, někdy je k nim připojen i ohřívač. Chladič je buď suchý nebo mokrý. Suchým chladičem přichází do přímého styku vzduch se studenou vodou. Při umělém chlazení se používá místo vody čpavek (NH3) nebo freon (CHClF2). Je-li k chladící jednotce připojen ohřívač, může chladící jednotka sloužit jak ke chlazení, tak i k ohřívání vzduchu. V horkých letních měsících protéká výměníkem chladiče voda chlazená v akumulátoru chladu, v zimních měsících ústředně ohřívaná horká voda (DUCHO et al., 1990).
3. 4. 5 Zařízení pro vlhčení a odvlhčování vzduchu Vlhčení vzduchu se provádí v prostorech, kde je nutné zvýšit absolutní obsah vlhkosti. Ve stájích má jen malý význam, protože produkce páry je v nich vysoká. Zařízení k vlhčení vzduchu pracuje na dvou principech s odpařováním nebo rozprašováním vody. Nejjednodušší vlhčící jednotkou s odpařováním vody je skříň s axiálním ventilátorem. Dno skříně je vodní nádrží, do které je vloženo většinou elektrické topné těleso. Aby se zvýšilo odpařování vody, vkládají se do skříně svislé porézní desky zasahující do vody, jimiž pak voda vzlíná. Ventilátor umístěný na zadní stěně skříně pak tlačí vzduch kolem desek a tím se vzduch ovlhčuje. Vlhčící jednotka s rozprašováním vody může rozprašovat vodní mlhovinu buď prostřednictvím trysek, nebo rotujících kotoučů. Ovlhčování vzduchu je založeno na schopnosti chemických látek absorbovat vodu. Jako absorpční látky se s úspěchem využívá oxid křemičitý (SiO2), který má po nasycení schopnost regenerace zahřátím (DUCHO et al., 1990).
3. 4. 6 Zařízení pro čištění vzduchu Čištění vzduchu nemá při klimatizaci stájí velký význam, neboť vzduch je většinou odebírán do stáje z prostředí, které není nadměrně znečišťováno. Přichází v úvahu jen v těch případech, je-li v blízkosti stáje zdroj prachu, popílku nebo jiných nečistot. Pro čištění se používají různé druhy čističů. Mohou to být čističe suché látkové, s náplní porézních hmot a někdy také čističe cirkulační (DUCHO et al., 1990).
25
3. 4. 7 Volba a dimenzování klimatizačního zařízení Klimatizační zařízení, sestavené z jednotlivých prvků, může být konstrukčně řešeno jako: •
zařízení ústřední- s jednopotrubním nebo dvoupotrubním rozvodem, které je vhodné pro objekty s velmi rozdílnou tepelnou zátěží
•
skříňová jednotka- vhodná pro klimatizaci menších jednotlivých místností (např. komorových líhní)
Při vlastním řešení klimatizační soustavy se postupuje takto: •
určí se potřebné množství vzduchu, které má být převedeno větráním buď trvale, nebo přerušovaně; skutečně přiváděného množství vzduchu je pak víc o množství recirkulačního vzduchu
•
zvolí se pracovní rozdíl teplot, který je u běžných klimatizačních zařízení doporučován v rozmezí 6-14 °C pro léto a 10-25 °C pro zimní období
•
z letní tepelné bilance se určí celkové množství přiváděného vzduchu
•
z rozdílu celkového množství vzduchu a minimálního množství vzduchu se určí recirkulační množství vzduchu, které snižuje potřebný pracovní rozdíl teplot
•
pro stejné celkové množství vzduchu se ze zimní tepelné bilance vypočítá pracovní rozdíl teplot pro zimní období a zkontroluje se, zda se pohybuje v doporučeném rozmezí
Uvedený pracovní postup předpokládá, že klimatizační zařízení pracuje se stejným množstvím vzduchu v létě i zimě (DUCHO et al., 1990). 3. 4. 8 Výměna vzduchu ve výkrmu brojlerů Brojlerová kuřata mají vysoké požadavky na kyslík. Potřebují až třikrát více vzduchu než jiné druhy hospodářských zvířat, protože mají vysokou intenzitu růstu. Intenzitu výměny ovlivňuje také živá hmotnost kuřat. Na konci výkrmu by intenzita větrání měla být 7-10 m3/h/kg živé hmotnosti, při vysokých teplotách kolem 14 m3/h (SKŘIVAN et al., 2000). Teplotu i vlhkost je třeba sledovat teploměrem a vlhkoměrem. Měřit se musí v zóně, kde se pohybují kuřata, protože teplota naměřená ve výši člověka je vždy vyšší než 5 cm nad podlahou. Při turnusovém výkrmu kuřat se musí pro zimní
26
měsíce počítat s klimatizací, která napřed přiváděný vzduch upraví a teprve potom vhání dovnitř (TULÁČEK, 2002). Proudění vzduchu společně s teplotou a relativní vlhkostí vzduchu vytváří efektivní teplotu, tedy teplotu vnímanou kuřaty (Tab.5). Nepříznivě se projevuje zvýšené proudění vzduchu při nízkých teplotách. Obecně se za optimální rychlost proudění vzduchu udává hodnota 0,1 m.s-1 ve věku jednoho až 14 dnů a 0,2 až 0,3 m.s-1 ve věku od dvou týdnů (TUPÝ, NÁVAROVÁ , 2005).
Tab. 5 Efektivní teplota
Teplota (°C)
(TUPÝ, NÁVAROVÁ, 2005)
Relativní vlhkost
Rychlost proudění
Efektivní
(%)
(m/s)
teplota (°C)
30
75
0,5
26
30
70
0,3
29
30
65
0,3
30
27
50
2,0
21
27
70
2,0
19
27
3. 5 Světlo Světlo je viditelná část elektromagnetického záření o vlnové délce 400-780 nm. Je to pro všechny druhy drůbeže vnější faktor, který silně ovlivňuje funkce pohlavních orgánů, chování zvířat i jejich sociální interakce. Regulací délky světelného dne jeho rozdělením na řadu period světla a tmy a různou intenzitou osvětlení je možné ovlivňovat u chovných i produkčních zvířat jejich pohlavní dospělost, dobu snášky, produkci spermatu i intenzitu páření, u zvířat ve výkrmu pak ovlivňuje lokomotorickou aktivitu, příjem krmiva i sociální chování drůbeže. Na průběh biologických procesů má stejný vliv přirozené i umělé osvětlení (VÝMOLA et al., 1995, LEWIS, GOUS, 2006). V intenzivních chovech je drůbež ustájena v bezokenních halách a světelný režim se upravuje bez ohledu na roční dobu a přirozené osvětlení. Zdroj světla se umisťuje nad krmítka a napáječky, stačí intenzita 5-7 W na 1 m2 podlahy, na začátku odchovu je vyšší, později se snižuje. Vysoká intenzita osvětlení může hlavně u hybridů přispět k výskytu kanibalismu (TULÁČEK, 2002). Světelný režim ovlivňuje organismus délkou doby osvětlení a tmy a jejich střídáním, většinou v průběhu 24 hodin, dále pak intenzitou a barvou světla (ŠATAVA et al., 1984).
3. 5. 1 Barva světla Ve výkrmu brojlerů se běžně používá žluté nebo bílé světlo. Červené světlo má vliv na uklidnění a snížení uštipování peří. Tmavomodré světlo snižuje možnost vidění. V poslední době je diskutována otázka zeleného světla v souvislosti s rychlejším růstem kuřat (TUPÝ , NÁVAROVÁ , 2005, SKŘIVAN et al., 2000).
3. 5. 2 Světelný režim brojlerů Při výkrmu brojlerů ve velkochovech se používají následující světelné režimy: •
nepřetržité osvětlení (mění se pouze intenzita světla)
•
střídání fáze světla a tmy
28
Oba systémy mají své výhody i nevýhody, volba systému bude záviset na vybavení haly, na klimatických podmínkách a chovatelských zkušenostech. Na začátku výkrmu je požadována vysoká intenzita světla, min. 20 luxů (TUPÝ , NÁVAROVÁ, 2005), protože dobré osvětlení krmítek a napáječek v prvních dnech života zlepšuje orientaci kuřat, pomáhá jim rychle najít vodu i krmivo (TULÁČEK, 2002). Po sedmi dnech se intenzita osvětlení snižuje až na konečných 7 luxů. Při střídavém režimu se doporučuje vyšší konečná intenzita světla (10-15 luxů). Důležité je, aby byl celý prostor haly osvětlen rovnoměrně.
Výhody střídavého osvětlení: •
snížení kardiovaskulárních typů onemocnění
•
omezení výskytu edémové choroby
•
snížení úhynů
•
zlepšení konverze krmiva
•
možnost restrikce živé hmotnosti kuřat
•
redukce problémů s běháky (TUPÝ , NÁVAROVÁ, 2005).
29
3. 6 Technologie chovu brojlerů 3. 6. 1 Hustota osazení Hustota zástavu kuřat je závislá na předpokládané konečné živé hmotnosti kuřat, technologické úrovni výkrmu, zootechnické a veterinární práci a na ročním období (TUPÝ, NÁVAROVÁ, 2005). Vzhledem ke kolísání tržní hmotnosti brojlerů se hustota osazení nevyjadřuje v kusech, ale jako hmota (kg) připadající na jednotku prostoru (m2) (BILGILI, 2006). Podle vyhlášky 208/2004 Sb. může být maximální hustota 33 kg/m2 (NINČÁKOVÁ, 2007). .Vliv hustoty osazení na ukazatele užitkovosti, chování a imunitní reakci zvířat je dobře zdokumentovaná, ale existuje málo dostupných informací o vlivu hustoty na fyziologické ukazatele jako je hodnota kortikosteronu a glukózy v plazmě, poměr heterofilů k lymfocytům, hmotnost jater a obsah lipidů, celkový počet bílých krvinek, stravitelnost proteinu, koncentrace lipoproteinů v plazmě, příjem vody a obsah cholesterolu v plazmě. Hustota osazení není u brojlerů sama o sobě příčinou fyziologického stresu. Z těchto a dalších pokusů vyplývá, že welfare brojlerů je ovlivněno spíše řízením vnitřního prostředí stájí, než počtem nebo hmotností brojlerů připadajících na jednotku plochy. Mimořádně důležité pro hodnocení pocitu pohody a welfare u drůbeže jsou teplota a vlhkost ve stájích, kvalita vzduchu, světelný režim, počet míst u krmítek a napáječek, zdroj podestýlky a její kvalita a zdraví hejna (BILGILI, 2006).
3. 6. 2 Požadavky na chov brojlerů z pohledu ochrany zvířat Na počátku května 2007 se ministři zemědělství členských států EU dohodli na nových pravidlech chovu brojlerů. Tato dohoda byla kodifikována ve směrnici Rady 2007/43/ES, o minimálních pravidlech pro ochranu kuřat chovaných na maso, ze dne 28. června 2007, která nabývá účinnosti 30. června 2010.
30
3. 6. 3 Minimální standardy v ČR podle vyhlášky č. 208/2004 Sb. chovatel má zajistit: •
aby hustota osazení v průběhu celé doby výkrmu poskytovala všem brojlerům snadný přístup ke krmivu a napájení
•
aby brojleři mohli vykazovat přirozené chování (popelení, protřepávání křídel)
•
přístup brojlerům k podestýlce
•
přesun krmítek a napáječek v intenzivních halových systémech tak, aby se brojleři nemuseli přesouvat za potravou a vodou více než 3 m
•
kontrolu krmné dávky a její úpravu při podezření nebo vzniku poruch chování
•
zavedení programů zaměřených na prevenci pohybových potíží
Základní požadavky na chov: •
krmivo je dostupné nepřetržitě nebo je dávkováno, nesmí být odebráno dřív než 12 h před předpokládaným termínem porážky
•
stálý přístup k podestýlce
•
zajištění dostatečného větrání, při vysoké vlhkosti spojeného s vytápěním
•
minimální hladina hluku
•
intenzita osvětlení aspoň 20 lx, osvětleno musí být alespoň 80 % užitné plochy, alespoň 6 h doby tmy a jedna nepřetržitá doba tmy 4 h
•
nemocná kuřata musí být ošetřena nebo okamžitě usmrcena
•
po vyskladnění důkladná dezinfekce haly a nástrojů
•
vedení záznamů a jejich uchování aspoň 3 roky (NINČÁKOVÁ, 2007)
3. 6. 4 Kvalita podestýlky ve výkrmu brojlerů Před naskladněním kuřat musí být hala dokonale připravena. Příprava zahrnuje mechanickou očistu, dezinfekci (mokrou cestou, plynová), dezinsekci deratizaci a údržbu zařízení (SKŘIVAN et al., 2000). Podestýlka by měla být v hale rovnoměrně navrstvena do výšky od 5 do 10 cm tak, aby dobře absorbovala vlhkost, byla měkká a
31
pružná. Materiál by se měl dát snadno rozprostřít, měl by být čistý s nízkým obsahem prachu, bez plísní a choroboplodných zárodků. Podestýlku je třeba v průběhu výkrmu udržovat v dobrém stavu, aby nedocházelo k prsním otlakům a defektům dolních končetin.
Příčiny špatné kvality podestýlky: •
nekvalitní nebo nedostatečná vrstva stelivového materiálu
•
nízká úroveň větrání
•
vysoká vlhkost v hale
•
vysoký obsah NaCl nebo N-látek v krmné směsi
•
nekvalitní tuková složka v kompletní krmné směsi (TUPÝ, NÁVAROVÁ, 2005).
3. 6. 5 Vliv podestýlky na chování brojlerů Nečinnost brojlerů je pravděpodobně následkem selekce a řízení chovu pro podporu růstu. Rychlý růst prsní svaloviny brojlerů přesunuje těžiště dopředu a podílí se na energeticky neúčinné, namáhavé a bolestivé chůzi. Vznikla řada postupů pro zvýšení aktivity brojlerů. Příkladem je zvětšení vzdálenosti mezi krmivem a vodním zdrojem, nebo umístění překážek mezi krmivem a vodou. Při aplikaci tohoto postupu v komerčních chovech mohou vzniknout problémy s welfare, protože brojleři trpící závažnou poruchou chůze se obtížně dostávají ke krmivu a vodě, hladovějí nebo jsou dehydrovaní. Řízení světla (zvyšování intenzity a přerušované denní světlo) je dalším užívaným postupem pro zvýšení aktivity brojlerů. Další možností pro zvýšení aktivity brojlerů může být stimulace normálního chování, které vyžaduje pohyb nohou. Zařízení, které stimuluje brojlery ke hřadování, strmé příčky, možnost vzlítnutí a prachová koupel se projevují v mírném zlepšení způsobu chůze. Jednodušší a nákladově účinnější způsob zvyšování aktivity brojlerů je použití určitého podestýlkového materiálu, jako je např. písek; při možnosti výběru brojleři písek preferují. Písek se považuje za vhodnou alternativu borovicových hoblin; za výhodu se považuje nižší kontaminace škodlivými mikroorganismy jako jsou E. coli.
32
Cílem pokusů provedených v Ústavu živočišné výroby v Kalifornii bylo demonstrovat komplex vztahů mezi chováním brojlerů a typem podestýlky a zjistit, zda písek podpoří aktivnější chování a zlepší stav končetin. Výsledky naznačují, že při možnosti výběru projevují brojleři více typů aktivit (napájení, koupel v písku, péče o peří, sezení) na písku; je-li k dispozici jen písek nebo hobliny provádějí různé aktivity ve stejné frekvenci (SHIELDS et al., 2005). Na užitkovost, zdraví a welfare brojlerů má výrazně negativní vliv také vlhká podestýlka. Byla zjištěna souvislost mezi vlhkou podestýlkou a poškozením končetin, prsní svaloviny a běháků. Zvýšená vlhkost byla v korelaci s vyšší koncentrací kortikosteroidů ve výkalech brojlerů, dokazujících působení stresů. V souvislosti s vlhkou podestýlkou bylo stanoveno několik rizikových faktorů včetně klinických nemocí u nichž je důležitým příznakem průjem, krmných složek, sezony, hustoty osazení, průměrného věku při porážce, pohlaví, typu napáječek, výšky podestýlky, teploty a vlhkosti v ustájovacích zařízeních. Ve Velké Británii provedli průzkum a zjistili, že celková mortalita vlhkou podestýlkou ovlivněna nebyla, ale došlo ke snížení užitkovosti a prokázala se souvislost s výskytem kokcidiózy (HERMANS et al., 2006)
33
4. MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ 4.1 Charakteristika chovu Provoz živočišné výroby firmy Proalimex spol. s r.o., farma Kožichovice je zaměřen na výkrm kuřecích brojlerů, hybrida Ross 308. Tento hybrid je jedním z nejpopulárnějších na celém světě, protože je schopen rychlého růstu s minimální spotřebou krmiva, má vyrovnané osvalení těla a vysoké výnosy svaloviny (ANONYM [2,6], 2008). Farma se nachází v k.ú. Kožichovice a příjezd k halám je z ulice Žďárského v Třebíči směrem na Kožichovice. Haly byly vybudovány v roce 1993 a kolaudace proběhla v září 1994. Středisko se skládá ze dvou hal, každá hala je rozdělena příčně místnostmi pro obsluhu, přípravnou krmení a místností s počítačem, který ovládá celou technologii. Podélně je pak hala rozdělena zdí na dvě poloviny. Každá hala má tedy čtyři sekce pro výkrm s kapacitou 35 000 ks brojlerů. Výkrm kuřecích brojlerů probíhá v cca 40ti denních výkrmových cyklech s následnou 16ti denní technologickou přestávkou na desinfekci, očistu stájí a na naskladnění hluboké podestýlky. Za jeden rok proběhne 6 výkrmových cyklů. Napájení je zajištěno pitnou vodou z obecního vodovodu a místním rozvodem do hal. V halách je kapátkový systém napájení, mezi automatickými krmnými liniemi je sedm řad kapátkových napáječek s nastavitelnou výškou, což zabezpečuje suchou podestýlku. Na každou polovinu haly, tzn. na 2 sekce připadá jeden vodoměr. Ventilace objektů je zajištěna 14 kusy přisávacích a 15 kusy odsávacích ventilátorů v každé sekci. Ventilátory jsou umístěny v podhledu haly. Ventilace je řízena počítačem a je vyhodnocována podle venkovní a vnitřní teploty, vlhkosti v hale a chemických faktorů. V letních měsících jsou uváděny do provozu ještě 4 kusy přisávacích klapek a 3 kusy odsávacích ventilátorů v obvodovém plášti každé sekce. Haly jsou vytápěny plynovými ohřívači vzduchu. V každé sekci je instalován jeden ohřívač typu Ermaf BV a plynový ohřívač typu TA-80, palivem je zemní plyn, který je do areálu přiveden z Třebíče. Jako náhradní zdroj el. energie je k dispozici
34
pístový spalovací motor na topnou naftu, který je umístěný ve zděném přístavku jedné z hal. Na konci každého výkrmového cyklu jsou kuřecí brojleři v souladu s welfare zvířat ručně odchytáváni, je zkontrolován jejich zdravotní stav a jsou vkládáni do přepravních boxů a odváženi na jatka. Odkliz hnoje se provádí po každém výkrmovém cyklu, bezprostředně po vyskladnění drůbeže. Hnůj je vyhrnut z haly čelním nakladačem a odvezen odběrateli na základě dohody. Přeprava hnoje a jeho následná aplikace na pozemky je prováděna v souladu s rozvozovým plánem odběratele. Odběratel tímto přebírá veškeré povinnosti vyplývající ze zákona č.156/1998 Sb. Desinfekce hal je prováděna vždy po ukončení výkrmového cyklu. Z hal je vyhrnut hnůj a jsou vymeteny zbytky podestýlky a hala je omyta tlakovou vodou a vydesinfikována odborně způsobilou firmou mlžením přípravkem Virocid. Po této přípravě haly je naskladněna hluboká podestýlka a hala je dodavatelsky plynována přípravkem Virkon. Před naskladněním drůbeže je podestýlka ošetřena plynováním způsobilou osobou D.D.D. spol. s r.o., Třebíč. Po naskladnění hluboké podestýlky a po zajištění vhodných mikroklimatických podmínek ve stáji jsou do výkrmových hal volně vypuštěna jednodenní kuřata na papírové pásy, které jsou po 2 dnech odstraněny.
Haly odchovu kuřecích brojlerů jsou na hluboké podestýlce zdrojem emisí. Emise amoniaku nejsou žádným způsobem zachycovány. V roce 2003 byl zpracován a schválen plán zavedení zásad správné zemědělské praxe, ve kterém jsou přijata opatření ke snížení emisí amoniaku do ovzduší až o 40 % přechodem na krmení s přídavkem ověřených biotechnologických přípravků. Ve výkrmu brojlerů je plošně používán premix enzymů AVIZIME 1300+PHYZYME XP, který byl zařazen do seznamu ověřených přípravků ke snižování emisí amoniaku. Tento přípravek je aplikován do krmné směsi prostřednictvím jejího výrobce.
35
4.2 Způsob měření Měření fyzikálních a chemických ukazatelů, které charakterizují podmínky stájového prostředí, probíhalo ve dvou halách. V pokusné hale byl prostřednictvím rozmlžovacího zařízení aplikován preparát Biopolym pro snížení emisí amoniaku. Obě tyto haly se nacházejí ve stejné budově, jsou pouze odděleny pevnými zdmi. Technologické vybavení hal, technologie ustájení, řízení mikroklimatických faktorů, i světelný režim byly identické.
4. 2. 1 Ambulantní způsob měření Výhodou tohoto způsobu měření je hodnocení parametrů stájového prostředí na mnoha měřících místech jak ve vertikální, tak v horizontální rovině. Měřící místa byla zvolena na podélných osách stáje, měřilo se v biosféře zvířat i ve vertikální rovině. Tímto způsobem můžeme změřit velký počet veličin, které při registračním způsobu měřit nemůžeme. Další výhodou je také to, že pokud naměříme velmi odlišné hodnoty, můžeme odstranit nedostatky (porucha ventilačního systému) a vytvořit tak homogenní prostředí ve výkrmně kuřat. Z výsledků měření v horizontální rovině můžeme vyhodnotit vztah zvířete se stájovým prostředím, protože pro toto měření je rozhodující životní zóna zvířat.. Výsledky z měření ve vertikální rovině vyjadřují vztah mikroklimatu stáje s vnějším prostředím. Tímto způsobem byly měřeny chemické vlastnosti vzduchu. Měřilo se těsně nad zdrojem amoniaku a dalších plynů, a také v zóně zvířat, což je významné pro posouzení vlivu na zdravotní stav. Byla také vyhodnocena koncentrace sirovodíku (spolu s amoniakem je posuzován jako indikátor hygieny stáje) a oxidu uhličitého, který je označován jako indikátor větrání stáje. 4. 2. 1. 1 Měření koncentrace amoniaku V současnosti je požadováno kontinuální měření za použití přístrojů pro kontinuální měření min. po dobu 24 hodin. V EU se používají metody měření za použití elektrochemických čidel nebo fotoakustické spektroskopie.
36
Pro měření koncentrace amoniaku bylo použito zařízení Multiwarn II měřící na principu elektrochemických čidel. Přístroj umožňuje současně měřit na jednom místě až pět plynů a je vybaven i kalibračním protokolem. Snímače a odběrná místa byla v hale umístěna v zóně zvířat a v zóně ventilace.
4. 2. 2 Registrační způsob měření Tímto způsobem měření hodnotíme fyzikální parametry stáje, jako je teplota, relativní vlhkost vzduchu, proudění vzduchu, které významně působí jak na užitkovost, tak na zdravotní stav zvířat. Veličiny teplotně vlhkostního komplexu byly hodnoceny kontinuálně v měřících stopách po 10 minutách. 4. 2. 3 Hodnocení ostatních parametrů výkrmu Pro hodnocení užitkových parametrů byl použit průměrný denní přírůstek u celé stáje. Dále byla hodnocena konverze krmiva a průběžně také údaje o úhynu.
37
4. 3 Charakteristika přípravku Biopolym BIO – ALGEEN BIOPOLYM je hydrolyzát hnědé mořské řasy Ascophyllum Nodosum, rostlinných olejů, éterických složek a některých stopových biostimulátorů pro systémové podnícení růstu a množení komplexu pozitivního naturálního mikrobiálního společenstva z nativního osazení ošetřovaného prostředí. Je upravený pro přidávání do krmení či napájecí vody. Preparát byl aplikován nízkotlakým rozmlžovacím systémem vždy jednorázově (Tab. 6). Trysky byly instalované přímo do chovné haly v místě nasávacích ventilátorů.
Tab. 6 Schéma aplikace preparátu Biopolym Termín aplikace
Spotřeba za 5 dnů (1 sekce)
Ředění 1:100 (1 % roztok) předředění
7. výrobní den
1 l preparátu
5 l roztoku
11. výrobní den
2 l preparátu
10 l roztoku
16. výrobní den
3 l preparátu
15 l roztoku
21. výrobní den
5 l preparátu
25 l roztoku
25. výrobní den
6 l preparátu
30 l roztoku
30. výrobní den
7 l preparátu
35 l roztoku
Aplikace ověřovaného preparátu byla prováděna v pětidenních intervalech v pokusné sekci. Do sekce bylo naskladněno 34.300 kusů kuřat, v kontrolní skupině bylo pak naskladněno 33.000 kuřat. Délka aplikace a interval 5 dnů byl určen podle provozních podmínek tak, aby nedošlo k překročení 65% vlhkosti stájového mikroklimatu a aby bylo aplikováno celé požadované množství ověřovaného přípravku. Dávka preparátu byla stanovena na základě produkce hnoje z jedné sekce výkrmu brojlerů za předpokladu, že každá sekce pro výkrm brojlerů při délce výkrmu 38 dnů vyprodukuje 80 m3
hnoje. Dávkování preparátu rozmlžovacím systémem bylo
nastaveno na 0,3 l ověřovaného přípravku na 1 m3 podestýlky (1 sekce = 80 m3 x 0,3 l = 24 l přípravku).
38
5. VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE 5.1 Hodnocení parametrů stájového mikroklimatu 5. 1. 1 Teplota Základním ukazatelem fyzikálních faktorů mikroklimatu je teplota vzduchu ve stáji. Na kuřata působí nepříznivě jak příliš nízká, tak příliš vysoká teplota prostředí. Při vysoké teplotě prostředí dojde ke snížení spotřeby krmiva, snížení přírůstku, zvýšení látkové výměny a zvýšení produkce tepla díky zvyšování frekvence dechu. Podle Výmoly et al. (1995) teplota prostředí 39,5 °C při vlhkosti 50-60 % způsobuje totální úhyn kuřat již za 24 hodin. Podle stupně aklimatizace druhu a plemene drůbeže se v dospělosti pohybuje horní letální tělesná teplota v rozmezí 45-47 °C, dolní letální tělesná teplota je u vylíhlých kuřat 15,5 °C. Důležitá je nejen teplota, ale i vyrovnanost v prostoru haly. Stáj byla před naskladněním kuřat dva dny předehřívána. Proto nebyly zjištěny výrazné rozdíly teplot nejen v prostoru kuřat, ale ani rozdíly v povrchových teplotách podestýlkového materiálu (řezaná sláma). Tupý a Návarová (2005) uvádějí, že teplota v hale po naskladnění kuřat by měla být 32 °C, v průběhu dnů se má postupně snižovat a kolem 35. dne by měla být 20 °C. Průběh průměrných denních teplot je znázorněn na Obr. 1 a 2, kdy je možno zaznamenat hodnoty odpovídající technologickým návodům a doporučením. Při rozpitvání průběhů teplot během jednotlivých dnů je vidět několik odchylek v 17.-20. dni, kdy bylo započato s intenzivnějším větráním. V následujících dnech došlo k opětovnému ustálení teplot, což může souviset nejen s ochlazením venkovního vzduchu, ale i s vyšší produkcí tepla jednotlivými zvířaty.
39
Obr. 1 Graf hodnocení teplotně-vlhkostního komplexu v pokusné hale (průměrné hodnoty) Teplota a relativní vlhkost vzduchu Pokusná hala Teplota [°C]
Vlhkost [%] 90 80
35 30 25 20 15 10 5 0
70 60 50 40 30 1
3
5
7
9
11
13
15
17
19
21
23
25
27
29
31
33
Dny
Vlhkost %
Teplota °C
Venkovní teplota °C
Obr. 2 Graf hodnocení teplotně-vlhkostního komplexu v kontrolní hale (průměrné hodnoty) Teplota a relativní vlhkost vzduchu Kontrolní hala Teplota [°C]
Vlhkost [%] 90 80 70 60 50 40 30
35 30 25 20 15 10 5 0 3
5
7
9
11
13
15
17
19
21
23
25
27
29
Dny Vlhkost %
Teplota °C
40
Venkovní teplota °C
31
33
5. 1. 2 Relativní vlhkost vzduchu Skřivan (2000), Tupý a Návarová (2005) uvádějí, že prvních 14 dnů výkrmu by měla být relativní vlhkost 60-75 %, od 14. dne potom 60-70 %. V našem případě však výkrmová hala vykazovala hodnoty nižší relativní vlhkosti vzduchu. Třebaže je možno prostředí hodnotit teplé a suché, problémy s minimální relativní vlhkostí nenastaly, protože dolní hodnoty byly na úrovni kolem 55 %, kromě 22. dne v kontrolní hale, kdy hodnota klesla pod 50 %. Výmola et al. (1995) udává, že pokud by nastal dlouhodobý problém s nízkou relativní vlhkostí (30-50 %) při vysoké teplotě, došlo by k dráždění sliznic dýchacích cest v důsledku nadměrného odpařování vody a tím i k dehydrataci. Vyšší relativní vlhkost byla spojena s aplikací Biopolymu, pro kterou se využívalo nízkotlaké rozmlžovací zařízení. Při hodnotách kolem 50 % by se mohlo toto zařízení použít pro úpravu prostředí. Z Obr. 3 a 4 vyplývá, že je možné v daném chovu využít tyto zařízení pro úpravu prostředí. Obavy z vysoké relativní vlhkosti při tomto způsobu aplikace (rozmlžovací zařízení) se nenaplnily. Relativní vlhkost na úrovni nad 80 % byla překročena v pokusné stáji až poslední dny výkrmu.
Obr. 3 Graf hodnocení teplotně-vlhkostního komplexu v pokusné hale Teplota a relativní vlhkost vzduchu Pokusná hala Vlhkost [%] 100
Teplota [°C] 35
90
30
80
25
70
20
60
15
50
10
40
5
30
0 1
3
5
7
9
11 13 15 17 19 21 23 25 27 29 31 33 Dny
Vlhkost %
Teplota °C
41
Venkovní teplota °C
Obr. 4 Graf hodnocení teplotně-vlhkostního komplexu v kontrolní hale
Vlhkost [%]
Teplota a relativní vlhkost vzduchu Kontrolní hala
Teplota [°C] 35
90
30
80
25
70
20
60
15
50
10
40
5
30
0
3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34
100
Dny Vlhkost %
Teplota °C
Venkovní teplota °C
5. 1. 3 Oxid uhličitý Podmínky prostředí ve stáji jsou dosti závislé na intenzitě větrání. Za indikátor větrání můžeme považovat koncentraci oxidu uhličitého. V prvním období výkrmu došlo k nárůstu koncentrace CO2 a to jak v pokusné, tak i v kontrolní hale (Obr. 5). Bylo to způsobené minimální ventilací se snahou ušetřit za plyn. Během druhého a třetího období výkrmu došlo k poklesu koncentrace CO2, ovšem ve čtvrtém období se koncentrace opět zvýšila a v případě pokusné haly dokonce až na hodnotu 0,235 %. Šatava et al. (1984) uvádí, že pokud by hodnoty koncentrace CO2 dosáhly 0,25 % a více především v první fázi výkrmu, došlo by ke zhoršení vyrovnanosti hejna, ztíženému dýchání a při dlouhotrvajícím působení k apatii, poklesu užitkovosti, snížení odolnosti a predispozici k edémové chorobě. Této hodnoty ovšem nebylo dosaženo, a proto můžeme říci, že intenzita větrání byla dostačující.
42
Obr. 5 Graf průběhu koncentrace CO2 Koncentrace CO2
[obj. %] 0,25 0,2 0,15 0,1 0,05 0 1
2
3
4
Období Pokusná hala
Kontrolní hala
5. 1. 4 Amoniak Amoniak byl v pokusné hale naměřen až ve druhém období výkrmu a jeho koncentrace byla výrazně nižší než v hale kontrolní, kde byl naměřen již v období prvním (Obr. 6).V pokusné hale došlo ke snížení koncentrace amoniaku o více jak 50%, což můžeme považovat za vynikající výsledek. Při nadměrné koncentraci amoniaku ve stáji dochází k narušení sliznice horních cest dýchacích. To může způsobit infekci a tím narušení zdravotního stavu a poklesu užitkovosti. Koncentrace nad 50 ppm může způsobit edémy plic (Šatava et al., 1984). V našem případě však koncentrace amoniaku nedosáhla ani 10 ppm, což vykazuje dobrou kvalitu vzduchu a dobré hygienické podmínky ve stáji, vycházející z dobré až výborné kvality podestýlky.
43
Obr. 6 Graf hodnocení koncentrace amoniaku
[ppm]
Koncentrace amoniaku v pokusné a kontrolní hale
4,5 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0 1
2
3 Období
Pokusná hala
Kontrolní hala
5. 1. 5 Sirovodík Sirovodík nebyl zjištěn ani v pokusné, ani v kontrolní hale.
44
4
5. 2 Hodnocení zdravotního stavu Během výkrmu došlo k rozdílu v počtu uhynulých kuřat mezi kontrolní (4 %) a pokusnou halou (2,7 %). Největší úhyn nastal v prvním týdnu výkrmového cyklu, od druhého týdne došlo ke zlepšení a počty uhynulých kuřat se snížily (Obr. 7). I přes zjištění nůžkovitě se otevírajících hodnot v pokusné a kontrolní stáji nebyl zjištěn statisticky významný vliv Biopolymu na tento hodnocený parametr.
Obr. 7 Graf hodnocení úhynu kuřat nápočtem v pokusné a kontrolní hale Hodnocení úhynu v pokusné a kontrolní hale [Ks] 1400 1200 1000 800 600 400 200 0 1
2
3
4
5
Období Pokusná hala
Kontrolní hala
5. 3 Hodnocení růstu Na počátku výkrmu byla v pokusné hale vyšší konverze krmiva než v hale kontrolní. To znamená, že výkrm v pokusné hale byl méně efektivní. Od druhého týdne byl v pokusné hale rozmlžován přípravek Biopolym, po této aplikaci došlo ke zvratu a konverze krmiva byla v kontrolní hale vyšší až do konce výkrmu (Obr. 8). V grafu je také pro srovnání znázorněn standard hybrida Ross 308. Jak můžeme vidět, rozdíly v konverzi krmiva jsou nemalé, v porovnání s kontrolní halou rozdíl činí 400 gramů.
45
Obr. 8 Graf hodnocení konverze krmiva v pokusné a kontrolní hale Konverze krmiva v pokusné a kontrolní hale [Kg] 2,2 2 1,8 1,6 1,4 1,2 1 0,8 1
2
Kontrolní hala
3 Období Pokusná hala
4
5
Standard Ross 308
Na Obr. 9 můžeme pozorovat, že v prvních dvou týdnech obě haly vykazovaly přibližně stejnou spotřebu krmiva na kus, ale od aplikace Biopolymu došlo ke změně. Kuřata v pokusné hale přijímala méně krmiva a měla větší hmotnost než kuřata v hale kontrolní. Konečná spotřeba krmiva na kus se pak lišila přibližně o 300 gramů. Z toho můžeme usuzovat, že přípravek Biopolym měl pozitivní vliv na růst kuřat, i když v porovnání se standardem je spotřeba krmiva vyšší, v kontrolní hale dokonce o 440 gramů.
Obr. 9 Graf hodnocení spotřeby krmiva na kus nápočtem v pokusné a kontrolní hale Spotřeba krmiva na kus nápočtem [Kg] 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0 1
2
3
4
5
Období
Kontrolní hala
Pokusná hala
46
Standard Ross 308
Hodnocení růstu v pokusné a kontrolní hale je zobrazeno na Obr. 10. Na začátku výkrmu byly hmotnosti vyrovnané, ale po aplikaci Biopolymu rostla více kuřata v pokusné hale. Na konci výkrmu byl rozdíl mezi hmotnostmi kuřat v pokusné a kontrolní hale přibližně 100 gramů.
Obr. 10 Graf hodnocení růstu v pokusné a kontrolní hale Hodnocení růstu v pokusné a kontrolní hale [Kg] 1,8 1,5 1,2 0,9 0,6 0,3 0 1
2
3
4
5
Období Standard Ross 308
Pokusná hala
47
Kontrolní hala
6. ZÁVĚR Cílem této práce bylo vyhodnotit data pořízená z výkrmového cyklu. Měření probíhalo na farmě Kožichovice, firmy Proalimex spol. s.r.o. ve dvou halách. V pokusné hale probíhalo zároveň provozní ověření přípravku Biopolym, který má snižovat množství emisí amoniaku. Ambulantním způsobem se měřily chemické vlastnosti vzduchu těsně nad zdrojem amoniaku a dalších plynů, a také v zóně zvířat, což je významné pro posouzení vlivu na zdravotní stav. Byla také vyhodnocena koncentrace sirovodíku, který je spolu s amoniakem posuzován jako indikátor hygieny stáje a oxidu uhličitého, který je označován jako indikátor větrání stáje. Registračním způsobem měření byly zjišťovány hodnoty fyzikálních ukazatelů mikroklimatu, tzn. teploty a relativní vlhkosti vzduchu. Dále byly také hodnoceny údaje o růstu a úhynu. Ze zpracovaných výsledků vyplynulo, že teplota v obou halách odpovídá technologickým doporučením. Relativní vlhkost vzduchu vykazovala sice nižší hodnoty, ale problémy s minimální vlhkostí nenastaly. Vyšší hodnoty souvisely s rozmlžováním Biopolymu, vlhkost nad 80 % byla naměřena pouze v pokusné hale, a to až před koncem výkrmového cyklu. Nejvyšší naměřená koncentrace CO2 nedosahovala ani 0,25 %, což vypovídá o dostačující intenzitě větrání. Amoniak byl v pokusné hale naměřen až ve druhém období výkrmu a jeho koncentrace byla přibližně o 50 % nižší než v hale kontrolní. V případě kontrolní haly však koncentrace amoniaku nedosáhla 10 ppm, sirovodík nebyl naměřen ani v jedné z hal, a to svědčí o dobré kvalitě vzduchu a podestýlky ve stáji. Při hodnocení růstových parametrů bylo zjištěno, že v pokusné hale byla nižší konverze krmiva, nižší spotřeba krmiva a vyšší přírůstky. Z toho vyplývá, že Biopolym snížil nejen emise amoniaku, ale dokonce měl pozitivní vliv i na růstové parametry.
48
7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. ANONYM, Amoniak, 2008, dostupné na http://www.irz.cz/latky/amoniak.
2. ANONYM, Brojler- cíle užitkovosti, červen 2007, dostupné na: http://www.aviagen.com/docs/Ross%20308%20Broiler%20PO%20CZ.pdf.
3. ANONYM, Sulfan, 2008, dostupné na http://cs.wikipedia.org/wiki/Sulfan.
4. ANONYM, Tepelné ztráty ve stájích., Agromagazín, 2005, roč. 6, č. 4, s. 39.
5. ANONYM, Welfare klade nároky na mikroklima, Náš chov. 2005, roč. 65, č. 6, s. P9.
6. ANONYM, Chov masných slepic- Ross 308, dostupné na http://www.xavergen.cz/slepice.
7. BILGILI, S. F., Adaptive response to stocking density, Watt Poultry USA, 2006, vol. 7, no. 6, s. 43-44.
8. DUCHO, P., et al., Mechanizácia a automatizácia živočíšnej výroby, 1. vyd., Bratislava: Príroda, vydavatelstvo kníh a časopisov, n. p. , 1990, 488 s, ISBN 80-07-00264-2.
9. HAMPL, J., et al., Speciální chov drůbeže, 2. přeprac. vyd., Praha : SZN, 1969. 441 s, ISBN 07-012-69.
10. HERMANS, P. G., FRADKIN, D., MUCHNIC, I. B., ORGAN, K. L., Prevalence of wet litter and the associated risk factors in broiler flocks in the United Kingdom, Veterinary Record, 2006, vol. 158, no. 18, s. 615-622.
11. JURAJDA, V., Vademecum drůbežáře, Brno : Medicus Veterinarius, 1995, 268 s.
49
12. KIC, P., BROŽ, V., Tvorba stájového prostředí, 1. vydání, Praha: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství České republiky, 1995, 48 s.
13. KUBÍČEK, K., ZEMAN, J., Tepelná bilance a větrání stájí, Brno : VFU, 1997,. 51 s.
14. LEWIS, P. D., GOUS, R. M., Various photoperiods and Biomittenttrade mark lighting during rearing for broiler breeders subsequently transferred to opensided housing at 20 weeks, British Poultry Science, 2006, vol. 47, no. 1, s. 2429.
15. NINČÁKOVÁ, S., Požadavky na chov brojlerů z pohledu ochrany zvířat, Náš chov, 2007, č. 12, str. 50-51
16. SHIELDS, S. J. , GARNER, J. P., MENCH, J. A., Effect of Sand and Wood-Shavings Bedding on the Behavior of Broiler Chickens, Poultry Science, 2005, vol. 84, no. 12, s. 1816-1824.
17. SKŘIVAN, M., et al., Drůbežnictví 2000, Praha 1: Agrospoj, 2000, 203 s.
18. SOVA, Z., Fyziologie hospodářských zvířat, Praha: SZP, 1990, 427 s.
19. ŠATAVA, M., et al., Chov drůbeže, 1. vyd., Praha: SZN, 1984, 512 s, ISBN 07040-84.
20. TULÁČEK, F., Chov hrabavé drůbeže, 1. vyd., Praha: Nakladatelství Brázda, s. r. o., 2002, 164 s, ISBN 80-209-0309-7.
21. TUPÝ P., NÁVAROVÁ A., Zoohygienické a veterinární faktory ve výkrmu brojlerů, Náš chov, 2005, roč. 65, č. 6, s. P22-P25.
22. TŮMOVÁ, E., Základy chovu hrabavé drůbeže, Praha: Institut výchovy a vzdělávání Mze ČR, 1994, 28 s.
50
23. VÝMOLA, J., at al., Drůbež na farmách a v drobném chovu, Praha: Nakladatelství Apros, 1995, ISBN 80-901100-4-5.
24. YAHAV, S., PLAVNIK, I., Effect of early-age thermal conditioning and food restriction on performance and thermotolerance of male broiler chickens, British Poultry Science, 1999, vol. 40, no. 1, s. 120-126.
51
8. SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1 Graf hodnocení teplotně-vlhkostního komplexu v pokusné hale (průměrné hodnoty) Obr. 2 Graf hodnocení teplotně-vlhkostního komplexu v kontrolní hale (průměrné hodnoty) Obr. 3 Graf hodnocení teplotně-vlhkostního komplexu v pokusné hale Obr. 4 Graf hodnocení teplotně-vlhkostního komplexu kontrolní hale Obr. 5 Graf průběhu koncentrace CO2 Obr. 6 Graf hodnocení koncentrace amoniaku Obr. 7 Graf hodnocení úhynu v pokusné a kontrolní hale Obr. 8 Graf hodnocení konverze krmiva v pokusné a kontrolní hale Obr. 9 Graf hodnocení spotřeby krmiva na kus nápočtem v pokusné a kontrolní hale Obr. 10 Graf hodnocení růstu v pokusné a kontrolní hale
9. SEZNAM TABULEK Tab. 1 Požadovaná teplota ve vztahu k míře opeření Tab. 2 Intenzita ventilace Tab. 3 Vliv škodlivých látek na organismus Tab. 4 Vliv čpavku na drůbež Tab. 5 Efektivní teplota Tab. 6 Schéma aplikace preparátu Biopolym
52
