Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování a šlechtění rostlin

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování a šlechtění rostlin

Pěstování chmele na Moravě, historie a současnost Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracoval:

Ing. Blanka Kocourková, CSc.

Pavel Kretek

Brno 2009

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství

Agronomická fakulta 2008/2009

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor: Název tématu: Rozsah práce:

Pavel Kretek Fytotechnika Fytotechnika Pěstování chmele na Moravě, historie a současnost úměrný

Zásady pro vypracování: 1. Student zpracuje literární rešerži k pěstování chmele na Moravě z hlediska historie i současnosti. 2. U vybrané firmy, která se zabývá pěstováním chmele, popíše pěstitelský postup, včetně odrůdové skladby. 3. Statisticky vyhodnotí výnosy chmele ve vybrané firmě z hlediska odrůdy a odlišného postupu při pěstování za posledních 15 let. Seznam odborné literatury:

1. 2. 3. 4.

VESELSKÁ, E. Analýza současné situace na trhu s chmelem a pivem. In Zborník z mezinárodnej vedeckej konference -Produkčná a obchodná výkonnosť agropotravinárskeho komplexu-. Račkova dolina: FEM SPU Nitra, 2001, s. 192-197. ISBN 80-7137-973-5. České chmelařství. [jiný].Praha. Ekonomika pěstování chmele. Žatec: Petr Svoboda, 2006. 87 s. EAN 978-8086836-9-6. ISBN 80-86836-09-6. VITOSLAVSKÝ, L. Ekonomika výroby chmele v JZD Prosenice. Diplomová

práce. 1989. 5. Chmelařská ročenka 2000. Praha: VÚPS, 1999. 202 s. ISBN 80-902658-4-7. Chmelařská ročenka 2001. Praha: Výzkumný ústav chmelařský, 2000. 188 s. ISBN 6. 80902658-9-8. FRIC, V. Chmelařská ročenka 2002. Praha: Výzkumný ústav pivovarský 7. a sladařský, 2001. 236 s. ISBN 80-86576-02-7. ZIMA, F. -- ZÁZVORKA, V. Chmelařství. Praha: Nákladem ministerstva 8. zemědělství republiky Československé, 1938. 132 s. Publikace ministerstva zemědělství. HOREJSEK, J. -- ZICH, M. Chmelařství. 1. vyd. Praha: SZN, 1990. 285 s. ISBN 9. 80-209-0125-6. SOUKUPOVÁ, L. -- FRANTÍK, F. Pivo - slad - chmel od A do Z : české, 10. moravské a slovenské osobnosti. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, 2004. 217 s. ISBN 80-86576-10-8.

Datum zadání bakalářské práce:

říjen 2007

Termín odevzdání bakalářské květen 2009 práce:

Pavel Kretek řešitel

Ing. Blanka Kocourková, CSc. vedoucí práce

doc. Ing. Miroslav Jůzl, CSc. vedoucí ústavu

prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. děkan AF MZLU v Brně

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Pěstování chmele na Moravě, historie a současnost“ vypracoval samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně.

V Brně 29. 5. 2009 Podpis ……………………

Poděkování Tímto si dovoluji velice poděkovat vedoucímu bakalářské práce Ing. Blance Kocourkové CSc., za její cenné rady, trpělivost při konzultacích a odborné vedení při zpracování této bakalářské práce. Chtěl bych také poděkovat podniku Moravská zemědělská a.s. se sídlem v Prosenicích jmenovitě Ing. Františku Kretkovi a Františku Lakomému

za

pomoc

a

poskytnutí

potřebných

materiálů

a

informací.

Abstrakt Cílem bakalářské práce bylo zpracovat údaje o historii a současnosti Moravského chmelařství. Rozbor pěstování chmele v Moravské chmelařské oblasti byl podrobně proveden u pěstitele Moravská zemědělská a.s. Prosenice na okrese Přerov. Chmel se zde pěstuje na ploše 166,65 ha s průměrným výnosem 1,97 t.ha-1. Dále byly zhodnoceny pomocí korelační analýzy časové řady plochy chmele a výnosy v ČR za období 1920 - 2008. Z výsledků je vidět že posledních 10 let se stabilizoval výnos, v období 1960 - 2008 se stejnoměrně vyvíjí vztah mezi pěstitelským rokem a plochou. Korelace mezi pěstitelským rokem a výnosem se mění podle průběhu počasí.

Klíčová slova: Chmel, výnosy, plocha, agrotechnika

Abstract

The aim of this bachelor thesis was to work out of the data about the history and current situation in hop production in Moravian region. The data analyses in Moravian hop growing region was performed in detail at the grower Moravská zemědělská a.s. Prosenice in Přerov region. Hop is growth on area of 166,65 Ha here with an average yield of 1,97 t.ha-1. The correlation analysis of time series of the areas and yield of hop from period 1920 – 2008 in the Czech Republic has been done. The results showed that the yield stabilized in last decade, in period 1960 – 2008, the relation between year and area has developed steady. The correlation between year and yield changes in dependence on the weather course.

Key words: Hop, yields, areas, agrotechnology

OBSAH 1

ÚVOD ................................................................................................... 11

2

CÍL PRÁCE .......................................................................................... 12

3

SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ............................. 12

3.1 Botanická a biologická charakteristika chmele .................................... 12 3.1.1 Roční vegetační cyklus chmele........................................................................... 13 3.1.2 Požadavky na prostředí ....................................................................................... 14

3.2 Odrůdy chmele ...................................................................................... 15 3.2.1 Žatecký poloraný červeňák ................................................................................. 15 3.2.2 Sládek.................................................................................................................. 16 3.2.3 Harmonie............................................................................................................. 16 3.2.4 Bor....................................................................................................................... 16 3.2.5 Premiant .............................................................................................................. 17 3.2.6 Agnus .................................................................................................................. 17 3.2.7 Rubín................................................................................................................... 17

3.3 Množení chmele .................................................................................... 18 3.4 Charakteristika chmelařských oblastí ................................................... 18 3.5 Vývoj ploch a výnosů chmele v ČR ..................................................... 19 4

MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ ......................................... 23

4.1 Charakteristika podniku Moravská zemědělská a.s. Prosenice ............ 23 4.2 Způsob zpracování ................................................................................ 24 5

VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE ..................................................... 24

5.1 147 letý vývoj Moravského chmelařství, pokusnictví a výzkumu ....... 24 5.2 Hlavní body pěstitelského postupu v Moravské zemědělské a.s. Prosenice ............................................................................................... 31 5.2.1 Založení chmelnice ............................................................................................. 31 5.2.1.1 Výběr pozemku ............................................................................................. 31 5.2.1.2 Příprava pozemku před výsadbou................................................................ 31 5.2.1.3 Výstavba chmelnicové konstrukce................................................................ 32 5.2.2 Výsadba chmelnice ............................................................................................. 33 5.2.2.1 Termín výsadby ............................................................................................ 33

5.2.2.2 Typ použité sadby......................................................................................... 33 5.2.2.3 Spon výsadby................................................................................................ 33 5.2.2.4 Technika výsadby ......................................................................................... 33 5.2.3 Zásahy na chmelnici v prvním roce po výsadbě ................................................. 34 5.2.4 Obnova chmelnice............................................................................................... 34 5.2.5 Výživa a hnojení produkčních chmelnic............................................................. 35 5.2.5.1 Význam jednotlivých živin pro chmel........................................................... 35 5.2.5.2 Cyklus hnojení.............................................................................................. 36 5.2.5.3 Hnojení organickými hnojivy....................................................................... 36 5.2.5.4 Hnojení průmyslovými hnojivy .................................................................... 36 5.2.5.4.1 Hnojení dusíkem...................................................................................... 36 5.2.5.4.2 Hnojení fosforem, draslíkem a hořčíkem ................................................ 37 5.2.5.4.3 Vápnění ................................................................................................... 37 5.2.5.5 Hnojení v průběhu vegetace......................................................................... 37 5.2.6 Pěstování chmele na produkčních chmelnicích .................................................. 38 5.2.6.1 Podzimní práce ............................................................................................ 38 5.2.6.1.1 Úklid chmelnice....................................................................................... 38 5.2.6.1.2 Aplikace hnojiv........................................................................................ 38 5.2.6.1.3 Podzimní zpracování půdy ...................................................................... 38 5.2.6.1.4 Doplňování chybějících rostlin ve chmelnici .......................................... 39 5.2.6.1.5 Hluboké kypření meziřadí ....................................................................... 39 5.2.6.1.6 Ostatní práce........................................................................................... 39 5.2.6.2 Jarní práce ................................................................................................... 39 5.2.6.2.1 Vláčení chmelnice do roviny v kombinaci s jarní aplikací průmyslových hnojiv................................................................................ 39 5.2.6.2.2 Mechanizovaný řez chmele ..................................................................... 40 5.2.6.2.3 Jarní aplikace herbicidů ......................................................................... 41 5.2.6.2.4 Zavěšování chmelovodů .......................................................................... 41 5.2.6.2.5 Ochrana rašících a vzešlých výhonů před poškozením chorobami a škůdci....................................................................................................... 41 5.2.6.2.6 Zavádění výhonů ..................................................................................... 41 5.2.6.3 Ošetřování chmele po zavedení až do doby sklizně, Letní práce................. 42 5.2.6.3.1 Kultivační práce na chmelnici ................................................................ 42 5.2.6.3.2 Přihnojování během vegetace ................................................................. 42

5.2.6.3.3 Ochrana chmele proti chorobám a škůdcům .......................................... 42 5.2.6.3.4 Znovuzavádění odkloněných vrcholů rostlin, zavěšování spadlých rostlin ...................................................................................................... 44 5.2.7 Sklizeň a posklizňová úprava chmele ................................................................. 44 5.2.7.1 Sklizeň chmele .............................................................................................. 44 5.2.7.2 Sušení chmele............................................................................................... 45 5.2.7.3 Úprava vlhkosti usušených hlávek ............................................................... 46 5.2.7.4 Balení hlávek a expedice.............................................................................. 46

5.3 Výsledky pěstování chmele v Moravská zemědělská a.s. Prosenice ... 47 6

ZÁVĚR ................................................................................................. 52

7

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................. 53

1

ÚVOD

Chmel je důležitá technická plodina pěstovaná pro sklizeň hlávek. Chmelové hlávky představují základní surovinu při vaření piva. Hlávky dávají pivu charakteristickou nahořklou chuť a rozhodující měrou se podílejí na jeho celkové chuti, zároveň působí jako konzervační prostředek. Jen nepatrné množství chmele se využívá v kosmetice a farmaceutickém průmyslu. Pěstování chmele má v českých zemích více než tisíciletou tradici. První ojedinělé písemné zprávy o chmelu na území Čech jsou z 9. století, zprávy o pokročilejším pěstování chmele a jeho významu jsou z 11. a 12. století. Výraznější rozvoj chmelařství nastal v době života Karla IV. (1316 – 1378). Český chmel byl dobře znám a hodnocen, byl proto omezen vývoz chmelové sadby do sousedních zemí. Rovněž za vlády Marie Terezie (1740 – 1780) byl český chmel ceněn, rozšířil se počet pivovarů a došlo i k modernizaci způsobu vaření piva. Výraznější pokrok v pěstování chmele nastal v 19. a 20. století. V celosvětovém měřítku se chmel pěstoval v roce 2007 na ploše 52 014 ha. Mezi významné producenty chmele patří Německo (17 698 ha), USA (12 558 ha), Čína (okolo 3000 ha) a Česká republika (5 408 ha). Česká republika se podílela v roce 2007 na celosvětové ploše přibližně 10,4 % a na celosvětové produkci přibližně 7 %. V ČR se chmel pěstoval v letech 1980 – 1995 přibližně na ploše 10 000 ha. Výrazný pokles celosvětové plochy chmele (v roce 1992 ještě 95 000 ha) a plochy chmele pěstovaného v ČR nastal od poloviny 90. let a byl důsledkem nadprodukce chmele na světovém a domácím trhu. V České republice je pěstování chmele soustředěno do 3 chmelařských oblastí. Chmelařské oblasti jsou vymezeny zákonem o ochraně chmele č. 68/2000 Sb. a Vyhláškou Ministerstva zemědělství ČR č.318/2000, konkrétně se jedná o chmelařskou oblast Žatecko, Úštěcko a Tršicko. Průměrný výnos suchých hlávek z 1 ha se v České republice v posledních letech pohyboval kolem 1,0 – 1,1 t, což je nižší než v sousedních chmelařských státech. Na úrovni těchto dosahovaných výnosů se podílí méně příznivé srážkové poměry, zejména pak typ dosud převážně pěstovaného chmele. Žatecký poloraný červeňák – tj. chmel kvalitní, velmi jemný, aromatický, se vyznačující však nižšími výnosy, což má geneticky zafixováno. Jsou však rozdíly mezi jednotlivými pěstiteli. Nižší výnosy jsou 11

způsobeny u některých pěstitelů i nevhodnou věkovou strukturou chmelnic a vyšší mezerovitostí porostů. (ALTOVÁ 2008)

2

CÍL PRÁCE

Cílem bakalářské práce bylo zpracovat údaje o historii a současnosti Moravského chmelařství. Dále u vybrané firmy, která se zabývá pěstováním chmele statisticky zpracovat a vyhodnotit výnosy podle pěstovaných odrůd.

3

SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY

3.1 Botanická a biologická charakteristika chmele Chmel otáčivý (Humulus lupulus) je dvouděložná dvoudomá vytrvalá bylina z rodu kopřivovitých, čeledi konopovitých. Kořenová soustava je tvořena 4 až 7 hlavními kůlovými (kosterními) kořeny sahajícími do hloubky 3 až 6 metrů, koncovými kořínky (kořenové vlášení) a zásobními hlízami tvořící se v hloubce 40 cm. Soustava lodyžních orgánů (tzv. "babka") je tvořena druhotným pod zemí modifikovaným lýkem, dělí se na staré dřevo, mladé dřevo a vlky rostoucí ze strany babky a sloužící k vegetativnímu rozmnožování. Na vrchní části babky jsou v několika očkách nad sebou pupeny, z nichž vyrůstají chmelové klíčky, které raší nad zemí. Z mladého dřeva vyrůstají letní horizontální kořeny, které se dále intenzivně větví. Vegetativní soustava je tvořena lodyhou (révou), která se dělí na internodia. Réva je pravotočivá, šestihranná, porostlá háčkovitými chlupy, jimiž se přidržuje opory. Z každého kolénka révy vyrůstají párově trojčetně nebo pětičetně révové listy, z jehož paždí vyrůstají pazochy opět se dělící na články. Z článků pazochů vyrůstají párově srdčité nebo trojčetné pazochové listy. Z paždí pazochových listů vyrůstají plodonosné větvičky, které se dále větví. Z pazochů a plodonosných větviček vyrůstá lata (samčí květenství). Šištice (samičí květenství) jsou tvořeny vřeténkem s článkovitou zalomenou stavbou, článků je 8 až 16, úhel zalomení by měl být 90°, z článku vyrůstají 2 listeny krycí a 4 listeny pravé, za každým je 1 semeník, žlázky lupulinu jsou pak na všech listenech šištice. Pro zpracování se využívají pouze šištice (hlávky) samičích rostlin, a to právě kvůli lupulinu, který produkují žlázky šištic. Lupulin obsahuje pivovarsky cenné látky. Samčí 12

rostliny se ve volné přírodě ze zákona ničí, protože oplodněné šištice samičích rostlin mají sníženou pivovarskou hodnotu. (VRZALOVÁ, FRIC 1994) 3.1.1 Roční vegetační cyklus chmele Roční životní cyklus rostliny se dělí na kryptovegetaci a vegetaci. Kryptovegetace Přípravné období, které začíná odumřením nadzemní části révy, kdy dochází k přerušení růstu na podzim probuzených pupenů. V období hlubokého klidu spící pupeny nelze žádným způsobem probudit. V období vynuceného klidu je růst pupenů zadržován především nízkou teplotou. Období podzemního růstu klíčů začíná probuzením klíčů a končí jejich vyrašením. (VRZALOVÁ, FRIC 1994) Vegetace se rozděluje na růstové fáze • Fáze rovného růstu začíná vyrašením výhonů a končí plným vytvořením 3 nadzemních článků, révy rostou rovně, každý článek je dlouhý asi 20 cm. • Fáze zavádění rév začíná po vytvoření 3 nadzemních článků, révy se začínají pravotočivě ovíjet a povyrostou asi o metr, končí počátkem tvorby pazochů, réva zavedená na opoře roste rychleji, z nového dřeva rostou horizontální letní kořeny. • Fáze pazochování začíná vytvořením základů pazochů v paždí každého révového listu a končí vytvořením paliček, réva by měla dosáhnout stropu konstrukce chmelnice, hlavním zdroje živin je nyní fotosyntéza (přes révové a pazochové listy) a horizontální letní kořeny. • Fáze paličkování začíná vytvořením viditelných základů květenství (paliček, butonů) a končí na počátku osýpky (kvetení), paličky se objevují na plodonosných větvičkách, na vrcholech rév a pazochů. • Fáze osýpky začíná hromadným objevením čnělek s bliznami v malých hlávkách a končí jejich kvetením, tlumí se růst rév a intenzivně rostou pazochy, pazochové listy a plodonosné větvičky. • Fáze hlávkování začíná růstem hlávek do délky a končí jejich uzavřením, růst rév a pazochů se zastavuje, vzrůstá přesun živin do babky a zásobních hlíz. 13

• Fáze technické zralosti začíná, když jsou hlávky uzavřené, "šustivé" a uvnitř "lepkavé", v této době mají v sobě nejvíce pivovarsky cenných látek, trvá přibližně 14 dní. • Ve fázi fyziologického dozrávání hlávky hnědnou, množství pivovarsky cenných látek se snižuje, začíná odumírání nadzemních částí rostliny. (VRZALOVÁ, FRIC 1994) 3.1.2 Požadavky na prostředí

Požadavky na vodu Chmel má největší požadavky na vodu, kterou mu naše chmelařské oblasti dodávají ve srážkách v nedostatečné míře. Chmel si proto bere velké množství vody z rosy. Hladina podzemní vody by měla být asi ve 2 metrech či hlouběji. V době vyzrávání hlávek jsou však deště nevhodné, a to z 2 důvodů - podporují peronosporu, hlávky jsou velké, hrubé a prorostlé.

Požadavky na půdu Chmel má nejraději půdy hlinité až jílovitohlinité, ale spokojí se i s půdami hlinitopísčitými. Hloubka ornice by měla být 40 cm a neměla by ležet na tvrdém podloží.

Požadavky na teplotu Chmel začíná růst při teplotě 4°C, ale během růstu své požadavky na teplo zvyšuje, největší má v době tvorby hlávek. Vadí mu teplotní výkyvy.

Požadavky na světlo Chmel je též velmi náročný na světlo, vhodná je tedy orientace řádků severojižní. Paličky se totiž tvoří jen při dostatečném množství světla, a proto jsou spodní pazochy v hustých porostech neplodné.

Požadavky na živiny Nejnáročnější je chmel na živiny. Na 1 tunu hlávek potřebuje 90 kg N, 17,5 kg P, 83 kg K, 101 kg Ca, 16,5 kg Mg a stopové prvky (Mo, Cu, B, Mn, Fe, Zn, S).(VRZALOVÁ, FRIC 1994) 14

3.2 Odrůdy chmele Nejrozšířenější odrůdou v ČR je a do budoucna bezpochyby zůstane Žatecký poloraný červeňák, který se v současné době pěstuje v několika klonech v ozdravené i neozdravené formě. Jednotlivé klony a formy se často liší částečně v obsahu £-hořkých kyselin, ale skladba chmelových pryskyřic jako celek je stejná. To platí nejen o chmelových pryskyřicích, ale i o chmelových silicích. Vynikající pivovarské vlastnosti ŽPČ byly využity i při šlechtění nových českých odrůd chmele hybridního původu. V genetickém základu odrůd Bor, Sládek, Premiant a Agnus je v různém poměru zastoupena i tato tradiční česká odrůda. Pojem český chmel nabyl po rozšíření odrůdové skladby pěstovaných chmelů o hybridní odrůdy širšího významu. České republice se u chmele jako první zemi EU podařilo zaregistrovat zeměpisnou ochrannou známku Evropské unie – chráněné označení původu Žatecký chmel. Dne 8. května 2007 bylo vydáno nařízení komise č. 503/2007 o zápisu určitých názvů do Rejstříku chráněných označení původu a chráněných označení mimo jiné i Žatecký chmel (CHOP). (ALTOVÁ A KOL. 2008) Od poloviny 90. let dochází v České republice k pěstování jiných odrůd než původního Žateckého poloraného červeňáku. Nové hybridní odrůdy od aromatického až vysokoobsažného typu se postupně uplatňují jak v českých, tak i v zahraničních pivovarech. Za prvé, nové české odrůdy chmele (hybridní) mají v původu Žatecký poloraný červeňák a řadu kvalitativních parametrů získané po této odrůdě. Za druhé, jsou pěstovány ve chmelařských oblastech České republiky, které z hlediska polohy patří k nejvýznamnějším oblastem pro pěstování chmele na světě. Tyto dva faktory mají dobrý vliv na kvalitu českých hybridních odrůd chmele z pivovarského hlediska. (NESVADBA 2006)

3.2.1 Žatecký poloraný červeňák Patří svou kvalitou ke špičce jakosti chmele ve světě. Jedná se o původní populaci, která vznikla a byla přírodně vyselektována v podmínkách dnešních chmelařských oblastí. Od počátku 90. let jsou tyto klony množeny z viruprosté sadby. Žatecký chmel je celosvětově považován za standart kvality chmele a všechny ostatní odrůdy jsou k němu porovnávány. Mezinárodní degustace, které od roku 1998 pořádá Chmelařský institut s.r.o. Žatec, jednoznačně poukazují na vysokou kvalitu jak této odrůdy, tak i nových 15

českých odrůd chmele. V každé degustaci jsou všechny testované odrůdy porovnávány právě s kvalitou žateckého chmele. V roce 1995 se změnil v České republice zákon o chmelu a bylo povoleno pěstovat i další odrůdy, které nebyly původu Žateckého poloraného červeňáku. (NESVADBA 2006)

3.2.2 Sládek Vznikl křížením a je charakteristický vysokým podílem β-hořkých kyselin a vysokým výnosovým potenciálem. Odrůda Sládek byla registrována v roce 1994. V současné době je pěstována na ploše téměř 240 ha, což zaručuje produkci okolo 500 t chmele. Tato odrůda byla zařazena do dlouhodobého pokusu a byla pivovarsky testována s řadou odrůd aromatického typu ze zahraničí (Hal. Tradition, Cascade, Sp. Select atd.) a vždy zvítězila. Odrůda Sládek se stává stěžejní odrůdou pro druhé chmelení ležáckých piv. U některých nepremiových piv je používána i pro třetí chmelení místo Žateckého poloraného červenku. Odrůda Sládek má v původu Žatecký poloraný červeňák, po kterém získala vysoký obsah beta hořkých kyselin, které zjemňují charakter hořkosti. (NESVADBA 2006)

3.2.3 Harmonie Vznikla křížením a je charakteristická vysokým podílem beta hořkých kyselin a oproti odrůdě Sládek má vyšší obsah chmelových pryskyřic. Odrůda byla registrována v roce 2004, proto je pěstována pouze na pokusné ploše cca 1 ha. První pivovarské ověřovací testy i ověřovací zkoušky v českých pivovarech poukazují na dobrou kvalitu a to především na intenzitu a kvalitu vůně piva. (NESVADBA 2006)

3.2.4 Bor Byl získán z potomstva po „matce“ odrůdy Northern Brewer. Po registraci byl postupně vysazován do provozu, ale po dvou letech byl registrován Premiant, který vykazoval vyšší výkonnost a především stabilitu v obsahu alfa hořkých kyselin než Bor. Přestože má Bor dobré pivovarské parametry, z důvodu stability produkce chmelových pryskyřic je postupně nahrazován odrůdou Premiant. (NESVADBA 2006)

16

3.2.5 Premiant Odrůda vznikla křížením po inzuchtním křížení. Je charakteristická vyšším obsahem alfa hořkých kyselin a vysokým výnosovým potenciálem. Odrůda byla registrována v roce 2006. V současné době je pěstována na ploše téměř 270 ha, což zaručuje produkci okolo 600 t chmele. Tato odrůda byla zařazena do dlouhodobého pokusu. Odrůda Premiant ve své skupině převážně vytlačila zahraniční odrůdy (Perle) a je používána v českých pivovarech pro druhé chmelení (výčepní i ležácká piva). V původu má 50% Žateckého poloraného červeňáku a je charakteristická nízkým podílem kohumulonu. Pozitivně ovlivňuje jemnost hořkosti piva. Pivovary upřednostňují buď odrůdu Sládek, nebo odrůdu Premiant na základě charakteru, který jim vyhovuje. U Premiantu se jedná o „neutrální“ hořkost – nemá vliv na nepříjemnost charakteru hořkosti. (NESVADBA 2006)

3.2.6 Agnus Je odrůda charakteristická vysokým obsahem beta kyselin (poměr mezi alfa/beta je cca 2), široká řada světových odrůd typu „high alpha“ a má tento poměr cca 3. V genetickém původu této odrůdy je odrůda Sládek (proto vysoká beta) a řadu kvalitativních parametrů získala po této odrůdě. Odrůda Agnus se výrazně uplatňuje u velkých českých pivovarů. Pivovarská kvalita je jednoznačně srovnatelná se zahraničními odrůdami (Magnum, Taurus, Columbus, Target), ale z výsledků pivovarů má nejlepší vliv na stabilitu piva. Tuto odrůdu považují pivovary pro svůj zahraniční obchod, kde musí garantovat dlouhou dobu trvanlivosti. Výsledky výzkumných projektů poukázaly, že tato odrůda může být vhodná jak pro extrakci nebo výrobu pelet, tak nejen pro první chmelení, ale též i pro druhé chmelení (vysoký obsah beta hořkých kyselin). (NESVADBA 2006)

3.2.7 Rubín Je odrůda charakteristická vyšším obsahem alfa hořkých kyselin a vyšším obsahem pryskyřic. Odrůda vznikla několikanásobným křížením odrůdy Bor, odrůdy Žatecký poloraný červeňák a odrůdy Northern Brewer. Odrůda Rubín má hrubě kořenité aroma. Tato odrůda byla zaregistrována v roce 2007 a je zatím pěstována pouze na pokusných plochách. (NESVADBA 2008) 17

3.3 Množení chmele Chmel se v České republice rozmnožuje chmelovou sádí. Chmelová sáď je odřezané nové dřevo zasazené ve sponu 20 x 75 cm v kořenáčové školce. Tak získá chmelová sáď dost hmoty ke stažení se do babky a vzniká chmelový kořenáč. Na podzim se vyorávají a sazí do chmelnic. Pouze z uznané chmelnice může pocházet sáď při zakládání a doplňování chmelnic. Uznávací řízení provádí Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ). (VRZALOVÁ, FRIC 1994)

3.4 Charakteristika chmelařských oblastí Chmelařská oblast Žatecko mám příznivé půdní podmínky. Poskytuje chmel výborné kvality, považovaný za standard světové jakosti. Výnosy hlávek jsou však v této oblasti částečně nižší oproti ostatním oblastem. Rozložení srážek během vegetace je relativně příznivé. Oblast se vyznačuje nízkým úhrnem srážek, neboť se nachází v tzv. dešťovém stínu Krušných hor a Doupovských vrchů. Roční dlouhodobý úhrn srážek v Žatci činí 449mm, během vegetačního období jen 261mm. Konfigurace terénu oblasti je značně rozmanitá (200 – 500 m nad mořem). Chmelařská oblast Úštěcko se vyznačuje vyšším úhrnem srážek, vyšší průměrnou teplotou za vegetaci, nižší nadmořskou výškou, čímž je dosahováno částečně vyšších výnosů hlávek. V této oblasti je vymezena chmelařská poloha Polepská blata, nacházející se na pravém břehu Labe. Má příznivější vláhové poměry, nadmořská výška je 250 – 300 m nad mořem. (ŠNOBL A KOL. 2004) Tršická chmelařská oblast má většinu půd čtvrtohorního původu, částečně i půdy třetihorní. Převládají hnědozemě a mírně podzolové půdy. Vyskytují se zde hluboké hlinité půdy středně těžké, s dobrým fyzikálním stavem a půdy těžší jílovitohlinité, převážně hnědozemního a částečně černozemního typu. Velký význam pro úspěšné pěstování chmele mají klimatické podmínky. Jednou z nejdůležitějších klimatických podmínek je teplota a dále pak atmosférické srážky. Dlouhodobý teplotní průměr za vegetační měsíce duben - srpen je v Tršicích 15,15 OC. Porovnáme-li dlouhodobý teplotní denní průměr např. s Žatcem, pak zjišťujeme, že v Žatci je průměrná denní teplota vyšší o cca 0,30 OC. Zajímavé je zjištění, že průměrná denní teplota v holedavské chmelařské oblasti je v porovnání k Žatci nižší o cca 1,7 OC. 18

Dlouhodobý průměr dešťových srážek za vegetační období je v Tršicích 344,4 mm. Žatec má za stejné období téměř o 100 mm dešťových srážek méně. V Hőllu [Holedava] je suma srážek za vegetační období oproti Žatci vyšší o cca 200 mm. Velmi je důležité také rozdělení srážek. V rozhodujících vegetačních měsících květnu až červenci naprší v Tršicích z celoročního úhrnu srážek cca 46 %, v Žatci 39 % a v Hőllu 37 %.Z uvedených údajů je zřejmé, že vláhovými podmínkami je Tršicko na rozhraní mezi Žatcem a Hőllem. Průměrnou denní teplotou má blíže k hodnotě naměřené v Žatci. (KLAPAL 2008)

3.5 Vývoj ploch a výnosů chmele v ČR Tab. 1 Vývoj plochy a výnosů chmele v ČR v ha. Rok

ha

t/ha

Produkce t Rok

ha

t/ha

Produkce t

1920

7362

1,26

102138

1965

9150

1,58

144585

1921

7673

0,76

58066

1966

9228

2

184580

1922

7862

1,437

114045

1967

9074

1,01

146100

1923

7762

0,797

65227

1968

8989

1,88

169012

1924

8782

2,432

119374

1969

8735

2,4

211820

1925

10218

1,552

142145

1970

8753

2,39

209376

1926

12302

1,844

192733

1971

8493

0,83

7167

1927

15759

1,723

217066

1972

8543

1,19

10175

1928

16509

1,177

86720

1973

8541

1,15

9805

1929

17264

1,413

236352

1974

8912

0,79

7007

1930

15729

1,893

299097

1975

9428

1,08

10085

1931

12424

2,018

246548

1976

9673

0,93

9020

1932

9856

1,56

150438

1977

9623

1,17

11243

1933

10849

1,28

125354

1978

9740

0,94

9159

1934

11850

1,35

142000

1979

9927

1,07

10600

1935

11249

1,37

153000

1980

10122

0,86

8680

1936

11364

2,13

242000

1981

10143

1,14

11560

1937

11534

2,109

243295

1982

9941

1,11

10990

1938

11457

1,766

202396

1983

9922

1,06

10504

1939

10535

2,103

221566

1984

10060

0,92

9309

19

1940

8941

1,515

135476

1985

10327

1,11

11479

1941

7563

1,36

102595

1986

9253

0,99

9194

1942

7292

1,36

99053

1987

10352

1,01

10484

1943

7289

1,15

83721

1988

10372

1,35

14045

1944

8200

1,29

106000

1989

10468

1,03

10795

1945

8240

1,11

78396

1990

10435

0,87

9123

1946

7745

1,4

108430

1991

10385

0,95

9782

1947

7763

1,2

93156

1992

10522

0,81

8538

1948

7828

1,26

98632

1993

10547

0,89

9417

1949

7932

1,1

87252

1994

10201

0,9

9220

1950

7185

1,48

106338

1995

10071

0,97

9770

1951

7634

1,34

102295

1996

9355

1,13

10294

1952

9585

0,76

72846

1997

7451

0,99

7412

1953

9743

1,16

113019

1998

5633

0,87

4896

1954

9435

1,1

103785

1999

5991

1,08

6543

1955

8823

1,38

121757

2000

6095

0,798

4864

1956

8642

1,14

98518

2001

6075

1,09

6621,4

1957

8036

1,2

96432

2002

5968

1,08

6442

1958

8200

1,782

131000

2003

5942

0,93

5526,8

1959

7514

1,587

118980

2004

5838

1,08

6310,7

1960

8072

1,82

146910

2005

5672

1,38

7831,2

1961

8329

1,412

118612

2006

5414

1,01

5453,4

1962

8757

1,62

141879

2007

5389

1,04

5630,6

1963

9048

1,996

180960

2008

5345

1,27

6752,79

1964

9142

1,5

137180

(Chmelařský institut v Žatci 2008)

20

(CHMELAŘSKÝ INSTITUT V ŽATCI 2008) Obr. 1 Vývoj plochy plodících chmelnic v ČŘ v ha.

(CHMELAŘSKÝ INSTITUT V ŽATCI 2008) Obr. 2 Vývoj výnosů chmele v t/ha.

21

Obr. 3 Korelace mezi rokem a plochou v ha. Z grafického vyjádření mezi rokem a plochou je vidět že od roku 1960 do roku 1995 byla plocha stabilní a pohybovala se s mírným poklesem v roce 1970 od 8 tis. ha do 10 tis. ha. Výrazný pokles v ploše chmele je vidět od roku 1995 až 1999 a od té doby je plocha téměř stabilní.

22

Obr. 4 Korelace mezi rokem a výnosy v t.ha-1. Zajímavé výsledky jsou vidět z grafického vyjádření korelace mezi rokem a výnosy. Statisticky významný vztah mezi rokem a výnosem je vidět v období 1970 až do současné doby.

4

MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ

Pro účely bakalářské práce, tj. zpracování a vyhodnocení výnosů chmele u vybrané firmy, která se zabývá pěstováním chmele na Moravě, byla vybrána Moravská Zemědělská a.s. se sídlem v Prosenicích na okrese Přerov. Jedná se o tradičního pěstitele chmele v Tršické chmelařské oblasti.

4.1 Charakteristika podniku Moravská zemědělská a.s. Prosenice Moravská Zemědělská a.s. Prosenice (dále M.Z. Prosenice) byla založena po transformaci bývalého JZD Moravská Brána se sídlem v Prosenicích v roce 1994. Současný podnik se rozkládá v údolí Moravské brány. Terén podniku je rovinatý, mírně zvlněný, kopcovitý, svažitý průměrná nadmořská výška katastru je 250 m. Geologicky patří kvartéru (pleistocénní písky a terasové štěrky a holocenní sedimenty). Katastrem protéká Bečva. Krajina je rovinatá, půda je utvářena na spraších, přemístěných spraších, sedimentech a zvětralých podlažích kulmských hornin a to okolí sídla podniku 23

v Prosenicích ale jsou zde i půdy těžkoobdělávatelné s vysokým obsahem jílovitých částic ale i kamenité. Klimatické podmínky odpovídají teplejší oblasti s průměrem teplot 8,4 °C a středně vlhké s průměrem srážek 672 mm. Výměra zemědělské půdy na které M.Z. hospodaří je 3 500ha. V daném podniku se pěstují tyto plodiny: Pšenice ozimá 1 050ha, Ječmen ozimý 315ha , Ječmen jarní 200ha, Řepka ozimá 280ha, Mák 370ha, Len olejný 140ha, Kukuřice na zrno 240ha, Kukuřice LKS 100ha, Kukuřice silážní 200ha, Víceleté pícniny 370ha, Louky a pastviny 150ha. Dále se tento podnik specializuje na výrobu chmele, patří do oblastí nejstarších v historii pěstování chmele na Moravě. V současné době ohospodařuje 167ha chmelnic, čímž je největším pěstitelem chmele na Moravě. V Prosenicích na úseku živočišné výroby zabývají pouze chovem mléčného skotu a chovem býčků na maso. V současné době disponuje stavem dojnic okolo 600kusu černostrakatého skotu, který vznikl převodným křížením z českého strakatého skotu. Celkem se v podniku tedy chová 1500ks skotu. Do mlékárny je v současné době dodáváno okolo 15 000l denně. V současné době se pohybuje užitkovost okolo 8 400l/ks což řadí tento podnik v hodnocení užitkovosti okolních podniků na přední příčky. (M.Z. A.S. PROSENICE 2008)

4.2 Způsob zpracování Uvedená společnost pěstuje chmel na ploše 166,65ha. Informace o plochách byly zjištěny z dostupné dokumentace podniku a s průběžnými konzultacemi s vedením M.Z. a.s. Prosenice. Plochy, výnosy byli sestaveny do tabulek a zpracovány. V M.Z. a.s. Prosenice byly získány také informace o historii moravského chmelařství.

5

VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE

5.1 147 letý vývoj Moravského chmelařství, pokusnictví a výzkumu Pěstování chmele má na Tršicku již 145 – ti letou tradici. Za tuto dlouhou řadu let zaznamenalo moravské chmelařství mnohá úspěšná léta, ale také kritická období spojená s úpadkem tršického chmelařství. První zmínka o pěstování chmele na Moravě je z roku 1263 a uvádí pěstování chmele v Kelči a Choryni, v současném okrese Vsetín. V 16. století v r. 1563 byla založena "velká chmelnice panská" u Vlasatic na Břeclavsku, chmelnice u Mikulova, v r. 1580 v 24

Osové u Telče, v r. 1590 u Bouzova, Vizovic a Dobroměřic. Ke konci 16. století, v r. 1598 pak u Hodonína a v Otaslavicích na Prostějovsku, roku 1629 pak u Prusinovic na Kroměřížsku. V r. 1716 u Čech poblíž Prostějova, r.1718 u Koryčan na Kroměřížsku a v r. 1750 v Těšeticích na Olomoucku, témže roce také ve Skrbeni na "Novém světě" u Olomouce. Na Přerovsku to bylo v Říkovicích a Radslavicích. V první polovině 18. století byly zakládány také chmelnice na jižní Moravě v kraji jihlavském, u Znojma a také na západní Moravě. Na začátku 19. století pak v kraji znojemském a na Vyškovsku. Po roce 1848 však chmelařství na Moravě téměř mizí. V důsledku zrušení roboty pozbyly velkostatky bezplatnou pracovní sílu. Teprve v roce 1861 založil mladý pokrokový rolník, Hynek Florýk z Tršic, první chmelnici v Tršicích a dal tak základ k vytvoření novodobého moravského - tršického chmelařství. V roce 1869 měl na Tršicku téměř každý rolník již svou chmelnici. Z městečka Tršic se pak pěstování chmele rozšířilo do přilehlých obcí. Dne 5.5. 1883 byl založen Chmelařský spolek pro Tršice a okolí. Chmelařský spolek byl velmi aktivní a dělal vše pro to, aby přispěl ke zlepšení a rozkvětu chmelařství na Moravě. Chmel se v této době pěstoval totiž pouze na tyčích. V uvedeném roce bylo postaveno několik chmelnic, tzv. "drátěnek". Ještě v tomto roce, na výroční schůzi chmelařského spolku, tuto jeho činnost kladně zhodnotil ve své přednášce chmelařský odborník, ředitel Tomeš z Rakovníka, který svou přednášku uzavřel slovy: „vzácný výsledek blahodárné činnosti Chmelařského spolku a jeho zkušebnictví jest jen pro Moravu. Jen přičiněním spolku dosáhl moravský chmel dnes tak valné pověsti, že se po něm velké závody shání a rutinovaný sládek dnes ví, že z moravského chmele dovede uvařit tak dobré pivo, jako ze žateckého…“. Aby se pro moravské poměry získaly co nejvhodnější rostliny, bylo v roce 1920 zahájeno šlechtění chmele v chmelařském spolku v Tršicích. Vzhledem k nárůstu ploch chmele koncem devatenáctého století bylo nutné postavit chmelařskou tržnici, která pak byla spolu s první sušárnou uvedena do provozu v roce 1899. V období druhé světové války byla plocha chmelnic postupně redukována. V této době ředitel rolnicko – chmelařské školy v Tršicích byl Prof. Mikuláš Klapal. Jeho jméno je úzce spjato s historií, ale i nedávnou minulostí našeho chmelařství a také pokusnictví. Celý svůj život zasvětil ve prospěch chmelařství a má velkou zásluhu o 25

uchování tršického chmelařství v období II. světové války a o jeho rozšíření v poválečném období. V letech 1951 a 1952 vyhledával nové vhodné chmelnicové tratě, organizoval výstavbu chmelnicových konstrukcí a sušáren chmele. Prof. Mikuláš Klapal brzy poznal, že nově budovaná chmelařská oblast by měla mít také vlastní chmelařský výzkum a to jednak vzhledem k podstatnému rozšíření ploch a především pak z důvodu odlišných půdních a klimatických podmínek Tršicka v porovnání k žatecké chmelařské oblasti. Proto také v roce 1953 dal návrh na založení pokusné stanice VÚCH v Tršicích. Návrh byl pracovníky VÚCH v Žatci přijat a tak byla stanice založena. V prvních letech působnosti stanice byla práce zaměřena především na úsek agrotechniky a výživy chmele. Jedním z hlavních úkolů stanice po jejím založení bylo také zavádění výsledků prací Výzkumného ústavu chmelařského v Žatci do chmelařské praxe tršické oblasti. Ukázalo se však, že nebylo možné využívat na Tršicku výsledků prací Výzkumného ústavu chmelařského ze všech úseků chmelařského výzkumu. Byla to právě určitá odlišnost přírodních podmínek Tršicka, pro kterou bylo třeba některé výsledky výzkumu na Tršicku ověřovat, případně upravovat pro podmínky této oblasti. Souběžně s výzkumem herbicidů k ničení plevelů ve výsazech a plodných chmelnicích, řešeného ve VÚCH v Žatci, byl také v Tršicích ověřován sortiment dostupných herbicidních přípravků. V posledních letech byla práce stanice zaměřena především na řešení aktuálních problémů v tršické chmelařské oblasti, které bezprostředně napomáhají zvyšovat produkci jakostních chmelů. Bylo třeba se zabývat zvláště některými problémy v ochraně chmele, které negativně ovlivňovaly nejen jakost, ale i výnosy chmele. Sledována byla také problematika výživy chmele. Zkoušeny byly rovněž některé klony chmele. Chemická ochrana chmele proti mšici chmelové procházela koncem 80-tých let, vzhledem k rezistenci mšice, kritickým stádiem. V boji proti mšici chmelové se proto stalo trvalou pracovní náplní zkoušení účinnosti různých insekticidů proti tomuto škůdci. Na úseku ochrany chmele byla v těchto letech činnost stanice zaměřena mimo jiné především na průzkum příčin nižší účinnosti ochranných zásahů v provozních podmínkách. Ve spolupráci s chmelařskými agronomy jednotlivých chmelařských podniků byl prováděn rozbor příčin nedostatků při aplikaci chemických přípravků. Na základě získaných poznatků pak byla zpracována metodika pro správnou aplikaci přípravků proti mšici a peronospoře chmelové. 26

Stanice rovněž řešila různé úkoly ve spolupráci s jinými ústavy. Za spoluúčasti Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky v Praze byla vypracována rajonizace chmele v ČSR. Ve spolupráci s Výzkumným ústavem krmivářským v Pohořelicích bylo vyřešeno využití chmeliny ve formě krmiva a rovněž byly vyřešeny problémy s uchováním chmeliny pro krmení a to formou silážování. Stanice také spolupracovala se Státní zkušebnou zemědělských strojů v Brně. V rámci této spolupráce byly zkoušeny různé typy strojů na ochranu chmele v úzkých i širokých sponech. Zkoušeno bylo také orebné a kultivační nářadí do chmelnic. V padesátých letech vypracovala stanice VÚCH spolu s ÚKZÚZ, stanice v Tršicích přesný plán výpomoci chmelařské praxi. Zpočátku bylo hlavním úkolem stanice zainteresovat nové pěstitele na pěstování chmele. Dodržování tohoto plánu se projevilo stále stoupajícími výnosy chmele na Tršicku. Na úseku ověřování účinnosti nových insekticidů proti mšici chmelové spolupracuje výzkumná stanice již od roku 1972 s ÚKZÚZ v Brně. V roce 1993 byl na Tršicku založen ve spolupráci s ÚKZÚZ Žatec Státní odrůdový pokus s chmelem. Na chmelnicích ZD Podzámčí Dolní Újezd byly vysázeny odrůdy ŽPČ Os. kl. č. 72, Osv. Kl. č. 72 ozdravený (tzv. meristem), hybridní odrůdy Bor, Sládek, Premiant a šlechtěnce č. 3231 a 3425. V roce 1999 pak byl na chmelnicích Agrospolu Velká Bystřice s.r.o. založen rajonizační pokus hybridních genotypů chmele. Vysázeny byly genotypy Bor, Sládek, Premiant, č.4587, 4527 a 4382. Dlouhodobá dobrá spolupráce výzkumu s chmelařskou praxí přinesla v posledních letech své plody jednak ve formě vysokých a stabilních výnosů kvalitního chmele, ale také ve formě obnovy porostů chmele a z toho vyplývající věkové struktury porostů a odrůdové přestavby, což vede ke zlepšení konkurenceschopnosti moravských pěstitelů chmele. Na základě výše uvedených skutečností se tady dá říci, že rok 1861 byl jakýmsi mezníkem v pěstování chmele na Moravě a zároveň byl rokem vzniku novodobého moravského chmelařství, vznikem chmelařské oblasti, která podle městečka Tršice dostala později oficiální název - chmelařská oblast Tršicko. Tršická chmelařská oblast vlastně vznikla, podobně jako chmelařské oblasti v Čechách, dlouhodobým vývojem a dá se říci jakousi přirozenou rajonizací, která vyústila v oblast, kde se dá pěstovat především kvalitní chmel.

27

Tršická oblast prožívala také řadu kritických období, kdy několikrát stála na pokraji záhuby. V prvé řadě k nim patřily obě světové války a chmelařská krize v třicátých letech. První světová válka téměř zlikvidovala tršické chmelařství. V důsledku vyživovací politiky a také v důsledku nedostatku pracovních sil došlo k takové redukci ploch chmele, že v tršické oblasti zůstalo jen 22 ha chmelnic. Po první světové válce se tršické chmelařství křísilo jen pozvolna. V roce 1931, kdy vrcholila cenová krize ve chmelařství, bylo na Tršicku 194 ha chmele. V období druhé světové války dochází k dalšímu úpadku tršického chmelařství. Ještě v roce 1939 se chmel pěstoval ve 40 obcích. Povinnou redukcí ploch chmele se tento pak v řadě obcí přestal přechodně pěstovat a plocha chmelnic se snížila na pouhých 55 ha. Tehdy hrozilo úplné zrušení tršické chmelařské oblasti, jak se stalo s oblastí dubskou v Čechách. V období po II. Světové válce nebyl na Tršicku po několik let o pěstování chmele větší zájem. Výnosy chmele byly malé a také ceny za chmel byly nízké. V roce 1950 se rozhodovali na Krajském národním výboru v Olomouci o tom, zda má chmelařská oblast vůbec dále existovat. Malé plochy zastaralých chmelnic neodpovídaly rýsujícím se tendencím velkovýroby. Nově vznikající zemědělská družstva, zakládaná většinou svérázným způsobem, neměla finanční prostředky na budování nových chmelnic a sušárenských kapacit. Na druhé straně byly při jednáních podány pádné důkazy o vhodných půdních a klimatických podmínkách Tršicka pro pěstování chmele. Když pak bylo umožněno započít s výstavbou nových chmelnic u místních národních výborů, byla tršická chmelařská oblast uchována. Po konsolidaci družstev pak národní výbory postupně předávaly chmelnice zemědělským družstvům. Dá se říci, že rok 1950 se stal pro tršickou chmelařskou oblast nejen základem další existence, ale i odrazovým můstkem pro obnovu chmelnic a jejich dalšímu postupnému rozšiřování. Ještě na podzim téhož roku byl proveden výběr pozemků pro výsadbu chmele ve 47 obcích. Bylo odebráno přes 500 půdních vzorků za účelem zjištění obsahu živin. V roce 1952 byla sklizňová plocha 161 ha, v roce 1954 již 305 ha. V roce 1957 byl zaznamenán pokles plochy chmele na na 289,18 ha. V roce 1976 byla celková plocha 563,60 ha, v roce 1980 - 674,64 ha, v roce 1987 již 1.109,24 ha a v roce 1990 byla plocha plodných chmelnic 1.134,42 ha. Všechny tyto nové výsazy byly prováděny výlučně ušlechtilým, jemným, poloraným chmelem genetické skupiny "Žatecký červeňák". 28

Přes uvedený vzrůst ploch chmele (do roku 1990) zůstává Tršická chmelařská oblast naší nejmenší chmelařskou oblastí. Chmelaři této oblasti v 80-tých letech s oblibou konstatovali, že jsou sice „nejmenší pokud se týká plochy chmele, ale jsou nejlepší, pokud se týká výnosů a jakosti chmele“. Toto své tvrzení dokládali konkrétními čísly, kterými dokumentovali vzestupný kvantitativní i kvalitativní trend pěstování chmele na Tršicku. Ke konci 20. století byla zřejmá celosvětová tendence posunu poptávky chmele od skupiny jemných aromatických chmelů k aromatickým chmelům a ve skupině hořkých chmelů posun k superhořkým chmelům s nákupem dle obsahu "alfa kyselin". V průběhu 90. let se ve změněném ekonomickém prostředí měnily podmínky pro uplatnění českého chmele na domácím i světovém trhu. Úspornější technologie chmelení se stále vyšším zastoupením cenově výhodnějších chmelových výrobků z odrůd s vysokým obsahem hořkých látek snižovaly spotřebu aromatického chmele. Domácí odrůdová skladba s výhradním zastoupením jemných aromatických chmelů se tak stala nevýhodnou. Český chmel místo expanze do dalších teritorií naopak některá odbytiště ztratil. V souvislosti se ztrátou trhů v zemích bývalého RVHP i Kuby a v důsledku využívání hořkých chmelů a jejich výrobků v tuzemských pivovarech následovala nadvýroba chmele. Z těchto důvodů došlo v druhé polovině devadesátých let k poklesu jeho cen a ke snižování výměry obdělávaných chmelnic v ČR. Tento trend se samozřejmě projevil i v poklesu ploch chmele na Moravě. V roce 1995 se pěstoval chmel ještě na ploše 1.104 ha, v roce 1996 na 980 ha, 1997 byla sklizňová plocha 869 ha a nakonec v roce 1998 to bylo na ploše již jen 511 ha. V roce 1992 byl vysázen první hektar ozdraveným ŽPČ, tzv. meristémem a od tohoto roku docházelo při obnově porostů k výsazu pouze tímto ozdraveným materiálem. Od roku 1993 pak byly na Moravě každoročně před sklizní chmele, ve spolupráci s Chmelařským institutem, organizovány přehlídky těchto porostů, kde se pěstitelé na místě blíže seznamovali s těmito porosty a s případnými odlišnostmi v technologii pěstování a průběhu ochrany těchto ozdravených odrůd. V rámci odrůdového pokusu se pěstitelé měli možnost také blíže seznámit s novými českými hybridními odrůdami chmele. V roce 1996 pak byly na Moravě vysázeny v katastru Tršické zemědělské a.s. první hektary hybridní odrůdy chmele Sládek. I přes neutěšenou situaci v zemědělství, která se negativně projevovala a projevuje na platební schopnosti podniků, byly tyto odrůdy 29

v dalších letech postupně vysazovány i v dalších zemědělských subjektech. Cílem bylo posilovat schopnost pěstitelů chmele obstát v silné mezinárodní soutěži a zajistit optimální zásobování obchodníků a potažmo i pivovarů širším sortimentem chmelů. V roce 2000 byl chmel v tršické chmelařské oblasti již pěstován na ploše cca 654 ha. ŽPČ byl pěstován na 28,8 % plochy, hybridní odrůdy na 5,7 % plochy a ozdraveným materiálem, tzv. meristémem, bylo osázeno 65,5 % plochy. V roce 2007 byl chmel v chmelařské oblasti Tršicko pěstován na výměře 701,94 ha. ŽPČ se na této výměře podílí 11,46 %, ozdravený ŽPČ 69,15 % a hybridní odrůdy se pěstují na 18,72 % plochy. Na 0,77% plochy se pěstují odrůdy Fuggle a Magnum. Za poslední 4 roky (2004-2007) bylo v chmelařské oblasti Tršicko dosaženo u ŽPČ průměrného výnosu 1,44 t.ha-1. U odrůdy Premiant byl průměrný výnos 2,04 t. ha-1 a u odrůdy Sládek 2,51 t. ha-1. Výborné výsledky chmelařů

tršické oblasti

jsou

důsledkem

pečlivé práce,

dlouhodobých zkušeností a odborných znalostí pěstitelů chmele. Jsou také samozřejmě důsledkem vhodných půdních a klimatických podmínek. Dobré půdní a klimatické podmínky Tršicka, sklizňové výsledky posledních let a schopnost pěstitelů pozitivně reagovat na mezinárodní vývoj a potřeby odběratelů ukazují, že tršická chmelařská oblast může být oprávněně považována za perspektivní chmelařskou oblast. To dokumentuje i věková struktura a odrůdová skladba chmele. Těmito výsledky tak moravští chmelaři navazují po výše uvedeném přechodném období obnovy a přestavby na své pěstitelské úspěchy z 80-tých let minulého století. Z uvedených atributů vyplývají pro naše chmelařství tyto skutečnosti: 1. Setrvat u velmi jemných aromatických odrůd, avšak pěstovat je jen v takovém množství, které je schopen absorbovat náš a světový trh. 2. Zavést pěstování odrůdového sortimentu dle požadavku odběratelů, tzn. provést tzv. odrůdovou přestavbu. Dvě třetiny chmelových výrobků zpracovávaných českými pivovary pocházejí v současné době z dovozu. To vyplývá z absence nových hořkých či vysokoobsažných odrůd v ČR. S tím souvisí problematika obnovy porostů, používání nových odrůd chmele, agrotechniky a ochrany chmele, což je závislé na potřebném kapitálu. Kvalifikované řešení této problematiky je předpokladem zabezpečení produkce chmele v dostatečném množství a požadované kvalitě, což přispěje ke zlepšení ekonomiky pěstitelů a umožní postupně nahradit dovoz granulí a extraktů hořkých odrůd pro České pivovary. Pěstitelé 30

chmele na Moravě jsou si velmi dobře vědomi této náročné konkurence na světovém trhu s chmelem a tak jako v minulosti tak i v tomto období i vzhledem k nepříznivým ekonomickým podmínkám, reagují na danou situaci. (KLAPAL 2008)

5.2 Hlavní body pěstitelského postupu v Moravské zemědělské a.s. Prosenice 5.2.1 Založení chmelnice Založení chmelnice je náročná pracovní a investiční činnost, náklady na založení porostu a péči o porost v roce po výsadbě představují částku okolo 750 000 Kč na 1 ha (stav 2008). Chmel je rostlina pěstovaná na stanovišti kolem 20 – 25 let a chyby, kterých se dopustíme při založení porostu se projevují i v dalších letech životnosti porostu. Proto musí být této činnosti věnována náležitá pozornost. Vlastnímu založení chmelnice předchází výběr vhodného pozemku, zpracování projektového úkolu a projektové dokumentace, územní řízení. Výstavba chmelnicové konstrukce je považována za stavební činnost a podléhá podmínkám stavebního zákona a vyhláškám stanovujícím veřejné zájmy. 5.2.1.1 Výběr pozemku Nejvhodnější jsou pozemky s rovným nebo nepatrně zvlněným reliéfem a svažitostí maximálně do 6°, polohy údolní a chráněné úvalové, s dostatečnou mocností půdního profilu, s hladinou podzemní vody 150 – 200 cm. Nevhodné jsou polohy příliš uzavřené s nedostatečným prouděním vzduchu, kde je chmel více napadán peronosporou chmelovou. V polohách větrných (nekrytých) je chmel poškozován otluky hlávek. Tento podnik vybírá pozemky pravidelného tvaru, nepříliš vzdálené od sklizňového střediska. Umístění pozemku musí rovněž splňovat požadavky ochrany hygienických pásem a územního řízení. 5.2.1.2 Příprava pozemku před výsadbou Tato přípravou sledují vytvoření co nejpříznivějších růstových podmínek pro vysázený chmel a její kvalitní provedení se pozitivně projevuje na výnosech chmele v počátečních letech po výsadbě a přispívá i k dřívějšímu dosažení plné plodnosti porostu. Pozemek před výsadbou dokonale vyhnojí poměrně vysokými dávkami hnojiv organických, průmyslových a vápenatých (vápenaté pokud možno již k předplodině), 31

prokypří do hloubky až 60 cm, tím se zlepší biologická aktivita půdy i v podorniční vrstvě. S přípravou půdy začínají ve značném časovém předstihu před výsadbou, v

1

– 2letém cyklu.

Při 2letém cyklu je postup následující: • Po sklizni předplodiny (obilniny) provádějí podmítku, za 3 – 4 týdny rozmetají hnůj v dávce alespoň 60 t.ha-1 a ihned jej zaorávají střední orbou. Dále provádějí hrubé urovnání oranice. • Za 5 – 6 týdnů (polovina listopadu), kdy došlo již k částečnému rozložení hnoje, provádějí speciálním pluhem rigolovací orbu do hloubky až 60 cm. Dojde k hlubšímu prokypření půdy a promísení hnoje v celém prokypřeném profilu. • Rigolovací orbou je však vynesena na povrch půda biologicky málo činná. Proto v dalším období (jaro až podzim příštího roku) pro zlepšení mikrobiální činnosti a úrodnosti půdy pěstují na pozemku plodiny na zelené krmení, využívají zelené hnojení, aplikují průmyslová hnojiva, hnojí ke konci léta ještě menší dávkou hnoje (30 – 40 t) a střední orbou jej zapraví do půdy. • Následuje dokonalé urovnání povrchu půdy smykováním a vláčením, což umožní dokonalé rozměření pozemku a výsadbu do požadované hloubky.

Při 1letém cyklu je postup následující: V jednom roce provádí přípravu půdy i výsadbu. V takovém případě po včasně sklizených předplodinách již v červnu a červenci (např. plodiny na zelené krmení, řepka) rozmetají a ihned zaorávají střední orbou 60 t hnoje, po 4 – 5 týdnech provádějí rigolovací orbu, aplikují průmyslová hnojiva, využívají i zelené hnojení, které zapravují střední orbou, urovnají povrch půdy před výsadbou. V takovém případě druhou dávku hnoje přesouvají do dalšího roku po skončení vegetace.

5.2.1.3 Výstavba chmelnicové konstrukce Výstavbu zajišťují dodavatelským způsobem specializovanou firmou. Používají se typy Žatecké konstrukce. Dřevěné sloupy jsou v horní části spojeny systémem podélných a příčných drátů a lan. Vrcholy okrajových (šikmých) sloupů jsou ukotveny šikmo k zemi v hloubce 1,5 m. Výška stropu konstrukce dosahuje 7 m. S nástupem výsadby 32

ozdravených a hybridních odrůd museli přistoupit i k výstavbě zesílených konstrukcí se zvýšenou stabilitou. Dřívější konstrukce uvažovaly s výnosem zhruba do 1,5 t a hmotností rév přibližně 4 kg na 1 chmelovod. U ozdravených odrůd „Žateckého poloraného červeňáku“ činí přibližně 6 kg, u hybridních odrůd až 8 kg, což představuje zatížení konstrukce před sklizní až 50 tun na ploše 1 ha.

5.2.2 Výsadba chmelnice 5.2.2.1 Termín výsadby Chmel vysazují na podzim, v období od poloviny října do konce listopadu. Podzimní výsadba znamená výrazně lepší vzcházení porostu na jaře v důsledku využití zimní vláhy (při výsadbě kořenáčů téměř 100% ujmutí), lepší a vyrovnanější růst během vegetace, větší rozvoj kořenové soustavy, vyšší výnosy hlávek v prvním roce po výsadbě. 5.2.2.2 Typ použité sadby ČSN 463790 – Sadba chmele, rozlišuje 3 typy sadby, a to sáď chmele, kořenáče a balíčkovanou sadbu. Zároveň stanoví jakostní požadavky na jednotlivé typy. Pro výsadbu nových chmelnic používají výhradně prostokořené kořenáče jednoleté chmelové rostliny. Po roce 1991 bylo navíc započato s výsadbou nových chmelnic meristémovou sadbou, získanou z meristémových kultur metodou in vitro – tj. pomocí kořenáčů, ozdravené od virů a viroidů. Takto založené porosty mají lepší zdravotní stav, poskytují vyšší výnos a lepší kvalitu hlávek. Výrobu veškeré sadby zabezpečuje pro pěstitele chmele Chmelařský institut v Žatci. 5.2.2.3 Spon výsadby Spon výsadby při současné technologii pěstování na konstrukcích a při používání současné mechanizace je 300 x 120 cm. 5.2.2.4 Technika výsadby Kořenáče vysazují ručně do předem strojově vyvrtaných jamek nebo podélně do vyoraných brázd. Vysazují kořenáče tak, aby horní okraj rostliny byl 10 – 12 cm pod povrchem půdy (u lehčích půd částečně hlouběji – až do 15 cm). Další operace která se provádí je zahrnutí vrstvou zeminy přibližně 5 – 6 cm, čímž zůstane u rostliny důlek pro lepší zachycování srážek. Hybridní odrůdy vysazují mělčeji (10 cm). Při výsadbě musí 33

zajistit stejnou hloubku uložení sadby na celém pozemku, což je nezbytné pro následný mechanizovaný řez v dalších letech. Výsadba následuje bezprostředně po odběru sadby. 5.2.3 Zásahy na chmelnici v prvním roce po výsadbě Nově založeným porostům věnují zvýšenou pozornost. Veškeré zásahy musí podpořit vzcházení rostlin, maximální rozvoj nadzemní hmoty rostlin, která je v přímé korelaci s rozvojem kořenového systému, dřívější dosažení plné plodnosti porostu (zhruba ve 2. – 3. roce stáří rostlin). Povrch půdy udržují v kyprém a bezplevelném stavu. Prováděné zásahy by měly co nejméně poškodit mladé rostliny. Zavěšují 2 chmelovody a zavádí všechny vzešlé výhony, maximálně však 3-4 výhony na 1 chmelovod. Po zavedení výhonů následuje mělká přiorávka. Zabezpečí intenzivní minerální výživu, ochranu proti chorobám a škůdcům. V prvním roce po výsadbě získají již určitou menší sklizeň – tzv. panenský chmel . Výše této sklizně závisí na mnoha činitelích (zejména množství srážek), ve velmi příznivých podmínkách může dosáhnout i 50 % sklizně produkční chmelnice. Hlávky z těchto chmelnic dozrávají později a proto se sklízí jako poslední. Tento chmel sklízí až po sklizni produkčních chmelnic, kdy již část asimilátů přešla z nadzemní hmoty do podzemních orgánů (tzv. vystání rostlin). Révy odstřihávají co nejvýše nad zemí (těsně pod nasazenými plodnými pazochy). Návrat asimilátů působí příznivě na úrodnost rostlin v dalších letech. V podzimním období doplňují prázdná místa nevzešlých rostlin, doplnění později způsobuje porostovou konkurenci. Zásahy na chmelnici na podzim a v dalším roce jsou pak prakticky shodné se zásahy na produkčních chmelnicích. 5.2.4 Obnova chmelnice Chmelové rostliny dosahují po výsadbě plné plodnosti (stoprocentní) zhruba ve 2-3 roce stáří. Tuto plodnost si uchovávají zhruba do 15. roku stáří. V dalším období začínají výnosy již klesat (přirozené stárnutí a vyčerpání rostlin) a ve 20 letech dosahují zhruba 90 %, v 25 letech pak jen 70 %. Z tohoto pohledu je ideální ponechat chmelový porost maximálně 20 let. S tím souvisí vypracování plánu obnovy chmelnic – tj. postupné likvidace přestárlých porostů a jejich náhrady nově založenými porosty. Obnova probíhá zpravidla v ucelených větších blocích. Pravidelná obnova porostů pak zajišťuje optimální věkovou strukturu chmelnic v podniku. Obnova chmelnice je od r. 1994 dotována příspěvkem z prostředků Ministerstva zemědělství ČR, podmínkou je výsadba certifikované sadby povolených odrůd. 34

5.2.5 Výživa a hnojení produkčních chmelnic Chmel je rostlina velmi náročná na živiny a hnojení, neboť během krátké doby (květen až srpen) vytváří velké množství nadzemní biomasy. Celková roční dávka živin je závislá zejména na půdní zásobě živin a dosahováním výnosu s přihlédnutím k množství srážek během vegetace včetně možnosti využití závlahy. 5.2.5.1 Význam jednotlivých živin pro chmel • Dusík – jedna z hlavních rostlinných živin, má největší vliv na výnos i jakost hlávek, ovlivňuje biomasu vegetativních orgánů a obsah chlorofylu v listech. Nadbytek vede k bujnému růstu a olistění, k horší jakosti hlávek, k prodloužení vegetační doby, nižšímu obsahu a-hořkých kyselin, větší náchylnosti k chorobám. Nedostatek znamená slabý růst, žloutnutí listů a výrazné snížení výnosu. • Fosfor – podporuje tvorbu generativních orgánů (nasazení většího počtu hlávek) a chmelových pryskyřic, vyšší obsah lupulinu, hlávky jsou vyrovnané a jemné, výrazně zelené. • Draslík – chmel je považován za „draslomilnou“ rostlinu, avšak nadbytek vede k „luxusnímu“ příjmu rostlinou. Draslík pozitivně ovlivňuje výnos i kvalitu hlávek, zvyšuje odolnost proti chorobám, nízkým teplotám v jarním období, zlepšuje hospodaření rostlin s vodou. • Hořčík – pozitivně ovlivňuje růst a vývoj rostlin. Jako součást molekuly chlorofylu podporuje zelenou barvu listů, pozitivně ovlivňuje fyziologické procesy v rostlině. • Vápník – zvyšuje odolnost pletiv, podporuje rozvoj kořenového systému, vyvažuje nepříznivý vliv přebytku draslíku. Pozitivní vliv se uplatňuje více prostřednictvím úpravy půdní reakce a jejího následného vlivu na celkové procesy v rostlině a využití ostatních živin rostlinou.

Pro stanovení dávky jednotlivých živin využívají následující 2 podklady. Základním podkladem pro stanovení ročních dávek živin jsou výsledky rozborů vzorků půd prováděné v rámci agrochemického zkoušení zemědělských půd (AZP), neboť půdní zásoba živin je rozhodujícím činitelem pro dosažení výnosu chmele. Při těchto rozborech jsou stanoveny tyto agrochemické vlastnosti: − půdní reakce (pH/KCl), 35

− potřeba vápnění (roční dávka v t CaO.ha-1), − obsah uhličitanů (CaCO3, MgCO3) v %, − obsah přístupných živin (P, K, Mg, Ca) – stanovených ve výluhu podle Mehlicha III. v mg na 1 kg půdy), − hodnocení poměru kationtů K:Mg – výpočet z naměřených hodnot, − hodnocení kationtové výměnné kapacity (KVK) – nestanovuje se u půd s obsahem uhličitanů nad 0,3 %.

V průběhu vegetace pak upřesňují hnojení na základě výsledků listových analýz.

Vzorky révových listů odebíráme ve 2 termínech: I. odběr – na začátku června (při výšce rostlin 2,0 – 2,5 m), vyhodnocují poměr N:P, neboť správný obsah P rozhoduje o nasazení květních orgánů. II. odběr – mezi butonizací a kvetením (přibližně v polovině července), vyhodnocují poměr N:K, neboť správný obsah K rozhoduje o výnosu a obsahu α-hořkých kyselin.

5.2.5.2 Cyklus hnojení - 1 x za 3 roky hnojení organickými hnojivy - 1 x za 4 roky hnojení vápenatými hnojivy - každoročně hnojení průmyslovými hnojivy 5.2.5.3 Hnojení organickými hnojivy Základním hnojivem je chlévský hnůj v dávce 40 t.ha-1. Obohacuje půdu o živiny a organickou hmotu. Na těžkých chmelových půdách pak navíc zlepšuje jejich fyzikální vlastnosti, biologickou aktivitu a přispívá k jejich lepší zpracovatelnosti. 5.2.5.4 Hnojení průmyslovými hnojivy 5.2.5.4.1 Hnojení dusíkem Střední zásoba představuje 30 – 40 mg N na 1 kg půdy. Celková roční dávka dusíku je přibližně 90 – 110 kg N. Střední celková dávka pak činí 140 – 160 kg N.ha-1, u některých hybridních odrůd až 200 – 220 kg.ha-1. Dusíkem hnojí na jaře a celkovou roční dávku dělí do 2 – 3 dílčích dávek – před řezem, před první přiorávkou, před květem. Před řezem používají průmyslová hnojiva pozvolně působící, později pak hnojiva rychle působící. Hnojení dusíkem výrazně ovlivňuje výnos hlávek, nadměrné 36

dávky dusíku, zejména pokud jsou v nepoměru s ostatními živinami, nejsou rostlinou využity. Zhoršuje se kvalita hlávek, dusík se vyplavuje do spodních vrstev.

5.2.5.4.2 Hnojení fosforem, draslíkem a hořčíkem Celková dávka se pohybuje zhruba v této úrovni: 120 – 150 kg P2O5, 140 – 180 kg K2O, 60 – 70 kg MgO. Průmyslová hnojiva aplikují zpravidla jednorázově jako celkovou dávku na podzim.

5.2.5.4.3 Vápnění Chmel má poměrně velké požadavky na vápník. Vápněním udržují optimální půdní reakci v rozmezí pH 6 – 7 a doplňují vápník odebraný z půdy sklizní hlávek. Vápnění napomáhá též příznivě k využití ostatních živin chmelovou rostlinou. Roční normativ pro odběr vápníku sklizní hlávek činí přibližně 240 – 280 kg CaO.ha-1. Vápní na podzim. Používají pálené vápno nebo mleté vápence.

5.2.5.5 Hnojení v průběhu vegetace Během vegetace dodávají podle potřeby chybějící základní živiny (N, P, Mg), zejména pak mikroelementy (Zn, B, Mg, Mo). Nedostatek těchto živin zjistí podle fyziologických příznaků na listech. Nedílnou součástí doplňkového hnojení během vegetace je mimokořenová (listová) výživa. Chmelová rostlina dovede přes velkou listovou plochu živiny intenzivně a rychle využít. Navíc využívají možnosti společné aplikace s přípravky pro ochranu rostlin proti chorobám a škůdcům, čímž se náklady na aplikaci sníží. K mimokořenové výživě lze využívají: - některá kapalná hnojiva (DAM 390, NPsol, MgNsol), - speciální hnojiva (síran zinečnatý, Borax, Solubor, hořečnato-draselná sůl, Lamag+B, Folibor, Wuxal, hořká sůl), - speciální listová vícesložková hnojiva obsahující základní živiny, mikroelementy a stimulátory růstu (Vegaflor, MKH 18, Harmavit, Fytovit, Campofort, Hycol). Mimokořenová výživa příznivě působí na výnos a kvalitu hlávek, při výraznějším deficitu živin provádí 2 i 3 aplikace.

37

5.2.6 Pěstování chmele na produkčních chmelnicích Zásahy na produkčních chmelnicích se dají v tomto podniku rozdělit do 4 období – podzimní práce, jarní práce, letní práce (práce během vegetace), sklizeň. 5.2.6.1 Podzimní práce Podzimní práce zahrnují úklid chmelnice po sklizni, aplikaci hnojiv, plošné zpracování půdy, doplňování chybějících rostlin, hluboké kypření meziřadí aj.

5.2.6.1.1 Úklid chmelnice Po mechanizované předchozí sklizni zůstaly na chmelnici spodní části rév dlouhé 100 – 130 cm. Po jejich zaschnutí a částečném návratu živin z révy do kořenového systému (dekapitaci) – zhruba za 1 měsíc přistoupí k jejich odstřihnutí přibližně 20 cm nad povrchem

půdy.

Odřezané

části

rostlin

odvážejí

a

likvidují

mimo

chmelnici. Následuje dvojí vláčení chmelnice nakoso použitím speciálních bran. Vláčením urovnávají a částečně prokypří povrch půdy, zejména pak vyčistí chmelnici od zbytků rostlin a spadlých chmelovodů. Vyvláčené části odváží mimo chmelnici. Dále provádí úklid stropů chmelnicových konstrukcí z plošin – likvidaci úvazů vodícího drátu.

5.2.6.1.2 Aplikace hnojiv V rámci používané soustavy hnojení chmele připadá v úvahu hnojení organickými hnojivy v intervalu 3 let, vápnění chmelnice v intervalu 3 – 4 let, rozmetání podzimní dávky průmyslových hnojiv každým rokem.

5.2.6.1.3 Podzimní zpracování půdy Podzimní zpracování půdy provádí v říjnu až v polovině listopadu. Základem podzimního zpracování půdy je orba meziřadí způsobem odorávky půdy od rostlin ke středu meziřadí speciálním 6radličným neseným pluhem do hloubky 15 – 20 cm. Orbou dochází k prokypření utužené půdy v meziřadí, umožňuje zapravení průmyslových hnojiv a hnoje. Příznivě působí na provzdušnění půdy, rozvoj půdní mikroflóry, mineralizaci živin, rozvoj kořenového systému. Dle typu půdy a vlhkosti půdy používají také hluboké kypření dlátovými kypřiči do hloubky 50 – 60cm, kterému předchází urovnání chmelnice diskovými podmítači.

38

5.2.6.1.4 Doplňování chybějících rostlin ve chmelnici Jedním z předpokladů pro dosahování vysokých výnosů je dodržení požadovaného počtu rostlin na 1 ha. Během doby trvání porostu dochází k úbytku rostlin z různých příčin – přirozené stárnutí rostlin, poškozování rostlin při obdělávání mechanizačními prostředky, negativní dopad chemizace atd. Úbytek rostlin činí 0,5 – 1 % ročně. To pak teoreticky předpokládá při 20letém trvání porostu provést 3krát dosadbu porostu zhruba v 7letém cyklu (v následném roce po výsadbě, v 8. a 15. roce stáří rostlin). Podkladem pro periodické dosazování chmelnic v podniku je průběžně prováděná inventarizace porostů. Její výsledky využijí pro vypracování plánu doplňování rostlin v jednotlivých chmelnicích a letech včetně zabezpečení potřebného množství sadby. Dosazují v průběhu října a listopadu, v příznivých podmínkách až do zámrazu půdy. Jamky hloubí strojově.

5.2.6.1.5 Hluboké kypření meziřadí Při obdělávání meziřadí mechanizačními prostředky se vytváří zhutnělá podorniční vrstva, tzv. podorniční podlaha. Při výraznějších srážkách je omezeno vsakování přebytečné vody do spodiny, při deficitu srážek spodní voda obtížně vzlíná do vyšších vrstev. Při hlubokém kypření používají hloubkový kypřič se 3 dlátovitými kypřícími tělesy, krajní dláta jsou vzdálena 70 cm od řadu rostlin. Dláta prořezávají půdu do hloubky až 60 cm. Zlepšuje se tak vzdušný a vodní režim půdy. Zároveň dochází k částečnému narušení kořenového systému (konců postranních kořenů) a k následné kořenové regeneraci. Zvyšuje se výnos hlávek zejména u starších rostlin.

5.2.6.1.6 Ostatní práce V období od podzimu do jara probíhá údržba a opravy chmelnicových konstrukcí. 5.2.6.2 Jarní práce 5.2.6.2.1 Vláčení chmelnice do roviny v kombinaci s jarní aplikací průmyslových hnojiv Vláčení podélným a příčným směrem provádí ihned, jakmile to půdní podmínky dovolí, a to bez ohledu na plánovaný termín řezu. Dokonalé urovnání povrchu půdy je nutné pro kvalitní provedení mechanizovaného řezu do stejné hloubky. Nejprve provádějí hrubé urovnání povrchu půdy, aplikují jarní dávku průmyslových hnojiv a následným vláčením hnojiva zapraví do půdy. Vláčení prokypří povrch půdy a omezí výpar vody 39

z půdy. Chmelnice vysázené hybridními odrůdami vláčí pouze podélným směrem lehkými branami.

5.2.6.2.2 Mechanizovaný řez chmele Řez chmele představuje základní pracovní operaci na jaře a kvalita provedené práce úzce souvisí s výnosem hlávek. Řezem se oddělují od starého dřeva babky jednoleté přírůstky nového dřeva a částečně podzemní oddenky vlky. Řezem chmele udržují podzemní část rostliny babku v požadované hloubce pod povrchem půdy a omezují její rozrůstání do stran. Termínem provedení pak regulují dobu rašení výhonů, optimalizují dobu zavádění výhonů, další růst a vývoj rostlin probíhá v optimálních časových obdobích,

což

pozitivně

ovlivňuje

výnos

hlávek.

Agrotechnický termín jarního řezu “Žateckého poloraného červeňáku” spadá přibližně do období od 1. do 20. dubna, konkrétní termín závisí na lokalitě, odrůdě, stáří chmelnice a organizačních možnostech zvládnout řez a následné zavěšování chmelovodů v požadovaném termínu (do konce 1. dekády května). Odrůdy “Žateckého poloraného červeňáku” se vyznačují včasnějším a rychlejším počátečním růstem na jaře, jeho nástup řezem oddalují – za nejvhodnější se považuje řez provedený ve 2. dekádě dubna. Hybridní odrůdy mají pomalejší počáteční růst, jeho nástup řezem urychlují – řez je časnější. Obecně platí, že při teplejším a včasném nástupu jara řez chmele přesouvají částečně do pozdějších dnů. Pro řez chmele používají ořezávače chmele tažené za traktorem odlišných konstrukčních typů jednokotoučové, dvoukotoučové a dvojího provedení pro práci ve sloupových a nesloupových řadech. Řezný kotouč zajišťuje rovinný řez, odřezává nové dřevo a vlky v nastavené hloubce nad babkou (v hloubce přibližně 5 cm od urovnaného povrchu půdy). Vlky vyrůstající směrem do meziřadí jsou odřezávány bočními radlicemi nebo rydly. Nadsazení řezu nad temenem babky činí přibližně 1 cm, aby nedocházelo k jejímu poškození, neboť poškozená pletiva na řezné ploše následně odumírají. Pro kvalitní provedení řezu je nezbytné zajistit dokonalé urovnání povrchu půdy, dodržet pojezdovou rychlost přibližně 2,5 – 4,0 km za hodinu, použít správný typ řezných kotoučů. U chmelnic vysázených hybridními odrůdami provádí mělký řez do hloubky maximálně 5 cm.

40

5.2.6.2.3 Jarní aplikace herbicidů Jarní aplikaci herbicidů neprovádí z důvodu omezování rašení výhonů i dalšímu zpomalení rostliny ve vývoji, tato operace je nahrazována kultivací během celého roku, kterou se plevele systematicky ničí. Při dostatečném zapojení porostu je světelnost uvnitř chmelnic natolik omezená, že plevele nejsou schopny vegetovat v těchto podmínkách. Plevele, které se přesto objeví na okrajích chmelnic ničí pouze mechanicky.

5.2.6.2.4 Zavěšování chmelovodů Následuje hned po řezu chmele a je nutné jej ukončit do začátku května. Chmelovod slouží jako opora pro chmelovou rostlinu. Používají ocelový drátek, podle hmotnosti nadzemní části rostlin volí odpovídající průměr 1,00mm. Horní konec chmelovodu je upevněn na podélný drát chmelové konstrukce PE motouzem, spodní konec zapíchují ručně do půdy vedle rostliny ve směru řady ručním píchákem. Chmelovody zavěšují z pojízdných plošin. Ke každé rostlině zavěšují 2 chmelovody kolmým vedením „V systémem“ otevřeným do meziřadí.

5.2.6.2.5 Ochrana rašících a vzešlých výhonů před poškozením chorobami a škůdci Lalokonosec libečkový způsobuje žír rašících výhonů a při silnějším napadení může poškodit i chmelové babky. Provádí proto postřik ihned po zaznamenání výskytu škůdce. Vrchní části babek a první rašící výhony mohou být poškozovány šedavkou luční. Náchylnější odrůdy jsou často napadány peronosporou chmelovou, vytváří se „klasovité“ výhony, škodlivost se projevuje i v období bezprostředně po zavedení.

5.2.6.2.6 Zavádění výhonů Po zavěšení drátků na chmelovou konstrukci a jejich zapíchání do země k rostlinám následuje ruční zavádění výhonů na chmelovody. Na každý chmelovod navádí 3-4 výhony. Jde o velice náročnou práci, kterou musí zvládnout v relativně krátkém období z důvodu rychlého růstu výhonů.

41

5.2.6.3 Ošetřování chmele po zavedení až do doby sklizně, Letní práce 5.2.6.3.1 Kultivační práce na chmelnici Přiorávku chmele provádí po zavedení chmele, přibližně při výšce rostlin 180 – 200 cm. K řadám rostlin přihrnují vrstvu zeminy 15 – 20 cm a tím vytvoří podélný hřeben. Umožní tím růst nového dřeva, podpoří rozvoj letního kořání, omezí výpar vody z půdy v blízkosti rostlin. K přiorávce používají speciální oboustranné chmelové pluhy, nebo speciální diskové podmítače. Při výšce rostlin 500 – 600 cm provádí druhou přiorávku, maximálně však do výšky 30 cm – neboť v podzimním nebo jarním období před řezem je pak snadnější urovnání povrchu pozemku a je snížena možnost poškození podzemní části rostliny. Meziřadí kypří podle potřeby 2 – 3krát kypřiči různé konstrukce (radličkové, talířové , diskové). Provzdušňují tak půdu, podporují mikrobiální činnost, ničí klíčící i vzešlé plevele, omezují výpar vody v meziřadí. První kypření do hloubky 10 cm, další do hloubky 5 – 6 cm (šetří vláhu). Kultivační práce ukončují zpravidla po dosažení rostlin výšky konstrukce v první polovině července.

5.2.6.3.2 Přihnojování během vegetace Aplikují především dusíkatá hnojiva (před první přiorávkou, před květem) a dále ostatní chybějící živiny, aplikují i mimokořenovou výživu a regulátory růstu. Viz kapitola „Výživa a hnojení“.

5.2.6.3.3 Ochrana chmele proti chorobám a škůdcům Ochranářské zásahy musí být zajišťovány na vysoké úrovni, neboť negativní účinky škodlivých činitelů snižují výnos a zejména pak zhoršují kvalitu hlávek. Zásahy proti jednotlivým škodlivým činitelům se řídí „Metodikou ochrany chmele“, vydávanou každoročně společně Státní rostlinolékařskou správou a Chmelařským institutem. Výběr a použití jednotlivých chemických přípravků musí též splňovat importní tolerance reziduí pro vývoz chmele do zahraničí. Při ochraně chmele používají speciální postřikovače – rosiče, kterými zajistí jemnými kapénky dokonalé pokrytí listové plochy. Se vzrůstající listovou plochou musí používat postupně vyšší množství postřikové tekutiny na 1 ha – zpočátku 800 – 1 000 l.ha-1, ke konci pak až 2 500 l.ha-1. V ochraně chmele se využívá společné aplikace fungicidů, insekticidů i listové výživy. Vzhledem k rozsáhlému seznamu používaných přípravků a určitým omezením pro jednotlivé choroby a škůdce chmele neuvádím zde jejich celkový výčet – odkazuji na 42

„Metodickou příručku pro ochranu polních plodin“ nebo přímo na „Metodiku ochrany chmele“, týkající se ochrany v plodných chmelnicích i kořenáčových školkách. Během hlavního vegetačního období se těžiště ochrany zaměřuje zejména na tyto škodlivé činitele. Peronospora chmelová jako hlavní houbová choroba napadá již vzcházející výhony, později listy a následně hlávky. K výraznějšímu napadení dochází ve vlhkých a teplých ročnících. Na listech se objevují žlutozelené skvrny, které později hnědnou a odumírají, snižuje se asimilační plocha listů. Je menší nasazení květů. Listeny hlávky hnědnou (rezavý nádech), hlávky mají horší znaky a vlastnosti posuzované při obchodním hodnocení. Ochranu proti peronospoře zajišťují formou 4 – 5 ochranných zásahů v období přibližně od poloviny května do konce srpna. K tomu využívají i krátkodobé prognózy výskytu založené na denním sledování teploty, relativní vlhkosti vzduchu a úhrnu srážek. V extrémně vlhkých letech a při nedostatečné ochraně může peronospora způsobit vážné hospodářské škody. Padlí chmelové, jako další choroba patřící do skupiny mykóz, bylo v minulosti prakticky méně významnou chorobou a ochrana proti ní se běžně neprováděla. Výraznější nástup jejího rozšiřování nastává od poloviny 90. let (větší citlivost u meristémových a hybridních odrůd). Na vrchní straně listů se vytváří menší bílé skvrny, které přechází až do moučnatých povlaků, infekce a bělavý povlak postupně přechází i na hlávky. Napadené hlávky nepříjemně zapáchají a nepříznivě ovlivňují chuť a vůni piva. V případě příznivých podmínek pro rozvoj choroby (sušší počasí) je nutné provést dvakrát preventivní chemické ošetření (před květem, po počátku hlávkování). Padlí chmelové může napadat i rašící výhony na jaře. Kadeřavost chmele se projevuje žloutnutím a zkrucováním révových listů, listy jsou křehké a snadno se lámou. V našich podmínkách jsou příznaky způsobovány zejména nedostatkem zinku v rostlinách v období června a července. Při zjištění příznaků aplikují roztok síranu zinečnatého a podle intenzity výskytu provádí 3 – 4 ošetření. Mšice chmelová škodí sáním rostlinných šťáv na spodní straně listů a zanechává na nich lepkavé sladké výkaly (medovice), ty jsou pak navíc živnou půdou pro rozšiřování saprofytických hub (černě). Po napadení hlávek obdobným způsobem se snižuje výnos a zejména jejich kvalita. V hlávkách se hromadí mrtvé mšice spolu s výkaly, na nichž se druhotně usazují černě. Počet zásahů proti mšici závisí na jejím rozšíření a počtu generací, při normálním výskytu to jsou 1 – 2 zásahy. Mšice vytváří postupně odolnější rezistentní kmeny, což vyžaduje střídání a obměnu insekticidů. 43

Sviluška chmelová sáním na listech způsobuje puchýře, listy žloutnou a přechází až do šedého zbarvení, při silném výskytu zasychají a opadávají. Nejsou-li provedena včasná ochranná opatření, přechází sviluška i do hlávek. Hlávky mají cihlově červené zbarvení, výrazně se zhoršuje jejich kvalita, proto provádí 1 – 3 ochranářské zásahy. Chmel poškozuje též dřepčík chmelový a fytofágní ploštice – klopušky. V jarním období napadají rašící a mladé výhony, později mladé pazochové listy. Oba jsou považováni za tzv. minoritní škůdce a chemický zásah se provádí pouze při silnějším výskytu.

5.2.6.3.4 Znovuzavádění odkloněných vrcholů rostlin, zavěšování spadlých rostlin Při větších větrech a letních bouřkách dochází k odkloňování vrcholů rostlin od chmelovodů a i k pádu rostlin na zem. V době intenzivního růstu je snížena otáčivost rév a neumožňuje vždy opětné samozavedení. Odkloněné vrcholy rostlin zavádí při nižší výšce rostlin ze země pomocí krátké tyče, později pomocí pojízdných výškově stavitelných plošin. Spadlé rostliny zavěšují pomocí dlouhé tyče. Rostliny pak mohou urychleně pokračovat v růstu a dosáhnout výšky konstrukce, aniž by se snížil výnos hlávek. Tyto práce provádí průběžně i vícekrát během vegetace až do doby sklizně.

5.2.7 Sklizeň a posklizňová úprava chmele 5.2.7.1 Sklizeň chmele Ke sklizni přistupují po dosažení tzv. technické zralosti. Při jejím posuzování hodnotí znaky, které by měly vykazovat následující stav: • barva hlávek- jasně žlutozelená s přirozeným leskem • stav hlávky- dokonale uzavřená, při zmáčknutí pružná • vůně- typická dle odrůdy, výrazná. Je jedním z rozhodujících znaků zralosti. Pokud chmel nevoní, není zralý. • chmelová moučka (lupulin)- jasně citrónově žluté barvy, vysoký obsah dle odrůdy • obsah a-hořkých kyselin- odpovídající odrůdě, danému ročníku a příslušnému stanovišti. Obsah ustálený po 3 na sebe vzájemně navazujících odběrech. K určení pořadí sklizně jednotlivých chmelnic využívají i výsledky rozboru odebraných vzorků hlávek na obsah a-hořkých kyselin na začátku sklizně i v 44

jejím průběhu. V úvahu se též bere zdravotní stav jednotlivých porostů, stáří chmelnice, pěstovaná odrůda, doba řezu a zavádění. Předčasná sklizeň znamená snížení výnosu a obsahu a-hořkých kyselin, při opožděné sklizni hrozí nebezpečí zhoršení zdravotního stavu peronosporou. Začátek sklizně chmele u „Žateckého poloraného červeňáku“ spadá do období po 20. srpnu, optimální zralost se dostavuje přibližně mezi 25. – 28. srpnem. Délka optimální zralosti jednotlivé chmelnice je poměrně krátká (5 – 7 dní). Hybridní odrůdy mají delší vegetační dobu, dozrávají později, sklízí je až po sklizni odrůd „Žateckého poloraného červeňáku“, s jejich sklizní začínají zpravidla až začátkem září. Délka doby sklizně chmele v podniku závisí na ploše pěstovaného chmele a výkonnosti sklizňových linek, z organizačních důvodů by měla být provedena během 14 – 16 dnů. Chmel sklízí mechanizovaným způsobem a sklizeň probíhá ve 2 fázích: V I. fázi jsou chmelové révy odstřihávány 120 – 130 cm nad zemí (těsně pod spodními plodnými pazochy), strhávány ze stropu konstrukce a nakládány na speciální chmelový traktorový návěs. Používá se mechanizované odstřihávání a strhávání pomocí strhávače umístěného na traktoru. Révy jsou ihned dopravovány k stacionárním česacím strojům. Dovážené révy musí být čerstvé, nezavadlé, interval mezi odstřihnutím a česáním co nejkratší. Zavadlé hlávky jsou více poškozovány při česání. Proto je nezbytné dopravu rév a vlastní česání organizačně sladit. Ve II. fázi jsou na česacím stroji oddělovány hlávky od ostatních částí rostliny. Odpad rév a listů je odvážen ke kompostování. Správné seřízení česacího stroje a regulace vlastního česacího procesu omezuje poškození hlávek, snižuje podíl biologických příměsí v hlávkách, snižuje ztráty při česání. 5.2.7.2 Sušení chmele Očesané hlávky vykazují vlhkost 76 – 80 %, intenzivně dýchají, zvyšují teplotu, hrozí nebezpečí zapaření až znehodnocení – ztráta lesku, změna základní barvy, negativní dopad na celkovou kvalitu hlávek. Proto musí být urychleně započato s jejich sušením. Interval mezi česáním a sušením nemá překročit 2 hodiny, při větším intervalu je ponechají v nižší vrstvě nebo zajistí provětrávání. Vlastní sušení probíhá na pásových (kontinuálních) sušárnách. Hlávky se suší při teplotě 55 C – 60 °C po dobu 6 – 9 hodin. Při teplotě nad 60 °C dochází ke zhnědnutí lupulinu. Hlávky suší tzv. „na vřeténko“ – celé vřeténko musí být vysušené a láme se, listeny se dají dobře oddělit od vřeténka. Konečná vlhkost po usušení je pak 5 – 7 %. V průběhu sušení musí zajistit dokonalou 45

cirkulaci sušícího vzduchu a dokonalý odvod uvolněné vlhkosti, aby nedocházelo k zapaření hlávek.

5.2.7.3 Úprava vlhkosti usušených hlávek Usušené hlávky jsou křehké, snadno se rozpadají a poškozují, nejsou schopné další manipulace. Musí proto dojít k úpravě vlhkosti na 10,5 – 12,0 %. Nelze provést usušení hlávek přímo na vlhkost 10,5 – 12,0 %, neboť by při této vlhkosti nebylo úplně usušeno (umrtveno) vřeténko. Úpravu vlhkosti zajišťují klimatizací chmele v klimatizační komoře, tj. v zařízení přímo navazujícím na pásovou sušárnu. Hlávky jsou zvlhčovány vzduchem o relativní vlhkosti 70 – 75 % po dobu 70 – 90 minut. Po klimatizaci pak bezprostředně následuje balení hlávek a jejich odvoz k odběrateli. Pro skladování zabaleného chmele před odvozem pak postačí jen menší prostory.

5.2.7.4 Balení hlávek a expedice Hlávky se lisují do transportních kvádrů 60 x 60 x 120 cm kdy je tímto zabezpečeno lepší skladování a transport. Podle zákona o ochraně chmele je každý žok zvážen, opatřen štítkem s potřebnými údaji (název republiky, ročník sklizně, název chmelařské oblasti, popř. polohy, katastrální území, číslo obalu, název odrůdy), zaplombován v místě uzavření, zapsán do výkazu označeného chmele. Toto označování chmele tzv. známkování zabezpečuje pravost původu vypěstovaného chmele. Zajišťuje jej chmelařský důvěrník pověřený Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským. Takto zabalené hlávky jsou odváženy do skladu odběratele zpravidla jako ucelené dávky (partie). Jednotlivé dávky se mezi sebou liší i kvalitou – tomu musí proto předcházet oddělení usušených hlávek z jednotlivých chmelnic podle kvality a jejich oddělené balení.

46

5.3 Výsledky pěstování chmele v Moravská zemědělská a.s. Prosenice Tab. 2. Výnosy chmele v suchém stavu v M.Z. a.s. Prosenice v t/ha. ŽPČ-ozdravený

Sládek

Premiant

(t/ha)

(t/ha)

(t/ha)

Rok

ŽPČ (t/ha)

1991

0,89

0,89

1992

0,92

0,92

1993

0,62

0,62

1994

1,04

0,82

0,93

1995

0,88

1,45

1,16

1996

1,17

1,248

1,20

1997

1,3

1,3

1,3

1998

1,3

1,35

1,32

1999

1,08

1,18

1,42

1,22

2000

0,71

1,16

2,29

1,38

2001

1,58

1,58

2,46

1,87

2002

0,98

1,18

1,54

1,86

1,39

2003

1,26

1,29

2,29

2,96

1,95

2004

1,05

1,39

2,059

1,77

1,57

2005

1,35

1,72

2,39

2,64

2,02

2006

0,93

1,42

1,60

1,69

1,41

2007

0,99

1,32

2,85

2,10

1,82

2008

1,27

1,66

2,79

2,18

1,97

průměr

1,07

1,34

2,22

2,14

1,39

Celkem (t/ha)

(M.Z. a.s. Prosenice 2008)

Z tabulky č. 2 vyplývá, že u odrůdy neozdraveného ŽPČ byl v Prosenicích dosahován výnos od 0,62 t.ha-1 do 1,58 t.ha-1 a to v roce 2001 což je nejvyšší dosažený výnos u tohoto typu odrůdy chmele za sledované období v Prosenicích. Variační koeficient rozdílů mezi výnosy v jednotlivých letech je 22%, což nám říká, že výnosy kolísaly mnohem více než u ozdravené formy ŽPČ. Vyšší výnos se týkal ozdraveného typu odrůdy ŽPČ který dosahoval výnosů od 0,82 t.ha-1 do 1,72 t.ha-1. Variační koeficient 47

byl 16%, z čehož vyplývá, že tento typ odrůdy poskytuje stabilnější výnos než neozdravená forma ŽPČ. U odrůd Sládek a Premiant což jsou odrůdy, které jsou charakteristické vyšším podílem β-kyselin a vyšším výnosovým potenciálem, byl dosažený výnos v průměru 2.22 t.ha-1 u odrůdy Sládek a 2,14 t.ha-1 u odrůdy Premiant. Odrůda Sládek je v Prosenicích pěstována 7 let a nejvyšší výnos poskytla v roce 2007 (2,85 t.ha-1), nejnižší výnos této odrůdy byl dosažen v 1. roce po výsadbě 1,54 t.ha-1. Variační koeficient je u této odrůdy 23%. U odrůdy Premiant výnosy nejvíce kolísají. Nejnižší výnos byl opět 1. rok po výsadbě 1,42 t.ha-1, avšak v roce 2003 poskytla tato odrůda výnos 2,96 t.ha-1. U odrůdy Premiant byl variační koeficient 22%. Tyto údaje jsou také zřejmé z grafu na obr. 6. Z uvedeného vyplývá, že nejstabilnější výnos poskytuje ozdravená forma ŽPČ. Rozdíly ve výnosech za posledních 18 let jsou znázorněny bez ohledu na odrůdu v grafu na obr. 6. Korespondují s výnosy jednotlivých pěstovaných odrůd.

(M.Z. a.s. Prosenice 2008) Obr. 5 Vývoj výnosů chmele v suchém stavu v M.Z. a.s. Prosenice v t/ha.

48

(M.Z. a.s. Prosenice 2008) Obr. 6 Výnosy chmele v suchém stavu v M.Z. a.s. Prosenice v t/ha.

49

Tab. 3 Rozloha chmelnic dle zastoupení jednotlivých odrůd v M.Z. a.s. Prosenice v ha. ŽPČ-ozdravený

Sládek

(ha)

(ha)

Rok

ŽPČ (ha)

Premiant (ha)

Celkem (ha)

1991

218,38

218,38

1992

202,44

202,44

1993

202,44

202,44

1994

192,36

5

197,36

1995

170,92

5

175,92

1996

149,38

17,47

166,85

1997

115,42

40,41

155,83

1998

37,23

53,64

90,87

1999

37,23

75,06

9,56

121,85

2000

36,98

75,66

9,55

122,19

2001

21,32

75,66

9,56

106,54

2002

21,32

75,65

12,5

14,61

124,08

2003

4,61

75,66

12,5

14,61

107,38

2004

12,08

102,2

17,7

14,29

146,27

2005

12,08

99,59

23,26

19,49

154,42

2006

9,08

99,58

35,44

19,49

163,59

2007

9,71

99,64

35,59

19,34

164,28

2008

9,71

99,64

37,96

19,34

166,65

(M.Z. a.s. Prosenice 2008)

V tabulce č. 3 je uveden vývoj ploch chmele v Prosenicích. Graficky je tento vývoj podle odrůd znázorněn v obr. 7. Celková plocha chmelnic v Prosenicích je vidět z grafického vyjádření na obr. 8. Po poklesu ploch v roce 1998 měla plocha stoupající tendenci. V současné době se v Prosenicích pěstuje chmel na rozloze 167 ha. Z čehož je 17ha chmelnic staršího věku (nad 15 let stáří), 135 ha chmelnic středního věku (5-15let stáří) a 15ha chmelnic nových (do 5 let stáří).

50

(M.Z. a.s. Prosenice) Obr. 7 Rozloha chmelnic dle odrůd v M.Z. a.s. Prosenice v ha.

(M.Z. a.s. Prosenice) Obr. 8 Celková rozloha chmelnic v M.Z. a.s. Prosenice v ha.

51

6

ZÁVĚR

V bakalářské práci jsme formou literární rešerše zpracovali údaje o chmelařství v ČR a konkrétně se zaměřili na historii a současnost Moravského chmelařství. V Moravské zemědělské a.s. se sídlem v Prosenicích na okrese Přerov jsme provedli hodnocení pěstování chmele z hlediska agrotechnických přístupů, dosahovaných výnosů, posklizňové úpravy a odrůdové skladby. Z výsledků můžeme učinit tyto závěry:

1. Největší plochy chmele v ČR byli v období 1925 – 1934 (okolo 16tis. ha). V období od roku 1934 se plocha pohybovala okolo 10 tis. ha. V průběhu války došlo k poklesu ploch chmele až na 7 tis. ha. V 70 a 80 letech minulého století byla plocha chmele opět v průměru okolo 10 tis ha. V současnosti se chmel pěstuje na 5345 ha.

2. Na Moravě se pěstuje chmel již 147 let. Původně se nepěstoval chmel pouze v oblasti Tršic, ale pěstoval se na celé střední Moravě, ale i na Břeclavsku a Mikulovsku. V oblasti Tršic se pěstování chmele stabilizovalo díky osobnosti Hynka Florýka, který se významně zasadil o růst a vývoj Tršického chmelařství. V současné době se na Moravě pěstuje chmel na ploše 702 ha s průměrným výnosem 1,69 t.ha-1.

3. Největším pěstitelem na Moravě je Moravská zemědělská a.s. Prosenice. Chmel se zde pěstuje na ploše 167ha s průměrným výnosem 1,39 t.ha-1. V Prosenicích se pěstují 3 odrůdy chmele a to Žatecký poloraný červeňák, Žatecký poloraný červeňák - ozdravená forma, Sládek a Premiant. 4. Za období 18 let byl průměrný výnos nejvyšší u odrůdy Sládek (2.22 t.ha-1) a u odrůdy Premiant (2,14 t.ha-1). Nižších průměrných výnosů se dosahuje u odrůdy ŽPČ (1,07 t.ha-1) a ŽPČ ozdravený (1,34 t.ha-1). ŽPČ ozdravený poskytuje nestabilnější výnosy, variační koeficient byl 16%, u ŽPČ byl variační koeficient 21%. U odrůdy Sládek byl variační koeficient 23% a u odrůdy Premiant 22%.

52

7

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

ŠNOBL, J. A KOL. Rostlinná výroba IV. (Chmel, len, konopí, využití biomasy k energetickým účelům), ČZU v Praze 2004, 119 s., ISBN 80-213-1153-3

VRZALOVÁ, J., FRIC, V. Rostlinná výroba – IV (Přadné plodiny, Chmel), VŠZ v Praze 1994, 80s., ISBN 80-213-0155-4

KLAPAL, I. Moravské chmelařství (díl I.), Výzkumný ústav chmelařský, stanice Tršice 1981, OK KNV Ostrava čj. Kult. 1303/81–Neme/Lo–403-16

KLAPAL, I. Moravské chmelařství (díl II.), Výzkumný ústav chmelařský, stanice Tršice 1981, OK KNV Ostrava čj. Kult. 1308/82–Neme/Lo–403-16

KLAPAL, I. Moravské chmelařství (díl III.), Výzkumný ústav chmelařský, stanice Tršice 1981, OK KNV Ostrava čj. Kult. 1312/83–Neme/Lo–403-16

ALTOVÁ, M. Situační výhledová zpráva chmel, pivo, Ministerstvo zemědělství v Praze 2006, ISBN 8074-521-X, ISSN 1211-7692, MK ČR E 11003

ALTOVÁ, M. Situační výhledová zpráva chmel, pivo, Ministerstvo zemědělství v Praze 2008, ISBN 978-80-7084-696-4, ISSN 1211-7692, MK ČR E 11003

ROSA, Z. Český chmel 2006, Ministerstvo zemědělství v Praze 2006, ISBN 80-7084558-9

ROSA, Z. Český chmel 2008, Ministerstvo zemědělství v Praze 2008, ISBN 978807084-652-0

ARCHIV MORAVSKÁ ZEMĚDĚLSKÁ a.s. PROSENICE

SVAZ

PĚSTILŮ

CHMELE

ČESKÉ

53

REPUBLIKY

[online]

2008,

CHMELAŘSTVÍ, DRUŽSTVO ŽATEC [online] 2008,

CHMELAŘSKÝ INSTITUT s.r.o., ŽATEC [online] 2008

ÚSTŘEDNÍ KONTROLNÍ A ZKUŠEBNÍ ÚSTAV ZEMĚDĚLSKÝ BRNO [online] 2008

BOHEMIA HOP ŽATEC [online] 2008

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD PRAHA [online] 2008

54