Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované krajinné ekologie
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2006
Táňa Lednická
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované krajinné ekologie
Druhy odpadních plastů z hlediska následného využití Bakalářská práce
Brno 2006 Vedoucí diplomové práce:
Vypracovala:
doc. RNDr. Jana Kotovicová, Ph.D.
Táňa Lednická
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně,dne Podpis
.……..……………….. .............………………
An annotation
In the history, people started to look for some kind of new materials. In 1862, Parkes has invented the first plastic, called parkesin. It was a huge step to a boom of plastics. First they weren’t used much. By the time they became more useful and found their place on the market. In the thesis I want to introduce plastics as a material which became inherent in our lives. It’s because of their quality as lightness, stability to chemical attack, elasticity and etc. They replaced typical materials as wood, metal, glass and etc. In connection with increasing production of plastics there is the risk of growing waste production too. There are many possibilities how to use the plastics’ waste. One of them is recycling. There are companies from each regions of the Czech Republic which transform the plastics’ waste. The perspective way how to solve the problem of plastics waste is to start to make resoluble plastics which are environmentally friendly.
Poděkování: Děkuji doc. RNDr. Janě Kotvicové, Ph.D. za vedení mé bakalářské práce, poskytnuté rady a cenné informace.
Obsah: 1 2
3
4
5 6
ÚVOD ................................................................................................................................. 8 PRÁVNÍ ÚPRAVA ............................................................................................................ 9 2.1 Zákon o odpadech....................................................................................................... 9 2.1.1 nakládání s odpady................................................................................................ 10 2.1.2 Strategie nakládání s odpady ................................................................................ 11 2.1.3 Prevence vzniku odpadů ....................................................................................... 12 2.1.4 Využití odpadů...................................................................................................... 12 2.1.5 Zneškodňování odpadů ......................................................................................... 13 2.2 Katalog odpadů ......................................................................................................... 15 2.3 Zákon obalech........................................................................................................... 17 HISTORICKÝ VÝVOJ PLASTŮ .................................................................................... 20 3.1 Polymery................................................................................................................... 21 3.2 Dělení a způsoby využití polymerního odpadu ........................................................ 22 ZPRACOVÁNÍ PLASTŮ................................................................................................. 25 4.1 Recyklace.................................................................................................................. 25 4.1.1 Materiálové recyklace........................................................................................... 27 4.1.2 Surovinová recyklace............................................................................................ 28 4.1.3 Energetické využití ............................................................................................... 29 4.1.4 Plastové obalové odpady ...................................................................................... 31 4.2 Klasifikace syntetických polymerů:.......................................................................... 32 4.2.1 Přehled polymerů vzniklých polykondenzací:...................................................... 32 4.2.2 Přehled polymerů vzniklých polymerací: ............................................................. 34 4.2.3 Polymery vzniklé polyadicí .................................................................................. 36 4.3 Zpracování plastů v praxi ......................................................................................... 36 Závěr ................................................................................................................................. 43 Seznam použité literatury ................................................................................................. 44
Seznam tabulek a obrázků: Tab. č. 1 Zařazení plastů podle Katalogu odpadů.................................................................... 16 Tab. č. 2 Zastoupení jednotlivých druhů polymerů v komunálním odpadu v [%] .................. 26
Obr. č. 1 Mapa krajů a rozmístění firem v krajích.................................................................... 42
8 / 44
1
ÚVOD
„Nejlepší odpad je ten, který nevznikl.“ Odpady vznikají z každé lidské činnosti, obklopují a zahlcují nás téměř na každém kroku. Veškerá výrobní i nevýrobní činnost je doprovázena vznikem odpadů. Otázka jejich využití nebo zneškodnění představuje dnes prvořadý úkol z hlediska ochrany životního prostředí i z hlediska ekonomického. Protože v odpady se mění většina nedostatkových surovin, je nezbytné omezit neúčelnou spotřebu surovin a nedostatkových materiálů a využívat všechen odpad tak, že se stane hlavním zdrojem surovin a přírodní nedotčené zdroje budou rezervou společnosti pro budoucnost. Proto bylo zpracováno, schváleno a přijato několik základních zákonů, vyhlášek a nařízení upravujících nakládání s odpady, proto se odpadovým hospodářstvím zabývá stále více odborníků jak v orgánech státní správy a samosprávy, tak i ve sféře výroby a služeb. Odpady působí na všechny tři složky životního prostředí tzn. vodu, vzduch a půdu. Účinky jsou někdy zjevné okamžitě, jindy se značným zpožděním, někdy je ovlivnění pouze dočasné, častěji však dlouhodobé a někdy dokonce může přetrvávat i několik generací. Cíl práce: V této práci se snažím postihnout problematiku odpadového hospodářství od vzniku odpadů až po způsoby jejich zpracování a využití, se zaměřením na odpadní plasty. Práce je tématicky rozdělena do tří celků: První část nazvaná „ Právní úprava“, se zabývá legislativou odpadového hospodářství, především nakládáním, využitím a zneškodňováním odpadů. Druhá část nazvaná „ Historický vývoj plastů“, je věnována samotnému objevení plastu a jeho rozvoji. Je zde také uvedeno rozdělení způsobů využití polymerních odpadů. Ve třetí části jsou popsány způsoby zpracování plastů (recyklace), jednotlivé druhy plastů a firmy, které tyto druhy plastů zpracovávají.
9 / 44
2
PRÁVNÍ ÚPRAVA
Pojem „ odpadové hospodářství“ byl u nás poprvé oficiálně zaveden normou ČSN 838001 (Názvosloví odpadů) a předchozím zákonem o odpadech (č.238/91 Sb.). Ve světě bylo již tehdy takto definováno odvětví, které se zabývalo všemi stupni výrobního procesu od těžby surovin přes výrobu, dopravu a spotřebu produktů až po jejich zneškodnění. Odpadové hospodářství představuje soubor činností zaměřených na předcházení a omezování vzniku odpadů a na nakládání s odpady. Prvotním pravidlem je předcházení samotnému vzniku odpadů např. zaváděním nových technologií ( nejlépe bezodpadových) a pokud nelze vzniku odpadů zabránit, je nutno jejich produkci snížit na minimum (maloodpadové technologie). Vznikající odpady je třeba prvotně využít jako druhotnou surovinu a pouze nevyužitelný podíl zneškodnit co nejšetrněji s ohledem na životní prostředí. [4] Právní základ odpadového hospodářství upravuje více zákonů, ačkoliv se obvykle vyzdvihuje jen zákon o odpadech. Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech je již třetí navazující právní normou, která řeší problematiku odpadů. Prvním odpadovým zákonem byl zákon č. 238/1991 Sb., o odpadech, který byl později nahrazen zákonem č. 125/1997 Sb., o odpadech. Základní obecnou úpravou v odpadovém hospodářství je tedy zákon o odpadech, ovšem některé druhy odpadů, zvláště tekuté a plynné, ale i odpady z obalů a jiné, podléhají též zvláštním právním předpisům, např. vodnímu zákonu, zákonu o ochraně ovzduší, obalovému zákonu atd., které mají přednost před obecným zákonem o odpadech. Legislativa odpadového hospodářství vychází ze státní politiky životního prostředí ČR, ve které se reaguje na stávající stav a nežádoucí tendence. [2] 2.1
Zákon o odpadech
(Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech a změně některých dalších zákonů) Tento zákon stanovuje pravidla pro předcházení vzniku odpadů a pro nakládání s nimi i práva a povinnosti právnických a fyzických osob v odpadovém hospodářství a působnost orgánů veřejné správy. Zákon se nevztahuje na odpadní vody, hornické odvaly a odkladiště,
10 / 44
radioaktivní odpady, mrtvá těla lidí, zvířat a jejich ostatků, odpady drahých kovů, nezachycené emise znečišťující ovzduší, odpady trhavin, výbušnin a munice. [8] Základní pojmy: Odpad je věc, které se chce její majitel zbavit, nebo též movitá věc, jejíž zneškodnění je nutné z hlediska péče o zdravé životní podmínky a ochrany životního prostředí. V příloze č. 1 tohoto zákona jsou uvedeny příklady odpadů (např. zůstatky z výrob a spotřeby, znečištěné materiály) Nebezpečný odpad (NO) je odpad uvedený na Seznamu nebezpečných odpadů a odpad, který má jednu nebo více nebezpečných vlastností, jako jsou např. výbušnost, hořlavost, ekotoxicita, žíravost, radioaktivita apod. V Katalogu odpadů jsou označeny hvězdičkou. Komunální odpad je veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob a odpad, který vzniká při čištění veřejných komunikací a prostranství, při údržbě veřejné zeleně včetně hřbitovů. [8] 2.1.1
nakládání s odpady
Nakládání s odpady je činnost, jejímž hlavním předmětem je odpad, tzn. shromažďování, soustřeďování, sběr, výkup, třídění, přeprava a doprava, skladování, úprava, využívání a odstraňování. Nakládání s odpady představuje tedy komplex přístupů a činností, které odpad provázejí již od projektu technologie, v níž odpad vznikne, přes jeho produkci, až po jeho cestu do další zpracovatelské nebo zneškodňovaní technologie, nejčastěji však do prostředí, na nejrůznější druhy skládek. S produkovanými odpady je nezbytné nakládat tak, aby došlo co nejméně k zatížení životního prostředí. Nakládání s odpady je ošetřeno příslušnými legislativními předpisy (Vyhláška 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady). S odpady je možno nakládat různými způsoby. Nejvíce žádoucí je pochopitelně vyloučení vzniku odpadu vhodným technologickým opatřením ( tzn. bezodpadové technologie). Pokud se vzniku odpadu nelze vyhnout, pak způsoby nakládání s odpadem vzhledem k účinkům na životní prostředí řadí takto: 1. Omezení vzniku odpadu (minimalizace) odpadů u výrobce
11 / 44
2. Využívání odpadů a) materiálové využití ( recyklace, kompostování, přepracování) b) energetické využití ( spalování) 3. Zneškodňování odpadů ( ekologicky únosné a ekonomicky výhodné) V některých případech se tyto činnosti překrývají, proto lze někdy odpad využít současně jako druhotnou surovinu. [5] [8] 2.1.2
Strategie nakládání s odpady
Neustálé zatěžování životního prostředí a s tím spojená surovinová a energetická krize vede ke snaze řešit tento problém následujícími opatřeními:
racionálnější využití přírodních surovin, materiálů a energie
snižování ztrát ve výrobě
snižování produkce odpadů
využívání odpadů jako druhotných surovin nebo jejich recyklace
prodloužení užitkových vlastností výrobků a prodloužení životnosti výrobků
využívání spotřebitelského odpadu
komplexní zpracování surovin
zavádění bezodpadových a maloodpadových technologií (čistší produkce)
Touto strategií se zabývají různé vládní i nevládní organizace v čele s OSN –UNEP (United Nations Environmental Program), UNIDO (United Nations Industrial Developmnet Organization), WHO (World Health Organization), ISWA (International Solid Waste Association) jejíž jsme zakládajícími členy a první kongres ISWA se dokonce konal v roce 1972 v Praze, kde bylo stanoveno deset základních principů trvale udržitelného rozvoje:
předcházení vzniku odpadu a snížení jeho škodlivosti,
ekonomicky přijatelná recyklace a regenerace,
odpovědnost za výrobek po celé období jeho životnosti,
zřízení úpraven a zneškodňovacích zařízení,
přísná kontrola dodržování příslušných zákonů a nařízení,
12 / 44
kontrola mezinárodní přepravy odpadů přes hranice států a eliminace ilegálních obchodů v mezinárodním měřítku,
vybudování příslušných institucí a rozvoj podnikatelských kapacit,
vypořádání a odpovědnost za všechny náklady v rámci principu „ kdo znečišťuje, ať platí“,
osvěta a zapojení veřejnosti do odpadového hospodářství,
integrace strategie odpadového hospodářství do státní politiky životního prostředí a do mezinárodní politiky. [4] [2]
Ekonomicky a ekologicky přijatelné nakládání s odpady vyžaduje nové přístupy u všech producentů odpadů, ale i široké veřejnosti. To vyžaduje rozsáhle založenou osvětu směřující k tomu, aby pochopení nebezpečí vyplývajícího z hromadění odpadů a nezbytnosti správného nakládání s nimi vstoupilo v obecné ekologické povědomí všech občanů. [4] 2.1.3
Prevence vzniku odpadů
Důležitou roli hraje prevence vzniku odpadů, jejímž cílem je odstranit příp. změnit všechny procesy, při nichž vznikají nežádoucí produkty znečišťující životní prostředí. Koncepční ochrana životního prostředí vyžaduje, aby odpady nevznikaly nejen při výrobě, ale také při využívání samotných výrobků a po uplynutí jejich životnosti. Prodloužení životnosti výrobků a jejich opravitelnost vede k úspoře surovin a energie a ke zpomalení procesu přeměny surovin na odpad a tím i ke zmenšení problémů s jeho zneškodněním. Na podnikové úrovni řeší v praxi princip prevence vzniku odpadů koncepce environmentálního systému řízení podniku (EMS).Vychází ze zásady, že výrobní podniky mají v oblasti životního prostředí nejen dodržovat legislativní opatření, ale přijímat vlastní odpovědná opatření k ochraně životního prostředí. Jedná se o dobrovolnou podnikovou aktivitu. Motivací podnikového managmentu k zavádění tohoto systému je ekonomické hledisko plynoucí z povinností daných legislativou, snížení nákladů na odpadové hospodářství, surovinové úspory, ale také postavení podniku v očích veřejnosti. [4] 2.1.4
Využití odpadů
Využívání odpadů je činnost vedoucí k získání druhotných surovin, k recyklaci odpadů, případně k jinému využití fyzikálních, chemických nebo biologických vlastností odpadů.
13 / 44
Příkladem je využití odpadu jako paliva, jeho předúprava, regenerace určitých organických látek, kyselin nebo zásad, recyklace k získání kovů nebo anorganických látek, rafinace použitých olejů, aplikace do půdy přispívající zemědělství nebo životnímu prostředí, atd. Využití odpadů je podmíněno soustředěním rozptýleného odpadu do místa jeho úpravy nebo spotřeby. Shromažďování probíhá sběrem nebo výkupem od obyvatelstva a výkupní činností od podniků. Sběr a výkup plastů v ČR není dosud na úrovni tradičních druhotných surovin. Každý odpad je svým způsobem specifický a stejně specifické jsou i způsoby jeho využití, úpravy a zneškodnění. Nejčastějším předpokladem těchto činností bývá důkladné třídění odpadů. Úpravy odpadů zahrnují celou řadu činností, jimiž lze zlepšit vlastnosti vzniklých odpadů pro manipulaci, skladování, ale i další využití, regeneraci a recyklaci. Úpravou odpadů tedy rozumíme změnu jejich fyzikálních, chemických nebo biologických vlastností s cílem ekonomičtější manipulace a dalšího využití či zneškodnění. Základní úprava plastového odpadu spočívá v jeho třídění, praní, lisování, pěchování a paketování. Některé druhy málo deformovaných plastů se pouze drtí a melou. [4] [6] Je zřejmé, že v současné době je třeba klást mimořádný důraz na ochranu životního prostředí a lidského zdraví, což zcela jednoznačně vyplývá např. z § 11 zmíněného zákona, kde se v odst. 1 praví: "Každý má při své činnosti nebo v rozsahu své působnosti v mezích daných tímto zákonem zajistit přednostně využití odpadů před jejich odstraněním. Materiálové využití odpadů má přednost před jiným využitím odpadů.“ [8] 2.1.5
Zneškodňování odpadů
Odstraňování odpadů je nakládání s odpady, jehož cílem je trvale zabránit škodlivému ovlivňování složek životního prostředí. Jedná se zejména o termickou a chemickou úpravu, fyzikální a biologckou stabilizaci, jakož i o ukládání odpadů na skládku a do podzemních prostor (např. injektáží). Zneškodňování je zaměřeno na zbavení odpadů nebezpečných vlastností a zabránění jejich následným nebezpečným vlivům na životní prostředí. Hlavní způsoby zneškodňování odpadů:
14 / 44
ukládání na skládky,
tepelné zpracování odpadů ( termické metody),
fyzikálně – chemické metody.
biologické metody. [4]
V souvislosti s využitím a zneškodňováním plastových odpadů je nutno vyřešit problémy jako jsou:
otázka separovaného sběru a druhového třídění
pohyb plastových materiálů
strategie plastikářského průmyslu
recyklace znečištěného plastového odpadu
nové technologie nedestruktivního i destruktivního využití odpadních plastů
snížení podílu spalování a zejména skládkování
rozvoj výroby a využití biodegradovatelných plastů
omezování obsahu škodlivin v plastech (zejména náhrada současných katalyzátorů, stabilizátorů, plastifikátorů, zhášedel, pigmentů a plniv méně toxickými i nekarcinogenními alternativními činidly). [6]
Podle Katalogu doporučených technologií je pro zneškodňování plastového odpadu vhodné spalování, podmíněně lze využít i fyzikální a chemické metody. Nejméně vhodným způsobem zneškodňování plastů je ukládání na skládky, a to jak z ekonomického hlediska, protože plasty představují velký objem při nízké hmotnosti a tzn. zvýšené dopravní náklady a omezení úložné kapacity skládek, plýtvání cennou surovinou, tak i z hlediska ekologického, jelikož je pro ně charakteristická obtížná biodegradovatelnost. Na přechodu mezi zneškodňováním a využitím odpadu z plastu je spalování, kterým se využije pouze energetický obsah plastového odpadu, navíc vznikají problémy se zneškodněním popelů, úletů a spalin. Perspektivní cestou k vyřešení otázky zneškodňování plastového odpadu je výroba biodegradovatelných plastů. Jsou to polymery, které se samy po jisté době, účinkem
15 / 44
slunečního UV-záření nebo působením biologických faktorů, v přírodním prostředí rozkládají. Tyto plasty však nesplňují funkční požadavky, které by měly mít. Základní výzkum fotodegradace a biodegradace polyolefínů byl realizován u amerických firem Du Pont, Union Karbide a Dow Chemicals. Od počátku devadesátých let se prosazuje výzkum a aplikace technologií, založených na škrobu a jiných biodegradovatelných plnivech. Před plněním plastu je zapotřebí škrob upravit tak, aby byl kompatibilní s plastovou matricí. Biodegradace je pracná a pomalá metoda, avšak představuje ekologicky nejšetrnější a nejméně nákladný způsob úplného zneškodnění plastového odpadu. Biodegradabilní plasty jsou netoxické, mají příjemný vzhled a povrch, jsou méně hořlavé. Charakter povrchu zlepšuje jejich potiskovatelnost, jsou lepitelné a mají elektrostatické chování. Mezi další vlastnosti také patří pěchovatelnost, tří až pětiletá rezistence na skládkách. K nedostatkům patří omezená transparentnost, omezená tažnost a nižší pevnost v tahu. Mezi perspektivní aplikace biodegradabilních plastů lze zahrnout obalové fólie, povlakový bariérový materiál na papír, obaly na potraviny, kelímky, láhve, misky a příbory rychlého občerstvení, obaly na brokové náboje, netkané síťoviny, kartóny na vejce, dětské pleny apod. Jednou z hlavních podmínek zavádění těchto plastů do praxe je odpovídající legislativa.V ČR měla být koncem roku 1994 zahájena výroba biodegradovatelného plastu na bázi škrobem plněného nízkohustotního polyetylenu ( ECOPLAST) ve Škrobárnách , a.s. Horažďovice. [6] 2.2
Katalog odpadů
Dne 1. ledna 2002 nabyla účinnosti vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., ve které se stanoví Katalog odpadů a Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů. Tato vyhláška řeší otázky:
postupu při zařazování odpadu podle katalogu,
postupu při zařazování odpadu do kategorie nebezpečný,
16 / 44
seznamů odpadů pro účely vývozu, dovozu a tranzitu.
Katalog je utříděn podle původu vzniku odpadů a pak podle složení (tzn. smíšený systém). Odpady jsou označeny šestimístným kódem a tak zatříděny do skupin, podskupin a podle druhu odpadu. Nebezpečný odpad je označen symbolem „*“. Pro účely evidence se odpady uvedené v Seznamu nebezpečných odpadů označují „N“, ostatní „O“, ale pokud by byly znečištěny nebo by obsahovaly nějakou nebezpečnou látku nebo měly nejméně jednu nebezpečnou vlastnost pak se označují „O/N“. Pro dovoz, vývoz a tranzitní přepravu odpadů je naše republika vázána mezinárodní Basilejskou úmluvou. [10] Pod pojmem odpadní plasty většina laické veřejnosti vidí především plastové obaly a hlavně PET láhve. Problém je však mnohem širší. V Katalogu odpadů jsou plasty explicitně uvedeny pod celkem osmi katalogovými čísly (viz tab. č. 1) a roční produkce podle ISOH činí asi 270 tisíc tun. Další množství plastového odpadu, potenciálně využitelného, je skryto v jiných odpadových komoditách, jako např. odpadní elektrická a elektronická zařízení. [11] Tab. č. 1 Zařazení plastů podle Katalogu odpadů Kód Název odpadu Podskupina odpadu 02 01 04
Odpadní plasty
Odpady ze zemědělství, zahradnictví, lesnictví,
(kromě obalů)
myslivosti, rybářství
Množství (t) 4296
Odpady z výroby,zpracování,distribuce a 07 02 13
Plastový odpad
používání plastů, syntetického kaučuku a
18 583
syntetických vláken 12 01 02
Plastové
Odpady z tváření a z fyzikální a mechanické
hobliny a třísky
povrchové úpravy kovů a plastů
15 01 02
Plastové obaly
16 01 19
Plast
Obaly (včetně odděleného separovaného komunálního obalového odpadu) Vyřazená vozidla (autovraky) z různých druhů dopravy (včetně stavebních strojů) a odpady
102 140
87 539
2778
17 / 44
z demontáže těchto vozidel a jejich údržby 17 02 03
Plasty
19 12 04
Plasty a kaučuk
Dřevo,sklo,plasty (17-stavební a demoliční odpady) Odpady z úpravy odpadů jinde neuvedené (např. třídění,drcení,lisování,peletizace)
8164
9304
Složky z odděleného sběru (kromě odpadů 20 01 39
Plasty
uvedených v podskupině 15 01)
35 273
(20- komunální odpady )
V Katalogu odpadů jsou odpady obalů zařazeny ve skupině 15 00 00 (Odpadní obaly, sorbenty, čistící tkaniny, filtrační materiály a ochranné tkaniny jinde neuvedené ),podskupina 15 01 00: 15 01 01
papírový nebo lepenkový obal
15 01 02
plastový obal
15 01 03
dřevěný obal
15 01 04
kovový obal
15 01 05
kompozitní obal
15 01 06
směs obalových materiálů
15 01 99
odpad druhově blíže neurčený nebo výše neuvedený [4]
2.3
Zákon obalech
Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně dalších zákonů zavádí do českého právního řádu požadavky evropské směrnice 94/62/ES o obalech a obalovém odpadu, která představuje nový trend v evropském přístupu k ochraně životního prostředí. Směrnice Evropského parlamentu a rady Evropské unie o obalech obsahuje zásady balení výrobků v souvislosti s minimalizací hmotnosti a objemu obalů jejich opětovným používáním, povinnosti značení výrobků o způsobu využití nebo zneškodnění obalu a nevyužitých částí výrobku.Směrnicí jsou také stanoveny limitní hodnoty těžkých kovů v obalových materiálech. [4] Vzhledem k zaměření zákona na veškeré obaly je tak ovlivněno jednání velkého množství subjektů, tzn. články obalového řetězce až po subjekty zajišťující využití a recyklaci
18 / 44
odpadů.Základními povinnostmi, které se váží k nakládání s odpady z obalů, je povinnost osoby, která uvádí na trh nebo do oběhu obaly či balené výrobky, je odebírat od spotřebitele na území ČR a následně využívat a recyklovat nebo odstraňovat. Pro splnění povinností zpětného odběru a využití odpadu z obalu, které bude kontrolovat inspekce životního prostředí, mohou povinné osoby zvolit jeden z těchto způsobů:
samostatným plněním
přenesením těchto povinností na jinou osobu zároveň s vlastnickým právem k obalu
uzavřením smlouvy s autorizovanou obalovou společností [2] [8]
V současné době již nelze oddělit pojmy výrobek a obal. Obal ochraňuje zboží před škodlivými vlivy okolního prostředí z hlediska hygieny a kvality, informuje spotřebitele o vlastnostech, složení, způsobu použití, trvanlivosti zboží i způsobu zneškodnění či recyklace a nelze dnes opomenout ani jeho estetickou funkci a chrání okolní prostředí před škodlivými účinky některých produktů. Tak jako se lidská společnost nemůže vyhnout vzniku odpadů, nemůže se ani obejít bez nezbytných obalů. Vhodným obalem může být v současné době jen takový, který vyhovuje zásadám ochrany životního prostředí. Snášenlivost se životním prostředím je stále důležitějším požadavkem pro přijetí výrobku a jeho úspěšnosti na trhu. Při určení obalu, zda je ekologicky výhodný je potřeba zhodnotit celý systém tzn. získávání suroviny, výrobu obalu, jeho dopravu, spotřebu, použitelnost, možnost recyklace a vhodné způsoby zneškodnění. [4] V evropských průmyslových zemích dosahuje podíl obalů na celkové množství komunálních odpadů 50 % objemových, z toho více než 20 % představuji obaly pro potraviny, téměř 20 % obaly pro nepotravinářské účely a kolem 10 % obaly pro nápoje. Hlavním problémem odpadového hospodářství je snižování objemů obalů na skládkách. K tomu slouží separovaný sběr odpadních obalů, ten však neumožňuje dosáhnout minimalizace množství obalů ukládaných na skládkách. Dlouhodobým cílem je dosáhnout snížení odpadních obalů až o 90%. Moderní sběrné systémy obalů již zavádějí v Německu, kde vláda vydala v červnu v r. 1991 nařízení o omezení odpadních obalů. Toto nařízení zakazuje výrobcům prodat výrobek,
19 / 44
který nemá zajištěnu recyklaci. K tomu vznikají v Německu specializované firmy jejichž úkolem je vybudovat sběrný systém, dopravit obaly do třídicího centra a poskytnou je průmyslu jako druhotnou surovinu. Dominantní postavení mezi těmito firmami má Dales Systém Deutschland GmbH (DSD). Všechny obaly zahrnuté do tohoto systému
jsou
označeny značkou „Zelený bod“, za kterou musí výrobci obalů, nebo baleného zboží zaplatit společnosti DSD poplatek podle velikosti obalů. Obchod je zainteresován výhradně na takto označených obalech protože není povinen je přijímat zpět. Zelený bod však neznamená, že obal je neškodný pro životní prostředí, ale jen to že se sbírá a zužitkovává v rámci Dales Systém. Tento systém umožňuje to, že použité obaly nekončí na skládkách a současně zabraňuje, aby se maloobchod nestal sběrnou použitých obalů. Zelený bod je tedy zárukou, že obal bude výrobcem a uživatelem znovu zhodnocen. [5] S účinností
od
1.ledna
2001
je
zakázáno
vyrábět
a
dovážet
obaly
zhotovené
z polyvinylchloridu (PVC) a výrobky v takovýchto obalech (s výjimkou obalů a výrobků uvedených v zákoně), neboť jejich zneškodnění představuje riziko pro životní prostředí. Značení obalů je dále upraveno normami ČSN 770052-2 a ČSN 770052-3, kde jsou stanoveny termíny, definice a základní požadavky na značení obalů materiálovou identifikační značkou včetně grafického provedení, čímž se zjednodušuje třídění použitých obalů ve sběrných systémech podle druhu materiálu, ze kterých jsou obaly zhotoveny, a zároveň je spotřebitel informován, že se jedná o obal umožňující zhodnocení. [4]
20 / 44
3
HISTORICKÝ VÝVOJ PLASTŮ
Umělé hmoty provázejí člověka po celý život. Od kojenecké láhve až po urnu jako místo posledního odpočinku. Během více než stoleté historie se umělé hmoty zbavily nálepky levné náhražky a povýšily na moderní technologicky vyspělé materiály. Označení plastické hmoty je odvozeno z řeckého plassein (tvarovat). Jejich historie začíná již před polovinou devatenáctého století. V roce 1862 se v Londýně pořádála průmyslová výstava, kde laickou i odbornou veřejnost zaujala nová hmota, “látka tvrdá jako rohovina, ale ohebná jako kůže, která mohla být odlévána nebo lisována, barvena a řezána …”. Její vynálezce, Angličan Alexander Parkes, za ni na výstavě obdržel bronzovou medaili. Vynálezcovo dítko, “zrozené” ze směsi chloroformu a ricinového oleje, dostalo jméno parkesin. Parkes postupně přivedl na svět další plasty, ale kromě celuloidu - za jehož vynález obdržel patent - neměly velký komerční úspěch. Od roku 1869 se o rozšíření celuloidu zasloužil také Američan John Wesley Hyatt. Používal je na kulečníkové koule (místo rohoviny), vložky do límečků, pravítka, ping-pongové míčky, k výrobě ozdobných předmětů a zejména filmů. Leo Hendrik Baekeland, původem Belgičan, chemik, vědec a vynálezce, zjistil, že fenolová pryskyřice, kterou používal, může mít daleko širší použití, pokud bude používaná jako přísada. Tak vznikla – reakcí mezi fenolem a formaldehydem - první umělá pryskyřice, bakelit. Baekeland si tuto umělou hmotu nechal v roce 1909 patentovat. Jako nehořlavý materiál a dobrý izolant se bakelit nejprve používal na izolátory v elektrotechnice a v automobilovém průmyslu, později se rychle rozšířil do ostatních odvětví. Celé generace zažily tuto explozi, počínaje bakelitovým telefonem a rozhlasovým přijímačem, přes bakelitové vypínače, zásuvky a zástrčky až k bakelitovým klikám od dveří a oken. Mnozí ještě dnes na něj nedají dopustit, neboť jeho vlastnosti byly pro mnohé aplikace zcela postačující a hlavně byl levný. To se bohužel (pro spotřebitele) o mnoha jeho nástupcích říci nedá. Sláva bakelitu začala pomalu ustupovat po 2. světové válce, když se objevily další plastické hmoty, které se nechaly odlévat stříkáním (podobně jako celuloid, řadí se tyto hmoty mezi tzv. termoplasty, na rozdíl od bakelitu, který patří mezi tzv. termosety neboli reaktoplasty). Během několika desítek let z velké části ovládly trh. [13]
21 / 44
Alexander ParkesLeo
Hendrik Baekeland
Dnes se především s plasty setkáváme prakticky všude a každý den. Plasty úspěšně konkurují tradičním materiálům - dřevu, kovům, sklu, kůži a papíru. Jsou lehké, pevné, odolné proti korozi, snadněji zpracovatelné a mají lepší izolační vlastnosti. Z těchto důvodů je použití plastů ve srovnání s klasickými materiály ekonomicky výhodnější. Proto se hojně používají v průmyslu, domácnostech, obchodech, školách, nemocnicích a ovlivňují módu i náš život. Celková spotřeba plastů ve světě stoupá a v současné době se odhaduje na více než 120 miliónů tun za rok. Každoroční růst jejich spotřeby zároveň však způsobuje i zvyšování objemu plastového odpadu v materiálovém toku. Například spotřeba polyvinylchloridu v České republice dosahovala přibližně 80 tisíc tun za rok. Tak vysoká spotřeba řadí PVC na třetí příčku ve statistice nejpoužívanějších plastů. Snad i proto se v posledních letech stalo PVC. předmětem široké debaty odborné a laické veřejnosti. Diskutuje se zejména o jeho vlivu na životní prostředí a zdraví obyvatelstva a o jeho přínosu k prosperitě lidské společnosti. [12] 3.1
Polymery
Polymery jsou přírodní nebo syntetické látky, v jejichž molekule (makromolekule) se jako článek v řetězu mnohokrát opakuje základní monomerní jednotka. Představují tedy jakousi chemickou stavebnici, která umožňuje neobyčejnou proměnlivost struktur i vlastností výsledných látek. Proto také syntetické polymery laboratorně vyvinuté v první polovině 20. století umožnily rozvoj šesti velkých průmyslových odvětví. Jsou základem plastikářského
22 / 44
průmyslu, gumárenství, výroby syntetických vláken, průmyslu fólií a obalů, průmyslu nátěrových hmot a také polymerních kompozitních materiálů, které velmi ovlivnily vývoj letectví i sportovní výzbroje. Všechny tyto materiály a průmyslové oblasti jsou neodmyslitelně spojeny s celým světovým hospodářstvím konce dvacátého století. Polymerní chemie a fyzika dnes studuje a dále zlepšuje klasické polymery, současně však připravuje materiály zcela nové. Tři současné výzkumné směry zde stojí za zmínku: polymery pro lékařské aplikace, materiály pro přenos, zpracování a uchování informací a inteligentní materiály. Právě ve vývoji lékařských polymerů má naše země význačné postavení v celosvětovém měřítku. Největší zásluhu na tom má profesor Otto Wichterle, zakladatel a první ředitel Ústavu makromolekulární chemie. Obrovský rozvoj výroby a použití polymerů má za následek stále se zvětšující množství odpadů polymerních materiálů. Tyto odpady mohou vznikat již při výrobě (zmetky, odřezky, obrusy apod.) jako tzv. vratný či technologický odpad nebo až po upotřebení výrobku tzn. komunální odpad. Vratný odpad se převážně zpracovává ve výrobních nebo zpracovatelských závodech. Předností syntetických polymerů je spotřeba energie pro jejich výrobu. Ta je totiž podstatně menší než u jiných materiálů. Například polyetylenové nákupní tašky se ukázaly, z hlediska emisí do vody a ovzduší, spotřeby energie při výrobě i objemu na skládkách, výhodnější než papírové. [5] V dlouhodobých prognózách se očekává vzrůst spotřeby plastů do roku 2030 o cca 30-50% tj. přibližně o 1–1,5% ročně. Objem plastového odpadu se tedy bude vyznačovat jen velmi mírným růstem, podstatné změny lze však očekávat ve složení a zastoupení jednotlivých druhů plastů v odpadu (pravděpodobné je větší zastoupení konstrukčních plastů a kompozitních
materiálů).
Další
vývoj
by
se
měl
zaměřit
na
větší
využívání
biodegradovatelných plastů, na snižování obsahu škodlivých látek a na výrazné zvýšení podílu recyklace a jiných způsobů využívání plastového odpadu. [6] 3.2
Dělení a způsoby využití polymerního odpadu
Polymerní odpady dělíme:
23 / 44
odpady ze zpracování, výroby používání plastů,
odpady ze zpracování, výroby a použití pryže a kaučuku
Plasty jsou polymerní látky (syntetické, polysyntetické nebo přírodní), které se dělí na termoplasty (zahřátím se stávají měkkými a pružnými, při ochlazení opět tuhnou a tvrdnou) a termosety (teplem tvrditelné pryskyřice). Většinou se do nich přidávají různé přísady, aby se docílilo speciálních vlastností výrobku (např. změkčovadla, katalyzátory, stabilizátory, pigmenty nebo plniva) Plastové odpady lze rozdělit na odpad vytvrzených plastů, kam patří různé pryskyřice, polyestery, fólie, polyetylen, vytvrzené lisovací hmoty, polystyren, tvrzený papír a tkanina, polyuretan, obaly a nádoby z plastů, polyvinilacetát, polyvinylalkohol a další. A odpad nevytvrzených plastů (odpadní změkčovadla, odpady z výroby a zpracování plastů). Ekologická závadnost Polymerní odpady obsahují různé karcinogenní a toxické látky, které se mohou při skládkování nebo spalování uvolňovat do životního prostředí (sloučeniny Cd, Sb, Sn a jiných těžkých kovů, halogenované organické sloučeniny) nebo látky ohrožující ozónovou vrstvu Země. Také se vyznačují velmi pomalou a obtížnou biodegradovatelností. Některé odpadní obaly a nádoby z plastů mohou být znečištěny organickými i anorganickými škodlivinami. Způsoby využití polymerních odpadů: a) tepelná degradace a spalování
pyrolýza – zdroj doplňkového paliva ( topný olej)
hydrolýza – druhotné suroviny pro průmysl plastů
spalování – zdroj tepla (s výjimkou chlorovaných nebo fluorovaných plastů)
b) recyklace a regenerace pryže a kaučuku
vznikají druhotné suroviny se zhoršenými technickými vlastnostmi
c) recyklace odpadních plastů
na bázi polyolefínů – vznikají druhotné suroviny pro široký sortiment spotřebního zboží
na bázi PVC – přísady do plastových směsí
24 / 44
Zhodnocení odpadních plastů může být podle složení výsledného produktu nedestruktivní nebo destruktivní.
a) nedestruktivní zhodnocení spočívá v :
přímé aplikaci pro méně náročné účely
Tento způsob využití odpadních plastů má z ekonomického i ekologického hlediska jen okrajový význam a představuje pouze doplněk ostatních způsobů zhodnocení.
primárním zhodnocení (vrácení odpadu do výroby)
Odpad PE, PP, PVC, PS, PA, PETF a jiné plasty se pro tyto účely zpracovává vstřikováním, válcováním nebo vyfukováním (nádoby, fólie)
sekundárním zhodnocení (využití odpadu pro výrobu jiných materiálů).
Používá se ke zhodnocení narušeného homogenního odpadu plastů nebo heterogenních odpadů (sběrový odpad, vícevrstevné fólie, přepravky, kabely, obalové materiály aj.) Pro zpracování směsných plastových odpadů se používají technologie vytlačování,vstřikování nebo lisování.
b) destruktivní zhodnocení plastového odpadu lze rozdělit na:
materiálové
surovinové
energetické
Jen čtvrtina výrobků z plastů končí svoji životnost do jednoho roku. 60% všech materiálů z plastů vykazuje životnost 8 let. A plasty uplatňované ve stavebnictví mají životnost nejméně 30 let. Nicméně v souboru odpadních plastů zaujímají dominantní postavení obaly z plastů jako výrobky s krátkou životností. Oproti tomu ze stavebnictví i při jeho velké spotřebě plastů odpadají malá množství plastových odpadů. Mnohostrannost plastů se odráží v jejich možnostech znovuvyužití. [4] [6]
25 / 44
4 4.1
ZPRACOVÁNÍ PLASTŮ Recyklace
Sentence: Není daleko společnost, kdy všechen odpad, nazývaný dnes druhotnou surovinou se stane hlavním zdrojem surovin a přírodní nenačaté zdroje budou rezervou spotřeby. SEABORG, G. T. Americký nositel Nobelovy ceny za chemii
Na rozdíl od přírodního ekologického systému, který je utvářený uzavřeným koloběhem látek a energií mezi producenty a konzumenty, je hospodářský systém založen na jednosměrném toku látek a energií. Suroviny odnímané přírodním složkám životného prostředí jsou za přispění lidské práce upravovány a zpracovávány na výrobky určené k využití nebo spotřebě. [5] Recyklace (z anglického slova recycling = recirkulace, vrácení zpět do procesu) znamená znovuvyužití, znovuuvedení do cyklu. V původním slova smyslu se recyklací rozumí vrácení do procesu, ve kterém odpad vzniká – tedy pro původní účel a stejný systém. Lze ji považovat za strategii, která opětným využíváním odpadů šetří přírodní zdroje a současně omezuje zatěžování prostředí škodlivinami. Recyklace umožňuje zajištění zásob v případě absolutního nedostatku, snížení nákladů při stoupající cenách surovin a snížení ekologické zátěže prostředí odpady. [4] Recyklace odpadů je jednou z cest k řešení surovinového problému, k úspoře materiálů a energií, k ochraně životního prostředí, tj. k postupnému sbližování zájmů ,,tří E“: ekonomie, energetiky a ekologie. [1] V současné době se recyklace chápe jako využití výrobních, zpracovatelských nebo spotřebních odpadů a energií v původní nebo pozměněné formě, bez ohledu na místo či čas vzniku a použití odpadů. Takto pojatá recyklace potom:
rozšiřuje a obohacuje domácí surovinovou základnu,
snižuje nároky na dovoz surovin,
šetří primární zdroje a vytváří předpoklady pro jejich využívání,
26 / 44
přináší úspory energie, investičních prostředků a pracovních sil,
chrání životní prostředí před nepříznivými vlivy škodlivin. [6]
I přes zvýšenou pozornost, která se v současnosti věnuje plastovým odpadům, jsou tyto materiály v porovnání s ostatními odpady málo využívané jako druhotná surovina. Téměř veškerý odpad v ČR (přes 95%) je doposud skládkován, nepatrné množství je spalováno, případně tříděno a následně recyklováno. Všechny tyto postupy zneškodnění odpadu mají svá úskalí. Je tedy nutné zamýšlet se již nad samotným vznikem výrobků a jejich obalů. Řešení je potřeba hledat v rovnováze opatření v průmyslu (maloodpadové a bezodpadové technologie), v legislativě (zejména zákon o odpadech a zákon o obalech) a ve změnách spotřebitelského chování. Svým přístupem k nákupům můžeme postupně ovlivňovat nabídku zboží směrem k omezování objemu a nebezpečnosti odpadů. Polymerní odpad lze rozdělit na odpad technologický, který je výsledkem vnitropodnikových technologických operací (zmetky, přetoky, obrusy apod.) a na odpad amortizační, který vzniká po ukončení životnosti nejrůznějších produktů. Zpětné materiálové využití technologického odpadu ve formě přídavku k původní surovině nečiní obvykle vážnější problémy, zatímco v případě amortizačního odpadu je situace podstatně složitější. Amortizační odpad bývá silně znečištěn, mnohdy není známo ani jeho složení. Zdrojem jsou obaly, dále nábytkářský průmysl, vyřazená elektrotechnika a elektronika, stavebnictví apod. Největší objem, až 60%, reprezentuje plastový odpad vyskytující se v komunálním odpadu, přičemž technologický odpad představuje pouze 20%. Zbytek, tj. 18%, tvoří průmyslový odpad. Pokud se týká materiálového složení je v komunálním odpadu fakticky pět základních druhů polymerů, jak je patrné z tab. č. 2. [1] Tab. č. 2 Zastoupení jednotlivých druhů polymerů v komunálním odpadu v [%] PE PS PVC PP PETF Ostatní 59
12
9
6
6
8
Technologický odpad se nejčastěji zpracovává tzv. recyklací technologického odpadu, která spočívá v jeho rozdrcení, po kterém může následovat případná regranulace. Jak drť, tak
27 / 44
regranulát se obvykle použije zpět do výroby. Uvádí se, že přídavek takového recyklátu v množství 5-15% neovlivní zásadně vlastnosti finálního výrobku. Recyklace použitých výrobků není tak jednoduchá. V samotném plastu došlo při jeho používání k mnoha změnám. Výrobek z plastu byl vystaven působení mnoha vnějších faktorů (teplo, světlo, mechanické ztížení), plast zestárl a změnily se jeho vlastnosti. Také mohlo dojít k jeho kontaminaci různými nečistotami. U plastů z použitých výrobků existují v podstatě čtyři možnosti jejich recyklace:
materiálová recyklace
chemická recyklace
surovinová recyklace
energetická recyklace
4.1.1
Materiálové recyklace
Materiálová recyklace představuje opakované zpracování plastového odpadu a jeho výsledným produktem je regranulát. Materiálová recyklace může být primární, a to v případě zda se recykluje neznečištěný technologický odpad, nebo sekundární, jestliže se zpracovává odpad. Který je heterogenní a znečištěný. Výsledný produkt primární recyklace má vlastnosti velmi blízké původnímu polymeru, což umožňuje jeho využití na původní aplikace. Naopak vlastnosti produktu, který byl připravený ze znečištěného plastového odpadu se liší od původního materiálu. Z tohoto důvodu lze použít jen na méně náročné aplikace. V porovnání s ostatními typy recyklace je u materiálové recyklace efektivní zhodnocení plastového odpadu nejvyšší. Limitujícím faktorem tohoto typu recyklace jsou však vysoké ekonomické náklady. Největší problémy představuje identifikace, třídění a čištění plastového odpadu. Většina technologických postupů třídění plastového odpadu je založena na jeho rozdílných fyzikálních vlastnostech (hustotě, povrchové energii, vzhledu, barvě, rozpustnosti, viskozitě, atd.). V dnešní době je nejméně efektivní a spolehlivé ruční třídění, proto se používá třídění různých typů:
28 / 44
třídění vzduchem
se používá na třídění plastů se stejnou hustotou a rozdílnou velikostí částic, anebo s rozdílnou hustotou a stejnou velikostí částic. Nevýhodou je, že se může využít jen na třídění směsí, které neobsahují více jak dva typy plastů. Využívá se například na separaci polyetylénu od ostatních plastů nacházejících se v komunálním odpadu.
třídění pomocí hydrocyklón
se osvědčilo v technologické praxi především v podnicích, které zpracovávají velké množství komunálního odpadu.
třídění flotací
je analogické jako při čištění nerostných surovin. Plastový odpad se umístí do vodní nádrže, kde se zbaví nečistot, přičemž polyolefíny zůstávají jako lehčí frakce na povrchu a ostaní složky se usazují. V dalším stadiu dojde k oddělení PP od HDPE a LDPE. Flotace umožňuje roztřídit většinu plastů v komunálním odpadu. Technologie, které se využívají na třídění průmyslového odpadu jsou orientované především na rychlou identifikaci plastů a jejich následnou separaci od ostatních anorganických a organických složek. Při třídění průmyslového plastového odpadu se stále více používají spektrální metody. Dalším způsobem separace heterogenního polymerního odpadu je selektivní rozpouštění. Principem je rozpouštění polymerů ve společném rozpouštědle při různých teplotách a jeho následné rychlé odpaření s recyklací rozpouštědla. Tato technologie je vhodná i na odstraňování nánosů z PET folií a pokovovaných plastů. 4.1.2
Surovinová recyklace
Surovinová recyklace je vhodná na zpracování silně znečištěného heterogenního plastového odpadu, pro který není vhodné použít materiálovou recyklaci z ekonomických anebo technologických důvodů. Efektivnost využití plastového odpadu je poměrně vysoká .
29 / 44
Surovinové využití zahrnuje depolymeraci, hydrolýzu, chemické zpracování a tepelné štěpení. Depolymerace je štěpení polymerů na monomery působením tepla, eventuálně v přítomnosti katalyzátorů. Je vhodná pro zpracování například polystyrenu nebo polyakrylátů. Získané monomery lze znovu využít ve výrobě plastů. Hydrolýza je štěpení polymerů ve vodním prostředí za zvýšených teplot a tlaků. Používá se například k depolymeraci polyesterů, polyamidů či polyuretanu. Chemické zpracování je perspektivní oblastí zhodnocení plastů. Tímto zpracováním se zabývají firmy jako např. Fa Hoechst (USA) nebo společnost Eastman Kodak (USA) Tepelné štěpení zahrnuje pyrolýzu, hydrogenaci a karbonizaci. Hydrogenace plastů se získávají lehké a těžké oleje, které se dále zpracovávají jako příslušné frakce ropy. Karbonizace poskytuje plynné a kapalné uhlovodíky, smolu a koks. V porovnání s materiálovou recyklací mají termolytické postupy surovinové recyklace tyto výhody:
plastový odpad je možné zpracovávat přímo, bez jakékoliv další úpravy,
je možné zpracování plastového odpadu obsahující kovy a různé příměsi,
látky obsahující chlór jsou z procesu odstraněné už v prvním stádiu, výsledným produktem je HCl, která se jako produkt dále využívá.
4.1.3
Energetické využití
Energetické využití je v porovnání s ostatními typy recyklace nejméně efektivní. Podstatou metody je spalování (obvykle společně s uhlím) ve speciálně konstruovaných topeništích. Užitečným výstupem je tepelná energie. Mezi další výhody energetického využití patří:
redukce hmotnosti odpadů až na 90%,
redukce škodlivých látek,
možnost dalšího využití anorganických podílů,
30 / 44
možnost zhodnocení kontaminovaného a silně znečištěného plastového odpadu,
možnost efektivního zhodnocení odpadu, který není možno využít pomocí materiálové nebo surovinové recyklace.
Metody energetického využití jsou založeny na využití vysokého spalného tepla plastů.Patří sem: Spalování se využívá při tepelném zneškodňování netříděného TKO, který zpravidla obsahuje 5 -7% plastů. K hlavním nedostatkům patří vysoké investiční i provozní náklady spaloven a obsah velmi nebezpečných škodlivin veš spalinách. Asi ¼ plastového odpadu tvoří PVC, jehož spalováním se tvoří korozi vyvolávající HCl, karcinogenní dioxiny a furany, toxické plyny obsahující CO, SO2, NOx, HF a těžké kovy. Zplyňování spočívá v přeměně plastového odpadu tepelným štěpením a nedokonalým spalováním na plynné palivo. Předností zplyňování jsou nižší investiční i provozní náklady než při spalování, menší objem spalin, možnost rozvodu a akumulace produktu, nepatrné emise do ovzduší apod. Zplyňování čistých plastů je nevýhodné, ale naopak se velmi osvědčilo pro zpracování TKO s nízkým obsahem plastů, pro směsi netříděných plastů s oleji bitumeny, papírem, pryží a jinými zplynovatelnými odpady. Pyrolýza je tepelné štěpení makromolekulárních sloučenin při zachování hodnotných vazeb mezi uhlíkem a vodíkem. Z energetického zpracování plastů, které je nejméně efektivní formou využití materiálové substance a vynaložení práce, je stále více preferována pyrolýza, která zhodnocuje odpad jako zdroj nových materiálů a současně využívá jeho energetický obsah. Současně energetickým a surovinovým využitím je zhodnocení odpadních plastů ve vysoké peci při výrobě železa. Stejně jako při výrobě syntézního plynu se odpadní plasty v první fázi štěpí na oxid uhelnatý a vodík. Vzniklý plyn slouží z 50–60% k redukci oxidů železa, zbylý plyn se spaluje a používá pro ohřev pece a pro výrobu elektřiny. Vysokopecní postup nabízí účinné využití směsi znečištěných odpadních plastů produkovaných domácnostmi. Obsah chlóru v odpadních plastech je přitom omezen na 1,5 %. Zatím není jasné, nakolik je toto
31 / 44
zpracování vhodné též pro využití odpadních plastů z demontážních zařízení zpracovávajících vyřazená vozidla. [7] Plastová frakce přináší nejvíce problémů při separovaném sběru TKO, především s ohledem ne velmi nízkou možnost využití v ČR. Jedním z provozů, kde se plastový odpad zpracovává, je Transform, a.s. Lázně Bohdaneč. Závod od r. 1993 zpracovává veškerý plastový odpad z Hradce Králové, Pardubic a okolních obcí. Pro naplnění výrobní kapacity je část surovin dovážena zdarma, čímž tato firma šetří dodavatelům poplatky za ukládání na skládky a část dopravních nákladů. Recyklace odpadních plastů je podmíněna důkladným tříděním jednotlivých druhů plastů a odstranění jakýchkoli příměsí a škodlivin, nejlépe již při samotném vzniku odpadu, jelikož dodatečná separace je ekonomicky náročná a komplikovaná. Proto je kladen důraz na organizaci sběru plastového odpadu. [6] 4.1.4
Plastové obalové odpady
Vzhledem k většímu počtu používaných druhů plastů a k jejich časté kombinaci s jinými materiály jsou tyto obaly z hlediska recyklace problematické. Ze směsných plastů lze vyrábět většinou výrobky tlustých profilů (lavičky, palety, desky aj.), pro které se však nedaří dostatečně zajistit jejich odbyt. Problematické je také spalování směsných plastů z důvodu obsahu PVC, které potřebuje k nebezpečnému spálení technologicky vybavené zařízení, takže jsou za tyto energetické využiti požadovány provozovateli těchto zařízení poplatky. Jednou z alternativních surovin za PVC se považuje polypropylen. Další možnosti zhodnocení směsných plastů je jejich zplyňování. Tříděním plastů lze rozdělit zejména PVC a cizí materiály, aby se dalo získat přídavné palivo při spalování uhlí v některých kotelnách. Toto využití se však jeví sporné ze současného legislativního hlediska. Požadavky zpracovatelů na druhovou čistotu jednotlivých plastů jsou různé podle konečného použití. Třídění plastů je ekonomicky náročné vzhledem k malému využívání jednotlivých plastů u nás. [4]
32 / 44
4.2
Klasifikace syntetických polymerů:
a) podle typu chemické reakce, kterou vznikají: 1.polymerací 2.polykondenzací 3.polyadicí
b) podle tvaru molekuly: 1. lineární 2. rozvětvené 3. zesíťované 4.prostorově zesíťované
c) podle chování při vyšší teplotě: 1. termoplasty 2. termosety [3] 4.2.1
Přehled polymerů vzniklých polykondenzací:
a) polyestery: představují velkou skupinu polymerů, které mají esterové vazby v hlavním řětězci.Používají se k výrobě nátěrových hmot, textilních vláken a
pryskyřic. Některé
pryskyřice se vyztužují skelnými vlákny → sklolamináty ( velice pevné, elektroizolační, odolné vůči chemikáliím, používají se na výrobu karoserií) Polyetyléntereftalát (PET nebo PETE) PET je čirý, pevný a má dobrou odolnost proti pronikání plynů a vlhkosti.Tento plast je obvykle používán na PET láhve pro nealkoholické nápoje a mnoho dalších spotřebních lahví vyráběných injekčním vstřikováním.Dále se užívá pro výrobu pásů, litých výrobků a na potravinářské a jiné láhve. Recyklované, čisté PET pelety a drtě jsou velmi žádány výrobci vláken pro tkané kobercové příze, výrobu netkané střiže a geotextilie. Polyetylén o vysoké hustotě (HDPE)
33 / 44
HDPE je plastem, používaným k výrobě lahví na mléko, vody, a prací prostředky.Láhve z nepigmentovaného HDPE jsou průhledné , mají dobré bariérové vlastnosti a tuhost. Dobře se hodí pro balení výrobků s krátkou trvanlivostí jako je margarin, mléko, margarínové tuby a jogurtové kelímky. Protože má HDPE dobrou odolnost k chemikáliím, je používán na balení mnoha výrobků pro domácnost, ale i průmyslových chemikálií jako jsou detergenty a bělící prostředky. Barevné HDPE láhve mají obecně lepší odolnost proti vzniku trhlin při namáhání a chemickou odolnost než lahve z HDPE nepigmentovaného. Nízkohustotní polyetylén (LDPE) LDPE je plast používaný především na fóliové aplikace vzhledem k jeho pevnosti, ohebnosti a relativní průhlednosti, což jej činí oblíbeným materiálem v aplikacích, kde je nutno něco uzavřít tepelným svařením. Je rovněž používán na výrobu některých ohebných víček a lahví a je pro své vlastnosti a zpracovatelnost velmi často používán při výrobě drátů a kabelů. b) polyamidy: jsou lineární polymery s amidovými skupinami –CONH- v hlavním řetězci.Mají pravidelnou strukturu, řetězce jsou navzájem propojené vodíkovými vazbami mezi amidovými skupinami. Polyamid 66 (nylon) a polyamid 6 (silon) Vyznačují se vysokou houževnatostí, pevností a odolností proti oděru, mají dobré elektroizolační vlastnosti. Polyamidy se jako dobré vláknotvorné polymery využívají zejména na výrobu vláken, ale také na plastikářské účely. c) fenoplasty (fenolformaldehydové pryskyřice): mají dobrou tepelnou i oxidační stabilitu, dobré mechanické vlastnosti a jsou stálé proti působení kyselin, ale porušují se zásadami. Využívají se na výrobu lisovacích hmot, lepidel apod. d) aminoplasty ( močovinoformaldehydové pryskyřice): jsou kondenzáty formaldehydu s látkami obsahující aminové nebo amidové skupiny. Na rozdíl od fenoplastů jsou bezbarvé. Mají výborné a dielektrické vlastnosti.používají se jako textilní pomocné prostředky, lepidla a laky na výrobu lisovacích hmot.
34 / 44
e) Polyétery ( epoxidové pryskyřice ): mechanická pevnost, přilnavost a tepelná odolnost umožňuje použití epoxidových pryskyřic jako velmi dobrých lepidel. Vyrábějí se z nich také laky a epoxidové lamináty. 4.2.2
Přehled polymerů vzniklých polymerací:
Polyetylen (PE) PE je krystalizující materiál citlivý na UV záření, lehčí než voda, odolný proti nízkým teplotám. PE je zároveň mrazuvzdorný, zdravotně nezávadný a odolný proti působení rozpouštědel a většině chemikáliím s výjimkou vysoce oxidačních kyselin. PE je snadno zápalný a lehce hořlavý. Má dielektrické vlastnosti a je odolný proti vzniku a šíření trhlin. Použití: fólie pro obalovou techniku, skleníky, nádrže, jímky, rozvody pitné vody, aj. Polypropylen (PP) PP je termoplast skupiny polyolefinů. Je částečně krystalický a jeho hustota je výrazně nižší než u ostatních známých plastů. PP patří do skupiny nepolárních materiálů, jejich povrch není rozpustný a také nebobtná.Lepení je proto obtížné, je však velmi dobře svařitelný.PP se vyznačuje vynikající chemickou odolností a vysokou teplotní zatížeností. Pro průmyslové použití je proto PP zpravidla výhodnější než PVC. PP se rovněž vyznačuje výbornými dielektrickými vlastnostmi a odolností vůči stárnutí. Použití: Fólie, elektroizolační materiál, zdravotnické potřeby, textilní vlákna, tvarovky a armatury, potrubní systémy, jímky, nádrže, bazény. Po recyklaci pak slouží pro výrobu kancelářských potřeb, květináčů, ale také k výrobě součástek pro elektroprůmysl, pro automobily, apod. Polyvinylchlorid (PVC) PVC je znám také pod označením novodur. Je to nejstarší a nejrozšířenější plastická hmota. Tento termoplast je dobře svařitelný i lepitelný, je také tepelně tvárný a to opakovaně. Na ochranu proti tepelnému rozkladu a UV záření je PVC stabilizován cínem – je možné jej použít i pro pitnou vodu.
35 / 44
PVC odolává kyselinám, zásadám a všem běžným dezinfekčním roztokům. Není odolný proti aromatickým rozpouštědlům. PVC je ve srovnání s jinými plasty samozhášivý a nenasákavý, dobře odolává povětrnostním vlivům i mikroorganismům a je fyziologicky nezávadný. Použití: novodur (neměkčený) – trubky, tyče, nábytek novoplast (měkčený) – podlahové krytiny, pláštěnky, hračky,lahve, aj.
Polytetrafluoretylen (PTFE) PTFE vyniká vysokou chemickou odolností ve spojení s širokým rozmezím pracovních teplot, malou zápalností a nízkým vývinem kouře při hoření. V přírodní barvě je bílý, na omak mastný, pružný s dobrou rázovou pevností.Vyznačuje se vysokou molekulovou hmotností a obsahuje pouze atomy uhlíku a fluoru s vysokou pevností vazby, což určuje jeho charakteristické vlastnosti. Při vyšších teplotách dochází k rozkladu, který je, při měření hmotnostních ztrát, do teploty 380°C nepatrný. Od 380°C intenzita rozkladu roste a vznikají plynné produkty, které ve styku se vzduchem a vzdušnou vlhkostí tvoří další sloučeniny. Jedním z plynů vznikajících při tepelném rozkladu je např. fluorovodík. Použití: těsnění, ucpávky, potrubí pro chemický průmysl, speciální technické výrobky, vložky mezi pružiny automobilů, s výhradou pro nezatížená ložiska Polystyren (PS) Hodně lidí si pod pojmem polystyrén představuje pouze jeho nadouvanou podobu - pěnový polystyrén. Přitom polystyrén je všude kolem nás. Je to hmota, která se nejen dobře opracovává, ale i lepí běžnými rozpouštědly - narozdíl od jiné běžné hmoty, polyetylénu, z něhož jsou nejen pytlíky, ale třeba i koše a četné další věci. Ten se lepí o poznání hůře. Polystyrén (též polyvinylbenzén) se vyrábí polymerací styrénu. Je to tuhá křehká hmota, v přirozeném stavu dokonale bezbarvá a průsvitná. Dá se ale snadno probarvit do všech barev a může být transparentní, průsvitný i neprůhledný. Zpracovává se hlavně vstřikováním, ale také vytlačováním. Polystyrén odolává minerálním a většině rostlinných olejů, zásadám a
36 / 44
kyselinám (kromě kyseliny dusičné), alkoholům a dalším činidlům. Není odolný vůči benzolu (benzén, toluen, xylen...) a jeho směsím, chlorovaným uhlovodíkům, terpentýnu, éteru a petroleji. Nevýhodou polystyrénu je malá odolnost vůči teplu - jen do 60°C - 100°C (podle zpracování). Polyvinylacetát (PVAC) PVAC je nehořlavý plast, na světle stálý, s dobrou přilnavostí k materiálu Použití: impregnace papíru, textilu, latex Polymetylmetaakrylát (PMMA) PMMA představuje průhledný materiál, pevný v nárazu i tahu, který propouští 90-92% světla včetně UV-záření. Použití: ideální konstrukční materiál, při konzervaci biologických preparátů, široké použití ve zdravotnictví ( zubní protézy, klouby, kontaktní čočky). 4.2.3
Polymery vzniklé polyadicí
Polyuretany: používají se k výrobě syntetických vláken, molitanu, lepidel, nábytku, obuvi a textilních vláken [14] 4.3
Zpracování plastů v praxi
Firmy zpracovávající plast v jednotlivých krajích Většina níže uvedených firem v jednotlivých krajích má souhlas k provozu zařízení na nakládání s odpady udělený podle zákona o odpadech. Každý kraj musí mít rovněž zpracovaný plán odpadového hospodářství a to na základě ustanovení části sedmé zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále jen zákon o odpadech) zpracovávají plány odpadového hospodářství v rozsahu stanoveném tímto zákonem a příslušným prováděcím právním předpisem ministerstvo, kraj v samostatné působnosti a původci odpadů.
37 / 44
Účelem plánu je vytvořit funkční systém hospodaření s odpady v kraji, definovat vzájemné souvislosti a integrující prvky systému tak, aby jako celek mohl efektivně fungovat. POH kraje určí směry a cíle pro budoucí nakládání s odpady a stanoví zásady, opatření a nástroje k dosažení cílů. Přitom musí být respektována ekonomická, sociální a environmentální hlediska a zachovány standardy ochrany lidského zdraví. Plán odpadového hospodářství kraje se zpracovává za účelem stanovení způsobu předcházení vzniku odpadů, omezování jejich množství a nebezpečných vlastností a nakládání s nimi podle platných zákonů (o odpadech, o obalech) a dalších souvisejících předpisů. Respektovány jsou mezinárodní závazky ČR zapracované do národní české o legislativy. Jihočeský kraj: MARTIN ŠTECL, drcení plastů TERMAX, s.r.o., recyklace polystyrenu RUMPOLD s. r. o., třídění a úprava plastů a papíru RECYKLACE ODPADŮ A SKLÁDKY a.s., třídění a úprava plastů SLUŽBY MĚSTA ČESKÝ KRUMLOV, s. r.o., třídění a úprava plastů A.S.A. ČESKÉ BUDĚJOVICE, s r.o., třídění a úprava plastů SILON a. s., recyklace odpadních PET,R12+R3 RE-PLAST DESIGN,s.r.o., drcení PET lahví, R 12 Jihomoravský kraj BALADOR EKO s.r.o., recyklace plastů (PET lahve), R5 BALI,spol. s r.o. , recyklace plastů, R5 BRNOMETAL, s.r.o. , S+V kovy, papír, plasty, R4, R5, R12 EKO-BIO Vysočina, s.r.o., recyklace papír, plasty, textil, R5 FE MARKET - RECYCLING, s.r.o. , kovový odpad, papír, plasty, R12 HJ TIŠNOV, spol. s r.o., recyklace plastů, R5 KEISIDISOVÁ VĚRA , recyklace plastů, R5 KORDSERVICE, a.s. , recyklace plastů a textilu, R5 NH - RECYCLING CZ, s.r.o. , recyklace plastů, R5
38 / 44
PETKA CZ, a.s. , recyklace plastů (PET lahve), R5 RENOPLAST , recyklace plastů, R5 REPAP Czech, s.r.o. , zpracování odpadů z obalů SPENET s.r.o. , recyklace plastů, R5 TECHNICKÉ SLUŽBY TIŠNOV, spol. s r.o., recyklace plastů, R 3 VSP GROUP, a.s. , recyklace plastů, R12 ECOWAY s.r.o., recyklace elektroniky a plastů DH-PAST, s.r.o., materiálová recyklace odpadního plastu WRAP, s.r.o., recyklace PE, výroba LDPE, HDPE fólií ZEOPOL, s.r.o., recyklace plastů ERI-TRADE, s.r.o., zpracování plastů a recyklace, recyklační technika plastů a kovů OBALPRO, s.r.o., výkup a recyklace materiálů: HD-LDPE, PP, PS, ABS, PVC, fólie LD Pozn. V jihomoravském kraji jsou v provozu i spalovny: EKOTERMEX a.s., spalovna nebezpečného a průmyslového odpadu Vyškov, SAKO Brno a.s., divize SPALOVNA Vysočina EKO-BIO s.r.o., recyklace papíru, plastu, textilu, R5 TUBI ITALIA BOHEMIA, s.r.o., výroba a recyklace měkčeného PVC Karlovarský kraj RESUR spol. s r. o., recyklace PE fólií, PET lahví RECYCLING DEKONT s.r.o., recyklace odpadu RECYPLAST CZ s.r.o., recyklace plastů RUMPOLD s.r.o. GRANULPLAST JAN BUBERLE, recyklace plastů Královehradecký kraj A. S. A., spol. s r. o., lisování obalových materiálů PESL spol. s r.o., sběr, výkup, drcení a regranulace plastů ELOHK s.r.o., recyklace plastů
39 / 44
Liberecký kraj FINBAU a.s. Sekyrkovy Loučky VYVA PLAST s.r.o. Turnov, recyklace plastů ENROLL CZ spol. s r.o. Nová Ves , recyklace plastů T.P.RECYCLING, drcení plastů AZTECO a.s., recyklace polystyrenu GESTA a.s.Rynoltice, drcení plastového odpadu, recyklace plastů Moravskoslezský kraj BRHLOVÁ LUDMILA, zpracování tříděného plastového odpadu DH-PLAST s. r. o. materiálová recyklace plastových obalů JELÍNEK-TRADING s.r.o., zpracování plastů EKO-CHEM-Z s. r. o. zpracování plastů nožovým mlýnem PF PLASTY CZ s. r. o. recyklační linka plastového odpadu DANIEL KRÁL s.r.o., granulace pryže a plastu BEROKA s.r.o., recyklace pryžového odpadu OZO OSTRAVA s.r.o. ALBE-polystyren, s.r.o., výroba, prodej a recyklace komponentů z pěnového PS Olomoucký kraj JELÍNEK-TRADING s.r.o., zpracování plastů MAROTTA, s.r.o., zpracování plastů MOSEV plast s.r.o., zpracování plastů REMARKTPLAST s.r.o., úprava termoplastů MARIUS PEDERSEN a.s., výroba alternativního paliva z pryžových odpadů EKO MORAVA, s.r.o., recyklace plastů, výroba hraček Pardubický kraj ŽAKO CUBE s.r.o., zpracování a recyklace plastů PLAST SERVIS CZ ALFA OBCHODNÍ SPOLEČNOST s.r.o., výkup a recyklace plastů
40 / 44
MODEL PLAST VLADIMÍR DOLEŽAL, recyklace, drcení PP, PS, PE, ABS EKOLA České Libchavy s.r.o., recyklace elektrospotřebičů, plastů Plzeňský kraj KUŽÍLEK PLASTY, výkup, recyklace plastů, prodej plastových drtí ( PA6, POM, ABS, PC, PVC, PE) ZÁPADOČESKÉ KOMUNÁLNÍ SLUŽBY a.s., zpracování plastů, skla a papíru RUMPOLD s.r.o. U-TRANSFORM CZ, a.s., zpracování vašich plastových odpadů, zejména: obalové fólie jakékoli zbytky nebo zmetky z výroby plastů, rozbité plastové přepravky, palety, tříděný plastový odpad z měst a obcí, LM TECHNOLIGIES, s.r.o., zpracování směsných plastů RECYKLO spol. s r.o., Pozn. V Plzeňském kraji se nachází i Spalovna odpadu Plzeň spol. s r.o. Středočeský kraj LUTEX PRAGUE s.r.o., recyklace odpadních fólií ( PE, LDPE, LLDPE, HDPE) PLASTIC TECHNOLOGIES & PRODUKTS s.r.o., zpracování PET KANTA FRANTIŠEK, recyklace a zpracování plastů ( PS, PP, PE, ABS) RETOM LUBOŠ TOMÁŠEK, regranulace, recyklace, barvení plastového odpadu( ABS, PS, PE, PP) PESL, s.r.o., recyklace plastů, prodej drtí a regranulátů BARKOV ČR spol s r.o., výkup, prodej, recyklace plastů SUPERPLAST, s.r.o., recyklace a výroba PE fólií a pytlů, výkup odpadních PE fólií Ústecký kraj LM TECHNOLOGIES, s.r.o., zpracování směsných plastů PERSLUS – TRADING, recyklace a regranulace PE, PP, PS, ABS, POM, PA JOSEF ŠEPS – WASTEMAT, recyklace plastového odpadu KAMA PLAST s.r.o., recyklace HDPE, LDPE, PP, PS, ABS, PVC, PA MILAN KARMAZÍN, recyklace plastového odpadu
41 / 44
RENOPLASTIC s.r.o, recyklace plastických hmot Zlínský kraj PURUS KOSTELANY a.s., REMIVA s.r.o., regranulace, drcení plastů JELÍNEK TRADING s.r.o., recyklace, regranulace plastů SEPAS, a.s., výroba a zpracování pěnového PS, sběr a recyklace, výroba komponentů Praha TEMPLAST, s.r.o., recyklace plastového odpadu HLADÍK EK TEAM, recyklace PET všech druhů RECYKLAS CZ, recyklace a znovuvyužití PET lahví, PP, PE fólie DH-PLAST, s. r. o. materiálová recyklace plastových obalů PREX, a.s., recyklace plastů, PE fólie PAV RECYKLACE & MERCHANDISIGN, s.r.o., sběr a výkup plastového odpadu, zpracování export a následná recyklace v Číně Pozn. Pražské služby a.s., Spalovna Malešice [15]
42 / 44
Obr. č. 1 Mapa krajů a rozmístění firem v krajích
43 / 44
5
Závěr
Z mapky a přehledu firem je patrné, že nejvíce firem, zpracovávajících plast, se nachází v Jihomoravském kraji, a to zejména v Brně, kde je mimo jiné v provozu i spalovna odpadů. Na druhém místě lze uvést kraj Moravskoslezský, v němž jsou firmy, co se týká jejich prostorového rozmístění, zastoupeny poměrně rovnoměrně. Dalším krajem s větším počtem firem, je kraj Jihočeský, kde jsou firmy, až na severozápadní část kraje, rovněž zastoupeny rovnoměrně. Dostatek firem se nachází i v Olomouckém a Středočeském kraji, ale jsou soustředěny pouze v určité lokalitě, což pro občany žijící mimo tyto lokality, není příliš výhodné. Největšími firmami, a které mají své provozovny rozmístěny ve více krajích jsou: Jelínek Trading s.r.o., LM Technologies s.r.o. a DH – Plast s.r.o. Z přehledu zpracovatelů odpadních plastů lze konstatovat, že je mnohem více firem a kapacit na zpracování plastových odpadů z průmyslu než z komunální sféry a také to, že zpracovatelské kapacity firem v naprosté většině nejsou plně využity. Většina kapacit je na zpracování jedno druhových odpadních plastů než pro směsné plasty.
44 / 44
6
Seznam použité literatury
[1] Božek, F., Urban, R., Zemánek, Z., Recyklace, Moravia Tisk Vyškov, spol. s r.o., Pustiměř, 2003 [2] Filip, J., a kol., Odpadové hospodářství, Ediční středisko MZLU v Brně, Brno, 2004, str. 42-45, ISBN 80-7157-608-5 [3] Kolář, K., Kodíček, M., Pospíšil, J., Chemie II (organicka a biochemie), SPN-pedagogické nakladatelství, akciová společnost, Praha, 1997, ISBN 80-85937-49-2 [4] Kudelková, K., Jodlevská, J., Šarapatka, B., Odpady, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 1999 [5] Kuraš, M., a kol., Odpady, jejich využití a zneškodňování, český ekologický ústav, Praha, 1994, ISBN 80-85087-32-4 [6] Třebichlavský, J., Šavrdová, D., Blohberger, M., Příručka pro nakládání s odpady, NSOIng. František Nekvapil, Kutná Hora, 1996 [7] Sborník semináře, Plastové odpady-recyklace, zneškodnění, 24.-25.11.1999 Juniorcentrum Seč, VŠCHT, Praha, 1999 [8] Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých zákonů [9] Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů [10] Vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů [11] Odpadové fórum-odborný měsíčník, číslo 9/2005. Vydavatel CEMC Praha. ISSN 12127779 [12] Odpadové fórum-odborný měsíčník, číslo 2/2004. Vydavatel CEMC Praha. ISSN 12127779 [13] http://www.quido.cz/objevy/plasty.htm [14] http://www.petrecycling.cz/pet-pryskyrice.htm [15] http://www.statnisprava.cz
