MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2008
TOMÁŠ VÁVRA
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie
Podmínky sběru a zpracování odpadních plastů s ohledem na jejich následné využití Bakalářská práce
Vedoucí práce: Doc. RNDr. Jana Kotovicová, Ph.D. Brno 2008
Vypracoval: Tomáš Vávra
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Podmínky sběru a zpracování odpadních plastů s ohledem na další využití vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně.
dne………………………………………podpis diplomanta……………………….
PODĚKOVÁNÍ Chtěl bych zde poděkovat vedoucí mé bakalářské práce Doc. RNDr. Janě Kotovicové, Ph.D., firmě Puruplast a.s. Kostelany nad Moravou a všem ostatním, kteří mi pomohli vytvořit tuto bakalářskou práci.
ANOTACE Má práce se zabývá podmínkami sběru a zpracování odpadních plastů s ohledem na jejich další využití. Zaměřil jsem se na obalové odpadní plasty, vznikající většinou v domácnosti. Věnuji se zde sběrným systémům, odpadovým nádobám a svozovým vozidlům dnes běžně používaných ve sběru odpadních plastů. Protože jejich většinu tvoří obalový materiál, bylo by chybou nezmínit se o společnosti, která zastřešuje tento systém sběru. Přidávám také zapojení konkrétní obce do tohoto systému. Je zde také zmíněna legislativa, která se sběrem a zpracováním plastů bezprostředně souvisí. V poslední části práce se věnuji technologiím, kterými se odpad dále upravuje a zpracovává. Jsou zde uvedeny technologie materiálové, surovinové a energetické recyklace.
ANNOTATION My bachelor thesis deals with conditions of plastic waste collection, their manipulation and with their other recovery. I have focused on the packing plastics, which are mainly produced in the household. I attended to the collecting systems, to trash containers and to the collection vehicles, which are commonly used for plastic waste nowadays. It is important to mention a company, which supply the service of plastic waste collection. I also added the integration of a particular village to the system mentioned above. I made a reference to the legislature, which is related to collecting and to manipulation with plastic waste. In the last part I described the processing and utilization technologies. I presented the utilization from material, crude and energy recycling point of view.
KLÍČOVÁ SLOVA Plasty, odpady, legislativa, recyklace
OBSAH 1. ÚVOD........................................................................................................................... 7 2. HISTORIE POLYMERŮ A PLASTŮ...................................................................... 8 2.1 Polymery ................................................................................................................ 8 2.2 Plasty ...................................................................................................................... 8 3. ODPADNÍ PLASTY ................................................................................................... 9 3.1 Základní pojmy ................................................................................................... 11 3.2 Rozdělení polymerních odpadů ......................................................................... 12 3.3 Legislativa nakládání s odpadními plasty ........................................................ 14 3.3.1 Zákon o odpadech 185/2001 Sb. a o změně některých dalších zákonů......... 14 3.3.2 Zákon o obalech č. 477/2001 Sb.................................................................... 19 3.3.3 Obecně závazná vyhláška obce...................................................................... 21 3.4 Materiálové označení plastů .............................................................................. 22 4. SBĚRNÉ SYSTÉMY ................................................................................................ 24 4.1 Systémy sběru plastového odpadu..................................................................... 24 4.1.1 Odvozný sběr ................................................................................................. 24 4.1.2 Donáškový sběr.............................................................................................. 24 4.2 Sběrné nádoby na odpadní plasty ..................................................................... 25 4.3 Svozová auta na odpadní plasty ........................................................................ 26 4.4 Odvoz odpadů ..................................................................................................... 28 4.5 Ekokom ................................................................................................................ 28 4.6 Náklady spojené s provozováním sběru separovaného odpadu v obci zapojené do systému Ekokom.................................................................................. 30 5. DOTŘIĎOVÁNÍ ODPADNÍCH PLASTŮ............................................................. 32 6. TECHNOLOGICKÉ NAKLÁDÁNÍ S PLASTOVÝM OBALOVÝM ODPADEM.................................................................................................................... 32 6.1 Zpracování polyolefínových plastových odpadů.............................................. 32 6.1.1 Technologický postup recyklace odpadních plastů ....................................... 34 6.1.2 Výrobky ......................................................................................................... 35 6.2 Technologie zpracování odpadního Polyethylentereftalátu (PET) ................ 36 6.3 Využití odpadních plastů jako paliva................................................................ 38 6.4 Energetické využití odpadních plastů ............................................................... 38 7. ZÁVĚR ...................................................................................................................... 43 8. LITERATURA.......................................................................................................... 44 9. PŘÍLOHY.................................................................................................................. 46
1. ÚVOD Permanentně se zvyšující počet obyvatel planety Země a velkého růstu hospodářství s cílem zabezpečit vyšší životní úroveň lidské populace představují základní příčiny rychlého čerpání přírodních zdrojů a rostoucí zatížení životního prostředí emisemi. Deficit přírodních zdrojů se stává hrozbou vzniku lokálních konfliktů. Rostoucí znečištění společně se stále intenzivnějšími zásahy člověka do tváře přírody vedou k závažným změnám a reflektují se ve zvýšeném riziku obyvatel. Zmíněný negativní vývoj může mít ve svém finálním dopadu za následek až sebezničení lidské společnosti. Ta si však postupně začíná uvědomovat vážnost situace, snaží se ji řešit a podniká adekvátní opatření. Mezi ně patří dnes již dynamicky se rozvíjející odvětví odpadového hospodářství, které se snaží předcházet vzniku odpadů a jejich následnému využívání.
V této práci se budu dále zabývat nakládáním s odpadními plasty. Ty v posledních desetiletích nahrazují dříve užívané materiály jako jsou sklo a dřevo. Svou oblibu si plasty získaly hlavně díky své nízké hmotnosti, odolnosti vůči nepříznivým podmínkám, pružnosti a dobré tvárnosti. Odpadní plasty vznikají jak v domácnosti, tak v průmyslu. Další nakládání s nimi je v současné době většinou závislé na jejich dobrém vytřídění a následném zpracování jednotlivými druhy recyklace.
7
2. HISTORIE POLYMERŮ A PLASTŮ 2.1 Polymery V roce 1931 získal E. Huber vlákno z polyvinylchloridu, čímž zahájil etapu rozvoje vláken ze syntetických polymerů. O čtyři roky později připravil W.H Carothers se spolupracovníky polyamidové vlákno z kyseliny adipové a hexamethylendiaminuNylonu, známého dnes pod označením nylon 66. V Německu připravil v roce 1938 P. Schlack další vláknotvorný polyamid – polykaprolaktam, který dnes označujeme jako nylon 6. V roce 1941 po objevu polyethylentereftalátu angličany J.R. Whinfeldem aj.T. Dicksonem se rozvinula výroba vláken polyesterových. Téměř ve stejné době H. Rein v Německu a R.C. Houtz v USA nezávisle na sobě připravili vlákna z polyakrylonitrilu. V Japonsku se rozvinula výroba vláken z polyvinylalkoholu. V poslední době se hodně rozšířila vlákna polypropylenová.
2.2 Plasty Vůbec prvního obchodního využití se z plastů dostalo gutaperče, a to v roce 1843, když si malajsijský lékař Dr. Wiliam Montgomerie všiml, že tamní domorodci z ní vyrábějí rukojeti k nožům a bičům. Pryskyřice vytékající z některých stromů byla sbírána a zasílána do Anglie k vědeckému zkoumání a průmyslovému využití. Fyzik Faraday zjistil, že gutaperča je výborným izolantem elektrického proudu a to i v prostředí kapalné vody. Díky tomuto objevu se Evropa a Amerika spojila podmořským kabelem. Prvním synteticky vyrobeným plastem byl polyvinylchlorid (PVC), který vyrobil H.V. Regnault, který také zavedl termín polymer. Americkým průkopníkem plastikářského průmyslu se stal John W. Hyatt z New Yorku, který byl původním povoláním tiskař. Díky inzerátu, který nabízel odměnu za navržení náhradního materiálu za gutaperču a slonovinu pro výrobu kulečníkových koulí, kde uspěl s hmotou, kterou získal změkčením pyroxidinu (nitrocelulozy s malým obsahem dusíku) kafrem. Nově vzniklá hmota dostala název Celluloid a brzy nahradila do té doby používané výbušnější nitrocelulosové plasty. Později se Hyatt spojil se svým bratrem a společně získali 75 patentů na výrobu nových plastů. První plastikářská továrna v USA vznikla 1873 v New Jersey. 8
V roce 1897 izoloval W. Krische z mléka bílkovinu kasein, na jejímž základě začal v Bavorsku vyrábět plasty Adolf Spittler, který objevil, že hnětením kaseinu s formaldehydem vzniká ve vodě nerozpustná hmota zajímavých užitečných vlastností. V r. 1909 si americký výzkumník Baekeland všiml dříve publikovaných prací v 19. století. Ten podal několik patentů, které záhy začaly ochraňovat výrobu dalšího syntetického reaktoplastu a to formaldehydové pryskyřice (bakelitu). Od začátku 20. století dochází k explozivnímu rozvoji polymerů. Dobu, ve které dnes žijeme, lze označit za polymerní.[2]
3. ODPADNÍ PLASTY Směs odpadních plastů tvoří především použité obaly a drobné užitné předměty s krátkodobou životností. Přibližně 60 % všech vyrobených plastů přechází do jednoho roku od vyrobení ve formě upotřebených výrobků (převážně obalů) do komunálního odpadu. Tento druh odpadu může být za určitých okolností nepříjemnou zátěží životního prostředí, avšak při dobře organizovaném systému sběru a využití vhodných recyklačních postupů představuje hodnotný surovinový zdroj. Dostatečně vysoký rozdíl spotřeby energií a ropy mezi výrobou panenského polymeru a přepracování použitého materiálu, vede k ekonomickému i ekologickému zhodnocení plastových odpadů. Situaci také napomáhá fakt neustále se zvyšující ceny ropy. Tyto příznivé okolnosti jsou však komplikovány skutečností, že většina objemu odpadní suroviny pochází z druhově netříděného komunálního sběru a sestává z poměrně vysokého počtu vzájemně nemísitelných druhů polymerů.
V současné době je využíváno jen několik málo postupů umožňujících racionální zhodnocení směsí odpadních plastů. Limitujícím faktorem je většinou ekonomika recyklačních procesů. Separace a čištění jednotlivých složek směsného plastového odpadu jsou operace technicky a ekonomicky náročné. Některé recykláty plastových směsí jsou však z hlediska užitných vlastností nekvalitní, tedy i velmi levné a s omezenou možností aplikace. Dosažení vyšší kvality, tj. lepších užitných vlastností recyklátů, je v podstatě jedinou cestou k jejich širšímu využití pro náročnější aplikační oblasti.[4]
9
Tab. 1 Zařazení odpadních plastů dle katalogu odpadů Kód odpadu
Název odpadu
Podskupina
02 01 04
Odpadní plasty (kromě obalů)
Odpady ze zemědělství, zahradnictví, lesnictví, myslivosti a rybářství
07 02 13
Plastový odpad
Odpady z výroby, zpracování, distribuce a používání plastů, syntetického kaučuku a syntetických vláken
12 01 05
Odpady z tváření a z fyzikální Plastové hobliny a a mechanické povrchové úpravy kovů třísky a plastů
15 01 02
Plastové obaly
Obaly (včetně odděleně sbíraného komunálního obalového odpadu)
16 01 19
Plast
Vyřazená vozidla (autovraky) z různých druhů dopravy (včetně stavebních strojů) a odpady z demontáže těchto vozidel a z jejich údržby
17 02 03
Plasty
Dřevo, sklo, plasty
19 12 04
Plasty a kaučuk
Odpady z úpravy odpadů jinde neuvedené (např.třídění,drcení,lisování,peletizace)
20 01 39
Plasty
Složky z odděleného sběru (kromě odpadů uvedených v podskupině 15 01) Zdroj: Legislativa České republiky
10
3.1 Základní pojmy Plast Polymer, který je za běžných podmínek tvrdý, často křehký, jeho deformace nebývá vratná. Plasty jsou složeny z polymerů.
Polymer
Látka s velkými molekulami, které obsahují většinou atomy uhlíku, vodíku a kyslíku, často dusíku, chloru i jiných prvků. V určitém stadiu zpracování se nachází v kapalném stavu, který umožňuje udělit tvar budoucímu výrobku, jenž slouží v prakticky tuhém stavu.
Polymery lze dále dělit na:
1) Termoplasty
Plasty teplem vratně uveditelné do plastického a ochlazením zpět do tuhého stavu. Mezi tyto materiály lze zařadit polyethylen, polypropylen, polyvinylchlorid (PVC).
2) Reaktoplasty
Plasty chemickou reakcí (probíhající často až za zvýšení teploty) nevratně převeditelné z plastického do tuhého stavu. Lze sem zařadit fenoplasty (bakelit) a aminoplasty (umakart).
Polyolefíny
Jsou to polymery alkenů (ve své molekule obsahují jednu dvojnou vazbu). Patří sem polymery ethylenu a propylenu.
11
3.2 Rozdělení polymerních odpadů Polymerní odpad lze klasifikovat do dvou základních kategorií: Odpad technologický je výsledkem zpracování plastických hmot (zmetky, přetoky, odřezky, obrusy apod.) Zpětné materiálové využití technologického odpadu ve formě přídavku k původní surovině nečiní obvykle vážnější problémy. Odpad amortizační vzniká při ukončení životnosti nejrůznějších produktů. Zpětné materiálové využití naráží na problémy, protože často není známo složení odpadu, ani kterými látkami byl znečištěn. Často se také vyskytuje v materiálově komponentních směsích, nebo v podobě kompozitů. Hlavními zdroji jsou především obaly, nábytkářský průmysl, stavebnictví, automobilový průmysl apod. Nejvíce je zastoupen v komunálním odpadu.[3]
Recyklaci polymerního odpadu lze v zásadě realizovat třemi způsoby:
A. Materiálová recyklace je transformace odpadu na nový výrobek, aniž by došlo ke změně jeho chemické struktury. Existuje několik forem provedení, z nichž nejběžnější jsou úprava a zpracování plastového odpadu na druhově jednotný recyklát, přetavení odpadu na tvarové dílce či polotovary a využití jako aditiva (přídavku) do stavebnin. Zejména při zpracování na druhově jednotný recyklát bývá problémem obvykle nedefinovaná barevnost odpadu a také změna hodnot některých fyzikálně-chemických parametrů, jež doznávají ve srovnání s prvotní surovinou negativní změny. Přitom stupeň jejich zhoršení je v přímé relaci na počet a charakter tepelných úprav, kterým se odpad musí podrobit. Z hygienických důvodů bývá využití druhově jednotného recyklátu omezeno výhradně na nepotravinářské účely, byť s využitím extruze lze docílit i aplikace v potravinářství. Zajištění druhové čistoty odpadu a odstranění nežádoucích nečistot (praní) silně prodražují celý proces. Rovněž při přetavení odpadu na hotové výrobky nebo polotovary (stavební prvky, tyčové profily, palety, desky aj.) je vzhledem k nesnášenlivosti většiny plastů nezbytné zajistit často jednotné složení odpadu. 12
Perspektivní se zdá být především použití recyklovaných plastů jako aditiv ve stavebnictví, resp. jako izolačních materiálů, např. v automobilovém průmyslu.[3] Do materiálové recyklace lze také zařadit technologický postup, jenž bude uveden níže (výroba zatravňovacích dlaždic firmou Puruplast Kostelany nad Moravou).
B. Surovinová recyklace Surovinové zhodnocení polymerního odpadu představují procesy, jejichž společným atributem je hluboký rozklad vysokomolekulárních látek, zejména jejich směsí, a následné dělení a čištění finálních sloučenin rozkladu. Jako produkty zde vystupují nízkomolekulární sloučeniny, které lze zpětně využít k syntéze polymerů, resp. jiných výrobků chemického průmyslu. Jejich kvalitativní a kvantitativní zastoupení je závislé na způsobu realizace procesu, tj. reakčních podmínkách a složení zpracovávaného polymerního odpadu. Pokud se týká charakteru postupů, užívají se redukční, pyrolytické i oxidační metody. Nejfrekventovanější je přitom pyrolýza, která využívá tepelného rozkladu plastů za absence zplyňovacích médií. Její produkty bývají nejrůznější těkavé látky (H2, CO, CO2, CH4), kapalné uhlovodíky s vlastnostmi blízkými petroleji, oleji a koksu, které lze po další úpravě využít jako palivo, resp. suroviny chemického průmyslu. Systémové náklady na surovinovou recyklaci dosahují přibližně poloviční hodnoty ve srovnání s materiálovou recyklací v podobě druhově jednotného recyklátu. Největší nákladovou položkou není v tomto případě samotný zpracovatelský proces, nýbrž shromažďování, třídění a úprava směsných odpadů.[3]
C. Energetická recyklace Lze ji nazvat též environmentálně akceptovatelné spalování s využitím energetického potenciálu. Je ji možno doporučit obzvláště pro odpad získaný ze směsného komunálního odpadu. V něm jsou sice plasty zastoupeny pouze v množství kolem 10 %, ale při spalování dodávají vzhledem ke své vysoké výhřevnosti až 50 % energie. Tak lze ušetřit topný olej získaný z primární suroviny, který se při spalování běžně užívá. Odhaduje se, že jen v Evropě by při využití energie získané spálením odpadních plastů znamenalo úsporu 14 mil. tun ropy. [3]
13
3.3 Legislativa nakládání s odpadními plasty -
Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 477/2001 Sb., zákona č.76/2002 Sb., zákona č. 275/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 188/2004 Sb., zákona č. 356/2003 Sb., zákona č. 167/2004 Sb., zákona č. 317/2004 Sb., zákona č. 7/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 222/2006 Sb., zákona č. 314/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb.,
-
Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech ve znění zákona č. 274/2003 Sb., zákona č.zákona číslo č. 94/2004 Sb., zákona č. 237/ 2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb. a zákona č. 66/2006 Sb.
-
Obecně závazná vyhláška obce
3.3.1 Zákon o odpadech 185/2001 Sb. a o změně některých dalších zákonů
Zákon má za úkol stanovit: a) pravidla pro předcházení vzniku odpadů a pro nakládání s nimi při dodržování ochrany životního prostředí, ochrany zdraví člověka a trvale udržitelného rozvoje, v souladu s právem Evropských společenství b) práva a povinnosti osob v odpadovém hospodářství c) působnost orgánů veřejné správy
Vymezuje následující pojmy:
Odpad Je podle zákona každá movitá věc, které se člověk zbavuje, nebo má úmysl či povinnost se jí zbavit a přitom náleží do skupiny odpadů uvedených v příloze k tomuto zákonu:
14
Kód
Tab. 2 Skupiny odpadů na než se vztahuje zákon o odpadech Skupina odpadů
Q1
Zůstatky z výrob a spotřeby dále jinak nespecifikované
Q2
Výrobky, které neodpovídají požadované jakosti
Q3
Výrobky s prošlou lhůtou spotřeby
Q4
Použité, ztracené nebo jinou náhodnou událostí znehodnocené výrobky včetně všech materiálů, součástek zařízení apod., které byly v důsledku nehody kontaminovány
Q5
Materiály kontaminované nebo znečištěné běžnou činností (např. zůstatky z čištění, obalové materiály, nádoby atd.)
Q6
Nepoužitelné součásti (např. použité baterie, katalyzátory apod.)
Q7
Látky, které ztratily požadované vlastnosti (např. znečištěné kyseliny, rozpouštědla, kalicí soli apod.)
Q8
Zůstatky z průmyslových procesů (např. strusky, destilační zbytky apod.)
Q9
Zůstatky z procesů snižujících znečištění (např. kaly z praček plynů, prach z filtrů, vyřazené filtry apod.)
Q10
Zůstatky ze strojního obrábění a povrchové úpravy materiálu (např. třísky z obrábění a frézování, okuje apod.)
Q11
Zůstatky z dopravy a úpravy surovin (např. z dolování, dopravy nafty apod.)
Q12
Znečištěné materiály (např. oleje znečištěné PCB apod.)
Q13
Jakékoliv materiály, látky či výrobky, jejichž užívání bylo zakázáno zákonem
Q14
Výrobky, které vlastník nepoužívá nebo nebude více používat (např. v zemědělství, v domácnosti, úřadech, prodejnách, dílnách apod.)
Q15
Znečištěné materiály, látky nebo výrobky, které vznikly při sanaci půdy
Q16
Jiné materiály, látky nebo výrobky, které nepatří do výše uvedených skupin Zdroj: Legislativa České republiky
15
Zákon o odpadech se nevztahuje na odpady níže vyjmenované, které spadají pod jiné zákony. Jsou to např: odpadní vody, odpady z hornictví, radioaktivní odpady, konfiskáty živočišného původu, emise…
Ke zbavování se odpadu dochází vždy, když osoba předá movitou věc, příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu (viz tab. č. 2), k využití nebo k odstranění ve smyslu tohoto zákona nebo předá-li ji osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů podle tohoto zákona bez ohledu na to, zda se jedná o bezúplatný nebo úplatný převod. Ke zbavování se odpadu dochází i tehdy, odstraní-li movitou věc příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu osoba sama.
Tento zákon vymezuje následující pojmy:
Nebezpečný odpad: odpad uvedený v Seznamu nebezpečných odpadů uvedeném v prováděcím právním předpise a jakýkoliv jiný odpad vykazující jednu nebo více nebezpečných vlastností ( např. H1- výbušnost, H3 A vysoká hořlavost atd.). Komunální odpad - veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob a který je uveden jako komunální odpad v prováděcím právním předpisu, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání. Odpadové hospodářství - činnost zaměřená na předcházení vzniku odpadů, na nakládání s odpady a na následnou péči o místo, kde jsou odpady trvale uloženy, a kontrola těchto činností. Zařízení - technické zařízení, místo, stavba nebo část stavby. Skládka odpadů - technické zařízení určené k odstraňování odpadů, jejich trvalým a řízeným uložením na zemi nebo do země. Sběr odpadů - soustřeďování odpadů právnickou osobou nebo fyzickou osobou oprávněnou k podnikání od jiných subjektů za účelem jejich předání k dalšímu využití nebo odstranění. Materiálové využití odpadů - náhrada prvotních surovin látkami získanými z odpadů, které lze považovat za druhotné suroviny, nebo využití látkových vlastností odpadů k původnímu účelu nebo k jiným účelům, s výjimkou bezprostředního získání energie. 16
Energetické využití odpadů - použití odpadů hlavně způsobem obdobným jako paliva za účelem získání jejich energetického obsahu nebo jiným způsobem k výrobě energie.
Druhá část tohoto zákona hovoří o zařazování odpadů a o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů. Původce a oprávněná osoba jsou povinni pro účely nakládání s odpadem daný odpad zařadit podle Katalogu odpadů, který Ministerstvo životního prostředí vydá prováděcím právním předpisem. V případech, kdy nelze odpad jednoznačně zařadit podle Katalogu odpadů, zařadí odpad ministerstvo.
Původce a oprávněná osoba jsou povinni pro účely nakládání s odpadem zařadit odpad do kategorie nebezpečný, je-li: a) uveden v Seznamu nebezpečných odpadů uvedeném v prováděcím právním předpise b) smíšen nebo znečištěn některou ze složek uvedených v Seznamu složek, které činí odpad nebezpečným (např.C1- berylium, sloučeniny berylia) c) smíšen nebo znečištěn některým z odpadů uvedených v Seznamu nebezpečných odpadů, uvedeném v prováděcím právním předpise. Má-li odpad jednu nebo více nebezpečných vlastností, jsou původce a oprávněná osoba, která s odpadem nakládá, povinni zařadit tento odpad jako nebezpečný a nakládat s ním jako s nebezpečným. Směsný komunální odpad se nezařazuje do kategorie nebezpečný a původce či oprávněná osoba nejsou povinni s ním nakládat jako s nebezpečným, i když splňuje podmínky pro určení nebezpečného odpadu.
Povinnosti při sběru a výkupu odpadů vyplývající z tohoto zákona
Provozovatel zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů je povinen zařazovat odpady podle druhu a kategorií, ustanovit odpadového hospodáře za podmínek, které stanoví tento zákon. Sebrané, či vykoupené odpady smí převádět do vlastnictví pouze osobě oprávněné k jejich převzetí. Dále má povinnost provozovat zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů v souladu s jeho schváleným provozním řádem. Zveřejňuje druhy sbíraných nebo vykupovaných odpadů a podmínky jejich sběru nebo 17
výkupu a odebírá nebo vykupuje zveřejněné druhy sbíraných nebo vykupovaných odpadů za stanovených podmínek. Sleduje a ověřuje nebezpečné vlastnosti odpadů a podle jejich skutečných vlastností s nimi musí také nakládat. Sesbírané či vykupované odpady se musí soustřeďovat utříděné podle jednotlivých druhů a kategorií. Odpady se musí zabezpečit proti odcizení či nežádoucímu znehodnocení nebo jejich úniku. Provozovatel má dále povinnost vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi, ohlašovat odpady a zasílat příslušnému správnímu úřadu další údaje v rozsahu stanoveném tímto zákonem a prováděcím právním předpisem včetně evidencí a ohlašování PCB a zařízení obsahujících PCB a podléhajících evidenci vymezených v § 26. Tuto evidenci archivuje po dobu stanovenou tímto zákonem nebo prováděcím právním předpisem. Musí umožnit kontrolním orgánům přístup do objektů, prostorů a zařízení a na vyžádání předložit dokumentaci, poskytnout pravdivé a úplné informace související s nakládáním s odpady. Pokud vzhledem k následnému způsobu využití nebo odstranění odpadů není třídění nebo oddělené soustřeďování odpadů nutné, může od něj provozovatel zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů se souhlasem příslušného krajského úřadu upustit. Provozovatel zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů provádějící sběr nebo výkup odpadů stanovených prováděcím právním předpisem je povinen při odběru nebo výkupu těchto odpadů vést evidenci osob, od kterých odpady odebral nebo vykoupil; k plnění této povinnosti je oprávněn vyžadovat k nahlédnutí jejich osobní průkazy totožnosti. Bez ověření totožnosti tento odpad neodebere, ani nevykoupí. Při nakládání s osobními údaji fyzických osob postupuje provozovatel podle zvláštního zákona.
Ministerstvo stanoví vyhláškou seznam odpadů, u nichž je oprávněná osoba povinna při jejich odběru nebo výkupu vést evidenci osob, od kterých odpad odebrala nebo vykoupila.
Zákon hovoří také o povinnosti přednostního využití odpadů, kde materiálové využití má přednost před jiným využitím odpadů. 18
3.3.2 Zákon o obalech č. 477/2001 Sb. Předmětem a účelem tohoto zákona je chránit životní prostředí předcházením vzniku odpadů z obalů, a to zejména snižováním hmotnosti, objemu a škodlivosti obalů a chemických látek v těchto obalech obsažených v souladu s právem Evropských společenství. Vztahuje se na nakládání se všemi obaly, které jsou v ČR uváděny na trh nebo do oběhu s výjimkou kontejnerů užívaných v silniční, železniční nebo letecké dopravě nebo při námořní či vnitrozemské vodní dopravě. Obal je dle tohoto zákona výrobek zhotovený z materiálu jakékoliv povahy, určený k pojmutí, ochraně, manipulaci, dodávce, popřípadě prezentaci výrobku nebo výrobků určených spotřebiteli nebo jinému konečnému uživateli.
Povinnosti při nakládání s obaly a odpady z obalů Každá osoba, která uvádí na trh obal, je povinna zajistit, aby hmotnost a objem obalu byly co nejmenší při dodržení požadavků kladených na balený výrobek a při zachování jeho přijatelnosti pro spotřebitele nebo jiného konečného uživatele.
Rozdělení obalů V místě nákupu tvoři prodejní jednotku pro spotřebitele nebo jiného konečného uživatele – tzv. Spotřebitelský obal V místě nákupu tvoří skupinu určitého počtu prodejních jednotek, ať již je tato skupina prodávána spotřebiteli nebo jinému konečnému uživateli, anebo slouží pouze jako pomůcka pro umístění do regálů v místě prodeje, a může být z výrobku odstraněn, aniž se tím ovlivní jeho vlastnosti – tzv. Skupinový obal Jestliže může usnadnit manipulaci s určitým množstvím prodejních jednotek nebo skupinových obalů a usnadnit jejich přepravu tak, aby se při manipulaci a přepravě zabránilo jejich fyzickému poškození, nazýváme ho – tzv. Přepravním obalem.
Podmínky uvádění obalů na trh Osoba, která uvádí na trh obal, balený výrobek nebo obalový prostředek je povinna zajistit: •
aby koncentrace látek uvedených v Seznamu látek dosud klasifikovaných 19
nebezpečných chemických látek v obalu nebo obalovém prostředku byla v souladu s limitními hodnotami stanovenými zvláštními právními předpisy (zákon o ovzduší, zákon o vodách, zákon o odpadech) vzhledem k přítomnosti těchto látek v emisích, popelu nebo výluhu v případě spalování, skládkování odpadu vzniklého z tohoto obalu nebo obalového prostředku •
aby součet množství olova, kadmia, rtuti, a chrómu s oxidačním číslem VI v obalu nebo obalovém prostředku nepřekročila hodnotu 100 mikrogramů/g (tzv. „limitní hodnota“)
•
aby obal nebo obalový prostředek po použití byl nadále opakovaně použitelný nebo odpad z něj byl využitelný jedním z těchto způsobů: a) odpady z obalů či obalových prostředků a jejich zbytky mohou být přeměněny ve výrobek nebo surovinu – recyklace b) přímým spalováním za uvolnění energie hořením- energetické využití c) aerobním nebo anaerobním zpracováním biologicky rozložitelných složek tohoto odpadu – organická recyklace
Osoba, uvádějící na trh nebo do oběhu obal nebo balený výrobek, je povinna zajistit, aby na obalu či jeho štítku byl označen materiál, z něhož je obal vyroben a způsob nakládání s použitým obalem. Toto označení musí být viditelné a snadno čitelné, odolné, trvanlivé a to i při otevření obalu.
Osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu obaly nebo balené výrobky, je povinna zajistit zpětný odběr těchto obalů nebo odpadu z těchto obalů. Zpětný odběr přímo od spotřebitele zajišťuje bez nároku na úplatu za tento sběr.
Zpětný odběr a využití odpadů lze plnit: a) Samostatně organizačně a technicky na vlastní náklady b) Přenesením těchto povinností na jinou osobu s převedením vlastnického práva k obalu c) Uzavřením smlouvy o zajištění plnění povinností zpětného odběru využití odpadu z obalů autorizovanou obalovou společností - Smlouva o sdruženém plnění
20
Autorizovaná obalová společnost (AOS)
Je založena právnickou osobou jako akciová společnost. Autorizací se rozumí oprávnění zajišťovat sdružené plnění povinnosti zpětného odběru a využití odpadů z obalů a k tomuto účelu uzavírat smlouvy o sdruženém plnění. Autorizaci vydává MŽP ČR. Akcionáři AOS mohou být pouze osoby uvádějící obaly na trh nebo do oběhu.
AOS je povinna vést a ohlašovat MŽP ČR: -
evidenci osob, s nimiž má uzavřenu smlouvu o sdruženém plnění
-
evidenci množství obalů a množství odpadů z obalů, k nimž se vztahují jí uzavřené smlouvy - o sdruženém plnění a způsobu jejich využití
-
Autorizovaná společnost je povinna nejpozději do 30. června kalendářního roku zveřejnit hospodářské výsledky za uplynulý kalendářní rok ve zkrácené verzi v Obchodním věstníku Na činnost autorizovaných společností dohlíží MŽP ČR, přitom postupuje podle zákona o státní kontrole.[10]
Bližší informace týkající se fungování AOS v praxi, jsou uvedeny v kapitole 4.5 Ekokom. 3.3.3 Obecně závazná vyhláška obce Obec může stanovit obecně závaznou vyhlášku, kde stanoví poplatek za provoz systému,
shromažďování
sběru,
přepravy,
třídění,
využívání
a
odstraňování
komunálních odpadů. Vytvoření obecně závazné vyhlášky je obsahem ustanovení zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Jestliže obec stanoví tento systém sběru a shromaždování, občané jsou povinni odpad třídit a shromažďovat ho v nádobách k tomu určených.
21
3.4 Materiálové označení plastů Výrobky z plastů bývají označeny následujícími značkami, které vyjadřují materiálové složení výrobků a také usnadňují jejich třídění a další nakládání s nimi.
Značka
Tab. 3 Označení plastů Pro zkratku znamenající materiál
Používá se na
PET Polyethylentereftalát
PET lahve
HDPE Polyethylen (tzv. lineární)
Tvrdé plastové obalykanystry, šampony apod.
LDPE Polyethylen (tzv. větvený)
Folie, sáčky, tašky
PP Polypropylen
Některé druhy folií, koberce
PS Polystyren
Polystyrenová pěna, izolace, různé druhy tkanin
Výše uvedené znaky označují výrobky dnes běžně tříděné a dále zpracovávané. Existují však také plasty, které se netřídí či dále jen zřídka zpracovávají. Ty bývají označeny následovně: Tab. 4 Označení plastů běžně netříděných Pro zkratku Značka znamenající materiál Používá se pro PVC polyvinylchlorid
Měkčený- tzv Lina, neměkčenýnovodurové trubky
PA polyamid
Výroba vláken či konstrukčních materiálů
22
Plasty se používají s velkou oblibou jako obalový materiál hlavně díky svým výhodným vlastnostem. Největší podíl obalových odpadů zaujímá papír, následují plasty (viz graf):
Struktura obalového odpadu v ČR 2005
papír; 37%
kovy; 5% dřevo; 8% ostatní; 4%
sklo; 22% plasty; 24%
Graf 1 Struktura obalového odpadu v ČR 2005 Zdroj: www.ekokom.cz
V následující části mé práce se zaměřím na sběr, zpracování a současné možnosti využití plastových odpadů z obalů, které vznikají v domácnostech a je s nimi nakládáno jako s komunálním odpadem. Aby mohly být tyto plastové odpady z obalů využity, musí být zřízen systém na jejich sběr, který vzniká většinou interreakcí obce se svozovou firmou.
23
4. SBĚRNÉ SYSTÉMY Sběrné systémy mají úkol sběru odpadních plastů z místa jejich shromažďování ve sběrných nádobách či pytlích, jejich nakládání na sběrná či svozná vozidla a odvoz. Musí zahrnovat kriteria bezpečnosti práce, hygienické požadavky, hospodárnost, musí také umožnit další využití odpadu. Jsou v souladu s technickými a legislativními požadavky při nakládání s odpady. Dbají také na aspekty městské zástavby, a měly by snižovat celkovou fyzickou námahu obsluhy.
4.1 Systémy sběru plastového odpadu 4.1.1 Odvozný sběr
Plastový odpad se třídí v domácnosti, shromažduje se do nádob na sběrném místě v blízkosti domovních vstupů nebo uvnitř stavebních objektů s donáškovou vzdáleností do 30-50 m. Pro občany je tento způsob pohodlnější než donáškový. Vyžaduje sice více nádob, větší pracnost, více odvozů, ale provozní náklady vztažené na účinnost tříděného sběru jsou nižší než u donáškového systému. Vytříděný odpad se uskladňuje v nádobách většinou 80 až 240 l nebo také 1100 l. Při tomto způsobu bývá stupeň vytříděného odpadu vyšší než při donáškovém, ale záleží také na typu zástavby. V zástavbě rodinných domků je účinnost a kvalita třídění podstatně vyšší než v panelových domech, zřejmě pro vyšší anonymitu jejich obyvatel.
4.1.2 Donáškový sběr
Tento sběr je charakterizován sběrným místem (tzv. hnízdem) vybaveným více nádobami pro tříděný odpad s donáškovou vzdáleností 100 až 150 m, popř i větší. Sběrná místa se zřizují na veřejných prostranstvích, v ulicích, v blízkosti obchodů a nákupních center, zastávek veřejné dopravy apod. Jejich umístění se situuje tak, aby bylo snadno přístupné občanům i dostupné mobilnímu odvozu a při vyprazdňování nádob nebyly rušeny okolní domácnosti. Pro dosažení vysokého stupně čistoty je 24
důležité, aby k odvozu došlo dříve, než se nádoby přeplní. Sběrná místa jsou zpevněná, a podle počtu nádob zaujímají plochu 25-40 m2. Hustota sběrných míst závisí na typu zástavby, druhu sbírané složky KO a době zavedení. Zprvu jsou kontejnery pro více obyvatel, později, když si občané zvyknou třídit, se síť zahušťuje. Tím se rozloží náklady sběrného místa na delší období. Donáškovým sběrem se sbírají starý papír a lepenka, obaly skleněné, kovové, plastové i obnošený textil. U nás se takto sbírá sklo, PET láhve, textil a papír. U sběru PET lahví a skla se počítá s hustotou asi 200 – 500 obyvatel na jeden sběrný kontejner. Hustota hnízd rozhoduje o úspěšnosti sběru. Ve sběrných místech jsou sběrné nádoby (kontejnery s horním nebo spodním výsypem o objemech 1,1 – 3,5 m3 pro jednotlivé druhy odpadů barevně či jinak rozlišené (nápisem, obrázkem). Na plasty se používají žluté barvy většinou s horním výsypem. Z hlediska obyvatel je tento způsob méně pohodlný, přesto se tento typ sběru u nás nejvíce využívá (až 80% obcí).[3]
a)
b)
Obr. 1 Systémy sběru plastového odpadu a) Odvozný sběr b) Donáškový sběr
4.2 Sběrné nádoby na odpadní plasty A. Nádoby (kontejnery) s horním výsypem o objemu 660, 770, 1100, 1200 l B. Plastové pytle o objemu 60, 80, 100, 120 l 25
C. Nádoby s horním výsypem (kruhová základna) o objemu 110 l
D. Nádoby s horním výsypem (s kolečky) o objemu 80, 120, 240, 360 l
E. Nádoby (kontejnery zvony, iglů) se spodním výsypem 1100, 1300, 1500, 1700, 2000, 2100, 2500, 3200 l
F. Sekční velkoobjemový kontejner vícekomoditní sběr o objemech 6500, 8000, 10 000 l
G. Drátěný koš o objemu 800 až 15 000 l
H. Big – bag (žoky) o objemu 800 až 15 000 l
4.3 Svozová auta na odpadní plasty
o Vozidla s lineárním stlačováním
Obr. 2 Svozové vozidlo s lineárním stlačováním 26
Obsluhované nádoby: Závisí na konstrukci vyklápěče, může být konstruován pro zvedání nádob o obsahu 110/120/240/660/770/1100/2200 i více litrů. Tyto vozidla se používají nejvíce a to hlavně z důvodů vyšší efektivity přepravy.
o Vozidla s hydraulickou rukou
Obr. 3 Vozidlo s hydraulickou rukou
Tato vozidla obsluhují nádoby se spodním výsypem.
o Vozidlo s lineárním stlačováním vybavené i hydraulickou rukou
Obr. 4 Vozidlo s lin. stlačováním vybavené hydraulickou rukou
Tato vozidla obsluhují nádoby s horním i spodním výsypem.
Při svozu plastového odpadu se mnohdy sbírají i jiné komodity do tzv. vícesekčních automobilů. Tím se zvýší účinnost celého sběrného systému.
27
4.4 Odvoz odpadů Původcem komunálního odpadu je ze zákona obec. Odpad se stane majetkem obce, jestliže občané odloží svůj vyprodukovaný komunální odpad na místo určené ke sběru. Obec pak stanoví obecně závaznou vyhláškou systém sběru a nakládání s komunálním odpadem. Samotný odvoz odpadů může obec provádět sama, ale většinou se obrací na soukromé svozové firmy, které působí v blízkém okolí. Tento systém je pro obce ekonomicky výhodnější, avšak méně přehledný z hlediska pohybu odpadů, počtu provedených vývozů apod.
Obec, která provozuje tříděný sběr komunálních odpadů, se může zapojit do systému Ekokom a to na základě Smlouvy o zajištění zpětného odběru a využití odpadů z obalů. Na základě této Smlouvy pak obec získává nárok na odměnu za zajišťování zpětného odběru a následného využití odpadů z obalů. Odměna se vypočítává na základě pravidelného čtvrtletního hlášení o množství, druzích a způsobech nakládání s využitelnými složkami komunálních odpadů. Výše odměny je závislá zejména na množství vytříděných odpadů, její výše roste spolu s účinností systému sběru. Odměna pomáhá snižovat náklady spojené s provozem systému sběru využitelných složek komunálních odpadů.
4.5 Ekokom Ekokom, a.s. je autorizovaná obalová společnost, která zajišťuje sdružené plnění povinností zpětného odběru a využití odpadu z obalů, které vyplývají ze zákona č. 477/2001 Sb., o obalech. Tuto činnost vykonává na základě rozhodnutí o autorizaci, které společnosti Ekokom, a.s. udělilo Ministerstvo životního prostředí. Společnost Ekokom, a.s. provozuje v souladu se zákonem o obalech tzv. integrovaný systém využití a recyklace obalových odpadů. Integrací je myšleno, že obalový odpad (zejména spotřebitelské obaly) je chápán jako nedílná součást komunálních odpadů. V případě materiálových komodit papír, plasty, sklo, kovy jsou obaly recyklovatelné. Systém Ekokom zajišťuje sdružené plnění povinností zpětného odběru a využití odpadů 28
z obalů prostřednictvím systémů tříděného sběru v obcích a prostřednictvím činnosti osob oprávněných nakládat s odpadem. To znamená, že společnost Ekokom, a.s. fyzicky nenakládá s obalovým odpadem, ale podílí se zejména na financování nákladů spojených se sběrem, svozem, tříděním a využitím obalového odpadu.
Systém Ekokom vychází ze dvou zákonných povinností: a) dovozci, plniči, distributoři a maloobchody, uvádějící na trh či do oběhu obaly nebo balené výrobky mají dle zákona o obalech povinnosti zpětného odběru a využití odpadu z obalů. b) obce a města mají dle zákona o odpadech povinnost třídit a využívat komunální odpad, jehož součástí jsou také použité obaly. Na jedné straně společnost Ekokom, a.s. uzavírá „Smlouvy o sdruženém plnění“ s osobami, které uvádějí obaly na trh či do oběhu. Na základě tohoto smluvního vztahu shromažďuje údaje o produkci obalů a přijímá platby, jejichž výše je závislá na výši vykazované produkce obalů. Na straně druhé společnost Ekokom, a.s. uzavírá „Smlouvy o zajištění zpětného odběru a recyklaci odpadu z obalů“ s obcemi a osobami oprávněnými nakládat s odpadem. Tyto subjekty mají poté povinnost vést evidenci o množství zpětně odebraného a využitého odpadu z obalů, na základě které společnost Ekokom, a.s. přispívá finančními prostředky na systémy sběru, třídění a využití obalového odpadu. Obce a města ČR jsou hlavními partnery při zajišťování zpětného odběru a využití odpadů z obalů. V rámci svých činností provozují ve smyslu zákona o odpadech systémy nakládání s komunálními odpady (tj. shromažďování, sběr, svoz, přepravu, třídění, využívání a odstraňování odpadů). Jednou z povinností obce jako původce odpadů je odpady sbírat odděleně, mimo jiné zajišťovat i tříděný sběr využitelných složek komunálních odpadů. Vytříděné využitelné složky komunálních odpadů obsahují i použité obaly a u některých komodit obaly převažují (např. papír, sklo, plasty). Zapojením do systému Ekokom obce získávají právo účastnit se rozvojových projektů společnosti, možnost získání informačních materiálů, a dalších produktů v oblasti poradenství nebo práce s veřejností. [5]
29
Jak celý proces funguje je graficky znázorněno na následujícím obrázku:
Obr. 5 Funkční schéma systému Ekokom[5] Tab. 5 Recyklace odpadů z nevratných odpadů evidovaných v systému EKO-KOM 2002 2003 2004 2005 2006 Plasty 27 34 38 42 46 Pet nápojový 33 34 40 49 52 Ostatní plasty 24 33 37 39 44 Zdroj: www.ekokom.cz
4.6 Náklady spojené s provozováním sběru separovaného odpadu v obci zapojené do systému Ekokom Jako přiklad jsem si vybral obec Tupesy, která se nachází 10 km od Uherského Hradiště. Žije v ní přibližně 1000 obyvateli. Na území obce jsou rozmístěna (viz obr. 6) sběrná hnízda. Jedná se tedy o donáškový systém sběru. Obec disponuje celkem 7 kontejnery na sběr plastů o objemu 1100 l. Z toho tři jsou ve vlastnictví svozové firmy (O.T.R), která směsné odpadní plasty vyváží, zbylé 4 jsou zapůjčeny firmou Ekonom a.s. Za kontejnery ve vlastnictví svozové firmy obec každý rok odvádí nájemní poplatek, kdežto u odpadních nádob zapůjčených od firmy Ekokom vybírán není. Obci se vyplatí mít nádoby v nájmu, než 30
v osobním vlastnictví. Majitelé garantují výměnu nepoužitelných kusů. Ty vznikají jak při vysýpání, tak při napadení vandaly. Tab. 6 Náklady na svoz odpadních plastů za rok v Kč Nájem Vývoz Celkem Počet nádob 3 3180 14040 17220 4 0 18720 18720 Celkové náklady na svoz odpadních plastů: 35940kč Zdroj: Náklady TKO obce Tupesy a dotazník pro obce společnosti Ekokom Sběr plastového odpadu probíhá zároveň s dalšími komoditami (sklo, papír). Plasty jsou odváženy každý týden, kdežto sklo a papír jednou za 14 dní. Ekokom vyplácí obci odměny za organizování sběru a třídění nejen plastového odpadu. Za minulý rok tato odměna činila 20 500 Kč. Lze tedy říci, že jejich výše zdaleka nepokryje náklady vynaložené na provoz tohoto systému. Přesto ho však obec využívá , protože je stále lacinější, než vyvezení odpadu na skládku, kde se do budoucna počítá ještě s velkým navýšením poplatků za uložení odpadu
Obr. 6 Rozmístění sběrných nádob na plasty v obci Tupesy
31
5. DOTŘIĎOVÁNÍ ODPADNÍCH PLASTŮ Odpady, které se svezou ze žlutých kontejnerů, je nutné dále dotřídit. Na tzv. dotřiďovací lince se odpady třídí na jednotlivé druhy dle jejich dalšího zpracování (recyklace) a zároveň se odstraňují nežádoucí příměsi, nečistoty a jiné odpady. Ze směsi plastů putující na pásu se ručně vybírají PET lahve, fólie dle různé barvy a pěnový polystyren, kde každá surovina má speciální samostatné zpracování. Pracovníci z pásu vyhazují i nečistoty, které do plastů nepatří. Dotříděné druhy plastů včetně zbylé směsi plastových odpadů se lisují do balíků a odváží ke zpracování na recyklační linky. Z obce Tupesy se sváží separované plasty na třídící linku do Uherského Hradiště, kde se po vytřídění zpracují nebo odváží k dalším zpracovatelům.
6. TECHNOLOGICKÉ NAKLÁDÁNÍ S PLASTOVÝM OBALOVÝM ODPADEM Konečné nakládání s odpadními plasty zahrnuje několik postupů. Mezi ně patří jejich využití jak energetické, tak materiálové, ale také pro životní prostředí hodně škodlivé ukládání na skládku. V následující části práce se budu věnovat možnostem využití obalových odpadních plastů, které lze v současné době provádět, ale také uvedu nové technologie, které byly vynalezeny v posledních letech.
6.1 Zpracování polyolefínových plastových odpadů V posledních letech přibývá podniků, které se zaměřují na vyrábění recyklovaných výrobků. Zaměřil jsem se na firmu, která působí v blízkém okolí mého bydliště. Její název je Puruplast a.s a nachází se v Kostelanech nad Moravou. Jejím cílem je zpracování polyolefínového plastového odpadu.
Firma Purus Kostelany (od 9.1.2008 přejmenována na Puruplast) byla založena za účelem likvidace, zpracování a následného využití tříděného polyolefínového odpadu. Posláním této společnosti je zabezpečení ekologické výroby a napomáhání udržení zdravého životního prostředí. 32
Hlavním předmětem činnosti společnosti je recyklace plastových odpadů a následná výroba plastových polotovarů a finálních výrobků Puruplast. Za rok firma zpracuje 3000-4000 t odpadních plastů. Denní výkon zpracování odpadních plastů se pohybuje v rozmezí 9-10 t za den.
Zpracování polyolefínů nemá na životní prostředí takový dopad jako zpracování jiných polymerů. Je to dáno jejich chemickou strukturou, kterou tvoří jen atomy uhlíku a vodíku. To dokládá i výroba zatravňovací dlažby z již recyklovaných materiálů (pytle, folie, desky). Tímto se technologické odpady zařazují znovu do výrobního cyklu.[11]
Firma v současné době zpracovává téměř jakýkoliv odpad PE, tj. folie barevné, čiré, potištěné, streč i folie ze stavebnictví, pokud neobsahují hrubé mechanické nečistoty, tj. stavební suť nebo bláto. Dále zpracovává obaly od prášků na praní, pytle od hnojiv, pokud jsou řádně vyprázdněny, HDPE a folie vrstvené, tj. PE + PA. či obaly z vakuového balení potravin bez organických zbytků. Celkově to činí 80% PE, 20% ostatních polyolefínových odpadů. Jako materiál firma používá plastové odpady z komunálního odpadu. Mezi ně patří hlavně PE, PP, PS. Významný zdroj zpracovávané suroviny představuje také pytlový sběr, který zavedla firma v sídlící obci. Pytlový sběr je prováděn ve spolupráci s obcí Kostelany nad Moravou. Občané jednotlivé pytle označují identifikačními štítky svého domu. Společnost Puruplast ověří hmotnost a obsah jednotlivých pytlů a vystaví obci potvrzení o likvidaci plastových odpadů. Obec potvrzení použije pro hlášení autorizované obalové společnosti Ekokom a s., která vyplatí obci dotaci dle celkového množství vytříděných odpadů z obce na obyvatele a rok pro jednotlivé komodity : papír, sklo, plast, kov, nápojový karton. Každá domácnost má k dispozici dva plastové recyklované pytle. Do jednoho mohou občané vhazovat PET lahve, vymyté kelímky od jogurtů či jiných potravin, folie, sáčky, tašky. Nesmí se vhazovat znečištěné odpadní nádoby od barev či jiných chemikálií. Do druhého recyklovaného pytle (oranžového) mohou občané ukládat sešlápnuté obaly Tetrapak od nápojů či mléka. Ty však firma nezpracovává, jen je předává zpracovateli, 33
který z nich vytváří desky použitelné ve stavebnictví. Naplněné pytle občané v den svozu umístí před své domy a nákladním automobilem se odpad sveze do areálu firmy, která je v těsné blízkosti této obce. Firma také dále zpracovává objemné odpady (plastový nábytek, hračky, přepravky, kanystry, truhlíky). Ty můžou občané přivézt v pracovní době firmy přímo do provozovny. Samotný proces recyklace probíhá suchou cestou (schéma viz příloha obr. 15). Ta vyžaduje dotřídění vstupní suroviny. Vytříděná surovina se drtí, suší, pak následuje separace nečistot (magnetické separátory, odsávání, třesáky), mletí, aglomerace. Vzniklý produkt - aglomerát se přepracuje extruzí na regranulát, nebo se použije jako základní surovina pro vstřikovací nebo lisovací stroje. Technologie nevyžaduje používání rozpouštědel, ani jiných chemických látek.
6.1.1 Technologický postup recyklace odpadních plastů
Technologická linka obsahuje prostředky na mletí, třídění, sušení, aglomeraci a regranulaci suroviny, jimiž je možné technologicky přístupně znečištěnou vstupní surovinu recyklovat s malým procentem výrobního odpadu. Materiál se sváží do areálu firmy nákladním automobilem. Zde se dotřiďuje. Obaly Tetrapak se shromaždují do velkých pytlů. Ručně se zde vytřiďují PET lahve, folie na barevné, bílé, vytřiďují se další složky jako papír, ostatní plasty, kovy. Jednotlivé vytříděné složky jdou na pás, který odpad dopraví na předdrtič a ten jej rozemele na větší frakce. Následují síta a magnetické separátory, odlučovač pevných částí. Vzniká aglomerát (např. z drcené folie, vršků z PET lahví, z plastových krytů vyřazených elektrospotřebičů). Aglomerát se dále mele a chladí. Odseparují se lehké části a kovy. Aglomerát se plní do velkých pytlů, tzv. big bagů.
Vzniklý aglomerát jde zpracovat dvěma způsoby: a) jednodruhový aglomerát se dále homogenizuje, smíchá s jinou složkou (10%). To zlepšuje pracovní vlastnosti dané tavené látky, zejména tekutost. Přidá se černé barvivo. Látka se pak vstřikuje do forem. Finálním výrobkem je zatravňovací dlaždice či komposter.
34
b) Vzniklý aglomerát jde na granulační linku, kde z něj vzniká regranulát, který pak firma prodává dalším zpracovatelům (Obrázky aglomerátu a regranulátu jsou zařazeny v příloze). 6.1.2 Výrobky Zatravňovací tvárnice Puruplast Jsou vyrobeny z recyklovaného polyethylenu. Poskytují ideální řešení na zpevnění ploch bez uzavření půdy proti průsaku vody. Mezi hlavní výhody zatravňovacích dlaždic patří hlavně to, že nedochází ke zhutňování půdy, dochází ke snadnému propuštění vody. Tvárnice také snesou velké zatížení až 350 t/m2. Lze je použít na zelené parkovací plochy, výběhy pro zvířata, zpevněné svahy apod. Cena zatravňovací dlažby vyjde zhruba od 368 – 432 Kč/m2 (dle barvy a rozměrů jednotlivých dlaždic). Komposter Kompostery jsou vyrobeny z recyklovaného polyethylenu o jednotném objemu 400 litrů. Vyrábí se pouze v černé barvě. Díky speciálním navrženým otvorům vytvoří komposter plnohodnotný a na výživné látky bohatý humus v několikrát kratší době než umožní procesy v běžném kompostu. Kompostér je vhodný na zbytky ovoce a zeleniny, chemicky neošetřený chlévský hnůj, plevel před květem a tvorbou semen, popel, sedliny z kávy a čaje, vaječné skořápky, drcené větve, piliny, drcené seno a slámu, zvadlé listí a zvadlou trávu, posklizňové drcené zbytky kořenů, zbytky jídel, slupky z brambor, atd.
Obr. 7 Komposter a zatravňovací dlaždice 35
6.2 Technologie zpracování odpadního Polyethylentereftalátu (PET) Ročně v ČR vzniká okolo 600 000 tun odpadu PET a jeho množství každoročně vzrůstá. Z celkového objemu je asi 20 000 tun recyklováno a zbytek je ukládán na skládkách, v nejhorším případě je spalován v malých tepelných zdrojích. Biologická rozložitelnost PET je velmi nízká, předpokládaná délka rozložení v přírodě je v řádu stovek let. Polyethylentereftalát je výborným materiálem pro výrobu hygienicky nezávadných potravinářských obalů.[9] Základní surovinou pro jeho výrobu je kyselina tereftalová, která je získána zpracováním
ropy
-
tedy
primárního
neobnovitelného
přírodního
zdroje.
Polyethylentereftalát je vyráběn polykondenzací kyseliny tereftalové a ethylenglykolu. Takto vytvořený materiál je charakterizován řadou výborných užitných vlastnostíhygienická nezávadnost, pružnost, mechanická pevnost, odolnost proti vyšším teplotám apod.[9]
Graf 2 Studie výhledu světové spotřeby PETu jako obalového materiálu[7]
Frekventovanou metodou využití PET obalů je v současnosti jejich materiálová recyklace. Samotné zpracování vyžaduje důkladně vyčištěné suroviny bez papírových etiket. V nových technologiích se již daná vyčištěná surovina drtí i s víčky. Jejich nadrcené části se pak od směsi oddělí flotací, což je mechanismus, který napomáhá oddělení od sebe lehko a těžko smáčitelných částic za přítomnosti vzduchových bublin. Přítomnost víček tedy ve zpracovaném odpadu již nevadí. Výrobkem je čistá foliová drť, tzv. polyethylentereftalátová flakes, která musí vykazovat pro další zpracování určité fyzikální parametry. Flakes je meziproduktem, s nímž lze výhodně obchodovat. 36
Např. Česká republika jeho značnou část vyváží do Kanady, USA a Číny, kde slouží k výrobě polyesterové stříže, vláken a izolačního materiálu, obzvláště pro textilní (bundy, košile, oblekové látky, spací pytle, aj.) stavební a automobilový průmysl. Polyethylentereftalát lze také zpracovat na regranulát, z kterého se dají vyrobit tažené a vyfukované obalové folie, přepravky či skladovací palety.
V současné době se také objevují nové postupy nakládání s výše zmíněným odpadním materiálem. Lze je zařadit mezi surovinové využití odpadních plastů. Můžeme sem zahrnout procesy, v nichž probíhá rozklad vysokomolekulárních látek a jejich směsí, následné dělení a čištění finálních sloučenin. Jako produkty zde vystupují sloučeniny, které se dají zpětně využít k syntéze polymerů či jiných výrobků chemického průmyslu. Nový postup surovinové recyklace odpadního PET vynalezli pracovníci Výzkumného ústavu pro hnědé uhlí, a.s. v Mostě. Vznikly dva nové technologické postupy, které nevyžadují čištění odpadních PET lahví, ani oddělování víček či papírových etiket.
Způsob fyzikálně chemické recyklace odpadního polyethylentereftalátu Tento postup využívá vysokofrekvenčního (mikrovlnného) záření, které rozkládá PET ve vodném kyselém prostředí za vzniku velmi čisté kyseliny tereftalové.
Způsob přepracování odpadního polyethylentereftalátu jeho tepelným rozkladem V tomto případě se využívá tepelného rozkladu znečištěných odpadních PET lahví za přesně definovaných podmínek. Vzniká směs, kde převažuje kyselina tereftalová (asi 95%), v menší míře je také obsažena kyselina benzoová (5%) a pevný uhlíkatý zbytek. Tato směs může být fyzikálně chemickými metodami rozdělena a vyčištěna, kde pak oddělené kyseliny mohou být dále využity. Uhlíkatý zbytek může být využit pro celou řadu technických aplikací. Uhlík je zde velmi čistý. Tento materiál lze využít v metalurgickém průmyslu jako nauhličovadlo, které vykazuje vyšší stupeň nauhličení než běžně používaná nauhličovadla. Při projití jedné tuny znečištěného odpadního Polyethylentereftalátu pyrolýzou lze očekávat 78% zisk organických kyselin, uhlíkatého zbytku 19% a zbytek jsou ztráty v podobě plynu.[9]
37
6.3 Využití odpadních plastů jako paliva Jedná se o postup, který zavedla australská firma Ozmotech pod názvem Thermofuel. Ta vyrábí dieselové palivo z odpadních plastů. Proces dokáže zpracovat teoreticky veškeré plasty, nejvíce je však vhodný pro polypropylen, polyethylen a polystyren. Tyto plasty se nemusí čistit, ani třídit. Mohou tedy také obsahovat i určité množství zeminy či částečné znečištění oleji. Jednotka Thermofuel dokáže vyprodukovat 9500 l vysoce kvalitního syntetického paliva z 10 t odpadních plastů. Denní kapacita linky se odhaduje od 10 do 20 t za den. Samotné technologické procesy zahrnují zkapalňování, pyrolýzu a katalytický rozklad vstupní suroviny. Firma svůj postup instalovala již také v Portugalsku, jedná o tom i ve Velké Británii. Postup by se časem měl dostat také do více zemí, které jsou členy Evropské unie. V důsledku zvyšujících se cen ropy a většího tlaku na ochranu životního prostředí by tento proces mohl být v budoucnu užíván stále častěji. [9] Otázkou však zůstává, zdali je tento proces šetrnější vůči životnímu prostředí než těžba ropy, její zpracování a její následné využití ve spalovacích motorech při tvorbě oxidu uhličitého jako skleníkového plynu. Nástupu podobných technologií brání také úsilí velkých ropných firem, které se snaží co nejvíce udržovat prodej nově vytěžené ropy.
6.4 Energetické využití odpadních plastů Energetické využití neboli environmentálně akceptovatelné spalování s využitím energetického potenciálu možno doporučit pro plastový odpad získaný ze směsného komunálního odpadu. Jak již bylo řečeno výše, plasty jsou zde zastoupeny jen v množství kolem 10 %, ale díky své vysoké výhřevnosti dodává až 50 % energie. Tím se může ušetřit topný olej, který se při spalování běžně užívá. [1] Odhady tvrdí, že jen v Evropě by při využití energie získané spálením odpadních plastů znamenalo úsporu 1,4 . 102 t ropy. Náklady na spalování polymerního odpadu spolu s ostatním netříděným komunálním odpadem jsou relativně výhodné. 38
Odpadní plasty spolu s ostatním netříděným komunálním odpadem spaluje také spalovna komunálních odpadů SAKO v Brně. Stavba samotné spalovny byla postavena jako ucelený komplex s prvním stupněm čistění spalin. Dochází tedy k odlučování pevného úletu ze spalin za pomocí elektrostatických odlučovačů. Kotelna je tvořena třemi kotly s válcovými rošty. Konstrukčně jsou kotle řešeny jako tzv. kotle třetí generace, tj. s maximálním snížením průtočných rychlostí spalin výhřevnými plochami, uvolněním všech vnitřních prostor z důvodů zanášení a otěru, se snahou o docílení maximálního parního výkonu. Škvára se ukládá na zabezpečené skládce odpadů určené pro tuto skupinu odpadů. Elektromagneticky vyseparované železo je prodáváno jako druhotná surovina. Ve snaze snížit množství škodlivých látek emitovaných do ovzduší bylo rozhodnuto o vybudování dalšího stupně čištění spalin. Do stavby druhého stupně čištění jsou spaliny z kotlů přivedeny kouřovody a čištění probíhá ve dvou paralelních na sobě nezávislých linkách polosuchou vápennou metodou. Principem metody je řada chemických reakcí probíhajících mezi souproudem plynných horkých (210–260 °C) kyselých složek spalin a alkalickým sorbentem, kterým je aerosol vápenného mléka. Tyto složky spolu reagují za postupného odpaření vody. Výsledným produktem reakce je velmi jemný prášek, který je odseparován ze spalin na tkaninových filtrech. K posledním chemickým reakcím dochází v nahromaděných vrstvách, ulpělých na těchto filtrech. Do kouřovodu mezi absorbéry a tkaninové filtry se tlakově vhání aktivní uhlí (6–8 kg/hod), na němž se adsorbují další nežádoucí složky ze spalin, které nemohly být předchozími reakcemi odstraněny. Jedná se především o zbytky těžkých kovů a perzistentní organické polutanty typu PCDD/F, PCB apod. Takto vyčištěné spaliny před vstupem do komína jsou podrobeny kontinuální analýze. Celý proces je řízen řídícím systémem automaticky tak, aby na výstupu byla konstantní teplota spalin a zbytkový obsah škodlivin byl minimálně 2x nižší, než jsou přípustné emisní limity. Popílek i odpadní produkt z druhého stupně čištění spalin obsahuje množství solí a těžkých kovů, které by mohly být na deponiích vyluhovány vlivem kyselých dešťových srážek. Vyluhování se proto zabraňuje tzv. solidifikací. V objektu solidifikace se smíchává popílek z prvního stupně čištění spalin s odpadním produktem z druhého stupně čištění spalin a jako pojivo se používá cement a voda. Chemické 39
složení makrosložek odpadního produktu závisí na chemickém složení spalin (tedy na skladbě SKO), je přibližně následující: 60 % chloridu vápenatého, 20 % siřičitanu vápenatého, 3 % síranu vápenatého, asi 3–9 % zkarbonizovaného a nezreagovaného vápenného hydrátu. Solidifikovaný produkt v kašovité formě je odvážen speciálními auty na deponie, kde tuhne v litých vrstvách do 48 hodin. V tomto alkalicky reagujícím prostředí jsou těžké kovy nerozpustné a veškeré škodliviny jsou zabetonovány a je tak zabráněno jejich vyluhování do okolí deponie.[6]
Obr. 8 Schéma spalovny SAKO v Brně[6]
40
Tab. 7 Skupiny a druhy odpadních plastů zpracovávaných ve spalovně SAKO v Brně Skupina Podskupina Název odpadu 02
02 01
02 01 04
Odpady ze zemědělství,zahradnictví, rybářství, lesnictví, myslivosti a z výroby a zpracování potravin
Odpady ze zemědělství, zahradnictví, lesnictví, myslivosti, rybářství
Odpadní plasty
Skupina
Podskupina
Název odpadu
07
07 01
07 01 99
Odpady z organických chemických procesů
Odpady z výroby, zpracování, distribuce a používání základních chemických sloučenin
Odpady jinak blíže neurčené- pouze plastové obaly znečištěné potravinářskými oleji
Skupina
Podskupina
Název odpadu
12
12 01
12 01 05
Odpady z tváření a z fyzikální a mechanické povrchové úpravy kovů a plastů
Odpady z tváření a z fyzikální a mechanické povrchové úpravy kovů a plastů
Plastové hobliny a třísky
Skupina
Podskupina
Název odpadu
15 Odpadní obaly, absorpční činidla, čistící tkaniny, filtrační materiály a ochranné odvěy jinak neurčené
15 01
15 01 02
Obaly (včetně odděleně sbíraného komunálního obalového odpadu
Plastové obaly
41
Skupina 17
Podskupina 17 02
Název odpadu 17 02 03
Stavební a demoliční odpady (včetně vytěžené zeminy z kontaminovaných míst)
Dřevo, sklo a plasty
Plasty
17 02 04 Sklo, plasty a dřevo obsahující nebezpečné látky nebo nebezpečnými látkami znečištěné Skupina
Podskupina
Název odpadu
19 Odpady ze zařízení na zpracování (využívání a odstraňování) odpadu, z čistíren odpadních vod pro čištení těchto vod mimo místo jejich vzniku a výroby vody pro spotřebu lidí a vody pro průmyslové účely
19 12
19 12 04
Odpady z úpravy odpadů jinde neuvedené (např. třídění, drcení, lisování, peletizace)
Plasty a kaučuk
Skupina
Podskupina
Název odpadu
20 Komunální odpady (odpady z domácností a podobné živnostenské, prlmyslové odpady a odpady z úřadů), včetně složek z odděleného sběru
20 01
20 01 39
Složky z odděleného sběru (kromě odpadů uvedených v podskupině 15 01)
Plasty
Zdroj: www.sako.cz
42
7. ZÁVĚR Plastových výrobků v poslední době značnou měrou přibývá a setkáváme se s nimi téměř na každém kroku. Postupem času vytlačily materiály dříve užívané (sklo, dřevo). Proto se také čím dál častěji řeší otázka jejich dalšího využití. K tomu, abychom mohli plasty dále využít či zpracovat, musí být nejprve dobře vytříděny. Je potřeba také zvolit vhodný sběrný systém, který zohledňuje faktory, jimiž jsou např. městská či venkovská zástavba, počet obyvatel, jejich ochota třídit apod. Vratné zálohové systémy na obalové nápojové plasty se v našich podmínkách všeobecně nepovažují za vhodné zejména díky své velké ekonomické náročnosti. Nejvíce se užívá pro sběr separovaného odpadu donáškový způsob, ten se osvědčil a lidé se ho naučili využívat. Problémem však zůstává částečná neinformovanost a mnohdy nechuť občanů třídit. Mnoho z nich také neví, že lze třídit i jiný materiál než PET a že nelze vhazovat znečištěné odpadní plasty. Obce při zajišťování tohoto sběru využívají spolupráce s Ekokomem a.s, který jim může zapůjčit odpadní nádoby (což je výhodné) a částečně se podílet na dotování tohoto sběru. Celkově však lze říci, že třídění odpadních plastů musí být dotováno také z jiného zdroje (z rozpočtu obcí) a sběr sám na sebe nevydělá. V poslední době vzniklo mnoho technologií na zpracování téměř všech druhů odpadních plastů, kterých využívá mnoho firem. Užívá se zde postupů materiálové, surovinové a energetické recyklace. Mezi hlavní výhody recyklování odpadu lze uvést druhotné využití materiálu, vznik nových pracovních příležitostí, využití odpadu v místě vzniku, výroba nových produktů s dobrými vlastnostmi a také částečná ochrana životního prostředí. Mezi negativa můžeme zařadit vyšší cenu některých recyklovaných výrobků a u mnohých technologií také zatížení životního prostředí a nevhodnost použití výrobků v potravinářství. Zajímavým způsobem likvidace odpadních plastů je spalování, kde se nemusí plasty v místě svého vzniku třídit a spalují se spolu se směsným komunálním odpadem, kde příznivě ovlivňují výhřevnost. V současnosti je však snaha o utlumení tohoto konečného zpracování a hledá se využívání odpadu v jiných technologiích. Odpadní plasty tedy lze v dnešní době bez větších problémů zpracovat i za dosažení zisku a stávají se tak hodnotnou a pro obchodování výhodnou surovinou.
43
8. LITERATURA [1] BOŽEK, F.; URBAN, R.; ZEMÁNEK, Z. Recyklace. První vydání. Vyškov 2003. ISBN 80-238-9919-8 [2] DUCHÁČEK, V. Polymery: výroba, vlastnosti, zpracování, použití. 1995 [3] FILIP, J.; BOŽEK, F.; KOTOVICOVÁ, J. Komunální odpad a skládkování. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Dotisk 2006. ISBN 80-7157-712-X
[4] STARÝ Z., KRULIŠ Z.,BENEŠ H., Využití kompatibilizace při recyklaci směsného plastového odpadu in HALOUSKOVÁ O., VYSOKÁ ŠKOLA CHEMICKO TECHNOLOGICKÁ V PRAZE, Polymery a životní prostředí-Sborník, semináře. [5] www.ekokom.cz [6] www.sako.cz [7] www.petrecycling.cz (graf stažen 13.3 2008) [8] www.puruplast.cz [9] Časopis Odpady, Vydání 2/2007 [10] Legislativa České republiky [11] Materiály firmy Puruplast [12] Náklady TKO obce Tupesy a dotazník pro obce společnosti Ekokom
44
SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK Seznam obrázků:
Obr. 1 Systémy sběru plastového odpadu....................................................................... 25 Obr. 2 Svozové vozidlo s lineárním stlačováním ........................................................... 26 Obr. 3 Vozidlo s hydraulickou rukou ............................................................................. 27 Obr. 4 Vozidlo s lin. stlačováním vybavené hydraulickou rukou .................................. 27 Obr. 5 Funkční schéma systému Ekokom ...................................................................... 30 Obr. 6 Rozmístění sběrných nádob na plasty v obci Tupesy.......................................... 31 Obr. 7 Komposter a zatravňovací dlaždice..................................................................... 35 Obr. 8 Schéma spalovny SAKO v Brně ......................................................................... 40 Obr. 9 Drť HDPE (drcená víčka z PET láhví) ................................................................ 48 Obr. 10 Drť LDPE (hlavní surovina pro výrobu zatravňovacích dlaždic....................... 48 Obr. 11 Regranulát LDPE............................................................................................... 49 Obr. 12 Regranulát LDPE (zelené zbarvení) .................................................................. 49 Obr. 13 Linka na zpracování (drcení) víček z HDPE ve firmě Puruplast ...................... 50 Obr. 14 Linka na výrobu zatravňovacích dlaždic Puruplast........................................... 50 Obr. 15 Schéma recyklace suchou cestou ve firmě Puruplast. ....................................... 51
Seznam tabulek a grafů: Tab. 1 Zařazení odpadních plastů dle katalogu odpadů.................................................. 10 Tab. 2 Skupiny odpadů na než se vztahuje zákon o odpadech ....................................... 15 Tab. 3 Označení plastů.................................................................................................... 22 Tab. 4 Označení plastů běžně netříděných ..................................................................... 22 Tab. 5 Recyklace odpadů z nevratných odpadů evidovaných v systému EKO-KOM ... 30 Tab. 6 Náklady na svoz odpadních plastů ...................................................................... 31 Tab. 7 Skupiny a druhy odpadních plastů zpracovávaných ve spalovně SAKO v Brně 41 Graf 1 Struktura obalového odpadu v ČR 2005 ............................................................. 23 Graf 2 Studie výhledu světové spotřeby PETu jako obalového materiálu ..................... 36
45
9. PŘÍLOHY
46
SEZNAM PŘÍLOH: Obr. 9 Drť HDPE (drcená víčka z PET láhví) ................................................................ 48 Obr. 10 Drť LDPE (hlavní surovina pro výrobu zatravňovacích dlaždic....................... 48 Obr. 11 Regranulát LDPE............................................................................................... 49 Obr. 12 Regranulát LDPE (zelené zbarvení) .................................................................. 49 Obr. 13 Linka na zpracování (drcení) víček z HDPE ve firmě Puruplast ...................... 50 Obr. 14 Linka na výrobu zatravňovacích dlaždic Puruplast........................................... 50 Obr. 15 Schéma recyklace suchou cestou ve firmě Puruplast ........................................ 51
47
Obr. 9 Drť HDPE (drcená víčka z PET láhví)
Obr. 10 Drť LDPE (hlavní surovina pro výrobu zatravňovacích dlaždic 48
Obr. 11 Regranulát LDPE
Obr. 12 Regranulát LDPE (zelené zbarvení)
49
Obr. 13 Linka na zpracování (drcení) víček z HDPE ve firmě Puruplast
Obr. 14 Linka na výrobu zatravňovacích dlaždic Puruplast
50
Obr. 15 Schéma recyklace suchou cestou ve firmě Puruplast.[11] 51
