MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2011
Roman Konstanz, DiS
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství
Návrh intenzivního chovu raka říčního (Astacus astacus) v řízeném prostředí Bakalářská práce
Vedoucí práce: doc. Dr. Ing. Jan Mareš
Vypracoval: Roman Konstanz, DiS
Brno 2011
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Návrh intenzivního chovu raka říčního (Astacus astacus) v řízeném prostředí vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.
V Brně dne……………………………….……………………….
Poděkování Na tomto místě bych chtěl poděkovat Doc. Dr. Ing. Janu Marešovi, jakožto vedoucímu práce za korekturu a cenné rady při zpracování této práce. Dále pak patří mé poděkování Doc. Ing. Pavlu Kozákovi, Ph.D. a Ing. Antonínu Koubovi za poskytnutí podstatných informací a hlavně pak za dlouhodobou spolupráci v rámci výzkumných projektů týkajících se volně žijících raků na našem území.
Abstrakt Předmětem této bakalářské práce je komplexní zpracování etologických a biologických poznatků a jejich následné využití v chovu raka říčního (Astacus astacus). Primárně se jedná o aplikaci vědomostí k zintenzivnění a zefektivnění chovu račích násad různého stáří a jejich následné využití k reintrodukci při poškození biotopů antropogenní činností, či jako bioindikátory kvality vody pro vodárenský průmysl a potřeby Povodí Moravy, s. p.
Klíčová slova: rak říční, chov, reintrodukce, bioindikátor, Povodí Moravy, s. p.
Abstract The main subject of this bachelor thesis is a complex summary of ethological and biological characteristics in a breeding of fluvial crayfish (Astacus astacus) and their successive utilization. Primarily, it is an application of our knowledge for more intense and effective crayfish breeding of different age classes. Juvenile crayfish may be used for reintroduction into biotopes which are damaged because of anthropogenic influences, as a bioindicator of water quality which could be used in a water industry, or for needs of the Povodí Moravy, State Enterprise.
Keywords: noble crayfish, breeding, reintroduction, bioindicator, Povodí Moravy, State Enterprise
OBSAH 1. ÚVOD........................................................................................................................... 8 2. CÍL PRÁCE .................................................................................................................. 9 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................ 11 3.1 Význam raků v ekosystému .................................................................................. 11 3.2 Druhy raků na území České republiky ................................................................. 11 3.3 Biologie raka říčního ............................................................................................ 12 3.3.1 Systematické zařazení a geografické rozšíření .............................................. 12 3.3.2 Anatomická a morfologická charakteristika druhu........................................ 12 3.3.3 Páření raků ..................................................................................................... 14 3.3.4 Odchov juvenilních stadií raka říčního .......................................................... 15 3.4 Získávání generačního materiálu .......................................................................... 18 3.5 Račí mor................................................................................................................ 19 3.6 Využití poznatků o raku říčním ve vodohospodářské praxi ................................. 20 3.7 Problematika reintrodukce raka říčního................................................................ 21 4. MATERIÁL A METODIKA...................................................................................... 23 4.1 Líhnoucí a odchovná bedna KOBE ...................................................................... 23 4.2 Specificky upravené objekty pro chov raků říčních ............................................. 23 4.2.1 Rybochovné zařízení Koryčany..................................................................... 23 4.2.2 Úpravna pitné vody Boskovice...................................................................... 24 5. VÝSLEDKY............................................................................................................... 25 6. DISKUZE ................................................................................................................... 28 7. ZÁVĚR ....................................................................................................................... 31 8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ........................................................................ 32 9. OBRAZOVÁ ČÁST ................................................................................................... 34
1. ÚVOD Raci byli vždy nedílnou součástí našich vod, ale také i jídelníčku. Jsou to velice přizpůsobivý živočichové, jinak by na planetě Zemi nebyli téměř 500 milionů let. Nikdy se však rakům v celé jejich historii vývoje nedostalo uznání jako zajímavým a významným živočichům. Zásadní přelom nastal až ve století devatenáctém, kdy byla podstatná část populací raků žijících na našem území, i mimo něj zdecimována račím morem (Souty – Grosset a kol., 2006). V současné době je rakům jako takým věnována poměrně značná pozornost. Jedná se zejména o ochranu lokalit jejich přirozeného výskytu, jejich monitoring a v neposlední řadě i různé snahy o jejich řízený umělý odchov a následné využití jako bioindikátorů kvality povrchové vody. Dále pak k repatriačním a reintrodukčním účelům za dikce orgánů státní správy ochrany přírody a jejich orgánů poradních (Kozák a kol., 2011). Povodí Moravy, s. p. se mimo svou činnost správy povodí řeky Moravy i dlouhodobě zajímá o ochranu živočichů v předmětném povodí žijících a má snahu vycházet vstříc jejich biologickým potřebám. Při každoročně realizovaných zákrocích do vodního ekosystému spojených s údržbou a provozem majetku ve správě Povodí Moravy, s.p. se mnohdy setkáváme s živočichy, vyjmenovanými vyhláškou č. 395/92 Sb., zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Patří sem samozřejmě i rak říční.
8
2. CÍL PRÁCE Cílem mého záměru je urychlení a zlepšení záchrany populací raka říčního a dalších původních evropských druhů raků při narušení, nebo havarijním zhoršení jejich biotopu, pro niž je nezbytné srovnání odchovu raků a račích násad v řízených podmínkách. Modelově bylo využito zařízení Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického Jihočeské univerzity ve Vodňanech (VÚRH JČU) a provozních podmínek Povodí Moravy, s. p. V případě nezbytnosti neočekávaného rychlého zásahu do biotopu, kdy nelze najít jiné uspokojivé řešení chceme být připraveni na nutnost přechování populace raka po určitou dobu v kontrolovaných podmínkách před jejich vysazením zpět na původní lokalitu. Za tímto účelem jsme upravili naše stávající objekty pro přechodné přechování raků po dobu, než bude možný jejich bezpečný návrat na původní lokalitu. Z těchto zištných důvodů se útvar rybářství Povodí Moravy, s. p., jehož jsem zaměstnancem, rozhodl zřídit program pro repatriaci druhu ve spolupráci s VÚRH JČU ve Vodňanech. Celý systém programu ochrany druhu při negativních zásazích do jeho biotopu je sestaven z několika níže uvedených částí. V mé práci se omezím pouze na vlastní odchov, jako nedílnou součást komplexní ochrany druhu.
1.
Monitoring Tato činnost byla prováděna v úzké spolupráci s VÚRH JČU, přičemž byly
dodrženy obecně platné podmínky, včetně zákonných norem. Tato činnost je velice důležitá při následném plánování činností v kompetenci správy předmětného povodí.
2.
Odchyt Nedílnou součástí záchrany druhu je jeho odchyt. Je prováděn několika
způsoby dle aktuálních podmínek, pokud možno již před realizací plánovaného zásahu do jeho prostředí.
3.
Manipulace Samotnou kapitolou při záchranném transferu je manipulace, která zahrnuje jak
transport, tak i držení raků v připravovaných, přírodně blízkých nádržích.
4.
Chov a odchov 9
Produkce násadového materiálu raka říčního je prováděna dle pečlivě zpracované metodiky vzniklé na základě mnohaletých zkušeností pracovníků VÚRH JČU. Nedílnou součástí odchovu bude samozřejmě i pokračování ve výzkumu tohoto kriticky ohroženého druhu v rámci územní působnosti podniku Povodí Moravy, s. p. na němž se podílejí i posluchači magisterského a doktorského studia oboru rybářství Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
5.
Bioindikátor Jednou z mnoha předností tohoto původního račího druhu je schopnost téměř
okamžitě detekovat zhoršení kvality vody ať už havarijní či chronické. V návaznosti na to je i dobrým akumulátorem cizorodých látek, především těžkých kovů, kterým je neustále věnována zvýšená pozornost v rámci monitoringu kvality povrchových vod (Kouba a kol., 2010).
10
3. LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1 Význam raků v ekosystému Raci jsou nedílnou součástí vodního ekosystému, jehož jsou důležitou složkou. Patří mezi významné indikátory kvality povrchových vod, které z velké části slouží k potřebám obyvatelstva. Jsou velmi důležitým segmentem potravinového řetězce, kde působí mimo jiné jako destruent I. řádu, kdy konzumuje uhynulá těla vodních i suchozemských živočichů a potlačuje tak možnost vzniku nákazy a jejího následného šíření (Kozák a kol., 2009). V neposlední řadě se sami stávají, především pak jeho juvenilní stadia, potravou některých vodních a na vodu sekundárně vázaných živočichů. Z ryb jmenujme příkladně kapra obecného (Cyprinus carpio), okouna říčního (Perca fluviatilis) a sumce velkého (Silurus glanis), u nichž se lze s konzumem raků při praxi setkat. Následně pak i rybožravých predátorů, mezi něž významně patří vydra říční (Lutra lutra) a norek americký (Mustela vision), kteří raky taktéž konzumují (Kozák a kol., 2001).
3.2 Druhy raků na území České republiky V současné době se ve volných vodách ČR vyskytuje pět druhů raků. Mezi původní raky na území ČR patří pouze rak říční (Astacus astacus, Linnaeus 1758) a rak kamenáč (Austropotamobius torrentium, Schrank 1803). Rak bahenní (Astacus leptodactylus, Eschscholtz 1823) se sice u nás tradičně řadí mezi původní druhy, ale na naše území byl vysazen až v 19. století (Buřič a kol., 2009). Mezi nejzávažněji působící nepůvodní druhy v Evropě patří zástupci astakofauny Severní Ameriky – rak červený (Procambarus clarkii, Girard 1852), rak signální (Pacifastacus leniusculus, Dana 1852) a rak pruhovaný (Orconectes limosus, Rafinesque 1817), kteří se vyskytují v mnoha evropských státech (Buřič a kol., 2009). V České republice je momentálně potvrzen výskyt těchto dvou druhů, jedná se o raka signálního a raka pruhovaného (Kozák a kol., 2009). V České republice jsou rak říční a rak kamenáč zařazeni mezi kriticky ohrožené živočichy a chráněni podle zákona 114/1992 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky č. 395/1992. Striktní výklad tohoto zákona s cílem ochránit tyto druhy však může mít 11
právě opačný efekt. Například obava z restrikcí ze strany orgánů ochrany přírody vzhledem k hospodaření na produkčních rybnících nevede často k podpoře populací raků na rybnících, ale bohužel k jejich eliminaci, přestože byl jejich výskyt na dané lokalitě donedávna považován rybáři většinou za příznivý ukazatel kvality vody (Kozák a kol., 2009).
3.3 Biologie raka říčního 3.3.1 Systematické zařazení a geografické rozšíření Kmen
Arthropoda
(Členovci)
Podkmen
Crustacea
(Korýši)
Třída
Malacostraca
(Rakovci)
Řád
Decapoda
(Desetinožci)
Čeleď
Cambarinae
Podčeleď
Astacinae
Rod
Astacus
Druh
Astacus astacus
(rak říční)
Rak říční se vyskytuje mimo malých výjimek téměř v celé Evropě vyjma Španělska, severní Anglie a Irska. Jeho rozšíření je dané především jeho biologickými nároky v přímé návaznosti na biotické a biotické faktory prostředí, které nejsou v některých zemích z hlediska zeměpisné polohy, rozvoje hospodářské činnosti a důsledností ochrany druhu optimální (Dubský a kol., 2003).
3.3.2 Anatomická a morfologická charakteristika druhu Rak říční (Astacus astacus) je sladkovodní korýš z řádu desetinožců. Dorůstá délky až 25 cm. Žije v tekoucí vodě, je velmi citlivý na její znečištění a je proto indikátorem čistoty vodních toků. Dožívá se 15 až 20 let (Kozák a kol., 2009). Vlastní tělo raka se skládá ze srostlé hlavohrudi (carapaxu) a zadečku. Na hlavohrudi se nachází ústní otvor, smyslové orgány a článkované kráčivé končetiny, kterých má rak 5 párů. Dlouhá tykadla slouží jako hmatový orgán a je v nich uložen orgán rovnováhy 12
(statocysta) neboli poloho-rovnovážný orgán. Když se rak převrátí, kamínky mění polohu a informace o poloze jsou přenášeny nervy do mozku (Kozák a kol., 1998). Na kratších tykadlech jsou umístěny čichové buňky. Složené oči jsou neseny na pohyblivých stopkách. Rak říční má vysokou schopnost regenerace. Pohybuje se díky svalům přichyceným na vnitřní straně krunýře (Kozák a kol., 2002). Cévní soustava je otevřená, přičemž pětiúhelníkové srdce se nachází v zadní části hlavohrudi. Ze srdce vybíhají tepny. Z přední části tři, které zásobují krví složené oči, mozek, játra, pohlavní orgány a tykadla. Ze zadní části hřbetní a břišní tepna zásobující nervovou soustavu a končetiny. Břišní žíla odvádí krev do žáber. Krev je bezbarvá, protože obsahuje hemocyanin (Kozák a kol., 2002). Trávicí soustava je tvořena vakovitým žaludkem, tmavě zbarvenou slinivkojaterní žlázou (hepatopankreas) a jícnem. Žaludek se dělí na dvě části. Přední část je ektodermálního původu a obsahuje sklerotizované struktury, sloužící k rozmělňování potravy. Celým tělem prochází střevo (Kozák a kol., 1998). Dýchací soustava začíná žábrami. Ty jsou umístěny v žaberní dutině. Dutina má sedm otvorů na každé straně těla u vkloubení jednotlivých hrudních končetin. Jednotlivé žábry jsou tvořeny centrálním ostrým stvolem (Dubský a kol., 2003). Vylučovací soustava je na stranách žaludku vpředu těla leží párovitá antrální (vylučovací) žláza. Ta je tvořená váčkem a vývodním kanálkem, zakončeným močovým měchýřem (Dubský a kol., 2003). Centrální nervová soustava leží na ventrální (přední) straně tělní dutiny. V prostoru hlavohrudi leží ve zvláštním kanálku, tvořeném výběžky kutikuly do nitra těla. Soustava je tvořena nadhltanovým a podhltanovým gangliem (nervová zauzlina), pěti volnými gangliemi hrudními a šesti zadečkovými (Kozák a kol., 2001). Složené oči leží na pohyblivých stopkách. Každé oko obsahuje 630 až 3050 ommatidií (podle velikosti jedince) (Dubský a kol., 2003). Pohlaví raků je oddělené. Pro bezpečné určení pohlaví je potřeba se podívat zespod. U samců se nad pátým párem nohou nachází gonopody (vnitřní pohlavní orgány), tvořené párovou a nepárovou částí varlete, chámovody a chámometem. U samic se za třetím párem nohou nachází gonopory, což jsou vývody pohlavních cest (Kozák a kol., 2001).
13
3.3.3 Páření raků Raci čeledi Astacidae se začínají pářit na podzim. Obvykle v říjnu a v listopadu, když teplota klesne pod 10°C. Samičky se otáčejí na bok či záda, přičemž je samci pevně drží. Samci nalepují samičkám do blízkosti gonopor spermatofory. Spermatofor je pouzdro či hmota, tvořená samci, obsahující spermie, jež je v průběhu kopulace vcelku přeneseno do samičího pohlavního ústrojí. Samice poté v rozmezí od 2 až 45 dní vyklade vajíčka na zadečkové končetiny (pleopody). Silně upevněná vajíčka jsou uchována na této části těla do května až července (v závislosti na teplotě vody), kdy dochází k líhnutí. Po dobu prvního vývojového stádia (10-15 dní) se ráčata přidržují pleopodů pod zadečkem samice. Plodnost raka říčního se pohybuje v rozmezí 100 až 200 kusů vajíček. Ráčata pohlavně dospívají již ve třetím až čtvrtém roce života (Dubský a kol., 2003). Páření a ovulace jsou hormonálně řízeny a regulovány fotoperiodou a teplotou vody. Rak říční a rak signální jsou si velmi podobní svým ekologickým chováním. Mají přibližně stejnou velikost, životní cyklus i dobu páření. Samice nosí oplodněná vajíčka na pleopodech (Policar a kol., 2009). Inkubační doba, již bylo zmíněno, je ovlivněna teplotou vody. Doba inkubace se pohybuje u raka říčního od 166 do 280 dní, nebo 1 500 až 2200 denních stupňů. (Dubský a kol., 2003). Potenciální reprodukční schopnost je obvykle získána počtem vajíček ve vaječnících a skutečná plodnost je počet vajíček na pleopodech. Skutečná plodnost je obvykle více variabilní a nižší než počet vajíček ve vaječnících (Kozák a kol., 2002). To je dáno neúplnou ovulací vajíček, neoplodněnými vajíčky, špatně přichycenými vajíčky a dalšími vnějšími vlivy (Policar a kol., 2009). Naproti tomu samice bez mladých nemají mateřský instinkt a mohou požírat již nejmladší vývojová stádia ráčat (Dubský a kol., 2003). Vypočítaný přírůstek po svlékání pro raky s délkou hlavohrudi 35 mm je 2,9 – 4,5 mm. Frekvence svlékání je velmi variabilní v závislosti na teplotě, nabídce potravy a na věku. Rak říční se během prvního roku muže svléknout až 11 krát. Do třetího roku se rak říční svléká obvykle 2 x ročně a od čtvrtého roku už jen 1 x (Kozák a kol., 1998). Policar a kol. (2009) uvádí, že celý proces svlékání je hormonálně řízen. Hormony indukující svlékání jsou vylučovány z tzv. Y-orgánu, umístěném v hlavohrudi. Inhibiční hormony jsou produkovány X-orgánem, který je lokalizován 14
v očních stopkách. Za zmínku stojí úloha gastrolitů (rakůvek), párovitých čočkovitých tělísek umístěných v žaludku, jejichž úkolem je shromáždit vápník i další minerály z hemolymfy během období před svlékáním a uvolnit ho v období po svlékání.
3.3.4 Odchov juvenilních stadií raka říčního 3.3.4.1 Líhnutí Rak říční podobně jako ostatní raci rodu Astacus se vyznačují dlouhým embryonálním vývojem, který probíhá v přírodních podmínkách 6–9 měsíců (Kozák a kol., 2008
). Inkubace zárodků raka říčního trvá v přírodních podmínkách střední
Evropy od října do června, což je kolem 240 dnů, 1250–1420 denních stupňů (Policar a kol., 2009). Zárodky raka raka říčního jsou při přirozené inkubaci po celou dobu upevněny na pleopodech samic. Samice pečují o zárodky ráčat na pleopodech po celou dobu inkubace a podřizují tomu své chování. Samice jsou po celou dobu inkubace velmi klidné, opatrné a většinu času tráví ve svém úkrytu (Policar a kol., 2009). Pohlavně zralé vejconosé samice bez předchozího páření, u kterých dochází k totálním ztrátám zárodků ráčat, se vyznačují podobně sníženou aktivitou jako spářené vejconosé samice Během dlouhého embryonálního vývoje raků není zaručena úspěšnost inkubace zárodků ráčat a výsledné líhnutí ráčat může být velmi nízké (Policar a kol., 2009), a to z důvodu vysokých ztrát vajíček a zárodků při jejich inkubaci. Už na začátku embryonálního vývoje raků čeledi Astacidae dochází totiž velmi často k vysokým ztrátám zárodků jak na přírodních lokalitách (Policar a kol., 2009), v rybnících tak i v kontrolovaných podmínkách chovu. Tyto ztráty jsou hlavně způsobené agresivním chováním samic mezi sebou v průběhu inkubace, nedostatečným připevněním zárodků na pleopodech samic či stresem samic chovaných v kontrolovaných, pro samice nepřirozených, podmínkách (Policar a kol., 2009). Policar a kol., (2009) sledovali také vysokou mortalitu zárodků raků čeledi Astacidae v posledních fázích embryonálního vývoje. Tito autoři zjistili vyšší přežití zárodků raků při nižší hustotě chovaných samic. Vedle hustoty samic přežití zárodků raků ovlivňuje i nabídka úkrytů, které jsou v daném chovu pro samice určeny. Obecně je doporučováno používat nadbytek úkrytů pro samice, což zaručuje nižší aktivitu a stres samic se zárodky (Kozák a kol., 2008).
15
K líhnutí ráčat dochází po ukončeném embryonálním vývoji zárodku raka říčního (XV. stádium embryonálního vývoje) (Policar a kol., 2009). K líhnutí ráčat raka říčního dochází v klimatických podmínkách Evropy od začátku června až po dobu celého července. Termín líhnutí je nejvíce závislý na průběhu teploty vody při inkubaci vajíček. Chladné jaro způsobuje pozdější termín líhnutí ráčat a zkracuje délku 1. vegetačního období (Kozák a kol., 2008) Při líhnutí ráčat se obal vajíček rozdělí na poloviny. Obal vajíček je i po vylíhnutí ráčat neustále spojený s pleopodami samic stopkou. Vylíhnuté ráče v I. vývojovém stádiu visí na stopce obalu vajíčka. Za 2–3 dny po vylíhnutí se ráče začíná držet svými klepety obalů vajíček (Policar a kol., 2009). Vylíhnutá ráčata I. vývojového stádia dosahují délky těla od 8,5 do 9 mm (Kozák a kol., 2008). Klepeta ráčete v I. vývojovém stádiu jsou vybavena háčky. Ráče je v tomto stádiu vyživované ze žloutkového váčku. Toto I. vývojové stádium raka zůstává na pleopodech samic bez výrazného pohybu (Policar a kol., 2009). Po několika dnech od líhnutí (nejčastěji za 10 – 15 dní při teplotě vody 18 – 20 °C) dochází u ráčat k prvnímu svlékání. Po svlečení exoskeletu přechází I. vývojové stádium raka na II. vývojové stádium, které se již pohybuje v těsné blízkosti samice (Policar a kol., 2009). Toto stádium nemá ještě vyvinuté všechny uropody a pleopody. Karapax se postupně zplošťuje, protahuje a začíná kalcifikovat (Policar a kol., 2009). Telson tohoto stádia ještě není podobný telsonu dospělce. Následně II. vývojové stádium přechází na exogenní výživu. V této fázi života raka říčního dochází k největší mortalitě ráčat (Kozák a kol., 1998). V některých chovech raka říčního je v této době velká pozornost věnována preciznímu oddělení osamostatňujících se ráčat od svých matek (samic). Samice se zárodky se v těchto chovech nasazují do žlabů se zavěšenými klecemi s děrovaným dnem, skrz které osamostatněná ráčata přepadávají z pleopod samic přímo do odchovného žlabu. Dochází tak k minimalizaci ztrát ráčat, které jsou velmi často způsobeny samotným kanibalismem jejich matek (Policar a kol., 2009). Délka a hmotnost těla II. vývojového stádia raka říčního dosahuje 12 mm, resp. 38 mg (Kozák a kol., 2008). Druhé svlékání probíhá mezi 13. až 20. dnem po vylíhnutí ráčat. Po druhém svlékání rak říční prochází III. vývojovým stádiem. Toto vývojové stádium je plně samostatné, má již vyvinuté všechny končetiny a plně vyvinutý ocasní vějíř (Policar a kol., 2009). III. vývojové stádium raka říčního dosahuje délky těla od 13 do 15 mm a váží přibližně 50 mg (Kozák a kol., 2008). 16
3.3.4.2 Odchov ráčat Nejkritičtější období v životě raků je v období od vylíhnutí do vytvoření dostatečné ochrany v podobě dostatečně pevné tělesné schránky. Díky této skutečnosti v přírodních podmínkách přežívá první rok života pouze okolo 20 % ráčat. Odchovem ráčat první 2 až 3 měsíce v řízených podmínkách např. různých typech nadrží či žlabů lze zvýšit přežití až na 80 % (Kozák a kol., 1998). Rak říční je všežravec. Konzumuje téměř vše od rostlin přes plže, až po ryby. Po vylíhnutí se živí planktonem, nicméně je u nich patrný i kanibalizmus. Juvenilní rak (přibližně do šesti měsíců) upřednostňuje živočišnou stravu bohatou na proteiny. V dospělosti tvoří až 80% račího jídelníčku rostlinná složky s obsahem vápníku – měkké vodní rostliny (vodní mor, růžkatec, rdest, stolístek) (Kozák a kol., 1998). Kozák a kol. (2002) popisuje možnosti odkrmu juvenilních raků rybím masem, nítěnkami, dafniemi, hmyzem, okurkami, salátem, mrkví, hráškem, dýněmi, bramborami, spařenými kopřivami, či špenátovým listem, apod. K odchovu násadových raků polointenzivním nebo extenzivním způsobem je zapotřebí vedle samotných odchovných zařízení jeden, nebo lépe více příkopových rybníků. Jako tzv. odchovné je nejlépe použít příkopové rybníčky o velikosti 300 – 2000 m2 plochy a hloubce nejméně 1 m (Kozák a kol., 2001). Čím vetší je délka břehu v poměru k ploše, tím více nabízí úkrytu pro raky (Kozák a kol., 2007). V dlouhých, úzkých rybnících je možná vyšší hustota raků na jednotku plochy než ve čtvercových. Svahy břehů příkopových nádrží je nutné obložit úlomky cihel, kameny, střešními taškami apod., aby se vytvořily úkrytové možnosti (Kozák a kol., 2008). Především by měly být příkopové rybníky chráněny před vodními živočichy všech druhů, pomocí plotu a ptačích ochranných sítí, aby se omezilo zavlečení nemocí, parazitů a predace (Kozák a kol., 2008). Pro intenzivní odchov juvenilních raků říčních je vhodné jako odchovné nádrže pro líhnutí a odchov raných stadií využit laminátové nebo betonové žlaby, jaké jsou v líhni k dispozici (Dubský a kol., 2003). Hustota obsádky k produkci jednoletých raků je cca. 300 - 400 kusů na 1 m2 (Kozák a kol., 2008). Kozák a kol. (2008) doporučují pro 1 m2 žlabu nasadit 3 - 4 samičky do líhnoucí bedny, jejíž rozměry jsou přizpůsobeny velikosti žlabu. Teplotu vody je vhodné během několika dní upravit na cca 18 °C. Při teplotách líhnutí nad 20 °C 17
stoupá rychle zaplísnění vajíček (Dubský a kol., 2003) Samičky se dvakrát týdně v odchovných bednách přikrmují kousky ryb a hrubě strouhanou karotkou. Zbytky krmiv musí být pravidelně odstraňovány (Kozák a kol., 2008). Po vylíhnutí a osamostatnění ráčat, propadává většina z nich otvory ve dně bedny do odchovného žlabu. Samičky se poté vysadí zpátky do matečného příkopového rybníčku (Dubský a kol., 2003). Do odchovných nádrží je nutností juvenilním jedincům zajistit úkryty jak v podobě vláknitých řas, tak také v pórovitých prefabrikátech, v nichž posléze žijí doslova jako v panelovém domě. Jako uspokojivé výsledky lze brát přežití cca 70 % a velikost 2,5 - 3,5 cm na konci vegetační sezóny (Kozák a kol., 2008). Při hustší obsádce se přežití a velikost jedinců drasticky sníží. Při menší hustotě cca 100 – 250 kusů, lze dosáhnout vyššího přežití a větší průměrné velikosti (Kozák a kol., 2008). Dubský a kol. (2003) doporučuje pro právě osamostatněné mladé raky zpočátku plankton všeho druhu a vláknité řasy. Později lze přikrmovat garnátovým krmivem, či sušenými blešivci, nastrouhanou mrkví, rozetřenými játry, nadrobno nasekaným rybím masem a vařenými brambory (Kozák a kol., 2008). Optimální teplota pro odchov leží mezi 18 a 22 °C (Kozák a kol., 2008). Průběžně je třeba kontrolovat také obsah kyslíku, který nesmí klesnout pod 6 mg.l-1 (Kozák a kol., 2008). Průtok vody po celou dobu odchovu v odchovném žlabu nesmí klesnout pod 1 - 2 l.min-1 (Kozák a kol., 2008). Výlov žlabů a přemístění raků k další fázi odchovu či reintrodukci se provádí na začátku, až uprostřed října, kdy již při klesajících teplotách nelze očekávat svlékání raků (Policar a kol., 2009).
3.4 Získávání generačního materiálu Výběr vhodných jedinců je pro účely následného odchovu nejlépe uskutečnit na lokalitách, kde je poměrně velká hustota populace, aby mohla být provedena vhodná selekce generačních párů (Policar a kol., 2009). Pokud se tak děje z posbíraného materiálu např. při záchranném transferu, není zde veliký prostor pro výběr a je třeba pracovat doslova s tím, co je k dispozici. Vlastní sběr je prováděn ručně (obr. 13), nebo pomocí vrší několika typů. Principielně jde pouze o jednoduchý systém, který neumožní raku vniklému do vrše cestu zpět (Kozák a kol., 2007). Osobně jsem používal síťované vrše (obr. 11, 12) a 18
plastové, tzv. „Švédské vrše“, které se při odchytech raků osvědčily nejlépe. Vrše se instalují během dne, nejlépe však v podvečerních hodinách, do hloubky 0,5 – 1,5 metru nedaleko břehu (Kozák a kol., 2007). Samozřejmostí je označení místa umístěné vrše například pomocí barevného značkovače užívaného v lesnictví. Jako návnadu je vhodné použít masitou složku v podobě ryby, kusu vepřových jater, či jako náhražku i extrudované krmivo pro psy a kočky (Kozák a kol., 2007). Vrše jsou vybírány následující ráno, kdy je předpokládaný úlovek dosud zabrán do konzumace návnady. Při ponechání většího množství raků v takto malém prostoru dochází často k projevům kanibalizmu v podobě konzumace slabších jedinců a především u samců oddělování končetin při vzájemných soubojích (Chobot, 2006). Raci jsou podrobení důkladné selekci, která je zaměřena na strukturu pohlaví, pohlavní dospělost a kondici daného jedince (Policar a kol., 2009). Následně je vhodné sesbíraný materiál připravit k transportu na určené místo. Vlastní příprava k transportu není nikterak složitá a postačí k ní navlhčená tráva, důležité je spíše udržet optimální teplotu a zastínění transportovaných raků. Takto připravený a zabezpečený materiál lze bez problémů za občasné kontroly stavu převážet i deset hodin (Kozák a kol., 2007).
3.5 Račí mor Račí mor je charakterem plísňové onemocnění napadající raky, především pak evropské raky rodu Astacus. Způsobuje je oomyceta Aphanomyces astaci (Kozubíková a kol., 2009). Nemoc původně pochází ze Severní Ameriky. V průběhu 19. století se objevila v Evropě se zavlečenými druhy amerických raků a zde se začala pandemicky šířit. Na přelomu 19. a 20. století způsobila v Evropě vyhynutí značné části, do té doby velmi početných račích populací a i v současnosti patří k velmi významným negativním faktorům ovlivňujícím výskyt původních druhů raků na našem území (Dubský a kol., 2003). Jako
hlavní
přenašeči
u
ní
figurují
především
zavlečené
druhy
severoamerických raků z čeledi Cambaridae. Nemoc byla původně omezena pouze na severoamerický kontinent. V řadě evropských zemí, včetně České republiky, způsobila obrovskou decimaci domácích raků rodu Astacus, neboť ti jsou vůči ní velice vnímaví (Kozubíková a kol., 2009). Situaci ještě trvale zhoršilo šíření do Evropy zavlečených 19
amerických druhů raků, kteří jsou vůči původci onemocnění imunní a působí tedy víceméně jako její přenašeči (Dubský a kol., 2003). Do českých zemí pronikla nemoc v průběhu 19. století, patrně s přenesenými rybami. Někdy na počátku 20. století doslova vyhubila domácí druhy raků (rak říční, rak kamenáč) (Dubský a kol., 2003). V současné době tvoří původní druhy pouze zlomek české račí populace, kterou dominantně ovládl zavlečený rak signální a rak pruhovaný, vyznačující se větší rozmnožovací schopností a vysokou rezistencí k račímu moru. Obětí račího moru se stává i rak bahenní, vysazený k nám z východní Evropy (Kozubíková a kol., 2009). Kozubíková a kol. (2009) uvádí, že plíseň parazituje jen na racích, přičemž napadá jejich nervovou soustavu, paralyzuje je, případně způsobuje křeče, při kterých dochází až k odlamování končetin. Umírající jedince lze snadno nalézt i ve dne (za normálních okolností je rak nočním živočichem a ve dne pobývá ve stinném v úkrytu). Nemoc je zpravidla smrtelná (Dubský a kol., 2003). K přenosu dochází ve vodě a bahně, přičemž se spory se šíří ze svlečeného krunýře či kadaveru raka. (Kozubíková a kol., 2009). V rámci opatření, která mohou šíření račího moru zabránit, patří příčné překážky v toku zabraňující protiproudové migraci a dále přísná zoohygienická pravidla, na jejichž základě lze přistupovat k repatriačním aktivitám v dané problematice. V poslední řadě je třeba vynaložit veškeré úsilí vedoucí k potlačení populací nepůvodních druhů raků na hlavních dílčích povodích toků, které přímo i nepřímo spadají na naše území (Dubský a kol., 2003).
3.6 Využití poznatků o raku říčním ve vodohospodářské praxi Mezi poznatky aplikovatelné do praxe mající za cíl zachování původních lokálních populací raka říčního patří důkladná znalost etologie. Mnohdy se setkáváme při nevyhnutelných úpravách toků s opevněním koryta prefabrikovanými betonovými prvky, které neumožňují rozvoj veškeré bioty ve větším rozsahu. Při zmiňovaném opevňování koryt většinou vodních toků menšího významu je velice vhodné použít místo klasických stavebních prvků, jako betonových, či kamenných opěrných zdí, obyčejný „drátokošový systém“, který poskytuje dostatek úkrytů a posléze i zdrojů potravy pro mnoho druhů vodních živočichů, raků nevyjímaje (Konstanz, 2008).
20
3.7 Problematika reintrodukce raka říčního V první řadě je třeba vyjasnit si dnes hojně používaný pojem „reintrodukce“ a jeho rozdíl od „introdukce“ a „repatriace“. Introdukce je vysazení jedinců na zcela novou lokalitu mimo jeho původní oblast rozšíření; reintrodukce je potom opakovaná introdukce (Kozák a kol., 2009). V případě raka říčního by mělo být v ČR ve většině případů jeho vysazování považováno spíše za repatriační akce, tj. vysazení v rámci původního areálu, jelikož se dříve vyskytoval téměř plošně po celém území republiky. Význam vysazování původních druhů raků není zpochybňován téměř v žádné evropské zemi. Liší se pouze prioritní důvod k jejich šíření. Podpora vysazování původních druhů je zde brána jako účinný nástroj ke zpomalení rozšiřování nepůvodních druhů hlavně s ohledem na jejich nelegální vysazování (Kozák a kol., 2009). Ve většině středoevropských a západoevropských zemích má vysazování raků v první řadě ochranářský význam. Z tohoto pohledu můžeme raka považovat také jako tzv. deštníkový nebo vlajkový druh (umbrella species), kdy jeho přítomnost je většinou spojena i s výskytem dalších ohrožených druhů živočichů (pstruh obecný, vranka obecná, mihule potoční). Vysazování původních druhů raků může mít tedy zásadní význam i z pohledu jejich ochrany. Kozák a kol., (2009) uvádějí, že vysazování raků může být vhodné v případě: a) recentně zaniklé populace, b) zájmu o rozšíření původních druhů na lokality s historicky potvrzeným výskytem, c) vytvoření nových nebo izolovaných populací k ochraně a konzervaci genetické diverzity resp. druhu. Vlastní vysazování, introdukce či repatriace by měla být součástí uceleného plánu ochrany druhu, ať již ho budeme nazývat záchranným programem podle zákona č. 114/92 Sb. a nebo např. akčním plánem. V ČR se v minulých letech provedl rozsáhlý monitoring jak původních, tak nepůvodních druhů raků. Výsledkem je řada cenných informací z hlediska plošného rozšíření jednotlivých druhů raků, včetně zjištění úbytku počtu lokalit s původními druhy raků ve srovnání s monitoringem prováděným v rámci ČSOP v posledních několika dekádách (Chobot, 2006). Bohužel u nás prozatím neexistuje ucelený program ochrany původních druhů raků, který by řešil další kroky, jako je metodika transferů, 21
vysazování, eventuelně chov původních druhů raků, nakládání s nepůvodními druhy. Chybí zde úzké funkční propojení mezi vědeckými institucemi, jejichž posláním je věnovat se otázkám druhového složení, biologii, ekologii, stupni ohrožení, račímu moru eventuelně vytváření databází a mezi státními orgány, které umožňují realizaci a sledují dodržování rybářských zákonů, pravidel importu, introdukcí, doby hájení, vytváření červených seznamů atd. Pouze otevřená spolupráce těchto dvou typů institucí může vést k vytvoření účinné strategie ochrany druhu a plánu ochrany sloužící uživatelské veřejnosti (rybáři, chovatelé, správci povodí a přilehlých lokalit, firmy věnující se revitalizačním pracím). K podobným závěrům dochází i zahraniční autor (Souty-Grosset a kol., 2006). Repatriace raků z lokalit, kde jsou prováděny technické práce, se u nás zpravidla uskutečňují chaoticky a nekoordinovaně, i když většinou s udělením výjimky ze zákona. Vysazování raků na nové lokality provádí v ČR pouze několik subjektů, a to většinou jen za účelem získání vědeckých poznatků (např. aktivity VÚRH JČU Vodňany na území CHKO Šumava, CHKO Třeboňsko, PP Písecké hory a KÚ Města Písek) nebo za účelem výchovy a vzdělávání mládeže v oblasti ochrany přírody (aktivity ČSOP). Jakékoli ostatní aktivity týkající se vysazování původních druhů raků či jejich chovu jsou v současné době ze strany orgánů ochrany přírody spíše tlumeny, ačkoli jak dokládají zkušenosti z okolních zemí, právě tyto aktivity jsou velmi účinným nástrojem, jak z hlediska přímého navyšování početnosti druhu, tak z hlediska vzdělávacího (Kozák a kol., 2009).
22
4. MATERIÁL A METODIKA
4.1 Líhnoucí a odchovná bedna KOBE V prvopočátku zvládnutí poloumělého odchovu na žlabech a odchovných nádržích bylo nutné zajistit bezproblémové odlíhnutí ráčat, aniž by byla postižena kanibalizmem ostatních hladových samic, či samic vlastních. K tomuto účelu jsem po předchozích konzultacích navrhl a nechal vyrobit samonosnou líhnoucí bednu KOBE (KOnstanzova BEdna) (obr. 7, 8). Bedna je obdélníkového tvaru z homogenního polyesteru. Vně bedny jsou umístěny přepážky do kříže způsobem, který rozdělil prostor na dvacet samostatných kójí. Dno líhnoucí bedny je pokryto plastovou mřížkou o rozměrech šest krát šest milimetrů, jež umožňuje samicím s vajíčky bezproblémový pohyb a vykuleným ráčatům umožní nekomplikovaný propad do nádrže. Horní část bedny je upravena tak, aby ji bylo možno pokrýt extrudovaným polystyrenem, která má jediný úkol a tím je zastínění celého systému. Bedna je navržena jako samonosná a tudíž není nutné brát přílišný ohled na hladinu vody v nádrži. Do bedny se nasazují samice po jednom kusu do každé kóje. Bedny jsou navrženy o takových rozměrech, aby se maximálně využila objemová kapacita použitých odchovných žlabů. V tomto případě to byly dvě odchovné bedny za žlab.
4.2 Specificky upravené objekty pro chov raků říčních 4.2.1 Rybochovné zařízení Koryčany Rybochovné zařízení Koryčany (obr. 2) ležící nedaleko Uherského Hradiště patří taktéž Povodí Moravy, s. p. a rozkládá se na ploše pěti hektarů. Tento objekt disponující šesti odchovnými nádržemi o dílčí kubatuře 800 m3, osmi příkopovými rybníčky (obr. 5) a plně vybavenou líhní původně sloužil pro produkci rybích násad k zarybňování vodárenských nádrží a dále k přímému chovu na ostatních rybnících, které firma obhospodařuje. V současné době je jeho hlavní využití v chovu tržního pstruha duhového a plůdků pstruha potočního. Na tomto objektu bylo s odchovem juvenilních raků původně počítáno a probíhaly zde i počáteční pokusy s odchovem.Nicméně se později ukázalo, že kvalita vody a její dotace kyslíkem (obr. 6) není pro odchov příliš 23
vhodná a bylo hledáno jiné uspokojivé řešení. Dalším aspektem nevhodnosti byla dosti velká dojezdová vzdálenost z Brna, kterou jsem musel v rámci zajištění garance kvalitního průběhu inkubace a následného odchovu absolvovat.
4.2.2 Úpravna pitné vody Boskovice Bývalá úpravna pitné vody, která patří majetkově Vodárenské, a.s. Brno, je v současné po této stránce nefunkčním objektem, přičemž k rybářskému využití se jeví jako velice vhodná. Objekt je situován na konci města Boskovice směrem na Prostějov a byl zbudován koncem devadesátých let současně s dostavbou vodárenské nádrže Bělá Boskovická, která rovněž neslouží svému účelu. Úpravna disponuje v horní části dvaceti usazovacími a filtračními nádrží s písčitým substrátem o objemu 200 m3, se kterými je počítáno jako s odchovnými nádržemi jak pro samotný genetický materiál, tak pro juvenilní stadia raka říčního. Nádrže jsou obloženy keramickými kachlemi, jež umožňují dobrou dezinfekci a snadné čištění pomocí vysokotlakého čističe. Jsou vybaveny spodním přítokem přes pískové filtry, které tvoří dno nádrže. Relativně velkou výhodou je možnost ohřevu vody, integrovaný recirkulační systém přímo v objektu a celkově dobré konstrukční řešení, které umožňuje filtrovat a čistit odpadní odtokovou vodu. Další aspekt pro zdárné zvládání chovu je i kvalitní přítoková voda z výše jmenované vodárenské nádrže s pasivním odběrem, kdy je možný odběr v rozpětí 100 – 300 litrů za vteřinu. Zbytek nevyužitých odchovných kapacit stávajícího objektu bude využit k produkci tržního pstruha duhového.
24
5. VÝSLEDKY Generační materiál určený k chovu a následné reprodukci byl vybrán z Vodárenské nádrže Bělá – Boskovická. Po vlastním odlovu, selekci a transportu byly raci uskladněni na manipulačním rybníčku (obr. 3, 4) na rybochovném zařízení Koryčany.
Celkem bylo dovezeno šedesát samic a padesát samců. Rybníček byl
předem upraven tak, aby měli raci dostatek úkrytů. V tomto případě jsem zvolil množství úkrytů v počtu dva kusy na každého raka, to znamená, že na sto kusů raků je vhodné instalovat dvě stě úkrytů. K tomuto účelu posloužily dobře kusy střešní krytiny a dvaceticentimetrové kusy gumové hadice o průměru osm centimetrů libovolně kladené na rybniční dno. Záměrem bylo zajistit generačním rakům optimální podmínky pro úspěšné páření. Raci byli ponechání na rybníčku do konce října, kdy byl předpoklad, že ke spáření již došlo a tudíž je možno postoupit k další fázi. Rybníček byl spuštěn a raci důsledně přebrání. Samice s nalepenými spermatofory byly přeneseny do objektu líhně, samci byli ponecháni v manipulačním rybníčku. Umístění samic proběhlo obdobným způsobem jako na rybníčku, nicméně nyní byly pod pravidelným dohledem v líhni na odchovných žlabech o rozměrech 400 x 50 x 50 cm. Uvnitř žlabu byly opět umístěny gumové hadice o výše jmenovaných rozměrech pro zajištění krytu. Důležitým faktorem byla rovněž úprava světelného režimu, který hraje při vývoji vajíček svoji roli. Ta byla dosažena zastíněním oken a zakrytím odchovných žlabů se samicemi celtovinou. Jedenkrát denně probíhala kontrola nasycení kyslíkem, zaznamenání teploty vody (obr. 1) a odsání nečistot z odchovného žlabu. Nasycení kyslíkem během přechování samic dosahovalo v průměru 150 % díky oxigenaci přítokové vody. Teplota vody sloužila jako údaj pro odpočet denních stupňů a pro přibližný odhad termínu líhnutí ráčat. Ten přibližně vycházel na počáteční týden května. Na vlastních samicích, ale i na inkubujících se vajíčcích došlo k relativně intenzivnímu pomnožení potočnic rodu Branchiobdella (obr. 14), kdy byly přítomni jak dospělí jedinci, tak jejich vajíčka (obr. 3). Tito máloštětinatí kroužkovci však zpravidla nepůsobí závažné problémy a až na výjimky se chovají jako ektokomenzálové. Samotnému nasazení samic do dvou externích nádrží
(obr. 10) za líhní o
rozměrech 210 x 120 x 50 cm předcházela jejich úprava. Spočívala v přesném zvolení spádu do jednoho rohu kvůli snadnému odstraňování nečistot, dále pak optimální seřízení průtoku přítokové vody a vyřešení zastínění celého odchovného systémů, aby 25
nedocházelo vlivem nadprůměrných jarních teplot k přílišnému zahřívání nádrží, které by již nebylo možno snížit přítokem vody. Na každou odchovnou nádrž byla umístěna jedna líhnoucí bedna KOBE. Do každé bedny bylo nasazeno dvacet samic s vajíčky s předpokladem získání 1 500 ráčat z každé líhnoucí bedny (obr. 9). Celkový předpoklad tedy činil 3 000 juvenilních jedinců určených k dalšímu odchovu. Ráčata se začala líhnout v období 15. – 19. června 2007. Po tomto datu byla dosud pevně zavěšena na samici. Bylo tedy nezbytné vyčkat přibližně dalších deset dnů na ukončení první etapy postnatálního vývoje a zahájit sledování vývoje teploty vody v souvislosti s růstem ráčat. Po této fázi se malá ráčata začínají ze svých matek uvolňovat a díky perforovanému dnu KOBE propadávat do odchovné nádrže. 29. června jsem zahájil odstraňování samic s již uvolněnými ráčaty. Exempláře s dosud přichycenými ráčaty lze uchopením za carapax a jemným potřesem ve vodě potomstva zbavit. V této chvíli putovaly samice zpět na manipulační rybníček, kde jim byla předkládána masitá potrava v podobě kousků ryb (plotice, cejn, perlín). Po odstranění samic byl celkový počet ráčat na obou žlabech 1450 kusů. Jak již bylo naznačeno, ráčata byla odchovávána v horním s spodním venkovním žlabu. Zde byla krmena čerstvým zooplanktonem 1x za dva dny. Zooplankton se do nádrže dostával částečně i přítokovou vodou. Následně bylo zjištěno, že přitékající voda je vzhledem k technologickým úpravám a změně tlaku přesycena kyslíkem téměř o 120%. To mělo za následek ulpívání bublinek plynu na těle ráčat a jejich nadnášení ve vodním sloupci. V důsledku to znamenalo únik značného množství ráčat přepadem do dolního žlabu a následný únik do recipientu. Z toho důvodu byl dolní žlab přeloven a zde přítomná ráčata byla přemístěna a rozdělena zpět do horního a dolního žlabu. Přepad obou nádrží byl opatřen síťkou. Ani ta však nezabránila úniku ráčat, která po ní lezla a přepadávala do odpadu. Do obou žlabů bylo následně přidáno určité množství vodních rostlin (především růžkatce). Tyto rostliny vytvořily zdroj potravy a významně se pak podílely na vytvoření chybějících úkrytů, které doplňovaly nařezané polykarbonátové desky. Zároveň byla instalována dvě registrační teplotní čidla, která zaznamenávají teplotu vody každé čtyři hodiny. V grafu č. 1 je zachycen průběh teplot na dolním odchovném žlabu. Průměrná teplota vody byla 20,0 °C s minimem 13°C a maximem 25,5°C. Je patrné, že vlastní teplota je v průběhu dne značně nestálá. Výkyvy tohoto rozsahu jistě nebyly pro odchov ráčat zcela optimální.
26
Již 23. 7. však došlo k havárii a horní odchovný žlab praskl. Došlo tak k úniku zbylých ráčat do žlabu spodního a především do recipientu. Zbytek ráčat (asi 20 ks) zůstal v tomto žlabu a byl extenzivně odchováván až do vysazení na rybníček společně se samicemi. Zároveň bylo přerušeno sledování teploty vody v horním venkovním žlabu.
27
6. DISKUZE Přechovávání samic na žlabech po dobu zimního a jarního období se ukázalo jako zcela nevhodné řešení, přičemž lze jen stěží navodit optimální podmínky pro samice s vajíčky. Tato alternativa odchovu se ukázala jako krajní možnost. Do budoucna se jeví jako nezbytné využívat vhodného rybníka pro přechování generačních raků. Zakrytí žlabů celtovinou, či jiným materiálem vhodně zastíní odchovný prostor, což je jeden z důležitých požadavků odchovávaných raků. Kozák a kol., (2008) poukazuje na skutečnost, že úplné zastínění by zamezilo vstupu světla do žlabu a vedlo by k nepříznivým změnám v diurnálním cyklu odchovávaných jedinců, což se potvrdilo. Dalším negativním aspektem přechování samic na žlabech v takto zhuštěném množství mělo za následek výskyt dospělců a vajíček rodu Branchiobdella sp. Zpravidla sice nemají výrazné negativní dopady na odchovávané samice a jejich vajíčka, nicméně při silnějších invazích lze poškození na vajíčkách dle Kozáka a kol. (2008) zaznamenat. Tento ektokomenzál způsobil přibližně 40 % ztráty v průběhu zimního přechovávání samic s vajíčky. Použité Líhnoucí bedny KOBE se ukázaly velice dobrým zařízením pro inkubaci. Zajišťují přímou kontrolu nasazených samic, jejich zdravotní stav a umožňují snadné krmení. Zamezí přímému kontaktu mezi jedinci a jejich střetům. Dochází v nich k dobré výměně vody (což je dobré pro samici i vajíčka), usnadňují manipulaci při čištění žlabu a umožňují ráčatům opuštění matky po dosažení jejich samostatnosti. Zároveň jsou dobře čistitelné a především dezinfikovatelné. Lze je s výhodou použít např. při ponořovacích koupelích samic s vajíčky. Ukázalo se jako nadále vhodné výše vyjmenovaných předností těchto líhnoucí bedny a poskytnout odchovávaným samicím s vajíčky potřebnou péči, skutečně krmit – minimálně dvakrát týdně kousky ryb a mrkve, odstraňovat pravidelně zbytky krmiva, kontrolovat zdravotní stav samic a průběh inkubace jak uvádí Kozák a kol. (2008). Použitím líhnoucí bedny k inkubaci již není nutné přesazování vylíhlých ráčat, neboť ta se již nacházejí přímo v odchovném prostoru. V odchovném žlabu musí být zajištěno pro další sezónu dostatečné množství úkrytů, které budou umístěny především po okrajích žlabu. Kozák a kol. (2008) doporučuje použít různé typy CDm cihel. V odchovných podmínkách VÚRH JČU ve Vodňanech se velmi dobře osvědčily náplně do biologických filtrů. Mě se naopak 28
osvědčily nařezané polykarbonátové desky, užívané jako světlé výplně ve stavebnictví v kombinaci s vláknitou řasou. Tento materiál se skládá z mnoha dutinek o velikosti 7 x 7 milimetrů řazených vedle sebe a poskytuje tak nepřeberné množství úkrytových příležitostí. Kozák a kol. (2008) sice doporučuje při uvažované plodnosti samic 50 – 100 ráčat od každé samice na m2 nasadit tolik samic, aby konečný počet ráčat v nádrži byl mezi 300 – 400 jedinců na (tedy asi 1500 ráčat na jeden žlab), nicméně množství reprodukčního materiálu a okolnosti mě přiměly nasadit na každý žlab pouze dvacet samic, přičemž by byl dle Kozáka a kol. (2008) optimální počet v těchto podmínkách okolo 25 kusů pro maximální využití kapacity žlabu. Další chybou se ukázala na počátku odchovného období absence rostlinné složky (nejprve vláknitých řas, později i dalších měkkých vodních rostlin) v odchovné nádrži. Dále pak množství zooplanktonu v přitékající vodě nelze považovat za dostatečné. Kozák a kol. (2008) doporučuje krmení ráčat ad libitum, čehož bylo dosahováno vzhledem k sezónnímu rozvoji planktonní složky vodárenské nádrže Koryčany nepravidelně. Alternativně byl užit mražený zooplankton, který ovšem nezkonzumovaný značným způsobem znečišťoval odchovné nádrže a nejevil se jako příliš vhodný. V případě opětovné realizace tohoto záměru je bezpodmínečně nutné uvažovat o možnosti jiného zdroje přítokové vody nebo o úpravě vlastností vody dosud používané. Přesycení kyslíkem způsobuje ulpívání bublinek na ráčatech a jejich nadnášení, což nezaručí welfare odchovávaným jedincům a následně způsobí ztráty v průběhu odchovu. Technologicky upravit celé rybochovné zařízení dle podmínek VÚRH JČU není nikterak levnou záležitostí a proto jsem se rozhodl vycházet z improvizovaného prostředí, které sice svými parametry pro odchov všech stadií raka říčního postačuje, nicméně není v současnosti uzpůsobeno na produkci předpokládaných deseti až dvaceti tisíc ročních raků. K tomuto množství předpokládané roční produkce se rybochovné zařízení Koryčany jeví jako nevhodné. Jistou alternativou je bývalá úpravna pitné vody Boskovice, která by vyhovovala roční odchovné kapacitě dvacet tisíc kusů ročních raků. Uvažujeme-li nad skutečností, že jsou k dispozice odchovné nádrže o celkové ploše 350 m2, je toto množství odchovaných raků dle dodržení metodiky Kozáka a kol., (2008) velice reálné. Je třeba 29
ovšem zajistit pro tento objem přibližně 800 – 1000 kusů samic s vajíčky. K tomuto účelu by mohlo do budoucna opět posloužit rybochovné zařízení Koryčany, konkrétně příkopové rybníčky a manipulační nádrže s typicky rybničním dnem. Zdánlivě další možnou alternativou umístění a následného chovu raka říčního by mohly posloužit rybochovná zařízení vybraných místních organizací Moravského rybářského svazu. Zde je ovšem primárním problémem ekonomický aspekt dané záležitosti, jelikož v současné době je celá činnost chovu raka říčního striktně legislativně upravována a tato legislativa orgány státní správy ochrany přírody je rozličně vykládána, není možno tuto činnost adekvátním způsobem finančně ohodnotit. V této příčinné souvislosti a s přihlédnutím k odborným znalostem hospodářů jednotlivých rybářských organizací není aplikování této strategie chovu raka říčního příliš reálné. Vezmeme li v potaz pouze výše zmíněný jeden jediný fakt, že tato činnost by byla bezplatná, tzv. „z lásky k přírodě“, nebude se jí prakticky nikdo zabývat, jelikož chod většiny dílčích místních organizací Moravského rybářského svazu je na ekonomických příjmech z rybochovu v současnosti přímo závislý a výše zmiňovaný chov raků by jen znamenal snížení odchovných kapacit bez ekonomického efektu.
30
7. ZÁVĚR Snaha o zvládnutí krátkodobého přechovávání a odchovu byla celkově úspěšná, nicméně vlivem technické závady neskončila podle původních předpokladů, což ovšem neznamenalo ukončení veškerých aktivit v tomto směru. Jakkoli by se zdál chov raků jednoduchou záležitostí, není tomu vskutku tak. Minimum pro zvládnutí základního odchovu ráčat a posléze i dospělých raků je vzdělání v oboru akvakultury, potažmo chovu sladkovodních ryb, kde lze některé poznatky aplikovat v praktickém chovu raků. Do budoucna by bylo velice vhodné, nejen v rámci Povodí Moravy, s. p., ale i ostatních dílčích státních podniků Povodí, aby byly takovéto repatriační snahy akceptovány, a na raka říčního, potažmo raka kamenáče, nebylo pohlíženo jen jako na překážku v realizaci vodohospodářského, či jiného záměru. Povodí Moravy, s. p. i nadále pokračuje v ochraně raka říčního na území povodí řeky Moravy, přičemž se primárně snaží najít taková opatření, aby s těmito kriticky ohroženými živočichy nemuselo být prvotně vůbec manipulováno. Pokud je ovšem tento manipulační zásah nezbytný, zvláště v případě čištění některé údolní nádrže, je Povodí Moravy, s. p. nadále připraveno na krátkodobé i dlouhodobé přechování raků ve svých upravených zařízeních do doby, než vyhovující stav původní, revitalizované lokality výskytu umožní jejich plnohodnotný návrat. Rak říční díky veškerým těmto aktivitám nadále zůstane ceněnou součástí naší astakofauny. Považuji za velice důležité na současný stav poukazovat a snažit se přesvědčit v dohledné době orgány státní správy ochrany přírody ke spolupráci s vědecko výzkumnými institucemi v takové míře, aby nenastávaly patové situace v rámci ochrany nejen našich původních druhů raků, ale i jiných významných živočichů. V současnosti jsou veškeré reintrodukční a repatriační snahy posuzovány dle zastaralých a neflexibilních právních norem, které v konečném důsledku rozvoji stávajících populací raků říčních mnohdy nepomáhají, ba naopak spějí k jejich útlumu.
31
8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BUŘIČ, M., KOUBA, A., POLICAR, T., KOZÁK, P., 2009 Invazní druhy raků v ČR a mechanizmy jejich negativního vlivu na původní astakofaunu. Bulletin VÚRH Vodňany 45 (2–3) – 2009. 5 - 16.
DUBSKÝ, K., KOUŘIL, J., ŠRÁMEK, V., Obecné rybářství. Praha, Informatorium 2003, 308 s.
CHOBOT, K., 2006. Mapování raků v AOPK ČR. Ochrana přírody, 61: 57–59.
KONSTANZ, R., 2008 Rak říční v povodí Moravy. Zpravodaj Povodí Moravy, s. p., č. 3 2009. 5-6.
KOUBA, A., BUŘIČ, M., KOZÁK, P., 2010. Bioaccumulation and effects of heavy metals in crayfish: a review. Water Air Soil Poll 2010. 211, 5–16.
KOZÁK, P., POKORNÝ, J., POLICAR, T., KOUŘIL, J. 1998. Základní morfologické znaky k rozlišení raků v ČR. Vodňany, VURH JU 1998, edice metodik č. 56
KOZÁK, P., POLICAR, T., 2001. Monitoring výskytu raka říčního v CHKO a NP Šumava. 2001, In: Mánek, J. (ed.): Sb. referátů z konference Aktuality šumavského výzkumu, Vimperk, 188–192.
KOZÁK, P., 2001. Stanovení odhadu populace raka signálního v experimentálním rybníce třemi různými metodami. Bulletin. VÚRH JU 2001, 3: 116–123.
KOZÁK, P., POLICAR, T., 2002. Reintrodukce raka říčního (Astacus astacus) v jižních Čechách v letech 2000–2001. In: Vykusová, B. (red.): Sb. referátů z konference Produkce násadového materiálu ryb a raků , Vodňany, 56–62.
KOZÁK, P., BUŘIČ, M., POLICAR, T., 2007. Metodika lovu raků. VÚRH JU Vodňany, Edice Metodik (Technologická řada), 81: 24 pp. 32
KOZÁK, P., BUŘIČ, M., KOUBA, A., POLICAR, T. 2008. Metodika chovu raka říčního. VÚRH JU Vodňany, Edice Metodik (Technologická řada), 83: 36 pp.
KOZÁK, P., POLICAR, T., KOUBA, A., BUŘIČ, M., ĎURIŠ, Z. 2009 Problematika reintrodukcí a hospodářského využití původních druhů raků v Evropě, realita a perspektivy v ČR. Bulletin VÚRH Vodňany 45 (2–3) – 2009. 25 - 33.
KOZÁK, P., FÜREDER, L., KOUBA, A., REYNOLDS, J., SOUTY-GROSSET, C. 2011. Current conservati on strategies for European crayfish. Knowl. Manag. Aquatic Ecosyst. 401, 01p1–01p8
KOZUBÍKOVÁ, E., PETRUSEK, A. 2009 Račí mor – zhodnocení dosavadních poznatků o závažném onemocnění raků a zhodnocení situace v České republice. Bulletin VÚRH Vodňany 45 (2–3) – 2009. 34 - 57.
POLICAR, T., KOZÁK, P., KOUBA, A., BUŘIČ, M. 2009 Základní aspekty produkce raka říčního v Evropě. Bulletin VÚRH Vodňany 45 (2–3) – 2009. 66 - 82.
SOUTY - GROSSET, C., HOLDICH, D.M., NOËL, P., REYNOLDS, J., HAFNER, P. (Eds.). 2006. Atlas of crayfish in Europe. Museum national d´Histoire naturelle, Paris, France, pp. 187.
33
9. OBRAZOVÁ ČÁST
28 26 24 22 20 18 16 14 12
Obr. č. 2 Rybochovné zařízení Koryčany (archiv Povodí Moravy, s. p.)
34
07 .7 .
07 24
.7 .
07
Obr. č. 1 Vývoj teplot v průběhu odchovu (Ing. Kouba)
22
.7 .
07 20
.7 .
07 18
.7 .
.7 .
07 16
07 14
.7 .
07 12
.7 .
07
07
07
07
07 10
8. 7.
6. 7.
4. 7.
2. 7.
.6 .
.6 .
07 30
07 28
.6 .
07 26
.6 . 24
22
.6 .
07
10
Obr. č. 3 Manipulační rybníček s generačním materiálem (vlastní)
Obr. č. 4 Manipulační rybníček zarostlý růžkatcem (vlastní) 35
Obr. č. 5 Příkopové rybníčky v Koryčanech (vlastní).
Obr. č. 6 Oxigenační zařízení v Koryčanech (vlastní).
36
Obr. č. 7 Líhnoucí bedna KOBE (vlastní).
Obr. č. 8. Detail líhnoucí bedny KOBE (vlastní).
37
Obr. č. 9 KOBE s nasazenými samicemi (Ing. Kouba).
Obr. č. 10 Odchovné nádrže s líhnoucí bednou (Ing. Kouba).
38
Obr. č. 11 Račí vrš užívaná k odchytu raků (vlastní).
Obr. č. 12 Detail na způsob otevírání vrše (vlastní).
39
Obr. č. 13 Jedna z možností sběru generačního materiálu (vlastní).
Obr. č. 14 Samice raka říčního napadená Branchiobdellou Sp. (vlastní). 40
1
