Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav šlechtění a množení zahradnických rostlin

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav šlechtění a množení zahradnických rostlin

KVALITATIVNÍ ZHODNOCENÍ SKLIZNĚ VYBRANÝCH ODRŮD KAMČATSKÝCH BORŮVEK Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce

Vypracovala

prof. Ing. Vojtěch Řezníček, CSc.

Markéta Kubínová

Brno 2006

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Kvalitativní zhodnocení sklizně vybraných odrůd kamčatských borůvek vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Agronomické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně, dne………………………….. Podpis diplomanta……………………

Poděkování Za odborné vedení a cenné rady chci poděkovat prof. Ing. Vojtěchu Řezníčkovi, CSc. Dále bych chtěla poděkovat všem přátelům a Petru Otřísalovi, kteří mě během studia podporovali.Velký dík patří mým rodičům, kteří mi studium na vysoké škole umožnili a po celou dobu mi byli oporou.

Abstract The aim of this diploma work is a qualitative comparison and evaluation of harvest of different varieties and genotypes (Lonicera caerulea L.) in the years 2004 and 2005. The trial plantation was performed in the area of Mendel University of Agriculture and Forestry Brno. The sample used in this research composed of twenty three varieties and eight genotypes: ‘Altaj’, ‘Amur ‘, ‘Amfora’, ‘Bakcarská‘, ‘Fialka‘, ‘Goluboje vereteno‘, ‘Jaltská‘‚ ‘Kamčadalka’,

‘Lebeduška‘,

’Leningradský

velikán‘,

‘Lipnická‘,

‘Lonicera

kamtschatica‘, ‘Morena‘, ‘Nimfa‘‚ ‘Roksana‘, ‘Sinaja ptica‘, ‘Sinoglaska‘, ‘Tomička‘, ‘Valchova‘, ‘Vasiljevská‘, ‘Vasjuganská‘, ‘Viola‘, ‘Zoluška‘. Klčov L-KL-2, Klčov L-KL-5, Klčov

L-KL-6, Klčov L-KL-7, Klčov L-KL-15,

Klčov L-KL-20, Klčov L-KL-21, Klčov L-KL-35. The set of varieties was obtained from the collection of the Pavlov Research station VIR in Sankt Petrsburk, and other collection of eight genotypes was delivered from Herbaton s.r.o. Klčov. The following marks and qualities were observed: yield coefficient harvest, preharvest fall of the fruits, weight of the fruits, vitamin C determination, organic acids determination (as a malic acid), pomological description of internal and external charakteristics, sensory analysis of fresh fruit and sensory analysis of final products.

6

OBSAH 1

ÚVOD............................................................................................................................9

2

LITERÁRNÍ PŘEHLED .............................................................................................11 2.1

Zimolez jedlý a jeho historie ...............................................................................11

2.2

Botanická charakteristika.....................................................................................13

2.3

Klimatické a pěstitelské nároky...........................................................................14

2.4

Výsadba a pěstování zimolezu jedlého................................................................15

2.4.1

Výsadba, ošetřování a hnojení .....................................................................15

2.4.2

Tvarování a řez ............................................................................................16

2.4.3

Způsoby množení.........................................................................................18

2.4.4

Sklizeň a skladování ....................................................................................19

2.4.5

Choroby a škůdci .........................................................................................19

2.5

Odrůdy zimolezu..................................................................................................20

2.6

Chemické složení zimolezu .................................................................................21

2.6.1

Charakteristika vybraných složek................................................................22

2.7.1

Plody zimolezu jedlého v potravinářství .....................................................31

2.7.2

Zimolez a jeho léčebné účinky ....................................................................36

2.8 3

Senzorická jakost a hodnocení výrobků ..............................................................37

EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST .......................................................................................39 3.1

Cíl práce...............................................................................................................39

3.2.1

Materiál........................................................................................................40

3.2.2

Metodika ......................................................................................................40

3.2.2.1 Charakteristika výsadby, pokusné lokality a ročníků 2004, 2005 ...............40 3.2.2.2 Výnosové ukazatele sklizní .........................................................................44 3.2.2.3 Předčasný opad plodů ..................................................................................44 3.2.2.4 Stanovení obsahu kyseliny askorbové titrační metodou..............................44 3.2.2.5 Stanovení obsahu organických kyselin (kyseliny jablečné) titrační metodou ...........................................................................................45 3.2.2.6 Pomologický popis vybraných znaků vnitřních a vnějších .........................45 3.2.2.7 Senzorická analýza čerstvých plodů kamčatských borůvek ........................46 3.2.2.8 Senzorická analýza výrobků z kamčatských borůvek .................................47 3.2.2.9 Statistické zpracování ..................................................................................49 3.3 Dosažené výsledky práce...........................................................................................49

7

3.3.1

Výnosové ukazatele sklizní .........................................................................49

3.3.2

Předčasný opad plodů ..................................................................................50

3.3.3

Stanovení obsahu kyseliny askorbové titračně ............................................51

3.3.4

Stanovení obsahu organických kyselin (kyseliny jablečné) titračně ..........51

3.3.5

Pomologický popis vybraných vnitřních a vnějších znaků .........................51

3.3.6

Senzorická analýza čerstvých plodů ...........................................................53

3.3.7

Senzorická analýza výrobků z kamčatských borůvek .................................54

4

DISKUSE.....................................................................................................................57

5

ZÁVĚR ........................................................................................................................61

6

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .........................................................................64

7

PŘÍLOHY ....................................................................................................................67

8

Seznam použitých grafů Graf 1: Klimadiagram pro normál. období (1961-1990), lokalita Brno Graf.2: Klimadiagram pro rok 2004, lokalita Brno Graf.3: Klimadiagram pro rok 2005, lokalita Brno

9

1

Úvod Jak už uváděl Skorňakov (1988), člověk je dvojaká bytost. Jeho rozumová

a duchovní složka se sytí informacemi, které do mysli proudí z mnohotvárného světa lidské kultury. Tělesná složka naší existence se udržuje v chodu potravou, jež do zažívací soustavy plyne z nepoměrně jednotvárnějších zdrojů. Je jisté, že i v dnešní době si spousta lidí uvědomuje, že úkolem potravy je nejen nasytit, ale také dodávat tělesnou sílu, očistit mysl a prodloužit délku lidského života. Stačí sledovat současný trend ve výživě člověka a zjistíme, že zde

existuje určitý návrat

k přírodě, k věcem přirozeným. Synteticky vyrobené látky nejsou pro mnohé z nás až tak atraktivní, jak by se mohlo zdát. Dá se říci, že čím dál většímu množství konzumentů není lhostejné co jí. Tuto skutečnost můžeme vyvodit, pokud si například prohlédneme současnou skladbu potravin, které spotřebováváme. Můžeme zaznamenat vzrůst spotřeby ovoce, zeleniny, drůbežího masa a ryb, a naopak pokles spotřeby hovězího a vepřového masa. Například v roce 1990 byla spotřeba ovoce v České republice (v hodnotě čerstvého ovoce) 59,7 kg na osobu a rok. V roce 2004 již ale zaznamenáváme spotřebu 76,5 kg ovoce na osobu za rok. Stejně můžeme pozorovat také vzrůst spotřeby zeleniny - v roce 1993 to bylo 74,2 kg na osobu a v roce 2004 už 79,8 kg zeleniny. Jestliže se podíváme na celkovou spotřebu masa, tak v roce 1990 připadalo na osobu ročně 96,5 kg masa. V roce 2004 už ale zaznamenáváme jen 80,5 kg na osobu, což značí jasný pokles v jeho spotřebě. Jedná se ale o maso vepřové a hovězí, u masa drůbežího je zřejmá zvyšující se tendence spotřeby. V roce 1990 bylo zjištěno, že na osobu připadá 13,6 kg drůbežího masa za rok. V 2004 byla spotřeba téměř o 12 kg vyšší, tedy 25,3 kg na osobu ročně. Lidé v současné době mají tedy jinou skladbu jídelníčku než před patnácti, dvaceti lety. Je tedy přirozené, že neustále hledáme nové možnosti jak zpestřit svou stravu a v jídelníčku se vyskytují nové živočišné a rostlinné druhy. Mezi nejnovější atraktivní ovocné druhy rozšiřované v České republice patří zimolez jedlý, nebo jinak nazývaná kamčatská borůvka. Kamčatské borůvky jsou velmi přizpůsobivé a nenáročné na prostředí a pěstitelské zásahy, což mnozí pěstitelé budou určitě považovat za velmi atraktivní. Kamčatské borůvky je možné pěstovat na všech druzích půd, jsou vysoce odolné vůči mrazům. Je o nich známo, že nejsou náročné na vláhu, dobře snášejí sucho, nejsou poškozovány škůdci a chorobami. Další zajímavou vlastností kamčatských borůvek je velmi časné dozrávání

10

plodů. V našich podmínkách dochází k dozrávání plodů již v polovině května, a to o 10 až 14 dní dříve než jahody nebo rané odrůdy třešní. Dužina plodů je šťavnatá s příjemným aroma připomínající borůvky, ale oproti nim je intenzita jednotlivých chutí vyšší. Plody některých odrůd chutnají sladce až sladkokysele, u některých odrůd se zase projevuje jejich charakteristická nahořklá chuť, která může být pro určitou skupinu spotřebitelů rozhodně zajímavá a přitažlivá. Plody kamčatských borůvek obsahují celou řadu cenných nutričních látek jako jsou vitamin C, karotenoidy, vitaminy skupiny B, pektiny, třísloviny a poměrně velké množství anthokyanů, jež se projevují intenzívním zabarvením nejen plodů, ale i výrobků po zpracování. Zralé plody jsou velice vhodné jak k přímému konzumu, tak k zpracování na různé výrobky. Ještě čerstvé plody lze použít například do ovocných salátů, do jogurtů, do mléčných koktejlů nebo k přípravě zmrzlin. Jednou z možností jak si uchovat plody po celý rok je zamražení. K nesporným přednostem mrazení patří také skutečnost, že plody si do velké míry uchovávají svůj vzhled, chuť a aroma čerstvé potraviny. Dalším způsobem zpracování může být sušení. Sušené borůvky pak lze například rozdrtit a po vzoru Skandinávců je použít jako ochucovadlo do jogurtů nebo jiných mléčným výrobků. Také klasické zpracování na výrobky jako džem, marmeláda nebo šťáva je výhodné. Tyto výrobky jsou atraktivní pro svou intenzitu barvy a zároveň plnou a výraznou chuť. Možné je také použití kamčatských borůvek k výrobě různých likérů či ovocných vín. Kamčatské borůvky se mohou také uplatnit při tvorbě živého plotu. V současnosti jsou pěstovány v zahrádkách malopěstitelů po celém území České republiky.

11

2

Literární přehled

2.1

Zimolez jedlý a jeho historie Rod zimolez (Lonicera L.), z čeledi Caprifoliaceae, zahrnuje přes 200 druhů, které

se přirozeně vyskytují převážně v mírném pásmu severní polokoule. V literatuře se převážně setkáváme s okrasnými druhy, které jsou atraktivní svými květy a nejedlými plody. Pro ovocnáře jsou však zajímavé pouze takzvané „jedlé zimolezy“, jejichž plody mají zajímavý vzhled a příjemnou chuť. Původním areálem výskytu těchto "jedlých zimolezů“ je Dálný Východ. Takřka všechny vyselektované odrůdy přísluší k druhu Lonicera caerulea L. Chutnými jedlými plody se však vyznačují i Lonicera edulis Turcz. ex Freyn., Lonicera boczkarnikovae Plekh., Lonicera altaica Pall, Lonicera turczaninowii Pojark. a Lonicera kamtschatica (Sevast.) Pojark. Domovinou posledně jmenovaného je Kamčatka, Kurilské ostrovy a Sachalin, kde roste na okraji tundry na svazích a březích řek. Patří mezi oblíbené ovoce místního obyvatelstva. Právě tento druh je velice vhodný pro pěstování v kultuře, zvláště z hlediska kvalitativních vlastností plodů. (MACEJKOVÁ, 2000). Největší počet rozličných druhů se nachází na Kurilských ostrovech, Sachalinu, Kamčatce, v ussurijské a magadanské oblasti. Většina druhů Lonicera L. má okrasný charakter a nejedlé plody., ale některé druhy z podčeledi Caeruleae mají plody jedlé a několik těchto druhů se pěstuje v kultuře jako bobuloviny (DLOUHÁ, 1997). Mnoho druhů rodu Lonicera s voňavými květy a nejedlými plody se pěstuje kulturně jako dekorativní dřeviny (Lonicera tatarica, Lonicera nitida,

Lonicera

caprifolium,

Lonicera pileata, Lonicera syringhanta, Lonicera japonica a další,

jejichž domovinou je většinou Čína, Korea a Japonsko) (HRIČOVSKÝ, 2002). Centrum genetické variability zimolezu se nachází na území Ruska a v některých sousedních zemích jako jsou Kazachstán, Tádžikistán, Uzbekistán, v Číně a Japonsku. V lesních porostech v severní části Ruska, v murmanské, archangelské a volgodské oblasti, v republice Komi na Urale, v nížinách západní a východní Sibiře. V Skandinávských oblastech rostou planě rostoucí druhy (Lonicera caerulea ssp. pallasii) s kyselohořkými bobulemi. Zde jsou rozšířené i nejedlé druhy a v některých oblastech existuje dokonce nesprávná zmínka o jedovatosti zimolezu. Na Altaji a v Sajanech, ve výšce víc než 1000 m.n.m. roste velmi úrodný zimolez s velkými nahořklými plody (Lonicera caerulea

12

ssp. altaica), který se vyznačuje svými léčebnými účinky. Zimolezy se sladkou a kyselosladkou chutí rostou na Kamčatce, též v magadanské oblasti (Lonicera caerulea ssp. kamtschatica) a na Kurilských ostrovech (Lonicera caerulea ssp.venulosa) Chutné a šťavnaté plody mají také endemické druhy Lonicera edulis Turcz. Z oblasti Zabajkalí, Lonicera boczkarnikovae Plekh. (synonymum Lonicera regeliana Boczkarn.) z jihu Dálného Východu (PLECHANOVÁ,1998). Významným znakem z hlediska uplatnění některých druhů jako ovoce je chuť plodů, protože některé druhy se vyznačují typickou hořkou chutí např. Lonicera caerulea ssp. altaica. Chutné sladké plody s výraznou vůní, podobnou borůvkám, má Lonicera kamtschatica a Lonicera edulis. Pro pěstování v kultuře je nejvíce vhodný, hlavně z hlediska

kvalitativních

vlastností

plodů,

druh

zimolez

kamčatský

(Lonicera

kamtschatica) (PETROVÁ, 1987). Zimolez kamčatský (Lonicera kamtschatica), roste na Kamčatce, na některých ostrovech Kurilského souostroví a Sachalinu, kde ve volné přírodě vytváří rozsáhlé podrosty buď jako čistý druh, nebo ve společenstvu s jinými druhy a formami zimolezů. Nejčastěji se vyskytuje na svazích, starých polomech, březích řek, okrajích rašelinišť a mechových močálů (CAGÁŇOVÁ, 1993). První zmínky o zimolezu byly uveřejněny ve „Zkazkách“ ruského cestovatele Vladimíra Atlasova, objevených na Kamčatce koncem 17. století. Přírodovědec Štefan Krušenník v polovině 18. století publikoval „Opis krajiny Kamčatka“, v kterém se nachází velmi mnoho podrobných informací o plodech zimolezu a jeho využití. První zkušenosti s pěstováním vybraných forem zimolezu měla T.D.Mauritc, koncem 19. století v městě Nerčínske. Své poznatky uveřejnila v časopise „Ovocnářství“ v roce 1892. Keře jedlého zimolezu vypěstoval I.V. Mičurin už v roce 1909 a V.V. Spirin ve Volgodské gubernii v roku 1915 (PLECHANOVÁ,1998). Zimolez kamčatský (Lonicera kamtschatica): o jeho prošlechtění a rozšíření se postarali botanici z Hlavního botanického sadu v Moskvě, v Pavlovské pokusné stanici v Petrohradu

a

ve

Vědeckovýzkumném

(KOLA, SOUKUP, 1996).

ústavu

sadařství

Sibiře

v Barnaule.

13

2.2

Botanická charakteristika Zimolez

vytváří poměrně husté keře s výškou okolo 1,6 m, vzrůstné odrůdy

i 2,5 m. Kůra je hnědé barvy, odděluje se v dlouhých pruzích. Typickou vlastností je tvorba podrůstajících letorostů. Počáteční růst je vázán na rychlý vývoj květů časně zjara. Zimolez tvoří silný kořenový systém, bohatě rozvětvený do okruhu 2,0 – 3,0 m. Hlavní masa kořenů zasahuje do hloubky 0,4 m, přičemž jednotlivé kořeny zasahují až do hloubky 0,8 m (MATUŠKOVIČ, 2003). Mladé větvičky jsou žluté až žlutohnědé. Charakteristickou vlastností zimolezu je množství silných vlků, vhodných na přirozenou výměnu stárnoucích kostrových výhonů. Mladé výhonky jsou hnědozelené a hustě ochlupené (CAGÁŇOVÁ, 1993). Z oček vyrůstá výhon se dvěma až osmi květy u základu výhonu a se čtyřmi až deseti listy. Vrchní očka jsou spící, vegetativní a probouzejí se za 3 až 5 let (ZAJÍC, 2006). Listy jsou velké, elipsovité až podlouhle elipsovité, tmavozelené, na krátkých stopkách.

Mladé

lístky

jsou

našedivělé

od

hustého

a

jemného

ochlupení

(CAGÁŇOVÁ, 1993). Určitou zajímavostí je, že u nás listy zasychají už v průběhu července. Nejedná se o žádnou chorobu a tyto listy nejsou na závadu, protože zimolez pochází z oblastí s krátkým vegetačním obdobím a proto k časnému zaschnutí a opadání má přirozené dispozice. Jinak tyto listy jsou podlouhlé až kopinaté, celokrajné, mají světle zelenou barvu a bývají velké 50 až 100 mm (ZAJÍC, 2006). Doba květu bývá 7-10 dní, květy jsou barvy žluté nebo žlutozelené, trubkovité, nálevkovité tvoří se i dvoukvěté. Květy poskytují kvalitní nektar a jsou vyhledávané včelami. Otevřené květy snáší jarní poklesy teplot až -8˚C, poupata v předjaří až -10˚C. Suché počasí negativně ovlivňuje tvorbu plodů, květy zasychají a opadávají. Po odkvětu dozrávají plody za 30-42 dní (KOLA, SOUKUP, 1996). Plodem je stopkatá tmavomodrá bobule se silným voskovým potahem, sladkokyselou chutí a výrazným aromatem. Délka bobule se pohybuje od 12 do 40 mm, šířka od 6 do 15 mm (ŘEZNÍČEK, SALAŠ, 2002). Plod zimolezu, bobule je tvarově velmi variabilním souplodím (okrouhlé, oválné, podlouhle

elipsovité,

(CAGÁŇOVÁ, 1993).

hruškovité,

vejcovité

aj.)

a

dosahuje

délky

8-30

mm

14

Plody jsou aromatické, příjemné a líbivé. U nejranějších odrůd dozrávají ve druhé polovině května, středně zrající začátkem června, pozdní odrůdy koncem června či v průběhu července. Semena jsou

malá, plochá, okrouhlá, mají tenkou povrchovou slupku

(MATUŠKOVIČ, 2003). Od šestého roku sklízíme v průměru 1 kg plodů z keře, později získáme 2-3 kg plodů. Úrodnost se zvyšuje po patnácti letech, pak klesá. Roční přírůstky se pohybují kolem 0,1-0,2 m. Diferenciace květních pupenů probíhá již při dozrávání plodů. Někdy keř remontuje, v srpnu znovu kvete a v září dozrávají plody. Listy opadávají v polovině října. Období odpočinku je krátké. V polovině listopadu se keř probouzí a vystupuje z hlubokého vegetačního klidu do klidu vynuceného. (KOLA, SOUKUP, 1996).

2.3

Klimatické a pěstitelské nároky Zimolezy jsou velmi přizpůsobivé a nenáročné na prostředí a pěstitelské zásahy. Je

možné je pěstovat na všech druzích půd. Na rozdíl od borůvek nevyžadují speciální půdní substrát s kyselou půdní reakcí. Jsou vysoce odolné proti zimním mrazům, dokonce květy nepoškozují ani pozdní jarní mrazy. Zimolezy mají poměrně krátké vegetační období. Dojde-li k nárůstu denních teplot koncem zimy s následným výrazným ochlazením, mohou předčasně rozkvetlé květy zůstat neopyleny, neboť není dosud přítomen opylující hmyz. Zimolezy nejsou náročné na vláhu, dobře snášejí sucho, nejsou poškozovány škůdci a chorobami (HRIČOVSKÝ, 2002). Zimolez je světlomilný, vykazuje vysokou mrazuvzdornost (až do -50˚ C). Generativní očka jsou poškozovány mrazem jen tehdy, pokud koncem listopadu nebo v prosinci vystřídá delší období oteplení silnější mráz, jež poškodí předčasně vytvořený pyl. Na jaře potřebuje zimolez k růstu a dozrávání jen malou sumu tepla. Roste v různých půdách, ale vyžaduje vláhu. (KOLA, SOUKUP, 1996). Pro růst jsou vhodné půdy vlhčí nikoliv přemokřené s dostatkem humusu. Optimální půdní reakce je slabě kyselá až neutrální. Dobrý růst byl zaznamenán i u kyselých půd při pH 5,0 - 5,5. (MATUŠKOVIČ, 2003).

15

2.4

Výsadba a pěstování zimolezu jedlého

2.4.1 Výsadba, ošetřování a hnojení Výsadba Pro zahrádkářské pěstování je vhodné využití okraje pozemků, kde nezasahuje stín ovocných stromů. Vhodné je vysázení několika odrůd, většinou se odrůdy vzájemně opylují, protože kvetou ve stejné době (MATUŠKOVIČ, 2003). Pro výsadby zimolezů vybíráme polohy s dobrým osvětlením, chráněné proti severním větrům jinými výsadbami nebo jinými strukturami (což urychluje nástup vegetace). Zimolez špatně snáší přesazování, pouze v průběhu aktivního růstu výhonů, v květnu a v červnu. Proto je možné ji přesazovat koncem dubna, začátkem května, června, srpna, září a října. Nejoptimálnější lhůta výsadby je září, avšak stejně jako při jarní výsadbě existuje nebezpečí poškození pupenů, které raší příliš časně. Pro výsadbu jsou nejvhodnější dvouleté sazenice s 2 - 4 výhony dlouhými 0,3-0,4 m a s kořeny, které mají 3 - 4 rozvětvení. Výsadbové jámy se vyhlubují 2-3 týdny před výsadbou v rozměru 0,6 x 0,6 m a v hloubce 0,8 m. Vzdálenost mezi řadami i v řadě je 2 m. Zmenšení vzdálenosti mezi rostlinami vede k jejich utlačování a snížení plodnosti. Pokud jsou půdy těžké a mokré, pak je vhodné na dno výsadbové jámy nasypat vrstvu cihlové drtiny nebo štěrku (5-10 mm) jako drenáže. Na každou výsadbovou jámu je vhodné přidat 10-15 kg kvalitního hnoje nebo kompostu, 50-80 g superfosfátu, 40-50 g draselné soli. Kořenový systém sazenice předběžně namočíme v řídkém „blátíčku“ ze zeminy, rašeliny nebo hlíny, potom důkladně rozprostřeme v jámě a pozvolna začínáme zasypávat kořeny zeminou, pečlivě udusávat v okolí kořenů směrem od kraje ke středu jámy. Sazenice při výsadbě nezapouštíme neboť pak zimolez neobráží z oblasti nad kořenovým krčkem. Po výsadbě je třeba rostliny důkladně zalít (v suchých letech nejméně dvě vědra na jednu sazenici) a zamulčovat půdu okolo keříku humusem, směsí humusu s pilinami, rašelinou nebo jemně nařezanou slámou ve vrstvě ne méně než 40 mm. Kořenový krček keříku zimolezu by se po sesednutí půdy měl nacházet v úrovni jejího povrchu (NIKITINA, 1999).

16

Ošetření a hnojení V prvním roce vegetace zimolezu má velký význam pro rozvoj sazenic pravidelná závlaha. V létě je nutné zalévat rostliny 10- 20 l vody na rostlinu. Před zálivkou odhrneme mulč, a když se voda vsákne, mulč opět přihrneme. Zálivku sazenic končíme v srpnu, aby se sazenice řádně připravily na zimu, výhony řádně zdřevnatěly a pupeny se zformovaly. Jestliže je léto i podzim suché, pak zálivku prodloužíme až do hlubokého podzimu, abychom zimolez zásobili vláhou a uchránili před vyschnutím v zimě. Velmi užitečné je v průběhu léta provést zálivku nadzemních části zimolezu, zvláště v suchém období. Sazenice je nezbytné pravidelně kypřit a hubit plevele. Kypření provádíme na hloubku 40 -50 mm, aby se nepoškodily kořeny. V prvním a dále i druhém roce po výsadbě nedáváme k zimolezům žádná hnojiva. V dalších letech, podle růstu keřů, přidáváme organická hnojiva jedenkrát v roku v období podzimní obdělávky. V létě rostliny dvakrát až třikrát přihnojujeme minerálními hnojivy. Poprvé v období rašení pupenů (duben), dusičnanem amonným (30 g.m-2). Podruhé v červenci (15 g.m-2) dusičnanem amonným, dvojitým superfosfátem (15 g.m-2) a draselnou solí (14 g.m-2).Tato hnojiva je nutné zapravit se zálivkou. Potřetí, v začátku října, zapravujeme hnojiva při obdělávce půdy v množství po 15 g.m-2 dvojitého superfosfátu a draselné soli. Hnojiva zapravujeme do hloubky 1,001,20 m. Namísto povrchového zapravení hnojiv někteří sadaři zapravují hnojiva přímo do kořenové zóny. Podle tohoto se začíná ve třetím roce po výsadbě, kdy se vyhlubují otvory po obvodu koruny keře, kam se vlévají hnojivé roztoky (minerální nebo organické) a zasypávají se zeminou. Hloubka otvorů okolo mladého keře by měla být maximálně 0,35 m , okolo plodícího keře maximálně 0,6m (NIKITINA, 1999). Organická hnojiva (hnůj, rašelina, kompost) používáme jedenkrát za 2-3 roky, při podzimním rytí je zapravíme do půdy. Dávka 8-10 kg.m-2 (MATUŠKOVIČ, 2003). Na hnojení se doporučují bezchloridové formy hnojiv. Požadavky na výživu a hnojení jsou podobné jako u borůvky zahradní , i když náročnost na kyselost půdy je nižší (HRIČOVSKÝ, 2002).

2.4.2 Tvarování a řez Rostlina zimolezu vytváří přirozeným růstem poměrně kompaktní kulovitý keř, který může v dospělosti dosáhnout výšky až 2 m. První řez stačí provést v 5. až 6. roce. Vyřezáním starších výhonů prosvětlujeme dospělé zahuštěné keře.

17

Abychom udrželi vzpřímený růst keře, odstraňujeme sklánějící se větve po obvodu. V dalších letech, případně při slabé tvorbě přírůstků, můžeme použít zmlazovací řez - odstraníme nejstarší větve nad prvním rozvětvením (HRIČOVSKÝ, 2002). U některých odrůd zimolezu (‘Zoluška‘, ‘Lazurová‘) se keře tzv. rozvalují, kosterní větve se rozkládají až na půdu, což činí problémy při ošetřování a sklizni. Tyto partie odstraňujeme u základu keře a podporujeme tak vzpřímený tvar (MATUŠKOVIČ, 2003). Pro zimolez je charakteristické každoroční probuzení většiny založených pupenů. To způsobuje rychlé zahuštění koruny, zhoršování podmínek osvětlení i výživy, snížení výnosu bobulí. Proto je nutné provést sanitární řez zimolezu jednou za 2-3 roky brzy na jaře před začátkem vegetace. Při sanitárním řezu se odstraňují staré, poškozené, překřižující se výhony, a také vlkovité výhony, které se objevují ve vnitřku koruny. Při řezu se výhony odstraňují šikmým řezem u samé báze větve nad zdravým pupenem. Velké větve se odstraňují ruční pilkou. Úrodnost

vzrůstá při každoroční tvorbě silných

jednoletých přírůstků, na kterých se zakládá velké množství pupenů. Bobule se na těchto výhonech objevují více, jsou větší než na slabých, zkrácených výhonech. Proto probírka při řezu zkrácených výhonů způsobuje zvětšení délky jednoletých přírůstků a vznik dobrých výnosů. Zimolez starší 15 let vyžaduje u řezu prosvětlení. Odstraňujeme staré, korunu zahušťující, kosterní výhony. Ty odřežeme až na první silný mladý výhon u samého základu keře. To způsobí zesílení růstu zůstávající části kosterních výhonů, probuzení spících pupenů, jejich nové zakládání i tvorbu nových silných rozvětvení. Při řezu dbáme na takové rozmístění větví v koruně, aby měly zabezpečené dostatečné osvětlení, a byly též vhodně rozmístěny pro sběr plodů a obdělávání půdy. Jestliže je nutné prosvětlení jakékoli části keře, je možné vyřezat pouze část plodonosné větve. Optimální množství nově vyrostlých větví u dobře zformovaného keře zimolezu by nemělo převyšovat patnáct. . U rostliny zimolezu starší než 15 let je možné provést zmlazující řez. Spočívá v odstranění celé nadzemní části keře. Řezné rány začišťujeme nožem, aby nebylo nerovných otevřených ran a k odvrácení hniloby velké rány zatíráme sadařským balzámem. Na jednom stanovišti může zimolez růst a plodit až 25 let (NIKITINA, 1999).

18

2.4.3 Způsoby množení Zimolez rozmnožujeme odnožemi, řízky dřevitými i zelenými a semeny. Při generativním rozmnožování je možné využít bedny volitelného rozměru, ale ne nižší než 150 mm. Na kyprou zeminu, zalitou slabým roztokem manganistanu draselného, rozmačkáme vyzrálé bobule a mulčujeme je vlhkým pískem ve vrstvě 5 mm. Zakryjeme fólií a postavíme do stínu. Jednou týdně výsevy zavlažujeme rozstřikovačem. Klíčenci se objevují velmi pomalu, během tří až čtyř týdnů. Po objevení se semenáčků odstraníme fólii a bedny postavíme do polostínu, aby se semenáčky vytáhly. Po objevení se 3 - 4 pravých listů se semenáčky přepichují do sponu 50 x 150 mm do řádku, umístěny v zastíněném místě. Půdu v okolí semenáčů je vhodné mulčovat humusem, nebo opadaným jehličím (NIKITINA, 1999). Semenáčky zachovávají jen z části vlastnosti a znaky matečných rostlin a je nutné v prvních letech plodnosti věnovat pozornost selekci a výběru rostlin požadovaných vlastností (MATUŠKOVIČ, 2003). Lepší způsob je vegetativní rozmnožování zimolezu – zelenými řízky. Na jaře, po dokončení kvetení, se vybírají nejlepší a nejsilnější jednoleté výhony, rozřežou se na řízky, odstraní se vrchní lístky a řízky brzy po napíchání zakoření. Délka řízků by měla být 100 - 150 mm, vrchní řez by se měl nacházet ve vzdálenosti 15 mm od prvního páru pupenů, druhý pár výhonů seřežeme, vzdálenost mezi výhony by měla být 70 - 120 mm, a délka spodního konce řízku od šikmo seříznutých párů výhonů by měla být 15 - 25 mm. Řízky pícháme ve vzdálenosti 100 x 50 mm na speciálně upravený řádek, hluboký 8 -15 mm.Je třeba využívat přistínění dle potřeby řízků a několikrát denně je zavlažovat (tryskami dle klimatických podmínek). Napíchané řízky je možné překrýt netkanou textilií. Velmi dobré výsledky zakořenění poskytují zimolezy při využití podmínek pod vodní mlhou. Kořenová soustava se u řízkovanců začíná formovat koncem srpna. Pro výsadbu na konečné stanoviště jsou řízky připraveny až za rok, po důkladném zakořenění na záhonu. Péče o ně spočívá v zálivce, pletí a kypření půdy. Podle síly růstu nadzemní a podzemní části se mohou ve druhém roce vegetace objevit květy. Toto umožňuje umístit na podzim sazenice vysoké 0,2-0,3 m s dobře rozvinutým kořenovým systémem na trvalé stanoviště. Odnožemi rozmnožujeme zimolez podle všeobecného schématu. Semenáče zimolezu začínají plodit na 3 - 4 rok po výsevu. Při rozmnožování řízky mohou řízkovanci plodit už následující rok po zakořenění (NIKITINA, 1999).

19

2.4.4 Sklizeň a skladování V našich podmínkách plody zimolezu dozrávají jako první ovoce (před časnými jahodami), některé druhy o něco později - např. Lonicera kamtschatica, která ve své domovině dozrává počátkem srpna, v našich podmínkách poskytuje plody

v červnu

(CAGÁŇOVÁ, 1993). Plody nejranějších druhů dozrávají u nás již 15. května. Střední začátkem června, pozdní koncem června a v červenci (KOLA, SOUKUP, 1996). Od objevení typické barvy do získání konzumní zralosti uplyne 5 až 10 dní. Sklizeň začíná, když více než 75 % všech bobulí konzumně dozrála. Příznačná je rozdílnost dozrávání výrazná v chladném deštivém počasí. Opadavost zralých bobulí je považována za největší nedostatek a při šlechtění je tato vlastnost zohledňována. Sklizeň po šestiletém pěstování dosahuje zpravidla okolo 1 kg plodů z keře, se stárnutím a mohutností keřů lze získat 2-3 kg plodů. Maximální úrodu poskytují keře od 8 do 15 roku pěstování, kdy dochází k rovnováze mezi růstem a plodností, později stárnutím keřů klesá. Délka pěstování bývá zpravidla do 20 roků. Po 25 roce převládá odumírání stále větších kosterních větví, staré větve poskytují krátké přírůstky a sklizeň se výrazně snižuje. Uplatnění racionálního

řezu, výživy a závlahy může výrazně prodloužit

období intenzivní plodnosti (CAGÁŇOVÁ, 1993).

2.4.5 Choroby a škůdci Obecně se traduje minimální výskyt poškození. Vyskytuje se zelená mšice zimolezová, štítenka bílá, puklice švestková apod. Z chorob na plodech je to plíseň šedá. Znatelnou škodu způsobuje ptactvo v zimě vyklováváním pupenů. V době sklizně je to ztráta bobulí (MATUŠKOVIČ, 2003). Keře zimolezu jsou většinou odolné k houbovým chorobám. Škůdců je na rostlinách velmi málo a podstatnou škodlivost nezpůsobují. Vážnými škůdci zimolezů jsou však ptáci (NIKITINA, 1999).

20

2.5

Odrůdy zimolezu Z hlediska ovocnářského se pěstují různé taxony: Lonicera edulis Turci. Ex Freon,

L. kamtschatica (Sevast.) Pojato, L. altaica Pall a L. turczaninowii Pojato, které jsou společně označované za „kamčatské borůvky“ (MATUŠKOVIČ, 2003). Ukázková charakteristika vybraných odrůd: Altaj Původ: Slovensko, kříženec druhů Lonicera kamtschatica a Lonicera turczaninowii. Požadavky: nenáročná na podmínky prostředí a agrotechniku. Růst: bujný, tvoří rozvětvující se, kompaktní až mírně rozložitý keř. Plod: velký, podlouhlý. Slupka je mírně hrbolkovitá, tmavě modrá s šedým voskovým povlakem.Dužina je jemná, šťavnatá. Chuť je sladkokyselá s výrazným borůvkovým aroma. Plodnost: velká a pravidelná Je to cizosprašný druh, potřebuje pro dokonalé opýlení pyl cizí odrůdy (např. Amur). Zrání: plody dozrávají velmi brzy, koncem května až začátkem června. Odolnost: je vysoká proti zimním mrazům, květy nejsou poškozovány mrazíky Poškozování chorobami a škůdci nebylo zjištěno. Celkové zhodnocení: přizpůsobivá odrůda zimolezu, která roste a plodí ve vyšších, vlhčích polohách. Plody se konzervují, mrazí, připravují se z nich marmelády a šťávy. Nahrazují plody borůvky. (RICHTER, 2002) Amur Původ: volné opýlení odrůdy ‘Gerda‘. Požadavky: je nenáročná na polohu a půdu. Růst: středně bujný, vytváří kompaktní, středně hustý, vznosný keř. Plod: střední, široce oválný až hruškovitý. Slupka je hladká, tmavě modrá, překrytá šedou voskovou vrstvičkou. Dužnina je jemná, šťavnatá. Chuť je sladká s mírným borůvkovým aroma. Sklizeň: je v první polovině června. Plodnost: je velká a pravidelná. Celková charakteristika: raná, cizosprašná odrůda zimolezu.

21

Hodnocení: nový ovocný druh, málo náročný na stanoviště,vhodný především pro drobné pěstitele. Atraktivní plody jsou vhodné pro přímý konzum, na výrobu kompotů, džemů, marmelád apod. (RICHTER, 2004) Příklad dalších perspektivních odrůd zimolezu: Goluboje vereteno Odrůda s raným termínem dozrávání, keř hustý, kompaktní, vyšší nad 1 m. Bobule velké, vřetenovité. Výnos z šestiletého keře dosahuje 2 kg. Zoluška Odrůda raného termínu zrání, keř velmi hustý, s kompaktní korunou. Výška u šestiletého keře je 0,6-0,7 m. Bobule velké, s dobrými chuťovými vlastnosti a slabým aromatem, připomínající borůvky. Výnos u šestiletého keře dosahuje 1,2 kg.keř-1. Morena Odrůda s raným termínem dozrávání, keř silně vzrůstný. Bobule velké, prodlouženě baňkovité, namodrale sivé, kyselosladké s ušlechtilou dužninou. Fialka Odrůda střední doby zrání, keř středně vysoce rostoucí, středně rozkladitý, bobule široce vřetenovité, modře nafialovělé. Sinaja ptica Odrůda charakteristická bobulemi raně zrajícími, s prodlouženě oválným tvarem. Výnos u šestiletého keře 1,9 kg.keř-1. (NIKITINA, 1999).

2.6

Chemické složení zimolezu

Jedlé plody zimolezu v závislosti na druhu a pěstitelských podmínkách obsahují : Sušina: 10-14 % Sacharidy: 3-13 % Pektiny: 1,1-1,6 % Kyselina askorbová: 20-50 mg . 100g -1 Polyfenoly: 400-1500 mg . 100g -1 z toho : Katechiny: 250-800 mg . 100g -1

22

Anthokyany: 400-1500 mg . 100g -1 Karotenoidy: 0,05-0,32 mg . 100g -1 Thiamin: 2,8-3,8 mg . 100g -1 Riboflavin: 2,5-3,8 mg . 100g -1 Pyridoxin: 7-10 mg . 100g -1 (PETROVÁ, 1987) V plodech zimolezu se nachází od 10 do 17 % sušiny, od 5 do 10 % cukrů, z toho: do 75 % glukózy, v menším množství je přítomná fruktóza, galaktóza, sacharóza a ramnóza. Obsah organických kyselin se pohybuje v rozmezí od 1,5 do 4,5 %. Mezi organickými kyselinami převládá kyselina citrónová (do 90 %), také kyselina jablečná, jantarová, šťavelová. Plody obsahují kyselinu askorbovou, vitamin C (20-170 mg .100g -1) (ŘEZNÍČEK, SALAŠ, 2002). Obsah pektinu je 0,4 – 0,8 % v přepočtu na čistou hmotnost plodů. Z dusíkatých sloučenin obsahuje aminokyseliny – asparagin, glutamin, leucin a alanin. Obsah rutinu je do 48 mg . 100 g -1. Z minerálních látek převládá železo, jod, mangan a měď. Je uvedeno, že plody jedlých druhů zimolezu obsahují i mikroelementy (Cu, I) a makroelementy (Na, Mg, K, P, Ca, Fe) (MATUŠKOVIČ, 2003). Hořká chuť plodů může být podmíněná výskytem třinácti rozličných sloučenin, přednostně butylových éterů kyseliny jablečné a citrónové. Mezi makroelementy, které se nacházejí v plodech, patří s nejvyšším obsahem draslík (30-50 mg . 100g

-1

), potom

následuje fosfor, vápník, sodík, hořčík, železo, křemík a z makroelementů se v plodech nachází měď, ve stopovém množství

zinek,

stroncium,

barium,

a

jod

(PLECHANOVÁ, 1998).

2.6.1 Charakteristika vybraných složek Ovoce společně se zeleninou má v racionální výživě člověka nenahraditelnou úlohu. Optimální spotřeba ovoce na jednoho člověka by se měla pohybovat v hranicích 80 - 100 kg ročně. V souvislosti se zdravotním významem ovoce se nejčastěji zdůrazňuje obsah vitamínů. U ovoce je ze zdravotních hledisek velmi významný obsah dalších látek, především pektinů a minerálních solí. Pektiny mají schopnost vázat toxické látky v zažívacím traktu a působí preventivně proti kornatění tepen a infarktu srdečního svalu. Ovoce působí

23

v zažívacím traktu celkově velmi příznivě jako odkyselující složka potravy. Souvisí to s tím, že z minerálních látek v plodech převažují kationy, především draslík. Naproti tomu kyselost ovoce je dána obsahem organických kyselin, které se v procesu dýchání spalují. Výsledkem je, že v organismu během trávení z ovoce zůstávají pouze kationy, které mají odkyselující účinek (na rozdíl od potravin mléčné a masné výroby). Důležitost ovoce spočívá také v tom, že obsahuje řadu důležitých látek, minerálií a vitaminů potřebných pro životní pochody v organismu a pro jeho zdravý vývin. Dostatečný a pravidelný přísun těchto látek zvyšuje odolnost organismu proti onemocněním. Navíc tyto látky jsou v ovoci obsaženy v biologicky ideální formě a nelze je proto zcela adekvátně nahradit uměle syntetizovanými produkty (BLAŽEK, 1998). Voda Obsah vody v lidském těle činí 50-72 % ; člověk potřebuje 2-3 litry vody denně (VACÍK, 1993). Voda tvoří nejčastěji 50 až 90 % hmotnosti surovin rostlinného a živočišného původu, a tedy i příslušných potravin, zbytek se nazývá sušina. Množství

vody

v potravinách,

resp.

aktivita

vody,

zásadně

ovlivňuje

charakteristické organoleptické vlastnosti potravin (texturu, vůni, chuť, barvu) a také jejich údržnost, odolnost vůči mikrobiálnímu ataku, enzymové (biochemické) a neenzymové (chemické)

reakce,

ke

kterým

dochází

během

zpracování

a

při

skladování

(VELÍŠEK, 2002). Voda je v potravinách a je příčinou jejich kažení. Volná voda může z potravin za daných podmínek volně vytékat (INGR, 1999). Sacharidy Sacharidy jsou nejrozšířenější organické látky na naší planetě. V rostlinách jsou produkovány fotosyntézou, jako zvláštní zásobní látky (škrob), jsou důležitým zdrojem energie, v rostlinách plní funkce stavební a podpůrné a některé sacharidy vykazují vysoce specifické funkce (PELIKÁN, HŘIVNA, HUMPOLA, 1999). Z chemického hlediska je řadíme do skupiny polyhydroxykarbonylových sloučenin a jejich derivátů. Podle počtu sacharidových jednotek rozeznáváme: monosacharidy, které jsou tvořeny jednou sacharidovou jednotkou; oligosacharidy, které obsahují dvě až deset

24

monosacharidových

jednotek

a

polysacharidy

obsahující

více

jak

deset

monosacharidových jednotek spojených glykosidovou vazbou (KOUTNÍK, 1997). Pro člověka jsou sacharidy nejen zdrojem energie, ale dodávají tělu také vlákninu (VACÍK, 1993). Monosacharidy Monosacharidy jsou základní stavební jednotky vyšších sacharidů. Z chemického hlediska jsou definovány jako hydroxyaldehydy nebo hydroxyketony. V praxi se pro monosacharidy a oligosacharidy používá název cukry. Glukóza i fruktóza se vyskytuje v ovoci, zelenině a medu. Na celkovém příjmu energie ve formě sacharidů se monosacharidy podílejí 25 % (KOMPRDA, 2003). Oligosacharidy Spojováním monosacharidových jednotek za odštěpování molekul vody vznikají oligosacharidy. Ty dělíme podle počtu monosacharidových jednotek na disacharidy, trisacharidy, tetrasacharidy až dekasacharidy. Nejvýznamnější z nich jsou disacharidy (PACÁK, 1997). Sacharóza Sacharóza patří mezi kvantitativně nejvýznamnější disacharidy. Chemicky jde o β-D-fruktofuranosyl-α-D-glukopyranosid, hydrolýzou vzniká glukóza a fruktóza. Patří mezi tzv. neredukující cukry. Vyskytuje se především v cukrové řepě, cukrové třtině, resp. v cukrové kukuřici. Ovoce obsahuje asi osm procent sacharózy, s výjimkou třešní, hroznů a fíků (KOMPRDA, 2003). Sacharóza má zcela jedinečný význam jako surovina a složka mnohých potravin. Podílí se na plné chuti výrobku a podporuje uvolňování aroma. Je velmi dobře rozpustná ve vodě a je zkvasitelná (VACÍK,1993). Polysacharidy Polysacharidy mají podobnou strukturu jako oligosacharidy s tím rozdílem, že počet monosacharidových jednotek v jejich molekulách obvykle dosahuje mnoha set či tisíc. Na rozdíl od cukrů se ve vodě rozpouštějí málo nebo vůbec ne. Jsou zásobními nebo staveními látkami rostlinných i živočišných organismů a některé z nich mají i zvláštní biologické funkce (VACÍK,1993).

25

Polysacharidy neredukují Fehllingovo činidlo. Kyselou nebo enzymatickou hydrolýzou poskytují oligosacharidy nebo až monosacharidy. Na rozdíl od cukrů se ve vodě nerozpouštějí nebo jen málo (PACÁK, 1997). Za využitelný rostlinný polysacharid je považován škrob. Mezi nevyužitelné se řadí celulóza, hemicelulóza, pektin, lignin. Souhrnně se tyto látky označují nepřesným a

obtížně

definovatelným,

avšak

všeobecně

rozšířeným

termínem

vláknina

(VELÍŠEK, 2002). Škrob Škrob je ve vodě částečně rozpustný a je méně stálý vůči hydrolýze než celulóza (PACÁK, 1997). Strukturně se makromolekula škrobu skládá z lineárních molekul amylázy a větvených molekul amylopektinu. Monomerní jednotkou je glukóza, z chemického hlediska patří tedy škrob mezi homoglukany (KOMPRDA, 2003). Škrob, jeho deriváty a výrobky ze škrobu mají široké uplatnění v potravinářství, farmacii, textilním a papírenském průmyslu (PELIKÁN, HŘIVNA, HUMPOLA, 1999). Celulóza Celulóza je hlavním stavebním materiálem vyšších rostlin. Celulóza je ve vodě zcela nerozpustná, pro člověka nestravitelná. Kyselou hydrolýzou poskytuje D-glukózu (PACÁK, 1997). Hemicelulóza Z chemického

hlediska

je

hemicelulóza

směs

polysacharidů

obsažených

v rostlinných tkáních spolu s celulózou, plnících stavební funkci. Podle složení se dělí na pentosany (xylany a arabany) a hexosany (PELIKÁN, HŘIVNA, HUMPOLA, 1999). Pektiny Také pektiny patří mezi stavební polysacharidy. Nacházejí s především v plodech a mladých tkáních, kde jsou vázány na celulózu. Velmi významná je jejich jedna vlastnost - tvořit gel. Podle podmínek tvorby gelu můžeme pektiny rozdělit na dvě skupiny. Na vysokoesterifikované (H11), které tvoří gel při pH nižším než 3,2-3,5 a vyšší koncentraci sacharidů, a nízkoesterifikované (LM), tvořící gel za přítomnosti vápenatých iontů. Obou skupin

pektinů

využíváme

v potravinářství

při

výrobě

ovocných

pomazánek,

cukrovinářského želé a pro výrobu nízkoenergetických potravin (PELIKÁN, HŘIVNA, HUMPOLA, 1999)

26

Pektinové látky vytvářejí s mnohými kovy (Ca, Sr, Pb,Co aj.) nerozpustné sloučeniny, které se prakticky v žaludečním traktu netráví a organismus je vyloučí. Tato schopnost pektinů podmiňuje jejich ochranné vlastnosti ve vztahu k radioaktivním látkám. V současnosti se pektiny a potraviny, které je obsahují, používají ve speciální výživě lidí, pracujících ve škodlivých pracovních

podmínkách. Pro pektiny jsou typické rovněž

baktericidní vlastnosti, proto se používají při onemocnění žaludku a střev. Podporují rovněž vylučování cholesterolu z organismu, a tím předcházejí rozvoji aterosklerózy a zpomalují jej (ŠAPIRO, 1988). Vláknina Potravní a ligninem) má

vláknina (tvořená celulózou, hemicelulózou, ochranný vliv vůči

pektinovými látkami

kardiovaskulárním chorobám i

nádorovým

onemocněním (PELIKÁN, HŘIVNA, HUMPOLA, 1999). Zjistilo se, že vláknina hraje významnou úlohu při předcházení a léčení aterosklerózy, neboť zvyšuje vylučování cholesterolu z organismu. Vláknina také normalizuje činnost užitečných mikroorganismů ve střevech (ŠAPIRO, 1988). Lipidy Obsah tuku je v ovoci nepatrný v zpravidla nepřesahuje 0,5 %. Jedině vlašské a lískové ořechy obsahují 50-67% tuku (ČERVENKA, 1972). Bílkoviny Obsah bílkovin v ovoci je nízký. Nejvyšší obsah má drobné ovoce, asi 1% (ČERVENKA, 1972). Vitaminy Vitaminy jsou nízkomolekulární sloučeniny, které sice nejsou řazeny mezi základní živiny (sacharidy, bílkoviny, tuky), jsou však v organizmu člověka nepostradatelné, protože zajišťují životně důležité funkce. Autotrofní organizmy jsou schopny jejich syntézy, organizmy heterotrofní, mezi něž patří také člověk, jsou nuceny vitaminy přijímat exogenně.Jako nepostradatelné součásti katalyzátorů biochemických reakcí je možno na základě výše uvedeného vitaminy nazvat esenciálními exogenními katalyzátory (KOMPRDA, 2003).

27

Obsah vitaminů v potravinách ovlivňuje kromě genetických předpokladů daného organismu mnoho dalších faktorů. U potravin živočišného původu závisí obsah vitaminů hlavně na způsobu skladování a zpracování suroviny. U potravin rostlinného původu je významný zejména stupeň zralosti, klimatické podmínky během růstu, především množství srážek, hnojení, posklizňové skladování a zpracování. Vitaminy se dnes v potravinářském průmyslu používají k obohacování mnoha výrobků, k tzv. restituci a fortifikaci potravin. Restitucí se rozumí doplnění jejich obsahu na původní hladiny v surovině, fortifikace je obohacení na koncentrace vyšší, potřebné z fyziologických či jiných důvodů (VELÍŠEK, 2002). Thiamin Tento vitamin je označován jako B1. Na struktuře pyridinu se podílí pyrimidinový a thiazolový kruh. Tento vitamín je nejméně stály ze všech vitaminu skupiny B, slouží proto mimo jiné jako indikátor šetrné úpravy potravin. Jeho ztráty při tepelné úpravě činí 25-70 %. (KOMPRDA, 2003). Thiamin je stejně jako mnoho dalších vitaminů produkován intestinální mikroflórou. Množství vitaminu dodaného tímto způsobem je však příliš nízké, proto je potřebné množství získáváno prakticky pouze potravou. Nejvýznamnějším zdrojem thiaminu jsou cereální výrobky kryjící asi 40 % potřeby vitaminu. Dalším zdrojem je maso a masné výrobky (18-27 %), mléko a mléčné výrobky (8-14 %), brambory (10 %), luštěniny (5 %), zelenina (až 12 %), ovoce (4 %). Deficience se projevuje nespecifickými příznaky jako: svalová únava, nechutenství, hubnutí a podrážděnost. Důvodem je jen částečná oxidace glukózy na pyrohroznovou kyselinu. Příčinou deficiente bývá často alkoholismus. Avitaminosa, běžná v zemích, kde je hlavní složkou potravy loupaná rýže, vede k neurologickému onemocnění zvanému beri - beri . Doporučená denní dávka: (potřeba thiaminu se odvíjí od množství přijímaných sacharidů) dospělí - 1,2 mg.den-1 (VELÍŠEK, 2002). Riboflavin Tento vitamin se označuje jako B2 a na jeho struktuře se účastní benzenový kruh, pteridinový kruh a derivát polyalkoholu ribitolu.

28

Odhaduje se , že téměř 40 % vitaminu získávaného potravou zajišťuje mléko a mléčné výrobky, asi 20 % maso, 15 % cereálie, 10% vejce , 10 % zelenina. Riboflavin z živočišných potravin je snáze absorbován v trávicím traktu než z potravin rostlinného původu, kde převládají kovalentně vázané formy obtížně štěpitelné proteasami. Deficience zvaná ariboflavinosa je poměrně vzácná. Projevuje se hlavně zánětlivými změnami kůže (dermatitidami) a sliznic (VELÍŠEK, 2002). Průměrné zabezpečení obyvatelstva střední Evropy se odhaduje na 1,3 mg.den-1 (tedy dostatečné) , přičemž však se zároveň předpokládá nedostatečný příjem u ¼ obyvatelstva (KOMPRDA, 2003). Kyselina askorbová Vitamin C, patří z hlediska chemické struktury mezi deriváty sacharidů. Chemicky jde o lakton 2-oxo-L-gulonové kyseliny (KOMPRDA, 2003). Podílí se především na významných hydroxylačních reakcích probíhajících v organismu. Vitamin C se dále účastní biosyntézy mukopolysacharidů, prostoglandinů, absorpce iontových forem železa, jeho transportu, stimuluje transport sodných, chloridových iontů a zřejmě i vápenatých iontů, uplatňuje se v metabolismu cholesterolu, drog a v řadě dalších reakcí. Velmi důležitými reakcemi souvisejícími s antioxidačními vlastnostmi vitaminu jsou reakce s aktivními formami kyslíku, resp. s volnými radikály, a reakce s oxidovanými formami vitaminu E, které zabezpečují ochranu vitaminu E a lipidů membrán před oxidací. Ochrannou funkci má i pro labilní formy listové kyseliny. Inhibuje také tvorbu nitrosaminů, a působí také jako modulátor mutageneze a karcinogeneze. Mnoho dalších aktivit vitaminu C je dosud známo jen částečně. Veškerá potřeba vitaminu C je kryta vitaminem z potravy, hlavně bramborami (20 - 30 %), zeleninou (až 30-40 %) a ovocem (30-35 %). Denní dávka 10 mg vitaminu C bývá postačující k prevenci skorbutu. Dnes se doporučovaný denní příjem pohybuje v rozmezí 60-200 mg.den-1. U pacientů s respiračními chorobami, při rekonvalescenci a v dalších případech se podávají denní dávky v množství 1000 mg.den-1 i více (VELÍŠEK, 2002). Vitamín C je významný pro diabetiky, zvýšené množství jej potřebují silní kuřáci a ženy, užívající perorální antikoncepci, ale i staří lidé a ti, kdož jsou vystaveni stresovým situacím. Někteří lékaři soudí, že existuje určitá vazba mezi spotřebou vitaminu C a infarktem myokardu (SKORŇAKOV, JENÍK, VĚTVIČKA, 1988 ).

29

Doporučení příjmu vitaminu C vycházejí na základě současných poznatků nejen z odvrácení projevů nedostatku, ale mají také za cíl prevenci: posílení imunitního systému, prevenci chronických degenerativních onemocnění – aterosklerózy, rakoviny a šedého očního zákalu (KOMPRDA, 2003). Askorbová kyselina má díky svým vlastnostem (vitamin, antioxydant, chelatační činidlo) široké použití jako potravinářské aditivum především v konzervárenské a kvasné technologii a v technologii masa, tuků a v cereální technologii (VELÍŠEK, 2002). Minerální látky Minerální látky potravin obvykle definujeme jako prvky obsažené v popelu potraviny nebo přesněji jako prvky, které zůstávají ve vzorku potraviny po úplné oxidaci organického podílu na oxid uhličitý, vodu aj. Minerální podíl tvoří u většiny potravin 0,5 -3 hmotnostních procent (VELÍŠEK, 2002). Minerální látky jsou nezastupitelné pro život lidského organismu. Jsou to takzvané ochranné látky, které v organismu iniciují, regulují a řídí mnohé biochemické systémy a rozpad látek, včetně jejich transportu do různých orgánů těla.V biochemických a chemických reakcích působí jako katalyzátory a v mnoha případech odpovídají také za regulaci látkové výměny (průchod látek buněčnou stěnou v obou směrech) (JÍLEK, 2001). Minerální látky se hojně vyskytují téměř ve všech druzích ovoce, avšak jsou různě zastoupeny. Jsou důležité pro život buňky tím, že umožňují udržovat acidobazickou a osmotickou rovnováhu v lidském organismu (ČERVENKA, 1972). Barviva Karotenoidy Karotenoidy jsou chemickým složením tetraterpeny. Z nich nejznámější jsou červené karoteny, z chemického hlediska uhlovodíky, obsažené např. v mrkvi nebo rajčatech, a žluté xantofyly, kyslíkaté deriváty karotenů. Z karotenů si dovede lidský organismus vyrobit vitamin A, jehož nedostatek způsobuje např. poruchy vidění (PACÁK, 1997).

30

Flavonoidy Anthokyany Anthokyany tvoří největší skupinu ve vodě rozpustných rostlinných barviv. Z chemického hlediska se řadí mezi pyranová barviva. Můžou byt uložené v buněčné šťávě buněk volně jako anthokianidiny nebo jsou vázané glykosidicky se sacharidem ve formě anthokyaninů. Sacharidickou složkou bývá nejčastěji glukóza, galaktóza, arabinóza. Anthokyany jsou konečným produktem tvorby flavonoidů v sekundárním metabolismu rostlinných buněk, jsou tvořené v cytoplazmě a transportované přes tonoplast do vakuol, kde se shromažďují. Nashromážděné pigmenty ve vakuolách způsobují zbarvení korunných lupínků, či okvětních lístků, exokarpu plodů, listů, jarních výhonků ve všech čeledích krytosemenných rostlin, kromě čeledi Caryophyllaceae, kde je nahrazují betalainy. Celkové zbarvení závisí od toho, jaké pH má buněčná šťáva. Všeobecně můžeme říci, že se anthokyany v kyselém prostředí zabarvují do červena, v neutrálním prostředí do modra a v alkalickém do fialova. Výsledné zbarvení je rovněž dané také anthokyanovým profilem (kyanidín, malvicín, delfidín), množstvím barviva, tvorbou komplexů anthokynů s kovy Al3+ a Fe3+ (MATUŠKOVIČ, 2003). Anthokyany jsou známy také jako účinná léčiva a potravinářské barviva. (VELÍŠEK, 2002). Rutin Rutin a některé další glykosidy flavonoidů vykazují antioxidační vlastnosti, mají vliv na pružnost a permeabilitu krevních kapilár. Rutin (dříve vitamin P) se proto používá ve farmaceutických preparátech a potravních doplňcích. Spolu s některými dalšími flavonoidními látkami zvanými bioflavonoidy zvyšuje hladinu askorbové kyseliny v různých živočišných orgánech tím, že ji buď chrání před oxidací katalyzovanou ionty kovů nebo zvyšuje její utilizaci v organismu. Přirozené zdroje kyseliny askorbové obsahující flavonoidy jsou proto účinnější než syntetický vitamin C (VELÍŠEK, 2002)

31

2.7

Možnosti hospodářského využití zimolezu

2.7.1 Plody zimolezu jedlého v potravinářství Z jednotlivých druhů drobného ovoce se vyrábějí zavařeniny, kompoty, želé, marmelády. Připravují se z něho také přírodní šťávy, vína, alkoholické nápoje a likéry. Je výbornou surovinou pro cukrářskou výrobu a konzervářský průmysl ( ŠAPIRO, 1983 ). Zralé plody se konzumují buď v čerstvém stavu, nebo se zpracovávají na různé výrobky, které mají vzhledem k vysokému obsahu barviv v plodech intenzivní zabarvení. Šťáva z plodů zimolezu se může používat jako přibarvovací prostředek do jiných výrobků (CAGÁŇOVÁ, 1993). Jsou vhodné na přímý konzum nebo na zpracování na různé výrobky s intenzivním zabarvením. Vynikající jsou mražené (HRIČOVSKÝ, 2002). Anthokyany jako potravinářská barviva Potravinářská

barviva

jsou

důležitou

skupinou

potravinářských

aditiv.

V celosvětovém měřítku stoupá zájem o přírodní produkci přírodních barviv. Podkladem pro systematické nahrazení syntetických barviv používaných k přibarvování potravin jsou výhrady z hlediska jejich zdravotní rizikovosti, stejně jako trend výroby tzv. “ přírodních potravin“. V budoucnosti můžeme očekávat, že se bude postupně zvyšovat tlak na domácí výrobce potravin, aby se upustilo od používání syntetických barviv. Rozhodující podklad pro červené rostlinné barviva představují anthokyany. Vysokým obsahem anthokyanových barviv se vyznačují: bez černý, borůvky, černý rybíz a ostružiny. Z hlediska obsahu anthokyanových barviv je potřeba vyzdvihnout také plody arónie černoplodé (Aronia melanocarpa L.) a zimolezu kamčatského (Lonicera kamtschatica). Předpokládá se, že právě ovocné druhy jako jsou arónie černoplodá, zimolez kamčatský a bez černý budou v produkci aditivních látek zabezpečovat surovinové zdroje odpovídající svou kvalitou a úrodností světové produkci. Získané výsledky z laboratorních pokusů z roku 1996-1997 v Modre potvrzují, že v případě jejich plantážového pěstování a využití plodů na přípravu přírodních šťáv je možné o výrobě barvících koncentrátů z výlisků uvažovat. Laboratorními pokusy se dokázalo, že ve výliscích plodů se nachází 5,4-15,7 g.kg-1 anthokyanů, zatímco ve šťávě tato koncentrace představuje hodnotu 1,7-5,1 g.l-1 (MATUŠKOVIČ, 2003).

32

Způsoby zpracování a konzervace Zralost plodů pro zpracování nastává v době, kdy veškeré chuťové vlastnosti i vůně dosáhly optima, nebo když je zralost plodů taková, že se chuť a vůně vyrovná při dozrávání na skládkách (KÁC, 1954). Konzervace zahříváním (termosterilace) je abiotická metoda, založená na tepelné denaturaci mikrobních a enzymových bílkovin. U kyselých potravin s pH nižším než 4, v nichž mohou vegetovat sporotvorné bakterie (klostridia a bacily) se sterilačního účinku dosahuje působením teplot pod 100 ˚C (INGR, 1999). Při pasterizaci ovocných kompotů, šťáv, zavařenin a kvašené zeleniny je potřebné, aby se celý obsah zavařovací sklenice zahříval po dobu 1-10 minut při teplotě 75-80 ˚C (doba a teplota kolísá v daném rozmezí podle druhu suroviny a její kyselosti). Úbytek biologické hodnoty potravin při konzervaci touto metodou není zpravidla větší než při sušení (MUNTÁG, 1991). Možnosti zpracování sklizně zimolezu Zavařenina ze zimolezu Na 1 kg plodu zimolezu – 1-1,2 kg cukru, 100-120 g vody Připravíme si cukerný sirup, rozpustíme cukr ve vodě na slabém ohni. Stále mícháme. Přebrané a omyté plody zimolezu vložíme do vařícího sirupu na 3-5 minut. Po převaření sejmeme z ohně a odstavíme na 6-8 hodin, podle nasycení plodů sirupem a jejich sednutí na dno. Potom dovaříme na slabém ohni 20 minut. Dobře uvařená zavařenina má želírovací konzistenci, plody jsou nerozvařené, ale jenom svraštělé a mírně pevné (PLECHANOVÁ,1998). Suchá zavařenina Plody přebereme, promyjeme horkou vodou a osušíme na sítě. Poté propasírujeme s cukrem ( 1:1,2 nebo 1:2 ). Hotovou masu ohřejeme na 60-70 ˚C, mícháme dokud se cukr nerozpustí, pak plníme zavařovací sklenice a hermeticky uzavřeme. Tyto zavařeniny uchováváme v chladu (PLECHANOVÁ,1998).

33

Kompot ze zimolezu Na sirup: 1 l vody, 300-400 g cukru Přebrané a umyté plody ukládáme do zavařovací sklenice do 2/3 objemu, zalijeme vařícím sirupem, pasterizujeme a hermeticky uzavřeme (PLECHANOVÁ,1998). Šťáva ze zimolezu Zralé plody zpracujeme v odšťavňovači. Získaná šťáva obsahuje ještě části dužiny, proto ji necháme přefiltrovat přes plátno. Na 1 l šťávy přidáváme 100-150 g cukru, zahříváme, ale nedovedeme k varu. Šťávu poté rozléváme do lahví nevelkého objemu, pasterizujeme a hermeticky uzavřeme. Šťáva ze zimolezu se používá pro přípravu nápojů. Lze ji použít i v kombinaci se šťávami z jiných plodů (PLECHANOVÁ,1998). Kisel Na přípravu potřebujeme 100 g plodů zimolezu, zalijeme je menším množstvím vody, vaříme do rozměknutí a pak přepasírujeme přes síto. Získanou tekutinu potom doplníme do 1 l. Přidáme podle chuti cukr a

20 g škrobu rozpuštěného ve studené vodě

(PLECHANOVÁ,1998). Zimolez s jahodami Zralé plody zimolezu a jahod v poměru od 1:1 do 1:3, přebereme a očistíme od stopek a dále přepasírujeme přes síto. Také je možné rozmělnit jahody v mixeru. Na 1 kg vzniklé směsi přidáváme 0,7-1,0 kg cukru. Zahříváme na mírném ohni až do rozpuštění cukru. Hotový produkt rozdělíme do připravených zavařovacích sklenic, pasterizujeme a hermeticky uzavřeme (NIKITINA,1999). Pyré Plody zimolezu, které dosáhly plné zralosti promyjeme, zalijeme menším množstvím horké vody, zahříváme na 70-80 ˚C do rozměknutí, poté přepasírujeme přes síto. Do přepasírovaných plodů přidáme cukr. Zahříváme a mícháme 5 - 7minut. Nedovedeme k varu. Hotový produkt rozdělíme do připravených zavařovacích sklenic, pasterizujeme a hermeticky uzavřeme. Na 1 kg plodů zimolezu je třeba dát 0,5 l vody a 300 g cukru (NIKITINA,1999). Želé Plody zimolezu povaříme s menším množstvím vody, přepasírujeme přes plátno, gázu. Přidáme cukr a vše svaříme. Pak přidáme rozpuštěnou želatinu. Horké želé rozléváme do forem a jakmile začne tuhnout, vložíme do formy pár čerstvých plodů. Na 200 g plodů zimolezu dáváme 200 g cukru, 1 l vody a 30 g želatiny (NIKITINA, 1999).

34

Marmeláda z borůvek 1 kg ovoce, 200-300g cukru Borůvky rozvaříme, nelisujeme. Borůvková marmeláda hůře rosoluje, proto přidáváme protlak z ovoce bohatého na pektiny, například jablek, rybízu, angreštu. Ovocnou směs svaříme asi na polovinu, přidáme cukr, a jakmile je marmeláda zahuštěná tak, že se vařečkou dělá cestička, která se rychle uzavírá, naléváme do sklenic. Za přídavku ovoce, které rychle rosoluje, vaříme do zrosolovatění. Přídavek kyselého ovoce: ¼ až ½ celkového množství ( DLOUHÁ, 1995). Borůvkový likér Borůvky rozmačkáme, dáme do chladna a za 4 dny šťávu přecedíme. Na 2 litry šťávy dáme 0,5 kg cukru, 0,3 l vody, kousek celé skořice, svaříme a necháme vychladnout. Pak přilejeme 1 litr pálenky, zamícháme, přecedíme do lahví, dobře zazátkujeme a uložíme(COLDITZOVÁ, 1997). Borůvkové víno Rozmačkáme 5 kg hodně zralých borůvek a šťávu necháme překapat řídkým plátnem nebo hustým sítem. Potom ji nalijeme do kvasné nádoby, přidáme kvasinky a 10 g kyseliny vinné. Zbytek rozmačkaných borůvek rozvaříme v 5 litrech vody, šťávu necháme opět překapat a nakonec ji svaříme s 2 kg krystalového cukru. Roztok odpěníme, necháme vychladnout, přidáme do šťávy v kvasné nádobě a doplníme vlažnou vodou na 10 litrů celkem. Po ukončení kvašení sebereme pěnu, víno opatrně stočíme a necháme aspoň měsíc dozrát. Pak naplníme láhve, dobře zazátkujeme, zapečetíme a uložíme ve sklepě nebo jiné chladné místnosti (COLDITZOVÁ, 1997). Borůvky sušené K sušení jsou borůvky vhodné jen dobře zralé a nepoškozené. Rozložíme je v jednoduché vrstvě na lísky a sušíme nejlépe na slunci. Při nepříznivém počasí je dosoušíme v troubě. Musíme-li borůvky už od počátku sušit v troubě, dbáme aby teplota v prvních dvou hodinách nepřekročila 45 ˚C. Později můžeme teplotu zvýšit na 60-70 ˚C. Sušené borůvky si zachovávají léčivé a dietetické vlastnosti. Sušené borůvky můžeme upotřebit podobně jako borůvky čerstvé, tj. připravit z nich kompot, marmeládu apod. Uchováváme je v uzavřených sklenicích (ŠAFÁŘOVÁ A KOL.,1981) Borůvky ve vlastní šťávě bez cukru Čerstvě nasbírané borůvky přebereme a plníme do sklenic. Během plnění setřásáme, aby se jich vešlo co nejvíc, a plníme vrchovatě. Naplněné sklenice dáme přes noc do chladna.

35

Borůvky se slehnou a potom je z jedné sklenice doplníme. Po uzavření sterilujeme 20 minut při 80 ˚C. V zimě takto zavařené borůvky po okapání používáme jako čerstvé do kynutých knedlíků, do bublanin, na koláče apod. (ŠAFÁŘOVÁ A KOL.,1981). Kvašená borůvková šťáva Dobře vyzrále, čerstvě natrhané borůvky. Na 1 kg borůvek asi 200 g cukru Přebrané, dobře vyprané a okapané borůvky rozmačkáme, promícháme s cukrem, nasypeme do vyšších lahví a necháme 4-5 dní kvasit. Z vykvašených borůvek přecedíme šťávu, nalijeme ji do plátěného sáčku zavěšeného na tyči nebo do vrchního plátna ze dvou plátěných čtverců upevněných nad sebou na nohách obrácené stoličky. První vyteklou šťávu vracíme zpět. Šťávu ocedíme podle chuti a v hrnci vaříme 5-6 minut. Tvoří- li se pěna, odstraníme ji. Vařící šťávu nalijeme do lahví ovinutých vlhkou utěrkou, lahve uzavřeme korkovými zátkami, které vyjímáme z horké vody, položíme do košíčku dnem vzhůru, zakryjeme utěrkou a necháme pozvolna vychladnout. Po vychladnutí šťávy zátky rovněž zařízneme a hrdla lahví namočíme do rozehřátého parafínu nebo zalijeme pečetním voskem (ŠAFÁŘOVÁ,1978). Borůvková povidla Zralé borůvky 1 kg,150 g cukru Přebrané, dobře opláchnuté borůvky necháme okapat, vložíme je po částech do široké nádoby, trochu je rozmačkáme a vaříme za stálého míchání, až se jejich objem zmenší asi na čtvrtinu původního objemu. Ke konci varu povidla trochu přisladíme. Vařící povidla nelejeme do sklenic ovinutých vlhkou utěrkou nebo do kameninových nádob až po okraj a necháme bez zakrytí vychladnout, aby se na povrchu utvořil škraloup, který částečně chrání povidla před plesnivěním. Vychladlá povidla potřeme slabým roztokem Petolu (0,5 g na 100 ml vody) nebo kyseliny sorbové (0,1g na 100 ml vody), čímž zvýšíme odolnost proti plesnivění. Sklenice uzavřeme kovovými víčky a nádoby povážeme dvojitým pergamenovým

papírem.

Uchováváme

je

v suché

a

chladné

místnosti.

(ŠAFÁŘOVÁ, 1978). Borůvková povidla s jablky a hruškami 1 kg hodně zralých borůvek, 1 kg jablek, 1 kg hrušek, 750 g cukru Oloupaná jablka a hrušky zbavíme jádřinců a umeleme. Přidáme přebrané, dobře oprané a okapané borůvky, promícháme, rozdělíme na dvě dávky a svaříme na hustou kaši. Ke konci varu přidáme cukr a naplníme do sklenic (SEDLÁČKOVÁ,1998).

36

Borůvkovo pomerančová marmeláda 500 g borůvek, 2 neošetřené pomeranče, 500 g želírovacího cukru, 6 hřebíčků, 1 čajová lžička skořice Pomeranče v horké vodě překartáčujeme a pak je nakrájíme na tenké plátky a v malém množství vody je vaříme tak dlouho, až jejich kůra změkne. Plátky pomeranče smícháme s borůvkami, želírovacím cukrem a skořicí. Přidáme hřebíček zavázaný do gázy a vše za stálého míchání přivedeme do varu. Po doporučenou dobu prudce vaříme (10 minut) a uděláme želírovací zkoušku. Hřebíček vyjmeme a horkou marmeládu naplníme do sklenic a okamžitě uzavřeme (SEDLÁČKOVÁ,1998). Pikantní borůvky 1 kg borůvek, 0,5 l octu z červeného vína, 400 g hnědého cukru, 1ks zázvoru, ½ kusu skořice, 4 hřebíčky. Borůvky přebereme, umyjeme, necháme okapat a naplníme do připravených sklenic. Ocet s cukrem a kořením ohřejeme a necháme asi 10 minut vařit.Vybereme koření a horký nálev nalijeme na borůvky. Sklenice okamžitě uzavřeme. Před konzumací necháme stát nejméně dva týdny (SEDLÁČKOVÁ.1998).

2.7.2 Zimolez a jeho léčebné účinky Plody, květy, listy, větvičky i kůru v domovině už odedávna používali v lidovém léčitelství (např. odvar z větviček sloužil jako močopudný prostředek a prostředek na snižování tlaku, čerstvé plody a šťáva z nich všestranně posilovali organizmus a pro antiseptický účinek používali při léčení angín a některých chorob žaludku, odvar z listů se používal při léčení chorob krku, očí apod.) (CAGÁŇOVÁ, 1993). Odvar připravený z větviček zimolezu je jedním z nejlepších léků proti ateroskleróze. Odvar z listů se užívá při angínách, má antiseptické účinky. Práškem z listů se zasypávají rány (MATUŠKOVIČ, 2003). Čerstvé plody a výrobky z nich mají posilňující, krvetvorné a cévy posilňující účinky. Mají stimulační vliv na činnost trávicího ústrojí. Obsahují 49 % sacharidů, 2 - 40 % volných kyselin, 0,6-1 % pektinů, od 40 do 170 mg kyseliny askorbové. Základní cennou vlastností

zimolezu je obsah významného množství biologicky účinných

fenolových látek, které mají antisklerotický účinek. Patří zde hlavně: anthokyany – okolo 700

mg.

100

g-1,

rutin

–

okolo

100

mg.100

g-1,

kvarcetin,

isokvarcetin

37

– okolo 30 mg.100 g-1. Obsahem výše uvedených biologicky účinných látek převyšuje i rybíz černý a arónii černoplodou ( PLECHANOVÁ, 1998). Anthokyany jako účinná léčiva Dlouhodobé výzkumy potvrzují pozitivní účinek anthokyanových pigmentů na živé organizmy. Anthokyany se vyznačují antioxidačním účinkem a jsou schopné vychytávat hydroxidové, peroxidové a hyperperoxidové radikály a spolu s oxidy dusíku aktivně působí proti destrukci látek v organizmu. Jako příklad můžeme uvést kyanidin, který chrání lipidy buněčné membrány před jejich oxidací. Studia potvrdila, že kyanidin je 4x silnějším antioxidačním činidlem než vitamin E. Kyanidin a delfidin odstraňují volné radikály z trombocytů a stěn cév, čímž ochraňují EDRF (endostelový relaxační faktor), který je potřebný k snížení celkové tenze cév. Anthokyany se vyznačují protizánětlivým účinkem, který pomáhá tlumit alergické reakce. Zjistilo se, že užíváním anthokyanů se zlepšuje schopnost adaptovat zrak na světlo a tmu, případně jejich změnu. Tím, že anthokyany účinně chrání integritu výstelkových buněk, které zpevňují stěny cévních kapilár efektivně působí proti vzniku aterosklerózy (MATUŠKOVIČ, 2003).

2.8

Senzorická jakost a hodnocení výrobků Úkolem senzorické analýzy je hlubší studium vzájemných souvislostí mezi

fyzikálními a psychickými jevy při samotném procesu vnímání jednotlivých smyslových kvalit. Kromě toho správnou volbou senzorických metod pro různé účely hodnocení, matematicko-statistickým zpracováním dosažených výsledků, výběrem a školením posuzovatelů je možné senzorickou analýzu do značné míry objektivovat a porovnat s mnohými objektivními analytickými metodami. Cílem senzorické analýzy je tedy získat ze souboru individuálních posouzení objektivní a více méně reprodukovatelný výsledek (JAROŠOVÁ, 2001). Senzorickou jakost můžeme vyjádřit jako souhrn vlastností, které je člověk schopen postřehnout svými smysly. Jde o soubor fyziologických procesů, smyslového vnímání a o psychologické jevy. Senzorickou jakostí se zabývá speciální věda zvaná senzorika potravin.

38

Při hodnocení pomocí senzorické analýzy se uplatňují základní lidské smysly: zrak, který zachytí vnější deskriptory (barva plody, velikost, deformace), čich, chuť, a dále se mohou uplatnit: smysl taktilní, kinestetický a smysl pro bolest (ostré částečky), pro chlad a teplo. (INGR, POKORNÝ, VALENTOVÁ, 2001).

39

3

Experimentální část

3.1

Cíl práce Cílem práce bylo zhodnocení sklizně vybraných odrůd kamčatských borůvek

(Lonicera caerulea L.). Dále byly sledovány možnosti hospodářského využití kamčatských borůvek a zpracování jejich plodů na finální výrobky (džemy, kompoty, apod.). U těchto odrůd byly sledovány a hodnoceny následující znaky: •

Výnosové ukazatele sklizní - množství plodů: [g. keř -1]

•

Předčasný opad plodů [%]

•

Laboratorní stanovení obsahu kyseliny askorbové titrační metodou [mg.kg -1]

•

Laboratorní stanovení obsahu kyseliny jablečné titrační metodou [%]

•

Pomologický popis vybraných vnitřních a vnějších znaků

•

Senzorická analýza čerstvých plodů kamčatských borůvek

•

Senzorická analýza výrobků z kamčatských borůvek

40

3.2

Materiál a metodika

3.2.1 Materiál Pro sledování a hodnocení vybraných vlastností byl použit soubor odrůd importovaných z VIR Sankt Peterburg a kolekce genotypů Herbaton s.r.o. Klčov. Ke stanovení byly použity tyto odrůdy, genotypy kamčatských borůvek: ‘Altaj’, ‘Amur ‘, ‘Amfora’, ‘Bakcarská‘, ‘Fialka‘, ‘Goluboje vereteno‘, ‘Jaltská‘ ‚ ‘Kamčadalka’, ‘Lebeduška‘, ’Leningradský velikán‘, ‘Lipnická‘, ‘Lonicera kamtschatica‘, ‘Morena‘, ‘Nimfa‘‚ ‘Roksana‘, ‘Sinaja ptica‘, ‘Sinoglaska‘, ‘Tomička‘, ‘Valchova‘, ‘ Vasiljevská‘, ‘Vasjuganská‘, ‘Viola‘, ‘Zoluška‘ a Klčov L-KL-2, Klčov L-KL-5, Klčov L-KL-6, Klčov L-KL-7, Klčov L-KL-15, Klčov L-KL-20, Klčov L-KL-21, Klčov L-KL-35.

3.2.2

Metodika

3.2.2.1 Charakteristika výsadby, pokusné lokality a ročníků 2004, 2005

Charakteristika výsadby Vlastní výsadba byla založena z dvouletých rostlin zimolezu, počínaje dnem 2.11.2000. Jednotlivé řady byly etapovitě vysazovány ve sponu 2,25 m x 1,60 m. Celkem vysázeny tři řady. Druhá etapa výsadby proběhla 19. 4. 2001, kdy byla založena výsadba IV. řádku. Poslední

etapa výsadby V. řádku proběhla 15. 4. 2002. Meziřadí bylo

zatravněno osivem parkové travní směsi a v průběhu vegetace prováděno10 – 12krát pravidelné kosení trávy rotační strunovou motorovou kosou. Pás v těsné blízkosti keřů široký 60 cm je udržován okopávkou 7- 8krát ročně v bezplevelném stavu. Výsadba pravidelně zavlažována – použito kapkového zavlažovacího systému NADIR, kde rozvod vody zajištěn z hlavního řadu kovovou trubkou, na níž po redukci průtoku na 0,1 MPa napojené tenkostěnné polyetylénové hadice, a to vždy po jedné do řady. Hadice mají zbudovány kapkovače ve vzdálenosti 0,25 m. Zavlažovací systém byl používán během vegetace, od poloviny dubna do příchodu prvních mrazíků 15. října.

41

V jarním období bylo přistoupeno k přihnojení třísložkovým, kombinovaným hnojivem – Cereritem Z. První termín přihnojení v polovině dubna v dávce 25 g.m-2, čili 250 kg.ha-1, a druhý termín přihnojení začátkem května rovněž v dávce 25 g.m-2. Ochrana před škůdci spočívá v ošetření přípravky vůči savému hmyzu – listovým mšicím. Použity aficidy Pirimor 50 DP a Anthio 25, které byly jednotlivě kombinovány při ochranářských zásazích. V období vegetačního klidu se přistupuje k řezovým pracím, a to konkrétně k tzv. asanačnímu řezu, jehož princip spočívá v odstraňování poškozených, polámaných a odumřelých partií keře. Charakteristika pokusné lokality – půdní podmínky Lokalita se nachází v nadmořské výšce 223 m n. m. a spadá do klimatického regionu 2 (teplý, mírně suchý). V areálu MZLU v Brně, kde byl vysazen pokusný soubor odrůd a genotypů, je genetickým půdním typem hnědozem. Půda je hlinitá s převahou jílovitých částic se středním obsahem humusu. Hloubka ornice dosahuje 0,30 m a humusový horizont se rozprostírá v hloubce 0,60 - 0,70 m. Z hlediska pěstitelského je půda úrodná. Agrochemický rozbor dle Melicha III. - aktivní pH (pH H2O)

7,74

- výměnné pH (pH 0,2M KCl) 7,07 - obsah N

0,17 %

- obsah P

93,50 mg.kg-1

- obsah K

382,50 mg.kg-1

- obsah Ca

5270,00 mg.kg-1

- obsah Mg

354,00 mg.kg-1

Půdní reakce je neutrální, půda nevyžaduje vápnění, případně pouze udržovací dávku. Jde o obecnou zásobu dusíku v půdě, který se ve většině případů pohybuje od 0,10 do 0,20 %. Zásoba fosforu je vyhovující. Je doporučeno hnojení fosforem podle potřeby dané kultury. Obsah draslíku je velmi vysoký, a proto po tři roky draslíkem nehnojit, a poté postupovat dle nových výsledků kontroly úrodnosti půdy. Obsah vápníku vysoký, jedná se

42

o sorpčně dobře nasycenou půdu, vápnit není potřebné. Obsah hořčíku velmi vysoký, od hnojení hořčíkem lze na tři roky upustit, a po provedení kontroly úrodnosti půdy stanovit potřebu hnojení. Klimatická charakteristika Z hlediska dlouhodobého normálu (1961–1990) činí průměrná roční teplota 9,20 ºC a průměrný roční úhrn srážek 480,00 mm. Srážkově nejbohatším měsícem je červen s 68,60 mm a nejchudším na srážky je měsíc leden s 24,80 mm. Za nejteplejší měsíc v roce je považován červenec s průměrnou teplotou 19,30 ºC, nejchladnější je leden s průměrnou teplotou -2,00 ˚C. Níže jsou uvedeny klimadiagramy pro normály z období 1961–1990 a pro jednotlivé roky 2004 a 2005, které charakterizují dané období.

Klimadiagram pro normál. období ( 1961-1990 ), lokalita Brno 80,0

25,0

70,0

20,0

taplota [˚C]

15,0

50,0

10,0

40,0 30,0

5,0

20,0 0,0

-5,0

10,0

I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X.

XI.

XII.

t [˚C]

-2,0

0,2

4,3

9,6

14,6

17,7

19,3

18,6

14,7

9,5

4,1

0,0

srážky[mm]

24,8

24,9

23,9

33,2

62,8

68,6

57,1

54,3

35,5

31,8

36,8

26,3

Graf. 1: Klimadiagram pro normál. období (1961-1990), lokalita Brno

0,0

srážky [ mm ]

60,0

43

Klimadiagram pro rok 2004, lokalita Brno 25,0

70,0

60,0

20,0

50,0

40,0 10,0 30,0

srážky [ mm ]

teplota [˚C ]

15,0

5,0 20,0 0,0

-5,0

10,0

I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X.

XI.

XII.

t [˚C]

-2,9

2,1

4,3

11,8

13,9

18,0

19,6

20,1

14,6

11,0

4,5

0,0

srážky[mm]

41,9

27,6

59,8

34,0

28,3

65,3

28,6

33,2

43,8

66,2

35,0

18,0

0,0

Graf. 2: Klimadiagram pro rok 2004, lokalita Brno

25,0

120,0

20,0

100,0

15,0

80,0

10,0

60,0

5,0

40,0

0,0

20,0

-5,0

I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X.

XI.

XII.

t [˚C]

0,1

-2,0

2,6

11,0

15,0

17,9

19,9

18,1

16,1

9,9

2,8

-0,9

srážky[mm]

19,4

44,4

5,8

49,5

66,8

46,2

103,1

80,7

33,2

6,2

23,4

30,2

Graf. 3: Klimadiagram pro rok 2005, lokalita Brno

0,0

srážky [ mm ] ]

teplota [˚C]

Klimadiagram pro rok 2005, lokalita Brno

44

3.2.2.2 Výnosové ukazatele sklizní Sklizeň kamčatských borůvek byla v roce 2004 rozložena do 3 týdnů od 15. května do 2. června. V roce 2005 byla rozložena do 4 týdnů, a to od 15. května do 12. června. Během sklizně se zaznamenalo celkové množství plodů, které se urodilo na keřích jednotlivých odrůd a genotypů. Plody byly následně zváženy a jejich množství vyjádřeno v g. keř

-1

. Celkové množství plodů bylo získáno ze součtu plodů přímo

sklizených z keře a plodů, které opadly. Veškerý opad byl pravidelně zaznamenáván.

3.2.2.3 Předčasný opad plodů Opad plodů byl pravidelně zaznamenáván a z něj bylo pak možné usoudit na náchylnost jednotlivých odrůd, variant k předčasnému opadu. Na každou odrůdu, genotyp byla průměrná opadavost plodů vyjádřena procentuálně.

3.2.2.4 Stanovení obsahu kyseliny askorbové titrační metodou Obsah kyseliny askorbové byl stanoven v měsíci srpnu. Ke stanovení bylo použito titrační metody. Princip: Titrační metoda je založena na jodometrické titraci kyseliny askorbové odměrným roztokem jódu. Kyselina askorbová je poměrně silným redukčním činidlem, a proto ji lze titrovat v kyselém prostředí přímo roztokem jódu v přítomnosti škrobového roztoku. Kyselina askorbová přechází na kyselinu dehydroaskorbovou a titrace je ukončena vznikem modrofialového zbarvení (JANČÁŘOVÁ A KOL., 1996). Chemikálie: 0,01 M roztok jódu 0,4%

roztok škrobu

4M

kyselina sírová

5%

kyselina octová

směs kyseliny fosforečné a octové zásobní roztok kyseliny askorbové (6 mg.ml-1)

45

Postup: Borůvky očistíme a rozmačkáme. Je nutné pracovat rychle a nepoužívat kovové pomůcky, aby se zabránilo nechtěné oxidaci, která způsobuje ztrátu vitamínu C. Z připravené hmoty odvážíme 20g a vložíme do 100 ml kádinky a doplníme do 100 ml směsí kyseliny fosforečné a octové. Protřepeme. Vzniklou suspenzi filtrujeme přes gázu, abychom zachytili kousky dužiny. Přefiltrovaný podíl opět doplníme po rysku směsí kyseliny fosforečné a octové. Z filtrátu odebereme 20 ml, které použijeme k titraci. Do titrační baňky pipetujeme 20 ml filtrátu z ovoce, přidáme 5 ml H2SO4 a 2 ml škrobového roztoku. Vzorek připravujeme třikrát, protože titrace se třikrát opakuje. Do byrety si připravíme 0,1 M roztok jódu, kterým titrujeme připravenou směs. Pomalu po kapkách přidáváme do titrační baňky titrační činidlo, a to až do doby vzniku trvalého modrofialového zabarvení. Vznik zbarvení porovnáváme s netitrovaným vzorkem. Odečtená hodnota značí množství spotřebovaného jódu v ml. Výpočet množství kyseliny askorbové: Průměrná spotřeba (l) x měrná molární hmotnost kyseliny askorbové (176) x faktor roztoku jódu (0,00098113) = g kyseliny askorbové v titrovaném podílu (20ml) → přepočet na mg.kg -1. Přepočet na kg kamčatských borůvek: Navážka 20 g byla doplněna do 100ml a z tohoto objemu bylo odebráno 20 ml. To znamená, že byla odebrána jedna pětina z naváženého množství, což znamená 20 : 5 = 4 g. Dále je množství přepočteno na mg.kg -1.

3.2.2.5 Stanovení

obsahu

organických

kyselin

(kyseliny

jablečné)

titrační metodou Vzorek ovoce byl extrahován v destilované vodě ve vodní lázni při 80 ˚C. Organické kyseliny byly stanoveny alkalimetricky s vizuální indikací bodu ekvivalence. Obsah přítomných kyselin byl vyjádřen jako kyselina jablečná.

3.2.2.6 Pomologický popis vybraných znaků vnitřních a vnějších Pomologický popis slouží k zachycení charakteristických znaků jednotlivých odrůd a genotypů.

46

U jednotlivých odrůd, genotypů byla zjišťována průměrná hmotnost jednoho plodu. Hmotnost byla stanovená na laboratorních vahách v gramech. Dále byl hodnocen také tvar plodu. K vybrané kolekci kamčatských borůvek byla pořízena fotodokumentace, která nejlépe vystihuje tvar a velikost plodů. Dalším znakem, který byly zjišťován byla výška keře v metrech a objem v metrech krychlových. Z tohoto měření byla později hodnocena vzrůstnost keře. Rovněž byl proveden záznam fenologických údajů, a to doba kvetení a bohatost květu. Následně byla zjišťována doba ukončení vegetace a výskyt remontujícího květu..

3.2.2.7 Senzorická analýza čerstvých plodů kamčatských borůvek Za účelem zjistit, které z výše uvedených odrůd, genotypů jsou nejchutnější a nejatraktivnější pro konzumenty byla provedená senzorická analýza čerstvých plodů kamčatských borůvek. V roce 2004 byly zhodnoceny téměř všechny odrůdy, genotypy. V roce 2005 se ucelená sbírka čerstvých plodů nepodařila shromáždit díky nepravidelnému dozrávání plodů. Proto byl ohodnocen jen zlomek kolekce kamčatských borůvek. Vybranou skupinou hodnotitelů byl tedy u jednotlivých odrůd, genotypů posouzen vzhled, chuť, a také bylo zaznamenáváno celkové ohodnocení plodů, dle následujících měřítek. 1) Vzhled plodu - velmi atraktivní: 4,5-5,0 bodů - atraktivní: 3,5-4,4 bodů - pěkný: 2,5-3,4 bodů - nevzhledný: 2,0-2,4 bodů - odpuzující: méně než 2,0 bodů 2) Chuť plodu - dle slovního vyjádření - sladká - kyselosladká - nasládle kyselá - hořkokyselá - kyselá - sladce nahořklá

47

- kyselohořká - hořká 3) Celkové ohodnocení plodu - nechutná: méně než 2 body - špatná: 2,0-2,4 bodů - ucházející: 2,5-3,4 bodů - dobrá: 3,5-4,4 bodů - vynikající: 4,5-5,0 bodů

3.2.2.8 Senzorická analýza výrobků z kamčatských borůvek Jedním z cílů diplomové práce bylo zhodnotit možnosti hospodářského využití plodů. Zaměření bylo

na zpracování plodů v potravinářství. Pro posouzení, zda jsou

kamčatské borůvky vhodné k zpracování na výrobky, byly připraveny následující vzorky. Kompot ze směsi plodů různých odrůd kamčatských borůvek a kompot, který byl připraven pouze z plodů keřů kolekce Herbaton s.r.o. Klčov. Jeden druh šťávy byl připraven ze

směsi plodů různých odrůd kamčatských borůvek a druhý druh šťávy byl

připraven pouze z plodů odrůdy ‘Sinoglaska ‘ a z plodů keřů kolekce Herbaton s.r.o. Klčov. Marmelády a džemy byly vyrobeny ze směsi plodů různých odrůd kamčatských borůvek. Výroba: K výrobě kompotu bylo použito 500g kamčatských borůvek. Přebrané a umyté plody byly uloženy do zavařovacích sklenic a zality do 2/3 předem připraveným sirupem, vyrobeného z 400 g cukru a 1 l vody. Kompoty pak byly sterilovány při 80 - 85 °C po dobu 20 - 25 minut. Pro výrobu šťáv bylo použito zralých očištěných plodů, které byly zality malým množstvím vody a krátce povařeny do změknutí. Poté byla hmota přepasírována přes plátno. Na 1 l vzniklé šťávy bylo přidáno 150 g cukru a následně zahříváno pod bod varu. Šťáva byla rozlita do sklenic a sterilována při 80 - 85 °C po dobu 20 - 25 minut. K výrobě marmelád byla použita receptura uvedená na obalu želírovacího přípravku PEKTOGEL. 1 kg očištěného ovoce se povařilo v široké nádobě za stálého míchání s 250 ml vody po dobu 10 minut. Do 500 g cukru se vmíchal obsah sáčku

48

želírovacího přípravku. Následně byla tato směs přidána za stálého míchání k ovocné hmotě a přivedena k varu. Do jedné minuty se přidalo 400 g cukru a opět přivedlo k varu. Za stálého míchání byla celá ovocná hmota vařena ještě 5 minut. Před naplněním byla sebrána pěna a horká zavařenina byla plněna do suchých sklenic, ihned uzavřena víčky a na 5 minut otočena dnem vzhůru. Marmeláda byl pak sterilována ve vodní lázni při 80 °C po dobu 20 minut. Džemy byly vyrobeny obdobným způsobem, 1 kg očištěného ovoce se povařilo v široké nádobě za stálého míchání po dobu 10 minut. Do 500 g cukru se vmíchal obsah sáčku želírovacího přípravku PEKTOGEL. Následně byla tato směs přidána za stálého míchání k ovocné hmotě a přivedena k varu. Do jedné minuty se přidalo 400 g cukru a opět přivedlo k varu. Za stálého míchání byla celá ovocná hmota vařena ještě 5 minut. Před naplněním byla sebrána pěna a horká zavařenina byla plněna do suchých sklenic, ihned uzavřena víčky a na 5 minut otočena dnem vzhůru. Džem byl pak sterilován ve vodní lázni při 80 °C po dobu 20 minut. Tyto vzorky pak posloužily k senzorické analýze výrobků z kamčatských borůvek. Senzorická analýza těchto výrobků proběhla v březnu 2006. Při hodnocení bylo dbáno na dodržení základních podmínek nutných k dosažení správných výsledků senzorické analýzy. Senzorická analýza proběhla v odpovídající laboratoři prosté pachů, při denním osvětlení. Teplota místnosti se pohybovala okolo 20 °C. Hodnocení výrobků proběhlo od 16 do17 hodiny odpolední. Všichni přítomní hodnotitelé byli dostatečně proškoleni, jak mají senzorickou analýzu provádět. Byla dodržena pravidla při podávání vzorků jako: anonymita vzorků, jejich dostatečné množství, teplota vzorků atd. Pro neutralizaci předchozích vjemů bylo použito bílé pečivo. Senzorické analýzy se zúčastnilo deset vyškolených hodnotitelů, kteří pečlivě zaznamenávali své posudky do předem připravených formulářů s grafickými stupnicemi. Byly hodnoceny tyto deskriptory: barva, vůně, cizí pachy, konzistence, chuť: sladká, kyselá, hořká, cizí příchuť a celkové ohodnocení výrobku. Pro záznam intenzity jednotlivých deskriptorů byla zvolena nestrukturovaná grafická stupnice. Výsledky byly zpracovány v podobě pavučinových grafů, které poskytly přehled o senzorickém profilu daného výrobku.

49

3.2.2.9 Statistické zpracování

Statistické zpracování dat bylo provedeno analýzou rozptylu, následným testováním – metodou minimální průkazné diference. Statistické zpracování bylo provedeno v programu UNISTAT 5.1. Toto zpracování proběhlo u vybrané a ucelené skupiny odrůd a genotypů, a to těch, které náležely k jarní výsadbě z roku 2002.

3.3 Dosažené výsledky práce

3.3.1 Výnosové ukazatele sklizní Tab. 1 , graf 1 Nejvyššího výnosu v roce 2004 dosáhla Lonicera kamtschatica s 667,80 g.keř -1. Dále následovala odrůda ‘Amfora‘ s 544,90 g.keř

-1

a

‘ Vasjuganská‘ s 520,10 g.keř -1.

Nejmenší výnos v tomto roce byl zjištěn u odrůdy ‘ Bakcarská‘ s 32,80 g.keř -1, a také u genotypu L-KL- 7 s 7,33 g.keř -1. Při hodnocení sklizně v roce 2005 se nejvíce plodů sklidilo u odrůdy ‘Amfora´ s 639,70 g.keř -1. Následovala odrůda ‘Altaj‘ s 472,80 g.keř -1. Jako třetí se umístila odrůda ‘ Fialka‘ s 420,50 g.keř -1. Nejmenší výnos v roce 2005 měla odrůda ‘Lebeduška’, ‘Jaltská‘ a také u genotyp L-KL- 7 s téměř žádnou sklizní. Tab. 2,3,4,5 , graf 2 Ve sledovaném souboru odrůd a genotypů byl roce 2004 zjištěn statisticky vysoce významný rozdíl (P < 0,99) ve znaku průměrná sklizeň na keř. To znamená, že odrůdy a genotypy měly statisticky vysoce významně odlišnou výši sklizně (g.keř-1). Nejvyšší průměrnou sklizeň (P < 0,99) vykázala odrůda ‘Altaj‘ a ‘Sinoglaska‘. Velice nízké průměrné sklizně dosáhly genotypy L-KL-6, L-KL-2, L-KL-5, L-KL-21, L-KL-15. V roce 2005 byl v sledovaném souboru odrůd a genotypů zjištěn rovněž vysoce významný rozdíl (P < 0,99) ve znaku průměrná sklizeň na keř (g.keř-1). Nejvyšší průměrná sklizeň byla zjištěna u odrůdy ‘Altaj‘. Mezi odrůdy a genotypy s velmi nízkou průměrnou sklizní patřily: L-KL- 21, ‘Amur‘ , L-KL- 6 , L-KL-5 a L-KL-15.

50

V roce 2004 bylo následným testováním (P < 0,99) v souboru sledovaných odrůd a genotypů zjištěn vysoce významný rozdíl ve znaku průměrná hmotnost jednoho plodu (g). Nejvyšší průměrná hmotnost jednoho plodu byla zjištěna u odrůdy ‘Amur‘. Mezi odrůdy a genotypy, které měly průměrnou hmotnost jednoho plodu velmi nízkou patřily: L-KL- 21 , L-KL-15 , L-KL-5 . V roce 2005 byla průměrná hmotnost jednoho plodu (g) také vysoce významně rozdílná (P < 0,99 i P < 0,95). Nejvyšší průměrnou hmotnost plodu (P < 0,95) vykázaly odrůdy ‘Altaj‘ a ‘Amur‘. Nejnižší byla oproti výše uvedenému zjištěna u

genotypů

L-KL-21 , L-KL-5. Tab. 6 , graf 3 Nejvyšší

hmotnost plodů dosáhla v roce 2004 odrůda ‘Morena‘ s 0,79 g.

Následovala odrůda ‘Viola‘ s 0,70 g , ‘Fialka‘ s 0,62 g a ‘Amfora‘ s 0,61 g. Nejmenší hmotnost plodů u pozorovaných odrůd měla odrůda ‘Jaltská‘ s 0,16g. Ve sledovaném roce 2005 měla nejvyšší průměrnou hmotnost plodů odrůda ‘Amfora‘ s 0,84 g a na ostatních místech byly odrůdy ‘Leningradský velikán‘ s 0,75 g, a ‘Altaj‘ s 0,75 g. Nejmenší hmotnost plodu měla opět odrůda ‘Jaltská‘ s 0,11 g.

3.3.2 Předčasný opad plodů Tab. 7 , graf 4 Sklizeň kamčatských borůvek probíhá přibližně od první poloviny května do poloviny června. U určitých odrůd je zaznamenána náchylnost k opadu plodů. Byly také ale odrůdy, u kterých byl zjištěný opad minimální. V roce 2004 nejvíce předčasně opadaných plodů bylo zaznamenáno u odrůdy ‘Amur‘, u které opadlo 33,62 g z 166,68 g z celkové sklizně. Procentuálně vyčísleno to je 20,17 %. Dále následovala odrůda ‘Sinoglaska‘ s 46,02 g opadlých z 230,06 g celkové sklizně. Což je 20,00 % předčasně opadlých plodů. Na třetím místě se umístila odrůda ‘Roksana‘ s 13,86 g opadlých z 71,37 g. To znamená 19,42 % předčasně opadlých plodů. V následujícím roce 2005 byl opad plodů větší. Nejspíše to zavinilo deštivé počasí a nevyrovnané teploty ve dnech , kdy plody dozrávaly. Nejvíce předčasně opadlých plodů v tomto roce bylo zaznamenáno u genotypu L-KL-35, u kterého opadlo 84,60 g z 146,20 g celkové sklizně, to je 57,90 %. Následoval genotyp L-KL-20 s 129,06 g opadlých z 261,87

51

g plodů, to znamená 49,49 %. Na třetím místě byla odrůda ‘Amur‘, u které opadlo 59,16g z 123,14 g celkové sklizně. Procentuálně vyčísleno to je 48,00 %. 3.3.3 Stanovení obsahu kyseliny askorbové titračně Tab. 8 , graf 5 U sledovaných odrůd proběhlo stanovení kyseliny askorbové titrační metodou. Měření proběhlo v roce 2005. V roce 2005 bylo naměřeno nejvíce kyseliny askorbové (vitaminu C) u odrůdy ‘Kamčadalka‘, a to 414,40 mg.kg-1. Jako další se umístila odrůda ‘Sinoglaska‘ s 343,10 mg.kg

-1

. Pak následovaly plody keřů kolekce Klčov: L-KL-20 s 333,30 mg.kg

a L-KL-35 s 330,60 mg.kg

-1

-1

. Jako poslední odrůda s nejnižším obsahem kyseliny

askorbové byla označena ‘Vasjuganská‘ s 217,40 mg.kg -1.

3.3.4 Stanovení obsahu organických kyselin (kyseliny jablečné) titračně Tab. 9, graf 6 Kromě obsahu kyseliny askorbové byl sledován také obsah kyseliny jablečné. V roce 2004 se na prvním místě opět umístily plody keřů z kolekce Klčov L-KL-20 s 0,3869 % a L-KL-35 s 0,3924 %. Dále následovaly odrůdy ‘Sinoglaska‘ s 0,3822 % ‚ ‘Roksana‘ a ‘Valchova‘ s 0,3421 %. Nejnižší obsah kyseliny jablečné bylo zjištěno opět u odrůdy ‘Amur‘ s 0,2125 %. V roce 2005 nejvíce kyseliny jablečné obsahovaly plody keřů z kolekce Herbaton s.r.o. Klčov: L-KL-20 s 0,7045 % a L-KL-35 s 0,5775 % kyseliny jablečné. Jako druhá se umístila odrůda ‘Amfora‘ s obsahem kyseliny jablečné 0,4071 %. Následovala odrůda ‘Lipnická‘ s 0,4032 %. Nejméně této kyseliny bylo stanoveno u odrůdy ‘Amur‘, a to 0,1101 %.

3.3.5 Pomologický popis vybraných vnitřních a vnějších znaků Vzrůstnost keřů Tab. 10, 11 , Graf 7, 8 Při hodnocení vzrůstnosti keřů v roce 2004 se do skupiny silně rostoucích keřů zařadily

tyto

odrůdy,

genotypy

v

Lonicera kamtschatica , ‘Altaj‘ , ‘Vasjuganská‘ ,

následujícím

pořadí:

‘Nimfa‘ , ‘ Fialka‘ ‚

‘Viola‘, L-KL-35 ‚

52

‘Lebeduška ‘ , ‘Kamčadalka‘ . Do skupiny slabě rostoucích byly v tomto roce zařazeny keře odrůd: ‘Amfora‘ ‚ ‘Roksana‘

a ‘Bakcarská‘ . V celkovém souhrnu všech odrůd,

genotypů v roce 2004 bylo 37,50 % (9 odrůd, genotypů) vyhodnoceno jako silně rostoucí, 50,00 % středně rostoucí (12 odrůd, genotypů) a 12,50 % vyhodnoceno jako slabě rostoucí (3 odrůdy, genotypy). V roce 2005 do skupiny silně rostoucích keřů byly zařazeny podle

tyto odrůdy,

genotypy: L-KL-35 , ‘Viola‘ , ‘Lebeduška ‘ , Lonicera kamtschatica , ‘Altaj‘ , L-KL-20 ‚ ‘Sinoglaska‘ , ‘Lipnická ‘ , ‘Tomička‘ , ‘ Kamčadalka‘ , ‘Fialka‘ , ‘Nimfa‘ a ‘Valchova‘. Do slabě rostoucích keřů byly zařazeny dvě odrůdy, a to ‘ Roksana‘ a ‘Amfora‘. V celkovém souhrnu všech odrůd a genotypů v roce 2005 bylo 56,00 % (14 odrůd, genotypů) vyhodnoceno jako silně rostoucí, 36,00 % středně rostoucí (9 odrůd, genotypů) a 8,00 % vyhodnoceno jako slabě rostoucí (2 odrůdy, genotypy). Ukončení vegetace a výskyt remontujícího květu Tab. 12, 13 V roce 2004 i 2005 byl konec vegetačního období rozložen do 7 týdnů od 15. září do konce října. Hodnocení probíhalo ve čtyřech termínech a současně ve dvou termínech (15. září a 15. října) byl hodnocen remontující květ podle klasifikační stupnice. V roce své vegetační období ukončily nejdříve odrůdy ‘Amfora‘, ‘Bakcarská‘ , ‘Jaltská‘ , ‘Morena’ , ‘Tomička‘ a ‘Vasjuganská‘. Mezi odrůdy a genotypy s pozdním ukončením vegetace byly zase zařazeny genotypy L-KL-20, L-KL-35 a odrůda ‘Nimfa‘. Zbývající většina odrůd ukončila vegetaci od konce září do poloviny října. Výskyt remontujícího květu v tomto roce byl hodnocen

devíti bodovou stupnicí. Odrůdy

a genotypy u kterých nebyl zjištěn výskyt remontujícího květu jsou následující: ‘Altaj‘, ‘Amur‘, ‘Bakcarská‘

‘Fialka‘ ,‘Jaltská‘ ‚ Lonicera kamtschatica

a ‘Vasjuganská‘.

U zbývající většiny byl zjištěn výskyt remontujícího květu, jehož intenzita je zaznamenána v přiložené tabulce. Časné ukončení vegetačního období v roce 2005 bylo zjištěno u odrůd ‘Amfora‘, ‘Morena‘, ‘Tomička‘, ‘Vasjuganská‘ a ‘Zoluška‘. Většina odrůd ukončila vegetaci od konce září do poloviny října 2005. Naopak pozdní ukončení vegetace bylo zaznamenáno u keře Lonicera kamtschatica a genotypů L-KL-20, L-KL-35 . Remontující květ se objevil u řady odrůd a byl hodnocen devítibodovou stupnicí. Mezi odrůdy a genotypy s tvorbou remontujícího květu byly zařazeny: ‘Bakcarská‘ , ‘Lipnická‘‚L-KL-20, L-KL-35,

53

‘Tomička‘ a

‘Viola‘. U více jak poloviny odrůd v tomto roce nebyl zaznamenán

remontující květ (hodnoceno 9 body). Doba kvetení a bohatost květu Tab. 14 Mezi fenologické údaje, které byly v roce 2005 zaznamenány patří také doba kvetení a bohatost květu. Období kvetení keřů bylo rozloženo do dvou týdnů od 24. března do konce prvního týdne v dubnu. Hodnocení kvetení a s ním souběžně probíhající hodnocení bohatosti květu bylo rozloženo do třech termínů (24.3.,1.4. a 7.4.). K hodnocení bohatosti květu byla připravena devíti bodová klasifikační stupnice. U naprosté většiny odrůd a genotypů proběhlo kvetení

ve výše uvedeném období, pouze u odrůd

‘Sinoglaska‘ , ‘Vasiljevská‘ a ‘Zoluška‘ byly doba kvetení pozdější, okolo 7. dubna. Při hodnocení bohatosti květu byly do skupiny slabě kvetoucích zařazeny následující odrůdy a genotypy: ‘Jaltská‘ , L-KL-20,

‘Tomička‘ , ‘Sinoglaska‘ a ‘Vasiljevská‘. Zbývající

odrůdy a genotypy byly hodnoceny více-méně jako středně kvetoucí nebo silně kvetoucí. Jako bohatě kvetoucí byly vyhodnoceny odrůdy ‘Kamčadalka‘ , ‘Lebeduška‘ , Lonicera kamtschatica a ‘Nimfa‘ (9. bodů). Tvar plodu Tab. 15, 16 V tabulce jsou zaznamenány posudky tvaru plodů odrůd a genotypů. Bylo zjištěno, že nejčastěji se vyskytoval oválný tvar plodů, méně často kapkovitý, zvonkovitý a vřetenovitý.

3.3.6 Senzorická analýza čerstvých plodů Tab. 17, 18 Podle senzorické analýzy plodů provedené dne 26.5. 2004 se na prvních příčkách v hodnocení celkové chuti umístily odrůdy: ‘Morena‘ s 4,50 body, ‘Leningradský velikán‘ s 4,50 body, ‘Altaj‘ s 4,50 a ‘Amur‘ s 4,30 body. Nejméně bodů v hodnocení celkové chuti dosáhla odrůda ‘Jaltská‘ s 2,20 body. Při hodnocení vzhledu plodu se na první místo dostala odrůda ‘Goluboje vereteno‘ s 4,90 body, na druhé místo odrůda ‘Morena‘ s 4,70 body a třetí místo obsadila odrůda ‘Fialka‘ s 4,2 body.

54

Podle senzorické analýzy provedené dne 2.6.2005 byla favoritem při hodnocení celkové chuti odrůda ‘Leningradský velikán‘ s 4,70 body. Na druhém místě v ohodnocení stály odrůdy ‘Altaj‘ s 4,30 a ‘Amur‘ s 4,2 body. Dále následovala odrůda ‘Fialka‘ s 4,00 body. Nejméně ocenění v tomto roce dosáhly odrůdy ‘Vasiljevská‘ s 2,40 body a genotypy Klčov s 2,80 body. Pro vzhled plodu byly nejvíce ceněny odrůdy: ‘Leningradský velikán‘ s 5,00 body, ‘Altaj‘ a ‘Amfora‘ s 4,50 body na druhém místě a na třetím místě ‘Fialka’ s 4,50 body. V roce 2005 ale nebyla provedená degustace v takovém rozsahu jako v předchozím roce 2004. V roce 2005 bylo zpočátku velmi nepravidelné dozrávání plodů, a tak se nepodařilo shromáždit čerstvé vzorky v rozumném časovém bloku. Proto je v roce 2005 senzoricky ohodnoceno jen 15 odrůd oproti roku 2004, kdy byly ohodnoceny téměř všechny odrůdy, tedy 22 z 25 odrůd. V tabulce je také zaznamenáno hodnocení chuti plodu. Hodnocení bylo součásti senzorické analýzy proběhlé v roce 2004 a 2005. Degustace se zúčastnilo deset hodnotitelů, ale v každém roce byla skupina složena z jiných osob. To může být pravděpodobně důvodem rozlišného hodnocení jednotlivých deskriptorů.

3.3.7 Senzorická analýza výrobků z kamčatských borůvek Tab. 19 V této tabulce jsou uvedeny deskriptory, které byly použity k ohodnocení výrobků z kamčatských borůvek. Těchto devět deskriptorů bylo sestaveno v nestrukturovanou grafickou stupnici, do které hodnotitelé pečlivě zaznamenávali své poznatky. Konzistence byla posuzována pouze u marmelády a džemů. Graf. 9, 10 Graf znázorňuje senzorický profil kompotu vyrobeného ze směsi různých odrůd kamčatských borůvek za rok 2004 a kompotu vyrobeného roku 2005 z plodů keřů kolekce Klčov. Bylo sledováno sedm deskriptorů, a dále bylo zjišťováno celkové zhodnocení dojmu z výrobku. Vzhled (barva) kompotů byla oceněna průměrně 72,60 % pro kompot 2004, 71,00 % pro kompot z roku 2005. Také byla zjištěna u kompotu vyrobeného pouze z plodů keřů kolekce Klčov podstatně vyšší intenzita hořké chuti, a to o 28,70 %. Ve

55

zhodnocení celkového dojmu získal kompot z roku 2004 84,30 % z maximálně 100 % možných dosažitelných. Kompot z roku 2005 získal už jen 74,00 %. Z výsledků je zřejmé, že hodnotitelé přijali výrobek velmi kladně. Kompot z plodů keřů kolekce Klčov, získal méně ocenění, protože intenzita hořké chuti byla příliš vysoká. Graf 11 Senzorický profil marmelády vyrobené ze směsi různých odrůd kamčatských borůvek je zaznamenán v grafu č.11. U marmelády byla kromě barvy, vůně, chuti, cizích příchutí a pachů a celkového dojmu hodnocena také konzistence. Barva marmelády byla ohodnocena také vysoce, a to 82,60 %. U tohoto vzorku byl zjištěn mírný pach (2,80 %), který by mohl být vyvolán složkou hořkých látek nacházejících se ve větším zastoupení v některých odrůdách. V chuti byla nejvíce intenzivní kyselá 70,20 %, sladká 47,30 %, hořká 13,30 %. Pachuť nebyla zjištěna žádná. Při hodnocení konzistence bylo ale získáno pouze 24,90 %. To poukazuje na to, že se hodnotitelům marmeláda zdála příliš řídká. Tržní charakter výrobku by měl být více tužší. V celkovém zhodnocení dojmu získala marmeláda 62,60 %, nejméně ze všech nabízených výrobků. Graf 12, 13 V grafech 12 a 13 je znázorněn senzorický profil šťáv z kamčatských borůvek. Šťáva z roku 2004 byla připravena ze směsi různých odrůd kamčatských borůvek, šťáva z roku 2005 byla vyrobena ze směsi plodů ‘Sinoglaska’ a Klčov v poměru 1:1. Při hodnocení byla šťáva namíchána s vodou v poměru 1:2. Celkově u obou výrobků byla vysoce oceněna barva. Šťáva z roku 2005 dosáhla dokonce 88,90 %, což znamená 1. místo při hodnocení intenzity barvy všech výrobků. Intenzita vůně byla hodnocena 65,40 % pro rok 2004 a 64,00 % pro rok 2005. U výrobku z roku 2005 byl zjištěn cizí pach 9,20 %, který by mohl být vyvolán složkou hořkých látek nacházejících se ve větším zastoupení v některých odrůdách. V hodnocení chuti více obstála šťáva z roku 2004, u které byla zjištěna nižší kyselost, průměrně o 27,40 % a hořkost o průměrně o 10,40 %, sladká chuť byla u tohoto vzorku o 24,30 % vyšší. To jen dokládá, že u plodů ‘Sinoglaska’ a Klčov je opravdu poměrně vysoká intenzita kyselé a hořké chuti. Při vyhodnocení celkového dojmu výrobku šťáva z roku 2004 dosáhla

56

89,50 %, a tak obsadila 2. místo. Šťáva z roku 2005 dosáhla pouze 66,80 %, a to pro svou kyselost a hořkost. Graf 14, 15 V grafech je zachycen senzorický profil džemů z roku 2004 a 2005. Oba byly vyrobeny ze směsi plodů odrůd ‘Altaj’ a ‘Amur’ v poměru 1:1. Při hodnocení intenzity barvy dosáhl džem z roku 2005 také 1. místo s 89,00 %. Za rok 2004 to bylo 87,10 %. Vůně dosáhla 33,80 % a 39,30 %. V rámci chutí se nejvíce prosadila sladká (72,30 % pro rok 2004, 63,40 % pro rok 2005). Kyselá se pohybovala v optimu s 54,70 % pro rok 2004 a 57,90 % pro rok 2005. Intenzita hořké chuti byla 5,30 %. Cizí příchutě a pachy nebyly zjištěny. Konzistence byla hodnocena jako optimální: 53,00 % pro džem z roku 2004, pro výrobek z roku 2005 to bylo 58,00 %. V hodnocení celkového dojmu z výrobku získal 83,80 % džem z roku 2004 a 90,00 % džem z roku 2005 a obsadil 1. místo. Celkově všechny kompoty, šťávy, marmeláda a džemy byly poměrně vysoko hodnoceny, což poukazuje na nejen velmi výraznou barvu, ale hlavně na výraznou a velmi intenzivní chuť výrobků.

57

4

Diskuse Při porovnání jednotlivých sklizní sledovaných odrůd a genotypů v letech 2004

a 2005 je možné konstatovat, že sklizeň z roku 2005 byla nižší než v roce 2004. Z celkového počtu 23 odrůd pouze čtyři odrůdy, a to ‘Altaj‘ , ‘Amfora‘, ‘Fialka‘ a ‘Tomička‘ měly v roce 2005 sklizeň vyšší. U genotypů kolekce Herbaton s.r.o. Klčov byl ale zaznamenán jasný nárust výše sklizně na keř i v roce 2005. Cagáňová (1993) uvádí , že sklizeň po šestiletém pěstování dosahuje zpravidla okolo

1 kg plodů z keře, se stárnutím a mohutností keřů lze získat 2-3 kg plodů.

Maximální úrodu poskytují keře od 8 do 15 roku pěstování, kdy dochází k rovnováze mezi růstem a plodností. Pokud si uvědomíme, že nejstarší část výsadby byla založena na podzim 2000 a nejmladší část výsadby na jaře 2002 (statisticky zpracovaná část), nejsou průměrné výnosy na keř až tak vysoké, jak bychom očekávali. Mezi odrůdy, které poskytly sklizeň v obou letech vyšší než 250,00 g můžeme zařadit pouze ‘Amforu‘ , ‘Altaj‘, ‘Fialku‘, a více méně také ‘Tomičku‘. Celkově nejvyšší sklizně souhrnně za obě období 2004 i 2005 dosáhla Lonicera kamtschatica, a to se sklizní 667,80 g . keř-1. Pokud se zaměříme na porovnání průměrné hmotnosti plodu u sledovaného souboru odrůd a genotypů, tak celkově nejvyšší průměrné hmotnosti plodu dosáhla odrůda ‚‘Amfora‘ s 0,84 g a ‘Leningradský velikán‘ s 0,75 g v roce 2005. V předchozím roce 2004 byla odrůda s nejvyšší průměrnou hmotností plodu pro změnu odrůda ‘Morena‘ , a to s 0,79 g. Mezi další odrůdy, které přesáhly svou hmotností jednoho plodu 0,60 g byly tyto následující: ‘Altaj‘, ‘Viola’ a téměř i ‘Amur‘. Tyto odrůdy dosahovaly v sledovaných letech nejvyšší průměrné hmotnosti plodu, zbývající část se pohybovala průměrně v rozmezí 0,10 až 0,60 g na plod. Bylo zaznamenáno, že 18 odrůd a genotypů z celkových 31 zvýšilo svou průměrnou hmotnost plodu, což odpovídá 58,00 % z celkového počtu odrůd a genotypů. Kola, Soukup (1996) tvrdí, že nejranější druhy u nás dozrávají již 15. května, střední začátkem června a pozdní koncem června a v červenci. Toto tvrzení můžeme jen potvrdit. Sklizeň z roku 2004 i z roku 2005 byla rozložena do 4 týdnů, její začátek byl datován na 15.května a konec sklizně byl zaznamenán v druhém týdnu měsíce června. Sklon k opadu plodů kamčatských borůvek u některých odrůd a genotypů byl také zjištěn. Jak uvádí Cagáňová (1993) , opadavost zralých bobulí je považována za největší nedostatek a při šlechtění je tato vlastnost zohledňována. V roce 2004 ve sledovaném

58

souboru odrůd a genotypů se jako nejvíce náchylná k opadu projevila odrůda ‘Amur‘, ‘Sinoglaska‘ a ‘Roksana‘. Opad u těchto tří odrůd se pohyboval kolem 20 %. Následující rok byl opad plodů zaznamenán vyšší jak u odrůd ‘Altaj‘ ‚‘Amur‘ a ‘Fialka‘, tak ale také hlavně u genotypů L-KL-20, L-KL-35, L-KL-21, L-KL-2, L-KL-6. U těchto genotypů zaznamenaný opad plodu dosáhl víc jak 50,00 %. U genotypu L-KL-6 byl zaznamenaný opad dokonce vyšší než 70,00 %. U zbývajících odrůd nebyl opad plodů až tak výrazný. U některých byl zaznamenán jako minimální, jako například u odrůdy ‘Lebeduška‘. Následující část

práce byla zaměřena na laboratorní stanovení vitaminu C

a organických kyselin (kyselina jablečná). Dle Řezníčka a Salaše (2002) plody obsahují kyselinu askorbovou, vitamin C v množství 20 – 170 mg . 100g -1. Podle laboratorního stanovení kyseliny askorbové titrační metodou, které proběhlo na podzim v roce 2005, můžeme tato slova potvrdit. I když se zjištěné hodnoty obsahu vitaminu C spíše nacházely na spodní hranici uváděného obsahu. Například nejvyšší obsah vitaminu C byl stanoven u odrůdy ‚‘Kamčadalka‘ , 41,44 mg . 100g -1. Odrůda s nejnižším obsahem vitaminu C byla ‘Vasjugansaká‘ s 21,74 mg . 100g

-1

. Jestliže se zaměříme na obsah organických

kyselin, Řezníček a Salaš (2002) uvádí, že se jejich obsah pohybuje v rozmezí od 1,50 % do 4,50 %. Při laboratorním stanovením obsahu organických kyselin (vyjádřeno jako kyselina jablečná) titrační metodou byly zjištěny nejvyšší hodnoty u genotypů L-KL-20 (0,7045 %), L-KL-35 (0,5775 %) a u odrůd ‘Amfora‘ a ‘Lipnická (0,4071 % a 0,4032 %), a to v roce 2005. V předchozím roce 2004 bylo zjištěné množství kyseliny jablečné celkově nižší, a nejvyšší hodnoty byly opět naměřeny u genotypů L-KL-35 (0,3924 %) a L-KL-20 (0,3869 %). Odrůdou, která se v obou rocích projevila nejnižším obsahem kyseliny jablečné byl ‘Amur‘ (2004 – 0,1101 %, 2005 – 0,2125 %). Z uvedených výsledků můžeme tedy říci, že stanovení obsahu organických kyselin nedosahovalo takové výše, jak uvádí Řezníček a Salaš (2002) . Součástí

této práce byl také záznam vybraných vnitřních a vnějších

pomologických znaků u jednotlivých odrůd a genotypů. Jedním ze sledovaných znaků byl tvar plodu. Cagáňová (1993) píše, že plod zimolezu, bobule je tvarově velmi variabilním souplodím (okrouhlé, oválné, podlouhle elipsovité, hruškovité,vejcovité aj.). Výsledky měření ukazují, že u pokusného souboru odrůd a genotypů byl nejčastější oválný tvar plodu. Kapkovitý, zvonkovitý, vřetenovitý byl méně častý. Dalším ze sledovaných znaků byla vzrůstnost keře. Matuškovič (2003) tvrdí, že zimolez vytváří poměrně husté keře s výškou okolo 1,6 m, vzrůstné odrůdy i 2,5 m. V sledované pokusné výsadbě odrůd

59

a genotypů bylo v roce 2005 dosaženo maximální výšky keře u odrůd ‘Viola‘‚ ‘Altaj‘, ‘ Lebeduška‘ a genotypu L-KL-35. Naměřené hodnoty u těchto odrůd a genotypu se pohybovaly okolo 1,30 - 1,35 m. Zjištěné hodnoty výšky keřů v roce 2005 jsou sice nižší než uvádí Matuškovič (2003), ale je zřejmé, že musíme vzít v patrnost poměrně nízké stáří pokusné výsadby. Dle Koly a Soukupa (1996) keř někdy remontuje, v srpnu znovu kvete a v září dozrávají plody. Toto tvrzení můžeme potvrdit dle provedených měření jen z části. U většiny sledovaných odrůd a genotypů v roce 2004 byl zjištěn výskyt remontujícího květu, pouze u odrůd ‘Altaj‘, ‘ Amur‘, ‘Bakcarská‘ , ‘Fialka‘ ,‘Jaltská‘ ‚ Lonicera kamtschatica a ‘Vasjuganská’nebyl v tomto roce zjištěn. V roce 2005 ale nebyl zjištěn výskyt remontujícího květu u více jak poloviny odrůd. Mezi odrůdy s výskytem remontujícího květu byly v roce 2005 zažazeny pouze ‘Bakcarská‘ , ‘Lipnická‘, L-KL-20, L-KL-35, ‘Tomička‘ a ‘Viola‘. Výskyt remontujícího květu byl tedy opravdu u některých odrůd a genotypů zaznamenán, ale období jeho výskytu bylo pozdnější a výsledky měření jsou z časového intervalu od 15. září do 15 října. Konec vegetačního období byl rozložen do období od 15. září do konce října. I Kola a Soukup (1996) uvádí, že listy opadávají v polovině října. Období odpočinku je krátké.

V polovině listopadu se keř probouzí

a vystupuje z hlubokého vegetačního klidu do klidu vynuceného. Součástí práce bylo také zhodnocení možností využití kamčatské borůvky v potravinářství. Hričovský (2002) uvádí, že jsou vhodné na přímý konzum nebo na zpracování na různé výrobky s intenzivním zabarvením, a že vynikající jsou mražené. Nejen to, že plody kamčatské borůvky jsou považovány jako vynikající zdroj raného čerstvého ovoce, ale také že jsou velmi lákavé svou chutí a aromatem jasně vyplývá z výsledků senzorické analýzy. Mezi nejvýše ohodnocené patřily odrůdy ‘Leningradský velikán‘ s 4,70 body, ‘Morena‘ s 4,50 body , ‘Altaj‘ s 4,50 body , ‘Amur‘ s 4,20 body a ‘Fialka‘ s 4,2 body. Součástí senzorické analýzy čerstvých plodů kamčatských borůvek bylo také zhodnocení líbivosti tvaru plodů. Favority v této části hodnocení byly odrůdy ‘Goluboje vereteno’ s 4,90 body, ‘Leningradský velikán‘ s 5,00 body ‘Morena‘ s 4,70 body, ‘Altaj‘ a ‘Amfora‘ a ‘Amur‘ s 4,50 body. Posouzení možností využití kamčatské borůvky proběhlo rovněž na úrovni hotových konzervárenských výrobků. Šapiro (1993) udává, že z jednotlivých druhů drobného ovoce se vyrábějí zavařeniny, kompoty, želé, marmelády. Připravují se z něj také přírodní šťávy, vína, alkoholické nápoje a likéry. Je výbornou surovinou pro cukrářskou výrobu a konzervářský průmysl. Ze sklizně různých odrůd a genotypů byly tedy

60

připraveny hotové výrobky (šťáva, kompot, marmeláda, džem) a byly senzoricky ohodnoceny. V souhrnu můžeme říct, že podle výsledků senzorické analýzy hotových výrobků, se kamčatské borůvky se jako surovina ke konzervárenské zpracování rozhodně hodí. Výrobky dostaly velmi vysoké ohodnocení (nejvyšší kolem 90 % z možných 100 %) a z toho lze usuzovat na vysokou atraktivitu těchto výrobků pro spotřebitele. Výrobky byly velmi ceněny jak pro svou intenzitu chuti, tak ale taktéž pro sytou a líbivou barvu. Také Cagáňová (1993) uvádí, že zralé plody se zpracovávají na různé výrobky, které mají vzhledem k vysokému obsahu barviv v plodech intenzivní zabarvení. Šťáva z plodů zimolezu se může používat jako barvící prostředek do jiných výrobků. Zároveň bylo během senzorické analýzy zaznamenáno, že výrobky připravené pouze

z odrůd jako

‘Sinoglaska‘ nebo z genotypů kolekce Herbaton s.r.o. Klčov , které jsou charakteristické svou výraznou kyselo hořkou chutí, nebyly tak vysoce oceněny. Výrobky připravené ze směsi odrůd, kde tolik nepřevažovala kyselo hořká chuť, byly hodnotiteli přijaty lépe.

61

5

Závěr V práci byly sledovány růstové a sklizňové údaje vybraného souboru odrůd

a genotypů kamčatských borůvek. Pokusná výsadba se nachází v areálu MZLU Brno. Tato výsadba sestává z dvaceti tří odrůd a osmi genotypů kolekce Herbaton s.r.o. Klčov: ‘Altaj’,

‘Amur ‘, ‘Amfora’,

‘Bakcarská‘,

‘Fialka‘, ‘Goluboje vereteno‘, ‘Jaltská‘‚

‘Kamčadalka’, ‘Lebeduška, ’Leningradský velikán‘, ‘Lipnická‘, Lonicera kamtschatica, ‘Morena‘, ‘Nimfa‘‚ ‘Roksana‘, ‘Sinaja ptica‘, ‘Sinoglaska‘, ‘Tomička‘, ‘Valchova‘, ‘ Vasiljevská‘, ‘Vasjuganská‘, ‘Viola‘, ‘Zoluška‘. Klčov L-KL-2, Klčov L-KL-5, Klčov

L-KL-6, Klčov L-KL-7, Klčov L-KL-15, ‘Klčov

L-KL-20, Klčov L-KL-21, Klčov L-KL-35. U výše uvedených odrůd a genotypů byly sledovány a zhodnoceny tyto znaky: •

Výnosové ukazatele sklizní - množství plodů [g. keř -1]

•

Předčasný opad plodů [ %]

•

Laboratorní stanovení obsahu kyseliny askorbové titrační metodou [mg.kg -1]

•

Laboratorní stanovení obsahu kyseliny jablečné titrační metodou [%]

•

Pomologický popis vybraných vnitřních a vnějších znaků

•

Senzorická analýza čerstvých plodů kamčatských borůvek

•

Senzorická analýza výrobků z kamčatských borůvek

62

Na základě dvouletého pozorování lze dosažené výsledky shrnout do těchto bodů: 1. Nejvyšší sklizeň v prvním roce pěstování byla u keřů Lonicera kamtschatica s 667,80 g. keř-1. 2. Nejvyšší sklizeň v následujícím roce 2005 byla u odrůdy ‘Amfora‘ s 639,70 g. keř-1. 3. Nejnižší sklizeň v roce 2004 byla u odrůdy ‘Bakcarská‘ s 32,80 g. keř-1 a u genotypů kolekce Herbaton s.r.o. Klčov. 4. Téměř nulová sklizeň v následujícím roce 2005 byla u odrůdy ‘Lebeduška‘, ‘Jaltská‘ a genotypu L-KL-7. 5. Nejvyšší hodnotu průměrné hmotnosti plodu dosáhla v prvním roce pěstování odrůda ‘Morena‘ s 0,79 g . 6. V roce 2005 byla odrůdou s nejvyšší průměrnou hmotností plodu ‘Amfora‘ s 0,84 g. 7. Nejnižší hodnoty průměrné hmotnosti plodu byly zjištěny u odrůdy ‘Jaltská‘, v roce 2004 s 0,16 g a v následujícím roce 2005 s 0,11 g. 8. Nejvyšší předčasná opadavost plodu byla v prvním roce pěstování zaznamenána u odrůdy ‘Amur‘ a činila 20,17 %. 9. V následujícím roce 2005 byla nejvyšší předčasná opadavost plodu zaznamenána u genotypu L-KL-35 s 57,87 % opadlých plodů z celkové průměrné sklizně na keř. 10. Ve sledovaném souboru odrůd a genotypů byla v roce 2005 zjištěn nejvyšší obsah kyseliny askorbové u odrůdy ‘Kamčadalka‘, a to 414,40 mg.kg-1. 11. Nejvyšší hodnoty obsahu kyseliny jablečné v roce 2004 byly zjištěny u genotypu L-KL-35 s 0,3924 %. 12. Nejvyšší hodnoty obsahu kyseliny jablečné v roce 2005 byly u genotypu L-KL-20, a to 0,7045 %. 13. Nejnižší hodnoty obsahu kyseliny jablečné vykázala odrůda ‘Amur‘. V roce 2004 se jednalo o 0,2125 % a v následujícím roce o 0,1101 %. 14. První místa při hodnocení celkové chuti během senzorické analýzy čerstvých plodů v roce 2004 získaly odrůdy ‘Morena‘ s 4,50 body, ‘Leningradský velikán‘ s 4,50 body, ‘Altaj‘ s 4,50 body. V následujícím roce to byly odrůdy ‘Leningradský velikán‘ s 4,70 body, ‘Altaj‘ s 4,30 a ‘Amur‘ s 4,20 body. 15. Nejvíce ocenění za vzhled plodu dostala odrůda ‘Goluboje vereteno‘, ohodnocena 4,90 body a ‘Leningradský velikán‘, ohodnocen 5,00 body.

63

16. Za nejúspěšnější ze zpracovaných konzervárenských výrobků lze považovat jednak džemy, které získaly až 90,00 % při zhodnocení celkového dojmu, tak šťávy které dosáhly až 89,50 %. Z dosažených výsledků uvedených v této diplomové práci vyplývá, že pěstování a následné využití a zpracování plodů má své opodstatnění. Chuť a aroma čerstvých plodů je pro spotřebitele lákavé a využití plodů pro konzervárenské zpracování je zřejmé. Zde je také možné ovlivnit charakteristiky jednotlivých výrobků. Například k přípravě výrobků se použijí takové odrůdy, které lahodí svou přirozenou chutí. Nebo je možné vytvořit směs plodů různých odrůd a genotypů, a tak zmírnit intenzitu hořké a kyselé chuti, jež jsou pro některé odrůdy, genotypy charakteristické. Důležitá je rovněž volba správné výrobní technologie, ať už se jedná o množství přidávaných želírovacích látek či cukru, nebo výše a doby působení sterilizační teploty.

64

6

Seznam použité literatury 1. BLAŽEK, J.: Ovocnictví, Květ- Český zahrádkářský svaz, Praha,1998. 383 s. ISBN 80-85362-43-0 2. CAGÁŇOVÁ, I.: Lonicera - zemolez ako ovocný druh. Záhradnictvo, 1993, 48 s. 3. COLDITZOVÁ, G.: Zavařování ovoce, kandování, nakládání, Príroda, Bratislava, 1997. 124 s. ISBN 80-07-00939-6 4. ČERVENKA, K.: Ovocnictví, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1972. 385 s. 5. DLOUHÁ, J. A KOL: Ovoce, Aventinum, Praha, 1995. 97 s. ISBN 80-715-768-2 6. DLOUHÁ, J.: Zimolez - nejranější ovoce. Zahrádkář, 1997, s.7 7. HRIČOVSKÝ, I. A KOL.: Drobné ovoce a méně známé druhy ovoce, Príroda, Bratislava, 2002. 98 s. ISBN 80-07-01004-1 8. INGR, I.: Základy konzervace potravin, MZLU, Brno, 1999. 119 s. ISBN 80-71-57-396-5 9. INGR,L., POKORNÝ, J., VALENTOVÁ, H.: Senzorická analýza potravin, MZLU, Brno, 2001. 101 s. ISBN 80-7157-283-7 10. JANČÁŘOVÁ, I. A KOL.: Návody na laboratorní cvičení z anorganické a analytické chemie, MZLU, Brno, 1996. 89 s. ISBN 80-7157-208-X 11. JAROŠOVÁ, A.: Senzorické hodnocení potravin, MZLU, Brno, 2001. 84 s. ISBN80-7157-539-9 12. JÍLEK, J.: Učebnice zavařování a konzervace, Fontána, Olomouc, 2001. 232 s. ISBN 80-86179-67-2 13. KÁC, V.: Technologie ovoce a zeleniny, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1954. 215 s. 14. KOLA, J., SOUKUP, M.: Zimolez kamčatský. Dům a zahrada, 1996, s. 22 - 23.

65

15. KOMPRDA, T.: Základy výživy člověka, MZLU, Brno, 2003. 162 s. ISBN 807157-655-7 16. KOUTNÍK, V.: Chemie, MZLU, Brno, 1997. 203 s. ISBN80-7157-143-1 17. MACEJKOVÁ, L.: Liečivé účinky jedlých zemolezov. Liečivé rastliny. Ročník 37. Číslo 3. 2000. HERBA s.r.o. Bratislava 2000. Str. 89 – 90. IBSN 0323-2646 18. MATUŠKOVIČ, J. A KOL.: Agrobiologické faktory ovplyvňujúce úspešné pestovanie marhúľ a zimolezu kamčatského, Nitra, 2003. 219 s. ISBN 80-8069-289-0 19. MUNTÁG, S.: Konzervujeme zdravo, Nova&Vega,Martin,1991. 53 s. ISBN 80900468-6-X 20. NIKITINA, V.V.: Dlja vas, sadovody, Koctroma, RIO,1999. 392 s. ISBN 5-76680090-8 21. PACÁK, J.: Jak porozumět organické chemii, UK nakladatelství Karolinum, Praha, 1997. 315 s. 22. PELIKÁN M., HŘIVNA, L., HUMPOLA, J.: Technologie sacharidů, MZLU, Brno, 1999. 152 s. ISBN 80-7157-407-4 23. PETROVÁ,V. P.: Dikorastuščije plody i jagody. Moskva: Lesnaja promyšlennosť, 1987. 247s. 24. PLECHANOVÁ, M. N.: Žimolosť sinjaja v sadu i pitomnike, Vserossijskij naučnoissledovateľskij institut rastenjevodstva I. V. Vavilova, Sankt-Peterburg, 1998. 65 s. 25. RICHTER, M. A KOL.: Velký atlas odrůd ovoce a révy, TG Tisk s.r.o., Lanškroun, 2002. ISBN 80-238-9461-7 26. RICHTER, M.: Malý obrazový atlas odrůd ovoce 3, TG Tisk s.r.o., Lanškroun, 2004. 120 s.

66

27. ŘEZNÍČEK, V., SALAŠ, P.: Využití genofondu méně známých druhů ovocných dřevin pro rozšíření agrobiodiverzity, www.genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/sbornik2002.pdf, [on/line], 2006,13.3., 20.00 28. SEDLÁČKOVÁ, H.: Zavařujeme ovoce, nakládáme zeleninu, Práce, Praha, 1998. 32 s. 29. SKORŃAKOV, S., JENÍK, J., VĚTVIČKA, V.: Zelená kuchyně, Lidové nakladatelství, Praha, 1988. 399 s. ISBN 26-058-88 30. ŠAFÁŘOVÁ, E. A KOL.: Zima se zeptá, Práce, Praha, 1981. 31 s. 31. ŠAFÁŘOVÁ, E.: Z kuchyně zahrádkářky, Práce, Praha, 1978. 31 s. 32. ŠAPIRO, D.K.: Ovoce a zelenina ve výživě člověka, Uradžaj, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1988. 227 s. ISBN- 5-7860-0431-7 33. VACÍK, J.: Přehled středoškolské chemie, SPN-Pedagogické nakladatelství a.s., Praha, 1993. 365 s. ISBN 80-04-26388-7 34. VELÍŠEK,

J.:

Chemie

potravin

1-3,

Ossis,

Tábor,

2002.

998

s.

ISBN 80-902391-2-9 35. WALTER, M., LIETHE, H.: Klimadiagram /l. Lieferung/, VEB, G. Fischer, Jena 1960 36. ZAJÍC,V.: Zimolez kamčatský, Lonicera kamtschatica, www. ekozahrady.com/ zimolez_kamčatský.htm, [on/line], 2006,13.3., 20.00

67

7

Přílohy

Tabulková část Tab.1 : Výnosové ukazatele sklizní (2004, 2005) Tab.2 : Analýza rozptylu: sklizeň na keř (g), hmotnost 1 plodu (g) v roce 2004 Jarní výsadba 2002 Tab.3 : Porovnání průměrných hodnot znaku v roce 2004 – sklizeň (g. keř-1), hmotnost jednoho plodu (g) Jarní výsadba 2002 Tab.4 : Analýza rozptylu: průměrná sklizeň (g. keř-1), hmotnost 1 plodu (g) v roce 2005 Jarní výsadba 2002 Tab.5 : Porovnání průměrných hodnot znaku v roce 2005 – sklizeň (g. keř-1), hmotnost jednoho plodu (g) Jarní výsadba 2002 Tab.6 : Průměrná hmotnost plodu (2004, 2005) Tab.7 : Předčasný opad plodů (2004, 2005) Tab.8 : Hodnoty laboratorního stanovení obsahu kyseliny askorbové (vitamin C) v roce 2005 Tab.9 : Hodnoty laboratorního stanovení obsahu kyseliny jablečné (2004, 2005) Tab.10 : Hodnoty růstových údajů (2004) Tab.11 : Hodnoty růstových údajů (2005) Tab.12 : Záznam fenologických údajů (2004) Tab.13 : Záznam fenologických údajů (2005) Tab.14 : Záznam fenologických údajů (doba kvetení a bohatost květu) (2005) Tab.15 : Hodnocení tvaru plodu odrůd kamčatských borůvek Tab.16 : Hodnocení tvaru plodu genotypů kamčatských borůvek Tab.17 : Senzorická analýza čerstvých plodů (2004) Tab.18 : Senzorická analýza čerstvých plodů (2005) Tab.19: Seznam deskriptorů hodnocených při senzorické analýze výrobků z kamčatských borůvek

Grafická část Graf 1 : Výnosové ukazatele sklizní (2004, 2005) Graf 2 : Výnosové ukazatele sklizní - výsadba jaro 2002 (2004, 2005) Graf 3 : Průměrná hmotnost plodu (2004, 2005) Graf 4: Předčasný opad plodů (2004, 2005) Graf 5: Hodnoty laboratorního stanovení obsahu kyseliny askorbové (vitamín C) v roce 2005

68

Graf 6:

Hodnoty laboratorního stanovení obsahu kyseliny jablečné (2004, 2005)

Graf 7:

Hodnoty růstových údajů (2004)

Graf 8:

Hodnoty růstových údajů (2005)

Graf 9:

Senzorický profil výrobku z kamčatských borůvek Kompot (2004) - směs různých odrůd kamčatských borůvek

Graf 10: Senzorický profil výrobku z kamčatských borůvek Kompot (2005) – směs plodů kolekce Herbaton s.r.o.Klčov. Graf 11: Senzorický profil výrobku z kamčatských borůvek Marmeláda (2005) – směs různých odrůd kamčatských borůvek Graf 12: Senzorický profil výrobku z kamčatských borůvek Šťáva (2004) – směs různých odrůd kamčatských borůvek Graf 13: Senzorický profil výrobku z kamčatských borůvek Šťáva (2005) – směs plodů ‘Sinoglaska’ a ‘Klčov’ v poměru 1:1. Graf 14: Senzorický profil výrobku z kamčatských borůvek Džem (2004) – směs různých odrůd kamčatských borůvek Graf 15: Senzorický profil výrobku z kamčatských borůvek Džem (2005) – směs různých odrůd kamčatských borůvek

Obrázková část Obr.1 Pokusná výsadba v areálu MZLU Brno (1., 2., 3. řádek) Obr.2 Pokusná výsadba v areálu MZLU Brno (4. a 5. řádek) Obr.3 Odrůda Viola Obr.4 Odrůda Fialka Obr.5 Odrůda Morena Obr.6 Květ – odrůda Morena Obr.7 Odrůda Leningradský velikán Obr.8 Odrůda Amur Obr.9 Odrůda Altaj Obr.10 Genotyp L-KL-35 Obr.11 Odrůda Goluboje vereteno

Tab. 1 : Výnosové ukazatele sklizní (2004, 2005) Sklizeň 2004 Pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26

Odrůdy, genotypy Altaj Amur Amfora Bakcarská Fialka Goluboje vereteno Jaltská Kamčadalka Lebeduška Leningradský velikán Lipnická Lonicera kamtschatica L-KL-20 L-KL-35 L-KL-7 Morena Nimfa Roksana Sinnaja ptica Sinoglaska Tomička Valchova Vasiljevská Vasjuganská Viola Zoluška

-1

[g.keř ] 362,96 166,68 544,90 32,80 376,90 393,90 55,70 150,00 267,10 184,70 176,30 667,80 72,20 71,13 7,33 319,70 126,90 71,37 101,50 230,06 277,23 150,00 102,50 520,10 196,48 281,70

Sklizeň 2005 [g.keř-1] 472,80 123,14 639,70 24,80 420,50 188,70 0,00 139,65 0,00 114,20 10,50 229,60 261,87 146,20 0,00 213,53 40,40 12,20 25,90 218,26 298,27 138,30 64,20 224,10 143,35 193,55

Tab.2 : Analýza rozptylu: sklizeň na keř (g), hmotnost 1 plodu (g) v roce 2004 Jarní výsadba 2002

Analýza rozptylu Přístup: Klasický experiment Závisle proměnná: sklizeň /keř Zdroj variability

Součet čtverců

St. vol.

Průměrný čtverec

Stat F

Významn.

Hlavní efekty

519958,071

7

74279,724

4,788

0,0021

odrůda

519958,071

7

74279,724

4,788

0,0021

Vysvětleno

519958,071

7

74279,724

4,788

0,0021

Chyba

341270,899

22

15512,314

Celkem

861228,970

29

29697,551

Zdroj variability

Součet čtverců

St. vol.

Průměrný čtverec

Stat F

Významn.

Hlavní efekty

0,221

7

0,032

14,504

0,0000

Přístup: Klasický experiment Závisle proměnná: hmotnost 1 plodu

odrůda

0,221

7

0,032

14,504

0,0000

Vysvětleno

0,221

7

0,032

14,504

0,0000

Chyba

0,048

22

0,002

Celkem

0,268

29

0,009

Tab.3 : Porovnávání průměrných hodnot znaku v roce 2004 – sklizeň (g. keř-1), hmotnost jednoho plodu (g) Jarní výsadba 2002

Mnohonásobná porovnávání Minimální průkazná diference Pro sklizeň /keř, tříděno podle odrůda * označuje významně odlišné páry. Odrůda (genotyp)

Příp.

l-KL-15

3

Průměr P=0,95 4,5333 a

P=0,99 a

l-KL-21

3

5,5000 a

a

l-KL-5

3

19,3667 a

a

l-KL-2

3

25,4333 a

a

l-KL-6

3

31,0333 a

Amur

5

166,6800 ab

Sinoglaska

5

230,0600

bc

ab

Altaj

5

362,9600

c

b

a ab

Mnohonásobná porovnávání Minimální průkazná diference Pro hmotnost 1 plodu, tříděno podle odrůda * označuje významně odlišné páry. Průměr P=0,95

Odrůda (genotyp)

Příp.

l-KL-5

3

0,2833 a

a

P=0,99

l-KL-15

3

0,2867 a

a

l-KL-21

3

0,2867 a

a

l-KL-2

3

0,3067 a

ab

l-KL-6

3

0,3067 a

Sinoglaska

5

0,3920

b

Altaj

5

0,4340

b

Amur

5

0,5180

ab bc c c

d

Pozn. rozdílná písmena znamenají průkazný rozdíl mezi genotypy a odrůdami.

Tab.4 : Analýza rozptylu: průměrná sklizeň (g. keř-1), hmotnost 1 plodu (g) v roce 2005 Jarní výsadba 2002

Analýza rozptylu Přístup: Klasický experiment Závisle proměnná: sklizeň /keř Zdroj variability

Součet čtverců

St. vol.

Průměrný čtverec

Stat F

Hlavní efekty

635986,723

7

90855,246

4,139

0,0048

odrůda

635986,723

7

90855,246

4,139

0,0048

4,139

0,0048

Významn.

Vysvětleno

635986,723

7

90855,246

Chyba

482903,611

22

21950,164

Celkem

1118890,334

29

38582,425

Významn.

Přístup: Klasický experiment Závisle proměnná: hmotnost 1 plodu Zdroj variability

Součet čtverců

St. vol.

Průměrný čtverec

Stat F

Hlavní efekty

0,575

7

0,082

45,434

0,0000

odrůda

0,575

7

0,082

45,434

0,0000

Vysvětleno

0,575

7

0,082

45,434

0,0000

Chyba

0,040

22

0,002

Celkem

0,614

29

0,021

Tab.5 : Porovnávání průměrných hodnot znaku v roce 2005 – sklizeň (g. keř-1), hmotnost jednoho plodu (g) Jarní výsadba 2002

Mnohonásobná porovnávání Minimální průkazná diference Pro sklizeň /keř, tříděno podle odrůda * označuje významně odlišné páry. Průměr P=0,95

Odrůda (genotyp)

Příp.

l-KL-15

3

7,2000 a

a

l-KL-5

3

31,4333 a

a

l-KL-6

3

115,1667 a

a

Amur

5

123,1400 a

a

l-KL-21

3

138,3333 a

a

5

218,2600 a

ab

Sinoglaska l-KL-2

3

245,6333 a

Altaj

5

472,8000

P=0,99

ab b

b

Minimální průkazná diference Pro hmotnost 1 plodu, tříděno podle odrůda * označuje významně odlišné páry. Odrůda (genotyp) l-KL-5

Příp. 3

Průměr P=0,95 0,2533 a

P=0,99 a

l-KL-21

3

0,3167 ab

a

l-KL-2

3

0,3267

b

a

l-KL-6

3

0,3267

b

a

b

l-KL-15

3

0,3300

Sinoglaska

5

0,5420

c

b

Amur

5

0,5800

cd

bc

Altaj

5

0,6200

d

c

a

Pozn. rozdílná písmena znamenají průkazný rozdíl mezi genotypy a odrůdami.

Tab.6 : Průměrná hmotnost plodu (2004, 2005)

Pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31

Odrůdy, genotypy Altaj Amur Amfora Bakcarská Fialka Goluboje vereteno Jaltská Kamčadalka Lebeduška Leningradský velikán Lipnická Lonicera kamtschatica L-KL-7 L-KL-20 L-KL-35 Morena Nimfa Roksana Sinoglaska Sinnaja ptica Tomička Valchova Vasiljevská Vasjuganská Viola Zoluška L-KL-15 L-KL-21 L-KL-5 L-KL-2 L-KL-6

2004 2005 Hmotnost plodu Hmotnost plodu [g] [g] 0,43 0,62 0,52 0,58 0,61 0,84 0,43 0,48 0,62 0,31 0,44 0,15 0,16 0,08 0,44 0,22 0,43 0,46 0,53 0,75 0,47 0,46 0,48 0,16 0,31 0,32 0,29 0,35 0,28 0,32 0,79 0,26 0,30 0,10 0,33 0,17 0,33 0,17 0,39 0,54 0,37 0,12 0,37 0,43 0,32 0,61 0,38 0,52 0,70 0,23 0,46 0,23 0,29 0,33 0,29 0,32 0,28 0,25 0,31 0,33 0,31 0,33

Tab.7 : Předčasný opad plodů (2004, 2005)

Pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31

Opad plodu Odrůdy, genotypy 2004 v [g] 20,99 Altaj 33,62 Amur 18,15 Amfora 0,00 Bakcarská 17,30 Fialka 38,28 Goluboje vereteno 3,04 Jaltská 14,52 Kamčadalka 0,00 Lebeduška 1,59 Leningradský velikán 17,86 Lipnická 15,84 Lonicera kamtschatica 0,00 L-KL-20 0,00 L-KL-35 0,00 L-KL-7 14,22 Morena 9,00 Nimfa 13,86 Roksana 4,95 Sinnaja ptica 46,02 Sinoglaska 19,98 Tomička 2,59 Valchova 8,32 Vasiljevská 9,50 Vasjuganská 14,70 Viola 10,12 Zoluška 0,00 L-KL-15 0,00 L-KL-21 0,00 L-KL-5 0,00 L-KL-2 0,00 L-KL-6

Opad plodu 2004 v [%] 6,33 20,17 3,33 0,00 4,59 9,72 5,46 9,68 0,00 1,88 10,13 2,37 0,00 0,00 0,00 4,44 7,09 19,42 4,88 20,00 7,21 1,73 8,12 1,83 7,48 3,59 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00

Opad plodu 2005 [g] 151,90 59,16 42,00 0,00 176,00 22,00 0,00 0,00 0,00 7,50 0,00 71,40 129,06 84,60 0,00 24,84 7,77 3,52 0,00 37,30 19,47 17,20 24,40 0,00 32,80 0,00 0,00 49,26 0,00 104,85 35,80

Opad plodu 2005 v [%] 32,13 48,00 6,57 0,00 41,85 11,65 0,00 0,00 0,00 6,56 0,00 31,10 49,49 57,87 0,00 11,63 19,23 28,85 0,00 17,09 6,53 12,40 38,00 0,00 22,88 0,00 0,00 35,61 0,00 42,36 31,08

Tab.8 : Hodnoty laboratorního stanovení obsahu kyseliny askorbové (vitamin C) v roce 2005

Pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25

Odrůdy, genotypy Altaj Amur Amfora Bakcarská Fialka Goluboje vereteno Jaltská Kamčadalka Lebeduška Leningradský velikán Lipnická Lonicera kamtschatica L-KL-20 L-KL-35 Morena Nimfa Roksana Sinnaja ptica Sinoglaska Tomička Valchova Vasiljevská Vasjuganská Viola Zoluška

Vitamin C [mg.kg-1] 303,70 226,00 281,70 286,50 274,70 308,90 241,10 414,40 266,30 221,60 283,50 219,50 333,30 330,60 237,10 251,10 242,60 267,80 343,10 248,70 263,50 288,40 217,40 242,20 240,60

Tab.9 : Hodnoty laboratorního stanovení obsahu kyseliny jablečné (2004, 2005)

Pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15

Odrůdy, genotypy Altaj Amur Amfora Bakcarská Fialka Goluboje vereteno Jaltská Kamčadalka Lebeduška Leningradský velikán Lipnická Lonicera kamtschatica L-KL-20 L-KL-35 Morena

Kyselina jablečná [%] 2004 0,3088 0,2125 0,2761 0,2933 0,2456 0,2863 0,3328 0,3148 0,2643 0,2748 0,3261 0,2962 0,3869 0,3924 0,2638

Kyselina jablečná [%] 2005 0,3021 0,1101 0,4071 0,276 0,3057 0,2567 0,3385 0,366 0,2386 0,2402 0,4032 0,2462 0,7045 0,5775 0,1683

Pořadí 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25

Odrůdy, genotypy Nimfa Roksana Sinnaja ptica Sinoglaska Tomička Valchova Vasiljevská Vasjuganská Viola Zoluška

Kyselina jablečná [%] 2004 0,2866 0,3421 0,2863 0,3822 0,2989 0,3421 0,2883 0,2661 0,2174 0,2865

Kyselina jablečná [%] 2005 0,1863 0,3407 0,2636 0,2908 0,316 0,1746 0,2463 0,1814 0,1994

Tab.10 : Hodnoty růstových údajů (2004) Pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24

Varianty, odrůdy Altaj Amur Amfora Bakcarská Fialka Goluboje vereteno Jaltská Kamčadalka Lebeduška Leningradský velikán Lipnická Lonicera kamtschatica L-KL-20 L-KL-35 Morena Nimfa Roksana Sinnaja ptica Tomička Valchova Vasiljevská Vasjuganská Viola Zoluška

Vzrůstnost keře silně rostoucí středně rostoucí slabě rostoucí slabě rostoucí silně rostoucí středně rostoucí středně rostoucí silně rostoucí silně rostoucí středně rostoucí středně rostoucí silně rostoucí středně rostoucí silně rostoucí středně rostoucí silně rostoucí středně rostoucí středně rostoucí středně rostoucí středně rostoucí středně rostoucí silně rostoucí silně rostoucí středně rostoucí

Výška keře [m] 1,25 0,92 0,72 0,67 1,08 0,98 0,91 1,05 1,21 0,82 0,96 1,12 0,98 1,12 0,96 1,03 0,71 0,83 0,96 0,85 0,88 1,07 1,38 0,89

Objem keře [m3] 1,06 0,89 0,75 0,72 1,12 0,86 1,26 0,93 0,89 0,73 0,86 1,29 0,86 0,98 0,89 1,26 0,70 1,21 1,17 0,96 0,87 1,23 1,46 0,93

Tab.11 : Hodnoty růstových údajů (2005) Pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25

Odrůdy, genotypy Altaj Amur Amfora Bakcarská Fialka Goluboje vereteno Jaltská Kamčadalka Lebeduška Leningradský velikán Lipnická Lonicera kamtschatica L-KL-20 L-KL-35 Morena Nimfa Roksana Sinnaja ptica Sinoglaska Tomička Valchova Vasiljevská Vasjuganská Viola Zoluška

Vzrůstnost keře silně rostoucí středně rostoucí slabě rostoucí slabě rostoucí silně rostoucí středně rostoucí středně rostoucí silně rostoucí silně rostoucí středně rostoucí silně rostoucí silně rostoucí silně rostoucí silně rostoucí středně rostoucí silně rostoucí slabě rostoucí středně rostoucí silně rostoucí silně rostoucí silně rostoucí středně rostoucí středně rostoucí silně rostoucí silně rostoucí

Výška keře [m] 1,35 0,98 0,55 0,72 1,10 0,95 0,90 1,20 1,30 0,85 1,10 1,20 1,18 1,30 0,95 1,05 0,58 0,85 1,10 1,15 1,10 1,00 0,98 1,30 1,20

Objem keře [m3] 1,58 1,26 0,91 75,00 1,20 1,15 1,20 1,22 2,06 0,95 1,58 2,10 1,72 2,50 0,80 1,26 0,75 1,15 1,58 1,28 1,12 1,02 1,15 2,06 1,90

Tab.12 : Záznam fenologických údajů (2004)

Pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16

Odrůdy, genotypy Altaj Amur Amfora Bakcarská Fialka Goluboje vereteno Jaltská Kamčadalka Lebeduška Leningradský velikán Lipnická Lonicera kamtschatica L-KL-20 L-KL-35 Morena Nimfa

15.9.

Ukončení vegetace 30.9. 15.10. 30.11. ― ―

― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ―

Remontující květ 15.9. 15.10. 9 9 5 9 9 3 9 6 3 3 5 9 3 3 3 5

Pořadí 17 18 19 20 21 22 23 24

Odrůdy, genotypy Roksana Sinnaja ptica Tomička Valchova Vasiljevská Vasjuganská Viola Zoluška

15.9.

Ukončení vegetace 30.9. 15.10. 30.11. ― ―

― ― ― ― ― ―

Remontující květ 15.9. 15.10. 3 6 4 3 3 9 4 5

* Klasifikační stupnice remontujícího květu 1 2 3 4 5 6 7 8 9

plný květ do mezistupeň výskyt květů ( vyšší než 50 ks na keř ) mezistupeň výskyt květů ( nižší než 50 ks na keř ) mezistupeň ojedinělý výskyt mezistupeň bez květu

Tab.13 : Záznam fenologických údajů (2005) Remontující květ

Ukončení vegetace Pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20

Odrůdy, genotypy Altaj Amur Amfora Bakcarská Fialka Goluboje vereteno Jaltská Kamčadalka Lebeduška Leningradský velikán Lipnická Lonicera kamtschatica L-KL-20 L-KL-35 Morena Nimfa Roksana Sinnaja ptica Sinoglaska Tomička

15.9.

30.9. ― ―

15.10.

30.11.

― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ―

15.9. 9 9 9 5 9 9 9 8 9 9 7 7 6 7 9 9 9 9 9 3

15.10. 9 9 9 3 9 9 9 7 9 9 5 7 4 5 9 9 9 9 9 2

Remontující květ

Ukončení vegetace Pořadí 21 22 23 24 25

Odrůdy, genotypy Valchova Vasiljevská Vasjuganská Viola Zoluška

15.9.

30.9.

15.10. ―

30.11.

15.9. 5 7 8 5 8

― ― ― ―

15.10. 4 6 7 3 7

* Klasifikační stupnice remontujícího květu 1 2 3 4 5 6 7 8 9

plný květ do mezistupeň výskyt květů ( vyšší než 50 ks na keř ) mezistupeň výskyt květů ( nižší než 50 ks na keř ) mezistupeň ojedinělý výskyt mezistupeň bez květu

Tab.14 : Záznam fenologických údajů (doba kvetení a bohatost květu) (2005)

Pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24

Odrůdy, genotypy Altaj Amur Amfora Bakcarská Fialka Goluboje vereteno Jaltská Kamčadalka Lebeduška Leningradský velikán Lipnická Lonicera kamtschatica L-KL-20 L-KL-35 Morena Nimfa Roksana Sinnaja ptica Sinoglaska Tomička Valchova Vasiljevská Vasjuganská Viola

25

Zoluška

Doba kvetení 24.3. 1.4. 7.4. ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ―

Bohatost květu 24.3. 1.4. 2 4 3 5 4 6 2 6 4 6 2 4 2 4 1 3 6 8 2 3 3 5 7 9 2 4 3 5 4 6 4 9 2 4 3 5 ― 2 ― 3 5 7 ― 2 ― 3 3 5 ―

4

7.4. 7 7 ― ― ― 6 4 8 9 5 ― ― ― 5 6 ― 5 ― 3 4 ― 4 5 ― 6

* Klasifikační stupnice bohatosti květu 1 2 3 4 5 6 7 8 9

ojediněle kvetoucí mezistupeň slabě kvetoucí mezistupeň středně kvetoucí mezistupeň silně kvetoucí mezistupeň bohatě kvetoucí

Tab.15 : Hodnocení tvaru plodu odrůd kamčatských borůvek

Pořadí

Odrůdy, genotypy

Tvar plodu

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23

Altaj Amur Amfora Bakcarská Fialka Goluboje vereteno Jaltská Kamčadalka Lebeduška Leningradský velikán Lipnická Lonicera kamtschatica Morena Nimfa Roksana Sinnaja ptica Sinoglaska Tomička Valchova Vasiljevská Vasjuganská Viola Zoluška

okrouhlý okrouhlý oválný zvonkovitý zvonkovitý vřetenovitý oválný oválný protáhle oválný oválný oválný protáhle oválný protáhle oválný vřetenovitý kapkovitý oválný oválný zvonkovitý oválný okrouhlý oválný protáhle oválný okrouhlý

Tab.16 : Hodnocení tvaru plodu genotypů kamčatských borůvek

Pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8

Genotypy L-KL-2 L-KL-5 L-KL-6 L-KL-7 L-KL-15 L-KL-20 L-KL-21 L-KL-35

Tvar plodu oválný oválný protáhle oválný oválný oválný protáhle oválný protáhle oválný oválný

Tab.17 : Senzorická analýza čerstvých plodů (2004) Název

Vzhled plodů

Chuť plodů

Celkové ohodnocení plodů

1

Altaj

atraktivní

nasládle kyselá

vynikající

2

Amfora

atraktivní

nasládle kyselá

dobrá

3

Amur

atraktivní

sladká

dobrá

4

Bakcarská

-

-

-

5

Fialka

atraktivní

nasládle kyselá

dobrá

6

Goluboje vereteno

velmi atraktivní

hořkokyselá

ucházející

7

Jaltská

nevzhledný

sladce nahořklá

ucházející

8

Kamčadalka

atraktivní

nasládle kyselá

ucházející

9

Lonicera kamtschatica

pěkný

kyselosladká

dobrá

10

Lebeduška

atraktivní

sladká

dobrá

11

Leningradský velikán

atraktivní

kyselosladká

vynikající

12

Lipnická

atraktivní

nasládle kyselá

dobrá

13

Morena

velmi atraktivní

sladká

vynikající

14

Nimfa

nevzhledný

nasládle kyselá

ucházející

15

Roksana

atraktivní

kyselá

ucházející

16

Sinaja Ptica

nevzhledný

hořkokyselá

ucházející

17

Sinoglaska

atraktivní

kaselohořká

ucházející

18

Tomička

atraktivní

nasládle kyselá

ucházející

19

Valchova

pěkný

kyselosladká

vynikající

20

Vasiljevská

pěkný

kyselá

ucházející

21

Vasjuganská

-

-

-

22 23

Viola

atraktivní

kyselohořká

špatná

Zoluška

pěkný

sladce nahořklá

ucházející

Pořadí

Tab.18 : Senzorická analýza čerstvých plodů (2005) Pořadí

Název

Vzhled plodů

Chuť plodů

Celkové ohodnocení plodů

1.

Altaj

velmi atraktivní

kyselosladká

vynikající.

2.

Amfora

velmi atraktivní

hořkokyselá

dobrá

3.

Amur

atraktivní

kyselosladká

dobrá

4.

Bakcarská

pěkný

nasládle kyselá

ucházející

5.

Fialka

velmi atraktivní

nasládle kyselá

dobrá

6.

Goluboje vereteno

atraktivní

kyselohořká

ucházející

7.

Klčov L-KL-20

pěkný

kyselá

ucházející

8.

Lonicera kamtschatica

pěkný

nasládle kyselá

dobrá

9.

Leningradský velikán

velmi atraktivní

kyselosladká

vynikající

10.

Morena

pěkný

nasládle kyselá

dobrá

11.

Sinoglaska

pěkný

kyselohořká

ucházející

12.

Tomička

pěkný

kyselohořká

ucházející

13.

Valchova

pěkný

kyselosladká

ucházející

14.

Vasiljevská

pěkný

hořká

špatná

15.

Viola

atraktivní

hořkokyselá

ucházející

Tab.19: Seznam deskriptorů hodnocených při senzorické analýze výrobků z kamčatských borůvek deskriptor barva vůně cizí pach konzistence chuť - kyselá chuť - sladká chuť - hořká cizí příchuť celkový dojem

míra intenzity - 0% příliš bledá nevýrazná nepřítomný příliš řídká velmi slabá velmi slabá velmi slabá nepřítomná nevyhovující

míra intenzity - 100% velmi intenzivní velmi intenzivní silný příliš tuhá velmi intenzivní velmi intenzivní velmi intenzivní silná vynikající

Výnosové ukazatele sklizní ( 2004, 2005 ) 2004

2005

700,00 600,00 500,00 400,00 [g] 300,00 200,00 100,00

Al ta Am j u A m r Ba kc fora ars ka j F a G. ialk vr e a te n K a J a lt o mč sk á Le adal k be d a L . u šk a ve li Lip kán Lo nic n ic k á er a L -K k . LL-K 20 L3 L-K 5 LMo 7 ren Ni a R mf Sin o ks a na a n a j S in a p t i og c a la To ska mi Va č ka Va l c ho v s V a i ljev a sju sk ga á ns k Vio . Z o la lu š ka

0,00

Graf 1 : Výnosové ukazatele sklizní (2004, 2005)

Výnosové ukazatele sklizní ( 2004, 2005 ) 2004

2005

500,00 450,00 400,00 350,00 300,00 [ g ] 250,00 200,00 150,00 100,00 50,00

Graf 2 : Výnosové ukazatele sklizní - výsadba jaro 2002 (2004, 2005)

L-6 L- K

L-2 L- K

L-5 L- K

1 L- K

L-2

5 L-1 L- K

S in

og

la s ka

ur Am

Al

taj

0,00

A lt a Am j ur A m Ba kca fora rs k aja G . F ia lk v re a te n K a J a lt s o mč ká L e a da l be k a du š L. ve ka l L ip ik án L o n ic k nic er á L -K a k . L L -K -2 0 L -3 L-K 5 M o L-7 ren N a R o im fa S in k s na ana j Sin a ptic og la a T o sk a mi V a čka V a lc h o v s Va iljevs a s ju g a ká ns k V io . Z o la lu L -K š k a L L -K - 1 5 L-2 L -K 1 L L -K - 5 L L -K - 2 L- 6 A lt a Am j ur A Ba m kc f o r ar s a ka ja G . F i al k vre a t en K a J al t o m č s ká L e a d al be ka d L. ušk ve a l L i i k án Lo pnic nic k á er a L -K k . L -K L - 7 L L -K -2 0 L M o -3 5 re n N a R o i m fa k Sin sa Sin ogla na s na ja k a p To tica m V a i čk a V a lc h o Va silj va s ju e v g a s ká ns ka j V io a l Zo lu a L - K š ka L L -K - 1 5 LL -K 2 1 L L -K - 5 L L -K - 2 L-6

Průměrná hmotnost plodu 2004

2004

Graf 4 : Předčasný opad plodu (2004, 2005) 2005

0,90

0,80

0,70

0,60

[g] 0,50

0,40

0,30

0,20

0,10

0,00

Graf 3 : Průměrná hmotnost plodu (2004, 2005)

Předčasný opad plodu

2005

60,00

50,00

40,00

[ % ] 30,00

20,00

10,00

0,00

A lt aj Am u Am r Ba kc fora ars ka j F a G. ialka vr e te n o Ka Jalts mč ká a L e d al k be du a šk L. ve a lik Lip án Lo nick n ic á e ra L -K k. LL -K 20 LM o 35 r en a N im fa Ro ks S in na a n a ja S i n p t ic a og la T o sk a m Va ička l V a c ho v si a V a l j ev s s ju ká ga ns k. V io Z o la lu š ka A lt aj Am ur Am Ba kc fora ars ka ja F G. ialka vr e ten Ja o lts Ka ká mč a L e d al k a be du šk L. ve a li k Lip án n ic Lo n ic k á era L-K k. LL-K 20 L -3 Mo 5 r en a Nim fa Ro ks S in an na a ja S in pt i c a og la s ka To mi Va č k a lc h Va ov s il a V a j ev s ká s ju ga ns k. Vio la Zo lu š ka

Obsah kyseliny askorbové ( vitamín C )

450

400

350

300

[ mg.kg-1] 250

200

150

100

50

0

Graf 5: Hodnoty laboratorního stanovení obsahu kyseliny askorbové (vitamin C) v roce 2005

Obsah kyseliny jablečné

2004 2005

0,8

0,7

0,6

0,5

[ % ] 0,4

0,3

0,2

0,1

0

Graf 6: Hodnoty laboratorního stanovení obsahu kyseliny jablečné (2004, 2005)

A lt aj Am u Am r Ba fora kc ar s k Fia . lk a G. vr e te n Ja o lts Ka ká mč a L e d al k be a du šk L. ve a lik Lip án n ic Lo n ic k á e ra L -K k. LL -K 20 L-3 Mo 5 r en a N im fa Ro ks an a S. p Sin ti c a og la T o sk a mi Va čka lc h ov Va a s V a i l j ev s s ju k. ga ns k. V io Z o la lu š ka

A lt aj Am ur Am fo r a Ba kca rsk . F ia lk a G. vre ten o Jal tsk Ka á mč ad L eb alk a e du ška L. v e l ik án Lip n ic ká Lo n ic era k. L -K L -2 L -K 0 L -3 5 Mo r en a N im f a Ro k sa na S. p ti ca To m ič ka Va lc h o va Va s i lj ev s Va k. s ju g an sk. Vio la Zo lu š ka

Růstové vlastnosti odrůd,genotypů - objem keře (2004)

1,60

1,40

1,20

1,00

(m3) 0,80

0,60

0,40

0,20

0,00

Graf 7: Hodnoty růstových údajů (2004)

Růstové vlastnosti odrůd, genotypů - objem keře (2005)

2,50

2,00

1,50

(m3) 1,00

0,50

0,00

Graf 8: Hodnoty růstových údajů (2005)

Kompot 2004 1.

8.

90 80 70 60 50

2.

40 30 20 10 0

7.

3.

6.

4.

5.

Graf 9: Senzorický profil výrobku z kamčatských borůvek Kompot (2004) - směs různých odrůd kamčatských borůvek

Kompot 2005

1. 80 70

8.

60

2.

50 40 30 20 10

7.

3.

0

6.

4.

5.

Graf 10: Senzorický profil výrobku z kamčatských borůvek Kompot (2005) – směs plodů kolekce Herbaton s.r.o.Klčov.

* seznam deskriptorů hodnocených u kompotů a šťáv (2004, 2005) 1. Barva 2. Vůně 3. Cizí pach 4. Chuť - kyselá 5. Chuť - sladká 6. Chuť - hořká 7. Cizí příchuť 8. Celkový dojem * seznam deskriptorů zaznamenaných v senzorickém profilu marmelády a džemů (2004, 2005) 1. Barva 2. Vůně 3. Cizí pach 4. Konzistence 5. Chuť - kyselá 6. Chuť - sladká 7. Chuť - hořká 8. Cizí příchuť 9. Celkový dojem

Marmeláda 2005

1 90 80

9

2

70 60 50 40 30 20

8

3

10 0

7

4

6

5

Graf 11: Senzorický profil výrobku z kamčatských borůvek Marmeláda (2005) – směs různých odrůd kamčatských borůvek

Šťáva 2004

1. 90 80

8.

70

2.

60 50 40 30 20 10

7.

3.

0

6.

4.

5.

Graf 12: Senzorický profil výrobku z kamčatských borůvek Šťáva (2004) – směs různých odrůd kamčatských borůvek

Šťáva 2005

1. 90 80

8.

70

2.

60 50 40 30 20 10

7.

3.

0

6.

4.

5.

Graf 13: Senzorický profil výrobku z kamčatských borůvek Šťáva (2005) – směs plodů ‘Sinoglaska’ a ‘Klčov’ v poměru 1:1.

Džem 2004

1 90 80

9

2

70 60 50 40 30 20

8

3

10 0

7

4

6

5

Graf 14: Senzorický profil výrobku z kamčatských borůvek Džem (2004) – směs různých odrůd kamčatských borůvek

Džem 2005

1 90 80

9

2

70 60 50 40 30 20

8

3

10 0

7

4

6

5

Graf 15: Senzorický profil výrobku z kamčatských borůvek Džem (2005) – směs různých odrůd kamčatských borůvek

Obr. 1 Pokusná výsadba v areálu MZLU Brno (1., 2., 3. řádek)

Obr. 2 Pokusná výsadba v areálu MZLU Brno (4. a 5. řádek)

Obr.3 Odrůda Viola

Obr. 4 Odrůda Fialka

Obr.5 Odrůda Morena

Obr.6 Květ – odrůda Morena

Obr.7 Odrůda Leningradský velikán

Obr.8 Amur

Obr.9 Altaj

Obr.10 Genotyp L-KL-35

Obr.11 Odrůda Goluboje vereteno