MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2008
LUCIE KRATOCHVÍLOVÁ
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Zhodnocení denního režimu a sociálního chování pštrosů Bakalářská práce
Vedoucí práce: Prof. Ing. Jan Šubrt, CSc.
Vypracovala: Lucie Kratochvílová Brno 2008
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Zhodnocení denního režimu a sociálního chování pštrosů vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně.
Dne………………………………………. Podpis……………………………………
Touto cestou bych ráda poděkovala prof. Ing. J. Šubrtovi CSc. za zadání bakalářské práce a odborné vedení při jejím zpracování. Děkuji Ing. Lichovníkové za poskytnutí literárních pramenů. Dále děkuji panu Kvapilovi za umožnění přístupu k jeho triádě pštrosa dvouprstého a za poskytnutí mnoha informací z oblasti jejich chovu. Na závěr děkuji všem, kteří mi poskytli pomoc při zpracování bakalářské práce, a také děkuji své rodině za podporu při studiu.
ABSTRAKT Tato práce řeší otázku sociálního chování pštrosů v závislosti na různých podmínkách faremního chovu. Zejména se zabývá mírou agrese a jiných sociálních projevů v interakci s velikostí obývané plochy. Dále studuje denní režim pštrosů a rozložení jednotlivých životních aktivit běžců během dne. V práci jsou hodnocena etologická pozorování chovaných zvířat. Ty byla zpracována do etogramů a zaznamenána ve formě grafů.
ABSTRACT This work deals with the problem of social behavior of ostrichs that depends on various conditions of farm breeding. It mainly deals with the level of aggression and other social expressions in relation to the size of their living area. Also, it studies daily regime of ostrichs and distribution of their various activities during the day. Also, etological observation of breeded animals that were processed to etograms and records in the form of graphs.
Klíčová slova: pštros dvouprstý, chov, etologie, denní režim, sociální chování
1
ÚVOD .......................................................................................................................9
2
LITERÁRNÍ PŘEHLED.........................................................................................10 2.1
Zoologická klasifikace a původ běžců ............................................................10
2.1.1
Nadřád: Běžci .........................................................................................10
2.1.2
Řád: Pštrosi (struthioniformes) .............................................................10
2.1.3
Čeleď: Pštrosovití (struthionidae) ...........................................................10
2.1.4
Pštros dvouprstý (Struthio calemus) ......................................................11
2.1.5
Rozšíření pštrosů ve volné přírodě..........................................................11
2.2
Stav domestikace běžců ..................................................................................12
2.2.1
Význam pštrosů v historii .......................................................................12
2.2.2
Pštrosi a agroturismus .............................................................................14
2.3
Morfologický význam chovu pštrosů..............................................................14
2.3.1
Plemenné znaky.......................................................................................14
2.3.2
Produkty ..................................................................................................15
2.3.2.1
Kůže ....................................................................................................15
2.3.2.2
Maso ....................................................................................................16
2.3.2.3
Peří ......................................................................................................17
2.3.2.4
Ostatní produkty..................................................................................18
2.4
Systémy reprodukce a chovu pštrosů ..............................................................19
2.4.1
Chov ........................................................................................................19
2.4.2
Technologie chovu ..................................................................................19
2.4.2.1
Sestavování chovných skupin .............................................................20
2.4.2.2
Chovné ohrady ....................................................................................21
2.4.2.3
Stáje pro kuřata a výběh ......................................................................22
2.4.2.4
Určení pohlaví .....................................................................................22
2.4.2.5
Krmení.................................................................................................22
2.4.3
Plemenitba...............................................................................................23
2.4.4
Šlechtění ..................................................................................................24
2.5
Chov pštrosů v České republice ......................................................................24
2.6
Základy etologického studia v chovu pštrosů .................................................25
2.6.1
Životní projevy pštrosů ...........................................................................25
2.6.2
Chování pštrosů v přirozených podmínkách ...........................................25
2.6.3 3
Welfare ....................................................................................................26
ETOLOGIE .............................................................................................................27 3.1
Etologie aplikovaná v zootechnice..................................................................28
3.2
Základní formy chování ..................................................................................28
3.2.1
Kategorie chování ...................................................................................28
3.2.2
Motivace chování ....................................................................................29
3.2.2.1 3.3
Spouštěcí mechanismus.......................................................................30
Sociální chování ..............................................................................................30
3.3.1
Sociální hierarchie...................................................................................30
3.3.2
Rituální souboje.......................................................................................31
3.3.3
Agresivní chování ...................................................................................31
3.3.4
Ochrana před nepřítelem. ........................................................................33
3.4
Časová regulace chování - biorytmy...............................................................34
4
CÍL PRÁCE.............................................................................................................35
5
MATERIÁL A METODIKA ETOLOGICKÝCH ANALÝZ ................................35 5.1
6
Metodika..........................................................................................................35
5.1.1
Charakteristika vybraných typů chovatelského prostředí .......................35
5.1.2
Sledované aktivity: ..................................................................................36
VLASTNÍ VÝSLEDKY .........................................................................................37 6.1
Zhodnocení denního režimu............................................................................37
6.1.1
Rozložení jednotlivých činností během dne u triády v Rosicích ...........37
6.1.2
Rozdíly v intenzitě porovnávaných aktivit u zvířat z triády Rosice .......42
6.1.3
Porovnání pohybové aktivity v závislosti na velikosti výběhu ...............43
6.2
Zhodnocení sociálního chování.......................................................................44
7
ZÁVĚR....................................................................................................................47
8
SEZNAM LITERÁRNÍCH ZDROJŮ ....................................................................48
1
ÚVOD Chov pštrosů nabývá v posledních letech v České republice na oblibě. Pštrosi
jsou velmi nenáročná a přizpůsobivá zvířata a tak je jejich chov mnohými chovateli považován za ekonomicky velmi zajímavý. Chov pštrosů v ČR je však zatím v začátcích a ne jeden chovatel už se setkal s neúspěchem. Příčinou často bývá nerespektování životních potřeb zvířat a vyvolání stresu, který se negativně projevuje na užitkovosti zvířat. Možností, jak se takovému problému vyvarovat, je pečlivé pozorování zvířat a jejich reakcí na zvolené technologie chovu. Jak uvádí Hrouz a kol. (2000), chování zvířat se může stát ukazatelem vhodnosti nebo nevhodnosti použité technologie, zejména tam, kde se uplatňuje řada nových a netradičních forem chovu. Nejčastěji používanou technologií chovu pštrosů v ČR je intenzivní chov. Podmínky v těchto chovech bývají velmi podobné a jedním z mála rozdílných kritérií je velikost výběhů pro jednotlivé chovné skupiny. Minimální standardy pro ohrady a přístřešky pro pštrosy udává chovatelský řád běžců. Chovné skupiny dospělých jedinců se nejčastěji skládají z jednoho samce a dvou samic. V rámci této triády se vyskytuje výrazná sociální hierarchie. Tato práce má nastínit etologickou problematiku chovu pštrosů, jejich životních aktivit a vzájemných sociálních vztahů v chovné skupině. Zkoumá vliv velikosti ohrady na míru agresivních projevů mezi zvířaty a také hodnotí míru pohybové aktivity, která je zvláště v chovu pštrosů důležitá pro jejich dobrý zdravotní stav a životní pohodu, nebo-li welfare.
9
2
LITERÁRNÍ PŘEHLED
2.1 Zoologická klasifikace a původ běžců Zoologické zařazení: Říše : Živočichové (Animalia) Kmen : Strunatci (Chorvata) Podkmen : Obratlovci (Vertebrata) Třída : Ptáci (Aves) Nadřád : Běžci (Palaeognathae) Řád : Pštrosi (Struthioniformes) Čeleď : Pštrosovití (Struthionidae) Druh : Pštros dvouprstý (Struthio camelus) 2.1.1 Nadřád: Běžci Běžci tvoří izolovanou skupinu, která se, podle některých názorů, už velmi dávno odštěpila od létavých ptáků. Podle jiné teorie jde naopak o poměrně mladou skupinu, která druhotně ztratila schopnost letu (ŠŤASTNÝ, 1998). Mezi členy nadřádu běžců dále patří nanduové, kazuárové, pštrosi emu, kiviové a již vyhynulí největší ptáci světa - běžci rodu Aepyornithes (HOLOUBEK, 2003). 2.1.2 Řád: Pštrosi (struthioniformes) Pštrosi jsou velcí ptáci se zakrnělými křídly a silně vyvinutýma nohama. Pohybují se běháním, což vedlo k redukci prstů na 2, k zakrnění létacích svalů a ke ztrátě hřebenu na prsní kosti. Dnešní zástupci jsou rozšířeni na jižní polokouli, všichni jsou všežraví, živí se rostlinnou i živočišnou potravou. Hlavními znaky jsou zakrnělá křídla, ztráta kostrční žlázy, zjednodušené opeření bez hnízdních nažin, mohutné nohy, dlouhý, z kloaky vychlípený penis a velmi jednoduchá úprava ústního patra (ŠŤASTNÝ, 1998). 2.1.3 Čeleď: Pštrosovití (struthionidae) Patří sem největší a nejtěžší žijící ptáci. Mají zakrnělá křídla, avšak zachované ruční letky v počtu 16. Naopak velmi silně jsou vyvinuty nohy jen se dvěma prsty, z nichž vnitřní je tlustý a silný. Je to přizpůsobení k běhání, neboť obecně platí, že plocha, která přichází do styku s podkladem, je u rychlých běžců redukovaná
10
na minimum. Patří k nejrychlejším běžcům v celém ptačím světě, krátkodobě dosahují rychlosti až 70 km/h, přičemž dělají skoky až 3,5 m dlouhé. Jejich rychlost, velikost i výborný zrak jim umožňují přežívat v africké divočině s množstvím velkých šelem (ŠŤASTNÝ, 1998). 2.1.4 Pštros dvouprstý (Struthio calemus) Výška těla činí 220 – 240 cm. S těmito parametry je pštros dvouprstý největší současný pták světa. Největší část jeho dlouhého krku, boky těla a mohutná stehna jsou téměř lysé. Plochá hlava nese krátký, široký zobák se zaoblenou špičkou. Hnědé oči o průměru 5 cm jsou největším zrakovým orgánem pozemního obratlovce (BEZZEL, 2003). Pštrosi obvykle váží mezi 90 a 130 kg, i když byli zaznamenáni i samci o váze až 155 kg. Pera samců jsou černá s příměsí bílých per na křídlech a ocasu. Samice a mladí samci mají peří šedohnědé s několika kusy peří bílého. Pera jsou měkká a slouží jako izolace. Jsou zcela odlišná od tuhých per létavých ptáků. Silné nohy pštrosů jsou bez peří. Ptáci stojí na dvou prstech. Tato adaptace jim umožňuje rychlý běh, při kterém mohou v případě ohrožení života vyvinout krátkodobou maximální rychlost až 70 km/h. Vnitřní prst zároveň může sloužit jako nebezpečná zbraň, protože pštros se proti nepřátelům brání často kopáním. Pštros je pták s nejdelším krkem. Při vydávání charakteristického přidušeného křiku se holý krk v horní části nafukuje. V době sexuální zralosti (mezi 2 až 4 roky) mohou samci dosahovat výšky od 1,8 do 2,7 metrů, zatímco samice 1,7 do 2 metrů. Během prvního roku života mláďata rostou o 25 cm za měsíc. V jednom roce života váží mladý pštros okolo 45 kg (LAROUSSE, 1995). 2.1.5 Rozšíření pštrosů ve volné přírodě První výskyt pštrosů na Zemi sahá do hluboké minulosti této planety. Již před více než 20 miliony let byli předkové dnešních pštrosů rozšířeni v oblast širokého pásu od Španělska podél severního okraje Středozemního moře až do Číny. Asi před jedním milionem let migrovaly pštrosí populace do Afriky a usadily se na severu, východě a jihu tohoto kontinentu. Ke zdomácnění tohoto ptáka došlo teprve kolem osmdesátých let devatenáctého století především v jižní Africe. Dnes je domestikovaný pštros chovaný především pro maso, kůži, peří a stal se důležitou součástí zemědělství především jižní Afriky, Namibie, Zimbabwe a Izraele (HOLOUBEK, 2003).
11
2.2 Stav domestikace běžců Pštrosí populace chované v Malém Karoo (malá poušť v kapském regionu Afriky) vznikly původně křížením jihoafrického Strutchio camelus australis s poněkud větším severoafrickým Strutchio camelus v poměru 3:1. Výsledek šlechtění platí jako samostatné plemeno a označuje se Strutchio camelus (varietas) domecticus znamé rovněž pod názvem (Africký černý). Později domestikované "chovné linie" jsou "modrokrcí" (Blue Neck) a „červenokrcí“ pštrosi (Red Neck - Strausse). Modrokrcí pštrosi (např. Namibijský Blue Neck) jsou velká půvabná zvířata, která však mají horší kvalitu peří. Rudokrcí pštrosi jsou větší než afričtí černí, jejich faremní chov je však pro větší divokost komplikovaný. Největší část ve světě chovaných pštrosů na farmách pochází z těchto jihoafrických populací (LAROUSSE, 1995). 2.2.1 Význam pštrosů v historii Lidské zhodnocení pštrosa a jeho produktů se datuje asi 7500 let zpět. První, lidskou rukou podaný, úkaz existence pštrosů je skalní malba na Sahaře, na které je zobrazen pštros, který byl chycen leopardem nebo gepardem (5500 př.n.l.). U Egypťanů byla pštrosí péra symbolem pro spravedlnost na základě jejich dokonalé symetrie. Pštrosí vejce se používala pro léčebné účely. Pštrosi se vyskytují v řecké mytologii a jsou zobrazování jako tažná zvířata před otevřenými povozy. Skořápky pštrosích vajec byly již ve starověku ještě více než ve středověku pokrývány ušlechtilými kovy a zdobeny a používány jako ozdobné a výstavní poháry. Židům se zakazuje pojídání pštrosího masa jako nevyhovující. V Evropě byly podniknuty první pokusy s chovem pštrosůcísařem Barbarosou (1125 až 1190 n. l.). Ovšem Barbarosa se chybně řídil biblí, protože se pokusil nechat vysedět pštrosí vejce jen horkým sicilským sluncem. V 19. stol. dosáhli první úspěchy v odchovu v roce 1857 v Alžírsku a krátce na to ve Florencii. První odchov v ZOO byl dosažen koncem posledního století v Marseille. Do Německa byli pštrosi dovezeni poprvé roku 1906 Karlem Hagenbeckem. O výborné schopnosti adaptace pštrosů mluví i to, že se úspěšně chovali více zim v severoněmeckém sněhu u Sterlingennu (poblíž Hamburku). V tomto období byl chov pštrosů v jižní Africe svobodně již široce rozvinut a byl blízko svému prvnímu vrcholu. Ačkoliv pštrosi byli již v 18. stol. chováni na farmách v kapském regionu, vážnější zájem farmářů byl probuzen teprve kolem roku 1860. Velmi brzo se stalo malé Karoo u Oudshoornu centrem pštrosího průmyslu, které 12
se vyvíjelo explozivním způsobem od roku 1870. Malé Karoo je malá poušť v kapském regionu Afriky. Na severu a na jihu je ohraničeno horskými hřebeny, regiony chudými na srážky (200 až 250 mm/rok) a je závislé na přívodu vody řekami. Teprve dvě věci umožnily náhlou expanzi chovu pštrosů: pěstování vojtěšky, ideálního krmiva pro pštrosy a v jižní Africe zavedení oplocení drátem okolo roku 1860. Arthur Douglass z Grahamstown v kapské provincii vynalezl roku 1869 parafinovou pštrosí líheň, která poprvé umožnila rozmnožování pštrosů ve větším měřítku. Rozmach chovu pštrosů dosáhl svůj vrchol okolo roku 1913 a potom náhle skončil. Důvody pro to spočívají v začátku první světové války a rozšíření automobilů, jehož rychlosti více než 50 km/hod udělaly z nošení klobouků se pštrosími pery v otevřených vozech "větrnou záležitost". Jako druhá vrcholová fáze (konec 1. světové války až polovina 80. let) je počítáno nasměrování chovů pštrosů na produkci kůže. V třetí fází rozmachu vystupuje do popředí zájmu chovu pštrosí maso. V současné době je chováno více než 80 % světové populace na farmách, nebo v zoologických zahradách. Bez domestikace by byli pštrosi dnes jistě ohroženi vymřením (LAROUSSE, 1995). V jižní Africe jsou chovány tři pětiny světově pštrosí populace asi o 250 tis. zvířatech. Ostatní, téměř již tradiční oblasti chovu pštrosa, se nacházejí v USA, Izraeli a Austrálii. V průběhu třetí fáze rozmachu chovu pštrosa vznikli farmy ve vysokém počtu zemí, mimo jiné ve Francii, Velké Británii, Nizozemí, Německu, Chorvatsku, Rakousku a Kanadě. Pštrosi jsou dost velcí pro menší lidi, aby na nich mohli jezdit, při jízdě se jezdec přitom drží pštrosa za jeho křídla. Pštrosi byli trénováni v některých oblastech severní Afriky a Arábie podobně jako závodní koně. V Austrálii, Spojených státech a Velké Británii jsou pštrosi klasifikováni jako nebezpečná zvířata. Velcí samci mohou být velmi teritoriální a agresivní a mohou zaútočit pomocí mocných kopů svých silných nohou. V roce 2006 v České republice chovali pštrosy dvouprsté tyto velké zoologické zahrady: Praha-Trója, Brno-Bystrc, Ostrava, Plzeň, Dvůr Králové, Hodonín, Lešná-Zlín (LAROUSSE, 1995).
13
2.2.2 Pštrosi a agroturismus V posledních pár letech je možné v Evropě pozorovat zvyšující se zájem o agroturismus. Vlastníci agroturistických farem se ve snaze přitáhnout co nejvíce platících hostů se snaží různými způsoby ozvláštnit své farmy. Někteří se rozhodnou začít s chovem pštrosů a emu. Tito velcí ptáci jsou pro turisty velmi atraktivní, čemuž nasvědčuje i fakt, že specializované pštrosí agroturistické farmy jsou velmi populární a hojně navštěvované. Návštěvníci mohou okusit pokrmy z různých druhů masa, vajec a koupit si různé produkty vyrobené z pštrosí kůže a peří. Ti, kteří se zajímají o více vzrušující zábavu se mohou projet na největším opeřenci světa, což v nich zpravidla zanechá velký dojem a zůstane to nezapomenutelnou událostí. Na některých farmách jsou dokonce organizovány pštrosí závody. Pštrosí farmaření získává na popularitě, pro ty farmáře, kteří se chopili této příležitosti je to velká šance (HORBANCZUK, 2002).
2.3 Morfologický význam chovu pštrosů 2.3.1 Plemenné znaky Charakteristická známka pro pštrosy je neschopnost létat a nepřítomnost hřebene hrudní kosti (KREIBICH, 2003). Protože předkové pštrosa létat uměli, jsou jeho kosti jen lehce stavěné a skládají se z řídké vnější stěny, která je dutá nebo vyplněná houbovitou kostní tkání. Proto u vyplašených zvířat, která se v běhu snaží vše povalit, hrozí riziko zlomení kostí a z hlediska těžké léčitelnosti i usmrcení zvířete. Klíční kosti u pštrosa chybějí úplně a stydké kosti jsou srostlé dohromady a podpírají střevní ústrojí. Zobák se skládá ze třinácti samostatných kostí, které nejsou srostlé, ale drží pohromadě jen silnou vnější kůží. Mozek pštrosa je jen 40 g těžký a tvoří dvě třetiny hmotnosti jednoho oka. Z tohoto důvodu mají pštrosi malou schopnost uchovávat informace (HOLOUBEK, 2003). Pštros africký má v zásadě dva poddruhy. Na sever od rovníku chovaného pštrosa červenokrkého a na jih od rovníku modrokrkého. Z několika rozdílných rázů druhého typu se postupem času vytvořil další, hybridní typ pštros černokrký. Na rozdíl od modrokrkého je menší, má vyšší snášku a kvalitnější peří (DOKTOROVÁ, 2003).
14
2.3.2 Produkty Pštrosi jsou zvířata s mnohostrannou užitkovostí. V kožařství je pštrosí kůže vysoce ceněna jako exkluzivní materiál k výrobě kabelek a bot. Jedinečná pera slouží v oděvním průmyslu a nacházejí také využití při zhotovování varietních kostýmů. Maso pštrosů je použitelné k přípravě výborných pokrmů a jemných steaků. Jeho vlastnosti se nechají přirovnat k masu špičkové třídy, které vyhovuje ideálním způsobem přáním znalých gurmánů: (SOMMER, 2003) - téměř žádný tuk ( filet, steak do 0,2 %) - nepatrné hodnoty cholesterolu (680 mg/kg) - vysoký obsah proteinu (nad 20 %) - mimořádná jemnost (přes nepatrný obsah tuku) - možnost kořenění Tab.1 Procentuální podíl produktů z chovu pštrosů Produkt Kůže Maso Peří Ostatní produkty
Podíl v % 60 14 11 15
Z těchto údajů je zřetelné, že hlavní zdroj příjmů z chovu pštrosů směřuje od peří ke kůži a masu. Další posun ve prospěch masa je pravděpodobný. Podíl "jiné produkty" spočívá hlavně z příjmů - turismus - vejce. Při přenesení se na nejihoafrické poměry je třeba vzít v úvahu, že mimo jižní Afriku v současné době dominujícím zdrojem příjmů prodej chovného materiálu. Pštrosí vejce se nepoužívají jen k líhnutí, ale jsou také hojně prodávána. Vzhledem k chuti a vlastnostem využití jsou pštrosí vejce plně srovnatelná s drůbežími a jsou připravována stejným způsobem. Pštrosí vejce jsou již pro svoje rozměry velmi impozantní. Jejich silná, porcelánová skořápka může být přeměněna pomalováním nebo rytými ozdobami v cenný umělecký předmět (KREIBICH, 2003). 2.3.2.1 Kůže V současné době se považuje kůže jako cenný pštrosí produkt. Kůže pštrosa je srovnatelná s kůží krokodýla nebo slona. Je velice odolná vůči opotřebení
15
a v propustnosti vody předčí dokonce krokodýlí kůži. Na základě mezinárodního ustanovení ochrany druhů a vzhledem k rostoucímu vědomí spotřebitelů je pštrosí kůže schopná nahradit krokodýlí kůži v noblesní třídě. Jedinečná zvláštnost pštrosí kůže jsou vyvýšené kožní bradavice (noppen) na hřbetě a prsou pštrosa. Podle zvýraznění noppů se řídí rovněž cílová cena produktu: čím zřetelnější a hustší vzor, tím vyšší cena. Z měkké a hebké kůže se vyrábějí boty, kabelky, tašky všeho druhu a kabáty, límcové výložky a mnoho dalšího. Jiný typ kůže, který lze získat z pštrosů je na běháku: kůže, která obepíná tarsometarsus. Tato kůže ochraňovala rohovitý ještěří plát předků pštrosa. V USA se tato kůže používá i k výrobě kovbojských vysokých bot a jako taková je velmi žádaná. Nejlepší (protože je již výrazná a ještě neopotřebovaná nebo poškozená) kůže se získává z pštrosů v jatečném věku 14 ti měsíců. Pro oděvní účely se používá ještě poddajnější kůže mladších zvířat. Ve stáří 14 měsíců činí celková plocha kůže 1,5 m2 (KREIBICH, 2003). 2.3.2.2 Maso Maso pštrosa je neobyčejně libové. Zatímco maso jiných hospodářských zvířat (prase, skot, ovce, drůbež) obsahují více než 3% tuku, neobsahuje jediný sval na těle pštrosa více než 0,3 % tuku. Průměrné hodnoty tuku svíčkové jsou kolem 0,032 % a bifteku kolem 0,155 %. U většiny druhu masa se projeví nízký obsah tuku na úkor jemnosti masa. Pštrosí maso zde tvoří jedinou výjimku: pštrosí filet a steak jsou mimořádně jemné. Dále maso pštrosa s obsahem 114 cal na 100 g masa a s obsahem 680 mg na 1 kg masa je maso chudé na cholesterol (Tab. 2). Tab 2 Hodnoty proteinu a tuku pštrosa ve srovnání s ostatními druhy zvířat (hodnoty se vztahují na 100 g masa)
Druh Brojleři Krůty Skot (steak) Prasata Jehňata Pštrosi
Kalorie Protein (g) Tuk (g) 165 32 4 159 29 4 282 27 18 323 28 22 241 26 15 114 26 2
16
Cholesterol (mg) 86 69 91 99 92 68
V jižní Africe jsou pštrosi poráženi ve věku 12 - 16 měsíců. (Tab. 3). Jatečné tělo se zpracovává na filet, steak, kotletu, biltong (sušené osolené maso), salám, sekanou a průmyslové maso. Podstatná část komerčně využitelného masa pochází z nohou (asi 74 %). Zbytek je rozdělen na krk, křídla, prsa, žebra a ocas (KREIBICH, 2003). Tab.3 Přehled o jatečné výtěžnosti pštrosího těla
Stáří
Výtěžnost masa v kg
14 měs.
32
dospělí
42
Tab.4 Přehled o jednotlivých podílech masa pštrosího jatečného těla Podíl v % filet
steak
biltong
14 měsíců
11
20
30
dospělí
12
22
37
Hodnoty výtěžnosti pštrosa (35 %) jsou nižší než u skotu nebo prasat. Průměrná výtěžnost masa cca 32 kg ve 14 měsících a 42 kg u dospělých pštrosů je však kvalitativně vysoce ceněna. V jižní Africe, jediné zemi, kde jsou pštrosi poráženi ve velkém rozsahu, se vychází z podílů komerčně vysoce hmotného masa Při přenesení na evropské podmínky lze podíl biltongu v podstatě přirovnat ke steaku. (KREIBICH, 2003). 2.3.2.3 Peří Opeření pštrosů prodělává 4 vývojová stádia: - Kuřecí chmýří - Opeření kuřat - Opeření mláďat - Opeření dospělých Kuřecí chmýří je skvrnité krycí opeření žluto hnědého zbarvení. Po jednom nebo dvou týdnech vyraší počáteční chmýří z kuřecích pér. Horní část kuřecích pér je světle hnědá, spodní tmavošedá. Ve stáří 5 - 6 měsíců začíná dorůstat opeření mláďat,
17
které nahradí kuřecí opeření. Ve stáří 16 měsíců se na farmách ořezává plně vyvinuté opeření mladých pštrosů. Dorůstající opeření je konečné opeření dospělých, které je vyzrálé ve stáří 2 let. U kohoutů se v tomto časovém období ustaluje hluboce černé zbarvení tělních pér a bílé zbarvení křídel a ocasních pér. Slepice si naopak udrží šedohnědé zbarvení opeření mláďat. Počínaje prvním opeřením dospělých lze (za předpokladu příznivých klimatických podmínek) každých 6 měsíců provést odběr peří. Ovšem tak intenzivní "hospodaření s peřím" vede v průběhu doby asi 4 - 5 let ke snížení kvality peří. Existují tři způsoby získávání peří: ostřihování per, vytahování per, popř. vytahování dorůstajících pér. Nejhodnotnější péra jsou "bálá", cca 24 středních pér první řady letek kohouta. Používají se k nejrůznějším a dekorativním účelům a zvláště ve varieté. Pera nižší kvality se zpracovávají např. na prachové vějíře, které na základě elektrostatických přitažlivých sil pracují mnohem účinněji než vějíře z umělého materiálu. (KREIBICH, 2003) 2.3.2.4 Ostatní produkty Rovněž neoplozená vejce jsou mnohostranně upotřebitelná. Vejce může být za 60 - 90 min. uvařeno a nebo připraveno jako míchaná vajíčka ke snídani pro tucet hostů. Pštrosí vejce se též nabízejí pro pečení ve velkém měřítku. V současnému stavu vývoje chovu pštrosa jsou samostatná zvířata a oplodněná vejce nejvyšší ekonomickou hodnotou. Chovné páry byly v USA v r. 1991 zpeněžovány mezi 30 až 70.000 dolary. Také za kuřata a oplodněná vejce se platí velmi vysoké ceny. Současný znovu ožívající zájem o chov pštrosa zvláště v USA a v Evropě, a tím podmíněná silná poptávka, budou pravděpodobně udržovat ceny za chovný materiál v nejbližší budoucnosti na vysoké úrovni. Turistická hodnota pštrosů je vysoká: tři hlavní pštrosí farmy v Malém Karoo zaznamenávají dohromady roční průměr 550 návštěvníků za den. Vedle již zmíněných předmětů se prodávají v tamních obchodech se suvenýry také doplňky (např. popelníky) vyrobené z pštrosích prstů a prodávají se prachové vějíře zhotovené z pštrosích pér. K tomu se přidávají pštrosí závody a karty, knihy aj. zhotovený informační materiál plný fantazie v těchto mimořádných ptácích (KREIBICH, 2003).
18
2.4 Systémy reprodukce a chovu pštrosů 2.4.1 Chov Naproti stále znovu se vynořujícím tvrzení nejsou pštrosi monogamní, ale polygamní. Divoce žijící kohouti mají často harém s jednou favoritkou a několika vedlejšími slepicemi. Na farmách se pštrosi chovají během snáškové sezóny v párech, triádách (jeden kohout a dvě slepice) anebo v hejnech s mírně vyšším podílem slepic. Kohout vyhrabe hnízdo, jednoduchou prohloubeninu v zemi. Teoreticky klade slepice jedno vejce každý druhý den. Normální snáška sestává z 12 až 18 vajec, ale odběr vajec podnítí slepici k další snášce, takže lze od slepice získat 40 a více vajec za sezónu líhnutí. V souladu s barvou svého opeření sedí na vejcích neznatelně zbarvená slepice přes den a černý kohout během noci. Doba sezení činí v průměru 42 dní. Jedna z charakteristických vlastností pštrosů je jejich divokost. Zvlášť mladí pštrosi se mohou stát zcela neovladatelní, pokud nejsou ve stálém kontaktu s lidmi. Také jedno arabské přísloví říká: "… hloupější než pštros", a to právě pro "inteligenci" ptáků. Na druhé straně působí pštrosi na základě své schopnosti ostrého vidění ve volné přírodě a na velkých farmách jako "hlídači" jiných zvířat. Pštrosi mohou být chováni společně např. se skotem a ovcemi. Při denním ošetřování si pštrosi dobře zvyknou na styk s lidmi, stávají se úplně krotkými a mohou se přizpůsobit podmínkám člověka. Existuje dokonce zpráva, podle které byli pštrosi vycvičeni jako pasáčci a potom použiti samostatně jako pastýři ovcí. Zvířata jsou hlavní atrakcí na výstavních farmách v jižní Africe a mohou být dokonce turisty osedlána. Pštrosi získávají vodu z vodních zdrojů, koupají se, dokonce plavou, vydrží ale také dlouho jako velbloudi bez vody. Také jejich silueta, kterou lze z dálky srovnat z velbloudem, se odráží v názvu "velbloudí pták", popř. v latinském označení Strutchio camelus (KREIBICH, 2003). 2.4.2 Technologie chovu Chovné hejno se sestavuje v poměru jeden dospělý a jeden mladý pštros na dvě pštrosice. Je však možno též využít umělé inseminace. Někteří chovatelé uvádějí, že pštrosi se mohou chovat ve velkých skupinách. Pokud mají dostatečně velký prostor, žijí bez problémů, každý pštros vytváří vlastní teritorium, zatímco pštrosice se může pohybovat od jednoho teritoria k druhému. Mezi pštrosi existuje soutěživost, a to může být příčinou některých potíží. Pštrosice procházejí napříč teritorii a mohou se pářit
19
s různými pštrosy. Výsledkem je vysoká snáška vajec. Počítá se s přesnou identifikací všech plemenných zvířat, opatřených čipy implantovanými pod kůži. Procento přežití u divoce žijících pštrosů kolísá kolem 15%, avšak v moderních faremních odchovech se tento ukazatel pohybuje kolem 80%. Vylíhlá pštrosáčata se musí udržovat v suchém prostředí, protože peří mláďat, na rozdíl od dospělých zvířat, neodpuzuje vodu (SNÍŽEK, 1998). Zatímco uměle se pštrosi líhnou asi 43 dní, u přirozeného způsobu se tato doba může prodlužit až na 48 dní. Po narození se kuřata označí nánožním kroužkem a do týdne se sexují. Do čtyřech až šesti týdnů je jim přiděleno identifikační číslo umístěné do křídelní řasy (DOKTOROVÁ, 2003). Podstatnou praktickou zkušeností je, že pštrosáčata musí hodně chodit. Jinak trpí jednak končetiny, jednak nastávají respirační potíže. Měla by denně naběhat nejméně pět kilometrů. Od věku 6 měsíců jsou pštrosáčata dostatečně silná a dokážou se sama o sebe
postarat.
Dospělí
pštrosi
se
zdají
vůči
nemocem
spíše
odolní.
Až na newcastelskou nemoc (pseudomor drůbeže) a ptačí neštovice nebyly jiné běžné nemoci u nich pozorovány. Nicméně o pštrosech je známo, že mají citlivé trávící i dýchací ústrojí (VAN DER SLUIS, 1994), (SNÍŽEK, 1998). 2.4.2.1 Sestavování chovných skupin V podmínkách polointenzivního chovu se tvoří chovná hejna až do 40 zvířat. Podíl slepic v takovém hejnu je vyšší než podíl kohoutů (např. 5 : 3 nebo 3 : 2 ), protože jeden kohout může krýt více slepic. Na druhé straně nelze kalkulovat s těsným podílem samčích zvířat, protože silně dominantní kohouti požadují i více slepic než s kolika se ve skutečnosti mohou spářit. To je potom příležitost pro kohouty bez slepic. Při intenzivních podmínkách chovu jsou chovné ohrady osazovány jedním kohoutem a až čtyřmi slepicemi. Většinou se tvoří chovné páry nebo tria (1 kohout a 2 slepice). Oddělení podle pohlaví 2 měsíce před vlastním pářením (kempování) má tu výhodu, že jsou zvířata v průběhu doby oddělení klidná a při setkání začnou rychleji tokat. Další výhoda kempování je dalekosáhlá synchronizace snáškového období všech chovných ptáků (KREIBICH, 2003). Výsledek rozmnožování se nakonec měří: - počtem snesených vajec - stupněm oplození - počtem vyklubaných kuřat - životností potomstva
20
Výměna kohouta by se měla zvážit v době, kdy ustupuje charakteristické rudé zabarvení (= mizející plodnost). Pokud některý kohout příliš zatěžuje slepici, měla by být přidána další slepice nebo provedeno zcela nové sestavení skupin. Při vpuštění do chovné ohrady by měli být pštrosi v celkově dobré kondici. Jak podvýživa, tak nadvýživa mají negativní účinky na chování při páření (tuční a podvyživení ptáci mohou být objeveni pomocí linie zad: protože se tuk ukládá převážně v oblasti ocasu, mají tuční ptáci rovnou hřbetní linii. Podvyživení pštrosi mají hrb a vpadlé boky. Tuční pštrosi jsou váhaví při skoku a schopnost oplození je nízká. Podvyživení pštrosi nezačnou vůbec s rituálem tokání. Za normálních podmínek začínají zvířata se snáškou za 2 - 4 týdny po sestavení skupiny. Pokud se tak nestane, musí se prověřit stav a zdraví zvířat (KREIBICH, 2003). 2.4.2.2 Chovné ohrady Při intenzivním chovu se počítá na chovný pár nebo chovné trio ohrada o velikosti minimálně 0,6 ha. Při polointenzivním chovu se počítá u chovného hejna 0,2 - 0,4 ha na zvíře. Příliš úzké volné stáje snižují chuť po pohybu u zvířat a napomáhají tím k deformacím nohou a stresovým symptomům. Hnízdo je jednoduchá prohloubenina v zemi. Vnější rozměry jsou průměrně 1,4 až 2,0 m a hloubka cca 20 cm. Při hrabání hnízda vzniká přirozený vnější val asi 20 cm vysoký. Výběr místa pro hnízdo uvnitř ohrady může být ovlivněn výskytem jednoho nebo více písečných stanovišť. Přitom by měla být dána přednost výše položeným místům a je nutno zajistit odvodnění místa pro hnízdo (např. vespod umístěnou vrstvou štěrku). Pokud by potom rodiče neměli o hnízdo zájem, pak je potřeba vejce uměle vylíhnout. Podle možností by mělo místo pro hnízdo pštrosů poskytovat dobré podmínky výhledu. Divocí pštrosi dávají přednost vybudovat svoje hnízda vzdálená od překážek viditelnosti, jako je např. husté křoví. Dno hnízda by mělo být vodorovné, aby se zabránilo vzájemným nárazům vajec. Na začátku snesená vejce bývají většinou neplodná. Teoreticky snášejí slepice jedno vejce každý druhý den. Ve skutečnosti se však často vyskytují přirozené přestávky, více než jednoměsíční. Toto má souvislost s dřívějším způsobem chování divokých forem, které musely na základě ohrožení dravými zvířaty nebo povodní, opouštět hnízda a zřizovat je znovu na jiných místech. Jedna snáška divokých pštrosů obsahuje cca 12 - 18 vajec. Na farmách se však v hnízdě ponechává jen malý počet vajec, např. 3 a k nim snesená vejce se odnášejí.
21
S touto jednoduchou metodou se podnítí další snáška vajec, která činí 40 - 80 vajec, v extrémních případech přes 100 vajec na slepici (KREIBICH, 2003). 2.4.2.3 Stáje pro kuřata a výběh Nároky kuřat na místo jsou závislé na stáří. Minimální pohybové plochy ve stáji pro kuřata začínají s 0,25 m² na kuře a měly by být rozšířeny na nejméně 3 m² ve stáří 3 měsíců. Pohyb upevňuje stavbu kostí, podporuje vývoj svalů a celkově odpovídá přirozené snaze po pohybu u zvířat. Přiměřenou možností pohybu se tedy nejen snižuje stres u kuřat, ale přispívá se rovněž k zabránění deformací nohou, které se jinak mohou stát stupňujícím se problémem. Výběhy by měly mít podélný tvar, aby se umožnily kuřatům delší výběhové cesty. Výběhy by měly být na nejklidnější straně stáje pro kuřata, pokud možno co nejdále od hluku, provozu, domácích zvířat, návštěvníků a jiných stresů (KREIBICH, 2003). 2.4.2.4
Určení pohlaví Rozlišit pohlaví u dospělých zvířat je na základě pohlavně dimorfního výrazu
opeření za normálních okolností jednoduché. Musí se ovšem při tom vzít v úvahu, že rovněž pštrosí slepice dostanou černé zabarvení tělního peří po odstranění násady vajec. Jednoznačné rozlišení se může uskutečnit tedy jen pomocí vyšetření pohlavních orgánů. Od asi 9. měsíce stáří může být pozorován penis, který se odkryje při vylučování moči a který se v této době zřetelně liší od délky klitorisu. Dobrá příležitost pozorovat vylučování je časné ráno nebo časné odpoledne (KREIBICH, 2003) 2.4.2.5 Krmení Pštrosi nejsou striktní býložravci. V přírodě žerou také hmyz, malé savce a ještěrky a příležitostně vybírají ptačí hnízda. Ačkoliv stráví trávu, dávají přednost jako hlavnímu základnímu krmivu listům dvouděložných rostlin, semenům a bobulím ("mít žaludek jako pštros" - říká francouzské přísloví, což znamená stejně jako "může všechno strávit"). Vzhledem k fyziologii trávení pštrosů a ke způsobu přijímání potravy řadíme pštrosa mezi monogastrická zvířata. Jeho výjimečnost mezi ptáky spočívá v tom, že v dospělosti dokáže trávit vlákninu, proto se jeho fyziologie trávení dá porovnat spíše s trávením králíků a koní (HOLOUBEK, 2004).
22
V jejich přírozených podmínkách v suchých savanách a polopouštích mají pštrosi k dispozici zpravidla jen velmi sporou pastvu. Nachází rovněž ještě dostatečnou výživu na takových plochách, na kterých již není možný chov skotu a dokonce ani chov ovcí. Protože u chovu pštrosa stejně jako u chovu jiných zvířat, představuje náklad na krmení hlavní část výrobních nákladů, může být jejich schopnost přizpůsobit se chudé krmivové základně využita zcela pro úsporu nákladů (KREIBICH, 2003). Životní projevy při příjmu potravy (krmení, pití,kálení) závisí na charakteru potravy, formě podávání potravy aj. Zvířata ve výběhu s možností pastvy přijímají krmivo v závislosti na svých možnostech. Příjem vody je nepostradatelnou součástí výživy a její spotřeba je dána věkem, užitkovostí, složením krmiva, zdravotním stavem zvířat, ale i teplotou a druhem napájecího zařízení (ŽIŽLAVSKÝ, 2006). 2.4.3 Plemenitba Pštrosi dosahují pohlavní zralosti ve 2 - 3 letech, kohouti asi o rok později než slepice, tedy ve 3 - 4 letech (tato skutečnost by měla být zohledněna pokud jsou mladí pštrosi nakoupeni jako základní stádo a jsou-li slepice a kohouti stejného stáří, tak všeobecně byl ztracen jeden rok reprodukční schopnosti slepic). Pokud jsou zvířata zdravá a chovaná v dobré kondici, zůstanou plodná 40 let a déle. Ve snáškové sezóně se kohout nejčastěji představí v nejjasnější černi a bělosti, zatím co peří slepice přejímá zdánlivě ještě hlinitohnědý barevný tón. Nejnápadnější u kohoutů je však rudé zbarvení kůže na přední straně běháků, zobáku a čím hlubší je červeň, tím je vyšší oplozenost vajec. Doporučuje se pštrosy dva měsíce před začátkem vlastního pářícího období chovat odděleně podle pohlaví. Naprosté vizuální oddělení zvyšuje míru pozdějšího tokání na vyšší úroveň. Při odpovídající výživě a klimatu lze předpokládat, že schopnost snášky u slepic může být rozložena během celého roku. Protože však oplozenost vajec klesá s přibývající délkou snáškové sezóny, přerušuje se snášková perioda po 6 měsících. Je naprosto běžnou praxí, že se zvířata uprostřed snáškové periody znovu na 2 měsíce oddělují, aby se dosáhla lepší plodnost. Obecně snášková sezóna v Evropě začíná v březnu a trvá do srpna až září. Úspěch reprodukce závisí na řadě faktorů, z nichž je nejdůležitější dostatek (šťavnatého) zeleného krmiva, popř. krmiva s vysokým obsahem proteinů a minerálních látek (krmení během snáškové sezóny). Další roli hrají zdravotní stav zvířat, povětrnostní podmínky, stres a snášenlivost partnerů (KREIBICH, 2003).
23
2.4.4 Šlechtění Za tisíciletí své existence získali pštrosi relativně stabilní genotyp, který byl jen málo ovlivněn pokusy o šlechtění (ve srovnání s ostatními užitkovými zvířaty). To nejlepší, čeho farmáři v malém Karoo dosáhli, byly linie pštrosů s obzvlášť dobře zvýrazněnými vlastnostmi peří, přičemž v důsledku intenzivní selekce na kvalitu peří byly adekvátně potlačeny ostatní cíle šlechtění (jako maso, kůže). Podstatou strategie šlechtění v jižní Africe byla příbuzenská plemenitba, tedy pokračující páření v rámci stejné linie při přísné selekci s cílem homozygotních vloh požadovaných vlastností u potomstva. Ideální způsob je křížení dvou čistých linií s předpokladem aditivního chování vynikajících vlastností u potomstva. O stupni heritability určitých znaků užitkovosti u pštrosa je dosud teprve málo známo, zvláště, když se v současné době mění chovné a produkční cíle stále více ve směru masné užitkovosti a kvality peří. Základem každé šlechtitelské práce, která je u pštrosů ztížena relativně dlouhým generačním intervalem, (generační interval = střední stáří rodičů při narození potomstva použitého k dalšímu chovu) jsou na jedné straně přesné zkoušky užitkovosti za standardních podmínek prostředí a na druhé straně navazující důsledná selekce. V Austrálii, v severní Americe a Evropě se chovatelé pštrosů teprve začali sjednocovat a tím vytvářet rámcové podmínky pro zkoušky užitkovosti. Důsledná selekce se stává v dohledné době vzhledem k vysokým cenám chovných zvířat těžko uskutečnitelná (KREIBICH, 2003).
2.5 Chov pštrosů v České republice Chov pštrosů urazil za deset let v České republice poměrně dlouhou cestu. Od prvních užitkových zvířat dovezených ze Slovenska, Francie nebo Rakouska až ke specializovaným šlechtitelským chovům nabízejícím kromě genetického materiálu i poradenství, zajištění krmení a odbytu pštrosích produktů (DOKTOROVÁ, 2003). Počátek chovu pštrosů v ČR je datován do roku 1993 a Český svaz chovatelů pštrosů byl schválen dne 3.4. 1998 jako oprávněná organizace v rozsahu chovu drůbeže - pštrosů. Důvody pro rozšiřování tohoto zvířete jsou opodstatněné nejen ve světě, ale i v České republice. Je velmi přizpůsobivý okolnímu klimatu, a tak ho lze chovat i v podmínkách klimaticky rozdílných od původní domoviny (HOLOUBEK, 2003). Plemennou knihu má na starosti Český svaz chovatelů pštrosů se sídlem v Opavě.Ten zabezpečuje i uznávání chovných jedinců a spolu s plemenářskou organizací kontrolu užitkovosti (DOKTOROVÁ, 2003). 24
2.6
Základy etologického studia v chovu pštrosů
2.6.1 Životní projevy pštrosů Většina ptáku patří výslovně k distančnímu typu a udržují mezi sebou viditelný odstup (VESELOVSKÝ, 2000). Pštros je typicky společenský pták, žijící v kočujících skupinách o velikosti 5 až 50 jedinců. Ve skupinách vládne přísná hierarchie - dominantní samci a samice řídí přesuny skupiny, prachové koupele, tok atd. Kvůli ochraně před dravci se pštrosi přidružují k některým býložravcům, jako jsou např. zebry, gazely a antilopy. Udržují s nimi vztahy založené na vzájemné pomoci při hlídání okolí před možným nebezpečím. Pštrosy předurčuje jejich výška a vynikající zrak a sluch do role hlídek, kterým zároveň také neunikne žádná změna v chování býložravců, pokud spatří nebezpečí dříve než oni. Jejich potravou jsou převážně rostliny, jichž musí zkonzumovat velké množství, vzhledem k jejich nízké energetické hodnotě (LAROUSSE, 1995). Pro trávení pštrosi přijímají malé kameny a jiné kulaté předměty, které slouží k rozemletí rostlinné potravy (KREIBICH, 2003). Pokud je to však jenom trochu možné, vypije pštros denně velké množství vody (LAROUSSE, 1995). Ptáci díky svým vnitřním hodinám a intenzitě světla jsou schopni předvídat, kdy se v určitém dni setmí a kdy nastane čas k uložení ke spánku (VESELOVSKÝ, 2000). Mláďata pštrosů spí nebo odpočívají s nohama nataženýma za tělem (VESELOVSKÝ, 2005). 2.6.2 Chování pštrosů v přirozených podmínkách Pštros dvouprstý preferuje polopouštní oblasti s relativně krátkou trávou. Nemá rád porosty vyšší než 1 m a oblasti s hustě rostoucími keři a stromy. Hlavní díl péče o mláďata však spočívá na samci, který svými kopanci může být nebezpečný velkým šelmám. Někdy se rodinné skupiny spojují, takže se vytvářejí ohromná seskupení 100 až 300 různě starých pštrosat, doprovázených jedním či více dospělci. Mladí pštrosi pohlavně dospívají ve 3-4 letech, předpokládá se, že se v přírodě mohou dožít 30-40 let. Pštrosi dvouprstí jsou stálí, nebo potulní (nomadičtí), v období sucha putují za potravou či vodou na velké vzdálenosti. Starší název je pštros africký (ŠŤASTNÝ, 1998). Na cestách za potravou a vodou jsou pštrosi za den schopni urazit 10-40 km. Putování přerušují pouze v místech s dostatkem potravy. Pštrosi konzumují nejen listy
25
rostlin, ale také jejich zrna, poupata, pupeny, květy, plody a také kořeny. Jako každý pták, který se živí rostlinnou potravou, i pštros si usnadňuje její rozmělnění v žaludku, který má tři laloky, pomocí polykání kamínků. Denně takto spolyká několik hrstí oblázků a písku. Pštros nevydrží dlouho bez vody, zvláště pro mladé jedince je voda nutnou podmínkou k přežití. Pokud nemůže vodu najít, musí se spokojit s tučnými a šťavnatými rostlinami a plody. Pro koupání pštros ale většinou vodu nepoužívá, využívá spíše prachové koupele, které mu částečně prachem, usazeným v peří, nahrazují maz (pštrosovi chybí kostrční mazové žlázy) chránící jeho peří proti vodě (LAROUSSE, 1995). Pasoucí se pštrosi čas od času rychle vzpřimují hlavu a s nataženým krkem obhlížejí okolí (BEZZEL, 2003). Většinou pštrosi vytvářejí hnízdní skupiny, které se skládají z teritoriálního samce, hájícího území o rozloze 2 až 15 km², hlavní samice a několika vedlejších samic. Hlavní samice se páří s teritoriálním samcem a tito dva také pečují o snášku. Vedlejší samice se páří s několika samci, ale obvykle vejce nevysedí. Protože do jednoho hnízda snáší většinou více samic, někdy hnízdo vejci poslova přetéká – jedno hnízdo v Nairobi obsahovalo 78 vajec, ale jenom 21 z nich se vylíhlo. Inkubující pták totiž může obsednout jen 19 až 25 vajec. Sedící samice pozná svá vlastní vejce podle velikosti a struktury skořápky, a ty pak umisťuje do středu hnízda, k nim přidá i nějaká vejce vedlejších samic a přebytek odstrčí stranou, takže často vytvářejí kruh kolem hnízda (ŠŤASTNÝ, 1998). Při tokání předvádí kohout impozantní svatební tanec: sedne si do dřepu, pohybuje nataženými křídly rytmicky nad tělem z jedné strany na druhou a naráží hlavou zpětnými pohyby k žebrům (zřejmě ke stimulaci činnosti varlat). "Tokající" slepice krouží pokleslými křídly a hlavou a otevírá a zavírá zobák. Během vlastního pohlavního aktu si sedne a kývá krkem a hlavou do stran. Kohout si stoupne levou nohou vedle slepice, pravou položí na její záda a zavede penis do kloaky. Kopulace trvá 1 - 3 minuty a uskutečňuje se zpravidla krátce po východu slunce, občas také brzy odpoledne (KREIBICH, 2003). 2.6.3 Welfare Opakem stresového chování je stav, který nazýváme welfare (pohoda, komfort). Zvířata, obdobně jako člověk jsou psychicky hluboce vnímající organismy a je povinností chovatelů, v souladu s vydanými směrnicemi o chovu jednotlivých
26
druhů a věkových kategorií, jejich požadavky na vhodné prostředí respektovat (ŽIŽLAVSKÝ, 2006). - Svoboda od hladu a žízně a podvýživy - Svoboda od nepohodlí - Svoboda od bolesti, zranění a onemocnění - Svoboda od strachu a stresu - Svoboda projevit přirozené chování Vliv prostředí se projevuje výrazně na zdravotním stavu zvířat i na jejich užitkové hodnotě. Zvířata citlivě reagují na nepříznivé podmínky snížením užitkovosti, což lze monitorovat z jejich chování (změn chování oproti normálním projevům) (HROUZ A KOL., 2000). Chováním zvířat a jejich požadavky na prostředí pro zajištění jejich pohody se zabývala „Rada evropských společenství“. Byly vypracovány směrnice pro zajištění s řadou doporučení pro jednotlivé druhy zvířat, které byly zveřejněny jako „Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely“. Jsou součástí „Rozhodnutí Rady EHS 78/923/EHS“ z roku 1978. Směrnice jsou v jednotlivých zemích průběžně upravovány a jsou součástí legislativy, čímž se stávají pro chovatele závaznými (ŽIŽLAVSKÝ, 2006).
3
ETOLOGIE Etologie je biologická věda, která se zabývá
poznání
chování
zvířat
je
popis
všech
chováním zvířat. Základem
zjistitelných
aktivit
–
projevů
(HROUZ A KOL., 2000). Etologii je možno podle charakteru těchto aktivit rozdělit do následujících oblastí: Etologie popisná (deskriptivní). Hodnotí druhově typické prvky chování s využitím všech dostupných technik (foto, film, telemetrie, počítače apod.) Etologie experimentální. Při analýze vlivů (faktorů), pracujeme s pokusem, s vytvářením modelových situací a p. Ekoetologie. Zkoumá vztahy mezi chováním určitého druhu zvířat a jeho živým i neživým prostředím. Studuje úzce příbuzné populace z hlediska jejich adaptability na rozdílné prostředí a analyzuje velikost odchylek chování od jiných druhů. Neuroetologie se zabývá funkcemi nervové soustavy
27
Etogenetika studuje variabilitu projevů organismů jako zdroj vývoje chování skupin či jedinců. Ontogeneze chování studuje vývoj chování jedinců či skupin. Studium základních aktivit jedinců a skupin. Humánní etologie (HROUZ A KOL., 2000).
3.1 Etologie aplikovaná v zootechnice Pro dosažení ekonomické efektivnosti, které v živočišné výrobě musí odpovídat užitkovost zvířat a formy technologie, rostou požadavky na organismus zvířete. Ekonomická hodnota zvířat do značné míry souvisí s jejich schopností reagovat na vnější podměty tak, jak to vyžaduje chovatel. Etologie vychází z toho, že živé organismy se chovají tak, aby si udržely vnitřní rovnováhu. Proto se chování zvířat může stát ukazatelem vhodnosti, nebo nevhodnosti použité technologie, zejména tam, kde se uplatňuje řada nových a netradičních forem chovu (HROUZ A KOL., 2000). Při poznávání určitého druhu nevystačíme jen s druhovým typickým chováním, neboť nelze opomíjet velké individuální rozdíly. Každodenní kontakt se zvířaty člověka od podobných schématických názorů vyléčí (VESELOVSKÝ, 2000).
3.2 Základní formy chování Chování zvířat je dáno vnitřním i vnějším prostředím organismu a je ve vztahu k fylogenezi druhu i ontogenezi jedinců a lze je obecně charakterizovat. 3.2.1
Kategorie chování Projevy chování zvířat lze rozdělit do kategorií na základě mechanismů, které se
na jejich vzniku podílely: Reflex. Je definován jako reakce na podnět – vnější nebo vnitřní. Za nezměněných podmínek je na stejný podnět stejná odpověď. Podle počtu zúčastněných systémů/buněk se reflexy rozdělují na monosympatické a polysanaptické. Monosynaptický reflex je tvořen sensorickou buňkou smyslového orgánu, od které se podráždění vede do míchy či mozku, kde přes spoji synapsí předá podráždění buňce motorické. Polysynaptický reflex je tvořen větším počtem nervových buněk s více synapsemi.
28
Význam reflexů je v tom, že zajišťují organismu jeho základní reakce – udržování rovnováhy. Ochrana orgánů před poškozením aj. Reflexy se dále dělí na podmíněné a nepodmíněné. Instinktivní chování Do této skupiny patří vrozené koordinace, tzv. modální pohyby a definuje se jako „chování , které se týká druhu, je vrozené, je řízené CNS, na některé mohou působit faktory prostředí a během vývoje se mohou částečně měnit“ Formy instinktivního chování se stávají součástí procesu ritualizace, který je významný jako součást komunikačního systému druhu. Chování apetenční a konečné. Je formou vytváření situace vhodné pro chování konečné. Je ovlivněno zkušeností, učením, souvisí s aktivitou jedince a s jeho projevy. Konečným chováním jsou značeny projevy stabilní, málo ovlivnitelné prostředím a jsou druhově specifické. Mají význam pro vnitrodruhovou komunikaci (HROUZ A KOL., 2000). 3.2.2 Motivace chování Všechny kroky, které ovlivňují činnost zvířat v daném funkčním okruhu se nazývají podněty – motivace. Podle místa svého vzniku se dělí na podněty vnitřní a vnější. Motivační analýzou se zjišťuje vyladěnost organismu k určité činnosti. Sleduje se: -
intenzita jednotlivých projevů
-
jejich počet
-
doba latence – což je čas mezi motivačním podmětem a začátkem
výsledného jednání. Motivace se řídí hierarchicky. V této souvislosti je známa zpětná motivační vazba – je to informace o průběhu nějaké činnosti, po které následuje reakce. Vnější motivace mohou chování vyvolat, usměrnit nebo pozměnit, až zcela zastavit. Chování je řízeno systémy organismu, ale je ovlivněno prostředím a jeho podněty. Tyto podněty jsou tříděny a ty vhodné jsou zpracovány buď na úrovni smyslových orgánů, kdy hovoříme o periferní filtraci, nebo zpracovány CNS a jedná se o filtrace centrální.
29
3.2.2.1 Spouštěcí mechanismus Je definován jako „systém, který na základě podnětu spustí určitou činnost i bez předchozí zkušenosti a učení.“ Klíčové podněty jsou takové, které spouští nějakou reakci. Zúčastní se na nich vrozené podněty i učením získaná zkušenost. Specifické podněty vedou k určité formě chování. U zvířat se objevuje tzv.chování naprázdno, jako forma uspokojení určitých podnětů v souvislosti s energetickým motivačním modelem. Toto zjištění vychází z poznatku, že každý podnět je v mozku přijímán sítí buněk a spodině nejstarší části mozku v retikulární formaci. Její význam je v zajišťování pohybové koordinace a v aktivaci mozku k pozornosti a k bdělosti (HROUZ A KOL., 2000).
3.3 Sociální chování Za sociální považujeme chování, které vyplývá ze styku dvou a více jedinců. K takovému chování nepatří jen chování pozitivní, které se vyznačuje snahou aktivně pomoci druhému jedinci nebo ho podpořit, ale i vzájemná agresivita, vedoucí občas k usmrcení jednoho z jedinců. Za sociální chování se právem považuje i snaha o manipulaci
jiným
členem
společnosti,
zvláště
vede-li
k
získání
výhody
pro manipulujícího jedince (VESELOVSKÝ, 2005). U sociálních živočichů najdeme nesmírnou pestrost ve struktuře větších či menších společenských svazků, spojených řadou rituálů, které upevňují celou sociální formaci. Jedním z nejvýznamnějších projevů, které zajišťují téměř bezkonfliktní soužití, je sociální hierarchie. Na druhé straně však musíme mít na zřeteli, že i potom dochází ke střetům, jež pro některého jedince znamenají určitou výhodu. Sociální živočichové jsou rovněž určitým způsobem zvýhodněni při rozmnožování, zejména při péči o potomstvo (VESELOVSKÝ, 2005). Cílem této formy chování je udržet stávající organizaci skupiny. Vzniklo ze dvou forem chování (HROUZ A KOL., 2000): - přeorientovaná forma sexuálního chování - přeorientovaná forma péče o potomstvo 3.3.1 Sociální hierarchie Mechanismem udržujícím organizaci uzavřené skupiny je její hierarchické uspořádání. Tento zajímavý fenomén jako první popsal dánský učitel Schjelderup-Ebbe (1935) u domácích slepic a nazval jej klovacím pořádkem (peck order). Tento termín se stále udržuje v anglosaské literatuře.
30
Sociální hierarchie se může týkat všech členů společnosti nebo může být pro každé
pohlaví
oddělená,
může
se
vyznačovat
lineárním
uspořádáním
od nejsilnějšího dominantního jedince až po posledního jedince stojícího na žebříčku nejníže. Sociální hierarchie podstatně stabilizuje organizaci celé skupiny. Každý jedinec zná své postavení a plně respektuje postavení ostatních členů. Sociální pořádek však také bývá procesem dynamickým (VESELOVSKÝ, 2005). 3.3.2 Rituální souboje Hrozby, imponování , udržování individuální vzdálenosti a teritoriální chování do značné míry omezují vzájemné přímé střety zvířat. Na druhé straně při snaze zvýšit svou hierarchickou pozici, obhájit dokonalé teritorium nebo získat při námluvách vhodnou samici se zvířata bez vzájemných střetů neobejdou. Ve většině případů však není cílem soka zabít. Každý střet s sebou nese vysoké energetické náklady a přitom existuje jen určitá pravděpodobnost, že jedinec souboj vyhraje. Tato skutečnost zřejmě vedla ke vzniku stabilizované strategie ritualizovaných soubojů. Boj se řídí určitými geneticky
fixovanými
pravidly,
která
dovolují
soupeře
porazit
a
zahnat.
Při ritualizovaných soubojích se v podstatě neužívají nebezpečné zbraně nebo jsou soupeři tělesnou stavbou přizpůsobeni, aby nedošlo k vážnému zranění. Vnitrodruhové agresivní chování je z hlediska studia velmi složitý jev, který nemůžeme měřit přímo, ale musíme se spoléhat na určité vzorce chování. Agresivitu vedle ekologických podmínek ovlivňuje i zkušenost. Mladá zvířata, která musejí v raném věku bojovat o potravu, a stejně mláďata odchovaná první 2 až 3 měsíce uměle, bez přímého styku s matkou, jsou v dospělosti mnohem agresivnější. (VESELOVSKÝ, 2005) 3.3.3 Agresivní chování Agresivní chování patří k závažným životním projevům a jeho etologickou funkci lze rozdělit na dvě části: útok a útěk. Biologický význam agresivity je velmi důležitý. Agresivní chování především zajišťuje rovnoměrné rozptýlení hejna po celém prostoru vhodného biotopu. Konflikty a střety se řeší i vytlačením dospělých mláďat jednoho či druhého pohlaví z vlastního teritoria, podobně to platí u jedinců, kteří z určité sociální formaci plně neobstáli. Toto soustavné zřeďování počtu jedinců na malé ploše se ukázalo jako vynikající ochrana proti nemocem, a významné je
31
i zabránění devastaci potravních zdrojů přílišným nahromaděním jedinců na omezené ploše. V uzavřených společnostech vedou vzájemné střety mezi jednotlivými příslušníky k ustálení sociální hierarchie, která představuje příznivý model soužití jednotlivých členů. Agresivní chování má i nevýhody. Mezi nejpodstatnější patří vzájemná zranění při soubojích. Podobně jako komunikace i agresivní chování podléhá zejména v podobě soubojů podmínce, že úspěch musí být vykoupen náklady. Z toho vyplývá, že se účastník souboje musí do značné míry snažit, aby se rivalové při střetnutí, má-li dopadnout úspěšně, snažili minimalizovat jeho rizika. Tento kompromis vzájemných soubojů spočívá v ritualizaci samostatného způsobu boje, který u jednotlivých druhů počítá s nejmenšími riziky a s nutností udržet vyladění na uzdě. K jedné z významných možností, jak průběh střetu příznivě ovlivnit, patří hrozba a imponující chování, dále pak usmiřovací či podřízené chování jednoho ze soků a nepřekročení individuální vzdálenosti, která je u každého druhu různá. Soupeři obvykle vystřídají celý repertoár těchto možností, čímž sníží nebezpečí zranění, když však tyto rituály selžou, nápadně zvýšená agrese může vyvolat důraznější postup, kterému odborně říkáme eskalace souboje. Ta často končí pro jednoho ze soků smrtí. (VESELOVSKÝ, 2005). Přílišná agresivita není pro skupinu vhodná, neboť by mohla vést k oslabení skupiny proto se postupně vytvořil model tzv. kompromisu, kam lze zařadit následující formy chování (HROUZ A KOL., 2000). Hrozba a inponující chování Hrozba slouží k zastrašení nepřítele či soka a má zabránit vzájemnému měření sil soubojem. U různě velkých a silných jedinců postačí obvykle jen přítomnost silnějšího k tomu, aby slabší ustoupil. Velmi účinným zastrašovacím chováním je optické zvětšení celého těla. Samozřejmě i ptáci naježením perního pokryvu zvětšují obrys svého těla. (VESELOVSKÝ, 2005) Podřízený postoj a usmiřovací chování Podřízený postoj je opakem a výrazovým protipólem hrozby. U ptáků podřízení jedinci přitáhnou co nejvíce opeření a viditelně zeštíhlí. Projevem podřízenosti mnoha druhů je odklánění zobáku zejména směrem nahoru. Usmiřovací chování nebrzdí na rozdíl od projevů podřízenosti agresivitu silnějšího jedince, ale aktivuje jiné, s agresivitou nepříbuzné motivační okruhy, jako je rodičovské či sexuální chování. Ptačí samice zmírňují agresivitu samce tím, že se chovají jako mláďata, žadoní o potravu třepetáním křídel a otvírají zobáky (VESELOVSKÝ, 2005.)
32
Teritoriální chování. Je
jedním
z cílů
agresivního
chování
a
zajišťuje
řadu
funkcí.
K nejvýznamnějším patří rozdělení v biotopu – oblasti tzv. home range. Teritoriem je nazvána oblast, kterou si jedinec, nebo pár chrání proti ostatním (svého druhu i jiného druhu). Pobytová oblast je taková, která může být využívána více jedinci, často postupně, není přímo obhajována, ale u hranic s teritoriem může ke střetům docházet.
Význam vytvoření teritoria je následující : - snížení spotřeby energie při potyčkách - snížení nebezpečí napadení nepřítelem - zajištění potravy pro majitele teritoria - zajištění většího bezpečí při odchovu mláďat Teritorium má svoji strukturu, která je dána systémem tras, kterými se majitel teritoria nejsnáze pohybuje. Teritorium má svoje místo odpočinku, místo očisty a kálení. Ohrady, ve kterých zvířata chováme, znamenají pro ně spíše výrazné označení jejich teritoria a nelze tady říct, že by je zvířata brala jako cosi negativního (VESELOVSKÝ, 2000). V souvislosti s teritoriálním chováním se rozlišují druhy kontaktní a distanční: Kontaktní druhy. Tyto druhy trpí, nebo i vyhledávají tělesný kontakt. Distanční druhy. Jedinci těchto druhů jsou opakem předešlých. Přechodné typy. Tento projev může být důsledkem změn v prostředí. Změna teploty, objevení se nepřítele, doba rozmnožování aj. (HROUZ A KOL., 2000). 3.3.4 Ochrana před nepřítelem. Vzájemné varování je významným ziskem sociálního chování. Seskupování hejna vytváří tzv. konfúzní efekt, působící velmi účinně na dravce, který není schopen se soustředit na jedince a často propadá panice. Hejno často i zaútočí na dravce a jedinec dokáže svým signálem upozornit celou skupinu (HROUZ A KOL., 2000). Živočich využívá k zajištění ochrany před nepřítelem nejrůznějších strategií. První aktivní strategií je útěk, kterým se po překročení určité vzdálenosti, zvané útěková, živočich snaží co nejrychleji vzdálit od objeveného nepřítele. Útěková vzdálenost se podle získaných zkušeností výrazně snižuje v rezervacích u zcela krotkých zvířat (VESELOVSKÝ, 2005).
33
a do značné míry mizí
3.4 Časová regulace chování - biorytmy Živé organismy včetně člověka jsou soustavně vystaveny vlivům a změnám prostředí, například periodickému střídání dne a noci a nebo změnám teploty a vlhkosti. Jejich chování je navíc ovlivněno, pokud jsou ohroženy nepřítelem, nebo mají nedostatek nebo nadbytek potravy. Každý živočich se musí těmto faktorům přizpůsobit a výsledkem je určitý, pravidelně se denně se opakující vzorec chování, který můžeme nazvat denním programem. Tento program sestává z různě dlouhých úseků činností určených pro příjem potravy, komfortní chování, sociální projevy, námluvy a péči o potomstvo, mezi které se vkládají úseky neboli fáze klidu, lépe řečeno inaktivity. I tyto úseky mají v životě živočichů významnou funkci, například přinášejí úsporu energie nebo ochranu před nepřítelem. K tomu je nutno připomenout, že důvod nečinnosti může být velmi prostý – občas totiž není třeba nic závažného konat. Samotný životní rytmus musí nezbytně zahrnovat existenčně významné fáze aktivity, jejich délka a intenzita však podléhá například periodickému střídání ročních období v mírném pásu apod. U většiny živočichů se střídá během dne několik fází aktivity s několika fázemi klidu. Při podrobnějším pohledu však zjistíme, že nejvyšší aktivita, například zejména u denních ptáků, je po probuzení a k dalšímu vrcholu dochází před uložením ke spánku. Takovému dvoufázovému rozdělení říkáme bigeminus a opticky ho vyznačuje křivka s dvěma výraznými vrcholy. Světlo má na denní program podle Veselovského (2001) rozhodující vliv. U jednotlivých druhů lze měřit, za jaké intenzity světla se probouzejí a za jaké naopak ukládají ke spánku. Podle mnoha pozorování i pokusů se dnes právem předpokládá, že ptáci díky svým vnitřním hodinám a převládající intenzitě světla
jsou schopni
předvídat, kdy se v určitém dni setmí a kdy nastane čas k uložení ke spánku. Samozřejmě že existuje řada dalších faktorů, například ptáci z míst bohatých na potravu se po nasycení ukládají ke spánku dříve, než ptáci hladoví (VESELOVSKÝ, 2005). U zvířat chovaných v zajetí se výrazně zjednodušila denní aktivita a denní režim se oproti volně žijícím zvířatům stal mnohem monotónnější (VESELOVSKÝ, 2000).
34
4
CÍL PRÁCE Cílem této práce bylo zhodnocení denních režimů a sociálního chování pštrosa
dvouprstého v různých podmínkách chovu. Zaměřila jsem se především na sociální chování zvířat v závislosti na velikosti chovného prostoru a posuzování různých věkových kategorii co se týče agresivity mezi chovanými zvířaty.
5
MATERIÁL A METODIKA ETOLOGICKÝCH ANALÝZ
5.1 Metodika 5.1.1 Charakteristika vybraných typů chovatelského prostředí Pro své pozorování jsem si vybrala chovnou triádu pštrosa dvouprstého pana Luboše Kvapila z Rosic. Jednalo se o jednoho samce a dvě samice pštrosa dvouprstého černokrkého ve věku 10 let. Chov je zaměřen na produkci vajec určených k prodeji. Chovná ohrada této triády má rozlohu přibližně 400 m2. Nachází se v ní několik stromů, přístřešek a prostor pro krmení. Ohrada se nachází v obydlené části obce, v těsné blízkosti místní komunikace. Pro majitele je chov těchto zvířat spíše zájmovou činností, okrajově je zaměřen na produkci a prodej vajec. Pro srovnání pohybové aktivity jsem použila tetrádu pštrosů v Zoo Brno. Ta má k dispozici prostor safari o celkové ploše cca 30000 m2. Prostor obývá ještě s několika druhy afrických býložravců, jako jsou žirafy, zebry, pakoně aj. Denní režim těchto zvířat je závislý na chovateli, protože pštrosi jsou do prostoru safari vpouštěni nepravidelně a to hlavně podle počasí. Pozorovala jsem tyto aktivity: pohyb, krmení, zobání gritu, pití, kálení, odpočinek, agrese, komfortní chování, ležení, sezení. Chovatelský řád běžců udává minimální standardy pro ohrady a přístřešky pro chov pštrosů. Na farmách, kde jsem pštrosy pozorovala, byly chovatelské podmínky značně odlišné, ať už šlo o velikost zvířaty obývané plochy, nebo počet chovaných zvířat. Porovnávala jsem míru agresivity, kontaktu mezi zvířaty. Pozorování jsem prováděla v období červenec- srpen 2007 v časovém rozsahu 12 hodin, od 07:00 do 19:00 hodin. Pozorování jsem prováděla ve dvouhodinových intervalech po dobu několika dní a to opakovaně. Použila jsem metodu přímého pozorování a zapisování do připravených tabulek po třech minutách. Odlišný způsob jsem zvolila u sledování denního režimu, které jsem prováděla metodou snímkování
35
po 15 minutách. Stanoviště pro své pozorování jsem měla vždy za plotem ohrady, z bezpečnostních důvodů a abych zvířata co nejméně rušila. Zvířata si na moji přítomnost brzy zvykla. Pozorovala jsem zvířata v období kdy nedocházelo k toku, aby jejich chování nebylo touto skutečností ovlivněno. 5.1.2 Sledované aktivity: Pohyb – většinou šlo o pomalou chůzi, rychlejší pohyb vykonávali běžci při vzruchu přicházejícím z vnějšku ohrady nebo při příchodu majitele. Zobání gritu – Tato aktivita byla vcelku pravidelně rozložena do celého dne. Za zobání gritu jsem považovala zobání drobných kamínků a to v klidu nebo při pomalé chůzi. Krmení – Příjem krmiva ve vyhrazeném prostoru (krmítko, jiný prostor k tomu určený) Pití – příjem vody Kálení – vylučování trusu s močí z kloaky. Bylo doprovázeno mírným pozdvižením ocasních per pštrosa. Odpočinek – Označila jsem tak stání na místě doprovázené maximálně několika kroky s následným opakování stání bez pohybu. Také jsem do této aktivity počítala pobyt pštrosa v přístřešku, do kterého nebylo možno vidět, takže jsem blíže nemohla specifikovat prováděnou aktivitu. Agrese – Agresivní chování se projevovalo u zvířat syčením s doširoka otevřeným zobákem, většinou odtaženými křídli od těla a zrychleným pohybem agresivního jedince směrem k tomu, proti kterému byla aktivita projevena. Komfortní chování – Pštrosi stáli a zobákem si upravovali peří na dostupných částech těla. Toto chování jsem zaznamenala i v sedě nebo v leže, kdy se zvíře krkem otíralo o zem nebo o dostupný pevný předmět, např. strom. Ležení, sezení – zaznamenala jsem sezení na patách nebo úplné ulehnutí pštrosa s opřením krku a hlavy o zbytek těla, nebo i natažení krku směrem před tělo. Tato aktivita se často prolínala s komfortním chováním, protože zvíře se při delším ležení občas urovnala peří zobákem.
36
6
VLASTNÍ VÝSLEDKY
6.1 Zhodnocení denního režimu Pro pozorování denního režimu jsem použila triádu pana Kvapila v Rosicích, protože se nachází v místě mého bydliště a byla pro mě tedy nejdostupnější. Použila jsem metodu snímkování po 15 ti minutách v časovém rozsahu 07:00 - 19:00 hodin. Sledovala jsem rozložení různých vybraných aktivit v průběhu dne. Záznamy jsem prováděla pro každé zvíře samostatně a poté sjednotila pro celou triádu. 6.1.1 Rozložení jednotlivých činností během dne u triády v Rosicích V následujících grafech jsou shrnuty výsledky celé chované triády. Na ose x je zaznamenán čas pozorování (pro přehlednost po 30 minutách), na ose y je počet zvířat, která právě danou aktivitu vykonávala. Data, z kterých jsou tyto grafy sestaveny jsou uvedeny v příloze (Tab. 5).
Graf č. 1: Vyhodnocení pohybové aktivity pštrosů
Počet zvířat
3
2
1
7: 00 7: 30 8: 00 8: 30 9: 00 9: 3 10 0 :0 10 0 :3 11 0 :0 11 0 :3 12 0 :0 12 0 :3 13 0 :0 13 0 :3 14 0 :0 14 0 :3 15 0 :0 15 0 :3 16 0 :0 16 0 :3 17 0 :0 17 0 :3 18 0 :0 18 0 :3 19 0 :0 0
0
Čas Záznam pohybu pštrosů (podle počtu)
K výraznější pohybové aktivitě docházelo u zvířat kolem 7 hodiny ráno po probuzení, další vzestup se objevil v době od 10 do 14 hodin, nejvyšší pohybovou aktivitu jsem zaznamenala kolem 18 hodiny. Touto aktivitou strávili pštrosi průměrně 33 % denního času. Nejvíce pohybu vykazovala dominantní samice. Při chůzi se rozhlížela po okolí. Přechod chůze na běh vyvolaly jen rušivé podměty z vnějšku ohrady. Nejvíce byli pštrosi rušeni projíždějícím traktorem. Na zvířata vyskytující se kolem ohrady pštrosi nijak nereagovali. 37
Graf č. 2: Zobání gritu
Počet zvířat
3
2
1
7: 00 7: 30 8: 00 8: 30 9: 00 9: 3 10 0 :0 10 0 :3 11 0 :0 11 0 :3 12 0 :0 12 0 :3 13 0 :0 13 0 :3 14 0 :0 14 0 :3 15 0 :0 15 0 :3 16 0 :0 16 0 :3 17 0 :0 17 0 :3 18 0 :0 18 0 :3 19 0 :0 0
0
Čas Zobání gritu (podle počtu)
Tato aktivita byla rozložena během celého dne. Nejvyšší hodnoty však dosahovala vždy před a po příjmu krmiva. Průměrně zvířata strávila touto aktivitou 17% času. Při zobání gritu se pštrosi pohybovali po celém výběhu, neomezovali se na určitá místa, jako tomu bylo například při odpočinku. Graf č. 3: Příjem krmiva
Počet zvířat
3
2
1
7: 00 7: 30 8: 00 8: 30 9: 00 9: 3 10 0 :0 10 0 :3 11 0 :0 11 0 :3 12 0 :0 12 0 :3 13 0 :0 13 0 :3 14 0 :0 14 0 :3 15 0 :0 15 0 :3 16 0 :0 16 0 :3 17 0 :0 17 0 :3 18 0 :0 18 0 :3 19 0 :0 0
0
Čas Příjem krmiva (podle počtu)
Tato aktivita byla plně závislá na chovateli, který podával zvířatům krmivo kolem 8 hodiny ranní a dále odpoledne v 15 hodin. Krmení, jako jedinou aktivitu vykonávala často celá triáda společně. Zvířata nepřijímala nikdy celou krmnou dávku, jak ukazuje graf, krmení se vyskytovalo i mezi jednotlivými příchody majitele. Krmením strávili pštrosi 20% dne.
38
Graf č. 4: Příjem vody
Počet zvířat
3
2
1
7: 00 7: 30 8: 00 8: 30 9: 00 9: 30 10 :0 10 0 :3 11 0 :0 11 0 :3 12 0 :0 12 0 :3 13 0 :0 13 0 :3 14 0 :0 14 0 :3 15 0 :0 15 0 :3 16 0 :0 16 0 :3 17 0 :0 17 0 :3 18 0 :0 18 0 :3 19 0 :0 0
0
Čas Příjem vody (podle počtu)
Ačkoli pštrosi vypijí přes den velké množství vody, je tato aktivita prováděna jen velmi malou část dne. Pštrosi pijí tedy méně často, zato větší množství vody. Tato aktivita není nijak závislá na příjmu potravy. Pití vody se obvykle věnovalo jen jedno zvíře z celé triády. Graf č. 5: Odpočinek
Počet zvířat
3
2
1
7: 00 7: 30 8: 00 8: 30 9: 00 9: 3 10 0 :0 10 0 :3 11 0 :0 11 0 :3 12 0 :0 12 0 :3 13 0 :0 13 0 :3 14 0 :0 14 0 :3 15 0 :0 15 0 :3 16 0 :0 16 0 :3 17 0 :0 17 0 :3 18 0 :0 18 0 :3 19 0 :0 0
0
Čas Odpočinek (podle počtu)
Odpočinek byl rozložen během dne na dopolední část, a odpolední, která byla výrazně delší. Odpočinek zabírá 10% denní aktivity. Odpočinku se věno věnovalo vždy jen jedno zvíře, ostatní vykonávali jinou aktivitu.
39
Graf č. 6: Agresivní chování pštrosů
Počet zvířat
3
2
1
7: 00 7: 30 8: 00 8: 30 9: 00 9: 3 10 0 :0 10 0 :3 11 0 :0 11 0 :3 12 0 :0 12 0 :3 13 0 :0 13 0 :3 14 0 :0 14 0 :3 15 0 :0 15 0 :3 16 0 :0 16 0 :3 17 0 :0 17 0 :3 18 0 :0 18 0 :3 19 0 :0 0
0
Čas Agresivní chování (podle počtu)
Agresivní
chování
projevovala
zvířata
minimálně.
Zaznamenala
jsem
jen výhružný postoj a hlasové projevy dominantní samice proti druhé samici. Předpokládám že na agresivitu nemá vliv denní doba. Graf č. 7: Komfortní chování pštrosů
Počet zvířat
3
2
1
7: 00 7: 30 8: 00 8: 30 9: 00 9: 3 10 0 :0 10 0 :3 11 0 :0 11 0 :3 12 0 :0 12 0 :3 13 0 :0 13 0 :3 14 0 :0 14 0 :3 15 0 :0 15 0 :3 16 0 :0 16 0 :3 17 0 :0 17 0 :3 18 0 :0 18 0 :3 19 0 :0 0
0
Čas Komfortní chování (podle počtu)
Komfortní chování zabírá přibližně stejné časové rozložení jako odpočinek. Tyto aktivity se tedy vzájemně doplňují. Této aktivitě se pštrosi věnují v krátkých časových úsecích a to průměrně 11% denního času.
40
Graf č. 8: Sezení, ležení
Počet zvířat
3
2
1
7: 00 7: 30 8: 00 8: 30 9: 00 9: 3 10 0 :0 10 0 :3 11 0 :0 11 0 :3 12 0 :0 12 0 :3 13 0 :0 13 0 :3 14 0 :0 14 0 :3 15 0 :0 15 0 :3 16 0 :0 16 0 :3 17 0 :0 17 0 :3 18 0 :0 18 0 :3 19 0 :0 0
0
Čas Sezení, ležení (podle počtu)
Sezení na patách, nebo ulehnutí na celé tělo se objevovalo v pozdějších odpoledních hodinách, výjimečně dříve. Toto chování bylo doplňováno komfortním, pštrosi si při ležení otírali krk a hlavu o zem a oddalovali křídla od těla. K této aktivitě nevyužívali pštrosi celou plochu ohrady, ale měli preferovaná místa (například v blízkosti stromů, keřů, nebo přístřešku) Graf č. 9: Záznam četnosti kálení pštrosů
Počet zvířat
3
2
1
7: 00 7: 30 8: 00 8: 30 9: 00 9: 3 10 0 :0 10 0 :3 11 0 :0 11 0 :3 12 0 :0 12 0 :3 13 0 :0 13 0 :3 14 0 :0 14 0 :3 15 0 :0 15 0 :3 16 0 :0 16 0 :3 17 0 :0 17 0 :3 18 0 :0 18 0 :3 19 0 :0 0
0
Čas Kálení (podle počtu)
Tato aktivita se vyskytovala průběžně celý den. Nejvyšší intenzita však byla mezi 11 až 14 hodinou. Výsledky záznamu kálení mohou být nepřesné z důvodu toho, že kálení je velmi krátkodobá aktivita a ne vždy je možné ji zaznamenat.
41
6.1.2 Rozdíly v intenzitě porovnávaných aktivit u zvířat z triády Rosice Tab.5 Procentuální zastoupení jednotlivých denních aktivit samce z chovné triády Rosice Pohyb Zobání Krmení Pití Odpočinek Agrese Komfortní Ležení, gritu chování sezení 36,73 18,37 18,37 6,12 4,08 0,00 8,16 2,04
Kálení 6,12
Tab.6 Procentuální zastoupení jednotlivých denních aktivit samice 1 z chovné triády Rosice Pohyb 34,69
Zobání Krmení Pití gritu 14,29
20,41
Odpočinek Agrese Komfortní Ležení, Kálení chování sezení
2,04
8,16
4,08
8,16
2,04
6,12
Tab.7 Procentuální zastoupení jednotlivých denních aktivit samice 2 z chovné triády Rosice Pohyb Zobání Krmení Pití Odpočinek Agrese Komfortní Ležení, Kálení gritu chování sezení 32,65 16,33 16,33 4,08 10,20 0,00 10,20 6,12 4,08
Graf č.10: Porovnání zastoupení jednotlivých aktivit pštrosů z chovné triády Rosice
Zastoupení v %
50,00 40,00
Pohyb
30,00 Zobání gritu
Krmení
20,00 10,00
Ležení, sezení Komfortní chování Kálení Agrese
Odpočinek Pití
0,00 Samec
42
Aktivity Samice 1
Samice2
6.1.3 Porovnání pohybové aktivity v závislosti na velikosti výběhu Pro porovnání pohybové aktivity pštrosů z farmy Rosice jsem použila tetrádu pštrosů chovaných v zoologické zahradě Brno- Bystrc. Tuto tetrádu nebylo možno použít pro porovnání denního režimu, protože ten není stálý a je řízen pracovníky Zoo. Aby byly výsledky co možná nejvíce vypovídající, pro porovnání pohybové aktivity je použito u obou chovaných skupin (jako reprezentativní vzorek) časový interval od 12:00 do 15:00. To je doba, kdy ani jedna skupina zvířat není krmena a není ani nijak rušena zásahy ošetřovatelů. Tab.11 Procentuální zastoupení jednotlivých aktivit pštrosů ze Zoo Brno Aktivity
Zastoupení v % 52,4 13,4 4,1 0 18 0 7,9 0 4,7
Pohyb Zobání gritu Krmení Pití Odpočinek Agrese Komfortní chování Ležení, sezení Kálení
Graf 11: Porovnání pohybové aktivity mezi dvěma skupinami pštrosů
100
52,4 39,7
80 %
60 40 20 0 Tetráda Zoo Brno
Triáda farma Rosice Pohyb
Z grafu jednoznačně vyplývá, že zvířata umístěná ve větší chovné ohradě stráví pohybovou aktivitou více než 50% času, po který jsem prováděla pozorování.
43
Nelze však opomenout fakt, že tento prostor neobývali pštrosi po celý den, ale byli zaháněni do prostoru, kam nebyl možný přístup návštěvníka zoologické zahrady. Pštrosi z triády v Rosicích měli daleko menší prostor, ale možnost pohybu v ohradě měli neustále. Strávili pohybovou aktivitou 40% času po který proběhlo pozorování. Tab.12 Porovnání jednotlivých aktivit mezi dvěma skupinami pštrosů Zastoupení v % Tetráda Zoo Brno
Triáda farma Rosice
Pohyb Zobání gritu Krmení Pití Odpočinek Agrese Komfortní chování Ležení, sezení
Aktivity
52,4 13,4 4,1 0 18 0 7,9 0
39,7 30,4 4,1 0 16,2 1,6 4,8 0.I
Kálení
4,7
3,2
Z tabulky 12 vyplývá, že výrazný rozdíl mezi oběma skupinami se projevil v zobání gritu. Tomu se věnovala triáda pana Kvapila z Rosic 30 % pozorovaného časového úseku, u pštrosů ze zoologické zahrady byla tato aktivita omezena na 13 % z tříhodinového časového úseku. Velmi podobné číselné údaje vykazovala aktivita krmení, (4,1 %), odpočinek (18 % a 16,2 %) a kálení (4,7 % a 3,2 %). Kromě výraznějšího rozdílu v pohybové aktivitě, viz. graf 11, lze poukázat na rozdíl v času stráveném komfortním chováním, kterému se pštrosi z triády v Rosicích věnovali 7,9 % časového úseku, na rozdíl od pštrosů ze zoologické zahrady, kteří touto aktivitou strávili 4,8 % času.
6.2 Zhodnocení sociálního chování V chovné triádě pštrosa je vždy jeden samec a dvě samice, z nichž jedna je dominantní. To se výrazně projevuje i na jejím chování. Během hodinového pozorování byl patrný rozdíl v množství pohybu a jiných aktivit u dominantní samice oproti ostatním zvířatům.
44
Graf 12: Sledované aktivity u samce z triády Rosice
Pití 0%
Kálení 5% Odpočinek 19% Komf. Chov 0% Agrese 0%
Zobání gritu 47%
Ležení, sezení 0% Pohyb 29%
Krmení 0%
U samce nebyl zaznamenán žádný projev agrese proti oběma samicím. Během hodnoceného časového úseku strávil samec nejvíce času zobáním gritu (47%), což bylo i nejvyšší hodnota ze všech tří hodnocených zvířat. Nebyl zaznamenán žádný projev agrese ani snaha o kontakt se samicemi. Nebylo zaznamenáno ani komfortní chování, ležení, sezení a krmení. To lze vysvětlit výběrem časového úseku pro pozorování. Jednalo se o odpolední hodiny a tudíž klidovou část dne.
Graf 13: Sledované aktivity u samice 1 z triády Rosice Komf. Chov Ležení, sezení 0% 9% Agrese 5% Odpočinek 9% Kálení 5% Pití 0% Zobání gritu 23%
Pohyb 49%
Krmení 0%
45
Samice 1 vykonala oproti ostatním pštrosům z triády více pohybu. Strávila pohybem 51% pozorovaného času. Naopak nejméně času z celé skupiny strávila zobáním gritu, jen 24%. Samice 1 se projevila jako dominantní, většinu pohybu vykonala při obcházení plotu ohrady a pozorování okolí. U této samice se vyskytlo agresivní chování proti podřízené samici. Jednalo se o výstražné zasyčení s doširoka otevřeným zobákem a nataženým krkem směrem k druhé samici.
U druhé samice byly časově vyrovnané aktivity zobání gritu a pohyb. Větší časový úsek věnovala samice odpočinku. Neprojevilo se u ní žádné agresivní chování. Na útok dominantní samice reagovala tato zrychleným pohybem směrem od druhé samice.
Graf 14: Sledované aktivity u samice 2 z triády Rosice Komf. Chov 5% Agrese 0%
Ležení, sezení 0% Pohyb 36%
Odpočinek 21% Kálení 0% Pití 0%
Krmení 0%
Zobání gritu 38%
U této triády bylo možné velmi dobře pozorovat vzájemný tělesný kontakt mezi jedinci. Protože například prostor pro krmení měla tato skupina značně omezený, musela zvířata při vybírání krmiva z krmítka stát těsně u sebe. To však nevyvolalo žádnou negativní reakci, ani ze strany dominantní samice k podřízené. Všichni tři pštrosi se chovali umírněně a klidně. K bližším kontaktům však docházelo i mimi prostor krmiště a ani zde jsem nezaznamenala agresivní postoj některého u chovaných pštrosů. Zaznamenala jsem však útok dominantní samice vůči podřízené. To však nebylo vyprovokováno kontaktem zvířat, ale domnívám se že šlo o snahu dominantní samice upevnit si svoji pozici v hierarchii skupiny. 46
7
ZÁVĚR Z výsledků této práce vyplývá, že existují rozdíly v chování zvířat v rámci jedné
skupiny. Ty jsou pravděpodobně výsledkem utvoření a upevňování sociálního postavení jednotlivých zvířat. Je také patrné, že vliv na jejich chování mají technologické podmínky chovu. Při srovnání chování jedinců ze zcela odlišně velkých výběhů je zřejmé, že zvířata, která mají k dispozici větší prostor stráví pohybem po něm více času, než zvířata s omezeným prostorem. Menší rozměry ohrady se však neprojevuje negativně tím, že by zvířata byla prokazatelně agresivnější. U zvířat s menších chovným prostorem docházelo mnohem častěji ke kontaktu, ani to se však neprojevilo negativně. Je tedy možné souhlasit s obecným názorem, že pštrosi jsou zvířata nenáročná na chovatelské prostředí a lze jim snadno zajistit odpovídající podmínky a welfare.
47
8
SEZNAM LITERÁRNÍCH ZDROJŮ 1. BEZZEL, E., KELLLER, E.,KÖNIG, C., KREMER, B.,REICHHOF, J., SAUER, F., SCHUCHNANN, L., SIGL, A., WITT, R.: Zoologická encyklopedie. Euromedia Group, k.s. – Knižní klub, 2003, 160 stran, ISBN 80-242-0967-5. 2. DOKTOROVA, J.: Pštros se dvěma pštrosicemi. Farmář, ročník 9, číslo 11, strana 44 – 45, 2003. 3. HOLOUBEK, J.: Pštros dvouprstý objektem chovu v ČR. Náš chov, ročník 63, číslo 11, strana 43 – 45, 2003, ISBN 1127-8068. 4. HOLOUBEK, J., HUBENÝ, M., REVÁKOVÁ, M.: Racionální výživa, vhodné ustájení a výběhy – důležité faktory úspěšnosti chovu pštrosů. Náš chov, ročník 64, číslo 2, rok 2004, ČZU Praha. 5. HROUZ A KOLEKTIV: Etologie hospodářských zvířat. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2000, 185 stran, ISBN 80-7157463-5. 6. HORBANCZUK, J., The Ostrich. Warsaw: Polish Academy of science institut of genetics and animal breeding, 2002, 182 stran, ISBN 83-916046-5-9. 7. KREIBICH, A., SOMMER, M., Straussenhaltung (Chov pštrosů.) 2. Rozšířené vzdání, duben 1994, Zemědělské nakladatelství Münster, ISBN 3-7843-26595. 8. LAROUSSE : Život v přírodě – Savany; - Slovart, Praha, 1995, ISBN 8085871-56-4. 9. SNÍŽEK, J.: Chov pštrosů jako nové odvětví drůbežnictví. Studijní zpráva. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, Živočišná výroba, 1995, 36 stran
48
10. SNÍŽEK, J.: Základy chovu pštrosů. 1. vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR, 1998. 32 stran, Živočišná výroba. ISBN 80-7105172-1. 11. ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V., HUDEC K.: Svět zvířat – ptáci 1. 1. vyd. Albatros, 1998, 144 stran, ISBN 80-00-00579-4. 12. VESELOVSKÝ, Z.: Člověk a zvíře. 1. vyd. Praha: Academia, 2000, 246 stran, ISBN 80-200-0756-3. 13. VESELOVSKÝ, Z.: Etologie - Biologie chování zvířat. Academia , 2005, 407 stran, ISBN 80-200-1331-8. 14. VESELOVSKÝ, Z.: Ptáci : Fotografický atlas. 1. vyd. Praha: Aventinum, 1996, 256 stran, ISBN 80-7151-128-5. 15. ŽIŽLAVSKY, J.A KOLEKTIV: Chov hospodářských zvířat. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2006, 208 stran, ISBN 80-7157-615-8. 16. VESELOVSKÝ, Z.: Obecná ornitologie. první vydání, Akademika, Praha 2001, 357 stran , ISBN 80-200-0857-8.
49
Seznam tabulek Tab. 1 Procentuální podíl produktů z chovu pštrosů Tab. 2 Hodnoty proteinu a tuku pštrosa ve srovnání s ostatními druhy zvířat Tab. 3 Přehled o jatečné výtěžnosti pštrosího těla Tab. 4 Přehled o jednotlivých podílech masa pštrosího jatečného těla Tab. 5 Procentuální zastoupení denních aktivit samce z chovné triády Rosice Tab. 6 Procentuální zastoupení denních aktivit samice 1 z chovné triády Rosice Tab. 7 Procentuální zastoupení denních aktivit samice 2 z chovné triády Rosice Tab. 8 Rozložení jednotlivých aktivit během dne u samce z chovné triády Rosice Tab. 9 Rozložení jednotlivých aktivit během dne u samice 1 z chovné triády Rosice Tab. 10 Rozložení jednotlivých aktivit během dne u samice 2 z chovné triády Rosice Tab. 11 Procentuální zastoupení jednotlivých aktivit pštrosů ze Zoo Brno Tab. 12 Porovnání jednotlivých aktivit mezi dvěma skupinami pštrosů
Seznam grafů Graf 1 Vyhodnocení pohybové aktivity pštrosů Graf 2 Zobání gritu Graf 3 Příjem krmiva Graf 4 Příjem vody Graf 5 Odpočinek Graf 6 Agresivní chování pštrosů Graf 7 Komfortní chování pštrosů Graf 8 Sezení, ležení Graf 9 Záznam četnosti kálení pštrosů Graf 10 Porovnání zastoupení jednotlivých aktivit pštrosů z chovné triády Rosice Graf 11 Porovnání pohybové aktivity mezi dvěma skupinami pštrosů Graf 12 Sledované aktivity u samce z triády Rosice Graf 13 Sledované aktivity u samice 1 z triády Rosice Graf 14 Sledované aktivity u samice 2 z triády Rosice
50
