MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
DIPLOMOVÁ PRÁCE
BRNO 2008
PAVEL HRDINA
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství
Vliv výživy na změny parametrů vnitřního prostředí zjišťované v krvi Diplomová práce
Vedoucí práce: prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc.
Brno 2008
Vypracoval: Pavel Hrdina
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně
Agronomická fakulta
Ústav výživy zvířat a pícninářství
Akademický rok: 2007/2008
ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autor práce:
Pavel Hrdina
Studijní program:
Zemědělské inženýrství
Obor:
Všeobecné zemědělství
Název tématu:
Vliv
výživy
na
změny
parametrů
vnitřního
prostředí zjišťované v krvi Rozsah práce:
40 - 60
Zásady pro vypracování:
1. Zpracujte literární přehled o vlivu výživy na parametry zjišťované v krvi 2. Zpracujte literární přehled o vlivu výživy na parametry zjišťované v krevním séru 3. Připravte metodiku na provádění pokusu s kravami v praktických podmínkách 4. Proveďte odběry na kravách a analyzujte získané výsledky 5. Proveďte diskusi výsledku s literárními poznatky 6. Sepište diplomovou práci 7. Udělejte závěry pro praxi a pro další rozvoj disciplíny
Seznam odborné literatury:
1. JARRIGE, R. Alimentation des bovins, ovins & caprins. Paris: INRA, 1998. 471 s. ISBN 2-7380-0021-5. 2. OWEN, J. Cattle Frediny. 2. vyd. Ipswich: Farming Press Ltd.., 1987. 170 s. ISBN 0-85236-134-3. 3. KOVÁČ, G. Choroby hovädzieho dobytka. 1. vyd. Prešov: M& M, 2001. 874 s. ISBN 80-88950-14-7. 4. ZEMAN, L. – VESELÝ, P. Potřeba živin pro skot. Část 3. Hodnocení dusíkatých látek. Krmivářství. 2000. sv. 50, č.1, s. 36-37. ISSN 1212-9992. 5. TŘINÁCTÝ, J. Použití metody nylonových sáčků a kapslí při hodnocení krmiv pro přežvýkavce a vyjádření potřeby živin u vykrmovaného skotu. Disertační práce. Brno: MZLU Brno, 1996. 92 s.
Datum zadání diplomové práce:
březen 2006
Termín odevzdání diplomové práce:
duben 2008
L.S.
Pavel Hrdina
prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc.
řešitel diplomové práce
vedoucí diplomové práce
prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. vedoucí ústavu
prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. děkan AF MZLU v Brně
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Vliv výživy na změny parametrů vnitřního prostředí zjišťované v krvi vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.
dne………………………………………. podpis diplomanta……………………….
Dovoluji si poděkovat panu Prof. Ing. Ladislavu Zemanovi, CSc., svému vedoucímu diplomové práce, za metodické vedení a cenné rady při zpracování mé diplomové práce.
ABSTRACT Hrdina, P: The influence of nutrition upon changes in parameters established in blood. Diploma Thesis, MZLU Brno, 2008. 56 p.
The aim of the thesis was to examine the influence of a daily ration on the levels of parameters found in metabolic profile of dairy cows. The influence of the composition of daily ration on biochemical parameters was observed in eight facilities. It has been found out that the income of dry matter ranged from 15.969 kg to 21.733 kg per piece a day, the average income of PDI was 1787.950±235,141 g per piece a day within the range of 1377.715 g per piece a day to 2218.758 g per piece a day, the levels of N matters varied between 2.247 kg per piece a day and 3.825 kg per piece a day with the average value of 2.998±0,380 kg per piece a day. The average intake of Ca was 187.055±39.358 g per piece a day, P 88.186±11.691 g per piece a day, and Mg 69.103±15.265 g per piece a day. Most of the daily ration parameters were around the bottom limit of the need of nutrients. The figures found in metabolical processes in blood of dairy cows varied within standard limits with the exception of glucose which showed a wide range of measured values (1.360 mmol/l - 5.000 mmol/l as well as AST the average value of which was 1.696±0.819 µkat/l. With the use of correlation analysis it has been found that the income of nutrients (dry matter, PDI, P and Mg) and energy influenced blood parameters (glucose, Ca, P, Mg, Zn, Cu). It has been found that the income of dry matter had a positive influnece on Zn and Cu levels and negative influence on Na and Ca levels. The income of Ca had no influence on Mg, P, Na, Zn, Cu and glucose. Higher levels of Mg in daily ration resulted in positive rise of Zn and Cu in blood. Rising intake of P lead to positive rise of P in blood and positively influenced the level of Mg in blood.
Key words: dairy cow, daily ration, dry matter, metabolical test, blood plasma.
OBSAH 1. Úvod
strana 9
2. Cíl práce
10
3. Literární přehled
10
3.1. Metabolický profilový test
10
3.2. Krev (sangius)
12
3.2.1. Klinicko-biochemické vyšetření
13
3.2.1.1. Energetický profil
13
3.2.1.2. Dusíkový a bílkovinný profil
15
3.2.1.3. Enzymový a hepatální profil
17
3.2.1.4. Elektrolytový a vodní profil
17
3.2.1.5. Makrominerální a mikrominerální profil
18
3.3. Živiny krmné dávky
19
3.3.1. Sušina
20
3.3.2. Voda
23
3.4. Stanovení energetické hodnoty krmiv
23
3.5. Hodnocení dusíkatých látek pro přežvýkavce
25
4. Materiál a metody zpracování 4.1. Charakteristika vstupních údajů krve
26 26
4.1.1. Zásady odběru krve
26
4.1.2. Metodiky stanovování jednotlivých parametrů
27
4.2. Metodiky anylýz objemových krmiv
30
4.3. Sledované parametry
31
5. Výsledky práce a diskuse
32
6. Závěr
37
7. Přehled litaratury
39
8. Přílohy
41
8.1. Tabulky
41
8.2. Grafy
42
8.3. Obrázky
42
1. ÚVOD Poruchy metabolismu a některá orgánová onemocnění spolu navzájem úzce souvisí a jsou řazena do komplexu produkčních chorob. Prevalence těchto chorob je v jednotlivých chovech různá, a to v závislosti na plemenné příslušnosti, výši produkce, fázi mezidobí, úrovni výživy, technologii ustájení, hygienických podmínkách, úrovně ošetřování a veterinární prevenci. Jejich význam spočívá především v tom, že snižují užitkovost, zhoršují kvalitu produktů, narušují plodnost, zdravotní stav mláďat již v průběhu intrauteriního vývoje, vysokou brakaci a úhyn zvířat. Ekonomické ztráty způsobené poruchami metabolismu krav jsou značné. Důležitým etiologickým faktorem produkčních chorob je neadekvátní výživa. Výživa a zdraví skotu spolu úzce souvisí a vzájemně se ovlivňují. Nutriční nedostatky v chovech (kvantitativní i kvalitativní) se projevují nejen snížením užitkovosti, ale i změnou obsahu mléčných složek. Krmné dávky vysokoprodukčních dojnic mají velmi často nízkou koncentraci živin, jsou nevyvážené z hlediska obsahu energie a dusíkatých látek – především jejich frakcí, minerálních látek, stopových prvků a vitamínů. Velmi často nemají požadovanou strukturu, obsahují ketogenní kyseliny, mykotoxiny a rezidua různých xenobiotik. Nebývá vždy dodržována správná technologie krmení, nejsou respektovány zásady diferencované výživy, zkrmují se krmiva narušená a z dietetického i hygienického hlediska nevyhovující až závadná. Výživa skotu je považována za nejvýznamnější faktor vnějšího prostředí, který determinuje zdravotní stav zvířat, plodnost, produkci mléka a je předpokladem realizace genetického potenciálu jedince i celého chovu. Poznatky z praxe ukazují, že se zvyšující se užitkovostí skotu (zejména dojnic) se zhoršuje zdravotní stav zvířat a především plodnost. Antagonistický vztah mezi užitkovostí a plodností krav existuje a prokazují to mnohá vědecká pracoviště ve světě i v České republice. Vztahy mezi výživou, poruchami metabolismu a reprodukcí jsou velmi složité a proměnlivé.
2. CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce je posouzení vlivu výživy na změny parametrů vnitřního prostředí zjišťované v krvi dojnic. Parametry krve jsou stanovovány v průběhu provádění metabolických profilových testů dojnic a srovnávány s hodnotami přijatých živin v krmných dávkách, které jsou sestavovány na základě analýzy jednotlivých krmných komponent a optimalizovány za pomoci výpočetní techniky. Tyto vzájemné vztahy by mohly přispět k lepšímu hodnocení a interpretaci výsledků jednotlivých krevních ukazatelů.
3. LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1. Metabolický profilový test Dobrý zdravotní stav a vysoká odolnost hospodářských zvířat mají rozhodující vliv na vytvoření vysokoužitkových chovů a jsou limitujícím faktorem pro produkci a reprodukci stáda. Se zvýšením užitkovosti dojnic stoupá riziko rozvoje metabolických poruch, které se odráží jak na celkovém zdravotním stavu, tak i na množství a kvalitě nadojeného mléka. Je proto nezbytné provádět v chovech systémovou prevenci produkčních chorob. Diagnostika produkčních a zejména metabolických poruch je velmi obtížná a náročná. Vyžaduje komplexní přístup a využívání nejnovějších poznatků vědy a moderní laboratorní techniky. Snaha o vytvoření ucelených diagnostických systémů zaměřených na kontrolu zdraví, produkce či reprodukce se datuje již od 70. let. PAYNE et al. (1970) v Anglii vypracovali a postupně zdokonalili systém COMPT (Compton metabilic profite test), ve světě bylo vypracováno mnoho dalších systémů a mezi prvními pracovišti zabývajícími se touto problematikou byla i Katedra diagnostiky, terapie a prevence Vysoké školy veterinární v Brně, kde byl vypracován systém preventivní diagnstiky v 80. letech. Tento systém byl založen na celkové analýze stáda a laboratorním vyšetřením krve, moče a bachorové tekutiny u jednotlivých skupin zvířat vybraných podle fáze reprodukčního cyklu a laktace. Tento systém je neustále rozvíjen a zdokonalován řadou pracovišť zabývajících se problematikou zdravotního stavu a užitkovosti skotu. Rovněž je přizpůsobován praxi v nových podmínkách zemědělského podnikání.
Kontrola metabolismu je prováděna v současné době na žádost zemědělského podniku nebo v rámci různých vědeckých grantů. Nejčastěji je vyšetření metabolismu dojnic žádáno při poklesu užitkovosti, při změnách ve složení mléka, zhoršení reprodukčních funkcí ve stádě a dále při zvýšeném výskytu zdravotních poruch (uléhání po porodu, uléhání v laktaci, endometritidy, mastitidy, problémy s končetinami). Jednou s indikací pro realizaci metabolického testu je také zhodnocení účinnosti krmné dávky a eliminace případných negativních vlivů na zdravotní stav dříve než dojde k vážnějšímu narušení zdravotního stavu dojnic ve stádě. Podle cíle lze metabolické testy rozdělit na dvě základní skupiny:
a) preventivní metabolický test (kontrola výživy) b) diagnostický metabolický test (při výskytu poruch produkce, reprodukce nebo zdravotních poruch). Metabolický test se provádí podle následujícího schématu: 1) Analýza stáda
Hodnocení užitkovosti chovu (průměrná dojivost, složení bazénových vzorků mléka, nasazování mléka po porodu, tvar laktační křivky, způsob dojení, výskyt mastitid, frekvence dojení a jiné)
Hodnocení reprodukce (servis perioda, interval, mezidobí, inseminační index, březost po I.inseminaci a jiné)
Organizace chovu (typ ustájení, rozdělení do skupin a jiné)
Krmení (technika krmení, počet krmení, promíchání TMR, velikost řezanky a jiné)
Složení krmné dávky (obsah jednotlivých živin v KD, rozdíly mezi vypočítanou KD a skutečně krmenou KD, diferenciace KD podle užitkovosti, příjem sušiny, podíl jádra z celkové dávky sušiny, hrubá vláknina, zkrmování tuku, krmení močoviny, dotace minerálních látek, krmení krav v období přípravy na porod, obsah hrubého proteinu na začátku laktace)
Zdravotní stav (brakace, průběh puerperia, metabolické poruchy, onemocnění GIT, pohybového aparátu, mastitis, dermatitis)
Kondice dojnic a celkový dojem ze stáda
Odchov telat (životaschopnost po porodu, úhyny, zdravotní problémy, způsob krmení)
Odchov jalovic.
2) Výběr zvířat 3) Odběr biologického materiálu 4) Klinicko-biochemické vyšetření 5) Vyhodnocení a závěry
Pro vyšetření metabolismu dojnic se odebírají vzorky krve, moči a bachorové tekutiny podle potřeby je možno odebírat rovněž mlezivo, mléko a bioptáty kostní nebo jaterní tkáně. Odběru vzorků a následné manipulaci s nimi je nutno věnovat velkou pozornost, neboť řadu vyšetření je možno tímto způsobem negativně ovlivnit, případně zcela znehodnotit.
3.2. Krev (sanguis) Jedná se o tělesnou tekutinu červené barvy, která koluje v uzavřené soustavě krevních cév. Krev svou hmotností patří mezi nejvíce zastoupenou tkáň v těle. Její množství za normálních podmínek tvoří asi 8% celkové hmotnosti těla. Krev plní několik důležitých funkcí. Její úlohou je přivádět kyslík a výživné látky ke tkáním a odvádět splodiny látkové přeměny z tkání k vylučovacím orgánům. Krev rovněž zabezpečuje transport důležitých látek mezi jednotlivými orgány a tkáněmi a prouděním pomáhá termoregulaci. Má i ocharanou funkci a zúčastňuje se při regulaci pH a osmotického tlaku. Krev se skládá z tekuté složky – z krevní plazmy a formovaných krevních elementů – červených a bílých krvinek a krevních destiček. Vzájemný poměr krevní plazmy a krevních elementů je velmi variabilní. Množství formovaných krevních elementů se u hospodářských zvířat pohybuje v rozmezí 35 až 54%. Zbytek připadá na krevní plazmu. Když po odběru krve přidáme protisrážlivé činidlo, sedimentací, resp. centrifugací můžeme obě složky od sebe oddělit. Sediment tvoří červené i bílé krvinky a krevní destičky. Supernatant tvoří krevní plazma. Objem krve ve sloupci sedimentu tvoří hematokrit, který udává poměr plazmy a krvinek, zejména erytrocytů. Hematokrit se využívá na posouzení některých onemocnění, přičemž se vyhodnocuje i čas potřebný na sedimentaci krvinek. Poměr mezi objemem krvinek a krevní plazmou, jako i trvání sedimentace je za fyziologických podmínek stálý, rovněž je neměnný čas sedimentace.
Krevní plazma je viskózní tekutina bledožluté barvy, ve které se mimo vody nachází bílkoviny, cukry, tuky, minerální látky a další složky. Z bílkovinové složky připadá značné procento na fibrinogen, který zabezpečuje srážlivost krve. Při srážení krve se fibrinogen přeměňuje na vláknitý fibrín, do kterého jsou začleněné i krevní elementy. Ostatní tekutá složka, která při tom zůstává, je krevní sérum (BELÁK et al., 1990). Stálost pH v krvi je zajištěna nárazníkovými systémy hemoglobinovým, hydrogenuhličitanovým, proteinovým a fosfátovým (SOVA et al., 1981).
3.2.1. Klinicko-biochemické vyšetření
Klinicko-biochemické vyšetření biologických tekutin a tkání se provádí v laboratoři za využití moderní přístrojové techniky. Na základě analýzy chovu, anamnestických údajů a klinického vyšetření zvířat je určen rozsah klinicko-biochemického vyšetření. Velkou pozornost je potřeba věnovat výběru parametrů, které jsou vyšetřovány, aby nebylo opomenuto některé důležité vyšetření, které může objasnit problémy v chovu a na druhé straně, aby byly finanční prostředky vynakládané na laboratorní vyšetření vzorků efektivně využity. Vlastní vyhodnocení výsledků vyšetření metabolismu je velmi náročné, vyžaduje znalost referenčních hodnot a správnou interpretaci výsledků analýz.
3.2.1.1. Energetický profil
Energetický metabolismus skotu je charakterizován metabolismem sacharidů a lipidů. U přežvýkavců se ze sacharidů krmné dávky mikrobiální činností v bachoru tvoří těkavé mastné kyseliny, které jsou hlavním energetickým zdrojem pro organismus. Pouze menší část živin prochází bachorem beze změn a je trávena v dalších částech trávícího traktu. Z tohoto důvodu je při hodnocení energetického metabolismu skotu důležité posuzovat současně trávení v bachoru. Mezi nejdůležitější ukazatele glycidového metabolismu u skotu patří celkové a oxidované ketolátky krve, glukóza. Nejčastěji sledovanými ukazateli lipidového metabolismu jsou neesterifikované mastné kyseliny (NEMK), tryacylglyceroly a cholesterol.
-
Glukóza
představuje transportní formu sacharidů. Je důležitým zdrojem energie pro výživu buněk, je prekursorem pro tvorbu fruktózy a laktózy. Glukóza je tvořena v játrech z kyseliny propionové a dále z kyseliny mléčné, glykogenu, glycerolu a glukoplastických aminokyselin. Koncentrace glukózy v krvi je ukazatelem schopnosti krav dosáhnout rovnováhu mezi úrovní produkce a příjmem energie nebo tukové mobilizace (PECHOVÁ et al., 2004).
-
koncentrace v krvi je poměrně stálá, je označována jako glykémie a fyziologicky kolísá mezi 3,0 – 4,0 mmol/l (PECHOVÁ et al., 2004).
-
ke snížení koncentrace glukózy dochází při nedostatku pohotové energie v krmné dávce, při nedostatku energie vzhledem k dusíkatým látkám v KD, při nízké tvorbě kyseliny propionové v bachoru, při ketózách a při těžkém narušení funkce jater.
-
zvýšení koncentrace glukózy v krvi je poměrně vzácné a dochází k němu především při zvýšené stresové zátěži zvířat nebo v souvislosti s aplikací některých léků (PECHOVÁ et al., 2004).
-
při zvýšení hladiny glukózy nad určitou hranici „tzv. ledvinový práh“ se začíná glukóza vylučovat ledvinami, dochází k tzv. glykosurii.
-
glukóza v krvi skotu pochází převážně z jaterního glykogenu. Hladina glukózy v krvi respektive v krevní plazmě je stabilizována hormonem inzulínem (SOVA et al., 1981).
-
JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) udávají u skotu hladinu glukózy velmi nízkou a to od 2,2 do 3,3 mmol/l. na rozdíl od SOVY et al. (1981), který uvádí průměrnou hodnotu množství glukózy u skotu v krvi 5,55 mmol/l, což se rovněž nachází vysoko nad horní hranicí rozmezí publikovaného VRZGULOU et al. (1990), který uvádí rozmezí 3,0 – 3,9 mmol/l.
-
MIKŠÍK a SUCHÝ (2003) zjistili ve svém výzkumu průměrné hodnoty obsahu plazmatické glukózy u jalovic černostrakatého plemene 3,46 mmol/l a českého strakatého plemene 3,43 mmol/l.
-
autoři
DOLEŽAL et al (1991) zaznamenali postupné (i když nepravidelné)
zvyšování hladiny glukózy v krevní plazmě od 5. dne věku při sledování parametrů vnitřního prostředí krav od porodu do 45. dne po porodu.
-
Ketolátky
jsou produkty intermediárního metabolismu mastných kyselin a některých aminokyselin.
-
mezi oxidované ketolátky se řadí kyselina acetoctová a aceton, naopak zástupcem redukovaných ketolátek je kyselina beta-hydroxymáselná (BHB).
-
ketolátky vznikají v jaterní tkáni při metabolizaci tuků a ve stěně předžaludků z kyseliny máselné a octové.
-
fyziologické rozmezí celkových ketolátek dle PECHOVÉ et al (2004) je 0,1 až 1,0 mmol/l.
-
koncentrace ketonových látek v moči je 3 až 8 krát vyšší jako v krvi. Podstatně se může zvyšovat alimentárním příjmem ketogenních látek (především kyseliny máselné), rovněž tak poruchami metabolismu (KRAFT, DŐRR, 1999).
-
koncentrace BHB v plazmě dle KRAFT, DŐRR (1999) je menší než 0,6 mmol/l.
-
Neesterifikované mastné kyseliny (NEMK)
NEMK vytváří směs monokargonových kyselin, význam jejich stanovení spočívá ve vymezení lipomobilizační zátěže jater u vysokoprodukčních krav z důvodu nedostatku energie v období negativní energetické bilance, kdy dochází k jejich zvýšení (ukazatel hubnutí).
-
NEMK nejsou pouze ukazatelem lipolýzy, ale k jejich zvýšení dochází rovněž při narušení jejich utilizace.
-
Dle PECHOVÉ (2004) snížení koncentrace NEMK v krvi nemá diagnostický význam.
-
fyziologické rozmezí dle HOFÍREK et al. (2004) je 0,1 až 0,35 mmol/l.
3.2.1.2. Dusíkový a bílkovinný profil Metabilismus dusíkatých látek zahrnuje metabolismus aminokyselin, detoxikaci amoniaku spojenou s tvorbou močoviny a proteosyntézu. Je v úzkém vztahu k energetickému, jaternímu, bachorovému a acidobazickému metabolismu. Význam ureosyntézy spočívá v detoxikaci amoniaku. Syntéza močoviny patří mezi energeticky nejnáročnější reakce v organismu. Rovněž proteosyntéza je energeticky značně náročná. Při vysoké mléčné produkci je metabolismus dusíkatých látek ovlivňován do jisté míry složením nedegradovatelného proteinu v krmné dávce z hlediska obsahu esenciálních aminokyselin, především methioninu a lysinu, které jsou považovány za první limitující
aminokyseliny pro dojnice. Mezi vyhodnocované parametry v krevní plazmě řadíme celkovou bílkovinu, albuminy, alfa-globuliny, beta-globuliny, gama-globuliny a močovinu.
Celková bílkovina -
nejvíce pevných látek v plazmě připadá na bílkoviny – plazmatické bílkoviny.
- plazmatické bílkoviny se dělí na albuminy, globuliny a fibrinogen. - globulinové frakce lze dále rozdělit na alfa-, beta- a gama-frakce, popřípadě až na subfrakce (alfa1, alfa2 apod.).
- poměr mezi albuminy a globuliny se označuje jako A/G kvocient a je druhově odlišný.
- dle SOVY et al. (1981) jsou hodnoty jednotlivých krevních bílkovin u téhož druhu stejného věku relativně stálé. -
hodnotu celkové bílkoviny v plazmě skotu uvádí PECHOVÁ et al. (2004) v rozmezí 65 až 85 g/l.
-
funkce plazmatických bílkovin jsou velmi rozsáhlé.
-
DOLEŽAL et al. (1991) stanovili rozmezí průměrných hodnot celkových bílkovin 66,7 – 73,2 g/l.
-
JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) uvádějí, že obsah bílkovin v krevní plazmě telat dosahuje pouze 30-50 g/l po příjmu mleziva.
-
Močovina
patří k nejdůležitějším a nejvíce používaným zdrojům nebílkovinného dusíku pro hospodářská zvířata.
-
močovina je rovněž konečným produktem degradace bílkovin, je syntetizována v játrech a vylučuje se ledvinami.
-
koncentrace močoviny v krevní plazmě je velmi dobrým ukazatelem příjmu a metabolizace dusíku, dává obraz o exkreční schopnosti ledvin a syntetické schopnosti jater.
-
referenční hodnoty močoviny v plazmě uvádí PECHOVÁ et al. (2004) 3,0 až 5,0 mmol/l.; k stejným hodnotám plazmatické koncentrace močoviny dospěl i VRZGULA (1990).
-
ROSSOW (2006) zjistil, že nadbytečný příjem proteinů vyvolává vzestup močoviny, která stimuluje syntézu prostaglandinu inhibicí syntézy progesteronu, tím se zvyšuje embryonální mortalita.
-
MIKŠÍK a SUCHÝ (2003) zjistili rozmezí průměrných hodnot hladiny močoviny u jalovic černostrakatého plemene 2,54 až 3,41 mmol/l, u jalovic českého strakatého plemene 2,53 až 3,62 mmol/l.
3.2.1.3. Enzymový a hepatální profil
Enzymatická diagnostika se využívá především v diagnostice hepatopatií, dále při myopatiích a osteopatiích. Princip je založen na určení aktivity enzymů v krevní plazmě nebo tkáních. Nejčastěji se stanovuje aktivita enzymů v krevní plazmě nebo krevním séru. Za fyziologického stavu je aktivita určovaných enzymů nízká, při narušení orgánu dochází v důsledku změny permeability buněčných membrán nebo po rozpadu buněk postiženého orgánu k vyplavení intracelulárních enzymů do krevního řečiště a aktivita těchto enzymů v krvi se zvýší. Diagnostická hodnota stanovení jednotlivých enzymů je omezena specifičností enzymů a jejich poločasem rozpadu.
-
Aspartátaminotrasferáza (AST)
je ubikvitární enzym nacházející se v játrech, srdci, střevní sliznici, kosterních svalech.
-
je to celulární enzym lokalizovaný v cytoplazmě i mitochondriích.
-
AST stoupá při akutních poruchách jater, srdce, kosterních svalů.
-
plazmatická hladina je 0,72 až 1,41 µkat/l (PECHOVÁ et al. 2004).
-
PAVLATA et al. (2001) ve svém výzkumu zaměřeném na zdravotní stav dojnic s karencí selenu uvádí průměrnou aktivitu AST 1,38 µkat/l.
-
GRÜNWALDT et al. (2005) uvedli ve svém výzkumu, že hladina AST u plemene Aberdeen Angus ve věku od dvou do šesti měsíců je 0,61 µkat/l.
-
JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) uvádějí hodnoty v rozmězí 0,3 až 1,3 µkat/l.
-
Gamaglutamyltransferáza (GMT)
je enzym vázaný na membránu, má vysokou aktivitu v játrech, v pankreatu, ledvinách a tenkém střevě.
-
ke zvýšení aktivity GMT v krvi dochází především při cholestáze (PECHOVÁ et al. 2004).
-
VRZGULA et. al. (1990) uvádí plazmatickou hladinu GMT 0,20 – 0,50 µkat/l.
3.2.1.4. Elektrolytový a vodní profil
Množství vody v organismu je za fyziologických podmínek konstantní a organismus svými homeostatickými mechanismy je schopný udržovat velmi stabilní koncentraci vody a elektrolytů. Poruchy vodního a elektrolytového metabolismu jsou u dospělých přežvýkavců poměrně vzácné a jejich výskyt je většinou spojen se závažnějším klinickým onemocněním – dlohotrvajícím průjmem, dislokací slezu, akutní bachorovou acidózou, insuficiencí ledvin apod. V rámci metabolického testu se v krvi stanovuje koncentrace sodíku, draslíku a chloridů. KRAFT, DŐRR (1999) uvádí následující koncentrace: sodík (Na) 135 – 157 mmol/l, draslík (K) 3,5 – 4,5 mmol/l, chloridy (Cl-) 95 – 110 mmol/l. PECHOVÁ et al. (2004) uvádí následující koncentrace: sodík (Na) 136 – 150 mmol/l, draslík (K) 4,0 – 5,8 mmol/l, chloridy (Cl-) 90 – 110 mmol/l.
3.2.1.5. Makrominerální a mikrominerální profil
Metabolismus minerální látek je velmi důležitou součástí při hodnocení výskytu metabolických poruch u dojnic. Vzhledem k mnohostranné funkci, Ca, P, Mg a řadě regulačních mechanismů, které kontrolují jejich metabolismus je nutné sledovat koncentraci těchto prvků jak v krevní plazmě tak i v moči, aby bylo možno správně určit typ poruchy. Vyšetřování stopových prvků se realizuje hlavně při podezření na karenci některého z nich. Stopové prvky zinek, měď, železo, selen, mangan ovlivňují mnoho enzymů, aktivačních a regulačních procesů, vzájemně jsou nezastupitelné a jsou proto nezbytné pro život. Fyziologický stav je charakteristický dynamickou rovnováhou všech minerálních látek, která je řízena složitými regulačními mechanismy. Pro organismus je nepříznivý jak nedostatečný tak i nadměrný příjem jednotlivých minerálních látek. Dle
PECHOVÉ et al. (2004) dochází v důsledku nevyrovnané výživy k poruchám metabolismu a karencím mikroprvků. YOKUS, CAKIR (2006) sledovali změny koncentrace chemických a minerálních ukazatelů krevního séra v závislosti na sezónních podmínkách. Jejich výzkumy potvrdily, že hladina zinku, železa, sodíku, chlóru a vápníku není ovlivněna sezónními vlivy, zatím co hladiny mědi, hořčíku a draslíku podléhají sezónním vlivům. ZEMAN et al (2006) uvádí, že minerální látky z krmiva jsou v organismu ukládány do zásoby a v době potřeby jsou uvolňovány a dopravovány krví na místo určení. Z toho důvodu je analýza minerální látek v plazmě (séru) krve považována za orientační a nemůže podle ní být usuzováno na potřebu minerálních prvků. ZEMAN et al (2006) rovněž uvádí, že zvýšení jednoho prvku v krevní plazmě může vést následně ke změnám v hladinách jiných prvků. K těmto vztahům je třeba přihlížet při vyhodnocování metabolických testů, kdy z odběru kve a následné analýzy se snažíme vyvozovat závěry směrem ke kvalitě krmné dávky. Je velmi důležité provádět tyto testy na větším počtu zvířat, u kterých se bude analýza provádět opakovaně a teprve z ucelené řady rozborů lze provést plnohodnotné závěry.
3.3. Živiny krmné dávky Živiny jsou chemicky definovatelné látky potřebné k výživě zvířat, nejde vždy jen o látky nezbytné pro organismus. Z krmivy vstupují do trávícího ústrojí i látky, které organismus vůbec nevyužije (např. křemík, chrom, lignin atd.), ale které oragnismu neškodí. Základem výživy živočichů jsou biologické sloučeniny – živiny, které příjmají zvířata v krmivech. Jsou to látky nezbytné pro živočišný organismus k zajištění všech životních procesů, to znamená k samotnému procesu trávení, pohybu, termoregulaci, růstu, rozmnožování, tvorbě tělesné hmoty (zvláště svalové), produkci mléka u laktujících zvířat. Pro tyto funkce může využít živočišný organismus jen tu část přijatých živin (z krmné dávky), která neodešla z těla ve výkalech. Této části živin říkáme stravitelné živiny (ZEMAN et al., 2006). Hodnoty obsahu živin v krmivech lze podle způsobu získávání rozdělit do tří základních oblastí:
1. hodnoty stanovené chemickou analýzou 2. hodnoty stanovené v biologických pokusech 3. hodnoty vypočtené. Hodnoty stanovené chemickou analýzou – základní rozbor krmiva (ztv. organický rozbor krmiva) se provádí podle Wendské metody. Stanovuje se dle něj vlhkost (voda) a sušina. V sušině se stanovuje obsah popela a organické hmoty (OH). V organické hmotě se stanovují dusíkaté látky, lipidy a sacharidy (z nich se stanovuje obsah vlákniny a odpočtem se určí bezdusíkaté látky výtažkové = BNLV).
Tabulka č.1 – Chemické složení krmiv (ZEMAN et al., Výživa a krmení hospodářských zvířat, 2006). Voda sušina
N-látky lipidy
sacharidy
vláknina
BNLV popeloviny
bílkoviny aminokyseliny Lys, Met, Thr, Trp nebílkovinné látky močovina tuky k. linolová vosky jiné celulóza hexózy hemicelulóza pentózy (a hexózy) lignin polysacharidy škroby monosacharidy cukry makroprvky Ca, P, Na, K, S, Mg, Cl stopové prvky Fe, Cu, Mn, Zn, Co, Se, I
3.3.1. Sušina
Sušina je zbytek krmiva po vysušení. Předsušený vzorek krmiva se suší při 103±°C. Z hlediska významnosti pro organismus dělíme živiny obsažené v sušině na energetické, stavební a účinné látky. Energetické živiny jsou výlučně látky organické a jsou nezbytné pro zachování energetické rovnováhy organismu pro tvorbu tělní hmoty atd..
3.3.1.1. Sacharidy
V krmivářské terminologii hovoříme o vláknině a o bezdusíkatých látkách výtažkových, přičemž do tohoto pojmu zahrnujeme především sacharidy. Nejdůležitějšími sacharidy pro výživu hospodářských zvířat jsou škrob, cukry a celulóza. Sumu cukru a škrobu a organických kyselin v krmivech označujeme jako bezdusíkaté látky výtažkové (BNLV). V rámci sacharidů mají z hlediska energetického metabolismu mimořádný význam disacharidy, a to především sacharóza, laktóza, která je zároveň základním komponentem mléka pro lidskou výživu. Polysacharidy jsou ve výživě zvířat, zvláště přežvýkavců, nejvýznamnější skupinou energetických živin. Velmi významné jsou zvláště hexózy (škrob a celulóza). Z monosacharidů má ve výživě zvířat rozhodující význam glukóza. Glukóza je sacharid minimálně zastoupený v krmivech, ale nesmírně důležitý pro samotný živočišný organismus, a to pro tvorbu krevní glukózy. Organismus získává glukózu především štěpením polysacharidů.
3.3.1.2. Organické kyseliny
K energetickým živinám patří i organické kyseliny. Z mnoha, které mohou do metabolismu zvířat vstoupit, mají ve výživě zvláštní důležitost kyselina mléčná, octová, propionová, mravenčí a máselná, a to proto, že některé z nich jsou produkovány bachorovou mikroflórou, jiné mikroflórou při silážování a jsou využívány jako energetické zdroje, zejména přežvýkavci. Ovšem mimořádný význam mají kyseliny (octová, propionová, máselná) ve výživě přežvýkavců, jejichž energetické potřeby jsou kryty zhruba ze 70% právě prostřednictvím těkavých masných kyselin (TMK), vznikajících ze sacharidů v průběhu bachorové fermentace.
3.3.1.3. Lipidy
Třetí hlavní skupinou energetických živin jsou lipidy, z nichž nejvýznamnější složkou jsou tuky. Stanoví se jako zbytek získaný sušením petroléterového, popř. etyléterového výtažku (obsahuje tuky, mastné kyseliny, vosky, lipoproteiny a některé další látky – chlorofyl).
Lipidy dělíme na jednoduché (mastné kyseliny a volný cholesterol) a složené (esterifikovaný cholesterol, triacylglyceroly a fosfolipidy).
3.3.1.4. Dusíkaté látky
Tato skupina živin patří svým charakterem do stavebních živin a část z nich může být využita v organismu jako energetický zdroj. Vyjadřují obsah dusíku v krmivu jako prvku násobeného koeficientem (zpravidla 6,25), který je odvozen ze skutečnosti, že bílkoviny obsahují 16% dusíku. Dusíkaté látky jsou ve výživě zvířat nezastupitelné. Existence živočichů a jejich produkce jsou podmíněny přítomností a zdroji využitelných forem dusíkatých látek. Z výživářského hlediska rozlišujeme dusíkaté látky na bílkoviny (složené z aminokyselin), které se dělí na proteiny a proteidy. Druhou formou jsou nebílkovinné dusíkaté sloučeniny, které se dělí na aminokyseliny (volné), amidy, alkaloidy, peptidy, nukleové kyseliny, glykosidy obsahující dusík, purinové a pyridinové zásady, amonné soli, amoniak, močovinu, dusičnany a jiné.
3.3.1.5. Minerální látky
Jsou v živočišném organismu zastoupeny v množství 3-5% tělní hmoty. Mají významný vliv na normální průběh metabolických procesů a tím i na užitkovost a zdraví zvířat, jejich dlouhověkost, reprodukci atd.. Podle potřeby můžeme minerální látky rozdělit na nepostradatelné, postradatelné a toxické. Toto rozdělení má ovšem jen relativní platnost. Nepostradatelnost prvků pro organismus je zpravidla určena přítomností v živočišném organismu v normálním metabolickém stavu, stabilitou v zastoupení organismu, morfologickými a fyziologickými změnami tkání při vyvolání deficitu prvku v dietě, dosažením normality metabolického stavu zvířete při aplikaci prvku. Nepostradatelné prvky ve výživě zvířat rozdělujeme na makroelementy (vápník, fosfor, sodík, hořčík, draslík, síra, chlór) a mikroelementy (železo, měď, zinek, mangan, kobalt, jód, selen, molybden). K toxickým prvkům řadíme zejména olovo, kadmium, rtuť, arzen, fluor a jiné (ZEMAN et al., 2006).
3.3.1.6. Vitamíny
Jako vitamíny označujeme účinné látky nutné pro průběh životních funkcí, které daný organismus nedovede sám syntetizovat de novo, ale jen úpravou jejich přímých prekurzorů (tzv. provitamínů). Denní dávky jsou velmi nízké a nemají tedy funkci živin, ale biokatalytickou funkci. Vitamíny dělíme do dvou zakladních skupin rozpustné ve vodě (thiamin, riboflavin, kyselina nikotinová, kyselina pantothenová, kyselina listová, pyridoxin, kyanokobalamin, kyselina askorbová, biotin a kyselina lipoová) a rozpustné v tucích (karotenoidy, kalciferoly, tokoferoly, naftochinony). Vitamíny představují složité a synteticke špatně přístupné látky různých biologických funkčních systémů (ŠÍPAL et al., 1992).
3.3.2. Voda
Voda je nejdůležitější složkou těla zvířete. Představuje prostředí ve kterém se odehrávají biochemické reakce. V organismu se nenachází chemicky čistá voda, ale voda obsahující buď rozpustné krystaly, nebo vázaná s koloidy. S vyjímkou kostry, ve které jsou minerálie uloženy ve stavu pevném, jsou všechny sloučeniny v organismu ať organické nebo anorganické, ve stavu suspenze, emulze nebo roztoku. Voda se jako složka bílkovinných koloidů účastní bezprostředně na stavbě struktur živých buněk a tkání. Voda, která se nachází v organismu se rozděluje na dvě části: nitrobuněčná voda – tvoří v organismu dospělého zvířete asi 70% celkového množství vody, a voda mezibuněčná, ta tvoří asi 30% z celkového množství vody. Mezibuněčná voda je součástí krevní plazmy, intersticiální tekutiny a lymfy. Tělo obratlovců obsahuje až 50 - 60% vody. Rozdíly v obsahu vody jsou ovlivňovány věkem, pohlavím a schopností ukládat tuk v těle (ZEMAN et al., 2006).
3.4. Stanovení energetické hodnoty krmiv Z biologického hlediska můžeme enrgii krmiv rozdělit na: I.
brutto energii (BE)
II. stravitelnou energii (SE) III. metabolizovanou energii (ME) IV. netto energii (NE) Z hlediska nových systémů energetického hodnocení krmiv nás zajímá především metabolizovatelná energie a netto energie, které tvoří podstatu nových energetických jednotek. Metabilizovatelná energie, je množství energie, které získáme po odpočtení ztrát energie v moči a plynných produktech kvašení od stravitelné energie. Poměr metabolizovatelné energie k brutto energii označujeme pojmem metabolizovatelnost. Tato hodnota ovlivňuje účinnost využití metabolizovatelné energie pro jednotlivé druhy produkce. Netto energie je množství energie využité pro produkci (uložené v produkci), záchovnou potřebu a práci. Představuje množství energie, kterou vypočítáme z metabolizovatelné energie a koeficientů účinnosti využití metabolizovatelné energie. Nejefektivněji se energie využívá na záchovu, o něco hůře (nebo stejně) na produkci mléka a s nejmenší účinností se ukládá v přírůstku. U nás se používá systém netto energie pro laktaci (NEL) a netto energie pro výkrm (NEV). Netto energie krmiva se vypočítává z obsahu metabolizovatelné energie vynásobením koefecientem využití metabolizovatelné energie. Jeho hodnota je dána účelem na který má být enrgie vynaložena (laktace, výkrm), metabolizovatelností brutto energie a úrovní výživy zvířete: NE = ME
x
koeficient využití ME
Výpočet obsahu NE předpokládá stanovení obsahu BE a ME jednotlivých krmiv. Stnovení brutto energii krmiva (BE) je možno provést jeho spálením v kyslíkové atmosféře v kalorimetru a metabolizovatelné energie (ME) bilančními pokusy se zvířaty s následnou korekcí stanovené stravitelné energie o množství energie vyloučené v moči a trávících plynech. Protože tento postup není pro praxi použitelný, byly Venclem aj. (1991) odvozeny pro výppočet BE a ME regresní rovnice. Při výpočtu BE rovnice
vychází z obsahu organické hmoty a dusíkatých látek u objemných krmiv a obsahu jednotlivých organických živin u jadrných krmiv. Pro výpočet ME je třeba znát i stravitelnost uvedených živin. Vzhledem k různému živinovému složení není možné pro výpočet energetické hodnoty objemných krmiv (obsahujících v 1 kg původní hmoty víc než 50% vody, respektive víc než 170 g vlákniny) použít jednu společnou rovnici. Proto je třeba pro kukuřici (v čerstvé zelené, nebo silážované formě), krmnou a cukrovou řepu a pro řepné skrojky použít samostatný postup výpočtu. Odvozené regresní rovnice pro výpočet obsahu BE a ME mají tvar
pro objemová krmiva BE = 0,00588 x NL + 0,01918 x OH ME = 0,00137 x SNL + 0,01504 x SOH
pro jadrná krmiva BE = 0,0239 x NL + 0,0397 x T + 0,0200 x VL + 0,0174 x BNLV ME = 0,01588 x SNL + 0,03765 x ST + 0,01380 x SVL + 0,01518 x SBNLV
Použité symboly OH , SOH
- organická hmota, stravitelná organická hmota
NL, SNL
- dusíkaté látky, stravitelné dusíkaté látky
T, ST
- tuk, stravitelný tuk
VL, SVL
- vláknina, stravitelná vláknina
BNLV, SBNLV – bezdusíkaté látky výtažkové, stravitelné bezdusíkaté látky výtažkové. Živiny se do výpočtu zadávají v g/kg sušiny, výsledná hodnota vyjadřuje obsah energie v MJ/kg sušiny (ZEMAN, DOLEŽAL, VESELÝ., 2005).
3.5. Hodnocení dusíkatých látek pro přežvýkavce V moderních systémech se posuzuje především příjem aminokyselin (jako suma esenciálních a neesenciálních aminokyselin, dusíkaté látky, metabolizovatelný protein, atd.). Nejčastěji pak tyto nové systémy posuzují úroveň krytí požadavků organismu na přívod aminokyselin podle množství proteinu skutečně vstupujícího do tenkého střeva.
PDI systém hodnocení dusíkatých látek zohledňuje mikrobiální fermentaci bachoru, degradaci NL krmiva i rozdílné využití NL vstupujících do tenkého střeva. Tím respektuje rozdílný původ celkového proteinu vstupujícího do tenkého střeva. Větší část tvoří mikrobiální protein, menší část nedegradovaný protein krmiva a zbytel proteinu je endogenního původu. Vzájemný poměr proteinu z obou exogenních zdrojů je ovlivňován degradovatelností NL krmiva. Degradovatelné NL představují zdroj dusíku pro bachorové mikroorganismy, nedegradované NL jsou přímým zdrojem aminokyselin v tenkém střevě pro zvíře. Zkratka PDI v překladu znamená „protein skutečně stravitelný v tenkém střevě“. Všechny nové systémy a tedy i systém PDI jsou založeny na porovnání přívodu živin s normou potřeby pro daný druh, respektive kategorii zvířat. Systém PDI posuzuje úroveň krytí požadavku na přívod aminokyselin podle množství proteinu skutečně vstupujícího do tenkého střeva, systém SNL odvozuje toto množství z rozdílu mezi množstvím NL přijatým v krmivu a množstvím vyloučeným ve výkalech. Systém SNL nezahrnuje metabolické přeměny NL, ke kterým dochází v trávícím traktu zejména předžaludku. V systému PDI jsou naopak zakomponovány všechny nové poznatky o metabolických přeměnách NL, zejména o jejich degradovatelnosti v bachoru a střevní stravitelnosti jejich nedegradovatelné části. Ukazatel na základě kterého je posuzována výživná hodnota krmiva je „protein skutečně stravitelný v tenkém střevě“ – PDI. Obsah PDI v krmné dávce je sumou dvou frakcí. PDIA – nedegradovaný protein krmiva skutečně stravitelný v tenkém střevě a PDIM – mikrobiální protein skutečně stravitelný v tenkém střevě (ZEMAN, DOLEŽAL, VESELÝ, 2005).
4. MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ 4.1. Charakteristika vstupních údajů krve
Výsledky této práce byly sledovány a vyhodnocovány na skupinách zvířat různého věku a ketegorií dojnic. Za použití výstupů jednotlivých metabolických testů (obrázek č.4 Výsledky metabolických testů) a chemických analýz objemných krmiv (obrázek č.2 Chemická analýza krmiv), rovněž tak i jadrných.
Do sledování byly zakomponovány výsledky testů z více chovů pro docílení externí validity měření. V konečném souboru bylo vyhodnocováno 284 dojnic z 8 různých chovů a při 20ti jednotlivých metabolických testech, které byly prováděny během tří uplynulých let. Rozbory krmiv byly prováděny ve anylytických laboratořích z důvodu oblastní dostupnosti jednotlivých sledovaných chovů. KD byly optimalizovány pomocí různých standartizovaných postupů dle doporučení jednotlivých výživářských firem (obrázak č. 3 Návrh krmné dávky). V rámci metabolických testů byl sledován energetický profil a v něm následující parametry: glukóza, redukované ketolátky – kyselina beta-hydroxymáselná (BHB), neesterifikované mastné kyseliny (NEMK). V dusíkovém a bílkovinném profilu byla sledována zejména močovina. Profil enzymový a hepatální zastupovaly AST a GMT. Prvky sodík a draslík byly vyhodnocovány v rámci elektrolytového a vodního profilu. Pro zástupce minerálního profilu byly vyšetřovány koncentrace vápníku, hořčíku, fosforu, zinku a mědi. Uvedené údaje byly konfrontovány s jednotlivými parametry krmných dávek, ve kterých byly vyhodnocovány hodnoty sušiny, N-látek, Ca, P, Mg, PDI a NEL.
4.1.1. Zásady odběru krve
Odběr krve Jako základní způsob odběru krve se doporučuje odběr krve z vena jugularis, odkud je možno odebrat dostatečné množství krve pro všechna potřebná vyšetření. Odběr krve z vena epigastrika cranialis superficialis se nedoporučuje vzhledem k vysokému obratu živin v mléčné žláze odkud odvádí krev, čímž mohou být výsledky do jisté míry ovlivněny. Odebírání pomocí odběrových souprav hemos z vena caudalis mediana je omezeno množstvím krve, které lze tímto způsobem odebrat a možností záměny odběru z arteria caudalis mediana. V našem případě byly odběry prováděny do odběrových souprav hemos z vena caudalis mediana bez antikoagulačních přísad. Krev se nechala stát při pokojové teplotě (20 – 25 °C) do úplného vysrážení a následoval odběr séra z něhož byly analyzovány jednotlivé biochemické parametry.
4.1.2. Metodiky stanovování jednotlivých parametrů
Glukóza Stanovení glukózy v séru vystřídaly enzymatické metody starší redukční metody. Dnes se zpravila používá glukózaoxidázo-peroxidázová nebo hexokynázová metoda. Pro stanovení parametrů glukózy byla použita glukózaoxidázo (GOD) - peroxidázová (POD) metoda. Popis glukózaoxidázo-peroxidázové metody: glukóza + O2 + H2O --GOD----→ glukonát + H2O2 H2O2 + donor vodíku --POD----→ barvivo + H2O Intenzitu zbarvení měříme fotometricky při vlnové délce 436nm.
Ketolátky (BHB) betahydroxybutyrát se stanovuje enzymaticky: D-(-)-3 hydroxybutyrát + NAD ----nadbytek NAD---------→ acetacetát + NADH+H+ alkalycké prostředí
Celková bílkovina Koncentrace proteinů v krevním séru byla zjišťována refraktometricky.
Močovina Močovina se odbourává ureázou na amoniak a oxid uhličitý. Amoniak s fenolem a hypochloridem dává při přítomnosti nitroprusidu sodného modré zbarvení, jehož intenzita je přímo úměrná koncentraci amoniaku a tím i močoviny. Intenzita zbarvení se měřila fotometricky.
AST AST katalyzuje reakci: Α – ketoglutarát + L – aspartát —AST—— L-glutamát + oxalacetát
V pomocné reakci dochází k oxidaci NADH na NAD: Oxalacetát + NADH + H+ —MDH—— L-malát + NAD
Pokles koncentrace NADH v průběhu doby se měří fotometricky při vlnové délce 340nm, z výsledku je pak určena aktivita AST.
GMT Gamaglutamiltransferáza přenáší γ-glutamilový zbytek z L-γ-glutamyl-3-karboxy-4nitroanilidu na glycerol. Při této reakci vzniká 5-amino-2-nitrobenzoát, který má žlutou barvu. Její intenzita odpovídá aktivitě GMT a měřila se fotometricky při 405nm.
Na, K Při stanovení sodíku i draslíku byla použita iontově selektivní metoda a plamenová fotometrie.
Ca, P, Mg, Zn, Cu Vápník byl prokazován plamenovou nebo absorpční fotometrií. Absorpční fotometrie: o-kresolftalein tvoří s vápníkem v alkalickém roztoku komplex, který má fialové zbarvení. Jeho intenzita je přímo úměrná koncentraci vápníku. Fotometr pracuje při 578nm. Pro měření koncentrace fosforu se využívá chemické reakce fosfátu s amoniummolybdátem za vzniku amoniumfosfomolybdátu, který lze redukčními činidly redukovat na molybdenovou modř. Intenzita tohoto zbarvení je úměrná koncetraci fosforu. Stanovuje se fotometricky při 405nm. Ke stanovení Mg z krevního séra byla využita atomová absorpční fotometrie.
Používané jednotky Protože používání různých jednotkových systémů může vést ke značným odchylkám a k závažným chybným výsledkům při udávání laboratorních výsledků je vždy důležité uvádět jednotky. Při naši diagnostice byly použity tyto jednotky:
Tabulka č. 2 – Jednotky hmotnosti (KRAFT, Dőrr, Klinická laboratórna diagnostika vo veterinárnej medicíne, 1999). jednotky hmotnosti g
gram
kg
kilogram (103 g) – základní jednotka SI
mg
Miligram (10 -3 g)
Tabulka č. 3 – Jednotky objemu (KRAFT, Dőrr, Klinická laboratórna diagnostika vo veterinárnej medicíne, 1999). jednotky objemu l
litr
ml
mililitr (10 -3 l)
Tabulka č. 4 – Jednotky látkového množství (KRAFT, Dőrr, Klinická laboratórna diagnostika vo veterinárnej medicíne, 1999). jednotky látkového množství
mmol
mol (je množství látky v tolika gramech, kolik udává její molekulární hmotnost) milimol (10 -3 mol)
µmol
mikromol (10 -6 mol)
nmol
nanomol (10-9 mol)
mol
Tabulka č. 5 – Jednotky enzymové aktivity (KRAFT, Dőrr, Klinická laboratórna diagnostika vo veterinárnej medicíne, 1999). jednotky enzymové aktivity kat/l
1 katal/litr
µkat/l
Mikrokatal (10-6 kat/l)
4. 2. Metodiky anylýz objemových krmiv
Objemová krmiva byla v laboratořích vzorkována a analyzována dle Vyhlášky Ministerstva zemedělství č.124/2001Sb.. Uvádíme zde základní principy stanovení sledovaných paramentrů.
Sušina Sušina se stanovuje sušením vzorku do konstantní hmotnosti po předchozím předsušení objemných krmiv.
Dusíkaté látky Po mineralizaci vzorku se amoniak vytěsní hydroxidem draselným, dusíkaté látky se pak stanoví pomocí přístroje Kieltec 2300.
Vápník Obsah vápníku se stanoví z chloridového výluhu popele vzorku. Stanoví se titračně manganometricky nebo vážkově jako síran vápenatý nebo metodou atomové absorpční spektrometrie. Dalšími metodami jsou atomová emisní spektrometrie v indukčně vázaném plazmatu či titračně chelatometrická metoda.
Fosfor Stanovení tohoto prvku se provádí po reakci s molybdátovanadátovým činidlem spektrofotometricky nebo po vysrážení chinolinovým činidlem vážkově. Jinou metodou je atomová emisní spektrometrie v indukčně vázaném plazmatu.
Hořčík Hodnota hořčíku se stanoví po mineralizaci vzorku v chloridovém výluhu metodou atomové absorpční spektrometrie nebo metodou atomové emisní spektrometrie v indukčně vázaném plazmatu.
ME, NEL, PDI Hodnoty ME, NEL, PDI se stanovují pomocí matematických výpočtů. ZEMAN et al. (2006).
4.3. Sledované parametry
Vliv výživy na změny paramentrů vnitřního prostředí v krvi byl hodnocen zejména na základě statistických údajů zjištěných v celém souboru. Souhrné údaje viz tab. č. 6,7 a 8. Vzájemné vztahy mezi jednotlivými parametry byly vyhodnocovány pomocí regresní a korelační analýzi (SNEDECOR, COCHRAN 1971). V grafu číslo 1, byl sledován příjem fosforu a ovlivnění jeho hladiny v krvi. Rovněž změny jednotlivých parametrů v závislosti zejména na příjmu sušiny.
Byly sledovány základní statistické údaje HENDL (2004):
Aritmetický průměr (x) je definován jako součet všech hodnot kvalitativního znaku, dělený rozsahem základního souboru.
Směrodatná odchylka (Sx) je druhou odmocninou rozptylu. Směrodatná odchylka charakterizije seskupení hodnot znaku kolem aritmetického průměru, kde platí, že v intervalu x±Sx se nachází přibližně 68% všech pozorovaných hodnot souboru.
Rozptyl je definován jako průměrná kvadratická odchylka měření od aritmetického průměru, přičemž při průměrování této odchylky dělíme číslem (n-1).
Medián znamená hodnotu, jež dělí řadu podle velikostí na dvě stejně početné poloviny.
Modus je hodnota, která se v datech vyskytuje nejčastěji.
Šikmost měří zešikmenost respektive nesymetrii dat a vypočítává se pomocí druhého a třetího momentu. Hodnotíme pomocí ní to, jak se rozdělení dat podobá normální (Gaussově křivce).
Špičatost měří odchylku špičatosti zkoumaného rozdělení od normálního rozdělení (Gaussova křivka).
Korelace je číselně vyjádřený vztah mezi proměnnými.
5. VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE
Cílem práce bylo sledovat vzájemné vztahy mezi jednotlivými živinami v krmné dávce a hodnotami biochemických parametrů krevní plazmy (séra). Pro dané sledování jsme použili výsledky jednotlivých metabolických testů z 8 různých chovů dojnic. Do sledování bylo zařazeno celkem 284 dojnic, které byly vyšetřovány v průběhu 20ti jednotlivých metabolických testů , které se prováděly během tří posledních let. Jednotlivé krmné dávky byly sestavovány výživářskými specialisty působícími v těchto chovech, na základě chemických rozborů jednotlivých krmiv. Sledovali
jsme
vzájemnou
závislost
veličin
pomocí
korelačních
analýz
s pavděpodobností 1% a 5%. V rámci minerálního profilu se nám podařilo potvrdit složitost vztahů mezi jednotlivými prvky v organizmu. A to, že zvýšení hladiny jednoho prvku v krevní plazmě může vést následně ke změnám v hladinách jiných prvků, což je v souladu s tvrzením autorů ZEMAN et al. (2006).
Obrázek č. 1 – Vzájemné vztahy mezi minerálními prvky v organismu (ZEMAN et al., Výživa a krmení hospodářských zvířat, 2006).
V první
řadě
jsme
celý
soubor
podrobili
základnímu
statistickému
vyhodnocení. Výsledné hodnoty ze všech použitelných záznamů krmných dávek (284) a metabolických profilů jsou zaznamenány v tabulkách číslo 6, 7 a 8, protože se nepodařilo získat všechny parametry u všech zvířat v krvi, použili jsme údaje pouze ze 183 sledování pro výpočet vzájemných korelací mezi všemi parametry. V tab. č. 9, 10, 11 jsou zakladní charkteristiky těchto použitých parametrů a v tab. č. 12 a 13 jsou korelační matice s P < 0,05 a P < 0,01. Soubor byl upraven a byly vybrány pouze ty dojnice, které splňovaly veškeré požadavky na sledované parametry. Průměrný příjem sušiny sledovaných zvířat činil 19,472±1,776 kg/ks/den. Uvedené hodnoty kolísaly od 15,969 kg do výše 21,733 kg/ks/den. Hodnoty N-látek se pohybovaly v rozmezí od 2,247 kg po 3,825 kg/ks/den s průměrnou hodnotou 2,998±0,380 kg/ks/den. Průměrný příjem PDI v g/ks/den činil 1787,950±235,141 g/ks/den (viz tab. č. 9). Příjem Ca byl u sledovaného souboru dojnic v průměru 187,055±39,358 g/ks/den. Příjem fosforu činil v průměru 88,186±11,691 g/ks/den. Hodnoty NEL kolísaly v rozmezí od 100,825 MJ/ks/den po 158,128 MJ/ks/den s průměrnou hodnotou 133,453±18,767 MJ/ks/den. Při srovnání získaných hodnot s denní potřebou živin pro dojnice ZEMAN et al. (2006) pro dojnice o hmotnosti 500 kg a užitkovosti 32 litrů mléka/ks/den náš soubor zvířat příjmal zhruba o 1 kg sušiny/ks/den více oproti NEL, která byla nižší o 5,55 MJ/ks/den. Naše zvířata příjmala v průměru o 0,3 kg/ks/den N-látek méně oproti normě. Ani příjem PDI neodpovídal zmiňované normě a byl nižší o 156 g/ks/den. Hodnoty vápníku naopak převyšovaly denní potřebu v průměru o 46 g/ks/den. Příjem fosforu byl nižší o 14,81 g/ks/den než zmiňovaná potřeba dojnic (graf č. 2, 3, 4, 5 a 6). Z daného zjištění vyplývá, že v praxi není vždy jednoduché dodržet optimální složení krmných dávek tak, aby negativně neovlivňovaly zdravotní stav a užitkovost dojnic. Potvrzuje to i fakt, že většina metabolických testů byla v chovech prováděna z důvodu zhoršené užitkovosti a špatného zdravotního stavu zvířat. Pouze menší část metabolických testů daného souboru byla prováděna pro kontrolu předkládané krmné dávky. Výrazné výchylky byly potvrzeny i u jednotlivých sledovaných parametrů v krevní plazmě, což dokládají zejména hodnoty glukózy, které se pohybovaly v rozmezí od 1,360 mmol/l do 5,000 mmol/l. na rozdíl od PECHOVÁ et al. (2004), kteří uvádí úzké fyziologické rozmezí 3 – 4 mmol/l. Toto široké rozmezí hodnot glukózy zjištěné v našem souboru (tab. č. 7) si vysvětlujeme tím, že v rámci výběru jednotlivých zvířat pro provádění metabolických testů nebyly dodrženy veškeré zásady výběru, a byly prvděpodobně vzorkovány i klinicky nemocná zvířata, která neodrážela průměrný stav celého stáda a trpěla
zřejmě určitým metabolickým onemocněním (např. ketóza…). Průměrná hodnota AST dosahovala výše 1,696±0,819 µkat/l (viz. tab. č. 7), což je více než fyziologické rozmezí 0,72 – 1,41 µkat/l, které uvádějí PECHOVÁ et al. (2004) . Pomocí statistického programu Analýza dat Microsoft Office Excel 2007, korelačních
vztahů
a
regresních
rovnic
(SNEDECOR,
COCHRAN
1971)
jsme
z analyzovaných dat vypočetli korelační tabulky. Výsledkem bylo dosažení kladných nebo záporných korelačních vazeb mezi ovlivněnými a ovlivnujícími proměnnými. Jak je uvedeno v tabulkách číslo 12 a 13. V případě kladného čisla korelace je možné tvrdit, že zjištěné údaje dokládají pozitivní vliv zvyšujícího se údaje ovlivňující proměnné (například příjem živin v krmné dávce (X)) na zvyšování naměřených hodnot ovlivněných proměnných (například parametry zjištěné v krvi (Y)). Záporná korelace udává, že se zvýšením ovlivňující proměnné (např. příjem živin v KD (X)) klesá ovlivněná proměnná (např. parametr v krvi (Y)). Pracovali jsme se dvěmi variantami pravděpodobností P < 0,05 tab. č.12 a P < 0,01 tab. č.13. Naše sledování potvrdilo že se zvyšujícím se příjmem sušiny se snižovala hladina Na v krvi (r = -0,143 P < 0,05). Taktéž docházelo k poklesu hladiny Ca (r = - 0,166 P < 0,05). Naopak se zvyšujícím se příjmem sušiny v krmné dávce narůstala hladina Zn v krvi (r = 0,21 P < 0,01). Rovněž hladina Cu měla zvyšující se tendenci (r = 0,32 P < 0,01). Zajímavý výsledek přineslo sledovaní příjmu Mg. S příjmem Mg v krmné dávce docházelo ke snížení hladiny Na v krvi (r = - 0,144 P < 0,05), hladiny Zn a Cu měli stoupající charakter (Zn r = 0,19 P < 0,01), (Cu r = 0,19 P < 0,01). Zvyšující se hladina P v krevní plazmě zvyšovala hladinu Zn v krvi (r = 0,19 P < 0,01). Také zvyšující se Ca v krvi snižoval hladinu Cu v krevním séru (r = - 0,37 P < 0,01). Vliv příjmu P na jeho hladinu v krvi dokládá graf číslo 1. Pozorovali jsme, že regresní závislost mezi příjmem fosforu (X) a hladinou fosforu v krvi (Y) se dá vyjádřit rovnicí polynomu druhého stupně (Y= a+bX +cX2) : Y= +27,73 + 69,296 X -19,34 X2 . Produkční choroby mají velmi často subklinický průběh (MATĚJÍČEK, 2004), probíhají mnohdy velmi dlouhou dobu a když jsou diagnostikovány na základě klinických příznaků, je již organismus velmi často výrazně poškozen a náprava je velmi obtížná. Dojnice je většinou vyřazena z chovu pro některá z vážných onemocnění jako jsou zejména sterilita, mastitida, snížená užitkovost, onemocnění paznehtů, onemocnění orgánů gastrointestinálního traktu a jater. S ohledem na značné ekonomické ztráty, které uvedené poruchy zdraví vyvolávají již na subklinické úrovni, je snaha řešit tuto problematiku dříve, než se vyvine klinický syndrom onemocnění.
Vzorky v našem případě byly ve většině případů odebírány s cílem odhalit subklinickou formu chorob a proto výsledné údaje z rozborů nemohli přesně odpovídat teoretickým předpokladům fyziologických hodnot. Očekávali jsme, že u námi sledovaných zvířat budou parametry sledované v krevní plazmě odpovídat složení krmných dávek. Méně jsme pak předpokládali závislost mezi konzumovanými živinami a parametry sledovanými v krvi a to proto, že při skupinovém krmení není dostatčně možné zajistit u konkrétní dojnice průměrný příjem krmiva (viz garaf č. 2, 3, 4, 5, a 6). Také námi sledovaná stáda krav měla rozdílnou úroveň péče o zvířata. Pro udržení optimálního zdravotního stavu stáda je nezbytná kvalifikovaná veterinární prevence a včasné řešení vzniklého problému a to rychlým odstraněním vyvolávající příčiny, zejména pokud se jedná o nedostatky ve výživě. Stádo by mělo být neustále podrobováno celkovému posuzování, měl by být sledován výživný stav dojnic v průběhu celého mezidobí (počet dnů od jednoho porodu do druhého), žravost, přežvykování a charakter výkalů, denní produkce mléka, složky mléka a příznaky říje. Zjištění jakékoliv patologické změny by mělo vést k podrobnému vyšetření stáda, odhalení příčin a navržení nápravy vzniklého problému. Pro zjišťování subklinických forem produkčních chorob dojnic je vypracován systém preventivní diagnostiky, takzvaný metabolický profilový test, který je však někdy přeceňován a nebo mu zase naopak není věnována patřičná pozornost. (LIŠKA, 2008) zastává názor, že mezi výživou (krmením), užitkovostí, zdravotním stavem a reprodukcí je jednoduchá rovnice. Pokud krávy dostanou stanovenou a doporučenou krmnou dávky, která odpovídá po stránce množství, složení a kvality, také výsledky jsou v chovech odpovídající. I ve vynikajících chovech by se metabolický test měl používat dvakrát až třikrát ročně jako preventivní vyšetření. Chovatel by tímto opatřením měl získat dostatek informací o úrovni výživy, zda je krmná dávka vybalancovaná a optimální pro danou kategorii zvířat, či zda je nutné ji nějakým způsobem upravit a předejít tak vzniku poruch metabolismu. Metabolické testy se provádí především u vysokoprodukčních dojnic. Důvodem jsou většinou poruchy plodnosti krav a jalovic, nízká užitkovost, změny ve složení mléka, nízký obsah tuku a bílkovin, vysoký počet somatických buněk či jiné změny v jeho složení. V praxi je často vyšetření požadováno při zhoršení zdravotního stavu zvířat – při syndromu ulehnutí, při zvýšené incidenci onemocnění končetin, mastitid a endometritid, při zvýšeném úhynu telat i krav. Na základě našeho sledování je však nutné konstatovat, že závěry z prováděných metabolických testů je třeba ve vztahu k úrovni a kvalitě výživy hodnotit velmi obezřetně. V mnoha případech jak je z našich korelačních tabulek (tab. č. 12 a 13) zřejmé, není vazba výsledků nalezených v krvi na úrovni přijatých živin průkazná (P<0,05).
Pro správné provedení metabolických testů a vyvození kvalitních závěrů je nezbytné detailně posoudit úroveň ustájení, výživy, kvality objemných krmiv, technologie a techniky krmení, klinické posouzení stáda, kondice zvířat, reprezentativní výběr zvířat pro detailnější klinické vyšetření a odběr vzorků krve, bachorové tekutiny, moče, mléka, výkalů či bioptátů jaterní a kostní tkáně. Opomenutí kterékoliv části může vést ke zkresleným výsledkům prováděných metabolických testů a na základě této špatné interpretace se můžeme dopustit dalších chyb při snaze napravit příčiny, které nás vedli k provádění testu. Snahou každého chovatele je zabezpečení vysoké dojivosti, stabilní plodnosti a dobrého všeobecného zdraví (STAUFENBIEL, 2007). Různé metabolické cykly reagují na poruchy postupným přesunem z fyziologických hodnot na patologickou oblast s často velice širokou zónou přechodu. Již delší dobu před nástupem klinických symptomů onemocnění reaguje metabolismus měřitelnými změnami. Proto jsou metabolické údaje obzvlášť vhodné k brzkému posuzování rizika. K posouzení funkce metabolismu patří jako základní prvky kontrola výživy, zhodnocení údajů z měsíční kontroly užitkovosti a systematické posuzování tělesné kondice. Pomocí těchto tří základních metod se dá rozpoznat velká část metabolických problémů stáda dojnic v raném stádiu. Vzhledem k tomu, že tyto metody nevyžadují větší dodatečné výdaje, patří ke každému měsíčnímu hodnocení stáda. Kontrola výživy, analýza dat z kontroly užitkovosti a posouzení tělesné kondice poskytují informace k metabolismu energie, cukrů, tuků a proteinu a tím k riziku výskytu ketóz, steatózy jater a lipomobilizačního syndromu i k zásobování vlákninou a riziku subklinické bachorové acidózy. Tyto poruchové faktory představují nejčastější poruchy po otelení a v rané laktaci (STAUFENBIEL, 2007). Na druhé straně nedovolují výpověď o metabolismu makroprvků, mikroprvků, vitaminů a k zátěži škodlivými součástmi krmiva (mykotoxiny). Navíc jsou možnosti hodnocení rovnováhy kyselin a bazí, jaterního metabolismu, ale i metabolismu energie a tuku omezené na zásobní výpovědi. Tyto mezery v informacích jsou uzavřeny metabolickými profily. Je nutné rozlišit vyšetření se vztahem k onemocnění a profylaktická vyšetření. Pro moderní managament chovu s požadavkem včasného odhadu rizik mají profylaktické metabolické profily velký význam. Nejenom kvalita KD může ovlivnit vznik a průběh produkčních chorob zejména v období puerperia (<30 dní laktace), ale i způsob krmení a prostředí ve kterém je krmivo konzumováno. Přeplněné stáje, zvýšená expozice patogeny, změny sociálního postavení a mnoho dalších situací mohou navodit fyziologické a metabolické změny ovlivněné stresem. Zvířata mění způsob využití a přerozdělování dostupných živin jako odpověď na tyto stresové situace, což může snížit dostupnost živin na podporu produkčních
funkcí. Další metabilické odpovědi na stres mohou vyústit ve zvýšenou lipomobilizaci vedoucí k nárůstu rizika ztučnění jater, špatné využití svalové tkáně a imunosupresi. Soubor fyziologických a metabolických odpovědí na stres může mít za následek snížení příjmu sušiny, což dále sníží dostupnost živin pro produkci. Jak narůstají stresové situace nastávají stále větší fyziologické a metabolické změny, které nakonec vyústí v abnormalitu diagnostikovanou jako metybolická disfunkce VAN SAUN (2004). Všechny tyto oklnosti je proto nezbytně nutné brát v úvahu při závěrečných interpretacích jednotlivých výsledků metabolických testů.
6. ZÁVĚR Sledovali jsme v 8 podnicích vliv složení krmné dávky na parametry zjišťované v metabolických testech v krvi dojnic. Zjistili jsme následující průměrný denní příjem živin a to sušiny 19,472±1,776 kg, N-látky 2,998±0,380 kg, vápník 187,055±39,358 g, fosfor 88,186±11,691 g, hořčík 69,103±15,265 kg, PDI 1787,950±235,141 g, NEL 133,453±18,767 MJ. Průměrné hladiny sledovaných ukazatelů v krvi byly následující glukoza 3,001±0,465 mmol/l, AST 1,696±0,819 µkat/l, urea 4,196±1,470 mmol/l, GMT 0,402±0,261 µkat/l, NEMK 0,620±0,257 mmol/l, BHB 0,650±0,385 mmol/l. Zjistili jsme, že příjem živin (sušiny, PDI, Ca, P, Mg) a energie ovlivnil parametry v krvi (Glukóza, Ca, P, Mg, Na, Zn, Cu). Zjistili jsme, že příjem sušiny měl kladný vliv na Zn,Cu a záporný vliv na Na a Ca. Příjem vápníku neměl vliv na glukózu, Mg, P, Na, Zn ani na Cu. Zvyšující se příjem Mg v krmné dávce se pozitivně projevil ve zvýšení Zn a Cu v krvi, negativně ovlivnil hladinu Na. Zvyšující se příjem fosforu v krmné dávce se projevil pozitivně v hladině fosforu a hořčíku zjištěné v krvi, ale snižoval hodnoty krevní glukózy. S rostoucím příjmem PDI docházelo ke zvýšení Mg a Cu v krvi, hodnoty P naopak klesaly. Zvyšující se příjem NEL v krmné dávce se projevoval zvyšující se hladinou Mg, Zn a Cu v krvi. Z výsledků našeho pozorování vyplývá, že posuzování vztahu obsahu krevních složek ve vztahu ke kvalitě výživy je třeba provádět velmi opatrně s hlubokou znalostí celé problematiky.
7. PŘEHLED LITERATURY BELÁK, M. et. al.: Veterinárna histológia., Príroda, Bratislava 1900, 504 s. ISBN 8007-00249-9. DOLEŽAL, R., KUDLÁČEK, E., STUDENČÍK, B., BALAŠTÍK, J.: Biochemical changes in peripheral blood parameters in cows within 45 days after parturition. Vet Med – Czeh, 36, (5): 1991,s. 265-271. DVOŘÁK, R. et. al.: Výživa skotu z hlediska produkční a preventivní medicíny., FVL VFU Brno, Česká buiatrická společnost, Brno 2005, 117 s. ISBN 80-86542-08-4. GRÜNWALDT, J. C., GUEVARA, O. R., ESTÉVEZ, A., VICENTE, H., ROUSSELLE, N., ALCUTEN, D., AGUERREGARAY, C. R. STASI, : Biochemical and haematological measurements in beef cattle in Mendoza plain rangelands (Argentina). Trop Anim Health Prod. 2005 Aug ; 37 (6):527-40 HENDL, J.: Přehled statistických metod zpracování dat., první vydání, Portál, s.r.o., Praha 2004, 583 s. ISBN 86-7178820-1. HOFÍREK, B., PECHOVÁ, A. et. al.: Produkční a preventivní medicína v chovech mléčného skotu., první vydání, FVL VFU Brno, Brno 2004, 184 s. ISBN 80-7305-5015. JELÍNEK, P., KOUDELA, K. et al.: Fyziologie hospodářských zvířat, 1. Vydání MZLU v Brně, 2003, s.414. KOVÁČ, G. et. al.: Choroby hovädzieho dobytka., první vydanie, M&M vydavateĺstvo, Prešov 2001, 873 s. ISBN 80-88950-14-7. KRAFT, W., DŐRR, M. et. al.: Klinická laboratórna diagnostika vo veterinárnej medicíne., Hajko & Hajková, Bratislava 2001, 365 s. ISBN 80-88700-51-5. LIŠKA, P.: Využití rozborů SKD v kontrole výživy skotu. Dostupné z internetu
dne 1.5.2008. MATĚJÍČEK, M.: Využití metabolických testů k hodnocení výživy u skotu in Informační
magazín
VVS
Verměřovice
2004.
Dostupné
z internetu
rok 2004. MIKŠÍK, J., SUCHÝ, P.: Vybrané biochemické ukazatele krve a moče jalovic v závislosti na plemenné příslušnosti., Acta universitatis agriculture, 1993, roč. 41, číslo 3-4, s.249-259.
PAVLATA, L., ILLEK, J., PECHOVÁ, A., (2001 b): Blood and tissue selenium concentrations in calves treated with inorganic or organic selenium compourds – a comparison. Acta Veterinaria Brno, 70, 19 – 26. RADOSTIS, O. M., BLOOD, D. C., GAY, C. C. et. al.: Veterinary medicine. Oval Road London NW 1 7DX, England 1997, 1763 p. ISBN 0-7020-1592-X. ROSSOW, N.: Metabolity proteinů a jejich vliv na plodnost., 2006, Veterinářství (55), s. 105-111. SNEDECOR, G.W., COCHRAN, G.W.: Statistical methods. The Iowa State University Press, Ames, Iowa, U.S.A., 1971, 593 s. ISBN 0-8138-1560-6 SOVA, Z. et. al.: Fyziologie hospodářských zvířat., Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1981, 512 s. ISBN 07-089-81-04/50. STAUFENBIEL, R.: Metabolické testy, Dostupné z internetu http://www.genoservis.cz/layout.php?p=poradenstvi_cele&a=menu_poradenstvi&cely_t ext=22> dne 6.12.2007. ŠÍPAL, Z. et. al.: Biochemie., první vydání, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1992, 480 s. ISBN 80-04-21736-2. VAN SAUN, R. J.: Výživa a management krav v přechodovém období: klíč k úspěšné reprodukci stáda in Sborník referátů z odborného semináře v Hradci Králové, dne 17.4.2004. VRZGULA, L. et. al.: Poruchy látkového metabolizmu hospodárskych zvierat a ich prevencia., druhé prepracované vydanie, Príroda, Bratislava 1990, 503 s. ISBN 80-0700256-1. YOKUS, B., CAKIR, U. D.: Seasonal and physiological variations in serum chemistry and mineral concentrations in cattle., Biological – Trace- Element – Research. 2006, 109(3): 255-266, Totowa, USA: Human Press. ZEMAN, L. et. al.: Výživa a krmení hospodářských zvířat., první vydání., Profi Press, s.r.o., Praha 2006, 360 s. ISBN 80-86726-17-7.
8. PŘÍLOHY
8.1. Tabulky
8.1.1. Tabulky uvedené v textu
Tabulka č. 1:
Chemické složení krmiv (ZEMAN et al., Výživa a krmení hospodářských zvířat, 2006).
Tabulka č. 2:
Jednotky hmotnosti (KRAFT, Dőrr, Klinická laboratórna diagnostika vo veterinárnej medicíne, 1999).
Tabulka č. 3:
Jednotky objemu (KRAFT, Dőrr, Klinická diagnostika vo veterinárnej medicíne, 1999).
Tabulka č. 4:
Jednotky látkového množství (KRAFT, Dőrr, Klinická laboratórna diagnostika vo veterinárnej medicíne, 1999).
Tabulka č. 5:
Jednotky enzymové aktivity (KRAFT, Dőrr, Klinická laboratórna diagnostika vo veterinárnej medicíne, 1999).
laboratórna
8.1.2. Tabulky uvedené v přílohách
Tabulka č. 6:
Základní statistické hodnoty krmných dávek.
Tabulka č. 7:
Základní statistické hodnoty biochemických ukazatelů v krvi.
Tabulka č. 8:
Základní statistické hodnoty minerálního profilu v krvi.
Tabulka č. 9:
Souhrnné charakteristiky v souboru dat – krmné dávky.
Tabulka č. 10:
Souhrnné charakteristiky v souboru dat – biochemický profil v krvi.
Tabulka č. 11:
Souhrnné charakteristiky v souboru dat – minerální profil v krvi.
Tabulka č. 12:
Vzájemné korelace při pravděpodobnosti 5% .
Tabulka č. 13:
Vzájemné korelace při pravděpodobnosti 1%.
Tabulka č. 14:
Použité zkratky v textu.
8.2. Grafy
8.2.1. Grafy uvedené v přílohách
Graf č. 1:
Vliv příjmu fosforu na jeho hladinu v krvi (P v g/den).
Graf č. 2:
Denní potřeba živin dojnic (sušina v kg/ks/den)/skutečný příjem.
Graf č. 3:
Denní potřeba živin dojnic (N-látky v kg/ks/den)/skutečný příjem.
Graf č. 4:
Denní potřeba živin dojnic (PDI v g/ks/den)/skutečný příjem.
Graf č. 5:
Denní potřeba živin dojnic (Ca, P v g/ks/den)/skutečný příjem.
Graf č. 6:
Denní potřeba živin dojnic (NEL v MJ/ks/den)/skutečný příjem.
8.3. Obrázky
8.1.1. Obrázky uvedené v textu
Obrázek č. 1:
Vzájemné vztahy mezi minerálními prvky v organismu (ZEMAN et al., Výživa a krmení hospodářských zvířat, 2006).
8.3.2. Obrázky uvedené v přílohách
Obrázek č. 2:
Chemická analýza krmiv.
Obrázek č. 3:
Návrh krmné dávky.
Obrázek č. 4:
Výsledky metabolických testů.
