Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství

Druhové spektrum a škodlivost škůdců jabloně v sadech s intenzivní a extenzivní ochranou

Diplomová práce

Vedoucí práce: doc. Ing. Hana Šefrová, Ph.D.

Vypracovala: Bc. Irena Modlitbová

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Druhové spektrum a škodlivost škůdců jabloně v sadech s intenzivní a extenzivní ochranou“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.

dne…………………………………....

podpis diplomanta……………………

PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucí mé diplomové práce, doc. Ing. Haně Šefrové, Ph.D. za konzultace, věcné připomínky, odborné vedení a poskytování cenných rad při vypracování této diplomové práce.

Závěrečná

práce

byla

zpracována

s podporou

Výzkumného

záměru

č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

ABSTRAKT Druhové spektrum a škodlivost škůdců jabloně v sadech s intenzivní a extenzivní ochranou V průběhu roku 2007 byl vizuální kontrolou zjišťován výskyt škůdců jabloní v chemicky ošetřovaném sadu ve Starém Lískovci a v neošetřovaném sadu ve Vyškově. Ve Vyškově byl během zimní kontroly zjištěn vysoký výskyt přezimujících stadií mšice jabloňové Aphis pomi, mery jabloňové Cacopsylla mali, svilušky ovocné Panonychus ulmi, štítenky zhoubné Diaspidiotus perniciosus, bekyně velkohlavé Lymantria dispar a bekyně zlatořitné Euproctis chrysorrhoea.

Během vegetace bylo zaregistrováno

24 druhů škůdců, 6 druhů z řádu polokřídlí, 12 druhů motýlů, 2 druhy brouků, po jednom druhu z řádů dvoukřídlí a blanokřídlí a dva druhy roztočů. Nejvyšší početnosti dosahovaly pilatka jablečná Hoplocampa testudinea a obaleč jablečný Cydia pomonella. Ve Starém Lískovci byly tři druhy škůdců (nesytka jabloňová Synanthedon myopaeformis, drvopleň obecný Cossus cossus a bělokaz švestkový Scolytus mali) příčinou odumírání jabloní. Klíčová slova: jabloň domácí, škůdci, Starý Lískovec, Vyškov

ABSTRACT Species spectra and harmfulness of apple-tree pests in extensively and intensively protected orchards Pests occurrence in chemically treated apple orchard in Staý Lískovec and untreated orchard in Vyškov has been monitored during Year 2008. High hibernant stages incidence of Aphis pomi, Cacopsylla mali, Panonychus ulmi, Diaspidiotus perniciosus, Lymantria dispar and Euproctis chrysorrhoea was found during winter screening. Twenty four pests species were found during vegetation stage, of which were 6 species of order Hemiptera, 12 of butterflies, 2 species of beetles, one of Diptera, one of Hymenoptera order and two species of mites. Highest occurrence density was found for Hoplocampa testudinea and Cydia pomonella. In Starý Lískovec orchard, there were three pest species (Synanthedon myopaeformis, Cossus cossus and Scolytus mali) causing apple tree dying. Key words: Malus domestica, pests, Starý Lískovec, Vyškov

OBSAH 1 ÚVOD ........................................................................................................ 7 2 CÍL PRÁCE................................................................................................ 8 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED............................................................................ 9 3.1 Škůdci jabloní ......................................................................................................... 9 3.1.1 Škůdci plodů .................................................................................................... 9 3.1.2 Škůdci plodů, pupenů, letorostů a listů.......................................................... 10 3.1.3 Škůdci listů .................................................................................................... 11 3.1.4 Škůdci dřevnatých částí ................................................................................. 14 3.1.5 Škůdci saví..................................................................................................... 15 3.1.6 Roztoči ........................................................................................................... 17 3.2 Regulace škůdců jabloní ....................................................................................... 18 3.2.1 Chemická ochrana.......................................................................................... 18 3.2.2 Biologická ochrana ........................................................................................ 19 3.2.3 Mechanická ochrana ...................................................................................... 20 3.3 Monitoring škůdců jabloní.................................................................................... 20 3.3.1 Zimní kontrola ............................................................................................... 20 3.3.2 Metody monitoringu škůdců během vegetace ............................................... 21

4 MATERIÁL A METODIKA................................................................... 23 4.1 Jabloňový sad ve Vyškově.................................................................................... 23 4.2 Jabloňový sad ve Starém Lískovci........................................................................ 23 4.3 Monitoring škůdců ................................................................................................ 24

5 VÝSLEDKY A DISKUSE ...................................................................... 25 5.1 Druhové spektrum škůdců .................................................................................... 25 5.1.1 Jabloňový sad ve Vyškově............................................................................. 25 5.1.2 Jabloňový sad ve Starém Lískovci................................................................. 28 5.2 Charakteristika zjištěných škůdců ........................................................................ 29 5.2.1 Polokřídlí – Hemiptera................................................................................... 29 5.2.2 Motýli – Lepidoptera ..................................................................................... 38 5.2.3 Brouci – Coleoptera ....................................................................................... 57 5.2.4 Dvoukřídlí – Diptera...................................................................................... 61 5.2.5 Blanokřídlí – Hymenoptera ........................................................................... 62 5.2.6 Roztoči – Acarina .......................................................................................... 64

6 ZÁVĚR..................................................................................................... 67 7 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY.................................................... 68

1 ÚVOD Zemědělství

je

jednou

z nejstarších

lidských

činností

a

odnepaměti

představovalo hlavní součást hospodářství státu. Jeho hlavní funkce spočívá v zajištění základních potravin a spolu s dalšími funkcemi vytváří podmínky pro existenci společnosti. Problematika zemědělství a výživy má mimořádný význam nejen pro vnitřní stabilitu státu, spokojenost lidí a zdravou výživu, ale i silně ovlivňuje mezinárodní postavení ČR. Zemědělská výroba, je zdrojem surovin, které se využívají ve zpracovatelském a potravinářském průmyslu. Touto funkcí má zemědělská výroba své nezastupitelné místo na trhu. Kromě toho, že se podílejí na udržování půdní úrodnosti a tvorbě krajiny, jejich hlavním úkolem je produkovat kvalitní suroviny pro krmení zvířat a výživu lidské populace. Důležitým odvětvím zemědělské činnosti člověka je ovocnářství. Tradice pěstování ovocných stromů a jejich samotné odrůdy jsou kulturním dědictvím uchovávaným a rozvíjeným po mnohá staletí. Důkazy o ovocnářství přinášejí již řečtí klasikové jako Homér či Plinius. Uvádějí existenci odrůd jabloní jako například Api, původně pěstované na Peloponésu a do Říma přinesené Appiem Claudiem již ve 4. století př. n. l. Odrůdy Api malé a Api hvězdovité se při tom v některých zemích Evropy pěstují dodnes. Písemné zmínky o existenci sadů na našem území pocházejí již ze 12. století. Specifikou zemědělské výroby je její biologický charakter. Její velkou nevýhodou, oproti průmyslové výrobě, je její kontinuálnost a dlouhodobost. Nelze ji bez velkých ztrát zastavit a rychle reagovat na situaci na trhu. Jedním z předpokladů kvalitní produkce rostlinné výroby je zajištění kvalitních a zdravých rostlin. Toho lze dosáhnout jednak preventivní ochranou rostlin před škůdci a chorobami, a také vhodnými metodami a prostředky pro potlačení výskytu a intenzity chorob a škůdců u již napadeného porostu (ANONYM, 2008a). Současný stav Státní odrůdové knihy ČR eviduje 117 odrůd jabloní. Snahou každého pěstitele je dosahovat vysokých a pravidelných výnosů s dobrou kvalitou plodů. Aby toho bylo dosaženo, musí být splněna celá řada předpokladů. Jedním z nich je včasná identifikace rostlinných škůdců a jejich regulace určením vhodné ochrany (ANONYM, 2007). 7

2 CÍL PRÁCE Cílem mé diplomové práce bylo zpracovat dostupnou literaturu zabývající se škůdci jabloně. Na studijních plochách v intenzivně ošetřovaných sadech v Brně Starém Lískovci a extenzivně ošetřovaných sadech v okolí Vyškova, byl prováděn pokus ve vegetačním období roku 2007. V pravidelných intervalech byly odebírány vzorky, sledován výskyt škůdců a bylo hodnoceno druhové zastoupení škůdců na obou studijních

plochách.

Zvýšená

pozornost

byla

věnována

druhům

všeobecně

považovaným za významnější. Byly zdůvodněny rozdíly v počtu druhů, početnosti jedinců a vlivu škůdců na zdravotní stav porostu a kvalitu plodů; výsledky byly porovnány s údaji z dostupné literatury.

8

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Škůdci jabloní Na jabloních v ovocných sadech a stromořadích nachází vhodné existenční podmínky množství druhů hmyzu, ale jen některé z nich se mohou přemnožovat a významněji dřeviny poškozovat. Vnější projevy poškození stromů, symptomy, závisí na typu ústního ústrojí. Hmyz s kousacím ústním ústrojím (housenky motýlů, larvy pilatek a ploskohřbetek, brouci a jejich larvy) způsobuje na hostitelských rostlinách okusy a požerky. Vyvíjí se buď exofágně, na povrchu rostlin nebo endofágně, uvnitř pletiv. Hmyz s bodavě sacím ústním ústrojím (mšice, mery, štítenky, puklice), který napichuje pletiva, vypouští do vpichu svoje sliny a nasává rostlinné šťávy, vyvolává různé barevné změny, deformace, prosychání orgánů, u mladých výsadeb odumírání celých rostlin. Spektrum hostitelských rostlin hmyzu je různě široké. Monofágové jsou úzce specializovaní a konzumují pouze jediný druh ovocné dřeviny, oligofágové napadají dřeviny v rámci celé čeledi růžovitých a polyfágové se mohou vyvíjet na rostlinách i z jiných čeledí. Některé druhy hmyzu škodí pouze příležitostně nebo místně, v letech nebo oblastech příznivých pro jejich vývoj. Proti klíčovým škůdcům je nutná každoroční ochrana ovocných dřevin (ŠEFROVÁ, 2008).

3.1.1 Škůdci plodů

Nejvýznamnější škody působí hmyz, který poškozuje přímo plody. Klíčovým škůdcem jabloní je drobný motýl obaleč jablečný Cydia pomonella (L., 1758), původce červivosti jablek i hrušek. Má temně šedá přední křídla s lesklým zrcátkem poblíž okraje, rozpětí 14–18 mm. Samičky vykladou 80–120 vajíček jednotlivě na plody nebo okolní listy a letorosty. Preferuje sladkoplodé odrůdy (´Matčino´, ´James Grieve´, ´Oldenburgovo´). Žlutavé až načervenalé housenky se vyvíjejí uvnitř plodů. Procházejí 5 instary a jejich vývoj trvá asi 4 týdny. Dospělci létají v 1–2 generacích od května do srpna. Přezimují dorostlé housenky v zápředcích pod kůrou nebo v hrabance, kuklí se až na jaře. Opad nezralých plodů způsobují housenice několika druhů pilatek z řádu blanokřídlých. Jejich samičky naříznou při kladení povrch pilkovitým kladélkem, vpich hnědne a objevuje se kapka tekutiny. Mladá housenice žije v kalichu, plod se přitom může alespoň nějakou dobu dále vyvíjet. Později jej opouští a napadá další, může 9

poškodit až 4 plody, které často předčasně opadnou. Housenice je nažloutlá a páchne po štěnicích. Housenice pilatka jablečné Hoplocampa testudinea (Klug, 1816) způsobuje první opad plodů jabloní hned po odkvětu. Dospělci se líhnou před květem jabloní. Samička klade vajíčka do květu jabloní. Z boku nařízne semeník a zasune vajíčko pod tyčinky. Mladé larvy vyžírají povrchové chodbičky, které se při růstu zvětšují a zacelují (korková jizva). Starší larvy vyhlodávají přímé chodby k jádřinci. Housenice zničí 3–4 plody, které obvykle opadnou. Koncem června a v červenci se dorostlé housenice zahrabávají do půdy, kde v kokonu setrvávají až do jara. Pak se teprve kuklí (ŠEFROVÁ, 2008).

3.1.2 Škůdci plodů, pupenů, letorostů a listů

V ovocných sadech narůstá v posledních letech význam některých druhů obalečů, jejichž housenky vyžírají pupeny a rašící letorosty, spřádají mladé listy, ožírají poupata a slupku mladých plodů. Bývají označováni společným názvem slupkoví a pupenoví obaleči. Mají jednu nebo dvě generace, dospělci se vyskytují od června do srpna, housenky přezimují a hlavní žír absolvují až na jaře. Obaleč pupenový Spilonota ocellana (Denis & Schiffermüller, 1775) má přední křídla bělavě krémová s tmavohnědou špičkou a černohnědou bází, s rozpětím 14–18 mm. Housenky mohou již na podzim poškozovat povrch plodů, ale škodí zejména na jaře na pupenech, mladých listech i květech jabloní. O málo větší obaleč jabloňový Hedya nubiferana (Haworth, 1811) má bazální polovinu předního křídla převážně černohnědou, distální část téměř bílou s černou tečkou na rozhraní tmavého a světlého pole. Šedozelené housenky škodí na poupatech a mladých listech. Obaleč zimolezový Adoxophyes orana (Fischer v. Röslerstamm, 1834) má hranatá, žlutavě hnědá přední křídla s různě výraznou tmavší kresbou a proužky, rozpětí 15–23 mm. Mívá 2 generace a jeho housenky poškozují na jaře pupeny a rašící listy a ve 2. generaci slupku jablek (ŠEFROVÁ, 2008). Pupeny a květy jabloní poškozuje květopas jabloňový Anthonomus pomorum (L., 1758). Drobný hnědý brouček má na krovkách obloučkovitou pásku z bělavých chloupků. Dospělci přezimují ve štěrbinách kůry. Na jaře prodělávají úživný žír na pupenech jabloní. Později samice kladou do květních pupenů po jednom vajíčku. Larva vyžírá v pupenu tvořící se pestík a okvětní plátky. Asi za 4 týdny se tam kuklí 10

a za další 3 týdny se ze suchých pupenů líhnou brouci. Absolvují několikadenní úživný žír na listech jabloně a následně vyhledávají letní úkryty. Koncem léta jsou opět krátce aktivní a vstupují do přezimování. Větší napadení bývá po chladném jaru, kdy dochází k pomalému rozkvétání a samičky mají možnost poklást více květů. Uvnitř pupenů, letorostů nebo nezralých plodů žijí drobounké housenky molovek rodu Argyresthia. Housenka m. jabloňové A. curvella (L., 1761) vyžírá květní výhony a působí hnědnutí a deformace květů jabloní. Přezimuje ve stadiu vajíčka. Molovka jablečná A. conjugella Zeller, 1839 přezimuje jako kukla a způsobuje červivost jablek a jeřabin (ŠEFROVÁ, 2008). Opad plodů, zasychání výhonků, svinování a opad listů způsobují některé zobonosky. Jsou to drobní, často kovově zeleně, modře nebo červeně zbarvení brouci o délce těla 2–10 mm. Hlava je protažena v různě dlouhý nosec, který má po stranách rovná tykadla zakončená tříčlennou paličkou. Krovky jsou téměř čtyřhranné, obdélníkovité. Zavalitá rohlíčkovitě prohnutá larva je apodní eucefalní. Vyvíjejí se v listových smotcích, pupenech, květech nebo plodech. V jabloňových sadech je nejškodlivější z. jablečná Tatianaerhynchites aequatus (L., 1767) (ŠEFROVÁ, 2008).

3.1.3 Škůdci listů

Nejvýznamnější škůdci listů jsou ti, kteří způsobují opakovaně holožíry. Mezi takové druhy patří velmi hojná nenápadná píďalka podzimní Operophtera brumata (L., 1758), charakteristický motýl pozdního podzimu. Dospělci se objevují od konce října někdy až do vánoc, jejich let začíná zpravidla po prvních mrazících. Hnědě zbarvení, 20–25 mm velcí samečci poletují brzy po setmění v lesích, sadech i uvnitř obcí, odpočívají na kmenech stromů, stěnách budov aj. Hnědošedá samička má zcela zakrnělá křídla. Klade vajíčka na větvičky zpravidla do blízkosti pupenů. Brzy na jaře se z přezimujících vajíček líhnou zelené housenky s podélnými bělavými proužky. Nejdříve vyžírají rozvíjející se pupeny, později konzumují květy, mladé plody i listy. Větší housenky lehce spřádají listy a ukrývají se mezi nimi. Kuklí se v půdě, obvykle během června. Píďalka podzimní je polyfágním škůdcem lesních i ovocných stromů s občasnými gradacemi. Příbuzný motýl tmavoskvrnáč zhoubný Erannis defoliaria (Clerck, 1759) se líhne rovněž pozdě na podzim, často až v listopadu. Samec s rozpětím 40–45 mm má žlutavá křídla zdobená tmavšími lomenými příčkami, bezkřídlá samička je černobíle skvrnitá. Hnědavě načervenalé, podélně páskované housenky ožírají 11

od dubna do června listy ovocných i lesních dřevin. V posledních letech má menší význam než píďalka podzimní. Typicky gradačními škůdci, kteří se přemnožují ve více méně pravidelných intervalech, jsou bekyně. Bekyně velkohlavá Lymantria dispar (L., 1758) se vyznačuje výrazným pohlavním dimorfismem. Samička je zavalitá, neschopná letu, bělavě nažloutlá s tmavšími skvrnkami na předních křídlech o rozpětí 50–55 mm. Samec je zřetelně menší, s rozpětím jen 30–35 mm, štíhlý, tmavě hnědý. Dlouze chlupaté housenky mají na těle vystouplé tmavé a červené bradavky. Škodí od dubna do července hlavně na dubech, také na jabloních. Dospělci se líhnou od konce června do srpna. Přezimují vajíčka pod kupkami rezavých chlupů na kůře stromů. K různě výrazným gradacím dochází přibližně v desetiletých intervalech. Bekyně zlatořitná Euproctis chrysorrhoea (L., 1758) má rozpětí křídel 28–38 mm. Je sněhobílá s rezavými chloupky na konci zadečku. Černožluté, červeně zdobené housenky spřádají tuhá zimní hnízda na vrcholech větví, ve kterých společně ve 2. instaru přezimují. Na jaře se rozlézají a ožírají listy, při přemnožení působí holožíry. K těm dochází v neošetřených sadech a zejména silničních stromořadích, méně často v lesních porostech. Dospělci se objevují od července do září. Bourovec prsténčivý Malacosoma neustria (L., 1758) má stejně jako ostatní bourovci tuhá křídla, chlupaté tělo a redukovaný sosák. V rozpětí křídel dosahuje 25–30 mm, je okrově žlutý až načervenalý. Samec je drobnější než samička. Přezimují vajíčka nakladená do charakteristických prstenců. Hnědé housenky s bílými a modrými pásky se objevují od konce dubna do počátku července. Kuklí se v jemných nebo pevných kokonech. Mají jedinou generaci v roce. Mohou způsobit holožíry na ovocných stromech i jiných listnáčích. Společně s bekyní velkohlavou jsou typičtí škůdci silničních stromořadí. Bourovec ovocný Gastropacha quercifolia (L., 1758) byl v minulosti řazen mezi škůdce ovocných stromů, dnes je spíše vzácný. Je skořicově hnědý se zubatými okraji křídel. Samec má rozpětí křídel kolem 50 a samice asi 70 mm. Plstnatě sametová, šedá nebo hnědočerná housenka má modrou skvrnku za hlavou a červené bradavky. Přezimuje o velikosti asi 20 mm a podstatnou část vývoje prodělává teprve na jaře. Housenky běláska ovocného Aporia crataegi (L., 1758) požírají listy růžovitých dřevin. Dospělec má křídla s výraznými tmavými žilkami bez kreseb a skvrn s rozpětím 50–65 mm. Motýli se objevují v jedné generaci od konce května do počátku července. Přezimují mladé housenky v hnízdech ze smotku několika listů upevněných k větvičce předivovým prstencem a hlavní žír probíhá až na jaře. Trvale vyskytuje v jižní a jižnějších částech střední Evropy, odkud proniká nepravidelně 12

různě daleko na sever a zakládá ohniskovitě různě početné populace s různou délkou trvání. V poválečném období se na našem území početně objevil na několika místech počátkem padesátých let, pak znovu kolem poloviny šedesátých let např. na Brněnsku, v letech 1974–1977 se přemnožil v okolí Příbrami, poslední jedinci byli v České republice pozorováni počátkem osmdesátých let. Po delší přestávce se hojně objevil v roce 2000 v okolí Sokolova v západních Čechách, odkud proniká až k Praze a opět byl zaregistrován i na jižní Moravě. Přástevníček americký Hyphantria cunea (Drury, 1773) byl zavlečený ze Severní Ameriky patrně do okolí Budapešti kolem roku 1940. Koncem 40. let se dostal na jižní Slovensko a v roce 1953 až na jižní Moravu. Jako významný škůdce má trvale význam jen v nejteplejších částech Slovenska, na jižní Moravě se objevuje početněji jen v teplých periodách naposled v letech 2001–2006. V rozpětí křídel má 25–38 mm. Křídla jsou čistě bílá nebo s různým počtem černých teček. Chlupaté housenky jsou žlutavé s černými a oranžovými bradavkami. Jsou polyfágní a nejčastěji škodí na moruších, ovocných stromech a javorech jasanolistých. Motýli se objevují v květnu a znovu v červenci a srpnu, housenky od konce května do července a v srpnu a září. Přezimuje kukla (ŠEFROVÁ, 2008). V neošetřovaných jabloňových sadech se můžeme setkat s pavučinovými hnízdy předivky jabloňové Yponomeuta malinellus (Zeller, 1836). Motýl má bílá přední křídla se 3 řadami černých teček, zadní křídla jsou šedá. Rozpětí křídel je 20–23 mm. Žluté housenky s černými bradavkami ožírají listy jabloní, výjimečně hrušní ve společných, různě rozsáhlých předivových hnízdech. Samička klade v létě vajíčka na kůru větviček a překrývá je tekutinou, která na vzduchu ztuhne ve štítek. Housenky vylíhlé ještě na podzim zůstávají pod štítkem do jara. Od března ožírají pupeny, později skeletují listy a spřádají hnízda. V červnu nebo červenci se kuklí, motýli létají v červenci a srpnu (ŠEFROVÁ, 2008). Listy bývají často poškozovány několika druhy minujících motýlů. Jejich housenky konzumují vnitřní pletiva listů, pokožka bývá zachována. Na listech vytvářejí charakteristické chodbičkovité nebo plošné skvrny, někdy se listy mohou deformovat. Minující motýli jsou drobní, nenápadně zbarvení, s poměrně dlouhými tykadly a úzkými předními i zadními křídly opatřenými dlouhými třásněmi. Do čeledi vzpřímenkovitých, pro které je typický posed na vzpřímených předních končetinách, patří vzpřímenka pětitečná Callisto denticulella (Thunberg, 1794). Dospělec je černý s bílými skvrnkami na předním křídle. Housenka nejdříve vytváří ploché bílé miny 13

na svrchní straně listů, později žije pod přehnutým okrajem listu směrem dolů. Během roku má 2 generace, dospělec se objevuje v dubnu a květnu a znovu v létě. Přezimuje kukla. Příležitostným škůdcem jabloně je klíněnka jabloňová Phyllonorycter blancardella (F., 1781), vytváří puchýřovitě vyklenuté miny na listech jabloní. Další čeleď, podkopníčkovití jsou motýli s rozpětím křídel 6–10 mm. Dlouhá tykadla mají při bázi rozšířená v tzv. oční klapky. Housenka podkopníčka spirálového Leucoptera malifoliella vytváří okrouhlou minu v podobě soustředných kruhů na listech jabloně, výjimečně dalších růžovitých dřevin. Má 1–2 generace v roce a přezimuje kukla. Podkopníček ovocný Lyonetia clerkella (O. Costa, 1836) je polyfágní a vyvíjí se na růžovitých dřevinách i jiných listnatých stromech. Housenka vyžírá úzkou klikatou minu v parenchymu listů. V průběhu roku má 2 i více generací a přezimuje jako dospělec. Pouzdrovníčkovití jsou druhově početná čeleď obtížně rozlišitelných druhů. Jejich tykadla v klidu směřují dopředu. Štíhlý zadeček má na hřbetní straně dva lysé proužky. Housenky si vytvářejí přenosné, často druhově specifické vaky z různých částí rostlin, přediva, výjimečně zrnek půdy. Z těch se vysouvají a minují listy. Ve vacích přezimují a mnohé druhy na jaře pokračují v žíru. Mají jedinou generaci v roce. Na ovocných stromech mohou při přemnožení škodit pouzdrovníček pupenový Coleophora hemerobiella (Scopoli, 1763), p. jabloňový C. anatipenella (Hübner, 1796) a některé další druhy. Mezi molovenkovité (čeleď příbuzná obalečům) patří drobná molovenka hnědá Choreutis pariana (Clerck, 1759) má rozpětí křídel 11–15 mm. Křídla jsou hnědočervená, v klidu jsou rozprostřená šikmo dozadu od těla. Žlutozelené, černě skvrnité housenky jsou velmi pohyblivé, skeletují a částečně spřádají listy jabloní (spálené stromy). Dospělci se objevují ve dvou generacích, v červenci a znovu od září do jara, housenky od května do června a v srpnu (ŠEFROVÁ, 2008).

3.1.4 Škůdci dřevnatých částí

Na jabloňových výsadbách ošetřovaných častým hlubokým řezem výrazněji škodí nesytka jabloňová Synanthedon myopaeformis (Borkhausen, 1789). Motýl napodobuje blanokřídlé, má úzká, často ze značné části transparentní křídla, štíhlý černý zadeček výrazným červeným opaskem. Imága se objevují od května do počátku září. Krémově zbarvená housenka žije 1 rok pod kůrou kmenů a silnějších větví jabloní, jeřábů, hlohů a hrušní. Samička klade s oblibou na poraněná a nemocná místa kmene. Pod kůrou mohou škodit dva druhy drvopleňů. Jsou to středně velcí až velcí, robustní 14

motýli se zavalitým chlupatým tělem, tuhými křídly a zakrnělým sosákem. Téměř lysé housenky se vyvíjejí uvnitř rostlinných pletiv. Drvopleň obecný Cossus cossus (L., 1758) je mohutný, šedočerně zbarvený motýl s rozpětím křídel 50–80 mm. Samička klade kolem 700 vajíček do štěrbin kůry stromů. Krémově žluté až masově zbarvené housenky páchnou pižmem. Vyvíjejí se zpravidla 3 roky. Oslabují stromy a otvírají brány infekcím a sekundárním škůdcům, trpí jimi především mladé a osaměle rostoucí stromy. Housenky se kuklí v kokonu pod kůrou nebo v půdě. Motýli se objevují od června do srpna (ŠEFROVÁ, 2008). V lýku kmenů a větví se v některých letech přemnožují kůrovci, drobní brouci válcovitého těla, s hlavou ukrytou pod štítem a lomenými tykadly ukončenými paličkou. Zavalitá, mírně prohnutá larva je apodní eucefalní, s rozšířenou hrudí. Živí se pletivy hostitelských rostlin nebo myceliem některých druhů hub, jejichž spóry přenášejí samičky kůrovců na povrchu svého těla nebo ve zvláštních schránkách mycetangiích. Při žíru v lýkové části dochází k přerušení cévních svazků a významnému poškození hostitelských dřevin. Larvy bělokazů Scolytus vyžírají chodby pod kůrou a v běli listnáčů. Celý černý b. ovocný S. rugulosus (Müller, 1818) je dlouhý jen 1,8–2,5 mm. Drtníci Xyleborus napadají oslabené dřeviny a roznášejí spóry hub, jejichž myceliem se pak živí. Drtník ovocný X. dispar (F., 1792) je dlouhý 1,8–3,8 mm, černohnědý, s kulovitou paličkou tykadla a krátkým širokým tělem, d. všežravý Xyleborinus saxesenii (Ratzeburg, 1837) je rezavě hnědý a měří 1,5–2,4 mm. Oba druhy jsou široce polyfágní a vyvíjejí se na ovocných i lesních listnatých dřevinách (ŠEFROVÁ, 2008).

3.1.5 Škůdci saví

Na kůře škodí sáním několik druhů červců. Při silnějším napadení mohou způsobit prosychání větví, mladé stromy mohou zlikvidovat celé. Štítenka čárkovitá Lepidosaphes ulmi (L., 1758) s 3–4 mm dlouhým kyjovitým štítkem a š. bílá Chionaspis salicis (L., 1758) s 1,5–2,5 mm velkým, bílým hruškovitým štítkem jsou polyfágní, mají jedinou generaci v roce a přezimují vajíčka pod štítkem. Štítenka zhoubná Diaspidiotus perniciosus (Comstock, 1881) vytváří kruhové 1,5–2 mm velké, šedohnědé až žlutohnědé štítky na větvičkách i plodech jabloní obklopené červenofialovou skvrnou rostlinného pletiva, charakteristickou i na řezu. Je živorodá, v průběhu roku má 2 generace a přezimují larvy 1. instaru. Pochází z jihovýchodní Asie, na naše území byla poprvé dovezena se sadbou jabloní z Maďarska do Krnova v roce 15

1933. V ovocných sadech u nás škodí v dlouhodobých nepravidelných cyklech (ŠEFROVÁ, 2008). Jabloně hostí několik druhů mšic. Některé mšice na nich prodělávají celý vývoj, jiné na počátku léta ovocné stromy opouštějí a přeletují na byliny. Na jabloních, ojediněle i dalších stromech škodí vlnatka krvavá Eriosoma lanigerum (Hausmann, 1802). Masové sání na mladých stromech může vést k deformacím a sekundárním nákazám. Byla zavlečena do Evropy ze Severní Ameriky ještě před rokem 1800. V Evropě se vyvíjí obvykle pouze anholocyklicky bez bisexuální generace. Přezimují larvy 1. a 2. instaru, výjimečně samičky v prasklinách kůry a na povrchových kořenech. Larvy od dubna sají a vyvíjejí se v bezkřídlé a v červnu i křídlaté samičky. Během roku má až 10 partenogenetických generací. Důležitým bioregulátorem vlnatky krvavé je introdukovaný mšicovník vlnatkový – Aphelinus mali (Haldeman, 1851). Mšice jabloňová Aphis pomi De Geer, 1773 napadá jabloň a další jádroviny. Působí kroucení mladých listů i celých výhonků a jejich zasychání. Zakladatelky se vyvíjejí z přezimujících vajíček v dubnu. Od 2. generace se objevují okřídlené samičky, během roku se může vyvinout až 13 generací. Bezkřídlé vejcorodé samičky kladou v září a říjnu na konce výhonů 1–6 zpočátku zelených nebo žlutých, později leskle černých vajíček. Nestřídá hostitele. Mšice jitrocelová Dysaphis plantaginea (Passerini, 1860) nejdříve napadá pupeny a listové růžice, později přechází na letorosty. Působí puchýřovité deformace listů. Na jabloni se vyvíjí více generací. Počátkem léta přeletují okřídlení jedinci na jitrocel, na jabloň se vrací na podzim (ŠEFROVÁ, 2008). Deformace a zasychání listů a květů způsobují mery.

Stejně jako mšice

produkují medovici, která následně podmiňuje vznik černých skvrn na listech. Mery jsou zeleně nebo hnědě zbarvené, velké 2–3 mm. Tykadla jsou tvořena 10 články a zakončená štětinkami, složené oči jsou velké vypouklé, mají 3 jednoduchá očka. Blanitá křídla jsou střechovitě složená. Zadní nohy jsou skákací. Samička má kladélko. Přezimuje většinou dospělec nebo vajíčko, které přečká pokles teploty až do –40 oC. Vajíčko má krátký výběžek sloužící k zaklesnutí do rostlinného pletiva nebo kůry a k příjmu vody z rostliny. Mera jabloňová Cacopsylla mali (Schmidberger, 1836) je zeleně zbarvená. Přezimuje jako vajíčko, larvální vývoj probíhá od března do konce května. Okřídlení dospělci se objevují na přelomu května a června, vajíčka kladou od srpna do října (ŠEFROVÁ, 2008).

16

Deformace jablek způsobuje klopuška vrásčitá Lygocoris rugicollis (Fallén, 1807), světle zelená ploštice dorůstající délky 4–6 mm. Přezimuje ve stadiu vajíčka na kůře větviček, na jaře vylíhlé larvy sají na pupenech, listech a později na nezralých plodech. Okolí vpichu hnědne, na plodech se vytvářejí typicky zkorkovatělé okrouhlé jizvy. Dospělci kladou vajíčka od konce června do poloviny července. Druh má jedinou generaci v roce (ŠEFROVÁ, 2008).

3.1.6 Roztoči

Kromě hmyzu může na jabloních škodit i několik druhů roztočů. Jejich škodlivost narůstá v suchých teplých letech. Sáním na listech škodí svilušky, velmi drobní, 0,2–1 mm velcí roztoči s klenutým nebo plochým tělem. Nabodávají a vysávají povrchové vrstvy buněk, do rostliny vylučují látky, které nepůsobí pouze v místě vpichu, listy se svinují podél hlavní žilky, žloutnou a nekrotizují. Zbarvení svilušek se mění podle ročního období, někteří se na zimu zbarvují červeně, červené jsou i larvy časně na jaře. Některé druhy mají snovací schopnost. Ze žláz v okolí úst vylučují jemné předivo, potahují jím listy a pod jeho ochranou žijí a množí se. Během roku mají více generací. Používání chemických látek (některé pyrethroidy) může způsobit rozšíření řady druhů svilušek. Nehubí svilušky, ale jejich antagonisty a naopak mohou stimulovat plodnost sviluškovitých a jejich vývoj. Vůči chladu a vlhku jsou citlivé, silné srážky redukují jejich populace. Přezimující samička svilušky stromové Amphitetranychus viennensis (Zacher, 1920) je karmínově červená. Sviluška ovocná Panonychus ulmi (Koch, 1836) přezimuje jako červené vajíčko. Samička je klade ve velkém množství na kůru, hlavně do míst rozvětvení koruny. Larvy se líhnou koncem dubna, osídlují mladé letorosty a sají na rašících listech. Výskyt podporuje přehnojení dusíkem. Během roku má 5–6 pokolení. Sviluška jabloňová Bryobia rubrioculus (Scheuten, 1857) má ploché tělo bez chloupků, pokryté šupinkovitými brvami rozloženými do 4 řad. První pár noh je delší než tělo, směřuje dopředu. Nemá snovací schopnost, je drobnější a nevytváří kolonie. Přezimují červená zimní vajíčka, na rozdíl od svilušky ovocné pod šupinami pupenů. Larvy se na jaře líhnou asi o týden dříve, sají na líci i rubu listů. Rozmnožuje se partenogeneticky a má 3–5 generací ročně. Je méně významným škůdcem. Sáním na listech i plodech škodí vlnovníci, velmi drobní, 0,l5–0,30 mm dlouzí roztoči červovitého nebo vřetenovitého těla s bodcovitými klepítky. Následkem dráždění buněk pokožky se vytvářejí chloupkovité útvary erinea nebo dochází 17

k deformacím. Hálkotvorné druhy vyvolávají bujení pletiv, která je obrůstají a chrání před vnějšími vlivy. Během roku mívají více generací, přičemž se někdy vyskytují dva typy morfologicky odlišných samiček. Protogynní (primární) samičky jsou aktivní během vegetačního období. Vyskytují se společně se samečky a stejně jako oni nejsou schopny přezimovat. Zimu přečkávají deutogynní (sekundární) samičky, nejčastěji v pupenech. Poškození na jabloních působí hálčivec jabloňový Aculus schlechtendali (Nalepa, 1890) (ŠEFROVÁ, 2008).

3.2 Regulace škůdců jabloní Ochrana ovocných dřevin se provádí na principech integrované ochrany, která zahrnuje různé metody ochrany rostlin.

3.2.1 Chemická ochrana

Rozhodující zůstává chemická ochrana, při které se používají proti škůdcům registrované chemické přípravky, pesticidy. Ošetření se provádí v různých termínech v závislosti na bionomii škůdce. Proti škůdcům, kteří během zimy zůstávají na svých hostitelských dřevinách (přezimující škůdci) lze použít časně na jaře olejové přípravky, řepkový olej (Ekol) nebo parafínový olej (Frutapon). Aliekol a Oleoekol obsahují kromě olejové ještě insekticidní složku na bázi organofosfátu. Stromy se mohou ošetřovat i později během vegetace mimo období květu, aby nedošlo k ohrožení včel. Používání chemických látek k ochraně ovocných dřevin by se mělo omezovat. Proto se chemická ochrana neprovádí preventivně, ale teprve při dosažení určité hustoty škůdce, tzv. kritického počtu škůdce. Aplikace přípravku v jiném termínu je neekonomická. Při nižší početnosti než je kritický počet, škůdce ještě významně neškodí. Naopak při vyšší početnosti již postřikem nezabráníme vzniklé ztrátě. Chemické látky určené na ochranu proti škodlivému hmyzu (insekticidy) a roztočům (akaricidy) patří do několika kategorií. Pyrethroidy jsou širokospektrální insekticidy, které na hmyz působí dotykově ve velmi nízkých dávkách. Účinkují rychle i při nízkých teplotách a jejich aplikace se může provádět až do teploty 23 oC. Většinou nepůsobí na roztoče, naopak jejich použití může stimulovat přemnožení svilušek. Běžně používané pyrethroidy jsou Agrion Delta a Decis Flow 2,5 (deltamethrin), Alimethrin 10 EM 18

a Cyper 10 EM (cypermethrin), Vaztak 10 SC (alfa-cypermethrin), Karate Zeon 5 CS (lambda-cyhalothrin). Talstar 10 EC (bifenthrin) a Trebon 10 F a Trebon 30 EC (etofenprox). jsou pyrethroidy účinné i proti roztočům. Spruzit-flussig obsahuje přírodní pyrethrin (insekticid z řimbaby starčkolisté Pyrethrum cinerariaefolium Trev.). Organofosfáty se vyznačují dobrou účinností na všechna vývojová stadia hmyzu. Reldan

(chlorpyrifos-methyl je určen na široké spektrum hmyzu, Zolone 35 EC

(phosalone) i na roztoče. Proti savému hmyzu je určen Dursban (chlorpyrifos) a Perfekthion (dimethoate). Actellic 50 EC (pirimiphos-methyl), k regulaci obaleče jablečného, proniká hluboko do rostlinného pletiva. Nurelle D obsahuje dvě insekticidní složky, pyrethroid (cypermethrin) a organofosfát (chlorpyrifos). Je určen proti merám, housenkám a sviluškám. Ze skupiny karbamátů se při ochraně ovocných dřevin používá Pirimor (pirimicarb), proti mšicím a Insegar 25 WP (fenoxycarb) proti obaleči jablečnému. Výhodou prvního je systémová účinnost, druhý přípravek obsahuje navíc složku na bázi juvenoidu (syntetický hormon bránící hmyzu dosáhnou dospělosti). Oba přípravky mají dlouhou reziduální účinnost. Stocker a Steward (indoxacarb) jsou určeny proti škodlivým housenkám. Inhibitory syntézy chitinu jsou chemické látky, ovlivňující vývoj hmyzu. Na hmyz účinkují dotykově a požerově. Jejich nevýhodou je dlouhá perzistence na povrchu rostlin a v půdě. Alsystin 480 SC (triflumuron) je určen proti škodlivým housenkám, Dimilin 48 SC (diflubenzuron) a Nomolt 15 SC (teflubenzuron) i proti minujícím, Cascade 5 EC (flufenoxuron) také proti sviluškám. Calypso 480 SC (thiacloprid) a Mospilan 20 SP (acetamiprid) patří mezi neonikotinoidy, nejmladší skupinu širokospektrálních systémových insekticidů. Integro (methoxyfenozide) je určen k regulaci škodlivých obalečů. Kromě těchto velkých skupin pesticidů jsou na ovocné dřeviny registrovány i přípravky s odlišnými účinnými látkami. Neudosan je draselná sůl přírodních mastných kyselin určená proti mšicím. Magus (fenazaquin), Nissorun 10 WP (hexythiazox), Omite 30 W, Omite 570 EW (propargite), Sanmite (pyridaben) a Ortus 5 SC (fenpyroximate) jsou speciální akaricidy (ANONYM, 2002; ŠEFROVÁ, 2008).

3.2.2 Biologická ochrana Biologická ochrana využívá proti škůdcům biologické prostředky. Biobit WP a Biobit XL jsou přípravky na bázi bakterie Bacillus thuringiensis (Berliner, 1915), 19

které hubí housenky motýlů (bourovec prstenčivý, bekyně zlatořitná, obaleč jablečný). Do těla hmyzu se musí dostat s potravou. Hmyz hyne do třiceti minut až tři dny po požití. Účinnost bakterie je podmíněna stálým počasím s teplotami nad 15oC. Optimální termín použití je těsně před líhnutím housenek z vajíček, ošetření by se mělo po deseti dnech opakovat. Proti roztočům (svilušky, vlnovníci) lze použít dravého roztoče Typhlodromus pyri. Tento roztoč se běžně vyskytuje na chemicky neošetřovaných stromech. Místní populaci lze obnovit nebo posílit introdukcí uměle odchovaného roztoče během zimy. Roztoč je schopen dlouhodobě hladovět, příležitostně se živí pylem, konidiemi hub i jinými organickými látkami (HLUCHÝ & ZACHARDA, 1994; PULTAR, 2008; ŠEFROVÁ, 2008).

3.2.3 Mechanická ochrana Mechanická ochrana ovocných stromů spočívá ve sběru a likvidaci opadlých plodů s housenicemi pilatek nebo larvami zobonosek, odstraňování a pálení částí napadených kůrovci. Ošetřením ran na stromech zabráníme napadení vlnatkou krvavou. Zrytím půdy pod stromy zlikvidujeme přezimující housenice pilatek. Proti obaleči jablečnému lze na kmeny stromů umístit lepové pásy. Pásy proti obaleči je nutné připevnit během července (ŠEFROVÁ, 2008; HLUCHÝ a kol., 1997).

3.3 Monitoring škůdců jabloní

3.3.1 Zimní kontrola Provádí se jedenkrát v prosinci až únoru, před ošetřením proti přezimujícím škůdcům. Z 10-ti jabloní namátkou vybraných na deseti místech sadu, se odřízne po dvou 0,2 m dlouhých, 2–3letých větvičkách s květními pupeny (celkem 20 větviček po 0,2 m). Větvičky se vybírají namátkově z různých částí koruny. Postranní obrost na větvičkách se zkrátí na délku 10 mm, krátké plodonoše se ponechají (LÁNSKÝ a kol., 2005). Na odebraných větvičkách se podrobnou prohlídkou pomocí lupy zjistí celkový počet vajíček listových mšic, předivek, bourovce prsténčivého, svilušky ovocné, píďalky

podzimní,

mery

jabloňové, 20

počet

přezimujících

housenek

obalečů

a podkopníčka spirálového, štítky s nymfou u štítenky zhoubné a štítky s vajíčky u štítenky čárkovité. Při velkém množství vajíček se jejich počet odhaduje a zaokrouhluje na stovky, tisíce, desetitisíce atd. V případě svilušky stačí při vysokých počtech vajíček provést odpočet jen na deseti větévkách (LÁNSKÝ a kol., 2005).

Tabulka 1 – Počet vajíček či housenek na 1 m délky pozorovaných větviček (LÁNSKÝ a kol., 2005). Mšice

Sviluška ovocná 0 méně než 1000

Píďalka podzimní 0

Mera jabloňová 0

0 Bez výskytu Slabý méně než 25 méně než 1,5 méně než 50 výskyt Střední 25 – 50 1000 – 2000 1,5 – 3 50 – 100 výskyt více než více než 3 více než 100 Silný výskyt více než 50 2000

Obaleči 0 méně než 1 1–2 více než 2

3.3.2 Metody monitoringu škůdců během vegetace Vizuální lapače (lepové desky): Převažují plastové desky specifické barvy, natřené lepem, zachycujícím přilákaný hmyz. Např. bílé desky se používají pro zachycení pilatky jablečné (LÁNSKÝ a kol., 2005).

Sklepávání: Sklepnutí hmyzu z větví se provádí gumovou palicí, nebo hadicí do zařízení (sklepávadla) se standardní plochou 0,25 m². Na každém stromě se sklepává 1 větev, na celou parcelu min. 100 stromů, na odrůdových blocích postačuje 25 nebo 33 stromů. Touto metodou se zjišťuje mera jabloňová, píďalky, mšice, předivka jabloňová, obaleči, květopas jabloňový, zobonosky, pilatka jablečná, vlnatka krvavá (LÁNSKÝ a kol., 2005).

Vizuální kontroly: Prohlížení rostlinných částí napadaných škůdci a počítání nalezených škůdců, jejich vývojových stadií nebo poškození. Kontroly se provádí v 14-ti denních intervalech. Z 10-ti stromů na různých místech sadu se prohlíží se vždy 10 částí (letorostů, pupenů, květů, plůdků apod.), celkem tedy 100 vzorků. Zjišťuje se mera jabloňová, mšice, píďalky, obaleči, vlnovník jabloňový, květopas jabloňový, předivka 21

jabloňová,

svilušky,

bourovec

prsténčivý,

vlnatka

krvavá,

pilatka

jablečná

(LÁNSKÝ a kol., 2005).

Feromonové lapáky: Pomocí druhově specifického atraktantu k sobě feromonové lapáky lákají pohyblivé jedince hmyzu a zachycují je na lepivém povrchu nebo je znehybňují pomocí smrtících látek. Používají se pro monitorování letové aktivity samců většiny

škodlivých

motýlů,

pro

štítenku

zhoubnou

a

další

druhy

hmyzu

(LÁNSKÝ a kol., 2005).

Sumy efektivních teplot: Suma efektivních teplot je součet efektivních teplot nad spodním prahem vývoje za určité období. Vypočte se pomocí vzorce: SET=Σ (Ti – SPV) SET = suma efektivních teplot SPV = spodní práh vývoje Ti = průměrná teplota Metoda je poměrně spolehlivá například při stanovení líhnutí larev, známe-li SET pro embryonální vývoj (obaleči), dále pro přímou signalizaci řady ošetření na počátku vegetace (sviluška ovocná, květopas jabloňový), pro odhad počátku 1. letové vlny obaleče jablečného. Pomocí této metody lze efektivně plánovat systém ochrany proti škůdcům (LÁNSKÝ a kol., 2005).

22

4 MATERIÁL A METODIKA 4.1 Jabloňový sad ve Vyškově Jako první studijní plocha byl vytipován jabloňový sad ve Vyškově. Nachází se v nadmořské výšce 270 m nad mořem. Sad zaujímá rozlohu 7 ha. Na studijní ploše roste v pravidelných rozestupech 90 stromů jabloně domácí (Malus domestica Borkh.). Stáří stromů se pohybuje od 10 do 50 let. Pěstované odrůdy jsou ´Matčino´, ´Golden delicious´, ´Delicious červený´, ´Panenské´, ´Coxova reneta´, ´Baumanova reneta´ a ´Ontario´. Dřeviny nejsou chemicky ani biologicky ošetřovány. Sad je obklopen jednoletými polními kulturami, nejčastěji pěstovanými plodinami jsou pšenice, kukuřice, mák a v některých letech hrách a jetel. Adresa: Kopřivova 3 Vyškov 68201

4.2 Jabloňový sad ve Starém Lískovci Druhou studijní plochou se stal sad ve Starém Lískovci. Sad je umístěn v nadmořské výšce 225–290 m nad mořem. Zaujímá rozlohu 62,5 ha, na 12 ha z celkové plochy se pěstují meruňky a na 3,5 ha hrušně. Stromy jabloně domácí (Malus domestica) jsou na této studijní ploše umístěny ve sponu 3×5 m jako volně rostoucí stěna. Na 1 ha se tedy nachází 660 stromů. Stáří pěstovaných jabloní se pohybuje od 26 do 30 let. Pěstované odrůdy jsou ´Golden delicious´, ´Idaret´, ´Spartan´, ´Šampión´, ´James Grieve´ a ´Gloster´. Výnosy z této studijní plochy dosahují od 18 do 22 tun na ha. Dřeviny jsou ošetřovány fungicidy, herbicidy a pesticidy. Výskyt škůdců v sadu je průběžně monitorován a chemická ochrana je prováděna jak preventivně, tak i při zjištění většího počtu škůdců. Používanými insekticidy jsou: CASCADE 5 EC, který je účinný proti píďalce podzimní, píďalce zhoubné, bourovci prsténčivému, svilušce ovocné a bekyni zlatořitné. Účinnou látkou je flufenoxuron 50 g. CALYPSO 480 SC se používá jako ochrana před květopasem jabloňovým, obalečem jablečným a pilatkou jablečnou. Účinná látka je thiacloprid 480 g. OMITE 30 W proti svilušce ovocné, jeho účinnou látkou je propargite 30 %. RELDAN 40 EC je účinný proti mšicím, pilatce jablečné 23

a obaleči jablečnému. Účinná látka je chlorpyrifos-metyl 400 g. SANMITE 20 WP je používán proti svilušce chmelové a svilušce ovocné, účinná látka je pyridaben 20 %. SUMITHION SUPER je účinný proti svilušce ovocné, mšicím a žravým škůdcům. Účinnou látkou je fenitrothion 1000 g. ZOLONE 30 EC je používán proti svilušce ovocné, mšicím a žravým škůdcům. Jeho účinnou látkou je phosalone 350 g. Používá se také biologická ochrana proti sviluškám v podobě introdukce dravého roztoče Typhlodromus pyri. Sad je lemován z jedné části pásy stromů vysázených kolem dálnice a z druhé strany poli, kde jsou pěstovány jednoleté polní plodiny podle konvenčního osevního postupu. Adresa: Martina Ševčíka 46 Brno 625 00

4.3 Monitoring škůdců Výskyt škůdců byl zjišťován vizuální kontrolou sledovaných dřevin v průběhu roku 2007. V měsíci únoru byl jednorázově sledován výskyt přezimujících škůdců na stromech, od měsíce dubna do konce vegetace probíhalo zjišťování škůdců, vývojových stadií a jejich vnější projevy na hostitelských rostlinách v pravidelných 14 denních intervalech, vždy po dobu 2 hodin. Škůdci byli určeni ihned na studijní ploše, nejasné druhy byly determinovány později v entomologické laboratoři. Přímo na studijní ploše byla odhadnuta také početnost škůdců. Jednotlivé druhy byly zařazeny do pětičlenné stupnice podle počtu jedinců nebo jejich symptomů na listech: 0 – bez výskytu, 1 – druh zcela ojedinělý, 2 – <10 jedinců, 3 – 10–20 jedinců, 4 – 20–100 jedinců, 5 – druh velmi hojný (stovky až tisíce jedinců). Zjištěná vývojová stadia hmyzu byla zpracována běžnými entomologickými postupy. Imaga byly smrcena ve smrtících lahvích s octanem etylnatým a preparována při běžné pokojové teplotě. Larvy byly uchovány v 70% etylalkoholu. Nejasné druhy housenek byly dochovány v laboratoři. Symptomy na listech byly nejprve fotograficky zdokumentovány, listy byly vysušeny a uloženy do herbáře. Zjištěné druhy byly zapsány do tabulek s datem výskytu, se zjištěným vývojovým stadiem, napadeným orgánem, hustotou. České názvosloví je upravené podle Kůdely a Kocourka (2002). Vědecké názvosloví je ověřeno podle Fauna Europaea Web Service (2007).

24

5 VÝSLEDKY A DISKUSE 5.1 Druhové spektrum škůdců 5.1.1 Jabloňový sad ve Vyškově V jabloňovém sadu ve Vyškově byla během zimní kontroly přezimujících škůdců zjištěna vajíčka mšice jabloňové, mery jabloňové, vajíčka svilušky ovocné, larvy štítenky zhoubné, vajíčka bekyně velkohlavé, hnízda s housenkami bekyně zlatořitné. Přehled zjištěných druhů podle jejich příslušnosti k řádům je uveden v tabulkách 1–6. V průběhu vegetace bylo zjištěno celkem 24 druhů škůdců, 6 druhů z řádu polokřídlí, 12 druhů motýlů, 2 druhy brouků, po jednom druhu z řádů dvoukřídlí a blanokřídlí a dva druhy roztočů.

Tabulka 1 - Zjištěné druhy škůdců z řádu polokřídlí Škůdce

Vývojové stadium/symptom

Napadený orgán Datum pozorování Početnost

vajíčko

pupeny

16.2.2007

4

nymfa

letorosty

3.5.2007

4

imago

letorosty

7.6.2007

5

vajíčko

letorosty

16.2.2007

5

Mera

larva

květní pupeny

19.4.2007

5

jabloňová

larva

květy

17.5.2007

4

larva

květy

31.5.2007

4

Štítenka

larva

letorosty

16.2.2007

4

zhoubná

larva, imago

letorosty a plody

23.8.2007

4

nymfa

letorosty

12.7.2007

4

Vlnatka

nymfa

letorosty

26.7.2007

4

krvavá

nymfa

letorosty

9.8.2007

5

nymfa

letorosty

23.8.2007

5

imago

listy

17.5.2007

4

Klopuška

larva

pupeny

19.4.2007

1

vrásčitá

larva

plody, listy

7.6.2007

1

Mšice jabloňová

Mšice jitrocelová

25

Tabulka 2 – Zjištěné druhy škůdců z řádu motýli Škůdce

Stadium/symptom

Orgán

Datum

Početnost

housenka

lýko

5.4.2007

2

housenka

lýko

19.4.2007

1

housenka

pupeny

19.4.2007

1

housenka

listy, květy

3.5.2007

1

housenka

listy

31.5.2007

1

housenka

listy

28.6.2007

1

housenka

plody

28.6.2007

2

housenka

plody

12.7.2007

3

housenka

plody

26.7.2007

4

housenka

plody

9.8.2007

4

Klíněnka jabloň.

mina

listy

20.9.2007

4

Předivka jabloň.

zápředek

listy

31.5.2007

1

housenka

listy

14.6.2007

1

housenka

listy

28.6.2007

3

housenka

pupeny

19.4.2007

1

housenka

květy

3.5.2007

1

housenka

plody

12.7.2007

4

housenka

plody

26.7.2007

4

housenka

plody

9.8.2007

4

housenka

listy

28.6.2007

1

housenka

kmeny, větve 23.8.2007

1

housenka

kmeny, větve 6.9.2007

1

Nesytka jabloňová

Píďalka podzimní

Obaleč jablečný

Molověnka hnědá

Molovka jabloňová

Molovka jablečná

Pouzdrovníček j. Drvopleň ovocný

Bekyně zlatořitná

Bekyně velkohlavá

hnízdo housenek

letorosty

16.2.2007

3

housenka

listy

19.4.2007

3

housenka

listy

3.5.2007

1

housenka

listy

17.5.2007

3

vajíčko

letorosty

16.2.2007

5

housenka

listy

17.5.2007

4

housenka

listy

31.5.2007

3

housenka

listy

14.6.2007

4

housenka

listy

28.6.2007

3

26

Tabulka 3 - Zjištěné druhy škůdců z řádu brouci Pozorované Škůdce

vývojové

Napadený orgán Datum pozorování Početnost

stadium/symptom imago

pupeny

19.4.2007

2

larva

plody

9.8.2007

3

larva

plody

23.8.2007

2

imago

pupeny

19.4.2007

2

Květopas

larva

květy

17.5.2007

3

jabloňový

imago

listy

7.6.2007

3

imago

listy

21.6.2007

3

Zobonoska ovocná

Tabulka 4 – Zjištěné druhy z řádu dvoukřídlí Pozorované vývojové

Škůdce

stadium/symptom Bejlomorka jabloňová

Napadený

Datum

orgán

pozorování

listy

17.5.2007

larva

Početnost

2

Tabulka 5 – Zjištěné druhy z řádu blanokřídlí Škůdce

Pozorované vývojové stadium/symptom

Napadený orgán Datum pozorování Početnost

vajíčko

květy

17.5.2007

4

Pilatka

larva

plody

26.7.2007

4

jablečná

larva

plody

9.8.2007

3

larva

plody

23.8.2007

4

27

Tabulka 6 – Zjištěné druhy škůdců z řádu roztoči Pozorované Škůdce

vývojové

Napadený orgán

Datum pozorování Početnost

stadium/symptom

Sviluška ovocná

Sviluška chmelová

vajíčko

pupeny

16.2.2007

5

larva

listy

3.5.2007

5

imago

listy

17.5.2007

5

imago

listy

31.5.2007

4

larva

listy

28.6.2007

5

imago

listy

7.6.2007

4

5.1.2 Jabloňový sad ve Starém Lískovci

V chemicky ošetřovaném jabloňovém sadu ve Starém Lískovci byla v průběhu roku 2007 zaregistrována ohniska odumírajících jabloní. Bylo zjištěno, že tyto dřeviny jsou silně napadeny třemi druhy škůdců (Tabulka 7), všechny tyto druhy se vyskytovaly ve vysoké početnosti po celou dobu pozorování. Tabulka 7 - Zjištěné druhy škůdců Škůdce

Pozorované vývojové stadium Napadený orgán Početnost housenka

kmeny, větve

5

housenka

kmeny, větve

5

housenka

kmeny, větve

5

housenka

kmeny, větve

5

imaga

kmeny, větve

5

imaga

kmeny, větve

5

imaga

kmeny, větve

5

Nesytka jabloňová

Drvopleň obecný

Bělokaz švestkový

28

5.2 Charakteristika zjištěných škůdců 5.2.1 Polokřídlí – Hemiptera

Mšice jabloňová – Aphis pomi Čeleď: Mšicovití – Aphididae Význam: Mšice jabloňová je vážným škůdcem jabloní a hrušní. Nežije však jen na těchto stromech, ale je polyfágem na všech jabloňovitých. Napadá hlohy, mišpule, jeřáby, skalník apod. Řidčeji ji můžeme nalézt i na tavolnících a růžích. Mšice jabloňová je u nás velmi rozšířená a zejména ve školkách velmi škodlivá (Miller, 1956). Morfologie: Bezkřídlá živorodá samička: Zelená mšice s černými sifunkuli a chvostkem. Oči jsou černé. Tykadla jsou žlutavá s tmavším koncem, poněkud kratší než tělo. Nohy jsou zelené s tmavšími konci stehen a holení. Délka 1,5–2 mm. Okřídlená živorodá samička: Je podobná bezkřídlé, ale je výrazněji zbarvená. Hlava a hruď jsou černé, oči červené, zadeček zelený, černě skvrnitý, sifunkuli i chvostek černé, nohy zelené s černými chodidly a konci stehen i holení. Tykadla jsou kratší než tělo. Délka těla 2–2,5 mm (MILLER, 1956). Bionomie: Z vajíček, která přezimují, se v dubnu líhnou larvy, ty sají na ještě mladých listech a po čtyřech svlékáních dospívají v zelené samičky. Ty jsou živorodé, denně zplodí 1–2 larvy, celkem asi 40. Jejich vývoj trvá 10–15 dní, proto se u nás v sezóně vyskytne 11–13 generací. Již v druhé generaci se v dubnu v koloniích vyskytují okřídlené samičky, které odlétají na jiné stromy a keře, kde zakládají nové kolonie. V září se v koloniích mšic vyvíjejí sexupary, které zplozují oboupohlavní formy. Vejcorodé samičky jsou bezkřídlé, zelenavé či žlutavé s černými, šupinkatými sifunkuli. Každá klade 1–6 zelených nebo žlutých vajíček, která se však rychle zbarvují do leskle černé barvy. Většinou se vyskytují na konci výhonků jabloní a hrušní. Mšice sají na listech a na mladých výhoncích a způsobují silné svinování listů, chřadnutí a usychání celých výhonků. Listy ani výhony přitom nemění barvu. Řidčeji napadají také plody. Na napadeném plodu se vyskytují červené skvrny kolem místa vpichu, někdy dochází i k deformaci plodu. Pokud mšice sají na stopkách plodů, může dojít k předčasnému opadávání ovoce (MILLER, 1956). Ochrana: Nepřímá ochrana: Větve po řezu odstranit ze sadu. Podpora přirozených nepřátel, především vyloučením používání širokospektrálních insekticidů. Znemožnění

29

přístupu mravenců do korun stromů vrstvou lepu kolem kmene nebo instalací lepového pásu. Přímá ochrana: Předjarní ošetření olejovými přípravky se provede, pokud na dvacet 0,2 m dlouhých 2–3letých větvičkách zjistíme 25 vajíček na 1 m délky. Ve fázi zeleného a růžového poupěte se ošetřuje při výskytu 10 mšic na sto květních růžic, v období po odkvětu při zjištění 10 kolonií na sto letorostů. Používáme selektivní přípravky šetřící užitečné organismy (např. na bázi triazamátu a pirimicarbu) (HLUCHÝ a kol., 1997). Výskyt: Značný výskyt mšice jabloňové byl identifikován v jabloňovém sadu ve Vyškově v květnu. Přezimující vajíčka byla pozorována ve vysoké početnosti na bázi pupenů při jednorázové zimní kontrole. Již začátkem května se začaly objevovat nymfy na letorostech. Od začátku června až do konce léta byl zaznamenán poměrně silný nálet mšic, ten gradoval v první polovině července.

Obrázek 1 – Imago mšice jabloňové (BERGER, 2008)

Mera jabloňová – Cacopsylla mali Čeleď: Merovití – Psyllidae Význam: Mera jabloňová žije téměř výhradně na jabloni, řidčeji ji nalezneme na jiných jabloňovitých dřevinách např. na jeřábech či hrušních. Mera je významným škůdcem jabloní. Stromy, které jsou chronicky napadány, mají velmi husté koruny s mnoha proschlými větvemi a neposkytují žádnou úrodu. Pokud larvy sají na mladých plodech, dochází k jejich znetvoření. Morfologie: Imago: Hlava je příčná, široká, protáhlá dopředu v krátký kužel. Složené oči veliké, vyniklé, jednoduchá očka v počtu tří. Štítek je většinou jednobarevný, jen zřídka je uprostřed světlejší podélný proužek. Přední křídla jsou skelně čirá, se zelenými žilkami. V klidu jsou křídla složena střechovitě a daleko přesahují zadeček. Mladé mery 30

jsou celé zelené. Starší samci jsou žlutavé barvy. Starší samičky jsou na jaře slámově žluté, v létě hnědožluté. Délka 2,6–3 mm. Vajíčka: Jsou oválná, protáhlá, k oběma koncům slabě zašpičatělá, na břišní straně plochá. Na spodním konci mají kuželovitou stopku, kterou samička zaklesne hluboko do kůry větviček živné rostliny. Na opačném konci mají krátký, nitkovitý, stočený výrůstek. Zprvu jsou bělavá, po několika dnech oranžově žlutá nebo červenavá. Larvy: Mladé larvy jsou ploché, vpředu i vzadu stejně široké a zaokrouhlené. Jsou jasně žluté, s červenýma očima a s dvěma podélnými řadami černých skvrn na hrudi a zadečku. Larvy druhého vývojového stupně jsou zelené s černými skvrnami ve dvou podélných řadách. Nymfy mají pochvy křídel, které dosahují do poloviny zadečku. Bionomie: Přezimují vajíčka, která samičky na podzim nakladly na kůru mladých větviček jabloní. Při přemnožení nacházíme vajíčka i na starších větvích. Samičky je ukládají na závětrných stranách větví. Vajíčka jsou velmi odolná a přežívají i mráz kolem –40ºC. Před líhnutím se na vajíčku objevuje tmavá skvrna v podobě obráceného U. Larvy se líhnou brzy na jaře, v době, kdy se začínají rozevírat pupeny. Larvy jsou velmi pohyblivé, stěhují se na pupeny a po 2–3 dnech i na rozvíjející květenství nebo listy. Na jednom květenství bývá až 100 larev, které vylučují velké množství medovice a vosku. Medovice se hromadí na stopkách květů a rubu listových čepelí v podobě bělavých kapek velikosti máku. Larvy se pětkrát svlékají a jejich vývoj trvá od první poloviny dubna do druhé poloviny května. Po třetím svlékání se mění v nymfy, které již mají vyvinuty pochvy křídel. Napadená květenství se nevyvíjejí, jednotlivé kvítky zasychají. Také malé lístečky sáním velmi trpí, vyvíjejí se nepravidelně, zůstávají svinuté, různě se deformují a žloutnou. Lístečky se stávají kožovité a mají 8–10krát menší plochu než listy nenapadené. Tím se ovšem snižuje i asimilace, což má vliv nejen na úrodu ovoce téhož roku, ale i na tvorbu květních pupenů. Kromě toho dřevo větviček i špatně vyzrává, takže větvičky snadno vymrzají. Listům škodí také medovice, která osmoticky působí na povrch listů a vyvolává vážné poruchy. Na listech pak vznikají velké černé skvrny, které se po 14 dnech až po měsíci začínají trhat, takže listy jsou nejen znetvořené, ale i proděravělé. Později se nymfy stěhují na rub listů a proměňují se v dospělce. Dospělé mery opouštějí jabloně, rozletují se do okolí a žijí až do září na různých rostlinách. Teprve potom se vracejí k jabloním, kde oplodněné samičky kladou vajíčka. Každá samička naklade asi 100 vajíček, buď jednotlivě, nebo ve skupinách po 3 – 10 do zářezů v kůře, zejména poblíž květonosných pupenů. Zatímco samci hynou brzy po spáření, tedy v srpnu či v září, samičky žijí často až 31

do prvních mrazů. Mera jabloňová má u nás tedy jen jednu generaci za rok (MILLER, 1956). Ochrana: Chemická ochrana: Vyvarovat se jednostranného používání pyrethroidů proti ostatním škůdcům. Termín ochrany: Jabloně se ošetřují při výskytu 50 a více vajíček mery jabloňové na 1 m délky větévek, nebo při výskytu 100 a více larev mery jabloňové ve 100 květních nebo listových růžicích. Vajíčka mery jabloňové se zjišťují v průběhu zimy nebo před rašením jabloní. Hodnotí se 20 namátkově odebraných dvou až tříletých 20 cm dlouhých větévek (celkem 4 m ) a výsledek se přepočte na 1 m délky. Jestliže se takto výskyt vajíček ani larev nezhodnotil, měla by být před ošetřením alespoň namátkově zjištěna přítomnost larev mer nebo by na ni mělo být usuzováno z výskytu mer v minulém roce. Insekticidy: NOMOLT 15 SC, NURELLE D (HLUCHÝ a kol., 1997). Výskyt: Během jednorázové zimní kontroly byla na letorostech stromů v jabloňovém sadu ve Vyškově zaregistrována vysoká početnost vajíček mery jabloňové. V dubnu a květny byly na listech pozorovány nymfy.

Štítenka zhoubná – Diaspidiotus perniciosus Čeleď: Štítenkovití – Diaspididae Význam: Štítenka je nejzhoubnějším červcem ovocných stromů a keřů. Je široce polyfágní. Štítenka snáší bez úhony mrazy –40°C, ale i teploty kolem +40°C, proto je široce rozšířená po celém světě. Nevyhovuje jí jen vlhké teplo rovníkových pásů. Štítenka zhoubná saje nejen na dřevnatých částech rostlin, ale i na listech a plodech. Její sliny jsou jedovaté a působí mnohem účinněji než sliny ostatních našich červců. Na jablkách vznikají kolem vpichu červené otvůrky. Také dřevnaté části rostlin reagují na jedovaté sliny štítenky tím, že kolem místa vpichu hromadí červené pigmenty. Ovocné stromy napadené štítenkou zhoubnou a neošetřované, zpravidla za krátkou dobu hynou. Několik desítek štítenek může způsobit uschnutí větve. Štítenka napadá zhoubně všechny naše ovocné stromy, především však jabloně a hrušně, z ovocných keřů zejména rybízy. Morfologie: Samičí štítek: Je kruhovitý, mírně vypuklý, popelavě šedý nebo žlutohnědý, u mladších samiček tmavší. Obě larvální kožky sedí jako ploše kuželovitý hnědě zbarvený hrbolek uprostřed štítku. Štítky mají průměr 1,5–2 mm. Samčí štítek: Je 1,2–1,5 mm dlouhý, v obryse vejčitý nebo elipsovitý, břidlicově šedý, zpravidla světlejší než samičky. Okrouhlé larvální kožky leží při jednom konci štítku. Živá 32

samička: Je citrónově žluté barvy, zploštělá, široce hruškovitého obrysu. Pahýlky tykadel mají na konci jedinou, mírně prohnutou štětinku (MILLER, 1956). Bionomie: Štítenka zhoubná přezimuje u nás jako larva prvního instaru, ukrytá pod černým štítkem. Dospívá v dubnu a květnu, v tuto dobu se rodí i žlutí okřídlení samci. Oplodněné i neoplodněné samičky pak začínají koncem května rodit živé larvy. Za 24 hodin porodí jedna samička v teplejších oblastech průměrně 9–10 larev, což pokračuje po dobu až šesti týdnů. Celkem tedy porodí každá samička 100–400 larev. U nás je plodnost samiček nižší, asi 70–160 larev. Larvy jsou velmi pohyblivé do doby, než se přisají. Po přisátí vylučují voskový štítek, který je zprvu bílý, později šedý nebo šedočerný a jen po obvodu, kde stále přirůstá, světlejší. Larvy se zhruba po 14 dnech svlékají a mění v larvy druhého instaru, které se již za 8 dní znovu svlékají, po dalších 8 dnech se vyvíjejí v dospělé samičky. V létě je tedy jejich vývoj ukončen již po 33–40 dnech, takže se může vystřídat více generací. U nás má štítenka dvě generace do roka. Ve zvláště teplých oblastech však může mít 3–4 generace za rok (PRASLIČKA, 2004). Ochrana: Nepřímá: Ochrana a podpora přirozených antagonistů, používání pouze ekotoxikologicky vhodných přípravků. Monitoring výskytu je možný pomocí feromonových lapáků. Některá ze složek sexuálního atraktantu působí jako kairomon láká parazitoida pukličníka štítenkového – Prospaltella perniciosi (Tower 1913). Dle úlovků v lapáku lze orientačně usuzovat i na míru parazitace. Přímá: Předjarní ošetření olejovými preparáty. Za vegetace pak, v době rozlézání larev ošetření juvenoidy (fenoxycarb), nebo selektivními organofosfáty. Tyto preparáty se používají v době maxima letu samců (HLUCHÝ a kol., 1997). Výskyt: Ve Vyškově byly hojně nalezeny štítky štítenek na letorostech při zimní i letní kontrole. Vysoké počty byly zjištěny již při zimní kontrole. Na plodech se vyskytovaly typické červené skvrny se štítky uprostřed.

Vlnatka krvavá – Eriosoma lanigerum Čeleď: Mšicovití – Aphididae Význam: Vlnatka krvavá je vážným škůdcem jabloní. Napadá téměř výhradně jen dřevnaté části, jak mladé větve, kořeny, tak i kmen. Saním vyvolává na větvích i kořenech vznik kambiálních nádorků, které jsou při silnějším napadení veliké jako vlašský ořech. Později mají vzhled rakovinných vředů, neboť primární kůra nad nimi praská a odlupuje se, takže jsou obnažené. Zůstane-li takový strom neošetřen, přestává 33

plodit a hyne. Největší škody způsobuje vlnatka krvavá na mladých stromech a ve školkách. Morfologie: Zakladatelka: Tělo zavalité, žlutavé nebo červenavé, s tmavšími, často tmavozelenými skvrnami na hřbetě. Tykadla mají první dva články tmavé, třetí žlutavý a poslední dva téměř černé. Celé tělo je hustě pokryté vlnou složenou z voskových modrobílých vláken, která jsou zvlášť dlouhá na konci zadečku. Chobot je tmavý, složený ze 4 článků a zasahuje k druhému páru kyčlí. Nohy jsou krátké, tmavé. Délka asi 2 mm. Bezkřídlá živorodá samička: Je poněkud štíhlejší než zakladatelka, asi 1,7–1,9 mm dlouhá. Barva těla kolísá od rezavé k červenavě hnědé, narudlé až fialově červené nebo zelené. Tělo je kryto voskovým modrobílým popraškem a vlákny, která jsou zvlášť dlouhá na konci těla. Tykadla jsou složena ze šesti článků. Chobot dosahuje až k třetímu páru kyčlí. Nohy jsou delší než u zakladatelek. Voskové žlázy na hřbetě jsou zadečku jsou seskupeny do čtyř řad, z nichž dvě probíhají po bocích a dvě po hřbetě. Okřídlená živorodá samička: Je hnědočervené nebo narudlé barvy, s tmavýma nebo černými nohama a tykadly. Hlava a laloky hrudi jsou černé. Voskový pokryv je podobný jako u bezkřídlých samiček. Tykadla jsou složena ze šesti článků. Přední křídla jsou průhledná. Délka 1,6–2,2 mm. Vejcorodá samička: Je jen 0,7–0,9 mm dlouhá, okrově až červenohnědě zbarvená, často s fialovým leskem. Tykadla se skládají z pěti článků. Samičku snadno poznáme podle jediného vajíčka, které vyplňuje objemný zadeček a prosvítá jeho povrchem. Chobot chybí a trávící soustava je scvrklá. Samec: Je velmi drobný, jen 0,59 mm dlouhý, bezkřídlý, žlutě nebo olivově zelený, vepředu i vzadu světlejší, s voskovými, modrobílými vlákny na zadečku. Má krátká pětičlenná tykadla. Chobot chybí, samci během svého krátkého života nepřijímají žádnou potravu (MILLER, 1956). Bionomie: Vlnatka krvavá je amerického původu, postupně však pronikla do všech částí světa, kde se pěstují jabloně. V Evropě se vlnatka rozmnožuje jen parthenogeneticky, téměř výhradně na jabloních a na skalníku. Je teplomilná a může trvale žít jen tam, kde zimní mrazy nejsou příliš kruté. Vyvíjí se na jabloni, výhradně parthenogeneticky. Někdy se na podzim rodí okřídlené sexupary, které na jabloních zplozují sexuální jedince, ale další vývoj se již neuskuteční, neboť za zimního vajíčka se larva buď vůbec nevyvine, nebo zahyne dříve, než dospěje v zakladatelku. Vlnatka krvavá u nás přezimuje jako larva 1. a 2. instaru a jen v teplejších krajinách jako samička na kořenech jabloní nebo na chráněných místech kmenů. Vlnatka je nejen teplomilná, ale i vlhkomilná a za suchých roků snadno hyne. V suchých oblastech žije 34

na zastíněných místech, poblíž potoků apod. Ze zimního klidu se mšice probouzejí, když teplota dosáhne asi 5 °C. Larvy jsou velmi pohyblivé, při teplotě kolem 18 °C však nemohou žít bez potravy déle než 2–3 dny. Lezou po kmenech do korun, kde se usazují ve větvích a začínají sát. Pak se až do konce svého života zdržují na tomto místě a dospívají po čtyřech svlékáních v živorodé bezkřídlé samičky. Tyto samičky porodí během svého života průměrně 80 larev. Vývoj jedné generace trvá podle teploty 9–20 dní. Za sezónu může tedy vzniknout až 15 generací. Okřídlené samičky se u nás objevují v pozdním létě nebo na podzim, často v celých rojích. Vlnatka krvavá sídlí nejen na kmenech a větvích jabloní, ale i na kořenech do hloubky kolem 25 cm. Larvy z větví můžeme přenést i na kořeny, kde se dobře vyvíjejí a naopak. Kolonie vlnatek jsou pokryty hustou voskovou vatou. Rozmáčkneme-li je, zbarvíme si prst hnědočerveně, a proto tato vlnatka dostala jméno krvavá (MILLER, 1956). Ochrana: Nepřímá: Používat pouze selektivní insekticidy šetřící užitečný hmyz. Velký význam má i ošetření ran po řezu. Přímá: Při výskytu více než 10 kolonií na 100 letorostů postřik selektivními aficidy na bázi triazamatu nebo pirimicarbu. Postřik je třeba provést pod větším tlakem, aby se přípravek dostal pod voskovou ochrannou vrstvu mšic (HLUCHÝ a kol., 1997). Výskyt: Nymfy vlnatky krvavé byly pozorovány na letorostech jabloní ve Vyškově od července do srpna. Jejich počty se v závislosti na čase stupňovaly.

Obrázek 2 – Větvička poškozená sáním vlnatky krvavé (ANONYM, 2007)

Mšice jitrocelová – Dysaphis plantaginea Čeleď: Mšicovití – Aphididae Význam: Mšice jitrocelová je méně významným škůdcem jabloní a je rozšířená po celé Evropě. Značně snižuje sklizeň ovoce.

35

Morfologie: Bezkřídlá živorodá samička: Je 2–2,5 mm dlouhá, kulovitá, různě barevná. Tykadla jsou světlá, poslední dva články tmavší, zpravidla jen o málo kratší než tělo. Třetí článek je nejdelší, čtvrtý je delší než pátý. Předohruď má dva tmavé hrbolky. Zadeček s 5–6 postranními bradavkami. Sifunkuli jsou různě dlouhé, štíhlé, ke konci tenčí, na povrchu šupinaté. Okřídlené živorodé samičky: Jsou stejně velké jako bezkřídlé, ale výrazněji zbarvené. Třetí článek tykadel má 47 okrouhlých senzorií, která jsou seskupena do 2–3 řad. Před sifunkuli jsou 3–4 postranní hrbolky (MILLER, 1956). Bionomie: Hlavní hostitelskou rostlinou je jabloň. Z přezimujícího vajíčka se líhne na jabloni v dubnu larva, která dospívá v neokřídlenou zakladatelku. Ta rodí mšice, které sáním dráždí pletiva listů. Listy se těsně svinují a deformují, později často žloutnou a někdy opadávají. Na větvích se tvoří hustá hnízda. Podobné poškození mohou způsobit příbuzné druhy mšic rodu Dysaphis: D. devecta (Walker, 1849), D. radiála Mordvilko, 1897, D. chaerophylli (Börner, 1940), D. anthrisci Börner, 1950, D. brancoi (Börner, 1950). Některé mšice sají i na dužnatých osách mladých výhonků a vyvolávají jejich deformaci. Okřídlené mšice se objevují v květnu, červnu a červenci, odlétají na jitrocel, kde se usazují na listech i kořenech. V září, hlavně v říjnu a i později se okřídlené mšice vracejí na jabloně, kde plodí oboupohlavní formy. Oplodněné samičky kladou na výhonky jabloní žlutá vajíčka, která později zčernají. Ochrana: Nepřímá: Přirozenými nepřáteli mšic jsou slunéčka a jejich larvy, larvy pestřenek, larvy zlatooček, ploštice, pavouci, sekáči, škvoři a někteří draví roztoči. Přímá: Jabloně se ošetřují před květem v případě výskytu 25 a více vajíček mšic na 1 m délky větévek nebo v případě výskytu 1 a více jedinců mšice jitrocelové v průměru na jednu květní nebo listovou růžici. Hodnoceno 100 květních nebo listových růžic. Vajíčka se zjišťují v průběhu zimy nebo před rašením na 20 namátkově odebraných dvou až tříletých 20 cm dlouhých větévkách (celkem 4 m) a výsledek se přepočte na 1 m délky. Po odkvětu se jabloně ošetřují, jakmile se zjistí tvořící se kolonie mšic (HLUCHÝ a kol., 1997).

36

Výskyt: Imaga mšice jitrocelové a typické symptomy na listech byly nalezeny v květnu na jabloních ve Vyškovském sadu.

Obrázek 3 – Imago mšice jitrocelové (ANONYM, 2007)

Klopuška vrásčitá – Lygocoris rugicollis Čeleď: Klopuškovití – Miridae Význam: Původními hostitelskými rostlinami byly vrby a olše, ale z nich přešla tato klopuška na jabloně a rybízy, na nichž způsobuje v některých krajinách velké škody. Morfologie: Imago: Dlouhé, štíhlé, živě zeleného, částečně žlutého zbarvení. Povrch těla je lysý, slabě lesklý, oči drobné. Pronotum je silně svraskalé, opatřené za středem nezřetelnou příčnou rýhou. Polokrovky jsou nezřetelně tečkovány. Druhý tykadlový článek je u obou pohlaví o něco delší než je šíře štítu. Chobot dosahuje až ke špičce středních kyčlí. Drápky noh jsou široké, za středem náhle ohnuté. Hlava, štít, boky polokrovek a nohy jsou žluté, poslední dva články tykadel lehce zahnědlé. Délka 4,5–6,5 mm. Vajíčko: Je bělavé, 1,4 mm dlouhé, v přední třetině 0,3 mm, při základu jen 0,23 mm široké, mírně prohnuté. Starší larva: Je světle zelená, hlava, vnější okraje štítu a střední hřbetní čára jsou žlutavé. Poslední článek tykadel je červenavý až purpurově hnědý. Délka tykadel dosahuje dvou třetin až tří čtvrtin délky těla (MILLER, 1956). Bionomie: Klopuška vrásčitá má jen jednu generaci za rok a přezimuje jako vajíčko. Z přezimujících vajíček se asi 14 dní před plným květem jabloní líhnou larvy, které zprvu sají na pupenech, mladých listech i šťavnatých výhoncích. Pupeny hynou, výhonky ustávají ve vzrůstu a často usychají, listy mají četné červenavé tečky kolem míst vpichu, které se zvětšují, hnědnou a pak se suchá místa protrhávají, takže je list děravý. Larvy jsou velmi pohyblivé a plaché. Starší larvy (4. a 5. instaru) sají na mladých jablíčkách, které v tu dobu (počátek června) mají asi 3 cm v průměru. Poraněná místa roní kapičku tekutiny. Při pozdějším růstu dochází k různým deformacím, na povrchu plodu vznikají boule, jamky, často i hluboké pukliny a korkem 37

zacelené jizvy. Larvy 5. stupně se po svlékání mění v dospělce, kteří zpravidla sají na listech a výhoncích. Období snůšky trvá od konce června do poloviny července. Samičky ponořují vajíčka hluboko do kůry jednoletých větviček buď jednotlivě, nebo v malých skupinkách po 5–6 kusech. Vajíčka nejsou nápadná. Ochrana: Ochranu lze provádět ve stadiu zelených pupenů, ve střední Evropě však obvykle není nutná. Výskyt: Larvy klopušky vrásčité byly pozorovány ve Vyškově v dubnu na pupenech a v červnu na listech a plodech.

5.2.2 Motýli – Lepidoptera

Nesytka jabloňová – Synanthedon myopaeformis Čeleď: Nesytkovití – Sessiidae Význam: Nesytka jabloňová je škůdcem menšího významu, neboť housenky u nás žijí především v nemocných částech jabloní. Dospělci se často vyskytují na květech ptačího zobu, tavolníku, či jasmínu (MILLER, 1956). Morfologie: Imago: Přední křídla úzká, průhledná, s černavým, rudě lesklým lemem. Přední okraj a skvrna na diskoidální příčce jsou černé, modravě lesklé. Vnitřní a vnější okraj středové skvrny jsou úzce, červenavě lemovány. Hlava, tykadla, makadla, hruď, zadeček a chvost jsou modravě černé, čtvrtý kroužek zadečku cihlově rudý. Samci mají vnitřní stranu makadel a spodek 4.–6. břišního článku bílé. Délka je 8–9 mm, rozpětí 17–21 mm. Housenka: Je světle voskově žlutá, nebo šedavě bílá s červenavým nádechem a často s červenavě prosvítající hřbetní cévou. Hlava a nerozdělený hrudní štítek jsou tmavě červeno hnědé, průduchy černé. Po bocích těla jsou řídké tmavé štětinky. Všech pět párů panožek má háčky. Starší housenky měří 18–24 mm. Kukla: Je štíhlá, hnědožlutá. Čelisti jsou dlouhé a dosahují až ke špičce. Horní pysk má dvě chitinové špičky (MILLER, 1956). Bionomie: Imaga nesytky jabloňové se objevují v přírodě od konce května a létají až do srpna, takže snůška trvá celé léto. Samičky snášejí vajíčka po skupinách do trhlin kůry, na hynoucí pupeny a do těžko se hojících ran. Vybírají si starší či nemocné stromy, především jabloně, řidčeji hrušně, slívy, jeřáby a hlohy. Vylíhlé housenky žijí ve dřevě, v němž vyhryzávají různě vinuté chodby. Trus zůstává uvnitř chodeb. V jednom stromě bývá z pravidla větší počet housenek, které se často velmi liší svou velikostí, vzhledem k dlouhému období snůšky. V chodbách často přezimují a kuklí se 38

teprve na jaře od května do července v zámotcích, v nichž je zapředena drť kůry. Napadené větve a kmínky stromů poznáme dle rakovinných ran, které se soustředně zvětšují. Před líhnutím se kukly částečně vysunou z kůry (MILLER, 1956). Ochrana: Ochrana spočívá v šetrném a čistém, případně ošetřeném řezu jabloní a předcházení poranění kůry. Jiná ochrana nebývá nutná. V poslední době se proti nesytce jabloňové zkouší preparáty na bázi parazitických hlístic (HLUCHÝ a kol, 1997). Výskyt: Housenky nesytky jabloňové byly nalezeny pod kůrou kmenů a větví na jabloních ve Starém Lískovci. Na této studijní ploše byla zjištěna ohniska odumírajících dřevin. Dřeviny byly napadeny nesytkou jabloňovou, drvopleněm obecným

a

bělokazem

švestkovým.

Housenky

nesytky

byly

zjištěny

také

ve Vyškovském sadu. Na obou plochách byly housenky pozorovány v dubnu.

Obrázek 4 – Nesytka jabloňová (HOFFMAN, 2003)

Píďalka podzimní – Operophtera brumata Čeleď: Píďalkovití – Geometridae Význam: Píďalka podzimní škodí hlavně na jaře. Způsobuje požerky na mladých listech, květních poupatech, květech i plodech ovocných dřevin. V listech jsou vykousané zpočátku drobné otvory, které se postupně zvětšují, až zůstávají jen silnější žebra. V některých letech přemnožení způsobuje píďalka holožíry. Morfologie: Imago: Samci mají dobře vyvinutá křídla, samice je mají redukována v krátké pahýlky. Tykadla samců jsou krátká, asi jako třetina délky předního kraje křídla. Sosák a makadla jsou krátké a slabé. Přední křídla jsou žlutošedá, jemně a hustě hnědě poprášená s mlhavými hnědavými a vlnitými příčkami. Zadní křídla jsou žlutavě 39

bílá, s nejasnou příčkou uprostřed. Rozpětí je 20–25 mm. Samice mají křídla dlouhá asi jen jako polovina jejich těla. Jsou hnědošedá, s jednou nebo dvěma tmavšími příčkami. Měří 8–10 mm, křídla 2–3 mm. Vajíčko: Je protáhle oválné, asi velikosti makového semínka (0,8×0,5mm), po nakladení žlutavě zelené, později oranžové, před líhnutím housenek tmavé. Housenka: Dorostlá je žlutozelená, ale se zelenou či žlutavou hlavou, s tmavší podélnou hřbetní čarou a se třemi bílými čarami na každém boku. Má pět párů končetin. Délka 2,8–3 mm. Kukla: Je světle hnědá. Je uložena v zemi, zpravidla v řídkém zápředku pokrytém zrnky hlíny a rostlinnými zbytky (MILLER, 1956). Bionomie: Motýli se líhou pozdě na podzim, v době kdy jsou listnaté stromy již holé. U nás je to zpravidla v říjnu. Samci se líhnou o 4–5 dní dříve než samice a poletují zprvu jednotlivě, později ve velkých skupinách po setmění, ohledávají půdu a stromy, kde pátrají po samicích. Samičky se líhnou v podvečer a ihned vylézají po kmenech různých listnatých stromů. Podobají se spíše pavoukům než motýlům. Udeří-li na podzim předčasné a trvalé mrazy, pak často ani k líhnutí nedojde, kukly přezimují po druhé a líhnou se teprve až za rok v příštím podzimu. V takovém případě je však vysoká úmrtnost kukel. Samičky jsou čekajícími samci oplodňovány ihned po vylíhnutí, buď na zemi, nebo častěji na kmenech stromů. Kopulace trvá několik hodin. Samci hynou během několika dní po spáření. Samičky žijí o několik dní déle a umírají po ukončení snůšky (MILLER, 1956). Ochrana: Nepřímá ochrana: Lepové pásy, které se umisťují na stromy nejpozději v první polovině října a snímají se v únoru. Lepidlo se nanáší na kmeny dřevin nejpozději v první polovině října. Nanáší se špachtlí ve výšce 1–1,5 m nad zemí v souvislé 1–2 mm tlusté vrstvě v podobě 8–10 cm širokého prstence. Kůra dřevin před nanášením lepu musí být důkladně očištěna a uhlazena. Lepovými pásy nebo nátěry musí být současně opatřeny i kolíky umístěné u dřevin. Lepové pásy i nátěry musejí být pravidelně kontrolovány a zbavovány přilepeného hmyzu i mechanických nečistot. Jsou-li silně znečištěny, je nutné je obnovit. Termín ochrany: Jádroviny a peckoviny se ošetřují při výskytu 1,5 a více vajíček píďalky podzimní na 1 m délky větévek. Hodnotí se 20 namátkově odebraných dvou až tříletých 20 cm dlouhých větévek (celkem 4 m) a výsledek se přepočte na 1 m délky. Jestliže se takto výskyt vajíček píďalek nezhodnotil, měla by být alespoň namátkově ověřena jejich přítomnost nebo na ni usuzováno z výskytu píďalek v minulém roce. Jabloně se ošetřují v případě výskytu 4 a více housenek píďalky podzimní ve100 květních nebo listových růžicích (HLUCHÝ a kol., 1997). 40

Výskyt: Housenky píďalky byly pozorovány na květních pupenech a mladých listech již v dubnu, poté v květnu na květech a listech a během vegetace na listech jabloní ve Vyškově.

Obrázek 5 – Housenka píďalky podzimní (MATRAJ, 2005)

Obaleč jablečný – Cydia pomonella Čeleď: Obalečovití – Tortricidae Význam: Obaleč jablečný napadá hlavně jablka, ale i meruňky, kdoule, kaštany, ořechy a hrušky. Patří mezi nejrozšířenější a nejnebezpečnější známé škůdce. Morfologie: Imago: Přední křídla jsou široká, k vnějšímu okraji se rozšiřují. Zadní křídla jsou široce zaoblená. Rozpětí je 14–18 mm. Přední křídla jsou popelavě šedá s tmavými, černými, nebo hnědočernými příčkami v kořenovém a středním poli. Kořenové pole je jen mírně tmavší, spíše s bohatšími a tmavšími vlnkami a skoro rovně ohraničené silnější černavou dvojitou linií. Meziprostor této dvojité linie je vyplněn hnědavě. Zadní křídla tmavohnědá, třásně bledší, žlutavě šedohnědé s černou dělící linií. Hlava a hruď tmavě popelavě hnědé, zadeček šedohnědý. Vajíčko: Má tvar lehce oválného, uprostřed mírně vypouklého terčíku. Delší osa měří 1,17–1,31 mm, kratší osa 0,95–0,99

mm.

Chorion

je

z jemné,

průzračné,

mírně

opalizující

blanky,

s nepravidelnou síťkovitou strukturou, s většími očky na okrajích a menšími ke středu. Průzračnost chorionu umožňuje snadno pozorovat změny ve vývoji vajíčka a odhadovat jeho stáří. Po nakladení má vajíčko při průzračnosti barvu podložky. Druhého až třetího dne se objeví na obvodu bílý pásek – kroužek, který značí počátek rýhovacích dějů. Dalších 8 dní kroužek růžoví, až posléze zčervená a začne tmavnout část hlavová a pronotum. Po zčernání nastává do 1–2 dní líhnutí. Housenka: Dorostlá měří asi 20 mm 41

a je jasně růžové barvy. Přezimující housenky však zbělají. Během života prochází housenka pěti růstovými stupni a čtyřikrát se svléká. Kukla: Je 9–10 mm dlouhá, tmavá, s čokoládovým odstínem. Kroužky zadečkových článků jsou na obvodu černavé (MILLER, 1956). Bionomie: Brzy na jaře najdeme housenky ukryté v kokonech, nejčastěji ve skulinách kůry jabloní, ve škvírách podpěrných kůlů, ale i ve skládkách ovoce, zahradních besídkách, vůbec všude, kde mají housenky možnost úkrytu a vytvoření zámotku. Přeměna housenek v kukly nastává bez žíru přímo v zimních zámotcích a může trvat až do června. Počátek náletu motýlů je 7–10 dní po rozkvětu jabloní. Délka stadia kukly je v různých letech různá a závisí hlavně na sumě teplot první a druhé květnové dekády, průměrně trvá 22–28 dní. Nálet jednotlivých imag trvá až do července, někdy přesáhne až do výletu prvních motýlů další generace. Motýli této jarní generace, vylíhlí z přezimovaných housenek, kladou vajíčka, z nichž se vyvíjí během června další generace. O tom, zda tato generace dokončí ještě během téhož léta svůj vývoj, rozhoduje hlavně teplota v době vývoje vajíček a housenek a také doba nakladení vajíček. Většinou se u nás tedy vyskytuje jedna a část druhé generace ročně. Vajíčka jsou kladena obvykle na plody, výjimečně na listy a brachyblasty. Málokdy najdeme na plodu jedno či více vajíček. Po 7–10 dnech se líhnou housenky. Vylíhnutá housenka po určitou dobu leze po jablku, pak se začne vhryzávat dovnitř. Uhryže při tom větší část slupky než je potřeba, a pak se teprve vžírá do dužiny, aniž ji stravuje, takže kousky dužiny zežloutnou. Otvor za sebou nechá odkrytý, teprve za několik hodin jej ucpe trusem a zhryzky. Napadení plodu se pozná podle trusu ucpávajícího otvory na jeho povrchu. Hlavním cílem housenky při žíru je prožrat se do jádřince, ale často opustí housenka plod ještě před tím a zavrtá se do jiného. Chodby jsou nepravidelné a směřují jednak do jádřince, jednak zevnitř k povrchu plodu. Chodby jsou žírem neustále rozšiřovány a často se větví, aniž vyúsťují na povrch. Housenky obaleče jablečného nalezneme v plodech po celou vegetaci. Je to podmíněno velkým rozsahem náletu motýlů obou generací. U housenek jarní generace trvá žír přes červen, červenec do srpna, u housenek letní generace pak od konce července, přes srpen a září a dokonce i v říjnu, takže dokončí svůj vývoj někdy až ve skládkách. Celkový žír v plodech trvá tedy přes čtyři měsíce. Jedna housenka žije v plodu 16–40 dní, na podzim i déle. Napadené plody podléhají hnilobě, opadávají a jsou obchodně a spotřebitelsky znehodnocené. Jakmile housenka ukončí období žíru, opouští jablko nejkratší cestou. Pak leze po větvích a kmenu, po určité době hledání vhodného úkrytu se zapřede. 42

Zámotky s housenkami pak najdeme po celé léto, podzim a zimu až do června dalšího roku (MILLER, 1956). Ochrana: Nepřímá: Prostorová izolace (alespoň 100 m) sadů od líhnišť motýlů, tj. od domácích zahrad, skladů ovoce, skládek beden apod. Podpora predátorů a parazitoidů ozeleněním meziřadí sadů. Podpora výskytu sýkor v zimě vyvěšováním zimních nocovišť. Na zahrádkách je efektivní i vychytávání housenek lapacími pásy a jejich následná likvidace. Přímá: Při zjištění 2 a více vajíček na 100 náhodně zvolených plodech a přiléhajících listech se doporučuje ošetření insekticidem. Přednostně lze využít přípravky na bázi Bacillus thuringiensis, které při účinnosti asi 80–85 % nehubí užitečný hmyz. Regulátory růstu a vývoje hmyzu se aplikují v době kladení vajíček, BT preparáty a ekotoxikologicky vhodnější organofosfáty ve fázi „červeného prstence” až „černé hlavičky”, tedy těsně před líhnutím housenek z vajíček. Při intenzivním letu obaleče po delší časové období je nezbytné ošetření BT preparáty případně organofosfáty po 10 dnech opakovat. V posledních letech jsou v řadě zemí Evropy povoleny, v ČR zkoušeny preparáty na bázi viru granulózy obaleče jablečného (HLUCHÝ a kol., 1997). Výskyt: V jabloňovém sadu ve Vyškově byl zjištěn vyšší výskyt housenek obaleče jablečného. Housenky obaleče byly v plodech pozorovány od fáze malých plůdků až do sklizně.

Obrázek 6 – Housenka obaleče jablečného (FUNK, 2003)

Klíňenka jabloňová – Phyllonorycter blancardellus Čeleď: Vzpřímenkovití – Gracillariidae Význam: Klíněnka jabloňová není příliš významný škůdce, neboť k překročení prahu škodlivosti dochází jen vzácně. 43

Morfologie: Imago: Malý motýlek, 6–8 mm v rozpětí, se slabě bronzovou kresbou. Od kořene křídel jde stříbrný pruh. V hrotu křídla je pole černých šupinek. Bionomie: Motýlci se líhnou z kukel, přezimujících v minách na opadlém listí jabloní. Líhnutí spadá do druhé poloviny dubna a počátku května. Samičky kladou vajíčka na rub listů do blízkosti nervů. Housenka vytváří zprvu málo zřetelnou hadovitou chodbičku, později plochou minu na rubu listů. Tvar úplné miny je obvykle oválný a její pokožka časem zhnědne. Její stěny bývají obvykle staženy zevnitř vláknem, takže list bývá v tomto místě lehce deformován. Letní generace je zpravidla hojnějšía zejména na mladém školkařském materiálu se mohou během srpna objevit četné miny, mnohdy i několik na jednom listu (MILLER, 1956). Ochrana: Nepřímá: Podpora užitečných organismů, vyřazení širokospektrých pesticidů. Na menších plochách je účinnou ochranou shrabání a kvalitní zkompostování, případně spálení opadaného listí. Přímá: Jsou-li v průměru v září zjištěny více než tři miny na list, sleduje se na jaře příštího roku od konce dubna let motýlů. Nalétne-li do jednoho feromonového lapače více než 1000 motýlů, provádí se ošetření. Vyskytují-li se v červnu více než 1,5–2 miny na list, pak sledujeme feromonovými lapáky let letní generace. Ošetření se provádí po náletu více než 1000 motýlů na jeden lapák za týden. K ošetření jsou vhodné přípravky na bázi inhibitorů syntézy chitinu (diflubenzuron, teflubenzuron) (HLUCHÝ a kol., 1997). Výskyt: V druhé polovině září byly na listech jabloní ve Vyškově pozorovány miny na listech, v nichž se nacházely housenky klíněnky jabloňové.

Obrázek 7 – Mina na listu jabloně (KIMBER, 2008)

44

Předivka jabloňová – Yponomeuta malinellus Čeleď: Předivkovití – Yponomeutidae Význam: Housenky předivky jabloňové patří k vážným škůdcům jabloní a hrušní. V době přemnožení dochází často k úplným holožírům. Stromy jsou zeslabovány, v zimě snadno promrzají, a protože jsou oslabené, bývají napadány kůrovci a jinými druhotnými škůdci. Morfologie: Imago: Má šedavě zbarvené třásně na zadních a spodní straně předních křídel. Na předních křídlech se nachází 18–35 větších černých skvrn ve třech podélných řadách a několik teček před špičkou křídla. Housenky: Jsou krémově žluté, s černou hlavou, hrudním i řitním štítkem a hrudními nohami. Na hřbetě mají dvě podélné řady černých ledvinovitých skvrn a poblíž nich po dvou černých bradavkách, opatřených štětinkami. Podobné bradavky jsou i po bocích těla. Délka asi 2 cm. Kukly: Mají hnědou hlavu, hruď, pochvy křídel a konec zadečku, ostatní části jsou žluté. Jsou uloženy v řídkých vřetenovitých kokonech. Bionomie: Motýlci se začínají líhnout v teplejších oblastech již koncem června, v chladnějších až počátkem července a létají až do srpna. Za dne se ukrývají v korunách keřů a stromů a létají až po západu slunce. Oplodněné samičky snášejí vajíčka ve skupinách po 20–50 na hladkou kůru větviček jabloní a hrušní. Vajíčka leží těsně vedle sebe a překrývají se jako tašky na střeše. Po vykladení polepuje samička snůšku na vzduchu tuhnoucí tekutinou, která vytváří zprvu žlutý a hladký, později hnědý a jemně svrasklý štítek velmi podobný kůře. Mladé housenky se líhnou asi po 3–4 týdnech, ale zůstávají pod štítkem až do příštího jara. Před zimou zesílí štítek ochrannou vrstvou přediva. Podle počasí opouštějí housenky svá stanoviště od poloviny března do května tak, že ve štítku prokoušou otvůrky, jimiž vylézají. Jsou v prvém vzrůstovém stupni a měří asi 1–2 mm. Zprvu vyhledávají pupeny, do nichž se vžírají, když pak jsou již pupeny duté, opouštějí je a stěhují se na mladé listy, do nichž vnikají od špičky. V jednom lístku bývá 10–12 housenek, které postupují těsně vedle sebe a vyžírají mezofyl. Napadené listy zčervenají, hnědnou a uschlé opadávají. Podle množství takových listů můžeme z jara odhadnout velikost populace. Housenky minují 10–20 dní a za tu dobu dorostou délky 2,5–3 mm. Pak již nevnikají do listů, ale zůstávají ne jejich povrchu pod ochranou plachetkou přediva, kterou si tkají na jejich rubu, listy skeletují. Po dalších 10 dnech již dosáhnou délky 5 mm. Vylíhlé housenky jsou žluté, po třetím svlékání se diferencují na dvě barvou odlišné skupiny. Jedny, kterých je většina, jsou žluté, druhé, jež jsou v menšině, jsou břidlicově šedé. Mezi nimi 45

jsou však četné barevné přechody. V této době se housenky stěhují na vrcholky výhonků, spřádají jejich listy velmi pevnými a hustými vlákny v hnízda, jež se stále zvětšují, neboť jsou připřádány stále nové listy. Housenky ožírají listy tak, že z nich zůstává jen spodní pokožka a žebra. V jednom hnízdě bývá 20–100 housenek. Housenky dorůstají v červnu, někdy až počátkem července a kuklí se uvnitř hnízd ve štíhlých, ovesnému zrnu podobných zámotcích, které leží těsně vedle sebe. Vývoj kukel trvá asi 10 dní (MILLER, 1956). Ochrana: Nepřímá: Podpora a ochrana parazitoidů a predátorů. Ačkoliv housenky žijí uvnitř hustých a pevných hnízd, mají několik desítek parazitoidů. K napadení dochází většinou v ranějších stupních, kdy ještě nejsou chráněny předivy. Někteří parazitoidi kladou vajíčka i do housenek sídlících v hnízdě. Přímá: Předjarní ošetření přípravky na bázi olejů. Housenky jsou rovněž citlivé k přípravkům na bázi Bacillus thuringiensis (HLUCHÝ a kol., 1997). Výskyt: Zápředky byly nalezeny ve Vyškovském sadu na listech koncem května. Uvnitř každého pozorovaného zápředku se nacházelo 50–100 housenek předivky jabloňové. Stromy však nebyly tímto škůdcem významně poškozeny.

Obrázek 8 – Imago předivky jabloňové (SMART, 2008) Molověnka hnědá - Choreutis pariana Čeleď: Molovenkovití – Choreutidae Význam: Molověnka hnědá je velmi čilý motýlek, který poletuje za slunečných dní často v celých houfech zvláštním klikatým letem okolo korun jabloní. V klidu neskládá křídla střechovitě nad sebou, ale má je položená pouze ve vodorovné poloze. Molověnka je méně významným škůdcem jabloní. Největší škody vznikají ve školkách, na tvarových stromcích a vůbec na mladých stromech. Na napadených stromech ovoce 46

nedozrává a předčasně opadává, také dřevo špatně vyzrává a snadno promrzá. Housenky žijí hlavně na jabloních, ale mohou se vyskytovat i na hlohu, jeřábu či bříze. Morfologie: Imago: Je dosti zavalité, s širokými křídly, asi 4,5–6 mm dlouhé a v rozpětí dosahuje 12–13 mm. Přední křídla jsou červeno hnědá, někdy s olivovým nádechem a místy s šedým popraškem. Zadní křídla jsou tmavohnědá s červenavým nádechem. Třásně jsou krátké. Vajíčko: Je polokulovité, plochou základnou přilepené k listu. Je nazelenalé, téměř průhledné. Jeho povrch je rozdělen v černá políčka uspořádaná v poledníkovém směru. Housenka: Dorostlá měří 10–12 mm, je žlutavé, nebo žlutozelené barvy se světlehnědou hlavou a drobnými, černými bradavičkami, které jsou opatřeny chloupky. Je velmi podobná housence předivky jabloňové, liší se jen světlejší hlavou. Bionomie: Molověnka hnědá přezimuje buď jako imago nebo kukla pod odchlíplou kůrou, opadaným listím apod. Motýli se objevují v květnu a oplodněné samičky kladou vajíčka na rub mladých jabloňových či hrušňových listů, zpravidla do sousedství hlavního žebra. Přezimující samičky jsou málo plodné, kladou asi jen 10 vajíček. Asi po týdnu se líhnou bledé housenky, které jsou jen 0,8–0,9 mm dlouhé a 0,13 mm široké a které ihned začínají se skeletováním listů. Nejdříve na jejich spodní straně, později přecházejí na líc listu. Později svíjejí list nebo spřádají 2–3 listy, takže vzniká kornoutovitý nebo člunkovitý smotek, v jehož dutině se zdržují housenky. Skeletované listy brzy hnědnou a nervy se zbarvují rezavě červeně, takže silně napadené stromy vypadají jako spálené. Po dospění si housenky tkají zpravidla na nepoškozených listech bílé hedvábné zápředky, v nichž se kuklí. Po několika dnech se líhnou motýlci, takže celý vývoj této generace trvá 32–42 dní. Housenky druhé generace zastihneme na stromech v srpnu a září a motýlci této generace přezimují a páří se až na jaře. V teplejších oblastech se může vyvinout ještě i třetí generace (MILLER, 1956). Ochrana:

Nepřímá:

Ochrana

a

podpora

antagonistů.

Již

šetrná

ochrana

např. BT preparáty proti obaleči jablečnému účinně reguluje i množství molověnky hnědé. Přímá: Bývá nezbytná jen zřídka. Při vyšším stupni poškození listů počátkem července je nutné ošetření v době výskytu malých housenek druhé generace ekotoxikologicky vhodnými preparáty, např. na bázi bakterie Bacillus thuringiensis (HLUCHÝ a kol., 1997).

47

Výskyt: Ve Vyškově byly v průběhu června pozorovány housenky molověnky hnědé na listech.

Obrázek 9 – Imago molověnky hnědé (LARYSZ, 2007) Molovka jabloňová – Argyresthia curvella Čeleď: Předivkovití – Yponomeutidae Význam: Housenky poškozují květní poupata a květy jabloní. Morfologie: Imago: Přední křídla jsou čistě bílá, posetá po celé ploše šedohnědými tečkami. Za středem křídel probíhá příčný hnědý proužek, který se spojuje se stejně zbarvenou skvrnou na krajní žilce. V zadním rohu křídel bývá zpravidla podobně zbarvená skvrna. Zadní křídla jsou tmavohnědá, lemovaná podobně jako přední křídla hedvábně lesklými, šedými, dlouhými třásněmi. Délka 5 mm, rozpětí 11–12 mm. Vajíčko: Je vřetenovité, 0,7 mm dlouhé a 0,3 mm široké, barvy špinavě bílé s nádechem do žlutohněda. Housenka: Je zelenavá s lehkým růžovým nádechem a hnědou hlavou. Bionomie: Motýlci poletují v jabloňových sadech od května a června až do konce léta. Přes den odpočívají v korunách stromů a zaujímají při tom zvláštní polohu, takže jsou snadno rozpoznatelní, čelem se dotýkají podložky a tělíčko je zdviženo tak, že svírá s podložkou ostrý úhel. Oplozené samičky kladou v noci po jednom nebo několika vajíčkách do trhlin kůry, pod její šupinky nebo pod staré šupiny pupenů, kde je jen velmi těžko nalezneme. Vajíčka přezimují a teprve na jaře, jakmile začnou jabloně rašit, se z nich líhnou housenky, které vyžírají pupeny. Svůj vývoj ukončují teprve až v květech. Po dospění se housenky spouštějí po vláknech k zemi, kde si pod rostlinnými zbytky nebo mělce v půdě tkají charakteristický zámotek, v němž se kuklí. Motýlci se líhnou asi po 4 týdnech. Ochrana: Ochrana proti tomuto škůdci nebývá nutná. 48

Výskyt: Droboučké housenky molovky jabloňové byly nalezeny ve Vyškově. Nacházely se uvnitř květních pupenů v druhé polovině dubna a v květech na počátku května.

Obrázek 10 – Molovka jabloňová (Larysz, 2006)

Molovka jablečná – Argyresthia conjugella Čeleď: Předivkovití – Yponomeutidae Význam: Původní živou rostlinou molovky jablečné je jeřáb, v době kdy nemají jeřáby dost plodů, kladou samičky vajíčka i na jablka. Molovka způsobuje v některých oblastech značné škody na jablkách, zejména v letech, kdy se urodí málo jeřabin. Imago: Přední křídla jsou žlutavě a šedě fialová, světleji stříkaná, s bílým nebo nažloutlým lemem při zadním kraji. Tmavohnědý šikmý proužek za středem křídla přerušuje bílý lem a odděluje od něho nepatrnou bílou skvrnu. Před špičkou křídla bývá světlá skvrna a pod ní tmavší čárka rovnoběžná s šikmým proužkem. Zadní křídla jsou světlejší, velmi úzká, s dlouhými třásněmi. Hlava je pokryta bílými chloupky. Délka 5–6 mm, rozpětí 11–13 mm. Vajíčko: Je podlouhle oválné, světle oranžové, asi 0,5 mm dlouhé. Housenka: Je po vylíhnutí žlutavá, později zelenavě šedá a ve vzrostlém stavu živě růžově červená. Má černou hlavu a po těle mnoho tmavohnědých teček, z nichž každá nese jednu štětinku. Na konci vývoje měří 8–9 mm. Bionomie: Z přezimujících kukel se počátkem léta líhnou motýlci, kteří žijí 30–40 dní. Oplodněné samičky kladou vajíčka na mladé jeřabiny nebo na drobná jablíčka do blízkosti zasychajících kališních lístků. Kladení začíná asi 14 dní po objevení prvních motýlků, ale období snůšky trvá až do poloviny srpna. Po 12–13 dnech se 49

líhnou housenky, které se zavrtávají do plodu zpravidla na jeho zastíněné části. Zprvu žijí kratší dobu pod slupkou, ale pak vyžírají do dužniny různě vinuté chodbičky, jablka mají z počátku bílé, později hnědé skvrny. V jeřabinách žije vždy jen po jedné housence, avšak v jablku jich bývá až 25. Jejich chodbičky se různě křižují a zasahují často až k jaderníku, kde housenky ohryzávají semena. Napadená jablka se snadno poznají, neboť mají nepěkné zelené skvrny, které později hnědnou a černají. Tyto skvrny jsou poněkud vkleslé a každá má uprostřed vstupní otvůrek a několik druhotných otvůrků, z nichž vystupuje kapička šťávy, která po odpaření zanechává na povrchu plodu bílý nálet. Takové plody jsou nepříjemně hořké, při silném napadení se nevyvíjejí a předčasně opadávají. Vývoj housenek trvá asi měsíc a ukončuje se v jednom plodě. Koncem srpna opouštějí housenky napadené plody a spouštějí se po vláknech k zemi. V jablkách setrvávají však často déle a značná část se jich dostane s ovocem do komor a skladišť. Housenky se kuklí mělce pod povrchem půdy nebo na jejím povrchu pod trávou a listím, zřídka pod kůrou. V komorách si vyhledávají různá chráněná místa a někdy se zakuklí i uvnitř plodu v jaderníku. Zámotek, v němž se kuklí, je velmi charakteristický. Má dvojí obal, vnější je tvořen řídkou sítí a vnitřní, který je vřetenovitého tvaru a velmi hustý. Kukly přezimují, takže molovka jablečná má u nás jen jednu generaci za rok (MILLER, 1956). Ochrana: Aplikace ekotoxikologicky přijatelných insekticidů v době maxima líhnutí housenek z vajíček. Výskyt: Housenky molovky jablečné byly zjištěny ve Vyškovském sadu. Ojediněle byly pozorovány požerky v plodech během července a počátkem srpna.

Obrázek 11 – Imago molovky jablečné (KIMBER, 2008)

50

Pouzdrovníček jabloňový – Coleophora anatipenella Čeleď: Pouzdrovníčkovití – Coleophoridae Význam: Housenky pouzdrovníčka jabloňového jsou polyfágy na ovocných stromech, dubech, lípách, trnkách, hlozích, olších apod. Vývoj pouzdrovníčka trvá plné dva roky. Největší škody způsobují housenky v druhém roce vývoje. V některých letech mohou zničit převážnou část listů. Morfologie: Imago: Dosahuje v rozpětí 14–17 mm. Přední křídla jsou bílá, směrem ke špičce žlutavě hnědě poprášená. Tykadla jsou na svrchní i na spodní straně ostře světlehnědě kroužkována, kartáček na tykadlech je šedavý, vzadu hnědý. Zadní křídla jsou tmavošedá, s dlouhými, jemnými třásněmi. Housenky: Žijí v pistolím podobných hnědočerných vacích. Bionomie: Motýlci se líhnou až v druhé polovině července a hned po vylíhnutí se páří. Samičky snášejí vajíčka již několik hodin po oplodnění. Volí si k tomu rub listů, kde je kladou jednotlivě nebo v krátkých řetízcích těsně k žilkám, kde jen těžko objevíme, neboť jsou kryty pod chloupky, kterými jsou žilky pokryté. Asi po 10 dnech se z nich líhnou housenky, které krátkou dobu žijí na listech a pak se vžírají do jejich nitra, kde žijí 20–30 dní, tedy do konce srpna nebo počátku září. Asi 3–4 dny po vniknutí do listů se na čepelích začínají objevovat světlé skvrny, které se postupně zvětšují, až dosahují délky 1,5–2,5 mm a šířky asi 0,5 mm. Housenky se totiž živí mezofilem listů, takže nad minou zbývají jen obě protilehlé pokožky. Během svého života mohou vyhlodat uvnitř listu 2–3 miny. Později pokožka usychá a na listech se objevují hnědé skvrny. Po 5–7 dnech se poprvé svlékají. Koncem srpna nebo začátkem září si zhotovují minu poněkud odlišnou: její přední část je úzká a ústí do zadní širší, slepé, asi 1,5 mm dlouhé a 1 mm široké části, která představuje základ budoucího vaku. Housenka povyleze přídí těla a odhryzne tuto část kolem dokola až na teninkou stopku, která se po skončení práce snadno zlomí. Od té doby žije volně na povrchu listů, ukrytá ve vaku, který postupně zesiluje a zvětšuje tím, že k ústí připřádá soustředné vrstvy. Vak je v té době berlovitě zakřivený a zaujímá na čepelích listů kolmou polohu. Housenky se z něho vysouvají a vyžírají ze spodní strany mezofyl listů. Na listech tak vznikají nepravidelné světlé skvrny. V říjnu před opadem listů se stěhují na 2–3leté větvičky, zřídka na starší větve, připřádají se ústím vaku ke kůře a přezimují. Největší množství vaků s přezimujícími housenkami nalezneme ve výší 1,5–2 m nad zemí. V dubnu se probouzejí a pokračují v žíru zprvu na pupenech, které vyhlubují, později na listech. Mezitím si původně malý vak dvojnásobně větší a ještě více zakřiví, takže má srpovitý 51

tvar. Až do léta se třikrát svlékají, při čemž vždy na několik dní opustí listy a zdržují se na kůře větviček. V červnu, nebo v červenci se už nestěhují zpět na listy, nýbrž setrvávají na větvičkách v diapause až do příštího jara. Pak znovu začínají vyžírat rašící listy a později vytvářet ve starších listech tentokrát již větší miny. V té době vyměňují srpovitě zakřivený vak za rovný. Děje se to tak, že housenka si připřede vak k listové čepeli poblíž řapíku, opustí jej a vnikne mezi obě pokožky, kde si vyhloubí minu rovnoběžnou se silnějšími žebry. Pak vysune příď těla a minu kusadly odřízne. Vak je asi 1,3 mm dlouhý, hnědé barvy. Housenka pak pokračuje až do počátku června v žíru na listech. Miny, jež vyhlodává, jsou veliké, nepravidelné, zprvu světlé, později, když obě pokožky zasychají, hnědé. Od různých jiných podobných poškození se snadno poznají podle toho, že uvnitř není trus a že ve spodní pokožce je kulatý otvor, kterým housenka vnikne přídí těla do nitra listu. Suché miny se nakonec trhají, takže list je děravý. Po ukončení vývoje opouštějí housenky listy a stěhují se na větve, kde se s vakem připřádají a asi po 2–3 týdnech kuklí. Před kuklením se ve vaku obrátí, aby motýlek mohl trojchlopňovou štěrbinou ve vrcholku vak opustit. Vývoj kukly trvá další 2–3 týdny, takže dospělci se líhnou od druhé poloviny července (MILLER, 1956). Ochrana: Speciální ochrana proti pouzdrovníčku jabloňovému nebývá potřebná. Výskyt:

Vaky

s

housenkami

pouzdrovníčka

jabloňového

byly

pozorovány

na konci června na listech jabloní ve Vyškově.

Obrázek 12 – Imago pouzdrovníčka jabloňového (BAKER, 2008)

52

Drvopleň ovocný – Cossus cossus Čeleď: Drvopleňovití – Cossidae Morfologie: Imago: Velcí, zavalití, nemotorní motýli s širokými zaoblenými křídly. Makadla jsou slabě vyvinuta, sosák chybí. Zadní holeně mají dva páry ostruh. Přední křídla jsou hnědošedá, uprostřed a v lemu bělošedá, s četnými, drobnými příčnými čárkami a několika příčnými tmavohnědými linkami, které tvoří tmavší, zejména v lemu velmi zřetelné žíhání a mramorování. Zadní křídla jsou šedá s tmavším mřížováním. Hruď je hnědá, vzadu žlutavá. Mohutný zadeček je hustě hnědě chlupatý, každý jeho článek má při zadním okraji proužek kalně žlutobílých chloupků. Délka 30–40 mm, rozpětí u samců 65–70 mm, u samic 80–90 mm. Vajíčko: Je oválné, v obryse elipsovité, světlehnědé nebo načervenalé, s černými podélnými čárkami. Je velmi tvrdé. Housenka: V mládí rezavě žlutá nebo tmavě perleťová. Na konci vývoje krémově žlutá s rudohnědými štíty na hřbetě všech článků. Hlava je černá, hrudní štít má dvě černé skvrny. Sporé štětinky na jednotlivých článcích jsou zlatavě žluté. Měří 8–10 cm. Značně zapáchá po dřevitém octu, nebo uzeném mase. Kukla: Je veliká, zavalitá, tmavohnědá, lesklá, dlouhá až 10 cm. Články zadečku jsou opatřeny věnci krátkých trnů. Kukla je v objemném kokonu, slepeném z dřevité drtě, částic dřeva a trusu (MILLER, 1956). Bionomie: Motýli se líhnou v červnu a červenci. Během dne sedí se střechovitě složenými křídli na kůře, které se svým zbarvením velmi podobají. Létají večer těžkopádným letem. Samičky snesou až 800 vajíček. Ukládají je pomocí kladélka do trhlin kůry ve skupinách po 15 – 30 kusech a polepují je na vzduchu tuhnoucí tekutinou. Po týdnu se z nich líhnou housenky, které se okamžitě vžírají pod kůru, kde žijí až do příštího jara ve společné chodbě. Na podzim před přezimováním měří asi 2 – 3 cm. Po přezimování se rozcházejí a každá si vyžírá svou chodbu. Chodby mají šikmý směr nebo vedou od spodu vzhůru a vybíhají v příčné nebo šikmé větve, z nichž některá ústí na povrchu kmene. Tímto otvorem vytlačuje housenka rozhryzanou drť a trus. Starší housenky se zavrtávají hluboko do dřeva, zatímco chodby mladších jsou uloženy těsně pod kůrou. Chodby mají elipsovitý průřez a jsou prosyceny příznačným zápachem. Ve druhém roce na podzim jsou již housenky zcela dospělé, ještě se však nekuklí, ale po druhé přezimují. Až příští jaro slézají níže na kmen, vyhryzávají si otvor, který ucpávají drtí a kuklí se. Vývoj kukly trvá 2 – 6 týdnů podle počasí. Drvopleň obecný má tedy dvouletý vývoj (MILLER, 1956).

53

Ochrana: Nepřímá: Podpora dobré kondice pěstovaných stromů. Ochrana přirozených nepřátel. Přímá: Spolehlivá přímá ochrana neexistuje. V zahraničí se ověřují možnosti použití entomopatogenních hlístic (HLUCHÝ a kol., 1997). Výskyt: Housenky drvopleně ovocného byly pozorovány pod kůrou kmenů a větví na jabloních ve Starém Lískovci i ve Vyškově. Výskyt housenek byl zjištěn v druhé polovině srpna a začátkem září.

Obrázek 13 – Housenka drvopleně ovocného (BATOR, 2005)

Bekyně velkohlavá – Lymantria dispar Čeleď: Bekyňovití - Lymantriidae Význam: Housenky bekyně velkohlavé jsou škůdci především peckovin, jabloní, hrušní a mnoha dalších stromů a keřů. Největší škody působí v dobách přemnožení. Gradace trvají 2 – 4 roky a střídají se po 10–20 letech. Ohnisky bývají dubové lesy, odkud pak bývají zachvacovány parky, sady a zahrady. Housenky škodí nejen žírem, ale přenáší i některé houbové choroby (NOVÁK, SEVERA, 2005). Morfologie: Imago: Samci jsou menší a tmavší, mají dlouze hřebenitá tykadla. Přední křídla hnědošedá se světlejší kresbou ohraničenou pěti černými čarami. Třásně jsou světlé, tmavě skvrnité. Zadní křídla jsou žlutavě hnědá se světlými třásněmi. Rozpětí 35–40 mm. Samice mají rozpětí 65 mm, jsou bílé s tmavě skvrnitými třásněmi. Příčné černé pruhy bývají často nejasné. Vajíčko: Téměř kulovité, na obou pólech zploštělé, s hladkým povrchem. Průměr 1–1,2 mm. Nejdříve je jasně žluté, později šedožluté barvy. Housenka: Má 5–6 larválních stadií. Mladé housenky mají dlouhé štětinky, které dvojnásobně převyšují délku těla. Jsou hnědé, nebo popelavě šedé, zdobené tenkými světle žlutými a hnědočernými, sametově lesklými proužky. Břišní část těla je

54

šedožlutá. Kukla: Tmavohnědá, na hlavě, tergitech hrudi a zadečku má řídké rezavé chloupky. Délka 2–2,8 mm (MILLER, 1956). Bionomie: Přezimují vajíčka, v nichž jsou již uzavřeny housenky, které na jaře prokusují skořápku a vylézají ven. Jejich vývoj trvá 50–80 dní. Housenky se živí rašícími listy. Ráno slézají na větve nebo na kmen, kde se ukrývají a večer opět vylézají do korun. Samčí housenky se svlékají čtyřikrát, samičí pětkrát. V červnu a červenci se kuklí v trhlinách kůry nebo ve svinutých, uschlých listech. Vývoj kukly trvá 10–20 dní. Samičky kladou 100–600 vajíček najednou. Vývoj vajíček trvá 20–25 dní, v té době jsou již uvnitř vajíček malé housenky, které se však líhnou až

na jaře.

Ochrana: Nepřímá: Ošetření napadených dubových porostů, v nichž obvykle začínají gradace. Přímá: Housenky jsou velmi citlivé vůči virům polyedrie a bakterii Bacillus thuringiensis. Tyto preparáty mívají účinnost přes 90 % (HLUCHÝ a kol., 1997). Výskyt: Kupky vajíček bekyně velkohlavé na letorostech byly zjištěny při jednorázové zimní kontrole v jabloňovém sadu ve Vyškově. V květnu se pak začaly objevovat housenky na listech a ty byly pozorovány až do konce června.

Obrázek 14 – Housenka bekyně velkohlavé na listu (JONKO, 2004)

Bekyně zlatořitná – Euproctis chrysorrhoea Čeleď: Bekyňovití – Lymantriidae Význam: Bekyně zlatořitná je vážným škůdcem ovocných sadů. Přemnožuje se podobně jako bekyně velkohlavá. Období mezi latence jednotlivými gradacemi nebývá však tak dlouhé. Přemnožení podporují suchá a teplá léta a suché zimy. Nebezpečné jsou chloupky housenek, které způsobují na lidské sliznici a kůži záněty. Morfologie: Imago: Je bílé barvy, někdy s několika černými skvrnkami. Samci mají holeně předních noh a zadeček od třetího článku rezavě hnědý. U samiček je zadeček 55

šedobílý a teprve od sedmého článku je pokryt krátkými rezavě hnědými chloupky. Samci mají rozpětí 26–32 mm, samice 32–40 mm. Vajíčka: Jsou téměř kulovitá, žlutá, na pólech zploštělá. Měří 0,4–0,5 mm. Housenka: V dospělosti černožluté barvy s rezavě hnědými bradavkami, skvrnami a chloupky. Na hřbetě mají dva úzké, červené proužky, oddělené tenkým, černým proužkem. Hlava je hnědočerná. Délka 30–35 mm. Kukla: Hnědočerná, porostlá krátkými, rezavě hnědými chloupky (MILLER, 1956). Bionomie: Přezimují housenky v hnízdě, které je na vrcholcích tenkých větviček a obsahuje 7–8 těsně sepředených listů. V jednom hnízdě se nachází velké množství housenek. Na jaře vylézají a ožírají nejdříve pupeny, pak rašící listy a květy, později i tvořící se plody. Skeletují listy tak, že z nich zůstává jen spodní pokožka a žilky. Housenky se kuklí koncem června a v červenci v trhlinách kůry. Motýli se líhnou asi za 14 dní. Hned po vylíhnutí se páří. Samičky kladou najednou 100–300 vajíček na listy nebo na větve. Pokryjí je hustou vrstvou zlatožlutých chloupků ze zadečku. Housenky se líhnou po 15–20 dnech a žijí v hnízdě společně až do jara (ANONYM, 2008d). Ochrana: Nepřímá: Podpora přirozených antagonistů a dobré fyziologické kondice ovocných dřevin. Přímá: Na menších plochách odstraňováním hnízd s přezimujícími housenkami. V sadech a stromořadích ošetřením stromů v době začátku aktivity housenek preparáty na bázi Bacillus thuringiensis, vůči nimž je bekyně zlatořitná velmi citlivá, nebo ošetření přípravky na bázi inhibitorů syntézy chitinu (HLUCHÝ a kol., 1997). Výskyt: V únoru při jednorázové zimní kontrole byla ve Vyškovském sadu zjištěna hnízda obsahující housenky bekyně zlatořitné. Při dalších kontrolách během vegetace byly zjištěny housenky na listech od konce dubna do května.

Obrázek 15 – Housenka bekyně zlatořitné na listu (CZUDEC, 2006)

56

5.2.3 Brouci – Coleoptera

Bělokaz švestkový – Scolytus mali Čeleď: Nosatcovití – Curculionidae Význam: Bělokaz švestkový napadá ovocné stromy především jabloně, hrušně, slívy, meruňky, třešně a jiné. Žije v sadech, ale i lesních keřích. Napadá hlavně nemocné či poškozené stromy. Strom prosychá nejdříve v koruně. Příznakem je vadnutí, žloutnutí a opad listů i plodu ve vegetační době. Morfologie: Imago: Délka 3–4 mm, červenohnědý, lesklý. Hlava a předohruď je temně hnědá až černá. Štít je o málo delší než široký, lesklý. Štítek je trojúhelníkový, matný, slině prohloubený. Krovky jsou krátké a široké, k vrcholu slabě zúžené. Na vrcholu jsou krovky tupě zaokrouhlené až useknuté, na vnějším kraji u vrcholku mělce ozubené. Vajíčko: Je oválné bílé, velikosti 0,8–0,4 mm. Larva: Je bílá, měkká, velikosti asi 4 mm, s četnými vlásky a záhyby. Hlava je žlutohnědé až hnědé barvy. Kukla: Je volná, v posledním stadiu silně sklerotizovaná, všechny orgány jsou patrné, zadeček je složen z 10 tergitů. Oba páry křídel jsou patrné (MILLER, 1956). Bionomie: Požerek od tohoto škůdce je velmi pravidelného tvaru. Mateřská chodba je jednoramenná, podélná, 5–12 cm dlouhá, asi 2 mm široká a začíná snubní komůrkou v lýku. Na každé straně mateřské chodby je 30–60 larvových chodeb. Na konci larvových chodeb jsou lůžka kukel. V nižších polohách střední Evropy má bělokaz dvě pokolení. Rojí se poprvé koncem dubna, v květnu a počátkem června, po druhé v srpnu a září. Jeho vývoj trvá u nás 11–12 týdnů. Z druhého pokolení přezimuje larva nebo kukla. Pokud je jen jedna generace, přezimuje brouk (MILLER, 1956). Ochrana: Udržování stromů v dobré fyziologické kondici. Důležité je odstraňování a pálení napadených větví a stromů (HLUCHÝ a kol., 1997).

57

Výskyt: Imaga tohoto škůdce byla zjištěna v jabloňovém sadu ve Starém Lískovci na kmenech a větvích odumírajících jabloní.

Obrázek 16 – Imago bělokaza švestkového (HORÁK, 2005) Zobonoska ovocná – Rhynchites bacchus Čeleď: Zobonoskovití – Rhynchitidae Význam: Zobonoska ovocná škodí na jabloních, třešních, višních, slívách, meruňkách i broskvích. Škodí úživným žírem na jaře i na podzim a ničí plody v době rozmnožování. Morfologie: Imago: Samec má nosec dlouhý jako hlava a předohruď dohromady, samice zřetelně delší. U samců je jen špička nosce, u samic celá jeho přední polovina černá se slabým bronzovým leskem. Vajíčko: Asi 1 mm dlouhé, pravidelně elipsovité, skelně bílé nebo nažloutlé. Larva: Beznohá, žlutá, bílá, s hnědou hlavou. V dospělosti měří až 9 mm. Kukla: Je bílá, pokrytá šupinkami silných štětinek (Miller, 1956). Bionomie: Zobonoska ovocná přezimuje jako brouk nebo larva. Brouci zimují v půdě, spadaném listí či trhlinách kmenů. Nejsou však pohlavně dospělí. K dozrání pohlavních žláz potřebují úživný žír. Vyžírají pupeny, později parenchym mladých listů a okusují květy. Až se začínají vyvíjet plody, přecházejí na ně a živí se jejich dužinou. Samička po oplodnění naklade až 300 vajíček do plodů. Plody se zpravidla po poranění samičkou nakazí monilií, začnou zahnívat a mumifikují. Larvy se líhnou po 5–9 dnech a živí se dužinou plodu a myceliem houby. V plodech neinfikovaných monilií larvy hynou. Zobonoska ovocná žije tedy s monilií v symbióze. Uvnitř plodu žije larvy 25–50 dní, pak se zavrtává v půdě do hloubky 1–30 cm. Zhotoví si tam z hlíny kulovitou nebo oválnou komůrku přetrvává tam v diapauze 13–14 měsíců. Teprve v srpnu příštího roku se kuklí. Z kukly se po 8–13 dnech líhnou brouci, kteří koncem léta opouští půdu a živí 58

se pupeny ovocných stromů, aniž pohlavně dospějí. Pak se uchylují do zimních úkrytů, které opouštějí až na jaře příštího roku. Zobonoska má tedy zpravidla dvouletý vývoj. Ochrana: Nepřímá: Ochrana a podpora přirozených nepřátel. Přímá: Výskyt brouků lze monitorovat navázáním pásů vlnité lepenky na kmeny stromů. Pásy se navazují koncem srpna. Na menších plochách lze brouky likvidovat v pásech z vlnité lepenky, nebo setřásat a ničit, případně sbírat opadané plody s larvami. Ve větších sadech je možné použít

proti

broukům

některý

z ekotoxikologicky

vhodných

organofosfátů

(HLUCHÝ a kol., 1997). Výskyt: Imaga zobonosky ovocné byla pozorována ve Vyškovském sadu v dubnu. V červenci se v plodech objevily larvy tohoto škůdce.

Obrázek 17 – Imago zobonosky ovocné na listu (BIOLOGICAL LIBRARY, 2008)

Květopas jabloňový – Anthonomus pomorum Čeleď: Nosatcovití – Curculionidae Morfologie: Imago: Tělo smolně hnědé, štít a krovky světle nebo tmavě hnědočervené. Povrch těla je pokryt jemnými a hustými, tmavšími a světlejšími chloupky, které za středem krovek tvoří obloučkovitou pásku, složenou z bělavých, hustých chloupků. Hlava je mnohem širší než delší, se silně vypuklýma, kulatýma očima. Nosec je značně delší než hlava a štít dohromady, téměř válcovitý, málo prohnutý. Tykadla jsou štíhlá, prvý článek bičíku je prodloužený, ostatní jsou krátké. Štít je téměř lichoběžníkový, po stranách zaoblený, dopředu slabě zúžený, na povrchu hustě vrásčitě tečkovaný. Světlejší chloupky tvoří uprostřed i po stranách podélné pásky. Krovky jsou v řadách tečkované, za středem nejširší. Přední stehna jsou na konci ozbrojena silným, trojúhelníkovým, zploštělým zubem. Zadní stehna jsou slaběji ozubena. Délka 59

3,5–4,5 mm. Samci mají kratší a tmavší nosec než samice. Vajíčko: Je bílé barvy, 0,7 mm dlouhé a 0,5 mm široké. Larva: Dorostlá měří 5–6 mm. Je protáhlá a štíhlá, mírně prohnutá, beznohá, bledě žluté barvy. Má poměrně malou černou hlavu, tři články hrudní a devět článků zadečkových, z nichž každý nese větší počet štětinek. Předohruď má na hřbetní straně dvě tmavá, silněji sklerotizovaná políčka, oddělená úzkou podélnou linkou. Zbývající články hrudi jsou rozděleny příčným zářezem na dva laloky. Články zadečku jsou rozděleny na tři na sebe navazující laloky, z nichž poslední je největší. Oči nejsou vyvinuty. Stigmat je devět párů, první pár je na předohrudi, ostatní pak na prvním až osmém článku zadečku. Kukla: Je žlutavá, měkká, s charakteristickými znaky dospělců. Předohruď je opatřena několika krátkými, ostrými, kuželovitými trny a poslední článek zadečku je ukončen velmi pohyblivou vidlicí složenou ze dvou ostnů (MILLER, 1956). Bionomie: Květopas jabloňový přezimuje jako imago v půdě při patě kmenů, ve spadalém listí, mechu, pod odchlíplou borkou různých stromů, v lišejnících a podobných úkrytech. Zimoviště opouštějí velmi časně z jara, když teplota dosáhne asi 6 °C. Zpočátku se brouci zdržují na stromech, na kterých přezimovali, teprve až teplota stoupne k 10 °C, přeletují v sadech ze stromu na strom. Květopasi se v tuto jarní dobu zdržují na nalévajících se pupenech, kde provádějí úživný žír. Noscem vykousávají do pupenů jemné, hluboké kanálky, čímž často přivodí neplodnost květů. Období úživného žíru trvá asi 10 dní, na jeho konci jsou brouci pohlavně dospělí a začínají se pářit. Páření trvá zpravidla několik hodin, oplodněné samičky začínají brzy po oplodnění klást vajíčka do ještě zelených květních pupenů, které se teprve rozvíjejí a noscem do nich vyhlubují hluboký kanálek. Pak se otočí a kladélkem vsunou do kanálku jediné vajíčko, které upevní na prašníku tyčinky nebo na jiné části uvnitř nerozvitého květu, ústí kanálku uzavřou zátkou z trusu. Samičky jsou poměrně málo plodné, nakladou jen kolem 20 vajíček. Larvy se líhnou asi za 5 dní, při chladném počasí se tato doba může prodloužit až na 15 dní. Mladé larvy se živí nejdříve prašníky a pestíky, později ohryzávají vnitřní stěny korunních plátků, které se přestávají vyvíjet, zasychají a získávají charakteristickou rezavou barvu. Larvy pak vyžírají všechny vnitřní části květů a dospívají po 14–16 dnech. Za toto období se celkem třikrát svlékají. Kuklí se uvnitř zaschlých květů ve zvláštním černém pouzdérku, vytvořeném z trusu a rostlinných částeček. Po 8–10 dnech se líhnou brouci. Mladí brouci se živí parenchymem jabloňových listů a dužninou plodů, do nichž vykusují hluboké jamky.

60

Již v červenci a srpnu opouštějí brouci jabloně a stěhují se do úkrytů, v nichž přetrvávají až do podzimu. Na podzim se pak uchylují do zimních úkrytů (ZAHRADNÍK, 2008). Ochrana: Nepřímá: Lumci a lumčíci (rod Pimpla F., 1804, Apanteles Foerster, 1862 aj.) parazitují až několik desítek procent larev. Významným parazitoidem je lumek Scambus pomorum (Ratzeburg, 1848) parazitující larvy uvnitř poupat. Dospělci tohoto druhu se živí housenkami minujících motýlů, např. podkopníčků. Přímá: Po dosažení denní teploty 15ºC vyhodnotit množství brouků oklepáváním 2–3letých větví na nejraněji rašících odrůdách. Ošetření se doporučuje, pokud se na 30 oklepaných větvích zjistí při násadě 1–2 květních pupenů na 1 větev 1 brouk, při 3–6 květních pupenech na 1 větev 5 brouků a při více než 6 květních pupenech na 1 větev 10 brouků. Přednostně lze použít preparátů na bázi bakterie Bacillus thuringiensis tenebrionis, nebo přípravků na bázi rostlinných olejů (HLUCHÝ a kol., 1997). Výskyt: Během května byly pozorovány larvy v květních růžicích a v červnu imaga na listech jabloní.

Obrázek 18 – Imago květopase jabloňového (KOHLER, 2008) 5.2.4 Dvoukřídlí – Diptera Bejlomorka jabloňová – Dasyneura mali Čeleď: Bejlomorkovití – Cecidomyiidae Význam: V plodných výsadbách je bejlomorka jabloňová téměř bezvýznamným škůdcem. Větší význam má pouze ve školkách. Morfologie: Imago: Délka 1,2–2 mm. Obě pohlaví jsou načervenalé, hruď na hřbetě s tmavou páskou a se čtyřmi řadami žlutých chloupků. Každý tergit zadečku s příčnou 61

černou páskou ohraničenou vzadu řadou bělavých štětinek. Nohy špinavě žlutobílé. Tykadlový bičík je složen z válcovitých článků, oddělených u samečků delší stopkou. Kličkovité štětinky tvoří na povrchu článků přitisklé příčné prstence, spojené podélným vláknem. Kladélko samic je krátké. Larva: Krémově bílé barvy, před kuklením se larva zbarvuje do oranžova až červena. Velikost 2,5–3 mm. Bionomie: Dospělci se objevují na jaře a oplodněné samičky kladou vajíčka na mladé listy jabloní. Již po 4 dnech se líhnou larvy, které se přisávají na kraji listové čepele. Pletiva jsou drážděna slinami larev a hypertrofují, takže list je při okraji tlustší, křehký a počíná se podélně svinovat a různě křivit. Při tom buď nemění barvu a zůstává zelený nebo slabě zčervená. Později praská, černá a hyne, ale to je již v době, kdy ho larvy opustily. Ve svinutém listu bývá až 15, někdy i více larev. Po dokončení vývoje padají larvy k zemi, zavrtávají se v půdě do hloubky 2–5 cm a ve žlutavém kokonu se kuklí a přezimují. Bejlomorka jabloňová má tři generace do roka. Ochrana: Případné ošetření lze provést například méně toxickými organofosfáty v době začátku kadeření okrajů listů. Výskyt: Ve Vyškově byly v květnu nalezeny larvy bejlomorky jabloňové na listech, jejich počet byl však velmi nízký.

5.2.5 Blanokřídlí – Hymenoptera

Pilatka jablečná – Hoplocampa testudinea Čeleď: Pilatkovití – Tenthredinidae Význam: Tato velká pilatka je škůdcem mladých jabloňových plodů. Škody způsobené pilatkou bývají většinou nižší než škody způsobené obalečem jablečným. V některých letech však dochází k přemnožení, pak může být zničeno i 40–55 % plodů (HORČIČKO & LYONĚK, 2004). Morfologie: Imago: Velikost 6–7 mm. Hlava je žlutá, s černou skvrnou na temeni, která zasahuje až na čelní políčko. Horní část hlavy je jemně, ale hustě tečkovaná, málo lesklá. Tykadla jsou žlutočervená, na horní straně často načernalá. Hruď a nohy jsou žluté. Křídla čirá, žilka i plamka hnědočerné. Zadeček shora černý, na břiše žlutý, u samiček je zpravidla žlutý i devátý tergit. Larva: Je jednobarevně žlutavá, lesklá, napříč svraskalá s 10 páry noh. Hrudní články jsou poněkud tlustší. Hlava je červenohnědá, kusadla tmavší, oči černé. Oba poslední články mají černošedou skvrnu. Dorostlé larvy páchnou po štěnicích. Délka 11–12 mm. 62

Bionomie: Přezimují dorostlé larvy (housenice) v kokonech, které jsou umístěny v půdě v hloubce 5–15 cm. Na jaře se v těchto kokonech zakuklují a v době před květem jabloní se líhnou z kukel pilatky. Oplodněné samičky kladou vajíčka v květnu a červnu po jednom do jabloňových květů pod kališní plátky. Asi za 6–18 dní se líhnou larvy, které v mladém plodu vrtají povrchovou chodbičku. Tyto plody většinou neopadávají, ale zůstávají na stromě a dále rostou. Při růstu se chodbičky trhají a zacelují korkovým pletivem, takže vzniká jizva, která se často táhne napříč kolem celého plodu. Po svléknutí opouštějí samičky plod a stěhují se k jinému, do něhož vyžírají přímou chodbičku k jaderníku. Každá larva může během svého vývoje, který trvá podle počasí 20–30 dní, zničit několik plodů (zpravidla 3–4). Napadená jablíčka ve velikosti zralé třešně mají na povrchu okrouhlý, často černě lemovaný otvor a uvnitř dutinu, vyplněnou rezavě hnědou drtí a trusem. Takto zničená jablíčka hromadně opadávají. Housenice často porušují plody jen na povrchu a nevnikají dovnitř nebo vyhlodají mělkou chodbu, pak plod opustí a přestěhují se na jiný. Takovým plodům se sice rány vyhojí a plody dále rostou, ale bývají pak různým způsobem znetvořené. V druhé polovině června opouštějí dorostlé housenice spadlé plody nebo vylézají z plodů visících ještě na stromech a padají k zemi, zahrabávají se do půdy a spřádají tam zápředek, v němž se příští jaro kuklí (MILLER, 1956). Ochrana: Nepřímá: Ochrana a podpora antagonistů má velký význam. V šetrněji ošetřovaných zahradách je škodlivost pilatky jablečné minimální. Pěstování méně náchylných odrůd. Nejvíce napadány jsou rané odrůdy jako Idared, James Greave, Vista Bella apod. Přímá: Prahem škodlivosti je výskyt 2 a více vajíček na 100 květů v době opadu okvětních plátků. Optimální termín ošetření se stanoví na základě sledování vývoje vajíček pilatky. Ošetření se provádí v době, kdy z vajíček prosvítají červené oči larev. Volba přípravků je omezena jejich toxicitou vůči včelám. Při překročení prahu škodlivosti je možné použít přípravky pronikající alespoň částečně do pletiv rostlin (HLUCHÝ a kol., 1997).

63

Výskyt: V květnu byla v jabloňovém sadu ve Vyškově nalezena vajíčka pilatky jablečné v kalichách květů. Larvy byly nalezeny v plodech koncem července a během srpna.

Obrázek 19 – Jablko poškozené pilatkou jablečnou

5.2.6 Roztoči – Acarina

Sviluška ovocná – Panonychus ulmi Čeleď: Sviluškovití – Tetranychidae Význam: Jde o polyfágní druh roztoče, preferuje však dřeviny z čeledi růžovitých. Morfologie: Imago: Červená, oválná, v dospělosti 0,6 až 0,7 mm dlouhá sviluška. Vajíčko: Zimní vajíčko je červené, cibulovitého tvaru, na vrcholu s nitkovitým výběžkem, velké 0,1 mm. Letní vajíčko je žlutozelené až sytě červené, velikostí podobné zimnímu vajíčku (BUDIN, 2001). Bionomie: Přezimují zimní vajíčka na pupenech u báze letorostů a v prasklinách dvouletého dřeva. Na jaře v době rašení se z nich líhnou karmínově červené larvy, které můžeme pozorovat pod lupou po obou stranách listu. Sají na mladých letorostech. Při napadení listy žloutnou a nekrotizují mezi žilkami. Koncem května a začátkem června se objevují dospělé samičky. Kladou letní vajíčka na rub listů. Do roka se vyvine 4–6 generací (PULTAR, 2004) Ochrana: Introdukce populace dravého roztoče Typhlodromus pyri Scheuten, 1857, předjarní ošetření přezimujících vajíček insektoakaricidy, později za vegetace specifickými akaricidy, při volbě akaricidů je nutné věnovat pozornost rezistenci 64

populace svilušky ovocné. Jako nepřímou ochranu lze použít přirozených nepřátel například zlatooček, dravých ploštic či slunéček. Je dobré také nepřehnojovat dusíkem a hnojit vyrovnaně (KRAMPL, MAREK, 1997). Výskyt: Při jednorázové zimní kontrole byla zjištěna vajíčka svilušky ovocné na pupenech jabloní ve Vyškově. Začátkem května byly pozorovány larvy na listech, V druhé polovině května se na listech objevila imaga a v červnu byly nalezeny opět larvy na listech.

Obrázek 20 – Imago svilušky ovocné (TOMÁŠKOVÁ, 2008)

Sviluška chmelová – Tetranychus urticae Čeleď: Sviluškovití – Tetranychidae Význam: Sviluška chmelová je jedním z nejznámějších druhů svilušek škodících na bylinách i dřevinách. Areál rozšíření této svilušky je rozsáhlý. Zahrnuje především oblasti mírného pásu, ale běžně se vyskytuje i v subtropických oblastech. Morfologie: Imago: Je drobný fytofágní roztoč žlutozelené barvy, dorůstající velikosti kolem 0,4 mm. Vajíčko: Je kulovité, přibližně 0,1 mm velké a bývá kladeno jednotlivě v místech, kde samičky žijí a přijímají potravu (ANONYM, 2008b). Bionomie: Roztoči se vyskytují v jemné pavučince na spodní straně listu spolu se sklovitě zbarvenými vajíčky a černými kuličkami trusu. Škodí přímým saním i vylučováním jedovatých slin. Listy napadených rostlin mezi žilkami žloutnou, případně se zbarvují rezavě hnědě. Při silném poškození napadená místa odumírají a pletivo listů se trhá. Často napadá nejdříve plevele, například svlačec, odkud přechází na ovocné dřeviny či révu. Přechod svilušky z bylin na dřeviny bývá podpořen ošetřením plevelů herbicidy, nebo kultivací pod řadami. Přezimují samičky. 65

Ochrana: Introdukce, stabilizace a ochrana dravého roztoče Typhlodromus pyri, ošetření akaricidem netoxickým vůči Typhlodromus pyri a jiným užitečným organismům. Střídání přípravků kvůli vysokému riziku vzniku rezistence. Podpora přirozených nepřátel jako jsou draví roztoči, dravé ploštice, třásněnky či zlatoočky. Vyrovnané hnojení bez přebytku N. Udržování úzkého pruhu pod řadami stromů bez bylinné vegetace (HLUCHÝ a kol., 1997). Výskyt: Ve Vyškově byla v červnu nalezena na listech jabloní imaga svilušky chmelové.

Obrázek 21 – Sviluška chmelová (ANONYM, 2008c)

66

6 ZÁVĚR Pozorování škůdců na jabloních jsem prováděla vizuální kontrolou v průběhu roku 2007 na dvou studijních plochách. Ovocný sad ve Vyškově představuje neošetřovaný porost na rozloze 7 ha a stářím jabloní 10–50 let s převahou starších stromů. V sadu ve Vyškově jsem během předjarní kontroly přezimujících škůdců zjistila vysoký výskyt vajíček mšice jabloňové Aphis pomi, mery jabloňové Cacopsylla mali, vajíček svilušky ovocné Panonychus ulmi, larev štítenky zhoubné Diaspidiotus perniciosus, vajíček bekyně velkohlavé Lymantria dispar a hnízd s housenkami bekyně zlatořitné Euproctis chrysorrhoea. Z tohoto důvodu by na studijní ploše byl vhodný předjarní postřik povolenými přípravky. Na studijní ploše ve Vyškově jsem během vegetace zjistila celkem 24 druhů škůdců, 6 druhů z řádu polokřídlí, 12 druhů motýlů, 2 druhy brouků, po jednom druhu z řádů dvoukřídlí a blanokřídlí a dva druhy roztočů. Nejvyšší početnosti dosahovaly pilatka jablečná Hoplocampa testudinea a obaleč jablečný Cydia pomonella. Chemické ošetření proti pilatce jablečné lze provést povolenými přípravky na počátku výskytu imag na bílých lepových deskách. Chemické ošetření proti obaleči jablečnému se signalizuje při zjištění 1. letové vlny na feromonové lapače. Ostatní druhy dosahovaly nízké početnosti nebo se vyskytovaly pouze ojediněle. Ovocný sad ve Starém Lískovci představuje intenzivně chemicky ošetřovaný porost na rozloze 62,5 ha a stářím jabloní 26–30 let. V sadu ve Starém Lískovci byla v průběhu roku 2007 zaregistrována ohniska odumírajících jabloní. Zjistila jsem, že tyto dřeviny jsou silně napadeny třemi druhy škůdců – nesytkou jabloňovou Synanthedon myopaeformis, drvopleněm obecným Cossus cossus a bělokazem švestkovým Scolytus mali. Všechny tyto druhy se vyskytovaly ve vysoké početnosti a byly příčinou odumírání jabloní.

67

7 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY ANONYM, 2002: Metodická příručka pro ochranu rostlin. Zelenina, ovocné plodiny, réva. Díl II. Živočišní škůdci. MZ ČR a SRS, Brno, 414 s. ANONYM, 2007: Ovocné stromy a jejich význam. [cit. 2008-03-14]. Dostupné na: http://www.nadacepartnerstvi.cz ANONYM, 2008a: Jabloně. [cit. 2008-04-05]. Dostupné na: http://www.zahrada.cz ANONYM, 2008b: Roztoči. [cit. 2008-03-16]. Dostupné na: http://www.ammeck.net ANONYM, 2008c: Škůdci v ovocných sadech. [cit. 2008-03-16]. Dostupné na: http://www.biocont.cz ANONYM, 2008d: Atlas škůdců. Databáze online [cit. 2008-02-24]. Dostupné na: http://www.agromanual.cz BIOLOGICAL LIBRARY, 2008: Profil taxonu. Databáze online [cit. 2008-02-24]. Dostupné na: http://www.biolib.cz BUDIN , 2001: Sviluška ovocná. [cit. 2008-03-16]. Dostupné na: http://www.vino-ip.cz FAUNA EUROPAEA WEB SERVICE, 2007: Fauna Europaea, version 3.1. Databáze online [cit. 2008-02-25]. Dostupné na: http://www.faunaeur.org HLUCHÝ M., ACKERMANN P., ZACHARDA M., BAGAR M., JETMAROVÁ E. & VANEK G., 1997: Obrazový atlas choroba škůdců ovocných dřevin a révy vinné. Biocont Laboratory, Brno, 428 s. HLUCHÝ M. & ZACHARDA M., 1994: Prostředky a systémy biologické ochrany rostlin. Biocont Laboratory, Brno, 81 s. HORČIČKO P. & LYONĚK I., 2004: Abecední seznam bezobratlých živočichů. Databáze online [cit. 2008-03-27]. Dostupné na: http://www.guh.cz JONKO

CH.,

2008:

Lepidoptera.

[cit.

2008-04-03].

Dostupné

na

http://www.lepidoptera.pl KRAMPL F., MAREK J., 1997: Hmyz a pavoukovci. IKAR, Praha, 287 s. KŮDELA V., KOCOUREK F. (eds), 2002: Seznam škodlivých organismů rostlin. Agrospoj, Praha, 342 s. LÁNSKÝ M., FALTA V. & KLOUTVOROVÁ J., 2005: Integrovaná ochrana ovoce. VŠÚO, Holovousy, 160 s. MILLER F., 1956: Zemědělská entomologie. ČAV, Praha, 1057 s. NOVÁK I., SEVERA. F, 2005: Motýli. Aventinum s.r.o., Praha, 367 s.

68

PRASLIČKA J., 2004: Zimování škůdců ovocných dřevin. [cit. 2008-04-22]. Dostupné na: http://www.floranazahrade.cz PULTAR O., 2004: Tropický rok a škůdci ovocných dřevin. [cit. 2008-03-14]. Dostupné na: http://www.zahradaweb.cz PULTAR O., 2008: Využití odporu prostředí, biologických a bioracionálních metod k ochraně ovocných dřevin proti škůdcům, s. 8–24. In: Salaš P. (ed.): Sborník přednášek Ovocnářství II. MZLU v Brně, 91 s. ROD J., 2006: Atlas chorob a škůdců ovoce, zeleniny a okrasných rostlin. Víkend, Český Těšín, 94 s. ŠEFROVÁ H., 2006: Rostlinolékařská entomologie. 1 vydání, Konvoj, Brno, 258 s. ŠEFROVÁ H., 2008: Škůdci ovocných dřevin, s. 25–35. In: Salaš P. (ed.): Sborník přednášek Ovocnářství II. MZLU v Brně, 91 s. TOMÁŠKOVÁ

J,

2008:

Sviluška

ovocná.

[cit.

2008-03-18].

http://www.zahrada.estranky.cz ZAHRADNÍK J., 2008: Brouci. Aventinum s.r.o., Praha, 288 s.

69

Dostupné

na: