MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2007
IVANA VAJDOVÁ
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
ANALÝZA SOUČASNÉ POPULACE PLEMENE NORIK V ČESKÉ REPUBLICE
Bakalářská práce
Vedoucí práce: doc. Ing. Iva Jiskrová, Ph.D.
Vypracovala: Ivana Vajdová
Brno 2007 2
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Analýza současné populace plemene Norik v České republice vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.
Dne………………………………………. Podpis diplomanta………………………..
3
PODĚKOVÁNÍ Tímto bych chtěla poděkovat doc. Ing. Ivě Jiskrové Ph.D. za předložené materiály, podnětné vedení práce a cenné připomínky. Dále panu Janu Petrtýlovi a MVDr. Františku Horníkovi za cenné poskytnuté materiály.
4
ABSTRAKT V České republice jsou nejrozšířenější tři chladnokrevná plemena: norický kůň, slezský norik a českomoravský belgický kůň. Tato práce se zabývá vývojem plemene norický kůň. Nejprve je v práci popsána charakteristika plemene a chovný cíl norického koně. Dále práce obsahuje historický vývoj plemene. V následující části je popsán vývoj chovu norika v České republice. Čtvrtá část je zaměřena na současnou situaci chovu. V části páté je rozpracována analýza původů norika v ČR s vyjádřením podílu vlivu původních importovaných koní, plemenné linie hřebců a uznané rodiny chovných klisen v populaci norika. Poslední část je věnována návrhu metodiky zhodnocení vlivu podílu původních norických genů na tělesnou stavbu klisen a hřebců.
KLÍČOVÁ SLOVA Norický kůň, chladnokrevník, tažný kůň.
5
ABSTRACT In the Czech republic most widespread three coldblooded subbreeds of horses there are: Noriker horse, Silesian noriker horse and Czech-Moravian Belgian horse. This work deals with the development of noriker horse breed. At first I describe characteristic breed and breeding aim of noriker horse. In the following part there is the development of breeding noriker horse in the Czech republic. In the fourth part there are present circumstances of breeding.In fifth chapter I worked out the analysis of roots of noriker horse in the Czech republic with formulation quotient effect of original imported horses and breeding line of stallions and confirmed families breed of mares in population of noriker horse. The last part is devoted to the suggestion of methodics evaluation effect to quotient original noriker genes at physical construction to mares and stallions.
KEY WORDS Noriker horse, coldblooded horse, draught
6
SEZNAM ZKRATEK N…………………………..norický kůň ASCHK……………………Asociace svazů chovatelů koní ČR PK………………………….plemenná kniha PPK………………………...pomocná plemenná kniha PK N……………………….plemenná kniha norického koně HPK………………………..hlavní plemenná kniha n. r………………………….norik rakouský chlb………………………...chladnokrevník bavorského chovu s norickým genotypem SN………………………….slezský norik Nar………………………….rok narození Plem………………………...plemenná příslušnost Sl. n………………………....slezský norik N. rak……………………….norik rakouský nor…………………………..norik českého chovu n…………………………….četnost dcer KVP………………………...kohoutková míra pásková KVH………………………...kohoutková výška hůlková OHR………………………...obvod hrudi OHOL………………………obvod holeně sm. od……………………….směrodatná odchylka ČMB………………………...Českomoravský belgický kůň Sl. n……………………….....slezská linie
7
OBSAH: 1. Úvod……………………………………………………………………………10 2. Cíl práce………………………………………………………………………..12 3. Literární přehled………………………………………………………………..13 3. 1. Charakteristika plemene norik…………………………………………….13 3. 1. 1. Chovný cíl norického koně……………………………………..14 3. 2. Vývoj norika………………………………………………………………15 3. 2. 1. Charakteristika pincgavského norika …………………………..19 3. 2. 2. Charakteristika oberlandského norika…………………………..21 3. 3. Vývoj chovu norika v České republice…………………………………....21 3. 3. 1. Chov koní v Netolicích…………………………………………23 3. 3. 2. Zemský hřebčinec Tlumačov a zemský chov koní na Moravě…24 3. 3. 3. Lánský norik……………………………………………………25 3. 3. 4. Ostatní chovy v ČR……………………………………………..26 3. 4. Současná situace chovu…………………………………………………...27 3. 5. Analýza původů norika v ČR s vyjádřením podílu vlivu původních importovaných koní…………………………………………………………….28 3. 6. Návrh metodiky zhodnocení vlivu podílu původních norických genů na tělesnou stavbu klisen a hřebců………………………………………………...30 3. 6. 1. Podíly genů zakladatelů linií v % u populace norických plemenných
hřebců,
včlenění
podle
jejich
příslušnosti
k liniím
otců……………………………………………………………………..32 3. 6. 2. Vlastní návrh metodiky………………………………………...33 4. Závěr……………………………………………………………………………34 5. Použitá literatura………………………………………………………………..35
8
TABULKY: Tab. č. 1 Základní tělesné míry ve 2.5 letech stáří (ASCHK, 1995) Tab. č. 2. Početní stavy chovných klisen v roce 2001 a v roce 2004 (Volenec, 2004)
Tab. č. 3. Početní stavy plemenných hřebců v roce 2001 a v roce 2004 (Volenec, 2004) Tab. č. 4. Početní stavy mladých koní v roce 2001 a v roce 2004 (Volenec, 2004) Tab. č. 5. Uznané linie plemenných hřebců v populaci N (ASCHK, 2007). Tab. č. 6 Uznané rodiny chovných klisen v populaci norika (ASCHK, 2007). Tab. č. 7. Průměrné základní tělesné rozměry u chovných klisen říjen 2001 (Volenec, 2004) Tab. č. 8. Charakteristika základních tělesných rozměrů (KVP, OHR, OHOL) u populace hřebců a klisen k říjnu r. 2001 a k říjnu r. 2004 (Volenec, 2004). Tab. č. 9. Pracovní označení zakladatelů uznaných linií norika pro účely analýzy podílů genů (Volenec, 2004)
9
1. ÚVOD Kůň má v lidské společnosti zcela výjimečné postavení. Jako významný pomocník provází člověka již celá tisíciletí. Jeho ovládnutí a domestikace byly významným dějinným mezníkem. Po celé věky byl kůň dominující silou v hospodářské a mocenské sféře. Pomáhal objevovat a dobývat neznámé země, zasloužil se o rozvoj zemědělství, lesnictví, dopravu, s člověkem a pro člověka trpěl a umíral na bojištích. Upotřebení koně člověkem spočívalo vždy hlavně v poskytování energie k vykonávání práce. Široké uplatnění koní prošlo různými fázemi vývoje a význam jeho chovu stoupal až do doby bouřlivého rozvoje motorizace. Většina prací v lesní i zemědělské výrobě je vykonávána stroji, kůň tedy ztratil v těchto odvětvích svůj význam. Avšak v dnešní době je živá potažní síla akceptována jako ekonomicky výhodný doplněk mechanizačních prostředků. Cílevědomé zásahy člověka a přírodní klimatické podmínky daly vzniknout celé řadě plemen koní, navzájem odlišných typem, temperamentem i praktickým použitím. Na našem území bylo použito celé řady plemen koní, některá z nich měla jen krátké a málo významné působení, jiná značnou měrou ovlivnila chov až do dnešní doby. Nároky na šlechtění koní se měnily s postupující dobou. Do dob vynalezení střelného prachu byli požadováni koně mohutní jak pro vojenské účely, tak pro zemědělství. Po vynalezení střelného prachu byly zvyšovány požadavky na koně pro vojenství spíše lehčího typu, rychlejší. Mimo dob válek byli koně využíváni k zemědělství a v lesnictví. V šedesátých letech dvacátého století s nastupující mechanizací se vyřazují tažní koně pro zemědělství a vzrůstají požadavky na koně pro sportovní a rekreační účely, přednost se tedy dává koním jezdeckého typu. Dnes jsou tažní koně využíváni stále ještě v lesnictví, pro rekreační účely, agroturistiku a hiporehabilitaci. Předmětem této práce je chov norického koně, jeho charakteristika a vývoj. Norický kůň ovlivňoval chov koní v našich zemích již v dobách „formanské slávy,“ kdy ve spřežení formanských vozů s nákladem soli ze Solnohrad byli často používáni noričtí hřebci. Během zastávek v zájezdních hostincích k nim místní chovatelé přiváděli své říjné klisny a tato praxe dala vzniknout chladnokrevnému rázu koní v okolí Netolic v Čechách. Tento ráz byl natolik významný, že měl v této době vlastní trhový název „Netolický kůň.“
10
Zvýšená potřeba větší tažné síly pro rozvíjející se zemědělství i průmysl v minulém století si vynutila zařazení vyšších počtů chladnokrevných hřebců i do těch oblastí, kde vojenská správa tradičně prosazovala teplokrevný chov. Chovem norického koně se v České republice zabývají například Státní hřebčinec Tlumačov, školní podnik Vysoké školy zemědělské Praha v Lánech, kdysi také dnes už neexistující hřebčín Netolice. Chovem slezského norika se zabývá kdysi Státní statek n. p. Vítkov, dnes pod názvem Vítkovská zemědělská a. s. v Klokočově. Na Slovensku je znám muráňský norik. V roce 2005 bylo v Plemenné knize Norika zapsáno 57 ks plemenných hřebců a 1021 ks plemenných klisen. Chladnokrevné plemeno chované na podkladě čisté norické krve pochází z importů originálních norických hřebců, a to především z linií Hubert Nero, Nero Diamant, Neuwirth Diamant, Ritz Vulkan, Fusch Vulkan a Streiter Vulkan. Chovným cílem je chladnokrevný kůň dospívající ve čtyřech letech stáří, středně velkého až velkého obdélníkového rámce, s dobrým osvalením.
11
2. CÍL PRÁCE
Cílem této práce je analýza současné populace plemene norik v České republice, zahrnuje popis plemene, chovný cíl norického koně a historický vývoj plemene. Dále práce zasahuje do problematiky chovu norika v České republice, současné situace chovu a analýzy původů norika v ČR s vyjádřením podílu vlivu původních importovaných koní. Práce také nastiňuje návrh metodiky zhodnocení vlivu podílu původních norických genů na tělesnou stavbu klisen a hřebců pro další zpracování v diplomové práci.
12
3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3. 1. Charakteristika plemene norik Norik je dle Misaře a Jiskrové (2001) méně ušlechtilý, poměrně mohutný tažný kůň středního až většího, obdélníkového rámce, hrubší těžká hlava, krátký, silný, vysoko nasazený krk, vyšší, méně výrazný kohoutek, volnější, delší horní linie, delší, srázná, svalnatější, někdy štěpená záď, delší, strmější, svalnatá plec, hluboká, široká hruď, delší, hluboký trup, fundament kratší, silný, kostnatý, poměrně suchý. Kopyta dobrá, rohovina tvrdá postoj vpředu často sbíhavý, vzadu často sblížený v hleznech. Kohoutek je malý, nevýrazný. Hrudník je poněkud hlubší na rozdíl od dřívějších často válcovitých forem na vyšší noze. Záď je svalnatá a souměrná, ohon je dobře nasazen. Celé tělo je kompaktní. Bérce jsou dobře osvalené, hlezno je korektní. Nohy jsou zdravé a silné, klouby čisté (Edwards, 1995). Podle Draperové (1997) mají norici zbarvení: tmaví hnědáci, ryzáci, vraníci, bělouši a tygři. Bílé odznaky na těle jsou nepřípustné. Příliš mnoho nebo příliš velké bílé odznaky na hlavě a nohách nejsou žádoucí. Různé barevné linie, mající původ v andaluských a neapolských koních, ovlivnily vzhled dnešního plemene i jejich grošované a tygrované zbarvení. Stavba těla: rovný profil, široké nozdry, středně velké oči, středně dlouhý krk s hustou vlnitou hřívou, dobře stavěné plece, široký hluboký hrudník, středně dlouhá osvalená záď, dlouhé nohy se silným předloktím, velké suché klouby, dobře osvalená záď a dobrá zdravá kopyta. Výška hřebců 162,5 – 172,7 cm, klisen 152,5 – 172,6 cm (Draperová, 1997). Dále Hermsen (1999) ve své knize popisuje norika jako koně se širokým hřbetem, nevýrazným kohoutkem a dlouhou širokou zádí, která je typicky štěpená. Ocas má hustý, kudrnatý a hluboko nasazený. Nohy jsou pevné, krátké, široce stavěné a zdobené bohatým rousem. Norik je zejména krokový kůň s prostorným krokem. Slouží hlavně jako pracovní kůň, ale je vhodný také pro rekreační ježdění. Norikova robustní stavba těla a dobré nohy a kopyta z něj činí ideálního pracovního koně v hornatých oblastech. Jako většina horských plemen se dobře pohybuje a má aktivní klus (Draperová, 1997).
13
Užitkové vlastnosti, jako je skromnost, vytrvalost, odolnost, nenáročnost, pohyblivost atd. norika předurčují pro využití v soustřeďování dříví (Radvan, 1990). Jak uvádí Edwards (1995), dnešní moderní norik se jako kdysi už nedělí na pincgavský a oberlandský typ, ale uznávají se rázy korutanský, štýrský, tyrolský a bavorský (neboli jihoněmecký chladnokrevník). Také v českých zemích se norik dříve hodně využíval a na území severní Moravy a Slezska vznikl tzv. slezský norik. Norici se chovají v různých barvách. Nejčastější je však zbarvení ryzáků se světlou „lněnou“ hřívou a ohonem, pak hnědáků i vraníků; v omezeném rozsahu jsou též leucitičtí tygři, dříve i albiničtí. Noričtí koně jsou ceněni pro svou konstituční tvrdost a pracovní výkonnost. Jsou přizpůsobiví, pohybliví a velmi silní. Mají dobrý pracovní charakter se značnými výkonnostními schopnostmi při přibližování dřeva v lese.
3. 1. 1. Chovný cíl norického koně
Chovným cílem, jak je řečeno v Řádu plemenné knihy norického koně vydaném ASCHK (1995), je chladnokrevný kůň, dospívající ve čtyřech letech stáří, středně velkého až velkého obdélníkového rámce, s dobrým osvalením. Hlava těžší, mohutná, s výrazným okem, krk středně dlouhý, středně vysoko nasazený s mírně výrazným kohoutkem, dobře úhlovaná až strmější lopatka, prostorný, středně hluboký, delší a oválný hrudník, se středně dlouhou volnější horní linií, středně dlouhá pevná bedra, mohutná, středně široká a dlouhá, oválná, mírně štěpená a svažitá záď. Fundament silný, kostnatý, suchý, s menším výskytem rousů, kopyta pevná, pružná, dobře utvářená. Klouby méně výrazné s náznakem lymfatičnosti, spěnka krátká, pevná. Dále je ve stejném Řádu uvedeno, že je norik pracovitý a dobře ovladatelný kůň přiměřeného temperamentu, dobrého charakteru, dobře živitelný, pohyblivý, se středně prostornými chody.
14
Tab. č. 1 Základní tělesné míry ve 2.5 letech stáří (ASCHK, 1995) Hřebci
Klisny
KVP (cm)
166 až 170 165 až 168
KVH (cm)
156 až 160 155 až 159
Obvod hrudi (cm)
187 až 194 192 až 198
Obvod holeně (cm) 23 až 23.8 22 až 22.7
3. 2. Vývoj norika Norik získal své jméno podle starověkého státu Noricum, což je alpská provincie staré říše Římské jižně od Dunaje. Obsahovala nynější obojí Rakousy jižně od Dunaje, většinu Štýrska a Korutan a části Salcburska, Tyrol a Kraňska. Do těchto krajů se přistěhovali asi ve IV. stol. př. Kr. keltští Tauriskové č. Norikové, dělící se v několik kmenů, kteří tu až do I. stol. po Kr. žili samostatně pod vládou vlastních panovníků (www.ottovaencyklopedie.cz). Nicméně původ norika lze vystopovat až do předřímských dob, kdy byl v Soluni vyšlechtěn těžký válečný kůň. Koně tohoto typu byli přivezeni Římany do Norika (Draperová, 1997). Kdysi tady bylo rozpoznáno několik typů Norika: Karntenský, Pincgavský, Steinmarský a Spodní Bavorský. Pouze Pincgavský Norik se udržel v nejčistší a nejpevnější formě, protože byl chován ve vzdálených údolích Pincgavska, Pangau a Lungau distancovaný od hlavního spojení cest mezi severem a jihem. Proto tedy během spojení rasy byl Pincgavský norik vybrán jako model, do kterého všechny další rázy byly převedeny důsledným umístěním pincgavských plemenných hřebců v okolních Alpských zemích pro mnoho generací. Z toho důvodu se Norik stal také známým jako Pincgavský kůň (http://horsecare.stablemade.com/articles2/noriker.htm). Norik byl rozlišován na typ pincgavský a oberlandský. Norikové jsou starším typem koně, který byl považován za nejtypičtějšího představitele západní skupiny domestikovaných koní. Nejen pro své chronologické charakteristické rysy měl nejblíže k diluviovým druhům Equus robustus Steg., ale také protože měl norik nejméně orientální krve (http://horsecare.stablemade.com/articles2/noriker.htm).
15
Riedel (1923) ve své studii popisuje, jak se v severních lesích kůň přizpůsobil přírodě. Kůň lesní byl těžký, středně velký kůň se silnými nohami, v obličejové části se silně vyvinutou lebkou a většími záhyby na sklovině horních stoliček. Je pokládán za původní formu západních těžkých koňských rázů, jejichž nejvýznačnějším typem je zvláště norik. Zvlášť silně rozšířen v Evropě byl tento divoký kůň v postglaciální stepní periodě. U Solutré ve Francii leží zbytky odhadnuté na sto tisíc zvířat. Kůň tehdy tvořil hlavní potravu člověka, ale zkrocen tehdy ještě nebyl. Ochočení koně lesního, jak se zdá, se stalo mnohem později než koně stepního, a sice okolo Kristova narození, pravděpodobně nejprve ve Španělsku a pak Římany v Alpách, kteří pomocí tohoto koně robustní kostry šlechtili silného římského koně a svými válečnými výpravami na sever jej rozšířili po Evropě. Stěhováním národů bylo opět mnoho zničeno a pomíšeno, takže jen v nedostupných alpských údolích provincie Norikum se udrželi těžcí koně. Odtud se šířili do severní Evropy a Anglie, zvedla se poptávka po silném rytířském koni velkého významu zvlášť v Bavorsku, Würtenbersku a Čechách. Také na severu Francie v Dánsku a Anglii se rozšířily chovy těžkého rytířského koně. Po vynalezení střelného prachu a tím podmíněného úpadku rytířství, upadl chov těžkého koně, který byl poté užíván jako vozový kůň pro těžké náklady. Těžké náklady byly dováženy na velké vzdálenosti jako například v Solnohradsku sůl, kde strmé cesty v pohoří vyžadovaly v tahu jisté koně pro pomalou jízdu, kteří vkládali velikou váhu do postrojů. Zde se zachovali potomci lesního evropského koně, tedy těžkého koně římského. Tito potomci římského koně po staletí věrně dědili svou podobu jako například pincgavští koně. Správné je ale pojmenování noričtí, protože se oblast jejich rozšíření neomezovala pouze na pincgavsko, ale po celém území tehdejší římské provincie Noricum (Riedel, 1923). Edwards (1995) ukazuje na ilyrský kmen Venetů, žijící na jih od Norica, který se zde usadil kolem roku 900 př.n.l. a proslul vynikajícím chovem koní. Kraj Venetů se později stal domovem haflinga, plemene, které vzniklo křížením norických klisen s arabskými hřebci. Norik vděčí za svůj rozvoj římskému pragmatismu. Přestože římané nebyli valnými jezdci, dovedli vydělávat na chovu koní a budovali ve všech částech své obrovské říše hřebčíny, zásobující je potřebnými koňmi. Předkové norika byli patrně příbuzní těžkým válečným koním, kteří se chovali v Juvavu (blízko dnešního Salcburgu) a kteří také sloužili k tahu a nošení břemen. Ve středověku se objevili menší, 16
ale těžcí koně, robustní, vynikající jistým chodem, kteří se velmi hodili k těžké práci v horských oblastech. Nejlepší se chovali v okolí Gross Glockneru a v Tyrolsku – říkalo se jim oberlandští. Splynutím noriků s původními pracovními koňmi v oblasti Schwarzwaldu byl vyšlechtěn zvláštní typ koně menšího rámce (145 – 150 cm), mohutného, velmi pohyblivého. Chová se též v Marbachu ve Württembersku. Je to tmavý ryzák s bílou hřívou používaný k práci v lese (Edwards, 1995). Noričtí koně vděčí za své zachování vlivnému zásahu solnohradských arcibiskupů do zemského chovu koně (1560 až 1803). Již v roce 1565 se snažil arcibiskup Jan Jakub z Kuenů krýt potřebu vlastních koní z vlastní země. V roce 1576 byl založen na zámku Rief u Halleinu hřebčín, z něhož v létech 1612 až 1653 byli vysílání do pohoří dvorští plemeníci (Hofstallonen). Jelikož mnohý z těchto hřebců byl orientálního nebo neapolského původu, přešlo opět něco krve orientálních stepních koní do noriků, povstalých z koně lesního (Riedel, 1923). Jako u většiny koní navzdory jeho prastarým kořenům dlouhou dobu neexistoval oficiální chovný program. Kníže arcibiskup salcburský založil plemennou knihu v roce 1565. Tímto okamžikem byly stanoveny standardy pro hřebce a klisny a začaly vznikat plemenné farmy (Draperová, 1997). Neapolský kůň dle Riedla (1923) byl vyšlechtěn z římského koně stejně jako norik, byl proto s noriky úspěšně křížen, dával jim klabonosou hlavu a vysoce nasazený krk. Přestože překřížení chladnokrevné krve nebylo velké, chovatelé si stěžovali na příliš lehké koně ohnivé povahy. Na tyto stížnosti arcibiskup Jan Arnošt hrabě Thun nařídil v roce 1688, že se tuzemské klisny nesmí krýt cizími hřebci. Tímto opatřením se zemský chov postavil na vlastní nohy a plemeníci se vybírali z vlastního chovu, aniž by byli kříženi, čímž byl dán základ čistokrevnému chovu. Hřebci byli nakupováni jako ročci
a
odchováváni
v arcibiskupských
hřebčínech
na
alpských
pastvinách
v Blühnbachu. Chovatelé žádali v roce 1709 o zrušení chovu dvorských hřebců v hřebčínech, protože klisny chované společně s vlastními hřebci lépe zabřeznou, tuto žádost ale správa hřebčína zamítla, neboť dvorští hřebci daleko překonávali soukromé hřebce. Jak dále stejný autor uvádí, byli vedle dvorských hřebců využíváni k připouštění klisen také soukromí hřebci ze selského chovu. 17. února 1703 bylo nařízeno, že všichni chovatelé, kteří jezdí po arcibiskupství s plemeníky, nebo ti, kteří je doma chovají, jsou předem zavázáni hlásit se u velkoknížecí správy hřebčína v Solnohradě, kde budou jejich koně prohlédnuti, a kde také mohou dostat povolení k připouštění. Neoprávněně 17
k připouštění používaní hřebci byli konfiskováni a majitelé přísně potrestáni. První licenční předpis pro Solnohradsko pochází tedy z roku 1703 a bylo to první licenční nařízení vůbec. Za arcibiskupa Leopolda byla založena statistická data o výsledku provozu v chovu koní. Arcibiskup Hieronymus předal dvorské plemeníky do soukromého ošetřování, nařídil postavení plemeníků pro jednotlivé soudní okresy. Ke konci arcibiskupské vlády zemský chov koní v Solnohradsku upadl, neboť si kočí převážející sůl téměř do poloviny Evropy účtovali spropitné za připouštění říjících se klisen. Tím způsobem povstal chladnokrevný ráz kolem Netolic v Čechách a na Moravě, kolem Moravské Třebové, který se těšil neobyčejné oblibě. Následkem stoupající poptávky nakupovali obchodníci z Bavorska a Württenberska mnoho koní. Jelikož platili až 600 zlatých za tříletého hřebce, prodali solnohradští sedláci také mnoho nenahraditelného materiálu, čímž byl zemský chov poškozován. Zdá se být drastické, že v roce 1840 byl zakázán císařskou zemskou vládou vývoz koní, ale pouze tím bylo možné zastavit nebezpečí vyprodání. Ani snahy o křížení norického koně s burgundskými hřebci nebylo úspěšné. Také nezdařený pokus zlepšit plemeno dvěma hřebci clydesdalskými v roce 1870 a jedním belgickým v roce 1882 ukazuje na špatnou státní péči. Hříbata v prvním roce jejich odchovu byla vysokonohá s houbovitými kostmi, ramenní klouby příliš odstávaly od hrudního koše, byla úzkoprsá a neprodejná. Po tomto nezdařeném pokusu byla snaha o udržení a zlepšování rasy čistokrevnou plemenitbou. Každoročně byly vydávány správy o množení a zlepšování chovu. Lepší chovný materiál se udržoval, plemenný typ vynikal lépe a v některých chovných krajinách jako Saalfelden – Lofer, Taxenbach, Sv. Jan, Gasttein, Vigau a v celém Lungau objevoval se rozhodně lepší, vyrovnanější materiál se silnějším fundamentem (Riedel, 1923). Přes příznivé výsledky v chovu byli norici v roce 1882 kříženi valonskými hřebci, kteří jsou však koně nížinní a špatně se přizpůsobují půdním a klimatickým podmínkám alpské země. Mělo to za následek špatnou plodnost a kvalitu potomstva. Hříbata měla úzký hrudník, ve spěnkách byla měkká, měla nepravidelné postoje. Potomci koní křížených s belgiky a valony se znovu přizpůsobili koním norickým. Tvrzení, že každý norik ryzák má v sobě belgickou krev je úplně nesmyslné (Riedel, 1923). Stát podporoval chovatelské svazy, díky kterým vzniklo několik lokálních rázů koní (pincgavský, štýrský, korutanský, dolnobavorský viz. výše). Tyto rázy měly mnoho nedostatků, předností byla skromnost a vytrvalost ve vysokohorském terénu. Od 18
roku 1884 sjednocovali chovatelé jednotlivé lokální rázy na typ pincgavského koně, který se tak stal modelem norického chovu. Chovatelé vytvořili 14 genealogických linií. Pouze v jediné figurovala klisna belgického chovu. Ostatní byly původní norické. Původní norik však díky svému vzhledu neobstál v konkurenci s ostatními kulturními chladnokrevnými plemeny. Proto bylo plemeno cílevědomě zmohutňováno výběrem raných, nejmohutnějších reprezentantů, zlepšením odchovu a pravděpodobně i okolností, že se nepřihlíželo striktně k čistotě norického původu. Z původních 14 linií nejlépe odpovídaly požadavkům na modernizovanou formu norika čtyři. Diamant, Nero, Samson, Vulkán (Misař a Jiskrová, 2001). Norik dokázal odolat snahám o zušlechtění italskými a španělskými hřebci, jejichž výsledkem bylo zvýšení náročnosti na ošetřování a krmení, které nebylo v zájmu domácích chovatelů. Na začátku 19. století vznikaly chovatelské svazy, kterým se podařilo vytvořit několik místních rázů norických koní (korutanský, štýrský, hornobavorský a dolnobavorský), z nichž nejtypičtějším je pincgavský norik (http://www.dalsikone.estranky.cz/stranka/norikove). Radvan (1990) zmiňuje norického koně v původním alpském typu jako koně o hmotnosti do 700 kg s méně líbivými tvary než u belgika, zejména záď byla sražená a hranatá, nikoliv kulatá a na páteři přemírou svalstva rozštěpená jako u belgika. Méně mohutný byl i válcovitý trup, kůň byl na vyšší noze, což spolu s delším krkem a těžkou hlavou nevytvářelo ucelený dojem. Odolností, skromností a vytrvalostí však plně vyhovoval práci v horském terénu. Dospíval sice později (až v 5 – 6 letech), byl ale pracovně využitelný do 20 i více let. Temperament norického koně byl často na újmu jeho ovladatelnosti a vyskytovali se i jedinci vysloveně zlí. V našem chovu se norický kůň podílel na vytváření českého chladnokrevníka (dotvářeného později belgikem) a v téměř čisté formě byl chován na severní Moravě jako slezský norik. Ve snaze o zlepšení tělesných tvarů a docílení ranosti byl norik překřížen belgikem, čímž zčásti utrpěly i některé jeho žádoucí vlastnosti, zlepšila se však jeho ovladatelnost a byly vymýceny i charakterové vady (Radvan, 1990).
3. 2. 1. Charakteristika pincgavského norika:
V popisu Riedla (1923) je kůň pincgavský mohutný, hlava obyčejně dlouhá a klínovitá, hluboce připojená, nos rovný, často klabonosý, stoličky jsou protaženy více do délky, hloubka třecích ploch je větší než průměr šířky. Oči jsou přiměřeně velké, 19
pohled dobrácký, uši nízce nasazené, hrtan často široký, žuchvy masité. Trup je široký a hluboký, kohoutek krátký a plochý, hřbet dlouhý, nezřídka poněkud prosedlaný, vzdor délce hřbetu, kterou nákladnímu koni nelze vytýkat, je v bedrech dobře vázaný. Prosedlaný hřbet není vrozený, nýbrž nabytý špatným odchovem. Kříž je dlouhý, šestý obratel bederní stojí kolmo, nebo je obrácen dozadu, záď je hluboce rozštěpená, široká, často poněkud šikmá nebo sražená. Ocas je dlouhý, silný a dobře nasazený s hustými a dlouhými žíněmi. Břicho je poněkud veliké, prsa široká, plochá prsa lze pozorovat na špatně odchovaných zvířatech, lopatka není tak krátká jako u belgika, svalnatá a všeobecně dobře postavená. Končetiny jsou obvykle poněkud lehké, ale kompaktní, klouby jsou široké a výrazné, hlezna jsou často poněkud plochá, předloktí jsou dlouhé zřídka úzké, holeň a spěnky jsou krátké, dlouhá spěnka je vyřazena, kotníky mají silné rousy. Kopyta jsou často poněkud široká, rohovina zpravidla dobrá. Měkká a plochá kopyta bývají jen u takových koní, kteří jsou chovaní na mokrých bažinatých a slatinných půdách. Vylámaná kopyta nabývají ve strmých a velice kamenitých Alpách. Postavení předních nohou je většinou pravidelné, postavení zadních často ne zcela korektní. Úzká hlezna, širokoprstost, šavlovitost lze ještě často pozorovat. Tyto poslední chyby jsou vyvolávány hlavně hospodářskými poměry. Chůze je zpravidla prostorná a rovná. V porovnání s jinými těžkými plemeny zvláště belgickým koněm je pincgavský líbivější a delší, hlava stejnoměrnější a ne tak těžká, hřbet a kříž delší, kříž kromě toho silnější a více rozštěpený nohy i když slabší, přece kompaktnější. Pincgavský kůň je dobrácký, zvláště ale velice vytrvalý a déle použitelný než belgický, je především skromnější a dovede lépe využívat píci, je snadno přizpůsobivý. Barva je hnědá nebo ryzá, červení bělouši jsou ještě častí, výjimečně tygři, kteří jsou ovšem pro plemeno charakterističtí. Jednobarevným koním s málo odznaky se dává přednost (Riedel, 1923). Velkým pozitivem pincgavského norika byla jeho dlouhověkost. V Pincgavsku klisny poprvé rodily jako tříleté a hříbata dodávaly ještě ve 20 až 25 letech věku. Dále to byla skromnost a neocenitelná výdrž v tahu v obtížném horském terénu s často chybějícím dostatečným krmením. Problémem byl mnohdy živější temperament a horší ovladatelnost (http://horsecare.stablemade.com/articles2/noriker.htm). Dnes je pincgavský kůň typický pro nižší horské polohy. Je málo prošlechtěný a chovatelé si ho tolik necení, protože má řadu vad, například vadný postoj zadních končetin, příliš dlouhý hřbet, málo kvalitní kopyto a těžký klus. Je vysoký 165 – 170 cm, má těžkou hlavu s malýma očima, někdy i svislé uši. Lopatku má strmou, žebra 20
plochá, málo klenutá a holeně nekvalitní. Zajímavé zbarvení – tygr, straka, mourek nebo červený bělouš – je dnes vzácností, převládají hnědáci nebo ryzáci. Navzdory těžkému klusu a nepravidelnému kroku je spolehlivý, vytrvalý a klidný tahoun, který se všestranně osvědčil i na dlouhých tratích (http://www.horses-online.cz/index.php?mmi=2&smi=457&bmi=P).
3. 2. 2. Charakteristika oberlandského norika
Lehčí typ norika, od nepaměti chovaný ve vyšších horských polohách, se nejdéle udržel v čistém typu v Tyrolsku a ve Štýrsku. Od roku 1884 byla jeho chovu věnována větší péče, bez výraznějšího podílu cizích vlivů. Je podstatně lehčí než jiní chladnokrevníci, žřídka dosahuje výšky 160 cm. Má dlouhý trup s plochým hrudníkem a strmou plecí, slabší záď a kostnaté nohy s výraznými klouby. Postoj zadních nohou je téměř pravidelně šavlovitý. Plemeno vyniká velkou obratností v horském terénu, je pohyblivé, ochotné k práci, otužilé a velmi skromné. Povahově je podstatně lepší než jeho příbuzný pincgavský kůň. Dosud se používá v horách, uplatnil se i při vzniku jihoněmeckého chladnokrevníka (http://horsesworld.blog.cz/0701/oberlandsky-kun).
V jižním Bavorsku byl norik chován a křížen zejména hřebci oldenburskými a normanskými, tak vznikl oberlandský kůň. Dnes jsou tito koně tak moc smíšeni s norickou krví, že je u nich chladnokrevnost převládající, z tohoto důvodu je dnešní oberland pouze trochu menší a lehčí než těžký norik ze Salcburska, kterému je velmi podobný (http://horsecare.stablemade.com/articles2/noriker.htm).
3. 3. Vývoj chovu norika v České republice Čechy, „srdce Evropy“, byly po staletí křižovatkou obchodních cest, po nichž šlapaly zástupy koní táhnoucí formanské vozy, ubíraly se tudy při válečných taženích nesčetné proudy kavalerie, koní osedlaných husary a dragouny, koně zapřažení do pluhů proměnili zem v úrodná pole. Utěšený vzhled naší krajiny vytvořila práce člověka a koně. Statisíce koní nejrůznějších plemen tudy prošly, tisíce zde zůstaly nebo zanechaly potomstvo, odedávna tu žily početné stavy. Chov byl však značně živelný, cílevědomé řízení se začalo prosazovat až od druhé poloviny 18. století. V roce 1763 vydala Marie
21
Terezie patent, první zákonné opatření usměrňující plemenitbu koní, její syn Josef II. v reformním díle pokračoval. V českých zemích byl převážně chován mnohostraně užitkový kůň – teplokrevník spíše jezdeckého typu. Hospodářské práce však vyžadovaly koně silné a těžké. Přicházeli k nám z jihu noričtí hřebci, kteří vozili ze Solnohradu přes naše území po známé evropské cestě sůl. Jihočeským sedlákům se zamlouvali, formani si rádi za „skočné“ svých hřebců přivydělávali, a tak se „norici“ hojně křížili se selskými klisnami (v jižních Čechách se tím dal základ dříve tzv. „netolickému koni“). Od poloviny minulého století sem byli také importováni belgičtí koně, kteří rovněž přispěli k vytvoření českých a moravských chladnokrevníků (Mahler, 1995). Populace noriků se utvářela v podmínkách ČR v posledních přibližně 100 letech a to zpočátku (období let 1900 – 1950) na bázi různě četných importů originálních norických hřebců z Rakouska a bavorských chladnokrevných hřebců, bavorské provenience pocházejících z originálních rakouských noriků (Machek a Roubalová, 2006). Zpočátku tj. v letech 1900-1930 bylo realizováno, v různých generačních úrovních, převodné křížení pomocí výše jmenovaných chladnokrevných norických a bavorských hřebců s domácími klisnami, většinou s chladnokrevným původem a později (1930 – 1950) s klisnami se známým genovým základem noriků ale i slezských noriků v rodokmenech těchto klisen. Souběžně v rámci tohoto celého, cca 100 letého období (1900 – 2000) byla mezi samčími a samičími produkty výše uvedeného převodného křížení realizována vzájemná plemenitba inter se, která v období 40 – tých až 60 – tých let nabývala postupně na intenzitě a se slábnoucími importy se stala základní formou plemenitby v populaci noriků (ASCHK, 2007). Jak uvádí ASCHK (2007), názvem norik byla v roce 1991 označena cca 800 – členná reprodukčně aktivní populace chladnokrevných hřebců a klisen chovaných v ČR. Toto označení plemenné příslušnosti populace chladnokrevných koní bylo provedeno pracemi souvisejícími s přípravou Zákona ČNR č. 240/1991 Sb., Vyhlášky Mze ČR č. 326/1992 Sb., ČSN 466310 Plemenní koně a ČSN 466006-5 Označování koní. K uvedeným legislativním opatřením a ke schválení uvedených norem byla realizována tři připomínková řízení vždy s účastí 70 – 90 hipologických odborníků z řad pracovníků MZe ČR, vysokých škol, hřebčínů, hřebčinců a širokého okruhu chovatelů. Těmito uvedenými akty bylo plemeno norik včetně svého názvu uznáno. Mze ČR, ve smyslu výše uvedeného zákona ČNR č. 240/1991 Sb. a posléze ve smyslu zákona č. 154/2000 Sb., v letech 1993 – 1996 a následně v letech 2001 – 2002 22
potvrdilo a uznalo Řád plemenné knihy N. Těmito výše uvedenými akty uznalo Mze ČR plemeno N (ASCHK, 2007).
3. 3. 1. Chov koní v Netolicích
Chov koní v Netolicích a na Netolicku má dle Navrátila a Krejčové (2006) velmi dlouhou a bohatou minulost. První písemné zprávy o hřebčinském chovu koní jsou již z roku 1614. Netolice jsou většinou spojovány s chladnokrevnými těžkými chovy, ale selský chov v netolickém okolí byl původně teplokrevný. Bývalé schwarzenberské dvory byly převzaty státními statky a v roce 1948 je zřízen Státní plemenářský statek Netolice. Ten měl za úkol produkovat především vojenské jezdecké koně. V roce 1960 se ruší Státní statek Houstoň a do Netolic je předáno několik klisen českého teplokrevníka a chladnokrevníka. V roce 1960 byl Státní plemenářský statek Netolice přeměněn na státní hřebčín a v roce 1961 dostává název Státní plemenářský ústav (SPÚ) Netolice. Byl to jediný šlechtitelský chov chladnokrevníka v Československu (Navrátil a Krejčová, 2006). Podle Duška (1992) jsou v Netolicích první zmínky o pincgavských hřebcích z roku 1869 a asi o 30 let později o hřebcích vallonských a ardenských. Po převzetí hostouňských chladnokrevných klisen bylo stádo rozděleno na hnědé norické a ryzé belgické, ve kterých byla oddělená plemenitba. Z norických hřebců působili v hřebčíně v 50. letech 1350 Streiter Vulkan a 1561 Diamant Vulkan IX, importovaný norik 1542 Nero Diamant, poté jeho syn Nero Diamant I. v 70. letech jeho vnuk Nero Diamant II. Z význačnějších norických plemeníků to byl Michl Vulkan VII, Vogelstädt Vulkan, Šremf a jeho syn Šremf I, Rytíř a Hubír, z nichž poslední jmenovaný byl nejvíce zastoupen v základním stádě klisen (59 %). Obě stáda chladnokrevníka, norického a belgického, byla velmi kvalitní a významnou měrou ovlivnila zemský chov, neboť plemenní hřebci odchovaní v hřebčíně byli vždy pro něj přínosem. V sedmdesátých letech bylo stádo pro nezájem jak o plemenné, tak i užitkové koně zrušeno a bylo ponecháno pouze 12 nejlepších klisen pro vlastní potřebu. Ty se později staly základem pro nové budování chovu (Dušek, 1992). Chov koní v Netolicích po roce 1989 od privatizace po současnost je bohužel typickým příkladem osudu mnoha dalších podniků. Hřebčín byl začleněn do Státních plemenářských podniků generálního ředitelství Praha. Došlo k velkému prodeji koní a skončil jakýkoliv zájem o zachování chovu a o plemenářskou práci. Nástupem 23
privatizace se chov začal vytrácet a koně sloužili pouze ke komerčním účelům. Tradice netolického koně se bohužel vytratila a zůstaly jen dostihy jako připomínka slavného netolického chovu (Navrátil a Krejčová, 2006).
3. 3. 2. Zemský hřebčinec Tlumačov a zemský chov koní na Moravě
Státní hřebčinec v Tlumačově byl dle Duška (1992) zřízen v roce 1925 sloučením tří dřívějších hřebčinců v Opavě, Hodoníně a Hejčíně. Jako vhodný objekt byl vybrán zbytkový velkostatek, který byl přestavěn k novému využití. K němu byly přičleněny objekty Skály, Terezov, Buňov a Otrokovice o celkové výměře 532,5 ha. Celkem zde v roce 1925 bylo 220 teplokrevných hřebců (58,5%) a 156 chladnokrevných hřebců (41,5%). V roce 1938 se počet chladnokrevných hřebců zvýšil na 53,8% oproti teplokrevným. Zvětšoval se podíl noriků vlivem německých chovatelů v severních pohraničních oblastech hlavně v období protektorátu. První zmínky o výskytu chladnokrevných koní na Moravě pocházejí až z roku 1875, ve kterém zde působilo 6 norických hřebců, chov chladnokrevníka se však začal brzy rozšiřovat díky zemědělství. Podkladem pro chov noriků ve Slezsku byl import norických hřebců z Rakouska i Bavorska. Mimo hřebců však byly v menším počtu importovány i klisny. Chov norického koně nabývá v posledních letech na značném rozmachu, neboť jeho tvrdá konstituce a dlouhověkost při dobré výkonnosti jej předurčují pro využití v těžebních pracích v lesním hospodářství, ve kterých je právě pro přibližování kmenů stále nepostradatelný (Dušek, 1992). V roce 1868 ve Slezsku bylo 38 plemeníků vesměs teplokrevných, pro potřeby výkonnějších tažných koní byli zemědělci nuceni nakupovat na Moravě nebo v Rakousku. V letech 1897 – 1921 zde bylo postupně přiděleno 85 norických hřebců (Petrtýl, 2007). Ve Slezsku se chovem noriků zabýval státní statek n. p. Vítkov, který je zaměřen na slezského norika. Statek vznikl v roce 1948 z převzatých soukromých usedlostí. Chov koní zde byl započat v roce 1950, kdy byla na farmě v Hořejších Kunčicích založena hříbárna na odchov norických hříbat. V roce 1953 byla tato hříbárna postupným nákupem 30 klisen a zřízením připouštěcí stanice hřebců přeměněna na chladnokrevný hřebčín. Souběžně s chovem norických koní byla založena farma pro chov teplokrevných koní v Klokočově. V roce 1963 bylo teplokrevné stádo rozpuštěno a na jeho místo byl přesunut norický chov. K 1. 6. 1988 byl početní stav koní 394 kusů, 24
z toho 76 klisen základního stáda. V roce 1988 zde působili hřebci: 2296 HUBÍR – 13, 1089 NEUGOT Z LÁN – 1, 2395 MALTUM VULKAN, 2317 PAGOF, 2001 HEGAR (Petrtýl, 1988). V současné době v hřebčíně Klokočov působí hřebci 2415 HUGO, 685 GOTLAS. Chovné stádo čítá 34 klisen (http://www.klokocov.cz/chov.php).
3. 3. 3. Lánský norik
Gotthardová (1994) uvádí, že zakladatelem chovu chladnokrevných koní v Lánech na Rakovnicku byl ředitel Kanceláře prezidenta republiky Ing. Navrátil, za dob prezidenta Masaryka. První norici byli nakoupeni ve Slezsku tři roky po druhé světové válce. Vyžádala si to potřeba koňské síly především pro zemědělské práce a částečně potřeba koní pro práce v lánské oboře. Na přelomu padesátých let bylo v Lánech (včetně poplužních dvorů) 50 párů chladnokrevných koní. Od poloviny šedesátých let do poloviny let sedmdesátých zde došlo ke značnému poklesu stavů chladnokrevných koní (jako i jinde v republice). Bylo zakázáno připouštění klisen a chov měl zaniknout. Chovatelé však byli stateční a své koně ubránili. Od druhé poloviny sedmdesátých let opět stoupl zájem o chladnokrevné koně a lánští chovatelé byli schopni produkovat velmi kvalitní klisny a hřebce. Tito koně se stali zlepšovateli (v některých případech i zakladateli) mnoha jiných chladnokrevných chovů. Cílem chovu chladnokrevných koní v Lánech se tedy později stal především odchov prvotřídních hřebců a klisen – v České republice bylo z lánského chovu zařazeno do plemenitby 38 hřebců a celá řada klisen, jež dosahovali třídy elita nebo první třídy. Z nejvýznamnějších plemeníků můžeme jmenovat následující: 535 Vulko (nejvýznamnější ze tří importovaných plemeníků, dovezen z Rakouska), 1818 Streiter z Netolic 1, 2009 Neugot 2, 1077 Rytíř 1 (poslední tři zanechali po sobě velké množství kvalitních potomků). V devadesátých letech to byli 259 Direktor 8 a 282 Schachen. Stádo bylo ohroženo restitucemi, neboť noví majitelé nebyli chovateli a koně obratem ruky prodávali komukoli, kdo jim zaplatil paušální restituční cenu. Tak se usilovná chovatelská práce rozplývala před očima. V ŠZP Lány se poté začalo uvažovat o ekonomickém pronájmu chladnokrevného chovu. Podmínkou bylo zachování statutu rozmnožovacího chovu chladnokrevných koní. Ostatní chovatelé, kteří by chtěli zvýšit úroveň svého chovu, si mohli v Lánech nechat připustit své klisny (Gotthardová, 1994).
25
Školní zemědělský podnik České zemědělské univerzity v Praze Lány zajišťuje podle požadavků univerzity veškerou účelovou činnost. Současně udržuje jedinečné genofondy zvířat a rostlin. Jedná se především o genofond České červinky, Starokladrubského bělouše a Norika a genofond odrůd a klonů vinné révy (http://www2.czu.cz/dokumenty/rektorske_zpravy/2001/szp.doc).
3. 3. 4. Ostatní chovy v ČR
Stanice hřebců v Nihošovicích na Volyňsku oslavila v roce 2004 sto let od svého založení. Doposud zde působilo 63 plemenných hřebců, z nichž 53 bylo chladnokrevných a deset teplokrevných. Noriků (nebo hřebců s převahou norické krve) bylo 19, belgiků (nebo s převahou belgické krve) 34. Celkem bylo na stanici zapuštěno 10 667 klisen, z toho 10 354 chladnokrevnými hřebci a 313 klisen plemeníky teplokrevnými. Nejznámější Nihošovický norický hřebec 288 Gumbert (působil v Nihošovicích v letech 1908 – 1922) připustil 1749 klisen (Šilha, 2005). Lesní společnost Teplá v Ostřetíně na hranici Plzeňského a Karlovarského kraje začala v roce 1952 s chovem huculů, kteří se ale pro práci v lese neosvědčili, takže došlo na chov chladnokrevníka s převahou norické krve. Mezi nejvýznamnější zde působící plemeníky patřili 1980 Streiter z Lán – 5 (nar. 1965, po 1818 Streiter z Netolic), 2009 Neugot – 2 (nar. 1966, po 1747 Neuwirt Diamant IX) a 96 Hubír – 1 (nar. 1976, po Hubír). Všichni jmenovaní byli dostatečně mohutní a přenášeli tuto vlastnost na potomstvo. Díky výborným
výsledkům byl v Ostřetíně uznán
rozmnožovací chov (Křepelka, 2003). V rámci podniku Vojenské lesy a statky ČR s. p, Lipník nad Bečvou byl v obci Kozlov vybudován chov koní již začátkem šedesátých let, a to na základě nákupu belgických klisen moravského chovu z Mimoně a norických klisen z Opavska. V roce 1992 tvořili chov dva plemenní hřebci PP Tlumačov a 16 chladnokrevných klisen, spolu s hříbaty asi 45 koní. Cílem chovu byla produkce asi deseti tříletých koní s jednoročním výcvikem (Radvan, 1993).
26
3. 4. Současná situace chovu V Rakousku dnes plemeno norik představuje pět linií: Vulkan, Nero, Diamant, Schaunitz, Elmar. Linie Vulkan nese jméno po hnědém hřebci jménem Vulkan, narozeném v roce 1887. Jeho potomstvo dědí poněkud hrubou neušlechtilou hlavu, ale má vždy dobrý spolehlivý charakter. Tato linie je významnou linií v norickém chovu, neboť asi 50% všech hřebců pochází z této linie. Nero - linie: tato linie nese jméno po ryzákovi jménem Nero, narozeném v roce 1933. Jeho potomci přenášejí poněkud lepší chodivost, nejsou příliš těžcí. Nero linie se vyznačuje světlou ryzou barvou se světlými žíněmi. Linie Diamant: název po lehčím norikovi narozeném v roce 1903. Potomci mají velké výrazné oči (jako diamanty) a pevný krok. Linie Schaunitz: po hřebci narozeném v roce 1888. Potomci jsou horliví pracovníci, spíše lehčí ale vysocí. V této linii jsou i takové koně, na kterých je ještě patrné křížení s plnokrevníkem. Linie Elmar: strakatý hřebec – tygr, narozen roku 1896. Potomci jsou tygři, což je jediným dědičným znakem po třech původních strakatých liniích norického chovu. Tato linie vykazuje svým zbarvením andaluskou krev, je to v důsledku módního trendu, kdy se chovatelé v baroku pokoušeli vyšlechtit strakatého koně. Rovněž ve stavbě těla lze ještě pozorovat charakteristické
vlastnosti
andaluského
koně
(http://www.noriker-
kaltblut.de/noriker.htm). Ze Situační a výhledové zprávy Koně vydané Ministerstvem zemědělství České republiky (2006) vyplývá, že k 31. 12. 2005 v je PK N zapsáno 57 ks plemenných hřebců a 1021 ks plemenných klisen (Machek a Roubalová, 2006). Chovná oblast norika je vymezena územím České republiky. Dále to mohou být jednotlivé chovy nebo chovatelská sdružení v zahraničí, o nichž s taktem a citem rozhodne na jejich požádání rada PK. Chovná populace zahrnovala k roku 1994 cca 1400 koní (tj. 50 hřebců a 1350 klisen) (ASCHK, 1995). V letošním roce chovná populace zahrnuje cca 1100 koní zapsaných v plemenné knize Norika (ASCHK, 2007).
Tab. č. 2. Početní stavy chovných klisen v roce 2001 a v roce 2004 (Volenec, 2004) Oddíl plemenné knihy Evidováno Zapsáno Období HPK PK 1. PPK 2.PPK klisen celkem klisen v PK Říjen 2001 223 316 223 191 953 827 Říjen 2004 241 364 195 173 1005 979
27
Tab. č. 3. Početní stavy plemenných hřebců v roce 2001 a v roce 2004 (Volenec, 2004) Období Plemenná příslušnost Zapsáni v plemenné knize Říjen 2001 12 32 (hřebci plem. N+SN) Říjen 2004 16 49 (hřebci plem. N+SN) Tab. č. 4. Početní stavy mladých koní v roce 2001 a v roce 2004 (Volenec, 2004) Hřebečci ve věku Klisničky ve věku Období 1 rok 2 roky 3 roky 1 rok 2 roky 3 roky Říjen 2001 60 32 39 72 68 53 Říjen 2004 66 39 28 76 45 44 V období let 1995 – 2003 bylo do plemenné knihy (PK) norických koní zapsáno celkem 748 klisen, (tj. průměrně ročně 83 klisen) z toho 181 klisen do HPK (tj. 24%) a 288 klisen do PK (tj. 38,5 %). Zkoušky výkonnosti absolvovalo v tomto období 138 klisen tj. 18,5 % z celkově zapsaných do PK (Volenec, 2004).
3. 5. Analýza původů norika v ČR s vyjádřením podílu vlivu původních importovaných koní Chladnokrevné plemeno chované na podkladě čisté norické krve pocházející z importů originálních norických hřebců, a to především: 2934 Hubert Nero IX, 2693 Schrempf Diamant, 1542 Nero Diamant VI, 1747 Neuwirth Diamant IX, 2500 Ritz Vulkan VIII, 2694 Fusch Vulkan XI, 1350 Streiter Vulkan (ASCHK, 1995). Na utváření populace Norika se dále podíleli noričtí hřebci 2262 Gothenscherz, chlb., (*1940), 1747 Neuwirt Diamant IX, n.r., (*1952), 1542 Nero Diamant VI,n.r., (*1941),2694
Fusch
Vulkan
XI,n.r.,
(*1956),
2693
Schrempf
Diamant
VIII,n.r.,(*1956), 2500 Ritz Vulkan VIII, n.r., (*1943), 1350 Streiter Vulkan, n.r., (*1939) a 2934 Hubert Nero IX, n.r., (*1964) a dále rovněž originální rakouští a bavorští norici, keří jsou zakladateli plemene Slezský Norik a to 621 Nero Vulkan, n.r., 2526 Hollriegel, n.r., (*1939), 2505 Michl Vulkan VI, n.r.,(*1943), 103 Brigant, n.r.,(*1937), 419 Bravo, n.r.,(*1914), 41 Norbert, n.r.,(*1907), 12 Pfeilring, chlb., 412 Albin Theseue, n.r.,(*1920), 341 Atlas, chlb.,(*1925), 342 Dietrich, n.r.,(*1921), 2568 Klosterjager, chlb., (*1937) a 517 Georg Vulkan VII, n.r., (*1943) (ASCHK, 2007).
28
Tab. č. 5 Uznané linie plemenných hřebců v populaci N (ASCHK, 2007). Označení linie 1. N – L – A 01 2. N – L – A 02 3. N – L – B 01 4. N –L – D 01 5. N – L – M 01 6. N – L – M 02 7. N – L – N 01 8. N – L –N 02 9. N – L – R 01 10. N – L – V 01 11. N – L – V 02 Legenda : * n.r. chlb.
Zakladatel linie Amor T., n. r., (*1888) 80 Arnulf 55 S., n. r., (*1886) lic. Bravo II, n. r., (*1905) Direkt, chlb., (*1974) Maltum, chlb., (*1973) 292/64 Max Diamant II 681 S., n. r., (*1914) Nero I. 621 S., n. r., (*1910) 50 Norbert St., n. r., (*1887) Randolf 1998, chlb., (*1952) 500 Vogl Vulkan XI/1380/S., n. r., (*1958) lic. Vulkan II, 427 S., n. r., (*1899)
- rok narození hřebce – zakladatele linie - norik rakouský - chladnokrevník bavorského chovu s norickým genotypem
Současná populace hřebců, klisen, dorostu a užitkových koní přísluší k výše uvedeným 11 uznaným samčím liniím, které mají základ v originálních norických importech na počátku minulého století včetně pozdějších importů po r. 2000. Převažující část (90%) aktuální populace N má základ v níže uvedených uznaných rodinách chovných klisen plemene SN (ASCHK, 2007).
Tab. č. 6 Uznané rodiny chovných klisen v populaci norika (ASCHK, 2007). Označení rodiny Plem. 1. N – R – D 01 nor. 2. N – R – D 02 nor. 3. N – R – H 01 N. rak. 4. N – R – H 02 N. rak. 5. N – R – I 01 N. rak. 6. N – R – I 02 Sl. n. 7. N – R – I 03 Sl. n. 8. N – R – L 01 N. rak.
Zakladatelka rodiny Číslo a jméno klisny Otec matky ZČ 510 Dálava 1707 Enorm ZČ 553 Darka 1707 Enorm SPK 194 Hana 520 Albo Vulkan VII Hnědka 1917NeroDiamant-25 SM 445 Ikra 506WeitmoserVulkanVII JM 2278 Ivana 2809 Fukan 13 – 2009 Iskra 327VulkanMaxV.Schles. SM 902 Lukava 2539ForsterNorbertVII
29
Nar. Plem. 1966 Sl. n. 1967 Sl. n. 1953 N.rak.
Plem Otec nor.
1875 Nero ze Žitné - 3
nor.
1875 Nero ze Žitné - 3
nor.
198 Ernting ConstanzV
nor.
Hubír
nor. nor.
2378 Galautz Vulkan VII/303 2830 Ritus
nor.
2539ForsterNorbertVII
nor.
1747NeuwirtDiamantIX
nor. N.rak. nor. N.rak. Sl. n.
9. N – R –M 01 N. rak. 10. N – R-M 02 N. rak. 11. N – R-N 01 N. rak. 12. N – R-P 01 N. rak. 13. N – R-S 01 Sl. n. 14. N – R-S 02 nor. Legenda : Nar. Plem. Sl. n. N. rak. nor. chlb. (ASCHK, 2007).
SM 821 Máša 2539ForsterNorbertVII Meda 327VulkanMaxV.Schles. 132 Nero Diamant 1350 Streiter Vulkan ZČ 837 Parade Junkers 2129 AP Sylva 576 Dieter Vulkan SM 1452 Šárka 2551 Helan
nor.
2628 Rytíř
nor.
532 Moritz Romeo V
nor.
Nero Diamant
nor.
Julius
nor.
1156 Faun
nor.
2846 Neuron
Sl. n. N.rak. N.rak. N.rak. N.rak. Sl. n.
- rok narození klisen - zakladatelek rodin - plemenná příslušnost - slezský norik - norik rakouský - norik českého chovu - chladnokrevník bavorského chovu s norickým genotypem
3. 6. Návrh metodiky zhodnocení vlivu podílu původních norických genů na tělesnou stavbu klisen a hřebců Dle Machka a Roubalové (2006) absolvují tříleté klisny na počátku roku zápis do plemenné knihy. Zápisy probíhají v jednotlivých okresech a je při nich hodnocen exteriér a mechanika pohybu. Pro zapsání do hlavní plemenné knihy, případně do jejího vyššího oddílu, musí podstoupit výkonnostní zkoušky. V roce 2005 bylo zapsáno do plemenných knih 35 klisen, z toho 16 do HPK, 8 klisen do PK, 9 klisen do PPK. Dvě z těchto klisen absolvovaly zkoušky výkonnosti s celkovou průměrnou známkou 7, 34 bodu. Testace potomstva (hřebečků) probíhá v testačních odchovnách (Velká n. Veličkou, Proseč p. Křemišníkem a Janovice – Dvorka). V roce 2005 byli v testačních odchovnách 4 hřebečci ročníku 2003, 7 hřebečků ročníku 2004 a 4 hřebečci ročníku 2005. Všichni hřebečci ročníku 2003 zakončili testaci zkouškou výkonnosti. Většina hřebečků z odchovny se dále účastní spolu s ostatními hřebečky předvýběru do 60ti denního testu. Tento test v roce 2005 úspěšně absolvovali 3 hřebci. Narozená hříbata se hodnotí pod klisnou (5ti známkovou stupnicí) (Machek a Roubalová, 2006).
30
Tab. č.7. Průměrné základní tělesné rozměry u chovných klisen říjen 2001 (Volenec, 2004). Otec n KVP OHR OHOL 96 Hubír - 1 27 174,3 208,3 23,2 308 Streiter z Třeboně 10 172,7 205,0 23,8 163 Hubír - 15 12 172,7 208,8 22,4 2323 Nero 13 172,2 201,8 23,0 1077 Rytíř - 1 13 172,0 209,2 23,1 2237 Gonos 12 171,9 205,9 23,2 1980 Streiter z Lán - 5 20 171,9 205,8 22,9 245 Gosun 21 171,5 205,5 23,1 282 Schachen 28 171,4 201,2 23,1 2298 Fušer 21 171,3 199,2 23,1 444 Neugot I - 20 12 171,3 203,3 22,8 2479 Ramsau s. v. 16 171,1 206,8 24,1 305 Malšem 11 171,1 206,8 22,3 259 Direktor - 8 21 170,9 199,1 23,4 2387 Hepar - 2 18 170,8 197,9 23,0 303 Gofun 12 170,6 196,4 22,9 208 Direktor 10 170,5 200,3 23,1 2344 Pagrip 18 170,5 203,2 23,0 2239 Stryvel 10 170,4 202,8 23,4 2277 Hubír - 5 10 170,3 202,6 22,7 201 Rytíř z Lán - 2 10 170,1 201,9 23,0 200 Rytíř z Lán - 1 36 169,9 201,1 22,9 185 Streiter z Ostřetína - 6 12 169,8 193,6 22,8 281 Hugrip 16 169,3 200,9 22,3 2283 Neudan 25 169,1 204,3 22,7 2373 Gomur 10 169,1 197,6 22,8 280 Hubar 14 168,4 199,1 23,0 180 Hubír - 20 13 168,1 202,5 22,5 Schiller 04 9766/5/82 s. v. 12 167,8 193,9 23,0 137 Neugot z Čimelic 24 167,5 201,7 22,6 2189 Fuad z Netolic - 9 10 167,3 199,3 23,0 n – četnost dcer KVP – kohoutková míra pásková OHOL – obvod holeně
OHR – obvod hrudi
Tab. č. 8. Charakteristika základních tělesných rozměrů (KVP, OHR, OHOL) u populace hřebců a klisen k říjnu r. 2001 a k říjnu r. 2004 (Volenec, 2004). Rozměr (cm) KVP 2001 2004 OHR 2001 2004 OHOL 2001 2004
Hřebci n průměr sm. od. 12 175,8 4,20 16 175,8 3,76 12 206,2 9,10 16 206,4 8,15 12 25,3 0,70 16 25,4 0,74
Klisny n průměr sm. od. 950 170,4 4,40 1002 170,7 4,51 951 203,0 9,90 1003 203,6 10,18 950 23,0 0,90 1002 23,0 0,93
31
3. 6. 1. Podíly genů zakladatelů linií v % u populace norických plemenných hřebců, včlenění podle jejich příslušnosti k liniím otců
Tab. č. 9. Pracovní označení zakladatelů uznaných linií norika pro účely analýzy podílů genů (Volenec, 2004) N – A01 N – A02 N – B03 N – D04 N – M05 N – M06
Amor T. Arnulf lic. Bravo II Direkt Maltum Max Diamant II
N – N07 N – N08 N – P09 N – R10 N – V11 N – V12
Nero I Norbert St. Pirat Elmar XII Randolf Vogl Vulkan XI lic. Vulkan II
Tab. č. 10. Plemenní noričtí hřebci – r. 2004 – podíly genů zakladatelů otcovských linií v % (Volenec, 2004): Linie/průměr n NNNNNNN1. 1. D04 M05 M06 N07 R10 V11 V12 ČMB NOR genů v linii N-A01 1 0,0 0,0 0,0 1,3 0,3 0,0 0,0 0,3 1,9 N-D04 2 12,5 0,0 0,5 0,2 0,0 0,0 0,3 0,5 13,4 N-M05 1 0,0 12,5 0,8 0,3 0,0 0,0 0,4 2,0 14,0 N-P09 1 0,0 0,0 0,1 0,3 0,0 0,0 0,1 0,0 50,5 N-R10 2 0,0 0,0 0,3 0,1 1,2 0,0 0,4 1,9 2,0 N-V11 2 3,2 0,0 0,3 0,2 0,0 6,7 0,4 0,4 10,7 Gothenscherz 1 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,2 1,8 0,3 Sl. L. Hubert Nero 2 0,0 0,0 0,5 0,2 0,0 0,0 0,5 2,2 1,1 IX Sl.L. Neuwirth 2 0,0 0,0 0,4 0,1 0,0 0,0 0,5 1,6 1,0 Diamant IX Sl. L. Norbert Sl. L. 1 0,0 0,0 1,0 0,2 0,0 0,0 0,6 0,9 1,8 Streiter 1 0,0 0,0 0,7 0,1 0,8 0,8 0,4 0,4 2,9 Vulkan Sl. L. Průměr za 16 2,0 0,8 0,5 0,2 0,2 0,9 0,4 1,1 8,0 populaci n
= počet aktuálních žijících plemenných hřebců v linii
1. ČMB = suma podílů genů uznaných zakladatelů linií belgických hřebců 1. NOR = suma podílů genů uznaných zakladatelů linií norických hřebců 1. SN
= suma podílů genů uznaných zakladatelů linií SN hřebců
Sl. L.
= slezská linie
32
1. SN 25,7 29,9 17,3 0,0 19,9 20,1 11,5 51,8 44,0
31,7 32,8 28,2
Z uvedeného přehledu je zřejmé, že nejvyšší zastoupení podílů genů uznaných zakladatelů linií norických hřebců je v linii Pirat Elmar XII (50 %) a nejnižší v liniích Amor T. a Randolf (1,9 – 2,0 %). Ze struktury rozložení podílů genů uznaných zakladatelů linií norických hřebců v jednotlivých liniích je patrné, že nejvýrazněji jsou v populaci hřebců N zastoupeny geny linie Direkt (12,5 %), Maltum (12,5 %) a Vogl Vulkan XI (6,7 %). Ve všech norických liniích jsou významně zastoupeny geny linií hřebců SN. Převaha genů linií hřebců SN je zřetelná u norických hřebců pocházejících a z linií SN (Volenec, 2004).
3. 6. 2. Vlastní návrh metodiky
V následujících dvou letech magisterského studia naváže na tuto bakalářskou práci diplomová práce, která bude více zaměřena na zhodnocení vlivu podílu původních norických genů na tělesnou stavbu klisen a hřebců. Výzkum na toto téma bude prováděn po dobu dvou let na modelu minimálně 100 koní. Nejdříve bude provedeno vymezení srovnávací základny, a to tím způsobem, že do sledované skupiny budou zahrnuti hřebci a klisny, kteří jsou zapsáni v plemenné knize norika. Dále bude následovat posouzení tělesné stavby na základě měření a lineárního popisu vytvořením databáze sledovaných koní. V této databázi budou ke každému jedinci ze sledované skupiny přiřazeny jeho základní tělesné rozměry a vybrané hodnoty lineárního popisu. Ze základních tělesných rozměrů to budou kohoutková výška hůlková, kohoutková výška pásková, obvod hrudníku a obvod holeně. Vybrané charakteristiky lineárního popisu budou porovnány s charakteristikami lineárního popisu původních importovaných koní.
33
4. Závěr Chladnokrevník slouží převážně jako pracovní kůň, ale jeho využití stále roste s oblibou rekreačního ježdění a pro svou klidnou povahu je vyhledáván také jako kůň vhodný v hiporehabilitaci. Z mé bakalářské práce je patrné, že norik je chladnokrevné plemeno středního až většího tělesného rámce původem z Rakouska. Norický kůň byl chován po staletí, pochází z těžkého koně římského, byl zušlechťován například neapolskými koňmi, koňmi clydesdalskými, belgickými, andaluskými. Ne každé z těchto plemen však našlo při dalším křížení uplatnění. Do Čech se norik dostal ze Solnohradska, odkud dovážel přes naše území sůl. Jihočeským sedlákům se norici tak moc zamlouvali, že si nechávali krýt své klisny těmito hřebci. Mze ČR v letech 1993 – 1996 a následně v letech 2001 – 2002 potvrdilo a uznalo Řád plemenné knihy N. Současná populace hřebců, klisen, dorostu a užitkových koní přísluší k 11 uznaným samčím liniím, které mají základ v originálních norických importech. V letošním roce chovná populace zahrnuje cca 1100 koní zapsaných v plemenné knize norika. Chovatelský program norického koně zahrnuje všechna opatření, která jsou vhodná k dosažení pokroku v chovu s ohledem na chovný cíl. K naplňování tohoto programu patří především chovatelské metody, posuzování interiéru a exteriéru, výkonnostní zkoušky, stanovení plemenné hodnoty a selekční opatření. Chovatelského programu se zúčastňují všichni hřebci a klisny zapsaní v plemenných knihách. Hlavní vlastnosti plemene a jeho požadovaná úroveň se stanovuje v chovném cíli. Účelem je zabezpečit cílevědomé a soustavné zdokonalování genetické úrovně celé populace v požadovaném směru v zájmu udržení výkonnosti plemene jako celku.
34
5. POUŽITÁ LITERATURA
1. ASCHK. Popis vývoje plemene. Asociace svazu chovatelů koní, 2007, 4 s. 2. ASCHK. Řád plemenné knihy Norický kůň. Praha: Ministerstvo zemědělství České republiky, Asociace svazů chovatelů koní ČR, 1995, 21 s. 3. DUŠEK, J. Chov koní v Československu. Praha: Brázda, 1992, 173 s. ISBN 80209-0168-X 4. DRAPEROVÁ, J. Kůň a péče o něj. Praha: Svojtka a Vašut, 1997, 256 s. ISBN 80-7180-277-8 5. EDWARDS, E. H. Obrazová encyklopedie koní. Praha: Cesty, 1995, 400 s. ISBN 80-7181-060-6 6. GOTTHARDOVÁ, L. Hovory a norici z Lán. Jezdectví, 1994, ročník 42. číslo 10. s. 18. 7. HERMSEN, J. Encyklopedie koní. Praha: Artedit, 1999, 312 s. ISBN 80-8581586-9 8. http://horsecare.stablemade.com/articles2/noriker.htm [cit. 2006 - 12 – 15]. 9. http://horsesworld.blog.cz/0701/oberlandsky-kun [cit. 2007 - 02 – 10]. 10. http://www.dalsikone.estranky.cz/stranka/norikove [cit. 2007 - 02 – 10]. 11. http://www.horses-online.cz/index.php?mmi=2&smi=457&bmi=P [cit. 2007-0426]. 12. http://www.klokocov.cz/chov.php [cit. 2007 - 03 – 11]. 13. http://www.noriker-kaltblut.de/noriker.htm [cit. 2007 - 04 - 05]. 14. http://www2.czu.cz/dokumenty/rektorske_zpravy/2001/szp.doc [cit. 2007 - 03 – 15]. 15. KŘEPELKA, J. Ostřetín nekončí, ani nejásá. Náš chov, 2003, ročník LXIII, číslo 9. s. 16. 16. MAHLER, Z. Člověk a kůň. České Budějovice: Dona, 1995, 183 s. ISBN 8085463-52-0
35
17. MACHEK, J., ROUBALOVÁ, M. Situační a výhledová zpráva koně. Praha: Ministerstvo zemědělství České republiky, září 2006, s. 23 18. MISAŘ, D., JISKROVÁ, I. Chov a šlechtění koní. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2001, 170 s. ISBN 80-7157-510-0 19. NAVRÁTIL, J., KREJČOVÁ, M. Historický význam hřebčína Netolice ve šlechtění teplokrevných a chladnokrevných koní. In: Sborník referátů ze semináře Chov a šlechtění koní v současných ekonomických podmínkách. 16. a 17. listopadu 2006. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006, s. 134 - 141, 20. PETRTÝL, J. Chov norického koně na Státním statku n. p. Vítkov a jeho další perspektivy. Vítkov, 1988, 10 s. 21. PETRTÝL, J. Vývoj norika. Ústní sdělení. 9. 2. 2007. 22. RADVAN, J. Chov chladnokrevných koní. In: Jezdectví, 1993, ročník 41, číslo 5. s. 12. 23. RADVAN, J. Kůň v lesním hospodářství. Praha: Ministerstvo lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu, 1990, 229 s. ISBN 80-209-0103-5. 24. RIEDEL, Q. Dějinné studie o vzniku ras koní a jejich významu pro vypěstění hospodářského koně, 1923, 103 s. 25. ŠILHA, J. Sto let stanice Nihošovice. Náš chov, 2005, ročník LXV, číslo 9. s. 52. 26. VOLENEC, J. Sborník. Monitoring vývoje populací genetických zdrojů plemen českomoravského belgického koně a slezského norika a plemene norika v ČR v období let 1995 – 2003. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, Výzkumný ústav živočišné výroby Uhříněves, Asociace svazů chovatelů koní v ČR, Svaz chovatelů chladnokrevných koní v ČR, Svaz chovatelů českomoravských belgických koní v ČR, říjen 2004, 79 s. 27. www.ottovaencyklopedie.cz [cit. 2006 – 10 – 08].
36
