MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

DIPLOMOVÁ PRÁCE

BRNO 2007

Zuzana Uhrinová

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Komfortní chování koní plemene Slezský norik Diplomová práce

Vedoucí práce: doc. Ing. Jiří Hrouz, CSc.

Vypracovala: Zuzana Uhrinová Brno 2007

2

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav chovu a šlechtění zvířat

Agronomická fakulta 2005/2006

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Řešitelka Studijní program Obor Název tématu:

Zuzana Uhrinová Zemědělské inženýrství Všeobecné zemědělství Komfortní chování koní plemene Slezský norik

Zásady pro vypracování: 1.

2. 3. 4. 5. 6.

Cíl práce : Vyhodnotit projevy komfortního chování u vybraných kategorií koní daného plemene. Při práci vycházet z metodické pomůcky - Kořínek et al.: Diplomová práce, MZLU v Brně, 1995. Zpracovat charakteristiku koní plemene Slezský norik. Na základě studia literatury zpracovat metodiku vlastní práce, zaměřené na projevy komfortního chování. Provádět etologické pozorování se zápisem do etogramů. Analyzovat a vyhodnotit získaná data komfortního chování.

Rozsah práce: 40 – 60 stran Doporučená literatura: 1. Franck, D. Etologie, Praha UK, 1996. 2. Webster, J.: Welfare, překl. Animal welfare, UK, Praha 1999. 3. Williams, M.: Známe svého koně, Třebíč, 1995. Datum zadání diplomové práce: prosinec 2004 Termín odevzdání diplomové práce: duben 2007 Zuzana Uhrinova řešitelka diplomové práce

doc. Ing. Jiří Hrouz, CSc. vedoucí diplomové práce

prof. Ing. Ladislav Máchal, DrSc. vedoucí ústavu

prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. děkan AF MZLU v Brně

3

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Komfortní chování koní plemene Slezský norik vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.

Dne 17. května 2007 podpis diplomanta: Zuzana Uhrinová

4

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji svému vedoucímu diplomové práce doc. Ing. Jiřímu Hrouzovi, CSc. za odborné rady při výběru literatury, teoretickou i praktickou pomoc při zpracování mé diplomové práce. Také děkuji zaměstnancům hřebčína Klokočov, jmenovitě Ing. Krajcarovi, za umožnění realizace mé práce a Petrovi Novákovi za ochotnou odbornou pomoc. Poděkování patří i Ing. Lence Pacíkové za cenné rady a připomínky.

5

KOMFORTNÍ CHOVÁNÍ KONÍ PLEMENE SLEZSKÝ NORIK Z. Uhrinová – Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Abstrakt Má diplomová práce se zabývala vyhodnocením projevů komfortního chování u vybrané kategorie koní plemene Slezský norik. Vybrala jsem věkovou kategorie hříbata od narození do 6 měsíců věku, a to pohlaví klisničky i hřebečci. Hřebčín odchovává každý rok 10 až 20 hříbat. Hodnocení proběhlo za různých klimatických a povětrnostních podmínek na pastvě, v pastevním období, od měsíce dubna do měsíce října, dle aktuálního počasí daného roku. Sledování se uskutečnilo v roce 2005 a v roce 2006 v hřebčíně Klokočov na Vítkovsku na Severní Moravě. A to vždy na nové, v daný rok narozené skupině hříbat. Analyzovala jsem tyto projevy komfortního chování: otřepávání, škrábání, otírání, ohryzávání, válení, olizování, dření hřívy, hru. Výsledky sledování jsem zaznamenala do etogramů, vždy po patnácti minutových intervalech. Výsledky etogramů jsem zpracovala do tabulek, vždy v intervalu 30-ti dnů. Vývoj analyzovaných projevů chování a jejich změny zachycují následují grafy. Na základě mého pozorování jsem došla k závěru, že komfortní chování hříbat na pastvině se během pastevního období mění. Figurují zde 2 proměnné, a to: klima dle ročního období a věk a růst hříbat.

Klíčová slova: komfortní chování, Slezský norik, pastva hříbat, hřebčín Klokočov

6

COMFORT BEHAVIOUR O HORSES BREED SLEZIAN NORIC Z. Uhrinová – Mendel University of Agriculture and Forestry in Brno

Abstract

The aim of my thesis is to evaluate expressions of comfort behaviour of chosen category of horse breed Slezian Nordic. Both, fillies and stallions, in the age category from birth until the age of 6 months were chosen for evaluation. Stud farm raises 10 to 20 horses per year. The evaluation occured in various climate and weather conditions while horses were grazing, during the graze season, since April until October, in the year of 2005 and 2006, in stud farm Klokočov, in the area of Vitkov in Northern Moravia. Expressions of comfort behaviour were analyzed as follows: shaking, scraping, nuzzling, nibbling, rolling, licking, rubbing mane and game. Observation results were entered into etograms every 15 minutes. Considering my observation, I came to conclusion, that comfort behaviour of stallions and fillies during graze changes as the season goes forward. This change is captured in graph. It appears, that a relevant variable of expression of comfort behaviour is a season climate and aging of horses.

Key words: comfort behaviour, Slezian Noric, graze of stallions, stud farm Klokočov

7

OBSAH 1. ÚVOD……………………………………………………………………… 11 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED…………………………………………………. 12 2.1 Etologie…………………………………………………………………… 12 2.2 Vývoj koní………………………………………………………………... 13 2.2.1 Zoologické třídění equidů………………………………………………………….... 13 2.2.2 Antropologický vývoj………………………………………………………………... 13 2.2.3 Domestikace…………………………………………………………………………... 14 2.2.4 Funkce koně dne ……………………………………………………………………...15

2.3 Dorozumívání koní………………………………………………………..15 2.3.1 Smysly koní…………………………………………………………………………….16 2.3.1.1 Zrak…………………………………………………..................................................16 2.3.1.2 Čich…………………………………………………………………………………...17 2.3.1.3 Sluch………………………………………………………………………………….18 2.3.1.4 Hmat………………………………………………………………………………….19 2.3.1.5 Chuť………………………………………………………………………………….19 2.3.2 Lateralita………………………………………………………………………………20 2.3.3 Instinkty………………………………………………………………………………..20 2.3.4 „Šestý smysl“ koní…………………………………………………………………….21 2.3.5 Orientace………………………………………………………………………………21 2.3.6 Paměť………………………………………………………………………………….22

2.4 Etologie sociálního chování………………………………………………22 2.4.1 Chování koní ve stádě…………………………………………………………………22 2.4.2 Hierarchie ve stádě…………………………………………………………………....23 2.4.3 Sociální dominance a submisivita ve stádě………………………………………......24 2.4.4 Agresivní chování koní………………………………………………………………..25 2.4.5 Hravé projevy koní……………………………………………………………………25 2.4.5.1 Hra hříbat…………………………………………………………………………….26

2.5 Etologie koní na pastvě…………………………………………………...26 2.5.1 Pastva…………………………………………………………………………………..26 2.5.1.1 Pastva hříbat…………………………………………………………………………27 2.5.2 Způsob pastvy…………………………………………………………………………27

8

2.5.3 Zahájení pastvy………………………………………………………………………..28 2.5.4 Příchod na pastvinu…………………………………………………………………...28 2.5.5 Náležitosti pastviny pro hříbata……………………………………………………...28 2.5.6 Pastevní období………………………………………………………………………..29 2.5.7 Složení porostu………………………………………………………………………...29 2.5.8 Sestavování skupin hříbat na pastvě………………………………………………....30 2.5.9 Potřeba pastevní plochy………………………………………………………………30

2.6 Životní projevy hříbat na pastvě………………………………………...30 2.6.1 Etologie potravního chování……………………………………………………….....30 2.6.1.1 Projevy potravního chování………………………………………………………….32 2.6.2 Etologie odpočinkových projevů………………………………………………..........32 2.6.2.1 Projevy odpočinkové…………………………………………………………………33 2.6.3 Etologie komfortního chování……………………………………………………..…34 2.6.3.1 Projevy komfortního chování………………………………………………………..36 2.6.4 Etologie vylučování………………………………………………………………...….36 2.6.4.1 Projevy eliminačního chování……………………………………………………….37 2.6.5 Etologie stereotypního chování……………………………………………………….37 2.6.5.1 Projevy stereotypního chování…………………………………………………….…38 2.6.6 Etologie lokomočních projevů………………………………………………………..38 2.6.6.1 Projevy lokomoční…………………………………………………………………...39 2.6.7 Etologie alternativních postojů…………………………………………………….…39 2.6.7.1 Projevy alternativních postojů…………………………………………………….…39

2.7 Závěr……………………………………………………………………….40 3. CÍL PRÁCE……………………………………………………………...…41 4. MATERIÁL A METODIKA……………………………………………...42 4.1 Charakteristika vybrané kategorie koní………………………………...42 4.2 Analyzované projevy komfortního chování………………………….….42 4.2.1 Příklad etogramu……………………………………………………………………...43

4.3 Místo vlastního pozorování………………………………………………44 4.4 Vlastní metodika pozorování…………………………………………….44 5. VÝSLEDKY VLASTNÍ PRÁCE A DISKUZE…………………………..45 5.1 Historie plemene Slezský norik…………………………………………..45

9

5.2 Charakteristika plemene………………………………………………....45 5.3 Současný stav plemene v České republice…………………………..…..46 5.4 Historie hřebčína Klokočov…………………………………………..…..46 5.5 Současný stav v hřebčíně Klokočov…………………………………..….47 5.6 Pastevní režim hříbat Slezského norika……………………………..…..48 5.6.1 Denní režim hříbat……………………………………………………………...……..48 5.6.2 Analyzovaná hříbata v tabulce……………………………………………………….49

5.7 Výsledky vlastního pozorování…………………………………….…….50 5.7.1 Rok 2005…………………………………………………………………………….....50 5.7.2 Rok 2006…………………………………………………………………………..…...57

6. ZÁVĚR…………………………………………………………………..….64 7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY………………………………….…65 8. OBRAZOVÁ PŘÍLOHA…………………………………………………..68

10

1. ÚVOD Pravil Alláh jižnímu větru: „Zhmotni se! Chci z tebe stvořit bytost ku své slávě a k zhoubě svých nepřátel.“ I stalo se. Vzal Alláh vítr do dlaně, dýchl do něj a stvořil koně.

Tak praví stará arabská legenda, výkvět orientální poezie a lásky ke koním. Samozřejmě pověstí o vzniku koní je mnoho, pro všechny staré národy byl kůň zvířetem mimořádně cenným, často označovaným jako dar bohů. Neboť kůň byla síla, která mnohokrát naplno roztočila kolo dějin, která měnila osudy říší i jednotlivců a měla lví podíl na dobývání světa. Bez koně by historie lidstva vypadala docela jinak (DOBRORUKA et al., 1992).

To vše ovšem už patří minulosti, stejně jako pomoc koně člověku v zemědělství a těžkém průmyslu. Nyní u nás koně zůstali pouze v lesnictví. Ale také ve sportu, v rekreaci a v zábavě, kde stále ještě mají důležitou funkci. Ne nadarmo totiž tvrdí arabské přísloví: „Nejlepší pohled na svět je z koňského hřbetu.“

Ovšem každý, kdo chce mít úspěchy v chovu a využívání

koní ať k práci

či ke sportovním účelům, by měl nejprve proniknout do jejich života, pochopit přirozené projevy těchto zvířat, poznat je a naučit se tak předvídat, jak se kůň chová i za okolností zcela neobvyklých. Proto není vskutku nezajímavé nahlédnout do vědního oboru zvaného etologie, neboť poznatky tohoto oboru člověku poodhalí kořeny jevů, jejichž vysvětlení se jen těžce hledá. A tyto poznatky jsou při zacházení s koňmi cennou pomocí (DOBRORUKA et al., 1992).

Já jsem se v etologickém pozorování zaměřila na chování koní v jejich přirozeném prostředí. V našich podmínkách je to pastevní odchov stáda genové rezervy Slezského norika v Klokočově na Vítkovsku na severní Moravě. A to zejména na chování komfortní, které jsem měla možnost porovnat s chováním koní ve volné přírodě v pohoří Pirin v Bulharsku.

11

2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Etologie FRANCK (1996) uvádí, že etologie je věda zabývající se srovnáváním chování živočichů a úkolem etologie je vyložit chování jako přizpůsobovací schopnost zdravého organismu v jeho přirozeném prostředí.

Základem úspěšného etologického výzkumu je dokonalá znalost živočichů, neboť adaptační hodnota jednotlivých prvků chování se dá správně posoudit a zařadit jedině v případě, že známe celkové chování jednoho druhu. Osvojit si dobré znalosti zvířat je však časově velmi náročné, zejména studium vyšších, sociálně žijících obratlovců. Kdo se chce skutečně seznámit s životem zvířat, musí poznat, jak se tato zvířata chovají v přirozených podmínkách, tzn. v podmínkách, kterým jsou evolučně přizpůsobena (FRANCK, 1996). Životní projevy každého domácího zvířete stojí na základech zděděných po divokých předcích. Teprve dlouhodobé a trpělivé pozorování zvířat ve volné přírodě odhalí mechanismy ovlivňující celý život zvířete, vztahy k jedincům vlastního druhu i k druhům jiným. Takové výzkumy, dnes realizované především ve velmi odlehlých částech světa, ovšem narážejí na velké problémy a vyžadují mimořádné vlastnosti pozorovatele. Jediní v současnosti žijící divocí koně, malá stádečka koně Převalského, jsou rozptýlena v rozlehlých a nedostupných končinách na pomezí Mongolska a Číny. Proto život a mravy divokých koní jsou pro nás velkou neznámou (DOBRORUKA, et al.,1992). Naštěstí se kůň ve službách člověka zdaleka tolik nezměnil jako jiná domácí zvířata a uchoval si mnoho původních vlastností. Ty se mu hodily v případech, kdy se znovu dostal na svobodu. A tak máme k chování původních divokých koní ještě dva klíče otevírající zadní vrátka. Jedním jsou projevy koní zdivočelých (například američtí mustangové) a druhým projevy koní chovaných v zoologických zahradách (kůň Převalského). Nejlepší možnost pozorování pro nás ovšem skýtají koně chovaní celoročně v pastevních odchovnách. Přesné znalosti o specifickém chování určitého živočišného druhu a mezidruhový srovnávací přístup byly nosnými pilíři, na kterých ve 30. letech minulého století založili Konrád Lorenz a Niko Tinbergen etologii jako zoologickou vědeckou disciplínu. Za to obdrželi, společně s Karl von Frischem, v roce 1973 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.

12

Etologický výzkum, jako každá biologická věda, začíná kvalitativním pozorováním, popisem a klasifikací. Dále nastupuje fáze kvantifikující, která se snaží jednotlivé prvky chování vyjádřit měřením. Na počátku etologického výzkumu stojí často tzv. etogram, popis a archivace pokud možno všech prvků chování, které příslušný živočišný druh v přirozených podmínkách vykazuje. Osvědčilo se organizovat etogram podle funkčních okruhů, např.: -

klid a spánek

-

opatřování potravy

-

obrana proti nepřátelům

-

sociální vztahy

Cílem etologie, tak jako ostatních vědeckých disciplín, je objasnění kauzálních vztahů. Přitom základními otázkami jsou kvalita vlastností a procesů v organismu (fyziologie), jejich vznik a změna během individuálního vývoje (ontogeneze) a v průběhu evoluce. Adaptacím v chování živočichů lze porozumět jen tehdy, jestliže nepodceníme žádnou ze tří právě jmenovaných složek (FRANCK, 1996).

2.2 Vývoj koní 2.2.1 Zoologické roztřídění equidů Kůň (Equus caballus) patří do řádu lichokopytníků a čeledi koňovitých. Dále sem patří zebry, osli a poloosli. Jednotlivé druhy stanuly na různých stupních fylogenetického vývoje a jsou proto i svými morfologickými vlastnostmi velmi odlišné. Tyto plemenné skupiny se dělí na četná plemena. Dnešní plemena koní se odvozují od divokých předků, a to od koně Převalského – kertaka (Equus przewalskii), tarpana (Equus gmelini), koně západního (Equus robustus) a koně severského (Equus gracilis). Plemen chovaných v jednotlivých zemích je mnoho. Jejich vývoj byl výrazně ovlivněn celým komplexem prostředí, a tak vzniklo mnoho plemen s výraznější diferenciací morfologických vlastností (DUŠEK et al., 2001).

2.2.2 Antropologický vývoj Před 60 miliony let v době třetihor se na naší planetě objevil první kůň, maličký Eohippus. Tento prakůň byl nenápadné zvířátko veliké asi jako liška. Žil pod hustou klenbou

13

vlhkých tropických pralesů na severu amerického kontinentu v sousedství takových zvířat, jako byli nosorožci, tapíři, hyeny a opice. Svým vzhledem spíš připomínal šelmu – měl čelisti plné ostrých zubů a nakrčený hřbet, jakoby přichystaný ke skoku. Pohyboval se skrytě, avšak nenápadně a nepožíral druhé živočichy. Živil se výhradně rostlinnou stravou – šťavnatými listy a mladými výhonky. Mírný, nenápadný býložravec našlapoval do měkké bažinaté půdy pěti roztaženými prsty svých končetin, tiše táhl v malých skupinkách nekonečným pralesem i nekonečným časem. Asi 25 milionů let po něm přišel Mesohippus a s ústupem pralesů se musel přizpůsobovat novým podmínkám. Asi 16 milionů let před naším letopočtem žil na přechodu mezi pralesem a stepí další v řadě – Meryhippus. Šťavnatá pralesní vegetace stále ustupovala, anatomická přizpůsobení pokračovala s definitivním přechodem koní do otevřených plání, až se po pliocenních stepích v celých stádech proháněl Pliohippus. Jeho končetiny byly tvořeny pouze jedním prostředním prstem se zrohovatělým kopytem. Koncem této éry nastupuje ve svém vlastním vývoji také člověk – Homo habilis a dál již vývoj pokračuje souběžně. Koně čeká poslední vývojový stupeň – Equus, kůň tak jak ho známe i my, tedy zvíře až o jeden a půl metru vyšší a téměř stokrát těžší než byl maličký Eohippus (MAHLER, 1995).

2.2.3 Domestikace Pravěcí lidé žili ze dne na den, co ulovili či nalezli, to snědli a tak jejich zítřek byl nejistý. Přemýšleli proto, jak si ho zajistit, snažili se opatřit si potravu do zásoby. Shromáždit zásobu plodin se zdálo snazší, znali už trávy s výživnými klasy, a co sklidili dalo se skladovat přes zimu, aniž se zkazilo. Ale jak vytvořit zásobu čerstvého masa? Nakonec lidé objevili novou možnost, některá zvířata se nechávala přilákat až k jejich obydlí, postupně se s nim sžívala a – zdomácňovala. Člověk tak měl masitou potravu kdykoliv na dosah. Prvním zvířetem, které se u lidí zabydlelo, byl pes. K jeho domestikaci došlo asi 10 000 let před naším letopočtem. Dále následovala ovce, koza a pak vepř i tur. Teprve poté přibyl kůň. Jeho domestikace počíná až někdy kolem roku 4000 př. n. l. a to ve stepních oblastech Asie, později i na evropském území. První písemné zmínky o koni, jako běžném domácím a chovném zvířeti, se dochovaly v Mezopotámii a ve starých čínských záznamech z období kolem 3500 let př. n. l. Po dlouhé věky člověk koně lovil, aby získal potravu. Smrtí koně uchovával svoji existenci - aby člověk žil, kůň hynul. S domestikací však došlo k obratu. Člověk stál před krásným a mocným zvířetem, které mu nyní patřilo. Před svalnatým zvířetem, které dokázalo

14

hravě utáhnout, s čím se dosud vláčel sám…a tak člověk přestává v koni vidět pouhou potravu. Když člověk koně poprvé zapřáhnul a pobídl k tahu, vykročil kůň ke svému novému údělu. Stal se zvířetem pracovním. Člověk v něm brzy poznal nejlepšího pomocníka a stanuli už nikoli proti sobě, ale bok po boku. Později začal člověk využívat koně i jako nosiče a naložil mu na hřbet břemeno. Nakonec místo nákladu zkusil člověk nasednout na koně sám… a tak člověk učinil z koně zvíře jezdecké. Tento moment má doslova dějinný význam. Člověk ke svým schopnostem a inteligenci přiřadil sílu, rychlost a vytrvalost koně a získal tak nové možnosti. Otevřely se před ním dotud nedosažitelné dálky, člověk se vydal objevovat svět, s pomocí koně vybudoval mocné říše. Lidská civilizace a kultura se rozjíždí na koňském hřbetu (MAHLER, 1995).

2.2.4 Funkce koně dnes Lidé záhy pochopili, že technický pokrok je sice zbavil mnohé dřiny i hmotného nedostatku, ale že také poznamenal způsob jejich života negativně. A tak začali vyhledávat novou harmonii – poznali, že odloučením od přírody se člověk citelně deformuje. Dychtivě obnovili kult přírody a poznali, že ideálním prostředníkem mezi člověkem a přírodou je právě kůň. Došlo tak k poslední proměně funkce, kterou koně v životě lidí dosud plnili. Na první, nejdůležitější místo vystoupilo jejich poslání sportovní a společenské (MAHLER, 1995).

2.3 Dorozumívání koní Je známo asi 50 způsobů, které koně používají při vzájemné komunikaci a to od hlasových projevů až po projevy pohybové a mimické. Koně se navzájem dorozumívají různými pohyby, tichými gesty a výrazy pro nás téměř nepostřehnutelnými. I nepatrný pohyb má svůj význam. Mimickým svalstvem dokážou koně stáhnout svoji tvář do rozličných grimas a tím si sdělují třeba pozdrav, nabídku, překvapení, podřízenost, hrozbu či říji. Pro vzájemné dorozumívání je nesmírně důležitý čich. Čichem se novorozené hříbě seznamuje se svou matkou, svůj pach si vzájemně zapamatují a pak se bezpečně najdou i ve velkém stádě. Podle pachu těla a trusu pozná vedoucí hřebec jednotlivé členy svého stáda, objeví-li se ve stádě nový člen, s ostatními se očichá. Pach dále přenáší sdělení o různých psychických stavech (např. pocení jako projev strachu či nervozity), na které druzí členové stáda okamžitě reagují.

15

Dalším důležitým dorozumívacím znakem je postavení uší. Poloha boltců vyjadřuje náladu koně. Uši stažené dozadu znamenají podrážděnost a útočnost, postavení rovně zase klid, uši napřímené dopředu prozrazují pozornost a zvědavost (MAHLER, 1995). Nejdůležitějším komunikačním prostředkem ovšem je řeč těla. Kůň přežívá díky tomuto výkonnému komunikačnímu systému, který spočívá výhradně v pohybech. Tato řeč těla znamená pro stádo dorozumívací prostředek, který mu umožňoval úspěšnou existenci v sousedství predátorů. Zvuky divocí koně využívají jen zřídka a pokud se tak děje, je to většinou kvůli určení místa, kde se ozývající jedinec nachází (ROBERTS, 2002). U domestikovaných koní je škála zvukových dorozumívacích prostředků mnohem širší. Koně užívají stejný způsob „mluvy“ v různých situacích a teprve v souvislosti s dalšími podněty z okolního prostředí získává jejich projev specifický význam. Je také zřejmé, že všechny tyto hlasové projevy jsou strukturálně závislé jeden na druhém. Kromě toho má také každý jedinec individuálně rozpoznatelný hlasový projev a vždy, když se určitý kůň ozve, jeho hlas se odlišuje od ostatních zvířat. Důvodem může být intonace (KILEYWORTHINGTON, 1999).

2.3.1 Smysly koní Koně mají výbornou, někdy až překvapivou schopnost smyslového vnímání. Řídí se především čichem a sluchem, které nahrazují určité nedostatky zraku, požitky jsou doplňovány hmatem a chutí (MAHLER, 1995).

2.3.1.1 Zrak Slouží koni k zevrubné orientaci. Oči jsou posazeny tak, aby viděl do strana a z velké části i dozadu. Obsáhne tak široké pole – téměř třistašedesát stupňů. Obraz, který vidí, je plochý, nikoliv plastický. Oční bulva není kulovitá, ale má tvar vertikálního elipsoidu, na jehož spodní polovině je umístěna čočka. Chce-li kůň na nějaký předmět zaostřit, musí zvednout nebo sklonit hlavu tak, aby se obraz objektu zájmu promítl na to místo sítnice, které na danou vzdálenost zaručuje nejostřejší obraz. Pohybem a natáčením hlavy docilují koně toho, aby při pastvě viděli ostře současně jak trávu, kterou spásají, tak i vzdálené objekty až k obzoru. Sítnice koňského oka je tedy rozdělena podobně jako celý jeho svět a svět většiny stepních kopytníků – na zemi a oblohu. Pás uprostřed mezi nimi odpovídá horizontu a právě

16

na obzoru se odehrává většina dějů, které mají pro zvíře největší důležitost. A to východ či západ slunce, pohyb nepřátel nebo jiných stád. Další odlišnou vlastností je neschopnost rozeznat nehybné struktury. Kůň je dynamické zvíře, pohyb je pro něj tím nejdůležitějším na světě. Nehybný předmět neregistruje a jeho náhlý pohyb jej velmi překvapí. Barevné vidění je výsadou i koní, vnímají celé spektrum, rozeznávají červenou, žlutou, zelenou i modrou barvu. Samozřejmě dávají přednost žluté a zelené barvě před ostatními barvami, protože jsou to barvy jeho obvyklé potravy. Ostatní barvy jsou pro koně za normálních okolností nezajímavé, ale v případě, že jim člověk dodá určitý význam, kůň si je velmi dobře a snadno zapamatuje. V noci vidí koně znamenitě a jejich oči „svítí“ stejně jako oči šelem. Koně nutně potřebují schopnost vidění v šeru, proto má jejich cévnatka reflexní vrstvu zvanou tapetum fibrosum. Díky této vrstvě se i nejslabší paprsek světla násobí a kůň vidí i v hustém šeru docela dobře. Část odraženého světla vychází zornicí ven a způsobuje tak „svit“ očí (DOBRORUKA, et al.,1992).

2.3.1.2 Čich Čich hraje velkou roli v životě většiny savců, zejména těch společenských. Zaznamenává pachy či vůně na vzdálenost několika metrů. Pokud kůň může, snaží se pohybovat proti větru, aby mohl nasávat důležité pachové stopy. Čichem se orientuje ve tmě, mlze, v hustém porostu, nahrazuje jím tedy jisté zrakové nedostatky. Za normálních okolností ucítí kůň jiného koně, kterého nevidí, asi na třicet metrů. Velmi citlivě reagují také na pach jiných zvířat, například divokých prasat, různých šelem nebo neznámých tvorů – čich tak varuje koně před ohrožením (DOBRORUKA, et al.,1992). Citlivost čichu ovlivňují vnější faktory, např. teplota, vlhkost, atmosférický tlak atd. Uvádí se, že kůň nesnáší silně čpějící látky, protože potlačují čichové vjemy slabších pachů a tím se koni snižuje orientační schopnost. Předpokládá se, že i pach trusu a moči může být orientačním prvkem při hledání cesty ke stájím či pastvinám. Očichávání patří k běžným komunikačním projevům klisen či hříbat ve větším společenství na pastvinách (DUŠEK et al., 2001). Koně jsou navíc vybaveni ještě čichochuťovým – tzv. Jacobsonovým orgánem. Zejména hřebci zvlášť pečlivě zkoumají, co nasáli citlivou sliznicí nosohltanu tak, že vysoko

17

zdvihnou hlavu a ohrnou horní pysk – tzv. flémují. Tím v Jacobsonově orgánu „zpracovávají“ nasátý pach (MAHLER, 1995). Jak se dá očekávat, hřebci mnohem častěji flémují v přítomnosti říjících klisen, jejichž moč obsahuje velké množství samičího hormonu estrogenu. Klisny naopak více flémují při očichávání moči hřebce, aby zjistily míru vzájemné přitažlivosti. Flémování také hraje svou roli při upevňování hierarchie ve stádě. Dokazuje to skutečnost, že dospělý hřebec nikdy nedovolí, aby v jeho přítomnosti flémoval ještě další, mladý hřebec (STEJSKALOVÁ, 2004). V pokusech prováděných s močí říjících klisen, močí valachů a hřebců, slaným a cukerným roztokem, citrónovou šťávou, roztokem česneku, s octem, alkoholem a destilovanou vodou byli koně konfrontováni s těmito vzorky opakovaně po dvouhodinovém intervalu. Klisny nezajímal citron, ocet nebo voda, zatímco všechny ostatní látky vyvolaly flémování u obou pohlaví (KILEY-WORTHINGTON, 1999).

2.3.1.3 Sluch Frekvenční rozpětí zvuků, které může kůň zachytit, je značné. Kůň zachytí i zvukové šelesty, které lidské ucho nevnímá. To je umožněno i značnou pohyblivostí ušních boltců, které může kůň paralelně nastavit jak dopředu, tak dozadu a zvyšuje tak citlivost zvukového příjmu. Přispívá k tomu i trychtýřovitá stavba ucha, která zlepšuje sběr zvukových vln a zesílení zvukových podnětů. Specifičnost rozlišování zvuků však vyžaduje neustálou hru uší, jak ji u koní pozorujeme zvláště v novém prostředí. Vysoká sluchová vnímavost podmiňovala bezpečnost divokých koní, kteří měli značný počet nepřátel, před kterými se museli zachránit včasným útěkem (DUŠEK et al., 2001). Koně rozlišují intonaci hlasu, takže dobře rozeznají pochvalu od pokárání, poznají svého ošetřovatele podle hlasu i kroků. Výborně si pamatují i jednotlivá slova, dokáží je spojit s určitou činností a vytvořit si tak podmíněné reflexy, např. tažní koně přesně reagují na slovní povely (MAHLER, 1995). Ovšem náhlé intenzivní hluky nebo neobvyklé zvuky je dovedou zcela vyvést z míry, často vyvolají nervozitu, strach, útěkovou reakci a v případě, že nemohou utéci i agresivní chování. Na druhé straně ovšem je kůň schopen přivyknout i zvukům, které člověkem, jehož sluch je nepoměrně horší, otřesou až na dno bytosti. Ve válce byli koně např. schopni snášet i dělostřelbu a přitom byli stále ovladatelní (DOBRORUKA, et al., 1992).

18

2.3.1.4 Hmat Každou novou věc si kůň potřebuje nejen důkladně očichat a prohlédnout, ale také ohmatat – nejlépe citlivým horním pyskem nebo dolní částí končetiny s kopytem. Koně mají v předních nohách dobrý hmat, např. ve tmě jimi zkoumají terén, pod sněhem cítí zavátou silnici nebo travnaté drny. Zvláště citlivý je ale horní pysk. Koně jím prověřují každou potravu, každý předmět, často tak zkoumavě ohmatávají člověka. Dotýkají se jím vzájemně mezi sebou a vyjadřují tak důvěrný vztah. Jemná svalová vlákna pysku koni umožní, aby ze země zvedl i drobné předměty. Pysky koní jsou navíc porostlé dlouhými hmatovými chlupy (MAHLER, 1995). Kůže je sídlem kožních receptorů, kterými jsou přijímány požitky dotyku, tepelné, bolesti atd. Vnímavost dotyku je značná, neboť kůň reaguje i na dosednutí mouchy na kůži. Citlivost kůže je však na různých částech těla rozdílná, nejcitlivější jsou rohovka očí, pysky, uši a slabiny (DUŠEK et al., 2001). Kůň na dosednutí mouchy reaguje nápadným cukáním kůže. Nejlépe je toto otřásání kůže vidět na trupu, především v krajině lopatek a lokte. Na vzniku těchto pohybů se kromě kosterních svalů podílejí především podkožní svaly, hlavně největší kožní sval trupu musculus cutaneus maximus a kožní sval lopatkový a pažní musculus cutaneus scapulae et humeri. Na krku, kde je poměrně jen malý krční kožní sval musculus cutaneus colli, je tento charakteristický pohyb mnohem méně výrazný. Obtížný hmyz z hlavy a krku koně totiž odhánějí potřásáním a pohazováním hlavy. Na zadní části těla nejsou kožní svaly vyvinuty – ochranu zde obstarává velmi pohyblivý ocas koně porostlý dlouhými žíněmi.

2.3.1.5 Chuť V neposlední řadě jsou koně proslulí vytříbenou chutí. Poznají a odmítají závadnou či nečistou potravu, při pastvě se vyhýbají škodlivým či jedovatým bylinám (nejprve je zřejmě odradí hořká chuť, pak už se řídí zkušeností), spíš zůstanou o žízni, než by se napili špinavé či zkažené vody nebo vody ze znečištěné nádoby (MAHLER, 1995). Sídlem chuťového ústrojí koní jsou chuťové pohárky jazyka a ústní dutiny. U koní existuje spojitost mezi chuťovým a čichovým ústrojím, jejichž sídla jsou vzájemně oddělená jen tenkou přehrádkou rozdělující dutinu nosní od ústní dutiny (JOKL et al., 1977). Chuťové smysly se využívají při získávání náklonnosti a důvěry a ve výcviku koní (např. kouskem chleba, cukru, mrkve), jako odměny za dobrý výkon (POPLUHÁR et al., 1981).

19

2.3.2 Lateralita Velká pozornost je věnována stranovosti koně. Tato vlastnost je vrozená. Německý hipolog Bledinger (1971) uvádí, že asi 75 až 90 procent koní jsou praváci. Jak to poznáme? Laikovi se to zdá velmi obtížné, jezdec to pozná okamžitě. Při výcviku koní se používá termín „na levou ruku“ a „na pravou ruku“, to znamená, že se kůň stáčí vlevo, ve směru levé ruky jezdce nebo naopak. Praváci provádějí zatáčku „na levou ruku“ daleko ochotněji, dávají jí přednost. Mají-li cválat v kruhu, pak běží doleva. A protože většina koní dává přednost cvalu vlevo, je zřejmé, že pravá část je silnější a obratnější, jsou to tedy praváci. Lateralita koní se projevuje i jinak. Velkou pozornost jí věnoval profesor Bernhardt Grzimek (1973) a zjistil, že: -

Ze skupiny sledovaných koní žvýkalo 80 % vpravo a 20 % vlevo.

-

Při hrabání většina koní (51 %) používala střídavě obě nohy, 41,1 % jenom levou

a 7,7 % jenom pravou nohu. -

Stejní koně se při překonávání překážky projevovali ze 40 % jako praváci a zbytek

jako leváci. -

Ze sledovaných 53 koní vykračovalo 55 % vždy pravou nohou a zbytek levou. A jeho závěr? Kůň se nemusí vždy projevovat jako čistý pravák nebo levák. Stejně

jako u lidí je i u koní rozdíl mezi skalním pravákem a pravákem, u něhož je převaha jedné strany jen mírná (tam patří většina lidí). Vyhraněných typů je poměrně méně. I tak se však jeví převaha praváků prakticky u všech plemen (DOBRORUKA, et al., 1992).

2.3.3 Instinkty Instinkty jsou složité vrozené reakce organismu, které jsou vyvolány řetězcem nepodmíněných reflexů. Jsou v životě koní velmi významné. Instinkty divokých koní podmíněné nutností sebezáchovy a zajištění základních potřeb byly dlouhodobou domestikací koní značně zeslabeny, avšak lze je mezi plemeny přesto kvalitativně rozlišit, a to podle stupně domestikace. U primitivních plemen žijících ve volné přírodě jsou instinkty výraznější. Ve vývoji jedinců jsou určitá období větší citlivosti na vnější podněty a na náhlé změny faktorů prostředí. Zásahy v tomto kritickém období mohou působit na organismus v kladném či záporném smyslu, což se promítá do oblasti etologie.

20

Z instinktů, tedy adaptivních změn chování, jsou pro výcvik důležité: -

stádový

-

obranný

-

potravní

-

reakce na přírodní úkazy předem (např. zemětřesení, bouřkové výboje)

-

tzv. smysl pro čas

Smysl pro čas projevují i pasoucí se stáda ve volné přírodě. Vedoucí jedinci přivádějí pasoucí se stádo zpět do stájí přesně ve stanovenou hodinu krmení. Zvlášť dynamicky reagují koně na nedodržení času tam, kde se např. znamení ke krmení dávalo zvukovým signálem jako pokyn pro všechny stáje. Instinkty jsou ovlivněny způsobem chovu, jsou tedy ovlivněny civilizačními faktory. Těm však býložravá zvířata – tedy i koně – podléhají méně než zvířata ostatní a jsou schopna života bez pomoci lidí. To dokazují četní zdivočelí koně amerických prérií a pamp, či australští brumby (DUŠEK et al., 2001).

2.3.4 „Šestý smysl“ koní V beletrii, ale i na stránkách odborné literatury se setkáváme s množstvím popsaných případů koní, kteří se projevovali nevysvětlitelných chováním. Jak uvádí EDWARDS (1992), koně přecházejí okolo údajně strašidelných míst s odporem. Tato zvířata mají podle citovaného autora schopnost vycítit hrozící nebezpečí. Vojensko-historické literární prameny uvádějí případy koní se schopností přecházet bezúhonně zaminovaných územím. „Šestý smysl“ koní ilustrujme na příkladě nevysvětlitelné neposlušnosti koní, kteří odmítali vstoupit na plochy, které na první pohled tvořila pevná půda zelené louky. Až podrobné prozkoumání terénu ukázalo, že zelený pokryv skrýval bažinatou, silně podmáčenou půdu. Koně – díky své hypersenzibilitě – dokáží mimo jiného i zjišťovat nálady svých ošetřovatelů, případně jezdců, konstatuje EDWARDS (1992).

2.3.5. Orientace Orientace koní, specificky pak schopnost vrátit se domů, je podle četných autorů značná. Na územích, kde se koně odchovávají volně v přírodě, mají stáda vyzkoušené cesty, od kterých se příliš neodchylují. HAFEZ (1962) uvádí, že orientační schopnost podmiňují

21

čichové podněty, na nichž má značný význam pach výkalů. Uvádí zkušenosti mexických pastevců, podle kterých je kůň schopen nalézt čichem ztracenou krávu až na půl míle daleko a že koně dovedou sledovat stopu krav nebo divokých zvířat stejně dobře jako psi. WILLIAMS (1956) pozoroval ve svých pokusech s koňmi, že jedinci, kteří šli volně, projevovali v cizím prostředí snahu jít proti větru. Kdykoliv zavál vítr od jejich stáje, orientovali se jasně k domovu. Autor došel k závěru, že se koně orientují podněty přinášenými větrem. 2.3.6 Paměť Chování koně je silně podmíněno i jeho pamětí. Paměť koní, obdobně jako u ostatních zvířat i u člověka, lze rozlišovat na dlouhodobou a krátkodobou. Něco si kůň zapamatuje na celá léta, něco zapomíná téměř okamžitě, zvláště jevy, které se často neopakují nebo pro něj nemají velký význam. Opakování jevu či jeho vázáním na dosavadní zkušenosti či instinkty se vytvoří tzv. „dlouhodobá paměťová stopa“ – kůň si určitou skutečnost nebo situaci vštěpuje, usazuje si ji do paměťového centra. Závažné informace se vrství ve zkušenost – a ta se mění v návyk. Koně vynikají místní pamětí a orientací, spojují si totiž určitá místa se silnými zážitky, především domov či svoji stáj. Koně si pamatují i složité trasy na kterých pracují nebo závodí ( Těžcí mlékárenští a pivovarští koně každodenně šlapávali sítí městských ulic a sami správně zastavovali před každým obchodem, kam zboží vozili. Dostihoví koně si zase mnohdy pamatují oblouk dráhy, kde začíná cílová rovinka a sami, nepobízeni, nasazují ostré tempo.) po delší časové období (MAHLER, 1995).

2.4 Etologie sociálního chování koní 2.4.1 Chování koní ve stádě Základem pochopení povahy koně je fakt, že jde o zvíře bytostně společenské, se silnými vazbami na příslušníky svého druhu, a to zvláště na členy svého vlastního stáda. Divocí koně jsou stádová zvířata, osamělý jedinec, pokud je dospělý a zdráv, se sice může sám ubránit i uživit, ale strádá a není schopen normální existence. Vždy má snahu se přidat k jakékoliv skupině koní, i když mu hrozí konflikt, v případě hřebce dokonce boj na život a na smrt (DOBRORUKA, et al., 1992). Divocí koně žijí tedy v malých skupinkách, které se v případě nutnosti organizují do velkých stád. Vnitřní struktura skupiny bývá vždy obdobná, ale nikoli stálá. Klisny zůstávají většinou po dosažení dospělosti až do své smrti v téže skupině. Jsou-li nemocné, zraněné nebo zesláblé stářím, skupina se k nim nechová nepřátelsky, ale naopak na ně bere ohled a při

22

pochodech jim pokud možno přizpůsobuje rychlost pohybu. U hřebců se mezi 16 až 18 rokem věku začnou projevovat první příznaky stárnutí, nebo v případě nemoci i kdykoliv dříve. Tito hřebci jsou vyhnáni ze stáda a vytvářejí zvláštní hřebčí skupinky. Vysloveně přestárlí nebo zranění hřebci jsou samotáři. Novým vedoucím hřebcem se stává ten nejsilnější. Při tomto střídání hřebců zůstává dobrovolně celá rodina pohromadě a nový hřebec ji také jako celek přebírá. Vyplývá z toho, že hřebec neplní roli despoty, ale má roli ochránce. I jeho příležitostné útoky na bojující klisny nebo mladé hřebce jsou vedeny za účelem udržení klidu ve stádě. K výměně hřebce dochází pravidelně a většinou bez zbytečného krveprolití. Není to nárazová událost, ale probíhá po několik dní i týdnů. Starý hřebec zůstává více a více stranou, zatímco klisny se podřizují pokynům následovníka. Pouze, když se do stáda vetře zcela neznámý hřebec, dochází k prudkému souboji, který končí těžkým zraněním nebo dokonce smrtí jednoho z protivníků. Uhyne-li náhle vedoucí hřebec a není-li ve stádě vhodný zástupce, podřizuje se stádo prvnímu dospělému hřebce kterého potká, popřípadě vedoucímu hřebci jiného stáda. V tomto případě se obě skupiny drží odděleně, při pochodech jde osiřelé stádo vpředu následované hřebcem a jeho rodina uzavírá pole (VOLF, 1977).

2.4.2 Hierarchie ve stádě Velmi dobře lze ve stádě koní pozorovat sociální hierarchii. Zvířata si postupně vytvářejí jakési hodnostní pořadí, žebříček, který každému jedinci určuje práva a povinnosti a stanoví jeho vztah k ostatním členům stáda. Na nejvyšším stupni žebříčku stojí hřebec – nazývaný dominantní nebo také alfa – zvíře. Na dalších stupních následují klisny – matky letošních hříbat. Další stupeň náleží hříbatům a klisnám, které hříbě právě nemají. Žebříček postavení uzavírají mladí hřebci. Samozřejmě že toto rozdělení se ještě koriguje podle osobních kvalit jednotlivých zvířat. Hřebec dává najevo svou nadřazenost i své zvláštní úkoly tím, že se obvykle nedrží ve stádě, ale zachovává od něj vzdálenost několika metrů. Na pochodu jde stádo většinou v řadě, husím pochodem. Vede jej klisna s nejvyšším hodnostním zařazením, následují ji její hříbata, nejmladší napřed, starší za ním. Teprve potom jdou ostatní klisny, každá se svými hříbaty. Hřebec kráčí obvykle stranou nebo za stádem. Opozdilce nebo tuláky, kteří vybočí z řady, zahání energicky zpět

na místo. V klidu hraje hřebec úlohu dohlížitele, v nebezpečí

hrdinného obránce. Ocitne-li se stádo v úzkých, hřebec bez váhání útočí na šelmu i na

23

člověka. Pokud se stádo klidně pase, hřebec se o něj zdánlivě nestará. Přenechává dirigování stáda některé ze starších klisen (DOBRORUKA, et al., 1992). Stádo postupně ztrácí ze svého středu dospívající hříbata. Klisničky jsou již při prvních říjích, tj. ve věku dvou let, odlákány do jiné rodiny. V důsledku tohoto jevu dochází u volně žijících koní k incesu jen velmi zřídka. Poměrně častěji k němu dochází u koní žijících v zajetí. Dále se od stáda oddělují mladí hřebci a to ve stáří od jednoho do čtyř roků. Přesná doba závisí na tom, zda se ve stádě nacházejí další, věkově podobní hřebci (DEBRECÉNI, 2001).

2.4.3 Sociální dominance a submisivita ve stádě Každé zvíře ve stádě si uvědomuje velmi dobře stupeň společenského žebříčku, na němž právě stojí. Změní-li se jeho pozice v hierarchii stáda, změní se i jeho chování. Jedinci, kteří „postoupili“ výše, se chovají sebevědoměji a někdy i agresivněji. Naopak koně, kteří svou pozici ztratili, jsou zřetelně ve stavu stresu. Zvíře, které kleslo o nějaký stupeň níže třeba v důsledku zranění nebo oslabení chorobou, trpí především změnou svého postavení ve stádě. Ztracená pozice se pak těžko dobývá zpět. Postavení hříbat ve stádě závisí zejména v prvním roce života na prestiži jejich matek. Jedinec, který se chce vyhnout boji nebo i jinému, mírnějšímu projevu agrese, vyjadřuje podřízenost typickým výrazem nebo chováním. Mluvíme o submisivním chování, zatímco projevy nadřazeného, v hierarchii stáda výše stojícího jedince, nazýváme chováním dominantním (DOBRORUKA, et al., 1992). DURUTTYA (1993) uvádí charakteristiku dominantních a podřízených jedinců. Dominantní jedince charakterizuje: -

dlouhé a klidné krmení

-

vybíravost v krmení

-

častá změna místa krmení

-

vyhledávání nejlepšího místa k odpočinku

-

dlouhý a klidný odpočinek

-

klidný a sebejistý pohyb po místě pobytu stáda

-

zjevné projevy hrozby

Pro jedince stojící na konci pořadí je charakteristické: -

krátké a neklidné krmení

24

-

z obvyklého místa krmení je zvíře odháněno

-

zjevná nejistota v pohybu po stádě

-

projevy strachu

-

vyhýbání se dominantním jedincům

2.4.4 Agresivní chování koní Agresivní chování začíná pravidelně hrozbou, na kterou obyčejně člen stáda reaguje ústupem. Je to mechanismus, který brání zbytečným šarvátkám, nebo dokonce vzniku skutečných bojů, jež by mohly končit zraněním některého ze soupeřů. Hodnostně níže postavený jedinec se ve stádě vyhýbá tomu s vyšším postavením, aniž by bylo zapotřebí i hrozby. Každé zvíře prostě zná své místo. Jinak je tomu ovšem mezí zvířaty cizími. Typickým varováním je sklopení uší provázené často potřásáním hlavy a natažením krku směrem k vetřelci. Hrozba není vyhrazena jen zvířatům nadřazeným. Pokud ten druhý hrozby nedbá, hrozící kůň buď zaútočí kousáním, anebo zaujme obranný postoj, tj. otočí se a vyhazuje. To je ovšem krajní případ, obvykle ke konfliktu nedochází. Hrozbu můžeme častěji pozorovat mezi klisnami, patrně proto, že jejich hodnostní žebříček není pevný, postavení klisen se často mění podle narození hříbat. K vážným soubojům dochází mezi hřebci. Obvykle boj vzplane velmi rychle. Hřebci na sebe zaútočí zuby a kopyty předních končetin. Údery kopyt mohou způsobit těžká zranění, zlomeniny noh, žeber i vnitřní zranění. I chrup koně je výbornou zbraní. V soubojích mezi domácími hřebci a divokými koňmi vítězí zpravidla divocí hřebci a soupeř často bývá smrtelně zraněn (DOBRORUKA, et al., 1992).

2.4.5 Hravé projevy koní Definice pojmu hravého chování naráží na těžkosti. Za hru bychom mohli považovat veškeré chování, které nemá bezprostřední biologický význam, tedy aktivity mimo potravní, obranné nebo rozmnožovací chování. Ale ani hra není bez funkce, poněvadž umožňuje získávat zkušenosti. Toto chování je mnohem více vyvinuto u mláďat než u dospělců. Rozčlenění na různé typy her není jednoduché, neboť existuje mnoho přechodů a smíšených typů. Hra může obsahovat převážně druhově specifické prvky chování nebo může být vystavena převážně z individuálních, učením získaných prvků. Existuje mnoho důkazů o tom, že zvířata se hrou učí. Jednoznačně vykazují hravé chování jen nejvyspělejší savci (a někteří

25

ptáci) a to převážně v juvenilním období, když získávají zkušenosti pro pozdější období adultní. Přesnější charakteristika hravého chování dle FRANCKA (1996): -

ve hře chybí specifická vážnost

-

jednotlivé prvky chování jsou volně kombinovatelé více než ve vážné situaci

-

životně důležité pohotovosti k jednání tlumí hravé chování

-

hra neusiluje o konečné jednání

2.4.5.1 Hra hříbat Hrát si hříbě začíná už ve věku dvou tří dnů. Nejprve se spokojuje s rychlým obíháním kolem matky. Kruh je nejdříve malý a pohyby nejisté, ale záhy se průměr kruhu i rychlost zvyšuje. Občas hru hříbě doplní o vyhazování a jiné krokové variace. Tyto individuální hry však hříbě brzy omrzí, neboť kůň je zvíře společenské a tak dává přednost hrám sociálním. Partnerem je buď matka, nebo o něco později jiná hříbata. Škála projevů je široká – hříbata se spolu honí, vyskakují na sebe, vzpínají se, vyhazují a chňapou po sobě zuby. Hříbata si ovšem nehrají jen mezi sebou. Velmi často mohou do svých her začlenit i přítele jiného druhu, třeba známého psa, člověka, nebo jiné domácí zvířata. Nejčastějším projevem jsou pohybové hry – se psy nebo jinými zvířaty se koně zpravidla honí. Domácí zvířata si hravost uchovávají mnohem déle, než jejich divocí předci, některá po celý život. Také domácí koně si hrají i v dospělosti – a člověk jejich smyslu pro hru využívá na dostihových drahách, na drezurních kolbištích i v cirkusovém výcviku (DOBRORUKA, et al., 1992).

2.5 Etologie koní na pastvě 2.5.1 Pastva Pastva je nejpřirozenějším a současně i nejefektivnějším, t. j. nejlevnějším způsobem odchovu koní. Volný pohyb koní je určujícím faktorem požadovaného rozvoje kardiovaskulárního a respiračního aparátu právě tak, jako vývoj pohybových orgánů – kostí, šlach a svalů. Vyjmenované funkční jednotky jsou určujícími faktory, které podmiňují pracovní upotřebitelnost finálních produktů chovu koní bez ohledu na to, zda se realizují na dostihovém ovále, parkurech, zápřeži či na rekreační využití (DURUTTYA, 1993). V tzv. „tvrdých“ výbězích chybí hříbatům nejen pastva, ale i důvod k pohybu (RADVAN, 1990).

26

2.5.1.1 Pastva hříbat Pokud tvrdíme, že pastva má pro úspěšný odchov hospodářských zvířat nemalý význam, potom pro kvalitní chov koní je přímo nevyhnutelná. Předpokladem požadovaného vývoje mladých koní je pobyt ve volnosti, který podstatnou mírou ovlivňuje mechaniku pohybu. Dlouhodobé poznatky ukazují, že pobyt koní na pastvě přispívá ke zlepšenému exteriéru, resp. k harmoničnosti tělesných partií a v nemalé míře působí jako korektor vrozených chybných postojů mladých koní. Součástí optimálních podmínek odchovu hříbat je pobyt těchto zvířat na pastvě při volném pohybu na čerstvém vzduchu. Rozumná míra otužování mladého organismu hříbat nevylučuje jejich pobyt na pastvě i v případě zhoršených klimatických podmínek (vítr, chlad, déšť nebo mráz). Zřejmě nejvýznamnějším přínosem pasení mladých koní je hledisko výživy: kvalitní zelená píce je pro vyvíjející se organismus nenahraditelná svým obsahem vitamínů a minerálů. Vzájemný poměr stravitelných bílkovin a živin v zelené píci pastvy vylučuje přetučnění hříbat, které je častým doprovodným jevem u hříbat odchovaných ve stájových prostorech s omezenou možností pohybu (DURUTTYA, 1993).

2.5.2 Způsoby pastvy V zásadě mluvíme o dvou způsobech pastevního odchovu hříbat: -

na volných pastvinách

-

na pastvinách oplocených Volně na neohrazených pastvinách paseme pouze v extenzivních podmínkách

v podhorských a horských oblastech s rozsáhlými, méně výnosnými porosty, jejichž oplocení je nákladné a travní porost tam ani jinak využít nelze. Využití travního porostu na volné pastvině není často ani 50 %. Proto je tento způsob pastvy nehospodárný. Na kulturně oplocených pastvinách je pastva velmi účelná. Rozdělením pastevních ploch na více oplůtků se pastvina mnohem lépe využije (až o 50 %) a pasení lze řídit tak, aby hříbata měla stále dostatek mladé čerstvé píce. V oplůtcích, které se spásají podle pastevního plánu později, je nutné porost sklízet jako pícninu. Nejvýživnější je porost v květnu a červnu, v dalších měsících jeho výživná hodnota klesá. Proto je nutné zahájit pastvu co nejdříve, i když na mladším pastevním porostu hříbata zpočátku jen paběrkují. V květnu a červnu porost obrůstá rychle, během 3 – 4 týdnů (DUŠEK et al., 2001).

27

Tajemství udržování kvalitního pastevního výběhu spočívá především ve schopnosti dosažení stejné úrovně porostů, čímž se téměř vyrovná výška vegetace žádoucí i té nekvalitní. K tomuto „zarovnávání“ porostů lze užít nejen různé typy sekaček, ale i jiná hospodářská zvířata, především ovce a hovězí dobytek. Při společné pastvě koní s hovězím dobytkem se snižuje výskyt parazitů koní. Cizopasníci jsou ve většině případů vázáni na jeden druh živočicha. Vývojové stádia parazitů koní potom hynou v tělech mezihostitelů, kterými může být jak skot, tak ovce (VOGEL, 1996).

2.5.3 Zahájení pastvy Před zahájením vlastní pastvy je třeba hříbata na pasení připravit – tzv. přípravné období. Do krmné dávky zařazujeme postupně více zelené píce a prodlužujeme denní pobyt hříbat ve výbězích, případně necháme pást hříbata jen chvíli. Přípravné období je velmi důležité, protože náhlou změnou krmiva bychom způsobili u hříbat nežádoucí poruchy a průjmy. Před zahájením pastvy nezapomeneme na odčervení hříbat. Nemocná nebo hříbata podezřelá z nemoci na pastvu nesmějí (DUŠEK et al., 2001).

2.5.4 Příchod na pastvinu Stádo vodíme na pastvu krokem. Před stádem jde pěší pastevec, který zavede stádo do určitého pastevního oplůtku. Úměrná velikost oplůtku je žádoucí k umožnění pohybu, ten je zvlášť dynamický při vypuštění stáda na pastvinu. Houf hříbat oběhne pastvinu dva- až třikrát, potom se hříbata uklidní a začnou se pást. Celé stádo se rozčlení do skupinek až posléze do dvojic, které spolu komunikují. Čím je pastva bohatší, tím více se stádo diferencuje. Při nedostatku pastvy či únavě hříbat se naopak stádo shlukuje, a to zpravidla ve stinné části pastviny či u východu. Nečinnost stáda je též důvodem ohryzávání dřevěného ohrazení pastvin (DUŠEK et al., 2001).

2.5.5 Náležitosti pastviny pro hříbata Hříbata vypásají jen určitá místa a zbylé nedopasky je třeba pokosit. Nepasou-li se hříbata vůbec, je porost buď přestárlý, nebo mají hříbata žízeň (DUŠEK et al., 2001). Za ideální můžeme označit případ, kdy pastevním porostem protéká potok s čistou, nezávadnou vodou s přístupnými břehy. Nejlepší je, má-li tvrdé štěrkovité dno. Je-li písčité, mohou koně s vodou pozřít i písek, který následně může vyvolat koliku (VOGEL, 1996).

28

Pokud není na pastvinách tekoucí nebo pramenitá voda, je nutné zřídit napajedla a vodu do nich dovážet. Napajedla musejí mít výpust a voda se má denně večer vypouštět a ráno doplňovat. V letním období s vysokými teplotami je důležité postavit na pastvině přístřešek chránící hříbata proti prudkému slunci, nebo vysázet na pastvině stromy poskytující stín (DUŠEK et al., 2001).

2.5.6 Pastevní období Pastevní období trvá v průměru 160 až 180 dní. Pasení začíná co nejdříve na jaře, kdy porost dosahuje asi 8 cm výšky. Při deštích předložíme hříbatům ve stáji před pastvou trochu sena, je-li na trávě jinovatka, pase se později. Zásadou správné pastvy je, aby travní porost v době spásání nemetal. Mladý porost správnou pastevní technikou zhoustne a vytvoří souvislý drn. Na jaře je reprodukční schopnost pastevního porostu nejintenzivnější, a proto je opožděné zahájení pastvy, v praxi tak časté, velkou chybou (DUŠEK et al., 2001).

2.5.7 Složení porostu Pro výživu organismu je významné složení pastevního porostu, které je podmíněno fyzikální, chemickou a biologickou podstatou půdy. Nejvhodnější složení pastevního porostu je: -

70 – 80 % trav, převážně nízkých

-

20 – 25 % vytrvalých, bobovitých rostlin

-

5 % aromatických bylin Z trav se do pastevních směsí doporučují: srha laločnatá, ovsík vyvýšený, jílky,

bojínek luční, lipnice luční, kostřava červená, psineček bílý, aj. Z bobovitých rostlin se do pastevních směsí doporučují: tolice dětelová, štírovník růžkatý, úročník lékařský, čičorka pestrá, jetel plazivý, jahodnatý, nachový, prostřední, aj. Z aromatických bylin se do pastevních směsí doporučují: pampeliška lékařská (do 20 %), jitrocel kopinatý, řebříček obecný, řepík lékařský, kostival lékařský, kontryhel obecný, aj. Velkou pozornost je třeba věnovat jedovatým druhům, které se na pastvinách nesmí objevit vůbec: přeslička bahenní, ocún, starček přímětník, kýchavice bílá, bolehlav plamatý, kokotice jetelová, pryskyřník prudký, sasanka hajní, bolševník velkolepý, hasivka orličí, třezalka tečkovaná, kokrhel menší, vratič obecný, pryšec chvojka, aj. (HRABĚ, 2004).

29

2.5.8 Sestavování skupin hříbat na pastvě Hříbata paseme společně přibližně do věku jednoho roku. Pak je však nutné stádo rozdělit podle pohlaví. Stádo starších hřebečků paseme na pastvinách odlehlých od pastvin klisniček (DUŠEK et al., 2001).

2.5.9 Potřeba pastevní plochy Stanovení správné výměry pastevní plochy hříbárny je podkladem

ke stanovení

krmného plánu. Správná pastevní technika je předpokladem snižování výrobních nákladů na výživu hříbat. V běžné chovatelské praxi se počítá na 1 ha pastvin 6 odstávčat, nebo 3 hříbata starší jednoho roku (DUŠEK et al., 2001).

2.6 Životní projevy hříbat na pastvě Životní projevy koní diferenciované výhradně z hlediska podílů času trvání v rámci denního rytmu hodnotíme jako dlouhodobé a krátkodobé. První skupinu s průměrným podílem doby trvání 10 – 90 % tvoří projevy potravní a odpočinkové. Ostatní životní projevy koní, výskyt kterých je ojedinělý, krátkodobý, ne však nepodstatný, tvoří 0,1 – 10 % podíl času 24 hodinového období. Mezi těmito nacházíme projevy alternativních postojů, projevy lokomoční, projevy komfortního chování, projevy stereotypního chování, sexuální a sociální chování (DURUTTYA, 1993).

2.6.1 Etologie potravního chování RALSTON (1986) konstatuje, že se koně věnují průměrně 10 až 12 hodin potravním projevům, přičemž uvedená doba je rozložená do více period v délce od 30 do 180 minut. Vyšší frekvenci výskytu potravních projevů zjistil v ranních, časně popoledních a ve večerních hodinách. KURTZ (1977) zkoumal délku doby potravních projevů 500 až 600 kg těžkých koní blíže nespecifikovaného plemene. Zjistil, že kilogramovou dávku sena zkonzumovali zkoumané koně v průměru za 39 minut při 3250-ti žvýkacích pohybech. Totožnou dávku slámy v průměru za 45 minut při 3650-ti žvýkacích pohybech. HAFEZ (1969) uvádí podrobný popis způsobu získávání potravy hříbat na pastvě – pasení. Konstatuje, že k vlastní pastvě přistupují skoro bez vyjímky s jednou končetinou mírně postavenou před vlastní tělo, t. j. v mírném úkroku vpřed. A právě tímto „předkročením“ se liší koně od jiných – původně stepních zvířat (např. turovitých). Hlavu

30

skloní k potravě, pyskem a pomocí zubů postrkují vybrané sousto tak dlouho, dokud ho neumístí do ideální polohy. Následuje krátké zpětné trhnutí hlavou a za pomoci řezáků dojde k oddělení stonku trávy od terénu. Paběrkování je u koní charakterizováno následovně: hlava je skloněná jako při skutečném, intenzivním přijímání potravy. Pomalu kráčíc, zlehka se hříbě dotýká krmiva, očuchává ho, přičemž jednotlivé stébla i sežere. Má tři funkce: slouží jako forma dosycování organismu, může se hodnotit jako stereotypní chování a v neposlední řadě indikuje existenci nerovnováhy organismu koní v rámci příjmu a výdeje energie (DURUTTYA, 1993). Dobrý zdravotní stav koní je podmíněn úrovní napájení. Z fyziologického hlediska se voda v organismu koní podílí mimo jiné na rozpouštění živin a konečných produktů látkové výměny, zúčastňuje se hydrolitických reakcí a má svůj význam při činnosti žláz. Svoji nezanedbatelnou úlohu

sehrává i při regulaci a udržování tělesné teploty zvířat

(DURUTTYA, 1993).

Projev pití je definováno jako orální příjem tekutin. Vlastní pití popisuje následovně: koně ponořují do vody celý spodní a část horního pysku při současném pevném semknutí štěrbiny pysku. Hlava je vychýlená do horizontální polohy. Hříbata se pití vody musí nejdříve naučit od starších koní. Spotřeba vody tvoří 4 až 5 % podíl živé hmotnosti hříbat (DUŠEK et al., 2001). Dalším projevem je sání. Mateřské mléko je díky své vysoké biologické a nutriční hodnotě ideálním a nenahraditelným krmivem pro hříbata,

především v rané fázi jejich

ontogeneze. Zdravá kobyla je schopná vlastní produkcí mléka, dosahující 1500 až 1800 litrů za laktaci, zabezpečit požadovaný růst a vývoj svého mláděte (BÍLEK, 1958). Sání si ve většině případů osvojují hříbata hned a vlastní „technika“ je popsána následovně: hříbě zaujme tak zvané paralelně protistojné postavení vzhledem k ose těla klisny, přičemž hlava musí být mírně vytočená tak, aby štěrbina pysků hříběte dosáhla k strukům vemene klisny. Vrozenou schopností hříbat v souvislosti se sáním mléka se jeví zformování jazyka do tvaru nálevky (DURUTTYA, 1993). Při zkoumání preferování jednotlivých stran při sání bylo zjištěno, že většinou přistupují hříbata k matce z pravé strany, preferování stran v závislosti na věku se nepotvrdilo. Frekvence sání se s přibývajícím věkem snižuje (WILLIAMS, 1973).

31

2.6.1.1 Projevy potravního chování Dominantním potravním projevem 6 - měsíčních hříbat je pasení. V rámci desetihodinového pobytu na pastvě trvá analyzovaný potravní projev u hříbat 58,9 % až jen 18,6 %. Je zřejmé, že pasení hříbat charakterizuje variabilnost z hlediska podílu času tohoto potravního projevu. DUŠEK (2001) se domnívá, že délku pastvy hříbat v každém případě určuje doba, která je nevyhnutelně potřebná k dosáhnutí pocitu sytosti mladého organizmu, resp. získání požadovaného množství živin. Projev paběrkování má rozptyl 11 % až 1,8 %. S tím, že paběrkování se uplatňuje především v druhé polovině, případně v poslední třetině doby pobytu hříbat na pastvě. Nejnižší hodnoty podílu času tvoří projev pití vody. Rozptyl činí od 0,1 % maximálně do 1 %. Sání, které přetrvává i v případě 6 – měsíčních hříbat, tvoří 7,3 % až 3,0 % času (DURUTTYA, 1993).

2.6.2 Etologie odpočinkových projevů Po období aktivity, která zajišťuje regulaci energie v organizmu, následuje období odpočinku charakterizované nižší spotřebou energie. Odpočinkové projevy jsou pevně zakomponovanou součástí denního režimu koní, vázané na čas a prostor. Na pastvině, v době extrémních teplot, vytvářejí klisny svým hříbatům snesitelnější podmínky tím, že je staví do svého vlastního stínu. Hříbata se také v poledních hodinách stavějí do kruhu, hlavami k sobě. Také se, pokud mohou, přesunují v době odpočinku na vyvýšené místa, odkud mají lepší rozhled do svého okolí. V nepříznivém počasí (vítr, déšť, sněhová bouřka) odpočívají klisny s hříbaty, pokud mohou, v dolinách (DURUTTYA 1993). Klidový postoj je charakteristickým odpočinkovým projevem všech koní na pastvinách. Odpočívající jedinec stojí nehnutě, přičemž hlavu a krk má v rovině hřbetu. Charakteristickým příznakem koně v klidovém postoji je typické postavení uší (které jsou otočené a sklopené do stran), částečně nebo i úplně zavřené oči a povislý spodní pysk. Oddychující zvíře stojí obyčejně s jednou pánevní končetinou pokrčenou a s hmotností přenesenou na druhou končetinu, přičemž jednou za čas dochází ke střídání těchto končetin. Odlehčená končetina se přitom opírá o povrch země pouze přední hranou kopyta. Odhánění nepříjemného

blanokřídlého

hmyzu

se

uskutečňuje

(DOBRORUKA, et al.,1992).

32

reflexivními

pohyby

ocasu

Ležení je projev frekventovanější u hříbat a mladých koní, než u koní dospělých. DOBRORUKA (1992) analyzoval řadu variací projevu ležení na pastvě a zjistil, že hříbata nejčastěji odpočívají se šíjí ohnutou do pravého úhlu, přičemž hlavu mají opřenou o podestýlku. Jinou variantou je případ, kdy hříbě má hlavu položenou a krk je natažený ve směru prodloužené osy vlastního těla. V obou případech má ležící hříbě charakteristickou polohu hrudních končetin: jedna je totiž ohnutá a druhá narovnaná. Autor to vysvětluje tím, že z této polohy může hříbě v případě napadení „vykročit“ a uniknut před nebezpečím dřív, než z jakékoliv jiné polohy těla. Další, podrobněji popsané polohy při ležení jsou: -

Ležení na břiše ve stočené poloze s končetinami skrčenými na jednu stranu.

-

Ležení na břiše s končetinami krčenými pod tělem.

-

Ležení ve stočené poloze s hlavou dotýkající se občas podestýlky.

-

Ležení v poloze stočené, s hlavou opřenou o podestýlku.

-

Ležení na boku s nataženými končetinami. Postup lehání u hříbat je následující: nejdříve se na zem dostává zadní část těla

a potom následuje položení hrudních končetin. Při vstávání je postup stejný: nejdříve zvedá hříbě zadní část těla, opíraje se při tom o hrudní končetiny. Při běžném pozorování není možné vždy přesně určit, zda zkoumaný objekt jen oddychuje nebo zda spí. Podstatným kritériem se zde stává nehybnost, ale skutečnou pravdu nám dává až využití elektroencefalografu. Pomocí něho se zaznamenává elektrický proud, který vzniká v průběhu činnosti mozku. Na základě grafického záznamu tohoto přístroje je možné jednoznačně zjistit, zda zvíře bdí nebo spí. Hlavní perioda spánku se vyskytuje jen mezi 1. až 5. hodinou ranní (DURUTTYA 1993).

2.6.2.2 Projevy odpočinkové Etogram šestiměsíčních hříbat potvrzuje existenci dvou druhů odpočinkových projevů, přičemž preferovanější je klidový postoj. Tato forma odpočinku tvoří 2,5 % až 0,3 % podílu času. Tento odpočinkový projev se uplatňuje v poslední třetině pobytu hříbat na pastvě. Projev ležení charakterizuje ojedinělost výskytu, čemuž odpovídají i průměrné podíly času 0,3% až 0,1%. V souvislosti s analýzou projevu ležení vyvstává eventualita negativního vlivu na zdravotní stav těchto zvířat. Hříbě, které odpočívá formou ležení má sklon k tomu, aby usnulo. U ležícího hříběte se snižuje ochlazování povrchu těla prouděním vzduchu,

33

organismus se v důsledku intenzivního slunečního záření přehřívá. Následkem úpalu jsou potom horečnaté stavy různého stupně, které můžou skončit i úhynem hříběte (DURUTTYA, 1993).

2.6.3 Etologie komfortního chování Všechny vyšší organizované živočišné druhy mají ve svém repertoáru chování i takové, kterým zabezpečují péči o povrch svého těla, tedy soubor komfortních projevů. Ošetřování pokožky je projevem, který je všem zvířatům vrozený. Tyto projevy jsou rozdílného druhu a odlišují se i způsobem realizace. Uvádí se, že komfortní chování je fixované v skladbě každodenně se opakujících životních projevů koní. Komfortní projevy jsou v případě koní realizované pomocí uzavřeného pysku, zuby a kraniální částí kopyta pánevní končetiny. Komfortní chování divokých, případně domestikovaných koní souvisí často se sociálním chováním (DURUTTYA, 1993). Divoce žijící koně vykazují individuálně nebo i ve dvojici celou řadu činností, které slouží právě k ošetřování kůže a srsti. K vlastní očistě vedou koně vnější okolnosti jako svrbění kůže, vypadávání srsti, jarní a podzimní výměna srsti, hojící se a bolestivé rány nebo vnitřní okolnosti, ke kterým patří insekty a ektoparaziti (DEBRECÉNI, 2001). Jak cituje DURUTTYA (1993), komfortní chování je kombinací různých projevů a tvoří ho především třesení pokožky, otřepávání, zahánění, škrábání, otírání, ohryzávání, válení, olizování, dření hřívy apod. Třesení pokožky – je nejběžnějším a nejjednodušším komfortním projevem koní. Realizaci uvedeného komfortního projevu umožňují podkožní svaly, které jsou velmi dobře vyvinuté především na bocích a v oblasti lopatky. Třesením se koně zbavují drobných cizích předmětů uchycených v srsti, případně slouží k zaplašení obtížného blanokřídlého hmyzu (VOLF, 1977). Otřepávání – je jiný způsob zbavování srsti od jemného prachu, různých nečistot nebo vody. Kůň při otřepávání stojí mírně rozkročený s dopředu natáhlým krkem a hlavou. Vlastní otřepávání probíhá vlnovitě a to směrem do zadních partií zvířete k jeho hlavě (VOLF, 1977). Zahánění – tímto projevem se koně zbavují především nepříjemného blanokřídlého hmyzu, který hojně napadá zvířata v letních měsících. Zahánění se realizuje: -

ocasem, končetinami, hlavou.

34

Tento analyzovaný komfortní projev se realizuje především u koní v klidovém postoji (DURUTTYA, 1993). Škrábání – tento komfortní projev vykonávají koně pomocí svých zadních končetin. Připomíná obdobné projevy kočkovitých a psovitých šelem s tím rozdílem, že tyto druhy zvířat provádějí analyzovaný projev v sedě v protikladu s koňmi, u kterých je dominantní polohou stání. Kopytem zadní končetiny se koně škrábou především v oblasti šíje, uší a na hlavě. Očistu těchto částí těla vykonávají obyčejně pomalu, pozorně a s rozvahou. Výjimečně probíhá škrábání v leže. Tato pozice umožňuje dosáhnutí na další místa těla zvířete, především v oblasti lopatky (DURUTTYA, 1993). Otírání – je jinou formou péče o povrch vlastního těla. K otírání koně využívají pevné předměty, jako jsou stěny stájových prostor, dřevěné ohrady výběhů a pastvin, křoví, stromy. Aktivita zvířat v tomto projevu bývá tak silná a intenzivní, že na pastvinách bývá kůra stromů v dosahu zvířat úplně odřená, následkem čehož stromy usychají a vadnou. Koně si otírají především ty části svého těla, kam se pomocí zubů, případně končetin nedostanou (KURTZ, 1977). Ohryzávání – je frekventovaným komfortním projevem koní. Při tomto způsobu očisty povrchu těla vykonávaného pomocí zubů setrvávají koně ve stoje. Koně i navzdory své vrozené „tuhosti“ trupu si dosáhnou na pozoruhodně velkou část svého těla, především díky relativně dlouhé a ohybné šíji. A to přes oblast kohoutku, zad, zadní části trupu až po kořen ocasu (DURUTTYA, 1993). Válení – uvádí se, že válení je u lichokopytníků každodenní potřebou. Dá se definovat jako převalování koní na zádech, v průběhu kterého dochází k vícenásobnému převracení z boku na bok. V průběhu tohoto komfortního chování dochází k důkladnému odření zádové části těla zvířat vlivem vlastní hmotnosti. Koně si k válení lehají z jedné strany a z opačné strany po jeho ukončení vstávají. Ocas koně se během analyzovaného projevu pohybuje a připomíná vlnění biče. Vyhledávaným místem k válení je sníh, čerstvá podestýlka, piliny, prach a písek. Kůň se tak zbavuje staré srsti a současně „zapudrovává“, aby jeho srst neztratila tepelně-izolační funkci a neslepovala se. U hříbat není tento projev tak častý jako u dospělých koní, je spíše výjimečný. K úplnému převalování na zádech nedochází, jedná se jen o převalování se ze strany na stranu. Válení se učí hříbata od svých matek (DURUTTYA, 1993).

35

Olizování – jako projev komfortního chování byl pozorován už v počátcích etologického výzkumu živočichů. Existují dvě formy analyzovaného projevu: vlastní olizování, případně vzájemné olizování dvou zvířat, které má samozřejmě přísné hierarchická pravidla. Níže postavené zvíře ve stádě olizuje zvíře na stejném nebo vyšším sociálním postavení. Druhou významnou formou olizování koní je vztah hříběte s matkou. Projevuje se už v prvních hodinách po porodu, kdy klisna olizováním prakticky vysuší povrch těla svého potomka. Olizování pomáhá

rozproudění krve v podkožních tkáních hříbat a svou

nezastupitelnou úlohu sehrává i při vzájemném rozpoznávání obou zvířat (DURUTTYA, 1993). Dření hřívy – k tomuto projevu používají koně všechny pevné a drsné předměty nacházející se v jejich okolí. Optimální jsou horizontální části ohrad a oplocení, resp. větve stromů. Dření hřívy, případně kořene ocasu, je ovlivňováno roční dobou, způsobem odchovu a podléhá i denní periodě. Nejvyšší frekvence je u koní umístěných ve výbězích a nebo na pastvině .

2.6.3.1 Projevy komfortního chování Komfortní chování hříbat na pastvě se omezuje na vlastní ošetřování povrchu těla, formou vyhryzávání srsti, drbáním o dřevěnou ohradu a třesením pokožky. Analyzované projevy tvoří 0,7% až 0,1% podíl doby pobytu hříbat na pastvě.

2.6.4 Etologie vylučování Organismus živočichů se zbavuje odpadních produktů látkové výměny defekací (kálením), při kterém se z trávicího traktu zvířat vylučují pevné exkrementy nebo mikcí (močením), při kterém se organismus zbavuje tekutých odpadních produktů metabolizmu (DURUTTYA, 1993). Nestrávené zbytky potravy odcházejí z těla koní formované do tzv. skylabů, které mají tvar nepravidelných elipsoidů v průměru cca 5 cm. Jejich tvar vzniká formováním v dutinách posledního úseku tlustého střeva. Trus odchází v průměru každé 2 až 3 hodiny a celková hmotnost výkalů za 24 hodinové období představuje 40 až 60 % hmotnosti přijaté potravy. Normální barva trusu hříbat je zelenohnědá (JOKL et al., 1977). Koně na pastvě kálí na určité ohraničené plochy, díky čemuž další plochy pastvy zůstávají relativně neznečištěné. Koně tak trusem vyznačují svoje teritorium na pastvině.

36

V okamžiku defekace přerušují každou aktivitu a vždy se otáčejí proti směru převládajících větrů. Průměrně hříbata kálejí po uplynutí jedné hodiny od příjmu krmiva (DURUTTYA, 1993). Močení je reflexní proces vyvolaný podrážděním osmoreceptorů ve stěně močového měchýře. Uplatňuje se při určitém stupni naplnění tohoto měchýře. Projev močení je u všech kopytníků obdobný a porovnatelný. Koně močí s pánevními končetinami rozkročenými a se zvednutým ocasem. Vlastnímu projevu močení často předchází hrabání hrudními končetinami. V průběhu 24 hodinového období močí koně v průměru 5-krát, přičemž za toto období odchází z těla koní 8 až 10 litrů moči (JOKL et al., 1977).

2.6.4.1 Projevy eliminačního chování Analyzované projevy prezentující se vylučováním tvoří 3,3 % až 1,9 % zkoumaného období (DURUTTYA, 1993).

2.6.5 Etologie stereotypního chování Výskyt tohoto chování se zdůvodňuje neschopností zvířat uvolnit přebytečnou energii racionálním způsobem. Náhradní aktivita vyplývá z aktivace jednoho nebo více pudů, které není možno uspokojit v dané situaci. Mezi příčiny těchto krizových stavů zvířat se zařazují: -

změny v denním rytmu chování

-

hledání, t. j. chování nasvědčující tomu, že nepokoj zvířat se realizuje chronickým hledáním místa, polohy apod.

-

neúplné vzorce chování

-

náhradní objekt chování ( pokud zvíře pociťuje potřebu určitého chování a nemá k tomu vhodný objekt, potom si vybírá objekt náhradní)

-

kompromisní chování

-

různé důvody k nudění se

-

náhradní, t. j. přesunutá aktivita (realizuje se formou neúčelných pohybů, které s danou situací zvířat nesouvisí)

-

omezený pohyb

-

překrmení jadrnými krmivy Na dalších příčinách se neshodují všichni autoři, ale nejsou nezajímavé. Uvádí se mezi

nimi například vlivy vnějšího prostředí, jako jsou podmínky odchovu, vazné ustájení,

37

genetické predispozice, vzájemné odpozorování, neuspokojená touha po stádovém nebo sexuálním partnerovi. Škála projevů stereotypního chování je široká a pestrá. Koně preferují především kolébání (též hodinování, tkalcování), polykání vzduchu, krkání, ohryzávání žlabu, ohrad, boxů, vazáků, kývání spodního pysku, kopání kopytem o podlahu, rytmické pohyby ocasem, pohazování hlavou, vyplazování jazyka, pravidelné zívání, broušení řezáků o kovové části boxů, kývání vazáků a posuvných částí boxů, skřípání zuby, žvýkání naprázdno bez potravy, olizování koutků pysků apod (DURUTTYA, 1993). Mezi projevy stereotypního chování hříbat na pastvině patří hrabání. Hrabání hrudní končetinou se všeobecně považuje za akt napjatého očekávání, nedočkavosti, žádosti, touhy, event. přirozené přitažlivosti jedince k jinému partnerovi ve stádě. K hrabání dochází méně dokonalou formou i pomocí pánevních končetin. Tento projev má výhružný akcent.

2.6.5.1 Projevy stereotypního chování Stereotypní chování hříbat na pastvě se vyznačuje velkou variabilitou z hlediska podílu času svého trvání. Tento projev má rozpětí 10,9 % až 1,8 %. a přímo souvisí s rozlohou a členitostí pastviny.

2.6.6 Etologie lokomočních projevů Nejcharakterističtějším životním projevem koní je jejich schopnost progresivního pohybu, konstatuje HAFEZ (1962). Pohybová schopnost koně libovolného plemene v každém jeho pracovním využití je jedna z jeho nejvýznamnějších hodnot bez ohledu na druh výkonu. Charakteristika pohybu koní, respektive jejich výkonnost, je podmíněná typem hodnoceného zvířete, plemennou příslušností, tělesným vzrůstem, konstitucí, kondicí, zdravotním

stavem,

temperamentem,

povahovými

vlastnostmi

jedince,

exteriérem

a v neposlední řadě i stupněm trénovanosti koně. Pro příznivé posouzení mechaniky pohybu koně je rozhodující lehkost, pružnost, pravidelnost i „jakási“ přirozenost pohybu, o které říkáme, že „kůň se nese“ (BÍLEK, 1958). Chůze neboli krok je nedůležitějším chodem koně, protože v tomto druhu lokomočního pohybu vydrží zvíře nejdéle a je při něm nejméně namáhané (BÍLEK, 1958). Při chůzi se rozeznává podpěrná a posuvná fáze. V momentě, kdy se těžiště těla pohybem posouvá vpřed, začíná fáze posuvná. Při kroku jsou většinou zatížené obě

38

úhlopříčné končetiny. Při pomalé chůzi nastává okamžik, kdy je hmotnost zvířete rozložená na tři končetiny. Kůň klade na zem všechny čtyři končetiny postupně a to v oddělených časových intervalech. V důsledku toho slyšíme čtyři údery kopyt, v pořadí: pravá zadní – pravá přední – levá zadní – levá přední (DURUTTYA, 1993). Nepřerušovaná chůze je dalším lokomočním projevem hříbat na pastvině. Hříbata pomalou chůzi nepřerušují pasením, ale vytrvávají v chůzi. Pomalým, ale vytrvalým tempem se pohybují po pastvině. Děje se tam zejména v odpoledních hodinách, kdy fyziologická potřeba hladu je plně uspokojena.

2.6.6.1 Projevy lokomoční Z příslušných etogramů vyplývá, že charakteristickým životním projevem hříbat na pastvě jsou lokomoční projevy. Pomalá chůze tvoří rozpětí 19,8 % až 8,4 %. Nepřerušovaná chůze realizovaná hříbaty tvoří 15,2 % až 14,2 %. Podrobnější statistické analýzy lokomočních projevů ukazují, že pohyb je pevnou součástí denního režimu hříbat na pastvě.

2.6.7 Etologie alternativních postojů KURTZ (1977) se domnívá, že projevy alternativních postojů jsou odrazem fyzického a psychického stavu organismu koní. Prezentují se mimikou pomocí uší, šíje a tvářové částí hlavy. Kůň má při jednotlivých postojích charakteristický výraz. Normální, bdělý postoj je charakteristický tím, že zvíře stojí s hlavou vzpřímenou, uši má rovněž vzpřímené a oči jsou úplně otevřené. Kůň je klidný a neprojevuje zvýšený zájem o okolí (DEBRECÉNI, 2001). Postoj se zvýšenou pozorností je charakterizován tím, že kůň stojí s vysoko zdviženou hlavou a se vztyčenýma ušima pozoruje napjatě své okolí.

2.6.7.1 Projevy alternativních postojů Prioritní postavení patří normálnímu, bdělému postoji. A to 28,7 % až 6,1 %. Postoj se zvýšenou pozorností je frekventovaný z 2,8 % až nejméně 0,5 % doby pobytu na pastvě. Je zjevné, že hříbata před odstavem velmi živě reagují i na nepatrné akustické, případně i optické impulzy, jejichž zdroj se nachází v jejich bezprostředním okolí.

39

2.7 Závěr Charakteristickým životním projevem hříbat ve volnosti je pasení, kombinované lokomočními projevy. Pokud potravní proces tvoří (v závislosti na kvalitě travního porostu) 30 % až 60 % doby pobytu hříbat na pastvě, potom podíl lokomočních projevů (ovlivněný rozlohou a zatížením jednotky plochy pastvy) 18 % až 35 %. Analýza vzájemných podmíněností výskytu jednotlivých životních projevů hříbat na pastvě přibližuje biologickou podstatu zkoumané kategorie koní. Nejvýznamnějším poznatkem se jeví vztah projevu pasení k pomalé a nepřerušované chůzi. Je dále zřejmé, že projev pasení je doprovázen alternativním postojem se zvýšenou pozorností. Znamená to, že i v případě domestikované populace koní se střetáváme s vrozenou ostražitostí těchto zvířat vůči svému okolí (DURUTTYA, 1993). Agresivní chování mezi hříbaty se až na výjimečné případy nevyskytuje. Proto nebylo zaznamenáno.

40

3. CÍL PRÁCE Cílem mé diplomové práce je vyhodnotit projevy komfortního chování u vybrané kategorie koní plemene Slezský norik. Vybrána byla věková kategorie: hříbata od narození do 6 měsíců věku. Pohlaví: klisničky i hřebečci. Hodnocení proběhne za různých klimatických a povětrnostních podmínek na pastvě, v pastevním období, od měsíce dubna do měsíce října, dle aktuálního počasí daného roku. Sledování se uskutečnilo v roce 2005 a v roce 2006 v hřebčíně Klokočov na Vítkovsku na Severní Moravě. A to vždy na nové, v daný rok narozené skupině hříbat.

41

4. MATERIÁL A METODIKA 4.1 Charakteristika vybrané kategorie koní Pozorována bude vždy celá skupinka v daný rok narozených hříbat a to jak klisničky, tak hřebečci. Následují rok bude sledována nová skupina v daný rok narozených hříbat. Hřebčín odchovává každý rok 10 až 20 hříbat. Složení pohlaví bývá různé. Hříbat budou označena pracovními čísli, od jedné až po nejvýše číslo dvacet. Dálo budou zaznamenány odznaky hříbat na hlavách a nohou, takže bude vyloučena jejich záměna. Převážná část populace hříbat se očekává ve zbarvení ryzák, tmavý ryzák. Hříbata budou pozorována od stáří jednoho měsíce až do šesti měsíců věku, dle pastevního období.

4.2 Analyzované projevy komfortního chování Zaznamenáno bude komfortní chování u skupiny hříbat hřebečků a klisniček dohromady. Za toto chování budu považováno: -

otřepávání

-

škrábání

-

otírání

-

ohryzávání

-

válení

-

olizování

-

dření hřívy

-

hra

Všechny tyto aktivity musí přesáhnout časový limit 5 vteřin, aby mohli být zaznamenány. Pod touto hranicí bude aktivita považována pouze za pokus o příslušné chování. A tyto aktivity budou sledovány jako: -

samostatně prováděná činnost

-

ve vztahu klisna – hříbě

-

ve vztahu hříbě – hříbě

Výsledky sledování budou zaznamenány do etogramů, vždy po patnácti minutových intervalech.

42

4.2.1 Příklad etogramu:

8:00

8:15

8:30

8:45

9:00

9:15

9:30

9:45

10:00

10:15

10:30

10:45

11:00

otřepávání škrábání otírání ohryzávání válení olizování dření hřívy hra

11:15

11:30

11:45

12:00

12:15

otřepávání škrábání otírání ohryzávání válení olizování dření hřívy hra

Datum

Počet hříbat

Chybí

43

12:30

12:45

13:00

13:15

13:30

13:45

14:00

4.3 Místo vlastního pozorování Sledování bude probíhat vždy na pastvině, neboť jen zde jsou všechna hříbata pohromadě se svými matkami. Na pastvu chodí zdravá hříbata už od začátku pastevního období, což je podle klimatických podmínek většinou od konce měsíce dubna. V této době je jejich stáří jeden až dva měsíce. Většina hříbat se narodí v měsíci březnu, výjimečné případy již na konci měsíce února. Pastviny jsou trvale oploceny a stádo se na nich střídá dle potřeby a růstu vegetace. Celková rozloha, kterou mají koně k dispozici činí až 60 hektarů pastvin. Na pastvinách se pravidelně kosí nespásaná vegetace, takže i podle této potřeby se stádo přesouvá na jiná místa pastvy.

4.4 Vlastní metodika sledování Vlastní sledování bude vždy začínat v 8 hodin ráno, a to společným přesunem se stádem na pastvinu. Přesun bude probíhat pomalým tempem za stádem tak, aby si všechna hříbata i klisny povšimly přítomnosti známého člověka, jehož oděv bude mít pokud možno stejné prvky (např. stejně zbarvený klobouk). Seznámení se stádem proběhne před začátkem vlastního pozorování a to jak ve stáji, tak na pastvině. Po příchodu na pastvinu bude zaujato místo v sedě na vyvýšeném místě a to buď: -

v dostatečné vzdálenosti od pasoucího se stáda, tak, aby žádné zvíře nebylo zaujato přítomností člověka

-

v dostatečné výšce, například na mysliveckém posedu

-

v hustém porostu různé vegetace za vlastní ohradou pastviny Pokud nebude moci vlastní sledování nepozorovaně probíhat z důvodu přítomnosti

stáda na nevhodném místě pastviny (např. v údolí) a zvířata budou jevit o přítomnost člověka nadměrný zájem, bude sledování odloženo na následují den. Stejně tak i v nadměrně srážkové dny, kdy je stádo z důvodu zdraví hříbat a bezpečnosti klisen (kopcovitý terén je v tuto dobu nevhodný pro plemeno s tak vysokou hmotností) ponecháno ve stájích. Sledování proběhne vždy i přes polední hodiny, kdy je stádo ponecháváno na pastvě (je zde samozřejmě umístěn zdroj pitné vody v podobě cisterny s napájecími žlaby) a bude ukončeno ve 14 hodin odpoledne, kdy se stádo vrací ke svým stájím do hřebčína. S hříbaty nebudou navazovány nadměrně kladné vztahy, aby nedošlo k přílišné, nechtěné oblibě pozorovatele a tím i k jeho vyhledávání hříbaty v době nečinnosti.

44

5. VÝSLEDKY VLASTNÍ PRÁCE A DISKUZE 5.1 Historie plemene Slezský norik Norici jsou považováni za nejčistšího potomka původního divokého koně západního. Jméno Norik získali od římské provincie Noricum, která se rozkládala na území dnešního Rakouska, části Švýcarska a Bavorska. V ČR se rozšířili především na severní Moravě a Slezsku, kde se utvářeli ve specifických přírodních podmínkách cca 120 let na bázi importů originálních norických hřebců rakouské a bavorské provincie. Bylo realizováno převodné křížení na chladnokrevné klisny domácí provenience a cílevědomou plemenitbou a selekcí vznikla postupně populace chladnokrevných koní adaptovaných na místní podmínky, splňující parametry samostatného plemene. Mezi zakladatele takzvaných původních linií slezských noriků patřili: 41 Norbert (nar.1907), 419 Bravo (nar. 1914), 412 Albin Theseus (nar.1920), 324 Dietrich (nar. 1921), Brigant (nar. 1937), 621 Nero Vulkan (nar. 1939), 2526 Höllriegel (nar. 1939), Michl Vulkan VI (nar. 1943), 517 Georg Vulkan VII (nar. 1943) z Rakouska a 12 Pfeilring (nar. 1920), 341 Atlas (nar. 1925), 2568 Klosterjager (nar. 1937), 2262 Gothenscherz (nar. 1940) z Bavorska. V období 1900-1920 působilo ve Slezsku cca 85 norických hřebců. Chovatelé tak získali mohutné, konstitučně tvrdé koně, kteří se uplatnili ve všech hospodářských činnostech. Do roku 1970 byli slezští norici uznáváni jako samostatné plemeno. V období 1970-1990 byli spolu s českomoravským belgickým koněm vedeni jako chladnokrevný kůň. Po roce 1990 doznal chov chladnokrevných koní významných změn. Podle právních norem byli na základě genových analýz chladnokrevníci rozděleni do tří populací (českomoravský belgický kůň ČMB, norik - N a slezský norik - SN) a pro všechna tato plemena byly vypracovány Řády plemenných knih. Od roku 1996 byla nejkvalitnější část populace koní slezského norika zařazena do genetických zdrojů.

5.2 Charakteristika plemene Slezský norik se vyznačuje středně velkým až velkým obdélníkovým rámcem těla s dobrým osvalením. Hlava je velká, suchá, ušlechtilá, s oválnou očnicí. Krk je vysoko nasazený, střední až dlouhý, klenutý, s často mírně výrazným kohoutkem. Dlouhá a dobře úhlovaná lopatka umožňuje vydatný i prostorný chod. Hrudník je středně hluboký, široký, oválný, středně dlouhý, se středně dlouhou volnější horní linií. Bedra jsou dlouhá, pevná a dobře vázaná. Záď je mohutná, středně široká a dlouhá, oválná, mírně štěpená a svažitá. Fundament je suchý, kostnatý, klouby a šlachy výrazné. Kopyta jsou pevná, pružná a dobře

45

utvářená. Spěnka je krátká až středně dlouhá, pevná a pružná. Chody jsou výrazné a prostorné. Barvou převládá ryzák. Slezský norik je pracovitý a dobře ovladatelný kůň přiměřeného temperamentu, dobrého charakteru, je dobře živitelný a pohyblivý. Plně dospívá v pěti až šesti letech stáří.

5.3 Současný stav plemene v ČR Slezský norik je plemeno vzniklé z rázu chladnokrevníka norické krve chovaných převážně na severní Moravě a ve Slezsku na podkladě krve hřebců, kteří byli zakladateli významných linií slezských noriků, a to 41 Norbert, 419 Bravo, 2526 Höllriegel, 2262 Gothenscherz, 12 Pfeilring, 324 Dietrich. Chovná oblast slezského norika je vymezena územím České republiky. Dále to mohu být jednotlivé chovy nebo chovatelská sdružení v zahraničí, o nichž s taktem a citem rozhodne na jejich požádání rada plemenné knihy. Plemennou knihu Slezského norika vede Asociace svazů chovatelů koní České republiky. Chovná populace zahrnovala k roku 2000 cca 446 koní (tj. 26 hřebců a 420 klisen), dle oficiálních zpráv plemenné knihy. K letošnímu roku 2007 je registrováno 42 plemenných hřebců.

5.4 Historie hřebčína Klokočov Historie chovu koní v Klokočově začíná v roce 1953, kdy přistoupilo ministerstvo zemědělství k budování odchovných zařízení při některých státních statcích, mezi jinými i při Státním statku Vítkov. Jako objekt byl pro tento účel vybrán Františkův Dvůr, ucelená zemědělská zástavba vzdálená asi 1 km od obce Klokočov, které bylo pro zajištění provozu vyčleněno i 470 ha zemědělské půdy. Ihned po převzetí začaly adaptace stávajících stájí na vazné i volné stáje pro chov koní. Současně se připravovala výstavba nových stájí, která byla ukončena v roce 1959. Rovněž se zakládaly oplocené výběhy a pastviny. Chovatelským záměrem, vyplývajícím z dlouhodobé plemenářské koncepce, byla produkce mohutných všestranně použitelných teplokrevných koní. Souběžně s Klokočovem byla uvedena do provozu farma Hořejší Kunčice, jejímž úkolem byl chov chladnokrevných koní typu slezského norika. Delimitací v roce 1960 připadla tato farma pod nově vytvořený Státní statek Deštná, kde však nebylo pro chov koní velké pochopení a v průběhu let 1961 – 1963 došlo k výraznému zhoršení jeho úrovně. Tehdejší rada ONV v Opavě proto rozhodla o přesunutí zbytku chovného stáda do

46

Klokočova, kde byl stávající chov teplokrevných koní zrušen, plemenné stádo i dorost rozprodány a chovatelský program zaměřen na slezského norického koně. Toto typické slezské plemeno tažného koně se začalo formovat ve druhé polovině 19. a začátkem 20. století, jako důsledek sílícího požadavku po výkonnější tažné síle, jak pro zemědělství, tak pro rozvíjející se průmysl. Původní chovný materiál lehčího typu byl určován požadavky ministerstva války. V tomto cílevědomě řízeném zmohutňovacím procesu byli použiti hřebci norického plemene, pocházejícího z alpských oblastí. Pojmenování tohoto plemene „Norik“ je odvozeno od starobylého názvu těchto oblastí z doby Říše římské (province Nordium). Potomci těchto importů v dalších generacích již byli označování přídomkem „slezský“. Chovné stádo slezských noriků bylo v následujících letech po převzetí početně zvyšováno

a

každoročním

tříděním

byla

zvyšována

jeho

plemenná

kvalita.

Významným stimulem pro další chovatelský rozvoj byla zásadní změna názoru lesních závodů na používání koní v lesním hospodářství, která znamenala pronikavě zvýšenou poptávku po koních tohoto typu. V roce 1988 tvořilo stádo matek 96 plemenných klisen a spolu s ročníky hříbat byl celkový stav 478 koní. V tomto roce odebraly lesní závody 118 koní pro práci v lese. V důsledku politických i hospodářských změn po roce 1989 došlo k postupnému snižování početních stavů. Docházelo i ke změnám majitelů. Po ukončení činnosti Státního statku Vítkov byla majitelem klokočovská firma Promed, od poloviny roku 1997 je majitelem Vítkovská zemědělská s.r.o. se sídlem v Klokočově (PETRTÝL, 2007).

5.5 Současný stav koní v hřebčíně Klokočov V současné době je celkový početní stav 87 ks koní, z toho 36 plemenných klisen chovného stáda. Jsou ustájeny ve volných stájích na hluboké podestýlce, stejně tak i dorost všech věkových kategorií. Klisny jsou ustájeny po 10 – 11 kusech v ucelených skupinách. Porody probíhají přímo v těchto stájích bez převodu do porodnice. V současné době působí v plemenitbě dva hřebci: 2415 HUGO s. v. (pozn. soukromě vybrán) -

narozen v Klokočově 20.4. 1985

-

otec 2296 HUBÍR – 13

-

matka SM 1385 BĚLA po 2914 GOFAL

47

685 GOTLAS -

otec 2413 GOPAR

-

matka SM 2645 ALKA po 2237 GONOS

V současnosti postupně dochází k oživení zájmu o tyto koně a to nejen v rámci naší republiky, ale i v zahraničí (PETRTÝL, 2007).

5.6 Pastevní režim hříbat Slezského norika Denní doba pobytu hříbat na pastvě je od 8 hodiny ranní do 14 hodiny odpolední. Tato doba je přizpůsobena krmení jadrnými krmivy, které probíhá vždy ve stáji tak, aby každému hříběti byla podána jeho přesná dávka a byla umožněna kontrola zkrmení této dávky. Neboť hříbata chladnokrevného plemene, jakým je Slezský norik potřebují pro svůj velký tělesný růst a pozdní vývoj i dostatečný příjem jadrného krmiva jakým je např. oves a granulované směsi. Složení skupiny koní na pastvě je stálé. Jsou zde chovné klisny – matky a jejich letošní hříbata, klisničky i hřebečci. Dvouletá hříbata se již pasou odděleně od matek, a to ve skupině klisničky a skupině hřebečci. Všechny kategorie koní mají k dispozici 60 hektarů pastvin.

5.6.1 Denní režim hříbat o 7 hodin ráno – individuální krmení klisen i hříbat jadrnými krmivy o 8 hodin ráno – hříbata s klisnami sami po otevření stájí odcházejí na pastvu naučenou trasou o 8:15 až 13:30 – pastva na vybrané pastvině o 13:30 až 14:00 – klisny s hříbaty se sami, bez zjevné příčiny odebírají k východu z pastviny o 14:00 – návrat k domovu, kde se klisny sami odeberou do svých stájí, hříbata je následují o 14:30 – po dostatečném napojení nastává odpolední krmení jadrnými krmivy o 15:00 – hříbata začínají uléhat k odpolednímu odpočinku o 15:00 – klid ve stáji, není-li na daný den naplánováno strouhání, veterinární prohlídka, atd. o 18:00 – večerní krmení - jadrnými krmivy hříbata, senem klisny, hříbata se posléze přidávají

48

5.6.2 Analyzovaná hříbata v tabulce Tabulka číslo 1: Hříbata narozená v roce 2005 Číslo výžehu 69/859 69/860 69/862 69/865 69/866 69/867 69/869 69/870 69/871 69/872 69/873

Pohlaví klisna klisna hřebec klisna klisna klisna klisna klisna klisna hřebec klisna

Jméno hříběte Klea Karma Kid Karta Karin Kora Klára Kra Kola Kendy Kometa

Z matky 69/541 Gracie 69/331 Dakota 69/520 Gazela 69/371 Doly 69/483 Farida 69/329 Dekora 69/425 Ema 69/366 Dívenka 69/426 Elida 69/270 Cívka 69/880 Zeda

Po otci 685 Gotlas 2415 Hugo s.v. 2415 Hugo s.v. 685 Gotlas 685 Gotlas 2415 Hugo s.v. 2415 Hugo s.v. 685 Gotlas 2415 Hugo s.v. 685 Gotlas 685 Gotlas

Tabulka číslo 2: Hříbata narozená v roce 2006

Číslo výžehu 72/28 72/30 72/34 72/35 72/36 72/37 72/38 72/39 72/40 72/41 72/42 72/43

Pohlaví hřebec klisna hřebec hřebec hřebec klisna klisna klisna klisna klisna klisna klisna

Jméno hříběte Lestr Lada Lemon Lump Luk Lusy Lenka Lora Linda Lajka Lupa Lena

Z matky 69/483 Farida 69/465 Flétna 69/84 Andrea 69/541 Gracie 69/520 Gazela 69/543 Gejša 69/270 Cívka 69/329 Dekora 69/371 Doly 69/328 Debora 69/379 Duna 69/366 Dívenka

49

Po otci 685 Gotlas 685 Gotlas 2415 Hugo s.v. 685 Gotlas 2415 Hugo s.v. 685 Gotlas 685 Gotlas 2415 Hugo s.v. 685 Gotlas 2415 Hugo s.v. 2415 Hugo s.v. 685 Gotlas

5.7 Výsledky vlastního pozorování 5.7.1 Rok 2005 Celkem pozorováno 11 hříbat: 9 klisniček, 2 hřebečci.

Pracovní označení: číslo 1 – hřebec Kendy, č. 2 – hřebec Kid, č. 3 – klisna Kola, č. 4 – klisna Kra, č. 5 – klisna Klára, č. 6 – klisna Klea, č. 7 – klisna Kora, č. 8 – klisna Karta, č. 9 – klisna Kometa, č. 10 – klisna Karma, č. 11 – klisna Karin

Analyzované chování: otřepávání – zbavování srsti různých nečistot, prachu, hmyzu nebo vody škrábání – projev realizovaný pánevní končetinou na hlavě a krku, reakce na podráždění otírání – péče o povrch těla realizovaná o různé předměty, stromy, ohrady či jiné koně ohryzávání – péče zuby o povrch svého těla nebo jiného koně válení – očista srsti prachem, hříbě v prachu leží a převaluje se olizování – péče jazykem o povrch svého těla nebo jiného koně dření hřívy – otírání hřívy a krku o pevní součásti ohrady, jako jsou sloupky, stromy, ohrazení hra – veselá pohybová činnost hříběte nebo dvou hříbat, pobíhání, pronásledování, vyskakování na sebe, naznačované souboje končetinami, zuby

Začátek pastevního období: 15. dubna 2005

Konec pastevního období: 15. října 2005

Vlastní práce: Všechny analyzované projevy se mění během roku a jsou zaznamenány do tabulky, vývoj změn zachycuje následný graf. Tabulek i grafů je šest a vyhodnocují celé pastevní období roku 2005, a to vždy v intervalu 30-ti dnů.

50

Tabulka č. 1: Výsledek etogramů z období 15. 4. – 15. 5. 2005, 11 hříbat

Pořadí Analyzovaný projev Průměrná četnost Procentický podíl 1

otřepávání

4

36,36

2

škrábání

2

18,18

3

otírání

2

18,18

4

ohryzávání

0

0

5

válení

0

0

6

olizování

0

0

7

dření hřívy

0

0

8

hra

3

27,28

Graf č. 1: Výsledek etogramů z období 15. 4. – 15. 5. 2005, 11 hříbat

Procentický podíl 40 35 30 25 20 15 10 5 0 otřepávání

škrábání

otírání

ohryzávání

51

válení

olizování

dření hřívy

hra

Tabulka č. 2: Výsledek etogramů z období 15. 5. – 15. 6. 2005, 11 hříbat

Pořadí Analyzovaný projev Průměrná četnost Procentický podíl 1

otřepávání

8

22,86

2

škrábání

8

22,86

3

otírání

6

17,14

4

ohryzávání

1

2,86

5

válení

2

5,71

6

olizování

0

0

7

dření hřívy

0

0

8

hra

10

28,57

Graf č. 2: Výsledek etogramů z období 15. 5. – 15. 6. 2005, 11 hříbat

Procentický podíl 30 25 20 15 10 5 0 otřepávání

škrábání

otírání

ohryzávání

52

válení

olizování

dření hřívy

hra

Tabulka č. 3: Výsledek etogramů z období 15. 6. – 15. 7. 2005, 11 hříbat

Pořadí Analyzovaný projev Průměrná četnost Procentický podíl 1

otřepávání

11

16,92

2

škrábání

10

15,38

3

otírání

8

12,31

4

ohryzávání

5

7,69

5

válení

7

10,77

6

olizování

8

12,31

7

dření hřívy

2

3,08

8

hra

14

21,54

Graf č. 3: Výsledek etogramů z období 15. 6. – 15. 7. 2005, 11 hříbat

Procentický podíl 25 20 15 10 5 0 otřepávání

škrábání

otírání

ohryzávání

53

válení

olizování

dření hřívy

hra

Tabulka č. 4: Výsledek etogramů z období 15. 7. – 15. 8. 2005, 11 hříbat

Pořadí Analyzovaný projev Průměrná četnost Procentický podíl 1

otřepávání

12

16,90

2

škrábání

10

14,08

3

otírání

10

14,08

4

ohryzávání

10

14,08

5

válení

8

11,27

6

olizování

8

11,27

7

dření hřívy

3

4,23

8

hra

10

14,09

Graf č. 4: Výsledek etogramů z období 15. 7. – 15. 8. 2005, 11 hříbat

Procentický podíl 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 otřepávání

škrábání

otírání

ohryzávání

54

válení

olizování

dření hřívy

hra

Tabulka č. 5: Výsledek etogramů z období 15. 8. – 15. 9. 2005, 11 hříbat

Pořadí Analyzovaný projev Průměrná četnost Procentický podíl 1

otřepávání

10

12,82

2

škrábání

9

11,54

3

otírání

10

12,82

4

ohryzávání

12

15,38

5

válení

13

16,67

6

olizování

14

17,95

7

dření hřívy

1

1,28

8

hra

9

11,54

Graf č. 5: Výsledek etogramů z období 15. 8. – 15. 9. 2005, 11 hříbat

Procentický podíl 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 otřepávání

škrábání

otírání

ohryzávání

55

válení

olizování

dření hřívy

hra

Tabulka č. 6: Výsledek etogramů z období 15. 9. – 15. 10. 2005, 11 hříbat

Pořadí Analyzovaný projev Průměrná četnost Procentický podíl 1

otřepávání

11

14,29

2

škrábání

8

10,39

3

otírání

8

10,39

4

ohryzávání

11

14,29

5

válení

10

12,98

6

olizování

14

18,18

7

dření hřívy

0

0

8

hra

15

19,48

Graf č. 6: Výsledek etogramů z období 15. 9. – 15. 10. 2005, 11 hříbat

Procentický podíl 25 20 15 10 5 0 otřepávání

škrábání

otírání

ohryzávání

56

válení

olizování

dření hřívy

hra

5.7.2 Rok 2006 Celkem pozorováno 12 hříbat: 8 klisniček, 4 hřebečci.

Pracovní označení: číslo 1 – klisna Lusy, č. 2 – klisna Lajka, č. 3 – hřebec Lump, č. 4 – klisna Lupa, č. 5 – klisna Lada, č. 6 – klisna Lena, č. 7 – klisna Linda, č. 8 – hřebec Lestr, č. 9 – hřebec Lemon, č. 10 – hřebec Luk, č. 11 – klisna Lenka, č. 12 – klisna Lora

Analyzované chování: otřepávání – zbavování srsti různých nečistot, prachu, hmyzu nebo vody škrábání – projev realizovaný pánevní končetinou na hlavě a krku, reakce na podráždění otírání – péče o povrch těla realizovaná o různé předměty, stromy, ohrady či jiné koně ohryzávání – péče zuby o povrch svého těla nebo jiného koně válení – očista srsti prachem, hříbě v prachu leží a převaluje se olizování – péče jazykem o povrch svého těla nebo jiného koně dření hřívy – otírání hřívy a krku o pevní součásti ohrady, jako jsou sloupky, stromy, ohrazení hra – veselá pohybová činnost hříběte nebo dvou hříbat, pobíhání, pronásledování, vyskakování na sebe, naznačované souboje končetinami, zuby

Začátek pastevního období: 25. dubna 2006

Konec pastevního období: 20. října 2006

Vlastní práce: Všechny analyzované projevy se mění během roku a jsou zaznamenány do tabulky, vývoj změn zachycuje následný graf. Tabulek i grafů je šest a vyhodnocují celé pastevní období roku 2006, a to vždy v intervalu 30-ti dnů. Výjimku tvoří poslední měsíc říjen, který je zkrácen o pět dní, a to z důvodu špatného počasí.

57

Tabulka č. 1: Výsledek etogramů z období 25. 4. – 25. 5. 2006, 12 hříbat

Pořadí Analyzovaný projev Průměrná četnost Procentický podíl 1

otřepávání

3

42,86

2

škrábání

1

14,29

3

otírání

0

0

4

ohryzávání

0

0

5

válení

0

0

6

olizování

1

14,29

7

dření hřívy

0

0

8

hra

2

28,56

Graf č. 1: Výsledek etogramů z období 25. 4. – 25. 5. 2006, 12 hříbat

Procentický podíl 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 otřepávání

škrábání

otírání

ohryzávání

58

válení

olizování

dření hřívy

hra

Tabulka č. 2: Výsledek etogramů z období 25. 5. – 25. 6. 2006, 12 hříbat

Pořadí Analyzovaný projev Průměrná četnost Procentický podíl 1

otřepávání

7

17,95

2

škrábání

9

23,08

3

otírání

6

15,38

4

ohryzávání

1

2,56

5

válení

1

2,56

6

olizování

1

2,56

7

dření hřívy

2

5,13

8

hra

12

30,78

Graf č. 2: Výsledek etogramů z období 25. 5. – 25. 6. 2006, 12 hříbat

Procentický podíl 35 30 25 20 15 10 5 0 otřepávání

škrábání

otírání

ohryzávání

59

válení

olizování

dření hřívy

hra

Tabulka č. 3: Výsledek etogramů z období 25. 6. – 25. 7. 2006, 12 hříbat

Pořadí Analyzovaný projev Průměrná četnost Procentický podíl 1

otřepávání

10

15,15

2

škrábání

10

15,15

3

otírání

7

10,61

4

ohryzávání

5

7,58

5

válení

8

12,12

6

olizování

8

12,12

7

dření hřívy

3

4,54

8

hra

15

22,73

Graf č. 3: Výsledek etogramů z období 25. 6. – 25. 7. 2006, 12 hříbat

Procentický podíl 25 20 15 10 5 0 otřepávání

škrábání

otírání

ohryzávání

60

válení

olizování

dření hřívy

hra

Tabulka č. 4: Výsledek etogramů z období 25. 7. – 25. 8. 2006, 12 hříbat

Pořadí Analyzovaný projev Průměrná četnost Procentický podíl 1

otřepávání

11

15,07

2

škrábání

9

12,33

3

otírání

10

13,69

4

ohryzávání

9

12,33

5

válení

9

12,33

6

olizování

8

10,96

7

dření hřívy

3

4,11

8

hra

14

19,18

Graf č. 4: Výsledek etogramů z období 25. 7. – 25. 8. 2006, 12 hříbat

Procentický podíl 25 20 15 10 5 0 otřepávání

škrábání

otírání

ohryzávání

61

válení

olizování

dření hřívy

hra

Tabulka č. 5: Výsledek etogramů z období 25. 8. – 25. 9. 2006, 12 hříbat

Pořadí Analyzovaný projev Průměrná četnost Procentický podíl 1

otřepávání

10

12,99

2

škrábání

10

12,99

3

otírání

9

11,69

4

ohryzávání

12

15,58

5

válení

10

12,99

6

olizování

12

15,58

7

dření hřívy

2

2,59

8

hra

12

15,59

Graf č. 5: Výsledek etogramů z období 25. 8. – 25. 9. 2006, 12 hříbat

Procentický podíl 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 otřepávání

škrábání

otírání

ohryzávání

62

válení

olizování

dření hřívy

hra

Tabulka č. 6: Výsledek etogramů z období 25. 9. – 20. 10. 2006, 12 hříbat

Pořadí Analyzovaný projev Průměrná četnost Procentický podíl 1

otřepávání

9

11,84

2

škrábání

8

10,53

3

otírání

7

9,21

4

ohryzávání

13

17,11

5

válení

10

13,16

6

olizování

12

15,78

7

dření hřívy

1

1,32

8

hra

16

21,05

Graf č. 6: Výsledek etogramů z období 25. 9. – 20. 10. 2006, 12 hříbat

Procentický podíl 25 20 15 10 5 0 otřepávání

škrábání

otírání

ohryzávání

63

válení

olizování

dření hřívy

hra

6. ZÁVĚR Na základě mého pozorování jsem došla k závěru, že komfortní chování hříbat na pastvině se během pastevního období mění. Figurují zde 2 proměnné, a to: klima dle ročního období a věk a růst hříbat. Komfortní chování se v letech 2005 i 2006 vyvíjelo podobně. V prvních třech měsících pobytu na pastvě se hříbata z komfortního chování věnují převážně projevu otřepávání, škrábání a otírání. Příčinou těchto projevů je vyšší koncentrace hmyzu v tomto ročním období a nepřivyknutí hříbat na hmyz. V dalších měsících výskyt těchto projevů pozvolna klesá. Naproti tomu projev válení se v prvním měsíci pobytu hříbat na pastvině nevyskytuje vůbec. Ale s vyšším věkem hříbat a zvětšující se délkou pobytu na pastvině tento projev zvyšuje svoji četnost. Další projevy jako je ohryzávání a olizování se rovněž objevují až u starších hříbat a od měsíce června nabývají na intenzitě. Tyto projevy souvisí se sociálních chováním zvířat. Zvláštní vývoj jsem zaznamenala u projevu dření hřívy, neboť v roce 2005 se tento projev vyskytoval pouze v letních měsících (červen, červenec, srpen), ale v roce 2006 byl zaznamenám v celém pastevním období s výjimkou měsíce dubna. Nejzajímavější výsledek jsem zaznamenala u projevu nazvaném hra. Tento projev je naopak nejvíce aktuální v prvních měsících pobytu na pastvě u velmi mladých hříbat, v teplých letních měsících jeho frekvence klesá a znovu se zvyšuje u starších hříbat na konci pastevního období. Pokles této aktivity v letních měsících přisuzuji klimatickým podmínkám, jako je např. vyšší teplota, nižší tlak a nižší vlhkost. Hříbata Slezského norika tedy podle mého pozorování četnost jednotlivých projevů komfortního chování během pobytu na pastvě po dobu pastevního období mění a to v závislosti na věku a klimatických podmínkách.

64

7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Asociace svazů chovatelů koní ČR [online]. [cit. 2007-04-18]. www.aschk.cz

BÍLEK, F. Chov koní – Specielní zootechnika II. Praha: SZN, 1958

DEBRECÉNI, O. Etológia hospodářských zvierat –špeciálna zootechnika. Nitra: Slovenská poĺnohospodárská univerzita, 2001, ISBN 80-7137-811-9

DOBRORUKA, L., KHOLOVÁ, H. Zkrocený vládce stepi. Praha: Panorama, 1992, ISBN 80-7038-229-5

DURUTTYA, M. Etológia koní. Košice: TeLeM, 1993

DUŠEK, J., MISAŘ, D., MULLER, Z., NAVRÁTIL, J., RAJMAN, J., TLUČHOŘ, V., ŽLUMOV, P. Chov koní. Praha: Brázda, 2001, ISBN 80-209-0282-1

EDWARDS, E. H. Velká kniha o koních. Bratislava: Gimini, 1992, ISBN 80-85265-36-2

FRANCK, D. Etologie. Praha: Karolinum, 1996, ISBN 80-7066-878-4

HAFEZ, E., S., WILLIAMS, E., M. The Behaviour of Domestic Animals. London: Balliere, Tindall and Casell, 1962

HRABĚ, F., BUCHGRABER, K. Pícninářství – travní porosty. Brno: MZLU, 2004, ISBN 80-7157-816-9

JOKL, Z., DUŠEK, J., KLEMENT, J., MICHAL, V. Fyziologie koní. Praha: SZN, 1977

KILEY-WORTHINGTON, M. The Behaviour of Horses in Relation to Management and Training. London: New Ed Edition, 1999

KURTZ, A. Schweizer Kavalerist. Pfaffikon: LXVII., 1977

65

MAHLER, Z. Člověk a kůň. Brno: Dona, 1995, ISBN 80-85463-52-0

PETRTÝL, J. Historie hřebčína Klokočov [online]. [cit. 2007-04-18]. www.klokocov.cz

POPLUHÁR, L., MANDELÍK, J., PRUŽINSKÝ D., STIENE, A., SVOBODA, M. Základy športového jazdenia na koni. Bratislava: Příroda, 1981

RADVAN, J. Kůň v lesním hospodářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1990, ISBN 80-209-0103-5

RALSTON, S., L. Freeding Behavior. Colorado: Fort Collins, 1986

ROBERTS, M. Průvodce nenásilným výcvikem koní. Praha: Ikar, 2005, ISBN: 80-249-0584-1

STEJSKALOVÁ, S. Jak se koně dorozumívají III. Jezdectví, 2004, roč. 52, č. 9, s. 64 – 65

VOGEL, C. Já kůň – Velká kniha péče o koně. Praha: Cesty, 1996

VOLF, J. Koně, osli a zebry. Praha: SZN, 1977

WEBSTER, J. Welfare: Životní pohoda zvířat aneb Střízlivé kázání o ráji. Praha: Nadace na ochranu zvířat, 1999

66

PŘÍLOHY

67

8. OBRAZOVÁ PŘÍLOHA Fotografie č. 1 – Budova stájí před rekonstrukcí, rok 2005.

Fotografie č. 2 – Budova stájí po rekonstrukci, rok 2007.

Fotografie č. 3 – Stádo chovných klisen na pastvině, v popředí vůdčí klisna.

Fotografie č. 4 – Výcvik tříletých Sl. noriků při každodenní práci v zápřeži.

Fotografie č. 5 – Komfortní chování: otřepávání.

Fotografie č. 6 – Komfortní chování: otírání.

Fotografie č. 7 – Komfortní chování: ohryzávání.

Fotografie č. 8 – Komfortní chování: válení.

Fotografie č. 9 – Potravní chování: pasení.

Fotografie č. 10 – Odpočinkové projevy: ležení.

68

Fotografie č. 1 – Budova stájí před rekonstrukcí, rok 2005.

Fotografie č. 2 – Budova stájí po rekonstrukci, rok 2007.

69

Fotografie č. 3 – Stádo chovných klisen na pastvině, v popředí vůdčí klisna.

Fotografie č. 4 – Výcvik tříletých Sl. noriků při každodenní práci v zápřeži.

70

Fotografie č. 5 – Komfortní chování: otřepávání.

Fotografie č. 6 – Komfortní chování: otírání.

71

Fotografie č. 7 – Komfortní chování: ohryzávání.

Fotografie č. 8 – Komfortní chování: válení.

72

Fotografie č. 9 – Potravní chování: pasení.

Fotografie č. 10 – Odpočinkové projevy: ležení.

73