Mendelova univerzita v Brně. Zahradnická fakulta. Ústav zahradní a krajinářské architektury DIPLOMNÍ PROJEKT DOTVOŘENÍ VYBRANÝCH URBÁNNÍCH PROSTORŮ

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta Ústav zahradní a krajinářské architektury

DIPLOMNÍ PROJEKT DOTVOŘENÍ VYBRANÝCH URBÁNNÍCH PROSTORŮ OBYTNÝ SOUBOR VINICE V PLZNI Diplomová práce

Vedoucí práce: prof. Ing. Jiří DAMEC, CSc.

Lednice 2014

Bc. Lucie PANČÍKOVÁ

PODĚKOVÁNÍ Mé poděkování patří prof. Ing. Jiřímu Damci, CSc. za vedení a inspirativní přístup, který mě v průběhu celé práce pozitivně motivoval. Rovněž bych chtěla touto cestou vyjádřit dík svým bližním za kritické poznámky, které mi pomohly začít chápat řešenou problematiku i jinak než z pozice krajinářského architekta. Velmi děkuji svým rodičům za podporu v průběhu celého studia.

DIPLOMNÍ PROJEKT DOTVOŘENÍ VYBRANÝCH URBÁNNÍCH PROSTORŮ – OBYTNÝ SOUBOR VINICE V PLZNI

ROZBOR FUNKČNÍCH PLOCH A VYBAVENOSTI.................................................................................................. 16

OBSAH

ROZBOR DOPRAVY A PROVOZU ........................................................................................................................ 16 TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA.......................................................................................................................... 17 ANALÝZA ZELENĚ............................................................................................................................................... 17

ÚVOD ........................................................................................................................................................................... 2

VIZUÁLNÍ VAZBY ................................................................................................................................................ 18

METODIKA, CÍL PRÁCE ................................................................................................................................................. 2

DEMOGRAFIE .................................................................................................................................................... 18

LITERÁRNÍ REŠERŠE ..................................................................................................................................................... 3

AKTUÁLNÍ STAV MODELOVÉHO PROSTORU ......................................................................................................... 18

SÍDLIŠTĚ – OBYTNÉ SOUBORY DRUHÉ POLOVINY 20. STOLETÍ ............................................................................... 3

KRAJINÁŘSKO-ARCHITEKTONICKÁ STUDIE ............................................................................................................... 20

URBANISMUS A ARCHITEKTURA ............................................................................................................................. 3

KONCEPT CELKOVÉHO ŘEŠENÍ .............................................................................................................................. 20

VEŘEJNÝ PROSTOR NA SÍDLIŠTI ............................................................................................................................... 3

CENTRÁLNÍ OKRSEK .............................................................................................................................................. 22

HIERARCHIE VEŘEJNÝCH PROSTORŮ NA SÍDLIŠTI ................................................................................................... 4

HLAVNÍ CENTRUM – PARK BRNĚNSKÁ.............................................................................................................. 22

ZELEŇ OBYTNÝCH SOUBORŮ ................................................................................................................................... 4

PROMENÁDA, ŠKOLNÍ NÁMĚSTÍ A OBCHODNÍ CENTRUM ............................................................................... 27

PSYCHOLOGICKÝ A SOCIOLOGICKÝ ASPEKT SÍDLIŠŤ ................................................................................................ 5

OBYTNÁ SKUPINA.................................................................................................................................................. 29

MANAGEMENT SRÁŽKOVÉ VODY ............................................................................................................................ 5

ULICE – OKOLÍ VSTUPŮ BYTOVÝCH DOMŮ ....................................................................................................... 29

REFERENČNÍ PŘÍKLADY ................................................................................................................................................ 7

VNITROBLOK ..................................................................................................................................................... 29

JARDIN D´ÉOLE (Paříž, Francie) ............................................................................................................................... 7

MANAGEMENT SRÁŽKOVÉ VODY ......................................................................................................................... 32

PLACE DU 8 MAI 1945 (Lyon, Francie)..................................................................................................................... 7

RETENČNÍ NÁDRŽ V CENTRÁLNÍM PROSTORU ................................................................................................. 32

RUDOLF-BEDNAR-PARK (Vídeň, Rakousko) ............................................................................................................. 8

RETENČNÍ NÁDRŽ VE VNITROBLOKU ................................................................................................................ 33

HARDAUPARK (Zürich, Švýcarsko) ........................................................................................................................... 9

ZASAKOVACÍ JÍMKY ........................................................................................................................................... 33

AUGUSTENBORG (Malmö, Švédsko) ....................................................................................................................... 9

ROSTLINNÝ KONCEPT ............................................................................................................................................ 35

POPTAHOF (Delft, Nizozemí) .................................................................................................................................10

DISKUSE ..................................................................................................................................................................... 36

TANNER SPRINGS PARK (Portland, Oregon, USA) .................................................................................................10

ZÁVĚR ........................................................................................................................................................................ 37

DOLNÍ BŘEŽANY (Česká republika) ........................................................................................................................11

SOUHR/RESUME (česky a anglicky).......................................................................................................................... 37

DVŮR NA ULICI LOTHRINGERSTRASSE (Mnichov-Heidhausen).............................................................................11

SEZNAM VYOBRAZENÍ A PŘÍLOH............................................................................................................................... 38

THERESIENHÖHE (Mnichov, Německo) .................................................................................................................12

SEZNAM OBRÁZKŮ V TEXTU ................................................................................................................................. 38

VÝCHODISKA A PŘÍSTUPY K ŘEŠENÍ ...........................................................................................................................12

SEZNAM PŘÍLOH V RÁMCI PRÁCE ......................................................................................................................... 39

MODELOVÝ OBJEKT ...................................................................................................................................................13

PŘÍLOHY SAMOSTATNÉ ......................................................................................................................................... 40

CHARAKTERISTIKA ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ ...................................................................................................................13

POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE ............................................................................................................................... 40

VYMEZENÍ ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ A ŠIRŠÍ VZTAHY ......................................................................................................13

LITERATURA .......................................................................................................................................................... 40

PRŮZKUMY A ANALÝZY .........................................................................................................................................14

INTERNETOVÉ ZDROJE .......................................................................................................................................... 41

HISTORICKÝ VÝVOJ ............................................................................................................................................14

OSTATNÍ ZDROJE ................................................................................................................................................... 42

PŘÍRODNÍ POMĚRY ............................................................................................................................................15 ÚZEMNÍ PLÁN ....................................................................................................................................................15 MAJETKOPRÁVNÍ VZTAHY .................................................................................................................................15 URBANISMUS A ARCHITEKTURA .......................................................................................................................15

1


ÚVOD

METODIKA, CÍL PRÁCE

Panelová sídliště – velké obytné soubory, při jejichž stavbě bylo využíváno převážně prefabrikovaných stavebních

Předmětem zpracování diplomové práce bylo dotvoření vybraných urbánních prostorů, čili vypracování návrhu

komponent – jsou pravděpodobně nejcharakterističtějším znakem architektury éry socialismu u nás. Jejich

krajinářsko-architektonického řešení území v úrovni studie. Konkrétní území obytného souboru Vinice bylo

masivní produkce měla uspokojit silnou společenskou poptávku po nových bytech. Upřednostňována byla

zvoleno jako předmět řešení z různých, výše zmíněných, důvodů. Rozhodující byla jeho vhodná dispozice

finanční i časová efektivita výstavby, což se nutně muselo odrazit v ostatních aspektech tvorby životního

s rozlehlou, dosud neřešenou plochou parku Brněnská. V obytném souboru bylo vytipováno několik ploch

prostředí. Veřejný prostor na sídlišti je všeobecně vnímán jako velmi málo atraktivní, což má za následek nízkou

s různým charakterem, které tvoří určitý systém. Jedná se o ústřední náměstí/park v těžišti souboru, náměstí

míru delšího setrvávání obyvatel mimo jejich byt. Na problematice sídlišť je velmi zřetelně patrné, jak se

nižšího stupně (prostor před školou), komunikace, jež je spojuje, uliční prostor navazující na hlavní vstupy do

prostředí, ve kterém žijeme, otiskuje do našich mentálních map, vzorců chování a systémů hodnot. Specifickým

bytových domů a vnitroblok. Mělo by se jednat o reprezentativní výběr, který postihuje všechny zásadní typy

tématem je zeleň, která je rozlohou zastoupena velmi hojně, ne vždy však dokáže plnit požadované funkce.

prostorů uvnitř řešeného území. Fázi navrhování předcházelo sbírání podkladů, analyzování území a práce

Obytné celky z předrevolučního období, zejména ze 70. a 80. let, jsou považovány za uniformní, dříve šedou,

s literaturou zabývající se problematikou veřejných prostorů na sídlišti. Dle Musila (1985, s. 323) kultivování

dnes poněkud divoce barevnou, masu, která se soubor od souboru nijak zvlášť neliší. Opak je pravdou. Ačkoliv

obytného prostředí znamená posílení kvality psychologických a kulturních stránek prostředí, velká pozornost

většina sídlišť trpí mnoha stejnými neduhy, jejich urbanistická a architektonická dispozice se může i velmi

proto byla věnována zejména otázce psychologického a sociologického aspektu architektury. Obecné teze byly

markantně lišit, a proto je třeba ke každému souboru přistupovat individuálně.

shrnuty v literární rešerši. Autorka se podrobně věnovala rovněž tématice zpracování srážkové vody. Za tímto účelem byla studována především německá a nizozemské literatura, jelikož v našem prostředí ještě využití

Téma obytného souboru z konce 80. let jsem si zvolila z několika důvodů. Zaprvé mě zaujala problematika, která

srážkové vody pro účely ekologické i estetické nenašlo širšího uplatnění.

stojí na okraji zájmu, přestože se s ní denně potýká velké procento české populace. Zadruhé jsem považovala za výzvu popasovat se s prostorově problematickým územím, které vyžaduje velmi koncepční přístup. V neposlední

Analýza situace a stavu území je obsahem vlastní kapitoly. Jednotlivé rozbory byly zpracovány na základě dat

řadě sídliště Vinice znám z pohledu obyvatele, což mi umožnilo pochopit problémy území mnohem hlouběji, než

zjištěných terénním průzkumem, popřípadě vycházejí z již existujících analýz, zpracovávaných odpovědnými

na základě sebeprecizněji vypracovaných analýz.

institucemi.

Návrhová část je členěna na řešení centrálního okrsku (obě náměstí a navazující prostory

komunikací) a obytné skupiny (prostor ulice Brněnské v návaznosti na vstupy do budov a vnitřní dvůr vnitroblok). Za účelem získání co největšího množství podkladů byly navštíveny instituce, zabývající se urbanismem (Útvar koncepce a rozvoje města Plzně) a veřejnou zelení (Správa veřejného statku města Plzně). Podklady o poloze sítí a pasportu zeleně byly poskytnuty Správou informačních technologií města Plzně. Součástí elaborátu je přehled deseti referenčních příkladů, které mají dokázat, že principy aplikované v návrhu již jsou realizované a tudíž proveditelné. Textovou část práce doplňují grafické přílohy, prezentující analýzy a návrh ve formátu posterů A1.

2


soukromým a veřejným.(Musil, 1985, s. 14). Nesrovnatelné jsou i dimenze jednotlivých budov i celých celků,

LITERÁRNÍ REŠERŠE

tvořených převážně deskovými a bodovými domy a občanskou vybaveností soustředěnou do okrskových a

SÍDLIŠTĚ – OBYTNÉ SOUBORY DRUHÉ POLOVINY 20. STOLETÍ

obvodových středisek. Dopravní komunikace vyšších tříd jsou většinou situovány mimo vlastní obytný okrsek.

Jako sídliště jsou označovány „nové obytné celky na okrajích a měst a obcí, stavěná obvykle z vícepodlažních domů při použití zprůmyslněných technologií.“ (Hrůza in Musil, 1985, s. 45) Definice pro panelová sídliště zní:

„Nosnou konstrukci panelových budov tvoří soustava stěn ve dvou navzájem kolmých směrech, jež spolu se

„Panelové sídliště je územně ucelená skupina bytových domů, postavených panelovou technologií, obsahující

stropními tabulemi vytváří prostorově tuhý celek.“ (Čadinová, 1994, s. 9) Výška domů se liší soubor od souboru a

minimálně 150 bytových jednotek“ (Polešáková, 2003, s. 11). Jejich vznik a nejpřekotnější rozvoj je spojován

většinou variuje i v rámci jednoho sídliště. Vzhledem k tomu, že se prakticky vždy jedná o typové projekty,

s druhou polovinou 20. století. Zatímco v západní části tehdejšího silně politicky polarizovaného světa se začalo

nevychází svým tvaroslovím ani materiálem nikterak z kontextu své lokality. Podle názoru sociologa Jiřího Musila

od myšlenky mnohopodlažní zástavby pro bydlení z důvodu upouštět už kolem roku 1970 (Jellicoe, 1995, s. 353),

„stavba sama o sobě ještě není architekturou… Co ze stavby činí architekturu, je formová finalizace všech funkcí.“

ve východním bloku produkce velkokapacitních bytových domů ustala až kolem revolučního roku 1989.

(Musil, 1985, s. 31). U mnoha obytných budov v rámci sídlišť by se tak dalo polemizovat, zda se o architekturu skutečně jedná. „Podstatou monotónnosti nových obytných souborů a jimi vyvolávaných pocitů nivelizace,

Poválečná bytová výstavba v Československu prošla několika etapami. Menší obytné soubory, vznikající záhy po

neosobnosti, nehostinnosti není jen chudoba forem, ale především významová chudoba jejich architektury“

válce, jako např. pražská Solidarita vykazují určitou kontinuitu s předválečnými koncepcemi vycházejícími

(Musil, 1985, s. 111). Záhy po sametové revoluci se začaly objevovat snahy sídliště učinit přívětivější. Těmto

z funkcionalismu. Po únorové revoluci dochází kvůli ideovému upnutí na Sovětský svaz a jím prosazovaný

procesům se obecně říká humanizace nebo regenerace. Jejich státní finanční podpora je řešena v nařízení vlády č.

socialistický realismus k odklonu od modernistických tendencí (řádkové a volné zastavění) a v řadě českých měst

494/2000 Sb. podmínky pro poskytování dotací za státního rozpočtu na podporu regenerace panelových sídlišť.

se objevují urbanistické celky, tvořené často polouzavřenými bloky, evokující téměř klasicistní dispozici s dekorací

Nové zásahy do prostředí jsou však přínosné pouze v případě, že sledují určitou koncepci, vytvořenou pro celý

odkazující na lidové umění (Ostrava-Poruba, Plzeň-Slovany). Tento způsob stavění odsoudil v roce 1954 na Sjezdu

soubor nebo jeho logicky vymezenou část (u větších celků). Dláždění „průšlapů“ v trávníku zámkovou dlažbou,

stavbařů tehdejší sovětský první tajemník ÚV KSSS Nikita Chruščov, který jako jediné východisko do budoucna

nekoncepční výsadba stromů a další mikrokosmetické úpravy jsou pouze zbytečnými výdaji, nejsou-li pouze dílčí

spatřoval v masivním uplatňování prefabrikátů, které se jevilo mnohem efektivnější. V ČSSR došlo ke kritice a

součástí většího kompozičního záměru.

následnému odklonu od historizujících forem v roce 1956 na konferenci Svazu architektů. Od roku 1957 vznikají první panelové konstrukce a od roku 1963 technologie umožňuje zvětšit rozpony jednotlivých nosných prvků

VEŘEJNÝ PROSTOR NA SÍDLIŠTI

(Musil, 1985). Na XI. sjezdu KSČ v červnu 1958 byl vynesen požadavek do roku 1970 postavit 1 200 000 bytů, což

Tématem veřejného prostoru se dnes zabývá řada autorů a existuje pro něj nespočet definic. Velmi výstižná je

fakticky znamenalo přejít od tvorby bydlení k jeho masové produkci. Právě v tomto okamžiku začíná éra sídlišť, za

následující: „Veřejné prostory jsou otevřené nebo uzavřené městské prostory neomezeně případně omezeně

níž byly postaveny soubory vzbuzující nejkontroverznější reakce. Nejen masivní využití prefabrikace přispívající

přístupné, které svým funkčním určením, prostorovým uspořádáním a vybavením slouží k zajištění funkcí (potřeb)

k monotónnímu architektonickému vyznění, ale mnohdy nedostatek respektu k projektu architekta a rozhodující

spojených s veřejným životem města, jeho obyvatel a návštěvníků. Jsou to prostory, na kterých se tento život

slovo prováděcích závodů vedlo k projevům kritizovaného „jeřábového urbanismu“, však účinně saturoval

odehrává (Čáblová in Ambrožová, 2013, s. 10).“ Z definice implicitně vyplývá, že prostory nevyužívané, „na

poptávku po nových bytech. Domy vzniklé v poslední fázi komplexní bytové výstavby v ČSSR už prezentují

kterých se život neodehrává“ veřejným prostorem nejsou, ačkoliv jsou veřejně přístupné. Právě takový typ

původní modernistické myšlenky ve velmi vyčpělé podobě.

prostoru se na sídlišti kvůli jeho kompozici, ale i dalším problémům, vyskytuje ve velké míře. Podle Kriera (2001, s. 121) by neměly plochy pro veřejnost pokrývat více než 35% a méně než 25% z celkové plochy čtvrti, což sídliště

URBANISMUS A ARCHITEKTURA

samozřejmě nesplňují. Kvůli požadavkům dostatečných rozestupů mnohopodlažních budov z důvodu dobrého

V celoměstském kontextu jsou sídliště urbanistickými celky více či méně prostorově propojenými se starší

oslunění, může jen v zřídkavých případech dojít ke zhuštění zástavby, je tedy nezbytné, dát zbytkovým plochám

urbánní strukturou s výrazně dominující funkcí bydlení. Striktní monofunkčnost vychází z myšlenek

jinou funkci, než primárně společenskou. Náplní určitého podílu nevyužitého území se tak může stát např. systém

formulovaných Athénskou chartou již v roce 1933, která v reakci na hygienicky problematické uspořádání měst

zpracování srážkové vody nebo další prvky přispívající ke zlepšení ekologické bilance budov a aktivit uvnitř nich.

19. století reagovala tezí o důsledném oddělení oblastí výroby, bydlení, dopravy a rekreace. Vůči starším typům urbanistické struktury i architektury se vymezuje v mnoha ohledech - změnou v koncepci bytů, služeb, obchodní

Podle tvrzení Kriera (2001, s. 76)„Urbanistické kvality města jsou utvářeny veřejnými prostranstvími, proporčním

sítě, změnou vztahu mezi domy a komunikacemi, změnou dopravní sítě, a konečně změnou vztahu mezi

využitím stavebních pozemků a výškou zástavby“, z čehož vyplývá, že mnohapodlažní rozvolněná zástavba

3


pravděpodobně nikdy nebude nejlepší matricí pro vznik nejatraktivnějších městských prostorů. „Stavby a

vědomě vnímá jejich různou váhu. Obytné soubory stavěné podle tezí Athénské charty sice počítají s dostatkem

prostory příliš rozlehlé na to, aby jeden člověk ovlivnil jejich náladu, vyžadují davy – jinak působí opuštěně a

„světla a vzduchu pro všechny (Jellicoe, 1995, s. 295), s hierarchizací jejich vnitřních prostorů to tak zářné není.

člověka umenšují (Day, 2004, s. 159)“ Sídliště z hlediska veřejného prostoru nejsou ani městem, ale ani parkem,

Ve většině obytných komplexů je centrum, většinou navazující na soustředěnou občanskou vybavenost.

venkovem, či krajinou. Jedná se sice o území v intravilánu města, trpí však nedostatkem pro urbánní prostředí

Plnohodnotný prostor však musí zahrnovat i partie polosoukromé a soukromé, které musí být zároveň

charakteristické urbanity. „Čili městské atmosféry spojené s pestrým hemžením lidí nejrůznějšího věku,

dostatečně vymezené, protože jinak jsou člověkem jen stěží vnímatelné. Výstižné shrnutí poskytuje Musil (1985,

skupinové příslušnosti, lidí směřujících za rozmanitými cíli a účely na pozadí stejně pestré kulisy budov a objektů

s. 22) „Sídliště vedla k nadměrné degradaci veřejných prostorů, vedla k nadměrné „homogenizaci“ území celých

rozmanitého funkčního určení a vzhledu (Musil, 1985, s. 144)“. Tento problém není způsoben pouze prostorovou

velkých souborů a k zániku nutného napětí, překvapení a kontrastu v urbanistické tkáni našich měst“.

kompozicí staveb a jejich psychologického působení na člověka, ale hlavně nedostatkem atraktivit celoměstského

Výsadní význam má centrum. Tento fakt souvisí s egocentrickým respektive etnocentrickým chápáním člověka.

významu, respektive vyšší občanské vybavenosti. Musil tvrdí, že „vhodným navrhováním a dimenzováním

Centrum je vždy významově bohatší, čehož lze dosáhnout umístěním celospolečensky významných institucí, ale i

občanských zařízení je možno zvýraznit (nebo naopak potlačit) význam a funkci lokality nebo území (Musil, 1988,

dalšími prostředky (větší výška budov, lepší architektonická výzdoba těchto budov, použití cennějších stavebních

s. 16)“. V prostředí centrálně plánovaných ekonomik bylo možné rozmístění občanské vybavenosti plánovat,

hmot, zvýšená intenzita údržby zeleně, drobné architektonické objekty apod.). Směrem k periferiím očekáváme

v současné době (pomineme-li regulaci územním plánem) je na libovůli investora, kde svojí provozovnu umístí. Je

menší koncentraci podnětů. Tento princip platí nejen pro jednotlivé městské části, ale i pro město jako celek.

proto třeba vytvářet prostředí, která budou natolik atraktivní, aby bylo umístění jednotlivých objektů v nich občanské vybavenosti rentabilní. Lokalizace kupříkladu kavárny v rámci centrální části obytného souboru

Hierarchie prostorů nejen v sídlišti přispívá k lepší čitelnosti prostředí, ke snadnější orientaci, k vnesení významů

urbanitu samo o sobě nezvýší, pokud nebude ona kavárna pouze dílčí součástí „balíčku“ vybavenosti pro celé

a jedinečnosti. Má význam pro návštěvníky, ale zejména pro místní obyvatele, jejichž život je s daným prostředím

sídliště, zahrnujícího i vybavenost vyšší. Je otázkou, zda při použití vhodných architektonických prostředků, lze

spjat.

vytvořit veřejný prostor o dostatečné společenské důležitosti, aniž by v něm nebo jeho okolí musela figurovat

ZELEŇ OBYTNÝCH SOUBORŮ

některá z forem vyšší OV. „Když ve veřejném prostoru převládají aktivity nezbytné, na kvalitě až tak nesejde

Zeleni je v obytných souborech, vystavěných dle modernistických zásad, přiřknut velký podíl celkové rozlohy

v opačném případě ano (Gehl in Kratochvíl, 2012, s. 140)“, z tohoto vyplývá, že veřejný prostor bez přímé

zejména pro její blahodárné působení na mikroklima i lidskou psychiku. Utopické představy však ve styku

návaznosti na občanskou vybavenost může fungovat, musí však být věnována mnohem větší pozornost jeho

s realitou vzaly za své, zejména s realitou socialistické komplexní bytové výstavby. Bylo by mylné tvrdit, že by

architektonickému ztvárnění. Tento problém je nakonec pokusně řešen v návrhové části této diplomové práce.

snad neexistovaly návrhy koncepce zeleně v projektech jednotlivých obytných souborů, nezřídka však nebyly

Žádoucí „kompletizace“ sídlišť ve snaze vytvořit plnohodnotný městský prostor je velmi složitým procesem

respektovány. Docházelo k záměnám druhů a k vysázení menšího počtu než stanovil projekt. Je pochopitelné, že

závislým na mnoha faktorech, vyžadující vysoce komplexní uvažování.

působnost mnohých vegetačních prvků byla tímto výrazně omezena. Kromě toho však vzniklo mnoho ploch, bez

HIERARCHIE VEŘEJNÝCH PROSTORŮ NA SÍDLIŠTI

jakéhokoliv funkčního využití, které se rovněž mezi zeleň počítají, ačkoliv by jako zpevněné (pro vodu dostatečně

„Schopnost identifikace a strukturování prostředí je existenčním vybavením každého zvířete (Lynch, 2004, s. 3)“.

propustnou dlažbou) byly úplně stejně funkční, což dokládá i tvrzení autorů Součka a Šonského (1981, s. 65):

Tato schopnost funguje i v prostředí, které není strukturované člověkem. Město je antropické prostředí, bylo

„Řada průzkumů a rozborů potvrzuje, že funkční účinnosti zeleně nelze ztotožňovat s její sumární plošnou

tedy v historii vždy formováno tak, aby jeho prostorové utváření bylo účelné, ale zároveň dávalo určitý vyšší

rozlohou“. Nejproblematičtější jsou podle Štencela (1983, s. 87) plochy do výměry 300 m2, zejména kvůli údržbě.

smysl, což se projevovalo promyšlenou lokalizací veřejných budov a s tím související hierarchizací veřejného

Je neracionální na nich zakládat trávník. Na plochách menších než 50 m2 podle výše uvedeného autora není

prostoru. „Charakteristickým rysem struktury sídel je, že je hierarchická (Musil, 1967, s. 16)“. Podobného názoru

vhodné zakládat vegetační prvky vůbec nebo pouze výsadbu dřevin. Prostorové rozmístění budov bylo podřízeno

je i Gehl (2012, s. 67): „Klíčové výrazy pro podporu života ve městě jsou následující: hustota, přímé a logické

jiným prioritám než tvorbě kvalitního veřejného prostoru s fungující zelení, pro vegetaci tak zbyly mnohdy zcela

trasy, skromné prostorové dimenze a jasná hierarchie, v níž bylo rozhodnuto, které prostory jsou nejdůležitější“.

nevyhovující místa nevhodných tvarů a dimenzí. Na rozdíl od čtvercových a lichoběžníkových ploch „pásy, pruhy

Odstupňování významu jednotlivých prostorů ve městě tedy podvědomě očekáváme a nenalézáme-li jej, nutně

a pozemky komplikovaných tvarů jsou častěji devastovány“ (Souček, Šonský, 1981, s. 65), nezřídka jsou protnuty

se to projeví na našem hodnocení takové lokality. „Člověk má potřebu vjemové rozmanitosti – tendence

prošlapanými stezkami, korigujícími nevhodně trasovaný chodník. Kromě zmíněných problémů se pod zelenými

ohraničovat jednotlivé okrsky a dávat jim celistvé významy (Černoušek, 1992, s. 37)“, kromě toho podvědomě i

plochami velmi často nacházejí sítě, které zabraňují výsadbě stromů.

4


Štencel a kol. (1983, s. 87) spatřuje jako omyl „architektonické i zahradnické praxe, že si pro uspořádání sídlištní

Otázka teritoria je důležitá právě pro identifikaci s prostředím, ale také sociálním dohledem nad územím a péčí o

zeleně vzala vzor městského parku“. Zeleň na sídlišti je navržená jako park, ale není a ani nemůže být stejně

něj. Komunita je dnes velmi diskutovaný termín. Mnoho projektů nejen na venkově, ale i ve městech si klade za

udržovaná, patří všem a nikomu a to se nutně projevuje na jejím stavu. Nicméně, krásná zeleň v rámci obytného

cíl stmelovat místní společenství. V prostředí vesnice jsou takové snahy pochopitelné, ale komunita ve městě je

prostředí člověka vede k jeho lepšímu vztahu k lokalitě, naopak nedostatečná údržba vede jen k dalšímu zhoršení

do určité míry utopií, protože města vždy znamenala spíš individuální zájem než společenství a soudržnost (Musil,

pocitu bezpečnosti i celkového obrazu celé oblasti. Bohdan Wagner (Wagner, 1983, s. 183) ve skriptech

1985, s. 220). Nakonec i dříve lokální skupiny fungovaly, protože jejich svazky byly hlavně účelové.

Sadovnické kompozice II. vyřkl následující myšlenku: „Má-li být … splněna jednota vztahů mezi sadovnickou

MANAGEMENT SRÁŽKOVÉ VODY

úpravou a jejím uživatelem, musí člověk cítit, že se na každém kroku někdo stará o jeho pohodlí, a že tudíž má

Jelikož některé principy práce se srážkovou vodou jsou rozvíjeny v návrhové části elaborátu, je považováno za

společnost zájem na jeho dobré náladě“. Toto tvrzení jistě souvisí spíše s parkem nebo veřejnou zahradou,

přínosné zmínit se o problematice v obecné rovině.

zkrátka typem zeleně o vyšším stupni intenzity údržby. Pochopitelně není v možnostech spravujících institucí udržovat park na periferii stejně jako reprezentativní zeleň uprostřed města, nemá-li žádný historický nebo jiný

Pod pojmem management srážkové vody si lze představit řízení činnosti souhrnu technických opatření v daném

vyšší význam. Řešením by však mohlo být omezit plochy vyžadujících intenzivnější péči na takové sloužící

území, které snižují rychlost a množství srážkové vody odváděné do kanalizace, popř. do vodních toků. Efektivní

plnohodnotné rekreaci obyvatel, a zbytkové plochy zpevnit, osázet půdopokryvnou vegetací při vhodných

management srážkových vod je jedním ze způsobů adaptace na prognózované klimatické změny, které mají

podmínkách vyčlenit pro vlastní zahrádkářskou realizaci obyvatel, kteří tak část údržby území prakticky

znamenat kromě globálního oteplování s ním spojené extrémnější výkyvy počasí. I v našich mírných

převezmou.

středoevropských podmínkách se mají projevit období sucha střídaná mohutnými přívalovými dešti, na něž bude třeba města i mimoměstskou krajinu připravit. Skeptici naopak tvrdí, že v souvislosti s klimatickými změnami

PSYCHOLOGICKÝ A SOCIOLOGICKÝ ASPEKT SÍDLIŠŤ

vzniká řada neprokázaných dogmat. Cílem práce není polemika s názory na předpokládané změny klimatu.

„Existuje obecný předpoklad, že hmotná forma a organizace nových obytných souborů jak bezprostředně, tj.

Rozumnější hospodaření s vodou, srážkovou či jakoukoliv jinou, by totiž mělo být logickou součástí tvůrčího

sémanticky a esteticky, tak i zprostředkovaně, tj. vlivem na způsob života, působí trvale a mnohostranně na

procesu urbanisty, architekta či zahradního architekta, ať už má jakékoliv ekologické smýšlení.

psychiku člověka.“ (Musil, 1985, s. 16) Na laickou psychiku pak „především prostřednictvím prožitků spojených s praktickým užíváním, a teprve pak také vyššími vrstvami svých sdělovacích schopností, především vizuálně

K problematice srážkových vod se vyjadřuje zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou

znakovou.“ (Musil, 1985, s. 124) Tento fakt by mohl osvětlit důvod, proč jsou sídliště pozitivněji hodnocena

potřebu, zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu

samotnými obyvateli než rezidenty starších čtvrtí. Sídliště sice nejsou místy duševního ani estetického „nasycení“

(stavební zákon). Pro území města Plzně funguje jako územně plánovací podklad Generel odvodnění, který byl

a uspokojení, bydlení v nich je však poměrně pohodlné. Na „vizuálně znakovou“ a estetickou kvalitu prostředí

schválen zastupitelstvem města Plzně v roce 2006 s výhledem do roku 2050. Mezi jeho základní body patří kromě

však nelze rezignovat, protože každá prostředí musí kultivovat estetické schopnosti, což má mimořádný význam

jiného zabránit rychlému odtoku dešťových vod v urbanizovaném území a odkanalizování většiny rozvojových

pro rozvoj osobnosti zejména v dětském věku (Musil, 1985, s. 189)

ploch oddílně, což by mělo zabránit spojení silně a mírně znečištěných vod. Kanalizace na území Vinic je jednotná. Kvůli prevenci havárie po srážkových událostech (přívalové deště apod.) je městská kanalizační síť doplněna o

Největšími neuralgickými body sídlišť jsou anonymita, odcizení, neschopnost identifikace, špatná orientace,

systém retenčních nádrží.

jednotvárnost a s ní spojený nedostatek podnětů. Mnoho negativních efektů s sebou přináší měřítko domů i prostranství, ale i výška. Monotónnost zase způsobuje ochablé vnímání a smyslové otupění. Když jsou místa příliš

Prioritou při nakládání se srážkovou vodou by však mělo být její maximální zadržení v místě spadu, kde podle

nudná, nenamáháme se je „vnímat“ (Day, 2004, s. 128).

lokálních vlastností podloží dojde ke vsaku (propustné podloží), retenci s regulovaným odtokem, popřípadě ke kombinaci obojího. Taková řešení mají řadu výhod - zasakováním jsou doplňovány zásoby podzemní vody, dojde

Z hlediska sociologického je významná problematika zabývající se teritoriem, komunitou a participací.

k odlehčení kanalizačního systému, objem vody se zmenší díky výparu, který má sekundárně příznivé působení na

„Každá skupina, každý jednotlivec má vedle elementárních fyziologických potřeb také hluboce zakořeněnou

okolní mikroklima, pozitivně vnímané rostlinami i člověkem. V neposlední řadě slouží taková opatření ke zvýšení

potřebu vlastního, jím osvojeného prostoru. Prostoru, který on a jeho skupina užívá a se kterým se identifikuje.“

biodiverzity, ale v mnohých případech i atraktivity pro obyvatele. Sídliště z druhé poloviny 20. století jsou

(Musil, 1985, s. 191) Kromě toho má člověk potřebu vymezovat a definovat prostor kolem sebe (Černoušek, 99).

(v porovnání s ostatními typy již existující městské zástavby) nejvhodnějším prostorem pro aplikaci výše

5


nastíněných principů díky své urbanistické dispozici – poměrně rozvolněné zástavbě, mezi níž existuje velké množství ploch bez zvláštní funkce. Jeden z neuralgických bodů sídlišť, totiž neutěšené architektonické ztvárnění parteru, se tak stává téměř výhodou, protože při vkládání nových prvků není třeba dbát na umělecké ztvárnění fasád či mobiliáře. Další devizou je poměrný dostatek prostoru v uličním profilu i okolních plochách a také časté oddělení dopravních a pěších komunikací, což je důležité zejména proto, že srážková voda z komunikací a parkovišť vyžaduje kvůli většímu znečištění odlišnou následnou úpravu než voda z chodníků a střech. Výtvarné pojetí retenčních a zasakovacích prvků je značně rozmanité od architektonicky pojatých po přirozeně působící. Sídlištím jako urbánním prostorům, většinou však situovaným v bezprostřední návaznosti na krajinu, konvenují oba styly i jejich kombinace. V prostředí sídliště, které se svým mikroklimatem „přibližuje stepním podmínkám“ (Štencel et al., 1983, s. 97) je jakákoliv forma vody velmi cennou. Z hlediska technické infrastruktury je výhodou oddělené vedení srážkové vody a vody odpadní. Nejproblematičtějším místem propojení potrubí vedoucí srážkovou vodu ze střech budov se samotnou retenční nádrží. Kanalizace řešeného území se v současnosti nachází ve stavu, vyžadující rekonstrukci z důvodu popraskaného či neodborně umístěného potrubí (ÚKRMP, 2007). Vytvoření infrastruktury systému srážkových vod a rekonstrukce (modernizace) kanalizační sítě by tak mohly probíhat souběžně. Obšírným tématem je výběr vhodného typu retenčního nebo zasakovacího prvku a jeho dimenzování. Ideální je kombinace retence s čištěním, odpařováním a infiltrací. Záleží zejména na kvalitě a vlastnostech vody, srážkovém úhrnu, na skladbě podloží a hladině podzemní vody. Voda, s níž mohou přijít do kontaktu lidé a zejména děti by měla dosahovat minimálně kvality vody určené ke koupání (Dreiseitl, 2005, s. 155). Srážkový úhrn je pouze dílčí hodnotou. Za účelem výpočtu množství srážkové vody pro konkrétní území je třeba použít výpočet zohledňující plochu území a její druh z hlediska propustnosti. Pro výpočet množství srážkových vod odváděných do kanalizace dle vyhlášky č. 428/2001 Sb. existuje následující vzorec: hodnota srážkového úhrnu krát tzv. redukovaná plocha v m2 (což je plocha území v m2 krát odtokový součinitel, který pro zastavěné a těžce propustné zpevněné plochy činí 0,9). Obecné pravidlo o skladbě podloží říká, že čím větší jsou jednotlivé částečky půdy, tím více vody prochází do nižších vrstev a méně je zadržováno, z tohoto jednoduchého faktu by se mělo vycházet při základním rozhodování, zda umístit prvek zasakovací či retenční. Plošné nároky jednotlivých prvků systému managementu srážkové vody se odvíjejí od rozlohy navazujících zpevněných ploch, které mají být do jednotlivých prvků spravovány. Potřebná rozloha mělkých zasakovacích luk může činit až 50% okolních zpevněných ploch, zatímco retenčním rybníčkům postačí 10-20% (Pötz, Bleuzé, 2012, s. 83). Projektování konkrétního vodního prvku je vždy individuální záležitostí a neobejde se bez expertních analýz a šetření, které stanoví podmínky konkrétního území dostatečně podrobně. V návrhu je nezbytné zohlednit, jakou intenzitu následné údržby si pro konkrétní prvek může zřizovatel dovolit. Ačkoliv nezbytná filtrační a čerpací technika zastane při vhodně voleném designu mnoho práce, pravidelný zásah člověka je nepostradatelný.

6


REFERENČNÍ PŘÍKLADY Řešené území je složeno z několika dílčích prostorů různých charakterů. Kromě příkladů k tématu okrskového parku, autorka považuje za vhodné zmínit i několik zahradně-architektonických děl, která v sobě zahrnují systém zpracování srážkové vody, aby bylo zřetelné, že podobný přístup není utopií, ale při dostatečné politické vůli i všeobecně prospěšnou praxí.

JARDIN D´ÉOLE (Paříž, Francie) Zahrady Aeola, řeckého boha větru, leží v 18. pařížském arrondissementu zhruba 1,5 km severozápadně od Parc des Buttes Chaumont. Součástí čtvrti je nejen proslulý pahorek Montmartre s bazilikou Sacré Coeur, ale i Goutte dÓr – oblast s vysokou koncentrací afrických imigrantů přezdívaná „Malá Afrika“. Právě lokální obyvatelé se velkou měrou zasloužili o vznik nového plnohodnotného veřejného prostoru s vysokým podílem zeleně. Řeckou mytologií inspirovaný název má své odůvodnění – koncept parku klade velký důraz na myšlenky udržitelného rozvoje a v areálu je instalována větrná elektrárna. Dá se říci, že tato ryze utilitární stavba se zároveň svým způsobem stává nositelkou symboliky, jako by byla i soudobým „folly“, známým z anglické zahrady. Stejně jako mnoho pařížských parků i tento má průmyslem umouněnou minulost, čemuž napovídá již jeho poloha v těsné návaznosti na nádraží – někdejší nákladové nádraží, jehož provoz byl ukončen v roce 1990. Pozůstatkem na někdejší využití činnost funkci jsou dva původní vstupní pavilony. Půdorys má tvar protáhlého obdélníku. Klíčovými slovy je biodiverzita a hospodaření s obnovitelnými zdroji energie. V areálu se nachází pestrá škála zahradně-architektonických prostředků – štěrkové záhony umožňující dynamické volné přesévání rostlin, kanál s vodními rostlinami, velký trávník (prérie) s lučním porostem, boskety a keře, zkrátka, trvalky a traviny. Při údržbě hojných trvalkových záhonů se nepoužívají hnojiva ani pesticidy, třídí se odpad a biomasa z posekaného trávníku se kompostuje. Celý areál je bezbariérový a atraktivní pro všechny věkové kategorie – hřiště pro malé děti, pro míčové hry, promenáda k procházkám, altán k relaxaci. Součástí jsou hřiště a 400m komunitní zahrada. Funguje rovněž jako platforma pro pořádání kulturních akcí, k čemuž slouží auditorium. V areálu se nachází občerstvení s palačinkami. Specifická studie se zabývala osvětlením, aby bylo dosaženo pocitu bezpečí. V průběhu výstavby bylo úzce spolupracováno se sociologem, přesto je park některými kritizován, že nedostatečně respektuje lokální milieu a jeho kulturní specifika. Autory návrhu jsou Michel a Claire Corajoudovi. Park, rozkládající se na 42 000 m2, byl otevřen v roce 2007.

PLACE DU 8 MAI 1945 (Lyon, Francie) Oblast, v níž se nachází náměstí 8. května 1945, vznikla dle návrhu modernistického architekta a lyonského rodáka Tonyho Garniera (1869 – 1948). Inspirován Zolovým utopickým románem Travail z roku 1901 se ve svém profesním životě věnoval rozvíjení myšlenek zdravějšího, sociálně spravedlivějšího životního prostředí. Dá se tak považovat za jednoho z otců modernistického urbanismu. Place du 8 Mai 1945 se nachází v centru rezidenční oblasti. Na místě současného náměstí se ale podle autorů podobný typ veřejného prostoru nevyskytoval. Bylo

7


třeba tam nové centrum vytvořit. Tohoto úkolu se zhostili rovněž lyonští krajinářští architekti ze studia In Situ Paysagistes. Vzniklý veřejný prostor však není klasickým náměstím, jak by název napovídal. Je to mnohem spíše hybrid mezi náměstím, loukou, parkem a trhem. Stěžejním momentem celého návrhu je právě tržiště. Za tímto účelem byla architekty ze studia JOURDA architectes navržená pozoruhodná konstrukce, zastřešující vlastní prodejní plochu. Tento podlouhlý přístřešek, tvořící prostorový uzávěr jedné strany náměstí, je vynikajícím příkladem soudobé architektury svého druhu. Objekt má díky svým odhaleným konstrukčním prvkům téměř industriální ráz, zároveň však disponuje žádoucím stupněm uměřené dekorativnosti, která konvenuje duši návštěvníka. Uplatnění dřeva na vertikálních i horizontálních nosných prvcích citelně zvyšuje obytnost prostoru nejen uvnitř ale i vně tržnice. V těsné návaznosti na stavbu se nachází nezbytný rekreační zátěžový trávník, na němž se mimo jiné odehrávají mnohé kulturní akce. Tato centrální plocha jako by byla adjustována do rámu z trvalkových záhonů, vytvářejících intimnější zákoutí. Vodní prvek je přítomen v podobě drobných ale četných střiků, prýštících se stěny vymezující „bowling green“. V souladu s environmentálně citlivými tendencemi a trendy je zde využívána srážková voda. Plocha trávníku je mírně zapuštěna, terénní nerovnost je překonána řadou drobných zakřivených lávek. Kromě zdařilého celku se v parku nachází množství dekorativních detailů – od zábradlí lávek po drobné kovové rybičky, tvořící reliéf v dlažbě. Náměstí o celkové rozloze 30000m2 bylo dokončeno v roce 2002.

RUDOLF-BEDNAR-PARK (Vídeň, Rakousko) Někdejší území Nordbahnhof - vídeňského Severního nádraží – je v současnosti jedním z největších rozvojových ploch v rámci stávající urbánní struktury Vídně. V 90. letech byly týmem architektů, urbanistů, dopravních expertů, sociologů a ekologů stanoveny hlavní zásady rozvoje oblasti, která by měla trvat až do roku 2025. V roce 2006 se konala architektonická soutěž na návrh nového centrálního parku oblasti, z níž vzešel jako vítěz ateliér Hager Landschaftsarchitektur AG ze švýcarského Curychu. Celkový koncept parku je nazván „závoj stromů“. Prostor je vymezen deskovými bytovými domy s dekorativně pojednanými fasádami. Jižní část parku je věnována mládeži – nachází se zde skatepark a hřiště pro streetball. Na přirozenou krajinu Dunaje odkazují „rákosové parky“ - zóna táhnoucí se (rovnoběžně s Dunajem) zhruba středem parku s obdélníkovými podlouhlými mělkými bazénky s vodními rostlinami. Na centrální křižovatce v srdci parku se nachází průhledná kubická forma kavárny. Ve východní části se rozkládá trávník s abstraktní kompozicí stříhaných kvetoucích keřů. Tato partie poskytuje klidnější příležitost k odpočinku v jinak prostorově otevřeném parku. Spojujícím článkem celého díla jsou oranžové sloupy, které plní různé funkce zejména jako nosné elementy herních prvků. Pro park je charakteristický vyvážený poměr mezi partiemi intenzivně strukturovaným a plochami trávníku, kde se návštěvník může svobodně pohybovat, hrát hry nebo jen tak odpočívat. Celková rozloha činí zhruba 31000 m2.

8


HARDAUPARK (Zürich, Švýcarsko) Následující krajinářsko-architektonická realizace byla do přehledu referenčních příkladů zařazena zejména pro ukázku, jak může dostatečně důrazný umělecký objekt vytvořit dominantu celého prostoru a zároveň tím zvýšit kredit parku jako celku. Stejně jako vídeňský Rudolf-Bednar-Park je rekreační a odpočinkovou plochou pro obyvatele rozvíjející se curyšské čtvrti Hardau. Poté co vznikly vzdělávací instituce, sportoviště a obytné domy bylo žádoucí doplnit čtvrť o veřejný park. Výsledný návrh vzešel z architektonické soutěže, konané v roce 2004, jíž se zúčastnilo 40 týmů. Jelikož na park navazuje budova školy, byl vznesen požadavek na dvojí, stejně důležité využití – musí sloužit k rekreaci místních, zároveň musí být přívětivé pro dětské kolektivy, trávící zde své přestávky. Park se skládá z mnoha dílčích prostorů, které spojují dvě široké promenády (tzv. „Flanierzone“) doplněné výsadbou stromů. Mezi nimi se rozkládají plochy pro sportovní využití i relaxaci. Jeden z trávníků je částečně vyvýšen, aby tvořil rovinu, i přesto, že terén pod ním mírně klesá. Drobné opěrné zídky ze světlého betonu překonávající onen drobný výškový rozdíl slouží jako sekundární sedací prvek. Ve středu dispozice se nachází zastřešené dřevěné pódium. Dominantou parku je však obří písmeno „Y“ (v angličtině se název hlásky vyslovuje stejně jako slovo „why“, česky „proč?“). Toto umělecké dílo, které zároveň znázorňuje prak, bylo vybráno na základě umělecké soutěže. Autorem díla je newyorský umělec Sislej Xhafa. Šestnáctimetrová plastika může být interpretována různě – jako prak z pověsti o Davidu a Goliášovi nebo vzpomínka na lunapark, jak je zmiňováno na stránkách města Curychu. Vzhledem k blízkosti školy a přímé návaznosti na budovu knihovny by se však ono „Proč?“ dalo interpretovat jako symbol zvídavosti a v další vrstvě pak jako prak – archetypální atribut uličníka. Plastika zároveň funguje jako houpačka, která žluto-oranžově září, sedne-li si na ní někdo. Park byl navržen ateliérem Realgrün Landschaftsarchitekten a D-München a k jeho dokončení došlo v roce 2011.

AUGUSTENBORG (Malmö, Švédsko) Čtvrť Augustenborg v Malmö je příkladem starší zástavby, do níž byla vložena infrastruktura pro srážkovou vodu až ex post. Třetí největší švédské město bývalo až do 70. let 20. století úspěšným průmyslovým centrem, nicméně ropná krize způsobila úpadek někdejší industriální slávy a od 80. let se místo průmyslu prioritami staly ekologický přístup, multikulturnost a věda. Okrsek Augustenborg, vybudovaný v 50. letech jako jeden z prvních projektů sociálního bydlení ve Švédsku, zaujímá 32 ha a čítá 3 tisíce obyvatel. Bytové domy jsou převážně třípodlažní, výjimečně sedmipodlažní. Zásadními impulzy pro započetí s regenerací souboru byly zejména záplavy vyvolávané nedostatečnou funkcí kanalizace. Ani sociální a ekonomická situace nebyly optimální. Bylo potřeba přistoupit k zevrubné regeneraci celé oblasti, která proběhla v letech 1998 až 2002. Iniciativa získala souhrnný název „Ekostaden Augustenborg“ neboli Ekoměsto Augustenborg. Důraz je přitom kladen na nakládání se srážkovou i odpadní vodou a zvýšení biodiverzity. Aby bylo zabráněno riziku záplav, je srážková voda ze střech a zpevněných ploch shromažďována systémem kanálů, příkopů, jezer a umělých mokřadů, tak aby došlo k jejímu maximálnímu

9


zasakování a výparu v rámci otevřeného systému a pouze minimum se vůbec dostalo do kanalizace. Celkově je v Augustenborgu vytvořeno 6 km vodních kanálů a deset retenčních nádrží. Dešťová voda je shromažďována v příkopech a rezervoárech, některé plochy mohou být krátkodobě zaplavené, aby byla co nejvíce prodloužena doba, po níž srážková voda zůstává v území, než vteče do kanalizace. Tato nově vložená krajinářsko-technická vrstva je rovněž vložena do 30 vnitrobloků, které slouží jako rekreační plochy pro místní rezidenty. Vložená investice a počáteční péče se promítla i do zvýšení atraktivity lokality – fluktuace obyvatel klesla o 20%.

POPTAHOF (Delft, Nizozemí) Podobně jako předcházející příklad je i obytný soubor Poptahof v Delftu starší urbánní strukturou, do níž byly vodní prvky využívající srážkovou vodu vloženy až několik desítek let po dokončení. Jedná se o sídliště z 60. let s vysokou fluktuací obyvatel, jejichž počet činí zhruba 2800 lidí. I v Poptahofu municipalita regenerací souboru sledovala zvýšení jeho prestiže a pohodlí pro místní. Studio Palmbout Urban Landscapes navrhlo dostavění stávajících paralelně stojících deskových budov do podoby, jež by umožnila vznik polo-veřejných bloků. Vzhledem k vysoké poptávce po parkovacích místech jsou vnitrobloky vyzvednuté o úroveň jednoho patra, ab pod nimi mohly být vytvořeny garáže. Centrální plocha mezi těmito bloky se stala centrálním parkem. Vložený systém srážkové vody je zčásti otevřený, aby se obyvatelům dostalo kontaktu s vodou. Nizozemí je tradičně zemí s dlouholetou zkušeností s hospodařením s vodou ve všech jejích podobách, rovněž také zemí velkou společenskou touhou po různých formách participace. V rámci sídliště je například realizováno vodní hřiště, jehož návrh vychází z vítězného návrhu dětské soutěže. Hřiště proměnilo monotónní a zřídka využívanou louku ve skutečně pulzující místo. Participace dětí na návrhu předpokládá rovněž vyšší míru jejich identifikace s místem, která slouží jako způsob prevence vandalismu.

TANNER SPRINGS PARK (Portland, Oregon, USA) Portland je jedničkou mezi americkými městy v praktickém naplňování environmentálně příznivého přístupu k tvorbě životního prostředí. Rovněž se může pyšnit nejvyšším počtem parků na jednoho obyvatele v USA. Polovina energie pochází z obnovitelných zdrojů, městské plánování minimalizuje vznik urban sprawl. Další z řady deviz tohoto města na západě USA je, že respekt k ekologii není novodobě trendovou záležitostí. Počátek „zeleného“ směřování Portlandu lze dohledat již v 70. letech a od 90. let existuje plán udržitelného managementu srážkové vody (The Sustainable Stormwater Management Plan). Park i systém srážkového managementu v sobě integruje Tanner Springs Park od věhlasného Atelieru Dreiseitl. Původem Němec Herbert Dreiseitl je celosvětově pravděpodobně nejvýraznějším krajinářským architektem intenzivně se věnujícím problematice srážkové a odpadní vody. Na místě původní průmyslové oblasti vznikla nová čtvrť, jíž vznik parku přidal na prestiži. Park je inspirován původní přírodní podobou místa, než zde bylo vystavěno seřaďovací nádraží. Celé plocha parku je svažitá, tak, že nejníže položené místo leží 1,8 m pod úrovní ulice, zde se shromažďuje srážková voda z okolních zpevněných ploch. Na vodní plochu navazuje čistící zóna s rostlinami. Nejvýraznějším

10


prvkem parku je však 60ti metrová zeď Art Wall, vytvořená z kolejnic pozůstalých po někdejším nádraží. Koleje jsou proložené skleněnými pruhy s obrázky živočichů sídlících v někdejších mokřadech. Vodní prvek v Tanner Springs Parku je netradiční pro svoji efemérnost – existuje totiž pouze do té doby, dokud není poslední kapsa vsáknuta do podloží. Jedná se vlastně o zasakovací louku. Tento typ vodního prvku se dá považovat za nejméně náročný na technologie i údržbu.

DOLNÍ BŘEŽANY (Česká republika) I v českém prostředí lze najít inspirativní příklady práce se srážkovou vodou, která má zároveň i estetické hodnoty. Urbanistickým zázrakem v neutěšené realitě satelitních měst jsou Dolní Břežany. Na místě dnešního nového centra Břežan se v minulosti nacházela skládka na zasypaném rybníku. Všeobecný tlak po rozšiřování pozemků k zastavění rodinnými domy vedl k tomu, aby i tato plocha byla v budoucnu zastavěna. Osvícená samospráva Dolních Břežan se však rozhodla pro koncepční přístup k urbanismu nové části obce a obrátila se na architekty Ladislava Tichého a Václava Dvořáka. V současnosti je tak v Břežanech k vidění pozoruhodné náměstí s vyšší zástavbou a obchodní podnoží, na něž navazuje Kelty inspirovaný park z dílny Babka – Sendler a zástavba rodinných domů. V rámci parku se nachází několik vodních ploch, odkazujících na někdejší rybníky. Vodní plocha navazující na náměstí díky průchodu pod jednou z budov je kromě symbolického prvku rovněž místo rekreace a kulturních představení na přilehlém mole. Má i svoji ekologickou hodnotu, jelikož se jedná o retenční nádrž na srážkovou vodu, která je díky rostlinám zároveň vodním biotopem s určitou samočistící schopností. Voda v nádrži cirkuluje, což přispívá nejen k jejímu okysličování, ale stékajíc po skrumáži kamenů vnáší do kompozice i jistou dynamiku.

DVŮR NA ULICI LOTHRINGERSTRASSE (Mnichov-Heidhausen) Dvůr na Lothringer Strasse byl do přehledu zařazen jako ukázka zpracování poloveřejného až polosoukromého prostoru vymezeného budovami z 19. století. Vzhledem k tomu, že u obytných souborů vzniklých v druhé polovině století dvacátého je dispozice vytvářející podobný prostor velmi ojedinělá, avšak v řešeném území se vyskytuje, byl tento příklad zařazen, ačkoliv se nejedná o vnitroblok sídlištní. Architektonické studio Keller Damm Roser umístili v návrhu odstavná stání striktně do podzemních garáží. Na jejich střeše tak mohla vzniknout příjemná zahrada pro lokální obyvatele, kde se přítomnost garáží projevuje pouze nad povrch vystupujícími světlíky. Nejvýraznějším prvkem celkové dispozice je sama cestní síť, která svojí zdánlivou nahodilostí připomíná hru mikádo. Jednotlivé plochy jsou převážně osety trávníkem. Výrazným akcentem, který vyniká zvláště v kontrastu se zelenou trávou, je červený tartanový povrch s basketbalovým košem. Jehož součást tvoří pískoviště. Realizace se vyznačuje vyváženým poměrem osluněných a zastíněných ploch. Klidné posezení pod bloudivým stínem stromů zajišťují hájky z jeřábů a třešní.

11


aby ztvárnění bylo originální, velkorysé a s jasným názorem. Pouze taková nová centra mohou obytným

THERESIENHÖHE (Mnichov, Německo)

souborům zpětně vytvořit pozitivnější image.

Theresienhöhe bývalo místem konání veletrhů, poté co byly tyto aktivity přesunuty na bývalé letiště, plocha o rozloze 47 ha v blízkosti centra města zůstala nevyužitá, což umožnilo vznik nové rezidenční čtvrti. Celkový urbanistický plán pochází z dílny architektů Steidle Partners a krajinářských architektů Thomanek Duquesnoy. Ačkoliv se jedná o zástavbu o vyšším počtu podlaží, je zde věnován prostor i zahrádkám a dalším prostorům sdíleným pouze místními rezidenty. V těsné návaznosti se rozkládá park umožňující rekreaci, pro kterou zahrada nepostačí a atraktivní dětské hřiště spočívající na povrchu železničního tunelu.

VÝCHODISKA A PŘÍSTUPY K ŘEŠENÍ Ačkoliv ve společnosti panuje rozšířená představa o sídlištích jako celcích, které vykazují jen malý stupeň vzájemné odlišnosti, pravda je taková, že každý obytný soubor tohoto typu má svá specifika, která je třeba respektovat. Neexistuje univerzální řešení, které by bylo aplikovatelné všeobecně. Je však několik problému, se kterými se potýká většina vícepodlažních obytných komplexů z druhé poloviny 20. století. Mezi tato všeobecná negativa patří například nedostatečně členěný prostor (soukromý – polosoukromý – poloveřejný – veřejný), který neodpovídá přirozené teritorialitě člověka. Okolí domů je tak poměrně těžce uchopitelné, protože není při stávajícím stavu jasné, komu prostor patří a pro koho má být vytvářen. V některých investičně náročnějších regeneracích (Poptahof) byly paralelně stojící deskové domy doplněny o stavby příčně situované, aby byl vytvořen uživatelsky přívětivější blok s dvorem a podzemními garážemi. Není-li možné vkládat do stávající struktury budov nové elementy stavební povahy, je možné prostor vymezovat prostředky architektury krajinářské a zahradní, které v ideálním případě integrují i funkci managementu srážkové vody. Specifickým problémem je tvorba okrskového parku či náměstí, zejména jedná-li se o centrální prostor souboru. Člověk podvědomě vnímá prostorovou hierarchii vymezené oblasti a nepřestává ji hledat ani v případě, že do urbanistické struktury žádná cíleně vložena nebyla. V takovém případě dochází k určité frustraci, která se může projevit známými způsoby – nezájmem o okolí bydliště, pocitem „špatné adresy“ i vandalismem). Mnoha souborům chybí centrum, které by vytvářelo ohnisko s přirozeným magnetismem a zároveň celý soubor prezentovalo navenek. V některých případech je možné ono centrum vložit ex post. Musí však jít o příhodnou konstelaci vhodného prostoru (zejména jde o jeho dimenze) a místa, které je obyvateli jako těžiště psychologicky vnímáno. Vzhledem k tomu, že v současnosti již náměstí nenese onu nezbytnou funkci tržiště (i když existují výjimky, viz Place du 8 Mai v Lyonu) a mnohem více je spíše dějištěm sociálních kontaktů, kulturních akcí nebo prostého lelkování a sledování života, není vždy nezbytně nutné jeho celoplošné zadláždění. Centrálními prostory se mohou stát i objekty s vysokým podílem zeleně – jakési hybridy mezi parkem a náměstím. Podíl zpevněných ploch a zeleně je třeba citlivě odhadnout, čehož by dobrý architekt měl být schopen. V každém případě je nutné,

12


MODELOVÝ OBJEKT CHARAKTERISTIKA ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ Obytný soubor Vinice je nejmladším sídlištěm z éry socialismu na území města Plzně. Jedná se o fragment někdejšího velkorysého projektu, z nějž po revoluci snad vlivem změny priorit sešlo. Realizována byla pouze jeho čtvrtina – bereme-li v úvahu i čtvrť Vinice-sever. Sídliště začalo vznikat až v roce 1989 a ačkoliv stavební práce probíhaly ještě v roce 1995, šlo o výstavbu bytových domů, nikoli však vyšší občanské vybavenosti, která by dle původního projektu tvořila těžiště celého urbánního celku. Vinice nejsou samostatně funkční městskou čtvrtí. Kvůli nedostatečnému množství a různorodosti občanské vybavenosti je sídliště plně závislé na centru města popřípadě na jiných městských částech. V prvních dekádách 21. století v návaznosti na čtvrť tvořenou panelovými domy vyrostla čtvrť Sylván se zástavbou převážně rodinných domů. Ačkoliv vytvořená rozloha zhruba odpovídá projektu z 80. let, radikálně odlišná je jak urbanistická struktura, tak architektonické ztvárnění domů. Jedná se celek tvořený bytovými domy o nižším počtu podlaží, které tvoří výškový i typologický přechod od panelových domů k zástavbě z domů rodinných. Ani zde se nenachází významnější občanská vybavenost. Celková rozloha celého celku je cca 50,6 ha. Sídlišti zcela chybí elementy vytvářející určitou identitu s pozitivním nábojem. Místo není atraktivní jako cíl krátkodobé rekreace pro obyvatele z jiných částí měst. Naopak je v extrémních případech vnímáno negativně jako romské ghetto. Ačkoliv Romové v demografické skladbě nejsou zanedbatelnou entitou, rozhodně jí nedominují. Špatná pověst má své kořeny určitou měrou v izolovanosti celku, který má na starší urbánní strukturu malou návaznost. Problémem znemožňujícím vyšší míru ztotožnění se lokálních obyvatel se svým bydlištěm je rovněž určitá prostorová nečitelnost, respektive nevýrazná hierarchie prostorů a nedostatek ploch, pro vlastní realizaci vlastního bytu, podněcující zároveň dosud chabý společenský kontakt. Řešené území je tvořeno osou sídliště – ulicí Brněnská, s navazující trávníkovou plochou nazývanou v současnosti park Brněnská, nefunkčním centrálním náměstím mezi školou a obchodním centrem a vnitroblokem Brněnská – Břeclavská. Území parku Brněnská je od roku 2005 usnesením Rady města Plzně zaneseno v generelu zeleně jako jednoznačná plocha.

VYMEZENÍ ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ A ŠIRŠÍ VZTAHY Modelové území se nachází na severozápadním okraji města (obr. č. 41), v intravilánu Plzně. Správně spadá pod městský obvod Plzeň 1, kam patří rovněž starší sídliště Košutka a Bolevec a vilová čtvrť z 19. století - Lochotín. Vinice jsou dosud, s nadsázkou, oním Corbusierovským ideálem, co se týká jejich zasazení do zeleně, protože jsou obklopeny vegetací různých forem od parku až po les, či sad. Jihovýchodně na sídliště navazuje někdejší lázeňský Lochotínský park (městská památková zóna) s Lochotínským pavilonkem, v současnosti sloužícím pro liturgické účely a pořádání kulturních akcí. Park západně přechází v areál amfiteátru, navazujícího na objekt Zoologické a botanické zahrady, táhnoucí se po celé jižní straně sídliště. Západně od ZOO stojí skupina rodinných domů, kolem

13


které lze projít směrem na jih do nivy Mže ke komunikaci vedoucí k obci Radčice. Stejně jako areál Zoologické a botanické zahrady i východně ležící Radčický les je významným krajinným prvkem. Severozápadním směrem vede z Vinic zelená turistická stezka do Radčic. Severně od Vinic se dosud nacházejí pole. Severně leží ve vzdálenosti 4 km rozhledna Sylván. Severovýchodním směrem se nachází fotbalové hřiště, nemocnice, kojenecký ústav a LDN. Dopravní spojení s okolím dosud zajišťuje jediná sběrná komunikace Na Chmelnicích navazující na ulici Karlovarská. Grafické zobrazení širších vztahů viz obr. č. 42. Řešené území je vymezeno na obrázku č. 43.

PRŮZKUMY A ANALÝZY HISTORICKÝ VÝVOJ Oblast Vinic vždy sloužila jako zemědělské zázemí města Plzně, založeného 1295. Pokud se na řešeném území v minulosti pěstovalo víno, rozloha byla pravděpodobně zanedbatelná, jelikož na dobových mapách je celá plocha souhrnně označena jako pole (obr. č. 46) (Anderle, 2010). To, že se alespoň v menší míře na jižním svahu nad Mží víno pěstovalo, se dá dedukovat alespoň z místních názvů (obr. č. 44). Pravděpodobné však je, že k tomuto způsobu zemědělství byl využíván spíše příkrý svah jižněji od řešeného území, kde rovněž existovala samota s názvem Vinice. Pěkná vyhlídka na město, rozkládající se v nivě řeky Mže, a blízkost lázeňského Lochotínského parku jistě v 19. století podnítila výstavbu vil jižně od řešeného území, na němž samotném žádné budovy doloženy nejsou. „Jediný objekt, který musel podlehnout budoucím bytovým domům, byl statek z meziválečných let“ (GLOSER, 1973, s. 19) Lochotínský park za socialistické éry částečně zabral areál amfiteátr a zoologické zahrady, otevřené veřejnosti v roce 1963. Ta dodnes z jižní strany vymezuje obytný soubor. Nejzajímavější období v historii sídliště je však spjato s 20. stoletím zejména jeho posledními dekádami (obr. č. 45). Prvotní plány Vinic vznikají v 80. letech a byly skutečně velkorysé. Navrženy byly dva samostatné obytné komplexy Vinice-jih a Vinice-sever (Obr. č. 49), mezi nimiž procházela osa několikaproudé sběrné komunikace s tramvajovým pásem, jejíž fragment dnes tvoří ulici Na Chmelnicích. Zpracovatelem územně plánovací dokumentace na úrovni územního projektu zóny (dle někdejší legislativy) byla Krajská projektová organizace Stavoprojekt Plzeň (architekti M. Sýkora, K. Salát, V Kučera). K výstavbě prvních etap souboru Vinice-jih (obr. č. 47 a 48) bylo přistoupeno v roce 1988. Podobně jako v dalších plzeňských obytných souborech byl uplatněn typ panelového domu PS69/2. Vzhled sídliště by byl dnes pravděpodobně výrazně odlišný nebýt listopadových událostí roku 1989, které prakticky znamenaly konec projektových prací, ačkoliv výstavba dobíhala ještě v roce 1990. Etapa Vinice-sever nebyla realizována vůbec, vinice-jih zpola. Urbanistická studie z roku 1990 v šesti variantách navrhuje poslední dvě etapy výstavby Vinic-jihu, k jejich realizaci už ale nedošlo. Změna politických i ekonomických poměrů znamenaly nutnost přehodnocení výstavby dalších etap souboru, a to zejména v otázce investiční. Město zafinancovalo zbudování infrastruktury, na občanskou vybavenost však již nedošlo a jednotlivé

14


parcely byly dány všanc soukromým investorům. Rozloha původně zamýšleného celku Vinice-jih je prakticky

MAJETKOPRÁVNÍ VZTAHY

totožná se současnou rozlohou Vinic a Sylvánu, radikálně jiné jsou však urbanistická struktura a hustota obyvatel.

Majetkoprávní vztahy jsou znázorněny na obrázku č. 50. Vyplývá z nich, že řešené plochy jsou výhradně v majetku statutárního města Plzně.

PŘÍRODNÍ POMĚRY Plzeň patří dle Quitta (Quitt in Sofron, Nesvadbová, 1997, s. 11) do mírně teplé oblasti (MT 11) s mírnou zimou a

URBANISMUS A ARCHITEKTURA

dlouhým létem. Průměrný roční úhrn srážek na území Plzně činí 503 mm (Sofron, Nesvadbová, 1997, s. 11). Jedná

Grafické znázornění viz obr. č. 51.

se tedy o oblast poměrně srážkově chudou. Srážkově nejbohatším měsícem je červenec (Sofron, Nesvadbová, Kompaktní celek sídliště Vinice se skládá ze dvou charakterově velmi odlišných částí – původního panelového

1997, s. 11). Řešené území se nachází z hlediska geomorfologického systému na pomezí Plzeňské kotliny a

sídliště z přelomu 80. a 90. let 20. století a na něj navazující zástavbu bytových, rodinných a řadových domů,

Kaznějovské pahorkatiny. Velmi výrazné jsou pleistocenní terasy, vytvořené hloubkovou erozí a akumulací řek

pojmenovanou Sylván.

(Sofron, Nesvadbová, 1997, s. 11), na jedné z teras se sídliště Vinice nachází. Podloží je tvořeno sedimenty (slepence, pískovce, arkózy apod.), na nichž se vytvořily převážně kambizemě typické. V rámci území se

Z celkové urbanistické dispozice sídliště Vinice je patrné, že se jedná o fragment původního plánu. Tato

nevyskytovaly chráněné bonitní třídy stupně 1 a 2. Vzhledem k masivní stavební aktivitě spojené se vznikem

skutečnost se projevuje v rozsahu občanské vybavenosti, která měla dosahovat mnohem většího podílu v celkové

sídliště se však dá předpokládat, že půdní typ bude vykazovat spíše známky antropozemě. V otázce

rozloze souboru. Nejmarkantněji je tato situace patrná na území parku Brněnská, který je v současnosti poměrně

hydrogeologie je pro většinu katastru je charakteristické nepravidelné střídání izolátorů a průlinovo-puklinových

rozlehlou plochou bez většího využití (v tomto místě je v návrhu situován centrální prostor). Plocha měla sloužit

kolektorů. Konfigurace terénu určuje základní uspořádání stokové sítě. Z hlediska rekonstruované vegetace spadá

jako rozvojová pro sousedící školu. K jejímu rozšiřování nedošlo a v budoucnu až pravděpodobně ani nedojde.

území do kategorie Borové doubravy – předpokládá se, že se ve stromovém patře uplatňoval zejména Quercus

Charakteristickými pro Vinice jsou páteřní ulice Brněnská, na níž navazuje obchodní středisko a základní škola.

petraea s nižším zastoupením Pinus sylvestris. Potenciální vegetací je dle Neuhauslové (1998) brusinková

Jižně od této komunikace se nachází tři bloky budov, v jejichž centru stojí bodové budovy. Toto upořádání

borová doubrava. Území spadá pod Plzeňský bioregion. Převažuje biochora -3BL Rozřezané plošiny na

vypovídá o přehodnocení kvalit volné kompozice budov ve prospěch bloku – tradičního městského

permu v suché oblasti 3. v.s. Ze severu do oblasti zasahuje -4BX Rozřezané plošiny na kaolinickém

urbanistického útvaru. Domy typ PS69/2 byly stavěny v letech 1989 až 1995. Jeden dům je tvořen většinou

permu v suché oblasti 4. v.s. Vinice se nachází v nadmořské výšce 350 m n. m., náleží tedy do třetího

několika vchodovými sekcemi. Budovy jsou osmi až dvanáctipodlažní. Výška budov se snižuje směrem k jižnímu okraji souboru, s výjimkou bodových objektů uvnitř vnitrobloku. Až na výjimky se nevyskytuje obchodní podnož.

vegetačního stupně (Culek, 2005). Vzhledem k výraznému výskytu výškových budov lze předpokládat, že jimi

Dříve měly jednotlivé bloky jednotnou barvu fasády, která přispívala k lepší orientaci v území, tento efekt byl

bude ovlivněno mikroklima, zejména co se týká usměrňování vanoucích větrů.

potlačen s počátkem boomu zateplování budov, které znamenalo ekologický i ekonomický přínos, avšak změnilo

ÚZEMNÍ PLÁN

tvář sídliště z původně poměrně šedivého extrému do extrému zcela opačného. Budovy jsou až přemrštěně

V platném územním plánu, účinnému k datu 1. listopadu 2010, jehož revize v současnosti probíhá, je většina

pestré, jelikož o barvě jednotlivých fasád rozhodují vlastnící jednotlivých bytů, kteří nejsou nijak limitováni

území Vinic označena jako bydlení městského typu s ojedinělými plochami občanské vybavenosti. Centrální

jakýmkoliv regulativem.

prostor řešeného území označený jako plocha urbanistické zeleně (návrh) je stanoven v Generelu zeleně města Plzně jako výhradní plocha. Do budoucna se počítá se vznikem dvou parků se silně lineárním charakterem, sousedících se zástavbou respektive komunikací Na Chmelnicích severně i jižně. Existuje předpoklad, že dojde k zastavění území nazývaného Vinice-sever, stavební aktivita v této lokalitě je však podmíněna vznikem kanalizační retenční nádrže severně od Lochotínského parku. Návrh území neodporuje územnímu plánu.

15


ROZBOR FUNKČNÍCH PLOCH A VYBAVENOSTI Grafické znázornění viz obr. č. 52. Sídliště je na rozmanitou občanskou vybavenost velmi chudé. V současnosti se dá za uspokojivý považovat počet obchodů s potravinami. To samé se však zdaleka nedá říct o počtu pohostinství o všeobecně akceptovatelné úrovni. V okolí sídliště rovněž chybí rekreační zázemí typu lesoparku, které by zahrnovalo i různá sportoviště. V budoucnu mají však na severním i jižním okraji obytného souboru vzniknout parky, které by tyto požadavky mohly naplnit. Na sídlišti se nachází 3 mateřské školky a jedna základní škola, vyučující žáky 1. stupně. Vlivem snižujícího se počtu dětí, byl otevřen i 6. a 7. ročník. Kulturní instituce je zastoupena pouze jedna a to pobočka Knihovny města Plzně. V minulých letech byla organizována akce Vinické kulturní léto, která se snažila probudit sídliště z letargie open-air promítáním filmů a koncerty na prostranství před základní školou. Na Vinicích ordinuje několik lékařů. Lékárna se nachází v obchodní podnoži Hodonínské 55. Na území působí občanská sdružení, zahrnující zejména mateřská centra (Centrum pro rodinu Vinice v Brněnské 14) a organizace zaměřující se na problematiku soužití menšin a majoritní společnosti (Společenství Začít spolu). Pokrytí prodejnami potravin se dá považovat za dostatečné – roku 2013 byl postaven nový supermarket, celkově se tak na území nachází dva. Možnost nákupu je rozšířena o množství večerek. Bujarý noční život se na sídlišti neodehrává – v objektu obchodního centra, ale i v menších samostatně stojících buňkách na různých místech sídliště fungují formy pohostinství pochybné úrovně. V blízkém okolí obytného souboru se nachází ZOO, letní kino, zábavní centrum Dům pohádek nebo fotbalové hřiště. Prostor mezi jednotlivými domy zaujímají většinou komunikace s navazujícími plochami odstavných stání. Vnitrobloky naopak vykazují vysoký podíl zeleně, její rekreační potenciál je však využit velmi omezeně. Mezi základní školou a obchodním centrem se nachází někdejší náměstí, které je však využíváno spíše jako hřiště a místo setkávání mládeže.

ROZBOR DOPRAVY A PROVOZU Grafické znázornění viz obr. č. 53. Komunikační síť tvoří systém obslužných, v některých místech účelových komunikací navazujících na komunikaci sběrnou – pro motoristy jedinou spojnici s centrem města, která je prakticky slepá. Páteřní komunikaci v rámci vlastního komplexu tvoří ulice Brněnská - Šatovská, procházející celým obytným souborem. Severojižní ulice Znojemská je trasou autobusů. Vinice a Sylván jsou obsluhovány dvěma linkami městské hromadné dopravy, spojujícími obyvatele s centrem (časová dostupnost činí zhruba 10 minut) a fakultní nemocnicí. Plzeňský městský dopravní podnik vypravuje

16


speciální autobusy rovněž v nočních hodinách. Ačkoliv je sběrná komunikace doplněna tramvajovým pásem a existují vize záměny autobusu za ekologičtější trolejbus, jedná se o relikt neuskutečněného záměru socialistického plánování respektive o záměr, který v současnosti není prioritní. Výrazným problémem je stejně jako na jiných sídlištích doprava v klidu. Plochy pro odstavná stání dimenzemi nedostačují poptávce, proto jsou tyto problémy řešeny stavbou garáží a rozšiřováním odstavných ploch na úkor jiných funkčních jednotek. Podle analýz Ústavu koncepce a rozvoje se na území sídliště (nepočítáme-li nově budovaný Sylván) nachází 1421 odstavných a parkovacích stání, přičemž poptávka odvozená z počtu obyvatel je odhadována na 3031 (ÚKRMP, 2007). Stávající stav pěších a cyklistických stezek a chodníku je dostatečný. Chodníky vedou v návaznosti na obslužné komunikace, ve vnitroblocích jsou cestní sítě tvořeny téměř výhradně komunikacemi s vyloučenou motoristickou dopravou. Pěší dostupnost centra je zhruba 45 minut přes Lochotínský park. Kromě „Generelu pěších tras města Plzně“ umožňuje koncepční přístup k problematice rovněž dokument „Sledované trasy pro obyvatele s omezenou schopností pohybu a orientace“.

TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA Pro zastavěné území je typické sdružení sítí do kolektorů (viz obr. č. 54). Ty obsahují zpravidla vodovod, parovod, síťové kabely a silové vedení. Kanalizace součástí kolektorů v některých případech bývá, na řešeném území pravděpodobně bude vedena mimo, což je patrné z polohy uličních vpustí. Potrubí odvádějící odpadní vody do městské ČOV vede podél ulice Na Chmelnicích (Regenerace). Technický stav kanalizace je monitorován pomocí průmyslové televize. Již v roce 2006, kdy byl zpracován Projekt Regenerace sídliště Vinice, byla zjištěna řada závad, které je potřeba řešit rekonstrukcí. Při hypotetické realizaci návrhu by stavba měla probíhat souběžně s rekonstrukcí. Na řešeném území se nachází zděný technický pavilon s integrovanou transformační stanicí.

ANALÝZA ZELENĚ Grafické znázornění viz obr. č. 55. Většina problémů zeleně obytných souborů, platná i pro konkrétní případ Vinic, byla zmíněna v rámci Literární rešerše v samostatné kapitole Zeleň obytných souborů. Poměrně malé procento ploch zeleně na sídlišti je skutečně funkční, ať už je bráno v potaz rekreační nebo estetické hledisko. Specifikum řešeného souboru jsou vnitrobloky, které mají velký potenciál stát se příjemným obytným prostředím, v současnosti však nemají žádnou kompozici, chybí jim určité prostorové členění a vůbec důvod proč zde trávit čas. Park Brněnská, někdejší rozvojová plocha školy, kam je v návrhu situováno centrum, je v současnosti trávníkovou plochou s dětským hřištěm přimknutým k pěší komunikaci. Poměrně rozsáhlou zahradou disponuje základní škola. Mezi zeleň se dají zahrnout i protihlukové valy, které oddělují ulici Na Chmelnicích od vlastního souboru.

17


Parkům, zahradám a zeleni je v Plzni obecně věnována velká pozornost. Pro území města byl vytvořen koncepční

Vzhledem k tomu, že byty na sídlištích stále patří mezi finančně nejdostupnější formu bydlení, poměrně vysoká

dokument Generel zeleně, v němž je park Brněnská zanesen jako výhradní plocha, čili území, které by

část obyvatel je tvořena mladými rodinami, patrný je ovšem příliv obyvatel různého věku s nižším ekonomickým

v budoucnu nemělo být zastavěno. V rámci jižní části zástavby a severně od komunikace Na Chmelnicích se

statusem a imigrantů.

počítá se vznikem parků, které by měly rozšířit dosud poměrně chudé možnosti krátkodobé rekreace.

Na sídlišti Vinice žilo v roce 2006 celkem 6 486 obyvatel (ÚKRMP, 2007, s. 1). Do tohoto čísla není zahrnuto

Jak je patrno ze zjednodušeného dendrologického průzkumu (viz Příloha 1) stromy v řešeném území jsou

obyvatelstvo čtvrti Sylván, která je se starší zástavbou Vinic urbanisticky svázána a rovněž nedisponuju vlastní

poměrně mladé – převažuje věkové stádium 3 a 4, což je dáno stářím souboru, vybudovaném prakticky na

občanskou vybaveností, což činí vzájemnou vazbu ještě silnější. Celkový počet je tak odhadován na 7 až 8 tisíc

počátku 90. let. V návrhu byla snaha většinu vzrostlých dřevin zachovat. Zejména v rámci řešeného vnitrobloku

obyvatel. Romské etnikum je přítomno zhruba pěti sty příslušníky, kteří žijí roztroušeně po celém obytném

by mělo být zachováno maximum jedinců Sorbus aucuparia. V uličním prostoru Brněnské by rovněž nemělo dojít

souboru, kromě dvou lokalit, kde žije v 16 bytech asi 60 Romů. Způsob integrace formou rozptýlení velké skupiny

ke kácení. Naopak z centrálního prostoru jsou k odstranění navrženy všechny javory lemující hřiště. Tito jedinci

osob, inklinujících k sociálnímu vyloučení, mezi většinovou společnost se zdá být poměrně vhodným, protože je

nejsou perspektivní zejména z kompozičních důvodů. Diskutabilní je jejich chaotické rozmístění, nejednotná

minimalizováno riziko sociální exkluze.

taxonomická skladba ale zejména fakt, že olemované dětské hřiště nepředstavuje příliš koncepční zásah

AKTUÁLNÍ STAV MODELOVÉHO PROSTORU

z hlediska kompozice celého parku Brněnská.

V diplomové práci není v podrobnosti studie pojednán celý obytný soubor, nýbrž pouze jeho část, zahrnující

VIZUÁLNÍ VAZBY

centrální prostory (park Brněnská, někdejší centrální prostor před 7. ZŠ a jejich propojení), hlavní komunikační

Obytný soubor při pohledu z vnějšku působí poměrně uzavřeným a kompaktním dojmem. Je patrná jeho výšková

osu v rámci soboru (ulice Brněnská), plochy přiléhající k hlavním vstupům do domů a vnitroblok.

gradace směrem ke středu – páteř tvoří budovy o 12 NP, směrem k jižnímu okraji se výška budov snižuje, až k 4

Zelený obdélník zanesený v Generelu zeleně města Plzně jako jednoznačná plocha byl původně navržen jako

NP s výjimkou bodových bytových domů v každém vnitrobloku, které mají rovněž 12 NP. V dálkových pohledech

rozvojová plocha pro školství. Fakt, že se jednalo o plochu určenou k zastavění, s sebou přináší pozitivum relativní

z okolí se masa budov uplatňuje výrazněji zejména při pohledu ze severu, dvanáctipodlažní deskové domy působí

absence inženýrských sítí, které do prostoru zasahují pouze v severovýchodním rohu, a tudíž by nebylo potřeba

jako hradba. Z ostatních směrů není vizuální působení tolik rušivé. Z centra města není sídliště výraznou

s nimi v případě hypotetické realizace návrhu manipulovat. V současnosti se jedná o území bez jakékoliv

pohledovou dominantou, jelikož je skryté za vzrostlou zelení v areálu ZOO. V rámci souboru existují vizuální vazby

kompozice. Na ploše je vyšlapána stezka z jihovýchodního rohu směrem k ústí ulice Slupská. Ve střední části se

východně na vrch Chlum, severně na čtvrť Lochotín, západně na Radčický les a jižním směrem je možné z okraje

nachází oplocené dětské hřiště, kolem něhož byly vysázeny javory různých druhů. Tato výsadba je však poměrně

sídliště zaznamenat vedutu na centrum Plzně.

nekoncepční, protože vytváří pouze hradbu okolo hřiště, bez větší návaznosti na kompozici celého prostoru.

DEMOGRAFIE

Stromy v bezprostřední blízkosti hřiště rovněž mohou být problematické z důvodu požadavku dostatečného

Stavba obytných souborů na území celé někdejší ČSSR měla za úkol vyhovět obrovské poptávce po bytech, která

oslunění herních ploch. Na severní straně je plocha oddělena od zóny přiléhající k obchodní podnoži obytných

byla nejmarkantněji patrná zejména u mladých rodin. Fakt, že velké obytné celky byly dokončovány a budovány

budov menšími plochami s trávníkem a keřovou výsadbou. Existující mobiliář je v dezolátním stavu, rovněž různé

ve velmi krátkém časovém období a byty byly přidělovány, znamenal, že jeho demografická struktura byla

typy dlažby a zpevněných povrchů působí poněkud zchátralým dojmem.

víceméně homogenní s vysokou převahou mladých lidí s malými dětmi. Existuje předpoklad, že věková struktura

V severovýchodním rohu na území navazuje komunikace spojující prostor parku Brněnská s někdejším centrálním

obyvatel se bude nejen na sídlišti Vinice stále více přibližovat tradiční generačně heterogenní skladbě obyvatel,

prostorem mezi školou a obchodním centrem. Chodník je šířkou i povrchem shodný s ostatními pěšími trasami na

typické pro demograficky ustálené části obcí. Tento vývoj je zapříčiněn jednak přirozeným stárnutím populace,

sídlišti.

velký význam však nese rovněž vznik a fungování volného trhu s byty, který způsobil exodus zejména ekonomicky silnějších rodin do rodinných domů a příliv nových obyvatel, nájemníků nebo vlastníků bytů.

18


Náměstí před základní školou je tvořeno betonovou plochou. Ve střední části je využito přirozeného sklonu terénu pro vymezení jakési terasy s uměleckým prvkem, vnímané jako centrální zóna prostoru, ale i celého původního sídliště. Kromě několika trávníkových ploch bez rekreačního potenciálu se vzrostlou zelení se na náměstí nachází rabata s růžemi. Samotný objekt obchodního centra je poněkud nešťastně pojednán. Jedná se o objekt s krytou pasáží, z níž se vstupuje do jednotlivých prodejen. Pasáž vytváří svým způsobem paralelní pěší komunikaci k ulici Brněnské. Hlavní nevýhodou je, že v obou místech nástupu je budova v jiné terénní úrovni než její okolí terén, tzn. pěšák je nucen vyjít popřípadě sejít po schodech, aby se dostal do pasáže. Tento fakt působí negativně zejména z psychologického hlediska. Objekt nákupního centra se tak tváří jako zcela autonomní entita, která má jen nízkou návaznost na okolní strukturu ulic a konkuruje tak části ulice Brněnská, která by při umístění některých typů občanské vybavenosti mohla tvořit žádoucí ulici v tradičním pojetí, která výrazně přispívá k zvýšení městského rázu prostředí. Ulice Brněnská v úseku od nákupního centra východním směrem je v současnosti prakticky plochou pro odstavná stání. Vybavení parteru je nedostatečné a na nízké estetické úrovni. Vstupy do jednotlivých vchodových sekcí jsou zchátralé a prostory nepůsobí obytným dojmem, zejména kvůli plochám s kontejnery na odpad, které jsou zbytečně pohledově exponované a často pro technické služby též špatně dostupné kvůli zaparkovaným autům. Severně od komunikace se nachází hromadné garáže a protihlukový val se vzrostlou vegetací. Pozitivní přínos tohoto prvku, coby hygienického opatření proti hluku a prachu, emitovanými provozem na ulici Na Chmelnicích, má i svá negativa – v hustém porostu se zdržují osoby bez domova, což přispívá ke sníženému pocitu bezpečí lokálních obyvatel. Val v současném stavu nemůže být využíván jako plocha pro hru a je tak ryze monofunkční plochou. Vnitroblok tvořící domy na ulici Brněnské a Břeclavské je jedním ze tří bloků starší zástavby Vinic. Prostorové utváření umožňuje svými dimenzemi a prostorovým uzavřením vznik míst s intimnějším charakterem. Jinými slovy poloveřejných až polosoukromých. Tato situace je při další práci s prostorem velkým potenciálem. V současnosti se zde nachází síť peších komunikací – hlavní „okružní“ a chodníky paprsčitě se rozbíhající směrem k jednotlivým vchodům. Ostatní plochy, tvořené zejména trávníkem, mají jen nízkou hodnotu ve smyslu ekologie, rekreace nebo estetické potěchy. Stávající zeleň je v nevyhovujícím stavu – kromě několika exemplářů Sorbus aucuparia, které jsou hodnoceny z estetického hlediska poměrně pozitivně, jsou přítomné jehličnany Pinus sylvestris, nevhodné zejména z kompozičního hlediska, přerostlé rostliny v nádobách z betonových prefabrikátů (většinou se jedná o rody Juniperus nebo Cotoneaster) nebo trávník, který neplní rekreační funkci a jedná se proto o vegetační prvek na údržbu zbytečně náročný. Hospodářské příslušenství jako klepadla a sušáky na prádlo jsou v současnosti nevyužívané a proto postupně dochází k jejich odstraňování.

19


KRAJINÁŘSKO-ARCHITEKTONICKÁ STUDIE KONCEPT CELKOVÉHO ŘEŠENÍ Základním konceptem návrhu bylo vytvořit sídlišti identitu s pozitivním nábojem, vnímatelnou místními, ale i obyvateli jiných městských čtvrtí. V současnosti, jak již bylo naznačeno, je tato městská část vnímána poměrně negativně a to zejména lidmi zvenčí, kteří dost možná místo ani zevrubně nepoznali. K docílení zlepšení podvědomě vnímaného obrazu sídliště bylo třeba zvolit dvě strategie. Jedna se zaměřuje na místní, druhá na potenciální návštěvníky z vnějšku. Obě se ale prolínají, tak aby v celku vytvořily komplexně pojednaný prostor. V strategii zaměřující se na zlepšení podmínek lokálních obyvatel jsou klíčovými termíny hierarchie prostoru, identifikace s bydlištěm, lepší čitelnost prostředí a jeho zobytnění. Problémem většiny velkých obytných souborů navazujících na modernistické tendence je prostorová struktura. Rozvolněná kompozice budov v rámci souboru zřídka vytváří různé typy prostorů, které by logicky gradovaly a činily tak celou oblast čitelnější. Návrh se zabývá vytvořením respektive úpravou prostorů, které by měly vykazovat určitou hierarchii, což bylo na sídlišti Vinice zjednodušeno díky jeho téměř blokovému schématu a přítomnosti ulice Brněnská jako hlavní provozní tepny. Stěžejní je definování centra. Původní centrum obytného souboru je chápáno v oblasti mezi ZŠ a obchodním centrem. Vzhledem k výstavbě rodinných a bytových domů na Sylvánu, které jsou se starší panelovou zástavbou prostorově i funkčně spjaté, se však těžiště celého celku přesunulo západním směrem, do míst dnešní prakticky nevyužité plochy parku Brněnská. V návrhu je tedy použito různých architektonických prostředků, aby bylo vyvoláno dojmu těžiště celé oblasti právě v tomto místě. Strategie zaměřující se na přilákání návštěvníků využívá dvou hlavních atrakcí – kulturních akcí (pořádaných v novém centrálním prostoru) a systému zpracování srážkové vody, který by mohl zvýšit prestiž sídliště navenek jeho novým v současnosti populárním „eco-friendly“ charakterem, zvláště v případě, bylo-li by v rámci souboru umístěno osvětové centrum. Kromě těchto téměř marketingových lákadel spojených s image celého sídliště je využití srážkové vody možným východiskem, jak dostat vodu, coby velkou atrakci, do míst, kde se přirozeně nenachází, za použití ekologicky co nejpříznivějších prostředků. Kromě těchto, ve své podstatě, povrchních důvodů je však sofistikovanější nakládání se srážkovou vodou nezbytným hospodárnějším řešením a způsobem adaptace na případné změny klimatu. Pro potřeby práce byl návrh rozdělen na oblast centra (park Brněnská, školní náměstí a promenády spojující oba prostory, obchodní centrum) a oblast obytné skupiny (ulice Brněnská, prostory navazující na vstupy do budov, vnitroblok).

20


CENTRÁLNÍ Z 21


než je nezbytně nutné. Zároveň však bylo žádoucí eliminovat trafostanici v pohledu z hlavního prostoru

CENTRÁLNÍ OKRSEK

parku/náměstí. Západní část valu, jejíž úbočí nejsou tak strmá, je využita jako součást herní plochy (umístění

HLAVNÍ CENTRUM – PARK BRNĚNSKÁ

skluzavek), ostatní zdi jsou opatřeny konstrukcí pro růst popínavých rostlin. Kromě těchto důvodů byl fenomén

Koncept návrhu byl vytvořit hlavní centrum čtvrti v místě, které má pro tento účel předpoklady – umístění

travnatého svahu aplikován kvůli své vysoce zobytňující schopnosti. Na příkladu mnoha parků z evropských měst

v těžišti obytného souboru, optimální rozloha, těsná návaznost na vyšší budovy (jeden ze znaků centra města),

(za všechny Parc des Buttes Chaumont v Paříži) je prokazatelné, že se zvýšením terénní dynamičnosti dochází

prostorové vymezení. Problémem však je současná poměrně nízká důležitost místa v mentálních mapách

k zvýšení atraktivnosti pro potenciální uživatele, kromě toho se na svahu dokáže pohodlně usadit větší

obyvatel, daná zejména nedostatkem občanské vybavenosti v bezprostředním okolí. Na území se nachází několik

koncentrace lidí, aniž by došlo k nepříjemným pocitům narušení osobního prostoru, kterýžto poznatek vychází

obchodů v rámci podnože bytových domů, jejich náplň, vyjma knihovny a lékárny, však nenasvědčuje poloze

z autorčiny osobní zkušenosti.

v ústředním centru (večerky a sport bar). Budova školy je k řešené ploše přimknuta monotónním plotem, za nímž se skví zahrada se sportovišti. Na území se nachází trafostanice, která potřebnému záměru rovněž nepřispívá.

Val, který v nejvyšším místě dosahuje výšky 5 m, v sobě integruje několik funkcí. Je jedním z prostředků vymezení

Jediným aktivizujícím bodem je v současnosti hojně navštěvované dětské hřiště. Ploše budoucího centrálního

a zmenšení poměrně rozlehlé plochy. Jeho prostorové působení umožňuje oddělení zón bowling green a dětské

parku/náměstí je tedy potřeba dodat důstojnost za pomoci nově vložených architektonických prvků. Pozornost

hřiště, tak aby nedocházelo k provozním kolizím.

autora tak byla zaměřena zejména na způsoby psychologické manipulace vnímání prostoru, kterými by mohlo být Cestní síť je tvořena chodníkem, ležícím po obvodu celého areálu. V rámci trávníkové plochy není pěší provoz

dosaženo kýženého efektu. Prvním krokem bylo stanovení hlavních architektonických prvků a jejich poměru.

usměrněn žádnou komunikací. V místě očekávaného zvýšeného provozu bude trávník stabilizační sítí.

Jedná se o zpevněné plochy, vodní plochu, rekreační trávník, jednotlivé budovy a hřiště. Na ploše bylo třeba věnovat určitou plochu dlažbě, která vytváří onen dojem archetypu náměstí. Tento typ povrchu pokrývá severní

Výrazným architektonickým a grafickým prvkem návrhu je trojice čtvercových objektů. Jedná se o stavbu templu,

část plochy ze dvou důvodů – přímo navazuje na parter s obchody, v těchto místech navíc leží inženýrské sítě. Na

kavárny (občerstvení) a pódia. Objekt templu je, kromě celkové prostorové kompozice, oním hlavním činitelem

zpevněnou plochu navazuje retenční nádrž na srážkovou vodu z okolních zpevněných povrchů. Umístění vodního

psychologické manipulace návštěvníka, která má docílit zvýšení významu celého prostoru centra Vinic. Templ,

prvku této formy a velikosti vychází z úvah nad možností uplatnění vodních prvků v rámci sídliště. Vodní prvek

z latinského templum čili chrám, je vlastně sloupovou síní vysokou 13 metrů. Na celém „panelákovém“ Severním

v jakékoli své přirozené či umělé formě vždy zvyšuje atraktivitu prostoru, bylo tedy žádoucí ho rovněž uplatnit.

předměstí, kam Vinice spadají, nestojí žádný kostel. Existují názory a dokonce už hotové projektové dokumentace

Vezmeme-li v úvahu řešenou lokalitu, bylo by nelogické umisťovat do prostoru nákladné dekorativní fontány,

nebo návrhu studentů architektury, které myšlenku kostela v této duchovně zanedbané části města oživují.

patřící kvůli finanční náročnosti vlastního provozu do nejreprezentativnějšího centra celoměstského významu.

Pravdou je, že sídliště jsou poplatná době svého vzniku, kdy budování sakrálních objektů nebylo prioritou. I v

Aplikovat vodní atrakce v podobě několika málo vodních střiků, tak aby bilance „náklady versus efekt“ byla

současnosti by se dalo o opodstatnění stavby nového sakrálního objektu v lokalitě Severního předměstí

příznivá, by naopak neodpovídalo měřítkům prostoru. Bylo tedy nezbytné pracovat s větší plochou vody, která by

polemizovat. Nic méně, kostely jsou stále jedním z výsostných urbanistických elementů, dodávajících centrům

však nebyla jednoúčelově dekorativní, nýbrž plnila i jinou funkci. Funkce ekologická, čili práce se srážkovou

měst a náměstím jejich důstojnost a výsadní postavení. Vytváří určité spirituální centrum celé oblasti, vnímatelné

vodou, se tak sama nabízela.

širokou veřejností, ne jen věřícími. Všeobecně platný je i psychologický účinek z jeho interiéru. Ohromující je působení obrovského prostoru, práce s dramatickým kontrastem světla a stínu, akustika. V návrhu templu bylo

Velký podíl celkové rozlohy zaujímá rekreační trávník s valem. Trávník na sídlištích je kontroverzním tématem – je

pracováno právě s motivem rozlehlého, avšak stále definovaného a ohraničeného prostoru – stavba je

téměř všudypřítomný, vzhledem k tomu, že se však nachází na místech pro rekreaci nevhodných, ba zbytkových,

dostatečně velkorysá, aby obyvatelé okolních miniaturních bytů mohli zakusit požitek z rozlehlého prostoru,

které jsou využívány pouze jako defekační plochy pro psy, je jeho poměrně drahá údržba naprosto nerentabilní.

který však svojí rozlohou nepřekračuje onu agorafobii způsobující mez, a který podobně jako výhled do širé

V návrhu celého sídliště byla snaha plochy trávníku minimalizovat a nahrazovat propustnou dlažbou nebo

krajiny vyvolává určitý pocit duševního rozletu, rozjímání, usebranosti, podobně jako tradiční svatostánek. Za

půdopokryvnými dřevinami. Skutečně rekreační trávník je však vedle vody dalším nedocenitelným prvkem,

slunečných dní dává stín vržený stavbou vyniknout prozářenému okolí. Příznivé akustické působení vyvolávají

zvyšujícím obytnou hodnotu prostoru, a proto bylo žádoucí ho v rámci sídliště uplatnit, měl by zde však být

kroky na dlažbě.

vyloučen pohyb psů. Je nutno počítat s vysokou zátěží trávníkové plochy, proto by při zakládání byly použity alespoň v nejexponovanějších místech stabilizační sítě a samozřejmě volena vhodná travní směs. Výška valu klesá západním směrem, proto aby nepůsobil jako bariéra a jeho boční stěny nevytvářely tísnivý pocit na více místech

22


Templ se dá interpretovat také jako místo oslavující prostor a světlo, s výhledem do zeleně. Určitá forma poklony

červeného podzimního aspektu, pojícího všechny tři hlavní objekty v kompozici parku, je pobytové plató důležité

k dobře míněným prvotním myšlenkám Le Corbusiera a jeho avantgardních kolegů. Bohulibé teorie ústící vlivem

zejména jako prostorový uzávěr plochy bowling greenu na východní straně. Vytváří stavbu, jejíž třetí rozměr je

okolností a jistého nesouladu s lidským naturelem v poněkud obskurní praxi. Forma stavby je záměrně klasická.

tvořen habity stromů. Dřevo použité na stavbu pódia je typově shodné s materiálem použitým na kavárně či

Ztělesňuje tak jakýsi tradiční architektonický archetyp v místě, kde se o jakékoliv tradici nedá příliš hovořit.

templu.

Zvolená velikost vychází nejen z požadovaného efektu, ale i z kontextu okolí, kde by menší stavba mohla působit až pitoreskně a neúměrně. Střecha templu, vyztužená příhradovou konstrukcí, spočívá na mohutných sloupech. Dřík sloupů je ve spodní tvořen betonovým monolitem, tak aby stavba stála na pevně působící bází. Horní část sloupu je tvořena rovněž příhradovou konstrukcí, obloženou modřínovým dřevem, stejně jako střecha. Uprostřed ní se nachází čtverhranný otvor (compluvium), který by měl činit masu střechy méně hřmotnou. Zároveň je jím odváděna srážková voda pomocí nenápadných chrličů z povrchu střechy dolů do mělkého bazénku (impluvium), který je napojen na retenční nádrž dvěma kanálky. V rámci stavby jsou kombinovány následující materiály: beton (masivní báze sloupů), ocel (konstrukce střechy a horní části sloupů) a modřínové nebo akátové dřevo (obložení), které má stavbě dodat přívětivější vizáž. Dřevo sloužící jako obklad střechy templu by mělo být natřeno mořidlem s lehce červeným nádechem, tak aby v podzimním období templ barevně ladil s dvěma dalšími stavbami na řešeném území, které budou působit barvou svého olistění. Tento efekt je z pohledu uživatele parku málo viditelný, je však třeba počítat s tím, že pro obyvatele okolních domů je plocha zároveň zahradou, určenou pro pohled svrchu a proto je žádoucí, aby vykazovala zároveň určité grafické kvality, zvláště v sychravém podzimním období. Umístění objektu kavárny nebo občerstvení vychází z faktu, že na celém sídlišti se nachází velmi nízký počet vybavenosti tohoto charakteru. Myšlenka je podpořena i analýzou provedenou v rámci Projektu Regenerace sídliště Vinice: „Částečným „příspěvkem“ ke snížení monofunkčnosti sídliště je možnost umístění… funkčně a prostorově vhodného objektu (restaurace, cukrárna, kavárna, klubové zařízení) v budoucím parku mezi ulicemi Brněnská a Hodonínská.“ (Regenerace, 2007, str. 4). Stavba kavárny nebo občerstvení je konstrukcí železobetonovou, popřípadě kombinací betonu a cihlového zdiva. Objekt je opět zčásti obložen stejným typem dřeva jako templ. Na severní a východní straně na samotný objekt navazuje zastřešené terasa, určená pro venkovní posezení, doplněná treláží s popínavými rostlinami (červený podzimní aspekt), která je připevněna na pilířích nesoucích pultovou střechu. Zásobování je plánováno ze západní strany, kde je rovněž navržen malý dvorek s popelnicemi, uzavřený posuvnými vraty, které by zamezovaly viditelnosti technického zázemí stavby. Na střeše je navržena extenzivní střešní zahrada s vysokým zastoupením červeně se zbarvujících kultivarů rodu Sedum. Tato zahrada je poměrně nenáročná a v podzimních měsících vynikne barevná jednota všech tří objektů parku. Nejmenším objektem v rámci trojice čtverců na půdoryse centrálního parku je dřevěné pódium se čtyřmi pravidelně rozmístěnými exempláři Acer rubrum Óctober Glory´. Kromě několikrát zmíněného výrazně

23


24


25


26


PROMENÁDA, ŠKOLNÍ NÁMĚSTÍ A OBCHODNÍ CENTRUM Původní centrum mezi ZŠ a obchodním centrem se stává náměstím o nižším významu, které v první řadě funguje jako rozptylová plocha pro žáky ZŠ. V návrhu je zachována dostatek volné zpevněné plochy pro dětské exhibice a hru, jsou doplněny sedací prvky, které mohou sloužit i jako herní. Plocha je na severní straně prostorově vymezena rastrem jedinců Acer rubrum Óctober Glory´, které na podzim svým červeným zbarvením plochu oživí a v letních měsících poskytnou stín lidem prodlévajícím na lavičkách. Pod stromy je navržen povrch z mechanicky zpevněného kameniva (mlat), na něj navazuje velkoformátová betonová dlažba (50x50 cm), ostatní plochy v rámci „školního“ náměstí jsou vydlážděné betonovou dlažbou (30x30 cm). Tento typ dlažby je použit v celém tzv. centrálním okrsku, do nějž spadá hlavní park/náměstí, školní náměstí a oba chodníky, které je spojují. Použití betonové dlažby bylo voleno jako kompromis. Pro vytvoření dojmu ploch vyššího společenského významu je potřeba v daném prostředí použít hodnotnější materiály. Betonová dlažba ctí materiálovou skladbu okolních stavebních objektů, zároveň však zvyšuje obytnost a vytváří dojem většího „luxusu“ než prostý betonový či asfaltový chodník. Jak již bylo naznačeno, oba centrální prostory jsou spojeny dlážděnými promenádami. Zatímco jižní spojnice byla kvůli nedostatku místa v uličním prostoru ponechána kromě změny materiálu dlažby v stávajícím stavu. Severní promenáda byla pojednána tak, aby byla patrná její výsadní pozice v hierarchii cest na sídlišti, zároveň však, aby byl zachován prostor sloužící pro každodenní rekreaci obyvatel domů v bezprostřední blízkosti. Šíře chodníku byla zvětšena a od zahrádek náležejících k budovám je komunikace oddělena liniovou výsadbou stromů umístěných v pásech s podrostovými rostlinami. Prvky v rámci „zahrádek“ jsou opakováním určitého modulu, popsaném v kapitole věnující se kompozici vnitrobloku Brněnská – Břeclavská. Objekt stávajícího obchodního centra je v návrhu zachován. Navržena je jeho přestavba, která by přeměnila současné sklady na ulici Brněnské na samotné prodejny. Umístění komerce přímo do uličního prostoru je účelné ze dvou důvodů. Obchody by ležely přímo na trase pohybu chodce a ten by tak nemusel překonávat překážku v podobě schodů, které působí jako psychologická bariera. Existuje předpoklad, že změna polohy by mohla lehce zvýšit atraktivitu pro potenciální investory. Kromě těchto důvodů je přítomnost obchodů v návaznosti na ulici zlepšení v urbanistickém ohledu, protože Brněnská má v těchto místech potenciál stát se téměř klasickou městskou ulicí. Doplnění obchodů, rozšíření chodníku k nim přiléhajícího a psychologického oddělení pěšího provozu od dopravy pomocí stromořadí by tento potenciál rozšířilo a byl by tak vytvořen adekvátní prostor navazující na školní náměstí respektive celý centrální okrsek.

27


28


OBYTNÁ SKUPINA

odpadkových kontejnerů bylo přesunuto z bezprostřední blízkosti vstupů, což by mělo pomoci dalšímu zvýšení

Prostor v situaci označený jako obytná skupina zahrnuje okolí deskového domu Brněnská č.p. 24 až 30, bloku

reprezentativnosti vchodových partií parteru. Popelnice jsou umístěny v přístřešku z pozinkovaných profilů

Brněnská č. p. 1 až 19 a navazujících prostor. Řešení se věnuje pouze jednomu bloku, jedná se však o určitý

s výplní z tahokovu. Tento moderní perforovaný kovový materiál funguje jako pohledová bariéra, která díky

model v obměnách aplikovatelný i na ostatní bloky v rámci celku.

prostřihávaným otvorům umožňuje dostatečnou ventilaci. Přístřešek je navržen tak veliký, aby v něm bylo možné s popelnicemi pohodlně manipulovat. Díky umístění v návaznosti na obslužnou komunikaci by měly mít technické

V části deskové budově č. p. 24 – 30 se nachází obchodní podnož. Výšková úroveň vchodů je jiná než úroveň

služby zjednodušený přístup ke kontejnerům, na rozdíl od stávajícího stavu, kdy musí kličkovat mezi parkujícími

ulice, proto zde existuje jakási platforma, na které jako by obchody a pošta spočívaly. V návrhu je plošina

automobily. Dochozí vzdálenost obyvatel příslušných domů je navýšena minimálně. Povrch chodníku je betonový

zachována, je pouze pozměněna, aby svým tvarem korespondovala s tvarem oblouku, uplatněným v obou

nebo asfaltový. Plochy, které je žádoucí nechat zpevněné např. pro účely odstavení jízdních kol, popřípadě pro

centrálních prostorech souboru. Severně od budovy se nachází jedna ze dvou hromadných garáží. Jedná se o

posezení s lavičkami, avšak nejsou provozně tolik vytížené, je vhodné pokrýt pro vodu propustnou dlažbou

stavby o 2NP, které v sobě integrují funkci odstavné plochy pro automobily a zároveň díky vegetaci na střeše

(dostatečné spáry nebo porézní materiál), aby bylo umožněno zasakování srážek.

mohou fungovat jako protihlukové valy, jejichž místo zaujaly. Umístění vícepodlažních garáží v těchto místech je z následujících důvodů naprosto logické: jedná se o žádoucí odstavná stání v nejbližší možné docházkové

VNITROBLOK

vzdálenosti od bytových domů, více podlaží znamená nejen větší plochu pro auta, ale i vznik prostorové bariéry,

Jedna z hlavních deviz urbanistické dispozice obytného souboru Vinice je existence určitého typu bloku, snad

oddělující obytnou zónu od sběrné komunikace. Při zdařilém architektonickém řešení s eventuálním použitím

inspirovaného staršími čtvrtěmi měst. Ačkoliv blok v různých podobách je kompoziční prvek většiny sídlišť, ne

zeleně v podobě popínavých rostlin i střešní vegetace může objekt zušlechtit uliční prostor. Dalším důvodem,

vždy jsou jeho dimenze takové, aby zároveň vytvářel dostatečně obytné poloveřejné a polosoukromé prostory,

proč není třeba zachovávat valy, je výskyt a přebývání asociálních osob na jejich území, což minimalizuje jejich

které by díky svojí intimitě lákaly k zabydlení obyvateli přilehlých domů. Vinické vnitrobloky mají určité vlohy se

rekreační využití. Nejhodnotnější není ani taxonomické složení (Picea sp., Spiraea sp.). Mezi stávající stavbou

takovými útulnými zahradami stát díky svojí rozloze, snesitelné výšce domů i díky dostatečné uzavřenosti, která

garáže kruhového půdorysu a navrženou garáží západně od ní je záměrně vytvořen odstup, aby v těchto místech

svým psychologickým působením minimalizuje vstup osob, které zde nejsou zcela místně příslušné. Uzavřenost je

mohla vzniknout spojka mezi Brněnskou ulicí a autobusovou zastávkou.

dokonalá ze tří stran, čtvrtá strana je doplněna po obou stranách bodového bytového domu Brněnská 1 malými sady ovocných stromů, které vytváří pomyslné brány do vnitrobloku. Hlavní páteřní komunikace přibližně

ULICE – OKOLÍ VSTUPŮ BYTOVÝCH DOMŮ

kopíruje půdorysnou stopu stávajícího chodníku. Je však rozšířena, protože právě chodník bývá často dějištěm

Hlavními dvěma účely úpravy ulice navazující na hlavní vstupy do jednotlivých budov bylo zlepšení estetického

velké většiny dětských her. Skládá se ze dvou typů povrchů – mlatový (MZK) chodník působí pro uživatele

působení celé zóny a vytvoření důstojného vstupního prostoru domů. V knize Lidé a sídliště Jiří Musil několikrát

příjemnějším dojmem, asfalt je pro změnu vhodný pro pohyb kol, tříkolek a koloběžek a funguje tak jako

poznamenává, že v otázce spokojenosti rezidentů na sídlišti hraje nejvýznamnější roli spokojenost s vlastním

oblíbené plátno pro malbu křídou. Celý prostor je přizpůsoben zejména hře dětí ve věku zhruba 3 až 12 let,

bytem, až na nižších příčkách důležitosti se umisťuje okolí domu či architektonické a urbanistické ztvárnění

protože právě tato věková skupina využívá pro hru nejčastěji bezprostřední okolí domu. Na středovou

celého souboru. Nelze však otázku vzhledu okolí domu opominout. Jedná se vlastně o reprezentativní prostor,

komunikaci v místě oblouku navazuje hřiště s povrchem z oblázků, doplněné o různé herní prvky. Toto místo bylo

který je tvůrcem prvního dojmu pro potenciálního návštěvníka. V návrhu bylo nutné respektovat různé výškové

voleno s ohledem na dostatečné oslunění plochy v odpoledních hodinách, kdy se děti na ploše nejčastěji

úrovně vstupů v rámci ulice, pramenící z aplikace typových domů, jejichž dispozice nereaguje na individuální

vyskytují. Západně od hřiště je situována zasakovací nádrž na srážkovou vodu s dřevěným molem. Vzhledem

terénní podmínky. Většina vstupů na řešeném území je tak o jeden až pět schodů nad úrovní chodníku.

k tomu, že vodní plocha může být nebezpečná pro malé děti, s jejichž zvýšeným pohybem je v této zóně nutno

S převýšením bylo třeba se popasovat, tak aby byl přístup do domu vhodný i pro pohyb imobilních osob.

počítat, musí být doplněna o bariéry, zamezující vstupu dětí do hlubších partií nádrže. Nádrž může být

Dispozice samotné nástupní platformy tak kopíruje formu stávající, ke vstupu je však doplněn přístřešek, který

alternativně nahrazena typem infiltračního vegetačního prvku, který je mělčí a není tak potřeba instalovat

vstup zvýrazňuje. Okolí je doplněno okrasnými keři, které by měli místo zútulnit. Nejvýraznějším počinem v rámci

bezpečnostní prvky, je tím však snížena jeho retenční kapacita. V návrhu byla dále snaha se vypořádat se

uličního prostoru je však mírné rozšíření chodníku a vytvoření pásu stromořadí s podrostem půdopokryvných

zbytkovými plochami trávníku, které je potřeba poměrně nákladně udržovat, neslouží však rekreaci ani jiné

rostlin a zasakovacími jímkami na srážkovou vodu tekoucí z chodníku. Tato změna byla umožněna díky odsunutí parkovacích stání, která by měla být vymístěna do objektu navazujících hromadných garáží. Stanoviště

29


30


funkci. Většina takových ploch je přeměněna v plochy pokryté půdopokryvnými dřevinami nebo trvalkami, západně a východně od tzv. věžáku (Brněnská 1) jsou navrženy dvě čtvercové plochy s trávníkem. Forma jednoduchého geometrického tvaru byla zvolena kvůli co nejjednodušší údržbě. Drobné „bowling greens“ by eventuálně mohly být opatřeny nízkým plotem, který by zamezoval vstupu psů na plochy určené pro hru dětí. Na západní trávníkové ploše je zachováno stávající pískoviště, které je jediné v celém vnitrobloku. Východní trávník je protnut stezkou z dlažby, která by měla eliminovat „průšlap“ v trávníku. K severní fasádě bodového domu je přimknuta terasa s rastrem stromů dlážděná pro vodu dobře propustnou dlažbou s velkými spárami. Doplněná je o pergolu, která vytváří intimnější zákoutí. Partie mezi páteřní stezkou a vchodu do domů je koncipována jako polosoukromý prostor, vymezený ploty ve výšce cca 1,3 m. Tyto prostorové předěly jsou živé ploty, v některých místech je vystavěna betonová zídka, která funguje jako plocha pro kreslení, zároveň má být herním prvkem i neformálním posezením/poležením ve vlnách. Hlavním kritériem bylo vytvořit jakési zahrádky, které sice budou mít pro každý vchod stejnou náplň, jejich kompozice však bude odlišná, aby celkový dojem z vnitrobloku nepodporoval monotónní dojem. S ohledem na stín vrhaný v průběhu dne jsou na různých místech vymezeny záhony – jedná se o políčka 1,5x3 m. Při pochůzkách po sídlišti bylo zjištěno, že před mnohými domy existují jakési svépomocně vytvořené záhonky, obhospodařované místními obyvateli. V návrhu je snaha tyto aktivity podpořit. Z amatérsky vytvořených zahrad je známo, že laik málokdy umí koncepčně zvládnout větší prostor. Často jsou k vidění výsadby, které se ostýchavě krčí podél plotu nebo domu, aniž by byla patrná velkorysejší kompozice, zaujímající celou zahradu. Je tedy očekávatelné, že vymezit větší prostor pro zahrádky bez dalšího členění se nesetká s větším úspěchem. V návrhu byly proto vymezeny dostatečně velké plochy pro eventuálně i sdílené záhony, které jsou však zároveň dostatečně „malé“, aby je laické zahradně-architektonické schopnosti byly s to kompozičně pojmout. Jak se autorka domnívá, ke „kolonizaci“ láká nejen optimální velikost záhonů, ale i jejich ohraničení. Na některých místech jsou opět navrženy pergoly, které by měly přispívat k dalšímu zobytnění, stejně jako dřevěné obložení fasády v úrovni nižších pater. Ve vnitrobloku by měly být zachovány vzrostlé Sorbus aucuparia, nepřekáží-li kompozičnímu záměru, je žádoucí zachovat i jiné vzrostlé exempláře (např. Pinus nigra). Nezbytné je dostatečné osvětlení v nočních hodinách, zejména na nepřehledných místech. Prvky, použité v návrhu vnitrobloku Brněnská-Břeclavská, se opakují v rámci řešeného území také v prostoru zahrádek, navazujících na promenádu spojující hlavní centrální prostor sídliště se „školním“ náměstím. Nezbytný je princip jednoty v rozmanitosti, aby zahrádky nepůsobili monotónně, tento princip má výhody i z hlediska údržby – je rozumnější vytvořit jednu rozlehlejší trávníkovou plochu, společnou pro více vchodů, než u každého vchodu zachovávat „trávník“ o několika metrech čtverečních, který neplní žádnou z požadovaných funkcí.

31


MANAGEMENT SRÁŽKOVÉ VODY

RETENČNÍ NÁDRŽ V CENTRÁLNÍM PROSTORU

Efektivita prvků zpracovávajících srážkovou vodu jednoznačně vzrůstá, tvoří-li systém. Pro řešené území byl

Velkorysá vodní plocha v srdci celého obytného souboru je výrazným kompozičním činitelem centrálního parku.

navržen soubor opatření různých typů, tak aby byly maximálně respektovány místní podmínky. Rozlohou

Hlavním motivem pro umístění jezera bylo vnést do prostředí vodu, která je nepostradatelným aktivizujícím

nejvýraznější je retenční nádrž na centrálním prostranství čtvrti, uvnitř vnitrobloků se nachází menší retenční

elementem každého veřejného prostoru. Jak již bylo zmíněno v celkovém popisu návrhu, jednoúčelově

nádrže. Na školním náměstí a v prostoru ulice jsou navrženy zasakovací jímky, které odvádí vodu z ploch pro pěší

dekorativní prvek v dimenzích odpovídajících okolním dvanáctipatrovým budovám byl zamítnut jako neadekvátní

komunikaci. Voda tekoucí po Brněnské ulici přirozeným samospádem východním směrem by dle návrhu měla

pro prostor periferie. Bylo třeba vytvořit vodní prvek, který bude svoji velikost a s tím spojenou potřebu údržby

projít čistícím procesem v jezeře s halofytními druhy rostlin na samém východním okraji sídliště. Na plochách,

kompenzovat svojí prospěšností v ekologickém ohledu. Jezero je tedy zároveň retenční nádrží na srážkovou vodu

které nejsou příliš zatíženy provozem, avšak je žádoucí zpevnění jejich povrchu, je navržena dlažba s většími

tekoucí nejen z navazujících zpevněných povrchů (mimo plochy dopravních komunikací a parkovišť), ale i střech

spárami popřípadě z propustných materiálů. Pro dostatečnou funkčnost by spáry měly činit 15 až 40% z celkové

okolních domů. Konkrétně se jedná o budovy Hodonínská 53-63, Sedlecká 13-17, Brněnská 53-59 a 46, Bzenecká

plochy zadláždění (Pötz, Bleuzé, 2012, s. 77). Opatřením proti rychlému odtoku srážkové vody z území je nakonec

2-12, Slupská 2 a 4 a budova 7. ZŠ. Celková rozloha povrchů, z nichž je splavována srážková voda do nádrže činí

i výsadba půdopokryvných rostlin a keřů.

cca 17063m2. Plocha vodního prvku je navržená zhruba o rozloze 2960m2, což znamená, že se jedná zhruba o 17% rozlohy splavovaných ploch. Na daném podloží by byla vhodnějším řešením infiltrační louka jako

Pro celé území platí následující podmínky, které bylo nezbytné brát v potaz při navrhování: Podloží je tvořeno

v portlandském Tanner Springs Parku (autor Atelier Dreiseitl), pro tento typ opatření by však bylo potřeba zabrat

slepenci, jílovci, arkózami a dalšími sedimentárními horninami, na nichž se vytvořily kambizemě typické.

celou rozlohu centrálního parku a navíc by v obdobích bez srážek nemusela být voda přítomna vůbec. Z těchto

Vzhledem ke stavebním a masivním přesunům půdy, doprovázejícím výstavbu souboru, se lze domnívat, že

důvodů byl zvolen typ nádrže, který vodu zadrží a zároveň čistí díky přítomnosti regenerační zóny z rostlin. Tento

v současnosti převažuje půdní typ antropozem. Nicméně, lze předpokládat, že se celé území bude vyznačovat

typ svojí by měl mít rozlohu 10 až 20% z navazujících zpevněných ploch (Pötz, Bleuzé, 89). Proto, aby fungovala

vysokou mírou propustnosti podloží. Další důležitý determinant – hladina podzemní vody – by musela být

čistící zóna, je potřebná neustálá cirkulace vody, která bude prováděna speciálními čerpadly. Voda je jejich

změřena patřičným průzkumem, jehož výsledky autorka práce neměla k dispozici. Na severozápadním okraji

pomocí vháněna z oblasti volné hladiny do regenerační zóny. Rostliny by z kompozičních důvodů měly zaujímat

navrhovaného centrálního prostoru, kde je v současnosti proluka určená k zastavění, existovala v 90. letech

východní a západní čtvrtinu vodní plochy, aby byl umožněn středem průhled z templu na val a naopak. Oddělení

terénní prohlubeň určená pro umístění krytu CO, v níž se zhruba v hloubce 15 m pod úrovní okolního terénu

dvou zón se dá docílit bariérou z různých materiálů. Kromě čerpadel pro cirkulaci vody, je nezbytné rovněž

držela voda. Tento empiricky zjištěný údaj jistě nemůže sloužit jako dostatečné seriózní podklad, ale pro účely

použití lapačů hrubých nečistot kvůli odpadkům a instalace řídící jednotky, která reguluje odtok (přepad) do

návrhu v úrovni studie postačí předpoklad, že hladina podzemní vody se nachází ve větších hloubkách, než

kanalizace. V současnosti už lze celý systém řídit pomocí počítačů s ohledem na předpovědi počasí. Standardní

úroveň hladiny v plánovaných vodních prvcích. V případě, že by se prokázala úroveň hladiny v hloubkách

hloubka nádrže, která by měla být udržována v průběhu celého roku, by měla být min. 1,5 m, aby nedocházelo

menších, je potřeba počítat s jinou technologií založení, což je však předmětem řešení podrobnějších stupňů

k přílišnému zahřívání vody (Pötz, Bleuzé, 86). Jak již bylo řečeno, přívalové deště, proti nimž tvoří nárazníkovou

projektové dokumentace a na studii se tato změna příliš neprojeví. Srážkový úhrn pro Plzeň činí 503 mm, což je

zónu právě podobné nádrže, se z hlediska úhrnu srážek za 180 minut pohybují mezi 10 a 80 mm (10 až 80l na m2).

pro danou nadmořskou výšku poměrně málo. Návrh počítá s obdobím o nedostatku srážek, kdy voda v nádržích

Celková plocha, z níž je do řešené nádrže voda odváděna činí 17063 m2. Vynásobením odtokovým součinitelem

nebude obměňována. Proto, aby i v těchto obdobích byla zachována dostatečná čistota vody, bylo přistoupeno

pro zpevněné plochy (0,9) dostáváme plochu redukovanou, která činí 15356 m 2. Vynásobíme-li redukovanou

k aplikaci principu známého z koupacích jezírek - poloviční rozlohu vodní plochy bude zaujímat tzv. regenerační

plochu průměrnou hodnotou přívalových srážek, která činí 45mm, vyjde nám hodnota 691,02 m3. Tolik vody se

zóna tvořená vodními rostlinami snášejícími kolísavou hladinu vody. Retenční schopnosti nádrží jsou nejvíce

nashromáždí na zpevněných plochách v průběhu jednoho středně silného přívalového deště. K tomuto číslu je

žádoucí zejména při přívalových deštích, které nárazově zatěžují kanalizaci. Podle ČHMÚ je za přívalový déšť

však třeba připočíst i objem vody, který přibyde na samotné nádrži (133,2m3). V úhrnu se tak jedná o 824,22 m3,

považován takový, při kterém spadne 10 až 80 mm srážek za dobu menší než 180 minut.

o které je navýšen objem vody v nádrži. Přepočteno na 1m2 plochy nádrže, je to 27 cm, a právě o tolik stoupne hladina retenční nádrže. Budeme-li počítat s extrémní hodnotou 80 mm srážek, měla by vodní hladina stoupnout až o 49 cm. Vzhledem k tomu, že maximální povolené kolísání hladiny činí 30 cm (Pötz, Bleuzé, 85), zejména kvůli rostlinám v regenerační zóně, které jsou vůči pohybům úrovně hladiny tolerantní jenom do určité míry, bude

32


totální hloubka 1,77 m, přičemž hladina bude sahat pouze do úrovně 1,5 m. V případě srážek bude moci úroveň

Severozápadně od centrálního parku je v současnosti stavební proluka. Plocha je určená k zastavění, Dům by

vody stoupnout až o 27 cm. Při extrémních srážkových událostech, dosahujících úhrnu za 180 minut 80 mm, bude

v ideálním případě měl mít obchodní podnož. Část nebytových prostor by mohla být vyhrazena navrhovanému

3

přepadem do kanalizace odvedeno 680 m , což je téměř dvakrát méně, než v případě neexistence retenčního

ekocentru, které by principy uplatňované v řešeném území osvětlovalo.

zařízení. Pokud by déšť nedosahoval extrémních hodnot, měla by být veškerá voda zachycena nádrží. Na standardní úroveň by se vždy měla hladina po čase vrátit vlivem evaporace (výparu). Navržená technologie založení neumožňuje zasakování vody (jedině bylo-li by možné toto regulovat), proto má vodní plocha význam zejména pro retenci, čištění, vypařování vody a svoje estetické působení. Okraje nádrže pozvolně klesají minimálně do vzdálenosti 1,5m, což by mělo zamezit pádu z okolních ploch do hluboké vody. Břehy jsou osázené rostlinami, což by mělo zamezit vůbec vstupu osob do vody.

RETENČNÍ NÁDRŽ VE VNITROBLOKU Vodní nádrž byla již popsána v rámci kapitoly zabývající se celkovým návrhem. Prakticky se jedná o menší variantu retenčního prvku na centrálním prostranství. Vzhledem k tomu, že v místě je předpokládán zvýšený pohyb dětí, po celé ploše bude několik desítek centimetrů pod úrovní hladiny instalován kovový rošt z odolného materiálu, který by měl zajistit bezpečnější podmínky pro hru při zachování dostatečné hloubky vody. Ve vnitroblocích je alternativně možné vytvořit zasakovací louky, kvůli jejich nízkým nárokům na údržbu. Vzniklá plocha by v případě suchého období zvětšovala prostor pro hry.

ZASAKOVACÍ JÍMKY Jedná se o zapuštěné zpravidla osázené čtvercové popřípadě obdélníkové plochy, hluboké z bezpečnostních důvodů max. 30 cm, s rostlinami snášejícími dočasné zamokření. Jsou způsobem, jak umožnit vodě na zpevněných plochách infiltraci. Vzhledem k tomu, že se jedná o vegetační prvky, může být tímto způsobem nakládáno pouze s vodou z relativně čistých pěších popřípadě cyklistických komunikací. Propojený systém zasakovacích jímek, by měl mít rozlohu 10 až 20% navazujících zpevněných ploch (Pötz, Bleuzé, 83). Propojení a dostatečné pokrytí a odstupy by měly zaručit, že voda bude tímto způsobem zachycena a infiltrována. V návrhu je zohledněn mírný sklon řešených ploch východním směrem, což vytváří přirozený samospád. Voda stékající po chodníku by měla být zachycena příčnou strouhou, která se mírně svažuje k zasakovacímu prvku. Samotný prvek má betonové ohrazení, aby nedocházelo k sešlapávání a mohl fungovat i jako sekundární sezení. Půda uvnitř jímky má v závislosti na složení určitou absorpční schopnost, může ale docházet k jejímu zhutňování (při hře dětí apod.), a proto, je v některých případech možné osázenou jímku nahradit štěrkovým trativodem. V každém případě je však třeba, aby byly jímky spojené s rostlým terénem, protože jinak nedojde k žádoucímu zasakování vody. Pro zvýšení kapacity pro okamžitou retenci vody s následnou infiltrací se používají plastové infiltrační boxy, umisťované pod zemí.

33


34


slunné polohy se hodí Nepeta x faasenii, Cotoneaster dammeri v odrůdách, různé druhy Potentilla, Spiraea

ROSTLINNÝ KONCEPT

japonica ´Little Princess´, Juniperus horizontalis či J. sabina.

V návrhu rostlinného konceptu rovněž panuje jistá hierarchie. Směrem od celospolečensky méně významných vnitrobloků k hlavnímu centru čtvrti přechází taxonomické složení od druhů domácích po druhy introdukované, popř. kultivary. Ve vnitrobloku se počítá s maximem stávajících vzrostlých jedinců Sorbus aucuparia. Sady dotvářející prostorové ohraničení prostoru se skládají z lokálních odrůd ovocných stromů. Ulici Brněnskou jako hlavní vnitřní tepnu souboru lemuje původně balkánský Aesculus hippocastanum, který je dnes v našich podmínkách běžnou dřevinou, je tak dobrým kompromisem mezi domácími a šlechtěnými rostlinami. V některých úsecích ulice již jírovce jsou, nová výsadba by na starší navázala. Hlavní centrální prostor stávajícího parku Brněnská si může dovolit určitý podíl bizarnosti, jsou zde proto použity dřeviny cizí či vyšlechtěné – pódium je osázeno čtyřmi exempláři Acer rubrum Óctober Glory´ (vzrůst 10 až 15 m), sloupy kavárny jsou ozdobené popínavou Vitis coignetiae Ćrimson Glory´, ve více zastíněných polohách nahrazenou Parthenocissus tricuspidata, který je použit rovněž pro zakrytí východní poloviny zdi valu. V těchto místech je žádoucí kompenzovat poměrně velkou betonovou plochu okrasným působením popínavých rostlin, kromě přísavníku je tak zeď doplněna o kvetoucí a vonící druhy Lonicera (např. L. periclymenum, L. japonica, L. sempervirens) nebo Hydrangea petiolaris. Červený podzimní aspekt je podpořen rozchodníkovou střechou s převažujícím zastoupením červených kultivarů rodu Sedum, například Sedum spurium ´Red Carpet´ nebo Sedum album Ćoral Carpet´. Prostorového vymezení centrální plochy je docíleno liniovou výsadbou Aesculus hippocastanum, které mohou být v některých místech kvůli stínění nahrazeny méně vzrůstným Aesculus carnea, zejména v jižně od hřiště a pak severně od templu. Centrální rekreační trávník je svým typem parkový až zátěžový (sportovní), v místech nejfrekventovanějšího pohybu osob zpevněný stabilizační sítí. Vodní rostliny v regenerační zóně retenční nádrže musí být tolerantní vůči kolísavé hladině vody. Mezi takové patří např. Sagittaria sagittifolia, Calla palustris,Caltha palustris, Iris pseudacorus, Butomus umbellatus, Phragmites australis, Typha angustifolia, Acorus calamus. Kolísavou vodní hladinu snáší rostliny svazu Oenanthion aquaticae. Taxonomické složení této skupiny může být zdrojem informace o dalších použitelných druzích. Kromě pobřežních rostlin je třeba použít rostliny plovoucí na povrchu, které svými listy stíní vodu a působí tak proti jejímu přehřívání (např. leknín Nyphaea sp.) a rostliny submerzní, které působí jako výrazní producenti kyslíku přímo ve vodním sloupci nádrže. Mezi takové patří např. Ceratophyllum demersum. V návrhu je trávník na plochách nesloužících rekreaci často nahrazován půdopokryvnými rostlinami. Ty jsou z hlediska údržby a s ní spojených nákladů mnohem nenáročnější a mnohdy i esteticky působivější. Půdopokryvné mohou být trvalky i dřeviny. Pro stinné polohy se hodí například Asarum europaeum, z dřevin pak Euonymus fortunei, Hedera helix, Vinca minor, Pachysandra terminalis nebo Taxus baccata ´Repandens´. Polostinné polohy mohou být osázeny trvalkami Omhalodes verna, Lysimachia punctata, Waldsteinia ternata nebo Pulmonaria officinalis nebo dřevinami Cornus sericea´Kelseyi´, Cotoneaster dammeri, Lonicera nitida ´Maigrün´ a dalšími. Pro

35


DISKUSE

zlepšit vztah místních k místu bydliště je učinit jejich bydliště atraktivním i pro obyvatele jiných čtvrtí, což jde u

Obytné soubory z 2. poloviny 20. století jsou domovem nezanedbatelné části české populace. Zatímco

sídlišť poměrně složitě, jelikož málokdy disponují vyšší občanskou vybaveností, která by nebyla zároveň např. v centru města. Jak je vidno, vylepšení obrazu sídlišť je obšírná problematika s požadavkem značného

v počátečních fázích jejich existence se vyznačovaly výraznou věkovou homogenitou svého obyvatelstva (byty bývaly přidělovány prioritně mladým rodinám), v současnosti pojí většinu obyvatel spíše příslušnost k nižším a

interdisciplinárního náhledu. Bydlení v panelovém domě by nemělo být hanbou, nýbrž jednou z alternativ. Díky

středním příjmovým skupinám. Mnoho obytných souborů je také bydlištěm sociálně vyloučených skupin. Sídliště

relativně velké rozloze nezastavěných ploch mezi jednotlivými domy a mnohdy oddělenou dopravou pěší a

zkrátka není milionářskou čtvrtí, a proto se mu možná nedostává takové pozornosti, jakou by si vzhledem

motorovou jsou sídliště v rámci stávající urbánní struktury nejvhodnějším adeptem pro vložení systému úpravy

k hustotě osídlení zasloužilo. V panelovém domě má však trvalé bydliště rovněž řada příslušníků společenských

srážkové vody. Kromě jistého ekologického přínosu by právě tato opatření mohla sídlištím dát nálepku ekologicky

elit (příklad za všechny – historik architektury Rostislav Švácha). Velmi záleží na konkrétním souboru, protože i

příznivějšího bydlení, což je v současnosti pozitivně hodnoceno. Možnost umístění systému těchto prvků by mělo

v rámci českých sídlišť existují výrazné rozdíly v kvalitě provedení a naplnění původních, více či méně, zdařilých

být prověřeno sérií expertních analýz – je potřeba brát v úvahu stávající typ kanalizace, hladinu podzemní vod,

záměrů projektantů, každopádně velkému procentu obyvatel tento typ obydlí pro svoji pohodlnost a finanční

srážkový úhrn a další. Rovněž umístění vodních prvků zejména v těsné návaznosti na bytové domy může být

únosnost vyhovuje. Jak napsal Jiří Musil již roce 1985: „Sídliště dopadají mnohem lépe v očích svých obyvatel, než

problematické, jelikož tyto plochy jsou zpravidla nejvíce využívány pro dětské hry, což je třeba respektovat při

při pohledu zvenčí (Musil, 1985, s. 270)“. Jenže názor většinové veřejnosti může i poměrně spokojeného

návrhu opatření proti pádu do vody.

obyvatele zviklat. Není předmětem této stati přesvědčovat čtenáře o výhodách života na sídlišti, faktem ovšem

Velkým tématem, které překračuje rámec práce, je otázka sociální participace a její pozitivní vliv na identifikaci

je, že sídliště mají mnohdy až nepřiměřeně negativní pověst. Na ne příliš atraktivní image se jistě velkou měrou

obyvatel s místem jejich bydliště. Zásah veřejnosti do plánovacího procesu je jistě nezbytný, nikdy by však neměl

podílí asociace s komunistickým režimem, v čem jsou ale panelové domy horší oproti zástavbě nepodsklepených

vést k potlačení expertního názoru. Vzhledem k tématu práce, které je zaměřeno na návrh řešeného území, nikoli

řadových domků s nesmyslně malou zahrádkou na bonitně nejhodnotnějších půdách? A kde by dnes těch několik

na obšírný teoretický rozbor, tato problematiky nebyla, i přes svoji důležitost, řešena.

milionů „panelákových“ rezidentů bydlelo? Sídlištím je potřeba dodat sebevědomí a vylepšit jejich veřejností Sídliště je prostředím mnoha paradoxů. - vysoká koncentrace obyvatel versus jejich vzájemná odcizenost, budovy

vnímaný obraz. Existují jistě lokality, kde je snaha o jakoukoliv regeneraci předem odsouzena k neúspěchu,

vymykající se lidskému měřítku, uvnitř kterých ale máme k dispozici pouze miniaturní byty. Okolní plochy patří

takových je ale jistě menšina. Právě náš obor disponuje prostředky, kterými by se prostředí sídlišť dalo slibně

všem a nikomu. Místa na odpis nebo s nevídaným potenciálem?

zvelebit, existuje však mnoho proti. Investice do veřejných ploch na periferii není prioritou, což se týká realizace i údržby. Bylo by mylné tvrdit, že na sídlištích k rekonstrukcím v uličním parteru nebo navazující zeleni nedochází, naopak. Je ale nezbytné, aby se jednalo o úpravy koncepční, po etapách realizovaný projekt, zahrnující celé sídliště nebo jeho logicky vymezenou jednotku, jedná-li se o celek rozsáhlejší. Bez koncepčního přístupu vychází většina snah i financí vniveč. Velkou roli hraje dostatečná údržba ploch, jejíž požadavek mnohdy přesahuje možnosti pověřených subjektů. Stejně jako ve všech ostatních objektech krajinářské architektury je třeba zohlednit možnosti budoucí údržby již v návrhu. Dalším problémem může být ať už reálná nebo domnělá zvýšená míra vandalismu. Na podněty chudé prostředí může provokovat ke zvýšené ničivé intervenci, výzvou pak je vytvořit takové prostředí, kde bude zajištěna větší identifikace obyvatel s místem, vytvořit vhodné podmínky k tomu, aby obyvatelé přijali i okolí svého domu za vlastní, protože vlastní majetek ničí jen málokdo. Architekt jakéhokoliv zaměření by měl vytvořit zejména v oblastech bezprostředně navazujících na bydlení takové prostředí, ke kterému si místní mohou vytvořit vztah, zkrátka aby jim „nebylo jedno“. Tohoto efektu se podle autorky dá docílit částečně vnesením významů do prostředí a zvýšením jeho čitelnosti, čehož může být docíleno i hierarchizací prostor. Nakonec, nejsou graffiti způsobem, jak vymezit svoje teritorium v indiferentním území mezi deskovými budovami sídlišť, které neobsahuje zřetelné teritoriální hranice samo o sobě? Dalším způsobem, jak

36


ZÁVĚR

SOUHR/RESUME

Obytné soubory vystavěné za éry socialismu, obecně označované jako sídliště, jsou ve větší či menší míře součástí

Diplomová práce se věnuje dotvoření vybraných urbánních prostorů obytného souboru Plzeň-Vinice. Stěžejní

většiny českých měst. Monotónní působení budov konstruovaných z prefabrikovaných komponent vyvolává

část je věnována návrhu modelového prostoru sídliště z konce 80. let na severozápadním okraji Plzně. Kromě

dojem, že horizonty po celé republice jsou poznamenány tou samou uniformní hmotou. Pravda je však taková, že

podrobného popisu řešení v úrovni studie, elaborát představuje stávající stav ve formě analýz a rozborů.

každé sídliště je jedinečné a k jeho návrhu se musí přistupovat individuálně. Sídliště nejsou stejná, trpí však

Nezbytná literární rešerše nastiňuje hlavní témata, jako je veřejný prostor na sídlišti, hierarchie veřejných

stejným nedostatkem (pozitivně vnímané) identity a charakteru. Vzhledem k problémům, s tím souvisejícím a

prostorů a zeleň obytných souborů, kterými je třeba se při navrhování tohoto specifického urbánního útvaru

projevujícím se pouze malým vztahem mezi místem a jeho obyvateli, je třeba postupovat k navrhování velmi

zabývat. Autorka klade velký důraz na psychologické a sociologické aspekty území. Modelový objekt sídliště

komplexně a zohlednit i psychologické a sociologické aspekty tvorby životního prostředí. Zvláště v, svým

Vinice je specifický z několika důvodů – je pouze zlomkem původně zamýšleného souboru, v projektu však došlo

způsobem deprivovaném, prostředí sídlišť je vhodné se psychologií hlouběji zabývat. Poznání psychologického

k přehodnocení typické rozvolněné urbanistické dispozice a vyznačuje se tak jakýmsi semi-blokovým

působení různých architektonických fenoménů je nezbytné pro tvorbu skutečně hodnotného architektonického

uspořádáním, odkazujícím na tradiční urbanistickou strukturu. Hlavním problémem je chybějící identita celého

či krajinářsko-architektonického díla. Tento fakt není žádnou převratným zjištěním, v současné „době CADové“,

souboru a ústředním tématem řešení tak bylo identitu s pozitivním nábojem sídlišti dodat. Návrh řeší několik

kdy se mnohdy zdá být působivá prezentace díla na posterech důležitější než jeho skutečná funkčnost, se však na

typů prostoru v rámci okrskového centra i obytné skupiny. Řešení jednotlivých ploch odpovídá jejich úrovni

něj rádo zapomíná. Je diskutabilní, zda se ze sídlišť někdy může stát plnohodnotný městský prostor.

v hierarchickém systému veřejných prostorů souboru. Centrální prostor je pojednán velkoryse, aby adekvátně

Pravděpodobně ne ve své klasické podobě systému ulic a náměstí. Vytvoření či dotvoření prostorů tak, aby

reprezentoval sídliště navenek. Do návrhu je vložen systém opatření pro retenci srážkové vody, který by měl mít

vznikla či byla dodržována hierarchie celého systému veřejných ploch, by však mělo být imperativem i v tomto

pozitivní přínos jak z hlediska životního prostředí, tak v aspektu pozitivnější image souboru jako „zeleného

prostředí. Rozvolněná kompozice budov poskytuje prostor pro umístění nových funkcí, zejména v současnosti se,

města“.

v souvislosti s predikovanými změnami klimatu, vynořuje potřeba citlivějšího přístupu k využívání energií ale i

The diploma thesis deals with the topic of creation and completion urban public space within the housing estate

srážkové vody, kterou je žádoucí v území maximálně zadržet, zvláště v území s vysokým podílem zpevněných

Plzeň-Vinice, built at the end of the Communist era. Main part of thesis deals with the architectural design of

ploch. Sídliště disponují relativním dostatkem prostoru pro vnesení nové ekologicky příznivější vrstvy. Rozumnější

selected particular spaces, which shoud represent various kind of space within the housing complex. There was

hospodaření s vodou by nemělo být aplikováno pouze na základě jakéhosi „zeleného“ trendu, nýbrž proto, že

essential to analyze current conditions in order to reach the proper design. The diploma thesis contains literature

práce s potenciály a energiemi, které jsou území vlastní a není třeba je dodávat uměle, je tvůrčí přístup

review as well. This part aims to introduce to issue public space of the housing estate, its hierarchy and

projevující se pozitivně i v ekonomické rovině.

vegetative component. The author place importance on the psychological and sociological aspects of the topic.

V obytném prostředí, na rozdíl od reprezentativního centra města, vždy na prvním místě stojí jeho funkční a

Due to several reasons the estate Plzeň-Vinice is unique - it is only part of the originally intended project, specific

utilitární kvality, až posléze jsou hodnoceny psychologické a kulturní hodnoty, nelze je však v návrhu pominout.

by its unusual review of the typical urban layout and characterized by „semi-block“ arrangement of particular

Dekorativní versus čistě funkční řešení – ani jeden z extrémů není optimální. Umisťování jednoúčelově

houses, reffering to the traditional urban structure. The main issue is the lack of identity of the whole housing

dekorativních prvků se může setkat s nepochopením, jelikož je vystaveno výhradně estetickému hodnocení,

complex. The main goal of the design therefore should be the creation of the positive image. The project deals

výhodnější je sdružit v nich více funkcí (viz příklad vodního zrcadla, které je zároveň retenční nádrží).

with several types of space within the centre and residential zones. Design of each part corresponds to

Nezanedbatelným tématem je úroveň péče o zeleň i další veřejné plochy. Není možné, aby byla periferii

hierarchical level within the general system of public spaces. The central space is designed generously in order

věnována stejná péče jako centru, tento fakt je v návrhu nutné zohlednit.

to act as a true focal point of the area. The project contains also rainwater treatment system, which shoud have a positive impact in terms od both the environmental aspect and the positive image of the housing complex like

Sídliště jsou tématem, kterému se stále nedostává takové pozornosti, jaké by mělo, vzhledem k tomu, že se jedná

a „green city“.

o domov téměř třetiny populace ČR. Tento fakt je zřejmý i z nedostatku novodobější literatury k tématu. Nejvíce knih vzniklo zhruba v 80. letech, teze v nich formulované potřebují po 30 letech revidovat a rozšířit.

37


Obr. č. 19 – Augustenborg – Retenční nádrž (zdroj: http://blog.ocad.ca/wordpress/envr4c03-fw201101/2011/09/introductions-steph-pavan/?doing_wp_cron=1399339511.6382999420166015625000)

SEZNAM VYOBRAZENÍ A PŘÍLOH SEZNAM OBRÁZKŮ V TEXTU

Obr. č. 20 – Augustenborg – Čistící biotop (zdroj: http://www.lemoniteur.fr/191-territoire/article/etudes-decas/600273-concevoir-un-ecoquartier-l-exemple-d-augustenborg)

Obr. č. 1 – Jardin d´Éole – Situace parku (zdroj: http://www.parismetropole2020.com/web/#/projects/10105/1) Obr. č. 2 – Jardin d´Éole – Detail lavičky (zdroj: http://aplust.net/blog/michel_corajoud_jardins_dole_paris0/)

Obr. č. 21 – Poptahof – Pohled na vodní prvek a hřiště (zdroj: http://www.water-in-zicht.nl/projecten/poptahofdelft)

Obr. č. 3 - Jardin d´Éole - Promenáda s vodním prvkem (zdroj: http://www.paris.fr/pratique/parcs-jardinssquares/horaires-fonctionnement-reglementation/ou-pique-niquer/rub_7481_stand_115279_port_17279)

Obr. č. 22 – Poptahof - Hřiště (zdroj: http://www.water-in-zicht.nl/projecten/poptahof-delft)

Obr. č. 4 – Jardin d´Éole – Auditorium s jevištěm (zdroj:http://me3zaa.blogspot.cz/2011_09_01_archive.html)

Obr. č. 23 – Poptahof - Původní stav (zdroj: http://www.molenaarenco.nl/project/1694/)

Obr. č. 5 – Place du 8 Mai 1945 – Rekreační trávník a tržnice (zdroj: www.publicspace.org/en/works/c124amenagement-de-la-place-du-8-mai-1945)

Obr. č. 24 – Poptahof – Stav po rekonstrukci (zdroj: http://www.nieuweburen.nu/cms/publish/content/showpage.asp?pageid=911)

Obr. č. 6 - Place du 8 Mai 1945 - Detail zábradlí (zdroj: http://structurae.net/structures/data/index.cfm?id=s0038907)

Obr. č. 25 – Tanner Springs Park - Dominanta parku – zeď ze starých kolejnic (zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Tanner_Springs_Park)

Obr. č. 7 - Place du 8 Mai 1945 – Axonometrie (zdroj: http://www.in-situ.fr/#/projets/espaces-publics/place-du8-mai-1945)

Obr. č. 26 - Tanner Springs Park - Lávka (zdroj: http://chatterbox.typepad.com/portlandarchitecture/2011/01/10years-of-architecture-journalism-part-two-2006-2010.html)

Obr. č. 8 – Place du 8 Mai 1945 – Stavba tržnice (zdroj: http://www.in-situ.fr/#/projets/espaces-publics/place-du8-mai-1945)

Obr. č. 27 - Tanner Springs Park - Axonometrie (zdroj: http://www.greenfab-media.com/events/90/upcomingevent-seattle-great-city-initiative)

Obr. č. 9 – Rudof-Bednar-Park – Dekorativní i funkční kovové tyče (zdroj: autorka, 2012)

Obr. č. 28 - Tanner Springs Park – Podvečerní atmosféra s důmyslným osvětlením (zdroj: http://www.museumofthecity.org/portland-is-a-biophilic-city/)

Obr. č. 10 - Rudof-Bednar-Park – Detail záhonu (zdroj: http://www.gdkvech.at/images/archiv/HP_Eichhorn2007/8rudolf-bednar-park_1020/p9180039gr.jpg)

Obr. č. 29 – Dolní Břežany – Náměstí a vodní plocha pro srážkovou vodu na sebe navazují (zdroj: http://www.hyposervis.cz/projekty/aktualni/dolni-brezany.html)

Obr. č. 11 - Rudof-Bednar-Park – Graficky pojatá partie sezáhony (zdroj: http://www.hagerag.ch/de/projekte/parkanlagen/463) Obr. č. 12 - Rudof-Bednar-Park – Rákos – odkaz na původní říční krajinu (zdroj: autorka)

Obr. č. 30 - Dolní Břežany – Náměstí (zdroj: http://www.casopisstavebnictvi.cz/stavba-roku-2010-velkefinale_N3849)

Obr. č. 13 – Hardaupark – Vizualizace návrhu (zdroj: https://www.stadtzuerich.ch/ted/de/index/gsz/planung_u_bau/bauprojekte/hardaupark.secure.html)

Obr. č. 31 - Dolní Břežany – Vizualizace - axonometrie (zdroj: http://stavbaweb.dumabyt.cz/Z-domova/Novypark-v-Dolnich-Brezanech.html)

Obr. č. 14 – Hardaupark - Sedací zídka (zdroj: http://peoplecheck.de/s/carina+simmchen)

Obr. č. 32 - Dolní Břežany – Reálný stav (zdroj: http://www.casopisstavebnictvi.cz/nove-centrum-dolnich-brezanz-pohledu-jednoho-z-investoru_N4068)

Obr. č. 15 - Hardaupark - (zdroj: http://blog.zhdk.ch/y-hardau/)

Obr. č. 33 – Lothringer Strasse – Pohled od hřiště (zdroj: http://www.zillerplus.de/wordpress/projekte/loth/)

Obr. č. 16 – Hardaupark – Artefakt a technicistní stavba pergoly (zdroj: http://www.stadtzuerich.ch/ted/de/index/gsz/natur-_und_erlebnisraeume/park-_und_gruenanlagen/hardaupark.html)

Obr. č. 34 - Lothringer Strasse - Podzemní garáže (zdroj: http://www.zillerplus.de/wordpress/projekte/loth/)

Obr. č. 17 – Augustenborg – Množství zeleně působí obytným dojmem (zdroj: http://waterbydesign.com.au/ekostaden-augustenborg-ecocity-augustenborg/)

Obr. č. 35 - Lothringer Strasse – Světlíky garáží v noci září (zdroj: http://www.zillerplus.de/wordpress/projekte/loth/)

Obr. č. 18 – Augustenborg – Vedení srážkové vody (zdroj: http://greeninfrastructurepeople.com/rain-gardenmalmo/)

Obr. č. 36 - Lothringer Strasse – Kompozice cest á la hra mikádo (zdroj: http://www.zillerplus.de/wordpress/projekte/loth/) Obr. č. 37 – Theresienhöhe – K obytnému souboru patří originální hřiště (zdroj: autorka, 2012)

38


Obr. č. 38 – Theresienhöhe - Hřiště (zdroj: autorka, 2012)

Obr.č. 65 – Detail templu

Obr. č. 39 – Theresienhöhe - Zahrady navazující na polosoukromá odpočívadla (zdroj: Bc. Nikola Krůtská, 2012)

Obr.č. 66 – Pohled na templ – současný stav

Obr. č. 40 – Theresienhöhe – Hřiště je nezbytnou součástí téměř všech prostor (zdroj: Bc. Nikola Krůtská, 2012)

Obr.č. 67 – Pohled z templu - perpektiva

Obr. č. 41 – Lokalizace řešeného území

Obr.č. 68 – Detail kavárny

Obr. č. 42 – Širší vztahy (zdroj ortofotomapy: http://www.mapy.cz/#!x=13.354800&y=49.760794&z=15)

Obr.č. 69 – Současný stav (foto: autorka, 2014)

Obr. č. 43 – Vymezení řešeného území (zdroj podkladu: http://www.uloz.to/x6SNC8t/plzen-slozena-dwg)

Obr.č. 70 – Situace promenády

Obr. č. 44 – III. vojenské mapování (1877 – 1880) (zdroj: http://gis.plzen.eu/staremapy/)

Obr.č. 71 – Řezopohled – promenáda

Obr. č. 45 – Historický vývoj území 1931 – 2009 (zdroj: http://gis.plzen.eu/staremapy/)

Obr.č. 72 – Návrh zahrádek - perspektiva

Obr. č. 46 – Císařský otisk (1845) (zdroj: http://gis.plzen.eu/staremapy/)

Obr. č. 73 – Současný stav (foto: autorka, 2014)

Obr. č. 47 – Studie Vinice-jih (80. léta) (zdroj: Ústav koncepce a rozvoje města Plzně, 2014)

Obr. č. 74 – Situace – školní náměstí a obchodní centrum

Obr. č. 48 – Model – pohled od jihovýchodu (zdroj: Ústav koncepce a rozvoje města Plzně, 2014)

Obr. č. 75 - Řezopohled – školní náměstí a obchodní centrum

Obr. č. 49 – Prvotní studie celého komplexu Vinice-sever a Vinice-jih (zdroj: Ústav koncepce a rozvoje města Plzně, 2014)

Obr. č. 76 – Axonometrie – školní náměstí a obchodní centrum Obr. č. 77 – Obchodní ulice - perspektiva

Obr. č. 50 – Plán majetkoprávních vztahů (zpracováno dle: Projekt regenerace sídliště Vinice, 2007)

Obr.č. 78 – Současný stav (foto: autorka, 2014)

Obr. č. 51 – Urbanismus a architektura

Obr.č. 79 – Obytná skupina – Situace

Obr. č. 52 – Funkční plochy a vybavenost

Obr.č.80 – Obytná skupina – řezopohled

Obr. č. 53 – Rozbor dopravy a provozu

Obr. č. 81 – Ulice a hlavní vstupy do budov - perspektiva

Obr. č. 54 – Technická infrastruktura (zpracováno dle podkladu SITMP, 2014)

Obr. č. 82 – Ulice a hlavní vstupy do budov – současný stav

Obr. č. 55 – Analýza zeleně

Obr. č. 83 Vnitroblok – současný stav

Obr. č. 56 – Problémy a pozitiva (zdroj: autorka, 2014)

Obr. č. 84 Vnitroblok – perspektiva

Obr. č. 57 – Koncept

Obr. č. 85 – Celkový koncept srážkové vody

Obr. č. 58 – Celková situace

Obr. č. 86 - Řez nádrží v centrálním prostoru – detail

Obr. č. 59 – Celkový řezopohled řešeného území

Obr. č. 87 - Řez nádrží v centrálním prostoru

Obr.č. 60 – Noční axonometrie

SEZNAM PŘÍLOH V RÁMCI PRÁCE

Obr.č. 61 – Situace centrálního prostoru

Příloha 1 – Dendrologický průzkum

Obr. č. 62 – Axonometrie centrálního prostoru Příloha 2 – Fotodokumentace Obr.č. 63 – Řezopohled – centrální prostor Příloha 3 – Fotodokumentace

Obr.č. 64 – Pohled na templ - perpektiva

39


DAMEC, Jiří a Dana WILHELMOVÁ. Kam směřuje současná krajinářská architektura?. In Dny zahradní a krajinářské

PŘÍLOHY SAMOSTATNÉ

tvorby 2011: role a význam oboru krajinářská architektura ve společnosti. 1. vyd. Praha: Společnost pro zahradní

Plakát 1/3 – Modelové území – analýzy

a krajinářskou tvorbu, o.s., 2011, s. 4-6. ISBN 978-80-86950-11-2 Plakát 2/3 – Modelová území – situace, řezopohledy DAY, Christopher. Duch a místo: uzdravování našeho prostředí; uzdravující prostředí. 1. vyd. Překlad Lucie Plakát 3/3 - Modelové území – perspektivy

Koutková, Libuše Mohelská. Brno: ERA, 2004, 273 s. ISBN 80-865-1795-0. DREISEITL, Herbert a Dieter GRAU. New waterscapes: planning, building, and designing with water. Expanded and rev. ed. Boston: Birkh user, 2005, 176 p. ISBN 37-643-7245-1.

POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE

DUNNETT, Nigel a No l KINGSBURY. Planting green roofs and living walls. Portland, Or.: Timber Press, 2004, vii, 254 p. ISBN 08-819-2640-X.

LITERATURA AMBROŽOVÁ, Zuzana. Veřejné prostory malých měst. Lednice, 2013. Disertační práce. Mendelova univerzita v

DURAN, Sergi Costa. Contemporary Landscape Architecture. 1. Aufl. Köln: daab, 2007. ISBN 978-386-6540-217.

Brně, Zahradnická fakulta. ERA 21. Brno: ERA, roč. 2012, č. 5. ISSN 1801-089X. ANDERLE, Jakub. Krajina v zázemí města od pozdního středověku do devatenáctého století: Severní předměstí GARDNER, David. Popínavé rostliny: [inspirace pro vaši zahradu]. Vyd. 1. V Praze: Knižní klub, 2008, 160 s. ISBN

Plzně - Vinice. Plzeň, 2010. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filosofická.

978-80-242-2042-0. AULICKÁ, Zdenka. Regenerace sídlišť. 1. vyd. Praha: VÚVA, 1993, 94 s. ISBN 80-851-2425-4. GEHL, Jan. Města pro lidi. Brno: Partnerství, c2012, xi, 261 s. ISBN 978-80-260-2080-6. BERGER, Frank von. Schwimmteiche: natürlicher Badespaß im eigenen Garten. Vyd. 1. München: Callwey, 2006, 160 s. ISBN 37-667-1660-3.

GLOSER, H. a kol. Charakteristiky urbanistických obvodů - Plzeň. Plzeň: Urbanistické středisko města Plzně, 1973

BRINKFORTH, Von Bernhard. Bodendecker für Gärten und Parkanlagen: 25 Tabellen. Stuttgart: Ulmer, 1995. ISBN

JELLICOE, Geoffrey a Susan JELLICOE. The landscape of man: shaping the environment from prehistory to the

38-001-5284-3.

present day. 3rd ed., expanded and updated, Rev. and enl. ed. New York, N.Y.: Thames and Hudson, 1995, 408 s. ISBN 05-002-7819-9.

BROWN, Lance Jay, David DIXON a Oliver GILLHAM. Urban design for an urban century: placemaking for people. KLIKOVÁ, Gabriela. Voda, zahrada a vodní rostliny. 1. vyd. Překlad Zuzana Pavelková. Praha: Grada, 1999, 91 s.

Hoboken, N.J.: Wiley, c2009, s. 296 p. ISBN 04-700-8782-X.

Česká zahrada. ISBN 80-716-9760-5. CIBULKA, Vojtěch. Architektura a urbanistická koncepce plzeňských sídlišť v letech 1945 až 1990. Plzeň, 2013. KRATOCHVÍL, Petr, ed. Architektura a veřejný prostor: texty o moderní a současné architektuře IV. Vyd. 1. Praha:

Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filosofická

Zlatý řez, 2012, 164 s. ISBN 978-80-903826-4-0. CULEK, Martin. Biogeografické členění České republiky. 1.vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005, 589 s. ISBN 80-860-6482-4.

KRIER, Léon. Architektura - nebo osud. Vyd. 1. Praha: Academia, 2001, 189 s. ISBN 80-200-0012-7.

ČADINOVÁ, Jindřiška. Regenerace sídlišť. Díl 2., Regenerace panelových budov. 1. vyd.. Praha: Ministerstvo

LAROS, Renée. Popínavé rostliny. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2006, 63 s. Příručka začínajícího zahrádkáře. ISBN 80-

hospodářství, 1994, 83 s.

723-4514-1.

ČERNOUŠEK, Michal. Psychologie životního prostředí. Praha: Karolinum, 1992. ISBN 80-706-6550-5.

LYNCH, Kevin. Obraz města: The image of the city. 1. do češ. přel. vyd. Praha: Polygon, 2004, xi, 202 s. ISBN 80727-3094-0.

40


YACOUB, Susanne Isabel. Visionäre Landschaftsarchitektur in Berlin. Garten und Landschaft. 2012, roč. 2012, č. 4,

MUSIL, Jiří. Lidé a sídliště. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1985, 333 s.

s. 18-21.

MUSIL, Jiří. Sociologie soudobého města. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1967. s. 320.

INTERNETOVÉ ZDROJE

MUSIL, Josef. Občanské vybavení: urbanistická příručka. 1. vyd. Brno: Výzkumný ústav výstavby a architektury,

Podpora sociálně-integračních politik a služeb [online]. [cit. 2014-03-25]. Dostupné na World Wide Web:

1988. 102 s.: il., plánky

.

NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ, Zdeňka. Mapa potencionální přirozené vegetace České republiky: textová část. Vyd. 1.

Rákosiny a vysoké ostřice . 2008-02--- [cit. 2014-04-12]. Dostupné na World Wide Web: <

Praha: Academia, 1998, 341 s. ISBN 80-200-0687-7.

http://hgf10.vsb.cz/546/Ekologicke%20aspekty/mokrady/rakosi_ostrice.htm>.

NORBERG-SCHULZ, Christian. Genius loci: krajina, místo, architektura. 2. vyd. Překlad Petr Kratochvíl, Pavel Halík.

Square of the 8th of May (Lyon, France) [online]. [cit. 2008-04-28]. Dostupné na World Wide Web:

Praha: Dokořán, 2010, 219 s. ISBN 978-80-7363-303-5.

OLIN, Laurie. Olin: placemaking. 1st ed. New York: Monacelli Press, c2008, 297 p. ISBN 15-809-3210-X.

Hospodaření s dešťovou vodou podle zákona - jak se dotýká stavebníků? - GLYNWED s.r.o. [online]. 2014[cit. 2014-04-25]. Dostupné na World Wide Web:
OOSTERMAN, Arjen, ed. Volume: The block. Amsterdam: Stichting Archis, 2009. ISBN 978-907-7966-211.

destove-vody/hospodareni-s-destovou-vodou-podle-zakona-jak-se-dotyka-stavebniku.html> POLEŠÁKOVÁ, Marie. Regenerace panelových sídlišť: katalog příkladů za rok2001. Vyd. 1. Brno: Ústav územního Vysvětlení některých meteorologických pojmů a jevů [online]. [cit. 2014-04-20]. Dostupné na World Wide

rozvoje, 2003, 99 s. ISBN 80-239-1321-22001.

Web:

PÖTZ, Hiltrud a Pierre BLEUZÉ. Groenblauwe netwerken voor duurzame en dynamische steden = Urban green-

public space: Aménagement de la Place du 8 mai 1945: Lyon (France), 2002 [online]. 2002 [cit. 2014-05-4].

blue grids for sustainable and dynamic cities. Delft: coop for life, 2012. ISBN 978-908-1880-404.

Dostupné na World Wide Web:
SITMP. Mapové podklady pro území Plzeň-Vinice. Plzeň.

mai-1945>

SOUČEK, Vladimír a Drahoslav ŠONSKÝ. Zeleň v nových obytných souborech. Praha: Sempra, 1981. 118 s.: tab.,

ŽABIČKA, Zdeněk. Odvodnění zpevněných ploch vsakováním [online]. 2008-05--- [cit. 2014-04-25].

obr. v textu

Dostupné na World Wide Web:

SPEICHERT, Greg a Sue SPEICHERT. Encyclopedia of water garden plants: natürlicher Badespaß im eigenen

CHALOUPKA, Vladimír., Srážkové vody a zákon o vodovodech a kanalizacích [online]. 2006-12--- [cit. 2014-

Garten. Vyd. 1. Portland: Timber Press, 2004, 386 s. ISBN 08-819-2625-6.

04-25]. Dostupné na World Wide Web:
kanalizacich> STAVOPROJEKT, státní podnik Plzeň. Urbanistická studie obytného souboru Vinice-jih. Plzeň, 1981. Odvádění srážkových vod [online]. 2008-09--- [cit. 2014-04-15]. Dostupné na World Wide Web: <

ŠTENCEL, Václav, Vladimír SOUČEK a Drahoslav ŠONSKÝ. Architektonické úpravy veřejných prostranství. Vyd. 1.

http://www.vodarna.cz/odvadeni-srazkovych-vod.html>

Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1983, 170 s., fot. Odvádění a čištění dešťových vod na území města Plzně [online]. 2010-11--- [cit. 2014-04-20]. Dostupné na

UFFELEN, Chris van. 1000 x landscape architecture. 1. vyd. Berlin: Braun, 2010. 1023 s. ISBN 978-3-03768-059-9

World Wide Web:
vod-mesta-plzne>

ÚKRMP. Projekt regenerace sídlišť: Sídliště Vinice. Plzeň, 2007.

Rudolf-Bednar-Park [online].

WAGNER, Bohdan. Základy sadovnické a krajinářské kompozice II. Estetické zákonitosti. Praha: Státní

[cit.

2014-05-4].

Dostupné

http://www.wien.gv.at/english/environment/parks/bednar.html >

pedagogické nakladatelství, 1983. 194 s.

41

na

World

Wide

Web:

<


KAZMIERZAK, A. and CARTER, J. Augustenborg, Malmö: Retrofitting SUDS in an urban regeneration area [online].

2010

[cit.

2014-05-4].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

<

http://www.grabs-

eu.org/membersarea/files/malmo.pdf> SITMP. Marushka - Mapový aplikační server: Státní správa [online]. [cit. 2014-04-15]. Dostupné na World Wide

Web:

809234000%20-1063330000&MarUid=27D143E6%20FBDC4A17%203AC5B3E1>

OSTATNÍ ZDROJE Ústní sdělení Ing. Ireny Tolarové ze Správy veřejného statku města Plzně – odbor zeleně

42


OSTATNÍ ZDROJEÚstní sdělení Ing. Ireny Tolarové ze Správy veřejného stat 43


44


45

Mendelova univerzita v Brně. Zahradnická fakulta. Ústav zahradní a krajinářské architektury DIPLOMNÍ PROJEKT DOTVOŘENÍ VYBRANÝCH URBÁNNÍCH PROSTORŮ

Recommend Documents