MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Provozně ekonomická fakulta DIPLOMOVÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta

DIPLOMOVÁ PRÁCE Vyhodnocení procesu konvergence a aktuální připravenosti ČR přijmout euro v kontextu teorie optimálních měnových oblastí

Vedoucí práce: Ing. Petr Rozmahel, Ph.D. Brno 2010

Autor: Bc. Zuzana Hubíková

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala sama s použitím odborné literatury, kterou uvádím v seznamu použité literatury. V Brně dne 20. května 2010

Bc. Zuzana Hubíková

Na tomto místě bych chtěla velmi poděkovat svému vedoucímu diplomové práce Ing. Petru Rozmahelovi, Ph.D. za pomoc, rady a připomínky, které přispěly k vypracování této práce. Dále děkuji mé rodině a Bc. Jaroslavu Filipimu za trpělivost a morální podporu. Chtěla bych rovněž poděkovat Ing. Luboši Střelcovi za odborné konzultace.

Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá vyhodnocením procesu konvergence a aktuální připravenosti České republiky přijmout euro z pohledu teorie optimálních měnových oblastí. V rámci této teorie jsou vybrány a analyzovány následující ukazatele: sladěnost hospodářských cyklů, otevřenost ekonomik a strukturální podobnost ekonomik ČR a eurozóny. Do analýzy jsou zařazeny také některé členské země eurozóny a některé kandidátské země. Součástí této práce je také vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií. Klíčová slova: eurozóna, optimální měnová oblast, hospodářský cyklus, otevřenost ekonomik

Abstract This thesis deals with the evaluation of the convergence process and the actual readiness of the Czech Republic to adopt euro with respect to optimum currency areas theory. Under this theory are selected and analyzed the following indicators: business cycles alignment, the openness of economies and structural similarity of Czech Republic and the euro area economies. There are included some eurozone members and some candidate countries in the analysis. Part of this work is evaluating the implementation of the Maastricht convergence criteria. Key words: Eurozone, optimum currency area, business cycle, openness of economies

Obsah 1 ÚVOD......................................................................................................................................6 2 CÍL PRÁCE A METODIKA....................................................................................................7 2.1 Cíl práce ..........................................................................................................................7 2.2 Metodika...........................................................................................................................7 3 TEORETICKÁ VÝCHODISKA ..........................................................................................10 3.1 Teorie optimálních měnových oblastí............................................................................10 3.1.1 Tradiční teorie optimálních měnových oblastí........................................................11 3.1.2 Kritéria optimální měnové oblasti dle tradiční OCA teorie....................................13 3.1.3 Endogenita optimálních měnových oblastí.............................................................15 3.2 Přínosy a náklady společné měny..................................................................................19 3.2.1 Přínosy společné měny...........................................................................................19 3.2.2 Náklady společné měny..........................................................................................21 3.2.3 Srovnání přínosů a nákladů jednotné měny – model GG-LL.................................22 3.3 Maastrichtská konvergenčních kritéria...........................................................................25 3.3.1 Definování jednotlivých maastrichtských kritérií..................................................26 3.3.2 Plnění maastrichtských konvergenčních kritérií Českou republikou.....................27 3.4 Hospodářský cyklus.......................................................................................................30 3.4.1 Charakteristika a fáze hospodářského cyklu...........................................................30 3.4.2 Typy hospodářských cyklů.....................................................................................31 3.4.3 Klasický vs. růstový hospodářský cyklus...............................................................31 3.4.4 Teorie hospodářského cyklu...................................................................................32 3.4.5 Metody eliminace trendu a identifikace cyklické složky.......................................34 4 SLADĚNOST HOSPODÁŘSKÝCH CYKLŮ ČR A EUROZÓNY.....................................36 4.1 Vybrané statistické ukazatele hospodářských cyklů.......................................................36 4.2 Vývoj hospodářských cyklů v čase................................................................................39 4.3 Korelační analýza...........................................................................................................40 4.3.1 Párová korelace vybraných hospodářských cyklů..................................................41 4.3.2 Křížová korelace vybraných hospodářských cyklů................................................42 4.3.3 Historický vývoj korelace vybraných hospodářských cyklů..................................44 4.3.4 Klouzavá korelace..................................................................................................48 4.3.5 Dílčí závěr...............................................................................................................50 5 INTENZITA MEZINÁRODNÍHO OBCHODU...................................................................52 5.1 Index TRADE.................................................................................................................54 5.2 Vnitroodvětvový obchod................................................................................................55 6 STRUKTURÁLNÍ PODOBNOST EKONOMIK.................................................................56 6.1 Krugmanův index specializace.......................................................................................61 7 ZÁVĚR..................................................................................................................................63 8 POUŽITÁ LITERATURA.....................................................................................................66 9 SEZNAMY............................................................................................................................69 10 PŘÍLOHY............................................................................................................................70

6

1 ÚVOD Zavedením společné měny euro k 1. lednu 1999 v bezhotovostním platebním styku, následované zavedením eura v hotovostní podobě o tři roky později (1. ledna 2002), došlo k formálnímu vzniku eurozóny. Je to další velice významný krok v integraci Evropské unie, který souvisí s narůstáním významu mezinárodního obchodu, migrace obyvatel, celkovou světovou

globalizací

a

v

neposlední

řadě

také

s

narůstající

potřebou

vysoké

konkurenceschopnosti ve vztahu ke světovým velmocem jako jsou například USA. Ve skutečnosti proces měnové integrace stále pokračuje a jednotlivé státy Evropské unie se postupně přidávají k těm, co přijaly jednotnou měnu. Země EU stojící zatím vně eurozóny mají povinnost se k eurozóně připojit, nemají pro to ovšem stanovený pevný termín. Jakmile země splňuje konvergenční kritéria nutná ke vstupu do Hospodářské a měnové unie, má možnost se připojit. Na projektu HMU se ovšem nemusí účastnit ty země, které pro to mají stanovenou výjimku ze smlouvy. Tuto doložku, tzv. „opt-out clause“, mají v současné době vyjednanou Velká Británie a Dánsko. Česká republika vstoupila do Evropské unie 1. května 2004 a nyní před ní stojí další nelehký úkol a to vstoupit ve správný čas do Hospodářské a měnové unie. Tato práce byla vytvořena právě s ohledem na probíhající debatu o načasování vstupu ČR do eurozóny. Záměrem této práce je zhodnotit připravenost České republiky přijmout společnou měnu a to nejen z pohledu splnění povinných konvergenčních kritérií, ale také z alternativního pohledu teorie optimálních měnových oblastí. Tyto otázky jsou stále více aktuální také v souvislosti s tím, že z desítky zemí, které přijaly členství v EU ve stejné přístupové vlně jako ČR, tedy v roce 2004, jsou již čtyři země zapojeny do eurozóny. Nejnovějším členem eurozóny je Slovensko. Ať už se podíváme do minulosti nebo bereme v potaz současnost, máme s touto zemí velmi mnoho společného. Tvořili jsme jeden stát, máme velmi silné obchodní a kulturní vazby, mezi Českem a Slovenskem v podstatě ani neexistuje jazyková bariéra. Můžeme si tedy klást například otázku, proč Slovensko tento významný krok zapojení se do projektu eurozóny již podniklo a Česká republika stále váhá. Není nutné nikam spěchat, ovšem je potřeba průběžně vyhodnocovat testy sladěnosti české ekonomiky s eurozónou a čekat na správný okamžik pro tak důležité rozhodnutí, kterým vstup do eurozóny bezpochyby je.

7

2 CÍL PRÁCE A METODIKA 2.1 Cíl práce Cílem práce je zhodnotit připravenost České republiky na vstup do eurozóny z pohledu teorie optimálních měnových oblastí (ve smyslu definice R. Mundella a jeho následovníků) a dále také z pohledu plnění maastrichtských konvergenčních kritérií Českou republikou. Součástí hlavního cíle je také identifikace a posouzení probíhajících konvergenčních či divergenčních trendů České republiky vzhledem k eurozóně z pohledu jednotlivých indikátorů teorie OCA. Pro naplnění stanovených cílů jsou v rámci práce položeny dvě výzkumné otázky: „Jak je Česká republika připravena na přijetí eura z pohledu teorie optimálních měnových oblastí.?“ „Konverguje ekonomika ČR k eurozóně z hlediska indikátorů OCA?“ Dílčím cílem práce je porovnání vybraných ukazatelů teorie OCA v ČR a ve vybraných členských a nečlenských státech eurozóny.

2.2 Metodika Jako hlavní metodické nástroje byly použity analýza, komparace a logická indukce a dedukce. Nástroj analýzy byl použit v podobě korelační analýzy při sledování sladěnosti hospodářských cyklů. Další nezbytnou metodou při zpracování této práce byla komparace. Srovnávány byly především empirické výsledky použitých analytických metod u ČR a eurozóny a ostatních vybraných ekonomik. Metoda komparace byla také využita pro posouzení strukturální sladěnosti České republiky a eurozóny nebo při posuzování vývoje vypočtených ukazatelů ve dvou po sobě jdoucích obdobích. Pomocí logické dedukce byly vyvozeny závěry z vypočtených výsledků vybraných indikátorů teorie OCA. Dále bylo využito popisné statistiky a detrendovací techniky logaritmické diference prvního řádu (FOD), která slouží k modifikaci vstupních dat při analýze hospodářských cyklů. Práce je strukturována do deseti kapitol. První dvě kapitoly jsou vyčleněny pro úvod a metodiku s cílem práce. Třetí kapitola se zabývá teoretickými východisky potřebnými pro řešení této práce a tvoří teoretickou část práce. Jejím obsahem jsou čtyři podkapitoly popisující vymezení teorie optimálních měnových oblastí s jejími kritérii, dále pak přínosy a 8

náklady plynoucí ze zavedení společné měny. Součástí třetí kapitoly je také definice maastrichtských konvergenčních kritérií a z tohoto pohledu posouzení připravenosti ČR přijmout euro. Zakončení třetí kapitoly tvoří pojednání o hospodářském cyklu, jeho charakteristice, pojetí a teoriích. Po literární rešerši následuje vlastní práce začínající čtvrtou kapitolou. Obsahem čtvrté kapitoly je posouzení sladěnosti hospodářských cyklů ČR a eurozóny a ostatních sledovaných zemí s eurozónou. Pátá kapitola je věnována měření intenzity vzájemného obchodu ČR a eurozóny. Šestou kapitolu tvoří srovnání strukturální podobnosti české ekonomiky s eurozónou. V sedmé kapitole je závěr, ve kterém jsou shrnuty zjištěné výsledky. Osmá, devátá a desátá kapitola jsou vyčleněny pro seznam použité literatury, ostatní seznamy a přílohy. K dosažení cíle práce byly analyzovány vybrané ukazatele teorie optimálních měnových oblastí a ukazatele plnění maastrichtských konvergenčních kritérií. Mezi ukazatele teorie OCA byla zařazena sladěnost hospodářských cyklů, intenzita mezinárodního obchodu a strukturální podobnost ekonomik. Sladěnost hospodářských cyklů byla měřena pomocí korelační analýzy. Konkrétně byly použity metody párové a křížové korelace zachycující současnou úroveň sladěnosti hospodářských cyklů. Ke zjištění, zda ekonomiky v čase vykazují konvergentní nebo divergentní vývoj, byla použita historická korelace. Pro doplnění a zachycení krátkodobých tendencí a dynamiky vývoje ekonomik byla vypočtena klouzavá korelace. K posouzení sladěnosti hospodářských cyklů vybraných zemí byly také využity základní statistické ukazatele vstupních časových řad hospodářských cyklů. Vstupní data pro měření sladěnosti hospodářských cyklů tvoří časové řady hrubého domácího produktu a průmyslové produkce (IPP). IPP zde slouží jako doplňující indikátor ekonomické aktivity a má také kontrolní funkci. Jeho zapojením bude dosaženo lepší průkaznosti dosažených výsledků. V případě HDP bylo využito čtvrtletních hodnot indexovaných k roku 2000 v horizontu let 1996 až 2008. Pro IPP byla zvolena měsíční data za roky 1998 až 2009 s indexací k roku 2005. Data byla čerpána z databáze Eurostatu. Intenzita mezinárodního obchodu byla měřena jako podíl importu a exportu na HDP dané země a pro doplnění byl vypočten ukazatel TRADE, který je součástí známého OCA indexu. Vstupními daty byly roční hodnoty exportu, importu a HDP ve běžných cenách daného roku. Rozsah zkoumaného období spadá do intervalu let 1995 až 2011. Data byla

9

čerpána z databáze Eurostatu. Strukturální podobnost ekonomické aktivity ČR a eurozóny byla zjišťována podle podílů ekonomických odvětví dle klasifikace OKEČ na HDP a také pomocí výpočtu Krugmanova indexu specializace. Data byla čerpána z České národní banky. Kromě České republiky a eurozóny byly analyzovány také další vybrané ekonomiky. Tyto země lze rozdělit na původní a nové členy eurozóny a země aspirující na vstup. Mezi původní členy eurozóny bylo zařazeno Německo, Portugalsko a Finsko. Důvodem pro zařazení Německa do analýzy je fakt, že tvoří jádro eurozóny a je také její nejsilnější ekonomikou co do výše HDP. Pro ČR je nejvýznamnějším obchodním partnerem. Portugalsko a Finsko byly vybrány jako země tvořící periferii eurozóny, které se účastní na HMU od jejího počátku. Ve výběru Portugalska navíc hrála roli jeho podobnost s českou ekonomikou, konkrétně podobné výše HDP (dále počty obyvatel a podobná rozloha). Portugalsko bývá do podobných analýz často zařazováno také proto, že vstupovalo do eurozóny jako „chudá země“ v porovnání s ostatními členskými zeměmi a Česká republika vykazuje taky relativně nižší ekonomickou úroveň. Slovensko, Kypr a Slovinsko vstupují do analýzy jako nejnovější členské ekonomiky. Maďarsko pak představuje zemi, která zatím stojí mimo eurozónu a připravuje se na vstup stejně jako Česká republika. Dalším důvodem pro zařazení Slovenska, Slovinska, Maďarska a ČR je jejich podobnost ekonomického a politického vývoje. Tyto země jsou označovány za středoevropské tranzitivní ekonomiky (dále také např. Polsko). Maďarsko, jako zástupce zemí bývalého východního bloku, vykazuje v porovnání s ČR podobnou výši HDP (také srovnatelný počet obyvatel). Zahrnutí Slovenska do této práce bylo naprosto nezbytné z důvodu naší společné historie a vzájemné blízkosti a také proto, že Slovensko se roku 2009 připojilo k eurozóně.

10

3 TEORETICKÁ VÝCHODISKA 3.1 Teorie optimálních měnových oblastí Tradiční teorii optimálních měnových oblastí (dále jen OCA) zformuloval v 60. letech 20. století ekonom Robert A. Mundell ve svém článku „A theory of optimum currency areas“(1961) [21]. Na Mundellovu práci pak navázali Ronald McKinnon (1963) [20] a Peter Kenen (1969) [12] a řada dalších autorů. OCA teorie se zabývá především vztahy mezi zeměmi a jejich měnami. Robert Mundell a jeho následovníci svou teorii staví na keynesiánských předpokladech, pracují s krátkodobou strnulostí mezd a cen, dlouhodobým substitučním vztahem mezi inflací a nezaměstnaností, který vychází ze známé Phillipsovy křivky. Dále v jejich předpokladech existuje vysoce elastická nabídka statků a služeb a cenově elastická poptávka statků a služeb. [17] Teorie optimálních měnových oblastí se tedy vyvíjela již od 60. let minulého století, kdy se své články prezentovali Mundell, MicKinnon a Kenen, ti stanovili několik základních kritérií pro volbu kurzového režimu, a to mobilitu trhu práce, asymetrii šoků a otevřenost ekonomik. V 70. letech pak docházelo k rozšiřování těchto teorií. V 80. letech byl vývoj této teorie pozastaven. Ovšem s rostoucí myšlenkou evropské měnové unie na konci 80. let byla OCA teorie opět oživena a začaly se objevovat další studie na toto téma. [11] „Od konce 80. let vznikají i první ekonometrické studie (viz přehledová studie Bayoumiho a Eichengreena, 1996 [3] ). Tyto studie se např. pokouší odhadnout korelaci poptávkových a nabídkových šoků či spočítat tzv. OCA index, který by odhadl vhodnost přijetí společné měny pro dvojici ekonomik (Bayoumi a Eichengreen, 1998 [4] )“ [11, s. 14] Klasická verze OCA teorie říká, že oblast se společnou měnou bude optimální, pokud mezi jejími členskými zeměmi budou probíhat symetrické hospodářské šoky. Jsou-li hospodářské šoky asymetrické, tak ovlivňují pouze jednu nebo jen některé země a měnová unie v takovém případě není optimální oblastí. Optimální měnová oblast se tedy vyznačuje stavem, v němž přínosy ze společné měny převažují nad náklady plynoucí z užívání této jednotné měny. Mundell v roce 1973 [22] OCA teorii rozšířil o další dva aspekty monetární unie. Zastával názor, že monetární unie tím, jak eliminuje rizika spojená se změnami směnného kurzu, umožňuje růst mezinárodní diverzifikace finančních aktiv a bohatství. Diverzifikovaná produkce pak zmírňuje dopady asymetrických šoků na jednotlivé členské ekonomiky. 11

V důsledku toho jsou země ochotnější vzdát se své autonomní měnové politiky. Druhým rozšiřujícím aspektem Mundellovy teorie je názor, že hlavním zdrojem asymetrických šoků je časté používání nástrojů monetární politiky a politiky směnného kurzu. Země totiž reagují nepřiměřeným způsobem i na malé a dočasné šoky. [19]

3.1.1 Tradiční teorie optimálních měnových oblastí Mundell svou teorii formulovat s důrazem na pravděpodobnost vzniku asymetrického šoku, tedy stavu kdy stejná událost zasáhne jednotlivé země rozdílným způsobem. Na obrázku 1 je graficky znázorněn klasický případ Roberta Mudella. Je to model AS - AD dvou otevřených ekonomik, které spolu tvoří měnovou unii se společnou centrální bankou a měnou a na tyto dvě země dopadne asymetrický poptávkový šok. V tomto modelu má křivka agregátní nabídky pozitivní sklon (tzn. s rostoucí cenou bude růst nabídka). Křivka agregátní poptávky má negativní sklon (s růstem ceny klesá poptávka). Ekonomiky zemí A a B prodělají asymetrický poptávkový šok, který se v modelu AS – AD projeví jako pokles agregátní poptávky v zemi A a růst agregátní poptávky v zemi B. Příčinou takového asymetrického šoku může být přesun spotřebitelských preferencí z jednoho typu zboží na jiný. Výsledkem posunu spotřebitelských preferencí ze zboží země A na zboží země B bude snížení výstupu země A a jeho růst v zemi B. S tím souvisí také pravděpodobný růst nezaměstnanosti v zemi A a snížení v zemi B. Problém ovšem nemá pouze země A, země B v důsledku ekonomické expanze bude vystavena problému cenové nestability. [17] Země B

Země A PA

PB

SA

DA

SB

DB

YA Obrázek 1: Poptávkový asymetrický šok v modelu AS-AD Zdroj: De Grauwe (2007, s. 7)

12

YB

Mundell

identifikoval

automatické

vyrovnávací

mechanismy,

které

vedou

k opětovnému obnovení ekonomické rovnováhy. Jsou jimi flexibilita mezd a mobilita pracovní síly. Tyto mechanismy jsou velmi důležité v případě, kdy členské země měnové unie nemohou používat k obnovování ekonomické rovnováhy autonomní monetární a kurzovou politiku. Díky mobilitě pracovní síly by se nezaměstnaní země A přestěhovali za prací do země B a tím by se snížilo vyplácení podpor v nezaměstnanosti v zemi A. Současně by v zemi B přísun pracovní síly vedl ke snížení tlaku na růst nominálních mezd a tím i inflace. Flexibilita mezd by měla zajistit pokles mzdových požadavků v zemi A (narostla tam nezaměstnanost). V zemi B bude tento efekt opačný, dojde k požadavkům na vyšší mzdy, a to v důsledku vyšší poptávky po pracovní síle. V zemi A se budou postupně snižovat ceny, aby podpořily domácí poptávku. Toto snížení cen bude působit také na obyvatele země B, kteří budou zboží země A poptávat. Tak dojde v zemi A k nárůstu exportu a s ním související také zvýšení agregátní poptávky země A. Oproti tomu v zemi B dojde ke snížení agregátní poptávky směrem k původní úrovni před poptávkovým šokem. [18] Výše popisovaný proces fungování automatických vyrovnávacích mechanismů, mobility pracovní síly a flexibility mezd, je zachycen na obrázku 2. V případě zasažení ekonomik poptávkovým šokem bude tento šok postupně vyrovnán a to díky mobilitě pracovních sil a flexibilitě mezd (v případě funkčnosti vyrovnávacích mechanismů). „Ztráta autonomie v oblasti monetární a kurzové politiky po vzniku společné centrální banky a zavedení společné měny musí být kompenzována funkčností obou výše uvedených automatických vyrovnávacích mechanismů (flexibilita mezd a mobilita pracovní síly). V případě, že tomu tak není, bude vstup do měnové unie a členství v ní spojeno s poměrně vysokými náklady v podobě nezaměstnanosti (v zemi A), příp. zvýšených inflačních tlaků (v zemi B)“ [18, s. 7]

13

Země B

Země A PA

PB

SA

DA

SB

DB

YB YA Obrázek 2: Působení automatických vyrovnávacích mechanismů v modelu AS – AD Zdroj: De Grauwe (2007, s. 8)

Pokud by byl mezi zeměmi používán režim volného plovoucího kurzu, tak podle výše uvedeného příkladu by země A mohla snížit úrokové sazby, což by příznivě ovlivnilo investice, spotřebu a tím i celkovou agregátní poptávku. Země B by pak na problém cenové nestability reagovala zase zvýšením úrokových sazeb. To způsobí přesuny kapitálu, změny poptávky po obou měnách a nakonec dojde velmi pravděpodobně k znehodnocení měny A a zhodnocení měny B. Snížení úrokové sazby a znehodnocení A povede k růstu agregátní poptávky v zemi A. V zemi B tento efekt opačný. [18] V případě zemí, které mezi sebou používají fixní devizový kurz, může země dosáhnout vyrovnání v případy asymetrického šoku pouze devalvací nebo revalvací měny.

3.1.2 Kritéria optimální měnové oblasti dle tradiční OCA teorie Měnová oblast a její potenciální členové musí naplňovat určitá kritéria, aby oblast byla optimální. Těmito podmínkami jsou mobilita práce, flexibilita mezd a cen, otevřenost a velikost ekonomiky, komoditní diverzifikace produkce a spotřeby, strukturální podobnost tvorby HDP, podobnost měr inflace, integrace finančních trhů, fiskální integrace, variabilita reálného měnového kurzu a politické faktory. Mobilita pracovní síly. R. Mundell [21] toto kritérium navrhl ve své původní teorii optimálních měnových oblastí. Pokud jsou výrobní faktory (práce, kapitál) mobilní, mohou snižovat náklady sdílení společné měny a kompenzují tak ztrátu autonomie v oblasti monetární a kurzové politiky po vstupu do HMU. „Mobilita práce je zpravidla nízká v krátkém období díky nákladům spojeným s aktem migrace a adaptace (přeškolení). Mobilita 14

výrobního faktoru kapitálu je závislá na tempu, ve kterém mohou být investice generované jednou zemí a absorbovány druhou.“ [18, s. 62] Obvykle se předpokládá, že kapitál je mobilní a skutečnou bariérou je nedostatek mobility pracovní síly. „Společná kultura a jazyk, okamžité a snadné přesídlení atd. činí mobilitu pracovní síly snazší v rámci jedné země než přes hranice jiné země. Proto není národní měna pouhým symbolem státnosti, ale je obvykle ztotožňována s mobilitou pracovní síly.“ [1, s. 374] Flexibilita cen a mezd. Cenová a mzdová flexibilita při vzniku asymetrického šoku působí velmi pozitivně tím, že tlumí vzniklou nezaměstnanost země A a zároveň rostoucí inflaci v zemi B. „V případě cenových a mzdových rigidit by zafixování měnového kurzu znamenalo pro ekonomiku velké náklady. Pokud by za této situace došlo k asymetrickému šoku, např. negativnímu poptávkovému šoku, pak by při strnulosti cen a mezd a fixním kurzu nemohlo dojít k poklesu cen a mezd, depreciaci reálného kurzu a následnému zvýšení konkurenceschopnosti země a výsledkem by byl pokles výstupu a zaměstnanosti.“ [17, s. 28] Otevřenost a velikost ekonomiky. Stupeň otevřenosti McKinnon [20] definoval jako poměr obchodovatelného a neobchodovatelného zboží produkovaného v dané zemi. Menší státy bývají obvykle více otevřené a častěji směřují k případnému členství v měnové unii. [18] McKinnon dospěl k závěru, že s rostoucí otevřeností ekonomiky roste také výhodnost jejího vstupu do měnové oblasti a možnost využívat režim fixních kurzů. Uzavřená ekonomika by měla udržovat spíše plovoucí kurzy. [17] Stupeň diverzifikace produkce.

Toto kritérium navrhoval Kennen (1969) [12].

Tvrdil, že ekonomika s diverzifikovanou produkcí bude případným asymetrickým šokem ohrožena daleko méně než země s málo diverzifikovanou produkcí. Ekonomiky zemí tvořící společnou měnovou unii by měly být dostatečně diverzifikované a měly by produkovat podobné druhy zboží. Země s vysoce diverzifikovanou produkcí vyrábí dostatečně široký sortiment výrobků. V případě vzniku hospodářského šoku týkajícího se jen určitého zboží, nebude země tímto šokem příliš zasažena, protože ten daný druh zboží zabírá relativně malý podíl na celkové produkci země. [17] Strukturální podobnost tvorby hrubého domácího produktu. „Čím více je

15

podobná struktura tvorby HDP dle sektorů u jednotlivých členů měnové unie, tím menší je pravděpodobnost vzniku asymetrického šoku, tedy že stejná událost (např. růst cen ropy) bude mít zcela rozdílný dopad na členské státy měnové unie.“ [18, s. 63] Strukturální podobnosti tvorby HDP mohou země dosáhnout odstraněním bariér mezinárodního obchodu a zvýšením vzájemného obchodování. Podobnost měr inflace. Pokud země měnové unie vykazují podobně nízké míry inflace, mohou tím dosahovat stabilní výše vzájemných obchodních směnných relací a nemají potřebu používat kurzovou politiku jako vyrovnávací mechanismus. [18] „V situaci, kdy by jedna ze zemí dosahovala vyšších měr inflace než země ostatní, docházelo by v této zemi k apreciaci reálného kurzu a bylo by tak dlouhodobě nemožné udržet fixní kurz na stanovené paritě bez negativních dopadů do ekonomiky.“ [17, s. 28] Podmínka podobnosti měr inflace je také zahrnuta v maastrichtských konvergenčních kritériích. Integrace finančních trhů. Toto kritérium doplňuje podmínku kapitálové mobility. Aby se kapitál mohl mezi členskými zeměmi volně přelévat, musí být finanční trhy členských zemí dostatečně integrované. Vysoký stupeň integrace finančních trhů je tedy zdrojem vysoké kapitálové mobility, to vede k závěru, že i nepatrné změny v úrokové sazbě mohou způsobit významné kapitálové toky mezi členy měnové oblasti, a ty pak mohou vést k vyrovnání vzniklé nestability. [18] Fiskální integrace. Další možností přizpůsobení se ekonomiky na asymetrický šok je integrace fiskálních transferů. V případě existence nadnárodního systému fiskálních transferů mohou země postižené pozitivním šokem podpořit prostřednictvím transferových prostředků země, které byly naopak zasaženy negativním šokem. Fungování fiskální integrace si ovšem vyžaduje vysoký stupeň politické integrace a ochotu zemí sdílet společné riziko. [18] Variabilita reálného měnového kurzu. Posoudit připravenost zemí k začlenění do měnové unie lze také posuzovat podle potřeby změn reálného měnového kurzu. „Variabilita reálného měnového kurzu by z tohoto pohledu měla být stěžejní charakteristikou odvozenou na základě historických dat, neboť změny reálného měnového kurzu jsou snadno měřitelné a přiřazují jednoznačnou váhu ekonomickým silám, které je způsobují.“ [18, s. 65]

16

Stupeň politické integrace. Tato podmínka patří mezi ty nejdůležitější pro zdárné vytvoření a fungování měnové unie a bývá označována jako nadřazená ekonomickým faktorům. O vstupu do měnové unie rozhodují především politici, a ti musí být ochotni přijmout fakt, že hospodářská politika bude centrálně řízená na úrovni měnové unie. [18]

3.1.3 Endogenita optimálních měnových oblastí S rozvojem evropské měnové integrace se začaly také objevovat další studie věnující se problematice optimálních měnových oblastí. Rozvinula se teorie endogenity OCA, k jejímuž vzniku silně přispěla práce autorů Frankel a Rose (1998) [9] a jejich výzkum založený na empirické analýze. Novodobé studie se zaměřují především na empirické hodnocení stanovených kritérií optimality, příkladem tohoto vývoje je konstrukce tzv. OCAindexu dvojicí autorů Bayoumi a Eichengreen [4], který zahrnuje vybrané proměnné OCA a vyhodnocuje vhodnost kandidátské země přistoupit k měnové unii. [11] Endogenní teorii OCA charakterizuje názor, že ekonomiky nemusí splňovat kritéria teorie OCA před vstupem do měnové unie (ex ante), stačí když je splní až ex post. Argumentem představitelů této teorie, Frankela a Roseho (1998) [9], je fakt, že „... zavedením společné měny se zvýší obchodní integrace uvnitř monetární unie, jelikož odpadne riziko vyplývající z existence plovoucího měnového kursu. Rozsáhlejší obchodní integrace způsobí, že důchod těchto ekonomik bude více korelován a tím se sníží rozsah asymetrických šoků“ [11, s. 15] K naplnění vstupních kritérií může dojít ex post (po vstupu do měnové unie), a to v důsledku zvyšování vzájemného obchodu a postupné synchronizace hospodářských cyklů členských zemí. [17] Pro země je přijetí společné měny přínosem, pokud se vyznačují vysokým stupněm otevřenosti (vysoká míra vzájemného obchodu mezi zeměmi) a vysokou mírou korelace hospodářských cyklů jednotlivých členských zemí. Vztah mezi těmito dvěma kritérii z pohledu přínosů plynoucích z členství v měnové unii je uveden na obrázku 3. Horizontální a vertikální osu tvoří intenzita vzájemného obchodu mezi členskými zeměmi a korelace hospodářských cyklů členských zemí. Klesající křivka OCA znázorňuje úroveň, od které přínosy převyšují náklady společné měny. Nalevo od křivky OCA převažují výhody plynoucí z měnové autonomie, neboli jinými slovy zde převažují náklady z potenciálního přijetí 17

společné měny. Napravo od křivky OCA naopak výnosy převyšují náklady ze společné měny. [25] „Na obrázku 3 jsou dále vyznačeny země resp. skupiny zemí dle jejich potenciální vhodnosti formovat měnovou unii. Spojené státy americké společně s tehdejšími členy EU jsou situovány v pravé části grafu, zatímco případná měnová unie mezi Švédskem, Velkou Británií a Dánskem popř. mezi Japonskem, EU a USA je nevýhodná a pro zmíněné státy by bylo vhodnější ponechat si nezávislost měnové politiky včetně nástroje pružného měnového kurzu.“ [25, s. 47]

Obrázek 3: Přínosy formování měnové unie z hlediska dvou klíčových OCA charakteristik Zdroj: Rozmahel (2006, s. 48)

Mezi intenzitou obchodní výměny a korelací hospodářských cyklů existuje pozitivní vztah, kdy s rostoucí intenzitou vzájemného obchodu mezi členskými zeměmi roste také korelace jejich hospodářských cyklů. Jednou z příčin tohoto poznatku může být to, že státy s vysokou obchodní výměnou ukotvují svůj měnový kurz na země, s nimiž dosahují nejvyšší obchodní výměny, aby si zajistily stabilní měnový kurzu. To následně vede ke ztrátě nezávislé měnové politiky, a právě to může být jedním z indikátorů navozujících pozitivní závislost mezi výše zmíněnou intenzitou obchodní výměny a korelací hospodářských cyklů. Po vstupu 18

země do měnové unie, dojde k dalšímu prohlubování intenzity obchodní výměny mezi členskými zeměmi, což vede k postupné integraci obchodních cyklů a následnému konečnému sladění hospodářských cyklů. [25] 3.1.3.a) Evropská komise vs. prof. Krugman K endogenitě měnových oblastí neodmyslitelně patří také velmi známý spor mezi Evropskou komisí a monetárním ekonomem Paulem Krugmanem. V tomto sporu se různí pohledy zúčastněných stran sporu na pravděpodobnost vzniku asymetrických šoků v měnové oblasti v souvislosti s narůstající intenzitou vzájemného obchodu. Evropská komise zastává názor prezentovaný ve studii One Market, One Money z roku 1991 [24]. Předpokládá endogenitu integračního procesu, tzn. že měnová unie vytváří optimální měnovou oblast snižující výskyty asymetrických šoků. Tento názor Evropská komise argumentuje tím, že mezi jednotlivými evropskými průmyslovými ekonomikami funguje převážně vnitroodvětvoví vzájemný obchod, který je založen na výnosech z rozsahu a nedokonalé konkurenci. Země měnové unie mezi sebou pak navzájem obchodují totožné produkty a případný šok potom bude symetrický, protože zasáhne země podobným způsobem. Paul Krugman [14] zastává naprosto opačný názor. Je zastáncem původního Mundellova modelu asymetrického poptávkového šoku, který tedy postihuje dvě země různým způsobem. Tvrdí, že prohlubující se integrační proces vzájemného obchodu členských zemí způsobuje regionální koncentraci průmyslových aktivit, čili vede ke specializaci zemí a z toho vyplývající zvýšené pravděpodobnosti vzniku asymetrického šoku. Krugman svůj názor zakládá na zkušenostech a empirických datech USA. Trh v USA je více integrovaný než v Evropský unii a data z empirických měření dokládají, že v USA je mnohem větší regionální koncentrace průmyslové výroby. Krugman očekává, že až se EU dostane na úroveň ekonomické a politické integrace jako má například USA, bude zde docházet také k takové regionální koncentraci produkce, čili vyšší divergence ekonomik členských zemí. Názory Evropské komise a Paula Krugmana jsou graficky zachyceny na obrázku číslo 4. Horizontální osa představuje míru obchodní integrace a vertikální osa zase míru divergence. Názor Evropské komise charakterizuje negativně skloněná klesající křivka, která říká, že s rostoucí mírou obchodní integrace klesá míra divergence a s ní související pravděpodobnost výskytu asymetrických šoků. Krugmanův pohled znázorňuje pozitivně skloněná rostoucí křivka, tzn. že z jeho pohledu s rostoucí mírou obchodní integrace se míra

19

divergence zemí zvyšuje. [18] Studie založené na empirickém výzkumu se v současné době shodují s názorem Evropské komise. „Krugmanův pohled implicitně počítá s předpokladem specializace výroby v rámci účastnických zemí a nebere v úvahu možné nadnárodní formování výrobně koncentrovaných regionů. V měnové unii, kde formálně neexistují státní hranice, existuje možnost, že případná industriální oblast bude křížit státní hranice. V tomto případě by asymetrický šok postihl obě zúčastněné země.“ [18, s. 31]

Krugmanův pohled

Míra divergence

Míra divergence

Pohled Evropské komise

Míra obchodní integrace

Míra obchodní integrace

Obrázek 4: Pohled na působení ekonomické integrace: Evropský komise vs. Krugman Zdroj: De Grauwe (2005, s. 26 - 27)

3.2 Přínosy a náklady společné měny Začlenění země do hospodářské a měnové unie je doprovázeno řadou nákladů a přínosů, které se pojí s aktem nahrazení národní měny měnou společnou. Představitelé státu, zvažujícího vstup do HMU, by měli do strategie vstupu zapracovat analýzu zkoumající, zda přínosy z měnové integrace budou vyšší než náklady.

3.2.1 Přínosy společné měny Podle studie Evropské komise One Market, One Money [24] (Jeden trh, jedna měna, 1990) jsou potenciální přínosy společné měny následující [18]: 20

– eliminace transakčních nákladů a kurzového rizika. Zavedením jednotné měny jsou transakční náklady související s konverzí jedné měny do druhé při obchodování eliminovány. Přínosem společné měny je také to, že je v rámci měnové unie eliminována volatilita měnového kurzu, což následně snižuje nejistotu investorů, podporuje vzájemný obchod a zprostředkovaně vede k ekonomickému růstu. – cenová stabilita a transparentnost. Členské státy měnové unie v rámci společné měnové politiky spolupracují na plnění cílů Evropské centrální banky (ECB), jejímž hlavním cílem je dlouhodobě nízká míra inflace, čili cenová stabilita. V důsledku transparentnějších cen dochází k zamezení cenové diskriminace a ke zvyšování konkurence na trhu měnové unie. – Veřejné finance. Všichni členové Hospodářské a měnové unie mají povinnost dodržovat takovou fiskální politiku, která povede ke snižování rozpočtových schodků. Odpadne-li kurzové riziko, budou úrokové míry nižší, což povede ke snižování nákladů na financování vládních výdajů pomocí emise státních dluhopisů. Jednotný vnitřní trh a společná měna vedou ke zvyšování konkurenceschopnosti státních zakázek. – Omezení potenciálních šoků z nestability měnových kurzů. Takové šoky jsou po zavedení společné měny a měnové politiky ECB značně omezeny. – “Postavení jednotné evropské měny ve světovém měnovém systému. Euro se stane společně s americkým dolarem a japonským jenem jednou z vedoucích světových měn, což posílí význam Evropské unie v oblasti ekonomické i politické. Významnou položkou je také výtěžek ražebného z hlediska HMU jako celku.” [18, s. 72 - 73] K výše uvedeným potenciálním přínosům plynoucím ze zavedení společné měny lze přičíst ještě řadu dalších. Dochází k prohlubování ekonomické integrace díky vyšším tokům přímých zahraničních investic mezi členskými ekonomikami a rozvoji vzájemného obchodu. Dále je zavedení společné měny doprovázeno poklesem úrokových sazeb jako důsledek snižování rizikové prémie. Členství v měnové unii je vnímáno jako záruka stability. Investoři považují za nižší riziko zhodnocení měny u aktiv denominovaných ve společné měně než

21

u aktiv denominovaných v původní národní měně. Dalším potenciálním přínosem mohou být například ušetřené náklady při vedení účetnictví v jedné měně. Firmy, které působí ve více zemích musí vést účetnictví ve více měnách a s tím souvisí také vyšší náklady, ovšem zavedením jednotné měny tyto náklady odpadají. [17] Otevřená ekonomika dosáhne vstupem do měnové unie vyšších přínosů než ekonomika uzavřená. Díky obchodní propojenosti ekonomik bude snížení transakčních nákladů spojených s konverzí měn podstatně výraznější.

3.2.2 Náklady společné měny Přijetí společné měny s sebou nese kromě přínosů také značné náklady měnové integrace. Mezi tyto náklady můžeme zařadit následující: – Ztráta autonomie monetární politiky. Tento náklad je důsledkem zavedení centrální banky, která provádí jednotnou monetární politiku v celé měnové unii. Pokud je členská země postižena asymetrickým poptávkovým šokem, nemůže ke stabilizaci ekonomiky použít autonomní monetární politiku. Země může svou hospodářskou situaci stabilizovat pomocí flexibility mezd a mobility pracovní síly. Ztráta autonomní monetární politiky ovšem není nákladem pro země, které neumí používat správně nástroj monetární politiky. Časté užívání tohoto instrumentu národohospodářské politiky vede naopak k destabilizaci ekonomiky. V tomto případě je ztráta monetární politiky pro takovou zemi spíše přínosem. – Ztráta hospodářsko-politického nástroje v podobě měnového kurzu. Při vzniku vnější nerovnováhy již nemůže členská země ke stabilizaci použít nástroj měnového kurzu. I zde k odstranění nerovnováhy mají být použity flexibilita mezd a mobilita výrobních faktorů nebo může být nerovnováha odstraněna pomocí fiskálních transferů. – Ztráta výnosů z ražebného. O ražebném se někdy také mluví jako o výnosech z tištění peněz. Ztráta ražebného může být nahrazena ražebným z emise společné měny, které se pak přerozděluje mezi jednotlivé členské země podle stanovených pravidel. [17] – Administrativní, legislativní a provozní náklady. Jedná se například o přepočítání cen, změnu platebních systémů, převedení smluv a bankovních účtů na novou měnu, změna účetnictví a podobně.

22

– Náklady na založení ústřední centrální banky. Tyto náklady jsou do jisté míry kompenzovány snížením počtu institucí, které fungovaly před založení unie na národní úrovni (některé pravomoci a úkony národních centrálních bank byly převedeny na Evropskou centrální banku). – Nové bankovky a mince. Jednorázovým nákladem je výroba a zavedení nových bankovek a mincí do oběhu. [19] – „Náklady negativního externího šoku. V případě, že bude jedna či více zemí uskutečňovat déletrvající politiku výrazného státního deficitu, kumulující se veřejný dluh, jenž by se časem mohl jevit jako neudržitelný, může způsobit negativní externality postihující všechny členy měnové unie. Tento vývoj by mohl ohrozit mezinárodní důvěru ve společnou měnu, což bude znamenat ztrátu zejména pro země, jejichž měna byla před vstupem dlouhodobě stabilní.“ [19, s. 100] – Rozdílné preference v oblasti inflace a nezaměstnanosti. Ekonomika udržující nízkou míru inflace bude muset přijmout vyšší inflaci, což je pro ni nákladem. Ekonomika, která se přiklání k vyšší míře inflace a preferuje nízkou míru nezaměstnanosti bude mít jako náklad vyšší míru nezaměstnanosti. [19]

3.2.3 Srovnání přínosů a nákladů jednotné měny – model GG-LL Tato podkapitola se zabývá grafickým srovnáním přínosů a nákladů vyplývajících ze zavedení společné měny. Pro toto grafické znázornění slouží Krugmanův model GG-LL [16], který zjišťuje, zda je pro kandidátskou zemi vhodné vstoupit do měnové unie. Model GG-LL prezentuje vztah mezi mírou vzájemné ekonomické integrace mezi členskými zeměmi měnové unie a zeměmi teprve aspirujícími na vstup a náklady souvisejícími s případnou ztrátou ekonomické stability po vstupu do měnové unie.

3.2.3.a Výnosy ze zapojení do měnové oblasti: křivka GG Krugman za hlavní ekonomický přínos zapojení země do měnové unie považoval zjednodušení ekonomických kalkulací a získání stabilnějšího prostředí, ve kterém ekonomické subjekty rozhodují o transakcích v mezinárodním obchodu. Výnos ze vstupu země do měnové unie se pak rovná úsporám z eliminace nejistoty a transakčních nákladů, se 23

kterými je nutno počítat v případě režimu plovoucího kurzu. Tento výnos se prakticky těžko vyčísluje, ale s jistotou můžeme konstatovat, že výnos bude tím vyšší, čím větší bude podíl vzájemného obchodu dané přistupující země se zeměmi měnové unie. V takovém případě bude pro zemi vstup do měnové unie výhodný. S vysokou mobilitou výrobních faktorů mezi přistupujícími a členskými zeměmi se tento výnos ještě zvyšuje. [17] Křivka GG na obrázku 5 je pozitivně skloněná (rostoucí) a charakterizuje vztah mezi stupněm ekonomické integrace (tj. do jaké míry jsou ekonomicky propojeny trhy statků a výrobních faktorů vstupující země se zeměmi měnové unie) a výnosy plynoucí ze zapojení země do měnové oblasti. Z rostoucí křivky GG lze vyvodit, že čím vyšší je stupeň ekonomické integrace přistupující země se zeměmi měnové unie, tím vyšší bude výnos z potenciálního začlenění země do měnové oblasti. Toto tvrzení je opřeno o předpoklad, že měnová oblast disponuje stabilnější a předvídatelnější cenovou hladinou než přistupující

Výnosy ze zapojení do měnové oblasti

země. [25]

GG

Stupeň ekonomické integrace Obrázek 5: Křivka GG Zdroj: Kučerová (2005, s. 39)

3.2.3.b Náklady na zapojení do měnové oblasti: křivka LL Negativně skloněná křivka LL na obrázku 6 charakterizuje vztah mezi stupněm ekonomické integrace vstupující země do měnové oblasti s členskými zeměmi této měnové oblasti a náklady, které má vstupující země při zapojení se do měnové oblasti. Klesající tvar křivky LL vypovídá o tom, že s rostoucím stupněm ekonomické integrace klesají náklady na zapojení do měnové oblasti. Těmito náklady vstupu země do měnové oblasti se rozumí

24

zejména ztráta možnosti používat nezávislou monetární politiku a měnový kurz ke stabilizaci

Náklady na zapojení do měnové oblasti

ekonomiky. [25]

LL

Stupeň ekonomické integrace Obrázek 6: Křivka LL Zdroj: Kučerová (205, s. 41)

3.2.3.c Model GG-LL Podle Krugmanova modelu GG-LL na obrázku 7 by se měly země zvažující přičlenění k měnové unii rozhodovat, zda přistoupit k měnové oblasti a přijmout jednotnou měnu či nikoliv. Model GG-LL naznačuje, že pro země je výhodné přičlenit se k měnové oblasti tehdy, když je stupeň ekonomické integrace vyšší než Ө1, to je úroveň napravo od průsečíku křivek GG a LL označeného jako bod 1, tam přínosy z přistoupení do měnové oblasti převyšují náklady. [17] Dále Krugmanův model informuje o tom, jak mohou změny ekonomických podmínek zemí zvažujících vstup do měnové unie působit na jejich ochotu přičlenit se. Dojde-li například k nárůstu pravděpodobnosti vzniku asymetrického poptávkového šoku, zvýší se náklady ze zapojení země do měnové oblasti, což se graficky projeví posunem křivky LL nahoru doprava na úroveň křivky LL´. Aby v takové situaci bylo pro zemi výhodné vstoupit do měnové oblasti, musí se projevovat vyšším stupněm ekonomické integrace. Výnosy pak převyšují náklady od úrovně průsečíku křivek GG a LL´, tj. od bodu 2. [25]

25

Náklady a výnosy na zapojení do měnové oblasti

GG 2 1

LL´ LL Ө1 Ө2 Stupeň ekonomické integrace

Obrázek 7: Model GG-LL Zdroj: Kučerová (2005, s. 41)

Srovnání: Sladěnost České republiky s eurozónou „Tradiční teorie OCA nezachycuje veškeré relevantní přínosy a náklady plynoucí z přijetí společné měny. Nicméně kritéria OCA poukazují na možná rizika, která by měla být řešena, pokud má být vytvoření měnové unie úspěšné. Česká republika na počátku své transformace směrem k tržní ekonomice byla jistě strukturálně velmi odlišná od ekonomik západní Evropy. Pokud bychom aplikovali slepě jedno z kritérií OCA, rozsah asymetrických šoků, pak by česká ekonomika byla kandidátem na přijetí plovoucího kurzu již na počátku 90. let.“ [11, s. 16] Při volbě měnového kurzu je nutné brát v úvahu více kritérií OCA a současně další skutečnosti a strategie země.

3.3 Maastrichtská konvergenčních kritéria V prosinci 1991 Evropská rada na summitu v Maastrichtu rozhodla o dalším pokračování integrace evropských zemí v podobě zavedení společné měny. Došlo k formulaci makroekonomických konvergenčních kritérií, nazývaných jako maastrichtská kritéria. Tato konvergenční kritéria měla sloužit jako měřítko míry sladěnosti jednotlivých členských ekonomik. Zároveň mělo jejich naplňování zajistit tvorbu stabilního ekonomického prostředí s vhodnými podmínkami pro dlouhodobý růst hospodářství a snazší přechod na jednotnou měnu. [18] 26

Při přípravě Maastrichtské smlouvy se makroekonomická situace v jednotlivých státech velmi odlišovala. Cenově stabilní Německo mělo obavy, že některé země nejsou schopné dodržovat požadovanou měnovou disciplínu, a tak žádalo zavedení výběrového procesu, který by prokázal, že jsou země schopné dodržovat kázeň cenově stabilního prostředí, tzn. že země dosahují trvale nízké inflace jako Německo. Aby země mohla vstoupit do měnové integrace, musí splňovat pět konvergenčních kritérií. [1] V začátcích měnové integrace byl veden spor mezi zastánci konvergence před započetím měnové unie a po započetí EMU. Ve sporu se jednalo o to, co je efektivnější pro lepší fungování měnové unie. Stoupenci jedné strany argumentovali tím, že efektivního fungování měnové unie a s tím souvisejícího dosažení vyšších přínosů než nákladů může být dosaženo jen tehdy, když národní ekonomiky budou vykazovat určitý stupeň konvergence již před deklarací EMU. A teprve po splnění konvergence by se měla zavést společná měna. Protivníci tohoto konceptu tvrdili, že dopředná konvergence není nutná, protože sama měnová unie vede ke konvergenci. Tato teorie se ovšem neprosadila. [29] „Pod pojmem konvergence si lze představit proces dosahování makroekonomických výsledků, které jsou: – podobné či přibližné ve všech oblastech (zemích, regionech) podléhajících konvergenčnímu procesu, – uspokojivé z pohledů základních ekonomických standardních kritérií (což je spíše subjektivní pohled, vedoucí např. k dělení zemí na vyspělé, průměrné a podrozvinuté), – udržitelné po určitý čas.“ [29, s. 144]

3.3.1 Definování jednotlivých maastrichtských kritérií Maastrichtská konvergenční kritéria zahrnují pět podmínek: – Inflace – pro vstup země do EMU je nutné, aby dodržovala míru inflace, která nepřesahuje hodnotu 1,5 procentního bodu nad průměr tří zemí s nejnižší mírou inflace. Stanovenou míru inflace stát nesmí překračovat v průběhu jednoho roku před provedením šetření. Inflace je měřena podle indexu spotřebitelských cen, – dlouhodobé úrokové sazby– země se může kvalifikovat do EMU, pokud její dlouhodobé úrokové sazby nepřekračují o více než dva procentní body průměr úrokových sazeb, které vykazují tři členské země s nejnižší mírou inflace. Tento stav

27

musí země vykazovat nejméně jeden rok před přezkoumáním možnosti jejího přistoupení. – rozpočtový deficit – země se kvalifikuje do EMU, pokud dokáže udržet svůj rozpočtový deficit pod hodnotou 3 % jejího hrubého domácího produktu, resp. pokud prokáže, že se její rozpočtový deficit podstatným způsobem nepřetržitě snižoval a blíží se doporučované 3% podílu na HDP, – veřejný dluh – země se kvalifikuje do EMU, pokud dokáže udržet svůj veřejný dluh pod hodnotou 60 % jejího hrubého domácího produktu nebo pokud prokáže, že se její veřejný dluh uspokojivým způsobem snižoval směrem k hodnotě 60% podílu na HDP, – kursová stabilita – pro umožnění zemi vstoupit do EMU je nutné, aby byla nejméně dva roky před rozhodným datem členem kursového mechanismu ERM1 a dodržovala tak stanovené fluktuační rozpětí Evropského měnového systému. Součástí tohoto kritéria je tedy podmínka, aby země v rámci tohoto mechanismu nedevalvovala devizový kurs své měny. [29] Česká republika je zavázaná v budoucnu splňovat výše uvedená konvergenční kritéria a postupně tak podnikat kroky směřující k připravenosti na vstup do měnové unie. Termín vstupu závisí na připravenosti dané země. 3.3.1.a Maastrichtská kritéria a reálná konvergence Pro vstup země do HMU je nutné naplnění podmínek maastrichtských kritérií. Všechna hodnocení sladěnosti jsou ovšem pouze jakýmsi podkladem pro skutečné rozhodnutí o vstupu do Hospodářské a měnové unie, ve skutečnosti je to především politické rozhodnutí. Vstup země do HMU je kromě nominální konvergence podmíněn také dosažením určitého stupně reálné konvergence, tj. sblížení ekonomické výkonnosti vstupující země s členskými zeměmi HMU. Reálnou konvergenci můžeme definovat jako dohánění ekonomické úrovně, s níž je spojen růst produktivity, kvality a technologický pokrok. [23] Reálná konvergence bývá obvykle měřena jako růst HDP v paritě kupní síly na obyvatele (PPP2). Pro reálné přibližování ekonomické výkonnosti vstupující země se stávajícími členy HMU je potřebný určitý prostor pro pohyb nominálních veličin. Plnění maastrichtských 1 ERM: Exchange-Rate Mechanism, stabilizační mechanismus devizového kursu 2 PPP Purchasing Power Parity

28

kritérií může být pro země s nízkou reálnou konvergencí nákladem. Pokud kandidátské země přizpůsobují své úrovně inflace, úrokových sazeb a směnný kurz ekonomicky vyspělejším členům měnové unie, může vést toto jednání ke zpomalení dohánění ekonomické úrovně, čili reálné konvergence. [18] „Nové členské země mají nižší ekonomickou úroveň. Proces transformace ekonomiky a potřeba reálného přiblížení ekonomické výkonnosti nových členských států původní EU-15 je spojen s odlišnými vstupními podmínkami než ve starých členských zemích. Například zanedbanost infrastruktury v postkomunistických zemích vede vlády těchto států k potřebě vyšších výdajů směřujících do její obnovy. Požadavky dané fiskálními konvergenčními kritérii pak možnost těchto veřejných investic mohou omezit.“ [18, s. 240]

3.3.2 Plnění maastrichtských konvergenčních kritérií Českou republikou Vstup České republiky (a všech členských států EU) do eurozóny je podmíněn dosažením vysokého stupně udržitelné konvergence. Tato konvergence je měřena plněním konvergenčních kritérií, tj. vysokého stupně cenové stability (inflace), dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí (vládní deficit a vládní dluh), stability měnového kurzu a vývoje úrovně dlouhodobých úrokových měr. Kritérium udržitelnosti veřejných financí země splňuje jen v případě, kdy udržitelně plní kritérium vládního deficitu a současně vládního dluhu. V případě neplnění kritéria stability veřejných financí musí země přistoupit k proceduře při nadměrném schodku. [6] V dalším textu nabízím přehled plnění těchto konvergenčních kritérií Českou republikou v letech 2006 až 2009. Inflační kritérium Hodnoty kritéria cenové stability a jeho plnění ČR v letech 2006 až 2009 jsou uvedeny v tabulce 1. Podle výpočtu tohoto kritéria tří zemí s nejnižší nezápornou inflací navýšeného o 1,5 procentního bodu je zřejmé, že Česká republika naplnila toto kritérium pouze v roce 2006 a po té až v roce 2009. V roce 2008 došlo dokonce k výraznému nesplnění inflačního kritéria. Za nárůstem inflace v tomto roce stálo především zvýšení cen potravin a energií a dále změna snížené sazby DPH z 5 % na 9 %.

29

Tabulka 1: Harmonizovaný index spotřebitelských cen (růst v %) 2006

2007

2008

2009

Průměr 3 zemí EU s nejnižší mírou inflace

1,4

1,3

2,6

-0,5

Hodnota kritéria

2,9

2,8

4,1

1,0

Česká republika

2,1

3,0

6,3

0,6

Zdroj: ČNB Poznámka: průměr posledních 12 měsíců proti průměru předchozích 12 měsíců ke konci období

Úrokové kritérium Úrokového kritérium je počítané jako průměr dlouhodobých úrokových sazeb tří zemí EU s nejnižší mírou inflace plus dva procentní body. „Úrokové sazby se měří na základě harmonizovaných dlouhodobých úrokových sazeb, které byly sestaveny pro vyhodnocování konvergence, tj. výnosů do splatnosti 10letých konvergenčních státních dluhopisů.“ [6, s. 13] Vyhodnocení tohoto kritéria je uvedeno v tabulce 2 a Česká republika ho splňovala po celé sledované období. Tabulka 2: Výnosy do splatnosti 10letých státních dluhopisů na sekundárním trhu (růst v %) 2006

2007

2008

2009

Průměr 3 zemí EU s nejnižší mírou inflace

4,2

4,4

4,2

4,0

Hodnota kritéria

6,2

6,4

6,2

6,0

Česká republika

3,8

4,3

4,6

4,8

Zdroj: ČNB Poznámka: průměr posledních 12 měsíců proti průměru předchozích 12 měsíců ke konci období

Kritérium rozpočtového deficitu Podmínkou splnění tohoto kritéria je udržet rozpočtový deficit pod hodnotou 3 % hrubého domácího produktu země. Od roku 2004 se ČR nacházela v Proceduře při nadměrném schodku a díky důvěryhodnému snížení vládního deficitu pod úroveň 3 % HDP byla v červnu 2008 tato procedura ukončena. Vyhodnocení kritéria rozpočtového deficitu uvádím v tabulce 4. V souvislosti s nárůstem rozpočtového deficitu nad referenční hodnotu 3 % HDP v roce 2009 zahájila Rada ECOFIN s Českou republikou od 2. prosince 2009 opět Proceduru při nadměrném schodku. ČR bylo doporučeno snížit poměr schodku vládního sektoru k HDP pod referenčního hodnotu 3 % HDP do roku 2013. V současnosti tedy Česká republika toto kritérium nesplňuje. K nárůstu rozpočtového deficitu došlo hlavně vlivem nepříznivého hospodářského vývoje. Je to problém, se kterým se potýkají také ostatní 30

evropské země. Tabulka 3: Saldo sektoru vládních institucí (v % HDP) 2006

2007

2008

2009

Hodnota kritéria

-3,0

-3,0

-3,0

-3,0

Česká republika

-2,6

-0,7

-2,7

-5,9

Zdroj: ČNB

Kritérium veřejného dluhu S naplněním podmínky tohoto kritéria, aby veřejný dluh země nepřevyšoval hodnotu 60 % HDP, neměla Česká republika po celé sledované období větší problém. Za rok 2009 je veřejný dluh na 35,4 % HDP. Za tímto nárůstem vládního dluhu stojí především nárůst deficitu státního rozpočtu a podstatný vliv má také současná ekonomická krize. I přes tyto faktory je Česká republika schopna nadále toto kritérium plnit.

Tabulka 4: Vládní dluh (v % HDP) 2006

2007

2008

2009

Hodnota kritéria

60,0

60,0

60,0

60,0

Česká republika

29,6

29,0

30,0

35,4

Zdroj: ČNB

Kritérium kurzové stability Pro naplnění tohoto kritéria musí země udržet pohyb kurzu uvnitř normálního fluktuačního rozpětí systému ERM II3 po období minimálně dvou let a nedevalvovat ho. Do tohoto systému se zatím Česká republika nezapojila. V posledních letech kurz české národní měny podléhal výkyvům způsobeným světovou finanční krizí, což může indikovat obtíže při plnění tohoto kritéria. Dílčí závěr Z pěti maastrichtských konvergenčních kritérií splňuje Česká republika v roce 2009 pouze tři, a to kritérium úrokových sazeb, kritérium veřejného dluhu a inflační kritérium. Kritérium rozpočtového deficitu a kurzové stability zůstávají nesplněny. Do systému ERM II se ČR ještě nezapojila, a tak ani nemá přesně stanovenou centrální paritu koruny k euru, díky které by se dalo sledovat plnění tohoto kritéria. 3 ERM II, Evropský mechanismus měnových kurzů II

31

Z pohledu konvergenčních kritérií tedy není vstup České republiky do eurozóny v nejbližší době možný, a z toho důvodu také není stanoveno datum vstupu do měnové unie a ani do systému ERM II.

3.4 Hospodářský cyklus Tato kapitola se zabývá teoretickým vymezením hospodářských cyklů. Nejprve uvádím základní charakteristiku a fáze hospodářského cyklu, dále navazuji vymezením typů a pojetí hospodářských cyklů. Součástí této kapitoly je také krátký exkurz do vývoje teorií hospodářských cyklů. Závěrem této kapitoly je přehled metod, které se specializují na určování bodů zvratu v časových řadách hospodářských cyklů (metody eliminace trendu a identifikace cyklické složky).

3.4.1 Charakteristika a fáze hospodářského cyklu Hospodářský cyklus můžeme definovat jako opakující se kolísání skutečného (aktuálního) produktu kolem potenciálního produktu nebo růstového trendu. Hospodářské cykly jsou vyvolávány změnami agregátní poptávky nebo agregátní nabídky, tím dochází ke změně bodu makroekonomické rovnováhy. V průběhu hospodářského cyklu je možné rozlišit čtyři fáze, a to vrchol, kontrakci, dno a expanzi. Vrchol je bodem maxima aktuálního produktu (je to horní bod obratu). Zdroje ekonomiky jsou nadměrně využívány. Existující úspory již přestávají stačit krýt vysokou míru investic a cyklus ekonomiky se tak postupně přesouvá do klesající fáze. [8] Kontrakce je charakteristická poklesem aktuálního produktu. Pokud tento aktuální produkt klesá dvou čtvrtletí, dostává se cyklus do tzv. recese, déle trvající pokles pak bývá označován jako deprese. Roste nezaměstnanost, mzdy a ceny stagnují a klesají také úrokové sazby (z důvodu poklesu poptávky po úvěrech). Některé teorie vidí ve fázi kontrakce také kladné stránky pro ekonomiku (jedná se např. o inovační teorii), zanikají totiž neefektivní firmy a na trhu zůstanou jen ty zdravé a silné. [8] Dno (sedlo, dolní bod obratu) je stav, kdy aktuální produkt dosahuje svého minima. S touto fází je spojena vyšší nezaměstnanost, nevyužité výrobní kapacity a pokles agregátní poptávky. Expanze se vyznačuje růstem aktuálního produktu. „Pokud vzestupná fáze (expanze) 32

převyšuje vrchol předcházejícího cyklu a posléze dosahuje svého vrcholu, hovoříme o konjunktuře.“ [13, s. 52] V této fázi se nezaměstnanost snižuje, naopak roste spotřebitelská poptávka a investice.

3.4.2 Typy hospodářských cyklů Podle délky rozeznáváme Kitchinovy cykly, které jsou krátkodobé a trvají 36 až 40 měsíců. Tyto hospodářské cykly jsou často spojovány s výkyvy v zásobách a rozpracované výrobě. Juglarovy střednědobé cykly s délkou trvání 10 až 11 let bývají spojovány se změnami investic. Dlouhodobé Kundratěvovy (Kuznetsovy) cykly trvají 50 až 60 let a bývají dávány do souvislostí s technologickými změnami a politickými událostmi. [13]

3.4.3 Klasický vs. růstový hospodářský cyklus Klasický hospodářský cyklus lze definovat jako opakující se vzestupy a poklesy ekonomické aktivity, které jsou založeny na fluktuacích v úrovni. Například expanze je charakterizována jako fáze, ve které dochází k nárůstu ekonomické aktivity (u kontrakce je to naopak). Tyto cykly trvají v rozmezí od jednoho do deseti nebo dvanácti let. Negativní charakteristikou klasického cyklu je to, že nerozlišuje trendovou a cyklickou složku časové řady. Podle výzkumů Stocka a Watsona (1999) [27] má klasický cyklus při dlouhodobém rostoucím trendu sklony časem zaniknout, protože fáze kontrakce jsou stále kratší oproti fázím expanze, takže klasické body zvratu nakonec vymizí. Růstový hospodářský cyklus je založen na fluktuacích okolo trendu. Zde je expanze definována jako vzrůst ekonomické aktivity nad svůj dlouhodobý trend (tempo růstu reálného produktu je vyšší než tempo růstu potenciálního produktu). Pojetí růstového cyklu předpokládá rozklad časové řady na trendovou, sezónní, cyklickou a nepravidelnou složku. Základem analýzy růstového cyklu je vhodný výběr detrendovací techniky a extrahování z časové řady dlouhodobého trendu a cyklické komponenty. Díky oddělování trendové a cyklické složky nejsou růstové cykly tak citlivé na trendový vývoj měřeného ukazatele jako cykly klasické. Toto pojetí hospodářského cyklu převládá v soudobých empirických výzkumech, které se zabývají sladěností hospodářských cyklů. [25]

33

3.4.4 Teorie hospodářského cyklu Teorií o hospodářských cyklech vzniklo v historii opravdu velké množství, proto zde pro přehlednost uvedu zjednodušený přehled. Teorie lze členit například toho jaké byly příčiny vzniku jednotlivých cyklických výkyvů. Předkeynesiánské období (první třetina 20. století) bylo charakteristické velkou pestrostí příčin vzniku cyklů. Příčiny lze rozdělit na neekonomické vlivy (například zemědělské příčiny) a ekonomické vlivy (vliv ekonomických institucí, vznik kapitalismu). Dále byly fluktuace chápány jako součást ekonomického vývoje. Tímto směrem uvažoval Schumpeter, který svou teorii hospodářského cyklu založil na teorii inovací. Podle něj jsou cyklické výkyvy důsledkem nerovnoměrného rozložení inovací v čase, které vznikají ve vlnách. S utlumením inovační vlny pak vzniká recese. Zdůrazňována byla i například teorie nadměrného investování. [26] Keynesiánské období je známé kritikou klasické ekonomie. Především kritizovali samočistící tržní mechanismus a preferovali vládní zásahy do ekonomiky. Příčinou hospodářských cyklů je podle názoru keynesiánců střídání optimistických a pesimistických investičních nálad. Agregátní produkt může být pod rovnovážným a tím dojde ke tvorbě nezaměstnanosti. Analyzovat hospodářské cykly umožnilo zavedení principu akcelerátoru ve složce investic. [26] Monetaristé vyzdvihují vztahy inflace a produktu, které při různých šocích vyvolávají hospodářské cykly. Výkyvu HDP mají být minimalizovány pomocí konstantního růstu měnové zásoby. Stoupenci monetarismu zdůrazňují, že poptávkové stabilizační politiky, jak je navrhoval Keynes, vedou k většímu prohlubování hospodářských výkyvů a v dlouhém období, kdy je ekonomika v rovnováze, jsou dokonce irelevantní. Monetaristé považovali rovnovážné veličiny za determinované stranou nabídky. Vládní zásahy tedy považují za nevhodné. Monetarismus je přístup vycházející z kvantitativní teorie peněz předpokládá neutralitu peněz a adaptivní očekávání subjektů. Zdroje výkyvů hospodářského cyklu jsou podle monetaristů nedokonalé informace o monetárních šocích, které vedou ekonomické subjekty k mylnému chápání cenové hladiny. [26] Nová klasická ekonomie odmítá zásahy státu do ekonomiky a přichází s racionálním očekáváním, tj. stav, kdy subjekt upravuje svá očekávání podle všech dostupných informací ne jen na základě minulých hodnot. Jsou-li na trhu nedokonalé informace, vzniká tzv. Lucasova nabídková křivka, která říká, že produkt je funkcí cenového překvapení. Pouze

34

neočekávané změny v hospodářské politice mají dopad na ekonomiku. Stoupenci nové klasické ekonomie spojují hospodářské cykly s kolísáním tempa růstu peněžní nabídky. [26] Teorie reálného hospodářského cyklu (druhá polovina 80. let 20. století) předpokládá racionální očekávání a dokonale konkurenční trhy a také pružné ceny a mzdy. Hospodářské cykly mají příčinu především v reálných nabídkových (hlavně technologických a inovačních) a poptávkových šocích. „Hospodářský cyklus je v teoriích reálného hospodářského cyklu modelován jako kolísání samostatného potenciálního produktu, nikoli jako odchylování skutečného produktu od potenciálního. V této teoretické koncepci se trhy neustále vyčišťují, avšak v důsledku technologických změn působících jako exogenní šoky dochází k posunům agregátní produkční funkce, čímž vzniká cyklický pohyb potenciálního produktu v čase.“ [26, s. 138] Princip cyklů je postaven na vnitročasové a mezičasové substituci práce (spotřeby) a volného času. Předpokladem je pozitivně skloněná nabídková křivka práce a převládající substituční efekt nad důchodovým. Nabídka práce je pak závislá na poměru reálné mzdy a reálné úrokové sazby. [26] Některé teorie se přiklánějí spíše k vnitřním příčinám hospodářských cyklů jiné zase naopak k vnějším a některé názory vycházejí z kombinace těchto příčin. Teorie vnitřních příčin hledají příčiny uvnitř ekonomického systému, jedná se například o kolísání investičních výdajů způsobených očekáváním podnikatelů o budoucích výnosech investic. Další příčinou je snižování objemu mezd, což vede k poklesu poptávky. Teorie vnějších příčin hledají příčiny vyvolávající hospodářské cykly vně ekonomického systému jako jsou například války a revoluce nebo nové vynálezy, migrace obyvatelstva, vlivy počasí a podobně. [13] Jako vnitřní příčinu hospodářského cyklu můžeme označit také politický hospodářský cyklus. Představitelé země z řad politiků touží především po tom, aby byli opětovně voleni, proto jsou schopni „manipulovat“ s makroekonomickou politikou. Před volbami praktikují expanzivní ekonomická opatření a pak hned po volbách mohou zavést úsporná restriktivní opatření. Tak mohou také vznikat cyklické výkyvy ekonomiky. [13] Vnější a vnitřní příčiny mohou působit i kombinovaně, pak nejdříve vznikají vnější příčiny a až po nich začnou na hospodářský cyklus působit také vnitřní příčiny.

35

3.4.5 Metody eliminace trendu a identifikace cyklické složky Téměř každá časová řada se skládá ze sezónní, cyklické, trendové a náhodné složky. Časovou řadu nejprve tedy očistíme o sezónní složku. V mé práci tento problém řeším použitím sezónně očištěných dat z databáze Eurostatu. Pokud by data byla sezónně neočištěna, mohlo by to vést ke zkreslení výsledků. Při datování a měření sladěnosti hospodářských cyklů je v současné době používáno množství detrendovacích technik (eliminují trend v makroekonomických časových řadách). Mezi nejpoužívanější lze zařadit Hodrick-Prescottův filtr, Band pass filtr, Kalmanův filtr nebo logaritmickou diferenci prvního řádu. Hodrick-Prescottův filtr (HP filtr) Hodrick-Prescottův filtr slouží pro rozklad časové řady na trendovou a cyklickou složku. Výhodou HP filtru je nenáročnost na vstupní data. Je možné ho celkem jednoduchým způsobem aplikovat na jakoukoli časovou řadu. Mezi nevýhody patří tzv. „problém konců“ (end-point problem). Výsledný trend může být tažen na konci časové řady směrem dolů, pokud se ekonomika zpomaluje a naopak. [5] Band pass filtr Velmi oblíbeným je v současné době také Band pass filtr upravený podle práce Baxterové a Kinga z roku 1999 [2] . Band pass filtr je jednorozměrný filtr, který klade velký důraz především na trvání hospodářského cyklu. Propouští pouze fluktuace související s hospodářským cyklem a dokáže eliminovat fluktuace s nižší frekvencí (s periodou delší než osm let) a současně také vysokofrekvenční fluktuace (s periodou menší než šest čtvrtletí). [25] Kalmanův filtr Kalmanův filtr je ukázkou vícerozměrného filtru založeného na strukturálním modelu, který umí pracovat s informacemi i z ostatních časových řad. Tento filtr snižuje nejistotu na konci vzorku a navíc zaručuje konzistentnost se strukturálním modelem, se kterým je používán. Nevýhodu Kalmanova filtru pro odhad potenciálního produktu lze spatřovat v tom, že je citlivý na danou modelovou strukturu. [10]

36

Logaritmická diference prvního řádu (FOD) Logaritmická diference prvního řádu je další z řady detrendovacích technik sloužících k modifikaci vstupních dat pro analýzu hospodářského cyklu. Řadu je nejdříve nutné zlogaritmovat, tj. yt=ln(Yt) a pak je možné provést diferenci prvního řádu těchto zlogaritmovaných hodnot (Δyt), čímž získáme relativní přírůstky proměnné. Nevýhodu této techniky lze spatřovat ve zvýraznění vysokofrekvenčních výkyvů časové řady a také v tom, že generuje časové řady se slabší vzájemnou závislostí. [25]

37

4 SLADĚNOST HOSPODÁŘSKÝCH CYKLŮ ČR A EUROZÓNY Pro posouzení připravenosti České republiky na vstup do měnové unie jsem zvolila kritérium sladěnosti hospodářských cyklů. Porovnám sladěnost hospodářského cyklu České republiky a vybraných zemí s eurozónou. Mezi tyto vybrané země jsem zařadila Slovensko, Slovinsko a Kypr, kteří jsou nejnovějšími členy eurozóny (Slovensko vstoupilo v lednu 2009, Kypr v roce 2008 a Slovinsko 2007). Dále budu pozorovat sladěnost hospodářského cyklu Maďarska s eurozónou, jakožto zástupce střední Evropy, který ještě není členem HMU. Maďarsko jsem vybrala z důvodu podobnosti maďarské a české ekonomiky. Jako zástupce z řad členů HMU jsem zvolila také Portugalsko a Finsko, opět pro jejich podobnost s českou ekonomikou (podobné výše HDP a počty obyvatel). Při vstupu do měnové unie bylo Portugalsko chudou zemí a je tedy zajímavé sledovat, jak si v HMU počíná dnes. Synchronnost hospodářských cyklů je možné měřit různými metodami. Mezi často používané metody patří korelační analýza, je možné použít také index cyklické shody nebo metodu, která se pojí s konstrukcí tzv. OCA indexu, v níž je podobnost cyklů měřena pomocí směrodatné odchylky poruch relativního výstupu. Pro měření podobnosti hospodářských cyklů v této práci jsem zvolila korelační analýzu. Výsledkem korelační analýzy jsou koeficienty korelace, které charakterizují intenzitu a směr závislosti dvou či více sledovaných číselných časových řad. Pokud je korelační koeficient kladný, znamená to, že se proměnné pohybují stejným směrem. Negativní korelační koeficient znamená, že se proměnné vyvíjejí opačným směrem. Vstupní data pro moji práci jsou hrubý domácí produkt a index průmyslové produkce (dále jen IPP). Index průmyslové produkce měří měsíční poklesy a nárůsty průmyslové výroby, a díky tomu bývá označován za nejvýznamnější krátkodobý indikátor hospodářského cyklu a velmi důležitý ukazatel ekonomické aktivity. V případě HDP jsem počítala s čtvrtletními hodnotami v časovém horizontu let 1996 až 2008, zvolenou jednotkou jsou miliony euro s referenčním rokem 2000 a hodnoty jsou sezónně očištěné. Pro IPP jsem volila měsíční data za roky 1998 až 2009 indexované k roku 2005 a opět sezónně očištěné. Vstupní data HDP a IPP jsem čerpala z internetové databáze Eurostatu.

38

4.1 Vybrané statistické ukazatele hospodářských cyklů K posouzení sladěnosti hospodářských cyklů kandidátských a členských zemí s eurozónou jsem vybrala základní statistické ukazatele vstupních časových řad hrubého domácího produktu a průmyslové produkce upravených logaritmickou diferencí prvního řádu. Vybranými statistickými ukazateli jsou průměrné tempo růstu, medián temp růstu, směrodatná odchylka a minimum a maximum dané časové řady. Medián je číslo, které leží uprostřed souboru čísel uspořádaného podle velikosti a jeho hodnota není ovlivněna extrémními hodnotami číselného souboru jako je tomu například u aritmetického průměru. Směrodatná odchylka (volatilita) nás informuje o odlišnostech číselných hodnot souboru. Nízká hodnota směrodatné odchylky signalizuje, že prvky souboru jsou si většinou navzájem podobné. Vysoká hodnota směrodatné odchylky naopak napovídá o velké vzájemné odlišnosti. Směrodatná odchylka je nejužívanější míra variability. V tabulce 5 jsou uvedené základní statistické ukazatele časové řady HDP vybraných zemí za období 1996 až 2008. Nejnižších průměrných temp růstu za sledované období dosahovalo Německo s tempem růstu čtvrtletního HDP 0,35 %. Druhou nejpomaleji rostoucí ekonomikou je Portugalsko, jehož průměrné tempo růstu čtvrtletního HDP je 0,46 %. Nejrychleji rostoucí ekonomikou z pohledu HDP je Slovensko s více než dvojnásobným tempem růstu v porovnání s průměrem eurozóny, jeho hodnota je 1,19 %. Všechny zkoumané tranzitivní ekonomiky rostly rychleji než průměr eurozóny. Česká republika v porovnání s kandidátským Maďarskem nebo novodobými členy eurozóny, jimiž jsou Slovinsko, Kypr a Slovensko, dosahuje nejnižšího tempa růstu HDP, a to 0,73 %. Dle směrodatné odchylky v tabulce 5 nejnižší volatilitu vykazuje cyklus eurozóny. S eurozónou mají podobnou volatilitu časových řad HDP Maďarsko, Německo a Kypr. Česká republika si zde také nestojí špatně, protože je hned po Portugalsku čtvrtá v pořadí. Nejvyšší směrodatná odchylka byla zjištěna u Slovenska.

39

Tabulka 5: Základní statistické charakteristiky časových řad HDP za období 1996 - 2008 Proměnná

Průměr

Medián

Směrodatná odchylka

Minimum

Maximum

CZ

0,0073

0,0070

0,0079

-0,0120

0,0250

EU

0,0053

0,0050

0,0061

-0,0190

0,0280

DE

0,0035

0,0030

0,0071

-0,0250

0,0160

SK

0,0119

0,0120

0,0183

-0,0390

0,0860

CY

0,0088

0,0095

0,0071

-0,0090

0,0310

PT

0,0046

0,0040

0,0077

-0,0170

0,0220

SI

0,0097

0,0095

0,0105

-0,0400

0,0390

HU

0,0084

0,0100

0,0067

-0,0230

0,0170

FI

0,0078

0,0095

0,0090

-0,0420

0,0210

Zdroj: vlastní práce, Eurostat

Tabulka 6 opět zobrazuje základní statistické ukazatele tentokrát pro časové řady průmyslové produkce vybraných zemí. Eurozóna s hodnotou 0,003 dosáhla nejnižšího tempa růstu ze všech sledovaných ekonomik. Průměrné tempo růstu portugalské ekonomiky se dokonce dostalo do záporných hodnot. Podstatně vyšších hodnot než je průměr eurozóny dosahují tranzitní ekonomiky. Nejvyššího průměrného tempa přírůstku indexu průmyslové produkce dosáhlo Maďarsko, jehož HDP průměrně rostlo o 0,376 %. Průměrné tempo růstu IPP ČR se pohybovalo okolo hodnoty 0,18 %. Celkově jsou průměrná tempa přírůstku měsíčního IPP nižší než průměrná tempa růstu čtvrtletního HDP. Například v ČR rostlo čtvrtletní HDP průměrně 0,73 % a měsíční průmyslová produkce rostla průměrně 0,18 %. Dalším příkladem je Německo, kde čtvrtletní HDP narůstalo průměrným tempem 0,35 % a oproti tomu měsíční IPP rostlo pouze o 0,04 %. Podle směrodatné odchylky průmyslové produkce vykazuje nejnižší volatilitu hospodářský cyklus eurozóny. Podobnou volatilitu jako eurozóna má podle očekávání Německo a dokonce i Česká republika. Vůbec nejvyšší volatilitu vykazuje tak jako u HDP Slovensko.

40

Tabulka 6: Základní statistické charakteristiky časových řad IPP za období 1998 - 2009 Proměnná

Průměr

Medián

Směrodatná odchylka

Minimum

Maximum

CZ

0,00178

0,0025

0,0178

-0,0630

0,0560

EU

0,00003

0,0010

0,0097

-0,0420

0,0170

DE

0,00040

0,0010

0,0158

-0,0680

0,0480

SK

0,00325

0,0045

0,0364

-0,1450

0,1300

CY

0,00107

0,0000

0,0242

-0,0680

0,0720

PT

-0,00037

-0,0040

0,0262

-0,0650

0,0650

SI

0,00123

0,0020

0,0269

-0,1650

0,0550

HU

0,00376

0,0065

0,0277

-0,1400

0,0680

FI

0,00077

0,0005

0,0266

-0,1150

0,1120

Zdroj: vlastní práce, Eurostat Poznámka: Poznámka: Hodnoty pro Kypr za období 1999 M1 – 2009 M11.

4.2 Vývoj hospodářských cyklů v čase Graf číslo 1 znázorňuje vývoj hospodářského cyklu HDP České republiky v porovnání s HDP Německa a celé eurozóny. Hodnoty HDP jsou v tomto případě modifikované metodou logaritmické diference prvního řádu. Jedná se tedy o procentní tempa přírůstku (po vynásobení hodnot na ose y stem). Cyklus HDP České republiky nevykazuje známky sladěnosti s cyklem eurozóny, vizuálně vypadá český cyklus HDP jako opožděný vůči eurozóně. Oproti tomu časová řada Německa vykazuje vysokou sladěnost s eurozónou, v posledních dvou letech se tyto cykly téměř kopírují. Rok 2008 je poznamenán „ekonomickou krizí“, během které sledované ekonomiky výrazně zpomalily, v tomto okamžiku se poprvé za celé sledované období (1996 – 2008) dostává křivka HDP eurozóny pod hodnotu nula.

41

Graf 1: Vývoj HDP ČR, eurozóny a Německa v letech 1996 – 2008 (hodnoty modifikované metodou FOD) Zdroj: vlastní práce, Eurostat

Graf zachycující vývoj měsíčních hodnot indexu průmyslové produkce uvádím v příloze. Hodnoty jsou tak jako v případě HDP upraveny metodou FOD, to je také příčinou vysokého množství bodů zvratu, které tvoří časovou řadu. [25]

4.3 Korelační analýza V této podkapitole je synchronnost hospodářských cyklů analyzována pomocí korelační analýzy. Sladěnost ČR s vybranými ekonomikami je měřena pomocí párové korelace HDP a pro získání komplexnějšího obrazu je zde měřena také korelace ekonomické aktivity pomocí indexu průmyslové produkce. Vzájemnou synchronnost hospodářských cyklů všech sledovaných zemí mezi sebou pak ukazuje výpočet křížové korelace. Koeficienty párové a křížové korelace představují hodnoty popisující synchronnost hospodářských cyklů vybraných zemí za celé sledované období. Aby bylo možno zjistit zda během sledovaného období měly hospodářské cykly divergentní nebo konvergentní tendenci směrem k eurozóně, je v další podkapitole vypočítána tzv. historická korelace. Kromě historické korelace je možno analyzovat vývoj podobnosti hospodářských cyklů pomocí klouzavé korelace. Tato metoda nám umožňuje sledovat dynamiku vývoje synchronnosti hospodářských cyklů vybraných 42

zemí a je možné s ní odhalit krátkodobé divergentní nebo konvergentní trendy.

4.3.1 Párová korelace vybraných hospodářských cyklů Pomocí aplikace GRETL, která slouží jako nástroj pro statistickou analýzu, jsem vypočetla hodnoty párových korelačních koeficientů hospodářských cyklů České republiky a vybraných zemí. Statistická významnost korelačních koeficientů je vyznačena v tabulkách pomocí hvězdiček, kdy * značí statisticky významnou hodnotu při 10% hladině významnosti, ** pak značí 5% hladinu významnosti a *** oznamují 1% hladinu významnosti. Do analýzy jsem zahrnula jak stávající členy eurozóny, tak i Maďarsko jako zástupce zemí bývalého východního bloku. Maďarská ekonomika je velmi podobná české, tak toto srovnání může být z pohledu následující analýzy zajímavé. Z členů eurozóny jsem vybrala mimo původních členů také „nováčky“, kteří přistoupili v posledních letech. Jedná se o Slovensko, Kypr a Slovinsko. V tabulce 7 jsou uvedeny hodnoty párových korelačních koeficientů cyklů HDP České republiky a vybraných zemí. Při analýze bylo zjištěno, že hodnoty v tabulce 7 jsou významné až na hladině významnosti vyšší než 10 % (tzn. je zde větší než 10% možnost chyby). Český cyklus HDP nevykazuje znaky vysoké sladěnosti s žádnou z vybraných zemí ani se samotnou eurozónou. Nejvyšší sladěnosti hospodářského cyklu dosahuje ČR s Německem, jedná se zde o pozitivní závislost. Nejvyšší závislost hospodářského cyklu ČR s německým je možné vysvětlit tím, že Německo je naším nejvýznamnějším obchodním partnerem. Do Německa každým rokem míří největší část českého exportu a naopak zase německé firmy patří mezi hlavní investory v ČR. Je zajímavé, že ČR nevykazuje významné hodnoty ani se Slovenskem, se kterým tvořila společný stát a má s ním také četné obchodní vazby. I když korelace se Slovenskem je hned po Německu druhá nejvyšší. Nízká korelace Česka a Slovenska může být z části zapříčiněna použitou detrendovací technikou FOD4, která má tendence generovat časové řady s nižší vzájemnou intenzitou závislosti. U celé vzorku analyzovaných zemí s ČR se korelační koeficienty blíží nule, cykly tedy nejsou závislé.

4 Použitím logaritmické diference prvního řádu mohou vznikat tendence ke generování časových řad s nižší vzájemnou intenzitou závislosti. [25]

43

Tabulka 7: Koeficienty korelace sladěnosti HDP cyklů České republiky s eurozónou a ostatními vybranými zeměmi za období 1996 - 2008 Země

Eurozóna

Německo

Slovensko

Kypr

ČR

0,148

0,208

0,194

0,151

Portugalsko Slovinsko Maďarsko -0,065

0,183

0,082

Finsko 0,160

Zdroj: vlastní práce, Eurostat Poznámka: * označuje statisticky signifikantní výsledek na 10% hladině významnosti, ** jsou pro 5% hladinu významnosti a *** pro 1% hladinu významnosti

V tabulce 8 jsou zaneseny hodnoty párových korelačních koeficientů cyklů indexu průmyslové produkce České republiky s vybranými zeměmi. Nejvyšší korelace dosahuje cyklus IPP ČR s Finskem s korelačním koeficientem 0,321, a to na 1% hladině významnosti. Hned poté dosahuje ČR nejvyšší synchronnosti hospodářského cyklu s eurozónou (0,314). Ideální by samozřejmě bylo, kdyby se tyto hodnoty blížily co nejvíce hodnotě jedna, ale i přesto můžeme konstatovat, že hospodářský cyklus je do určité míry synchronizován s cyklem eurozóny. Se Slovenskem je v tomto případě analyzována vyšší závislost (0,217) a zajímavé také je, že s Německem zde ČR vykazuje nižší sladěnost. U Kypru je hodnota korelačního koeficientu záporná (-0,029), což značí velmi slabou negativní závislost. Tabulka 8: Koeficienty korelace sladěnosti IPP cyklů České republiky s eurozónou a ostatními vybranými zeměmi za období 1998 - 2009 Země ČR

Eurozóna 0,314***

Německo

Slovensko

Kypr

0,169*

0,217**

-0,029

Portugalsko Slovinsko Maďarsko 0,046

0,156*

0,258***

Finsko 0,321***

Zdroj: vlastní práce, Eurostat Poznámka: Hodnoty pro Kypr za období 1999 M1 – 2009 M11. * označuje statisticky signifikantní výsledek na 10% hladině významnosti, ** jsou pro 5% hladinu významnosti a *** pro 1% hladinu významnosti

4.3.2 Křížová korelace vybraných hospodářských cyklů Tabulka 9 obsahuje výsledné hodnoty křížové korelace vybraných časových řad hospodářských cyklů vzorku členských a kandidátských zemí eurozóny. Při této analýze závislosti časových řad jsem jako indikátor celkové ekonomické aktivity srovnávaných zemí za období 1996 až 2008 zvolila HDP. Jak již bylo výše uvedeno, počítám s čtvrtletními hodnotami HDP, které jsou sezónně očištěné, modifikované metodou FOD a referenčním rokem je rok 2000. Česká republika vykazuje nízké hodnoty sladěnosti se všemi sledovanými zeměmi. 44

Nejlepší hodnoty sladěnosti s eurozónou dosahuje podle předpokladu Německo, které tvoří jádro eurozóny, jeho hodnota 0,8 se významně blíží k jedné. Jako statisticky významné můžeme označit křížové korelační koeficienty sladěnosti všech zemí s eurozónou s výjimkou ČR a Slovenska, které vykazuje nízkou negativní závislost s hodnotou -0,139 a i přesto je novým členem eurozóny. Kandidátskou zemi Maďarsko můžeme považovat za podobnou ekonomiku jako má ČR. Zde Maďarsko vykazuje hodnotu 0,547, z tohoto pohledu je sladěno s eurozónou daleko více než Česká republika, dosahuje dokonce lepší sladěnosti s eurozónou než některé její členské země (SK, CY, PT, SN). Tabulka 9: Křížová korelace HDP cyklů členských zemí eurozóny a vybraných kandidátských zemí za období 1996 – 2008 (hodnoty upraveny metodou FOD) CZ

EU

DE

SK

CY

PT

SI

HU

FI

1,000

0,148

0,208

0,194

0,151

-0,065

0,183

0,082

0,160

CZ

1,000

0,806***

-0,139

0,332**

0,383***

0,487***

0,547***

0,683***

EU

1,000

-0,080

0,159

0,340**

0,512***

0,483***

0,615***

DE

1,000

-0,161

-0,026

-0,023

-0,132

-0,048

SI

1,000

0,067

0,063

0,217

0,341**

CY

1,000

0,291**

0,348**

0,409***

PT

1,000

0,441***

0,584***

SI

1,000

0,614***

HU

1,000

FI

Zdroj: vlastní práce, Eurostat Poznámka: * označuje statisticky signifikantní výsledek na 10% hladině významnosti, ** jsou pro 5% hladinu významnosti a *** pro 1% hladinu významnosti

Hodnoty v tabulce 10 prezentují křížové korelační koeficienty indexu průmyslové produkce. Pro analýzu jako vstupní hodnoty sloužila měsíční data IPP upravená metodou FOD. Z hlediska synchronnosti cyklu IPP můžeme u České republiky sledovat známky jisté pozitivní sladěnosti s eurozónou (0,314). Dosahuje dokonce vyšší sladěnosti než některé vybrané členské státy jako například Slovensko (0,283), Kypr (0,135). Ve vztahu k eurozóně Maďarsko opět dosahuje lepší sladěnosti než ČR. Oproti případu, kdy kritériem byl HDP, indikují hodnoty křížových korelačních koeficientů členských i kandidátských zemí nižší synchronnost hospodářských cyklů, s výjimkou České republiky, Slovenska a Portugalska.

45

Tabulka 10: Křížová korelace IPP cyklů členských zemí eurozóny a vybraných kandidátských zemí za období 1998 – 2009 (hodnoty upraveny metodou FOD) CZ

EU

1,000

DE

SK

CY

PT

SI

0,314***

0,169*

1,000

HU

FI

0,217**

-0,029

0,046

0,156*

0,258***

0,321***

CZ

0,726***

0,283***

0,135

0,411***

0,371***

0,360***

0,344**

EU

1,000

0,163*

0,077

0,256***

0,355***

0,335***

0,330***

DE

1,000

0,090

0,303***

0,182**

0,204**

0,285***

SK

1,000

0,273***

0,086

0,018

0,067

CY

1,000

0,133

0,013

0,155*

PT

1,000

0,287***

0,130

SI

1,000

0,173**

HU

1,000

FI

Zdroj: vlastní práce, Eurostat Poznámka: Hodnoty pro Kypr za období 1999 M1 – 2009 M11. * označuje statisticky signifikantní výsledek na 10% hladině významnosti, ** jsou pro 5% hladinu významnosti a *** pro 1% hladinu významnosti

4.3.3 Historický vývoj korelace vybraných hospodářských cyklů V předchozí kapitole jsem vypočetla koeficienty křížové korelace vybraných časových řad vývoje hospodářských cyklů, z nichž jsem vyvodila dílčí závěr o nesladěnosti HDP cyklů České republiky a eurozóny a v případě IPP cyklů vykazuje ČR a HMU jisté známky sladěnosti. Korelační koeficienty byly ovšem vypočteny z dat za celé zkoumané období, proto je vhodné toto období rozdělit na menší celky a zjistit, jestli hospodářské cykly k sobě konvergují. Časovou řadu hospodářských cyklů jsem pro korelační analýzu rozdělila na dvě po sobě jdoucí období, a koeficienty korelace jsem vypočetla pro každou tuto část. Toto řešení umožňuje posoudit historický vývoj sladěnosti hospodářských cyklů vybrané skupiny zemí porovnáním korelačních koeficientů ve dvou po sobě jdoucích obdobích, čímž lze určit konvergenci hospodářských cyklů. Rostoucí hodnoty korelačních koeficientů tedy vedou k závěru, že se zvyšuje podobnost hospodářských cyklů. U snižujících se korelačních koeficientů je tomu naopak, dochází k divergenci hospodářských cyklů. V tabulce 11 jsou ve dvou sloupcích vyobrazeny výsledky tzv. historické analýzy HDP cyklů v podobě korelačních koeficientů za období 1996 až 2002 (7 let) a následuje 2003 až 2008 (6 let). U zemí, které v prvním analyzovaném období (1996 – 2002) ještě nebyly členy HMU, jsem vysledovala, že jejich hospodářské cykly v čase postupně konvergují k eurozóně 46

a dochází zde k výrazné pozitivní změně. Výjimkou je pouze Slovensko, které vykazovalo v prvním období silnější (i když negativní) závislost než v tom následujícím. Hodnoty korelačních koeficientů České republiky indikují rostoucí sladěnost HDP cyklu ČR s eurozónou, z negativní velmi slabé závislosti (-0,051) se ČR v druhém období dostala na relativně vysoké hodnoty pozitivní závislosti (0,674). Také HDP cykly zemí, které přijaly euro již v roce 1999 (Německo, Portugalsko, Finsko), vykazují konvergenci s celou eurozónou. Tabulka 11: Historická korelace HDP cyklu HDP (FOD) 1996 – 2002

2003 – 2008

CZ

-0,051

0,674***

EU

1,000

1,000

DE

0,669***

0,921***

SK

-0,210

0,102

CY

0,227

0,639***

PT

0,073

0,711***

SI

0,030

0,872***

HU

0,184

0,717***

FI

0,469**

0,823***

Zdroj: vlastní práce, Eurostat Poznámka: * označuje statisticky signifikantní výsledek na 10% hladině významnosti, ** jsou pro 5% hladinu významnosti a *** pro 1% hladinu významnosti

Graf 2 zobrazuje historickou korelaci HDP cyklů, jejíž výsledky jsou uvedeny již v tabulce 11. Jednotlivé křivky jsou spojením dvou bodů, a to korelačních koeficientů v prvním a druhém sledovaném období (1996 – 2002 a 2003 – 2008). Rostoucí tvar křivky indikuje konvergenci HDP cyklu sledované země s eurozónou. U všech sledovaných zemí HDP cyklus vykazoval mírnou konvergenci s eurozónou. Výrazně pozitivního výsledku dosáhlo Slovinsko, které vykázalo velmi silnou konvergenci s HMU. Česká republika také vykazuje pozitivní známky konvergence s měnovou unií.

47

1,000 0,800 0,600

CZ DE SK CY PT SI HU FI

0,400 0,200 0,000 -0,200 -0,400 1996 – 2002

2003 – 2008

Graf 2: Historický vývoj korelace hospodářských cyklů HDP Zdroj: vlastní práce, Eurostat

Tabulka 12 obsahuje hodnoty korelačních koeficientů IPP cyklů za dvě šestiletá sledovaná období, a to 1998 až 2003 a 2004 až 2009. U IPP cyklů nevzrostly hodnoty korelačních koeficientů tak jako v případě cyklů HDP. Nárůsty byly nižší a v některých případech lze z vypočtených hodnot vyčíst divergenci hospodářských cyklů. IPP cyklus ČR vykazuje v druhém období vyšší sladěnost s eurozónou, stejně jako v případě HDP cyklu, jen zde je nárůst o něco nižší. Průmyslová produkce Slovenska postupně dosáhla také vyšších hodnot sladěnosti s HMU. Zajímavé je, že u IPP cyklu dochází ke konvergenci, zatímco slovenský HDP cyklus ve vztahu k eurozóně diverguje. Divergentní vývoj ve sledovaných obdobích byl zaznamenán v případě Německa (pouze slabý), Portugalska a Finska.

48

Tabulka 12: Historická korelace IPP cyklu IPP (FOD) 1998 – 2003 2004 – 2009 CZ

0,023

0,565***

EU

1,000

1,000

DE

0,738***

0,723***

SK

0,214*

0,301**

CY

-0,071

0,261**

PT

0,477***

0,381***

SI

0,175

0,452***

HU

0,143

0,479***

FI

0,427***

0,311***

Zdroj: vlastní práce, Eurostat Poznámka: Hodnoty pro Kypr za období 1999 M1 – 2009 M11. * označuje statisticky signifikantní výsledek na 10% hladině významnosti, ** jsou pro 5% hladinu významnosti a *** pro 1% hladinu významnost.

Výsledky historické korelace IPP cyklů dokumentuje graf 3. U mnoho zemí lze sledovat divergentní vývoj hospodářských cyklů vůči eurozóně. Spolu s Portugalskem a Finskem vykazuje divergenci s eurozónou také Německo, ale pouze velmi slabou. ČR má v grafu 3 rostoucí křivku, což indikuje konvergenci hospodářského cyklu IPP s eurozónou.

0,800 0,700 0,600 0,500

CZ DE SK CY PT SI HU FI

0,400 0,300 0,200 0,100 0,000 -0,100 -0,200 1998 – 2003

2004 – 2009

Graf 3: Historický vývoj korelace hospodářských cyklů IP Zdroj: vlastní práce, Eurostat

49

4.3.4 Klouzavá korelace Kromě historické korelace můžeme jako další metodu analýzy vývoje sladěnosti hospodářských cyklů použít klouzavou korelaci. Jedná se o výpočet korelace pro pohyblivé (klouzavé) několikaleté časové úseky, který nám umožní pozorovat dynamiku vývoje synchronnosti hospodářských cyklů analyzovaných zemí. Touto metodou je možné odhalit krátkodobé trendy, ať už divergentní nebo konvergentní, které se ve sledovaném období projevovaly. [25] Analýza sladěnosti hospodářských cyklů pomocí klouzavé korelace spočívá ve vypočtení časově proměnlivých korelačních koeficientů, které odpovídají danému klouzavému úhrnu časové řady. Klouzavou korelaci tedy získáme průběžnou změnou intervalu dat, na kterém se jednoduché (párové, křížové) korelace počítají. Klouzavé úhrny jsou úseky časové řady, které následují po sobě a nepřekrývají se. [25] Například pro dané čtvrtletí je odpovídající interval stanoven jako minulých 12 čtvrtletí (3 roky), nebo v případě pětiletého úhrnu je to minulých 20 pozorování. Pro tuto práci jsem zvolila tříletá pozorování u obou časových řad, hrubého domácího produktu i průmyslové produkce. Tříleté klouzavé úhrny jsou citlivější než úhrny pětileté a dokáží lépe zachytit krátkodobé trendy ve vývoji hospodářského cyklu. Hodnoty HDP a IPP byly opět modifikovány logaritmickou diferencí prvního řádu. Výsledky klouzavé korelace hospodářských cyklů aproximovaných ukazatelem hrubého domácího produktu a indexem průmyslové produkce zvolených zemí a eurozóny jsou zachyceny v grafech 4 a 5. Nejvyšší sladěnosti HDP cyklu s eurozónou po celé období dosahuje Německo, což dokumentuje červená horní křivka v grafu 4. Od roku 2007 můžeme u Německa, které tvoří jádro eurozóny, pozorovat divergentní vývoj, ale od roku 2008 opět konverguje s eurozónou. Časová řada HDP cyklu Německa také vykazuje nejnižší volatilitu, oproti tomu HDP cykly ostatních zemí procházely poněkud dramatičtějším vývojem. ČR od roku 2003 zaznamenává výrazný konvergenční trend s eurozónou a dostává se z hodnoty korelačního koeficientu cca -0,4 až na hodnotu 0,8 (rok 2008), což indikuje podstatnou sladěnost s eurozónou posledních let. Velmi podobný vývoj mají křivky Slovinska a Portugalska, které v průběhu časového období pomalu konvergují s eurozónou a dostávají se z nízkých hodnot korelačních koeficientů -0,2 (rok 2000) až na hodnotu cca 0,9 (rok 2008), která se významně blíží hodnotě jedna. Vysokou volatilitu pak vykazují křivky Maďarska a Slovenska, přičemž Maďarsko (kandidátská země) v průběhu celého sledovaného období 50

vykazovalo vyšší sladěnost HDP cyklu s eurozónou než Slovensko, které je již členem eurozóny. Slovensko dosahovalo nejvyšší sladěnosti v roce 2007 a pak se jeho korelační koeficient opět propadá pod hodnotu nula. Maďarsko se v posledních letech dostalo na velmi příznivou úroveň sladěnosti s eurozónou. Od roku 2000 byla jeho sladěnost s HDP cyklem eurozóny stále nižší, k nárůstu z hodnoty -0,2 dochází až od roku 2003, poté ale Maďarsko opět prudce diverguje a jeho křivka HDP cyklu se propadá až na hodnotu -0,4 a od roku 2007 má konvergentní trend a přibližuje se eurozóně.

1,000 0,800 0,600 0,400 0,200

CZ DE SK HU PT SI

0,000 -0,200 -0,400 -0,600 4 Q0 08 20

3 Q0 07 20

2 Q0 06 20

1 20

05

Q0

4 Q0 03 20

3 Q0 02 20

2 20

01

Q0

1 Q0 00 20

19 98

Q0

4

-0,800

Graf 4: Klouzavá korelace HDP cyklů vybraných zemí k eurozóně v období 1996 – 2008 Zdroj: vlastní práce, Eurostat

Graf 5 zachycuje výsledky klouzavé korelace IPP cyklů kandidátských a členských zemí s průměrem eurozóny. I zde nejlepší sladěnosti IPP cyklů s eurozónou dosahuje v převážné části sledovaného období Německo, i když od roku 2005 zde lze indikovat mírně divergentní vývoj až k hodnotám korelačního koeficientu 0,4, ale na konci analyzovaného období opět osciluje kolem hodnoty 0,8. Nejnižší volatilitu ze všech sledovaných zemí vykazuje portugalský hospodářský cyklus, který po celé zkoumané období osciloval okolo hodnoty 0,5. Česká republika a s ní i Slovensko, Slovinsko a Maďarsko prochází od počátku sledovaného období až přibližně do roku 2005 velmi podobným divergentním vývojem. Od roku 2005 hospodářské cykly těchto zemí postupně konvergovaly s eurozónou a nejlepší

51

sladěnosti dosahovala Česká republika. Celkově u všech zemí lze pozorovat, že hodnoty korelačních koeficientů v případě IPP cyklů nejsou tak vysoké jako u HDP cyklů.

1,000 0,800 0,600 0,400

CZ DE SK PT SI HU

0,200 0,000 -0,200

M 02 20 09

M 12 07 20

M 10 20 06

M 08 05 20

M 06 20 04

M 04 20

03

M 02 02 20

20

00

M 12

-0,400

Graf 5: Klouzavá korelace IP cyklů vybraných zemí k eurozóně v období 1998 – 2009 Zdroj: vlastní práce, Eurostat Poznámka: Hodnoty pro Kypr za období 1999 M1 – 2009 M11.

4.3.5 Dílčí závěr V úvodu této kapitoly byly vypočteny křížové korelační koeficienty z časových řad HDP a IPP pro analýzu sladěnosti vybraných ekonomik. V případě cyklů HDP nevykazovala Česká republika významnou sladěnost s žádnou ze sledovaných zemí, dokonce ani s eurozónou. Sladěnost HDP cyklu ČR a eurozóny vyšla velmi blízká nule, což indikuje téměř nezávislost cyklů. Nejvyšší sladěnosti dosáhla Česká republika s německým HDP cyklem (korelační koeficient 0,208). Nejvyšší hodnoty sladěnosti s eurozónou má dle očekávání německá ekonomika, zde byla hodnota korelačního koeficientu 0,806, což lze označit za velmi silnou závislost. Slovensko, nový člen eurozóny, dle křížové korelace dosahuje velmi nízké negativní závislosti s eurozónou. U ostatních sledovaných zemí jsou hodnoty korelace také dost nízké, a to včetně členských států eurozóny jako jsou Portugalsko, Kypr nebo Slovinsko.

52

Při analýze sladěnosti IPP cyklů byla hodnota křížové korelace ČR s eurozónou o něco příznivější než při porovnávání časových řad HDP, ale i zde se jedná o slabou závislost. Nejvyšší sladěnosti dosahuje Česká republika s Finskem, eurozónou a poté s Maďarskem. S eurozónou má nejlépe sladěn IPP cyklus Německo, v případě IPP cyklu vykazuje ovšem nižší závislost než tomu bylo u časové řady HDP. Po provedení křížové korelace tedy nelze hovořit o sladěnosti hospodářských cyklů České republiky a eurozóny. Ke zjištění, zda k sobě hospodářské cykly sledovaných států v čase konvergují nebo divergují, jsem analyzované období rozdělila na dvě po sobě jdoucí části a sledovala jsem změny korelačních koeficientů v jednotlivých obdobích. Detekovala jsem konvergující HDP cyklus ČR s eurozónou. Zatímco v prvním období Česká republika vykazovala mizivou negativní závislost ve vztahu k cyklu eurozóny, tak v druhém sledovaném období korelační koeficient s hodnotou 0,674 již ukazuje na silnější závislost. U všech sledovaných zemí se potvrdil konvergenční trend HDP cyklu směrem k eurozóně. Ve druhé části sledovaného období vykazuje nejvyšší synchronnost HDP cyklů s eurozónou Německo (významně se blíží hodnotě jedna), Slovinsko a Finsko. V případě IPP cyklů již nebyl konvergentní trend tak převažující jako tomu bylo u hospodářských cyklů aproximovaných hrubým domácím produktem. Česká republika zaznamenala konvergenci IPP cyklu s eurozónou. Divergentní vývoj byl zjištěn v případě Německa (velmi slabý), Portugalska a Finska. Pomocí

klouzavé korelace jsem detekovala

krátkodobé trendy ve vývoji

hospodářských cyklů. Nejvyšší sladěnosti HDP cyklu s eurozónou po celé období dosahovalo v souladu s očekáváním Německo. Německý koeficient klouzavé korelace po celé období fluktuoval okolo hodnoty 0,8. Česká republika postupně zvyšovala svou sladěnost HDP cyklu s eurozónou, až se na konci sledovaného období dostala na hodnotu korelace 0,6, což značí mírnou podobnost s HDP cyklem eurozóny. Podobný vývoj byl zaznamenán také v případě Slovinska a Portugalska. Podíváme-li se na hodnoty klouzavé korelace IPP cyklu ČR s eurozónou, pozorujeme ze začátku období divergentní vývoj ČR až do roku 2005, kdy se tento jev obrací a ČR začíná s eurozónou konvergovat. Z hodnoty korelace pod nulou se ČR dostává v závěru analyzovaného až na korelaci o hodnotě 0,6. V tomto případě měl český HDP cyklus i IPP cyklus podobný vývoj a vykazoval s hospodářským cyklem eurozóny středně silnou závislost. Tato metoda upřesňuje a prohlubuje výsledky křížové korelace, kdy ČR vykazovala jen velmi

53

slabou podobnost s eurozónou. To je dáno tím, že koeficienty křížové korelace jsou počítány za celé období a původní nízké hodnoty způsobují to, že se synchronnost hospodářských cyklů ČR a eurozóny jevila jako velmi slabá. To platí také pro ostatní sledované země.

5 INTENZITA MEZINÁRODNÍHO OBCHODU Jako další kritérium pro posouzení připravenosti ČR ke vstupu do eurozóny a přijetí společné měny jsem zvolila intenzitu mezinárodního obchodu, čili míru otevřenosti ekonomik a její ekonomické propojení s ostatními členskými zeměmi. McKinnon (1963) [20] formuloval míru otevřenosti ekonomik jako jedno z kritérií OCA teorie. Podle něj je pro malé otevřené ekonomiky s vysokým podílem mezinárodního obchodu výhodné vstoupit do měnové oblasti. Evropská komise zastává stanovisko, že vysoká obchodní propojenost mezi zeměmi měnové oblasti snižuje pravděpodobnost vzniku asymetrických šoků. Indikátor otevřenosti ekonomiky jsem počítala jako podíl importu a exportu dané země na jejím hrubém domácím produktu (v procentech z HDP). Vstupními daty pro tuto analýzu jsou roční hodnoty importu zboží a služeb (exportu) v milionech euro v běžných cenách daného roku a hodnoty HDP taktéž v milionech euro v běžných cenách daného roku. Rozsah zkoumaného období spadá do intervalu let 1995 až 2011, přičemž roky 2010 a 2011 jsou pouze odhady Eurostatu. Výsledné hodnoty analýzy otevřenosti české a dalších vybraných ekonomik jsou zachyceny v grafech 6 a 7. Během sledovaného období let 1995 až 2011 je možné pozorovat nárůst otevřenosti všech zvolených ekonomik. Rok 2008 je specifický mírným poklesem intenzity mezinárodního obchodu vybraných zemí. K tomuto jevu zřejmě vysokou měrou přispěla probíhající hospodářská krize, kterou byly tyto země zasaženy. Ovšem pro roky 2010 a 2011 je odhadováno opětovné zvyšování otevřenosti ekonomik. Za sledované období nejvíce narostl podíl importu a exportu na HDP u Slovenska, Maďarska a České republiky. Český import postupně zvýšil svůj podíl na HDP z 55 % v roce 1995 až na 72 % v roce 2008, poté následoval krátkodobý propad na 64 % způsobený výše zmíněnou světovou hospodářskou krizí. Podíl exportu na HDP ČR se pohyboval od 50 % v roce 1995 k 77 % roku 2008. Hodnoty tohoto ekonomického ukazatele tedy hovoří pro přijetí eura v ČR. Eurozóna jako celek zaznamenala také mírný nárůst intenzity mezinárodního obchodu, který 54

ovšem nebyl ani zdaleka tak výrazný jako u výše uvedených tranzitivních ekonomik. Hodnoty podílu exportu či importu na HDP eurozóny se pohybovaly od 30 ke 40 %. Podíl exportu na HDP Portugalska se dokonce pohyboval pod průměrem eurozóny.

100,00 90,00 80,00 70,00 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 CZ

EU

DE

SK

CY

PT

SI

HU

Graf 6: Podíly importu na HDP vybraných zemí za období let 1995 až 2011 (v %) Zdroj: vlastní práce, Eurostat Poznámka: V případě let 2010 a 2011 a u ČR v roce 2009 se jedná o předpověď Eurostatu.

55

FI

100,00 90,00 80,00 70,00 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 CZ

EU

DE

SK

CY

PT

SI

HU

FI

Graf 7: Podíly exportu na HDP vybraných zemí za období let 1995 až 2011 (v %) Zdroj: vlastní práce, Eurostat Poznámka: v případě let 2010 a 2011 se jedná o předpověď Eurostatu

5.1 Index TRADE Pro měření intenzity bilaterálních obchodních vazeb byl vybrán ukazatel TRADE, který je součástí OCA-indexu.5 Ukazatel TRADE, počítaný jako průměr podílu vzájemného exportu na domácím HDP dvou vybraných ekonomik, má následující tvar: T

ex ex 1 TRADE ij = ⋅∑  ijt  jit  T t =1 yit y jt kde, exijt představuje hodnotu exportu v běžných cenách daného roku ze země i do země j v čase t (exjit pro zemi j), yit je HDP v běžných cenách daného roku země i v čase t (yjt pro zemi j). [4] Vstupní data pro tento výpočet byla pořízena z databáze Eurostatu za období let 1995 až 2009. 5 OCA-index zkonstruovali ve své práci Bayoumi a Eichengreen. Jedná se o index optimality měnové zóny, podle kterého lze určit, které země jsou nejlépe připravené na vstup do měnové unie a také jak jsou si dané ekonomiky strukturálně podobné. [4]

56

Výsledné hodnoty měření intenzity mezinárodního obchodu vybraných zemí s eurozónou jsou uvedeny v tabulce 13. S rostoucí hodnotou indexu TRADE roste intenzita bilaterálního mezinárodního obchodu. Rozdílná orientace zahraničního obchodu členských zemí eurozóny by představovala potenciální zdroj asymetrických šoků. Česká republika dosahuje nejvyšší míry obchodní propojenosti s eurozónou ze všech vybraných ekonomik. Druhou nejvyšší intenzitu mezinárodního obchodu za sledované období dosáhlo Maďarsko a Slovensko. Míra mezinárodního obchodu Německa s eurozónou je o polovinu nižší než v případě ČR a eurozóny. To odpovídá modelu, kdy velké ekonomiky (jako Německo) dosahují nižší otevřenosti než ekonomiky malé.

Tabulka 13: Intenzita mezinárodního obchodu vybraných zemí s eurozónou za období 1995 až 2009 Země ČR TRADE 0,431 Zdroj: vlastní práce, Eurostat

Německo 0,202

Slovensko 0,345

Kypr 0,115

Maďarsko 0,389

Poznámka: CZ hodnoty za 2003 – 2008. DE hodnoty za 1999 – 2009. CY hodnoty 2001 – 2008.

Jak se vyvíjela intenzita bilaterálního obchodu v jednotlivých sledovaných letech zobrazuje graf 8. Česká republika zaznamenala mezi lety 2003 až 2008 růst hodnoty ukazatele TRADE, což vypovídá o zvyšování vzájemné obchodní propojenosti ČR a eurozóny. Svou obchodní propojenost s eurozónou zvyšovaly všechny sledované země. Maďarsko zaznamenalo mezi lety 1999 a 2003 slabý pokles, který ovšem v následujících letech dohnalo. Nejnižší obchodní propojenost s eurozónou byla zjištěna v případě Kypru. Ukazatel TRADE tady také hovoří pro možný vstup ČR do eurozóny.

57

0,500 0,450 0,400 0,350 0,300 0,250 0,200 0,150 0,100 0,050 0,000 CZ

DE 1999

SK 2003

2006

CY

HU

2008

Graf 8: Intenzita bilaterálního obchodu vybraných zemí s eurozónou v letech 1999, 2003, 2006 a 2008 Zdroj: Vlastní práce, Eurostat Poznámka: Pro CZ a CY nebyla data roku 1999 k dispozici

5.2 Vnitroodvětvový obchod Narůstající obchodní výměna a její vliv na synchronnost hospodářských cyklů bývá často posuzována také z pohledu vnitroodvětvového, podle něhož jsou mezi zeměmi navzájem obchodovány takové produkty, které náleží k jednomu průmyslovému odvětví. Vnitroodvětvový obchod podporuje sbližování hospodářských cyklů [4] a může také ovlivňovat schopnost ekonomiky vstřebávat ekonomické šoky. [6] Vnitroodvětvový obchod byl analyzován ve studii ČNB a MF ČR (2009) [6] pomocí Grubel-Lloydova indexu, který má podobu podílu absolutní hodnoty vnitroodvětvového obchodu na obratu zahraničního obchodu. [6] Vývoj tohoto ukazatele (podle výpočtů ČNB) vybraných států s eurozónou v letech 1998 až 2009 dokládá graf 9. Podíl vnitroodvětvového obchodu u všech vybraných zemí s eurozónou pomalu narůstal. Konec sledovaného období (roky 2008 a 2009) se vyznačuje mírným propadem, jehož pravděpodobnou příčinou je zasažení analyzovaných ekonomik hospodářskou krizí. Česká republika sice dosahuje nižších hodnot G-L indexu než Německo a Rakousko, ovšem oproti ostatním sledovaným tranzitivním ekonomikám vykazuje znatelně vyšší hodnoty podílu vnitroodvětvového obchodu na obratu zahraničního obchodu 58

s eurozónou. Tento fakt potvrzuje závěry výše uvedené analýzy intenzity mezinárodního obchodu a podporuje možnost vstupu ČR do měnové unie. Vysoký podíl vnitroodvětvového obchodu totiž indikuje úzkou spojitost ekonomik a tím dochází ke snižování pravděpodobnosti výskytu asymetrických šoků.

Graf 9: Intenzita vnitroodvětvového obchodu vybraných zemí s eurozónou za období 1998 až 2009 Zdroj: ČNB (2009)

6 STRUKTURÁLNÍ PODOBNOST EKONOMIK Strukturální podobnost ekonomik je velmi významným předpokladem optimality měnové zóny. Kenen (1969) [12] ve své práci navrhuje stupeň diverzifikace produkce jako kritérium optimální měnové oblasti. Zastával názor, že ekonomiku s dostatečně diverzifikovanou produkcí nebudou asymetrické šoky postihovat v takové míře, jako by tomu bylo v případě ekonomiky s nízkou diverzifikací produkce. Jinak řečeno vyšší strukturální podobnost ekonomické aktivity kandidátské země s ostatními zeměmi měnové zóny snižuje riziko výskytu asymetrického ekonomického šoku. Pro analýzu podobnosti struktury ekonomické aktivity České republiky s eurozónou jsem použila roční údaje HDP v členění podle klasifikace OKEČ. Jednotlivá odvětví zahrnují tyto oblasti ekonomické činnosti: 1 – zemědělství, lesnictví a rybolov, 2 – průmysl, 3 – stavebnictví, 4 – velkoobchod a maloobchod, opravy, ubytování, doprava a komunikace,

59

5 – finanční zprostředkování, reality, pronájem a podnikatelské činnosti, 6 – ostatní služby. Pro srovnání, zda v čase dochází ke změnám ve struktuře ekonomik, slouží podíly ekonomických odvětví na HDP v letech 2004 a 2008 uvedené v „koláčových“ grafech 10 a 11. Jedná se o strukturální rozdělení ekonomik ČR a eurozóny v procentech. Pomocí těchto grafů můžeme pozorovat určité odlišnosti ve struktuře těchto dvou sledovaných ekonomik. Největší podíl na tvorbě HDP ČR zaujímá s 35 % průmysl (sektor 2). Hned po něm následuje odvětví velkoobchodu a maloobchodu (opravy, ubytování, doprava a komunikace) s 26% podílem na HDP ČR. Třetí nejvýznamnější podíl má odvětví finančního zprostředkování, realit, pronájmu a podnikatelské činnosti (sektor 5). Nejnižším dílem se na tvorbě HDP podílely sektory 1 a 3, tedy zemědělství, lesnictví, rybolov a stavebnictví, oba dva 5 %. Struktura ekonomických činností podílejících se na tvorbě HDP eurozóny v roce 2004 je poněkud odlišná. Největším dílem se na HDP eurozóny účastní sektor finančního zprostředkování s 26 %. Dále pak o 4 procentní body (p. b.) méně mají odvětví průmyslu a velkoobchodu s maloobchodem (22 %). 1 5%

6 13% 5 17%

2 35%

3 5%

4 26%

Graf 10: Podíly ekonomických odvětví na HDP ČR v roce 2004 (v %) Zdroj: vlastní práce, ČNB

60

1 2 3 4 5 6

1 3%

2 22%

6 21%

1 2 3 4 5 6

3 5% 5 26%

4 22%

Graf 11: Podíly ekonomických odvětví na HDP EU-12 v roce 2004 (v %) Zdroj: vlastní práce, ČNB

Grafy 12 a 13 znázorňují strukturální rozdělení ekonomiky ČR a eurozóny v roce 2008. V České republice má největší podíl na tvorbě HDP opět sektor průmyslu s 33 %, to je o 2 p. b. méně než v roce 2004. Následuje odvětví velkoobchodu a maloobchodu (25 %). Třetí největší podíl náleží dvěma sektorům se 17 %, a to finančnímu zprostředkování a ostatním službám. Oproti roku 2004 je zde zaznamenán nárůst o 4 procentní body u odvětví ostatních služeb. Tento nárůst byl na úkor sektorů 1 – zemědělství, lesnictví a rybolov (pokles o 3 p. b.), 2 – průmysl (pokles o 2 p. b.) a 4 - velkoobchod a maloobchod (pokles o 1 p. b.). V roce 2008 dosahoval nejvyššího podílu na tvorbě HDP eurozóny sektor finančního zprostředkování. V tomto roce oproti roku 2004 došlo k jeho navýšení o 2 p. b. na 28 %. Druhým nejvýznamnějším odvětví byly ostatní služby (22 %) následované odvětvím velkoobchodu a maloobchodu (21 %). Odvětví průmyslu se v eurozóně propadlo až na čtvrté místo s 20% podílem na tvorbě HDP. V České republice je tedy velmi silně zastoupeno odvětví průmyslu. V celé eurozóně vede odvětví finančního zprostředkování, realit, pronájmu a podnikatelské činnosti. V obou sledovaných ekonomikách tvoří shodně nejmenší podíl na jejich HDP sektory zemědělství a stavebnictví.

61

1 2%

6 17%

2 33%

5 17% 3 6%

1 2 3 4 5 6

4 25%

Graf 12: Podíly ekonomických odvětví na HDP ČR v roce 2008 (v %) Zdroj: vlastní práce, ČNB

2 20%

1 2%

6 22% 1 2 3 4 5 6

3 6% 5 28%

4 21%

Graf 13: Podíly ekonomických odvětví na HDP EU-16 v roce 2008 (v %) Zdroj: vlastní práce, ČNB

6.1 Krugmanův index specializace Strukturální podobnost ekonomiky České republiky v porovnání s eurozónou může být také vyjádřena pomocí Krugmanova indexu specializace [15, s. 250]. Tento index se vypočítává jako: 62

n

SPEC ij =∑ ∣sik − sjk∣ , SPEC ∈[0,2] k=1

kde sik vyjadřuje podíl sektoru k na HDP země i a sjk vyjadřuje podíl sektoru k na HDP země j. Čím jsou výsledné hodnoty bližší nule, tím podobnější strukturu ekonomických odvětví dvě sledované země mají. Hodnota nula by tedy znamenala, že ekonomiky mají naprosto totožnou ekonomickou strukturu. Hodnoty Krugmanova indexu specializace mezi Českou republikou a eurozónou pro roky 2004 až 2008 jsou uvedeny v grafu číslo 14. Hodnoty indexu implikují relativně vyšší strukturální rozdíl, přičemž tento rozdíl ve sledovaném období měl tendenci mírně klesat. Z grafu 14 lze vyvodit závěr, že Česká republika postupně v období 2004 až 2008 svou strukturu ekonomických odvětví připodobňuje eurozóně, což vede k postupné sladěnosti těchto ekonomik. Odlišnost struktury hrubého domácí produktu v české ekonomice je způsobena především vysokým podílem průmyslu a nízkým podílem finančního zprostředkování, realitních služeb, pronájmu, podnikatelské činnosti a ostatních služeb. Podle názoru Evropské komise se s rostoucí obchodní propojeností ekonomik bude specializace produkce zemí postupně snižovat (Krugman zastával opačný názor, viz kapitola 3.1.3.a) a s tím souvisí také pokles pravděpodobnosti zasažení těchto ekonomik asymetrickým šokem.

0,37 0,36 0,35 0,34 SPECij

0,33 0,32 0,31 2004

2005

2006

2007

2008

Rok

Graf 14: Vývoj indexu specializace mezi ČR a eurozónou v letech 2004 až 2008 Zdroj: vlastní práce, ČNB

63

7 ZÁVĚR Záměrem této práce bylo posoudit připravenost České republiky na vstup do eurozóny z pohledu teorie optimálních měnových oblastí, podle níž je velmi důležité, aby země měnové unie tvořily optimální měnovou oblast a zabránily tak vzniku a působení asymetrických šoků. Je udáváno množství kritérií, jejichž plněním by mělo dojít ke vzniku optimální měnové oblasti. Neexistuje tedy výstup v podobě jednoho jediného kritéria, který by potvrdil nebo vyvrátil vhodnost přistoupení země do měnové unie. Některá kritéria si dokonce mohou protiřečit6, ale i tak stále platí, že čím více kritérií optimality země splňuje, tím vyšší převis přínosů nad náklady ze zapojení do měnové oblasti může země očekávat. Zda je Česká republika připravena zapojit se do eurozóny a přejít tak na společnou měnu euro, bylo v této práci ověřováno pomocí tří vybraných OCA kritérií, a to synchronnosti hospodářských cyklů, otevřenosti a strukturální podobnosti ekonomik. V rámci analytické části práce se těmito kritérii zabývaly kapitoly čtvrtá, pátá a šestá. Při analýze synchronnosti hospodářských cyklů ČR a eurozóny byla zkoumána sladěnost časových řad HDP a IPP cyklů upravených metodou FOD. Pro srovnání byla analyzována také sladěnost dalších vybraných zemí s eurozónou. Jako stěžejní analytická metoda zde byla použita korelační analýza a její modifikované podoby, tato metoda pak byla doplněna základními statistickými charakteristikami časových řad HDP a IPP. Při výpočtu křížové korelace HDP cyklů Česká republika nevykazovala významnou sladěnost s eurozónou ani s žádnou další sledovanou ekonomikou. Sladěnost HDP cyklu ČR a eurozóny vyšla velmi blízká nule, což indikuje téměř nezávislost cyklů. Nejvyšší sladěnosti dosáhla Česká republika s německým HDP cyklem (korelační koeficient 0,208). V souladu s očekáváním vykazovalo nejlepší sladěnost s eurozónou Německo. V porovnání s ostatními vybranými státy byla u ČR zjištěna hned po Slovensku nejmenší podobnost HDP cyklu s eurozónou. Při analýze sladěnosti IPP cyklů byla hodnota křížové korelace ČR s eurozónou nepatrně vyšší než u HDP cyklů, ale i zde se jedná o slabou závislost. ČR u IPP cyklů dosáhla lepších hodnot sladěnosti než Slovensko nebo Kypr. Po vypočtení křížové korelace bychom tedy mohli hovořit o tom, že ČR nevykazuje známky sladěnosti hospodářského cyklu s eurozónou. Křížová korelace ovšem zachycuje aktuální úroveň sladěnosti hospodářských cyklů za celé zkoumané období. 6 Tavlas (1994) ve své práci upozorňuje na problém neprůkaznosti, kdy kritéria mohou vést k nestejným závěrům, například dostatečná otevřenost ekonomik, ale nízká mobilita výrobních faktorů. [28]

64

Doplněním křížové korelace je korelace historická. Analyzované období bylo rozděleno na dvě po sobě jdoucí období, což umožňuje sledovat, zda hospodářské cykly sledovaných ekonomik k sobě v čase konvergují či divergují. Touto analýzou byl odhalen silný konvergenční trend hospodářského HDP i IPP cyklu ČR směrem k eurozóně. V případě HDP cyklu Česká republika vykazovala v prvním období téměř mizivou negativní závislost ve vztahu k eurozóně (korelační koeficient roven -0,051), ve druhém období se ovšem dostává do mnohem silnější závislosti (0,674). U všech ostatních ekonomik se u HDP cyklu potvrdil konvergenční trend směrem k eurozóně. Divergentní vývoj IPP cyklů byl odhalen u Německa (ovšem velmi slabý), Portugalska a Finska, ostatní země konvergovaly k eurozóně. Dále byla vypočtena klouzavá korelace sloužící k detekci krátkodobých trendů ve vývoji hospodářských cyklů. Výpočet vycházel z tříletých klouzavých úhrnů časových řad HDP a IPP. ČR postupně zvyšovala svou sladěnost HDP cyklu a konvergovala tak k eurozóně. V roce 2008 se dostala na hodnotu korelace 0,6, což značí až středně silnou podobnost s HDP cyklem eurozóny. Podobný vývoj byl zaznamenán také u Slovinska a Portugalska. Nejvyšší sladěnosti HDP cyklu s eurozónou dosahovalo po celé období Německo. U klouzavé korelace IPP cyklu ČR s eurozónou, pozorujeme ze začátku divergentní vývoj až do roku 2005, poté ČR začíná s eurozónou konvergovat. V závěru sledovaného období (2009) vykazuje hodnotu korelačního koeficientu stejnou jako u HDP (0,6). Tato shoda vede k vyšší průkaznosti zjištěného výsledku, že ČR vykazuje rostoucí sladěnost hospodářského cyklu s eurozónou, čili konverguje k eurozóně. Na tomto místě je ještě nutné zmínit, že výsledky metody klouzavé korelace upřesňují a prohlubují původní závěry zjištěné korelací křížovou. Tento poznatek pramení z faktu, že koeficienty křížové korelace jsou počítány za celé sledované období a původní nízké hodnoty zkreslují celkový výsledek a synchronnost hospodářských cyklů ČR a eurozóny se v případě křížové korelace jevila jako velmi slabá a zanedbatelná. Tento jev byl pozorován u všech zemí, zahrnutých do analýzy. Pátá kapitola byla věnována ověření kritéria otevřenosti ekonomik neboli intenzity mezinárodního obchodu. Podle Evropské komise vysoká obchodní propojenost zvyšuje vzájemnou pozitivní závislost obchodních cyklů, a to snižuje pravděpodobnost vzniku asymetrického šoku. Během sledovaného období 1995 až 2011 ČR a také ostatní analyzované země vykazovaly nárůst intenzity mezinárodního obchodu, měřené jako podíl importu či exportu na HDP země. Nejvíce narostl podíl importu a exportu na HDP Slovenska, Maďarska a České republiky. K ověření obchodní propojenosti ekonomik byl vypočten index TRADE,

65

s jehož zvyšováním narůstá obchodní propojenost analyzovaných zemí. Z vybraných zemí dosáhla nejvyšší hodnoty ČR, a po ní Maďarsko a Slovensko. V období 2003 až 2008 tento ukazatel u ČR narůstal. Tato analýza prokázala, že Česká republika je otevřenou ekonomikou s vysokou obchodní propojeností s eurozónou a tudíž by bylo vhodné, aby vstoupila do HMU. Obsahem šesté kapitoly byla analýza strukturální podobnosti české ekonomiky a eurozóny. Pro srovnání, zda v čase dochází ke změnám ve struktuře ekonomik, byly použity podíly ekonomických odvětví (dle členění OKEČ) na HDP v letech 2004 a 2008. Bylo zjištěno, že v ČR je velmi silně zastoupeno odvětví průmyslu oproti eurozóně a nedostatečný podíl tvoří sektor finančního zprostředkování. V ČR i eurozóně tvoří shodně nejmenší podíl na jejich HDP sektory zemědělství a stavebnictví. Z výše uvedeného vyplývá nízká strukturální podobnost české ekonomiky s eurozónou, což vyvolává riziko asymetrických šoků v případě zapojení ČR do eurozóny. Dále byla strukturální podobnost měřena indexem specializace. Hodnoty indexu naznačují relativně vyšší strukturální rozdíl mezi ČR a eurozónou, přičemž tento rozdíl ve sledovaném období měl tendenci mírně klesat, což vede k postupné synchronizaci struktury ekonomik. V závěru této práce je nutné odpovědět na stanovené výzkumné otázky. „Jak je Česká republika připravena na přijetí eura z pohledu teorie OCA?“ Všechny aplikované metody při zjišťování sladěnosti hospodářských cyklů vybraných zemí s eurozónou vedly k závěru, že ČR vykazuje lepší výsledky než Slovensko, které je novým členem eurozóny. Dále ČR dosahuje velmi podobných v některých případech i lepších výsledků než Portugalsko, Kypr nebo Maďarsko. Při měření intenzity mezinárodního obchodu se maďarská a slovenská ekonomika jevily mírně otevřenější než česká. ČR dosáhla ale vyšší otevřenosti než Slovinsko a Kypr a ostatní „staré“ členské země eurozóny, které měly oproti ČR otevřenost velmi nízkou. Podle ukazatele TRADE Česko dosahuje vyšší intenzity mezinárodního obchodu s eurozónou než Německo, Slovensko, Kypr a Maďarsko. Z pohledu teorie OCA je Česká republika na přijetí eura připravena lépe než některé země, jež se staly členy již dříve. „Konverguje ekonomika ČR k eurozóně z hlediska indikátorů OCA?“ U všech sledovaných indikátorů OCA byly detekovány konvergenční tendence ČR směrem k eurozóně. Velmi silná konvergence byla například zjištěna u sladěnosti hospodářského cyklu ČR a eurozóny. V případě strukturální sladěnosti s eurozónou dochází také ke konvergenci, ovšem je slabší. Podle maastrichtských kritérií není České republice umožněno stát se členem

66

eurozóny, protože z pěti konvergenčních kritérií splňuje pouze tři, a to kritérium inflace, úrokových sazeb a kritérium veřejného dluhu. Je nutné provedení stabilizace veřejných financí. Proto také zatím není stanoveno pevné datum pro vstup. Z pohledu indikátorů teorie OCA nemá Česká republika potřebu otálet se vstupem do eurozóny. Je na tom lépe než řada členských zemí. Hrozbou by mohla být strukturální rozdílnost české ekonomiky a eurozóny, protože ČR je průmyslovou zemí. Ovšem v této oblasti ČR již také pomalu konverguje k eurozóně.

67

8 POUŽITÁ LITERATURA [1]

BALDWIN, R., WYPLOSZ, CH. Ekonomie evropské integrace, 2. vydání, Praha: Grada Publishing, 2008. 480 s. ISBN 978-80-247-1807-1.

[2]

BAXTER, M., KING, R. G. Measuring Business Cycles: Approximate Band-Pass Filters for Economic Time Series. Review of Economics and Statistics, 1999, vol. 81, no. 4, p. 575 – 593.

[3]

BAYOUMI, T., EICHENGREEN, B. Operationalizing the Theory of Optimum Currency Areas. CEPR Discussion Paper, No. 1484, 1996.

[4]

BAYOUMI, T., EICHENGREEN, B. Ever Closer to Heaven? An Optimum-CurrencyArea Index for European Countries. European Economic Review, 1998, vol. 41, p. 761 – 770.

[5]

CZESANÝ, S., JEŘÁBKOVÁ, Z. Metoda konstrukce kompozitních indikátorů hospodářského cyklu pro českou ekonomiku [online]. 2009 [cit. 11.března 2010] Dostupné na internetu:

[6]

ČNB, MF ČR: Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. [online] 21.prosinec 2009, [cit. 22.dubna 2010]. Dostupné na internetu:

[7]

DE GRAUWE, P. Economics of Monetary Union. 6. vydání, Oxford: Oxford Univerzity Press, 2005. ISBN 0-19-92770-1.

[8]

DE GRAUWE, P. Economics of Monetary Union. 7. vydání, New York: Oxford Univerzity Press, 2007. 281 s. ISBN 978-0-19-929780-1.

[9]

FRANKEL, J., ROSE, A. The Endogenity of the Optimum Currency Area Criteria. Economic Journal, 1998. vol. 108, Issue 449, pp. 1009 – 1025.

[10]

HLOUŠEK, M., POLANSKÝ, J. Produkční přístup k odhadu potenciálního produktu – aplikace pro ČR [online]. Národohospodářský obzor, 2007 [cit. 27.dubna 2010] Dostupné na internetu:

[11]

HORVÁTH, R. Splňuje Česká republika kritéria teorie optimálních měnových zón k

68

přijetí eura?. Praha : Nakladatelství ČVUT, 2006. 71 s. ISBN 80-86729-26-5. [12]

KENEN, P. B. The Theory of Optimum Currency Areas: An Eclectic View. In: MUNDELL, R., SWOBODA, A. (eds.). Monetary Problems in International Economy. Chicago: University of Chicago Press, 1969. no. 4, s. 657–665.

[13]

KLÍMA, J. Makroekonomie. B.I.B.S., 2005. 124 s. ISBN 80-86575-71-3.

[14]

KRUGMAN, P, Increasing Returns and Economic Geography. Journal of Political Economy, 1991, vol. 99, pp. 483 – 499.

[15]

KRUGMAN, P. Lessons of Massachusets for EMU in TORRES, F. a GIAVAZZI, F.: Adjustment and Growth in the European Monetary Union. Cambridge, UK: Cambridge University Press, 1993, s. 241–261 Nakladatelství ČVUT, 2006, 71 s. ISBN 80-86729-26-5.

[16]

KRUGMAN, P., OBSTFELD, M. International Economics: Theory and Policy. New York: Addison-Wesley, 1996. 766 p. ISBN 0-673-52497-3.

[17]

KUČEROVÁ, Z. Teorie optimální měnové oblasti a možnosti její aplikace na země střední a východní Evropy. ČVUT, 2005. ISBN 80-86729-18-4.

[18]

LACINA, L. a kol. Měnová integrace. Náklady a přínosy členství v měnové unii, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, 538 s. ISBN 978-80-7179-560-5.

[19]

LACINA, L., RUSEK, A. a kol. Evropská unie: trendy, příležitosti, rizika. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. 260 s. ISBN 978-80-7380-077-2.

[20]

MCKINNON, R. The Theory of Optimum Currency Area. American Economic Review, Sept. 1963, vol. 4, p. 717 – 729.

[21]

MUNDELL, R. A. A Theory of Optimum Currency Areas. The American Economic Review. 1.1.1961, vol. 51, no. 4, s. 657–665.

[22]

MUNDELL, R. A. Uncommon Arguments for Common Currencies. In JOHNSON, H. G., SWOBODA, A. K. In the Economics of Common Currencies. Cambridge: Harvard University Press, 1973. s. 114– 132.

[23]

NACHTIGAL, V., TOMŠÍK, V. Konvergence zemí střední a východní Evropy k Evropské unii. Praha: Linde Praha, a. s., 2002. 231 s. ISBN 80-7201-361-0.

[24]

One Market, One Money. An Evaluation of the Potential Benefits and Costs of Forming an Economic and Monetary Union. European Commission. European Economy, Oct. 1990, no. 44, ISSN 0379-0991., s. 657–665.

[25]

ROZMAHEL, P. Metodologické aspekty posuzování připravenosti kandidátských zemí

69

pro vstup do eurozóny z pohledu teorie optimálních měnových oblastí. Disertační práce. PEF, MZLU v Brně: MZLU v Brně, 2006, 154 s. [26]

SOJKA, M., KOUBA, L. Kapitoly z dějin ekonomických teorií. Mendelova univerzita v Brně, 2010. 152 s. ISBN 978-80-7157-935-9.

[27]

STOCK, J. H., WATSON, M. W. Business Cycles Fluctuations in U.S. Macroeconomic Time Series, In.: TAYLOR, J. B., WOODFORD, M. (eds.): Handbook on Macroeconomics. Amsterdam: Elsevier, 1999, vol. 1A, p. 3 – 64.

[28]

TAVLAS, G. S. The Theory of Monetary Integration. Open Economies Review, 1994, vol. 5, no. 2, p. 211 – 230.

[29]

ZAHRADNÍK, P. Vstup do Evropské unie. Přínosy a náklady konvergence. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2003. 359 s. ISBN 80-7179-472-4.

70

9 SEZNAMY Seznam obrázků Obrázek 1: Poptávkový asymetrický šok v modelu AS-AD ...................................................12 Obrázek 2: Působení automatických vyrovnávacích mechanismů v modelu AS – AD ...........14 Obrázek 3: Přínosy formování měnové unie z hlediska dvou klíčových OCA charakteristik..18 Obrázek 4: Pohled na působení ekonomické integrace: Evropský komise vs. Krugman.........20 Obrázek 5: Křivka GG..............................................................................................................24 Obrázek 6: Křivka LL...............................................................................................................25 Obrázek 7: Model GG-LL.........................................................................................................26

Seznam grafů Graf 1: Vývoj HDP ČR, eurozóny a Německa v letech 1996 – 2008 (hodnoty modifikované metodou FOD)..........................................................................................................................42 Graf 2: Historický vývoj korelace hospodářských cyklů HDP.................................................48 Graf 3: Historický vývoj korelace hospodářských cyklů IP.....................................................49 Graf 4: Klouzavá korelace HDP cyklů vybraných zemí k eurozóně v období 1996 – 2008....51 Graf 5: Klouzavá korelace IP cyklů vybraných zemí k eurozóně v období 1998 – 2009.........52 Graf 6: Podíly importu na HDP vybraných zemí za období let 1995 až 2011 (v %)................55 Graf 7: Podíly exportu na HDP vybraných zemí za období let 1995 až 2011 (v %)................56 Graf 8: Intenzita bilaterálního obchodu vybraných zemí s eurozónou v letech 1999, 2003, 2006 a 2008..............................................................................................................................58 Graf 9: Intenzita vnitroodvětvového obchodu vybraných zemí s eurozónou za období 1998 až 2009...........................................................................................................................................59 Graf 10: Podíly ekonomických odvětví na HDP ČR v roce 2004 (v %)..................................60 Graf 11: Podíly ekonomických odvětví na HDP EU-12 v roce 2004 (v %).............................61 Graf 12: Podíly ekonomických odvětví na HDP ČR v roce 2008 (v %)..................................62 Graf 13: Podíly ekonomických odvětví na HDP EU-16 v roce 2008 (v %).............................62 Graf 14: Vývoj indexu specializace mezi ČR a eurozónou v letech 2004 až 2008..................63 Graf 15: Vývoj hodnot IPP ČR, eurozóny a Německa v letech 1998 – 2009 (hodnoty FOD) 73

Seznam tabulek Tabulka 1: Harmonizovaný index spotřebitelských cen (růst v %)..........................................30 Tabulka 2: Výnosy do splatnosti 10letých státních dluhopisů na sekundárním trhu (růst v %) ...................................................................................................................................................30 Tabulka 3: Saldo sektoru vládních institucí (v % HDP)...........................................................31 Tabulka 4: Vládní dluh (v % HDP)...........................................................................................31 Tabulka 5: Základní statistické charakteristiky časových řad HDP za období 1996 - 2008.....40 Tabulka 6: Základní statistické charakteristiky časových řad IPP za období 1998 - 2009.......41 Tabulka 7: Koeficienty korelace sladěnosti HDP cyklů České republiky s eurozónou a 71

ostatními vybranými zeměmi za období 1996 - 2008...............................................................44 Tabulka 8: Koeficienty korelace sladěnosti IPP cyklů České republiky s eurozónou a ostatními vybranými zeměmi za období 1998 - 2009...............................................................................44 Tabulka 9: Křížová korelace HDP cyklů členských zemí eurozóny a vybraných kandidátských zemí za období 1996 – 2008 (hodnoty upraveny metodou FOD).............................................45 Tabulka 10: Křížová korelace IPP cyklů členských zemí eurozóny a vybraných kandidátských zemí za období 1998 – 2009 (hodnoty upraveny metodou FOD).............................................46 Tabulka 11: Historická korelace HDP cyklu.............................................................................47 Tabulka 12: Historická korelace IPP cyklu...............................................................................49 Tabulka 13: Intenzita mezinárodního obchodu vybraných zemí s eurozónou za období 1995 až 2009...........................................................................................................................................57 Tabulka 14: Grubel-Lloydův index za rok 2008 podle typu obchodu......................................73

Seznam použitých zkratek CY

Kypr

CZ

Česká republika

ČNB

Česká národní banka

DE

Německo

ECB

Evropská centrální banka

EMU

Economic and Monetary Union, Hospodářská a měnová unie

ERM

Stabilizační mechanismus devizového kursu (Exchange-Rate Mechanism)

EU

Eurozóna

FI

Finsko

HMU

Hospodářská a měnová unie

HU

Maďarsko

MF

Ministerstvo financí

OCA

Optimální měnová oblast

PT

Portugalsko

SI

Slovinsko

SK

Slovensko

72

10 PŘÍLOHY

Graf 15: Vývoj hodnot IPP ČR, eurozóny a Německa v letech 1998 – 2009 (hodnoty FOD) Zdroj: vlastní práce, Eurostat

Tabulka 14: Grubel-Lloydův index za rok 2008 podle typu obchodu Zdroj: ČNB Poznámka: Čísla v závorkách ukazují podíl daného typu obchodu na celkovém obchodu zemí s eurozónou.

73