Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici
Osobnosti české zahradně architektonické tvorby a jejich tvůrčí principy Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Barbara Krátká Adámková, Ph.D. Vypracovala: Jiřina Hanousková
Lednice 2013
PROHLÁŠENÍ
PODĚKOVÁNÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Osobnosti české zahradně architektonické
Děkuji Ing. Barbaře Krátké Adámkové, Ph.D. za vedení bakalářské práce a poskytnutí
tvorby a jejich tvůrčí principy vypracovala samostatně a použila jsem jen pramenů, které uvádím
cenných rad. Dále děkuji Ing. arch. Magdaleně Dandové za poskytnuté informace o její studii Karlova
a cituji v přiloženém seznamu literatury.
náměstí v Praze. Za poskytnutí dobových plánů Karlova náměstí od Františka Thomayera děkuji
Souhlasím, aby byla má práce uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a byla zpřístupněna ke studijním účelům.
V Lednici dne 19. 4. 2013
........................................................ podpis
Ing. Petru Fenclovi, kurátoru Sbírky map a plánů archivu Národního zemědělského muzea v Praze.
OBSAH 1 ÚVOD ................................................................................................................................................. 5 2 CÍL PRÁCE ........................................................................................................................................ 5 3 SOUČASNÝ STAV POZNÁNÍ ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ........................................................ 5 3.1 Vlastní komentář k řešené problematice .......................................................................................... 6 4 LITERÁRNÍ REŠERŠE ..................................................................................................................... 7 4.1 Vymezení pojmů .............................................................................................................................. 7
6.1.2 Život a dílo Františka Thomayera ................................................................................... 16 6.1.3 Život a dílo Josefa Kumpána .......................................................................................... 21 6.1.4 Život a dílo Josefa Vaňka................................................................................................ 25 6.1.5 Život a dílo Otokara Fierlingera...................................................................................... 29 6.1.6 Život a dílo Bohdana Wagnera ....................................................................................... 32 6.2 Osobnosti architektonické tvorby .................................................................................................. 34 6.2.1 Život a dílo Dušana Samo Jurkoviče .............................................................................. 34 6.2.2 Život a dílo Josefa Hoffmanna ........................................................................................ 35
4.1.1 Osobnost............................................................................................................................ 7 4.1.2 Česká zahradně architektonická tvorba............................................................................. 7 4.1.3 Tvůrčí principy.................................................................................................................. 8 4.2 Umělecké směry ve vývoji české zahradně architektonické tvorby ................................................ 8 4.3 Tvůrčí osobnosti a představitelé umělecké sféry na českém území ................................................ 9 4.3.1 Představitelé zahradního umění od dob středověku po tvorbu 18. století ........................ 9 4.3.2 Představitelé zahradního umění a jiného zaměření v 19. století ....................................... 9 4.3.3 Představitelé zahradního umění a jiného zaměření na přelomu 19. a 20. století ............................................................................................................................... 10 4.3.4 Představitelé zahradního umění a jiného zaměření 1. poloviny 20. století ..................... 11 4.3.5 Představitelé zahradního umění a jiného zaměření 2. poloviny 20. století ..................... 12 5 METODIKA PRÁCE ....................................................................................................................... 14 5.1 Zaměření práce .............................................................................................................................. 14 5.2 Získávání podkladů a navštívené instituce .................................................................................... 14 5.3 Vlastní studium literatury a obrazových materiálů, zpracování teoretický poznatků .................... 14 5.4 Modelový objekt, jeho analýza a zhodnocení stavu ...................................................................... 14 6 VÝSLEDKY ..................................................................................................................................... 15
6.2.3 Život a dílo Jana Kotěry .................................................................................................. 36 6.2.4 Život a dílo Josefa Chochola ........................................................................................... 37 6.3 Osobnosti jiného vzdělání či zaměření .......................................................................................... 39 6.3.1 Život a dílo Josefa Sudka ................................................................................................ 39 6.4 Karlovo náměstí v Praze, dílo zahradního architekta Františka Thomayera ................................. 41 6.4.1 Historický vývoj Karlova náměstí .................................................................................. 41 6.4.2 Kompoziční a výtvarná analýza Thomayerova Karlova náměstí ................................... 43 6.4.3 Současný stav Karlova náměstí....................................................................................... 45 6.4.4 Vítězná studie z veřejné soutěže na úpravu Karlova náměstí ......................................... 47 6.4.5 Vítězný návrh z pohledu památkářské obnovy ............................................................... 50 7 DISKUZE ......................................................................................................................................... 51 8 ZÁVĚR ............................................................................................................................................. 52 9 SOUHRNNÉ RESUMÉ ................................................................................................................... 53 10 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ .................................................................... 53 11 SEZNAM GRAFICKÝCH VYOBRAZENÍ .................................................................................. 55 PŘÍLOHY
6.1 Osobnosti zahradní a krajinářské tvorby ....................................................................................... 15 6.1.1. Život a dílo Václava Skalníka ........................................................................................ 15 4
1 ÚVOD V českém prostředí se během uplynulých desetiletí a staletí vývoje zahradní tvorby iniciovalo několik desítek ba sovek zahradníků, uměleckých zahradníků, zahradních architektů a projektantů, či osob, které dodali impuls k vytvoření velkolepého přínosného díla, jako jsou především historické zámecké zahrady a parky. Ovšem nejen velkolepá díla musí být striktně přínosná, vznikalo tisíce soukromých zahrad i veřejných prostranství v menším měřítku, které svým soudobým pojetím posunuly vývoj české zahradní tvorby kupředu. Musíme-li zahrnout všechny významné osobnosti podílející se na rozvoji české zahradně architektonické tvorby, nejedná se pouze o zahradní architekty českého původu, ale také o zahraniční umělce a zahradníky, kteří nemálo přispěli ke zrodu zahradních děl zejména v době, kdy u nás takto vzdělaných umělců nebylo.
a realizace v období 19. a 20. století. Stanoví výčet konkrétních autorů toho kterého období. Detailněji se zabývá jejich činností, studiem, případnými vlivy společenských a politických změn, vlivy zahraniční tvorby či tehdejšího uměleckého života u nás. Zda tedy jejich tvorba následovala svůj vlastní směr, či podněty jiných významných událostí. Blíže se práce zaměřuje na konkrétní objekty či výsledky činnosti význačných osobností, dle kterých stanoví jejich životní i tvůrčí postoj k oboru zahradní a krajinářské architektury. Stručnou charakteristikou práce přibližuje i vývoj světové zahradní a krajinářské tvorby. Obecnou interpretací teoretických poznatků, ze studia tvorby konkrétní osobnosti, se snaží reagovat, v rámci modelového objektu, na současné využití odkazu zahradního umění. Snaží se tedy zodpovědět otázku, zda–li je možné, v soudobém využití modelového objektu, zachovat původní historickou podobu. Přičemž se pokusí porovnat kompoziční a výtvarný záměr původního návrhu se soudobým či navrhovaným využitím.
Úlohou zahradního a krajinářského architekta bylo a je dodnes vytvoření všestranného a harmonického prostředí v soukromé zahradě, v městské krajině, na okrajích měst a na vesnicích, ale i v kulturní krajině. Úzce spjatí odborníci primárně jiného zaměření či vzdělání, jako jsou urbanisté, architekti, malíři, sochaři, fotografové a jistě mnozí další, tak i zahradní architekti se vyjadřují osobitými tvůrčími metodami a kompozičními principy zahradního umění. Dále, jak uvádí Jiří Damec (2007), je tvorba zahrady a krajiny podmíněna schopností kreativní imaginace tvůrců v manipulaci s terénem, vodou, vegetací, stavbami, uměleckými, přírodními i technickými artefakty, mobiliářem a rekreačním zařízením.
3 SOUČASNÝ STAV POZNÁNÍ ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY Problematice studia stanovení osobností české zahradně architektonické tvorby se dosud komplexně nevěnuje žádná domácí a už vůbec ne světová odborná publikace či periodikum. Univerzitní fondy poskytují dohledání několika málo odborných prací věnující se danému tématu. V odborných periodikách i sbornících z konferencí bylo v posledních letech uveřejněno několik článků a rešerší pojednávajících o konkrétních osobnostech, jejich zrealizovaných objektech či výběru
Soudobá zahradně architektonická tvorba nachází mnoho odkazů v historických zahradách
použitého sortimentu a zásadách navrhování. Samotná knižní vydání se pak vztahují převážně k jedné
či v dochovaných dobových plánech, na obrazech i fotografiích a v teoretických spisech. Výsledky
vybrané osobě. Mnohdy se jedná i o vlastní vydavatelskou činnost osobností české zahradně
studia a zkoumání vývojových tendencí zahradní a krajinářské architektury v kontextu české i světové
architektonické tvorby. Ucelený přehled osobností ve vývoji české zahradní tvorby je zmíněn velmi
tvorby mnohdy souvisí se soudobými problémy kvality života a kulturní úrovní společnosti. Je tudíž
okrajově v encyklopedii od Pavla Vlčka (2004), který se zabýval spíše architekty, zedníky
nevyhnutelné plně poznat a pochopit zejména tvorbu českých uměleckých zahradníků a zahradních
a kameníky.
architektů, ze které lze čerpat inspiraci.
Zdrojem poznání se stává literatura a podklady konkrétně se zabývající vývojem zahrad středověku, renesančních a barokních zahrad, zahrad vzniklých v klasicistním či romantickém pojetí
2 CÍL PRÁCE
a stručným vývojem zahradní tvorby 19. století. Mezi první české odborné autory patřil Zdeněk Wirth (1911), který ve své vydavatelské činnosti obecně zhodnotil vývoj evropského zahradního umění
Cílem bakalářské práce na téma osobnosti české zahradně architektonické tvorby a jejich
a který se detailněji věnoval vývoji české zahradní tvorby publikovaným v časopise Styl.
tvůrčí principy je vyhodnotit odborné znalosti zásad a principů navrhování zahrad u nás a tak stanovit
Celoživotním dílem a odkazem Wirtha, které představovalo především vědeckou a pedagogickou
významné osobnosti charakteristické pro to dané historické období. Stručným přehledem provází
činnost zaměřenou na památkovou péči, se zabývá Kritina Uhlíková (2010). K odborníkům na vývoj
historií vývoje zahradně architektonické tvorby u nás, zaměřeným na konkrétní autory a jejich
české zahradní tvorby patřil také Zdeněk Dokoupil (1957), který ve své publikaci uvádí i mnoho
zahradní díla. Práce se pak primárně zaměřuje na autory českého původu a na jejich tvorbu, projekty
půdorysných vyobrazení. Obecnému vývoji se dále věnuje Otakar Kuča (1970). Učebnice a skriptum 5
pro střední a vysoké školy stejného zaměření vydal Bohdan Wagner (1983) a Václav Hurych (1984). Konkrétnějšímu vývoji českých zahrad v Praze se věnuje ve své odborné činnosti Olga Bašeová (1991). Výčet děl završuje soudobá publikace komplexně se věnující konkrétním českým dílům zahradní tvorby a jejich chronologickému vývoji, která vznikla spoluprácí několika významných předních odborníků a badatelů. Božena Pacáková- Hošťálková, Jaroslav Petrů, Dušan Riedl, Antonín Marián Svoboda (2004).
3.1 Vlastní komentář k řešené problematice Autorka je přesvědčena o nutnosti dalšího zkoumání sledovaných osobností a jejich tvůrčích principů, zejména pro pochopení vlastního vývoje českých zahrad a parků i pro budoucí uplatnění v navrhování a projektování. Je nutné na tuto problematiku pohlížet ze všech možných zorných úhlů vymezených v čase, místě a prostoru. Impulzem pro studium tvůrčích principů a osobitého přístupu historických ale i současných osobností, lze považovat dnes již funkčně nevyhovující zahradně řešené
Mezi dřívějšími odbornými pracemi vyniká diplomová práce zaměřená na osobnosti české
objekty, chátrající významné zahrady, veřejné prostory a pod záštitou státních institucí chráněné
zahradně architektonické tvorby první poloviny dvacátého století. Ludmila Žaláková (1992)
historické objekty. Současná literatura a odborná periodika neposkytuje souhrnný přehled zkoumané
se věnovala nejen zahradním architektům, ale i významných osobnostem architektonické tvorby,
problematiky. Cennými zdroji jsou ovšem konkrétně popsaná díla zahradních architektů první
sochařům, malířům a dalším umělcům. Ze současného odborného díla je podobného zaměření
poloviny dvacátého století, která jsou dílčí součástí konečné podoby zkoumaného tématu osobnosti
bakalářská práce Barbory Chalupníkové (2011). Ovšem s užším výběrem pouze o Josefu Vaňkovi.
české zahradně architektonické tvorby. Za neopominutelné zdroje informací autorka považuje dobová
Souhrnnými dílem pojednávajícím o zahradně architektonické tvorbě v meziválečném období
vyobrazení, plány, fotografie, perokresby a další díla ve vlastnictví Národního zemědělského muzea
se zabýval ve své diplomové práci Roman Zámečník (2012).
v Praze, Moravského zemského archivu v Brně a knihovny Národního památkového ústavu. Dále pak
Téma bakalářské práce s sebou přináší i přehled odborných periodik s výskytem článků řešící danou problematiku. V časopise Inspirace se zabývá Radmila Fingerová (2011, 2012) vybranými osobnostmi minulého století (Václav Vojtěch Skalník, Martin Fulín, František Josef Thomayer, Josef Kumpán, Josef Vaněk, Otokar Fierlinger, Bohdan Wagner). Tímtéž tématem přispěl i Jaroslav Petrů
osobní vzpomínky rodinných příslušníků, přátel, rodiny na odbornou činnost osobností české zahradně architektonické tvorby. Za nedostatečné lze považovat českou publikační vybavenost dané problematiky odborných knihoven zahradnických středních i vysokých škol zaměřených právě na zahradně architektonickou tvorbu.
(1999) v odlišnosti se zaměřením na stavební architekty ve sborníku konference z Luhačovic. O odkazu Josefa Vaňka píše ve svých článcích Jiří Mareček (2013). V knižní publikaci patří k nejcennějším zdrojům knihy vydané samotnými zahradními architekty. Z první poloviny minulého století se jedná o vyobrazení zahradních plánů v knižním podání od Josefa Vaňka (1920), dále pak publikace Josefa Kumpána (1920, 1939) o novodobých zahradách a vesnických úpravách sepsaných pro obecní úřady a majitele zahrad na vesnici. Dílu zahradního architekta Františka Thomayera se věnuje Šárka Steinová (2008) a sborník vydaný Národním zemědělským muzeem v Praze. Kompozičními zásadami urbanismu a později i rodinných zahrad se zabýval Otokar Fierlinger (1938). Tvorbou osobností druhé poloviny dvacátého století se souhrnně nezabývá žádná odborná publikace či periodikum. Stručným průvodcem díla zahradního architekta se stala publikace Vlastimila Vaňka (1972), nově přepracovaná a doplněná o perokresby Hany Říhové (2004). Svou vlastní tvorbu a zásady kompozice a navrhování představuje veřejnosti a studentům v podobě vysokoškolských skript Ivar Otruba (2000, 2002). K cenným jistě patří i vysokoškolská skripta od Bohdana Wagnera (1983) nebo obrazová publikace Otakara Kuči (2000).
6
4 LITERÁRNÍ REŠERŠE 4.1 Vymezení pojmů 4.1.1 Osobnost Pojem osobnost lze sledovat ve více významech. V lidovém pojetí i historických kontextech má hodnotící přízvuk, chápe se jím vynikající či jinak zvláště výrazný člověk, jiný význam má v oblastech psychologie, sociologie nebo právních vědách. V celkovém významu slova osobnost je patrné vnitřní uspořádání hodnot s jeho vnějším uzavřeným rámcem. Z psychologického hlediska se osobností rozumí vnitřní uspořádání duševního života, vyznačující se organizovaností a různými funkcemi. Z hlediska sociologického pak chápeme člověka jako individuální osobnost nebo jako osobnost sociální. Individuální osobnost je celkem jednoty duševních vlastností a duševních procesů
místem a dobou. Bývá dokonce nadřazena. Ovšem způsobem jakým se liší, zároveň v některých případech i s osobností splývá. V rámci vymezení osobnosti zahradní tvorby může dojít ke konfrontaci zmíněného titulu s nejčastěji pracovní funkcí. Stane se tedy impulsem, klíčovou situací, k získání pravomoci užívat titulu osobnost. 4.1.2 Zahradně architektonická tvorba „Zahradně architektonická tvorba patří k profesím architektonické tvorby, které se snaží dotvářet vnější svět člověka k jeho všestrannému prospěchu. Vytváří hodnoty působící na myšlení, duševní stav a etiku lidské osobnosti, na její emotivní prožitky. Je tedy oborem umělecké činnosti s jistou zvláštností, totiž že tvůrce využívá ke své práci prostředky, které jsou člověku nejvlastnější, to jest přírodu a její prvky živé i neživé“ (OTRUBA, 2002, s. 9).
člověka. Jedná se o vývoj osobnosti v průběhu jejího života. Sociální osobnost vyžaduje kontakt
Dle Otruby (2002) lze celkově definovat zahradně architektonickou tvorbu jako odvětví
s okolním prostředím jako součást určité skupiny. Psychologické a sociologické hledisko vyjadřuje
uměleckého oboru lidského odvětví, architektury. Lidská činnost zasadila již hluboko v historii
vnitřní význam osobnosti.
schopnost člověka utvářet, stavět, myslet, vyjadřovat a chápat architekturu. Její definici autorka chápe
Osobnost zahradně architektonické tvorby nese neoficiální titul, významnost, někdy postavenou na medializaci, spíše ale na osobitém zakotvení v povědomí lidské populace. Jedná se o vnější rámec osobnosti, který je vnímán člověkem prvotně. Vytváří předpoklady pro rozvoj svého profesního oboru, vynakládá veškeré úsilí a znalosti k pochopení problematiky navrhování zahrad a parků. Z profesního hlediska se jedná o umělecké zahradníky, zahradní architekty a krajinářské architekty nebo i osoby jiného zaměření. Nejčastěji pak stavební architekty, malíře, fotografy
jako stavitelskou a uměleckou činnost člověka. Zmíněné obecné shrnutí platí i pro zahradně architektonickou tvorbu. Je proto činností člověka utvářející díla umělecká a funkční, zdravotně nezávadná prostředí pro klid, pohodu, rozjímání a přemýšlení. Prostředí vzpomínek, zábavy, kulturního a společenského vyžití. Výsledné dílo zahradně architektonické tvorby pak podléhá originálnímu přístupu autora a jeho osobitému vyjádření, nádechu doby a místa a samozřejmě i názorovým změnám toho kterého období.
a spisovatele, věnující se navrhování a projektování zahrad a veřejných prostor. Dále teoretickému
V historii se jednalo o zahradní umění, osobám takto profesně zaměřených byl přisuzován titul
výkladu zahradního umění, problematice urbanismu a krajinářství. Zpodobňování české krajiny,
umělecký zahradník až později v devatenáctém století zahradní architekt. Českému prostředí jsou
venkova a měst na plátnech nebo fotografiích, které zaznamenávají její využití, kontakt s člověkem
v současné době než zahradně architektonická tvorba bližší termíny zahradní architektura
a proměnlivost v čase. Proto nelze striktně nazvat každého zahradního architekta, krajinářské
a krajinářská architektura. Podstata významu ovšem zůstává stejná. V současném legislativním rámci
architekta osobností, nýbrž existuje celá řada profesí, řešící problematiku zahrad a krajiny.
na území České republiky se zavazují autorizovaní architekti pro obor krajinářská architektura
Profesně známými a odborníky uznávanými se někteří osobnostmi mohli stát až po několika letech své činnosti v oboru zahradní tvorba. Někdy až po své smrti, kdy se jejich díla vyvíjela, rostla, ale i upadala a chátrala. Až s odstupem let a jiného úhlu pohledu si dokázal odborník i veřejnost uvědomit některé zcela významné a zásadní počiny svého času. Proto i lze osobnost definovat jako neoficiální označení příznačné doby. Jinými slovy například osobnosti, které vynikaly před sto lety, nemusí tento titul po poznání a pochopení jejich děl užívat i dnes. S osobností zahradní tvorby úzce souvisí i její funkce. Obecně se navzdory titulu osobnost liší dočasným charakterem, konkrétním
k vykonávání činnosti dle §17 zákona č. 360/1992 Sb. o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Zahraniční zahradní tvorbu lze rozdělit na garden design (zahradní design) a landscape architekture (krajinářská architektura). Kdy se zahradní design zabývá tvorbou zahrad menšího měřítka a detailů, naopak krajinářská architektura řeší problematiku krajiny v širším kontextu. Konkrétněji pak charakterem městské krajiny se způsobem výstavby a koncipování měst se zajímá landscape urbanism (krajinářský urbanismus).
7
4.1.3 Tvůrčí principy Principy obecně se definují jako základní myšlenky a výchozí zásady, pravidla či obecné kompoziční zákonitosti. Přívlastkem tvůrčí získávají na osobitém vyjádření projektanta, vypovídají o uměleckém pojetí utváření forem přírody, jejích částí a detailů. Vycházejí z historických poznatků, zásad a pravidel uplatňujících se ve vývoji zahradního umění, ze samotných znalostí a nových neotřelých nápadů, ale i ostatních směrů a forem umění, jako je filozofie, malířství, sochařství, architektura či hudba. Největším inspirativním zdrojem se však stává samotná kolébka přírody. Osobité tvůrčí nápady a směry vycházejí ze stanov a pravidel, převzatých z historické tvorby. Právě dané kompoziční zákonitosti a principy tvoří podstatný základ tvorby tvůrčího pojetí projektanta, ukazují možný směr vlastního pojetí celkové řešené kompozice. Kompoziční zákonitosti nelze chápat jako striktní předpisy, jak postupovat při navrhování a projektování. Slouží především ke kontrole autorova záměru a případnému vyvarování se chyb. Cílenou skladbou čili kompozicí se rozumí jednotně působící a vyvážený celek vzniklý vhodným výběrem a uspořádáním prvků. Každá kompozice pak zároveň obsahuje osobitý motiv projektanta, jenž určuje konečný charakter díla. Vlastní myšlenky, nápady, příběhy přenesené do díla zahradně architektonické tvorby lze považovat za konkrétní tvůrčí principy dané osobnosti. Proto mezi tvůrčími principy a kompozičními zákonitostmi je možno nalézt velmi úzký vztah v cílené interpretaci. 4.2 Umělecké směry ve vývoji české zahradně architektonické tvorby Ve vývoji české zahradně architektonické tvorby, jako samostatné umělecké disciplíny, lze zaznamenat několik uměleckých proudů, jež ovlivnily nejen zahradní umění, ale i architekturu, malířství, sochařství či užité umění. Vůbec prvním uceleným a dlouhodobým uměleckým směrem
jednotným slohem. Klasicismus v průběhu 19. století vystřídalo umění romantismu. Hluboké emoce a dynamická kompozice se staly výchozími principy tehdejší umělecké tvorby. Romantická doba se zapříčinila na posílení vlastenectví a identity českého národa. V průběhu století lze nalézt mezi světovými umělci více tvůrců českých, zejména tedy v dnešním oboru zahradně architektonické tvorby. Jako vědomý směr se v 2. polovině 19. století prosazuje realismus svým skutečným a nepřibarveným pohledem. Nekompromisně protestoval vůči uhlazeným konvencím tehdejší doby, svou pravdivostí a opravdovostí šokoval nejen kritiky ale i veřejnost. Za dokonalé zakončení realismu byl považován impresionismus. Malířský směr, který ovšem svou technikou paradoxně potlačoval a rozkládal pevnou hmotu přírody. (Hájek, 2000) Reakcí na realistickou uměleckou tvorbu se na konci 19. století vynořil též symbolismus. Protestoval proti strojenosti a obyčejnosti realismu. Vyznačoval se principy znázornění idey, její symbolistické vyjádření pomocí tvarů a zobecnění významu použitého tvarosloví. Nové umělecké období přelomu 19. a 20. století, nazývané secese, skoncovalo s historizujícími detaily a nahradilo jej dekorem novým, nehistorickým. Nástup vídeňských secesních principů na konci 90. let 19. století započal původně jako revoluční hnutí, ale byl příliš rychle zastaven 1. světovou válkou. Jedná se o poslední univerzální umělecký sloh, který dokázal přenést svůj vnitřní řád do oblasti architektury, výtvarného umění, užitého umění i životního stylu. S nástupem nového 20. století přišlo hledání nových uměleckých směrů a tendencí. Tehdy společnost a umění podlehla novým modernistickým školám, jako byl novoklasicismus, kubismus, expresionismus, konstruktivismus, purismus, dadaismus, futurismus, surrealismus či umění art deco. Neměly dlouhé trvání, pouze v desítkách let. Některé se uplatnily komplexně ve všech uměleckých odvětví, jiné výrazněji zasáhly samotné jednotlivé obory. Světovým unikátem se tehdy stala česká kubistická architektura. (Hájek, 2000)
u nás bylo v 11. století románské umění. Veškeré doposud známé umělecké formy se vyznačovaly
Meziválečné období (1918–1939) přineslo do oblasti umění funkcionalismus a socialistický
přísným církevním charakterem. Volně a plynule na románský sloh navázalo během 13. století umění
realismus. Podstatu nového architektonického slohu funkcionalismu objasnil švýcarský architekt
gotické. Se svou novostí a ozdobností ovládalo veškerou tvorbu v českých zemích téměř po 300 let.
Le Corbusier (1887–1965). Geometrická čistota tvarů tak nahradila zbytečnou komplikovanou
Nové principy italské renesance se na české území dostávají na konci 15. století. Především byl
okázalost a kult strojené estetiky. Politické události českých zemí ve 40. letech 20. století ovlivnily
kladen důraz na člověka, jeho obrození, na klasické vzory a ideály v přírodě. Následujícím krátkým
vývoj umění, architektury ale i společenské chápání. Socialistický realismus vycházel ideově
uměleckým obdobím se stal manýrismus, známý svým osobitým vyjádřením individualit. Během
z vládnoucího režimu a měl za úkol slavnostně poukazovat na jeho úspěchy v reálném životě.
17. století české umění ovládlo baroko. Na tento dynamický a výrazný styl tvorby navázalo
Spíše ale než realitu zobrazoval ideologická přání režimu. Poválečné přijetí komunistického režimu
v kontrastu lehké a galantní rokoko. (Hájek, 2000)
v roce 1948 zapříčinilo ekonomický úpadek, obrovskou emigrační vlnu obyvatelstva a zásadně
Konec 18. století přinesl do uměleckého světa klasicistní umělecké pojetí s návratem antických ideálních vzorů. S jistotou lze tvrdit, že předchozí těžkopádný barokní styl byl posledním nejdelším
ovlivnilo i rozvoj umění a architektury. Mezníkem v dějinách našeho státu je rok 1989. Převratný rok pak lze považovat i ve vývoji umění jako ukončení minulých směrů a nástup nových soudobých trendů. (Hájek, 2000) 8
4.3 Tvůrčí osobnosti a představitelé umělecké sféry na českém území 4.3.1 Představitelé zahradního umění od dob středověku po 18. století Od počátku zahradního umění na českém území se zrodil nespočet významných děl. Právě se zahradami středověku, pravidelnými renesančními zahradami, s rozsáhlým francouzským pojetím krajiny a s vývojem anglického krajinářského parku u nás, lze spojit významné světové architekty,
v Čechách a na Moravě. Lichenštějnové nechali vybudovat Květnou zahradu v Kroměříži či parter francouzské zahrady v Lednici. O barokní zahradu v Českém Krumlově se zasloužil rod Eggenbergů, Schwarzenbergové pak také v jižních Čechách upravují zahradu u svého loveckého zámečku v Červeném dvoře pod Kletí. (Kuča, 1970) 4.3.2 Představitelé zahradního umění a jiného zaměření v 19. století
zahradní umělce, sochaře, ale i první české osobnosti, podílející se na vývoji českého zahradního
Převažující vliv nad úpravami nevzhledných ploch a partií převzaly během prvních desetiletí
umění. V kontextu světové tvorby se zabýval historickými zahradami Zdeněk Wirth (1911). Blíže
19. století principy krajinářského anglického parku. Zaniklo tak mnoho formálních děl barokního
se o vývoj českých zahrad a parků zajímal i Otakar Kuča (1970) nebo Zdeněk Dokoupil (1957).
charakteru, která nahradila kompozice volné přírodní scenérie. Jednalo se o zahradní komplexy
Ve středověkém období, kdy v architektuře panoval téměř po tři dlouhá století sloh gotický, se začaly formovat i první zahrady. Dodnes všeobecně známou se stala zahrada italského mistra, lékárníka Angela z Florencie. V následujícím krátkém období renesance, i přes neutuchající vliv gotiky, k nám přinesli zejména mistři z Itálie principy renesančního zahradního umění. (Kuča, 1970) V Praze byla založena Královská zahrada, na které se podílel vlašský architekt Paolo della Stella, zahradní stavitel Bonifác Wohlmuth a udržovací péče obstarával italský zahradník Francesco Terzio. Později k osázení zahrady byl přizván učený doktor Hugo Vennia z Courtaix ve Flandrech. Soukromou zahradu navrhli zahradníci, němečtí bratři Reinhartové z Elsaka. Mimo italských prvků lze nalézt ve středoevropských zahradách prvky vlámského a holandského vlivy. Ty se k nám dostali zejména díky vlámskému teoretikovi. Vredeman de Vries také působil při úpravách Královské zahrady v Praze. Z renesančních umělců vynikal i italských architekt P. Ferrabosco se zámeckou zahradou v Bučovicích či vlašský architekt Baltazar Majo di Vomio díky své realizací vodního zámečku Kratochvíle u Netolic. (Dokoupil, 1957) Ani v období baroka si nepřestali zámožní majitelé svých panství a zámků zvát mistry svého řemesla ze zahraničí. Pod dohledem architektů z Itálie či Francie vzniklo dnes velmi významných paláců a zámků obklopené rozsáhlou a důmyslně vytvořenou zahradou. Ital Andrea Spezza se, spolu se sochařem Adrianem de Vries, podílel na zahradách Albrechta z Valdštejna. (Dokoupil, 1957) Z domácích tvůrců lze jmenovat architekta Františka Maxmiliána Kaňku, který obstaral úpravy
v Lednici, Ostrově, Krásném Dvoře, Velkých Losinách a mnohé další. Přírodní park nahradil původní módní ikonu formálních úprav bezmála po celé století. S novým a prozíravým přístupem přišel v roce 1818 Václav Vojtěch Skalník do Mariánských lázní. Zde navrhl právě v krajinářském duchu velkorysé a monumentální úpravy v neobvyklém rozsáhlém měřítku. Svým dílem se zapsal i do kontextu tehdejší světové tvorby. Úpravy na přírodní romantický park v Ratibořicích řídil v letech 1810-1839 zahradník B. Bosse. Například v jižních Čechách zámek Hluboká procházel přestavbou společně s přilehlým devadesáti hektarovým krajinářským parkem, na jehož úpravy dohlížel v posledních deseti letech dokončení Rudolf Vácha. Na sklonku století započal Arnošt Emanuel Silva Tarouca (1860–1936) úpravy parku krajinářského typu u zámku v Průhonicích nedaleko Prahy, především s naplněním myšlenky sbírkového komplexu, arboreta. Při probíhajících úpravách mu byl nápomocen německý dendrolog a zahradní architekt Camillo Schneider (1876–1950). (Kuča, 1970) Zahradní umění druhé poloviny 19. století nedospělo k vlastnímu výtvarnému výrazu. Zahradní
i
architektonické
objekty
byly
vytvářeny
v neorenesančním,
novoromantickém
či novoklasicistním pojetí. Tvorba se tedy zaměřila na znovuoživení historizujících prvků. V takto realizovaném duchu vznikla zahrada vily Gröbeho, zvaná dnes též Havlíčkovy sady. Se stejným časovým nástupem krajinářského parku se začala rozvíjet průmyslová města a zakládání městských sadů. Větší města jako byla Praha či Brno, začala na konci století otevírat své zahrady a parky veřejnosti.
Vrtbovské zahrady v Praze či zahrady u Černínského paláce. Dále pak stavitele, otce a syna,
Během vývoje a tendencí 19. století se znovu objevil v malířské sféře prastarý motiv krajina.
Dientzenhofery. Rakouský sochař Matyáš Bernard Braun svým dílem přispěl u zrození areálu Kuksu.
Motiv zásadního charakteru i z hlediska zahradně architektonické tvorby, zasáhl malíře, tehdy
Úpravy labského údolí na rozsáhlý barokní komplex s lázněmi, hospitalem, zahradou, o které
nazývané jako krajináře. Ti spěli k vyjadřování svého nadání pomocí malby přírody a krajiny. Začali
se zasloužil, i je financoval český šlechtic František Antonín Špork, významný mecenáš umění.
malovat a kreslit bezprostředně v krajině neboli plenéru. Od patetického romantismu k realistickému
(Dokoupil, 1957) Pod vlivem francouzského zahradního umění, jehož nejvýznamnějším světovým
pojetí plenéru se dostal ve své době Julius Mařák (1832–1899). Vytvořil desítky kresebných studií
představitelem byl André Le Notre, u nás staví v osmnáctém století svá panství slavné rody žijící
v plenéru, častým námětem se mu stal intimní lesní interiér. Podílel se na výzdobě Národního divadla 9
v Praze a jeho krajinomalby zdobí i schodiště Národního muzea též v Praze. Nástupcem Adolfa
Jeho celoživotním dílem se stala kniha Květiny zahradní v zimě venku vytrvalé (pereny či ostálky),
Kosárka (1830–1859), který v krátkém období šesti let své tvorby přešel od romantického pojetí
jež vystihla celoživotní Fulínovo dílo. Krátce po vydání knihy umírá v témže roce, kdy slaví Fratišek
krajinomalby k realismu a jemuž hlavním motivem mu byla česká krajina, se stal Antonín Chittussi
Thomayer sedmdesáté narozeniny. (Fingerová, 2011)
(1847–1891). Svými díly přinesl do české krajinomalby osobitý styl s ozvuky impresionismu a podařilo se mu zařadit české krajinářství i do evropských souvislostí, zejména díky svému pobytu v Paříži. Impresionistický duch se neprojevil v žádné jeho malířské technice, spíše ve výběru některých námětů a důrazem na konečné vyzařování díla. Žákem Juliuse Mařáka byl další významný český malíř krajinář František Kaván (1866–1941). Po realistických začátcích se přikláněl k symbolismu. Na začátku nového 20. století se vracel opět k čisté krajinomalbě, kterou zachytil pomocí impresivně laděného realismu. Známý je především jeho zimními motivy, díly spjatými s rodným krajem. Maloval Krkonoše, Českomoravskou vrchovinu a Železné hory. Dalším Mařákovým nástupcem se stal Otakar Lebeda (1877–1901), zpočátku silně ovlivněn realismem se jeho díla vyvíjela do nálady impresionismu.
„Secesní sloh s historickými prvky uplatňovali ve svých dílech architekti Osvald Polívka a Fridrich Ohmmann, představiteli florální secese se v Praze stali Vít Masák, Josef Kovařovic, Alois Dryák, Jiří Stibral, Emanuel Králíček a Josef Fanta. Představitelé geometrické secese byl ve své ranné tvorbě Jan Kotěra a jeho žáci Otakar Novotný, Bohumil Waigent, Jaroslav Mayer a jiní“ (Stejskalová, 2001, s. 34). Josef Fanta (1856–1954) slavný projektant budovy Hlavního nádraží v Praze. V Poděbradech navrhl historizující vilu Kouřimku, která byla postavena v letech 1913–1915 z neomítnuté opuky v kombinaci s červenou cihlou a u které byla ztvárněna i zahrada v tehdy běžném dekoračním stylu. (Petrů, 1999) Dále lze k secesní tvorbě přiřadit zejména osobité a výrazné výtvarné pojetí Dušana Jurkoviče (1868–1947)či tvorbu rakouského architekta původem z Moravy Josefa Hoffmanna (1870–1956). Tito architekti ve své době přispěli nejen stavbami, nýbrž i přilehlými
Motiv krajiny se nejen v malířství po staletí opakoval i v literatuře. Mezi romantické
zahradami, vše pojaté v jednotném slohovém konceptu. Tehdejší díla symbolismu od pana Františka
spisovatele 19. století patřil zajisté Karel Jaromín Erben (1811–1870) se svou sbírkou poezie Kytice
Bílka (1872–1941) si zpočátku vysloužila kritiku jak odborných znalců, tak pochopitelně i veřejnosti.
nebo Karel Hynek Mácha (1810–1836), který byl zároveň básníkem i vášnivým cestovatelem
Naštěstí ve své tvorbě neustal a dnes ho můžeme považovat za výraznou osobnost českého sochařství.
a kreslířem. K pozdějšímu literárnímu realismu svým dílem patřila Božena Němcová (1820–1862),
Zároveň profesně naplňoval funkci architekta, designéra, ilustrátora, spisovatele a myslitele.
známé jsou její cestopisy i povídka Babička, dále Eliška Krásnohorská (1847–1926) nebo Karel
Se zahradní tvorbou úzce souvisí jeho realizace vlastního domu na pozemku lichoběžníkového tvaru
Klostermann (1848–1923) regionálně ve svém díle zaměřený na oblast Šumavy.
nad Chotkovou silnicí v Praze společně se zahradou vzácných druhů stromů. (Bašeová, 1991)
4.3.3 Představitelé zahradního umění a jiného zaměření na přelomu 19. a 20. století
Jim vtiskl své celoživotní krédo symbolického spojení reálného a duchovního života. Bílkova vila postavená v letech 1910–1912 je mnohdy označována jako „výraz složité symboliky“, kde například
V zahradním umění se na konci 19. století uplatnily doznívající principy historismu, převážně
tvar sloupů připomíná sloupoví staroegyptských chrámů. Jeho dům byl u nás postaven jako první
ale nové slohové pojetí, secese. Výchozí zásadou tehdejších umělců se stalo použití ornamentálního
s plochou střechou, měl nepříliš velkou zahradu, která ovšem gradovala na plochách s dekorem
a naturalistického prvku, vyznačujícího se symbolickou a významovou funkcí. K příznivcům nového
secesních květinových výsadeb obklopená soliterními jehličnatými stromy. (Petrů, 1999) Významnou
slohového pojetí, ale i doznívajícího vlivu krajinářského parku patřil zahradní architekt František
osobností české architektury tvořící v jednotném pojetí dům se zahradou byl i Jan Kotěra (1871–1923)
Thomayer (1856–1938). Z přelomového období století je také známý Leopold Batěk (1869–1928).
se svými architektonickými díly téměř po celém českém území.
Propagátorem českého zahradnictví a pěstování zahrad byl Martin Fulín (1853–1926).
Konec 19. století se stal i pro výtvarné umění také dobou hledání nových uměleckých cest
Pocházel ze staré zahradnické rodiny, absolvoval gymnasium a po získání praxe si založil svou vlastní
a názorových směrů. Výchozí zázemí mladých umělců představoval spolek Mánes a časopis Volné
prodejní zahradu v Praze na Královských Vinohradech. Napsal svazky první české odborné
směry. V čele českých malířů stál zajisté dnes národní umělec Mikoláš Aleš. Dále Antonín Slavíček
zahradnické literatury, včelařil, vlastním nákladem vydával časopis Česká Flora. Ve své knize
(1870–1910) s obrazy české krajiny na Vysočině ovlivněné impresionistickým duchem. Svými
Domácí zahrada, úplné ilustrované domácí zahradnictví zaznamenává oblíbené ornamentální skupiny
malbami chtěl zachytit venkovskou atmosféru, výhledy na malebnou českou krajinu i venkovské
květin, kde jmenuje Františka Thomayera, jako tvůrce moravského a československého ornamentu,
chalupy. Především Slavíčkova díla spočívala ve vyobrazení tvrdého života venkovana navzdory
kdy jako první použil vzory národních moravských výšivek pro své květinové záhony.
pohodlnému životu lidí ve městě. Ve stejném duchu impresionismu tvořili i Ludvík Kuba 10
a Miloš Jiránek. K symbolickému lyrismu se svou tvorbou přikláněl Antonín Hudeček (1872–1941).
dle Jaroslava Vondráčka a Jana Šenkýře. Jasně ukázala způsob řadových rodinných domků
Věnoval se malbě lesa, krajiny a selských stavení. Významnou osobností tehdejšího moderního
s nevelkými předzahrádkami při průčelí. Kniha od světoznámého tvůrce teorie zahradního města
malířství byl Jan Preisler (1872–1918). Jeho celoživotní dílo odráželo náladu realismu, stylizaci
Ebenzera Howarda byla přeložena v roce 1911 do češtiny. Českým mecenášem a příznivcem této
a plošné pojetí secese a postupně se i navracelo k impresionismu. (Žaláková, 1992)
teorie byl známý podnikatel a ekonom Tomáš Baťa (1876–1932). Jedinou velkorysou urbanistickou
4.3.4 Představitelé zahradního umění a jiného zaměření 1. poloviny 20. století Už od přelomu 19. a 20. století se příznivci zahradního umění vyznačovali svými experimentálními pokusy o osvobození tvorby zahrad od nánosů 19. století. Nová nastupující doma demokratická kladla zcela odlišné nároky než doba aristokratického režimu, kde byla zahrada především jevištěm života dvorského plného nádhery, přepychu a bohatství. (Wagner, 1989) Jak uvádí tehdejší zahradní architekt Josef Kumpán (1920) jen co v povědomí zakotvil nový názor, že zahrada je pokračováním domu do volné přírody a musí se řídit pravidly architektonickými a tvořit samostatný celek vedle domu, přišla 1. světová válka. V meziválečném období se díky nepoměrně vysokým cenám za pozemky zřizovaly zahrady o minimální výměře a kladl se důraz zejména na šetrném zakládání zahrad. Zahradní umění se rozvíjelo zejména na soukromých rodinných a vilových pozemcích. Ke generaci Josefa Kumpána (1885–1961) patřil i zahradní architekt Josef Rublič (1877–1953), Josef Miniberger (1878–1955) a Josef Vaněk (1886–1968). Jejich současník, Zdeněk Wirth (1878–1961), se ve svém celoživotním díle sice nevěnoval navrhování a projektování zahrad, nýbrž se ztotožnil se zahradním uměním teoretickým dílem ve věcech památkové péče. Jeho profesní dráha započala na přelomu 19. a 20. století, pokračoval i v meziválečném období a vyvrcholila po roce 1948, kdy se vzhledem k politickým událostem paradoxně zformoval legislativní rámec ochrany památek v českých zemích. Po celý svůj život se Wirth věnoval precizní badatelské činnosti, své objevy publikoval v nejednom odborném díle. Jeho systematický zájem o historii ale i tehdejší současné umění vyvrcholil například spoluprácí se skupinou „kubistických“ architektů jednak na bázi časopisu Styl ale i v rozvíjejícím se Klubu Za starou Prahu. (Uhlíková, 2010) Domácí názory byly od počátku 20. století podepřeny zahraniční literaturou a tedy zcela zásadním se stalo vydání přednášky právě od Zdeňka Wirtha Malý dům a zahrada roku 1910, kterou přednesl ve stejném roce vydání v Chrudimi a v letech minulých v Hradci Králové či plzeňském muzeu. (Petrů, 1999) V našich zemích se také uplatnila myšlenka zahradních měst od Ebenzera Howarda. Jejími propagátory byli Otokar Fierlinger (1888–1941) a F. Fabinger, kteří navrhli výstavbu satelitů okolo Prahy a také zastupovali naše země v Mezinárodní federaci zahradních měst. Postupně byla budována Ořechovka, Spořilov a Zahradní město v Praze. V roce 1920 byla dostavěna pražská Ořechovka,
dispozicí dle teorie zahradního města, se stalo Baťovo obytné a průmyslové město Zlín, později v letech 1949–1989 Gottwaldov. Baťa dokázal nechat přebudovat pro svoji prosperující firmu toto město za účasti předních světových architektů, například propagátora funkcionalistické architektury Le Corbusiera. (Wagner, 1989) Rychlý technologický a průmyslový rozvoj poznamenal i českou krajinu. Jak uvedl ve své době Kumpán (1920), nikdo se nestaral o náhradu mnohdy několika hektarových lesních ploch, které byly vykáceny kvůli výstavbě příměstských dělnických čtvrtí nebo stavbě družstevních domů. Největším nepřítelem krajinných krás byla stále se rozmáhající elektrizace a rozvoj automobilismu. Činnost ve všech odvětvích stavebnictví, architektury ale zahradního umění vyžadovala specializaci a odborné vědomosti. Přesto místo malebných staveb byly mnohdy postaveny bezduché domy, nevkusné stavby. Tak platilo i pro zahradní a krajinářskou činnost. Neradostné se pro řadu umělců staly politické události roku 1948, kdy byly domy se zahradami odejmuty majitelům a znárodněny, stejně jako cenné knižní sbírky či zahradní školky. Odvětví stavební architektury se stejně jako zahradně architektonická tvorba začala počátkem 20. století odlišovat od období eklekticismu a historických slohů. Jednoduché, ač strohé tvarosloví, důraz na účelnost a konstrukci, to vše vypovídalo o tvůrčí činnosti předních architektů. Nejvýznamnějším představitelem tehdejší tvorby byl zajisté Jan Kotěra (1871–1923), nejnadanější žák vídeňského architekta Otty Wagnera. Ve vývoji architektury 1. poloviny 20. století lze sledovat krátké údobí, kdy tehdejší snahy tíhly k abstrakci. Kubistické pojetí architektury vyjasňovalo a oživovalo dosavadní tvorbu zejména za pomoci třetího elementu, šikmé plochy. Zahrada, jak již bylo výše zmíněno, dosahovala velmi malých rozměrů, zejména kvůli vysokým kupním cenám pozemků. (Petrů, 1999) K nejznámnějším realizacím patří přestavba Fárova domu v Pelhřimově z let 1913–1914 od architekta Pavla Janáka (1882–956). V těchto úvahách nebyl sám. Z další jeho tvorby lze jmenovat rodinný dům Vincence Beneše v Praze-Střešovicích, kde byl ovlivněn holandskou cihlovou architekturou. Zahrada působila prostým dojmem, přehledně a tvořila svou zelení kontrast k režné červeni cihel. Pavlu Janákovi i lze připsat výstavbu funkcionalistické vilové kolonie na vrchu Baba za Dejvicemi v Praze v roce 1932, kterou koncipoval v jednotném slohovém pojetí. Ovšem každý 11
z vlastníků požadoval individuální vzhled svého domu. Zdeněk Wirth alespoň požadoval jednotný
a Rakovnicko. Záznamy fotografické, stejně jako malířské, zachycovaly tehdejší podobu českého
vzhled všech zahrad, čehož dosaženo nebylo. Řadu z nich řešil Otakar Fierlinger (1889–1941).
území. Umělci pracovali s barvou, světlem, kompozicí. Českou krajinářskou fotografii zejména
Výstavba kolonie byla dokončena v roce 1940, mimo Janáka, se na projektech jednotlivých vil
ovlivnil realistický nezastíraný pohled, ale i předešlé romantické pojetí. K předním fotografům první
podíleli Jan E. Koula, Oldřich Starý, Josef Gočár, František Kerhart, Antonín Černý, Janákova žačka
poloviny 20. století patřil zajisté Josef Sudek (1896–1976). Tvorbu Jindřicha Hatláka (1901–1977),
Hana Kučerová-Záveská i Gočárův žák Ladislav Žák (1900–1973), který zde uskutečnil své první
který se zabýval portrétními a krajinářskými snímky, ocenili i umělci v zahraničí na mezinárodních
projekty. (Petrů, 1999)
soutěžích v Japonku, Anglii i USA. Průmyslovou architekturou i krajinou se zabýval amatérský
Architekt Josef Gočár (1880–1945), kterého proslavil dům U černé Matky boží v Praze z let
fotograf Eugen Wiškovský (1888–1964).
1911–1912, vytvořil v letech 1911–1913 na Hradčanech též kubistický dvojdům. Zahrada ale byla
V 2. polovině 20. století se v Čechách zabýval panoramatickou krajinou Jiří Toman a Ivo
pojata v tradičním klasicizujícím duchu s pergolou a sloupovým pavilonkem s kopulovou střechou.
Přeček. Dalšími autory, kteří zasáhli do vývoje krajinářské fotografie, byli Karel Kuklík, Jiří Poláček,
V roce 1925–1927 vyprojektoval Gočár puristickou vilu pro stavitele Strnada v Praze-Bubenči.
Ján Rečo nebo Bohumír Prokůpek. Rudolf Janda se specializoval zvláště na krajinu pralesu Mionší,
Na terase při zahradním průčelí vybudoval rozměrnou zimní zahradu a v prvním patře tohoto
kam přivedl svého přítele, výše uvedeného Josefa Sudka. Z oblasti literatury patří jistě
přístavku zimní zahradu zopakoval. Na rozdíl od Gočára pojal dům i zahradu v jednotném
k nejvýznamnějším představitelům české prózy Karel Čapek (1980–1938) nebo Ota Pavel (1930–
kubistickém duchu Josef Chochol (1880–1956). Právě se svým rodinným domem, postaveným
1973), který ve svých autobiografických dílech vzpomíná na své dětství a životní osudy jeho rodiny
v letech 1912–1913 pro stavebního inspektora Bedřicha Kovařovice pod Vyšehradem došel ve své
v krásné krajině kolem řeky Berounky.
tvorbě k vrcholu kubistické tvorby v kontextu českého i evropského umění. Přibližně ve stejné době dokončená vila v Prostějově, jejímž tvůrcem byl Emil Králík (1880–1946), měla zahradu zredukovanou pouze na vstupní atrium mezi křídly hlavního průčelí. (Petrů, 1999) V půdoryse rodinného domu od Evžena Linharta (1898–1949) je věnována zahradě pouze pětina pozemku. Postavil si také svou vlastní vilu v letech 1927–1929, kde dům byl otevřen do zahrady ohromným oknem a plnil tak i v ložnicovém patře úkol funkcionalistické vitríny. Čistou funkcionalistickou tvorbu sledoval i Jaroslav Krejcar (1895–1949). Navrhl v roce 1924 rodinný dům pro spisovatele Vladislava Vančuru na Zbraslavi. Zahrada v jeho díle na terasách ztechničtěla a podél schodišťového přístupu čněla přístavba zimní zahrady. Ta se u nás teprve dostávala do slovníku bytového vybavení. S významným teoretickým dílem přišel ve 20. letech Karel Teige (1900–1951), ve kterém reagoval na tehdejší tvorbu a postupně definoval purismus, postkubismus, poetismus a konstruktivismus v architektuře. Analyzoval i situaci bydlení v publikacích Nejmenší byt a Sociologie architektury. (Petrů, 1999) Z dalších oblastí zabývající se problematikou zahrady či krajiny na začátku 20. století, lze přiřadit i malíře, fotografy či spisovatele. V průběhu první poloviny 20. století vystřídala malířské krajinářské umění z 19. století krajinářská fotografie. Již v době impresionistických malířů se fotografové zajímali o české krajinné scenérie a přírodní krásy. Patřil k nim Jindřich Eckert se svými snímky Šumavy a Krkonoš, Vladimír Jindřich Bufka či Jan Benda fotografující Berounsko
4.3.5 Představitelé zahradního umění a jiného zaměření 2. poloviny 20. století Druhá polovina 20. století přinesla některá radikální řešení v otázkách urbanistických i krajinářských. Nová tvorba reagovala na industrializaci, rychlý hospodářský vzestup a nebývalou stavební činnost v 1. polovině tohoto století. Zejména se jednalo o sice dynamický, ale neregulovaný rozvoj měst. Zejména v meziválečném období byla při nových rozsáhlých výstavbách bez rozmyslu prolínána výrobní funkce prostor s funkcí obytnou. Rozmezí 60. a 90. let reagovalo na zničená a poškozená města z války rozsáhlejší stavební činností. Nedostatek tehdejší výstavby či její poškození a přesun obyvatel z vesnic do měst zapříčinilo nové soustředění výstavby do větších obytných souborů. Vznikl nový urbanistický sídelní útvar, sídliště. Vyvolal zcela nový charakter veřejného prostoru, výstavbou při okrajích měst se staly novým přechodem do krajiny. (Štencel, 1983) Řešením těchto nových prostorů, ale i stávající zástavby se zabýval Drahoslav Šonský, Vladimír Souček nebo Václav Štencel, který se dále specializoval na územní plánování i pozemkové úpravy. Z dalších představitelů architektury lze zmínit Jiřího Štursu (1910–1995) a Jiřího Voženílka (1909–1986). Od 60. let 20. století se problematika sadovnické a krajinářské tvorby, vyjasňuje z utkvělých představ uměleckých norem socialistického realismu a uplatňuje se přístup solidních sociologických průzkumů. Zejména socialistické státy, tedy i tehdejší Československá socialistická republika, kladly důraz na sociální poslání sadovnické a krajinářské problematiky. Ta neustále stoupala na odborné 12
a umělecké úrovni. Rozvíjel se zejména zájem o zlepšení pracovního a obytného prostředí, které mělo
architekt a designér Otakar Kuča, narozený roku 1927, se během svého života setkal s renovací
poskytnout podmínky pro rehabilitaci fyzických i duševních sil. O zřejmé péči o životní prostředí
historických zahrad a parků, ale i tehdejší tvorbu pod vlivem socialistického realismu. (Kuča, 2000)
vypovídaly i světové výstavy, u nás pak výstavy Flora Olomouc a Flora Bratislava. (Wagner, 1989)
Studenty v oboru zahradní a krajinářská architektura si jistě získal i profesor Jiří Mareček,
Zahuštěním stávající zástavby způsobilo zmenšení stavebních pozemků a tím i zmenšení
narozený roku 1930. Pracoval jako projektant v Agroprojektu Praha, ve své pedagogické činnosti
soukromých zahrad. Vznikalo několik funkčních typů zahrad závislé od lokalizace v sídle,
se zabývá systémy krajinné a sídelní zeleně, sadovnickou kompozicí i evropskou sadovnickou
od finančních možností a životního stylu majitele. Městské rodinné zahrady se vyznačovaly zejména
tvorbou. Rozhodující část jeho vědeckovýzkumné a pedagogické činnosti tvoří problematika
okrasnou a obytnou funkcí, u větších pozemků i sportovně rekreačním potenciálem. V menších obcích
venkovských sídel. V letech 1971–1991 působil jako ředitel Výzkumného a šlechtitelského ústavu
se zemědělskou tradicí převažovala hospodářská zahrada. I na vesnicích a menších obcí měla zahrada
okrasného zahradnictví v Průhonicích. Do roku 1989 vedl externí přednášky a ateliérovou výuku
převážně užitkový charakter. Anonymní paneláková výstavba vnesla do zahradně architektonické
na zahradnické fakultě v Lednici, v předešlých letech 1961–1971 pracoval jako odborný asistent
tvorby nový fenomén zahrádkářských kolonií. Ty pak vyplňovaly urbanisticky nehotové části měst
pro výuku ovocnářství a tvorbu a ochranu krajiny.
a tvořily jakýsi kontrast svou rostlinnou různorodostí k monotónním, někdy holým panelovým sídlištím.
Zahradní architekt, odborný asistent, pedagog, absolvent zahradnického oboru při Vysoké škole zemědělské v Brně. Ivar Otruba, původem z Kyjova, kde se narodil v roce 1933. Po roce 1989
K představitelům zahradní tvorby v období socialismu patřili potomci Josefa Vaňka, Vlastimil
působil dlouhá léta na Ústavu zahradní a krajinářské architektury na Zahradnické fakultě v Lednici.
a Květoslav. Starší Vlastimil Vaněk (1918–1999) vystudoval zahradnickou školu v Mělníce
Publikoval v odborných časopisech, vydal mnoho knižních titulů, pro své studenty pak i učebnice
a maturoval v roce 1937. V době, kdy byly vysoké školy uzavřené, pracoval jako projektant
a skripta. Navrhoval a realizoval především lázeňské parky, botanické zahrady a arboreta, hřbitovy
a sadovník u svého otce. Po roce 1948, kdy byl jejich rodinný podnik znárodněn, působil
a rodinné zahrady, obnovoval historické zahrady, intenzivně se zabývá zahradnickým výstavnictvím.
jako agronom, posléze inženýr v chrudimském cukrovaru. Zabýval se šlechtěním trvalek a stále
Nejznámější z jeho děl je botanická zahrada a arboretum nynější Mendelovy univerzity v Brně.
se věnoval zahradní architektuře, jako otec zahradní fotografii, publikoval a přednášel. Jeho mladší bratr Květoslav Vaněk (1924–2006) maturoval na téže škole a absolutoria na vysoké škole dokončil až po 20 letech z politických důvodů. Když převzal vedení podniku, který jeho bratr řídit odmítl, byl záhy rodině odebrán a znárodněn. Po vojenské službě nastoupil do Stavoprojektu v Pradubicích jako projektant sadových úprav. Za svého života byl také aktivní v ochraně přírody. (Říhová, 2004)
Současníky zahradně architektonické tvorby, kterou lze pomyslně vymezit od roku 1989, lze nazvat i některé výše uvedené osobnosti (Václav Hurych, Otakar Kuča, Jiří Martínek, Ivar Otruba), jež se dodnes zabývají svou odbornou činností. K nové generaci pak jistě patří Jiří Damec, Zdeněk Sendler či Vladimír Sitta a mnozí další.
Mezi další přední osobnosti lze jistě zařadit Bohdana Wagnera (1919–2012). Krajinný architekt a zejména vysokoškolský pedagog a spoluzakladatel zahradnické katedry se sídlem v Lednici, při Vysoké škole zemědělské v Brně. Své studenty učil zahradnickým a krajinářským úpravám, jak dovést projekty do fáze realizace. Nejednoho z nich nadchnul svými velkými plány a jasnou vizí o budoucím uplatnění zahradních architektů. Mimo svou přednáškovou a publikační činnost i sám projektoval řadu parků v Čechách, na Moravě i na Slovensku. S generací Wagnera se v oboru zahradně architektonické tvorby uplatnili i další. Zapotřebí je zmínit Václava Hurycha, narozeného v roce 1926, který se zabývá dodnes dendrologií i sadovnictvím, jak se tehdy nazýval obor zahradní a krajinářské architektury, a také pedagogickou a přednáškovou činností. Odborný asistent, výzkumní pracovník, později samostatný 13
5 METODIKA PRÁCE
5.3 Vlastní studium literatury a obrazových materiálů, zpracování teoretický poznatků
Odborná práce bude standardně strukturovaná do jednotlivých kapitol a obsahová náplň bude
Konkrétním studiem odborné literatury autorka stanoví seznam osobností české zahradně
vycházet z nejnovějších zadaných zásad pro zpracování bakalářské práce. Zvolené téma s sebou
architektonické tvorby a dalších významných autorů zahradních děl jiného oborového zaměření
přináší množství přiloženého grafického materiálu. Proto je snadnější, díky přehlednosti, výslednou
či vzdělání. Detailněji se pak bude zabývat tvorbou každého z nich a provede výběr významných
podobu zvolit na větší papírový formát A3. Prostudované a citované knižní publikace, odborná
objektů vypovídající o jejich tvůrčím přístupu. V rámci prvotního studia literatury stanoví modelový
periodika, sborníky a internetové zdroje budou uvedeny v přiloženém seznamu literatury.
objekt své bakalářské práce.
Bibliografické odkazy a citace dokumentů v textu musí splňovat platnou ČSN ISO 690. V práci tak bude použit harvardský systém citování zdrojů. 5.1 Zaměření práce
5.4 Modelový objekt, jeho analýza a zhodnocení stavu Objekt bude vybrán dle přínosu a zásluh autora o vývoj zahradně architektonické tvorby. Bude se jednat alespoň o částečně dochovaný objekt vzhledem ke své původní funkci a kompoziční podobě.
Zaměření práce z hlediska tématu bude omezeno pouze na osobnosti české zahradně
Výběr bude pojednán dle autorčina uvážení. Před samotným terénním šetřením bude provedena
architektonické tvorby a bližších odvětví. Práce se zabývá zejména jejich tvůrčími principy
analýza původního projektu, pokud je k dispozici, a bude stanoven teoretický plynulý vývoj objektu
vyplývajících z dochovaných plánů či objektů. Ve stručném lze zaznamenat osobnosti zmíněné
jako celku. Po následující sled hodnocení a bádaní zaujme autorka památkářský postoj k řešení
v prvních doložených záznamech české zahradně architektonické tvorby. Hranicí zkoumání tvorby
objektů. Zhodnotí původní stav, současnou kompozici a případné nové skutečnosti o záměru daného
osobností bude stanoven konec dvacátého století, konkrétněji zahradní díla realizovaná do roku 1989.
objektu.
Tvorbu konce dvacátého století a současnou století jednadvacátého lze pojednat jako obsáhlou a hodnou vlastního přezkoumání a vyhodnocení. Díky své vlastní složitosti nebude proto pojata v klíčovém bádání této bakalářské práce. Prostorově se práce vymezuje na území dnešní České republiky především pro usnadnění získávání podkladů a klíčových informací. 5.2 Získávání podkladů a navštívené instituce Prostudováním doporučené odborné literatury získá autorka přehled knih zabývajících se řešenou problematikou. Další knižní publikace a odborná periodika budou vyhledávány dle vlastních odkazů autorů povinné literatury a dle autorčiných znalostí. Z řešeného tématu také vychází kromě literatury prostudování dostupných internetových zdrojů. K navštíveným institucím s cílem získání odborné literatury bude patřit knihovna Zahradnické fakulty v Lednici, knihovna Mendelovy univerzity v Brně a tamtéž Moravská zemská knihovna. Dále pak Národní technická knihovna v Praze a knihovna Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Obrazové a dobové materiály lze získat z fondů Národního zemědělského muzea v Praze a Národního památkového ústavu s hlavním sídlem též v Praze.
14
logicky od odvodnění bažin, přes rozsáhlé terénní modelace spojené s nadměrným přesunem půdy
6 VÝSLEDKY 6.1 OSOBNOSTI ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY 6.1.1 Život a dílo Václava Skalníka
a kamenné sutě. Při budování terasy dnešní kolonády Maxima Gorkého přistoupil Skalník k vylámání části skály. Držel se své představy, jak měl terén vypadat, proto jej nerespektoval a s odhodláním přetvářel. Po šesti letech dospěl ke zdárnému konci společně s vybudováním cest a vhodným
Stručný životopis Již své doby známý a uznávaný zahradní architekt Václav Vojtěch Skalník pocházel z významné české zahradnické rodiny. „Jméno Skalník je pro naše sadovnické výtvarnictví tak významné, jako pro malířství jméno Mánes“ (Štěpánek, 1958, s. 108). Narodil se dne 29. 6. 1776 s největší pravděpodobností na Hoříně u Mělníka. Zde jeho otec Antonín Skalník pracoval jako umělecký zahradník
osázením vzniklého parku. „Výstavba Mariánských lázní však již nutně potřebovala Skalníkovu trvalou přítomnost. Nikdo ho tu nedovedl nahradit“ (Štěpánek, 1958, s. 115). Do Mariánských lázní se usídlil natrvalo, zřizoval stinné besídky pro lázeňské hosty v okolí domů, promenádní a jízdní cesty. Ve svých ambiciózních plánech pokračoval do konce svého života. Zemřel v roce 1861 a následujících měsíců byl oceněn i v zahraničních časopisech jako vynikající sadový výtvarník. Pěstováním sadů ve městě strávil téměř 41 let. Až do roku 1911 se o lázeňský komplex a jeho sady staraly 3 generace Skalníků.
při zámku ve vlastnictví rodiny Lobkoviců. Měl staršího bratra Antonína též uměleckého zahradníka rodiny Lobkoviců. Jeho syn Bedřich pak působil jako zahradník ve Vídni. Václav Skalník se vyučil během tří let u uměleckého zahradníka Kühnela hraběte Obr. 1 Václav Skalník
Šporka. Pravděpodobně po svém vyučení v roce 1795 odjel
do zahraničí. Tehdy zcela revoluční doba, kdy se po celé Evropě šířily moderní principy krajinářského parku z Anglie, dala Skalníkovi možnost studovat tyto nové progresivní přístupy. Po návratu do českých zemí zastával funkci uměleckého zahradníka rodiny Lobkoviců ve svém rodném kraji. (Štěpánek, 1958) Václav Skalník v Mariánských Lázních Nebýt Antonína Isidora Lobkovice, nikdy by Václav Skalník do Mariánských lázní nepřišel. Při svém léčení se Lobkovic seznámil s tamním opatem Reitenbergerem, který se o jeho přízeň zasloužil svou vizí o vybudování velkého lázeňského města. Té doby však nemohl sehnat žádného schopného uměleckého zahradníka pro práci takového rozsahu. Proto Lobkovic svolil a poslal do lázní svého zaměstnaného zahradního architekta Skalníka. Svým příjezdem do Mariánských lázní v roce 1917 započal nejslavnější dráhu své kariéry. (Štěpánek, 1958). S přístupem tak novým a prozíravým, zpracoval roku 1818 neobyčejně smělý a ojedinělý plán města zahradního charakteru. Určil směrnice pro sadové a terénní úpravy místa a vyhotovil i celkový plán na terénní a sadovnické úpravy po celý obvod vznikajících lázní. Téhož roku jeho záměry byly schváleny
Obr. 2 Situační plán Mariánských Lázní od Václava Skalníka (po roce 1819)
a následující práce rozděleny do etap na následující období šesti let. U zakládání parku postupoval 15
Projekt zahradního města
6.1.2 Život a dílo Františka Thomayera
Plán parku zpracoval samostatně a koncipoval jej v krajinářském stylu. Celý koncept
Stručný životopis
lázeňského zahradního města odvíjel od centrálního parku, dnes nazývaným Skalníkovy sady. Park
František Thomayer se narodil v rodině zámeckého
navrhl ve středu údolí s centrální kolonádou a na jeho okraji nenásilně umístil zástavbu domů
zahradníka, Josefa Thomayera, 3. března 1856 v Trhanově
s prolukami. Parkovými úpravami navázal na okolní lesy tak neznatelně, že nebylo k poznání,
u Domažlic. Pocházel z pěti dětí. Měl dvě sestry, Annu
kde park končil nebo kde začínala volná příroda. Lesní porosty vtáhnul do celkového konceptu
a Boženu a mladšího bratra Antonína. Jeho starší bratr Josef
zakreslením jemně se linoucích pěších promenád. Tmavé jehličnaté lesy prosvětlil listnatými
vystudoval v Praze lékařskou fakultu, později pracoval jako
dřevinami, kterými osázel i celý lázeňský park jako kontrast okolním lesům. Terénní rozdíly nezbytné
chirurg, stal se asistentem první interní kliniky a následně
při realizaci svého návrhu pojal s osobitým použitím pouze přírodních prostředků bez užití umělých
profesorem na Univerzitě Karlově. (Steinová, 2008) Studium
stavebnin. Těmi nechtěl narušit přírodní ráz parku a ponechal tak pouze dřevěná zábradlí. Vše osázel
a pracovní kariéra Thomayera začaly rychle po získání
vhodnými rychle rostoucími dřevinami převážně opadavého charakteru. (Fingerová, 2011)
výučního listu u svého otce. V témže roce ve svých sedmnácti letech získal stipendium na Pomologickém ústavu v Praze
Skalník doma a ve světě
v Tróji. (Fingerová, 2011)
Skalníka si považovali pro jeho umělecké nadání, houževnatost, velkou organizační schopnost a pro obsáhlé znalosti rostlinných druhů. Jako první mezi českými zahradními architekty vytvořil nejprve krajinu a do ní posléze nechal vybudovat sídliště. Již ve své době Skalníkovo veledílo v Mariánských lázních bylo povzneseno na samotný nejvyšší vrchol české ale i zahraniční tvorby. Radil v činnostech spjatých se zahradní architekturou. Zcela nově a odhodlaně přistoupil k realizaci rozsáhlých úprav v podmáčené i skalnaté krajině. Skalníkovou ctí a naší památkou je dnes vysoce prosperující a uznávané zahradní lázeňské město s jeho čitelným rukopisem. Václava Skalníka lze zejména díky jeho tvorbě v Mariánských lázních dnes nazvat významnou a váženou českou ale i světovou osobností zahradní a krajinářské architektury. Novým konceptem zahradního města předběhl světově uznávaného tvůrce této teorie angličana Ebenzera Howarda, který se narodil až v roce 1850. Podle jeho zásad bylo založeno anglické město Letchworth. Skalníkův rozsáhlý krajinářský přístup nově vybudovaného lázeňského a parkového komplexu předstihl i realizaci Central Parku v New Yorku, na jehož projektu se podepsal krajinářský architekt Frederic Law Olmsted.
Obr. 3 František Thomayer Po absolvování studia v Praze odešel do Německa. „První zastávkou Františka Thomayera ve světě byl Frankfurt nad Mohanem, kde spolupracoval při zakládání zahrad a parků. Dále působil od jara roku 1874 až do března roku 1875 v zásobní zahradě městského zahradnictví ve Stuttgartu. V témže roce byl také zaměstnán u známé zahradnické firmy bratří Siesmayerů v Bockenheimu“ (Kubeša, 2009, s. 17). Nabyl zde velmi cenné zkušenosti pro své budoucí uplatnění v Praze. Naučil se jazyka německého, získal přehled o řízení a fungování správy na zakládání a údržbu zahrad, samozřejmě i odborný přehled a rozsáhlé znalosti botaniky. Thomayer sledoval a zajímal se o tehdejší tendence a trendy vývoje zahrad, o novinky na trhu s rostlinami. Věděl, že kolébkou zahradního umění byla v jeho době Francie. V následujících šesti letech pobytu ve Francii a krátce i v Belgii získal nejen všestranný teoretický základ, ale i široký okruh praktických zkušeností. Nejprve pracoval ve školkách, kdy také ještě plně neovládal francouzský jazyk. (Kubeša, 2009) Roku 1879 přišel do ateliéru Édouarda Francoise Andrého (1840–1911) na místo projektanta. Díky spolupráci s Andrém se Thomayer pohyboval na úrovni světoznámých projektů a realizací. André se podílel na Haussmannově
přestavbě
Paříže
(Baron
Georges-Eugéne
Haussmann
1809–1891).
(Fingerová, 2011)
16
S přimlouváním svých příbuzných se vrátil v roce 1884 do Čech, kde mu jeho bratr Josef
Zahraniční inspirace
zajistil funkci městského zahradníka tehdejšího královského města Prahy. Před nástupem do nejvyšší funkce spravující veřejné pražské sady si vymohl podmínku. Účastnit se veřejných odborných záležitostí a podávat odborné rady, jinak se vrátí do Francie. Bylo mu vyhověno. (Steinová, 2008) Během působení městského zahradníka v Praze se Thomayer setkal se závistí z řad odborníků i přátel. Znechucen proto po deseti letech vzorného plnění své funkce požádal o propuštění ze služebního poměru. Tak ve svých 38 letech zakončil jednu etapu svého života. (Fingerová, 2011)
Nebýt Thomayerova studia u svého otce zámeckého zahradníka a následného absolvování Pomologického ústavu, nikdy by se do zahraničí nepodíval. Svého působení v Německu se naučil výborně zdejšího jazyka, následně se zdokonaloval ve francouzštině a angličtině. Jeho znalosti cizích jazyků mu nepochybně daly možnost studovat zahraniční zahradnickou literaturu, kdy se v českých zemích takto odborně zaměřených knih vůbec nevyskytovalo. Získal tak všeobecný přehled o světových trendech projektování a zakládání zahrad. Při svém pobytu v Německu měl možnost
Další životní dráhu pojal Thomayer ryze v soukromé záležitosti. Požádal v roce 1894
ve volných chvílích shlédnout světoznámé zahradní úpravy v Manheimu, Karlsruhe, Schwetzingenu,
o živnostenské oprávnění ke zřizování plánů sadů a zahrad i na následnou realizační činnost. Ve své
Darmstadtu i v dalších městech. „Je také pravděpodobné, že se seznámil s dílem knížete H. Püklera
projekční kanceláři vyhotovil celou řadu plánů zámeckých, městských a lázeňských parků, továrních
(1785–1871), který nedlouho před Thomayerovým příchodem do Německa zemřel“ (Kubeša, 2009,
i vilových zahrad. Téhož roku vytvořil zahradnickou výzdobu a jednotlivé expozice pro Národopisnou
s. 17).
výstavu v Praze. Neprojektoval pouze na domácí půdě, ale za svého života vyhotovil i některé zahraniční projekty v Rusku, Německu či Rakousku. (Steinová, 2008)
Detailněji se východisky pro Thomayerovu tvorbu zabýval Lubomír Rychtar (2009), který vyzdvihuje realizace Eduarda Petzolda, jehož parky se v převážné míře vyskytují v Holandsku
Se svým bratrem Josefem zkupovali pozemky v Říčanech u Prahy a roku 1896 dostali
a Německu. U nás založil v Dobřenicích, v Českém Dubu či v Josefově dole u Mladé Boleslavi.
povolení ke zdejšímu provozování okrasného zahradnictví. „Kromě okrasných dřevin pěstoval
U barona Nathaniela de Rothschilda (1836–1905) se Thomayer setkal i s naším slavným cestovatelem
Thomayer i ovocné stromy, které do soukromých zahrad také navrhoval. Významná byla jeho sbírka
a sběratelem rostlin Benediktem Roezlem (1824–1885). Pomník Roezla se pyšní v Thomayerově
více než 120 odrůd šeříků, v té době velice oblíbených, ale také dřevitých pivoněk a chryzantém“
parku na Karlově náměstí dodnes. Rothschild nechal na Hohe Warte založit nádhernou botanickou
(Fingerová, 2011, s. 6).
zahradu s rostliny z celého světa. Při jeho službě se nepochybně Thomayer nechal inspirovat
Thomayerova činnost v zahradnickém oboru byla všestranná. Nejen, že vynikal jako zahradní
i rozsáhlým parkem ve Vídni po vzoru Buttes-Chaumont, Türkenschanzpark.
architekt a pěstitel, svou vášeň nalezl i v ovocnářské pomologii. Vydal několik odborných článků
Jak uvádí Žaláková (1992), díky Thomayerově znalosti zahrad od André Le-Notra (1613–
v Časopise českých zahradníků, i dodnes významné archiválie. Z vážných zdravotnických potíží
1700) a sledování směrů vývoje francouzské zahradní architektury, odešel do již zmiňovaného
musel v roce 1915 přestat vést zahradnictví v Říčanech a zdržoval se pouze ve svém bytě
Andrého ateliéru. Samotný André se během své kariéry setkal se světově proslulými projektanty.
na Královských Vinohradech v Praze.
Dle Rychtara
Jak napsal před lety jeho následovník Josef Kumpán „přeškoda, že jeho tvůrčí díla v oboru sadovnickém byla zákeřnou nemocí tak záhy podlomena, a že v pokročilém stáří není mu ani dopřáno, aby výtvory své tvůrčí fantazie mohl osobně shlédnouti a jejich vývoj sledovati. Ale i přes nemilosrdný osud života může mu býti velkým zadostiučiněním, že si jeho výsledků jeho dřívější činnosti velmi
(2009)
pomáhal
J.
P.
Barrilet-Dechampsovi
(1824–1875),
spolupracoval
s M. A. Alphandem (1817–1891) a G. Haussmannem. V Paříži se Thomayer setkal s typickými pařížskými širokými bulváry přímých linií s platany a zcela jistě i s dalšími nově založenými parky. Jedním z nich byl i slavný Parc des Buttes Chaumont v bývalém vápencovém lomě od Andrého a Alphanda.
vážíme, a může býti ujištěn, že jeho jméno bude jednou v historii čsl. zahradnictví zlatými písmeny
„František Thomayer pro Andrého pracoval při rekonstrukci zahrady v Ermenonville, která
zvěčněno“ (Kubeša, 2009, s. 31). Po 23 letech nemoci, kdy byl na sklonku svého života upoután
byla založena dle představ Jeana-Jacqua Rousseaua (1717–1778). Dále v parku Le Lude, Marigne,
na lůžko, umírá 18. února 1938 ve věku 82 let. (Steinová, 2008)
Maroles a v Pepinovastu“ (Rychtar, 2009, s. 36). Zmiňované osobnosti František Thomayer zajisté znal, ovšem vliv tvorby zahradního architekta Andrého byl pro něj zcela jedinečný a zásadní.
17
Vliv domácí tvorby
Projekční činnost část
Zahradně architektonickou tvorbu Thomayera ovlivnil zejména desetiletý pobyt v zahraničí
pak v secesním období. Výchozím pro secesní směr tak i zahradní tvorbu Thomayera se stalo použití
a následně i české umělecké tendence. Projekční činnost lze rozdělit podle dvou životních etap
ornamentálního prvku, nejčastěji naturalisticky pojatým, v podobě stonků, květů, listů. Ornament není
Františka Thomayera. Projekty a plány veřejných pražských zahrad a sadů, které vznikly
pouhou dekorací, ale zároveň symbolikou a významovou funkcí. Secese se vyznačuje plošností a linií,
za jeho působení ve funkci městského zahradníka. A dále pak projekty zahrad soukromých
oblibou v lomených barvách a estetickém využití různých materiálů. Linie plyne volně, nenásilně,
i veřejných při jeho vlastní soukromé kanceláři. Během své vzestupní kariéry zahradního architekta
lehce se vlní. Hodnotným se stalo použití barevného spektra, nejen že charakterizovalo předmět,
Thomayer následoval své tvůrčí zásady a principy bez výrazné změny, čímž docílil jednotné
ale barevnost se i sama nesla jako abstrakce, symbol. Oblíbenými barvami byla černá, bílá, zelená,
rukopisné identity projektů.
Thomayerovy
projekty
vznikaly
v doznívajícím
období
historismu,
převážná
modrá, žlutá, ze zvířat pak pávi a labutě, květinovou dekoraci představovaly lilie, lekníny, magnolie. (Šubr, 1999)
Thomayerovy projekty se dále dle Truxové (2009) dají oblastně rozdělit na veřejné parky, lázeňské a zámecké parky, soukromé zahrady a zahraniční projekty. Tvůrčí invence Thomayera
Příznačný komentář k tehdejšímu secesnímu umění uvedl Jiří Novotný v roce 1970. „Chceme-
jak uvádí Žaláková (1992) byly nepřeberné, častokrát netradiční a pro dnešní chápání sadovnické
li pochopit F. Thomayera a jeho dobu, která měla v tomto úseku vkus diametrálně odlišný, musíme
tvorby parků poměrně blízké. Dle Fingerové (2011) významně ovlivnil českou tvorbu zahradního
si připomenout, že bohatost a hýřivost květinových skupin přinesl k nám F. Thomayer z Francie, v níž
umění v letech 1884–1915. Není pochybností, že Thomayer stvořil svá díla v tehdejším moderním
v polovině 19. století vrcholila radost z nově vypěstovaných i dovezených rostlin, jejich barev,
duchu.
odstínů. Byla to prostá reakce na poměrnou chudobu ještě nedávných let pozdně barokových zahrad, kdy se hledaly barvy v cihelnách, sklářských hutích, aby pak z písku a skelné škváry vytvářely potřebné příkrasy“ (Žaláková, 1992, s. 39).
Nadčasovou záležitostí ovšem zůstává jeho podíl při uspořádání velevýznamných pražských parků, jak uvádí Šimek (2008), které jsou dnes neodmyslitelnou součástí systému zeleně města Prahy. „S osobností Františka Thomayera jsou spojeny vysoce elegantní, dynamické a citlivé realizace zahradního umění. Umělce evropského formátu. Smutnou skutečností je velmi malá znalost jeho tvorby ze strany středoškolsky i vysokoškolsky vzdělaných zahradníků a zahradních architektů, dále velmi
malá
známost
jeho
jména
v lokalitách,
které
zásadním
způsobem
zvelebil“
(Rychtar, 2009, s. 39). Konkrétní projekty a realizace V rámci projekční činnosti jako městský zahradník královského hlavního města Prahy předložil v roce 1884 základní rekonstrukci Karlova náměstí. Dále zasáhl do dokončovacích úprav Velkého městského sadu, dnes Vrchlického sady, vypracoval rekonstrukční plán Malého městského sadu na Poříčí, dnes sady Švermovy. V roce 1884 provedl rekonstrukci severní části ostrova Žofín a v letech 1887–1889 upravil dolní část Letenských sadů. Původní podoba je zhruba zachována dodnes. Roku 1888 byl požádán Vyšehradskou kapitulou o založení parku před jejich rezidencí. V roce 1889 znovuzřídil sady u Rudolfina a vyprojektoval menší park na dnešním Smetanově nábřeží. V témže roce také zrekonstruoval Chotkovy sady, o rok později nechal vybudovat sad na Zámeckém Obr. 4 Zpracované Thomayerovo návrhy ve sbírce map a plánů NZM v Praze
vrchu v Libni, dnešní sady Thomayerovy. Na podzim tohoto roku znovuzřídil Čelakovského sady. 18
Již od svého příchodu budoval Rajskou zahradu se zásobní funkcí, zejména pro potřeby pražských
zbraslavské vily českého nakladatele Jana Otty. K zajímavějším projektům také patřila zahrada
sadových úprav. V roce 1891 vyvíjel své největší úsilí pro zahradní expozice Zemské jubilejní
Strakovy akademie v Praze. Thomayera si nechávali povolat i některé moravská a česká města.
výstavy, kde se jistě setkal s mnohými tehdejšími odborníky v téže oblasti. Spodní partie Nebozízku
Zasloužil se o nejkrásnější park v Pardubicích, navrhl parkové úpravy v přerovské části Michalov.
přeměnil na sad a na Petříně nechal upravit okolí rozhledny. Roku 1892 pokračoval v ozeleňování
Stopy jeho práce lze nalézt i v Chrudimi, Hradci Králové, Hranicích na Moravě, Kyjově, Nymburku,
Prahy i mimo její rámec. Vybudoval parky na Žižkově, na Smíchově, kde zřídil Eliščiny sady, dnes
Vysokém Mýtě, Dvoře Králové, Kostelci nad Černými lesy či v Kolíně nebo v Táboře. Zabýval
sady na Skalce. (Steinová, 2008)
se i úpravami zámeckých zahrad a parků, jako například v Jistebnici nebo na zámku Chrast. (Steinová, 2008)
Obr. 5 Vila Tomáše Bati ve Zlíně (20. léta 20. století) Po odchodu z funkce městského pražského zahradníka, jak již bylo výše uvedeno, si Thomayer zřídil svou soukromou projekční kancelář. V roce 1894 vytvořil pro Národopisnou výstavu zahradní výzdobu a jednotlivé zahradní expozice. V předešlém roce byl požádán městskou radou Mariánských lázní, aby vytvořil návrh na úpravu lázeňských parků. Projektoval i další lázeňská města, jako parkové úpravy pro Lázně Bohdaneč, Luhačovice, Kundratice a Lázně Mšené. Navrhl i úpravy u vily Františka Melichara v Brandýse nad Labem, kterou si nechal postavit u své tovární haly. (Steinová, 2008)
Obr. 6 Detail navrhované květnice na Zemskou jubilejní výstavu v Praze (rok 1891)
K jeho předním klientům zajisté patřil i průmyslník a český politik Karel Kramář, kterému vyprojektoval hned tři zahrady. Jedna se nacházela na krymském pobřeží, nedaleko Jalty, druhá byla založena v roce 1903 u rodinného domu v Libštátě a třetí zahradu nechal Thomayer upravit v roce 1911 u pražské vily Na Baště svaté Máří Magdalény. V roce 1909 přizval Thomayera architekt Jan Kotěra ke spolupráci na úpravě vily a zahrady Tomáše Bati ve Zlíně. Téhož roku projektoval zahradu 19
Tvůrčí principy a tendence František Thomayer byl zdatným kreslířem a zcela jistě dokázal kriticky zhodnotit stávající potenciál místa s jeho vlastními záměry. Nesčetně projektů, které následně realizoval, dodnes vypovídají o originálním a nekopírovaném autorově přístupu. Zajisté dokázal rozlišovat mezi inspirací ze zahraničních zahrad a parků, a českými objekty, které vykazovaly poměrně odlišné charakteristiky. Do svých návrhů záměrně vtiskl symboly vlastenectví. Pod vlivem historizujících slohů lze nalézt v jeho parcích a zahradách pravidelné dispozice zahloubených travnatých parterů. Jak uvádí Žaláková (1992) tak i pravidelným částem zahrady se snažil dávat jiné než přísně geometrické tvary. Zejména z důvodu, že bezprostředním okolím travnatých parterů byly plochy pojaté v krajinářském stylu. Volnými úpravami nenásilně a logicky navazoval na stávající koncepční urbanistické řešení a na architekturu budov. K progresivním sklonům Thomayera patřily terénní modelace, zvlnění travnatých ploch a využití vodní prvků v zahradě. Zvládnutí a pochopení těchto Obr. 7 Návrh na úpravu Chotkových sadů v Praze (rok 1889)
výtvarných záměrů celkové kompozice si přivezl z Francie. Typickým znakem jeho tvorby byly již zmiňované zahloubené či snížené partery umístěné
Cizokrajné a exotické dřeviny využíval jako solitéry na uměle navršených pahorcích
v těžišti objektu. Nově pojaté travnaté plochy doplnil ornamentálními záhony z kobercových květin.
zvlněného terénu. Ty pak dle Žalákové (1992) střídal se skupinami 3, 5 nebo 7 stromů jednoho druhu
Tvarem takovýchto záhonů napodoboval typické květinové národní ornamenty či český motiv koruny
na minimální výsadbovou vzdálenost pro výraznější působení mohutného obrysu celé skupiny.
lva. (Truxová, 2009) Složité květinové ornamenty parterů navrhoval jak do veřejných prostor
Vysoko nasazené koruny stromů pak v podrostu doplňoval zajímavě tvarovými a barevnými
i k reprezentativní části zahrad soukromých. Jindy zahloubený parter pojal jako ryze travnatou plochu
skupinami listnatých keřů. Při svém projektování dbal i na ovlivňování životního prostředí, zejména
s dosadbou listnatých keřů s efektivním barevným kvetením. Dle Rychtara (2009) si Thomayerovy
v městských částech, které se vyznačovaly zvýšeným výskytem prachu a vyšší hlučností způsobené
proslulé květinové záhony zaslouží samostatnou analýzu. Touto problematikou květinových
dopravou. Takto zatížené plochy opticky skryl od okolí za terénními zvýšeninami osázenými
ornamentálních záhonů se již okrajově zabývá ve svém příspěvku Jitka Trevisan (2009).
listnatými keři či stromy, jež tlumily hluk a pohlcovaly prachové částice.
„Velkoplošné, mnohdy komplexní a během roku obměňované květinové záhony byly mnohdy
Dlouhodobé perspektivnosti parků a zahrad dosáhl i díky svým znalostem o nárocích
centrálním motivem tzv. květnice, mnohdy plné symboliky, působily nejen barevně, ale i texturou
používaných dřevin. Znal konkrétní dlouhověké druhy odolné proti znečištěnému městskému
rostlin, kombinací různých skupin rostlin ale i cílenou terénní modelací“ (Trevisan, 2009, s. 138).
prostředí a hojně jich využíval zejména v pražských veřejných sadech. Jemně se linoucími cestami
Jindy v těžišti parků či zahrad navrhl vodní prvek.
dokázal stejnoměrně propojit význačná místa ve veřejném parku i soukromé zahradě. Koncipoval
Jak uvádí Kubeša (2009), používal buď uzavřených forem v pravidelných tvarech kašen, či vytvářel dynamicky zakřivené břehy vodních ploch. Nevšedním uchopením terénu a jemných modelací travnatých ploch docílil vždy souladu s celkovým kompozičním záměrem daného objektu.
šířku a trasu cest pro pěší a některé i pojízdným kočárům. Při menších objektech soukromých zahrad nenásilně skloubil část okrasnou, reprezentativní s užitkovou částí. Tak dosáhl jednotného výtvarného konceptu.
Typickým Thomayerovým doprovodem terénních změn a předělů se staly skupiny jehličnatých
Thomayer byl za svého života příznivcem umění a vědy. Ve svých parcích i z tohoto důvodu
dřevin, růží či dřevin listnatých. Mezistupňové předěly tvořil rovněž schodišti či jemně se linoucí
umisťoval umělecká sochařská díla. Podařilo se mu skloubit sochařskou či výtvarnou uměleckou sféru
cestou.
se zahradním uměním. 20
6.1.3 Život a dílo Josefa Kumpána Stručný životopis Josef Kumpán se narodil v roce 1885 v Mladé Boleslavi v chudé rodině služebného zahradníka. Inspektor Ordnung ho v Jezeří vyučil zahradnickému řemeslu. V letech 1904–1907
se objevila další kniha Před založením zahrady. Souhrnným dílem je publikace Novodobé zahrady. Dále lze zmínit Zahradní besídky a jejich rostlinná výzdoba a knihu Sadová úprava vesnice- zahrady na venkově z roku 1939. (Fingerová, 2012) Stejně jako Josef Vaněk zanechal cenné množství rad a zkušeností budoucím generacím, právě ve svých publikacích a odborných článcích v periodikách. Josef Kumpán zemřel 9. května roku 1961 v Praze ve věku 76 let.
absolvoval s vyznamenání Vyšší zahradnickou a ovocnářskou školu v Lednici na Moravě. Záhy se specializoval v sadovnickém oboru u známých firem Köhler a Koch v Berlíně. (Žaláková, 1992) V následujících letech se stal vedoucím pracovníkem ve známém zahradnickém velkozávodě J. Ochsa v Hamburgu a v Berlíně. Firma tehdy zaměstnávala deset zahradních architektů s 1200 pomocnými silami. (Zámečník, 2012) Nezapomenutelné zkušenosti získal i jako vedoucí pracovník berlínské botanické zahrady. Později pracoval v pěstitelských velkozávodech v Paříži. (Žaláková, 1992) Po 1. světové válce, kde působil jako důstojník, se vrátil roku 1919 do své vlasti. Jak uvádí Žaláková (1992) pracoval samostatně od roku 1923 jako zahradní architekt. Ve své projekční činnosti se věnoval řadu let a nepřestal ani během 2. světové války. Dle Zámečníka (2012) se o Kumpánově projekční činnosti po revolučním roce 1948 dá pouze spekulovat. Lze tedy uvažovat o konci jeho projekční kariéry. O dva roky později bylo pozastaveno i vydávání měsíčníku Krása našeho domova, kterým byl Kumpán spoluredaktorem a posléze redaktorem. Podobně jako jeho současník Josef Vaněk, byl Kumpán činný v osvětové a publikační činnosti. Ministerstvo zemědělství jej jmenovalo státním zkušebním komisařem pro učitele vyšších škol zahradnických. (Žaláková, 1992) Je možné
Obr. 8 Řešení u moderního domu na značně rozsáhlém pozemku se sníženou růžovnou
se domnívat, že se v této funkci setkal se svým současníkem, snad i konkurentem Josefem Vaňkem.
a vodotryskem
Jak uvádí Fingerová (2012) určitě se museli znát, ale ani jeden se o druhém ve svých nesčetných publikovaných záznamech nezmínili. Každý z nich si šel svou vlastní životní cestou. Josef Kumpán byl také členem Československé akademie, Československé národní
Zahraniční a domácí inspirace
společnosti zahradnické, Deutsche gartenkunst-gesellschaft in Frankfurt a Main a Oestler gardenbau-
Stejně jako Josefa Vaňka, ovlivnila i Kumpána změna dosavadních poměrů a politické události
gesellschaft ve Vídni. Publikoval své podnětné články v Československých zahradnických listech
po 1. světové válce, následně i nové změny roku 1948. Nelze charakterizovat jednoho nebo druhého,
a spolupracoval na ilustrovaném časopisu Naše zahrádka. Pracoval v Ústředním svazu okrašlovacích
bez vzájemného srovnání, už z hlediska jejich téměř stejného věku. Kumpánovo emotivní kladný
spolků a hojně se dožadoval zákona na ochranu krajiny. Svou činností se snažil o sjednocení
postoj vůči společenským a politickým událostem se jistě odrazil v celkovém charakteru jeho díla.
okrašlovacích spolků i o povznesení jimi zakládané zeleně. (Žaláková, 1992)
Inspirací pro něj jistě byla česká krajina a její udržitelný rozvoj, už kvůli projevujícím snahám
Své nadání zručného kreslíře a znalosti botaniky i technologie zakládání zeleně shrnul v několika vydaných knižních publikacích. V roce 1920 Kumpán vydává knihu Novodobá zahrada s podtitulem Hlavní zásady při zakládání nebo přeměňování zahrad domácích. Roku se 1930
o vydání zákona na ochranu krajiny. Práce v Německu i ve Francii, kde se setkal s dílem architekta Andé Le Notra, byla před 1. světovou válkou pro obor zahradní umění mnohem příznivější než na území tehdejšího Rakouska- Uherska. (Fingerová, 2012) 21
Seznámil se s francouzskými zahradami ve Versailles a Trianonu. Zřejmě tehdy dospěl k přesvědčení uplatňovat v soukromých zahradách pravidelnost a disciplínu. Jak uvádí Žaláková (1992) byl oceněn i ve francouzském časopise Jardins et Cottages. Zajisté znal dle Fingerové (2012) teoretická díla Lichtwarka, Laugeara, Muthesiuse, Behrense, kteří usilovali o reorganizaci zahrady i myšlenky a dílo Leberechta Miggeho. Ostatně pozornost jeho tvorbě věnovali i Němci. „Naši národní odpůrci, Němci, napsali o tvorbě Kumpánově, že zná vysoké ideály Litchwarkovy i hřmotné ideje Miggeovy, jeho typ má vždy v sobě vyznání účelnosti. On poráží v okruhu své působnosti svým zdatným dílem profesionální i laickou sentimentálnost, dnes až k směšnosti mnohde bující. Návrhy Kumpánovy jsou uměleckým vyjádřením myšlenky obytné zahrady a novým názorem na zahradu vůbec“ (Zámečník, 2012, s. 64).
Projekční činnost a klientela Soukromé projekční činnosti se Kumpán věnoval po návratu z 1. světové války. Založil si svou vlastní projekční kancelář v Praze. Dle Fingerové (2012) měl také ateliér v Roudnici nad Labem. Podle neověřeného údaje vypracoval v letech 1919–1945 na 1028 vilových a domácích zahrad, 123 veřejných sadů a 21 hřbitovů. Získal také četné ceny v soutěžích. Jedním z výherních projektů byl i Kumpánův návrh na úpravy Rajské zahrady na Pražském hradě. K pražským počinům se do povědomí dostala i jeho řešení Fürstenberské zahrady či Růžový sad na Petříně. Jak uvádí Žaláková (1992) mimo soukromých a veřejných sadů či hřbitovů navrhoval také urnové háje, sportovní sady, zahrady u nemocnic, hotelová prostranství či zámecké zahrady. Zabýval se řešením úprav kolem koupališť a cvičišť. Je nutné zmínit i krajinářské úpravy Lipanského bojiště
Svá pracovně nejintenzivnější léta strávil ve službách mladé Československé republiky. Jak již
nebo úprav na Sv. hoře v Příbrami. Do dnešních dnů je známá ze soukromých zahrad částečně
bylo zmíněno, nové události a vlastenecký postoj Kumpána provázeli celým jeho projekčním dílem.
obnovená zahrada u vily Čerych v České Skalici. Do dnešní doby nejmladším nalezeným návrhem
Stejně jako Josef Vaněk viděl na sklonku svého života chátrat své zahradní objekty. Největší část jeho
je perspektivní zobrazení zahrady pana Jelínka v Brandýse nad Labem z roku 1948. A pravděpodobně
práce při vilách právníků a továrníků, byla majitelům sebrána a pozemky s vilami znárodněny. Tedy
posledním počinem Kumpánovy tvorby byly perspektivní návrhy na veřejnou úpravu kolektivních
neadekvátní odměna vůči jeho i Vaňkově přínosu pro české zahradnictví a zahradní architekturu.
domů Národních podniků ve Dvoře Králové nad Labem z roku 1949. (Zámečník, 2012) Majitelé a uživatelé jeho zahrad požadovali místo ke každodennímu rodinnému životu, místo ke slunění a koupání, ke sportovním aktivitám, k rozjímání a regeneraci duše i těla. Tvorba a odborná šíře Kumpánových znalostí si zajisté dožadují vyšší míru pozornosti, než v současnosti pouhé jedno částečně obnovené dílo. Tvůrčí principy a tendence Největší podíl z Kumpánovy projekční činnosti zasluhovaly tehdejší rodinné a vilové zahrady. Mimo ně se zabýval i zámeckými zahradami, například v Nových Zámcích či zahradami v Bečvárech, dále úpravami hřbitovů, veřejných sadů, ale i úpravami vesnických veřejných prostranství a zdejších zahrádek. Jak uvádí Fingerová (2012) rozlišoval mezi zahradním uměním a zahradní architekturou. Do zahradního umění zahrnoval projekty domácích a vilových zahrad, veřejných sadů, parků a promenád, novodobých hřbitovů, urnových hájů a hrobek. Projekty sadů pro uctění padlých vojínů, nemocničních a lázeňských úprav, zahradních kolonií či zahradních měst, botanických zahrad i zoologických, sportovišť a zábavních sadů, hřišť, sokolských cvičišť, restauračních a střešních zahrad, výstavišť, přírodních divadel a školních zahrad. Pojmem zahradní architektura Kumpán vylišil
Obr. 9 Zahrada v prudkém svahu na Barrandově v Praze
návrhy na besídky, pavilony a pergoly, oblouky, špalíry, zahradní nábytek, zahradní vchody a ploty, 22
herních a vodních prvků, také návrhy skleníků a nádob na květiny. Jako zastánce ochrany přírody
hlavní složku zahrady nahradil jednoduchými a účelnými principy. Zakládal si na málo nákladové
a české krajiny používal pojem „okrašlování země“, kam zahrnul návrhy na osázení břehů
a málo údržbové organizaci, neřídil se jednotným slohovým pojetím. Podřídil všechny známé složky
regulovaných řek, rostlinné doplnění přírodních scenérií či osazování železničních tratí a zalesňování.
zahrady jejímu účelu. Již při rozhodování klientů o koupi pozemku radil, jak vybrat vhodné místo. Takovým ideálním pozemkem byl jižní svah, chráněný ze severozápadní strany zástavbou či stromy, jednoduchého tvaru, s pěknou vyhlídkou, ve větší vzdálenosti od železniční tratě a silnic, samozřejmě s kvalitní půdou a ideálním vodním režimem. (Kumpán, 1920) V Kumpánových zahradách téměř vždy převažuje rovná linie. Jak sám uvedl, ne snad proto, že by byly moderní, ale takto uspořádaná zahrada umožní lepší využití své plochy. Symetrické řešení pak získalo větší půvab na svahu než v rovině. Základem jeho zahradního řešení byly velké travnaté plochy bez skupin keřů a stromů, které by plochu zbytečně roztříštily. Správného poměru ale zahrada dosahovala, až když rostliny nabyly odpovídajícího vzrůstu. Neřídil se nijakým slohem, ale volil co nejjednodušší účelnou organizaci a vnášel do zahrad rytmus a řád. (Kumpán, 1920) Pravidelná část zahrady byla osově svázaná s budovou. Parter mohl být tvořen pouze zahloubeným trávníkem a lemován květinovými záhony nebo tvarovaným plotem. Po stranách také byly vysázeny akcentující kuželovité jehličnany, stromkové růže nebo menší kmenné tvary stromů s pravidelnou korunou, jejichž kmeny byly spojovány květinovými girlandami. Častěji byla centrální část parteru tvořena vodním prvkem tvaru čtverce, obdélníku i kruhu s vodotryskem, případně i plastikou. Stejně jako u tvorby Josefa Vaňka, lze nalézt v jeho zahradách té doby oblíbený nástěnný bazén bohatě výtvarně provedený. (Zámečník, 2012)
Obr. 10 Zahrada ve Velvarech Kumpán byl jistě příznivcem odborné terminologie, bez které se ani dnes zahradní architekt neobejde. Charakteristiku svého celoživotního díla Kumpán zanechal v podobě několika útlých knih, kde dokládá i četná perspektivní vyobrazení zahrad. Rozlišoval mezi otevřeným krajinným prostorem a soukromými zahradami ve městech a obcích. Dosavadní zahradní tvorbu nazýval titěrným napodobováním romantické přírody s nadměrným množstvím botanického materiálu. Proto v jeho zahradních plánech nelze nalézt krajinné partie, tak oblíbené u jeho předchůdce Františka Thomayera. Naopak si přírodu a krajinu podrobil, vnesl do zahrady řád a rytmus. Dekorativní, dosavadní doby
Obr. 11 Zahrada ve Velvarech, pohled od domu na bazén a zahradní besídku 23
Důležitou a neopomíjenou tvář zahrady tvořil konečný barevný efekt. Rozlišoval efekt na
dle praktického účelu, žádné umělecká ztvárnění. Stejně, dle slov Kumpána, zarostla popínavými
dálku a z blízka. Pro barevné účinky na dálku volil bílou, žlutou i červenou barvu, jako kontrast
rostlinami. Půdorys byl čtvercový, kulatý, půlkulatý či jako rovnoběžník nebo mnohoúhelník. Střecha
k modré obloze. Sloužily mu zejména barevné kultivary stromů i keřů. V blízkosti cest
v nejvíce případech pravidelného jehlanovitého tvaru. Barevný nátěr volil v kombinaci dvou barev,
a u odpočívadel používal rostliny modrých, fialových či růžových barev. Vegetace v Kumpánových
hnědou se žlutou, modrou s šedou, žlutou a bílou, zelenou a bílou nebo zelenou s fialovou. (Kumpán,
zahradách byla rozličná, ale ne přehuštěná ani nadmíru rozmanitá. Volil zejména skupiny jednoho
1920)
druhu květin i dřevin, nejlépe stejného barevného efektu. Jeho tvorbu lze nazvat střídmějšího charakteru, než mnohé zahrady od Josefa Vaňka. Z kvetoucích rostlin si nejvíce oblíbil růže, ale i trvalky, alpinky či letničky na sezónní oživení perenových rabat. U domu byly výrazně zastoupeny květinové a růžové výsadby. Tato část mnohdy tvořila samostatný parter s centrální kašnou či bazénem a formálním uspořádáním záhonů a cest. Růže volil v bezprostředním okolí domu z důvodu jejich královského postavení. Nechal jimi porůst volné architektonické tvary nebo zřizoval záhony s pravidelně vysázenými růžemi na kmínku, s podrostem letniček uspořádaných ve stejně barevných pravidelných tvarech. Jindy růže doprovázely perenová rabata, dnes tedy trvalkové záhony. V menší míře používal skalky a alpina, z důvodu, že se snad nacházely v té době na každém pozemku mnohdy i bezdůvodně. Moderním tendencím nepropadl v žádné fázi své tvorby, vyvaroval se tedy umísťování skalek na rovinných pozemcích. (Kumpán, 1920) Pro oživení rozsáhlých travnatých ploch volil jarní cibulnaté rostliny. Zřizoval květinový trávník, dnes luční, který nejlépe vynikl s pozadím lesního porostu. V místech extrémní sluneční či stinné expozice volil na místo trávníku byliny nízkého půdopokryvného charakteru. Ty nebo trávník také vyplňovaly spáry cest, které zřizoval z kamenných ploten. V menších zahradách rovného tvaru, u pozemků větších pak volil i volně lámané kameny. Příchod od vstupní branky k domu byl v Kumpánových zahradách vždy vydlážděný. Přímé cesty pak vedly i zahradou, u malých pozemků umisťoval plotny do travního drnu. Nezapomínal, zvláště v rodinných zahradách, na děti. Doporučoval i zřizoval dětská hřiště s pískovištěm, houpačky, vybavené tělocvičným nářadím. Vhodné byly také malé dětské besídky s menším nábytkem, v blízkosti pak malý bazén i záhonky, aby si děti již od útlého věku budovali vztah k pěstování květin a zeleniny. U větších zahrad zřizoval také plavecké bazény nebo tenisové kurty pro sportovní vyžití celé rodiny. (Kumpán, 1920)
Obr. 12 Zahradní besídka Z drobné architektury se v zahradách objevila i pergola, jako dlouhá besídka, s částečným zastíněním cest, u kterých byla zřizována, nebo loubí. Ve většině zahrad pak byla spojnicí domu s besídkou. Vkusného tvaru a jednoduché konstrukce volil Kumpán i zahradní nábytek. Zvyk bílého nátěru považoval za nepraktický a sám volil žlutobílé, oranžové, světle šedé a světle modré barvy. U starých stromů zřizoval kolem kmene kulaté dřevěné lavice. Zahradě dodal intimity s pomocí
S použitím popínavých rostlin, jednoletých i víceletých, které umisťoval na holé zdi, besídky,
živých plotů, které v předcházející tvorbě sloužily jako větrolamy, Kumpán jich použil
pavilony, loubí, pergoly či ploty, oblouky a sloupce, souvisí i prvky zahradní architektury, které sám
pro prostorotvorný účinek. Z estetických důvodů jim propůjčil stříhanou formu nebo volnou linii.
vylišil od zahradního umění. Zahradní besídka byla hlavní součástí Kumpánovy zahrady. Probíhal zde
V tvorbě Kumpána lze nalézt i užití zahradní plastiky. Nejčastěji jako výzdoba vodního prvku,
rodinný život, besedy, obyvatelé domu tu pořádali večírky, obědy, sloužily k odpočinku. Byla
zdůrazňovala vstup do zahrady nebo i mnohdy tvořila závěr pohledové osy. Uvedené vstupy
zpravidla umístěna na vyvýšeném místě, pro pěkný výhled do zahrady i okolí, hned vedle zřizoval
do zahrady řešil umístěním loubí porostlým popínavými rostlinami, tvarovanými rostlinami,
Kumpán dětské hřiště, trávník na slunění nebo malý bazén se sprchou. Formu besídky volil zejména
nebo právě umístěním plastiky či květinových záhonů. (Kumpán, 1920) 24
K zahrádkám na venkově přistupoval s obdobným řešením, jako ve městě, nicméně vesnické
6.1.4 Život a dílo Josefa Vaňka
zahrady považoval Kumpán za výsledek individuálního vkusu jejího majitele. Zahrada neměla
Stručný životopis
napodobovat okolní krajinu, nesměla být naturalistická, ale měla v kontrastu s přírodou. Malé
Josef Vaněk byl své doby svědomitým studentem, pilným
předzahrádky řešil jako perenová rabata, někdy s i odpočívadlem. Oplocení volil čistých jednoduchých tvarů, nátěr v teplých barvách, nikdy ne v odstínech modré. Cesty za domem vedl
a
houževnatým
pracovníkem,
v přímé lince do roku k besídce a dětskému koutku. V celé zahradě převládal trávník. Z dřevin volil
pomologem,
převážně domácí druhy, žádné vzácné rostliny, které by rušily venkovský ráz. Z rostlin byly hojně
podnikatelem a zejména zahradním architektem. Jak uvádí
zastoupeny trvalky, letničky, samozřejmě růže i popínavé rostliny a neodmyslitelnou rostlinou
Žaláková (1992) narodil se 6. února 1886 v Bukovině u Hradce
venkovských zahrad se stala jiřina. (Kumpán, 1939)
Králové v rodině malorolníka a měl devět sourozenců. Roku
odborným
odpovědným
spisovatelem
a
redaktorem,
krátce
učitelem,
1899 nastoupil do učení v zámeckém zahradnictví v Ratibořicích Obr. 14 Josef Vaněk
a v roce 1902 přešel na praxi do zámeckého zahradnictví
v Děčíně. Během čtyř let získal v roce 1907 odborné vzdělání na Pomologickém ústavu v Praze v Tróji a Pomologickém institutu v Reutligen. Ve svém studiu pokračoval na Vyšší státní zahradnické škole v Proskavě. Následně odešel do zahradnictví hraběte Stollberg-Werniger ve Velkém Kamíně v Braniborsku. (Zámečník, 2012) Z ciziny se vrátil roku 1909 již natrvalo. Jen krátce působil v redakci Českých zahradnických listů v Praze u Ferdinanda Macháčka. Poté se usadil v Chrudimi a převzal redakci časopisu Zahrada domácí a školní. Přeměnil jej pod titulem Zahrada a vydával jej celých 36 let. V roce 1912 si zde založil školkařský a květinářský závod, později i technickou kancelář. V tehdejší době patřil k největším a nejlépe vedeným. Specializoval se na ovocné a okrasné dřeviny nevšedního výběru i na sortiment trvalek. (Žaláková, 1992) Se svědomitostí a pílí, kterými Vaněk jistě oplýval, se stal jediným tehdejším odborníkem zahradnictví, který se zabýval téměř všemi směry tohoto rozsáhlého oboru, přes školkařtví, šlechtění, produkci, projektování a navrhování, realizaci soukromých zahrad či veřejných prostor. Důkazem Obr. 13 Venkovská zahrada (rok 1938)
o jeho nevšední inteligenci a množství vědomostí představují zachovalé knižní publikace vlastního nákladu, články v tehdejších časopisech a rozsáhlá kniha plánů. (Žaláková, 1992) Neradostným koncem jeho tvůrčí činnosti jak uvádí Fingerová (2012) se stali politické události roku 1948, kdy mu bylo odebráno vydavatelské oprávnění, školky znárodněny, sbírky a obsáhlá knihovna byly zabaveny. Ve svých třiašedesáti letech opustil vše, co vybudoval a stal se svědkem chátrání jím zrealizovaných a navržených zahrad bez péče svých majitelů. Následně odchází do ústraní a žije s rodinou ve skromných podmínkách. I přes nepříznivou situaci přednáší. Umírá v Chrudimi dne 9. září roku 1968 ve věku 82 let. 25
nejméně v roce 1917, kdy jeho technická kancelář vydala pouhých 5 plánů. Zlomem Vaňkovi
Zahraniční a domácí inspirace Nebýt
prohlášení
československé
samostatnosti
a
změny
dosavadních
poměrů,
snad by se Josef Vaněk nestal již za svého života význačným odborníkem v projektování a školkařství. Jak ve svém příspěvku vzpomíná Jiří Mareček (2013) ovlivnila ho zásadním způsobem politická situace v našich zemích. S vyhlášením samostatnosti československé země se dostala
projekční činnosti se stal rok 1923, kdy vyhotovil hned 104 projektů, další rok 150. Během dvouletého období dosáhl téměř stejného počtu projektů, jako v uplynulých dvanácti letech. V následujících letech narůstalo množství ročně vydaných plánů, někdy s perspektivami. Roční čísla produkce začala upadat po roce 1945. (Žaláková, 1992)
do popředí zájmu zejména stavební činnost a s ní jistě i díky průkopnictví Františka Thomayera v minulých letech tvorba veřejných parků a soukromých zahrad. Vždyť veřejnost si žádala především nový typ bydlení spojený s obytnou zahradou. S nárůstem středních a vyšších společenských vrstev společně s rozmachem městské vilové zástavby si veřejní
Jak uvádí Mareček (2013) s posledním návrhem školní zahrady v Lysicích zahrnula jeho projekční činnost na 4 061 záznamů. Široká působnost tak „dala podnět ke vzniku dalších projekčních středisek nehledě na to, že projektanti staveb a komunikací si zvykli na souběžné řešení přilehlé zeleně“ (Žaláková, 1992, s. 60).
činitelé, ale i soukromníci žádali nový typ zahradní prostoru. Josef Vaněk dostal jedinečnou příležitost jako zahradní architekt přispět zásadním způsobem k rozvoji staronového československého zahradnictví. Stejně jako jeho předchůdce Thomayer byl věrným vlastencem českých zemí.
Projekční činnost Josefa Vaňka v letech 1910-1949 300 250 200
Fingerová (2012) srovnává Vaňkovy životní cíle a rozsah práce s poselstvím Jana Ámose
150
Komenského, které dělí téměř tři sta let existence. Lze se jen domnívat, zda měl i tento dojem ve své
100
době Josef Vaněk a zdali si připadal jako národem uznávaný učitel svého řemesla. Mimo příznačného
50
z bílých jemných tvarů besídek a laťových stěn. Bílé kovové trubky používal jako obrubníky, jejich
1948
1946
1944
1942
1940
1938
1936
1934
1932
1930
1928
1926
1924
1922
1920
1918
1916
1914
1912
P. Behrense (1868–1940) spoluzakladatele secese. Jeho zahrady působily nadlehčeným dojmem
0 1910
vlivu místních událostí, byl ovlivněn, jak uvádí Žaláková (1992) tvorbou německého architekta
POČET PROJEKTŮ
Obr. 15 Graf vypovídající o vzrůstající se Vaňkově projekční činnosti
ohnutím vytvářel kupole použité v kontrastu se čtvercovým květinovým záhonem. V zahradě nesměl chybět ani přenosný bílý dřevěný nábytek. Několikrát zmiňovaný předchůdce Vaňka, František Thomayer, a jeho předválečná zahradní tvorba, se staly inspirací a zdrojem poznání nejen Josefa
Konkrétní projekty a realizace
Vaňka ale i jeho odborným současníkům. Přímo Vaněk používal zejména ve své rané tvorbě zahloubených parterů, které jako první použil právě Thomayer.
Zejména tehdejší majitelé továren a velkoprůmyslových zařízení, statkáři, inspektoři a profesoři si nechávali vypracovat projekt zahrady, reprezentativního prostoru přijímacích vil
Projekční činnost
u továren či u administrativních budov. Soukromé zahrady si nechávali zřizovat i samotní stavitelé
Při celé své celoživotní práci projektanta vycházel ze svých studijních let, odborné zahraniční
a architekti domů, spisovatelé, účetní, doktoři. (Vaněk, 1920)
praxe, kdy navštěvoval a studoval palácové a zámecké zahrady. Díky nim se uvědomoval nedostatky
Lidé ze střední i vyšší společenské vrstvy toužili mít i domu zahradní prostor vyhovující
dosavadních realizací. Po návratu do Chrudimi si zřídil technickou kancelář pro projektování
estetickým požadavků a především prostor určený pobytu a odpočinku. Dle Vaňkových záznamů
a navrhování zahrad. Přesvědčování veřejnosti o důležitosti vyhotovení plánu před samotným
(1920) navrhoval náměstí a prostory návsí, školní zahrady, veřejné prostory lázní, restaurací,
založením zahrady, pozastavení stavební i zahradní činnosti světovou válkou. (Žaláková, 1992)
nemocnic, sportovní hřiště. Věnoval se návrhům zahradních kolonií, moderních hřbitovů a rodinných
Takové nelehké začátky Vaněk absolvoval a i přes jejich nesnáze snad doufal v lepší časy.
hrobek, upravoval okolí kostelů.
Základním dokladem projekce byla Kniha plánů. V letech 1910–1922 vyhotovil 279 projektů, 26
K roku 1936 „kancelář Josefa Vaňka vypracovala soukromých, domácích a vilových zahrad
a mobiliář. Jak uvádí Chalupníková (2012) se rovněž k Vaňkovým nejzdařilejším architektonickým
1785, školních 257, veřejných sadů 131, úprav okolí pomníků 32, moderních hřbitovů a urnových
výtvorům řadily veřejné sady v Nových Zámcích a Prievidzi či jedinečný projekt botanického okrsku
hájů 21, zahrad u restaurací 12, sportovních hřišť 31, zahrad při nemocnicích 10, zahradních kolonií
u Slovenského národního muzea v Martině, známým zejména skvělými vodními partiemi.
9, lázeňských sadů 5, střešních zahrad 3, sadových úprav výstavišť 21 o celkové ploše 8.656.691 m2“ (Žaláková, 1992, s. 59).
Obr. 17 Zahradní besídka v zahradě v České Skalici „Ze soukromých zahrad možno jmenovat zahradu pana ředitele Františka Poustky ve Valdštýně, pana Rousovice u Mělníka a poměrně rozsáhlou zahradu s alpinem a vodní partií pana továrníka Otokara Včeláka v Libčanech u Hradce Králové“ (Žaláková, 1992). Svou rozsáhlou tvorbu soukromých i veřejných prostor zdokumentoval ve dvou knihách České zahrady, kde zveřejnil Obr. 16 Plán zahrady A. Waigerta v České Skalici (rok 1919)
situační plány s konkrétním popisem a mnohdy i perspektivní či fotografické vyobrazení.
Jak uvádí Zámečník (2012) lze rozdělit tvorbu Josefa Vaňka do několika etap. Ranou fází své tvorby byl Vaněk ovlivněn svým předchůdcem František Thomayerem zejména v letech 1905–1920. Vrcholným obdobím pak považuje 30. léta 20. století. Dle Fingerové (2012) se do povědomí dostal
Tvůrčí principy a tendence
snad pouze návrh a realizace zahradních úprav na Barrandově v Praze. Místo o rozloze přes
Vaňkovu tvorbu, jak již bylo zmíněno, ovlivnilo hned několik skutečností. Thomayerovo
50 hektarů „se vyznačuje jednak jedinečnou polohou a tomu odpovídající úpravou. Květinové terasy
osobité použití zahloubených parterů, Behrensovy zahradní doplňky bílé barvy od dřeva ke kovovým
a alpina střídají se přírodnímu partiemi a byly často navštěvovány Pražany“ (Žaláková, 1992, s. 60).
materiálům. Dále zajisté zámecké parky a zahrady, které navštívil při svých zahraničních cestách
Další své významné projekty realizoval v Pardubicích, například zahradu při vile pana
a nárůst zcela nové otevřené formy projevu v architektuře, stavitelství a uměním jako takovém.
Františka Messanyho o rozloze 5400 m2. Návrh vypracoval v srpnu roku 1919. Dnes v objektu sídlí
Konečnou formu a podobu zahradní dispozice předcházel Vaněk rozdělením jednotlivých funkcí
mateřská školka. Funkčním členěním a kompozicí původního Vaňkova návrhu se zabývá Roman
konkrétním partiím zahrady. Funkční členění navrhoval dle individuality svých klientů a zákazníků.
Zámečník (2012), který popisuje ve své diplomové práci detailněji i objekty v zahradě, výtvarná díla 27
Rozdělit Vaňkovu zahradu lze na část okrasnou, reprezentativní, s vysokým estetickým
Františka Thomayera. Jak uvádí Žaláková (1992) bývaly přírodní partie stranou od pravidelné části.
účinkem. Následně u většiny zahrad nechyběla ani užitková část, kterou koncipoval do stejného
Vedly jimi mírné obloukovité cesty, v jejichž křížení Vaněk navrhoval keřové či stromové skupiny.
výsledného estetického účinku, tak jako okrasnou část zahrady. V mnohých případech skloubil funkci
Vznikla tak travnatá plocha, kterou v některých případech zaplnil rovnoměrně skupinami stromů
reprezentativní s užitkem. Vlastním přesvědčením tak povznesl úroveň užitkové části zahrady.
či solitérami. Celá takto volně pojatá plocha byla vymezena skupinami keřů či stromů podél
Zahradě vtiskl i plochy určené k relaxaci a odpočinku. Při větších pozemcích zřizoval samostatné
zahradního oplocení. U pravidelných zahradních částí na osu obytného domu navazuje zahloubený
oddělené partie podobnému účelu. Celkový koncept, takto rozdělených Vaňkových zahradních
parter. V rozích jej doplnily stálezelené dřeviny jehlancovitého či kulovitého tvaru. Na osu zahrady
dispozic, svědčil především o obytném charakteru všech jeho zahrad.
dále navazoval vodní prvek v podobě bazénu, soustava pergol a v některých případech i vyhlídkový pavilon. Vodní prvky volil Vaněk v plošném provedení a geometrických tvarech. V půdorysných plánech se často nalézají čtvercové, obdélníkové i kruhové bazény. Dalším častým použitím vody naopak ve vertikále byl nástěnný bazén.
Obr. 19 Ovocná zahrada v Přerově
Obr. 18 Zahrada při tovární vile v Humpolci V prvopočátku určila kompozice Vaňkových zahrad velikost pozemku a umístění domu. Pokud se jednalo o zahrádkářské kolonie, byla kompozice zahrady odvíjena od zahradní besídky. Menší zahrady se vyznačují pravidelných uspořádáním a pokračováním podélné osy obytného domu. Při větších pozemcích Vaněk zřizoval i nepravidelnou část zahrady, kterou pojal ve volném krajinářském stylu. Lze se domnívat, že těmito volnými partiemi se inspiroval i u svého předchůdce 28
6.1.5 Život a dílo Otokara Fierlingera Stručný životopis Otokar Fierlinger se narodil 21. května roku 1888 v Olomouci ve velmi dobře situované rodině středoškolského profesora. Od útlého věku byl veden ke studiu cizích jazyků, hudby, výtvarné výchovy a vlasteneckému postoji. Maturoval na německé škole v Olomouci a po ní vystudoval pozemní stavitelství na Vysoké škole technické ve Vídni. (Dostalík, 2013) V roce 1911 nastoupil u firmy Vítkovické horní a hutní těžířstvo a později krátce pracoval v Továrně na stroje a vozy v rakouském Simmeringu. (Fingerová, 2012) Dále pracoval ve státních službách na Místodržitelství v Brně, později přešel na Okresní hejtmanství do Olomouce, kde zůstal do roku 1919. Po vzniku Československé republiky působil na Ministerstvu veřejných prací, kde byl jmenován přednostou oddělení pro plánování a výstavbu měst. V letech 1920–1921, díky stipendiu Rockefellerovy nadace, odjel studovat do USA na univerzity v Arboru, Michiganu a do Cambridge na Harvardovu univerzitu stavbu měst a krajinářskou architekturu. V roce 1923 promoval na doktora technických věd. Také přijal členství ve výkonném výboru Mezinárodní federace pro bydlení a stavbu měst v Londýně. (Dostalík, 2013) Rok po své promoci se aktivně podílel na českém vydání knihy Zahradní město budoucnosti, které původně napsal již zmiňovaný Ebenezer Howard V polovině 30. let je jmenován přednostou oddělení pro plánování a výstavbu měst. Následně v letech 1930–1937 vyučoval jako docent na Akademii výtvarných umění nauku o stavbě měst. „Roku 1931 sestavili spolu s architektem J. K. Říhou a rozsáhlým kolektivem knihu Město a upravovací plán, základní dokument tehdejší doby pro plánování a výstavbu měst a obcí. Těsně před začátkem druhé světové války napsal knihu Zahrada a obydlí (1938), ve které formuloval své názory na základní zásady zahradní kompozice“ (Fingerová, 2012, s. 4).
Zahraniční inspirace Nebýt svého zaoceánského studia čerpal by vědomosti pouze z evropských zdrojů. Byl velkým zastáncem koncepce zahradního města od Ebenzera Howarda. Jeho tvorbu a smýšlení ovlivnil i vznik funkcionalistické architektury. Inspiroval se tvorbu Franka Loyda Wrighta, Le Corbusiera, znal i spolupracoval s předními českými architekty tehdejší doby, s Josefem Gočárem, Pavlem Janákem. Jistě znal modernistickou tvorbu Jana Kotěry, osobité pojetí Josefa Hoffmana, osobně se znal se Zdeňkem Wirthem. Více pozornosti věnoval domu samotnému, čerpal z jeho půdorysu a členitosti architektury. Díky svému členství v Mezinárodní federaci pro bydlení a stavbu měst v Londýně, se jistě seznámil s tvorbou Capatibility Browna a jeho anglickými krajinářskými parky z 19. století. Z doby Fierlingera byla známá svými klasicizujícími květinovými zahradami Gertruda Jekyll (1843–1932) nebo Edward Lutyens (1860–1944), s jejichž tvorbou byl Fierlinger seznámen. V evropském formátu vynikl svým nadčasovým návrhem uměle konstruované krajiny, Lesního hřbitova ve Stockholmu, švédský architekt Erik Gunnar Asplund (1885–1940) a Siegfried Lewerentz. Největším zdrojem poznání byla Otakaru Fierlingerovi anglosaská a americká krajinářská škola. O čemž svědčí i téma jeho disertační práce, Stavba měst v Americe, se kterou dosáhl hodnosti doktora technických věd. V Americe se seznámil s aktuálními trendy urbanismu, krajinného plánování,
zahradní
architektury
a
navrhování
veřejných
prostranství.
(Dostalík,
2013)
Lze se domnívat, že během svého amerického pobytu navštívil Central Park. Dílo Fredericka Law Olmsteda a Calverta Vauxe, které zrealizovali dle svého plánu Greensward, vyznělo zcela přirozeně jako nová urbánní struktura 19. století zasazená do umělého městského organismu. Urbanistická tvorba Fierlinger celý život bojoval proti dvěma extrémům, hustě zastavěným blokům
Ve zmíněné publikaci uveřejnil i fotografické snímky svých realizovaných zahrad, které mu na
mnohopatrových činžovních domů a proti malým rodinným domkům se zahradou. S tvorbou města
zakázku vyhotovil světoznámý český fotograf Josef Sudek. Přispíval také do časopisů Styl, Volné
souvisela i veřejná zeleň a rekreační plochy. (Žaláková, 1992) Zdůrazňoval proto americké tendence,
směry, Stavby, Architekt a dalších. V roce 1934 vydal Styl pod názvem Zahrady souborné číslo,
dle kterých se soustavně budovaly plochy zeleně v určitém vztahu k jiným městským složkám. Zeleň
kde Fierlinger shrnul hlavní zásady své tvůrčí práce. Fierlinger se za 2. světové války zapojil
sloužila pro účely rekreační, sociální i dopravní. Americká tvorba dokázala skloubit praktický účel
do odboje, organizoval pomoc rodinám, které pronásledovali nacisté, podílel se na výrobě a distribuci
a výtvarné pojetí v nenásilnou jednotu a tímto úkolem byli pověření pouze specializovaní odborníci,
ilegálních tiskovin. Náhle však 8. září roku 1941 předčasně umírá ve svých 53 letech po neúspěšné
krajinářští architekti. (Fingerová, 2012)
operaci. (Dostalík, 2013)
Zeleň nejen sloužila ke zkrášlování, jako to bylo v období aristokracie, nýbrž i k potřebě lidí, volnému pohybu a provětrání města, k zadržování prachu a kouře, čištění vzduchu. Mírnila hluk 29
a přiváděla obyvatele měst do volné přírody. (Žaláková, 1992) Stejně jako krajinářští architekti v Americe a jako Otakar Fierlinger, oplýval těmito myšlenkami i Josef Kumpán. Ve svých odborných článcích zveřejňoval hlavní urbanistické myšlenky. „Místo, aby se sady podřizovaly kostře ulic, mají sady z velké části určovati soustavu uliční, čili jinými slovy úvaha o takové soustavě má předcházeti studiu úpravy městského půdorysu“ „Další myšlenkou jest, aby sadové plochy přiváděly přírodu do města a aby byly respektovány již při navrhování městského plánu. V Evropě projevuje se snaha o zřizování sadů ve městech, sice souběžně, ale děje se tak spíše z hlediska estetického“ (Žaláková, 1992, s. 97).
Zahradní realizace K jeho nejznámějším zahradám patří zahrady u vily Edvarda a Hany Benešových a u sousedících vil Ludvíka Strimpla a Zdeňka Fierlingera, bratra Otakara, v Sezimově Ústí, realizované v roce 1930. Dále přestavba zahrady u pražského Černínského paláce v letech 1931–1934, na které spolupracoval s Pavlem Janákem. Úpravy parteru u Letohrádku královny Anny v Praze z let 1937–1938. Další soukromé zahrady navrhl a zrealizoval v Jevanech, v Praze, v Strančicích a Nových Hradech. (Žaláková, 1992)
V rámci nových urbanistických teorií zhodnotil Fierlinger stavební rozvoj Prahy ve vztahu k tamní zeleni. „Nově vznikající čtvrti přiřazují se ku Starému městu na plánech bezduchých a lineárních. Jsou ubohým odleskem úpadku ve stavbě měst, převedeného do podnikatelského prostředí. Obkličují takřka vnitřní město omezujíce jeho organický růst bez jednotící myšlenky. Úprava sadů po odchodu snaživého Thomayera stagnuje“ (Žaláková, 1992, s. 98). Výše uvedeným zhodnocením vystihl Fierlinger nejen podstatu stavebních úprav hlavního města Prahy, nýbrž i podstatu dalších stavebních zásahů na českém území. Východiska z těchto skutečností shledal v řešení respektující hlavní zásady moderního urbanismu směřující k blahu obyvatelů měst. Ve své publikaci Zahrada a obydlí vystihl provázanost tehdejší sadovnické tvorby a moderního urbanismu, která je platná dodnes. „Naše stanovisko k oboru zahradnickému bylo by však příliš úzké, kdybychom se naň dívali jen s hlediska čistě řemeslného a přehlíželi, že jako každé lidské dílo, jež je výsledkem určité vyšší vůle člověka, který si podřizuje hmotu své představě, je i zahradnictví projevem tvůrčím, neboť uspořádáním přírody vytvářejí se plastické a skutečné obrazy (Fierlinger, 1938, s. 5).
Obr. 20 Benešova vila v Sezimově Ústí
Úkoly zahradnictví obecně jsou pak spjaty „s oborem, organizujícím kolektivní bydlení
Byl členem rozsáhlého kolektivu v čele s Pavlem Janákem, který řídil výstavbu
a pracoviště, to jest moderní urbanismus. Široký tento obor, sociálně podložený, zasáhl pronikavě
funkcionalistické osady Baba v Praze. Součástí celkové koncepce osady byla také úprava jednotlivých
do reformy zahradnictví, resp. naopak zahradnictví ukázalo urbanismu do jisté míry nové cesty
zahrad, které fungovaly jako venkovní obydlí. Dokončena byla v roce 1932. Právě Otakar Fierlinger
a možnosti, jak vyrovnati lidské dílo s přírodou. Tím se zmnožil zájem o teoretické a praktické
se stal tvůrcem mnohých z nich. Jak sám napsal, bylo vytvořeno i na poměrně malých prostorách
studium, jež pak na základě soudobých požadavků a úkolů mohlo dáti zahradnictví nové poslání
největšího účinku. A to souladem hladkých ploch moderních architektur budovaných obydlí
a cíle. Charakteristickým znakem poslední doby je i hlubší studium starých zahradních kultur
s trávnatými plochami, dále liniemi teras silně zvrstveného a výrazně zformovaného terénu.
a projevující se snaha, aby dochované zbytky byly zachráněny kulturnímu majetku národnímu.
Vše v doprovodu ukázněně vysázeného rostlinného materiálu a květinové výzdoby s oživením
Nejširším polem činnosti je pak ochrana a úprava celých krajin, které jsou ohroženy pokračujícím
vodními prvky.
technickým
pokrokem,
což
vyžaduje
dalších
znalostí
a
práce
nejširších
měřítek“
(Fierlinger, 1938, s. 6). 30
sloužící k přístupu do domu a příjezdu na pozemek, na užitkové a hospodářské. Dále na ozdobné, pravidelné a volné, které by byly členěny dle zvláštní povahy terénu a místa. (Fierlinger, 1938). Zahrady jím navrhované se více než pravidelnými tvary vyznačují osovou dispozicí, jež vyvažuje pohledy. Volné nepravidelné řešení převažuje nad geometrickými útvary. V kontextu tehdejší zahradní tvorby nepoužíval obdélníkového travnatého parteru před budovou, čímž se odlišil od svých současníků. Pokud zvolil geometrické řešení, tak bezprostředně v blízkosti domu. Z domu se na zahradu vcházelo z kryté nebo otevřené terasy, kde využil terénní stupně nebo trávníkovou plochu, někdy s bazénem. S tehdejší tvorbou se ztotožnil používáním suchých květinových zídek a chodníků z kamenných ploten, které ale volně kladl do trávníku. Zahradní partie a vzniklé pohledy koncipoval jako obraz, proto používal různé druhy stromů pro plynulé barevné i tvarové přechody mezi nimi. Jak uvádí Zámečník (2012), ač byl Fierlinger současníkem Josefa Vaňka a Kumpána, diametrálně se odlišoval od jejich tvorby. Fierlinger často komponoval své zahrady jako obrazy ohraničené rámem. Střídáním různých Obr. 21 Benešova vila po roce 1937 Tvůrčí principy a tendence
druhů vegetace vytvářel kontrasty světla a stínu, použitím světlých linií cest, terasových zídek a schodišť docílil rytmizace plochy zahrady, mnohdy geometrické formy stavebních prvků narušuje nejen organikou rostlin, ale i drobných plastik, a je si rovněž vědom japonské inspirace moderní
Za přínos tehdejší doby Fierlinger považoval objektivní studium starých hodnot. Výrazové
zahrady, jež ji přetváří v přírodu stylizovaného, abstraktního a symbolického obsahu. Když na chvíli
prostředky rozdělil do dvou velkých skupin. Do skupiny první patří vše lineární a plastické,
přestane zahradu vnímat jako obraz, obrátí se k jinému příměru, hudební skladbě s osobitým rytmem,
tedy forma klidná, uzavřená a jasná. Linii je podřízen obraz v ploše a prostoru. Ve druhé skupině
akcentem, gradací a závěrem. (Holá, 2013)
zahrnul malířsky nejasné a neurčité kontury, tudíž otevřenou a pohyblivou formu. Dále nepřehlížel tehdejší umělecká období, která přinesla i nové hodnoty. Patřil sem impresionismus, expresionismus a kubismus. Až estetika konstruktivismu ale ujasnila tvorbu ve stavebnictví i tvorbu zahrad. Výrazové prostředky byly ještě obohaceny podmínkami moderního života, zvláště hygienickými a sociálními požadavky. Ve výsledku tvorby právě Fierlinger zdůrazňoval, že podmínkou zdárného díla je správná volba výrazových prostředků. (Fierliger, 1938) Ve své tvorbě zahrad věnoval největší pozornost vzájemným souvislostem mezi vnitřkem a zevnějškem. Vůči zahradě tomu napomáhaly terasy, schodiště, krytá loubí a sloupoví konstruktivního charakteru. Souvislost obytných pokojů k venkovním prostorám by, dle Fierlingera, měla být následující. V ideálním případě umístit na jiho-západní straně otevřenou terasu z obývacího pokoje, který by sousedil s jídelnou. Z jídelny vcházet do kryté jižní terasy. Na východní straně doporučuje umístit kuchyň a na severní pak přístup do domu. Zahradní prostory rozdělil na účelové,
31
6.1.6 Život a dílo Bohdana Wagnera Stručný životopis Bohdan Wagner se narodil 16. prosince roku 1919 v Břeclavi jako syn mistra v cukrovaru. Zde také navštěvoval obecnou a měšťanskou školu v letech 1925–1934. Navštěvoval od roku 1926 skautský oddíl. Zážitky z tohoto období odráží knihy Jaroslava Foglara a zásadně ovlivnily jeho osobitý charakter. Po absolvování školy se měl stát drogistou, ale nakonec mu bylo doporučeno přihlásit se na zahradnickou školu. V té době byla Vyšší odborná ovocnářská a zahradnická škola, stejně jako celá Lednice německá. Česká větev byla už v roce 1921 přemístěna do Mělníka.
srdeční, komunikativní člověk, se pohyboval, i přes krátké setrvání v komunistické straně, precizně v politické situaci poválečného Československa. Na počátku 50. let stojí Bohdan Wagner, spolu se Scholzem a dalšími spolupracovníky u zrodu Zahradnické katedry, která je v roce 1952 ustanovena přestěhována z Brna do Lednice. Čímž dospěl k jistotě, že komunistický režim nenechá zchátrat zdejší Lednicko-Valtický areál. V roce 1958 se stává kandidátem zemědělských věd se specializací na okrasné sadovnictví a díky svým známostem ve vyšších politických kruzích uniká nabídce ke spolupráci s tehdejší Státní Bezpečností. (Fingerová, 2012)
Na německou školu nechtěl, proto se přihlásil na Rolnicko-ovocnicko-vinařskou zahradnickou školu
V následujících desetiletí přichází úspěch za úspěchem, nejen Wagnera, ale i lednické školy.
ve Valticích. Po roce odešel na Státní vyšší školu ovocnicko-vinařskou a zahradnickou v Mělníku,
Začátkem 60. let se Zahradnická katedra začleňuje jako obor do struktury Vysoké zemědělské školy
kterou navštěvoval v letech 1935–1938. Po ukončení mělnické školy se navrátil domů do Břeclavi,
v Brně. Roku 1963 získal hodnost docent a v roce 1966 byl jmenován profesorem Agronomické
která již byla součástí německé Třetí říše. Kvůli svému vlastenectví se zanedlouho vrátil do Mělníka,
fakulty v oboru Okrasné zahradnictví. (Fingerová, 2012)
kde pracoval jednu sezónu ve vinných sklepích Lobkowitzkého vinařství. (Fingerová, 2012)
Události koncem 60. let a následující proces normalizace a, lze říci, diktatury vlády zasáhly
V roce 1939, po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava, se za ztížených podmínek opětovně
nejednoho občana, přesto ale Bohdan Wagner ve své pedagogické a projekční činnosti neochabuje.
vrátil do Břeclavi. Téhož roku byl po doplňovacích zkouškách přijat na Vysokou školu zemědělskou
Ve školním roce 1977–1978 byly i jeho zásluhou zřízeny dva samostatné obory, zahradnická výroba
v Brně, kdy po krátkém setrvání Wagnera na škole došlo 17. listopadu 1939 k uzavření vysokých
a sadovnictví a krajinářství. Až do 80. let působí v lednické škole, vede výuku i cvičení, probouzí
škol. Sehnal zaměstnání ve funkci zahradního pomocníka Výzkumného ústavu zahradnického
zájem a nadšení u studentů. Roku 1985 byla zřízena Zahradnická fakulta Vysoké školy zemědělské
v Lednici. V období Heidrichiády (1942) se o něj ale zajímalo gestapo a musel odejít. Pracoval
v Brně se sídlem v Lednici na Moravě a o rok později odchází Wagner do penze. Jeho osobnost
ve sběrně ovoce a zeleniny v Dunajovicích, následně našel zaměstnání u Leopolda Bonholtzera
a tvůrčí síla se zapsali do dějin lednického odborného školství i do povědomí tehdejší generace.
ve Vídni. Zde vedl skupinu ruských zajatců při sadových úpravách u vojenských objektů.
Zemřel 2. února roku 2012. (Fingerová, 2012)
(Fingerová, 2012) Roku 1945 se vrací zpátky domů na brněnskou vysokou školu a současně vyučuje sadovnictví a sadovnické kreslení už české zahradnické škole v Lednici. Dostává na starost lichtenštejnská panství, pracuje jako správce, studuje, vyučuje a věnuje se rodině. Nejen škola a park v Lednici se dostaly tehdy do podvědomí veřejnosti, právě díky Benešovým dekretům. Na akademické lednické půdě se setkává s Markétou Roderovou-Müllerovou nebo s Jaromírem Scholzem. Úspěšně dokončuje studium v roce 1945 a nastupuje na Ústav pro okrasné zahradnictví a sadovnictví Vysoké školy zemědělské v Lednici. (Fingerová, 2012) Jak uvádí Fingerová (2012) podílí se na všech významných událostech školy, projektuje, hledá nová řešení interpretace myšlenek do praxe. Dodnes známý mezi studenty i přáteli jako otevřený,
Wagnerův odkaz S nástupem na brněnskou vysokou školu a současně i na zahradnickou školu V Lednici získává Wagner svou činností cenné množství kontaktů. K realizacím svých projektů zve hlavně studenty, neboť zastával jistě názor, že uplatněním svých plánů v praxi, se dá nejvíce naučit. Jeho žákem byl Jiří Finger, který právě zajišťoval brigády pro studenty a další materiální a finanční zajištění projektů. Wagner se podílel na ideových návrzích a dalších projektech v Olomučanech, které měl od roku 1945 na starosti. Vypracoval dlouhodobou koncepci rozvoje a spolu se svými studenty realizoval výukovou skalku. Téhož roku také vydal knihu Zahradní slohy. (Fingerová, 2012) Od 2. poloviny 50. let vypracovává rekonstrukční a revitalizační plány celé oblasti LednickoValtického areálu a dokončuje ji v roce 1960. V roce 1956 dokončil disertační práci o kompozičních hodnotách sadových úprav. K jeho dalším významným realizacím patří i rekreační střediska 32
ve Vysokých Tatrách. Dále Štrbské Pleso, Horný a Dolný Smokovec, Tatranská Lomnica, Poprad a Vyšné Hágy. Vznikají rozsáhlé skalky, trvalkové záhony a krajinářské úpravy, vše za asistence jeho studentů. Díky svým konexím se dostává ke vzniku olomouckých květinových výstav. Wagner postupně vyprojektoval všechny části výstaviště Flora Olomouc, ty pak zcela přirozeně zapadly do organismu města. Parkové plochy a dílčí úpravy pak sloužili k teoretické i praktické výuce studentů a k propagaci zahradnického oboru mezi laickou veřejnost. (Fingerová, 2012) Z dalších jeho významných realizací lze zmínit úpravy v Mariánských Lázních, Karlových Varech, Františkových Lázní, Poděbradech, Bučovicích či Telči. V roce 1961 vydal učebnice Sadovnictví pro zemědělské technické a mistrovské školy. O čtyři roky později pak knihu Radost z krásné zahrady a učebnici Sadovnická a krajinářská tvorba 2. díl. Rok na to vydává 3. díl. V roce 1964 na místě městské olomoucké tržnice vznikla pod Wagnerovým vedením výstava, na kterou bylo zamýšleno nalákat pár tisíc místních návštěvníků. Zásadním zvratem v prezentaci zahradnického oboru byla skutečnost, že se na výstavu přijelo podívat přes sto tisíc diváků. V následujících letech se Wagner podílel na vypracování libreta k Celostátní zahradnické výstavě právě v Olomouci, která svou tradici výstavnictví drží dodnes. (Fingerová, 2012) Nejen výstava v Olomouci pozvedla zahradnický obor výše, ale i zahradnická výstava Jihomoravského kraje s názvem Horticentrum- Lednice. Sepsal úvodní scénář, libreto celé výstavy a zpracoval ideový námět. Výstava byla zahájena v závěru léta 1968, návštěvy i ohlasy byly ohromné, až na následující příchod osvobozeneckých vojsk. V 70. letech se nadále Wagner věnoval výstavám Flora Olomouc. Pod záštitou lednické školy vypracoval na konci 70. let sadové úpravy Hotelu Prahu. Zahradní úpravy dokonale propojil se stavbou prostornými terasami. Zrealizoval zde japonskou zahradu a zimní zahradu. Svým studentům opět nabídl možnost brigády a praxe. V roce 1986 odchází z lednické školy do penze. Do té doby ještě stihl vydat několik publikací. Třídílné Základy sadovnické a krajinářské kompozice (1981), Teorie tvorby a vývoje krajiny (1982). V letech 1982–1986 Wagner vydal knihy Sadovnická tvorba s podtituly Sadovnické úpravy v intravilánu, Sadovnické úpravy v zájmovém území a krajině a Obnova historické zeleně. Dále knihu Tvorba krajiny (1987), Estetické hledisko při úpravách toků v intravilánech sídel (1988), Sadovnická tvorba 1(1989) a Sadovnická tvorba 2 (1990). (Fingerová, 2012)
Tvůrčí principy a teoretické myšlenky Jak sám Wagner (1989) uvádí, sadovnická a krajinářská tvorba si doposud neosvojila právo na význačné místo ve výtvarném umění. Nikoliv snad proto, že by zahradní díla měla nižší estetickou hodnotu než mnohé obrazy, sochy či výtvory architektury. Přestože má s architekturou mnoho společného a kompozice prostoru se řídí stejnými kompozičními zákonitostmi. Snad proto se také mimo pojem sadovnická tvorba používá termín zahradní architektura. Jej však Wagner neměl rád, neboť tento termín není všeobsáhlý a architektura nezahrnuje tvorbu krajinářskou. Sadovník nevytvářel přírodu, ale její umělecký obraz v prostorovém vyjádření a vedle přírodních zákonů musel respektovat i zákony estetické. Každé umělecké dílo pak vznikalo dvojím způsobem. Neuvědoměle, kdy autor tvořil dle vlastního úsudku, nebo záměrnou konfrontací zákonů estetiky a uměleckých norem. Na rozdíl od tvorby malířství, sochařství nebo architektury, podléhá dílo sadovníka toku času. I proto v konečné fázi tvorby nelze posoudit, zda-li se jedná o větší podíl estetických principů či zákonů přírody. Například pravidelné renesanční a barokní zahrady stavěly více na estetických principech, na rozdíl od anglického krajinářského parku, kde větší úděl sehrála sama příroda. (Wagner, 1989) V sadovnické a krajinářské tvorbě je rozhodující pro konečný efekt respektování estetických zákonitostí, nicméně znatelný vliv vytváří i vztahy etické, logické a ekonomické. Wagner (1989) také definoval základní vlastnosti kompozičních prvků a dopodrobna se každým z nich zajímal. Dále také organizaci kompozičních prvků, která je podmíněna existencí řádu, ve kterém se prolínají zákonitosti přírodní a společenské. Určil, že v sadovnické a krajinářské tvorbě je řád blízký přírodnímu. Přesto ale nevytváříme přírodu, pouze její obraz, který je více či méně přizpůsobován představám a potřebám člověka a společnosti. Formy řádu se pak projevují v bodech, liniích, plochách a tělesech, to je ve všech kompozičních prvcích a vztazích mezi nimi. Konkrétní formou lze jmenovat opakování, následnost, rytmičnost či rovnováhu. Výsledkem umělecké a tvůrčí činnosti sadovníka je pak sadovnická kompozice, tedy představa sadovníka o její konečné realitě. Do sadovnické kompozice vstupují i budovy, cesty, telekomunikace a jiná nadzemní vedení, různé zídky, schodiště, terasy, přístřešky a dalších technická vedení. Nejsou přínosná z hlediska estetiky, ale musí být respektována v rámci toho kterého stupně civilizace. V místech kde technických prvků ubývá, by dle slov Wagnera (1989) měla převažovat zeleň. Sadovnická tvorba nemá plnit pouze vizuální uspokojení, ale má i široké celospolečenské poslání.
33
postavenou v letech 1907–1908 navrhl pro právníka, spoluzakladatele Československého statistického
6.2 Osobnosti architektonické tvorby
úřadu JUDR. Jana Náhlovského a jeho ženu Luisu.
6.2.1 Život a dílo Dušana Samo Jurkoviče
Nechal se díky charakteru stavby a umístění v městské čtvrti inspirovat rezervovaným
Stručný životopis
britským stylem. Vznikla tak modernistická stavba s lidovými prvky za použití moderních Slovenský architekt, návrhář a etnograf se narodil 23. srpna
konstrukčních materiálů. Vstup do vily přes branku se nachází na Suchardově ulici. Zahrada
roku 1868 ve slovenské měste Turá Lúka. Po studiu na nižším
je podélně situovaná při ulici U Vorlíků. Na osu vily pak navazovala zadní část zahrady. V hlavní
gymnáziu odešel do Vídně. Zde v letech 1884–1889 studoval
podélné ose byl v místě křížení příčné cesty umístěn kruhový prvek. Pravděpodobně se jednalo
na Státní
Sitte.
o vodní plochu, bazén. Křížením cest vznikly čtyři pravidelné travnaté plochy historizujícího
Na Slovensku spolupracoval s lidovými tesaři a později odešel
charakteru. Z dobových fotek je patrné, že byly kolem obvodu osázeny nejspíše růžemi na kmínku.
do Vsetína, kde navázal pracovní i přátelský vztah s architektem
Na konci hlavní osy byla vybudována dřevěná zahradní besídka. Celý zahradní prostor byl pojednán
Michalem Urbánkem. Spolu s ním navrhoval valašskou dědinu
plošně a nízkým rostlinným porostem. Jako kontrast celkové plošnosti zvolil Jurkovič statné listnaté
a další
výstavu
stromy vysazené v celé délce oplocení. Do dnešní doby se zachovaly dvě vzrostlé lípy při vstupní
českoslovanskou. Ta se konala v Praze roku 1895, kde se na její
části do vily. Nynější majitelé získali vilu v dědickém řízení a užívají ji k bydlení. Díky vlastním
květinové výzdobě podílel zahradní architekt František Thomayer.
finančním prostředkům a příspěvku městského úřadu byla vila i se zahradou obnoveny
Není vyloučeno, že se tito dva významní představitelé secese
ke spokojenosti majitelů i pracovníků památkového ústavu. Vila i se zahradou jsou zapsány
seznámili na výstavě v Praze.
na seznamu kulturních památek ČR a chráněny jako nemovitá památka. (Moravská galerie, 2010)
průmyslové
folklórní
škole,
stavby
kterou
pro
vedl
Camillo
Národopisnou
Obr. 22 Dušan Jurkovič Ohlasem a díkem z pražské výstavy se Jurkovičovi stala nabídka na stavbu souboru výletních ubytoven Pustevny na Radhošti. Realizace proběhla v letech 1897–1899. Zanedlouho přijal zakázku na návrh malého internátu z brněnské dívčí školy Vesna. Jurkovič zároveň dostal i první impuls na přestěhování se do Brna. Zde od roku 1896 působil jako samostatný architekt a zapadl do uměleckého brněnského života. V Žabovřeskách navrhuje svou vlastní vilu, řídí stavbu části Pomologického ústavu v Bohunicích. Podílel se i na projektu dělnické kolonie šestnácti domků v Novém Lískovci. Navrhl také rozsáhlou kolekci nábytku pro již zmiňovanou dívčí školu. Během pobytu v Brně navrhuje lázeňské domy v Luhačovicích a v letech 1908–1913 úpravy zámku v Novém Městě nad Metují. Roku 1919 se vrací do rodných slovenských krajů a nastupuje jako přednosta Památkového ústavu v Bratislavě. Umírá 21. prosince roku 1947 právě v Bratislavě. (Moravská galerie, 2010) Jurkovič a zahradně architektonická tvorba V jeho návrhu na vilu v Praze Bubenči lze nalézt inspiraci z lidové architektury a z tradice anglického rodinného domu. Jurkovič hledal své kořeny u anglického hnutí Arts and Crafts a zároveň jeho architektonickou tvorbu ovlivnil otec vlastenec a matka znalkyně lidového umění. Rodinnou vilu
Obr. 23 Vila Náhlovské v Praze po rekonstrukci 34
6.2.2 Život a dílo Josefa Hoffmanna Stručný životopis Výtvarník a architekt, moravský rodák Josef Franz Maria Hoffmann pochází z Brtnice na Moravě, kde se 15. prosince roku 1870 narodil. Navštěvoval soukromou německou školu v Brtnici a ve svých devíti letech přešel na gymnázium do Jihlavy. Otec chtěl, aby se ze syna stal právník. Hoffmannovy touhy ho však zavedly roku 1887 na stavební oddělení vyšší státní průmyslové školy v Brně. Po maturitě působí jak stavební praktikant a v roce 1892 je přijat na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Po zdárném absolvování získal stipendium na cestu do Itálie. (Šubr, 1999) Obr. 24 Josef Hoffmann Po svém návratu pracuje ve vídeňském ateliéru Otty Wagnera (1841–1918). Právě zde zpracoval své první návrhy do soutěže na stavbu divadla v Plzni a Živnostenské banky v Praze společně se svými kolegy. Roku 1897 se stává členem skupiny Secession a spolu s přáteli J. M. Olbrichem (1867–1908) a Gustavem Klimtem (1862–1918) ovlivňoval rozhodujícím způsobem
Obr. 25 Zrekonstruovaná čítárna ve dvoře rodného domu Hoffmanna v Brtnici
dekorativnost a architektonický styl vídeňské secese. Ve svých 29 letech mu bylo nabídnuto místo
Ovšem celkem brzy přechází „od florální secese ke své charakteristické rafinovanosti
pedagoga na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni. Po 1. světové válce zůstává v Rakousku
geometrických vzorů ploch a linií v redukované černo-bílé barevnosti“ (Šubr, 1999, s. 33). V letech
a pravidelně navštěvuje svůj rodný dům v Brtnici. Tehdejší doba ovšem přinesla Hoffmanovy více
1908–1918 se Hoffmannova tvorba částečně odklonila od secese a inspiraci nacházel v antických
zakázek v Československu nežli u zchudlých Rakušanů. V meziválečných letech projektuje jak ve své
stavbách s atrii. Z tehdejší tvorby jsou to například pavilon Wiener Kunstschau realizovaný v roce
vlasti i v okolí Vídně. Po 2. světové válce se věnoval zejména sociální bytové výstavbě ve Vídni.
1908 či vila Ast ve Vídni na Hohe Warte roku 1911, kde přispěl i dalšími svými stavbami. Ve stejné
Zde umírá ve věku 85 let dne 7. května roku 1956. (Šubr, 1999)
době vychází i z lidové architektury a buduje další venkovské stavby. Mezi zahraniční významné
Zahraniční inspirace a tvorba
Hoffmannovy stavby lze řadit palác Stoclet v Bruselu (1905), sanatorium u Vídně (1904), venkovský dům u Veldenu na Wörthersee (1924) se známou půlkruhovou pergolou z betonu a ocelových prutů
Zásadní vliv na pozdější tvorbu Hoffmanna měl jeho již zmiňovaný profesor a později i kolega
či vilu rodiny Primavesi ve Vídni (1915).
Otto Wagner na vídeňské Akademii výtvarných umění. Dokázal nadchnout a ovlivnit celou generaci vrstevníků Hoffmanna, například Josefa Chochola (1880–1956), Pavla Janáka (1882–1956) či Jana
Hoffmann a zahradně architektonická tvorba
Kotěru (1871–1923). Při svých cestách po Itálii ho zaujala více než klasická architektura
Zachovaný a nedávno citlivě zrekonstruovaný Hoffmannův rodný dům v Brtnici byl původně
ta venkovská. Původní venkovské stavby, jak uvádí Šubr (1999), pak považoval za skutečný účelný
adaptován stejně jemným zacházením jako při nedávné rekonstrukci. „Ve dvorní části nechal
typ moderního domu venkova. Jako samotný iniciátor secesních principů a výtvarnického projevu
Hoffmann odstranit hospodářské přístavby a chlévy tísnící dům z této strany, z původně
odrazil tyto skutečnosti i ve svých realizovaných stavbách.
hospodářského dvora tak vznikla upravená zahrada, sloužící spíše k oddechu“ (Šubr, 1999, s. 34).
35
Jak uvádí Šubr (1999), původní úpravy zahrady z roku 1907 dokumentují pouze rodinné
6.2.3 Život a dílo Jana Kotěry
fotografie, pokud existovaly plány a seznamy použitých rostlin, dnes známy nejsou. Zahrada byla
Stručný životopis
obnovena zejména dle dochovaných fotografií a prvků v zahradě. Autoři rekonstrukce usilovali v maximální možné míře o navrácení domu do podoby za Hoffmanova života. Výsledná podoba
Český architekt a designér Jan Kotěra se narodil v Brně
geometrických forem i volného uspořádání skupin keřů a keřových solitér odpovídá dobovým
18. prosince roku 1871. Jako dítě navštěvoval německou školu v Ústí
úpravám secesních zahrad i vlastní tvorbě Hoffmanna, ale zároveň schovává zašifrované hlubší
nad Labem. Středního vzdělání dosáhl na německé stavitelské škole
významy a dodává objektu určitou tajemnost.
v Plzni. Po maturitě v roce 1890 odešel do Prahy, kde působil v projekční kanceláři inženýra Freyna. V roce 1894 odjel na Akademii
V období Hoffmannovy klasické osobité tvorby vzniklo sídlo olomouckého bankéře
výtvarných umění do Vídně, kde se stal jedním z nejnadanějších žáků
a průmyslníka Otto Primavesiho v Koutech nad Desnou na severní Moravě. Pro rodinu Primaversi
profesora Otty Wagnera. Za vypracování svého diplomového
Hoffmann projektoval již zmíněnou jednu vilu ve Vídni. Moravské letní sídlo na venkově bylo
projektu, navrhoval ideální pobřežní francouzské město, odjel na rok
vystaveno v letech 1913–1914. Rod Primaversi byl na přelomu 19. a 20. století na Moravě celkem
studia do Itálie.
známý. V Olomouci vlastnili vilu po nich pojmenovanou. Návrh byl vypracován přáteli rodiny Franzem von Kraussem a Josefem Tölkem. Výtvarnou výzdobu interiéru vybavil právě Josef Hoffmann se svým přítelem Gustavem Klimtem. Po 1. světové válce u nás projektoval dům pro Sigmunda Berla v Bruntále (1922) a dům průmyslníka Fritze Grohmanna ve Vrbně pod Pradědem. Mezi lety 1920–1921 byl vystavěn.
Obr. 27 Jan Kotěra V roce 1899 se vrátil do Prahy a stal se trnem v oku zdejších umělců zastávající tradiční tvorbu. Věnoval se projekční činnosti, byl také výborným pedagogem. Od roku 1898 učil na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, zde byl také jmenován profesorem. Od roku 1910 do své smrti působil na Akademii výtvarných umění, kde byl také rektorem. Mezi jeho žáky patřil Josef Gočár, Otakar Novotný či Pavel Janák. Kotěra zemřel 17. dubna roku 1923 v Praze. (Glenn, 2008) Inspirační zdroje a všeobecná tvorba Kotěra byl zpočátku své rané tvorby ovlivněn stylem vídeňské secese. Navrhl první secesní budovu v Praze, Peterkův dům na Václavském náměstí v Praze roku 1899. V secesním slohu také navrhoval náhrobky, se kterými se lze dodnes setkat na několika pražských hřbitovech. V průběhu doby se Kotěra mírně odklonil od ornamentálního secesního stylu. Začal experimentovat s prostorem, s kompozičními technikami. Odlišoval se od přírodních motivů secese. Vyznával v architektuře účelnost a čistou a přehlednou kompozici. Poznávacím znamením jeho tvorby se stalo čisté neomítnuté zdivo. Z příkladných děl lze uvést Suchardovu vilu v Praze, Máchovu vilu v Bechyni a vrcholné dílo toho období Národní dům v Prostějově. Dále i Trmalovu vilu v Praze, kde na zahradu Kotěra umístil stavbu kůlničky s prostory pro hospodářská zvířata. Byl velkým obdivovatelem amerického architekta Franka Loyda Wrighta. Stejně jako Wright se Kotěra věnoval designu nádobí, skla, nábytku, tapet a interiérů. Dle dochovaných kreseb byl
Obr. 26 Hoffmannovo typické barevné kontrasty bílé a černé (rodný dům)
i nadaným kreslířem a vyznavačem akvarelu. Z dalších jeho realizací a projektů je známé Městské 36
muzeum v Hradci Králové, nynější hotel Bystrica tamtéž. Dále Laichterův dům v Praze
Silně architektonicky pojatý venkovní prostor skloubil v jednotném pojetí se svou vilou. Z akvarelové
na Vinohradech, vila Tomáše Bati ve Zlíně, jeho vlastní vila na pražských Vinohradech i budova
perspektivní kresby umístil na obvodovém křídle pozemku dlouho pergolu, která spojovala dům
právnické fakulty Univerzity Karlovy, která byla dokončena pod vedením architekta Ladislava
a zahradní altán, který byl vyvýšený. Zbytek zahrady pojal jako travnatou plochu, kde v opačných
Machoně. (Glenn, 2008)
rozích od pergoly vyrovnal její hmotu menší skupinou keřů. K realizaci vily pro Tomáše Baťu si pak pozval zahradního architekta Františka Thomayera, který provedl zbylé zahradní úpravy. Drobnou architekturu, jako byla promenáda, altán a pergola, navrhl Kotěra sám. K domu také připojil zimní zahradu. (Petrů, 1999)
6.2.4 Život a dílo Josefa Chochola Stručný životopis Josef
Chochol
se
narodil
13.
prosince
roku
1880
v jihočeském městě Písku. Vystudoval v Praze architekturu Českého vysokého učení technického. Pokračoval ve studiích dále ve Vídni na významné Akademii ve Vídni u mnohokrát zmiňovaného Otto Wagnera. Během svého života se profesně zajímal o architekturu, urbanismus a design nábytku. V letech 1913–1945 byl členem Obr. 28 Vlastní Kotěrova vila
českého Spolku výtvarných umění Mánes, pro svou národní nespolehlivost byl údajně vyloučen. Chocholova tvorba se zaměřuje
Kotěra a zahradně architektonická tvorba
na nové kubistické dispoziční pojetí a na konstruktivismus. Zemřel K českým secesním objektům lze přiřadit i činžovní dům z roku 1909 na Vinohradech v Praze
ve věku 76 let v Praze dne 6. července roku 1956. (Potůček, 2007)
nakladatele Laichtera. (Petrů, 1999) „K domu patřila donedávna zachovaná dvorní zahrada. Dřevěný, řemeslně čistě provedený pavilón v bílé barvě byl otevřen směrem k vodní ploše bazénu a parteru s perenami rozkvétajícími vždy v jedné barvě postupně od jara do podzimu. Záhony ohraničené bílými glazurovanými dlaždicemi jednotně vydlážděné cesty, bílá dřevěná pergola a bílý dřevěný zahradní nábytek tvořily se zahradou dokonalý celek“ (Bašeová, 1991, s. 113). Právě jednotné barevné pojetí bylo jedním z tvůrčích principů secesního slohu společně s laděnou barevností květinových záhonů, kterými Kotěra dosáhl slohové jednotnosti celého objektu. Ve své pozdější tvorbě si vyprojektoval a postavil vlastní vilu, která představovala principy
Obr. 29 Josef Chochol Chochol a zahradně architektonická tvorba Za osobnost zahradně architektonické tvorby lze jednoznačně považovat právě Josefa Chochola. Svým návrhem a realizací vily pro stavebního inspektora Bedřicha Kovařice v Praze pod Vyšehradem dokázal vytvořit jednotné slohové dílo. Výtvarným i dispozičním pojetím pouze tohoto jednoho objektu se dostává na pomyslnou příčku projektantů, kteří za svého života vytvořili nesčetně děl, avšak ne vždy tak čistého charakteru.
přísné stavební logiky, tvarové zjednodušení a omezení dekorativních prvků na geometrické tvary. Předem také počítal s umístěním uměleckých děl svých kolegů ze spolku Mánes, kterým jistě byl Stanislav Sucharda, Jan Štursa nebo malíř Jan Preisler. Mimo vilu navrhl na svém pozemku i zahradu.
Jak uvádí Petrů (1999) vznikl tak skutečný skvost zahradního umění evropského formátu. Ojedinělý příklad kubistické zahrady zůstal zachován do dnešní doby, zejména díky citlivé rekonstrukci Ing. arch. Lukáše Matějovského. Zahrada je společně s vilou situovaná k Hradčanům. 37
Raritou je samotná velikost pozemku, včetně zastavěné plochy. Tu Chochol zvolil v relativně
Architektonické objekty Chochol odprostil vlivu předcházejících uměleckých směrů, čímž
nejmenším možném měřítku, přesto na zahradu zbylo pouhých 300 m2 z celkového prostoru. I na tak
ve své tvorbě dokázal vytvořit nejsilnější a nejčistší exponáty moderního duchu. Josef Chochol přispěl
malé ploše dokázal Chochol vytvořit velmi reprezentativní dispozice.
pouze jedním zahradním dílem, přesto se ale způsobem provedení a jednotným pojetím vily se zahradou pyšní dodnes. Nastínění Chocholova uvažování při projektování a koncipování objektu lze považovat za obecné zásady, pravidla, která by měla respektovat i zahradně architektonická tvorba.
Obr. 30 Kovařicova vila pod Vyšehradem, zahrada po rekonstrukci „Stylové provázání domu a zahrady se projevilo uplatněním kubistického tvarosloví též v dispozičním rozvrhu zahrady, a to prostřednictvím protilehlých cestních vějířů a trojúhelníkové tvaru hlavních zahradních polí“ (Pacáková, 1999, s. 29) Malý zahradní prostor je promyšlen do nejmenších detailů, jako je rozevření hlavní příchodové cesty k domu, snížený stupeň u branky pro snadnější průchod bez sehnutí hlavy. A dále zvýraznění tvarosloví travnatých geometrických ploch vegetačním tvarovaným lemem či vertikální akcent pěti stromů k plošnému pojetí zahrady. Příspěvek Jakuba Potůčky (2007) uvádí charakteristiku tvorby, o které píše sám Chochol. Snažil se vytvořit díla opravdu žijící a srozumitelná. Jeho vyhraněné individuality se zmocňovaly svým výrazem samotného účelu a zároveň působily prostě a rafinovaně.
Obr. 31 Půdorys rekonstrukčního návrhu zahrady pod Vyšehradem
38
ve skutečnosti jiná, nezastřená. Jak uvádí Závodný (2010) pomyslnou štafetu po Josefovi Sudkovi
6.3 Osobnosti jiného vzdělání či zaměření
převzal Jan Reich (1942–2009). Tvrdošíjně prosazoval romantickou černobílou fotografii, stejně
6.3.1 Život a dílo Josefa Sudka
jako Sudek, a vydal obrazovou publikaci o Praze. Část sbírky jeho díla lze též nalézt v pařížském Stručný životopis
středisku Pompidou.
Josef Sudek se narodil 17. března roku 1896 v Kolíně. Během svého studia na knihaře se v letech 1911–1913 začíná věnovat i fotografování. Za nešťastných událostí na italské frontě během první světové války přišel o pravou paži. Po návratu domů se již nadále nemůže věnovat práci knihaře a zaměřuje se na fotografování. Roku 1924 absolvoval studium fotografie na grafické škole v Praze ve třídě profesora Karla Nováka. V následujících
letech
se
stává
spoluzakladatelem
Pražské
Sudek a zahradně architektonická tvorba Z hlediska zahradně architektonické tvorby se dnes některé Sudkovy fotografie dají považovat za velmi cenný archivní materiál zobrazující tehdejší zahrady a parky. „Jeho velmi známé dílo pojímající širokou škálu námětů zahrnuje také fotografie Prahy, kde bydlel a podnikal procházky nejen po ulicích, ale i po parcích a zahradách. Jeho známý cyklus Kouzelná zahrádka (zahrada architekta Rothmayera) je pohledem do zarostlého romantického prostředí soukromé zahrady jeho přítele architekta Rothmayera“ (Závodný, 2010, s. 27).
fotografické společnost, cestuje do Itálie. Mezi lety 1927–1936 pracoval pro nakladatelství Družstevní práce, které vydávalo knihy, časopisy, gramofonové desky. Obr. 32 Josef Sudek Tady pro Ladislava Sutnara fotografoval portréty, reklamu i reportáže v propagačním duchu funkcionalismu. Založil vlastní ateliér a roku 1932 proběhla Sudkova první samostatná výstava fotografických děl. Za svého života se stal autorem několika publikací. Nejznámější jsou jeho knihy Náš Hrad se 48 fotografiemi, Praha se 128 díly, Fotografie s 232 vyobrazeními a Praha panoramatická s 284 fotografiemi. Umírá v Praze 15. září roku 1976 ve věku osmdesáti let. (Vitásek, 2009) Obr. 33 Z cyklu Kouzelná zahrádka Inspirační zdroje Lze říci, že z pohledu krajinářství, je dodnes blízké jeho důmyslné a osobité zachycení V bohatém díle toho příznačného fotografa se objevily náměty architektury, krajiny,
kolínské krajiny kolem řeky Labe. Specialitou Sudka byla také příroda ve větru (Vítr 1923–1924,
ale i portrétů a reklamních zátiší. Fotografie Sudka uznávají světoví odborníci pro jejich romantiku,
Před bouří 1924) a znázornění mraků (Dítě a mrak 1924–1929). Od 20. let se inspiroval Prahou
poetičnost a zejména díky průzračné čistotě. O celoevropském formátu, jakým se Josef Sudek jistě
například svým cyklem Vltavská nábřeží. Cykly Krajiny jižních Čech nebo Krajina U Žebráků
stal, svědčí i umělecká sbírka jeho díla v pařížském středisku Pompidou. O francouzskou sbírku
zachytil svůj velký inspirační zdroj, přírodu a krajinu. Křehkou a pomíjející krásu dokázal nalézt
Sudkových fotografií se zasloužila dlouholeté bývalá kurátorka Jana Claverieová původem
i v mostecké krajině zničené těžbou uhlí. Zachytil přítomnost člověka, i když bez postav, ale jako
z Československa.
působení lidského činitele a projev lidského génia. Tento cyklus panoramatických snímků Smutná
Sudka ovlivnil umělecký směr romantismus, který je v jeho fotografiích více než zřejmý.
krajina z let 1957–1962 přesahoval z výtvarné dokumentární krajinářské fotografie do tématu ochrany
Snažil se ukázat, jak dobře a pozitivně můžou objekty jeho fotografií vypadat. Realita byla ovšem
životního prostředí. Snímky z Mostecka jsou právem považovány za první ekologicky významná díla v české fotografii vůbec. 39
Jeho snímky rozličných zahrad lze rozdělit na fotografie z procházek po pražských městských parcích, Stromovce, Královské zahradě, Malostranských zahradách Lobkovické a Seminářské či Kinského sadech. Druhou skupinou jsou intimní snímky soukromých zahrádek pana kouzelníka architekta Otto Rothmayera, paní sochařové Hany Wichterlové nebo snímky vlastní Sudkovy zahrady. Většinu zmiňovaných cyklů pořídil ve 40. letech 20. století. (Holá, 2013)
Obr. 35 Krajina Mostecka Josef Sudek Fierligerovy zahrady často fotografoval z nadhledu, přičemž nejbližším vyvýšeným místem, odkud to bylo možné, byla stavba, kterou zahrada obklopovala. Zdůraznil tak několik architektových cílů. Jednak jeho snahu o přirozené provázání interiéru a teras stavby s okolní zahradou, jednak abstraktní uspořádání zahrady, jež bylo z ptačí perspektivy nejlépe patrné. Fotograf svůj přístroj rovněž mnohdy přibližoval jednotlivým stavebním prvkům i zahradní vegetaci. Vzniklé snímky pak sloužily jako vhodné detailní ilustrace architektových konkrétních rad, ale mohou se rovněž zařadit do tehdy silného proudu fotografické nové věcnosti, která hledala krásu Obr. 34 Z cyklu Kouzelná zahrádka Věnoval se také zakázkové tvorbě zejména v 1. polovině 30. let. Dnes najdeme v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu sbírku snímků moderních zahrad. Většinu z nich vytvořil Sudek pro urbanistu a zahradního architekta Otokara Fierlingera. Provedl bezpochyby kvalitní práci s vyšším uměleckým záměrem, který je zřejmý ve všech jeho fotografiích. I u námětů geometrických a přesné
v dokonalých fotografiích i těch nejbanálnějších předmětů okolního světa. Byť na Sudkových snímcích Fierligerových moderních zahrad ještě příliš z majitelova vkusu či stavu duše patrné není, můžeme je vnímat jako Sudkovo první seznámení s tématem soukromé zahrady, které později tak osobitě rozvinul. Ovládl tady perfektně řemeslo, aby pak vystižením tajemství a specifičnosti zahrad Rothmayera či Wichterlové došel k umění. (Holá, 2013)
kompozice, jež vyžadovali definovanost a přesnost (reklamní snímky pro Sutnara), vnesl do konečné fotografie lyrizující prvky. Především podobu větších i celých korun stromů, zasahující do obrazu (v případě exteriérů) nebo výrazných světelných paprsků vstupující do stinnějšího místa. (Holá, 2013) „Světlo a stíny dodávají obrazu živosti a plastiky. Stylová soudržnost v obraze nesmí býti porušena. Popředí rámuje a zesiluje určitý obraz. Abstraktní moderní formy vedou k dalšímu zjemnění struktury, rozmanitosti obrazů a variací nepravidelných a pravidelných prostorů“ (Fierlinger, 1938). To jsou slova Otokara Fierligera z jeho pojednání Zahrada a obydlí, která by však dobře mohla být i slova fotografova. Fierlingerova tvorba směřovala téměř stejné principy a zásady, s jakými Sudek pořizoval své snímky. Komu jinému, než právě jemu, pak svěřit fotografování realizovaných zahrad. (Holá, 2013) Obr. 36 Pražské vltavské nábřeží 40
6.4 Karlovo náměstí v Praze, dílo zahradního architekta Františka Thomayera
1382–1393
ohradní zdí
Významné osobité tvůrčí projevy a tendence Františka Thomayera nám dnes připomínají některá odborná periodika, knižní publikace, sborníky z konferencí a zejména digitalizace dochovaného archivního fondu. Přesto dle Kubeše (2009) poznávání tak širokého díla Františka Thomayera není zdaleka u konce a jeho příznivci stále doufají, aby i v současné době našel své následovníky. Jedním z Thomayerových slavných počinů během své služby pražského městského
1403
bratrstvo předalo kapli Božího těla studentům a mistrům českého národa
1434
devastace oblasti Karlova náměstí v období husitských válek
1437
do ohradní zdi centrální kaple Božího těla vsazena tzv. Kompaktáta (dohoda mezi husity a zástupci basilejského koncilu)
zahradníka se stal návrh na parkovou úpravu Karlova náměstí v letech 1884 –1885. Prostoru s bohatou historií, archeologickými pravěkými nálezy a s tehdejší sadovou úpravou dle návrhu Bedřicha Wünschera z roku 1876. Na tehdejší poměry a v podstatě bez jakékoliv návaznosti, kromě Wünscherovy podoby náměstí, se zhostil Thomayer svého úkolu s moderní vizí. S novátorským přístupem vytvořil individuální dílo, které v rámci českých podob náměstí nemělo konkurenci. Skoro by se dalo říci, řešení pro dnešní dobu (Fingerová, 2011).
1520–1526
reprezentační podoba západního křídla Novoměstské radnice s trojicí štítů
1545
rozsáhlá renesanční přestavba obvodových domů a Novoměstské radnice
1665–1678
barokní výstavba novoměstské jezuitské koleje s kostelem sv. Ignáce barokní kompletní přestavby, z náměstí mizí vnitřní parazitní zástavba
Zřejmé zaváhání a pochyby dle slov Fingerové a jistě mnoha dalších odborníků, zabývajících
umístění barokní Jäckelovy kašny se sloupem a sochou sv. Josefa před radnici
se řešením Karlova náměstí, jsou skutečné a bohužel nesporné. Společenské a politické události ovlivnily parkové náměstí podstatně větší měrou než samotná proměnlivost parku a jeho dřevin.
umístění kašny s vodotryskem mezi protikem kostela sv. Ignáce a kaplí Božího těla
Uspěchaní lidé, díky technicky vyspělejší době, se už dnes nenavrátí téměř o 130 let nazpět. Proto největším problém zůstává otázka, zda se snažit revitalizací Karlova náměstí o navrácení tehdejšího
1784
6.4.1 Historický vývoj Karlova náměstí
negativní dopad josefínských reforem a dvorského dekretu o spojení pražských měst do jednoho administrativního celku
Thomayerova návrhu. Nebo se pokusit o novodobější řešení, které jistě vezme v úvahu dopravní situaci, pěší tahy a nedostačující prvky obyvatelnosti.
dřevěná věž kaple Božího těla nahrazena kamennou centrální stavbou s kruhovou
1786
slanečková bouda postavena v renesanci (sklad solených ryb) byla přeměněna na vojenské skladiště
Původní existenci místa dnešního Karlova náměstí dosvědčuje starší předloktní zástavba z obrazových dobových materiálů a známé starší komunikační směry obchodu. Stručný přehled zásadních počinů v prostoru Karlova náměstí uvádí ve svém příspěvku František Kašička (2010).
1348
vznik náměstí dnešních rozměrů v rámci velkorysého založení Nového města pražského panovníkem Karlem IV. výstavba obvodových gotických jednopatrových štítových měšťanských domů, špalíčku a dřevěné věžové kaple Božího těla
1378
před úmrtím panovníka Karla IV. dostavěna část Novoměstské radnice s nižší čelní
Obr. 37 Výřez Karlova náměstí z plánu Prahy od Františka Hegerta, stav před rokem 1790
věží 41
1949
na místě leteckých krytů vznik dětského hřiště
1881–1960
umístění pěti pomníků významných osobností české vědy a kultury v parku
1971
vláda České socialistické republiky přijala nařízení č. 66, kterým prohlásila historické jádro Prahy za památkovou rezervaci
1979–1985
výstavba stanice pražského metra (linka B)
1992
historické jádro Prahy v rozsahu Pražské památkové rezervace zapsáno na Listinu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO akce „Rehabilitace parku Karlovo náměstí, Praha- Nové město“ (ideovou soutěž vyhrál
1995
návrh architektů Magdaleny Dandové a Jaromíra Kosnara) park Karlovo náměstí bylo vyhlášeno Ministerstvem kultury ČR jako nemovitá kulturní
1998
památka dle zákona č. 20/1987 Sb. o památkové péči Obr. 38 Sadelerův prospekt (výřez) s lokací Kaple Božího těla na Karlově náměstí poslední zásah v parku před Novoměstskou radnicí dle vítězného návrhu M. Dandové 1789
zbourání gotické centrální kaple Božího těla
1806
Novoměstská radnice ztrácí svůj význam, je přestavována pro účely trestního soudu,
a J. Kosnara 2000–2002
vzniká klasicistní kulisa soudní instituce 1842
parková úprava uprostřed jižní poloviny náměstí na popud hraběte Karla Chotka
doplnění obvodové zástavby poměrově nevyvážené novostavby Charles Square Center při nároží Resslovy ulice
2008
veřejná ideová urbanisticko architektonická soutěž o návrh úprav Karlova náměstí
pravděpodobné umístění kruhové kašny mezi ulicemi Ječná a Resslova 1863
zbourání slanečkové boudy a špalíčku založení veřejného parku v celé severní polovině náměstí dle návrhu Františka Malého
1870
sadová úprava parku řešená dle návrhu Bedřicha Wünsche
1884–1885
definitivní podoba parkového náměstí dle Františka Thomayera výstavba obvodových objektů až do čtyřpatrových výšek (následně ve 20. století až do šestipatrových výšek)
1939–1945
narušení parkové úpravy protipožární nádrží umístěné proti věži Novoměstské radnice v jižní polovině náměstí zřízení leteckých krytů Obr. 39 Sadová úprava Karlova náměstí dle Bedřicha Wünsche (stav k roku 1871) 42
6.4.2 Kompoziční a výtvarná analýza Thomayerova Karlova náměstí Karlovo náměstí, v dřívějších dobách známé též jako Tržiště velké, Novoměstský rynk či Rynk Hořejšího města, bylo již při svém založení v rámci Nového města pražského historicky největším pražským náměstím. Přirozené shromaždiště, později tržiště, průsečík hned několika dopravních a obchodních tahů. Zejména prostor reprezentativní, určený k potkávání, každodenním lidským činnostem, s možností odpočinku a relaxace, k duchovnímu rozjímání. Jistě i mnoho dalších
Obvodové ohraničení sjednotil po celé jeho délce náměstí dvouřadou alejí listnatých stromů v pravidelných rozestupech a v šířce stromořadím, také z listnatých stromů, jednoznačně stejného druhu. Vnitřní parková kompozice je pak založena na neobyčejném řazení velkorysých travnatých palouků na podélné ose náměstí v mašlovitých sestavách. Dva uzly, vytvořené z cestních sítí, Thomayer využil pro umístění akcentovaných vodních prvků, z nichž v okolí jednoho navrhl klasicizující formální parter s tehdejší typickou secesní květinovou výzdobou.
funkčních složek od své existence tento prostor nabízel. V rámci komplexní podoby se stal zlomem
Do nejmenších detailů a zcela promyšleně se věnoval modelaci terénu. Pro Thomayerovu
Karlova náměstí návrh a jeho úspěšná realizace od Františka Thomayera. Na místě s prvními pokusy
tvorbu typickým vanovitým zakřivením terénu v příčné ose, bylo docíleno vnějšího i vnitřního
vybudování parkového náměstí v letech 1884–1885 vytvořil prostorové uspořádání hodné tehdejšího
vizuálního skrytí od přilehlých podélných komunikačních tahů. Svého triku pak použil i u zakrytí
královského hlavního města Prahy.
spojení ulice Resslovy a Ječné, kde při průhledu zdálky, díky zdvihnutí terénu, byla stávající
František Thomayer přistoupil k projektu Karlova náměstí zajisté netradičně a novátorsky, tak jako u mnohých jiných vypracovaných návrhů. Splnil si tak své záměrné požadavky na vytvoření místa s rekreační a obytnou funkcí, které zároveň dokonale splňuje estetické požadavky. Na místě, kde rozdělují dodnes náměstí dvě spojení ulic Resslovy s Ječnou a ulice Odborů s Žitnou, vytvořil sjednocený park, jak kompozičně tak vizuálně. Na náměstí respektoval tvar tehdejší zástavby a dle nich vymezil vlastní hranice území parku.
Obr. 40 Jižní část Karlova náměstí, návrh Františka Thomayera (1884–1885)
komunikace zcela skryta. Vizuální bariéru zmiňovaných ulic podpořil částečným pokračováním podélných dvouřadých alejí v příčném tahu. Podélné vyduté terénní modelace doplnil po obou vzniklých částech náměstí hustou výsadbou keřového patra, které ještě více umocnilo účinek obvodového sevření parku. Tímto jednoznačným obvodovým vymezením parku terénními modelacemi a dřevinnou hmotou pak není potlačena nejen vizuální zřejmá hlavní podélná osa náměstí.
Obr. 41 Severní a střední část Karlova náměstí, návrh Františka Thomayera (1884–1885)
43
Vnitřní uspořádání jižní části náměstí pojal Thomayer více ve volném krajinářském duchu. Severnější část, již s ne tak znatelnou mašlovitou cestní sítí, navrhl, jak již bylo zmíněno, s centrálním pravidelně uspořádaným parterem charakteru interiéru, kde vzniklé pěší cesty volně a nenásilně navazovaly na krajinářskou koncepci zbylého prostoru střední části parku. Ve snížené podélné ose, oproti osové dispozici jižní části, respektoval původní umístění kruhového bazénu s tryskající vodou, od kterého v kolmém směru na podélnou osu protnul střední část parku na dva vzájemně související téměř až zrcadlové celky. Formální snížený parter doplnil bohatou květinovou výzdobou na vyvýšených záhonech. V těchto místech si autor poradil s příčnou východní svahovitostí, kde umístil terénní stupeň se schodištěm. Výškový rozdíl pak po obou stranách schodiště vyrovnává hmota kvetoucích listnatých keřů. Protilehlá jižní část náměstí, jak bylo zmíněno, byla Thomayerem pojednána volným stylem. Přesto je zde patrné příčné rozdělení bazénu s geometrickým uspořádáním menší váhy, než jaké panuje u severnějšího vodního prvku. V kombinaci s mírným zvlněním travnatých ploch a s vyvýšenými místy vysokých listnatých stromů působí vzniklý lehký kontrast nenásilně a přirozeně. Na konci hlavní podélné osy v jižní části parku se pak nachází malý kruhový prostor ve středu plynulého zalomení mašlovité okružní cesty. Vyvýšení terénu na tomto místě poskytuje široký
rozhled po celé ploše jižní části s ukončeným pohledem na severní hranici náměstí. V podélné ose je zřejmé zrcadlová podobnost východní dispozice se západní částí. Severní část náměstí před Novoměstskou radnicí uzavírá oboustranný vizuální průhled v podélné ose parku. Thomayer pravidelně ohraničil bezprostřední okolí zachovalé barokní kašny, na které navrhl pravidelný rastr méně vzrůstných listnatých stromů. Ulici Odborů a Žitnou odclonil stejně tak, jako v centrální části uličního vyústění. Ovšem s rozdílem, že zde došlo ke spojení stromořadí v celé příčné ose. Tedy pohled ze sníženého klasicizujícího parteru v horizontální úrovni zakončila úprava kolem pomníku Vítězslava Hálka, který byl v nadhledu orámován hmotou korun listnatých stromů. Z té pak vyčnívala vertikální dominanta celého náměstí, věž Novoměstské radnice. V celém parku vyrovnal přehledným rozvržením dřevin rozsáhlé a velkolepé terénní modelace. Hmoty soliterních dřevin i mnohdy výrazně zapojených stromů koncipoval ve vzájemné jemné vazbě a v poměru k terénu. Správně rozvrhl stinná a slunná místa, sevřenými kulisami stromů vymezil dálkové průhledy. Thomayer střídal soliterní netradiční stromy se skupinami 3, 5 nebo 7 stromů jednoho druhu, které byly vysázeny na minimální vzdálenost, a tím docílil jasnějšího obrysu celé skupiny. (Žaláková, 1992)
Obr. 42 Thomayerův návrh kompozice Karlova náměstí v situaci soudobé zástavby
44
6.4.3 Současný stav Karlova náměstí V současnosti Karlovo náměstí nadále více či méně plní své původní funkce. Ovšem shromažďovací a rekreační prostor s okolní pestrou nabídkou služeb a obchodu narušuje velmi
Naštěstí negativní dopad automobilové i pěší dopravy kompenzuje téměř zachovalé Thomayerovo kompoziční schéma parku.
frekventovaný a dopravní uzel. Díky dopravní zátěži se proto nemá šanci rozvíjet obrovský městotvorný potenciál Karlova náměstí. Doplácí tedy na skutečnost, že jeho prostor protíná nejzatíženější tranzitní tah spojující pravý břeh centra Prahy a levý břeh. Komplikovanost dopravy však nekončí, problémem je i místní doprava a to jak povrchová i podpovrchová. Víceproudé komunikace po celém obvodě náměstí, vysoká koncentrace zastávek při výstupech z metra u vyústění Resslovy ulice. Nynější dopravní organizace tedy přesunula až na druhé místo městskou zeleň, zpevněné plochy, historické dominanty budov, sochařská díla a tím pádem těžce uchopitelného genia loci. Právě ten, duch místa, je potlačován hlučnou a uspěchanou dopravou, která, od doby založení parku Františkem Thomayerem, ovládla celé náměstí.
Obr. 43 Současný stav Karlova náměstí v porovnání s Thomayerovým rozčleněním ploch
Kolizní situaci bohužel nezabraňují ani příliš těsná spojení stanic metra a tramvajových zastávek s nynějšími parkovými cestami.
Obr. 44 Koncepční situace Karlova náměstí v současné podobě (zřejmý podíl vegetačních a zpevněných ploch)
45
S ohledem na geometrii parkových cest vznikly spontánně vyšlapané cesty v logické návaznosti zejména na veřejnou městskou dopravu. Konkrétně u rozsáhlé travnaté plochy v jižní části parku blíže kostelu sv. Ignáce v diagonálním směru. Zásadním narušením je také v jižní části nedůstojná asfaltová úprava oploceného dětského hřiště, které neodpovídá způsobilému dětskému prostředí. Prostředky hygieny, informace a zobytnění scházejí. Zpevněné asfaltové povrchy pěších cest vykazují řadu technických nedostatků. Původně založený obchodní prostor není nejen provázaný s okolní zástavbou, od které jej záměrně odtrhl ve svém návrhu František Thomayer, ale ani neklade vizuální důraz na bezesporu historické architektonické klenoty, jako je kostel sv. Ignáce s frontou jezuitské koleje, Novoměstská radnice či Faustův dům. Odpovídající reprezentace se nedostává ani plastikám významných osobností (Vítězslav Hálek, Eliška Krásnohorská, Benedikt Roezl, Jan Evangelista Purkyně, Karolina Světlá) díky nevyhovujícímu stavu náměstí. Výjimku lze nalézt v severní části náměstí, které prošlo v roce 1998 rekonstrukcí. Novější pojetí ale nemá své opodstatnění v celkovém koncipování dnešního parku.
Obr. 45 Pohled od zahloubeného květinového parteru na věž Novoměstské radnice Zvláštností a specifikem Karlova náměstí je konfigurace terénu, kde převýšení od Spálené ulice k Faustovu domu dosahuje 12 metrů. Při běžné návštěvě si procházející značné převýšení neuvědomí, nýbrž terénní valy po téměř celém obvodu parku zvyšují dojem vyčlenění zelených ploch od přilehlých ulic. Uzavření vnitřního dění v parku znemožňuje logické pěší spojení cílových bodů, vycházející z dopravní situace. Zcela je také potlačena návaznost na program městského parteru. Původní Thomayerův návrh nabízel pěší promenádu, dnešní dopravní tahy a nespočet parkovacích stání tuto původní skutečnost zcela vylučují. Průchod samotným parkem je pouhou překážkovou dráhou od jednoho silničního přechodu k druhému. Bezbariérové přecházení v podélném směru mezi parkem a uličním parterem znemožňují zemní valy s keřovými skupinami, načež reagují intuitivně vyšlapané pěšiny. U západního okraje parku jsou pak valy navíc zasaženy erozí. V prostoru samotného parku, jak již bylo zmíněno, je zachovalé původní kompoziční schéma a rámcové uspořádání dřevinné hmoty. Stávající zeleň byla ale dlouhodobě zanedbána a případná obnova zejména stromového patra, které je v nejkritičtějším stavu, nedostačující. Některé dřeviny jsou v dobrém stavu, část dožívá. V celkovém zhodnocení kulisového rámce dřevin je současný stav nevyhovující.
Obr. 46 Barokní Jäckelova kašna v severní části Karlova náměstí 46
6.4.4 Vítězná studie z veřejné soutěže na úpravu Karlova náměstí
v této části (nyní v celkovém počtu cca 220 stání) na pár stání soustředěných u vjezdových ramp na okraji pěší zóny nebo povrchové parkování zcela vyloučit. Pěší zóna je řešena jako průběžná
Architektonické řešení
plocha navazující bez výškových stupňů na komunikační síť parku a tvoří jeho nedílnou součást.
Navrhované řešení se snaží rehabilitovat v mezích možností prostor v jeho společensko-
Prostor náměstí tak na východní straně získává zpět, v nové interpretaci, charakter známý
shromažďovací a oddechově relaxační funkci a oživit jeho parter a atraktivitu nabídkou nových
z historických vedut (např. Sadelerův prospekt), kdy plocha náměstí probíhala celistvě, nerušena
zařízení obchodu, služeb i stravování a zdůraznit jeho význam vytvořením multifunkčních flexibilních
komunikacemi, od paty domů k patě domů na všech stranách náměstí.
prostorů s možností pořádání příležitostných kulturních a společenských akcí.
Vzniká zde nový klidový pobytový prostor se stavbami pro občerstvení, sanitární vybavení,
Tomu odpovídá i úprava dopravního řešení, které zachovává všechny hlavní příčné tahy
případně drobný prodej. Ve střední části slouží stávající zástavbě tohoto typu jako exteriérové plochy
(Žitná, Ječná a doplňková U nemocnice), v podélném směru je provoz soustředěn pouze
pro sezónní období. V návaznosti na tuto pěší zónu jsou v zeleni na severním konci střední části
na komunikaci podél západní strany náměstí. Prostranství budov po celé délce východní strany
a na jižním konci jižní části navržena dvě dětská hřiště. Oplocení těchto hřišť zdí je chápáno
je řešeno jako pěší zóna s omezenou obslužnou funkcí. Pod touto plochou, jak ve střední části (vjezd
a tvarováno jako herní prvek hřiště, určeného dětem do 6–8 let. V blízkosti hřišť budou na pěší zóně
z ulice Žitné) tak v části jižní (vjezd z ulice U nemocnice), jsou navrženy podzemní garáže s celkovou
umístěna mobilní WC.
kapacitou cca 700 aut a s možností etapového budování. Ty umožní minimalizovat povrchová stání
Obr. 47 Vítězná studie na návrh úprav Karlova náměstí (autoři: Vladimír Štulc, Jan Vrana, Kryštof Štulc)
47
Lavičky na stávajících cestách, odpovídající historizujícím pojetím umístění v parku navrženém koncem 19. stol., jsou zachovány, ostatní prvky mobiliáře jsou i při umístění na těchto cestách shodné s prvky centrálního prostoru. K posílení dojmu spojitosti prostoru a pro bezbariérové spojení obou částí parku je tento pás zahlouben pod komunikaci v pokračování Ječné ulice a zastávka tramvaje v tomto místě je přemístěna do severozápadní části náměstí. Inženýrské sítě nacházející se v těchto místech budou vedeny v přemostění centrálního prostoru nebo budou přeloženy. Do tohoto zapuštěného prostoru nové, částečně kryté, piazety se sestupuje na obou stranách velmi mírně se svažujícím terénem zprostředkovávajícím scelení obou částí centrálního prostoru. Na severní straně je tento svah využit jako prostor pro příležitostné akce (stupně doplňované jednoduchým způsobem na lavice pro diváky- kapacita cca 1200 osob), na jižní slouží jako volná
Obr. 48 Nový návrh Karlova náměstí v porovnání s Thomayerovým rozčleněním ploch Dopravní řešení
pobytová plocha krytá zátěžovým trávníkem. Propojení obou částí parku je však řešeno i úrovňově při západní i východní straně náměstí. Pěší propojení je navrženo i v příčném směru dvěma lávkami
Dopravní řešení podporuje urbanistickou koncepci a snahu markantně ovlivnit lokálně
odsazenými od tramvajové komunikace. Do zahloubeného prostoru a na piazetu se dá sestoupit
přeexponovanou situaci pouličních provozů ve prospěch pěšího provozu a celkové užitné kvality
z obou stran i několika schodišti v příčném směru. Na piazetě jsou pod úrovní terénu umístěny nové
prostředí. V kontextu širších dopravních vztahů návrh uvažuje:
komerční plochy (restaurace, obchod, služby včetně nových veřejných WC) v rozsahu cca 750 m2 a je z ní přímý vstup do stanice metra průchodem s plochami pro obchodní vybavenost.
Řešení respektuje stabilizovaný princip převedení automobilového duálu v ulicích Žitná a Ječná do ulice Resslovy a jednosměrný provoz podél celé západní strany náměstí. Koncepce MHD
Pás centrálního prostoru je vložen na mírně vyvýšené desce mezi komunikace navržené
je zachována včetně autobusové dopravy s koncovou zastávkou ve stávající poloze. V oboru
Thomayerem, které jsou v některých místech doplněny tak, aby posílily příčné propojení parku,
stabilizovaných tramvajových tratí (TT) jsou aplikovány cílově dvě dvojice zastávek v jižním
případně respektovaly frekventované trasy spojující přirozené pěší komunikační uzly. Tato kombinace
a severním úseku západní strany náměstí- zjednodušení provozní situace v rámci křižovatky TT,
dvou systémů nechává čitelným a jasně rozlišuje původní Thomayerovo řešení parku od nově
úroveň přestupních vazeb a místní obsluha území budou optimální. Zásadní zlepšení provozních
navržených ploch. Spolu však vytvářejí nový celkový systém relaxačního a shromažďovacího
podmínek a obohacení aktivního využití náměstí vyžaduje vyvážený vztah mezi organizací pouličních
jednotného prostoru parku. Od rušné automobilové a tramvajové komunikace na západní straně
provozů, dopravní dispozicí a úrovní dopravního vybavení (zejména parkovacích kapacit). Podél
náměstí je park a pobytový prostor ve střední i jižní části oddělen pásem živého plotu keřové zeleně
východní strany náměstí je navržena důsledná korekce automobilové dopravy:
mezi chodníkem a vozovkou. V severní části je vytvořena před budovou soudu a Novoměstské radnice
V úseku mezi ul. U Nemocnice – Ječná je ve vazbě na navrženou lokalizaci podzemního parkoviště
pěší zóna obdobným způsobem jako na východní straně náměstí a prostor kolem kašny se sloupem
rozvinuta pěší zóna, rampy jsou umístěny mimo hlavní dopravní prostor, nájezd obslužné dopravy
a sochou sv. Josefa je rozšířen. Občerstvovací kiosek v severozápadním rohu parku je zachován.
je umožněn nášlapem na dlážděnou plochu od ul. U Nemocnice jednosměrně.
V jeho těsné blízkost je navržen jednoduchý objekt kavárny- zahradní restaurace s terasou uprostřed zeleně s krásnými výhledy do parku (Štulc, 2009).
V úseku mezi ul. Ječná a Žitná je vyloučena průjezdná doprava. Aplikace dopravní zóny (pěší nebo obytná ulice) umožňuje vjezd pouze pro obslužnou dopravu jednosměrně od ul. Žitné, odkud je vjezd a výjezd rampami do podzemního parkoviště, které je řešeno obdobně jako v jižním úseku pěší zóny.
48
V úseku Žitná – Řeznická, resp. Vodičkova, je navržen jednosměrný provoz automobilové dopravy
Novým způsobem je řešena keřová výsadba. Souvislé nekvalitní nepůvodní zapojené skupiny
(ve směru od Žitné) s ohledem na limitované prostorové poměry a sledovaný kontext organizace
keřů, bránící vizuálnímu i faktickému propojení parku v příčném směru, jsou nahrazeny menšími
provozu ve prospěch náměstí.
skupinami keřů, které umožní doplnění parkových cest a posílí příčné komunikační propojení západní
Ve schématu širších dopravních vztahů uvádíme obor obslužných komunikacím, které souvisejí s distribucí cílové dopravy do kompaktní zástavby od komunikací hlavní místní sítě. Navržené úpravy
strany s pěší zónou na východní straně. Na západní straně je mezi parkem a chodníkem s tramvajovými zastávkami navržena nízká opěrná zeď, ke které je zvýšen stávající terén parku.
v oboru vlastního Karlova náměstí doporučujeme na základě provozního rozboru obslužné sítě, která
V místech zastávek je využita pro sezení čekajících prvky, odpovídajícími celkovému řešení
je schopna zajistit rozvedení cílové dopravy a její napojení na obvodový rošt komunikací. Organizace
nového mobiliáře. Stávající parkové stožárové osvětlení bude vyměněno za nový typ svítidla Bega
provozu může aktivně využít především příčně položené úseky komunikací ke směrům:
8995 a bude doplněno sloupkovými světly centrálního prostoru (Bega 8740) Nasvícení stromů bude
od jihu – ul. Trojická – Benátská – Lipová/ ul. Vyšehradská – U Nemocnice od východu – ul. Štěpánská (s vazbou na Václavské nám.)/ ul. Vodičkova
navrženo v pásech podél podélných cest tak, aby odrazem světla doplňovalo veřejné osvětlení a vytvářelo večerní atmosféru parku. Významné solitérní stromy budou nasvíceny samostatně. Květinové výsadby jsou soustředěny kolem bazénu s fontánou ve střední části parku a předpokládá
od severu a západu – ul. Národní/ ul. Ostrovní – Purkyňova – Charvátova – Palackého – V jámě/
se jejich obměna dle ročního období.
ul. Myslíkova – Lazarská – Vodičkova.
(na východ od bazénu) a gejzírů (na západ od bazénu) jejichž voda vtéká zahloubeným korýtkem
Navržené provozní řešení umožňuje aplikovat variantní úpravy umístění a kapacity povrchového parkingu. Návrh uspořádání pěšího provozu představuje pokus o optimální dosažitelné provozní sjednocení nároků všech uživatelů náměstí a rozvoje návazností nejen v uliční úrovni (mimoúrovňové
Fontána je doplněna příčným vodním prvkem kaskády
do bazénu. Chodníky a pěší zóny, kterými je park obklopen a pěší lávky podél příčné tramvajové trati jsou dlážděny pražskou mozaikou, asfaltový povrch původních cest (Thomayerovo založení) je nahrazen nepravidelnou štípanou dlažbou (Štulc, 2009).
propojení, úrovňové přechody), ale i nezávisle podchodem podélné pěší osy pod střední komunikační příčkou ul. Ječné s novým výstupem v pasáži metra do prostoru parku (Štulc, 2009). Sadové úpravy a zeleň Návrh sadových úprav vychází z respektu k dochované podstatě Thomayerova řešení parku a opírá se o provedený průzkum zeleně, který byl jedním z podkladů soutěže. Asfaltová plocha před pomníkem B. Roezla bude nahrazena dle původního řešení trávníkem. Veškerá zeleň označená v průzkumu jako hodnotná a doporučená k zachování je zachovávána a předpokládá se pravidelná údržba a výhledově v případě poškození postupná obměna. Některé stromy nehodnotné, tvarově narušené či poškozené a doporučené k likvidaci jsou v souladu s nově navrženým řešením káceny a nahrazeny novou výsadbou stejného druhu v mírně pozměněné lokalitě, všechny ostatní poškozené či nehodnotné stromy budou postupně dle svého stavu nahrazeny novými jedinci téhož druhu. Stromy určené ke kácení jsou odstraněny, a s výjimkou dvou akátů před průčelím kostela sv. Ignáce a dvou akátů na jižním konci parku, nahrazeny novými jedinci. Doplňovaná alej akátů na východní straně je rytmizována vynecháním některých stromů tak, aby vznikly nové průhledy na jezuitskou kolej a zdůraznily se některé kompoziční prvky parku.
Obr. 49 Zákres do fotografie, návrh na úpravu Karlova náměstí 49
6.4.5 Vítězný návrh z pohledu památkářské obnovy Park na Karlově náměstí je zapsán jako nemovitá kulturní památka (r. č. 49595) a je proto chráněn ve smyslu ustanovení zákona č. 20/ 1987 Sb. o státní památkové péči a ve znění pozdějších předpisů. Dále se jedná také o stavbu, která se nachází na území Pražské památkové rezervace, na kterou se vztahují ustanovení nařízení vlády č. 66/ 1971 Sb., o památkové rezervaci v hlavním městě Praze. Předmět památkové ochrany kulturních památek v obecném znění je objekt jako celek, konkrétně u památky zahradního umění se jedná zejména o její architektonickou a výtvarnou kompozici. Dále pak o různé profily terénní konfigurace, rostlinnou hmotu, stavební či dekorativní prvky a o vodní prvky. V zájmu památkové péče je zachování původního Thomayerova záměru v co nejširším měřítku. Vítězný návrh na úpravy Karlova náměstí z architektonické soutěže z roku 2008 byl označen z hlediska památkové péče jako nevyhovující. Rozhodujícím důvodem byla tehdy ještě nepodložená skutečnost možného výskytu pozůstatku středověké kaple Božího těla v centrální části náměstí. V těchto místech je v novém návrhu umístění podchod spojující i podzemní objekty stanic metra.
než jemně doplňuje a utváří. K odsouhlaseným a vítaným úpravám lze přiřadit zrušení stávajícího asfaltového dětského hřiště a vybudování nových dvou uzavřených hřišť. Pracovníci památkového ústavu dále souhlasili s kavárnou v severozápadní části parku, která navazuje na stávající drobný objekt. Vyhovující, vzhledem k současnému stavu, je i zřízení opěrných zdí podél západní části vyvýšených keřových valů, které jsou vlivem eroze narušeny. Vhodné jsou i úpravy výstupů z metra, kde byl jemně upraven Thomayerův záměr cestních sítí. Návrh dále respektuje požadavky co nejmenšího poštu doporučených stromů ke kácení, které se hlavně v minulých letech staly zásadním problémem při plánovaných úpravách náměstí. Nevyhnutelná je ale redukce keřového patra, které je znatelně přerostlé a přestárlé. V konečné fázi obnovy parkového náměstí dle Františka Thomayera hraje podstatnou roli stávající dopravní řešení náměstí s nadměrným počtem hlavních zatížených dopravních tahů. Samotná kompozice a výtvarné pojetí jsou až na drobné zásahy, jako je například asfaltový prostor s dětským hřištěm či přestárlé vegetační prvky, ve vyhovujícím stavu, o čemž vypovídající níže uvedená vyobrazení.
Záměr obnovy v konečném výsledku sice ponechává původní Thomayerovo rozložení cest a hmot zeleně, ale vložením nového středového průběžného prvku v podobě zpevněného povrchu narušuje čisté a čitelné zachované původní založení. Původní koncepce je porušena i záměrným vyrovnáním terénních nesrovnalostí podél východní části náměstí, kde je kladen cíl na vytvoření nové pí promenády s veškerou občanskou vybaveností. Ovšem Thomayerův návrh práv naopak uzavřel park po celém jeho obvodu kompaktními skupinami listnatých keřů a stromořadím listnatých strom. Je tedy v uvážení, zda se tento zamýšlený zásah nedostává do konfrontace s respektováním Thomayerova návrhu. Podél zmiňované východní části je také navrženo podzemní parkování se znatelně vyšším počtem parkovacích stání ne je doposud k dispozici na celé ploše náměstí.
Obr. 43 Současný stav Karlova náměstí v porovnání s Thomayerovým rozčleněním ploch
Odborníci z památkového ústavu souhlasili s podzemními garážemi, nicméně plánované vyústění před kostelem sv. Ignáce není zrovna ten pravý reprezentační předprostor zachovalé barokní památky. Návrh výstavby podzemního parkování by také neměl narušit současný kořenový prostor východního stromořadí a vodní režim. Nevhodná je také zvolená kombinace tří různých povrch zpevněných ploch. V konečném výtvarném pojetí navrženou celistvou plochu náměstí spíše popírá, než jemně doplňuje a utváří. K odsouhlaseným a vítaným úpravám lze přiřadit zrušení stávajícího asfaltového dětského hřiště a vybudování nových dvou uzavřených hřišť. Nevhodná je také zvolená kombinace tří různých povrch zpevněných ploch. V konečném výtvarném pojetí navrženou celistvou plochu náměstí spíše popírá,
Obr. 48 Nový návrh Karlova náměstí v porovnání s Thomayerovým rozčleněním ploch 50
7 DISKUZE V rámci budoucího přínosu či uplatnění této předkládané bakalářské práce, lze třeba zmínit, že jde o první ucelené dílo pojednávající o osobnostech zahradně architektonické tvorby. Doposud
Ebenzerem Howardem, kterého jistě svou realizací v Mariánských Lázních předběhl. Tento fakt je ale známý zejména českým odborníkům, než těm zahraničním, kteří uznávají jako světovou ikonu právě Howarda.
žádná odborná publikace se touto konkrétní problematikou nezabývala. Ovšem cenné jsou jistě
K zajímavému srovnání tvorby zmiňovaných osobností také vybízí jejich tehdejší společenské
příspěvky v časopise Inspirace, kde se v uplynulých 2 letech zabývala významnými odborníky
postavení, kulturní zájmy, osvětová činnost či účast v politickém jednání. I ty nejběžnější každodenní
Radmila Fingerová (2011, 2012). Dalším odborným periodikem, kde tomuto tématu přispěl Jiří
události ovlivnily některá rozhodnutí a počiny samotných tvůrců zahrad. O příkladném prolnutí
Mareček (2013), je Zahrada- park- krajina. Problematikou osobností české zahradně architektonické
různých životních sfér vypovídá tvorba Josefa Sudka, konkrétně jeho fotografie pražských krás
tvorby, ale i vývoje český zahrad, sadů a parků, by se měli již od počátku studia zajímat i odborné
a soukromých zahrad. Při procházkách po Praze se seznámil s Pavlem Janákem, významným
střední a vysoké školy. Pouhá znalost světové zahradní a krajinářské architektury, která je bezpochyby
architektem,
více než cenná, ale nestačí. Zásadní se proto dá považovat základní znalost vývoje zahradně
Právě pro Fierlingera vyhotovil Sudek na zakázku fotografie soukromé zahrady u vily tehdejšího
architektonické tvorby v kontextu českých dějin.
ministra zahraniční a pozdějšího prezidenta Edvarda Beneše. A tehdy se Beneš zajímal
Hlavní rozhodující otázkou bylo, jaké vhodné kritérium zvolit ke specifikaci osobností, které svým životním posláním a dílem jakkoliv posunuly zahradně architektonickou tvorbu kupředu. Bádání a studium vývoje zahradně architektonické tvorby na českém území přinesly obecný
který
spolupracoval
se
zahradním
architektem
Otokarem
Fierlingerem.
i o rekonstrukci zahrad Černínského paláce a parteru při Letohrádku královny Anny. Při těchto zahradních úpravách spolupracoval Fierlinger s Janákem. Dnes, řekněme bezchybné spojení iniciátora mecenáše, vyhotovitele a dokumentaristy.
teoretický přehled, který se opírá o do dnešní doby zjištěné publikované a zveřejněné informace.
Tak trochu spíše filozofickou otázkou je, jestli se dnes považované osobnosti a ikony zahradně
Následující výběr konkrétních osobností také ovlivnila soudobá zahradně architektonická tvorba,
architektonické tvorby viděli stejně tak za svého života, tedy jako přední tvůrci, propagátoři
která v obecném pohledu nenavazuje na žádný minulý zahradní směr. Mimo zmíněné tvrzení,
a odborníci, jež budou následováni. Domněnkou zůstává jejich případné vymezení od tehdejších
lze postavit památkářské obnovy historických zahrad a parků či reminiscenční zásahy. Za posledních
konkurenčních zahradních tvůrců. Faktem ale je, že titul osobnost se ve světě vědy a umění přiděluje
100 let byl celý zahradnický obor ovlivněn společenskými a politickými událostmi a lze říci,
až po vykonání díla a překonání případné kritiky.
že tehdejší začínající a plně se rozvíjející umělecké zahradní směry nedospěly ke zdárnému pomalému doznívání, jaké například zaznamenaly francouzské či anglické zahrady.
Nemalé množství historických děl zahradního umění je vnímáno nejen odborníky ale i laickou veřejností. Jak tedy každodenní návštěvníci těchto památek přistupují k tehdejší tvorbě význačných
V současnosti se některými zmiňovanými osobnostmi a jejich tvorbou zabývají instituce,
osobností a k jejich odkazu soudobé společnosti? Teoretický i praktický odborník zahradně
jako je Národní památkový ústav či Národní zemědělské muzeu, ale i pracovníci Zahradnické fakulty
architektonické tvorby chová jakýsi respekt a pokoru k některým historickým zahradám a parkům.
v Lednici. K pochopení celkového odkazu historických osobností zahradní a krajinářské architektury
Je ale v každém případě nutné zachovávat původní historizující podobu nebo brát zřetel na současné
nepřispívá pouze detailní rozbor jejich díla, ale i vzájemná konfrontace v tom kterém historickém
využití a zatížení těchto ploch. Dostáváme se proto do rozporu mezi současnými potřebami lidské
období. U meziválečných zahrad v 1. polovině 20. století figurují tři významní představitelé svého
společnosti a požadavky zahradních děl od předních osobností.
oboru. Josef Kumpán a Josef Vaněk, jejichž tvorba nabírala víceméně stejný směr, i když v některých detailech tvorby odlišný. A Otokar Fierlinger, jehož tvůrčí principy a myšlenkové tendence jsou diametrálně odlišné v porovnání s dvěma zmíněnými zahradními architekty. Vzájemné srovnání vybízí nejen mezi českými představiteli ale i s formáty zahraniční tvorby. Snad za prvního českého zahradního architekta je považován Václav Skalník. Ovšem ve světovém kontextu nenabyl ten vznešený přízvuk jako v českých zemích. Často je spojován s teoretikem zahradního města
Současnou problematiku těchto sporů vystihuje zamýšlená obnova Karlova náměstí v Praze, která by měla být dokončena v roce 2018. V roce 1995 byla vypsána architektonická soutěž na návrh obnovy zmiňovaného parkového náměstí, které původně navrhl, a dodnes je čitelná jeho kompozice, František Thomayer v roce 1885. O 100 let později se dostává jeho parkový záměr náměstí do konfrontace s narůstající automobilovou a uspěchanější pěší dopravou. Výše uvedená soutěž na návrh Karlova náměstí proběhla dle všech regulí a pravidel. Vítězný návrh vyhovoval podmínkám, 51
které kladli pracovníci Národního památkářského ústavu a Městské části Prahy 2. Dnes stále platná
Tak jako v dalších obdobných sférách umění, jako je malířství, sochařství i architektura,
kompletní projektová dokumentace byla zrealizována pouze v severní části náměstí v 1. etapě.
i v zahradně architektonické tvorbě vynikaly v období renesance, baroka či klasicismu významní
Následující zásahy byly pozastaveny, zejména díky médii vyvolanému veřejnému problému
představitelé svého zaměření a jejich odkaz byl později následován další generací. Zmíněné
s nadměrným kácením stávajících stromů a díky nedostatečné informovanosti právě laické veřejnosti
následovníky lze najít téměř do konce 19. století, kdy umělci dospěli k novému progresivnějšímu
o plánovaných stavebních a vegetačních úpravách. Problémy s dopravou a stávajícím rozvržením
a osobitějšímu výrazu. Na přelomu 19. a 20. století lze v čase zaznamenat kratší období nových
parku samozřejmě samy neodezněly a proto byla v roce 2008 vypsána další veřejná soutěž. Nevratnou
tendencí a názorů. Už samotná tvorba jednotlivých autorů zaznamenala několik uměleckých proudů,
chybou je dodnes tehdejší postoj radních Městské části Prahy 2, kteří byli detailně informováni
názorů a pokusů. Nejinak se dělo i v zahradním umění. Během 20. století lze zaznamenat v tvorbě
o památkářském záměru Karlova náměstí, jakož to i kulturní památky České republiky,
zahrad hned několik posunů a změn náhledu. Jistě pod vlivem kulturních, společenských a politických
ale v konečných soutěžních podmínkách byly tyto postupy a rady zohledněny na pouhé konstatování
událostí. Právě v uplynulých 100 letech se ve vývoji zahradně architektonické tvorby iniciovalo
zachování Thomayerovy kompozice. Vítězný návrh vyvolal řadu negativních reakcí, zejména díky
několik desítek významných a inspirativních osobností, kteří zasluhují naši pozornost.
netoleranci vůči památkářskému postoji.
Za prvního významného českého uměleckého zahradníka jistě považovat Václava Skalníka
Nebýt archeologického nálezu v loňském roce 2012, který potvrdil lokaci středověké Kaple
s jeho rozsáhlou krajinářskou přestavbou Mariánských Lázní, se kterou se lze setkávat ještě dnes.
božího těla v centrální části náměstí, proměnil by se původně klidový a relaxační prostor na široký
Odkloněním od tradičního krajinářského parku vnesl do zahradní tvorby František Thomayer
průchozí bulvár, se směsicí historických a moderních prvků bez vzájemného respektu a tolerance.
secestními prvky a novátorským přístupem se značným zahraničním vlivem. Právě jeho památka
Ovšem za samotnou příčinu dosavadních problémů a střetů zájmů nepovažuji vlastní kompozici
vyvolává v současné době řadu neshod a problému v kontextu zamýšlené a více než potřebné obnovy
parku, nýbrž nesoustředěnou a nevhodně zasazenou bezprostřední strukturu hromadné a automobilové
Karlova náměstí v Praze. Ovšem zabezpečení a uchování historických zahrad i parků lze nazvat
dopravy. Lze doufat v budoucí zlepšení celkové koncepce jak parku na Karlově náměstí tak i silniční
morální záležitostí a povinností současných odborníků. Jak jinak poznat a pochopit díla, nejen
a uliční struktury. Snad i nedůsledná znalost tehdejších, nejen Thomayerových, záměrů a řešení
Františka Thomayera ale i mnohých dalších, než důslednou starostlivostí a péčí.
prostor vede dnes k mnohdy unáhleným, razantním a novodobým řešením historických památek české kultury.
Podobu soukromých zahrad i veřejných prostor v meziválečném období, ovlivnili nejen zahradní architekti, jako byl Josef Kumpán či Josef Vaněk, ale i význační představitelé stavební architektury. Z hlediska urbanismu a krajinářství formoval své názory a myšlenky světových představitelů Otokar Fierlinger. Právě s jeho dílem a osobou došlo k provázání politiky a několika
8 ZÁVĚR V kontextu
uměleckých činností, stavebnictví a umění fotografie. I období nepříznivého politického sepjetí vývoje
lidstva,
jak
ve
světovém
měřítku
i
v českém
prostředí,
2. poloviny 20. století vneslo zajímavé podněty sadovnické a zahradnické tvorbě. Právě mezi hlavní
se setkáme v tom kterém období se zvučnými jmény, s lidmi, kteří jsou dodnes spojováni
představitele tohoto období patřil usměvavý a srdečný pedagog a zahradní architekt Bohdan Wagner.
s významnými událostmi či místy. Člověk má odjakživa potřebu vzhlížet k nebesům a k výškám.
Jeho následovníkem, ve kterém jistě sebe zachoval jakožto inspirační zdroj, je Ivar Otruba.
Taková nebesa má zajisté i zahradní a krajinná architektura, chcete-li zahradně architektonická tvorba. Pro studium a pochopení problematiky projektování a zakládání zahrad je prvotním základním krokem poznání a umění interpretace vývojových trendů a tendencí. Za nejpřínosnější považuji seznámení se s místní tvorbou zahrad a s jejich autory. Tak jako vypovídají základní znalosti českých dějin o inteligenční vyspělosti zdejších občanů, tak i znalost tvorby významných českých sadovníků a zahradních architektů vede k širšímu záběru soudobé zahradně architektonické tvorby.
Předkládaná bakalářská práce se souhrnně věnuje právě konkrétním osobnostem, se zaměřením na jejich životní osud, inspirační zdroje a cenná realizovaná i teoretická díla, kterými jistě než kladně přispěli k formování české tvorby zahrad. V závěru práce je poukázáno na praktické zkušenosti a problematiku historického odkazu právě jedné z význačných osobností, Františka Thomayera. Budoucí revitalizace Karlova náměstí za značné odborné účasti, ale i účasti veřejnosti a médií, vyvolává konfrontaci laických i vědeckých postojů a přístupů k řešení. 52
Je tedy v moci současné a budoucí generace podoba historických veřejných prostor či soukromých zahrad a zda–li se v ní najdou následovníci zmiňovaných sadovníků, krajinářů, urbanistů, architektů či malířů a fotografů.
10 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ BAŠEOVÁ, Olga, 1991. Pražské zahrady. Praha: Panorama. ISBN 80-7038-109-4. DOKOUPIL, Zdeněk, 1957. Historické zahrady v Čechách a na Moravě. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců.
9 SOUHRNNÉ RESUMÉ Bakalářská práce se věnuje tématu české zahradně architektonické tvorby a stanovení jejích osobností. Soustředí se zejména na výčet konkrétních autorů a způsob jejich přínosu zahradně architektonické tvorbě. Charakterizuje v obecné rovině stručný přehled zahradních děl s autory od počátků dějin české zahradně architektonické tvorby. Detailněji pojednává o životě a tvorbě konkrétních osobností z 19. a 20. století. Zvláště pak se zaměřením na jejich tvůrčí principy a zahradně architektonická díla. Věnuje se období studia, domácí nebo zahraniční praxi, inspirativním zdrojům a charakteristickému odkazu té dané osobnosti. Interpretací tehdejší tvorby od konkrétního autora reaguje na soudobé využití modelového objektu. Snaží se tak zodpovědět na otázku, je–li na místě zachovat historický odkaz kompozice nebo se uchýlit k novému progresivnímu řešení.
FIERLINGER, Otokar, 1938. Zahrada a obydlí Základní zásady zahradní komposice. Praha: Jan Laichter. HÁJEK, Václav, 2000. Architektura Klíč k architektonickým slohům. Praha: Grada Publishing. ISBN 80-7169-722-2. HURYCH, Václav, 1984. Sadovnictví. Praha: Státní zemědělské nakladatelství. KUBEŠA, P., L. RYCHTAR, J. TREVISAN, I. TRUXOVÁ a V. ŠTULC, 2009. Prameny a studie 42 Odkaz zahradního architekta Františka Thomayera. Praha: Národní zemědělské muzem Praha. ISBN 978-80-86874-14-2. KUČA, Otakar, 1970. Krajinářské sadovnictví. Praha: Státní zemědělské nakladatelství.
Bachelor thesis is concentrated on Czech garden design and determination of its personalities. Mainly, it is focused on the listing of particular authors and their benefit to garden design. There is briefly characterized general knowledge of garden works with their authors since the history of garden design. In detail, it´s described the life and the work of specific personalities of 19th and 20
KUČA, Otakar, 2000. Krajina, architektura, design. Praha: Obec architektů. ISBN 80-902478-1-4. KUMPÁN, Josef, 1920. Novodobé zahrady. Praha: Nakladatelství národohospodářských publikací.
century, especially with the concentration on the creative principles and garden works. The literature
KUMPÁN, Josef, 1939. Sadová úprava vesnice. Praha: Josef Kumpán.
review also pays attention to the study, domestic and foreign experience, inspiring resources,
OTRUBA, Ivar, 2000. Zahradně architektonická tvorba. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická
and to characteristic reference of these personalities. By interpretation of previous work of specific
univerzita v Brně. ISBN 80-7157-461-9.
personality, this thesis reacts to contemporary using of model object. There is effort to answer the question, whether historical reference of composition should be kept or should be tended to new
OTRUBA, Ivar, 2002. Zahradní architektura Tvorba zahrad a parků. Brno: Era. ISBN 80-86517-13-
progressive solution.
6. PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Božena et al., 2004. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě
Klíčová slova: Zahradně architektonická tvorba, Osobnost, Tvůrčí principy, Tendence, Zahradní díla.
a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN 80-7277-279-1. ŘÍHOVÁ, Hana a Vlastimil VANĚK, 2004. Bydlíme i na zahradě. Praha: Brázda. ISBN 80-209-
Key words: Garden design, Personality, Creative principles, Trend, Garden work.
0324-0. STEINOVÁ, Šárka, 2008. František Thomayer Život a dílo zahradního architekta. Praha: Národní zemědělské muzeum. ISBN 978-80-86874-09-8. 53
ŠTĚPÁNEK, Ladislav, 1958. Mariánské Lázně. Karlovy Vary: Krajské nakladatelství. UHLÍKOVÁ, Kristina, 2010. Zdeněk Wirth, první dvě životní etapy (1878–1939). Praha: Národní památkový ústav. ISBN 978-80-87104-60-6. VANĚK, Josef, 1920. České zahrady (album moderních plánů zahrad) I. díl. Chrudim. VANĚK, Vlastimil, 1972. Bydlíme v zahradě: aneb Povídání o novodobé obytné zahradě. Praha: Merkur. VLČEK, Pavel, 2004. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia. ISBN 80-200-0969-8. WAGNER, Bohdan, 1983. Základy sadovnické a krajinářské kompozice – I. Historický vývoj. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. WAGNER, Bohdan, 1983. Základy sadovnické a krajinářské kompozice – II. Estetické zákonitosti. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. WAGNER, Bohdan, 1989. Sadovnická tvorba 1. Praha: Státní zemědělské nakladatelství. ISBN 80209-0031-4. WIRTH, Zdeněk, 1911. Evropská zahrada. Praha: Svaz čes. spolků pro okrašlování a ochranu domoviny.
PETRŮ, Jaroslav. Tvůrčí osobnosti I. poloviny 20. století a zahrady u rodinných domů. In: Zahrada a město: sborník vybraných přednášek ze semináře, pořádaného SZKT v Luhačovicích. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 1999, s. 22–27. STEJSKALOVÁ, Jana. Zahrada v období historismu, eklekticismu a secese. In: Historické zahrady, parky a sady. Praha, 2001, s. 34–37. ISBN 8090290-4-4. ŠUBR, Jaroslav. Zahrada v období secese a dílo architekta Josefa Hoffmanna. In: Zahrada a město: sborník vybraných přednášek ze semináře, pořádaného SZKT v Luhačovicích. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 1999, s. 32–35. Bakalářské a diplomové práce: CHALUPNÍKOVÁ, Barbora, 2011. Vývoj zahradní architektury 1. poloviny 20. století se zaměřením na zahradního architekta Josefa Vaňka. Pardubice: Bakalářská práce. Univerzity Pardubice, Fakulta filozofická. ZÁMEČNÍK, Roman, 2012. Zahradně architektonická tvorba v meziválečném období. Lednice: Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně, Zahradnická fakulta v Lednici. ZÁVODNÝ, Robin, 2010. Urbánní krajina v současné fotografii. Zlín: Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta multimediálních komunikací. ŽALÁKOVÁ, Ludmila, 1992. Zhodnocení díla významných českých sadovníků v první polovině
Sborníky a periodikum:
tohoto století. Lednice: Diplomová práce. Vysoká škola zemědělská.
DAMEC, Jiří. Podstata a role krajinářské architektury ve spoluutváření a dotváření soudobé městské
Internetové zdroje:
krajiny. In: Dny zahradní a krajinářské tvorby: Prostor pro lidi. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2007, s. 77–78. ISBN 978-80-86950-03-7. KAŠIČKA, František. Zachovejme poslední historickou tvář Karlova náměstí. Za starou prahu. 2010, č. 1, s. 12-18. ISSN 1213–4228. MAREČEK, Jiří. Josef Vaněk. Zahrada- park- krajina. 2013, č. 1, s. 50–56. PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Božena. Významné pražské zahrady rodinných domů. In: Zahrada
DOSTALÍK, Jan, Otakar Fierlinger. In: Archiweb [online].
Leden 1, 2013 [cit. 2013-02-21].
Dostupné z: http://www.archiweb.cz/architects.php?type=arch&action=show&id=2560 FINGEROVÁ, Radmila. Z minulosti vyrůstá budoucnost, Ze starých zahradnických časopisů. SZÚZ: Inspirace [online]. 2011, roč. 3, č. 2 [cit. 2013-02-18]. Dostupné z: http://www.szuz.cz/UserFiles/File/inspirace-2_2011_web.pdf
a město: sborník vybraných přednášek ze semináře, pořádaného SZKT v Luhačovicích. Praha:
FINGEROVÁ, Radmila. Z minulosti vyrůstá budoucnost, František Josef Thomayer. SZÚZ: Inspirace
Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 1999, s. 28–31.
[online]. 2011, roč. 3, č. 3 [cit. 2013-02-18]. Dostupné z: http://www.szuz.cz/UserFiles/File/inspirace3_2011-web.pdf 54
FINGEROVÁ, Radmila. Z minulosti vyrůstá budoucnost, Josef Kumpán. SZÚZ: Inspirace [online].
%20Architektura%2019%20stoleti/slides/19%20Vaclav%20Skalnik,%20Marianske%20lazne,%20sit
2011, roč. 3, č. 4 [cit. 2013-02-18]. Dostupné z: http://www.szuz.cz/UserFiles/File/inspirace-4_2011-
uacni%20plan,%20po%201819.html
k2.pdf
Obr. 3 František Thomayer, převzato z knihy: František Thomayer Život a dílo zahradního
FINGEROVÁ, Radmila. Z minulosti vyrůstá budoucnost, Josef Vaněk. SZÚZ: Inspirace [online]. 2012, roč. 4, č. 1 [cit. 2013-02-18]. Dostupné z: http://www.szuz.cz/UserFiles/File/inspirace-1_2012nahled.pdf
architekta. Praha, 2008. Obr. 4 Zpracované Thomayerovo návrhy ve sbírce map a plánů NZM v Praze, převzato z knihy: František Thomayer Život a dílo zahradního architekta. Praha, 2008. Obr. 5 Vila Tomáše Bati ve Zlíně (20. léta 20. století), autor: František Thomayer, převzato:
FINGEROVÁ, Radmila. Z minulosti vyrůstá budoucnost, Otokar Fierlinger. SZÚZ: Inspirace
František Thomayer Život a dílo zahradního architekta. Praha, 2008.
[online]. 2012, roč. 4, č. 2 [cit. 2013-02-18]. Dostupné z: http://www.szuz.cz/UserFiles/File/inspirace-
Obr. 6 Detail navrhované květnice na Zemskou jubilejní výstavu v Praze (rok 1891), autor:
2_2012.pdf
František Thomayer, převzato: František Thomayer Život a dílo zahradního architekta. Praha, 2008.
FINGEROVÁ, Radmila. Z minulosti vyrůstá budoucnost, Bohdan Wagner. SZÚZ: Inspirace [online]. 2012, roč. 4, č. 3 [cit. 2013-02-18]. Dostupné z: http://www.szuz.cz/UserFiles/File/inspirace3_2012.pdf
Obr. 7 Návrh na úpravu Chotkových sadů v Praze (rok 1889), autor: František Thomayer, převzato: František Thomayer Život a dílo zahradního architekta. Praha, 2008. Obr. 8 Řešení u moderního domu na značně rozsáhlém pozemku se sníženou růžovnou a vodotryskem, autor: Josef Kumpán, převzato: Novodobé zahrady. Praha, 1920.
GLENN, Martina, Jan Kotěra. In: Artmuseum [online]. Říjen 22, 2008 [cit. 2013-03-08]. Dostupné z:
Obr. 9 Zahrada v prudkém svahu na Barrandově v Praze, autor: Josef Kumpán, převzato:
http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=690
Novodobé zahrady. Praha, 1920.
HOLÁ, Mariana, Trochu jiné zahrady Josefa Sudka. In: Ateliér [online]. Březen 7, 2013 [cit. 2013-0402]. Dostupné z: http://www.atelier-journal.cz/node/234
Obr. 10 Zahrada ve Velvarech, autor: Josef Kumpán, převzato: Novodobé zahrady. Praha, 1920. Obr. 11 Zahrada ve Velvarech, pohled od domu na bazén a zahradní besídku, autor: Josef Kumpán, převzato: Novodobé zahrady. Praha, 1920.
MORAVSKÁ GALERIE. Dušan Jurkovič. Moravska-galerie.cz [online]. © 2010 [cit. 2013-03-09].
Obr. 12 Zahradní besídka, autor: Josef Kumpán, převzato: Sadová úprava vesnice. Praha, 1939.
Dostupné z:
Obr. 13 Venkovská zahrada (rok 1938), autor: Josef Kumpán, převzato: Sadová úprava vesnice.
http://www.moravska-galerie.cz/jurkovicova-vila/architekt-a-jeho-vila/dusan-jurkovic.aspx
Praha, 1939.
POTŮČEK, Jakub, In: Archiweb [online]. Leden 26, 2007 [cit. 2013-03-08]. Dostupné z: http://www.archiweb.cz/salon.php?action=show&id=3003&type=17
Obr. 14 Josef Vaněk, zdroj: http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?guid=3b730300-5b90-474c-8165-e87079eaf9b3 Obr. 15 Graf vypovídající o vzrůstající se Vaňkově projekční činnosti, zdroj: autor.
VITÁSEK, Michal. Josef Sudek. In: Fotopraha [online]. Duben 25, 2009 [cit. 2013-03-21]. Dostupné
Obr. 16 Plán zahrady A. Waigerta v České Skalici (rok 1919), autor: Josef Vaněk, převzato: České
z: http://www.fotopraha.com/josef-sudek.html
zahrady I. Chrudim, 1920.
11 SEZNAM GRAFICKÝCH VYOBRAZENÍ
Obr. 17 Zahradní besídka v zahradě v České Skalici, autor: Josef Vaněk, převzato: České zahrady I. Chrudim, 1920.
Obr. 1 Václav Skalník, zdroj:
Obr. 18 Zahrada při tovární vile v Humpolci, autor: Josef Vaněk, převzato: České zahrady I.
http://absolventi.gymcheb.cz/2006/lukodaj/lucka2/historiemarianskychlazni.html
Chrudim, 1920.
Obr. 2 Situační plán Mariánských Lázní od Václava Skalníka (po roce 1819),
Obr. 19 Ovocná zahrada v Přerově, autor: Josef Vaněk, převzato: České zahrady I. Chrudim, 1920.
zdroj:http://udu.ff.cuni.cz/soubory/galerie/01%20Cechy/Biegel%20-
Obr. 20 Benešova vila v Sezimově Ústí, zdroj:
55
http://www.dumazahrada.cz/fotogalerie/ke-clankum/2012/7/8/benesova-vila-architektura/item/32869-
Obr. 37 Výřez Karlova náměstí z plánu Prahy od Františka Hegerta, stav před rokem 1790,
benesova-vila-2/?article=16975
zdroj:
Obr. 21 Benešova vila po roce 1937, zdroj:
vsech/news/novinky-archiv/news/7492-tiskova-zprava-k-objevu-zanikle-kaple-boziho-tela-na-
http://www.dumazahrada.cz/fotogalerie/ke-clankum/2012/7/8/benesova-vila-architektura/item/32870-
karlove-namesti-v-praze/
benesova-vila-3/
Obr. 38 Sadelerův prospekt (výřez) s lokací Kaple Božího těla na Karlově náměstí, zdroj:
Obr. 22 Dušan Jurkovič, zdroj: http://www.jurkovic.cz/Jurkovic.htm
http://www.npu.cz/pro-odborniky/pracoviste-npu/uop-v-hl-meste-praze/novinky-vypis-
Obr. 23 Vila Náhlovské v Praze po rekonstrukci, zdroj:
vsech/news/novinky-archiv/news/7492-tiskova-zprava-k-objevu-zanikle-kaple-boziho-tela-na-
http://praga-magica.blog.cz/1110/jurkovicova-vila
karlove-namesti-v-praze/
Obr. 24 Josef Hoffmann, zdroj: http://www.jurkovic.cz/Jurkovic.htm
Obr. 39 Sadová úprava Karlova náměstí dle Bedřicha Wünsche (stav k roku 1871), zdroj:
Obr. 25 Zrekonstruovaná čítárna ve dvoře rodného domu Hoffmanna v Brtnici, zdroj:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:FFridrich,_Karlovo_n%C3%A1m%C4%9Bst%C3%AD,_Pr
http://pechacpetr.blog.cz/0709/rodny-dum-josefa-hoffmanna-v-brtnici
aha.jpg
Obr. 26 Hoffmannovo typické barevné kontrasty bílé a černé (rodný dům), zdroj:
Obr. 40 Jižní část Karlova náměstí, návrh Františka Thomayera (1884–1885), zdroj: Archiv map
http://www.jaksebydli.cz/2012/08/dum-josefa-hoffmanna-v-brtnici.html
a plánů Národního zemědělského muzea
Obr. 27 Jan Kotěra, zdroj:
Obr. 41 Severní a střední část Karlova náměstí, návrh Františka Thomayera (1884–1885), zdroj:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/dd/Jan_Kotera_1914_Bufka.png
Archiv map a plánů Národního zemědělského muzea
Obr. 28 Vlastní Kotěrova vila, zdroj: http://www.slavnevily.cz/vily/praha/koterova-vlastni-vila
Obr. 42 Thomayerův návrh kompozice Karlova náměstí v situaci soudobé zástavby, kresba:
Obr. 29 Josef Chochol, zdroj:
autor.
http://www.lidovky.cz/foto.aspx?r=ln-bydleni&c=A130211_113754_ln-
Obr. 43 Současný stav Karlova náměstí v porovnání s Thomayerovým rozčleněním ploch,
bydleni_ter&foto=TER492df8_chochol_portret.JPG
kresba: autor.
Obr.
30
Kovařicova
vila
pod
Vyšehradem,
zahrada
po
rekonstrukci,
zdroj:
31
Půdorys
rekonstrukčního
návrhu
zahrady
Obr. 44 Koncepční situace Karlova náměstí v současné podobě (zřejmý podíl vegetačních a zpevněných ploch), kresba: autor.
http://www.docomomo.cz/images/hash/8/0/2/photo_big.jpg Obr.
http://www.npu.cz/pro-odborniky/pracoviste-npu/uop-v-hl-meste-praze/novinky-vypis-
pod
Vyšehradem,
zdroj:
Obr. 45 Pohled od zahloubeného květinového parteru na věž Novoměstské radnice, zdroj:
http://www.docomomo.cz/images/hash/5/1/8/drawing_big.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/43/Park_Karlovo_n%C3%A1m%C4%9Bst%C3%
Obr. 32 Josef Sudek, zdroj: http://compassrosebooks.blogspot.cz/2010/08/sudek-poet-photographer-
AD_%28Nov%C3%A9_M%C4%9Bsto%29_%284%29.jpg
of-praha-prague_21.html
Obr.
Obr. 33 Z cyklu Kouzelná zahrádka, zdroj: http://www.fotografovani.cz/novinky/vystavy/-b-josef-
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ad/Praha%2C_Karlovo_n%C3%A1m%C4%9Bst
sudek-b-fotografie-1940-1970-pozvanka-na-vystavu-149925cz
%C3%AD%2C_sloup.JPG
Obr. 34 Z cyklu Kouzelná zahrádka, zdroj: http://www.mfa.org/exhibitions/josef-sudek
Obr. 47 Vítězná studie na návrh úprav Karlova náměstí (autoři: Vladimír Štulc, Jan Vrana,
Obr. 35 Krajina Mostecka, zdroj: http://litvinov.sator.eu/kategorie/krusnohori/v-prirode/devastacekrajiny-mostecka Obr. 36 Pražské vltavské nábřeží, zdroj: http://www.ncvu.cz/exhibitions/2011/Praguephoto/images/print/Josef_Sudek.jpg
46
Barokní
Jäckelova
kašna
v severní
části
Karlova
náměstí,
zdroj:
Kryštof Štulc), kresba: autor. Obr. 48 Nový návrh Karlova náměstí v porovnání s Thomayerovým rozčleněním ploch, kresba: autor. Obr.
49
Zákres
do
fotografie,
návrh
na
úpravu
Karlova
náměstí,
zdroj:
http://praha2.cz/files/=21165/situace%20upraven%c3%a11%20zelen%20(1).pdf
56
