MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta
Monitorování výskytu a ochrana populace ledňáčka říčního (Alcedo atthis) na řece Bečvě Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
doc. Ing. Jan Bezděk, Ph.D.
Alena Trávníčková
BRNO 2013
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
Autorka práce:
Alena Trávníčková
Studijní program:
Lesnictví
Obor:
Lesnictví
Název tématu:
Monitorování výskytu a ochrana populace ledňáčka říčního (Alcedo atthis) na řece Bečvě
Zásady pro vypracování:
1. Shromáţdění veškeré dostupné literatury ohledně výskytu ledňáčka říčního na severní Moravě. 2. Na řece Bečvě na území mezi městy Lipníkem nad Bečvou a Přerovem provést pozorování výskytu a hnízdění ledňáčka. 3. Vyhodnotit vlastní pozorování a porovnat s dostupnými literárními údaji za posledních 20 let. 4. Zhodnocení managementu daného úseku řeky Bečvy z hlediska vhodnosti pro výskyt ledňáčka.
Seznam odborné literatury: 1.
2.
3.
DUNGEL, J. -- HUDEC, K. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 249 s. ISBN 80-200-0927-2. HUDEC, K. -- BÁRTA, D. a kol. Fauna ČSSR : Ptáci - Aves. Svazek 23. Díl III/1. 1. vyd. Praha: Academia, 1983. 704 s. LAŠTŦVKA, Z. -- GAISLER, J. -- KREJČOVÁ, P. -- PELIKÁN, J. Zoologie pro zemědělce a lesníky. Brno: Konvoj, 1996. 266 s. 1. vyd. ISBN 80-85615-50-9. ŠŤASTNÝ, K. -- BEJČEK, V. -- HUDEC, K. Atlas hnízdního rozšíření ptáků
4. v České republice : 2001-2003. 2. vyd. Praha: Aventinum, 2009.
63 s. ISBN 978-
80-86858-88-3. 5.
6.
VESELOVSKÝ, Z. -- DUNGEL, J. Obecná ornitologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 357 s. ISBN 80-200-0857-8. Straka O. 2006: Preference ledňáčka říčního (Alcedo atthis) při výběru místa hnízdění. Diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, 42 s.
Datum zadání bakalářské práce:
Termín odevzdání bakalářské práce:
říjen 2010
duben 2013
Alena Trávníčková Autorka práce
doc. Ing. Jan Bezděk, Ph.D. Vedoucí práce
prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc. Vedoucí ústavu
doc. Dr. Ing. Petr Horáček Děkan LDF MENDELU
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: „Monitorování populace ledňáčka říčního (Alcedo atthis) na řece Bečvě“, vypracovala samostatně a pouţila jen prameny, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a mŧţe být pouţita ke komerčním účelŧm jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne………………………………………... podpis autora………………………………
PODĚKOVÁNÍ:
Děkuji panu doc. Ing. Janu Bezděkovi, Ph.D. za odborné vedení práce, ochotu a poskytování rad k vypracování a dále děkuji panu Františku Pekařovi a panu Lukáši Fuskovi za poskytnutí cenné literatury.
ABSTRAKT Monitorování výskytu a ochrana populace ledňáčka říčního (Alcedo atthis) na řece Bečvě. Monitorování populace Ledňáčka říčního (Alcedo atthis) bylo provedeno základní metodou, a to především vyhledáváním obsazených hnízdních nor na vymezeném úseku toku řeky Bečvy ve druhé dekádě července 2011 a třetí dekádě v květnu 2011. Měření bylo prováděno ve stejných termínech i v následujícím roce 2012. Na vymezeném úseku, který měří 16 km, byly nalezeny dvě hnízdní nory. Jednotlivé břehy byly prozkoumávány pochŧzkou s dalekohledem z protějšího břehu a korytem řeky. Byly zmapovány charakteristiky hnízdišť (typ hnízdiště – terénní prvky, výška od vodní hladiny, šířka vletu, orientace vletu). Byla navrhnuta opatření pro ochranu hnízdních nor. Klíčová slova: Ledňáček říční, hnízdní nora, řeka Bečva
ABSTRACT Monitoring and protection of the population of kingfisher on the river Bečva.
Monitoring of population of kingfisher was done by a basic method, more specifically by looking for inhabited lairs on the restricted space of the river Bečva between the second decade of July 2011 and the third decade of May 2011. Measurement was done on the same dates in the following year, 2012. Two lairs were found on the 16 km long area.
Individual
shores
were
being
examined
from an
opposite
shore
and
the bed of a river by a search team equipped with binoculars. The characteristics of lairs were mapped (types of lairs – landscape elements, altitude, fly in width, orientation of fly
in).
Suggestions
for
safety
and
Key words: Alcedo atthis, lair, the river Bečva
protection
of
lairs
were
proposed.
OBSAH 1 ÚVOD ............................................................................................................................ 9 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................. 10 2.1 Charakteristika řeky Bečvy ................................................................................... 10 2.1.1 Charakteristika zkoumané oblasti .................................................................. 10 2.1.1.1 Popis řeky (historie, úpravy, povodně, přítoky) ..................................... 10 2.1.1.2 Slepá ramena Bečvy................................................................................ 11 2.2 Zákonem chráněná území na řece Bečvě .............................................................. 12 2.2.1 Seznam chráněných území ovlivněných řekou Bečvou................................. 12 2.2.1.1 Chráněná krajinná oblast Beskydy.......................................................... 13 2.2.1.2 Přírodní památka U Vaňkŧ ..................................................................... 14 2.2.1.3 Národní přírodní památka Zbrašovské aragonitové jeskyně .................. 14 2.2.1.4 Národní přírodní rezervace Hŧrka u Hranic ........................................... 15 2.2.1.5 Přírodní rezervace Škrabalka .................................................................. 15 2.2.1.6 Národní přírodní rezervace Ţebračka ..................................................... 16 2.3 Vymezení a charakteristika monitorovaného území ............................................. 17 2.3.1 Přesné vymezení (základní údaje a poloha) ................................................... 17 2.3.2 Biogeografické členění .................................................................................. 18 2.3.3 Klimatické a hydrologické poměry................................................................ 18 2.3.4 Geobiocenologická charakteristika ................................................................ 19 2.4 Charakteristika a popis ledňáčka říčního (Alcedo atthis) ..................................... 19 2.4.1 Zařazení do systému....................................................................................... 19 2.4.2 Popis ledňáčka říčního ................................................................................... 21 2.4.2.1 Morfologie .............................................................................................. 21 2.4.2.2 Hlasové projevy ...................................................................................... 22 2.4.2.3 Stopy pobytu ledňáčka říčního................................................................ 22 2.4.2.4 Umístění hnízdních nor ........................................................................... 23 2.4.2.5 Hnízdění .................................................................................................. 24 2.4.2.6 Péče o mláďata ........................................................................................ 25 2.4.2.7 Dospívání ................................................................................................ 26 2.4.2.8 Potrava ledňáčka říčního ......................................................................... 26 2.4.3 Populace ledňáčka říčního ............................................................................. 27 2.4.3.1 Výskyt ledňáčka na našem území ........................................................... 28
2.4.3.2 Hustota populace..................................................................................... 28 2.5 Legislativa v ochraně ledňáčka říčního (Alcedo Atthis)....................................... 29 2.5.1 Nástroje ochrany v České republice a Evropských zemích ........................... 29 2.6 Metody monitorování............................................................................................ 30 2.6.1 Sledování a označování jedincŧ ledňáčka říčního ......................................... 30 2.6.1.1 Krouţkování mláďat ............................................................................... 30 2.6.2 Monitorování v ptačích oblastech a na vybraných územích .......................... 31 2.6.2.1 Metoda monitoringu................................................................................ 31 3 CÍL PRÁCE ................................................................................................................. 33 4 METODIKA A ZPRACOVÁNÍ.................................................................................. 34 4.1 Zmapování výskytu ledňáčka říčního mezi Lipníkem nad Bečvou a Přerovem (na vybraném úseku) ......................................................................................................... 34 4.2 Vlastní pozorování a zjištění početnosti výskytu.................................................. 34 4.2.1 Popis sledované lokality „Osecké náplavy“ .................................................. 35 5 VÝSLEDKY PRÁCE .................................................................................................. 36 5.2 Výsledky monitorování v roce 2011 ..................................................................... 36 5.2.1 Nora č. 1 ......................................................................................................... 36 5.2.2 Nora č. 2 ......................................................................................................... 36 5.3 Výsledky monitorování v roce 2012 ..................................................................... 37 5.3.1 Nora č. 1 ......................................................................................................... 37 5.2.2 Nora č. 2 ......................................................................................................... 38 6 DISKUZE..................................................................................................................... 39 6.1 Porovnání výsledkŧ a parametrŧ jednotlivých nor s daty získanými na jiných monitorovaných lokalitách.......................................................................................... 39 6.2 Posouzení příleţitostí pro hnízdění ....................................................................... 40 6.3 Vliv člověka a jeho činnosti na výskyt ledňáčkŧ .................................................. 41 6.4 Ochrana a opatření pro zlepšení hnízdních moţností ........................................... 41 7 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 44 8 SUMMARY ................................................................................................................. 45 9 LITERATURA............................................................................................................. 46
1 ÚVOD V dnešní době je velmi dŧleţité zvyšovat početnost jednotlivých druhŧ ţivočichŧ, a to nejen těch chráněných. Zachování biodiverzity je velmi dŧleţitým prvkem ochrany prostředí. Lidskou činností dochází kaţdodenně k narušování ţivotních podmínek pro jednotlivé druhy ţivočichŧ. Nařízení k zachování biodiverzity pro Evropskou unii je zakotveno v soustavě Natura 2000. V České republice jsou v rámci Natura 2000 vymezeny dva typy území, a to v první řadě Ptačí oblasti a Evropsky významné lokality. Ptačí oblasti vznikají dle směrnice O ptácích 79/409/EHS, která je součástí zákona č.114/2004 Sb. O ochraně přírody a prostředí. Na území České republiky bylo zřízeno celkem 41 ptačích oblastí pro 61 druhŧ ptákŧ, přičemţ jedním z nich je i zástupce řádu srostloprstých ledňáček říční (Alcedo atthis). Ledňáček říční se vyskytuje na území Moravy nejen v ptačích oblastech, jako je Litovelské Pomoraví a další, ale i na jiných tocích, jako je tomu například na řece Bečvě. Bohuţel po celém toku řeky neprobíhá monitorování výskytu ledňáčka, tak jako je tomu právě v ptačích oblastech. Na ostatních místech bývá výzkum realizován velmi sporadicky, i kdyţ početnost pozorování a měření se liší úsek od úseku. Nejpodrobnější měření v rámci řeky Bečvy jsou prováděna v oblasti Roţnova pod Radhoštěm a Horního Vsacka a to především v rámci programu ALCEDO (Čech, 2007). Pro svŧj vzhled a zařazení mezi kriticky ohroţené druhy (C1) se ledňáček dostal do většího povědomí veřejnosti a zvýšil se tak částečně zájem o udrţování vodních ploch, vhodných břehŧ k hnízdění a celkovou ochranu tohoto druhu. Řeka Bečva byla vybrána, protoţe v oblasti, mezi městy Lipníkem nad Bečvou a Přerovem, byla při povodních v roce 1997 vytvořena příznivá stanoviště pro hnízdění tohoto druhu. Přesněji jde o úsek od Oseckého mostu, spojujícího obce Osek nad Bečvou a Oldřichov, aţ k mostu mezi obcemi Prosenice a Grygov. Zjištění byla spojena s informacemi o měření a pozorováními ledňáčka na ostatních úsecích řeky. Údaje by mohly přispět k větší ochraně a zvýšit moţnosti uznání, „Oseckých náplavŧ“ jako chráněné území a s tím spojená zamezení znečišťování a nevhodných úprav koryta řeky Bečvy. 9
2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Charakteristika řeky Bečvy 2.1.1 Charakteristika zkoumané oblasti
Území je silně pod vlivem protékající řeky. Z historického hlediska se koryto značně měnilo a vytvářelo řadu, dnes jiţ slepých ramen. Spojená Bečva, tedy řeka od soutoku Horní a Dolní Bečvy, protéká pásem úpatí Beskydské pahorkatiny aţ do Hranic na Moravě, kde vstupuje na tzv. Moravskou bránu, která je součástí Vněkarpatských sníţenin. Na řece se vyskytuje řada ať uţ maloplošných či velkoplošných chráněných krajinných území, jedná se především o CHKO (Chráněnou krajinnou oblast Beskydy) z těch velkoplošných a dále je to soustava NPR (Národních přírodních rezervací jako je např. Ţebračka) a z maloplošných se jedná například o PR (Přírodní rezervace jako Škrabalka a další).
2.1.1.1 Popis řeky (historie, úpravy, povodně, přítoky) Řeka Bečva je největším levostranným přítokem řeky Moravy, jejich soutok se nachází mezi městem Tovačovem a vesnicí Troubky ve výšce cca 200 m. n. m., vzniká soutokem řek Horní neboli Vsetínské Bečvy, pramenící na jiţních svazích hory Vysoká asi 760 m. n. m., nedaleko hranic se Slovenskem, a Dolní Bečvy nazývané téţ Roţnovské, která pramení na severních svazích téţe hory, oba prameny leţí v CHKO Beskydy, kde svádí vodu ze zalesněného území, proto také velmi silně ovlivňuje vodní reţim na středním i dolním toku řeky Moravy. Roţnovská Bečva je dlouhá 36 km a povodí zaujímá plochu 254 km2 , Vsetínská je větší s délkou 59 a plochou povodí 734 km2 , samotný tok řeky je dlouhý 61,5 km, plocha povodí je 1625,7 km2 . Šířka řeky na Přerovsku je okolo 38 aţ 44 m. Prŧměrný spád řeky je 173 cm na jeden kilometr a prŧtok 17,5 m/s. Nejvíce vody zde protéká v jarních měsících, především v březnu a dubnu, nejméně pak v září. (Ryšánek, 2006)
10
První datované záznamy mapování řeky z roku 1627 provedl Jan Ámos Komenský, který zakreslil oba prameny. Řeka slouţila pro dopravu dřeva a dokonce byla zásobárnou ledu. První významné úpravy řeky proběhly po 1. Světové válce, ale k větším úpravám koryta došlo ve 20. a 30. letech 20. století. Po roce 1989 s poklesem prŧmyslové a zemědělské výroby se částečně zlepšil stav a čistota vody v řece. Ke zvýšení stavu ryb přispěl především Český rybářský svaz a dokonce se zde vyskytují i některé chráněné druhy ţivočichŧ jako je právě ledňáček říční (Alcedo attis), vydra říční (Lutra lutra), skorec vodní (Cinclus cinclus), čáp černý (Ciconia nigra) (Ryšánek, 2006) Při největší povodni v roce 1997, došlo k výrazným změnám ve tvaru koryta vytvořily se tzv. meandrující Thawegova koryta (dvouetáţové koryto) (Hrádek, 1999), následné úpravy ponechaly některé úseky v přirozeném stavu, ostatní byly opět opraveny. K významnějším přítokŧm patří z levé strany Loučka a Juhyně, na pravé straně je to Mřenka, Velička, Jezernice.
2.1.1.2 Slepá ramena Bečvy Maloplošná chráněná území, nacházející se podél řeky a území, kde se vyskytují chráněné či vzácné druhy ţivočichŧ a rostlin, jsou všechna ovlivněna protékající řekou. Jedná se především o mrtvá ramena, která jsou v dnešní době zanesena nánosy písku a bahna. Území jsou seřazena postupně, dle toho kde se vyskytují, od soutoku obou řek, aţ k místu soutoku Bečvy s Moravou. Familie leţící poblíţ vesnice Slavíč na pravém břehu jsou jedním z velmi zajímavých území reliktního luţního lesa s podmáčenými loukami, pásy křovin a remízŧ. Závrbek je oblast v dnešní době jiţ téměř zcela zaneseného slepého ramena se soustavou tŧní, luţním lesem, loučkami a osamoceně stojícími starými stromy. Luţe u Týna nad Bečvou, naproti přední části Familií, zde se jedná o zazemněné mrtvé rameno na kterém vznikl luţní les, je zde zvodnělá pískovna hraničící s potoční nivou. 11
Strhanec neboli Struha je uměle vykopaným mlýnským náhonem, který napájel dva rybníky. V dnešní době slouţí k pohonu malé elektrárny v Prosenickém cukrovaru. Odstavené rameno u Oldřichova, je nejdelší odstavené rameno, nachází se zde i soustava tŧní, vše je obklopeno luţním lesem s fragmenty luk, nedaleko se nachází zatopená pískovna. Malá Bečva je rameno oddělující se od hlavního toku poblíţ obce Troubky, měří 18 km a ústí do říčky Moštěnky.
2.2 Zákonem chráněná území na řece Bečvě Území přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná. Kategoricky se dělíme dle zákona 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny: - Velkoplošná zvláště chráněná území - Národní parky - Chráněné krajinné oblasti - Maloplošná zvláště chráněná území - Národní přírodní rezervace - Přírodní rezervace - Národní přírodní památka - Přírodní památka
2.2.1 Seznam chráněných území ovlivněných řekou Bečvou
1. CHKO Beskydy – pramen Roţnovské i Vsetínské Bečvy 2. PP U Vaňkŧ 3. NPP Zbrašovské aragonitové jeskyně 4. NPR Hŧrka u Hranic 5. PR Škrabalka 6. NPR Ţebračka 12
2.2.1.1 Chráněná krajinná oblast Beskydy Dle zákona č.114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny jsou chráněné krajinné oblasti rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémŧ lesních a trvalých travních porostŧ,
s
hojným zastoupením dřevin,
popřípadě
s
dochovanými památkami
historického osídlení. Tato CHKO byla vyhlášena 5. března 1973 vládním výnosem č. MK ČSR č. j. 5373/1973. Oblast Beskyd se vyznačuje výjimečnými přírodními hodnotami, především jsou to pralesovité lesní porosty, kde se daří i vzácným karpatským druhŧm rostlin a ţivočichŧ. Svou rozlohou 1160 km2 jsou u nás největší chráněnou krajinnou oblastí. Nadmořská výška se pohybuje mezi 350 m. n. m., coţ je nejniţší místo oblasti Zubří, a 1323 m. n. m., kde se nachází nevýše poloţený bod Lysá hora. Nachází se zde 50 zvláště maloplošně chráněných území, jsou zde vyhlášeny i dvě ptačí oblasti a celé území CHKO Beskydy je navrţeno na evropsky významnou lokalitu. Celé území chráněné krajinné oblasti Beskydy je součástí flyšového pásma Západních Karpat, které patří do soustavy geologicky mladých pásemných pohoří, vznikajících koncem druhohor a ve třetihorách z usazenin moře, nazývaného Tethys. Z hlediska sloţení a tektonické stavby se jedná o pásmo, které se vyznačuje mnohonásobným
rytmickým
střídáním jílovcŧ,
prachovcŧ,
pískovcŧ
a
slepencŧ.
Mocnosti rytmŧ jsou silně proměnlivé (od několika cm aţ po několik desítek metrŧ) (Správa CHKO Beskydy, 2011). Na tomto území se vyskytují převáţně dva druhy pŧd, a to především střední aţ typické podzoly vytvořené na flyšových horninách, druhým hojně zastoupeným typem pŧd jsou mramorované, oglejené a silně kyselé hnědé pŧdy vytvářející se především podél vodních tokŧ. Vyskytuje se zde i řada dalších pŧd vznikajících dle jednotlivých přírodních podmínek jako je zamokření, orientace svahu a jeho sklon a další. Údolní části celého území jsou silně pod vlivem tzv.: rýhové eroze, ta silným zpŧsobem omezuje vyuţití mechanizace v zemědělství a výnosy některých plodin. CHKO Beskydy se překrývají s územím přirozené akumulace vod, rozděluje se na dvě části. První část patřící k řece Odře, tedy úmoří Baltského moře. Jiţní svahy 13
Radhošťské hornatiny, jiţní hřbety Vsetínských vrchŧ a Javorníkŧ patří jiţ do úmoří Černého moře. Vodu z těchto míst odvádí řeka Bečva. Je zde špatný oběh podzemních vod zapříčiněný především málo propustnými horninami karpatského flyše, a to je dŧvodem menšího výskytu podzemní vody. Občasný výskyt minerálních vod je na některých místech doprovázen sirovodíkovými prameny, které jsou jen velmi málo vyuţívané. Pravidelně je zde prováděno mapování výskytu velkých šelem,
jako jsou rys
ostrovid (Lynx lynx), vlk obecný (Canis lupus) a medvěd hnědý (Ursus arctos) (Správa CHKO Beskydy, 2011).
2.2.1.2 Přírodní památka U Vaňků Byla vyhlášena dne 22. února 1999 nařízením č. 10/1999 Okresního úřadu Vsetín. Nachází se na Vsetínské Bečvě, nedaleko soutoku Bytřičky a Vsetínské Bečvy. Jedná se zde o listnatý les s přirozenou skladbou dřevin rostoucí na terase řeky Bečvy s celkovou výměrou 1,3809 ha, ochranné pásmo činí 1,4628 ha, nadmořská výška se pohybuje mezi 325 - 355 m n. m.. Vyskytují se zde zvláště chráněné druhy rostlin jako je ladoňka karpatská (Scilla kladnii) a lilie zlatohlávek (Lilium martagon) (Šafář, 2003).
2.2.1.3 Národní přírodní památka Zbrašovské aragonitové jeskyně Jedná se o komplex několika desítek kilometrŧ čtverečných velké území Hranického krasu, zahrnují Zbrašovské aragonitové jeskyně, Hranickou propast a Černotínské jeskyně. Vznik jeskyní byl ovlivněn jak dešťovou a povrchovou vodou (Bečva), tak i prameny teplých minerálních vod. V jeskyních hydrotermálního krasu vzniká jedinečná sekundární výplň a vyskytuje se v nich plyn oxid uhličitý. Ten se uvolňuje z podzemních jezer kyselky a udrţuje se nad jejich hladinou jako souvislý několik
metrŧ
mocný
plynový
polštář.
Úroveň
návštěvní
trasy
Zbrašovských
aragonitových jeskyní se nachází zhruba na horní hranici tohoto polštáře. Vzhledem k tomu, ţe jde o plyn těţší neţ vzduch, nerozptýlí se do výše poloţených jeskynních 14
prostor, ale zŧstává nahromaděn v nejniţších partiích v tzv. „plynových jezerech". Vedle
Zbrašovských
aragonitových
jeskyní,
které
jsou
učebnicovou
ukázkou
hydrotermálního krasu, je zcela unikátním jevem Hranická propast, která leţí na území NPR Hŧrka u Hranic (Šafář, 2003).
2.2.1.4 Národní přírodní rezervace Hůrka u Hranic Rezervace byla vyhlášena v roce 1952, nachází se taktéţ v oblasti Hranického krasu, na území zaujímající rozlohu 37,45 ha. Hlavním dŧvodem ochrany jsou krasové jevy především Hranická propast. Podloţí rezervace je tvořeno devonskými vápenci s kulmskými břidlicemi, drobami a slepenci. Hranická propast vznikla, naleptáváním vápencŧ teplými prameny obohacenými o oxid uhličitý a povrchovými i dešťovými vodami, tzv.: hydrotermálním krasověním. Stěny propasti se trychtýřovitě svaţují směrem k hladině jezera, hloubka suché části je 69, 5 m, pokračuje hlouběji, spodní rozsáhlé prostory jsou zaplaveny kyselkou. Hloubka dna se odhaduje na 600–1000 m, dno nejhlubšího jezera Čech nebylo zatím dosaţeno, nejvyšší naměřená hloubka, v červnu 2006 byla - 289,5 m. Rezervace je charakteristická i výskytem chráněných rostli a ţivočichŧ jako např.: jelení jazyk
celolistý (Phyllitis scolopendrium),
dále mechorosty jako pározub
zprohýbaný (Didymodon sinuosus), trněnka prouţkovaná (Eurhynchium striatulum) z ptákŧ pak kavka obecná (Corvus monedula), další ţivočichové jako drobní korýši např.: klanonoţec plazivka pramenná (Bryocamptus typhlops), blešivec tatranský (Niphargus tatrensis), buchanka jeskynní (Acanthocyclops venustus) (Šafář, 2003).
2.2.1.5 Přírodní rezervace Škrabalka Přírodní rezervace Škrabalka se nachází na jihovýchodním okraji Lipníka nad Bečvou a zaujímá území 7,51 ha v nadmořské výšce 226–228 m. n. m., jedná se o fragment luhu v údolní nivě okolo mrtvého ramene řeky Bečvy. Rezervace je 15
charakteristická především mokřadním systémem,
ke kterému přiléhají fragmenty
zamokřených luk a luţních lesŧ. Škrabalka byla vyhlášena 1956, je významným ptačím hnízdištěm a vyskytují se zde i vzácnější druhy rostlin a ţivočichŧ. Pŧda je zde hlinitopísčitá s nánosy holocénních písčitých štěrkŧ. Území bývá rozděleno do tří částí, první zaujímá společenstvo luţního lesa, navazující přímo na mokřad mrtvého ramene, v ojedinělých ostrŧvcích se zde vyskytují druhy charakteristické pro aluviální psárkové louky. Roste zde přes 220 druhŧ rostlin, mezi nimi a zvláště chráněné druhy, šípatka vodní (Sagittaria sagittifolia) se zde opět objevila aţ po povodních v roce 1997. Při monitoringu v roce 1995 bylo v rezervaci zaznamenáno 19 druhŧ ptákŧ, kteří zde hnízdili např.: pěnice slavíková (Sylvia borin), ţluva hajní (Oriolus oriolus), sýkora luţní (Parus montanus). Na počátku 60. let 20. století zde byl zaznamenán výskyt druhŧ více vázaných na vodní prostředí jako je potápka malá (Tachybaptus ruficollis), bukáček malý (Ixobrychus minutus). V následujících letech výskyt těchto druhŧ jiţ nebyl zaznamenán. Dŧkladný prŧzkum byl proveden aţ v roce 1999, kdy bylo zjištěno 54 druhŧ vyskytujících se ptákŧ (Šafář, 2003).
2.2.1.6 Národní přírodní rezervace Ţebračka Ţebračka byla vyhlášena k 4. červnu 1949, se změnou území byla znovu vyhlášena 1. listopadu 2007. Je soustavou luţního lesa, zaujímá obdélníkovou oblast o velikosti 228 ha. Rezervaci rozděluje silnice na dvě téměř stejně velké části, protéká jí taktéţ uměle vytvořený mlýnský náhon Strhanec, celý komplex je součástí významné lokality soustavy NATURA 2000. Oblast se vyznačuje rovinatým terénem, kde podloţí je tvořeno pleistocenními a holocenními písky překryté nánosy, které přináší jarní povodně. Území je v nadmořské výšce mezi 208–214 m. n. m. Vodní reţim této lokality je výrazně ovlivněn tokem řeky Bečvy. Vzhledem k úpravám, narovnání a prohloubení koryta, došlo k poklesu vodní hladiny. Jedná se o unikátní zbytek rozlehlého luţního lesa nacházející se v pŧvodní údolní nivě řeky Bečvy. Skladba jednotlivých dřevin se liší v jednotlivých částech území, ale 16
svým stavem se velmi podobá přirozené skladbě. Vyskytují se zde rostliny jak vlhkého tak i tvrdého luhu. Na západním okraji rezervace, v oblasti porostu tvrdého luhu, byl zaznamenán maloplošný výskyt mokřadních druhŧ rostlinných společenstev. Ţebračka je velmi dŧleţitou přírodní rezervací, kde se vyskytuje velká řada zákonem chráněných rostlin a ţivočichŧ a významným hnízdištěm rŧzných druhŧ ptákŧ. Vyskytuje se zde z bezobratlých, kriticky ohroţený druh měkkýše velevruba malířského (Unio pictorum), dále taktéţ kriticky ohroţení korýši listonoh jarní (Lepidurus apus) a ţábronoţka sněţní (Siphonophanes grubii). Mezi zákonem chráněné a zároveň kriticky ohroţené obratlovce vyskytující se na tomto území patří především z obojţivelníkŧ čolek velký (Triturus cristatus), skokan krátkonohý (Triturus cristatus), skokan skřehotavý (Rana ridibunda), mezi plazy zařazená ţelva bahenní (Emys orbicularis). Vyskytují se zde i řada dalších silně ohroţených druhŧ, mezi které je zařazen právě i ledňáček říční (Alcedo attis). V posledních letech je velmi patrný nedostatek vláhy, coţ se projevuje především na společenstvech luţního lesa, tento negativní vývoj je zpŧsoben nejen klimatickými podmínkami, ale právě chybějícími sezónními záplavami charakteristickými právě pro luţní lesy. Dŧleţitým faktorem, který ovlivňuje a přináší negativní vliv na přírodně blízká
společenstva,
je
bezesporu
pohyb
obyvatelstva a s tím spojené přímé
poškozování, jakým je např.: sběr plodŧ či vykopávání nápadně kvetoucích jedincŧ. Nejvíce je ohroţena, v jarních měsících, bíle kvetoucí sněţenka podsněţník (Galanthus nivalis) (Šafář, 2003).
2.3 Vymezení a charakteristika monitorovaného území 2.3.1 Přesné vymezení (základní údaje a poloha) Zkoumané území se nachází v Olomouckém kraji na bývalém okrese Přerov mezi městy Lipník nad Bečvou a Přerov, kterými řeka Bečva přímo protéká. Začátek monitorovaného úseku toku se nachází na mostě přes řeku Bečvu v Lipníku nad Bečvou v ulici Za Vodou (49°31'22.573"N, 17°35'33.553"E) a končí v Přerově na ulici U Bečvy 17
přesněji u lávky U Tenisu (49°27'27.753"N, 17°27'48.587"E). Délka vymezeného území je 14 km. Tento úsek toku byl vybrán vzhledem ke kaţdoročnímu pozorování ledňáčkŧ, jak laickou veřejností, tak i odborníky z Ornitologické stanice v Přerově. Dŧvodem výskytu tohoto druhu je bezesporu vytvoření velmi širokého koryta po povodních v roce 1997. Koryto bylo následně upravováno a volně ponechán byl úsek dlouhý cca 4 km mezi Oseckým a Grygovským mostem. Na tomto úseku se při povodních vytvořila dvouetáţová koryta a podle pŧvodních plánŧ regulace před povodní, kdy byla standardně šířka v nejvyšším místě 50 m, se šířka znásobila dvakrát aţ třikrát. Tento úsek toku byl nazván dle obce, poblíţ které leţí, jako Osecké náplavy. V dalších letech, kdy se koryto řeky v těchto místech nijak výrazně neměnilo, postupně zarŧstá rostlinnou a dřevinnou vegetací. Ta umoţňuje zvyšování hnízdních příleţitostí pro rŧzné druhy ţivočichŧ, proto se zde vyskytují i vzácné druhy jako je právě ledňáček říční.
2.3.2 Biogeografické členění Podle
regionálně
fytogeografického
členění
patří
zájmové
území
do
fytogeografického obvodu Karpatské mezofytikum, fytogeografického okrsku 76. a Moravská
brána
vlastní.
Z
hlediska
zoogeografického
je
území zařazeno
do
podkarpatského úseku provincie listnatých lesŧ. Dle biogeografického členění ČR se řadí do karpatské biogeografické podprovincie, bioregionu 3. 4., Hranického. Zde je ovlivněno
karpatským
pohořím
(Moravskoslezské
Beskydy,
Hostýnsko-Vsetínská
vrchovina, Javorníky) a částečně je zde patrný i vliv Nízkého Jeseníku, na něţ je Bečva svým říčním systémem napojena (Čermák, 2010 ).
2.3.3 Klimatické a hydrologické poměry Jedná se o
území s dlouhým,
teplým,
poměrně suchým létem, s kratším
přechodným obdobím (jaro i podzim jsou mírně teplé). Zimy jsou zde kratší a velmi 18
suché. Prŧměrný dlouhodobý roční úhrn činí 720 mm a prŧměrná teplota se pohybuje mezi 7,5 – 8,5 ˚C (Čermák, 2010)
2.3.4 Geobiocenologická charakteristika Niva řeky Bečvy je zařazena do 1. dubového, do 2. bukodubového a 3. dubobukového vegetačního stupně, trofické řady mezotrofně nitrofilní B/C aţ eutrofně nitrofilní řady C, hydrické řady střídavě zamokřené, výjimečně aţ mokré (Čermák, 2010).
2.4 Charakteristika a popis ledňáčka říčního (Alcedo atthis) 2.4.1 Zařazení do systému Říše: ANIMALIA Podříše: EUMETAZOA Oddělení: BILATERIA Pododdělení: DEUTEROSTOMIA Kmen: CHORDATA Podkmen: VERTEBRATA Infrakmen: GNATHOSTOMATA Nadtřída: TETRAPODA Třída: AVES Podtřída: ORNITHURAE Infratřída: NEORNITHES Nadřád: NEOGNATHAE Řád: CORACIIFORMES Podřád: ALCEDINES Čeleď: ALCEDINIDAE Podčeleď: ALCEDININA 19
Rod: Alcedo (Linnaeus, 1758) Druh: Alcedo atthis (Linnaeus, 1758) (Laštŧvka,1996) Pro řád
srostloprstí je charakteristické kompaktní tělo, velká hlava a zobák. Na
nohách mají slabší krátké prsty (Burnie 2002). Dalším a hlavním znakem typickým pro tento řád je srŧst dvou prostředních prstŧ na noze tzv. syndaktilní noha. Pŧvodně se jedná o řád s tropickým pŧvodem, ale později došlo k rozšíření i do dalších klimatických oblastí kromě antarktických. Mezi další společné znaky patří druhová barevnost, hnízdí převáţně v norách na březích řek či v dutinách. Tento řád zahrnuje 13 čeledi, z toho jsou 3 vyhynulé, v České republice se vyskytují 4 druhy patřící do toho řádu a to ledňáček říční (Alcedo atthis), vlha pestrá (Merops apiaster), dudek chocholatý (Upupa epops) a mandelík hajní (Coracias garrulus) (Pekař, 2010). Čeleď Alcedinidae zahrnuje 17 rodŧ s 93 druhy (Pekař, 2010). Většina druhŧ jsou z této čeledi pestře nebo černobíle zbarvení ptáci s velkou hlavou, dlouhým a silným zobákem, krátkým ocasem a krátkýma nohama. Ţijí většinou u vody, v jejich potravě převládají drobné rybky a hmyz (Hudec, Šťastný et al., 2005). Rod Alcedo má 7 druhŧ ţijících v Evropě, Asii a Africe (Hudec, Šťastný et al., 2005). Ledňáček
říční obývá
rozsáhlý
areál s převaţujícím typem palearktického
rozšíření, který zasahuje aţ na Dálný Východ a do asijských tropŧ. Severní hranice areálu tohoto druhu se v klimaticky mírných obdobích posunuje dále na sever a v nepříznivých obdobích se vrací k jihu. V rámci svého areálu vytváří ledňáček říční osm poddruhŧ. V Evropě se vyskytují dvě subspecie (Hudec, Šťastný et al., 2005): 1)
Alcedo atthis ispida (Linnaeus, 1758) - ledňáček říční evropský
Jiţní hranice: střední a západní Španělsko, severní Itálie, Francie a zemí bývalé Jugoslávie. Na východě: severozápad Ruska, západ Ukrajiny, Běloruska a pobaltských státŧ. Sever: jiţní oblast Švédska a Finska (Pekař, 2010).
20
2)
Alcedo atthis atthis (Linnaeus, 1758) - ledňáček říční středomořský
Obývá jih (středomoří) a východ Evropy, dále pak střední Asii aţ k Bajkalu (Hudec, Šťastný et al., 2005). Další poddruhy se vyskytují především na Dálném Východě a v tropických oblastech (Pekař, 2010), jsou to: - Alcedo atthis taprobanda (O. Kleinschmidt, 1894) - Alcedo atthis bengalensis (Gmelin, 1788) - Alcedo atthis floresiana (Sharpe, 1892) - Alcedo atthis hispidoides (Lesson, 1837) - Alcedo atthis salomonensis (Rothschild & Hartert, 1905)
2.4.2 Popis ledňáčka říčního Dále se popis a charakteristika zaměřuje pouze na poddruh ledňáček říční evropský (Alcedo atthis ispida) ţijící na území ČR, který tvoří značnou část evropské populace.
2.4.2.1 Morfologie Charakteristický šat dospělce vyniká především lesklým temně modrozeleným zbarvením nejvíce v horních partiích hlavy a na křídlech spolu s bílými skvrnkami. Má bílé hrdlo a postranní část vzadu na krku. Světle modrá jsou i pera dolní poloviny zad a horní nadocasní pera, hruď a břicho má skořicově hnědou barvu. Šat mláďat se vyznačuje tmavě šedými okraji prsních per, černým zobákem, hnědou duhovkou spolu s korálově červenýma nohama (Hudec, Šťastný et al., 2005). I přes výrazné zbarvení dospělcŧ, bývá nenápadným, pokud se zdrţuje v pobřeţní vegetaci. Zbarvení prozradí přítomnost ledňáčkŧ mnohdy méně neţ pobytové stopy či hlasové projevy (Čech, 2007). 21
Velikostně by se dal přirovnat k vrabci či brhlíkovi, charakteristická je pro něj vŧči tělu velká dozadu protaţená přisedlá hlava s dlouhým zašpičatělým zobákem (Hudec, Šťastný et al., 2005).
2.4.2.2 Hlasové projevy Ledňáčci svou přítomnost často prozradí rŧznými druhy hlasového projevu. I kdyţ nemají utvořeno hlasové ústrojí jako pěvci, repertoár hlasových projevŧ je rozmanitý. Zvukové projevy prozrazují, zda se jedná o mládě či dospělce, samce či samici, dokonce i psychický stav nebo prŧběh péče o potomstvo a věk. Dospělí ledňáčci vydávají rŧzné druhy zvukŧ jako například kontaktní hlasy. Ty vydává nejčastěji jedinec letící za potravou nebo s ní do hnízda, lze je vyjádřit jako „ty tyty“ a „tí tyt tyt tyt“. Poplašené zvuky znějí: „Kí kí“, výhruţné hlasy: „Krytrytryt“. Tok u ledňáčkŧ se nedá jednoduše definovat, jde o směsici pískání, hvízdání a švitoření, někdy spíše série hvizdŧ s rŧzným dŧrazem Zvukové projevy mláďat se dají rozdělit dle jednotlivého stáří, mláďata stará dva dny se ozývají písklavým: „vrhyí vrhyí“ nebo „rrýý rrýý“. Od stáří deseti dnŧ vydávají hlasité vrnivé: „uirr uirr“. Krátce opeření nebo mladí jedinci uţ opeření vydávají vrčivé: „gréd gréd“, v 17 aţ 18 týdnech se projevují ostrým: „cýk“ nebo „čik“. Podobné nebo stejné zvuky mohou vydávat i ptáci, kteří se zdrţují v jejich teritoriu. Jedná se o hlasy sedmihláska hajního (Hippolais icterina) či špačka obecného (Sturnus vulgaris) (Čech, 2007).
2.4.2.3 Stopy pobytu ledňáčka říčního Ledňáčci svou přítomnost na daném místě prozrazují nejen pozorováním a hlasovými projevy, ale i pobytovými znaky. Například na oblíbených místech jako jsou posedy, bývají patrné stříkance trusu a bílé moči, dále pak nestrávené zbytky kostí a vývrţky. Na posedech ledňáčkŧ zŧstávají šupiny z ulovených ryb. Dále pak jsou to posedy, které vyuţívá ke koupání a smývání nečistot na peří a noţkách. 22
Další stopy pobytu ledňáčkŧ jsou pozorovatelné díry neboli nory na březích tokŧ a jejich
přilehlých
oblastech.
Obývaná nora je charakteristická z počátku zbytky
vyhrabané hlíny pod otvorem. Vchod do nory je bez překáţek a pavučin, na obvodech jsou patrné bílé stříkance moči ptákŧ hloubících noru. Obydlená nora je pak charakteristická výtokem exkrementŧ mláďat a vyběhanými tzv.: kolejničkami od jejich noţek. Starší mláďata jsou slyšitelná vrněním na několik metrŧ (za dobrých podmínek, především za slunného počasí). Mláďata jsou schopna jiţ velmi brzy po opuštění nory následovat rodiče na lovu aţ na vzdálenost několika kilometrŧ (Čech, 2007).
2.4.2.4 Umístění hnízdních nor Ke svému hnízdění si ledňáčci vybírají především svislé stěny břehŧ pomalejších tokŧ s čistou vodou, dále pak meandry, břehové nátrţe tokŧ i vodních nádrţí, kolmé stěny přepadŧ a výpustí rybníkŧ, melioračních kanálŧ, erozních rýh, kořenové baly na pobřeţí vyvrácených stromŧ (Pekař, 2010). Kolmá část hnízdní stěny, kde je umístěna nora, mŧţe být menší neţ 1 m2 . Umístění vletového otvoru nory nad vodou je rŧzné – od 50 cm po několik metrŧ. Vlet do nory bývá překryt vyčnívajícím drnem nebo převislou pobřeţní vegetací. Hnízdní nora bývá často umístěná nad propustnou vrstvou sedimentŧ a pod kořenovým systémem dřevin, ten zabezpečuje stabilitu nory. Chodby nor stoupají zhruba v úhlu 5°. Ledňáčci nejčastěji hnízdí v terénních prvcích z hlinitopísčitých materiálŧ, ale výjimkou nejsou ani nory vybudované v čistě jílovitých či hrubě kamenitých stěnách (Čech, 2007). Délka nory je dána materiálními a terénními parametry hnízdiště, v kamenitých stěnách mŧţe být délka chodby cca 10 cm (Čech, 2007) a celá nora, i s hnízdní komŧrkou pak má okolo 30 cm. Vletový otvor je situován dle orientace terénního prvku. Prŧměr chodby odpovídá rozměrŧm ledňáčka, který jej vyhloubil. Celá nora bývá při opakovaném pouţívání, pokud je v měkčích pŧdních materiálech, stále prohlubována a upravována, zvláště potom oblast vletového otvoru (Čech, 2007). 23
Na pravděpodobnost zahnízdění ledňáčka mají vliv parametry břehu, podle potvrzené hypotézy má vliv na zahnízdění ledňáčkŧ velikost i šířka hnízdní stěny. Kvalita substrátu není jediným faktorem, kterému by mohla podléhat velikost nory (Straka, 2006), ledňáčci si svá hnízdiště budu jí jak v písčitých, tak hlinitých a dokonce existují případy hnízdních nor vyhloubených v převáţně jílovitých substrátech (Čech, 2007). Ledňáčci však preferují vyšší partie břehŧ nad vodní hladinou. Dŧvodem je pravděpodobně méně odolný materiál, prevence proti vyplavení či vstup predátorŧ (Straka, 2006).
2.4.2.5 Hnízdění V klimatických
podmínkách
mírného
pásma,
za mírnějších zimních období
začínají zimující ledňáčci obsazovat hnízda dříve, někdy ke konci února, také úpravy starých nor či stavby nových začíná v období poloviny března. Taţná populace ledňáčkŧ se vrací ke svým hnízdištím nejdříve ke konci března a v dubnu. Doba hnízdění a její začátek ovlivňují nejvíce klimatické podmínky a výška vodní hladiny, dále to mŧţe být pozdější sestavení párŧ, dŧvodem bývají především nízké počty dospělých ptákŧ. Jako první jsou obsazena stálá hnízdiště a nory, které jsou stabilní několik let a mají dobré strategické umístění. Souţití ledňáčkŧ je převáţně polygamní, na hnízdišti jedné samice se mŧţe zdrţovat více samcŧ a naopak s několika samicemi mŧţe hnízdit jeden samec. U těchto párŧ často dochází k šarvátkám a dokonce zničení vajec. Liché samice či samci si taktéţ vyhrabávají nory, u samic jsou delší a zakončeny hnízdní komŧrkou. Liší samci hrabou pouze krátké chodby nor. Tok probíhá velmi výraznými a bouřlivými projevy, kdy samec následuje samičku v oblasti hnízdění nad vodou, v pobřeţní vegetaci a celém volném okolí. Páření probíhá v těsném okolí nory. Samička očekává samce na oblíbeném posedu, kde ji samec krmí ulovenými rybkami. Ke kopulaci dochází několikrát denně, od snesení čtvrtého vajíčka pak méně, od posledního sneseného vajíčka začíná samička sezení na vejcích. V našich podmínkách snáší samička vejce v dubnu, při mírnějších zimách nejdříve koncem března, druhá snŧška probíhá koncem července (Čech, 2007). 24
Doba inkubace je mezi 18 – 21 dny (Hudec, Šťastný et al., 2005), na vejcích sedí oba rodiče, střídání probíhá nepravidelně po jedné aţ dvou hodinách. U nory se zdrţují v tomto období co nejméně, aby nedošlo k prozrazení hnízda, a přilétají jen k vystřídání partnera. Páry se rozpadají ke konci hnízdní sezóny. Ptáci, kteří zde zimují, mohou vytvářet páry jiţ velmi brzy z jara a tím zahnízdit i třikrát v sezóně. Několikanásobné hnízdění v jedné sezóně mohou být náhradními snŧškami za zničené hnízdo (Čech, 2007). Počet vyvedených mláďat se velmi liší pár od páru, i někteří jedinci se páření účastní jen jedenkrát za hnízdní sezónu, zatímco jiní se mohou za příznivých podmínek pářit aţ čtyřikrát v sezóně a podílet se na vyvádění mláďat (Čech, 2007).
2.4.2.6 Péče o mláďata Do věku sedmi dnŧ sedí na mláďatech střídavě oba rodiče, střídání probíhá v nepravidelných intervalech přes den. Dospělci čistí pravidelně noru od výkalŧ a zbytkŧ potravy. Řídké výkaly mláďat, stírají dospělí svým břichem, a proto se po výletu z nory pravidelně koupou na svém obvyklém posedu. Pevné části vývrţkŧ a výkalŧ vynáší ledňáčci z nory v zobáku. Mláďata jsou krmena v noře, po cca 20 – 30 minutových intervalech, frekvence v krmení se zvyšují v ranních a podvečerních hodinách. Bylo zjištěno, ţe o mláďata se staral pouze samec či samice. Samec v případě, ţe samice kladla nebo seděla na nové snŧšce v oblasti jeho teritoria. Samice se sama starala o potomstvo většinou v případech pozdního kladení vajec. Mláďata opouštějí noru lákána vábením rodičŧ, vylétají otvorem na nejbliţší větve v okolí hnízdní nory. Nejméně vyvinutá mláďata zŧstávají v noře ještě asi jeden aţ dva dny. Mladí ledňáčci jsou krmeni ještě pět dní po výletu z hnízda a zdrţují se ve skupinkách v okolí nory nebo na příznivých lovištích. V prŧběhu dokrmování se učí sami lovit – z niţších posedŧ nalétávají a útočí na rŧzné předměty plovoucí ve vodě, chytají hlavně hmyz.
25
Mláďata z pozdního hnízdění mohou rodiče opustit, pokud se jedná o taţné ptáky, ale pokud jeden z rodičŧ zŧstává, tak je schopen se o mláďata starat aţ do osamostatnění (Čech, 2007).
2.4.2.7 Dospívání Jak samci, tak i samice mívají první snŧšky ve stáří cca devíti měsícŧ, ale jsou známy i případy, kdy dospívání proběhlo velmi rychle. Dokonce byly pozorovány samice, hnízdící koncem července, které se toho roku vylíhly. Stejně tak i samci, mohou jiţ v prvním roce svádět souboje o teritorium a vyvádět mláďata (Čech, 2007). Dospělé ledňáčky od starších jedincŧ poznáme dle vybarvení noţek, mláďata mají nejprve noţky tmavě hnědé aţ téměř černé, později získávají krásně červeně korálovou barvu. Probarvování noţek probíhá asi sedm aţ osm měsícŧ. U samic se dospívání dá odhadnout dle probarvování spodní čelisti do oranţova (Čech, 2007).
2.4.2.8 Potrava ledňáčka říčního Hlavní potravou ledňáčka říčního jsou ryby, pulci, ţáby, korýši, měkkýši, hmyz a jeho vývojová stádia a velmi ojediněle části rostlin (Hudec, Šťastný et al., 2005). Řadí se tak mezi ryboţravé ptáky, má nedokonalé trávení, proto z ulovených ryb dokáţe strávit jen některé části, jako jsou měkké tkáně. Ostatní nestrávené části vyvrhuje ve formě potravních vývrţkŧ. Mnoţství vývrţkŧ a jejich velikost je daná počtem ulovených ryb. V některých případech mŧţe být vývrţek tvořen částí jedné ryby, ale mŧţe být tvořen i více malými rybkami. Vývrţky ledňáček vyvrhuje na svém oblíbeném posedu, jelikoţ tato místa bývají většinou blízko vody, či přímo nad vodou, dohledávají se jen velmi těţko (Čech, 2007). Prŧměrná denní spotřeba je asi 10 rybek (Hudec, Šťastný et al., 2005). V čase hnízdění, dokud se rodiče střídají v sezení na vejcích, či v zahřívání mláďat, je moţné obsah vývrţkŧ zjistit, jelikoţ noru plní nejdříve vývrţky rodičŧ a nakonec i mláďat. Vývrţky jsou následně rozšlapány a vytváří se tzv. vývrţkový 26
hnízdní sediment. Z tohoto sedimentu se dá velmi dobře zjistit jakou potravou, tedy jakými druhy byla mláďata krmena. Ledňáček se nejvíce specializuje na ryby torpédovitého tvaru, bez jakýchkoliv trnŧ nebo tvrdých paprskŧ na ploutvích, ty loví aţ do velikosti 11 cm. Řadíme sem druhy jako je pstruh obecný (Salmo trutta) a ouklej obecná (Alburnus alburnus). Ostatní druhy, které mají jiný tvar těla, například masivnější hlavu, loví do velikostí 10 cm, patří sem např.: hrouzek obecný (Gobio gobio) či mřenka mramorovaná (Barbatula barbatula). Ledňáček říční loví ryby z celého vodního sloupce, a dokonce i ode dna. (Čech, 2007). I přes své poměrně úzké potravní rozpětí v druzích potravy se ledňáček dokáţe ţivit i jinými druhy ţivočichŧ jako jsou například larvy šídel, váţek, pošvatek, dále jsou to ţáby, hlavně skokani a dokonce i raci. (Hudec, Šťastný et al., 2005).
2.4.3 Populace ledňáčka říčního
Ledňáček říční se mimo dobu hnízdění objevuje na všech typech stojatých i tekoucích vod. Nejlépe mu však vyhovují řeky a potoky s čistou vodou lemované přirozeným vegetačním krytem a pŧvodními břehy, v jejichţ svislých stěnách si buduje své hnízdní nory.
Dŧleţitá je pro ledňáčka okolní vegetace, slouţící jako úkryt či místa
vyhledávaná jako posed. Z vyvýšených posedŧ loví svou kořist. Po ulovení se vrací zpět na posed (Veselovský, 2001). Tah populace ledňáčka říčního je ovlivněn v první řadě kvalitou a rozvinutím migračního instinktu a mŧţe se lišit i u sourozencŧ z jednoho místa. Jedinci, zdrţující se v blízkosti hnízdiště do 50 km, jsou povaţováni za stálé, zatím co část populace, která se přemisťuje, dle vhodnějších ţivotních podmínek, ale neodlétá na zimoviště, je označena za přelétavou. Nakonec mezi taţné jedince patří převáţně mladí ptáci a odrostlá mláďata (Pekař, 2010). Tah vede jihozápadně aţ jiţně do zimovišť ve středomoří či ojediněle do Biskajského zálivu (Hudec, Šťastný et al., 2005).
27
2.4.3.1 Výskyt ledňáčka na našem území Na našem území hnízdí většinou pravidelně, i kdyţ nepříliš hojně. Převáţně je výskyt vázán na niţší polohy, výjimkou je například oblast Šumavy, kde byly objeveny hnízdní nory ve výšce okolo 800 m. n. m., v Krkonoších se vyskytuje i v 650 m. n. m. (Hudec, Šťastný et al., 2005). V období zimy se zdrţují na nezamrzlých tocích. V teplejších měsících se vrací zpět na své hnízdiště. Přelétavá populace odlétá na zimoviště do jiţněji poloţených oblastí. Ledňáčci se vrací na svá hnízdiště v období března a dubna. Hnízdní sezóna na našem území začíná okolo poloviny března. Počet hnízdících párŧ ovlivňují rŧzné podmínky, počty se obvykle pohybují mezi 1-3 páry na 10 km toku. Oba partneři si dŧsledně chrání své teritorium (Čech, 2007).
2.4.3.2 Hustota populace Počty ledňáčkŧ jsou na našem území nízké a v minulosti tomu nebylo jinak. K razantnějšímu úbytku jedincŧ začalo
docházet koncem 19.
století následkem
pronásledování rybáři (Hudec, Šťastný et al., 2005). Dnes je hustota populace velmi ovlivněná rŧznými faktory, které se liší dle jednotlivých regionŧ. Rozhodující je bezesporu mnoţství potravy, tedy výskyt drobných rybek, které jsou její hlavní součástí. Dalšími dŧleţitými faktory jsou klimatické poměry, prŧmyslová výroba a antropogenní činnost a čistota prostředí, především pak vodních tokŧ, které jim poskytují potravu (Čech, 2007). Vzhledem k podmínkám, ve kterých se ledňáček vyskytuje, dochází ke značné úmrtnosti. V prvním roce ţivota dosahuje mortalita aţ 80%. Ve druhém roce je to 15%. V České republice se vyskytuje okolo 300 – 700 párŧ (Čech, 2007).
28
2.5 Legislativa v ochraně ledňáčka říčního (Alcedo Atthis) Na území České republiky je jedním ze závaţných ohroţení pro hnízdící ledňáčky regulace a úpravy říčních koryt, především zpevňování břehŧ, kdy dochází ke zničení hnízdních moţností. Pro zvýšení populace ledňáčka v naší krajině je tedy nutné chránit trvalá hnízdiště. Monitoring ledňáčkŧ v ptačích oblastech a regionech opakovaného výskytu zabezpečuje Česká ornitologická společnost v rámci soustavy NATURA 2000 dle směrnic Evropské unie o ochraně volně ţijících ptákŧ. (Čech, 2007).
2.5.1 Nástroje ochrany v České republice a Evropských zemích
Česká republika stanovuje ochranu ledňáčka říčního v rámci zákona č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny, v platném znění spolu s prováděcí vyhláškou č. 395/1992 Sb. v platném znění, je zařazen mezi zvláště chráněné ţivočichy v kategorii silně ohroţený druh (SO). Ledňáček, je samozřejmě zapsán na Červeném seznamu ohroţených druhŧ ptákŧ, jako zranitelný (VU). V celé Evropě je ledňáček
říční označen jako
ustupující druh s mírným
dlouhodobým poklesem počtŧ jedincŧ. Naopak v zemích Evropské unie, kde se vyskytuje 49 – 57% evropské populace, je ledňáček charakterizován jako druh ustupující s velkým dlouhodobým poklesem. Dle SPEC (Species of European Conservation Concern) je ledňáček zájmovým druhem evropské ochrany přírody kategorie 3 – Evropským ptačím druhem, který není v Evropě soustředěn, není předmětem celosvětové ochrany přírody, ale jeho evropská populace má nepříznivý stav z hlediska ochrany. V Evropě je ledňáček chráněn legislativními nástroji, jako je Bernská úmluva, o ochraně planě rostoucích rostlin, volně ţijících ţivočichŧ a přírodních stanovišť (Čech, 2007).
29
2.6 Metody monitorování 2.6.1 Sledování a označování jedinců ledňáčka říčního Sledování
jako
základní
zpŧsob
mapování ledňáčka
říčního
není přímo
dostačujícím zpŧsobem monitorování především hustoty, rozšíření a to vzhledem k jeho zpŧsobu ţivota. Osvědčené informace lze získat pouze od označených jedincŧ prostřednictvím jejich kontrolování. Nejosvědčenější metodou kontroly je krouţkování, převáţně se pouţívají litinové nebo hliníkové krouţky (výška krouţku je okolo 3,5 – 4,5 mm). Krouţkovat jedince je moţné pouze s vlastnictvím krouţkovací licence dle vyhlášky č. 152/2006 Sb. vydané Krouţkovací stanicí Národního muzea. Kontroly jednotlivých krouţkovaných jedincŧ se provádí jejich odchytem do ornitologických nárazových sítí. Spodní vlákno sítě by mělo být v takové výšce, aby nedošlo
k namočení,
převáţně
při
odchytu
v zimních
měsících,
či k
utopení
odchyceného jedince. Síť musí být pod neustálým dohledem a zachycení jedinci jakéhokoliv druhu musí být neprodleně vysvobozeni, aby se předešlo případným zraněním či úmrtím. Problém při umisťování sítí nastává vzhledem k jejich zpŧsobu letu, kdy se pohybují převáţně těsně nad vodní hladinou a velmi rychle jsou schopni měnit směr. Proto se před sítě umisťují rŧzné překáţky, jako jsou naplavené kmeny dřevin (Čech, 2007).
2.6.1.1 Krouţkování mláďat Pro objektivní výsledky při monitorování výskytu ledňáčka na vymezeném území je nutné krouţkovat ptáky zde narozené. Při krouţkování mláďat je dŧleţité správné načasování, tedy určení věku a pohlaví mláďat. Tyto znaky jsou zjistitelné kontrolou pomocí malé svítilny, tu mŧţe však provádět pouze vlastní výjimky z podmínek ochrany, dle zákona o ochraně přírody 114/92 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky č. 395/92, zvláště chráněného
a silně ohroţeného druhu, vlastníci krouţkovací licence dle
vyhlášky č. 152/2006 o odchylném postupu při ochraně ptákŧ a výjimky ze 30
základních podmínek při ochraně zvláště chráněných druhŧ pro jejich označení a podle pokynŧ KS NM Praha (Čech, 2007). Dŧleţitými znaky potvrzující přítomnost mláďat v hnízdě jsou především hlasové projevy, doba sezení na vejcích, přítomnost skořápek a trusu vytékajícího z nory, přílety rodičŧ s potravou a další. Krouţkování mláďat je vhodné v rozmezí věku 10 – 16 dní z dŧvodu dobře vyvinuté termoregulace a jejich vzrŧst umoţňuje snadná vyjmutí a navrácení do nory bez případných zranění (Čech, 2007).
2.6.2 Monitorování v ptačích oblastech a na vybraných územích 2.6.2.1 Metoda monitoringu Základní metodou monitorování výskytu je vyhledávání obsazených hnízdních nor, které se nacházejí na vymezené úseku vodního toku. Prohledávání jednotlivých břehŧ se provádí pochŧzkou s dalekohledem z protějšího břehu nebo v nepřístupných místech pomocí člunu, případně je nutné procházet vodou. Prohledávání probíhá ve dvou měřeních a to ve 2. – 3. dekádě měsíce května a v 1. – 2. dekádě července (Hora, et al. 2010). Po nalezení hnízdní nory jevící známky obsazení ledňáčkem říčním je nutné vyčkat alespoň 20 – 30 minut na přílet dospělého jedince s potravou, zaznamenat lokalitu do mapy v měřítku 1:10 000 a další údaje, jako je typ hnízdiště, výška svislé partie stěny, umístění nory, od horní hrany břehu, orientace vletu, zda se jedná o novou či starou noru, prŧběh hnízdění, příčiny ohroţení hnízdiště, výskyt konipasa horského, skorce vodního a pisíka obecného. Výstupem se pak stává mapa s tabulkou s jednotlivými zjištěnými údaji (Čech, 2007).
31
Tab. 1 Vývoj vybraných morfologických vlastností mláďat ledňáčka říčního (Alcedo atthis) během jejich pobytu v noře, v intervalech dvou dnŧ. (Čech, 2007) MORFOLOGICKÉ VLASTNOSTI Rŧţová barva kŧţe, nohou, zobáku. Horní čelist kratší s vaječným zubem. Oční bulvy nápadně vystouplé z čelní linie lebky. Víčka srostlá. Čelisti zobáku šedé, mléčný zub na horní čelisti. Tmavá pigmentace kŧţe v oblasti pernic od kořene horní čelisti po týl, na přední partii krku, lopatkách, zádech, bocích, ocase, křídlech. Tmavá barva kŧţe nad pernicemi hlavy od kořene dolní čelisti po zevní zvukovod, skořicová barva kŧţe nad pernicemi hrudi. Z kŧţe vystupují v rohovitých pouzdrech loketní a ruční letky dlouhé cca 1 mm. Mláďata otevírají oči, na horní čelisti zobáku není mléčný zub. Na pernicích vystupuje peří v rohovitých pouzdrech nad povrch kŧţe , ruční a loketní letky dlouhé cca 2 mm Čelisti zobáku jsou stejně dlouhé, šedé barvy s bílým hrotem. Peří v rohovitých pouzdrech vystupuje cca 1 mm nad povrch kŧţe na hlavě, zádech, hrudi a ocase, letky v rohovitých pouzdrech dlouhé cca 5 mm V rohovitých pouzdrech vyrŧstá peří z kŧţe na bradě, hrdle a za uchem, lze rozlišit jeho bílou a skořicovou barvu. Letky v rohovitých pouzdrech jsou dlouhé cca 10 mm, základy rýdovacích per dlouhé 1 mm Všechny pernice porostlé peřím v rohovitých pouzdrech, lze rozlišit budoucí barvu peří, v rohovitých pouzdrech letky dlouhé 15 mm, rýdovací pera dlouhá cca 10 mm. Obrysové peří se uvolňuje z rohovitých pouzder na lopatkách zádech a temeni hlavy. Následující den jsou volné konce obrysového peří patrné na týle, hlavě, prsou, břiše, letkách a krovkách křídel. Obrysové peří se uvolňuje z rohovitých pouzder po celém povrchu těla, mimo opeření u kořene čelisti zobáku. Loketní letky jsou uvolněné cca ze 30% , ruční letky z 10% své délky. Z rohovitých pouzder se začínají uvolňovat krajní rýdovací pera. Mimo partie blízkého okolí zobáku je obrysové peří uvolněné z rohovitých pouzder (aţ po brk těla) po celém těle. Prapor loketních letek je volný cca z 50%, ručních letek ze 30%, rýdovacích per mimo 1. aţ 3. na kaţdé straně z cca 30%. Mládě je obrostlé volným obrysovým peřím po celém těle, aţ na partie blízké jeho brkové části. Krajní rýdovací pera jsou uvolněná z cca 50%, 1. aţ 3. rýdovací pero na kaţdé straně, se začíná uvolňovat z rohovitých pouzder. Tělo je pokryté obrysovým peřím matnější barvy dospělcŧ, skořicově zbarvená pera na hrudi jsou na vzdálenějším okraji tmavě lemovaná. Zobák dosahuje cca 70%, křídlo cca 90%, ocas cca 80% délky dospělcŧ. V tomto stádiu vývoje jsou mláďata obvykle připravena noru opustit.
32
DEN 1. 3.
5.
7.
9
11.
13.
15.
17.
19.
21.
23.
3 CÍL PRÁCE Zmapování výskytu ledňáčka říčního
mezi Lipníkem nad Bečvou a
Přerovem (na vybraném úseku) Srovnání s informacemi na dalších úsecích řeky Bečvy Posouzení příleţitosti pro hnízdění Zhodnocení vlivu člověka a jeho činnosti ovlivňující výskyt ledňáčkŧ na daném území Návrh opatření pro zlepšení hnízdních moţností
33
4 METODIKA A ZPRACOVÁNÍ 4.1 Zmapování výskytu ledňáčka říčního mezi Lipníkem nad Bečvou a Přerovem (na vybraném úseku) Zkoumané území bylo monitorováno přesně dle metodiky Českého svazu ochráncŧ přírody č. 34 (Čech, 2007). Pro jednotlivá měření byl pouţit svinovací metr. Souřadnice
GPS
byly
zjištěny
pomocí mobilního
telefonu.
Výsledná
data
byla
zpracována v programu ArcMap (uţivatelské rozhraní ArcGis 10), kdy jednotlivé sledované nory byly zaznačeny do mapy v měřítku 1:2000 z dŧvodu detailnějšího zobrazení. Pro snadnější orientaci byla zpracována v tomtéţ programu i přehledná mapa se zaznačením celé zájmové oblasti v měřítku 1:35000.
4.2 Vlastní pozorování a zjištění početnosti výskytu První pochŧzka se uskutečnila v týdnu od 2. – 8. května 2011, kdy byly prohledávány jednotlivé břehy dalekohledem z protějšího
břehu. Byla vytipována
vhodná místa, která by případně mohla slouţit k hnízdění ledňáčkŧ. Za nejvhodnější oblast byl určen úsek Oseckých náplavŧ. Na ostatních částech řeky byly pozorovány nory, jak na levém, tak i na pravém břehu, ale nebyly nalezeny ţádné náznaky pobytu ledňáčkŧ. Vlastní pozorování bylo tedy prováděno na území Oseckých náplavŧ v období na přelomu 2. – 3. dekády května a 1. – 2. dekády měsíce června, jak v roce 2011 tak i v roce 2012. Zde byly na levém břehu nalezeny dvě hnízdní nory se zjevnými pobytovými znaky. Coţ byla přítomnost dospělých jedincŧ, výtok trusu z nory a zápach, vyběhané kolejničky od jejich noţek. Jednotlivá sledování v obou letech byla prováděna v době hnízdění, ale měření jednotlivých parametrŧ aţ v podzimním období, aby hnízdění nebylo narušeno. Při měřeních na vytipovaném úseku, byly zjišťovány jednotlivé parametry především výška a šířka vletového otvoru, délka a výška hnízdní stěny. Obsazenost nory byla určena pozorováním v době hnízdění. 34
Všechny zjištěné informace byly zapsány do dotazníku vytvořeného na základě metodiky ČSOP č. 34, které se pouţívají pro potřeby monitoringu hnízdního výskytu ledňáčka říčního (Alcedo atthis) v ptačích oblastech soustavy NATURA 2000. Pozměněno bylo pouze měřítko mapy pro zaznačení jednotlivých nor z 1:10000 na 1:2000 a to z dŧvodu přehlednosti a detailnosti.
4.2.1 Popis sledované lokality „Osecké náplavy“ Lokalita (49°29'49.303"N, 17°31'29.751"E - 49°29'48.879"N, 17°31'16.527"E) se nachází v katastrálním území Osek nad Bečvou (713015), jedná se o část toku vzdálenou asi 1 km jihovýchodně od části obce Osek nad Bečvou nazývané Haltýře v nadmořské výšce 230 m. Hnízdní stěny jsou přímo umístěny v břehové nátrţi, vytvořené povodní v roce 1997, která se kaţdým rokem částečně mění v souvislosti s jarním táním sněhu a tedy zvýšenou hladinou, stejný vliv má i meandrování řeky v takto širokém korytě. Stěna je svislá bez říms či převisŧ, takţe znesnadňuje přístup případným predátorŧm. Na pravém břehu řeky je hustá náletová vegetace, umoţňující úkryt a posed ledňáčkŧm pro lov. Údaje k jednotlivým norám jsou uvedeny v dotaznících, pro potřeby monitoringu hnízdního výskytu ledňáčka říčního ve vybraných lokalitách, vytvořených dle vzoru v metodice Českého svazu ochráncŧ přírody č. 34. Jednotlivé dotazníky jsou vytvořeny pro kaţdou noru zvlášť a vloţeny do příloh.
35
5 VÝSLEDKY PRÁCE 5.2 Výsledky monitorování v roce 2011 5.2.1 Nora č. 1 První nora se nachází ve vzdálenosti cca 3 metry od cyklostezky na stěně břehové nátrţe, na souřadnicích 49°29'48.637"N, 17°31'27.243"E. Má vletový otvor široký 6 cm a vysoký 7 cm, který je částečně krytý vegetací, jedná se o malou skupinku planě rostoucích slunečnic topinamburŧ (Helianthus tuberosus). Takţe není na první pohled nápadná. Předpokládá se, ţe byla vytvořena při prvním hnízdění, mohla být však vytvořena ještě dříve a pouze vyuţita pro další hnízdění. Poblíţ byla nalezena ještě jedna nora, ale ta byla z části zasypaná. Při tomto prvním monitorování byla pozorována jedna obydlená nora. Ta byla sledována z protějšího břehu dalekohledem 21. května 2011 v dopoledních hodinách od 7:00 do 10:00 hodin za polojasného počasí. První ledňáček byl spatřen po 23 minutách, další se objevil po 10 minutách. Ţe se jedná o pár, bylo patrné z vypozorování obou jedincŧ poblíţ nory a opakovaných návratŧ s potravou. Prŧměrná doba krmení zapisovaná po dobu těchto 3 hodin byla 21 minut. Celková výška hnízdní stěny 420 cm, vzdálenost nory od vodní hladiny 320 cm, přičemţ výška svislé části stěny je 190 cm. Další údaje o poloze a jednotlivých parametrech jako je výška a šířka vletového otvoru, počet nor v hnízdní stěně, vzdálenost vletového otvoru od horní partie břehu, výška svislé partie břehu, teréní prvek a stáří hnízdiště a nory, jsou zapsány do dotazníku, uvedeném v příloze č. 3.
5.2.2 Nora č. 2 Nora se nachází cca 3 m od cyklostezky vedoucí okolo Bečvy směrem na Přerov, orientovaná je severně, souřadnice 49°29'49.091"N, 17°31'29.081"E. Stěna je tvořená
36
z písčitohlinitého materiálu, nora je přístupná spíše z levého břehu řeky, voda zde není hluboká a je snadnější se přebrodit. Na stěně se nenacházely ţádné výstupky ani opěrné římsy, výška od vodní hladiny je 4 m. V okolí ve vzdálenosti cca 2 – 3 m byly nalezeny ještě další 2 nory, ale ty nejevily známky hnízdění, protoţe byly zarostlé pavučinami. Stěna, kterou je břehová nátrţ, není starší neţ 14 let, jelikoţ všechny stěny v této oblasti byly vytvořeny povodní v létě roku 1997. Nora byla sledována dopoledne 9. července 2011 po dobu tří hodin od 7:00 do 10:00, počasí převládalo jasné. První přílet dospělce byl zaznamenán po 14 minutách od začátku
monitorování.
Následně
byly
zaznamenány
opakované
přílety
dospělce
s potravou. Prŧměrně se délka doby mezi jednotlivými přílety, po dobu tříhodinového monitorování, pohybovala okolo 26 minut. Stěna je v těchto místech vysoká 450 cm, vzdálenost od vodní hladiny je 370 cm, výška svislé stěny je 200 cm, šířka vletového otvoru 5 cm a výška 6,5 cm. Další parametry viz. příloha č. 4.
5.3 Výsledky monitorování v roce 2012 5.3.1 Nora č. 1 První nora se známkami hnízdění byla nalezena tomtéţ místě, na souřadnicích 49°29'48.637"N, 17°31'27.243"E, jako v předchozím roce, s tím rozdílem, ţe spodní část břehové nátrţe byla meandrováním řeky částečně pozměněna. Předpokládá se, ţe vlivem jarního tání ledu a následného zvýšení hladiny vodního toku. Mělo by se tedy jednat o starou noru, kterou ledňáčci upravili a vyuţívali ji druhým rokem. Vzdálenost od cyklostezky byla stejná jako v minulém roce. Vletový otvor byl částečně kryt vegetací, ale při pohledu z jiného úhlu protějšího břehu byla nora dobře patrná. Šířka vletového otvoru 8 cm a výška 9 cm. Poblíţ, ve vzdálenosti cca 2 aţ 5 metrŧ byly nalezeny další otvory, ale opět se jednalo o nory zasypané či nevyuţívané.
37
Pozorování bylo prováděno dalekohledem z protějšího břehu. Probíhalo dne 20. května 2012, opět dopoledne v rozmezí tří hodin, za polojasného počasí, od 7:00 do 10:00. První jedinec byl spatřen po 32 minutách od počátku monitorování a prŧměrná doba příletu jedincŧ byla prŧměrně 30 minut. Výška celé stěny je v těchto místech 420 cm a vzdálenost od vodní hladiny 320 cm přičemţ výška svislé stěny je 200 cm. Další parametry v dotazníku, viz.: příloha č. 6.
5.2.2 Nora č. 2 Nora
byla
nalezena
na
téţe
stěně
jako
minulý
rok.
Na souřadnicích
49°29'49.125"N, 17°31'29.369"E, byla posunuta asi o metr nalevo, na rozdíl od nory monitorované v roce 2011. Ta byla zasypána. Jedná se tedy o nově vytvořenou noru. Vletový otvor byl dobře patrný, jelikoţ ho nepřekrývala ţádná rostlinná vegetace. Břehová nátrţ je v těchto místech kolmá svislá, bez říms a výstupkŧ. Je tedy dobře chráněna před predátory. Problémem a nebezpečím v těchto místech, mŧţe být jiţ zmiňovaná cyklostezka, vzdálená od nory cca 4 metry. Dalším ohroţením mŧţe být přítomnost rybářŧ, kteří v blízkém okolí nory chytají ryby. Další otvory byly nalezeny ve vzdálenosti do 5 m, ale ţádný nenesl známky přítomnosti ledňáčkŧ či pobytových znakŧ jiných ţivočichŧ. Nora byla sledována pomocí dalekohledu z protějšího břehu řeky dne 12. července 2012, dopoledne v rozmezí tří hodin, od 7:00 do 10:00 hodin. První jedinec byl v této době spatřen, po 45 minutách od začátku pozorování. Následně byl zpozorován i druhý jedinec, a to cca 50 metrŧ od hnízdní nory. Prŧměrná doba příletu byla 38 minut. Celková výška stěny je v těchto místech 440 cm a vzdálenost od vodní hladiny 360 cm, výška svislé stěny 210 cm. Výška vletového otvoru je 7 cm a šířka 6 cm. Podrobnější informace jsou uvedeny v dotazníku v příloze č. 8.
38
6 DISKUZE 6.1 Porovnání výsledků a parametrů jednotlivých nor s daty získanými na jiných monitorovaných lokalitách V této části práce jsou srovnány výsledky monitorování na úseku Oseckých náplavŧ s výsledky získanými z materiálŧ při měření na jiných částech řeky v oblasti Roţnova pod Radhoštěm a dolního Vsacka od roku 2006. Srovnávány jsou především jednotlivé parametry, v rámci kterých si ledňáčci vybírají vhodná hnízdiště. Jedná se především o typ stěny (zda se jedná o břehovou nátrţ, či meandrovou stěnu, kořenový bal při vývratu stromu, popřípadě dalších vhodných
míst),
dále
je
srovnávána
expozice
nory,
jednotlivé
vzdálenosti
charakterizující umístění nory v břehu vodního toku. Jak ve své práci uvádí Straka (2006), kdyţ prováděl zjištění v oblasti Roţnovské a Vsetínské Bečvy, ledňáčci pří výběru hnízdiště preferují spíše velké stěny. Tomu svými parametry odpovídá i hnízdní stěna, ve které byly monitorované nory. Je dlouhá 260 m a v nejvyšším místě měří 490 cm. Svou délkou je největší na zájmovém území. Jelikoţ je na nejvyšší stěně rozsáhlé hnízdiště břehulí říčních, je pravděpodobné, ţe si sledovaný pár ledňáčkŧ vybral k hnízdění právě toto místo. Za celé sledované období bylo zjištěno, ţe ledňáčci kaţdoročně hnízdili dvakrát. V roce 2011 byla ke kaţdému hnízdění vyhrabána nová nora. V roce 2012 při prvním hnízdění ledňáčci pouţili starou noru. A při druhém hnízdění byla vyhrabána nora nová. Pozorováním bylo zjištěno, ţe ledňáčci první noru opět vyuţili k hnízdění. Ţe se jedná o tutéţ noru, jako v roce 2011 lze předpokládat také z toho dŧvodu, ţe poblíţ nebyl nalezen ţádný jiný vletový otvor se známkami hnízdění. Fusek (2010) ve své práci uvádí, ţe na jím monitorovaném území, tj. Roţnovsko a Horní Vsacko, v letech 2004 2009 ledňáčci hnízdili v jedné konkrétní noře za celé sledované období pouze jedenkrát. V tomto případě byla první nora vyuţita opakovaně. Vyuţití jedné nory vícekrát je u ledňáčkŧ méně častý jev. Ledňáčci zna Oseckých náplavech hnízdili opětovně dvakrát za sezónu, coţ jak uvádí Fusek (2010) je nejčastější počet hnízdění v jedné sezóně.
39
Hnízdní stěnou je břehová nátrţ, která je tedy opětovně vyuţívána. Ta je nejčastějším terénním prvkem obsazovaným ledňáčky (Čech, 2007). Expozice těchto hnízdních nor je dána orientací hnízdní stěny, a to severním směrem. Coţ je také nejčastější orientace k světovým stranám (Fusek, 2010). Výška umístění nory nad vodní hladinou se pohybovala mezi 320 – 370 cm. Tento údaj se výrazně liší od měření, která prováděl Fusek (2010), u jehoţ zjištění byla prŧměrná výška nad vodní hladinou 180 cm, Hudec a Šťastný (2005), kteří uvádějí prŧměrnou výšku nad hladinou vody 120 cm. Prŧměrná vzdálenost od horní partie břehu byla od 80 – 95 cm, coţ je údaj, který se rovněţ liší od srovnávaných měření, kdy Fusek (2010) uvádí prŧměrnou vzdálenost od horní hrany břehu 58 cm a Hudec a Šťastný (2005) 50cm.
6.2 Posouzení příležitostí pro hnízdění Na monitorované části řeky, v úseku oseckých náplavŧ, byl zaznamenán jeden hnízdící pár. Z informací, které byly poskytnuty Ornitologickou stanicí v Přerově, vyplývá, ţe v okolí řeky a právě na tomto úseku 14 km by se odhadem měly nacházet 2 – 3 páry. Hnízdní moţnosti v této lokalitě jsou pro ledňáčky příznivé právě z hlediska neregulovaných břehŧ řeky Bečvy. Vhodné stěny k hnízdění se zde nachází 4. V místě je dostatek potravy. Díky náletovým dřevinám, nachází ledňáčci vhodná místa k úkrytu tzv. posedy vyuţívané při lovu potravy. Druhou vhodnou lokalitou je bezesporu pískovna leţící na levém břehu, problémem je stále ještě probíhající, i kdyţ sporadická těţba písku, hlavně v přední části. Problémem v tomto případě, jelikoţ tyto vhodné lokality nejsou od sebe příliš vzdálené, mŧţe být teritorialita ledňáčkŧ. Prŧměrné teritorium je velké 2 – 3 km, přičemţ jsou známy i případy, kdy dva hnízdící páry měly nory vzdálené od sebe několik desítek metrŧ (Čech, 2007).
40
6.3 Vliv člověka a jeho činnosti na výskyt ledňáčků Ledňáček říční, jako zákonem chráněný druh, je do jisté míry povaţován za indikátor kvality ţivotního prostředí. Svou oblíbenost mezi laickou veřejností si získal především svým výrazným zbarvením. Při ochraně tohoto druhu je potřeba vzít v potaz několik faktorŧ a ty postupně ovlivňovat ve prospěch tohoto vzácného druhu. Největším nebezpečím z hlediska pŧsobení člověka ve sledované oblasti je bezesporu cyklostezka, která je kaţdým rokem frekventovanější. A s tím spojený problém, ţe právě Osecké náplavy jsou vyuţívány ke koupání v letních měsících a po návštěvnících zŧstávají odhozené odpadky. Bohuţel těmto faktorŧm se lze jen těţko ubránit.
6.4 Ochrana a opatření pro zlepšení hnízdních možností K obecným nárokŧm ledňáčkŧ říčních je dostupnost hnízdních stěn, které by mohli vyuţívat. Problémem v dnešní době jsou časté úpravy břehŧ vodních tokŧ. Jejich regulací mizí ledňáčkŧm přirozená hnízdiště, a proto je dŧleţité udrţovat, či obnovovat přírodní břehy. Obecně platí, ţe čím větší hnízdní stěna větší, tím je vyšší moţnost zahnízdění (Straka, 2006). Jelikoţ je tento druh velmi náchylný na hrubé zásahy, jako jsou například hluk, neţádoucí kontroly hnízd, otřesy a pohyb okolo hnízdiště, mohou tyto faktory velmi negativně ovlivnit úspěšnost hnízdění. Velmi dŧleţitou podmínkou výskytu je i dostatek potravy. S tím souvisí i jeden z hlavních faktorŧ ohroţení druhu a to jsou v našich podmínkách dlouhotrvající kruté zimy (Čech, 2007). Ptáci, kteří zde přes zimu zŧstávají, při dlouhodobých mrazech často umrznou, nebo nemají kvŧli zamrzlým tokŧm přístup k potravě. Výhodou je moţnost hnízdění ledňáčkŧ, při příznivých podmínkách, aţ 4 krát ročně (Hudec, Šťastný et al., 2005).
41
V neposlední řadě je pro ledňáčky dŧleţitá i čistota prostředí, například zvýšené mnoţství fosforečnanŧ či saponáty obsaţené ve vodě mají velmi negativní vliv (Straka, 2006). Vzhledem k přibývajícím záporným faktorŧm je v dnešní době nejdŧleţitější chránit trvalá hnízdiště, a pokud to není moţné, pokusit se vytvářet nová, případně upravovat přírodní břehy, tak aby vznikla kolmá plocha vhodná pro zahnízdění. Jak popisuje Straka (2006), uměle vytvořené břehy by měly být co moţná největších rozměrŧ, z dŧvodŧ dostatečného prostoru k hnízdění. Další zpŧsobem jak zatraktivnit hnízdní stěnu se podle Čecha (1981) stalo vyrývání jamek do břehu. Ty poslouţily ledňáčkŧm pro základ nory. Moţností, jak zvýšit příleţitosti k hnízdění, pro ledňáčky, je vybudování umělých hnízdních nor. Ty se zabudovávají do břehŧ a jsou tvořeny chodbou. Většinou se pouţívá gumová hadice, papírová roura či novodurová trubka, dŧleţitý je zdrsnělý vnitřní povrch. Pro stavbu hnízdní komŧrky se pouţívá převáţně škvárobeton nebo beton s příměsí drti novinového papíru, experlitu či pilin (Zasadil, 2001). Úspěšnost hnízdění v umělých norách není ale příliš vysoká. Existuje zaznamenaný případ (Straka, 2006), kdy na Vsetínsku v letech 2001 – 2004 bylo nainstalováno 11 umělých nor přímo do břehu. Bohuţel ani v jedné se hnízdění neprokázalo. Dalším takovým příkladem se stal případ, kdy si ledňáčci vyhrabali noru přímo vedle nainstalovaná umělé nory (Straka, 2006). Lepší zkušenosti jsou s umělými hnízdními stěnami. Jak uvádí Čech (2007), čelo stěny by mělo co nejvíce připomínat především drsností, barvou, aby co nejvíce napodobovalo přirozenou část břehu. Do vytvořených vletových otvorŧ se zasunou umělé chodby, nebo se instalují celé umělé nory. Straka (2006) uvedl, ţe dle výsledkŧ u nás i v Německu se tato metoda příznivě osvědčila a úspěšnost hnízdění, v těchto umělých stěnách se nelišila od úspěšnosti v přírodních podmínkách. Výhodou těchto umělých zařízení je jejich trvalost a odolnost vŧči klimatickým podmínkám. Například nedochází ke zborcení nory a zasypání snŧšky či mláďat, a to ani při dlouhotrvajících deštích, jako tomu bylo například v roce 1997 (Čech, 2007). Vzhledem k tomu, ţe se ledňáčci na sledovaném úseku řeky Bečvy vyskytují jiţ několik let, bylo by vhodné toto hnízdiště trvale chránit. Je velmi pravděpodobné, ţe toto místo bude ledňáčky vyuţívané i nadále, neboť je běţné opakované hnízdění na 42
jednom břehu (Hudec, 1983). Tento výjimečný úsek řeky, umoţňuje příhodné podmínky pro ţivot dalších druhŧ chráněných a vzácných ţivočichŧ, jako je například břehule říční (Riparia riparia), z dalších ţivočichŧ, stojí za zmínku ondatra piţmová (Ondatra zibethica). Vyhlášení této lokality Národní přírodní památkou, by bylo nesmírným přispěním k ochraně těchto ohroţených druhŧ.
43
7 ZÁVĚR V letech 2011 aţ 2012 byla shromaţďována data o hnízdění a výskytu ledňáčkŧ říčních (Alcedo atthis) na vybraném úseku řeky Bečvy v oblasti Oseckých náplavŧ. Údaje z dalších částí řeky byla vyhledána v literatuře, či zjištěna od laických pozorovatelŧ i odborníkŧ. Data získaná z vlastních pozorování, byla zapsána do dotazníkŧ a následně porovnána se zjištěními ostatních pozorovatelŧ. Jednalo se především o zmapování lokality a určení vhodných hnízdišť, pozorování a zapisování údajŧ o době mezi jednotlivými přílety při krmení, měření vzdáleností vletového otvoru k hraně hnízdní stěny, výšky od vodní hladiny, rozměrŧ vletového otvoru, výšky svislé stěny. Dále byly zjišťovány podmínky ochrany hnízdiště a určení dalších vhodných míst vhodných k vyuţití pro hnízdění. Nalezeny byly dvě nory v obou letech monitorování. Jednalo se pravděpodobně o jeden hnízdní pár. Dokladem toho mŧţe být fakt, ţe při prvním pozorování v 2. – 3. dekádě měsíce května, byla vţdy nalezena jen jedna nora se znaky hnízdění. Při druhém pozorování, v období 1. – 2. dekády července, byly nalezeny dvě nory se známkami hnízdění, přičemţ první byla s největší pravděpodobností nevyuţívaná na rozdíl do nory č. 2. Dalším předpokladem pro jeden hnízdní pár je velikost teritoria ledňáčkŧ, které je prŧměrně 2 – 3 km. Zda se jedná o tentýţ pár vracející se na stálé hnízdiště, není moţné v tomto případě s jistotou potvrdit.
44
8 SUMMARY
In the years 2011-2012 were collected data about nesting and occurrence of kingfishers (Alcedo atthis) on a selected part of the river Bečva in the area of Osek‘s sediments. Data from other parts of the river was searched for in the literature or findings from lay observers and experts. Data obtained from our own observations, was recorded in questionnaires and then compared with the findings of other observers. It was all about mapping the location and identification of suitable nest sites, observing and recording data on the time between arrivals during feeding, measuring distances porting hole to the edge of the nest wall height from water level, size porting opening height of the vertical wall. Have also been identified for protection and nesting determine other suitable places to use for nesting. Two burrows were found in the two years of monitoring. It was probably the one nesting pair. Evidence of this may be that the first observation in the 2nd - 3rd decade of May, was always found only one hole with signs of nesting. The second observation in the 1st - 2nd decade of July, two burrows were found with signs of nesting, the first was most likely not being used in contrast to hole No. 2 Another prerequisite for a nesting pair of kingfishers is the size of the territory, which is on average 2-3 km. Whether it is the same couple returning to permanent nesting is not possible in this case confirm with certainty.
45
9 LITERATURA BURNIE, D. (ed.) 2002: Zvíře. Praha, Euromedia group k. s. - Kniţní klub, 624 s. ČECH, P. 1981: Můžeme pomoci ledňáčkům? Naší přírodou 6: 126. ČECH, P. 2007: Lednáček ríční (Alcedo atthis), jeho ochrana a výzkum. 1. vyd. Vlašim, ZO ČSOP Alcedo, 102 s. ČERMÁK, V. 2010: Bečva pro život, Koncepce přírodě blízké protipovodňové ochrany Pobečví, nepublikovaný manuskript, 49 s. DUNGEL, J., HUDEC, K. 2001: Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha, Academia, 249 s. HRÁDEK, M. 1999: Vznik meandrujících thalwegových koryt na Bečvě za povodně v červenci 1997. Brno, Ústav geoniky AV ČR, 4 s. HORA, J., BRINKE, T., VOJTĚCHOVSKÁ, E., HANZAL, V., KUČERA, Z. (eds.) 2010: Monitoring druhů přílohy I směrnice o ptácích a ptačích oblastí v letech 2005– 2007. 1. vyd. Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny, 320 s. HUDEC, K., BÁRTA, D. a kol. 1983: Fauna ČSSR : Ptáci - Aves. Svazek 23. Díl III/1. 1. vyd. Praha: Academia, 704 s. HUDEC, K., ŠTASTNÝ, K. et al. Fauna ČR : Ptáci – Aves II/2. 2 přeprac. dop. vyd. Praha: Academia, 2005. LAŠTŦVKA, Z., GAISLER, J., KREJČOVÁ, P., PELIKÁN, J. 1996: Zoologie pro zemědělce a lesníky, Brno, Konvoj, 266 s. PEKAŘ, F. 2010: Ledňáček říční (Alcedo atthis) v Ptačí oblasti Litovelské Pomoraví (ornitologický výzkum a výukový program pro ţáky 2. stupně základní školy). Olomouc, Univerzita Palackého, 96 s. RYŠÁNEK, V. 2006: Soutoky řek na území Čech, Moravy a Slezska. Praha, Libri, 240 s. STRAKA, O. 2006: Preference ledňáčka říčního (Alcedo atthis) při výběru místa hnízdění. Diplomová práce, v Olomouci, Univerzita Palackého, 42 s. 46
ŠAFÁŘ, J. a kol. 2003: Olomoucko. In: MACKOVČIN, P., SEDLÁČEK, M.(eds): Chráněná území ČR, Svazek VI. Brno, Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum, 456 S. ŠŤASTNÝ, K., BEJČEK, V., HUDEC, K. 2009: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001-2003. 2. vyd. Praha, Aventinum, 463 s. VESELOVSKÝ, Z., DUNGEL, J. 2001: Obecná ornitologie. 1. vyd. Praha, Academia, 357 s. ZASADIL P. (ed.) 2001: Ptačí budky a další způsoby zvyšování hnízdních možností ptáků. Metodika ČSOP č. 20, 1. Vyd. Praha, 136 s. Internetové zdroje: SPRÁVA CHKO BESKYDY, Chráněná krajinná oblast Beskydy, charakteristika oblasti Databáze online [cit. 2011-05-12]. Dostupné na: http://www.beskydy.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=111
47
9 PŘÍLOHY Příloha č. 1 – Mapa č. 1 s vyznačením zájmového území Oseckých náplavŧ Příloha č. 2 – Mapa č. 2 monitorovaného úseku řeky Bečvy 2011 Příloha č. 3 – Tabulka monitorované nory č. 1 (2011) Příloha č. 4 – Tabulka monitorované nory č. 2 (2011) Příloha č. 5 – Mapa č. 3 monitorovaného úseku řeky Bečvy 2012 Příloha č. 6 - Tabulka monitorované nory č. 1 (2012) Příloha č. 7 – Fotografie monitorované nory č. 1 (2012) Příloha č. 8 – Tabulka monitorované nory č. 2 (2012) Příloha č. 9 – Fotografie monitorované nory č. 2 (2012) Příloha č. 10 – Rozšíření ledňáčka říčního v České republice (Šťastný et al., 2009). Příloha č. 11 – Území Oseckých náplavŧ (Vzadu je vidět monitorovanou hnízdní stěnu) Příloha č. 12 – Druhá hnízdní stěna Příloha č. 13 – Třetí hnízdní stěna Příloha č. 14 – Čtvrtá hnízdní stěna Příloha č. 15 – Hnízdiště Břehulí říčních (Riparia riparia) Příloha č. 16 – Vhodná stěna blízké pískovny Příloha č. 17 – Ledňáček říční na území řeky Bečvy (autor Adin Vyhlídka) Příloha č. 18 – Ledňáčci říční na území řeky Bečvy (autor Adin vyhlídka) Příloha č. 19 – Umělá hnízdní stěna z tvárnice Ytong a novodurové trubky (Čech, 2007)
48
Příloha č. 1 – Mapa č. 1 s vyznačením zájmového území Oseckých náplavŧ
49
Příloha č. 2 – Mapa č. 2 monitorovaného úseku řeky Bečvy 2011
50
Příloha č. 3 – Tabulka monitorované nory č. 1 (2011) Tabulka hnízdního zastižení ledňáčka říčního (Alcedo atthis) Sledovaný tok: Bečva
Mapovatel: Alena Trávníčková
Lokalita zaznamenaného hnízdění ledňáčka říčního (Alcedo atthis) Datum: 21. května 2011
Nejbliţší obec: Osek nad Bečvou (Haltýře)
Souřadnice: 49°29'48.63"N,17°31'27.24"E
Číslo mapy: 2
Metoda mapování: Chŧze po břehu a korytem řeky s dalekohledem Prŧkaznost hnízdění: Vytékající trus z nory, výskyt dospělcŧ, zápach Charakteristika hnízdiště: Stáří hnízdiště (roky): max. 13 let
Terénní prvek: břehová nátrţ
Stáří stěny (stará/nová):stará (max. 13 let)
Obsazená nora (stará/nová): nová
Počet nor na hnízdišti:1
Vzdál. vletu od horní partie břehu: 95 cm
Výška svislé partie stěny: 205 cm
Velikost vletového otvoru: v.7 – š.6 cm
Výskyt konipasa horského (Montacillacinerea): nebyl pozorován Výskyt skorce vodního (Cinculus cinculus): nebyl pozorován Výskyt pisíka obecného (Actitis hypoleucos): nebyl pozorován
51
Obrázek č. 4 – Tabulka monitorované nory č. 2 (2011) Tabulka hnízdního zastižení ledňáčka říčního (Alcedo atthis) Sledovaný tok: Bečva
Mapovatel: Alena Trávníčková
Lokalita zaznamenaného hnízdění ledňáčka říčního (Alcedo atthis) Datum: 9. července 2011
Nejbliţší obec: Osek nad Bečvou (Haltýře)
Souřadnice:49°29'49.09"N, 17°31'29.08"E
Číslo mapy: 2
Metoda mapování: Chŧze po břehu a korytem řeky Prŧkaznost hnízdění: Vytékající trus z nory, výskyt dospělcŧ, zápach Charakteristika hnízdiště: Stáří hnízdiště (roky): max. 13 let
Terénní prvek: břehová nátrţ
Stáří stěny (stará/nová):stará (max. 13 let)
Obsazená nora (stará/nová): nová
Počet nor na hnízdišti: 2
Vzdál. vletu od horní partie břehu: 80 cm
Výška svislé partie stěny: 220 cm
Velikost vletového otvoru: v. 6,5 – š. 5 cm
Výskyt konipasa horského (Montacillacinerea): nebyl pozorován Výskyt skorce vodního (Cinculus cinculus): nebyl pozorován Výskyt pisíka obecného (Actitis hypoleucos): nebyl pozorován
52
Obrázek č. 5 – Mapa č. 3 monitorovaného úseku řeky Bečvy 2012
53
Obrázek č. 6 - Tabulka monitorované nory č. 1 (2012) Tabulka hnízdního zastižení ledňáčka říčního (Alcedo atthis) Sledovaný tok: Bečva
Mapovatel: Alena Trávníčková
Lokalita zaznamenaného hnízdění ledňáčka říčního (Alcedo atthis) Datum: 20. května 2012
Nejbliţší obec: Osek nad Bečvou (Haltýře)
Souřadnice:49°29'48.63"N, 17°31'27.24"E
Číslo mapy: 3
Metoda mapování: Chŧze po břehu a korytem řeky s dalekohledem Prŧkaznost hnízdění: Vytékající trus z nory, výskyt dospělcŧ, zápach Charakteristika hnízdiště: Stáří hnízdiště (roky): max. 14 let
Terénní prvek: břehová nátrţ
Stáří stěny (stará/nová): stará ( max 15 let)
Obsazená nora (stará/nová): nová
Počet nor na hnízdišti:1
Vzdál. vletu od horní partie břehu: 95 cm
Výška svislé partie stěny: 240 cm
Velikost vletového otvoru: v-9cm, š-8 cm
Výskyt konipasa horského (Montacillacinerea): nebyl pozorován Výskyt skorce vodního (Cinculus cinculus): nebyl pozorován Výskyt pisíka obecného (Actitis hypoleucos): nebyl pozorován
54
Obrázek č. 7 – Fotografie monitorované nory č. 1 (2012)
55
Obrázek č. 8 – Tabulka monitorované nory č. 2 (2012) Tabulka hnízdního zastižení ledňáčka říčního (Alcedo atthis) Sledovaný tok: Bečva
Mapovatel: Alena Trávníčková
Lokalita zaznamenaného hnízdění ledňáčka říčního (Alcedo atthis) Datum: 12. července 2012
Nejbliţší obec: Osek nad Bečvou (Haltýře)
Souřadnice:49°29'49.12"N, 17°31'29.36"E
Číslo mapy: 3
Metoda mapování: Chŧze po břehu a korytem řeky s dalekohledem Prŧkaznost hnízdění: Vytékající trus z nory, výskyt dospělcŧ, zápach Charakteristika hnízdiště: Stáří hnízdiště (roky): max. 14 let
Terénní prvek: břehová nátrţ
Stáří stěny (stará/nová):stará (min. 14 let)
Obsazená nora (stará/nová): nová
Počet nor na hnízdišti:2
Vzdál. vletu od horní partie břehu: 85 cm
Výška svislé partie stěny: 225cm
Velikost vletového otvoru: v-7cm, š-6 cm
Výskyt konipasa horského (Montacillacinerea): nebyl pozorován Výskyt skorce vodního (Cinculus cinculus): nebyl pozorován Výskyt pisíka obecného (Actitis hypoleucos): nebyl pozorován
56
Obrázek č. 9 – Fotografie monitorované nory č. 2 (2012)
57
Obrázek č. 10 – Rozšíření ledňáčka říčního v České republice (Šťastný et al., 2009).
58
Obrázek č. 11 – Území Oseckých náplavŧ (Vzadu je vidět monitorovanou hnízdní stěnu)
Obrázek č. 12 – Druhá hnízdní stěna
59
Obrázek č. 13 – Třetí hnízdní stěna
Obrázek č. 14 – Čtvrtá hnízdní stěna
60
Obrázek č. 15 – Hnízdiště Břehulí říčních (Riparia riparia)
Obrázek č. 16 – Vhodná stěna blízké pískovny
61
Obrázek č. 17 – Ledňáčci říční na území řeky Bečvy (autor Adin Vyhlídka)
Obrázek č. 18 – Ledňáček říční na území řeky Bečvy (autor Adin Vyhlídka)
62
Obrázek č. 19 – Umělá hnízdní stěna z tvárnice Ytong a novodurové trubky (Čech, 2007)
63
