MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Lesnická a dřevařská fakulta

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení

Hodnocení kluznosti povrchových úprav dřevěného nábytku

DIPLOMOVÁ PRÁCE

2014/2015

Bc. Michal Papuga

Prohlašuji, že jsem práci: „Hodnocení kluznosti povrchových úprav dřevěného nábytku “ zpracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací.

Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle §60 odst. 1 autorského zákona.

Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Brně, dne 1. 4. 2015........................................ Bc. Michal Papuga

Poděkování: Rád bych tímto poděkoval všem, kteří přispěli k vytvoření této diplomové práce, zvláště pak paní doc. Ing. Daniele Tesařové, Ph.D. za její odbornou pomoc a konzultace při vedení této práce. Veliké dík patří panu Ing. Marku Poláškovi, Ph.D. za cenné rady a konzultace práce. Dále bych chtěl poděkovat za pomoc a umožnění provedení měření jak panu Ing. Petru Nasadilovi vedoucího zkušebny z Textilního zkušebního ústavu v Brně, tak panu Ing. Tomáši Kocfeldovi ze Zkušebny stavebně truhlářských výrobků ve Zlíně. A především bych chtěl poděkovat rodičům a svojí přítelkyni Tereze Darebníkové nejen za psychickou podporu při studiu.

Autor: Bc. Michal Papuga

Název diplomové práce: Hodnocení kluznosti povrchových úprav dřevěného nábytku

Abstrakt: Diplomová práce se zabývá kluzností povrchových úprav dřevěného nábytku zejména u horizontálních ploch. V teoretické části se pojednává o faktorech ovlivňujících kluznost a o vlivu kluznosti na nábytkové plochy. Analyzují se stávající metody měření kluzných vlastností podlahovin pro potencionální měření kluzných vlastností povrchových úprav nábytku. Stávající metody se modifikují a provádí se experimentální měření povrchových úprav u vybraných materiálů pro výrobu dřevěného nábytku v akreditované zkušební laboratoři. Výsledkem práce je zjištění, která zkušební metoda je vhodnější pro měření povrchové úpravy nábytku a srovnání výsledků experimentálního měření.

Klíčová slova: skluznost, povrchová úprava, nábytek, zkušební normy

Author’s name: Bc. Michal Papuga

Title of the thesis: Assessment of slipperiness of wooden furniture surface finishes

Abstract: The diploma thesis deals with slipperiness of wooden furniture surface finish especially for horizontal surfaces. The theoretical part discusses the factors affecting slipperiness and about the impact of slipperiness on furniture surfaces. The existing methods of measurements of slippering properties of flooring are analysed for potential measurements of slippering properties of furniture finishes. Existing methods are modified and carried out experimental measurements finishes of selected materials for production of wooden furniture in accredited testing laboratory. The main finding is which testing method is more appropriate for measuring of wooden surface of furniture and comparison of the results of experimental measurements.

The keywords: slipperiness, surface finish, furniture, testing standards

Obsah 1

ÚVOD ....................................................................................................................... 6

2

CÍL ............................................................................................................................ 7

3

LITERÁRNÍ ČÁST .................................................................................................. 8 3.1 Vlastnosti povrchové úpravy nábytku ................................................................ 8 3.2 Tření ................................................................................................................... 8 3.3 Kluznost............................................................................................................ 11 3.3.1 Faktory ovlivňující kluznost povrchové úpravy ..................................... 11 3.3.2 Kluznost u nábytku ................................................................................. 14 3.3.3 Bytový nábytek ....................................................................................... 15 3.3.4 Nebytový nábytek ................................................................................... 17 3.4 Definice a základní pojmy nátěrové hmoty ...................................................... 18 3.5 Technická normalizace kluzných vlastností ..................................................... 19 3.5.1 Normy a vyhlášky ................................................................................... 20 3.5.2 Zkouška zkušebním kyvadlem................................................................ 22 3.5.3 Zkouška na nakloněné rovině ................................................................. 25 3.5.4 Rovinné (horizontální) zkoušení............................................................. 28 3.6 Zkoušky mechanických a fyzikálních vlastností povrchové úpravy ................ 33

4

METODIKA ŘEŠENÍ ............................................................................................ 36 4.1 Postup řešení diplomové práce ......................................................................... 36

5

POUŽITÉ MATERIÁLY, PŘÍSTROJE A ZKUŠEBNÍ METODY ...................... 37 5.1 Použitý materiál ................................................................................................ 37 5.2 Příprava vzorků ................................................................................................ 37 5.2.1 Značení vzorků ....................................................................................... 38 5.3 Použitá nátěrová hmota .................................................................................... 38 5.3.1 Vodou ředitelný lak ................................................................................ 38 5.3.1.1 Základní lak ........................................................................................... 38 5.3.1.2 Vrchní lak .............................................................................................. 39 5.3.2 Rozpouštědlový lak................................................................................. 39 5.3.2.1 Základní lak ........................................................................................... 39

5.3.2.2 Vrchní lak .............................................................................................. 39 5.4 Použitá zařízení ................................................................................................ 40 5.4.1 Formátovací pila ..................................................................................... 40 5.4.2 Stříkací zařízení ...................................................................................... 40 5.4.3 Širokopásová bruska ............................................................................... 42 5.4.4 Excentrická bruska .................................................................................. 42 5.5 Použité zkušební metody .................................................................................. 43 5.5.1 Zkouška zkušebním kyvadlem................................................................ 43 5.5.2 Rovinná (horizontální) zkouška .............................................................. 45 5.5.3 Doplňující zkoušky povrchové úpravy ................................................... 48 5.5.3.1 Stanovení tvrdosti nátěru zkouškou tužkami ......................................... 48 5.5.3.2 Mřížková zkouška.................................................................................. 49 5.5.4 Stanovení odolnosti proti vrypu .............................................................. 51 6

VÝSLEDKY LABORATORNÍHO MĚŘENÍ ....................................................... 54 6.1 Kyvadlová zkouška .......................................................................................... 54 6.1.1 Standardní měření ................................................................................... 54 6.1.2 Experimentální měření s textilií Denim .................................................. 58 6.2 Horizontální zkouška........................................................................................ 62 6.2.1 Standardní měření ................................................................................... 62 6.2.2 Experimentální měření s textilií Denim .................................................. 64 6.3 Statistické vyhodnocení kluznosti .................................................................... 66 6.3.1 Porovnávání materiálů ............................................................................ 67 6.3.2 Porovnávání metod ................................................................................. 69 6.4 Mřížková zkouška ČSN EN ISO 2409 ............................................................. 73 6.5 Stanovení tvrdosti nátěru tužkami ČSN EN ISO 15184 .................................. 73 6.6 Stanovení odolnosti proti vrypu ČSN EN ISO 1518-1 .................................... 74

7

DISKUZE DOSAŽENÝCH VÝSLEDKŮ ............................................................. 76 7.1 Srovnávání měření kluznosti mezi metodami zkoušek .................................... 77 7.2 Ostatní zkoušky vlastností povrchové úpravy .................................................. 82 7.2.1 Mřížková zkouška ČSN EN ISO 2409 ................................................... 82 7.2.2 Stanovení tvrdosti nátěru tužkami ČSN EN ISO 15184 ......................... 82 7.2.3 Stanovení odolnosti proti vrypu ČSN EN ISO 1518-1 ........................... 83

8

ZÁVĚR ................................................................................................................... 84

9

SUMMERY ............................................................................................................ 86

10

SEZNAM ZKRATEK ............................................................................................ 88

11

PŘEHLED LITERATURY .................................................................................... 89 11.1 Knižní zdroje .................................................................................................. 89 11.2 Normy ............................................................................................................. 90 11.3 Internetové zdroje ........................................................................................... 91

12

SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................ 94

13

SEZNAM TABULEK ............................................................................................ 96

1 Úvod Dřevěný nábytek je součástí většiny interiérů (bytových i veřejných), ale také i exteriérů (městský mobiliář) a jiných prostředí (nábytek v dopravních prostředcích, apod.). Aby dřevěný nábytek dobře sloužil svému účelu, měl by mít vhodnou konstrukci, patřičné rozměry, být ekologicky nezávadný, bezpečný a vhodně povrchově upraven.

Bezpečný nábytek je takový, který neohrožuje zdraví člověka, a to při jeho užívání, výrobě, použitými materiály, emisemi a po ukončeném životním cyklu. Bezpečnost nábytku v průběhu jeho užívání úzce souvisí s jeho vhodnou konstrukcí a dimenzováním. Z tohoto důvodu se většina mechanických vlastností nábytku zkouší v akreditovaných zkušebnách a ověřují se pomocí laboratorních zkoušek. Jedna z měřených vlastností je např. stabilita nábytku. Nevhodná stabilita nábytku může způsobit pád uživatele nebo převrácení samotného nábytku. Mezi další zkoušené vlastnosti nábytku patří: pevnost, tuhost, trvanlivost, odolnost apod. Neméně důležitou vlastností nábytku, která souvisí s bezpečností, ale i s povrchovou úpravou je kluznost.

Kluzností se podrobněji zabývá u stavebně truhlářských výrobků, zvláště pak u podlahové krytiny. U podlahových krytin je kluznost neopomíjená zkoušená vlastnost, protože může způsobovat lehké i těžší úrazy. Příčinou úrazů bývá špatná volba užitné vrstvy podlahy vzhledem k použití v provozu. Ve studii Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci byly označeny také jako hlavní příčina úrazů vedoucích k delší než třídenní absenci v práci. Stejně jako u podlahových krytin je kluznost důležitou vlastností povrchů nábytkových ploch. U nábytku je kluznost vnímána pozitivně i negativně. Příznivě je vnímána u funkčních nábytkových ploch, kde se využívá smykového tření, a nepříznivě pak, kde je nežádoucí vlastností nábytkových ploch. Kluznost je ovlivňována druhem dokončení nábytkové plochy a druhem materiálu styčných ploch. Diplomová práce se zabývá hodnocení kluznosti především horizontálních ploch dřevěného nábytku. Zejména se jedná o sedací, pracovní, jídelní, dětský a úložný nábytek.

6

2 Cíl Cílem práce je porovnání metod pro měření kluznosti povrchu dřevěného nábytku, zejména horizontálních ploch, které vychází ze zkušebních norem pro podlahoviny, a stanovení faktorů ovlivňujících kluznost. Nejprve je nutné analyzovat stávající metody měření kluznosti u podlahovin pro potenciální měření proti kluzných vlastností nábytku, a to jak podle českých norem, tak i podle harmonizovaných norem. Dále podle těchto metod odzkoušet na zvolených vzorcích kluzné vlastnosti povrchu a v dalším kroku modifikovat postupy zkoušek a zkušební materiály pro experimentální měření dle zvoleného postupu v diplomové práci.

Pro měření jsou vybráni tři zástupci materiálů používaných na výrobu dřevěného nábytku v kombinaci se dvěma povrchovými úpravami. Všechny vzorky jsou posuzovány v kombinaci bez textilního materiálu a v rámci experimentálního měření v kombinaci s textilním materiálem.

Podstatou této práce je využít existujících zkušebních metod pro podlahoviny, a použít je na novou oblast výrobků, aby bylo možné porovnávat kluznost povrchových úprav dřevěného nábytku, a vyhodnotit vhodný postup měření kluznosti pro nábytkové plochy. Kombinace textilního materiálu se vzorky je pouze pro přiblížení k praktickým podmínkám zvláště u sedacího a stolového nábytku.

7

3 Literární část 3.1 Vlastnosti povrchové úpravy nábytku Povrchové úpravy nábytku zvyšují užitnou hodnotu výrobků. Nejen, že zvyšují fyzikální, mechanické a chemické

vlastnosti povrchu, nýbrž zvyšují i estetickou

hodnotu dokončovaných povrchů a potlačují barevné rozdíly dřevěných podkladů. Vlastnosti povrchových úprav nábytku lze zařadit do čtyř skupin:

a) Mechanické vlastnosti Odolnost proti oděru, odolnost proti otěru, odolnost proti nárazu, odolnost proti poškrábání, tvrdost povrchu, kluznost, odolnost proti vysokým a nízkým teplotám, přilnavost vrstev nátěru, tloušťka nátěru

b) Fyzikální vlastnosti odolnost proti působení vody, vlhkost, navlhavost, odolnost proti suchému a vlhkému teplu, tepelná absorpce, elektrická vodivost, odolnost proti změnám teploty, odolnost vůči studeným a teplým kapalinám, zjišťování lesku

c) Chemicko-fyzikální vlastnosti odolnost proti působení slabých kyselin, odolnost proti zásadám, stálost barvy, korozní odolnost, odolnost proti žáru hořící cigarety

d) Vzhledové vlastnosti stanovení světlostálosti , vzhled ploch dokončenými nátěrovými hmotami (Polášek, 2003)

3.2 Tření Třením nazýváme vzájemné působení různých stýkajících se těles, které brání jejich relativnímu pohybu. Tření je jedním z nejstarších jevů pozorovaných člověkem. V celé své historii řeší člověk problém žádoucího i nežádoucího tření. Během tření vzniká síla zvaná třecí síla označovaná Ft, kdy její orientace směřuje proti povrchům stýkajících se

8

těles. Tření se rozděluje na statické (klidové), dynamické (smykové) a valivé. (Žák, 1985)

Statické tření U statického, neboli klidového tření působí tzv. klidová třecí síla Ft0, která odporuje vzniku pohybu jednoho tělesa po povrchu druhého. Síly klidového tření vznikají tak, že do sebe zapadají nerovnosti povrchů stýkajících se těles a soudržností těles v místech, v nichž vzdálenosti jsou tak malé, že dochází k mezimolekulárnímu přitahování. Obecně lze říct, že v místě dotyku dvou těles mají stejný směr společné normály k povrchům. Na těleso působí i normálová síla Fn, která je kolmá na podložku. Těleso je v klidu, když kolmá normálová síla Fn je v rovnováze s třecí silou Ft0. K uvedení tělesa do pohybu, které je vůči podložce v klidu, se musí dosáhnout určité hodnoty, která je vyšší než síla klidového tření Ft0. (Křivánek a kol. 2011) Ft0=µ 0 . Fn [N] µ0 > µ kde µ 0 je statický součinitel smykového tření.

Obr. 1 Na vodorovné podložce

Obr. 2 Na šikmé podložce

(Křivánek a kol. 2011)

(Křivánek a kol. 2011)

Smykové tření Smykové tření za pohybu (dynamické tření) je síla působící na ve styčné ploše na dvou vzájemně se pohybujíc těles proti směru pohybu. Pak T=F, kde T je velikost smykového tření. Dynamické smykové tření T lze tedy vyjádřit vztahem:

T=µ . Fn [N] kde µ je dynamický součinitel smykového tření.

9

+Obr. 3 Grafické znázornění smykového tření (web: http://1url.cz/svCN)

Tíhu tělesa mg, působící v těžišti tělesa se rozloží na složku kolmou na nakloněnou rovinu Fn=mg cos α a na složku rovnoběžnou s nakloněnou rovinou Ft=mg sin α. Pokud se úhel α zvětšuje, těleso se po rovině začne pohybovat a síla Ft=T. Proto z výrazu pro tření T=µ . Fn , se získá součinitel smykového tření v pohybu:

Součinitel smykového tření za pohybu je tedy rovná tangentě úhlu nakloněné roviny, při kterém se těleso při nakloněné rovině pohybuje rovnoměrně a úhel α se nazývá úhel tření za pohybu. Součinitel smykového tření za klidu je roven tangentě úhlu, při němž právě nastane pohyb. (Žák, 2011) Vyjádřeno:

Tab. 1 Součinitele statického a dynamického smykového Statický součinitel

Dynamický

tření

součinitel tření

Dřevo a dřevo (průměrně)

0,65

0,30

Dřevo a led (sníh)

---

0,03

Kožený řemen a dřevo

0,47

0,27

Ocel a dřevo

0,55

0,35

Litina a dřevo

---

0,40

Konopné lano a dřevo

0,33

0,50

Materiály

(Kunz, 2014)

10

3.3 Kluznost Kluznost je vlastnost, která vzniká při posouvání (smýkání) jednoho tělesa po druhém pevném tělese. Kluznost vychází z principu fyzikálního jevu tření. Výše hodnoty kluznosti, je definovaná smykovým tření. Smykové tření se řadí mezi síly pasivního odporu.

Obr. 4 Negativní vliv kluznosti (archiv autora)

Při smyku se povrchy ve styčných ploškách dotýkají velmi krátkou dobu, proto je součinitel smykového tření zpravidla menší než za klidu. Za klidu se vytváří spoj velké pevnosti. Začnou-li působit malé tečné síly na tělesa, která jsou v klidu, nastanou nejprve pružné deformace nerovností, a když se dosáhne meze pevnosti ve smyku, nastane usmýknutí spojů a součinitel tření klesne. (Horák a kol. 1961)

3.3.1 Faktory ovlivňující kluznost povrchové úpravy Hlavní funkcí povrchové úpravy na dřevěném nábytku je zvýšit užitnou hodnotu dokončovaného předmětu (nejen zlepšení fyzikálně mechanických vlastností povrchu). Na povrchovou úpravu jsou tedy kladeny požadavky, které jsou odvozeny od účelu a funkce nábytkových ploch. Technické požadavky pro hodnocení povrchové úpravy dřevěného nábytku jsou uvedeny v normě ČSN 91 0102 Nábytek – Povrchová úprava dřevěného nábytku – Technické požadavky. (Polášek, 2003)

Rozdělení nábytkových ploch a požadavky na fyzikálně mechanické vlastnosti povrchové úpravy jsou detailně popsány dále v diplomové práci. Hodnocení kluznosti není v ČSN 91 0102 popsáno. Avšak proti kluzné vlastnosti povrchové úpravy nábytku

11

jsou stejně důležitou kapitolou jako ostatní fyzikálně mechanické vlastnosti povrchové úpravy. Kluznost u nábytku je vnímána pozitivně i negativně. Tato hlediska jsou dána funkcí výrobku. Kluzné vlastnosti povrchové úpravy jsou ovlivňovány několika faktory.

a) Vlastnosti povrchové úpravy Ostatní fyzikálně mechanické vlastnosti povrchové úpravy jsou jedním z faktorů, které ovlivňují kluznost. Mezi tyto vlastnosti patří: tvrdost nátěrové hmoty, přilnavost nátěrové hmoty, otěru a oděru odolnost nátěrové hmoty.

Tvrdost nátěrové hmoty – Tvrdostí nátěrové hmoty se rozumí odolnost povrchové úpravy pro optimální funkčnost daných nábytkových ploch. Stanovení tvrdosti nátěrové hmoty se provádí zkouškou tvrdosti nátěru tužkami a zkouškou odolnosti proti vrypu. Naměřené hodnoty na zkušebních vzorcích musí odpovídat minimálním hodnotám definovaných nábytkových ploch rozdělených podle funkcí dle ČSN 91 0102. Tyto zkoušky byly provedeny.

Přilnavost nátěrové hmoty – Přilnavost nátěrového hmoty je odolnost nátěru proti oddělení od podkladu. Stanovení se provádí metodou mřížková zkouška. Naměřené hodnoty na zkušebních vzorcích musí odpovídat technickým požadavkům. (ČSN EN ISO 2409)

Otěru a oděru odolnost – Povrchová úprava nábytku podléhá při běžném užívání mechanickému opotřebování otěru a oděru. Opotřebování nábytkové plochy má za důsledek zdrsnění hladké plochy, a tím i zhoršení kluzných vlastností nábytkových ploch. Stanovení hodnot se provádí metodou zjišťování odolnosti povrchu proti oděru. Pro stanovení odolnosti proti otěru neexistuje normovaný postup.

b) Povrch dřevěného nábytku Žák (1985) uvádí, že hodnota součinitele smykového tření je závislá na jakosti a drsnosti obou těles. Čím hladší jsou povrchy, tím nižší je hodnota součinitele smykového tření. U nábytkových čelních, vnějších a vnitřních ploch se nesmí vyskytovat neopracovaná místa, stopy po frézování a řezání, nedobroušená místa apod. Proto se práce zabývá hladkými dokončenými povrchy. Drsnosti u nábytkových ploch nejsou pouze hrubé nerovnosti, ale i nerovnosti vznikající v procesu výroby, a to např. 12

působením řezného nástroje nebo brusného zrna. Drsnost je spíše důsledkem technologie dokončování. Proces dokončování nábytkových ploch zanechává na povrchu stopy periodické nebo stopy náhodného charakteru. (Marušák, 2011) Drsností se dále diplomová práce nezabývá.

c) Materiály styčných ploch Na kluzné vlastnosti má výrazný vliv druh materiálu obou styčných ploch. U nábytku je nejběžnější kombinace styku materiálů dřeva se dřevem, lidskou kůží, oděvem a s jinými běžnými materiály používanými v interiéru či exteriéru (plast, kov, keramika, papír apod.)

U dřevěného sedacího nábytku dochází ke vzájemnému působení dvojice materiálů textilie a materiálu na bázi dřeva. Jako zástupce nejvhodnější textilie pro oděv spodní části lidského těla (kalhoty) je tzv. džínsovina. Džínsovina je druh bavlnářské tkaniny přesněji označovaná jako Denim. Denim je hustě dostavená tkanina zpravidla tuhého omaku, která je charakteristická svým jemným diagonálním barevně odlišeným žebrováním. Zpravidla bývá použito modrých a bílých nití. Tkanina byla původně určena pro pracovní oděvy, ale dnes se v různých obměnách využívá na výrobu široké škály oděvu na celém světě. (Havlová, 2014) Z tohoto důvodu je s textilií denim provedeno experimentální měření v rámci diplomové práce.

Obr. 5 Denim

Obr. 6 Použití denimu na oděvu

(web: http://1url.cz/SvCB)

(web: http://1url.cz/SvCB)

Hodnota součinitele smykového tření je závislá nejen na materiálu, ale i na znečištění styčné plochy. Za znečištění se považuje i mokrý povrch. Stav styčných ploch je tedy

13

suchý a mokrý. V následující tabulce jsou zřetelné rozdíly mezi hodnotami mezi dvěma stavy. Tab. 2 Součinitele statického smykového tření za sucha a mokra Materiál styčných ploch

Stav styčných ploch Suché

Mokré

Dřevo

Dřevo

0,30

0,20

Dřevo

Ocel

0,35

0,25

Dřevo

Litina

0,40

0,30

Dřevo

Kůže

0,27

---

Dřevo

Led

0,03

---

(Kunz, 2014)

d) Sklon nábytkové plochy Čím vyšší sklon nábytkové plochy, tím více plocha jednoho tělesa „klouže“ po ploše tělesa druhého. Tento jev je dán úhlem tření na nakloněné rovině. Statický úhel tření je úhel, při kterém se těleso začne samovolně pohybovat po nakloněné rovině. Diplomová práce se zabývá zejména horizontálními plochami dřevěného nábytku.

3.3.2 Kluznost u nábytku Při hodnocení proti kluzných vlastností na povrchových úprav se jako základní zkoušení hodnotí zkoušky za sucha a pro simulaci skutečných podmínek v běžné praxi i zkoušení za mokra. U normy ČSN 74 4507 lze zkoušet i při znečištění olejem či pastou apod. Voda je na povrchu podlahy nejběžnější zhoršení proti kluzných vlastností.

Nábytek uvedený na trh by měl plnit funkce, pro něž byl zhotoven, a být zkonstruován tak, aby byly zaručeny jeho užitné vlastnosti. Nábytek musí být zároveň i bezpečný. Proto také platí, že na čelních, vnějších a vnitřních plochách nábytku se nesmí vyskytovat neopracované místo, oštípané plochy, nedobroušená místa, ostré hrany či otřepy otvorů. (Brunecký, 2009) Kluznost u podlah je definovaná jako negativní vlastnost. U některých povrchových úprav nábytku je kluznost vnímána také nepříznivě (např. posouvání hýždí ze sedáku ve směru sedu), ale na rozdíl od podlah také příznivě, například tam, kde je kluznost součástí užitných vlastností nábytku. Negativně, pokud

14

nábytek na čelních, vnějších a vnitřních plochách nesplňuje kvůli kluznosti bezpečnost a funkčnost.

3.3.3 Bytový nábytek Bytový nábytek je pro vybavení bytů, rodinných domů, rekreačních objektů aj. obývané prostředí. Je využívaný ve všech místnostech k odpočinku, relaxaci, ukládání, spánku, přípravě jídel, práci, hrám atd. (Brunecký, 2009) Bytový nábytek se nachází v převládajícím suchém prostředí.

Úložný nábytek definuje ČSN 91 0000 jako, nábytek určený k uložení věcí a potravin nebo pro jiný účel ukládání. Hlavními představiteli skupiny je nábytek pro pokoje a šatny, kancelářský nábytek, kuchyňský a koupelnový nábytek. (Brunecký, 2014) Příznivé využití kluznosti povrchu u dřevěného úložného nábytku je u vodící lišty pro vedení posuvných a výsuvných součástí nebo komponentů nábytku. Čím „kluzčí“ povrch, tím se snižuje nutná obvyklá síla k obsluze pohyblivých částí u nábytku. Obdobně je tomu i u nábytku s kluzáky nebo nohami. Nepříznivě působí u horizontálních ploch při pohybu předmětů po povrchu, a to nejen v kombinaci s textilií (použité například jako dekorace). U nízkých prvků při usedání je nebezpečí „ujetí“ samotného nábytku.

Sedací nábytek je klasifikovaný dle funkce jako nábytek k odpočinku, pro aktivity vykonávané vsedě nebo pro zájmové aktivity. Musí být zachované deklarované užitné vlastnosti po dobu jeho běžného užívání. Pokud je špatně zkonstruovaný sedák tzv. „vyhazuje“ uživatele. (Brunecký, 2009) Vlivem skluznosti může docházet k posouvání hýždí ze sedáku ve směru sedu. Význam má i druh materiálu, který je po sedáku posouván. Nepříznivě působí u sedáků bez pevného čalounění, ale i u sedáků s volným čalouněním. U volného čalounění platí, že musí být řešeno tak, aby při běžném používání výrobku nedocházelo k samovolnému nevhodnému pohybu a ke sjíždění volných čalouněných prvků.

15

Obr. 7 Vodící lišta u zásuvky

Obr. 8 Volné čalounění na sedáku

(web: http://1url.cz/dvCl)

(web: http://1url.cz/mvCG)

Lehací nábytek je určený k dlouhodobému nebo krátkodobému odpočinku vleže nebo pololeže, což uspokojuje základní biologické potřeby. (Brunecký, 2009) Kluznost je využívána u rozkládacích výsuvných lůžek, kdy část konstrukce lůžka je posouvána po podlaze. Snižováním tření se i snižuje potřebná vyvinutá síla, pro samotné rozložení lůžka. Naopak u patrových (etážových) lůžek působí negativně. V normě ČSN EN 7471 Požadavky na bezpečnost, pevnost a trvanlivost u patrového lůžka jsou řešené vzdálenosti, šířky a nepoškozenost příčlí u žebříku, ale nejsou zmíněné proti kluzné vlastnosti příčlí žebříku. Při pohybu po žebříku je nebezpečí uklouznutí po jednotlivé příčli. Obdobné nebezpečí hrozí na dřevěných schodech u etážových lůžek. Při nášlapu na jednotlivý schod hrozí uklouznutí a pád. Stolový nábytek je podle klasifikace ČSN 91 0000 určený ke stolování, společenským účelům, ale i k vykonávání fyzické, duševní práce či k aktivitě zájmových činností. Především se jedná o stoly jídelní, pracovní a pro stoly určené k výuce. Kluznosti se využívá u rozkládací štýrské konstrukce, kdy se při tažení přídavné desky, schované pod horní deskou na lichoběžníkových táhlech, rozšiřuje užitná plocha stolu. (Holouš, Máchová 2009) Proti kluzné vlastnosti kluzáků u nohou stolového nábytku nabírají na důležitosti při odporu proti ujetí nábytku. Nepříznivě kluznost působí na horní desce stolového nábytku, o to více na desce s nastavitelným úhlem sklonu, kdy dochází ke „klouzání“ předmětů a hrozí i rozlití horkých tekutin a opaření dětí nebo přítomných osob. Nejen dekorativní textilie pro stoly (ubrusy, prostírání) taktéž zvyšují riziko nebezpečí zvýšenými kluznými vlastnostmi mezi povrchem stolu a textilií.

16

Obr. 9 Schody u dětské patrového lůžka

Obr. 10 Nastavitelná deska pracovního stolu

(web: http://1url.cz/qvCR)

(web: http://1url.cz/9vCa)

Ostatní nábytek je nábytek klasifikovaný dle funkce jako nábytek doplňkový a speciální tj. pro běžné aktivity a jiné, místně nespecifikované činnosti člověka (Brunecký, 2009) Příkladem takového nábytku je použití skluzavky v interiéru. U dětského nábytku, který má zakomponovanou skluzavku je skluznost naopak žádoucí vlastností povrchové úpravy. Stejně tak jako u dřevěných shozů na prádlo, které slouží k pohodlnému transportu prádla do prostoru prádelny. Kladné využití kluzného povrchu doplňkového nábytku je u garnýží při posouvání záclony či závěsu po dřevěné konzole. Riziko uklouznutí hrozí nejen při stoupání po příčlích u ribstolů, ale i při cvičení.

Obr. 11 Skluzavka v interiéru

Obr. 12 Dřevěné ribstoly

(web: http://1url.cz/qvCR)

(web: http://1url.cz/qvCR)

3.3.4 Nebytový nábytek Nebytový nábytek je pro veřejný interiér (oblast obchodu, služeb, státní správy, administrativy, vzdělání, zdravotnictví, výzkumu, náboženství, tělovýchovy, vězeňské

17

služby, zábavního průmyslu, heren aj.) a venkovní použití. Jedná se o nábytek vystavený přímým povětrnostním vlivům a nábytek pro exteriér (zahradní nábytek, nábytek pro kempink a sportovní využití, městský mobiliář, nábytek dopravních prostředků, nábytek dětských hřišť, verandy, zimní zahrady aj.). (Brunecký, 2009)

U nebytového nábytku působí kluznost stejně jako u bytového nábytku pozitivně i negativně. Nebytový nábytek lze také stejně klasifikovat dle funkce na úložný, sedací, lehací, stolový a speciální či doplňkový. (Brunecký, 2014) U nábytku pro venkovní použití i pro veřejný interiér jsou pouze zpřísněné požadavky, aby vyhovoval všem kritériím v klimatických podmínkách, pro které byl určen. U nábytku ve veřejném interiéru je vyšší pravděpodobnost kontakt s vodou či vlhkostí. Zvýšená vlhkost prostředí zvyšuje kluznost, a tím i zvýšení rizika. Diplomová práce se zabývá přednostně kluzností povrchových úprav u ploch bytového dřevěného nábytku.

Příklad nepříznivého působení kluznosti na sedáku sedacího nábytku z dopravního prostředku z praxe. Dřevěný sedací nábytek byl zkoušený v prostředcích hromadné dopravy v roce 2013. Z dřevěné sedáku cestující při transportu tzv. „klouzali“. (Paclíková, 2015)

Obr. 13 Sedací nábytek v MHD - A

Obr. 14 Sedací nábytek v MHD - B

(web: http://1url.cz/kvCk)

(web: http://1url.cz/kvCk)

3.4 Definice a základní pojmy nátěrové hmoty Nátěrové hmoty jsou všechny výrobky, jejichž hlavní složkou jsou filmotvorné látky. Nanášejí se v tekutém, práškovém či těstovitém stavu na předmět tak, aby vytvořily nátěr požadovaných vlastností. 18

Nátěrová vrstva je každá vrstva nátěrové hmoty nanášená na povrch libovolnou technikou nanášení.

Nátěrový postup definuje jednotlivé operace zhotovení povrchové úpravy tj. přípravu podkladu a nátěrové hmoty, technologické podmínky při a během nanášení, způsoby nanášení, způsoby vytvrzování nátěrové hmoty či potřebné mezioperace. (Liptáková, Sedliačik 1989)

Nátěrová hmota je směs složek, které ovlivňují její vlastnosti a použití. Nátěrové hmoty lze klasifikovat podle různých hledisek. Základní rozdělení dle těkavosti je na:

-

těkavé složky

-

netěkavé složky

Těkavé složky jsou takové složky, které vyprchávají při vysoušení a vytvrzování z nátěrové hmoty do doby, než je vytvořený nátěrový film. Mezi těkavé složky patří rozpouštědla a ředidla. Rozpouštědlo je důležitá složka, která ovlivňuje hustotu a smáčivost nátěrové hmoty, a tím ovlivňuje její nanášení. Ředidlo upravuje viskozitu nátěrové hmoty. (Hartman a kol. 1988)

Netěkavé složky zůstávají po vytvrzení a vysušení na povrchu a jsou součástí nátěrového filmu. Jsou to: filmotvorná látka, pigmenty, plniva a aditiva. Základní složkou je filmotvorná látka (pojivo), která udává základní vlastnosti nátěrové hmoty. Pigmenty jsou další složkou, které se vyskytují pouze v lazurovacích a pigmentových nátěrových hmotách a dodávají nátěrové hmotě barevný odstín a krycí schopnost. Plniva převážně zvyšují obsah sušiny a aditiva (přísady) jsou pomocné látky, které zlepšují vlastnosti nátěrové hmoty. Mezi aditiva patří: tvrdidla, zvláčňovadla, urychlovače, zpomalovače, sušidla, matovadla apod. (Hartman a kol. 1988)

3.5 Technická normalizace kluzných vlastností Mezi vlastnosti povrchu dřevěného nábytku spadají kluzné vlastnosti. V normativní základně zabývající se povrchovou úpravou nábytku není zmínka o kluznosti. Z tohoto

19

důvodu diplomová práce vychází z principů metod zkoušení proti kluzných vlastností u podlah a experimentálně naměřené výsledky vyhodnocuje dle tabulek zkoušek pro podlahy.

Aby povrch byl bezpečný, a splňoval bezpečnostní požadavky, je nutné, aby měl dostatečné smykové tření. Proto je vhodné, používání zkušebních metod, jejímž výstupem je hodnota smykového tření. Dynamický koeficient smykového tření měří norma ČSN EN 13893. Statický nebo dynamický součinitel smykového tření tj. odolnost proti uklouznutí poskytuje norma ČSN 74 4507. Existují i jiné postupy zkoušek, u kterých je výstupem ukazatel či jiná veličina. V normě ČSN EN P CEN/TS 15676, ČSN EN 1339, ČSN EN 1342 je výsledkem hodnota výkyvu kyvadla a definovaný úhel zkušební roviny je řešený v normě ČSN P CEN/TS 16165 a ČSN EN 13845.

3.5.1 Normy a vyhlášky Skluznost lze měřit několika postupy a metodami. Jak již bylo zmíněno v předešlé kapitole, výsledky jednotlivých zkoušek jsou udávány v různých veličinách a ukazatelích. Nevýhodou proto je, že výsledky těchto zkoušek nelze mezi s sebou přepočítávat nebo převádět. (Ordeltová, 2006)

Normativní základna pro zkoušení protiskluzných vlastností povrchů lze určit dle druhu povrchu. Jedná se stavební kámen, beton, povrchy vozovek, textilní podlahoviny apod. Používané zkoušky týkající se pouze dřevěné podlahy nebo zkoušky aplikovatelné na dřevěné podlahy, lze rozdělit dle metody zkoušení:

Zkouška zkušebním kyvadlem Postup zkoušky probíhá dle ČSN P CEN/TS 15676 Dřevěné podlahoviny – Odolnost proti uklouznutí. Norma byla vydaná v srpnu 2008. Principem zkoušky je volný pád kyvadla z vodorovné polohy a zjištění jeho výchylky po kontaktu se zkoušeným povrchem. O zkoušce kyvadlem pojednává i norma ČSN 74 4505. Dle této normy musí mít podlahy bytových a pobytových místností hodnotu výkyvu kyvadla nejméně 30. (ČSN 74 4505)

20

Zkouška na nakloněné rovině Tato zkouška vychází z německé normy DIN 51 130. Dle normy ČSN EN 13845 Pružné podlahové krytiny lze zkoušet i za mokra i na oleji. Princip zkoušky je chůze osoby na nakloněné rovině, na níž je umístěný zkoušený vzorek a jejíž sklon se postupně zvětšuje. Dle normy ČSN 74 4505 musí mít podlahy bytových a pobytových místností hodnotu úhel kluzu nejméně 6°. (DIN 51 130)

Rovinné (horizontální) zkoušení Princip zkoušky spočívá v horizontálním klouzání zkušebního přístroje po zkoušeném povrchu stanovenou rychlostí. Zkušební přístroj působí silou vertikálním směrem na zkoušený povrch a je měřena horizontální (třecí) síla. (ČSN EN 13893)

Rovinné horizontální zkoušení je měřeno dle dvou základních norem, a to dle normy ČSN 74 4507 Odolnost proti skluznosti povrchu podlah – Stanovení součinitele smykového tření, kde se stanovuje součinitel smykového tření a dle normy ČSN EN 13893 Pružné, laminátové a textilní podlahové krytiny - Měření dynamického koeficientu tření na suchém povrchu, kde se stanovuje dynamický koeficient tření. Norma ČSN EN 13893 je normou harmonizovanou tj. převzatá norma z evropských norem. Dle normy ČSN 74 4505 musí mít podlahy bytových a pobytových místností hodnotu součinitele smykového tření 0,3. (Ordeltová, 2006)

U vybraných zkušebních metod se vycházelo z požadavků na kluznost z normy ČSN 74 4505 Podlahy – společná ustanovení. Tyto hodnoty lze vztáhnout na povrchovou úpravu bytového nábytku. Na povrchovou úpravu veřejného nebytového nábytku lze preferovat přísnější hodnoty pro podlahy a povrchy pochůzných ploch částí staveb užívaných veřejností, které jsou také zmíněné v uvedené normě: -

hodnota součinitele smykového tření nejméně 0,5 nebo

-

hodnota výkyvu kyvadla nejméně 40 nebo

-

úhel kluzu nejméně 10°. (ČSN 74 4505)

Ve vyhlášce č. 268/2009 sb. o technických požadavcích na stavby Ministerstva pro místní rozvoj se změnami: 20/2012 Sb. je zmíněné v § 21 odst. 2, že: podlahy všech bytových a pobytových místností musí mít protiskluzovou úpravu odpovídající

21

normovým hodnotám. Tato vyhláška ruší platnost vyhlášky č 137/1998 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu. (TZB-info, 2015)

3.5.2 Zkouška zkušebním kyvadlem Norma ČSN P CEN/TS 15676 Dřevěné podlahoviny – Odolnost proti uklouznutí – Kyvadlová zkouška Pevně uchycené kyvadlo z vodorovné polohy volně padá na zkoušený povrch. Zkoušený povrch je umístěn tak, aby ležel v ose závěsu kyvadla. Zkušební třecí kyvadlo je opatřeno patkou, která je z hliníkové a pryžové části. Pryžová část patky při kyvném pohybu způsobí tření mezi ní a zkoušeným povrchem. Dojde ke zmenšení výchylky kyvadla, která se odečítá z kalibrované stupnice. Výsledkem měření tedy je hodnota proti kluzu, vyjádřená stupněm dané stupnice. Zkouška se provádí za sucha i za mokra. (Ordeltová, 2006) • Zkušební přístroj Přístroj musí být zkonstruovaný tak, jak je znázorněno na obr. 15.

1 – C stupnice (kluzná délka 126mm)

6 – Stavěcí šroub

2 – F stupnice (kluzná délka 76mm)

7 – Držák zkušebního vzorku

3 – Ukazatel

8 – Vodováha

4 – Kyvadlo

9 – Šroub na svislé nastavení

5 – Třecí patka Obr. 15 Zkušební přístroj s třecím kyvadlem (ČSN P CEN/TS 15676) 22

Vzdálenost třecí hrany zkušební třecí patky s pružinou od osy zavěšení (510 ±1)mm. Kalibrovaná C stupnice značená po 5 jednotkách od 0 do 150. Možnost snižování a zvyšování osy závěsu ramene tak, aby se dala seřídit třecí vzdálenost patky po zkoušeném povrchu na stanovenou délku (126 ±1) mm.

K seřízení měřené délky se používá měřidlo, kde je znázorněná kluzná délka (124±1) mm a skutečná kluzná délka (126 ±1) mm viz obr. 16.

1 – Měřidlo

4 – Kluzná délka

2 – Pryžová třecí patka

5 – Skutečná kluzná délka

3 – Referenční hrana

Obr. 16 Měřidlo kluzné délky (ČSN P CEN/TS 15676)

Třecí patka se skládá z pryžového dílce o šířce (76,2±0,5) mm, délce (25,4±1) mm ve směru kyvu a tloušťce (6,4±0,5) mm. Upevněno na tuhé základně o celkové hmotnosti včetně hliníkové základny (32,5±5) g. Musí být upevněna v nejnižším bodě výkyvu. Rovina kluzáku svírá s vodorovnou rovinou úhel (26±3) °. Statická síla působící na patku musí být (22,2±0,5) N a třecí pryž je definovaná tvrdostí IRHD (ISO 48) i odrazovou pružností podle Lübkeho (ISO 4662) dle tab. 3. (ČSN P CEN/TS 15676)

23

Tab. 3 Vlastnosti pryžového dílce Teplota (°C) Vlastnosti Odrazová pružnost

0

10

20

30

40

43 až 49

58 až 65

66 až 73

71 až 77

74 až 79

53 až 65

Tvrdost (IRHD) (ČSN P CEN/TS 15676)

Pryžový dílec patky musí být maximálně 3 roky starý a nesmí být znečištěna např. brusivem nebo olejem. Nová patka se musí před prvním měřením upravit tak, aby nejmenší šířka pracovní hrany byla 1 mm. Šířka nárazové hrany musí být maximálně 2,5 mm.

1 – Pryžový dílec patky 4 – Opotřebovaná šířka 2 – Hliníková základna 5 – Řez třecí patkou 3 – Pracovní hrana

Obr. 17 Třecí patka včetně pracovní hrany (ČSN P CEN/TS 15676) • Příprava vzorku a třecí patky Vybere se reprezentativní sada 5 vzorků stejného povrchu. Každý vzorek musí mít minimální rozměry (136 mm±1 mm) x (86 mm±1 mm). Třecí pryžová patka musí mít min. šířku nárazové hrany 1 mm. Tato nárazová hrana se vytvoří pomocí brusného papíru o zrnitosti P 400. (ČSN P CEN/TS 15676)

24

• Postup zkoušky Před začátkem zkoušky, a to minimálně 30 min. musí být klimatizováno prostředí a zařízení v teplotě prostředí (23±2) °C. K měření se vybere vhodná třecí patka a upevní se do kyvadla. Zdvihne se osa závěsu tak, že se rameno kyvadla volně kýve. Rameno kyvadla se zvedne do vodorovné polohy na pravé straně přístroje tak, aby se zablokovalo v uvolňovací západce. Po uvolnění kyvadla se rameno kyvadla zachytí a zaznamená se údaj ukazatele. Pokud nejsou po sobě jdoucí 3 nulové hodnoty, nastaví se nula pomocí třecích kroužků. Poté se zkušební vzorek upevní tak, aby ležel svým delším rozměrem ve směru pohybu kyvadla. Celý přístroj se vystředí, aby třecí patka byla ve styku se zkoušenou plochou po celé šířce třecí patky a v předepsané délce. Po nastavení vzorku s přístrojem rameno kyvadla se zvedne do vodorovné polohy a zablokuje se v západce. Při měření za mokra se zkoušený povrch a patka dostatečně navlhčí vodou. Po uvolnění kyvadla se zachytí při zpětném kmitu a zaznamená se hodnota výkyvu kyvadla na stupnici. Postup se provede třikrát. (ČSN P CEN/TS 15676)

Výhody zkušební metody: -

zkušební přístroj je přenosný, proto lze zkoušet v laboratoři i přímo v terénu

-

poměrně malá zkušební plocha zkoušených vzorků (136 x 86 mm).

Nevýhody zkušební metody: -

výsledkem zkoušky je stupeň stupnice, jehož výsledky s koeficientem smykového tření nelze porovnávat

-

princip zkušební metody pouze přibližuje problematiku bezpečného pohybu osob (Ordeltová, 2006)

3.5.3 Zkouška na nakloněné rovině Norma

DIN

51 130:

2004,

Zkoušení

podlahových

krytin

–

Zjišťování

protiskluzových vlastností – Provozovny a oblasti činnosti s nebezpečím uklouznutí, metoda chozením – Zkouška na nakloněné rovině

Operátor se pohybuje dopředu a dozadu ve vzpřímené poloze po zkoušeném povrchu, jehož úhel se z vodorovné polohy zvyšuje, dokud není dosaženo úhlu sklonu, ve kterém se operátor stává nejistým. Zjištěný průměrný úhel se používá pro vyjádření stupně 25

skluznosti. Operátory musí být minimálně dvě dospělé osoby. Operátor je plně vyškolen a seznámen se zkušebním postupem a přístrojem před každou zkouškou. (DIN 51 130) • Zkušební přístroj Zkušební zařízení je rovná plošina o šířce nejméně 600 mm a délce nejméně 2000 mm odolná proti zkroucení. Pomocí středového otočného čepu lze plošina naklánět v podélném směru do úhlu od 0 až do 45°. Maximální rychlost zvedání úhlu plošiny je 1° za sekundu plynule nebo skokově 0,5° za sekundu, takže úhlu 45° lze dosáhnout za 45 sekund. Zvyšování zdvihu řídí sám operátor a nesmí během zkoušky vidět na indikátor úhlu. Indikátor úhlu ukazuje úhel plošiny vzhledem k horizontále s přesností (0,5±0,2) °. Operátor je během zkoušky chráněn před pádem po stranách zábradlím a bezpečnostním postrojem, který nezabraňuje chůzi po plošině. (DIN 51 130)

1 – Bezpečnostní postroj 3 – Pohonná jednotka 2 – Ukazatel úhlu

4 – Naklápěcí plocha

Obr. 18 Zkušební přístroj (DIN 51 130)

26

• Příprava vzorku Zkoušený povrch má minimální rozměry (1000x500) mm. Vzorek musí být samonosný nebo pevně připevněn k podkladní desce. Povrch musí být čistý a klimatizovaný po dobu 24 h při stejných podmínkách, které byli použity u zkušebního zařízení. (DIN 51 130) • Postup zkoušky Operátor si nazuje boty a nasadí si bezpečnostní postroj. Po vystoupání na plošinu se operátor pohybuje dozadu a dopředu ve vzpřímené poloze, přičemž délka kroku odpovídá polovině délky chodidla operátora. Rychlost chůze má být (144±10) kroků za minutu. Sklon plošiny se postupně zvyšuje z vodorovné polohy, až dosáhne takového úhlu sklonu (kritického úhlu), při kterém operátor znejistí, tj. dosáhne limitu bezpečné chůze. Tento úhel se zaznamená a zkouška se provede stejným postupem ještě čtyřikrát. Dle normy ČSN EN 13845 lze postupovat zkoušení za mokra za proudu kapaliny a použití smáčedla. (DIN 51 130) • Vyhodnocení zkoušky Výsledkem zkoušky je aritmetický průměr ze všech měření a provede se zatřídění dle následující tab. 4:

Tab. 4 Rozdělení do tříd dle kritického úhlu Kritický úhel 6 – 10° 10 – 19° 19 – 27° 27 – 35° 35° <

Klasifikace R9 R 10 R 11 R 12 R 13

(DIN 51 130)

Výhody zkušební metody: -

snadné pochopení principu zkoušky tj. pro širokou veřejnost

Nevýhody zkušební metody: -

veliké rozměry zkušebního přístroje a poměrně veliké zkušební vzorky

27

-

výsledek zkoušení je závislý na subjektivním pocitu operátora

-

výsledkem je úhel nakloněné roviny, který lze matematicky přepočítat na koeficient smykového tření, ale nelze porovnávat s horizontálním měřením (Ordeltová, 2006)

3.5.4 Rovinné (horizontální) zkoušení 1) Norma ČSN 74 4507 Odolnost proti skluznosti povrchu podlah – Stanovení součinitele smykového tření Principem zkoušky je nucené klouzání zkušebního standardu po povrchu zkušebního vzorku. Zkušební standard se pohybuje konstantní rychlostí, a to pro určení statického součinitele smykového tření (0,5±0,05) mm.s-1 a pro určení dynamického součinitele smykového tření rychlostí (200±50) mm.s-1. Povrch vzorku je zatěžován neměnným vertikálním zatížením (490±4,9) N. Z naměřené třecí síly se stanoví součinitel smykového tření. Je použito vždy deset standardů z různých materiálů. (ČSN 74 4507) • Zkušební přístroj Zkušební přístroj je sestaven z měřící a tažné části, které musí splňovat parametry uvedené v normě ČSN 74 4507. Pro stanovení proti kluzných vlastností je využíváno deset zkušebních standardů. Vlastnosti standardů musí splňovat požadavky dle normy ČSN 79 5600. Zkušební standardy jsou: pryž lisovaná, pryž lehčená, pryž monolitní, pryž lepená, pryž patníková, TPE podešvový, PVC podešvový, PVC patníkový, PUR patníkový a useň podešvová. Provádí se minimálně jednou ročně kontrola tvrdosti Shore podle ČSN ISO 868. Tvar musí být rovinný a očištěný brusným papírem o zrnitosti P 320 ve směru skluzu. (ČSN 74 4507)

28

1 – Kluzný materiál 2 – Nosné těleso

3 – Vertikální zatížení standardu

Obr. 19 Zkušební standarda (ČSN 74 4507) • Příprava vzorku Zkušební vzorek musí mít rozměry minimálně (300x700) mm. Ke zkoušce jsou potřeba minimálně tři zkušební vzorky. Povrch vzorku musí být čistý. Zkušební vzorek musí být minimálně 8 hodin před zkouškou, ponechán v laboratorních podmínkách viz odstavec postup zkoušky. • Postup zkoušky Zkouška se provádí v prostředí o teplotě (23±2) °C a relativní vzdušné vlhkosti (50±5) %. Zkoušený povrch se zajistí proti pohybu. Zkušební standard se položí na těleso tak, aby jeho podélná osa se shodovala s osou kluzu, a zatíží se. Zařízení se uvede do chodu a změří se třecí síla při rychlosti 0,5 mm.s-1 na dráze přibližně 10 mm a poté se změří třecí síla při rychlosti 200 mm.s-1 na dráze 300 mm. Po dokončení kluzu se standard očistí a posune se na nezměřenou plochu zkušebního vzorku. Měření se opakuje celkem pětkrát.

U měření za mokra se zkušební vzorek zvlhčí destilovanou nebo demineralizační vodou aby se vytvořila souvislá vrstva vody.

29

U měření upravovaných ploch se postupuje stejně, jako u měření suchého povrchu. Na povrch zkoušeného vzorku se pouze navíc nanese vosk, pasta nebo jiná zkoušená hmota. (ČSN 74 4507) • Vyhodnocení zkoušky Z naměřených hodnot se určí střední hodnota třecí síly pro každou rychlost samostatně např. proložením grafu přímkou, viz obr. 20. Ze vztahu µ=Ft/Fn, kde Ft je naměřená třecí síla N a Fn je vertikální zatížení zkušebního standardu, se vypočítá součinitel smykového tření (statický a dynamický dle rychlosti a dráhy). Poté se určí aritmetickým průměrem celkový součinitel smykového tření ze všech deseti standardů. (ČSN 74 4507)

Obr. 20 Grafický záznam třecí síly (ČSN 74 4507)

Výhody zkušební metody: -

zatížení při zkoušce, tvar a styčná plocha standardů vcelku přesně modeluje situaci v praxi při běžné chůzi

-

možnost provádět zkoušku za sucha, za mokra a na upraveném povrchu

-

výsledkem zkoušky je statický a dynamický součinitel smykového tření

Nevýhody zkušební metody: -

zkušební přístroj je (Ordeltová, 2006)

30

2) Norma ČSN EN 13893 Pružné, laminátové a textilní podlahové krytiny – měření dynamického koeficientu tření na suchém povrchu podlah Kluzáky daného tvaru a materiálu působí stanovenou silou na měřený povrch a jsou taženy konstantní rychlostí v podélné ose po měřeném vzorku. Horizontální síla se zaznamenává po celé délce dráhy a měří se dynamický koeficient tření. • Zkušební přístroj Součástí zkušebního přístroje je tažné zařízení, které soustavu kluzáků táhne konstantní rychlostí v rozsahu (0,2-0,3±0,01) mm.s-1 po dráze minimálně 0,3 m. Sestava kluzáků na přístroji se skládá ze dvou kluzáků z usně a jedním kluzákem z podešvové pryže s tvarem a rozměry dle obr. 21.

D – Směr pohybu

L3- Tloušťka (2-6) mm

L1- Délka (37,5±2,5) mm ɑ - úhel zkosení (35±5) ° L2- Šířka (10±0,5) mm Obr. 21 Tvar a rozměry kluzáku (ČSN EN 13893)

Kluzáky musí mít stejnou tloušťku v rozmezí od 2–6 mm, aby byli všechny v kontaktu s rovným povrchem. Celková hmotnost zatížené sestavy kluzáku je (10±0,1) kg. Kluzáky z usně mají tvrdost Shore D (60±10) podle EN ISO 868 a kluzák je z referenčního materiálu SBR 1 na bázi butadienstyrenového kaučuku o tvrdosti Shore A 95 podle EN 522:1998. (ČSN EN 13893)

31

1 – Kluzáky z usně

L3- (46±2) mm

2 – Kluzák z podešvové usně

L4- (130±3) mm

D – Směr pohybu

Obr. 22 Uspořádání kluzáků (ČSN EN 13893) • Příprava vzorku a kluzáků Pro zkoušku jsou potřeba vzorky minimálně 1000x500 mm. Na vzorcích se vyznačí směr výroby, pokud je známý. Povrch musí být čistý a klimatizovaný nejméně 24 h před zkouškou při teplotě (23±2) °C a relativní vzdušné vlhkosti (50±5) %. Povrch kluzáků se před zkouškou obrousí do roviny brusným papírem o zrnitosti P 320 ve směru po délce kluzáků. Z kluzáků se odstraní prach. (ČSN EN 13893)

• Postup zkoušky Zkušební zařízení se klimatizuje 24 h v normálním ovzduší. Provedou se měření ve směru výroby. Provede se pět měření, přičemž při každém měření je kluzák tažen po jiné dráze. První dvě měření nemusí být reprezentativní, proto se zaznamenaná horizontální síla bere v úvahu až u třetího, čtvrtého a pátého měření na délce 0,3 m. (ČSN EN 13893)

32

• Výpočet zkoušky U třetího, čtvrtého a pátého měření se zaznamenají hodnoty µ na nejbližší vypočtení 0,01 dle vzorce:

kde, µ - dynamický koeficient tření F – průměrná horizontální síla (N) M – celkové vertikální zatížení kluzáků (N)

Vypočítá se střední hodnota ze tří měření pro daný směr. (ČSN EN 13893)

Výhody zkušební metody: -

výsledkem je dynamický koeficient tření

-

zkušební přístroj je přenosný a lze zkoušet v laboratoři i přímo v praxi

Nevýhody zkušební metody: -

zkoušení jen na suchém povrchu

-

zkoušky lze vztáhnout jen pro daný typ obuvi (kombinace usně a patníkové pryže) (Ordeltová, 2006)

3.6 Zkoušky mechanických a fyzikálních vlastností povrchové úpravy Pro hodnocení povrchové úpravy dřevěného nábytku provedené nátěrovými hmotami platí norma ČSN 91 102 Nábytek – Povrchová úprava dřevěného nábytku – technické požadavky. Požadavky na povrchové úpravy jsou ověřovány akreditovanými zkouškami, které jsou popsány v následující tabulce. Nejprve je uvedená tabulka, kde jsou rozděleny nábytkové plochy. (ČSN 91 0102)

33

Tab. 5 Rozdělení nábytkových ploch Označení skupin nábytkových ploch

Název skupiny

A

Pracovní plochy

Pracovní plochy kuchyňských souborů, pracovní plochy stolů pracovních, manipulačních kuchyňských a stolů mycích

Ostatní pracovní plochy

Horní plochy stolových desek u stolů jídelních, pracovních a manipulačních s výjimkou kuchyňských, pracovní plochy kuchyňských příborníků, psacích stolků doplňkových, dětských a ostatních a ostatní plochy nábytku určené k vykonávání určité pracovní činnosti (vnitřní plochy sklopných dveří barových skříněk, vnitřní plochy sklopných dveří sloužící k určité pracovní činnosti, horní plochy toaletních a nočních stolků)

C

Vnější přední plochy

Vnější plochy dveří s vertikální i horizontální osou otáčení, dveří posuvných, čel zásuvek, předních čel lehacího nábytku, vnitřní plochy zadních čel lehacího nábytků, čelní plochy předsíňových stěn

D

Plochy sedacího nábytku

Všechny viditelné plochy sedacího nábytku

E

Ostatní vnější viditelné plochy

Vertikální vnější plochy bez omezení výšky korpusu, soklů, noh, lubů a noh stolů, horizontální vnější plochy do výšky 1700 mm včetně vnitřních ploch dveří a klopen

Vnitřní viditelné plochy

Vnitřní plochy viditelné při používání, včetně vnitřních ploch posuvných dveří a horizontální vnitřní plochy nad výšku 1700 mm, plochy nik, vnitřní plochy za skleněnými dveřmi, mimo vnitřních ploch zařazených mezi ostatní vnější plochy

B

F

Plochy příslušející do skupiny

(ČSN 91 102)

34

Tab. 6 Požadavky na fyzikálně mechanické vlastnosti Vlastnost zkušební metoda Lesk ČSN EN 13722

Měřící jednotka

%

Funkční skupina nábytkových ploch A B C Vysoký lesk – nad 90 Lesk – od 61 do 90 Pololesk – od 31 do 60 60 Polomat – od 11 do 30 Mat – od 0 do 10 Nejméně Nejméně Nejmé 8 8 ně 6

D

E

F

Nejmé Nejmé Nejmé Tvrdost stupeň ně 6 ně 6 ně 6 tužkou1) ČSN 67 3075 Nejvíce Nejvíce Odolnost 2) 2) 0,15 proti oděru g/100 ot. 0,12 ČSN 91 0276 0,15 3) 0,20 3) Nejvíce 1 Přilnavost mřížkou stupeň ČSN ISO 2409 MPa Nejméně 0,75 Přídržnost povrchu odtahem ČSN EN 311 stupeň Nejméně Odolnost 4 proti Nejméně suchému 4 5) teplu 4) ČSN EN 12722 stupeň Nejméně Odolnost 4 proti Nejméně vlhkému 4 5) teplu ČSN EN 12721 Světlostálost stupeň Stupeň 5 standardní modré stupnice a stupeň 3 šedé ČSN EN stupnice ISO 11341 ČSN 91 0282 1) Pouze pro vzorky dokončené nátěrovými hmotami. 2) Platí pro nábytek veřejného interiéru. 3) Platí pro nábytek bytový. 4) U pracovních ploch skupiny A, a pracovních ploch laboratorních stolů teplota 180 °C, u ostatních ploch teplota 100 °C. 5) Zkouší se u nábytku bytového, kancelářského, restauračního a hotelového. (ČSN 91 102)

35

4 Metodika řešení Předpokladem této práce je vycházet ze zkušebních metod pro měření kluzných vlastností podlahovin a aplikovat tyto metody pro zkoušení na vzorky materiálů a povrchových úprav, které se běžně používají pro výrobu nábytku. Dále stanovit faktory ovlivňující skluznost nábytku. Zkušební metody se dále modifikují. Provede se experimentální měření kluzných vlastností u povrchové úpravy dřevěných materiálů, které se běžně používají pro výrobu nábytku v kombinaci s textilií, která je běžná pro oděv lidského těla. Výsledkem je zjištění, která zkušební metoda je vhodnější pro měření

povrchové úpravy nábytku

a porovnávání

výsledků

standardního

i

experimentálního měření.

4.1 Postup řešení diplomové práce Jako zástupci nejběžnějších materiálů na výrobu nábytku, byly zvoleny následující materiály: surová dřevotřísková deska oboustranně opláštěná dýhou, spárovka lepená z masivních přířezů, překližovaná deska a překližovaná deska s protiskluznou úpravou pro porovnání výsledků. Materiály včetně povrchové úpravy byly připraveny dle zkušební normy ČSN EN 13893.

Dle normy ČSN P CEN/TS 15676 bylo provedeno měření kluznosti na zkušebním přístroji s třecím kyvadlem. Následně dle normy ČSN EN 13893 byla provedena druhá metoda měření na zkušebním zařízení pro měření kluznosti. Poté bylo provedeno měření doplňujících zkoušek povrchové úpravy. Byla provedena zkouška tvrdosti nátěru tužkami, mřížková zkouška a zkouška odolnosti proti vrypu. Veškeré výsledky byly zaznamenány a dále vyhodnoceny dle vlastností včetně statistického vyhodnocení. Výsledky byly porovnány i s hodnoty uvedenými v ČSN 74 4505 Podlahy – Společná ustanovení. V závěru práce byla vytvořena diskuze výsledků a závěr.

36

5 Použité materiály, přístroje a zkušební metody 5.1 Použitý materiál Při zkoušce byly použity vzorky: • Surová dřevotřísková deska plošně lisovaná. Deska má tloušťku 18 mm a je oboustranně opláštěná dubovou dýhou o tloušťce 1 mm. • Spárovka lepená s masivních dubových přířezů o celkové tloušťce 20 mm. • Devítivrstvá překližovaná deska buková se středovou smrkovou vrstvou o celkové tloušťce 18 mm. • Vodovzdorná překližka s fenolickou a protiskluzovou úpravou o tloušťce 15 mm.

Desky byly naformátované na kotoučové formátovací pile na rozměr 1000x500 mm dle předepsaného rozměru v ČSN EN 13893 a rozměr 1000x250 mm. Všechny desky byly zakoupené, proto nelze definovat technologický postup, použitý materiál lepidla a technologii jejich výroby. • Bavlnářská tkanina pro oděvní účely Denim o gramáži (150) g/m2 a 100% bavlně.

Denim je textilie spíše známá pod pojmenováním jako džínsovina či riflovina. Dříve využívaná jako pracovní oděv a dnes využívaná jako pro širokou škálu oděvů.

5.2 Příprava vzorků Nejprve byly vybrány zástupci materiálů, již zmíněné v kapitole 5.1 Použitý materiál. Materiály byly naformátovány formátovací pilou na rozměry 1000x500 mm dle zkušební normy ČSN EN 13893. Poté se obrousil povrch vzorků širokopásovou bruskou pro docílení hladkého povrchu. Po obroušení a egalizaci zkušebních vzorků byla dokončená povrchová úprava stříkáním vodou ředitelným a rozpouštědlovým bezbarvým lakem. Mezi základní a vrchní vrstvou laku byl proces mezibroušení excentrickou bruskou.

37

5.2.1 Značení vzorků Označení zkušebních vzorků

SP - spárovka lepená z masivních dubových přířezů DTD - surová dřevotřísková deska oboustranně opláštěná dubovou dýhou PDP - překližovaná deska buková se středovou smrkovou vrstvou PDP fenol - vodovzdorná překližka s fenolickou a protiskluzovou úpravou

Popis povrchové úpravy vzorků

VOD – vzorky s povrchovou úpravou vodou ředitelným lakem ROZ – vzorky s povrchovou úpravou rozpouštědlovým lakem

5.3 Použitá nátěrová hmota Na zkušební vzorky byly použité vodou ředitelné a rozpouštědlové polyuretanové laky od firmy Sayerlack. Nátěrová hmota byla na vzorky nanášena technologií stříkáním airmix.

5.3.1 Vodou ředitelný lak 5.3.1.1 Základní lak Popis: vodou ředitelný základní transparentní lak Sayerlack AU 468. Vhodný na uzavřené i otevřené póry. Ředidlo: pitná voda Obsah sušiny: 39% Doba vytvrzení: při 100g/m2 a teplotě ovzduší 20°C cca 4 h. Povrch je stohovatelný po 24 h. Nános: 120 g/m2

Lak uchovávat v chladu, na dobře větraných místech, v dostatečné vzdálenosti od oxidovadel a v dobře uzavřené plechovce.

38

5.3.1.2 Vrchní lak Popis: transparentní vrchní lak na bázi vody Sayerlack AF 7220/00. Zpracovatelný jednosložkově nebo dvousložkově. Je velmi vhodný na otevřené póry. Lak se vyznačuje výbornou chemickou odolností, tvrdostí a transparencí. Nanášení se provádí stříkáním. Tužidlo: AH 1550/00, poměr tužení 10:2 váhově Ředidlo: pitná voda Obsah sušiny: 31%, ve směsi s tužidlem 29% Doba vytvrzení: při 100g/m2 a teplotě ovzduší 20°C cca 4 h. Povrch je stohovatelný po 24 h. Nános: 100 g/m2 Pro zlepšení mechanické a chemické odolnosti se přidává 1% síťovač XA 4085 do vrchní vrstvy laku.

5.3.2 Rozpouštědlový lak 5.3.2.1 Základní lak Popis: rozpouštědlový dvousložkový polyuretanový lak Sayerlack TU 0001/00. Transparentní základní lak s univerzálním použitím poskytuje vysoké plnění pórů a výbornou brousitelnost. Aplikovat lze technologií stříkáním a poléváním. Tužidlo: TH 0801/00, poměr tužení 10:5 váhově Ředidlo: DT 1150, poměr ředění do směsi 15:2 váhově Obsah sušiny: 43%, ve směsi s tužidlem 37% Doba vytvrzení: při 100g/m2 a teplotě ovzduší 20°C cca 3 h. Povrch je stohovatelný po 4 h. Doba zpracovatelnosti: 3 h Nános: 150 g/m2

5.3.2.2 Vrchní lak Popis: transparentní dvousložkový polyuretanový vrchní lak Sayerlack TZ 4220/00. Lak se vyznačuje výbornou tvrdostí. Tužidlo: TH 0801/00, poměr tužení 10:5 váhově Ředidlo: DT 1150, poměr ředění do směsi 15:1 váhově Obsah sušiny: 48%, ve směsi s tužidlem 40%

39

Doba vytvrzení: při 100g/m2 a teplotě ovzduší 20°C cca 3 h. Povrch je stohovatelný po 3-6 h. Doba zpracovatelnosti: 3 h Nános: 120 g/m2

5.4 Použitá zařízení 5.4.1 Formátovací pila Na formátovací pile Felder K 500 S s hlavním i předřezovým kotoučem byly nařezány zkušební vzorky na čisté rozměry 1000x500 mm.

Tab. 7 Technické parametry při řezání formátovací pilou Výkon motoru Otáčky pily

4 kW 4800 ot/min

(archiv autora)

Obr. 23 Formátovací pila Felder K 500 S (web: http://1url.cz/nvCZ)

5.4.2 Stříkací zařízení Stříkání nátěrové hmoty na zkušební vzorky se provádělo poloprofesionální stříkacím zařízením Wagner Finefinish 20-30 s AC nerez.

40

Tab. 8 Technické parametry stříkacího zařízení Pracovní tlak max.

160 bar

Volný výkon

1,8 l/min

Pracovní tlak vzduchu max.

8 bar

Převodový poměr čerpadla

20:1

(web: http://1url.cz/xvCI)

Tab. 9 Technické parametry při stříkaní vzorků vodou ředitelným lakem Pracovní tlak – základ, vrch

80 bar, 90 bar

Pracovní tlak vzduchu – základ, vrch

1 bar, 1,3 bar

(archiv autora)

Tab. 10 Technické parametry při stříkaní vzorků rozpouštědlovým lakem Pracovní tlak – základ, vrch

110 bar, 115 bar

Pracovní tlak vzduchu – základ, vrch

1,2 bar, 1,5 bar

(archiv autora)

Obr. 24 Stříkací zařízení Wagner (web: http://1url.cz/xvCI)

41

5.4.3 Širokopásová bruska Zkušební vzorky byly broušeny na širokopásové brusce RWT BS 1100 RP. Širokopásová bruska je obsazena dvěma kalibračními válci s prvním brousícím pásem o zrnitosti P 120 a s druhým brousícím pásem o zrnitosti P 150.

Tab. 11 Technické parametry při broušení vzorků Podávací rychlost

4 m/min.

Pracovní tlak

0,5 MPa

Spotřeba vzduchu

18 l/min.

(archiv autora)

Obr. 25 Širokopásová bruska RWT BS 1100 RP (web: http://1url.cz/ZvCS)

5.4.4 Excentrická bruska Na technologickou operaci mezibroušení byla použitá excentrická bruska Makita. Bruska byla opatřená brusným papírem o zrnitosti P 320 s upevněním na tzv. „suchý zip“.

Tab. 12 Technické parametry při broušení excentrickou bruskou Příkon Otáčky brousící základny

300 W 12 000 ot/min

(archiv autora)

42

Obr. 26 Excentrická bruska Makita (web: http://1url.cz/mvC0)

5.5 Použité zkušební metody 5.5.1 Zkouška zkušebním kyvadlem Zkouška byla provedena měřením na zkušebním přístroji s třecím kyvadlem ve Zkušebně stavebně truhlářských výrobků ve Zlíně. Měření bylo prováděno za sucha i za mokra dle standardního postupu. Dále byla upravena třecí patka tak, aby vyhovovala experimentálnímu měření. S takto upravenou třecí patkou bylo provedeno opětovné měření na všech zkušebních vzorcích za sucha i za mokra.

Zkušební zařízení Zkouška se prováděla na zkušebním zařízení s třecím kyvadlem. Ve zkušebně stavebně truhlářských výrobků ve Zlíně je označovaný jako SK-1099.

Obr. 27 Zkušební zařízení s třecím kyvadlem (archiv autora) 43

Pomůcky ke zkoušce Ke zkoušce se využívalo těchto pracovních pomůcek: posuvné měřítko, kovové měřidlo, denim, dřevěná patka, nůžky, kontaktní lepidlo, ztužidlo, textilie, jemný kartáč a rozprašovač.

Obr. 28 Pomůcky ke zkoušce (archiv autora)

Zkušební vzorky a třecí patka Vzorky se klimatizovaly po dobu 2 týdnů v prostředí o teplotě (23±2) °C a relativní vzdušné vlhkosti (50±5) % a 28 dní po nanesení nátěrové hmoty. Dle normy musí vzorky mít minimální rozměry (136±1) mm x (86±1) mm. Vzorky pro měření mají rozměr (250x1000) mm, kde plocha byla rozdělena na pět částí a byla vždy nová plocha k měření.

Ke zkoušce byla vytvořena nová třecí patka s parametry, které jsou popsané výše. Pro experimentální měření v rámci diplomové práce se vytvořila nová patka z překližované desky s denimem, která reprezentuje jeden z nejběžnějších materiálů pro oděv spodní části lidského těla. Aby bylo dosáhnuto větší nárazové hrany, a tím zvýšená třecí plocha denimu se vzorkem, musela být rozšířená pracovní hrana. Šířka byla zvýšená na 10 mm.

Obr. 29 Pryžová třecí patka

Obr. 30 Třecí patka PDP s denimem

(archiv autora)

(archiv autora) 44

Postup zkoušky 1) Provede se zkušební měření tzv. nulové měření. 2) Vybere se vhodná pryžová třecí patka a patka z PDP potažená denimem. 3) Zkušební plocha vzorku se očistí jemným kartáčem a textilií, a vzorek se upevní. 4) Seřídí se kyvadlo na třecí délku (126±1) mm. 5) Rameno kyvadla se umístí do vodorovné polohy, aby jej držela uvolňovací západka. 6) V případě zkoušení za mokra se zkoušený povrch a třecí patka navlhčí dostatečným množstvím destilované vody rozprašovačem. 7) Rameno kyvadla se uvolní a zachytí se při zpětném kyvu. 8) Zaznamenají se hodnoty na stupnici C, kde zůstal ukazatel. 9) Pro měření na stejném vzorku se opakují kroky 5-8 celkem třikrát.

Obr. 31 Třecí plocha pryžové třecí patky Obr. 32 Třecí plocha patky z PDP s riflovinou (archiv autora)

(archiv autora)

5.5.2 Rovinná (horizontální) zkouška Zkouška byla provedena na zkušebním zařízení pro měření skluznosti v Textilním zkušebním ústavu v Brně. Měření se provádělo na všech zkušebních vzorcích na obou variantách povrchové úpravy. Kluzáky z pryže a usně na zkušebním zařízení na měření skluznosti byly upraveny k experimentálnímu měření. Kluzáky byly potaženy bavlněnou textilií denimem a následně se provedlo opětovné měření.

45

Zkušební zařízení Zkouška se prováděla na zkušebním zařízení na měření skluznosti GMG 100 SC. Měřící zařízení se skládá z aktivní kluzákové jednotky a tažného zařízení. Sestava kluzáků se skládá ze dvou kluzáků z usně a z jednoho kluzáku z podešvové pryže.

1 – Aktivní kluzáková jednotka

4 – Spojovací kabel pro přenos dat

2 – Tažné zařízení včetně pružinky

5 – Displej zařízení

3 – Nášlapná deska Obr. 33 Zkušební zařízení na měření skluznosti GMG 100 SC (archiv autora)

Pomůcky pro zkoušku Ke zkoušce se využívalo těchto pracovních pomůcek: hladítko s upevněným brusným papírem o zrnitosti P 320, denim, oboustranná lepicí páska, nůžky, textilie a jemný kartáč.

Obr. 34 Pomůcky ke zkoušce (archiv autora) 46

Zkušební vzorky a kluzáky Vzorky se klimatizují nejméně po dobu 24 h v prostředí o teplotě (23±2) °C a relativní vzdušné vlhkosti (50±5) % a 28 dní po nanesení nátěrové hmoty. Dle normy musí vzorky mít minimální rozměry 1000x500 mm.

Ke zkoušce se upravily všechny tři kluzáky. Ze spodní části kluzáků se pomocí oboustranné lepicí pásky připevnila bavlněná textilie denim, která reprezentuje jeden z nejběžnějších materiálů pro oděv spodní části lidského těla. Plocha kluzáků s denimem klouže po povrchu zkušebního vzorku.

Obr. 35 Kluzáky z pryže a usně

Obr. 36 Kluzáky s riflovinou

(archiv autora)

(archiv autora)

Postup zkoušky 1) Zkušební zařízení i vzorky se klimatizují minimálně 24 h před zkouškou. 2) Zkušební plocha vzorku se očistí jemným kartáčem a textilií. 3) Kluzáky se obrousí hladítkem s brusným papírem do jedné roviny po směru délky kluzáků a očistí se od prachu textilií. 4) Zkušební přístroj se umístí na začátek zkušebního vzorku a zapne se. 5) Stiskne se tlačítko vytažení lanka a vytáhne se minimálně ze 40 % svojí maximální délky. 6) Vytažené lanko se upevní k nášlapné desce podélně ve směru měřené plochy a po zatížení nášlapné desky se stiskne tlačítko „start“ na zkušebním zařízení. 7) Zkušební zařízení se pohybuje podélně ve směru měřené plochy a lanko se navine. 8) Zaznamená se naměřená hodnota z displeje. 9) Pro měření na stejném vzorku se opakují kroky 4-8 celkem pětkrát.

47

Obr. 37 Ukázka měření (archiv autora)

5.5.3 Doplňující zkoušky povrchové úpravy 5.5.3.1 Stanovení tvrdosti nátěru zkouškou tužkami Norma ČSN EN ISO 15184 Nátěrové hmoty – Stanovení tvrdosti nátěru zkouškou tužkami. Tuha definovaného tvaru je tlačena po povrchu nátěru pod úhlem 45°. Tvrdost tuhy se postupně zvyšuje, dokud se na povrchu nátěru neobjeví viditelné defekty. • Zkušební přístroj

1 – Kovový kvádr

5 – Vodováha

9 – Tuha

2 – Pryžový kroužek

6 – Pohyblivé závaží

10 - Nátěr

3 – Tužka

7 – Upínací zařízení

4 – Podklad

8 – Směr tlačení

Obr. 38 Zkušební zařízení (ČSN EN ISO 15184)

48

Obr. 39 Ukázka z měření (archiv autora) • Postup zkoušky Do zkušebního zařízení se upne zkušební tužka č. 1 tak, aby se při vodorovné poloze zařízení konec tuhy opíral o povrch nátěru. Poté se zařízení s tužkou tlačí směrem od zkoušejícího. Nátěr se prohlédne, zda vykazuje porušení. Pokud nevykazuje, zkouška se opakuje a zvyšuje se přitom tvrdost tuhy. Největší tvrdost tuhy se označí jako stupeň tvrdosti nátěrové hmoty. Tvrdost se zkoušela se sadou tužek Hardtmunth KOH-INOOR. Zkouška se provedla při teplotě (23±2) °C a relativní vzdušné vlhkosti (50±5) % na vzorcích o rozměru 200x100 mm. • Vyhodnocení zkoušky Jako výsledek měření se uvede číslo tužky podle následující tabulky:

Tab. 13 Označení tužek ve zkušební řadě Číslo tužky

1

2

Tvrdost tužky 3B 2B

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

B

HB

F

H

3H

4H

5H

6H

7H

8H

9H

Měkčí

Tvrdší

(ČSN EN ISO 15184) 5.5.3.2 Mřížková zkouška Norma ČSN EN ISO 2409 Nátěrové hmoty – Mřížková zkouška Nátěr je proříznut pravoúhlou mřížkou pronikající až k podkladu. Vlastnost stanovená touto zkouškou závisí mimo jiné i na přilnavosti nátěru buď k předcházející vrstvě, nebo k podkladu.

49

• Zkušební přístroj

1 – Ostří

2 – Vodící hrana

3 – Řezné hrany

Obr. 40 Řezný nástroj s více ostřími (ČSN EN ISO 15184) • Postup zkoušky Zkušební vzorek se umístí na pevný povrch. Zkušební zařízení se drží tak, aby řezný nástroj byl ostřím kolmo k povrchu zkušebního vzorku. Stejnoměrným tlakem se do nátěru provede řez směrem ke zkoušejícímu. Opakováním postupu se vytvoří další řez křížící původní řez pod úhlem 90° tak, aby vznikla mřížka. Uvolněný nátěr z oblasti řezů se odstraní lepicí páskou. Zkouška se prováděla se zkušebním zařízením Byko – cut universal 3430 s více ostřími vzdálenými 2 mm od sebe. Zkouška se provedla při teplotě (23±2) °C a relativní vzdušné vlhkosti (50±5) % na vzorcích o rozměru 200x100 mm.

Obr. 41 Ukázka z měření

Obr. 42 Byko – cut universal 3430

(archiv autora)

(archiv autora)

50

• Vyhodnocení zkoušky Oblast řezů na nátěru se prohlédne při dobrém osvětlení a oklasifikuje se podle následující tabulky.

Tab. 14 Klasifikace výsledků zkoušek Klasifikace Popis 0

Hrany řezů jsou zcela hladké; žádný čtverec mřížky není odloupnut

1

Odloupnutí malých šupinek povlaku v místech křížení řezů. Zasažená plocha není větší než 5 % plochy mřížky.

2

Nátěr odloupnut podél hran řezů a v místech jejich křížení. Zasažená plocha 5%, ale není větší než 15 % celkové plochy mřížky.

3

Nátěr částečně nebo zcela odloupnut ve velkých pásech podél hran řezů a/nebo částečně nebo zcela odloupnut na různých částech čtverců. Zasažená plocha převyšuje 15%, ale není větší než 35% plochy mřížky.

4

Nátěr odloupnut ve velkých pásech podél hran řezů a/nebo částečně nebo se některé čtverce částečně nebo zcela odlouply. Zasažená plocha převyšuje 35%, ale není větší než 65% plochy mřížky.

5

Jakýkoli rozsah odloupnutí, který nelze klasifikovat ani stupněm 4.

Vzhled

(ČSN EN ISO 15184)

5.5.4 Stanovení odolnosti proti vrypu Norma ČSN EN ISO 1518-1 Nátěrové hmoty – Stanovení odolnosti proti vrypu – Část 1: Zkouška při konstantním zatížení Jehla zatížená specifikovanou silou se konstantní rychlostí táhne po nátěru. Vizuálně se zjistí, zda jehla vlivem zatížení pronikla nátěrem ve specifikovaném rozsahu.

51

• Zkušební přístroj

1 – Jehla

4 – Otočný čep vahadla

7 – Zkušební vzorek

2 – Vahadlo se stupnicí

5 – Protizávaží

8 – Držák zkušebního vzorku

3 – Posuvné závaží

6 – Spouštěcí zařízení

9 – Základová deska

Obr. 43 Přístroj pro zkoušku vrypem (ČSN EN ISO 1518-1) • Postup zkoušky Zkušební vzorek se upne do zařízení zkoušenou plochou nahoru. Nastaví se požadované zkušební zatížení a spustí se motorek přístroje. Postupně se zvyšuje zatížení jehly do té doby, dokud nedojde k proniknutí nátěru. Zkouška se prováděla se zkušebním zařízením Erichsen Model 239 II. Zkouška se provedla při teplotě (23±2) °C a relativní vzdušné vlhkosti (50±5) % na vzorcích o rozměru 100x100 mm.

Obr. 44 Ukázka z měření odolnosti vůči vrypu

(archiv autora) 52

• Vyhodnocení zkoušky Zaznamená se minimální zatížení jehly ze tří stanovení a vyhodnotí se dle následující tabulky stupeň hodnocení:

Tab. 15 Odolnost povrchové úpravy vůči vrypu Zatížení při zkoušce

Označení stupňů hodnocení

Více než 6 N působící síla Méně než 6 N, ale rovna nebo větší než 4,5 N Méně než 4,5 N, ale rovna nebo větší než 3N Méně než 3 N, ale rovna nebo větší než 1,5 N Méně než 1,5 N

5 4 3 2 1

(ČSN EN ISO 1518-1)

53

6 Výsledky laboratorního měření Laboratorní výsledky z měření jsou zpracovány přehledně do tabulek. Pro shrnutí a větší přehlednost výsledků, jsou naměřené hodnoty znázorněné v následujících obrázcích závislostí. Tabulky jsou rozděleny podle metod na horizontální a kyvadlovou zkoušku. V rámci metod jsou pak dělené za sucha a mokra, a s použitím a bez použití textilie Denim.

6.1 Kyvadlová zkouška 6.1.1 Standardní měření Tab. 16 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha – PDP Stanovení kluznosti za sucha kyvadlovou zkouškou Rozpouštědlový PUR lak Vodou ředitelný PUR lak Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

1 2 3 4 5 6 7 Průměr SMODCH

60 58 60 58 61 61 57 59 1,68

1 2 3 4 5 6 7 Průměr SMODCH

55 52 52 56 58 57 52 55 2,36

(archiv autora) Tab. 17 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za mokra – PDP Stanovení kluznosti za sucha kyvadlovou zkouškou Rozpouštědlový PUR lak Vodou ředitelný PUR lak Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

1 2 3 4 5 6 7 Průměr SMODCH

17 16 15 15 16 15 16 16 0,65

1 2 3 4 5 6 7 Průměr SMODCH

16 15 15 16 15 16 15 15 0,52

(archiv autora)

54

Tab. 18 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha – DTD Stanovení kluznosti za sucha kyvadlovou zkouškou Rozpouštědlový PUR lak Vodou ředitelný PUR lak Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

1 2 3 4 5 6 7 Průměr SMODCH

51 53 54 55 52 51 55 53 1,63

1 2 3 4 5 6 7 Průměr SMODCH

50 51 51 50 50 52 49 50 0,77

(archiv autora)

Tab. 19 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za mokra – DTD Stanovení kluznosti za sucha kyvadlovou zkouškou Rozpouštědlový PUR lak Vodou ředitelný PUR lak Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

1 2 3 4 5 6 7 Průměr SMODCH

15 15 16 15 16 15 14 15 0,64

1 2 3 4 5 6 7 Průměr SMODCH

14 14 14 14 15 15 15 14 0,43

(archiv autora)

55

Tab. 20 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha – SP Stanovení kluznosti za sucha kyvadlovou zkouškou Rozpouštědlový PUR lak Vodou ředitelný PUR lak Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

1 2 3 4 5 6 7 Průměr

61 58 56 58 60 60 63 60

1 2 3 4 5 6 7 Průměr

57 56 54 57 55 55 55 56

SMODCH

2,16

SMODCH

1,04

(archiv autora)

Tab. 21 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za mokra – SP Stanovení kluznosti za sucha kyvadlovou zkouškou Rozpouštědlový PUR lak Vodou ředitelný PUR lak Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

1 2 3 4 5 6 7 Průměr

15 16 15 14 16 16 16 15

1 2 3 4 5 6 7 Průměr

16 15 14 14 15 14 15 15

SMODCH

0,56

SMODCH

0,52

(archiv autora)

56

Tab. 22 Výsledky měření – Stanovení kluznosti – PDP fenol Stanovení kluznosti kyvadlovou zkouškou Kyvadlová zkouška kluznosti za sucha Kyvadlová zkouška kluznosti za mokra Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně průměrná hodnota stupně Číslo vzorku výkyvu kyvadla výkyvu kyvadla

1 2 3 4 5 6 7 Průměr

79 79 86 87 85 84 86 84

1 2 3 4 5 6 7 Průměr

56 56 56 58 56 52 55 56

SMODCH

2,82

SMODCH

1,51

(archiv autora)

Obr. 45 Závislost kluznosti povrchu za mokra a sucha na povrchové úpravě (archiv autora)

57

6.1.2 Experimentální měření s textilií Denim Tab. 23 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha s textilií Denim – PDP Stanovení kluznosti za sucha kyvadlovou zkouškou s textilií DENIM Rozpouštědlový PUR lak Vodou ředitelný PUR lak Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

1 2 3 4 5 6 7 Průměr SMODCH

15 15 15 15 15 15 14 15 0,49

1 2 3 4 5 6 7 Průměr SMODCH

14 12 12 13 14 12 13 13 0,63

(archiv autora)

Tab. 24 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za mokra textilií Denim - PDP Stanovení kluznosti za mokra kyvadlovou zkouškou s textilií DENIM Rozpouštědlový PUR lak Vodou ředitelný PUR lak Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

1 2 3 4 5 6 7 Průměr SMODCH

17 16 17 16 16 15 17 16 0,73

1 2 3 4 5 6 7 Průměr SMODCH

14 14 14 14 15 14 15 14 0,59

(archiv autora)

58

Tab. 25 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha s textilií Denim – DTD Stanovení kluznosti za sucha kyvadlovou zkouškou s textilií DENIM Rozpouštědlový PUR lak Vodou ředitelný PUR lak Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

1 2 3 4 5 6 7 Průměr

14 13 14 13 13 14 14 14

1 2 3 4 5 6 7 Průměr

12 13 12 13 12 12 11 12

SMODCH

0,55

SMODCH

0,69

(archiv autora)

Tab. 26 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za mokra s textilií Denim – DTD Stanovení kluznosti za mokra kyvadlovou zkouškou s textilií DENIM Rozpouštědlový PUR lak Vodou ředitelný PUR lak Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

1 2 3 4 5 6 7 Průměr

15 15 14 15 15 15 14 15

1 2 3 4 5 6 7 Průměr

13 13 13 14 13 13 14 13

SMODCH

0,39

SMODCH

0,33

(archiv autora)

59

Tab. 27 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha s textilií Denim – SP Stanovení kluznosti za sucha kyvadlovou zkouškou s textilií DENIM Rozpouštědlový PUR lak Vodou ředitelný PUR lak Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

1 2 3 4 5 6 7 Průměr

14 15 14 16 15 14 15 15

1 2 3 4 5 6 7 Průměr

14 14 15 14 15 14 14 14

SMODCH

0,50

SMODCH

0,40

(archiv autora)

Tab. 28 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za mokra s textilií Denim – SP Stanovení kluznosti za mokra kyvadlovou zkouškou s textilií DENIM Rozpouštědlový PUR lak Vodou ředitelný PUR lak Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

1 2 3 4 5 6 7 Průměr

15 16 15 16 15 15 16 15

1 2 3 4 5 6 7 Průměr

15 15 15 15 15 15 15 15

SMODCH

0,42

SMODCH

0,23

(archiv autora)

60

Tab. 29 Výsledky měření – Stanovení kluznosti s textilií Denim – PDP fenol Stanovení kluznosti kyvadlovou zkouškou s textilií DENIM Kyvadlová zkouška kluznosti za sucha Kyvadlová zkouška kluznosti za mokra Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

Číslo vzorku

průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla

1 2 3 4 5 6 7 Průměr

27 26 25 26 27 28 28 27

1 2 3 4 5 6 7 Průměr

31 32 32 32 31 31 29 31

SMODCH

1,01

SMODCH

0,85

(archiv autora)

Obr. 46 Závislost kluznosti povrchu za mokra a sucha na povrchové úpravě v kombinaci s textilií Denim (archiv autora)

61

6.2 Horizontální zkouška 6.2.1 Standardní měření Tab. 30 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha – PDP Stanovení kluznosti horizontální zkouškou Nátěrová hmota: Rozpouštědlový PUR lak Dynamický součinitel smykového tření Číslo vzorku 1. měření 2. měření 3. měření 4. měření 5. měření Průměr SMODCH 1 0,40 0,42 0,41 0,42 0,42 2 0,40 0,01 0,39 0,39 0,40 0,39 0,39 3 0,40 0,41 0,41 0,40 0,40 Nátěrová hmota: Vodou ředitelný PUR lak Dynamický součinitel smykového tření Číslo vzorku 1. měření 2. měření 3. měření 4. měření 5. měření Průměr SMODCH 1 0,22 0,21 0,19 0,18 0,18 2 0,20 0,01 0,19 0,19 0,21 0,20 0,20 3 0,20 0,21 0,20 0,20 0,20

(archiv autora)

Tab. 31 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha – DTD Stanovení kluznosti horizontální zkouškou Nátěrová hmota: Rozpouštědlový PUR lak Dynamický součinitel smykového tření Číslo vzorku 1. měření 2. měření 3. měření 4. měření 5. měření Průměr SMODCH 1 0,19 0,19 0,20 0,19 0,20 2 0,21 0,01 0,22 0,22 0,22 0,22 0,21 3 0,23 0,23 0,20 0,21 0,21 Nátěrová hmota: Vodou ředitelný PUR lak Dynamický součinitel smykového tření Číslo vzorku 1. měření 2. měření 3. měření 4. měření 5. měření Průměr SMODCH 1 0,19 0,16 0,16 0,16 0,16 2 0,15 0,01 0,15 0,14 0,14 0,14 0,14 3 0,14 0,15 0,15 0,15 0,14

(archiv autora)

62

Tab. 32 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha – SP Stanovení kluznosti horizontální zkouškou Nátěrová hmota: Rozpouštědlový PUR lak Dynamický součinitel smykového tření Číslo vzorku 1. měření 2. měření 3. měření 4. měření 5. měření Průměr SMODCH 1 0,35 0,34 0,35 0,37 0,38 2 0,35 0,01 0,32 0,35 0,35 0,34 0,34 3 0,35 0,35 0,35 0,35 0,35 Nátěrová hmota: Vodou ředitelný PUR lak Dynamický součinitel smykového tření Číslo vzorku 1. měření 2. měření 3. měření 4. měření 5. měření Průměr SMODCH 1 0,20 0,22 0,20 0,20 0,20 2 0,19 0,01 0,20 0,19 0,19 0,18 0,18 3 0,19 0,19 0,19 0,20 0,20

(archiv autora)

Tab. 33 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha – PDP fenol Stanovení kluznosti horizontální zkouškou Nátěrová hmota: Dokončení fenolovou pryskyřicí Dynamický součinitel smykového tření Číslo vzorku 1. měření 2. měření 3. měření 4. měření 5. měření Průměr SMODCH 1 0,60 0,58 0,58 0,58 0,58 2 0,59 0,02 0,62 0,61 0,61 0,62 0,62 3 0,59 0,58 0,58 0,59 0,59

(archiv autora)

63

Obr. 47 Závislost kluznosti povrchu na povrchové úpravě (archiv autora)

6.2.2 Experimentální měření s textilií Denim Tab. 34 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha s textilií Denim – PDP Stanovení kluznosti horizontální zkouškou s textilií DENIM Nátěrová hmota: Rozpouštědlový PUR lak Dynamický součinitel smykového tření Číslo vzorku 1. měření 2. měření 3. měření 4. měření 5. měření Průměr SMODCH 1 0,16 0,16 0,17 0,18 0,18 2 0,17 0,00 0,17 0,17 0,17 0,17 0,17 3 0,18 0,18 0,18 0,18 0,17 Nátěrová hmota: Vodou ředitelný PUR lak Dynamický součinitel smykového tření Číslo vzorku 1. měření 2. měření 3. měření 4. měření 5. měření Průměr SMODCH 1 0,12 0,12 0,11 0,11 0,11 2 0,12 0,01 0,13 0,13 0,13 0,12 0,12 3 0,12 0,12 0,11 0,11 0,12

(archiv autora)

64

Tab. 35 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha s textilií Denim – DTD Stanovení kluznosti horizontální zkouškou s textilií DENIM Nátěrová hmota: Rozpouštědlový PUR lak Dynamický součinitel smykového tření Číslo vzorku 1. měření 2. měření 3. měření 4. měření 5. měření Průměr SMODCH 1 0,15 0,16 0,16 0,16 0,16 2 0,15 0,01 0,15 0,15 0,15 0,14 0,14 3 0,14 0,14 0,15 0,16 0,15 Nátěrová hmota: Vodou ředitelný PUR lak Dynamický součinitel smykového tření Číslo vzorku 1. měření 2. měření 3. měření 4. měření 5. měření Průměr SMODCH 1 0,12 0,11 0,11 0,11 0,11 2 0,11 0,00 0,11 0,12 0,11 0,11 0,12 3 0,12 0,11 0,11 0,11 0,11

(archiv autora)

Tab. 36 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha s textilií Denim – SP Stanovení kluznosti horizontální zkouškou s textilií DENIM Nátěrová hmota: Rozpouštědlový PUR lak Dynamický součinitel smykového tření Číslo vzorku 1. měření 2. měření 3. měření 4. měření 5. měření Průměr SMODCH 1 0,16 0,16 0,16 0,17 0,16 2 0,16 0,01 0,15 0,15 0,15 0,15 0,16 3 0,16 0,15 0,16 0,16 0,15 Nátěrová hmota: Vodou ředitelný PUR lak Dynamický součinitel smykového tření Číslo vzorku 1. měření 2. měření 3. měření 4. měření 5. měření Průměr SMODCH 1 0,13 0,12 0,13 0,13 0,13 2 0,13 0,00 0,13 0,12 0,12 0,12 0,12 3 0,13 0,13 0,12 0,13 0,13

(archiv autora)

65

Tab. 37 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha s textilií Denim – PDP fenol Stanovení kluznosti horizontální zkouškou s textilií DENIM Nátěrová hmota: Dokončení fenolovou pryskyřicí Dynamický součinitel smykového tření Číslo vzorku 1. měření 2. měření 3. měření 4. měření 5. měření Průměr SMODCH 1 0,60 0,58 0,58 0,58 0,58 2 0,59 0,02 0,62 0,61 0,61 0,62 0,62 3 0,59 0,58 0,58 0,59 0,59

(archiv autora)

Obr. 48 Závislost kluznosti povrchu na povrchové úpravě s textilií Denim (archiv autora)

6.3 Statistické vyhodnocení kluznosti V následujících tabulkách jsou zvýrazněny statisticky významné a nevýznamné rozdíly mezi jednotlivými materiály a povrchovými úpravami. Červeně jsou zvýrazněny statisticky nevýznamné rozdíly (p > α), a zelenou barvou jsou zvýrazněny hodnoty statisticky významné (p < α). Z výsledků uvedených v tab. 38 až 40 lze určit, zda zvolený materiál a povrchová úprava mají vliv na kluznost.

66

Následně se porovnávají zvolené metody zkoušek. Naměřené hodnoty kyvadlové a horizontální zkoušky jsou v rozdílných jednotkách, proto se nejprve standardizoval soubor naměřených hodnot. Následně se provedl dvouvýběrový t-test. Porovnávají se vzájemně i metody experimentální měření s použitím textilie Denim.

6.3.1 Porovnávání materiálů Tab. 38 Dvouvýběrový T-test – Horizontální zkouška za sucha HORIZONTÁLNÍ ZKOUŠKA za sucha

Rozpouštěd. PUR lak PDP Vodou ředit. PUR lak Rozpouštěd. PUR lak DTD Vodou ředit. PUR lak Rozpouštěd. PUR lak SP Vodou ředit. PUR lak Bez PDP fenol nátěrové hmoty

x 0,00000

0,00000 0,00000 0,02830 0,39648 0,00000 x

0,00000 0,00000

0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 x

0,02830 0,00000 0,00000

0,00000 0,00000 0,00000 x

0,39648 0,00000 0,00000 0,00356

0,00356 0,00000 x

0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000

Bez nátěrové hmoty

PDP fenol Vodou ředit. PUR lak

SP Rozpouštěd. PUR lak

Rozpouštěd. PUR lak

DTD Vodou ředit. PUR lak

NÁTĚROVÁ HMOTA

Rozpouštěd. PUR lak

PDP

Vodou ředit. PUR lak

MATERIÁL VZORKŮ

Statistické porovnávání – Dvouvýběrový T-test

0,00000 0,00000 0,00000 0,00000

0,00000

0,00000

x

0,00000

0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000

x

p<0,05 statist. významný rozdíl, p>0,05 bez statist. významného rozdílu

(archiv autora)

67

Tab. 39 Dvouvýběrový T-test – Kyvadlová zkouška za sucha KYVADLOVÁ ZKOUŠKA za sucha

Rozpouštěd. PUR lak PDP Vodou ředit. PUR lak Rozpouštěd. PUR lak DTD Vodou ředit. PUR lak Rozpouštěd. PUR lak SP Vodou ředit. PUR lak Bez PDP fenol nátěrové hmoty

x

0,00000 0,00000 0,02208 0,07002 0,00000

0,00000

x

0,00000 0,00000

0,00000 0,00000 0,00000 0,70112 x

0,00000 0,00000 0,00000

0,02830 0,00000 0,00000

x

0,00356 0,00000

0,39648 0,00000 0,00000 0,00356

x

Bez nátěrové hmoty

PDP fenol Vodou ředit. PUR lak

SP Rozpouštěd. PUR lak

Rozpouštěd. PUR lak

Rozpouštěd. PUR lak

NÁTĚROVÁ HMOTA

DTD Vodou ředit. PUR lak

PDP

Vodou ředit. PUR lak

MATERIÁL VZORKŮ

Statistické porovnávání - Dvouvýběrový T-test

0,00000 0,00000 0,00000 0,00000

0,00000

0,00000

x

0,00000

0,00000 0,70112 0,00000 0,00000 0,00000

0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000

x

p<0,05 statist. významný rozdíl, p>0,05 bez statist. významného rozdílu

(archiv autora)

Tab. 40 Dvouvýběrový T-test – Kyvadlová zkouška za mokra KYVADLOVÁ ZKOUŠKA za mokra

Rozpouštěd. PUR lak PDP Vodou ředit. PUR lak Rozpouštěd. PUR lak DTD Vodou ředit. PUR lak Rozpouštěd. PUR lak SP Vodou ředit. PUR lak Bez PDP fenol nátěrové hmoty

x 0,36117

Vodou ředit. PUR lak

Bez nátěrové hmoty

PDP fenol

SP Rozpouštěd. PUR lak

Rozpouštěd. PUR lak

DTD Vodou ředit. PUR lak

NÁTĚROVÁ HMOTA

Rozpouštěd. PUR lak

PDP

Vodou ředit. PUR lak

MATERIÁL VZORKŮ

Statistické porovnávání - Dvouvýběrový T-test

0,36117 0,00032 0,12594 0,00508 0,84186 0,00000 x

0,00032 0,00002

0,00002 0,01904 0,00042 0,25419 0,00000 x

0,12594 0,01904 0,02497

0,02497 0,25066 0,00032 0,00000 x

0,00508 0,00042 0,25066 0,20102

0,20102 0,15910 0,00000 x

0,84186 0,25419 0,00032 0,15910 0,00581

0,00581 0,00000 x

0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000

0,00000 x

p<0,05 statist. významný rozdíl, p>0,05 bez statist. významného rozdílu

(archiv autora) 68

6.3.2 Porovnávání metod

Obr. 49 Krabicový graf – Standardizované hodnoty metod – PDP (archiv autora)

Obr. 50 Krabicový graf – Standardizované hodnoty metod - DTD (archiv autora)

69

Obr. 51 Krabicový graf – Standardizované hodnoty metod – SP (archiv autora)

Obr. 52 Krabicový graf – Standardizované hodnoty metod – PDP fenol (archiv autora) 70

Tab. 41 Dvouvýběrový T-test – porovnání metod u PDP

Rozpouštěd. PUR lak Horizontální Vodou ředit. zkouška

Kyvadlová zkouška

PUR lak Rozpouštěd. PUR lak Vodou ředit. PUR lak

0,59600

0,00000 0,72800

x

0,76118 0,00000

0,36787 x

Vodou ředit. PUR lak

Rozpouštěd. PUR lak

Vodou ředit. PUR lak

Rozpouštěd. PUR lak

Vodou ředit. PUR lak

NÁTĚROVÁ HMOTA

Rozpouštěd. PUR lak

Statistické porovnání výběrových souborů - Dvouvýběrový T-test Materiál: PDP Zkoušky kluznosti s textilií Denim METODA Kyvadlová Horizontální Kyvadlová ZKOUŠKY zkouška zkouška zkouška

0,87515 0,00000

0,98994

0,00000

(archiv autora)

Tab. 42 Dvouvýběrový T-test – porovnání metod u DTD

Rozpouštěd. PUR lak Horizontální Vodou ředit. zkouška

Kyvadlová zkouška

PUR lak Rozpouštěd. PUR lak Vodou ředit. PUR lak

0,87769

0,00000 0,62711

x

Vodou ředit. PUR lak

0,72891 0,00000

0,92839 x

Rozpouštěd. PUR lak

Vodou ředit. PUR lak

Rozpouštěd. PUR lak

Vodou ředit. PUR lak

NÁTĚROVÁ HMOTA

Rozpouštěd. PUR lak

Statistické porovnání výběrových souborů - Dvouvýběrový T-test Materiál: DTD Zkoušky kluznosti s textilií Denim METODA Horizontální Kyvadlová zkouška Kyvadlová zkouška ZKOUŠKY zkouška

1,00000 0,00000

0,85335

0,00000

(archiv autora)

71

Tab. 43 Dvouvýběrový T-test – porovnání metod u SP

Rozpouštěd. PUR lak Horizontální Vodou ředit. zkouška

Kyvadlová zkouška

PUR lak Rozpouštěd. PUR lak Vodou ředit. PUR lak

0,84782

0,00000 0,81143

x

0,81923 0,00000

0,91870 x

Vodou ředit. PUR lak

Rozpouštěd. PUR lak

Vodou ředit. PUR lak

Rozpouštěd. PUR lak

Rozpouštěd. PUR lak

NÁTĚROVÁ HMOTA

Vodou ředit. PUR lak

Statistické porovnání výběrových souborů - Dvouvýběrový T-test Materiál: SP Zkoušky kluznosti s textilií Denim METODA Horizontální Kyvadlová zkouška Kyvadlová zkouška ZKOUŠKY zkouška

0,86711 0,00000

0,85784

0,00000

(archiv autora)

Tab. 44 Dvouvýběrový T-test – porovnání metod u PDP fenol Statistické porovnávání - Dvouvýběrový T-test Zkoušky kluznosti s Materiál: PDP fenol textilií Denim METODA ZKOUŠKY

Kyvadlová Horizontální Kyvadlová zkouška zkouška zkouška

Horizontální zkouška

0,79069

0,00000

0,8902

Kyvadlová zkouška

x

0,72394

0,00000

(archiv autora)

72

6.4 Mřížková zkouška ČSN EN ISO 2409 Tab. 45 Výsledky měření – Mřížková zkouška Mřížková zkouška ČSN ISO 2409 Materiál

Vodou ředitelná

1 0

Stupeň vyhodnocení zkoušky Střední Číslo vzorku hodnota 2 3 4 5 0 1 0 1 stupeň 0

Rozpouštědlová

0

0

0

0

0

stupeň 0

Vodou ředitelná

1

0

1

1

0

stupeň 1

Rozpouštědlová

0

0

1

0

0

stupeň 0

Vodou ředitelná

0

1

0

0

0

stupeň 0

Rozpouštědlová

0

0

0

0

0

stupeň 0

Dokončení fenolovou pryskyřicí

0

0

0

0

0

stupeň 0

PUR nátěrová hmota

PDP SP DTD

PDP fenol

(archiv autora)

6.5 Stanovení tvrdosti nátěru tužkami ČSN EN ISO 15184 Tab. 46 Výsledky měření – Stanovení tvrdosti nátěru tužkami Stanovení tvrdosti nátěru tužkami ČSN ISO 15184 Tvrdost nátěru Materiál

PUR nátěrová hmota Vodou ředitelná Rozpouštědlová Vodou ředitelná Rozpouštědlová Vodou ředitelná Rozpouštědlová

PDP SP DTD PDP fenol

Dokončení fenolovou pryskyřicí

Číslo vzorku 1 5H 7H 6H 5H 6H 5H

2 6H 7H 6H 5H 5H 5H

3 5H 7H 6H 4H 6H 5H

9H

9H

9H

Střední hodnota 5H 7H 6H 5H 6H 5H 9H

(archiv autora)

73

Obr. 53 Závislost tvrdosti povrchu na povrchové úpravě (archiv autora)

6.6 Stanovení odolnosti proti vrypu ČSN EN ISO 1518-1 Tab. 47 Výsledky měření – Stanovení odolnosti proti vrypu Stanovení odolnosti proti vrypu ČSN ISO 1518-1

Materiál

PUR nátěrová hmota 1

PDP SP DTD PDP fenol

Vodou ředitelná Rozpouštědlová Vodou ředitelná Rozpouštědlová Vodou ředitelná Rozpouštědlová

2 3 1 2 2 2

Stupeň odolnosti proti vrypu Číslo vzorku Střední hodnota 2 3 4 5 2 3 2 3 2 3

3 3 1 3 1 2

2 4 2 2 1 2

2 3 2 3 2 3

2. stupeň 3. stupeň 2. stupeň 3. stupeň 2. stupeň 2. stupeň

Dokončení fenolovou pryskyřicí

(archiv autora)

74

Obr. 54 Závislost odolnosti povrchu proti vrypu na povrchové úpravě (archiv autora)

75

7 Diskuze dosažených výsledků Tab. 48 Přehled tabulek – stanovení kluznosti zkušebním kyvadlem Stanovení kluznosti zkušebním kyvadlem Zkoušený materiál Buková překližovaná deska Dřevotřísková deska opláštěná DB dýhou Spárovka lepená z DB přířezů Vodovzdorná překližka s fenolovou pryskyřicí

Standardní měření

Experimentální měření (včetně textilie)

ZA SUCHA ZA MOKRA ZA SUCHA

ZA MOKRA

Označení Číslo Číslo Číslo Číslo Číslo Číslo Číslo Číslo materiálu tab. str. tab. str. tab. str. tab. str. PDP

16

54

17

54

23

58

24

58

DTD

18

55

19

55

25

59

26

59

SP

20

56

21

56

27

60

28

60

PDP fenol

22

57

22

57

29

61

29

61

(archiv autora)

Tab. 49 Přehled tabulek – stanovení kluznosti horizontální zkouškou Stanovení kluznosti horizontální zkouškou Zkoušený materiál Buková překližovaná deska Dřevotřísková deska opláštěná DB dýhou Spárovka lepená z DB přířezů Vodovzdorná překližka s fenolovou pryskyřicí

Standardní měření

Experimentální měření (včetně textilie)

Označení materiálu

Číslo tabulky

Číslo stránky

Číslo tabulky

Číslo stránky

PDP

30

62

34

64

DTD

31

62

35

65

SP

32

63

36

65

PDP fenol

33

63

37

66

(archiv autora)

76

7.1 Srovnávání měření kluznosti mezi metodami zkoušek Zkouška zkušebním kyvadlem Naměřené hodnoty z měření kluznosti zkouškou zkušebním kyvadlem standardním postupem jsou v tabulkách č. 16 až 22. Kyvadlová zkouška byla provedena za sucha i za mokra. Výsledkem zkoušky jsou bezrozměrné hodnoty výkyvu kyvadla. Na stupnici C na kyvadlovém zařízení se u dřevotřískové opláštěné desky, překližky a spárovky pohybovaly hodnoty stupně výkyvu kyvadla v rozmezí 60 až 50 (za sucha). U vodovzdorné překližky s fenolickou a protiskluzovou úpravou se naměřily hodnoty vyšší. Naměřené hodnoty stupně výkyvu kyvadla se pohybovaly v rozmezí 78 až 87 (za sucha). Při zkoušce za mokra tj. při postříkání měřené plochy vodou, se naměřené hodnoty výrazně snížily, přibližně o 60% v porovnání s naměřenými hodnotami za sucha. Hodnoty jsou přehledně znázorněné v obr. 45. Ze zmíněného grafu jsou patrné rozdíly v naměřených hodnotách u vodou ředitelných a rozpouštědlových PUR laků, použitých na zkušebních vzorcích. Nižší naměřené hodnoty u kyvadlové zkoušky udávají vyšší kluznost povrchu. Tedy čím větší hodnota na stupnici kyvadla, tím je větší tření a větší ztráta kinetické energie. Proto při zkoušce za mokra je nižší tření mezi třecími plochy materiálů, a tím větší kluznost.

Experimentální měření s použitím textilie Denim na třecí patce kyvadla, se provádělo taktéž za mokra a sucha. Naměřené hodnoty z těchto zkoušek jsou uvedeny v tab. 23 až 29. Na stupnici C se na kyvadlovém zařízení pohybovaly hodnoty stupně výkyvu kyvadla v rozmezí 12 až 17 (za sucha), a u vodovzdorné překližky s fenolickou a protiskluzovou úpravou byly hodnoty stupně výkyvu kyvadla v rozmezí 25 až 29. Při zkoušce za mokra se výrazně snížené hodnoty nenaměřili, snížily se pouze o pár jednotek. U vodovzdorné překližky se kluznost povrchu na mokru dokonce i zhoršila.

PDP – Překližovaná deska buková se středovou smrkovou vrstvou s vodou ředitelným PUR lakem za sucha měla průměrnou naměřenou hodnotu stupně výkyvu kyvadla 55 a s rozpouštědlovým PUR lakem průměrnou hodnotu stupně výkyvu kyvadla 59. Za mokra byla průměrná naměřená hodnota stupně výkyvu kyvadla u vodou ředitelného PUR laku 15 a u rozpouštědlového PUR laku 16. S použitím textilie Denim byly naměřeny hodnoty stupně výkyvu kyvadla 15 a 16 u rozpouštědlového PUR laku za sucha a za mokra. U vodou ředitelného PUR laku byly naměřeny hodnoty vždy o

77

jednotku vyšší. U měření za mokra s textilií byly stejně jako u vodovzdorné překližky naměřené hodnoty vyšší než za sucha. Povrchová úprava je méně kluzná než za sucha.

DTD – Naměřený výsledek u dřevotřískové desky oboustranně opláštěné dubovou dýhou s povrchovou úpravou vodou ředitelným PUR lakem za sucha jsou hodnoty stupně výkyvu kyvadla 50 a 53 u rozpouštědlového PUR laku. Ze všech měřených materiálů má dřevotřísková deska nejnižší naměřené hodnoty. Stejně tak i v kombinaci s textilií v obou variantách povrchové úpravy, kdy se naměřené průměrné hodnoty stupně výkyvu kyvadla pohybují v rozmezí 12 až 14.

SP – nejvyšší naměřené hodnoty, a tím nejnižší kluznost povrchu, byly u povrchové úpravy lepené spárovky z masivních dubových přířezů. Nepatrně nižší hodnoty měla pak PDP. Vyšší hodnoty byly naměřené u vodovzdorné protiskluzové překližky, ale tento materiál není vhodný na výrobu dřevěného nábytku. U rozpouštědlového PUR laku byly naměřené hodnoty stupně výkyvu kyvadla 60 za sucha a 15 za mokra. U vodou ředitelného PUR laku byly naměřené hodnoty stupně výkyvu kyvadla 56 a 15 za mokra.

PDP fenol – Zkušební vzorek vodovzdorné překližky s fenolickou a protiskluzovou úpravou byl zahrnut do měření pro porovnání naměřených hodnot s ostatními materiály, které jsou běžné pro výrobu dřevěného nábytku. Proto i naměřené hodnoty u kyvadlové zkoušky byly přibližně o 20% vyšší než u všech ostatních měřených materiálů. Průměrná hodnota stupně výkyvu kyvadla za sucha byla naměřena 84 a za mokra 56. Naměřená hodnota v kombinaci s textilií byla naměřena podobně jako u ostatních materiálů o 60% nižší. Dále u měření v kombinaci s textilií Denim za mokra jsou naměřeny rozdílné hodnoty oproti jiným materiálům. Znamená to, že se v tom to případě snižuje kluznost povrchu.

Dle normy ČSN 74 4505 musí mít podlahy bytových a pobytových místností hodnotu výkyvu kyvadla nejméně 30 naměřené na stupnici C na kyvadle. Přesné definování hodnoty povrchu dřevěného nábytku neexistuje. Pro stanovení kritéria povrchů dřevěného nábytku byla převzata hodnota 30 ze zmiňované normy. Všechny materiály toto kritérium splnily při měření za sucha. Zkoušené povrchy materiálů splňují i přísnější stanovenou hodnotu podle normy ČSN 74 4505 pro podlahy a povrchy 78

pochozích ploch částí staveb užívaných veřejností. Přísnější hodnota výkyvu kyvadla je nejméně 40. Tuto hodnotu lze vztahovat na povrchovou úpravu materiálů dřevěného nábytku veřejného nebytového nábytku. Avšak kombinace materiálů textilie Denim a povrch zkoušeného vzorku, která simuluje vzájemné působení těchto materiálů u sedacího nábytku, kritérium hodnoty výkyvu kyvadla nejméně 30 nesplňuje, a to při zkoušce za sucha i za mokra.

Horizontální zkouška Hodnoty naměřené standardním postupem rovinnou (horizontální) zkouškou jsou uvedené v tab. 30 až 33. Naměřené hodnoty se pohybovaly v rozmezí od 0,59 až 0,15 dynamického součinitele tření. Nejvyšší hodnota pak byla u vodovzdorné překližky s protiskluzovou úpravou. Nejnižší u opláštěné dřevotřískové desky dubovou dýhou, kdy průměrná hodnota dynamického součinitele smykového tření u vodou ředitelného PUR laku byla 0,19. Z obr. 47 je patrný větší rozdíl mezi naměřenými hodnotami u vodou ředitelného a rozpouštědlového PUR laku oproti kyvadlové zkoušce. U experimentálního měření, kdy se na patky měřícího zařízení upevnila textilie Denim, se měřené hodnoty dynamického součinitele smykového tření pohybovaly v rozmezí 0,17 až 0,11. Naměřené hodnoty na povrchu zkušebních vzorků se snížily v průměru o 50% a v některých případech i mnohem méně.

PDP – Obě varianty povrchové úpravy překližky měly u horizontálního měření kluznosti nejvyšších hodnoty jak u standardního měření, tak u měření v kombinaci s textilií Denim. Pouze u zkoušky v kombinaci s textilií byla naměřena vyšší průměrná hodnota u SP s vodou ředitelným PUR lakem.

DTD – Stejně jako u kyvadlové zkoušky měla dřevotřísková deska oboustranně opláštěná dubovou dýhou nejnižší průměrné hodnoty v obou zkoušených povrchových úpravách. Diference hodnot dynamického součinitele smykového tření u standardního a experimentálního měření je u rozpouštědlového i vodou ředitelného PUR laku přibližně 28%.

SP - Lepená spárovka z masivních dubových přířezů měla hodnoty u horizontální zkoušky 0,35 u rozpouštědlového a 0,19 u vodou ředitelného PUR laku. U měření

79

v kombinaci s textilií jsou v obou případech přibližně o 50% nižší hodnoty dynamického součinitele tření.

PDP fenol – Stejně jako u kyvadlové zkoušky měření zkušebního vzorku u vodovzdorné překližky s fenolickou a protiskluzovou úpravou je u horizontálního měření pouze informativní a slouží pouze k porovnávání s ostatními materiály. Byly naměřeny nejvyšší hodnoty dynamického součinitele smykového tření, a to u standardního měření o 32 % od nejvyšší průměrné naměřené hodnoty, a u experimentálního měření o 55%.

Hodnoty součinitele smykového tření lze porovnat s hodnotami uvedenými v normě ČSN 74 4505, kde podlahy bytových a pobytových místností musí splňovat hodnotu součinitele smykového tření nejméně 0,3. Nejnižší dovolenou hodnotu splňuje nejen vodovzdorná překližka s protiskluzovou úpravou, ale i překližka a spárovka s povrchovou úpravou rozpouštědlovým PUR lakem. Zbytek naměřených hodnot se tedy pohybuje pod hodnotou součinitele smykového tření 0,3. Průměrné naměřené hodnoty u experimentálního měření s textilií jsou dokonce o 45 až 60 % nižší. Kluznost měřených styčných ploch je o 45 až 60 % vyšší než hodnota uvedená v normě ČSN 74 4505.

Ačkoli se jednotky kyvadlové zkoušky a horizontální zkoušky liší, z naměřených hodnot i statistického porovnávání obou metod lze posoudit shody či neshody měření jednotlivých měření. Metody zkoušení kluznosti lze vyhodnotit nejen z reálně naměřených hodnot, ale i z pohledu výhod či nevýhod jednotlivých zkoušek. Zkušební kyvadlo je zařízení, které je přenosné, proto lze měření kluznosti měřit v terénu i v laboratoři. V některých případech lze měřit přímo na nábytkové ploše. Aby se tak dalo učinit, zkoušená plocha by musela být natolik veliká, aby byly podepřeny všechny tři stavěcí šrouby zkušebního zařízení. Další výhodou je poměrně malá zkušební plocha zkoušených vzorků (136 x 86 mm). K dalším výhodám patří i rychlost samotného provedení zkoušky, avšak příprava zařízení k provedení zkoušky už spadá mezi její nevýhody (upevnění třecí patky, příprava zařízení a seřízení měřené délky). K nevýhodám kyvadlové zkoušky patří

výsledek

zkoušky

a

naměřené

neporovnatelné hodnoty s jinými metodami. Výsledek zkoušky je stupeň stupnice na zařízení kyvadla. Zvolený postup experimentálního měření, kdy se na třecí patku 80

upevnila textilie Denim, byl podstatně delší než příprava experimentálního měření u horizontální zkoušky.

Rovinná (horizontální) zkouška je časově nenáročná na přípravu zkušebního zařízení i na provedení zkoušky. Zkušební zařízení je stejně jako zkušební kyvadlo přenosné. Zkoušená plocha u měření kluznosti horizontální zkouškou musí mít rozměr minimálně 1000 mm, což patří mezi nevýhody dané metody. Naopak mezi výhody patří výsledek zkoušky a rychlost aplikace textilie na zkušební zařízení u experimentálního měření dle zvoleného postupu. Výsledek metody je dynamický součinitel smykového tření.

Statistické porovnávání U dvouvýběrového t-testu u horizontální zkoušky jsou zeleně označené hodnoty statisticky významné. Znamená to, že jejich střední hodnoty se významně liší tj. nulová hypotéza byla zamítnuta. Z tabulky lze určit, že rozdílnost hodnot je natolik odlišná, že není jedno jaká povrchová úprava a materiál je zvolena na výrobu dřevěného nábytku. Červená hodnota je statisticky nevýznamný rozdíl. Nulová hypotéza není zamítnuta. V tab. 40 jsou uvedeny statisticky významné a nevýznamné rozdíly u kyvadlové zkoušky za sucha. Kluzné vlastnosti se shodují (střední hodnoty souboru se neliší) dle tab. 40 u překližky a spárovky, a to vždy u stejné povrchové úpravy. Tab. 40 potvrdila hodnoty z obr. 45, kde sloupce obou materiálů mají velice podobné hodnoty. Dále v tab. 41 je uvedený dvouvýběrový t-test u kyvadlové zkoušky za mokra. Statisticky nevýznamné rozdíly (p > α) jsou mnohem častější než u předešlých statistických porovnávání. Znamená to, že druh zkoušeného materiálu má mnohem nižší vliv na kluzné vlastnosti za mokra. Výjimkou je vodovzdorná překližka s protiskluzovou úpravou, u které jsou statisticky významné rozdíly v kombinaci se všemi materiály a povrchovými úpravami.

U statistického porovnávání metod zkoušení kluznosti povrchových úprav se nejprve naměřené hodnoty musely nejprve standardizovat. Standardizací se z odlišných naměřených údajů staly tzv. „stejné hodnoty“, tj. hodnoty, které jsou bezrozměrné, a může se u nich provést statistické porovnávání. U tab. 42 až 44 jsou statisticky významné rozdíly (p < α) vždy u stejné metody prováděné standardním a experimentálním postupem. Z toho vyplývá, že hodnoty naměřené u experimentálního měření v kombinaci s textilií Denim jsou vždy odlišné od standardního měření. Textilie 81

Denim má vliv na každý druh zkoušeného materiálu i zkoušenou povrchovou úpravu. Červeně jsou vyznačeny statisticky nevýznamné rozdíly. V tab. 42 až 44 se vyskytují červeně vyznačené rozdíly u porovnávání kyvadlové a horizontální metody, nýbrž i v kombinaci zkoušek s textilií Denim. Střední hodnoty souborů se významně neliší. Lze tedy tvrdit, že se naměřili podobné hodnoty v daných porovnávaných kombinacích.

7.2 Ostatní zkoušky vlastností povrchové úpravy 7.2.1 Mřížková zkouška ČSN EN ISO 2409 Z výsledků měření přilnavosti nátěru mřížkovou zkouškou lze klasifikovat povrchovou úpravu jako vhodnou pro použití na všechny plochy dřevěného nábytku. Výsledek zkoušky byl u většiny povrchů klasifikovaný dle tab. 14 stupněm 0, tedy hrany řezů jsou zcela hladké a žádný čtverec mřížky není odloupnut. Pouze PDP s povrchovou úpravou vodou ředitelným PUR lakem byl klasifikován výsledek stupněm 1, tedy na povrchu dochází k odloupnutí malých šupinek povlaku v místech křížení řezů, ale zasažená plocha není větší než 5 % plochy mřížky. Přesto je tento stupeň vhodný pro všechny funkční skupiny nábytkových ploch. Nátěry zkušebních vzorků jsou klasifikovány kladně,

proto

přilnavost

nátěru

záporně

neovlivňuje

vyhodnocení

kluznosti

povrchových úprav zkušebních vzorků.

7.2.2 Stanovení tvrdosti nátěru tužkami ČSN EN ISO 15184 Na výslednou tvrdost tj. číslo tužky měl vliv druh zkoušeného materiálu. U materiálu SP a DTD byla na povrchu zkušebního vzorku dřevina DB. Zatímco u materiálu PDP byla při stanovení tvrdosti tužkami dřevina BK. U stanovení tvrdosti tedy vyšších hodnot dosáhl zkoušený povrch PDP, a to číslo tužky 11, viz tab. 47. U materiálu SP a DTD byly naměřeny stejné střední hodnoty přibližně o 30 % nižší u obou povrchových úprav materiálů. Naměřené hodnoty u materiálů s povrchovou úpravou vodou ředitelným PUR lakem byly vždy nižší než s povrchovou úpravou rozpouštědlovým PUR lakem. Z výsledků stanovení tvrdosti nátěru tužkami lze usoudit vliv tvrdosti povrchové úpravy na kluznost povrchu materiálu. Tvrdost u všech zkušebních vzorků byla optimální, proto lze potvrdit věrohodnost naměřených hodnot u obou metod zkoušek kluznosti povrchu.

82

7.2.3 Stanovení odolnosti proti vrypu ČSN EN ISO 1518-1 Hodnota stupně stanovení odolnosti proti vrypu je u všech zkoušených materiálů s povrchovou úpravou vodou ředitelným PUR lakem vždy stejná. Výsledkem je tedy 2. stupeň označení, viz tab. 48. U zkušebních materiálů s povrchovou úpravou rozpouštědlovým PUR lakem je pak stupeň označení u PDP a SP 3, a u DTD je to stupeň označení 2. Z obr. 54 lze usoudit vliv odolnosti povrchové úpravy zkušebních materiálů na kluznost povrchu materiálu stejně jako u stanovení tvrdosti nátěru tužkami.

83

8 Závěr Dřevěný nábytek se používá k široké škále účelů. Jeho plochy plní vždy svoji funkci, která je definována vlastnostmi plochy. Jedna z vlastností povrchu plochy je kluznost, jejíž hodnoty nejsou definované pro funkční skupiny nábytkových ploch. Diplomová práce se zabývala problematikou kluznosti povrchových úprav dřevěného nábytku zejména u horizontálních ploch. Hlavním sledovaným parametrem byla hodnota kluznosti povrchu, která byla stanovena dvěma metodami (zkouška zkušebním kyvadlem a rovinné zkoušení). Dalšími sledovanými faktory, které ovlivňují kluznost, byly fyzikálně-mechanické zkoušky vlastností povrchové úpravy a zkouška zkušebním kyvadlem za mokra.

Průměrné hodnoty kyvadlové i horizontální zkoušky při měření za sucha ukázaly vzájemný vztah mezi povrchovou úpravou a měřenými materiály, přestože jednotky obou zkušebních metod jsou rozdílné. Plochy zkoušených materiálů s povrchovou úpravou vodou ředitelným PUR lakem dosahovaly vždy nižších hodnot než vzorky s povrchovou úpravou rozpouštědlovým PUR lakem, a to jak u standardního postupu, tak u experimentálního postupu. U obou metod nižší naměřené hodnoty znamenají vyšší kluznost („kluzčí“ povrch). Dalším shodným výsledkem obou metod byly nejnižší hodnoty u opláštěné dřevotřískové desky dubovou dýhou při standardním postupu provedení zkoušky. Z naměřených výsledků za sucha standardním postupem lze usuzovat, že kluznost povrchových úprav dřevěného nábytku ovlivňuje materiál, ale zvláště pak povrchová úprava. Dále lze tvrdit, že poměry naměřených výsledků obou metod jsou, až na několik výjimek, velice podobné.

Experimentální měření s textilií Denim potvrdilo ovlivnění kluznosti, protože výrazně snížilo naměřené hodnoty standardního měření, a to v průměru o 58 %. Je patrné, že vyšší kluznost se negativně podílí na posunu hýždí ze sedáku sedacího nábytku. Tento děj simulovalo experimentální měření. Z vyrovnaných nízkých hodnot kyvadlové zkoušky za mokra lze usoudit, že i voda výrazně ovlivňuje skluznost. Dále pak snižuje rozdílnost naměřených hodnot materiálů a povrchové úpravy. Tento výsledek nemohl být potvrzen horizontální zkouškou, jelikož ji lze provádět pouze za sucha. Průměrné hodnoty naměřené za mokra u experimentálního měření se snížily ve většině případů

84

pouze o jednu hodnotu, pouze u překližky se průměrná hodnota zvýšila. Voda se u experimentálního měření výrazně nepodílela na zvýšení kluzných vlastností povrchů. Vliv mechanicko-fyzikálních vlastností na povrchovou úpravu vzorků se projevil u stanovení tvrdosti nátěru tužkami a stanovení odolnosti proti vrypu. Prokázala se závislost mezi tvrdostí a použitou nátěrovou hmotou. Naměřené hodnoty tvrdosti a stupně odolnosti proti vrypu u materiálů s povrchovou úpravou vodou ředitelným PUR lakem byly vždy nižší než u materiálů s rozpouštědlovým PUR lakem. U mřížkové zkoušky nebyl prokázán vliv na povrchovou úpravu. Přilnavost nátěru záporně neovlivňuje vyhodnocení kluznosti.

Kluznost, fyzikální vlastnost povrchové úpravy dřevěného nábytku, je velice důležitá, avšak bývá často opomíjená. U některých funkčních ploch nábytku působí příznivě, u jiných nepříznivě. Zvolené metody vychází ze stávajících metod měření proti kluzných vlastností podlahovin. Proto plně nevyhovují pro měření kluznosti nábytkových ploch. Z výsledků měření, statistického porovnávání a průběhu zkoušek nelze žádnou z metod upřednostnit ani zavrhnout. Z tohoto důvodu bylo do diplomové práce zařazeno experimentální měření v kombinaci s textilií Denim. Na nábytkové plochy v běžné praxi působí široké spektrum materiálů (kovy, plasty, textilie, dřevo, skla atd.), které mají specifické kluzné vlastnosti. Pro vhodnější měření kluzných vlastností různých materiálů v kombinaci s nábytkovou plochou by se dalo využít smykového tření na šikmé ploše. Zjištěním úhlu nakloněné roviny lze vyjádřit koeficient smykového tření. Z naměřených

hodnot

vyplývá,

že

kluznost

povrchové

úpravy

nábytku

je

nezanedbatelnou vlastností, proto by bylo vhodné se tímto tématem dále zabývat.

85

9 Summery Wooden furniture is used for various purposes. Its surfaces should always fulfill its function, which is defined by surface properties. One of the characteristics of the surface is slipperiness , its data are not defined for the functional group of furniture surfaces. This thesis analyzes the problems of slipperiness of wooden furniture finishes especially horizontal surfaces. The main monitored parameter was the value of slipperiness of the surfaces, which was measured by two methods (test pendulum test and plane testing). Other monitored factors affecting slipperiness were physicomechanical properties test and the wet pendulum test.

Average values of pendulum and horizontal when dry measured, showed a connection between the surface finish and the material, although the unit of this two testing methods are different. Tested samples coated by water-borne polyurethane varnish always reached lower values than the samples coated by solvent based PUR lacquer, both for the standard procedure, and for the experimental procedure. In both methods the lower measured values indicate higher slipperiness ("slippery" surface). Another comparable result of both methods was the lowest value for particle board sheathed by oak veneer in the standard procedure. From the measured results of dry standard procedure can be concluded that the slipperiness of wooden furniture surface affects the material, but especially its finish. Furthermore it can be argued, that the ratios of the measured results of both methods are, with few exceptions, very similar.

Experimental measurements with the denim confirmed affecting of slipperiness because it has significantly reduced the measured values of standard measurements, by an average of 58%. It is evident that higher slipperiness negatively contributes to the shift of the buttocks from the seat of seating. The balanced low values of wet pendulum test can be concluded that even water significantly affects the slipperiness. Furthermore, it reduces the diversity of the measured values of materials and finishes. This result can not be confirmed by horizontal test, because it can only used just for dry measutements. Average values of wet measurement by experimental measurements decreased only by one value in most cases, only plywood average value increased. Water in the

86

experimental measurements didn´t significantly affect the properties of the slipperiness of surfaces.

Effect of mechanical and physical properties on the surface finishof the samples was observed in the determination of hardness of paint by pencils and determination of the resistance to scratching. The dependence between hardness and applied paint was proved. The measured hardness values and the degree of resistance to scratching on samples with coating by water-borne PUR varnish were always lower than on samples with solvent based PUR lacquer. There was no proved influence on the surface finish during the grid testing. Paint adhesion negatively affect the evaluation of slipperiness.

Slipperiness is a physical property of wooden furniture and is very important but often overlooked characteristic. It can be positive but also negative property, depending on the function of furniture surfaces. Used methods are based on existing methods for measuring anti-sliding properties of flooring. It is not fully satisfactory for measuring of slipperiness of furniture surfaces. The results of the measurements, statistical comparisons and testing procedure can not prioritize or reject any of used methods. For this reason, it was added experimental measurements with Denim textile in the thesis. The furniture surfaces in common practice are impacted by various materials (metals, plastics, fabrics, wood, glass etc.) that have different specific sliding properties. For better measurement of sliding properties of various materials in combination with furniture surfaces it could be used a sliding friction on a sloping surface. Finding the angle of the inclined plane can be expressed as the coefficient of sliding friction. From the measured values is obvious, that the slipperiness of the furniture surface finish is not negligible property and it would be appropriate to deal with this topic further in the future.

87

10 Seznam zkratek Apod.

A podobně

Atd.

A tak dále

BK

Buk

ČSN EN

Česká státní norma s harmonizující s evropskou normou

ČSN

Česká státní norma

DB

Dub

DIN

Chráněné označení německých národních norem

DTD

V diplomové

práci

označení

dřevotřískové

desky

opláštěné dubovou dýhou DTD fenol

V diplomové práci označení vodovzdorné překližky s fenolickou a protiskluzovou úpravou

ISO

International Organization of Standartization

NH

Nátěrová hmota

Obr.

Obrázek

PDP

Překližka

PUR NH

Polyuretanová nátěrová hmota

ROZ

V diplomové

práci

označení

rozpouštědlového

polyuretanového laku SMODCH

Směrodatná odchylka

SP

V diplomové

práci

označení

slepené

označení

vodou

spárovky

z dubových přířezů Tab.

Tabulka

Tj.

To jest

VOD

V diplomové

práci

ředitelného

polyuretanového laku

88

11 Přehled literatury 11.1 Knižní zdroje [1]

BARTOŇ, Stanislav, Ivo KŘIVÁNEK a Libor SEVERA. Fyzika: laboratorní cvičení. Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003, 61 s. ISBN 80-715-7843-6.

[2]

BRUNECKÝ, Petr. Standardy nábytku. 1. vyd. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2009. ISBN 978-80-7375-297-2.

[3]

HARTMAN, Emil, Bohumil SVOBODA a Ladislav LUKAVSKÝ. Povrchové úpravy nátěrovými hmotami v nábytkářském průmyslu. 1. vyd. Praha: SNTL, 1988, 254 s.

[4]

HOLOUŠ, Zdeněk a Eliška MÁCHOVÁ. Konstrukce nábytku II: konstrukce nosných koster čalouněného nábytku a zkoušky nábytku. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2014, 134 s. ISBN 978-80-7509-010-2.

[5]

HORÁK, Zdeněk, František KRUPKA a Václav ŠINDELÁŘ. Technická fyzika. 3.vyd. Praha: SNTL, 1961, 1432 s.

[6]

KŘIVÁNEK, Ivo, Josef FILÍPEK a Libor SEVERA. Fyzika: vybrané části. 1. vyd. V Brně: Mendelova univerzita, 2011, 148 s. ISBN 978-80-7375-533-1.

[7]

KUNZ, Jiří. Technická mechanika: statika s příklady. 1. vyd. V Praze: České vysoké učení technické, 2014, 113 s. ISBN 978-80-01-05563-2.

[8]

LIPTÁKOVÁ, Eva a Milan SEDLIAČIK. Chémia a aplikácia pomocných látok v drevárskom priemysle. 1.vyd. Bratislava: Alfa, 1989, 519 s. ISBN 80-05-00116-9.

89

[9]

MARUŠÁK, R. 2011. Porovnání kvality broušeného povrchu bukových nábytkových dílců kombinací různých zrnitostí brusných prostředků. Diplomová práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta. 84 s.

[10] ORDELTOVÁ, Marie. INSTITUT PRO TESTOVÁNÍ A CERTIFIKACI, a.s. Zlín. ROZBOROVÝ ÚKOL: Analýza ke zpracování revize normy ČSN 74 4507 Zkušební metody podlah – Stanovení protiskluzných vlastností povrchů podlah. Zlín, 2006, 18 s.

[11] POLÁŠEK, Josef. Zkoušení nátěrových hmot a povrchových úprav. Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003, 61 s. ISBN 80-7157660-3.

[12] ŽÁK, Josef. Fyzika: vybrané části I. 2. nezm. vyd. Brno: Vysoká škola zemědělská, 1985, 198, [5] s.

11.2 Normy [13] ČSN 74 4505: Podlahy – Společná ustanovení, 2012.

[14] ČSN 74 4507: Odolnost proti skluznosti povrchu podlah – Stanovení součinitele smykového tření, 2007.

[15] ČSN 91 0000: Nábytek – Názvosloví, 2005.

[16] ČSN 91 0102: Nábytek – Povrchová úprava dřevěného nábytku – Technické požadavky, 2006.

[17] ČSN EN 13893: Resilient, laminate and textile floor coverings - Measurement of dynamic coefficient of friction on dry floor surfaces, 2003.

[18] ČSN EN 747-1: Nábytek – Patrová lůžka a vysoká lůžka – Část 1: Požadavky na bezpečnost, pevnost a trvanlivost, 2012.

90

[19] ČSN EN ISO 1518-1: Nátěrové hmoty – Stanovení odolnosti proti vrypu – Část 1: Zkouška při konstantním zatížení, 2011.

[20] ČSN EN ISO 15184: Nátěrové hmoty – Stanovení tvrdosti nátěru zkouškou tužkami, 2013.

[21] ČSN EN ISO 2409: Nátěrové hmoty – Mřížková zkouška, 2013.

[22] ČSN P CEN/TS 15676: Dřevěné podlahoviny – Odolnost proti uklouznutí – Kyvadlová zkouška, 2008.

[23] ČSN P CEN/TS 16165: Determination of slip of resintance of pedestrian surfaces – Methods of evaluation, 2013.

[24] DIN 51 130: Prüfung von Bodenbelägen – Bestimmung der rutschhemmenden Eigenschaft

–

Arbeitsräume

und

Arbeitsbereiche

mit

Rutschgefahr,

Begehungsverfahren – Schiefe Ebene, 2004.

11.3 Internetové zdroje [25] ALDO Stylové bydlení. Netradiční dětské stoly [online] citováno 16. března 2015. Dostupné na: < http://www.nabytek-aldo.cz/netradicni-detske-psaci-stoly/>.

[26] Brunecký, P. NIS. Informace o nábytku [online] citováno 15. prosince 2014 Dostupné na: .

[27] DENIM. Culture Compass. Denim dreams [online] citováno 25. ledna 2015. Dostupné na: .

[28] DIN 51130. Prüfung von Bodenbelägen [online] citováno 10. března 2015. Dostupné na: < http://www.antislip.org/website/pdf/DIN_51130_duits.pdf>.

91

[29] FELDER. Dřevoobráběcí stroje – K 500 S Formátovací pila [online] citováno 10. března

2015.

Dostupné

na:


cz/products/9e5e5cc98dc03df70393/product_detail/120ca28516f1061c0921/9e5e 5cc98dc03df70393>.

[30] Fitham. Fitness a sport equipment. Ribsole [online] citováno 10. března 2015. Dostupné na: .

[31] Greiff. Gastro vybavení - York [online] citováno 16. března 2015. Dostupné na: .

[32] Havlová, M. Katedra hodnocení textilií. Typologie tkanin nábytkářského typu [online]

citováno

11.

února

2015.

Dostupné

na:

.

[33] Makita. Brusky - Excentrická bruska 125 mm [online] citováno 11. března 2015. Dostupné

na:


excentricke/excentricka-bruska-125mm-300w-19366.htm#technicke-parametry>.

[34] Paclíková, A. IDNES. Dřevěné sedačky budou i v pražských autobusech [online] citováno 25. ledna 2015. Dostupné na: .

[35] Pro holky a kluky. Breuyn. Kategorie dětské postele [online] citováno 16. března 2015. Dostupné na: < http://www.proholkyakluky.cz/4_de-breuyn>.

[36] Reichl, J. Encyklopedie fyziky. Smykové tření [online] citováno 1. února 2015. Dostupné na: < http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/36-smykove-treni>.

[37] RWT. Dřevoobráběcí stroje. BS 1100 [online] citováno 10. března 2015. Dostupné na: . 92

[38] SAYERLACK. Innovative wood solutions. Sortiment [online] citováno 11. března 2015. Dostupné na: < http://www.sayerlack.cz/sortiment/polyuretany>.

[39] TZB-info. Vyhláška č. 268/2009 sb. o technických požadavcích na stavby [online] citováno

3.

února

2015.

Dostupné

na:


predpisy/vyhlaska-c-268-2009-sb-o-technickych-pozadavcich-na-stavby>.

[40] WAtech. Profesionální stříkací technika. Finefinish 20-30 s aircoat komplet [online] citováno 12. března 2015. Dostupné na: .

[41] Woodgears. Knock down dresser [online] citováno 10. března 2015. Dostupné na: .

93

12 Seznam obrázků Obr. 1 Na vodorovné podložce Obr. 2 Na šikmé podložce

.................................................................................... 9

........................................................................................... 9

Obr. 3 Grafické znázornění smykového tření ................................................................. 10 Obr. 4 Negativní vliv kluznosti....................................................................................... 11 Obr. 5 Denim .................................................................................................................. 13 Obr. 6 Použití denimu na oděvu ..................................................................................... 13 Obr. 7 Vodící lišta u zásuvky

..................................................................................... 16

Obr. 8 Volné čalounění na sedáku .................................................................................. 16 Obr. 9 Schody u dětské patrového lůžka

.................................................................... 17

Obr. 10 Nastavitelná deska pracovního stolu 17 Obr. 11 Skluzavka v interiéru

..................................................................................... 17

Obr. 12 Dřevěné ribstoly .............................................................................................. 17 Obr. 13 Sedací nábytek v MHD - A

........................................................................... 18

Obr. 14 Sedací nábytek v MHD - B

........................................................................... 18

Obr. 15 Zkušební přístroj s třecím kyvadlem ................................................................. 22 Obr. 16 Měřidlo kluzné délky ......................................................................................... 23 Obr. 17 Třecí patka včetně pracovní hrany..................................................................... 24 Obr. 18 Zkušební přístroj ................................................................................................ 26 Obr. 19 Zkušební standarda ............................................................................................ 29 Obr. 20 Grafický záznam třecí síly ................................................................................. 30 Obr. 21 Tvar a rozměry kluzáku ..................................................................................... 31 Obr. 22 Uspořádání kluzáků ........................................................................................... 32 Obr. 23 Formátovací pila Felder K 500 S ....................................................................... 40 Obr. 24 Stříkací zařízení Wagner.................................................................................... 41 Obr. 25 Širokopásová bruska RWT BS 1100 RP ........................................................... 42 Obr. 26 Excentrická bruska Makita ................................................................................ 43 Obr. 27 Zkušební zařízení s třecím kyvadlem ................................................................ 43 Obr. 28 Pomůcky ke zkoušce.......................................................................................... 44 Obr. 29 Pryžová třecí patka ............................................................................................ 44 Obr. 30 Třecí plocha patky z PDP s riflovinou ............................................................... 44 Obr. 31 Třecí plocha pryžové třecí patky ....................................................................... 45

94

Obr. 32 Třecí plocha patky z PDP s riflovinou ............................................................... 45 Obr. 33 Zkušební zařízení na měření skluznosti GMG 100 SC ..................................... 46 Obr. 34 Pomůcky ke zkoušce.......................................................................................... 46 Obr. 35 Kluzáky z pryže a usně

.................................................................................. 47

Obr. 36 Kluzáky s riflovinou ....................................................................................... 47 Obr. 37 Ukázka měření ................................................................................................... 48 Obr. 38 Zkušební zařízení ............................................................................................... 48 Obr. 39 Ukázka z měření ................................................................................................ 49 Obr. 40 Řezný nástroj s více ostřími ............................................................................... 50 Obr. 41 Ukázka z měření .............................................................................................. 50 Obr. 42 Byko – cut universal 3430 ................................................................................. 50 Obr. 43 Přístroj pro zkoušku vrypem .............................................................................. 52 Obr. 44 Ukázka z měření odolnosti vůči vrypu

.......................................................... 52

Obr. 45 Závislost kluznosti povrchu za mokra a sucha na povrchové úpravě ................ 57 Obr. 46 Závislost kluznosti povrchu za mokra a sucha na povrchové úpravě v kombinaci s textilií Denim................................................................................................................ 61 Obr. 47 Závislost kluznosti povrchu na povrchové úpravě ............................................ 64 Obr. 48 Závislost kluznosti povrchu na povrchové úpravě s textilií Denim .................. 66 Obr. 49 Krabicový graf – Standardizované hodnoty metod – PDP ................................ 66 Obr. 50 Krabicový graf – Standardizované hodnoty metod – DTD ............................... 69 Obr. 51 Krabicový graf – Standardizované hodnoty metod – SP ................................... 70 Obr. 52 Krabicový graf – Standardizované hodnoty metod – PDP fenol ....................... 70 Obr. 53 Závislost tvrdosti povrchu na povrchové úpravě ............................................... 74 Obr. 54 Závislost odolnosti povrchu proti vrypu na povrchové úpravě ......................... 75

95

13 Seznam tabulek Tab. 1 Součinitele statického a dynamického smykového ............................................. 10 Tab. 2 Součinitele statického smykového tření za sucha a mokra .................................. 14 Tab. 3 Vlastnosti pryžového dílce .................................................................................. 24 Tab. 4 Rozdělení do tříd dle kritického úhlu .................................................................. 27 Tab. 5 Rozdělení nábytkových ploch.............................................................................. 34 Tab. 6 Požadavky na fyzikálně mechanické vlastnosti ................................................... 35 Tab. 7 Technické parametry při řezání formátovací pilou .............................................. 40 Tab. 8 Technické parametry stříkacího zařízení ............................................................. 41 Tab. 9 Technické parametry při stříkaní vzorků vodou ředitelným lakem ..................... 41 Tab. 10 Technické parametry při stříkaní vzorků rozpouštědlovým lakem ................... 41 Tab. 11 Technické parametry při broušení vzorků ......................................................... 42 Tab. 12 Technické parametry při broušení excentrickou bruskou .................................. 42 Tab. 13 Označení tužek ve zkušební řadě ....................................................................... 49 Tab. 14 Klasifikace výsledků zkoušek............................................................................ 51 Tab. 15 Odolnost povrchové úpravy vůči vrypu ............................................................ 53 Tab. 16 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha – PDP .................................. 54 Tab. 17 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za mokra – PDP ................................. 54 Tab. 18 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha – DTD ................................. 55 Tab. 19 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za mokra – DTD ................................ 55 Tab. 20 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha – SP ..................................... 56 Tab. 21 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za mokra – SP .................................... 56 Tab. 22 Výsledky měření – Stanovení kluznosti – PDP fenol ........................................ 57 Tab. 23 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha s textilií Denim – PDP ........ 58 Tab. 24 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za mokra textilií Denim - PDP .......... 58 Tab. 25 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha s textilií Denim – DTD ....... 59 Tab. 26 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za mokra s textilií Denim – DTD ...... 59 Tab. 27 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha s textilií Denim – SP ........... 60 Tab. 28 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za mokra s textilií Denim – SP .......... 60 Tab. 29 Výsledky měření – Stanovení kluznosti s textilií Denim – PDP fenol .............. 61 Tab. 30 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha – PDP .................................. 62 Tab. 31 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha – DTD ................................. 62

96

Tab. 32 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha – SP ..................................... 63 Tab. 33 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha – PDP fenol ......................... 63 Tab. 34 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha s textilií Denim – PDP ........ 64 Tab. 35 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha s textilií Denim – DTD ....... 65 Tab. 36 Výsledky měření – Stanovení kluznosti za sucha s textilií Denim – SP ........... 65 Tab. 37 Výsledky měření–Stanovení kluznosti za sucha s textilií Denim–PDP fenol ... 66 Tab. 38 Dvouvýběrový T-test – Horizontální zkouška za sucha .................................... 67 Tab. 39 Dvouvýběrový T-test – Kyvadlová zkouška za sucha ....................................... 68 Tab. 40 Dvouvýběrový T-test – Kyvadlová zkouška za mokra...................................... 68 Tab. 41 Dvouvýběrový T-test – porovnání metod u PDP .............................................. 71 Tab. 42 Dvouvýběrový T-test – porovnání metod u DTD ............................................. 71 Tab. 43 Dvouvýběrový T-test – porovnání metod u SP ................................................. 72 Tab. 44 Dvouvýběrový T-test – porovnání metod u PDP fenol ..................................... 72 Tab. 45 Výsledky měření – Mřížková zkouška .............................................................. 73 Tab. 46 Výsledky měření – Stanovení tvrdosti nátěru tužkami ...................................... 73 Tab. 47 Výsledky měření – Stanovení odolnosti proti vrypu ......................................... 74 Tab. 48 Přehled tabulek – stanovení kluznosti zkušebním kyvadlem ............................ 76 Tab. 49 Přehled tabulek – stanovení kluznosti horizontální zkouškou ........................... 76

97