MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Ústav základního zpracování dřeva

Návrh konstrukce dveřního křídla a ověření jeho mechanických vlastností

Diplomová práce

Brno 2015

Bc. Hermína Svobodová

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Návrh konstrukce dveřního křídla a ověření jeho mechanických vlastností, zpracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47 b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Brně dne: …………………..

Podpis: ……………………………..

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Heleně Křenkové za její ochotu, pomoc a odborné vedení při zpracování diplomové práce a také Ing. Tomáši Najbrtovi. Zároveň chci také poděkovat mé rodině za velkou podporu a pochopení po celou dobu mého studia.

ABSTRAKT

Autor:

Bc. Hermína Svobodová

Název práce:

Návrh konstrukce dveřního křídla a ověření jeho mechanických vlastností

Diplomová práce se zabývá navržením jednoduché konstrukce vnitřních hladkých dveří. Byly vyrobeny a testovány dva vzorky dveřních křídel s výztuhami z OSB desky a bloku papírové lepenky dle zkušebních metod stanovených podle evropských norem ve Zkušebně stavebně truhlářských výrobků ve Zlíně. Výsledky těchto zkoušek budou podkladem pro výrobu jednoduché, nákladově přijatelné konstrukce dveřního křídla, určené pro kanceláře budovy T, Mendelovy univerzity v Brně.

Klíčová slova: Dveře, křídlo, zárubeň, kování, povrchová úprava, materiál výplň, vlastnosti, funkce, evropská norma, zatížení, deformace, proražení, zkouška, odolnost, kroucení, konstrukce, dýha, dřevotřísková deska, voština.

ABSTRACT

Bc. Hermína Svobodová

Author:

Name of the work: The Design of the Construction the door and the Verification its mechanical Properties

This thesis is engaged in the designing of simple structure of inside smooth doors. Two samples of doors were manufactured and tested with reinforcements from Oriented Strand Board and

blok of cardboard according to the testing methods by European

standards in the Testing Laboratory building-joinery Products in Zlín. The results of these tests will provide the basis for the production of simple and cost acceptable the structure of door, which will be for the offices of building T of Mendel´s University.

Key words: Door, Sash of the Door, Doorframe, Hardware, Surface Working, Material, Infill, Properties,

Function,

European standards, Load, Deformation, Puncturing, Test,

Hardiness, Torsion, Construction, Veneer, Chipboard, Honeycomb.

OBSAH

1

ÚVOD

1

2

CÍL PRÁCE

2

3

TEORETICKÁ ČÁST

3

3.1 Historický vývoj konstrukce dveří

3

3.1.1 Točnice

3

3.1.2 Vnější kované závěsy

4

3.1.3 Vnitřní zapouštěné závěsy

6

3.1.4 Svlaková konstrukce dveří

7

3.1.5 Zárubně

8

3.1.6 Zámky, kliky, klíčové štítky

9

3.2 Konstrukce dveří

10

3.2.1 Dveřní zárubně

11

3.2.2 Dveřní křídla

15

3.2.2.1 Rámová dveřní křídla

16

3.2.2.2 Desková dveřní křídla

17

3.2.2.3 Hladká dveřní křídla

17

3.2.3 Těsnění dveří

21

3.2.4 Kování dveří

22

3.2.5 Osazení křídla dveří na obložkové zárubně

25

3.3 Architektonické a typologické požadavky na konstrukci dveří

25

3.4 Technické požadavky na dveře zkoušené ve Zkušebně STV

27

3.4.1 Mechanické vlastnosti dveří

29

3.4.2 Tepelně technické požadavky na konstrukci dveří

30

3.4.3 Akustické požadavky

33

3.4.4 Dveře se zvýšenou požární odolností

36

3.4.5 Bezpečnostní dveře (dveře odolné proti vloupání)

37

3.4.6 Odolnost proti zatížení větrem

38

3.4.7 Vodětěsnost

39

3.4.8 Nebezpečné látky

40

3.4.9 Únosnost bezpečnostních zařízení

41

4

5

3.4.10 Radiační vlastnosti

41

3.4.11 Průvzdušnost

42

PRAKTICKÁ ČÁST

43

4.1 Návrh dvou vzorků dveřních křídel

43

4.2 Postup výroby dvou vzorků dveřních křídel

43

4.3 Metodika zkoušek vlastností a funkce dveřního křídla

52

4.3.1 ČSN EN 951 Měření výšky, šířky, tloušťky a pravoúhlosti

52

4.3.2 ČSN 74 6488-1 Měření rozměrů polodrážky

54

4.3.3 ČSN 74 6488-2 Způsob měření osazení závěsů

55

4.3.4 ČSN EN 952 – Dveřní křídla – Celková a místní rovinnost

56

4.3.5 ČSN EN 947 Stanovení odolnosti proti svislému zatížení

58

4.3.6 ČSN EN 948 Stanovení odolnosti proti statickému kroucení

60

4.3.7 ČSN EN 950 Stanovení odolnosti proti nárazu tvrdým tělesem

62

4.3.8 ČSN EN 949 Odolnost proti nárazu měkkým a těžkým tělesem

64

4.4. Praktické provedení zkoušek dveřních křídel ve zkušební laboratoři

66

HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ A DISKUSE

81

5.1 Klasifikace dveří podle evropských norem

81

5.1.1 Dveřní křídla – výška, šířka, tloušťka a pravoúhlost

81

5.1.2 Dveřní křídla – celková a místní rovinnost

81

5.1.3 Dveře – Klasifikace pevnostních požadavků

82

5.2 Naměření hodnoty a hodnocení zkoušek

84

6

ZÁVĚR

87

7

SUMARY

88

8

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

89

9

INTERNETOVÉ ZDROJE

91

10

SEZNAM TABULEK

92

11

SEZNAM OBRÁZKŮ

93

1 ÚVOD Dveře jsou neoddělitelnou součástí každého domu nebo bytu a vytvářejí prvotní dojem o interiéru. Umožňují vstup do jednotlivých pokojů nebo prostorů, ale také sjednocují design celého interiéru. Na kvalitní interiérové dveře jsou v dnešní době kladeny vysoké nároky. Nejen, že musí dobře vypadat, pohodlně se zavírat a otevírat, těsně přiléhat k zárubním, odolávat mechanickému poškození, ale také musí být bezpečné a zdravotně nezávadné, to znamená, že při výrobě vzniká minimum látek zatěžujících životní prostředí, a dále budou dveře ekologicky nezávadné při používání v domácnosti. Dalšími důležitými vlastnostmi je tepelná a zvuková izolace, případně jiné specifické požadavky, například požární odolnost. Výrobci dveří se neustále snaží o inovace designů, materiálů křídel, zárubní i dveřního kování. Využívají nejen podněty uživatelů, ale také sledují zahraniční trendy ve vývoji dveří. Moderní dveře existují v mnoha typech provedení, dekorů, povrchů; doplněné širokou škálou závěsů, dveřního kování a doplňků, jako jsou větrací mřížky nebo různé bezpečnostní prvky. U vnitřních (interiérových) dveří se jejich kvalita často odvíjí od druhu materiálu, který byl použitý na jejich konstrukční prvky a výplň. Jednoduché a levné interiérové dveře mohou mít výplň z dřevěných latěk nebo papírové voštiny, kvalitnější jsou pak vyplněny výtlačně lisovanou vylehčenou dřevotřískovou deskou, pásky z desek MDF nebo HDF. O to zajímavější bylo hledání návrhu vhodné jednoduché konstrukce hladkých vnitřních dveří, které by mohly být využity v rámci modernizace interiérů budovy T, na Mendelově univerzitě v Brně. V rámci své diplomové práce jsem se podílela na návrhu a výrobě nové konstrukce dveřního křídla. Dva vyrobené vzorky dveřních křídel jsme podrobili testům dle harmonizovaných evropských norem ve Zkušebně stavebně truhlářských výrobků ve Zlíně, s cílem vybrat vhodnější variantu navržené konstrukce, případně navrhnout úpravy konstrukce.

1

2 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce je návrh dvou variant konstrukce hladkého dveřního křídla pro vnitřní dveře kanceláří v budově T, v areálu Mendelovy univerzity v Brně. V dílnách Ústavu základního zpracování dřeva, Lesnické a dřevařské fakulty, budou vyrobena dvě křídla hladkých dveří, která se poté odzkouší dle harmonizovaných evropských norem ve Zkušebně stavebně truhlářských výrobků ve Zlíně. Našim úkolem je navrhnout hladké křídlo dveří jednoduché, finančně nenáročné konstrukce, která by obstála v běžných provozních podmínkách budovy. Na základě výsledků zkoušek bude navržena úprava konstrukce tak, aby se docílily optimální vlastnosti dveřního křídla pro konkrétní umístění v objektu.

2

3 TEORETICKÁ ČÁST 3.1 Historický vývoj konstrukce dveří Konstrukce dveří má pouze několik málo základních variant, které se používají velmi dlouho a závisí na funkci (požadavku na pevnost, ochranu před povětrnostními vlivy), ale také na sociální příslušnosti staveb, jelikož jsou vysoce funkčním a výrazovým prostředkem architektury stavebního díla a mají specifické postavení mezi konstrukčními prvky. Dveře v interiéru jsou jeho součástí a zejména v historických slozích se podílejí na estetickém a architektonickém řešení interiéru. (PUŠKÁR, A. Okna, dveře, prosklené stěny) Z hlediska časového vývoje typů konstrukce dveří je sledován zejména způsob jejich zavěšování, který má vztah i k použité konstrukci dveřního křídla. Dle způsobu zavěšování jsou dveře rozděleny na tyto typy: 

točnicový



s vnitřními zapuštěnými závěsy



s vnějšími kovanými závěsy

3.1.1 Točnice Jedná se o robustní a starší systém, který se udržuje až do současné doby, hlavně ve venkovském prostředí. Principem je trámková konstrukce křídla typu „H se dvěma příčkami“, kde jeden postranní sloupek přečnívá nahoře i dole a slouží k upevnění k ostění dveřního otvoru. Název „točnice“ (ve starší literatuře i „točna“) není jednoznačný – rozumí se jím jak postranní sloupek, tak jeho koncové části a případně i jejich protějšky, tedy celky obou koncových upevňovacích zařízení. Ve středověku a na venkovských konstrukcích se u náročnějšího provedení začíná objevovat na obou koncích točnice okování. To má na spodním konci zpravidla podobu pevně naražené objímky a čepu, složeného ze zaraženého trnu, jehož volný konec se otáčí v příslušném ložisku, které bylo vytesané ve tvrdém kameni nebo železné. Toto zlepšení umožňuje, že se nadále neodírá spodní část dřevěného sloupku, která je navíc díky přizvednutí nad ložiskem bezpečně větraná. Problémem ale nadále zůstává s vlhnutím spodní části točnice ve sněhu nebo v dešti, který se někdy řešil zkrácením spodní části sloupku, a nebo úpravou spodního

čepu v horní plošce

odrazníkového kamene. Železné vylepšení horního ložiska spočívalo v provedení 3

válcového oka nebo objímky, zakotvené pomocí trnu do zdiva (zajištění proti vytržení zajišťovalo provlečení celou tloušťkou zdiva a zajištění okem s kotevní závlačí na protilehlé straně). Pokud byly dřevěné stěny relativně tenké a nemají za ostěním niku ve zbývající tloušťce stěny, muselo se spodní i horní ložisko točnice připevnit k vnitřní straně stěny, a to většinou jako vlnkově upravený samorostový prvek, přibitý hřeby nebo častěji dřevěnými kolíky. Ojediněle dochovaná středověká dveřní křídla i dveřní křídla z venkovského prostředí ukazují, že u běžné velikosti dveří zůstávala konstrukce dveřního křídla typu „H se dvěma příčkami“. Tuhost celé deskové soustavy a současně vnější strana křídla tvořily svisle kladené desky přibité ke kostře dřevěnými kolíky, kterým vystupují na lícové straně jejich „hlavy“. U zvláště starobylého provedení ve vzácných případech se ale můžeme setkat i s ještě jednodušším způsobem, kde je v nosné části dveří používán postranní sloupek pouze jeden, který slouží k upevnění. Ve středověku byl točnicový systém zřejmě nejběžnější u dveří ve všech sociálních vrstvách. (ŠKABRADA, J. – Konstrukce historických staveb)

Obr. 1 – Točnicový způsob zavěšování dveří (ŠKABRAHA,J.- Konstrukce historických staveb)

3.1.2 Vnější kované závěsy Mladší a pokročilejší způsob je zavěšování dveří pomocí vnějších železných kovaných závěsů, přibíjených na rubovou stranu křídla dveří. Vnější nosná část závěsu

4

je kovaný hák zaražený do ostění, na který je nasazeno koncové oko závěsu ve tvaru svislého válce. S tímto způsobem zavěšování souvisí i změna konstrukce křídel, která je svlaková. Nejstarší (ve venkovském prostředí dlouho přetrvávající) je horizontální podoba vnějších závěsů, které jsou jako dlouhé kované pásy s otvory pro přibití. Závěsy se vyráběly na kovadlině z jednoho kusu železa postupným vytahováním, rozváděním a dělením. Tyto způsoby jsou ve tvarové struktuře výrobku dobře patrné. Pásové závěsy jsou různě tvarované. V místě připevnění rozšířené a upevněné pomocí kovaných hřebů a od 2. Poloviny 18. Století také šrouby se čtvercovými matkami. Jednodušší dlouhé závěsy se používají až do 19. Století. Tyto pásové závěsy se užívaly zejména na těžších dveřích svlakové konstrukce a svým tvarem byly charakteristické pro dobu vzniku.

Obr. 2 – Vnější kované pásové závěsy (www. tzb-info.cz) Druhé provedení vnějších závěsů jsou závěsy svislé – kratší a různě tvarované. Užívaly se na pokročilejší lehčí rámovou konstrukci dveří. Základ tvaru vertiálních závěsů je esovitý symetricky rozložený (nahoru i dolů) od středové části se zavěšovacím okem. Nejstarší renesanční závěsy jso bohaté spirálově rozvilinové. Barodkní tvary na tento způsob navazují a postupně je zjednodušují. Často bývají povrchově upraveny cínováním. Následuje poslední třetí typ vnějších závěsů tzv. závěsy křížové, složené z dvojice kolmo přeložených železných pásků. Propojení obou částí závěsu je kovářským svařováním. V polovině 19. Století je na těchto závěsech dobře patrné

5

přeložení obou pásků a začíná být zřejmá jejich příprava z továrně vyráběné ocelové pásoviny. (ŠKABRADA, J. – Konstrukce historických staveb)

3.1.3 Vnitřní zapouštěné závěsy Vnitřním, do masivu dveřních křídel zapouštěných závěsů, předcházely tzv. skříňové závěsy. Nosnou část těchto závěsů tvoří plechy obdélníkového tvaru. Okraje jsou zavinuté do tvaru válcových pouzder a jsou řazeny střídavě za sebou. Jejich pevné propojení zajišťuje shora zasunutý trn s horní rozklepanou hlavou, která umožňuje jeho operativní vytažení v případě, že je potřeba dveřní křídlo uvolnit. Pokud jsou oba konce trnu rozšířené, je celý závěs nerozebiratelný a dveřní křídlo je možné sejmout pouze uvolněním jednoho nosného plechu. Plechy se ke křídlu a zárubni přibíjely nebo šroubovaly (později) přes několik otvorů, připravený v jejich ploše. Způsob následného zapuštění se u těchto závěsů připravovalo dlabáním mělké vybrání, do kterého se zapustil plech závěsu do úrovně jeho povrchu. Tento typ závěsů se mezi stavební kování rozšířil z použití u nábytku. Tyto závěsy se od 2. Poloviny 18. Století uplatňovaly spíše vyjímečně na interiérových dveřích a to výhradně v budovách aristokracie. Užití těchto závěsů je častější konstrukce, kdy nejsou mezi místnostmi zárubně, ale pouze deštěné prostupy. V další fázi zapouštění dveřních závěsů bývají nosné plechy vnějších závěsů křídel skříňových dveří situovány a upraveny tak, aby nebyly při zavření dveří zvenčí viditelné. Nosná část je zapouštěna do povrchu vnižního boku. Na takových závěsech je už patrná tendence vnější části závěsů skrýt, aby se při zavřených dveřích uplatňovalo jako viditelná část závěsu pouze propojené tenké válcové pouzdro se zavlečeným trnem. Stavební zapuštěný závěs využívá tyto způsoby v jednodušším a robustnějším provedení, ve kterém se starší systím převedl do válcovitě zapouzdřené sestavy. V ní se skrývá válečkový čep a venkovní železná plocha závěsu i trn pod hákem jsou nahrazeny obdélníkovými nosnými plechy, které jsou zapuštěny vnitřku dveřního křídla a na druhé straně do masivu zárubně, pod její obložení. Nosné plechy jsou s masivem svého podkladu propojeny buď zpočátku tradičními kovanými hřeby, později pak šrouby a nakonec (u dveřních křídel) kovovými trny. První závěsy tohoto typu je možné sledovat na vnitřních pokojových dveřích zámeckých budov zhruba od poloviny 18. Století. Tyto závěsy jsou zpočátku kované a dost robustní, postupně lité a štíhlejší

6

s častým užitím barevných kovů (mosaz) od počátku 20. Století s použitím strojově ohýbaných železných plechů. Určujícím chronologickým prvkem těchto závěsů je tvarování horních a dolních konců, které vyčnívají z děleného válcového pouzdra závěsu. V 2. Polovině 18. Století mají tvar prolamovaných barokních profilů, v 1. Polovině 19. Století typický tvar „žaludu“ a ve 2. Polovině 19. Století tvar kužele a koncovou kuličku. Od počátku 20. Století je tvar zapuštěných závěsů nejjednodušší. Štíhlá válcová pouzdra nejsou zdobená a mají oblé konce. (ŠKABRADA, J. – Konstrukce historických staveb)

Obr. 3 – Vnitřní zapuštěné závěsy (www.tzb-info.cz)

3.1.4 Svlaková konstrukce dveří Tato konstrukce se vyvinula ze staršího a jednoduššího točnicového systému. Nízká tuhost, která vedla ke svěšování křídla, byla odstraněna zpevněním. Pokrok v oblasti truhlářských nástrojů umožnil dokonalejší konstrukci dveří. Plocha křídla svlakových dveří je sesazena ze svisle kladených desek (fošen nebo prken), vzájemně různě spojených (na sraz, polodrážku, drážku a pero). Horizontálně (popř. šikmo) je tato plocha desek propojena příčným prvkem – svlakem. Svlakové dveře se připevňovaly výhradně pomocí vnějších kovaných především pásových závěsů, které se dávaly na rubovou stranu dveřního křídla. Důvodem byl běžný rozměr polodrážky pro dveře ve vnitřní hraně zárubně, odpovídající běžné tloušťce dveří deskové plochy, ze kterého vyplýval půdorysně jednoduchý vztah křídla a závěsu. (ŠKABRADA, J. – Konstrukce historických staveb)

7

Obr. 4 – Svlakové dveře (SEVERIN, O. – Stavba domu v praxi)

3.1.5 Zárubně Tradiční zárubeň dveřního otvoru je masivní, podle materiálu buď dřevěná trámová, nebo kamenná či zděná (tesané a zděné portály a ostění). Trámové zárubně v roubených stěnách jsou se stěnovými trámy napojeny na drážku a pero. Mohou být

8

sestaveny jako samonosné, vsazené do stěny jako celek, nebo pouze s propojenými bočními stojkami (překlad a práh tvoří v takových případech probíhající stěnové trámy). Součástí kamenných zárubní je vždy i horní překladová část. Zděná ostění mohou být klenutá nebo mají rovné překlady s nepatrným nadvýšením. Především barokní a klasicistní tesané i trámové portály vstupů do městských i vesnických domů měly tzv. nadsvětlíky ve svých horních koncových částech, oddělených překladem, který byl subtilnější. Sloužily k přisvětlení prostoru nebo i k větrání, proto se do nich vsazovala prosklená křídla. Od renesance začínají trámové zárubně být řešeny jako hrubá konstrukce s prkenným obkladem, který může mít profilaci a další výzdobu. Typické jsou obklady – obložky – zárubní barokních, vybavené složitou profilací a další výzdobou. V 19. Století se jádro zárubně již neprovádělo z masivních trámových hranolů, ale z tenčích fošnových profilů. (ŠKABRADA, J. – Konstrukce historických staveb)

3.1.6 Zámky, kliky, klíčové štítky Středověké zámky mají otevřenou, nekrytou mechaniku. Základem je samočinná závorka nebo záskočka, držená ve vysuté (zavřené) pozici pružinovým perem. Závorka se zvenčí odtahuje otáčením klíče a zevnitř ručním odtažením. V tomto období je součástí dveří různá držadla a také klepadla. Zámky na dveřích renesančních staveb jsou zakryté v krabici a mají na konci (proti závorce) trojlaločný tvar. Začínají se objevovat kliky. Barokní zámky jsou již vesměs krabicové, s tendencí ke tvaru plošší obdélníkové krabice, často s tepanou výzdobou. Kliky jsou běžné s tvarem olivovým (oboustranné). Součástí mohou být i zástrčky pro zajištění dveří zevnitř. Začíná se užívat i mosaz, vhodná pro odlévání. V průběhu 19. Století pokračuje tendence k zapouštění zámků. Typická kovaná páková klasicistní klika (spíše z venkovského prostředí) má na tvarovaném držáku oválný „talířek“. Mosazné olivové kliky mají tvar se střední kuličkou, z které se rozbíhají dva postranní díly tvaru rozšiřujících se kuželů. Od konce 19. Století se začínají objevovat i tvary úsporně jednodušší, převážně s polygonálním profilem. Z nich přežívá do 20. Století čtyřboký profil s výrazným okosením hran a zaoblenými konci. Již před 1. Světovou válkou se začalo používat skutečně elegantní univerzální mosazné kování s hladkými klikami mírně hruškového

9

tvaru s oválným průřezem.

Od třicátých let se začal používat obdélný profil se

zaobleným koncem a používání mosazi ve prospěch světlejších slitin. Klíčové štítky, renesanční a barokní, mají zpravidla různě bohaté rozvilinové provedení, odpovídající výzdobě nosných plechů venkovních závěsů. Zvlášť výrazné a dobře rozpoznatelné jsou štítky klasicistní. Ve 2. Polovině 19. Století nastupuje ve výrobě těchto štítků také tovární výroba. Mosazné štítky mají výrazně vertikální tvar, zkosené okraje a různé tvary zaoblených, trojbokých konců. U pozdějších oválných klik a klik s obdélným profilem a oblým koncem mají klíčové štítky tvar obdélných plechů, zpočátku ještě mosazných, později ze světlejších a lehčích slitin. (ŠKABRADA, J. – Konstrukce historických staveb)

3.2 Konstrukce dveří Dveře patří mezi základní konstrukční prvky budov, uzavírají průchodný otvor. Tvoří je pevná nosná nebo vodící konstrukce zárubně, pohyblivé křídlo, práh, kování, těsnění a různé prvky závislé na funkci dveří. Základní funkcí dveří jako otvorové výplně budov je: 

Komunikační, případně i vizuální spojení dvou prostorů



Zároveň vzájemné oddělení prostorů se stejným nebo různým klimatem, s různými požadavky na prostředí v závislosti na využití prostorů

Z rozdílnosti požadavků a vlastností prostorů vyplývá různorodost a variabilnost konstrukčního řešení dveří. Dveře jsou ohraničené podlahou nebo prahem, ostěním nebo nadpražím. Přední strana dveří je ta strana, na kterou se otvírá křídlo dveří, zadní strana je strana, na kterou se křídlo dovírá. Dveře se skládají z různých prvků. Hlavními prvky dveří je pevná část – lemování dveří, zárubeň, dveřní křídlo, dveřní kování. Aby dveře mohly plnit rozličné funkce, mohou mít i doplňkové prvky, jako je práh, držadlo, vhoz na dopisy, poštovní schránku, větrací prvky, signalizační zařízení podle specifických požadavků kladených na dveře, atd. (PUŠKÁR, A. Okna, dveře, prosklené stěny)

10

Obr. 5 – Zaměřování dveří a zárubně (PUŠKÁR, A. Okna, dveře, prosklené stěny)

3.2.1 Dveřní zárubně Dveřní zárubeň je nosná nebo vodicí část dveří, která je osazena do dveřního otvoru.

11

Tvoří ji: 

Stojky – svislý vlys zárubně



Nadpraží



Prahová spojka – spojení dolních konců zárubně, která slouží k přesnému zabezpečení šířky průchodu, ale i k připevnění prahu dveří, zamezuje zboření nezabudované zárubně. U tyčových skládaných zárubní se spojka nepoužívá.

Obr 6 – Zárubeň (1-stojka, 2-nadpraží, 3-prahová spojka, 4-závěs, 5-výztuž, 6zadní strana, 7-přední strana) (www.prezentace – OUS Karlovy Vary)

B

jmenovitá světlá šířka zárubně

H

jmenovitá světlá výška zárubně

C

jmenovitá tloušťka zárubně

Z

délka zapuštění

12

b1

šířka zárubně v polodrážce

h1

výška zárubně v polodrážce od úrovně podlahy Zárubeň slouží ke kotvení závěsů dveřního křídla, k těsnění dveřního křídla

a k jeho přesnému dosednutí v zavřené poloze. Zárubeň vytváří lemování dveřního otvoru a spojuje konstrukci dveří se stěnou. Tvarování zárubně musí umožňovat plynulý přechod lidí a uzamykání dveřního křídla. Zárubně se vyrábějí z rozličných materiálů, nejrozšířenější jsou ocelové, ale také dřevěné, nebo ze slitin hliníku, plastové a z kompozitních materiálů. Zárubně rozdělujeme podle: 

Jejich umístění ve stavbě (vnitřní a vnější)



Způsobu otvírání dveřních křídel



Počtu dveřních křídel



Možnosti zavěšení dveřních křídel (pro pravé dveře má přední strana zárubně závěsy na pravé stojce, pro levé dveře na levé stojce)



Konstrukční úpravy stojek nadpraží a tvaru (tesařské, fošnové, teplické, rámové, tyčové z deskových materiálů, lisované kovové, z tyčové oceli, hliníkové skládané vícedílné, vyztužené plastové)



Technologie osazení (před omítkami, po omítkách, před zděním stěny – příčky, po vyhotovení stěny – příčky)



Druhu konstrukce dveří a jejich způsobu otvírání



Těsnění (s těsněním v polodrážce, bez těsnění)



Pasivní bezpečnosti – bezpečnost proti násilnému překonání (bez pasivní bezpečnosti, s pasivní bezpečností)



Požární odolnost



Tepelně technických vlastností



Akustických vlastností

Základní druhy dřevěných a kovových zárubní, které se nejčastěji nabízejí a jejich rozměry B, H určují průchodný otvor a jsou uvedeny v tabulce 1.

13

Tab. 1 – Rozměry jmenovitých (světlých) šířek dveří (PUŠKÁR, A. Okna, dveře, prosklené stěny)

Jednokřídlové dveře B (mm) H (mm) 600 700 800 900 1000 1100

Dvoukřídlové dveře B (mm) H (mm) 1250 1350 1450 1500 1550 1970 1600 1650 1700 1800 1850 1300 2100 1600 1400 2480 1750

1970

Na dřevěné zárubně z masivu (hranoly rozměrů 80 × 160 mm nebo se jejich rozměry přizpůsobují tloušťce zdi i s omítkou) nebo lamelových profilů na vnitřní dveře se používá řezivo ze smrkového, jedlového nebo podle dohody případně řezivo i z listnatého dřeva (dub, jasan apod.). Na vnější dveře se používá řezivo ze smrkového, borovicového nebo dubového dřeva (ČSN 49 0103). Vlhkost dřeva se stanovuje podle ČSN 49 0103. Tvar zárubní se může kromě pravoúhlých měnit podle tvaru nadpraží. Zárubně jsou okované dvěma nebo třemi spodními dílci povrchově upravených závěsů. Zárubně pro jednokřídlové dveře mají zapadací plech na zámku. Umístění plechu závisí na použitém zámku. Při objednávání zárubní se udává jmenovitý rozměr zárubně B × H a koordinační rozměr otvoru b × h. Dodávají se kompletizované a nekompletizované. Podle konstrukční úpravy stojek, nadpraží a tvaru se nejčastěji uplatňují dřevěné zárubně rámové, méně tesařské a fošnové, které se osazují spolu se zděním stěny. Montované teplické a deskové zárubně se osazují po omítkách a po dokončení podlah.

14

Tesařská zárubeň Má stojky, nadpraží a práh z hranolů se šířkou 80 mm. Šířka hranolů závisí na šířce stěny. Stojky jsou do nadpraží a prahu začepované. Kotvení je zabezpečeno přečnívajícím záhlavím a trojhrannými lištami přibitými na vnější stranu stojek. Polodrážka je vytvořena obložením. Fošnová zárubeň Má stojky a nadpraží z ohoblovaných hranolů s rozměrem 55 × 115 mm s polodrážkou na osazení otočného křídla. Stojka 60 × 25 mm není opracovaná, na každém konci má dva pravoúhlé čepy široké 20 mm a ustupuje o šířku polodrážky. Při osazení do podlahy jsou stojky o 50 mm delší než jmenovitá šířka B otvoru zárubně. Montovaná teplická zárubeň Je hladce opracovaná a v rozích spojena dvojitým čepem. Na přední straně zárubně je pevné obložení (27 × 60 mm), které tvoří polodrážku pro osazení otočného křídla, zadní obložení spojené v rozích jednoduchým čepem se na stojky zavěsí kovovými spojkami až po dokončení omítek a osazení zárubně na stavbě. Rámová zárubeň Používá se nejčastěji u vnějších, ale i u vnitřních dveří. Viditelné strany zárubně jsou čistě opracované stojky a s nadpražím se spojují na jeden čep a rozpor nebo pomocí kolíků. Stojky zárubně jsou o 40 mm delší, než je předepsaná výška H dveřního otvoru. Zárubeň se osazuje pomocí šroubů do rozpěrek příchytkami z plechu nebo vyklínováním před omítkami nebo po nich. Tyčová zárubeň Skládá se na stavbě z deskových lamelových prvků s dýhou z venkovní strany. Tvarování prvků umožňuje změnu hloubky zárubně C. Jednotlivé prvky zárubně se osazují po dokončení povrchových úprav. (www.prezentace – OUS Karlovy Vary) 3.2.2 Dveřní křídla Dveřní křídlo je pohyblivá část dveří. Zhotovuje se z rozličných materiálů v závislosti na funkci a požadavcích kladených na dveře. Jiné dveřní křídlo se navrhuje do obytných prostorů nebo do prostorů s velkým provozem. Měla by být výrobně

15

jednoduchá, lehká, pevná, odolná proti rozdílům i změnám vlhkosti a teploty vzduchu. Podle způsobu použití dveřních křídel se volí materiál, tvar i provedení. Konstrukce dveřního křídla se dělí na křídla: 

Rámová s různou výplní a opláštěním – rám je nosný, výplň se může podílet na vyztužení a vylehčení křídla



Desková dveřní křídla – tvořená pouze sklem nebo sbíjenými přířezy do jednotné plochy



Hladká - křídlo tvoří pevnou desku společně s rámem, výplní a opláštěním

Tloušťka dveřního křídla vnitřních dveří je obvykle 40 mm a vyrábí se s polodrážkou nebo bez polodrážky po obvodu křídla. Polodrážka se nevytváří ve spodní části křídla, kde se křídlo pouze dotýká prahu.

3.2.2.1 Rámová dveřní křídla Rám dveřního křídla musí v závislosti na funkci dveří, jejich hmotnosti a zatížení zabezpečovat statické požadavky kladené na dveře, přenášet hmotnost a zatížení dveřního křídla do zárubně, vyztužovat dveřní křídla. Konstrukční řešení rámu dveřního křídla musí na minimální míru omezovat objemové změny vlivem teploty a vlhkosti (u dřevěných křídel). Rám dveřního křídla zejména vchodových dveří a dveřních křídel se v důsledku vyšší hmotnosti řeší jeho stabilizací, tj. speciálně upravenými profily, které se umísťují v místech maximálního zatížení (ve svislých prvcích rámu) nebo po celém obvodu rámu. Stabilizační profily se vytvářejí pomocí: 

Lamelových profilů



Lamelových profilů vyztužených hliníkovými plechy



Přídavných dřevěných profilů



Ocelových nebo hliníkových profilů

U vnitřních křídel dveří bez speciálních požadavků se dveřní křídlo řeší jen s běžným rámem a ukončujícím profilem. Jestliže je výplň dveřního křídla pevná, používá se pouze ukončující profil. Klasické masivní dřevěné rámy vyžadují kvalitní a dobře vysušené dřevo, kterého je velmi málo, pro masivní rámy se v současnosti uplatňují lamelové profily.

16

Výplň rámů může tvořit sklo, v případě požadavku na neprůhlednost jsou to plošné materiály, jako je například spárovka a různé kompozitní materiály na bázi dřeva, které se obvykle dýhují. 3.2.2.2 Desková dveřní křídla Konstrukce deskových dveřních křídel se vyskytuje po několik staletí, zvláště u vesnických staveb a u vrat. U sbíjených deskových dveřních křídel jsou desky spojeny výztuhou, nebo se sbíjely ve dvou vrstvách. Jednotlivé vrstvy byly navzájem kolmé, nebo se sbíjely pod úhlem 45°, aby se zabránilo deformacím křídel. Desky mohou být řešeny na sraz, u náročných dveří na pero a drážku. Svlakové dveře se spojují nejen horizontálními výztuhami, ale i šikmou výztuhou (svlakem), která zabraňuje svěšením svlakového dveřního křídla. Celoskleněná desková dveřní křídla mají tloušťku skla větší než 8 mm. Okraje skla musí

být

zbroušeny,

prvky

kování

mají

podložky

z pružných

materiálů,

do otvoru pro šrouby se vkládají plastové kroužky, aby se kovové části kování nedotýkaly skla. 3.2.2.3 Hladká dveřní křídla Hladká křídla se používají všeobecně pro vnitřní dveře. Mají estetický vzhled, hladký povrch a snadno se udržují. Mohou být plná, nebo částečně či úplně prosklená. Obvodový rám se vyrábí z hranolků smrkového dřeva a přidaných vložek, které slouží k rozšíření rámu v místě zadlabání závěsů a zámku. Plášť je z třískových desek tloušťky 4 – 8 mm, dříve se více používaly překližky a dřevovláknité desky tvrdé. Pro odvádění vodní páry při lisování dveřovky jsou dolní a horní vlysy provrtány. Plášť vyztužuje dveřní křídlo v jeho rovině. Jeho materiál, tvar a povrchová úprava závisí na funkci a požadavcích kladených na dveřní křídlo. Funkčnost pláště je zabezpečena vzájemným spojením vrstev pláště dveřního křídla lamelováním, lepením, nebo mechanickými prvky. Výhodné je vytvoření sendvičové konstrukce s pevným jádrem. Pevné jádro vyztužuje plášť křídla a zabezpečuje přenášení zatížení z jednoho pláště na druhý. Pokud se na vnější a vnitřní plášť dveřního křídla použily různé materiály nebo se na jednu stranu dveřního křídla přidávají další vrstvy, musí se zvážit vzájemné spojení vrstev dveřního křídla. Dveřní křídlo vnitřních dveří se řeší vzhledem k ose dveřního křídla ze stejných materiálů, aby se zabránilo deformacím křídla.

17

Obr. 7 – Hladká dveřní křídla (SEVERIN, O. – Stavba domu v praxi) A – z třískové desky (1 – třísková deska tl. 36mm, 2 – dřevěná lišta, 3 – dýha B – střed roštové konstrukce, pláště z třískové desky (1 – obvodový rám, 2 – vložky, 3 – lištový rošt, 4 – pláště z dřevotřískové desky, tl. 6 – 8mm)

Výplň se u starších křídel vytvářela z horizontálních nebo vertikálních latěk, které se umísťovaly ve vzdálenosti 40 – 80 cm, vyztužovaly plášť křídla dveří a zabraňovaly prohýbání křídla. V současné době se na výplň rámového křídla používají materiály, které umožňují vytvořit odlehčenou konstrukci, jako je voštinová výplň, tvrzený papír, tvrzená dřevovláknitá vylehčená hmota, sololitové voštinové jádro, výtlačně lisované vylehčené třískové desky, hmota z vytvrzeného polyuretanu, desky z minerálních vláken. Tyto materiály vyztužují dveřní křídlo v celé rovině a zvyšují jeho odolnost proti proražení. (PUŠKÁR, A. Okna, dveře, prosklené stěny)

18

Výplně hladkého křídla Výtlačně lisovaná dřevotřísková deska, vylehčená – jedna z nejvíce používaných výplní dveří, křídlo má vysokou tuhost a pevnost, je vhodná pro standardně používané vnitřní dveře.

Obr. 8 – DTD-VL vylehčená (www.sapeli.cz) Plná dřevotřísková deska – zaručuje odolnost proti proražení, je stabilní, ale těžká, používá se především u speciálních dveří, například bezpečnostních.

Obr. 9 – Plná DTD deska (www.sapeli.cz) Tvrzená PUR deska – určená pro speciální dveře do mokrého prostředí Papírová voština – je vytvořena ze speciálně tvrzeného papíru, skládaného do tvarů, dveře jsou určeny pro nízké namáhání

Obr. 10 – Papírová voština (www.sapeli.cz)

19

Současné povrchové úpravy Povrchová úprava pláště může být provedena suchou nebo mokrou cestou. Suchý způsob Fólie – impregnovaný papír, základní ekonomické řešení, dezén v barvách dřeva, základní odolnost proti mechanickému poškození CPL – speciální laminátový povrch, mimořádně odolný proti poškrábání, slunečnímu záření i vlhkosti, vhodné také pro místa s velkou zátěží (kanceláře, výrobní prostory, nemocnice apod.), zejména v tloušťce 0,8 mm SOLO 3D – strukturovaný povrch, mimořádně odolný proti poškrábání, slunečnímu záření i vlhkosti, dokonalá imitace skutečné struktury přírodního dřeva Dýha – tenká vrstva masivního dřeva, povrch krytý tenkou vrstvou transparentního laku. Používají se domácí nebo tropická dřeva (dub, jasan, ořech, buk, mahagon, gaboon, apod.)

Mokrý způsob RAL – pigmentová nátěrová hmota s přesností požadovaných odstínů podle mezinárodní barevné stupnice RAL Transparentní lak – průhledná nátěrová hmota používaná obvykle na dýhované povrchy

20

3.2.3 Těsnění dveří Vnitřní a vnější dveře se musí podle místa osazení těsnit především z hlediska infiltrace vzduchu, penetrace vody, akustiky, šíření požáru, kouře, zápachů i dilatačních pohybů. Těsnění se nachází v různých polohách, v místě osazení dveří mezi zdivem a zárubní, ve funkční spáře dveří, v místě zasklení, popřípadě v celé ploše dveřního křídla. Volba materiálů použitých na těsnění závisí na místě a funkci těsnění, vhodné jsou tmely, těsnící profily a jejich kombinace. Dveře těsníme především z hlediska infiltrace vzduchu, kterou vyvolává tlakový rozdíl vzduchu a je funkcí rozdílu teplot a účinku větru. Infiltraci vzduchu (tlakový rozdíl) způsobují okrajové podmínky prostředí hlavně v zimním období, ale i klimatizace, větrání a výrobní procesy, které produkují teplo. Infiltrace působí na teplotní režim v konstrukci dveří a na jejich povrchu, nepříznivě ovlivňuje vlhkostní režim konstrukce se všemi důsledky, které kondenzace vodních par v konstrukci představuje. Infiltrace ovlivňuje tepelné mosty interiéru, šíření zápachů, prachu a nečistot a podmiňuje i penetraci vody konstrukcí dveří, zvyšuje energetické ztráty budov, zateplení budovy ztrácí význam při vyšší infiltraci vzduchu konstrukcemi otvorových prvků. Z hlediska infiltrace není rozhodující poloha těsnění, ale vlastnosti těsnění tzn. větrací překážky a jeho dotlačení kováním. Těsnění konstrukce dveří vyžaduje uplatnění různých materiálů. Při osazení zárubně dveří se uplatňují těsnící profily v kombinaci s trvale pružnými tmely, v místě funkční spáry se používají těsnící profily a na těsnění v ploše dveřního křídla fólie (parotěsná zábrana), které se umísťují z vnitřní strany konstrukce křídla před tepelnou izolací. Z hlediska akustiky se těsní dveře vnitřní i vnější. Pro zvýšení neprůzvučnosti spáry v konstrukci dveří je nutné: -

umístit těsnění ze strany přicházejícího hluku

-

těsnit ve dvou nebo více těsnících rovinách

-

šířka styku bez těsnění logaritmickou mírou snižuje neprůzvučnost styku

-

hloubka otevřených spár ze strany přicházejícího hluku nezlepšuje akustické vlastnosti styku, protože ve styku mohou vzniknout rezonanční jevy

Z protipožárního hlediska těsníme dveře a jejich styky a spáry z důvodu možného šíření studeného kouře a šíření požáru.

21

Na těsnění dveří se používají těsnění z plastů (silikonové, polyuretanové atd.), které jsou pružné díky svému tvaru a materiálu a které i malou silou přitlačení zabezpečují těsnění dveří. Dveře mohou těsnit jen dosedací plochou a to vyžaduje velkou přesnost výroby a během používání dveří nesmějí vzniknout žádné deformace. Nebo také komůrkovými a jazýčkovými těsněními, jejichž tvar a konstrukce umožňuje snadné dotlačení těsnění kováním dveří. Jejich tvar ovlivňuje funkční spáry a musí mít i drážku na upevnění, která se může nacházet na zárubni nebo na dveřním křídle. Drážka pro těsnění na dveřním křídle nesmí být přerušená kotvením kování dveří a nemůže oslabovat hrany dveřního křídla. Dveře se mohou těsnit také těsněním z mikropórovité gumy, která se uplatňuje zejména při dodatečném dotěsnění prvků, obvykle se lepí na dosedací drážku. Dále těsnění, která pracují na základě své trvale pružné paměti (těsnění funkční spáry) nebo kombinované těsnění, u nichž se uplatňuje těsnící profil s mechanickým vysouváním těsnění. Používají se u dveří bez prahu a u dveří bez změny úrovně podlahy. Při otvírání dveří se na straně závěsů dveřního křídla uvolní střelka, těsnění se mechanickým převodem zasune a nezabraňuje otvírání dveří. 3.2.4 Kování dveří Kování dveří zajišťuje funkčnost dveří, umožňuje zavěsit křídla a otvírat dveře, případně je bezpečně uzamykat. Je důležité nejen z hlediska funkčního, ale i z hlediska estetického, výsledné výtvarné užitkové hodnoty dveří. Kování dveří přispívá ke vzduchotěsnosti, vodotěsnosti a neprůzvučnosti dveří. Mezi nejdůležitější druhy kování patří závěsy vrchní a podlahové zavírače dveří, klika s dveřním štítkem, zamykací soustava zámku, průzor, držadlo, rozličné okrasné a výztužné prvky. Podle polohy kování vzhledem k povrchu dveří rozeznáváme: 

Vrchní kování, které se upevňuje k povrchu dveří



Zapuštěné stavební kování, které je zapouštěno do dveří, ale jeho určitá část vyčnívá nad jejich povrch



Zadlabávací kování, které je zcela zapouštěno do konstrukce dveří a jehož povrch je v rovině s povrchem dveří nebo pod jejich povrchem.

Podle polohy kování vzhledem ke svislé ose dveřního otvoru rozlišujeme: 

Levé stavební kování pro levé dveře



Pravé stavební kování pro pravé dveře

22

Závěsy dveří Závěsy dveří spojují dveřní křídlo se zárubní. Slouží k otvírání, zavírání dveří a k těsnění dveří. Na dveře se nejčastěji používají vysazovací kloubové závěsy. Závěsy mají dvě části: -

spodní část s čepem, která se upevňuje na zárubeň, čep může být pevný nebo rozebíratelný

-

vrchní část – pouzdro závěsu, které se připevňuje křídlem závěsu na křídlo dveří. Vrchní část závěsu se pouzdrem nasazuje na čep nebo se může z něho vysadit.

Vlastnosti dveří, jejich umístění, způsob použití, hmotnost a rozměry jsou různé. Podle toho i závěsy dveří členíme do několika skupin: a) z hlediska jejich používání Závěsy pro občasné použití a s dobrou údržbou (v soukromém sektoru) Závěsy pro průměrné použití s určitou provozní údržbou Závěsy pro intenzivní použití s nízkou provozní údržbou a vysokým rizikem zneužití b) závěsy na dveře se speciálními požadavky (např. na dveře s požární odolností, kdy ani jedna část závěsu nesmí mít bod tavení pod 800 °C, bez speciálního nářadí se nemohou dveře vysadit ze závěsu, kouřotěsné dveře se musí z hlediska těsnosti posuzovat spolu se závěsy). Závěsy na dveře odolnější proti vlámání nesmějí být přístupné z venkovní strany dveří, u dveří otvírajících se ven musejí být křídla závěsu kryta a osazena pomocí připevňovacích šroubů c) závěsy pro šířku dveřních křídel nad 950 mm, závěsy pro dveře se zvýšenou hmotností a závěsy pro dveře se zavírači, tyto závěsy jsou zatíženy zvýšeným ohybovým momentem a zvyšuje se míra opotřebování, proto se musí navrhnout minimálně tři závěsy. Závěsy dveří se z hlediska jejich používání a hmotnosti zkoušejí v nepřetržitém provozu vykonáváním 25 000 až 200 000 cyklů. Hmotnost dílce (dveřní křídlo) může být od 10 do 160 kg. Zjišťuje se i odolnost závěsů proti korozi (5 stupňů) požární odolnost (2 stupně), skluzná pevnost. Podle výsledků zkoušek se závěsy zařazují do 14 tříd (1.třída – nejméně zatížené závěsy).

23

Množství závěsů je velké, liší se nosností, materiálem, tvarem, odolností proti ohni a korozi. Jsou řešeny pro dveře s polodrážkou, bez polodrážky, pro masivní zárubně, stejně jako pro deskové a ocelové skládané zárubně. U tenkostěnných zárubní se na kotvení závěsu používají pouzdra, která přenášejí zatížení ze závěsu na větší plochu. Zavírače dveří Zavírače se používají k bezpečnému samostatnému zavírání dveří osazených v zatížených komunikacích. Činnost zavírání dveří je založená na mechanizmu pastorku, ozubnice, který je hydraulicky tlumený. Počáteční a konečná rychlost zavírání se může nastavovat samostatně. Podle konstrukce se zavírače dveří rozdělují do tří skupin: -

zavírače s ramínkem a kulovým kloubem

-

zavírače s klouzavým ramínkem (mohou se umísťovat na křídle na zárubni v různé poloze)

-

podlahové zavírače s excentricky nebo s centricky umístěnou sou otvírání

Zavírače musí být součástí dveří v zatížených komunikacích. Podle druhu komunikace a podle provozu bývají vybaveny integrovanými vlastnostmi, jako je uzamčení po

zavření,

zpomalení

zavírání,

postupné

zavírání

dvoukřídlových

dveří

elektrohydraulickým zavíračem, kouřovým hlásičem apod. Doplňkové prvky dveří Nejdůležitějšími doplňkovými prvky dveří jsou držadlo, panoramatické kukátko, usměrňovač rychlosti zavírání, otvory pro lišty a jiné. Dveřní držadlo je doplňkový prvek dveří, který slouží k otvírání dveří do veřejných i soukromých prostorů zejména tam, kde prochází větší počet lidí. U dveří s držadlem, není potřebná klika ze strany držadla a dveře mají zavírač dveří. Otvírání dveří se uskutečňuje tlakem na držadlo dveří, a tím se uvolní střelka ze zapadacího plechu. Držadlo má několik funkcí: -

umožňuje pohodlné otvírání dveří

-

chrání dveře před poškozením při stálém otvírání

-

je ovládací součástí poplašných východových uzávěrů

-

pomáhá při orientaci otvírán, určuje místo otvírání

-

u celoskleněných dveří opticky upozorňuje na zasklenou plochu

-

jeho součástí může být uzamykací mechanismus dveří

24

-

je výrazným estetickým prvkem dveří

Držadlo se umísťuje ve výšce 1 000 mm nad podlahou, vyplývá to z průměrné výšky lidí a z polohy jejich těžiště. Tvar držadla vyplývá z ekonometrie lidské ruky, nesmí mít ostré hrany a výčnělky. Vzdálenost držadla od povrchu dveřního křídla se navrhuje 40 – 80 mm. Výběr materiálu na držadlo závisí na estetickém řešení vstupu. (PUŠKÁR, A. Okna, dveře, prosklené stěny)

3.2.5 Osazení křídla dveří na obložkové zárubně Osazování křídla se zpravidla provádí v poslední fázi stavebních prací. Provede se montáž obložkových zárubní, které se skládají z obvodových lišt a nosníku. Montáž je prováděna na suchém podkladu. Dveřní otvor by měl být bez nerovností. Obložkové zárubně se montují na hotovu podlahovou krytinu (dlažba, plovoucí podlaha apod.) Smontovaná zárubeň se umístí do dveřního otvoru ve stěně. Po té jsou namontovány regulovatelné rozpěrky, které zabraňují prohnutí zárubně. Provede se kontrola rozměrů zárubně a zkontrolují se horní a boční nosníky a správnou polohu pomocí vodováhy. Dveřní křídlo je zavěšeno do zárubně, musí správně přiléhat a fungovat zavírání a otevírání. Po provedení kontroly funkčnosti křídla, se opět sejme a provede se fixace zárubně montážní pěnou. (www.sapeli.cz)

3.3 Architektonické a typologické požadavky na vnitřní dveře Dveře kromě základní funkce spojování a rozdělování různých prostředí musí plnit i vedlejší funkce. Jsou součástí architektury vnitřního prostoru. Povrchové řešení může být dominantní nebo nenápadné. Vnitřní dveře spoluvytváří interiér a jsou součástí plochy stěny. Důležitou roli hraje také tvar dveří, který může opticky zvýšit světlou výšku místnosti. Umístění musí odpovídat estetickým požadavkům na členění stěny. Plocha dveří vychází z ověřených estetických zásad. Výška úzkých dveří by se měla rovnat přibližně dvojnásobku šířky dveří. U dvoukřídlových dveří by měla výška dveří odpovídat úhlopříčce ve čtverci nad šířkou dveří. Dveře zakončené obloukem ve výšce 2 m opticky snižují světlou výšku místnosti a netvoří esteticky vhodnou plochu. Takové dveře by měly být vyšší minimálně o ¼ šířky dveří.

25

Typologické požadavky určuje základní funkce dveří, kterou je vzájemné spojování prostorů. Umístění dveří v půdorysu, jejich rozměry a způsob otvírání, závisí na: 

Funkci, provozu a typologickém řešení prostorů, které dveře spojují



Frekvenci komunikace



Specifických požadavcích kladených na dveře



Řešení interiéru a zařízení prostorů



Požární bezpečnosti U dveří má být volná komunikační plocha, která umožňuje otvírání dveří a volný pohyb osob. Musejí se otvírat z menšího prostoru do většího.

Rozměr dveří závisí na funkci uzavíraného prostoru počtu procházejících osob, velikosti přepravovaných předmětů a způsobu evakuace osob před požárem. Rozměry jsou uvedeny v normách, které jsou rozděleny podle typů budov. Základní rozměrovou jednotkou na určení šířky dveří je šířka 600 mm, která odpovídá minimální světlé šířce dveří a navrhuje se do malých skladovacích prostorů bytu nebo do prostorů WC. Světlá šířka dveří 800 mm je vhodná do obytných prostorů, kanceláří, sociálních zařízení v občanských budovách. Dveře se světlou šířkou 900 mm se navrhují jako vstupní dveře do rodinného domu, učeben, únikových cest a prostorů, kde se zdržuje méně než 20 osob. V nemocnicích jsou dveře se světlou šířkou 1 100 mm. Nejmenší dvoukřídlové dveře mají světlou šířku 1 200 mm. Světlá výška vnitřních dveří je 1 970 mm, vchodových 2 150 mm a celo zasklených 2 050 mm. Koordinační rozměry a základní rozměry otvoru pro dveře ovlivňuje použitý materiál, z něhož je stěna postavena. V současné době jsou na našem trhu prvky na zdění s koordinačními rozměry v násobku 100 a 125 mm. Při navrhování otvoru na osazení zárubně v rámci dokončovacích prací je třeba zvážit koordinační rozměry a druh zárubně. Koordinační rozměry zdiva a zárubně mají být v jedné rovině. Při vytvoření otvoru na osazení zárubně je nutné vzít do úvahy požadavky na kotvení zárubně. Konstrukce dveří musí zachovat svou rozměrovou a tvarovou stálost i po klimatickém namáhání. Kombinace požadavků na vlastnosti dveří umožňuje vytvoření sortimentu dveří buď na širší použití dveří, nebo na konkrétní účel. Základní požadavky na dveře zásadně ovlivňují konstrukční a mechanické vlastnosti dveří. Jsou to zejména požadavky

statické,

mechanické,

akustické,

a protipožární.

26

tepelně

izolační,

bezpečnostní

Sekundární požadavky obvykle vyžadují vlastnosti související s povrchovou úpravou dveří. Na dveře speciálních konstrukcí jako jsou dveře protipožární, akustické, bezpečnostní apod., se kladou vyšší požadavky. (PUŠKÁR, A. Okna, dveře, prosklené stěny)

3.4 Technické požadavky na dveře zkoušené ve zkušebně STV Podle rozsahu rozlišujeme průkazní a kontrolní zkoušky. U průkazních zkoušek se posuzuje konstrukce dveří a u kontrolních zkoušek se hodnotí kvalita výroby. Pořadí a počet zkoušek se stanoví v závislosti na materiálu, ze kterého jsou dveře zhotoveny (dřevěné, plastové, kovové, kombinované apod.), dále na požadovaných funkčních vlastnostech (vnější, vnitřní, protipožární, odolné proti vloupání apod.) nebo z jejich vzájemné kombinace. Počet vzorků pro jednotlivé zkoušky závisí na druhu zkoušené vlastnosti. Pokud se ve zkušební normě neuvádí jinak, k posouzení shody s normou stačí jeden vzorek, který se určil náhodným výběrem. Počet vzorků na zkoušku emise formaldehydu závisí na naplnění zkušební komory. Za jeden vzorek se považuje kompletní výrobek (zárubeň a dveře) vyrobený v souladu s technickými požadavky na jednotlivé typy dveří. Jednotlivé vlastnosti dveří se zkoušejí v závislosti na druhu zkoušky podle postupů v příslušných normách. Akreditované zkoušky Dveře se zárubní i bez (interiérové) 

stanovení odolnosti proti svislému zatížení ČSN EN 947



stanovení odolnosti proti statickému kroucení ČSN EN 948



geometrické vlastnosti dveří ČSN 746488–1,2, ČSN EN 951



celková a místní rovinnost ČSN EN 952



stanovení odolnosti dveří proti nárazu měkkým a těžkým tělesem ČSN EN 949



stanovení odolnosti proti nárazu tvrdým tělesem ČSN EN 950



průvzdušnost ČSN EN 1026 – u vstupních do bytu



součinitel prostupu tepla (výpočet) ČSN EN ISO 10077–1,2 (zstv.cz)

27

Rozsah jednotlivých zkoušek Průkazná zkouška

Kontrolní zkouška

Vstupní zkouška Rozměry a odchylky Zhotovení Manipulovatelnost Odolnost proti oděru a nárazovému větru

KZ musí obsahovat nejméně: Rozměry a odchylky Zhotovení Spárová průvzdušnost Odolnost proti statickému zatížení v rovině křídla

Odolnost proti statickému zatížení v rovině křídla Odolnost proti statickému zatížení působícímu kolmo na rovinu křídla Odolnost proti proražení Odolnost proti rázovému zatížení

Manipulovatelnost Odolnost proti statickému zatížení ohybem a opakovaným ohybem

Odolnost proti statickému zatížení ohybem a opakovaným ohybem

Dřevěné dveře

Spolehlivost

Odolnost proti klimatickým vlivům Dřevěné dveře Odchylky rozměrů po klimatickém zatížení

Vodotěsnost

Odolnost spodní části dveří proti vodě Tepelný odpor

Odolnost proti klimatickým vlivům

Vzduchová neprůzvučnost Požární dveře - požární odolnost Bezpečnostní dveře - odolnost proti vlámání Kouřotěsné dveře - těsnost proti průniku kouře Roztřídění Závěrečná zkouška - manipulovatelnost - spárová průvzdušnost

28

Tab. 2 – akreditované zkoušky – Zkušebna stavebně truhlářských výrobků Zlín (ztsv.cz)

Přesný název zkušebního postupu/metody Průvzdušnost Vodotěsnost Odolnost proti zatížení větrem Geometrické vlastnosti dveří Rovinnost dveřních křídel Odolnost dveří proti statickému zatížení (svěšení, zborcení) Odolnost proti rázovému zatížení Odolnost proti proražení

Identifikace zkušebního postupu ČSN EN 1026 ČSN EN 1027 ČSN EN 12 211 ČSN 74 6488-1,2 ČSN EN 951 ČSN EN 952 ČSN EN 947 ČSN EN 948 ČSN EN 949 ČSN EN 950

3.4.1 Mechanické vlastnosti dveří Dveře tvoří zárubeň a dveřní křídlo. Zárubeň ohraničuje dveřní otvor, umožňuje zavěšení, dosazení a těsnění dveřního křídla v zavřené poloze. Kotvením zárubně do okolního zdiva vzniká tuhý rám, a kotvením zárubně jen u podlahy se vytvoří rámová konzola. Dveřní křídlo v závislosti na konstrukčním řešení vytváří desku nebo tuhý rám, které jsou posuzovány v zavřeném a otevřeném stavu. Na dveřní konstrukci působí zatížení: 

Kolmá a šikmá na rovinu dveřního křídla, které toto křídlo namáhají ohybem, způsobují průhyb dveřního křídla, změnu těsnosti spár a styků, a zvýšení infiltrace. Tato zatížení mohou být rovnoměrná, způsobená jednotlivými břemeny nebo kombinovaná.



V rovině dveřního křídla, tzn. zatížení vlastní hmotností dveřního křídla a jednotlivým břemenem. Tato zatížení způsobují deformace zavěšení dveřního křídla.



Termická zatížení, která vyplývají z objemových změn materiálů použitých na konstrukci dveří vyvolaných změnou teploty.



Vyvolaná nestálostí objemu použitého materiálu v důsledku působení vlhkosti obvykle u dřevěných křídel, kde jsou namáhané rohové spoje a spojovací čepy. Rozdílné nabobtnávání a sesychání dřeva ve směru vláken a kolmo na ně vyvolává ve spoji skluzová napětí, která mohou způsobit deformaci nosné soustavy dveřního křídla.

29

Na základě těchto zatížení se statický výpočet pro konstrukci dveří zaměřuje na navržení a posouzení prvků dveřního křídla. 

Při přenášení zatížení kolmého a šikmého na plochu křídla (z hlediska infiltrace a bezpečnosti proti násilnému vniknutí) se navrhuje pevná desková konstrukce nebo rámová konstrukce, její plášť a kotvení dveřního křídla do zárubně.



Při přenášení zatížení svislého v rovině dveřního křídla v otevřeném stavu se navrhuje a posuzuje nosná konstrukce (deska nebo pevný rám) křídla dveří, závěsy a kotvení závěsů do konstrukce dveřního křídla.

Správné umístění závěsů je důležité pro zabezpečení rovnoměrnějšího zatížení do nosné konstrukce dveřního křídla. Na jednoduché osazení lehkých křídel vnitřních dveří se navrhují dva závěsy, u hmotnějších křídel dveří je vhodné navrhovat dva závěsy nad sebou v horní nebo ve spodní poloze. Střední závěs přebírá vzhledem k poloze těžiště dveřního křídla jen svislé zatížení, nikoli horizontální. Vyztužení dveřního rámu zabezpečují pevné spoje v rozích rámu, ztužující příčníky nebo pevný plášť dveřního křídla. Umístění ztužujících profilů ovlivňuje druh materiálu. Vhodné je použití kovových prvků pro zatížení tahem a dřevěné pro zatížení tlakem (dřevo lépe přenáší vzpěr). Návrhu vstupních dveří do budovy musí předcházet úvaha o uplatnění materiálu a provozu budovy. Např. vnější dveře z PVC jsou vhodné v rodinných domech, ale v občanských a průmyslových stavbách by se tyto dveře měly navrhovat z materiálů s větší pevností (hliníkové s přerušeným tepelným mostem), i kdyby byla okna z PVC. (PUŠKÁR, A. Okna, dveře, prosklené stěny)

3.4.2 Tepelně technické požadavky na konstrukci dveří Pro jednoduchý typ vnějších dveří může stanovit buď výpočtem podle normy ČSN EN ISO 10077-1 nebo zkušebním postupem podle normy ČSN EN ISO 12567-1. Výrobce nebo dodavatel na základě dosaženého výsledku deklaruje hodnoty Uw nebo UD výrobku. Normativní požadavky hodnot součinitele prostupu tepla jsou dány normou na tepelnou ochranu budov ČSN 73 0540-2.

30

Dveře oddělující prostory s různým klimatem, musejí spolu s dělící stěnou vytvářet tepelně izolační rovinu. Při jejich konstrukci je třeba zohlednit k požadavkům stavební tepelné techniky. Základním kritériem z hlediska tepelné techniky je součinitel prostupu tepla U [W/m2.K]. Norma doporučuje nepřekročitelné hodnoty součinitele prostupu tepla dveří UdN pro stavby rekonstruované a nové.

Ud

výpočtová hodnota, která se rovná naměřené hodnotě nebo vypočítaná

z naměřených hodnot [W/m2.K] Konstrukční řešení dveří z hlediska tepelné techniky představuje lehkou konstrukci s vysokými nároky na tepelně izolační vlastnosti, požadavky norem se téměř zdvojnásobily. Prostup tepla dveřním křídlem zabezpečí vysoce účinný tepelně izolační materiál uzavřený v opláštění křídla. Křídlo pro vnější dveře je v dnešní době vlastně sendvičová konstrukce z materiálů s různým difuzním odporem. Průniku vodních par do pláště lze zabránit umístěním parotěsné zábrany na straně interiéru. Difuzní odpor materiálů, ze kterých je vyrobeno dveřní křídlo, musí klesat směrem do exteriéru. Parotěsnou zábranu může tvořit spojitý nátěr, lepenka nebo různé fólie. Jejich použití závisí na difuzních vlastnostech materiálů použitých na dveřní křídlo. Parotěsná zábrana plní i funkci těsnění dveřního křídla v jeho ploše, omezuje průvzdušnost dveřního křídla, a tím také zabraňuje úniku tepla. Zárubeň dveří musí z hlediska tepelné techniky splňovat kritérium rosného bodu. Vnitřní povrchová teplota zárubně by měla být vyšší než teplota rosného bodu, která je stanovená pro teplotu vnitřního vzduchu a relativní vlhkosti vnitřního vzduchu. Z těchto požadavků vyplývá, že materiál zárubně vnějších dveří musí mít nízkou tepelnou vodivost. Proto jsou pro vnější dveře vhodné zárubně dřevěné a z plastů. Kovové zárubně musejí mít přerušený tepelný most. Osazení zárubně ve stěně musí se zateplením stěny vytvářet tepelně izolační rovinu, aby se v místě osazení zárubně nevytvářely tepelné mosty. V cihlovém zdivu je vhodné zárubeň osadit v první polovině ostění. Z hlediska tepelné techniky je důležité těsnění dveří. Vhodné je, aby bylo vedeno v souvislé rovině a bylo dotlačeno kováním a zároveň, aby umožňovalo snadné zavírání dveří.

31

Dveřní konstrukce se musí navrhovat tak, aby nedošlo k průniku vody do konstrukce dveří a do interiéru. Tvarování funkční spáry a prvků dveří musí umožňovat odvedení vody do venkovního prostoru. Z tohoto hlediska je důležité tvarování funkční spáry, navržení odvodných drážek a jejich vyvedení do exteriéru. (PUŠKÁR, A. Okna, dveře, prosklené stěny) Tab.3 – Požadované a doporučené hodnoty součinitele prostupu tepla

Součinitel prostupu tepla [W/(m2 . K] Požadované Doporučené Doporučené hodnoty hodnoty hodnoty pro pasivní domy UN,20 Urec,20 Upas,20

Popis konstrukce

Výplň otvoru ve vnější stěně a strmé střeše, z vytápěného prostoru do venkovního prostředí, kromě dveří Šikmá výplň otvoru se sklonem do 45°, z vytápěného prostoru do venkovního prostředí Dveřní výplň otvoru z vytápěného prostoru do venkovního prostředí (včetně rámu) Výplň otvoru vedoucí z vytápěného do temperovaného prostoru Výplň otvoru vedoucí z temperovaného prostoru do venkovního prostředí Šikmá výplň otvoru se sklonem do 45°vedoucí z temperovaného prostoru do venkovního prostředí Lehký obvodový plášť, hodnocený jako smontovaná sestava včetně nosných fw ≤ 0,50 prvků, s poměrnou plochou průsvitné výplně otvoru fw = Aw / A [m2/m2], [m2/m2] fw > 0,50 kde A – celková plocha lehkého obvodového pláště (LOP)

1,5

1,2

0,8 až 0,6

1,4

1,1

0,9

1,7

1,2

0,9

3,5

2,3

1,7

3,5

2,3

1,7

2,6

1,7

1,4

0,2 + fw

0,15 + 0,85 ‧ fw

1,8 1,3 1,8

1 0,9 – 07 1,2

0,3 + 1,4 ‧ fw 0,7 + 0,6 ‧ fw

Aw – plocha průsvitné výplně otvoru sloužící převážně k osvětlení interiéru včetně příslušných částí rámu v LPO [m2] Kovový rám výplně otvoru Nekovový rám výplně otvoru Rám lehkého obvodového pláště -

32

3.4.3 Akustické požadavky Vzduchová neprůzvučnost musí být stanovena v souladu s ČSN EN ISO 10140-2 nebo

pro

určité

typy

dveří

v souladu

s příloho

B

harmonizované

normy

ČSN EN 14351-1+A1. Akustické požadavky na dveřní konstrukci se musí uplatnit u všech prvků dveří, při konstrukci zárubně, dveřního křídla a řešení funkční spáry s vhodně umístěným těsněním. Základním kritériem pro hodnocení akustických vlastností dveří je: 

Stupeň neprůzvučnosti, daný kmitočtovou charakteristikou ve stavební zvukově izolační oblasti Rd (dB) a určuje se měřením.



Index neprůzvučnosti Rwd (dB), který představuje jedno číslo získané vyhodnocením kmitočtové charakteristiky stupně neprůzvučnosti směrnou křivkou v rámci přípustných tolerancí.

Doporučení z norem jsou minimální hodnoty RwdN (dB) a v závěrečném hodnocení platí nerovnost:

Tab. 4 – Hodnoty vzduchové neprůzvučnosti RwdN z norem pro dveře

Dveře mezi místnostmi Byt – schodiště Nemocniční pokoj – chodba Třída – chodba Hotelový pokoj kategorie A Vedlejší prostor Pokoj intenzivní pomoci v nemocnici Speciální pracovny – chodba Pracovny na technickou činnost a chodby

RwdN (dB) 27

32

22

Netěsněné typové dveře mají index neprůzvučnosti nízký – od 17 dB do 20dB. Aplikací těsnění se neprůzvučnost dveří zvýší o 3 až 5 dB. Dveře obvykle rozdělují prostory s různou hlučností a nacházejí se ve stěně, která má vyšší neprůzvučnost než dveřní konstrukce. Tato podstatně snižuje neprůzvučnost než celé dělící stěny s dveřmi. Z hlediska neprůzvučnosti celé stěny

33

s dveřmi – rozdíl mezi neprůzvučností plné části stěny a dveřní konstrukcí by neměl být větší než 10 dB. Neprůzvučnost stěny s dveřmi se může zvýšit jen vyšší neprůzvučností dveří. Akustické vlastnosti dveří lze také zlepšit (obr. 12): A

Zvýšením hmotnosti, například vkládáním těžších materiálů, jako je plech, těžké desky. Tento způsob zvýšení neprůzvučnosti zatěžuje závěsy, a proto je méně vhodný

B

Vrstvením křídla z materiálů s různým dynamickým modulem pružnosti, střídáním materiálů dynamicky tvrdých a měkkých

C

Navržením odlišné hmotnosti pláště dveří nebo různých šířek pláště

D

Změnou pevnosti dveřního křídla při stejné plošné hmotnosti

E

Zvětšením vzdáleností mezi plášti dveřního křídla

F

Obložením dveřního křídla pohltivým materiálem

G

Přerušením akustických mostů v konstrukci dveřního křídla

Obr. 11 Zvýšení neprůzvučnosti dveřního křídla průnik hluku přes dveřní křídlo

I II

průnik hluku přes spáry a netěsnosti III

průnik hluku přes zárubeň

1– hmotné dveřní křídlo z lamelových profilů, 2-plech mezi překližkami, 3– desky z minerálních vláken, 4 – koženka, kůže, fólie, 5 – zvuková izolace, 6 – pružná vložka (PUŠKÁR, A. Okna, dveře, prosklené stěny)

34

Obr. 12 – Možnosti zlepšení akustických vlastností dveří (PUŠKÁR, A. Okna, dveře, prosklené stěny)

Zárubeň musí být těsněná v detailu osazení ve stěně. Prostor mezi stěnou a materiálem zárubně musí být vyplněný, při vyšších akustických nárocích by se měly na zárubeň použít pružné oddělené díly. Těsnění dveří z hlediska akustiky je důležitým prvkem. Zbytečné jsou různé akustické konstrukční úpravy na dveřním křídle, nejsou-li dveře vhodně utěsněny. Těsnění dveří musí být umístěno ve funkční spáře dveří v jedné rovině a ze strany přicházejícího hluku. Při zvýšených akustických požadavcích by těsnění mělo probíhat ve dvou nebo ve více rovinách.

35

3.4.4 Dveře se zvýšenou požární odolností Dveře, které slouží jako požární uzávěry budov, musí z hlediska požární bezpečnosti budovy splňovat tyto požadavky: 

Zachování nosnosti a stability na dobu určenou technickou specifikací



Omezení šíření ohně a kouře v budově



Omezení šíření požáru na jiné budovy



Umožnění úniku lidem a zvířatům z budovy



Zajištění bezpečnosti záchranných jednotek

Dveře jako požární uzávěry rozdělujeme podle jejich funkce na: 

Bránící šíření tepla s označením El (původně PB)



Omezující šíření ohně a průnik tepelného záření - EW (původně značeno PO)



Utěsněné proti průniku kouře s označením S (původní značení K)

Požární odolnost požárních uzávěrů se zařazením podle schopnosti odolávat požáru podle určených kritérií dosažených při zkouškách zařazuje požární uzávěry do stupnice požární odolnosti 12, 30, 45, 60, 90, 120, 180 a 240 min. Požární odolnost požárních uzávěrů (dveří) musí být vyznačena ve výkresech projektu stavby i s uvedením časového úseku: 

Dveře bránící šíření tepla El – C



Dveře omezující šíření tepla EW – C



Dveře utěsněné proti průniku plynu S – C, kde C označuje samouzavírací schopnost dveří (požárního uzávěru) jako funkční kritérium.

Udává se i typ stavební konstrukce podle množství a způsobu zabudování hořlavých hmot (D1, D2, D3): 

D1 – nezvyšuje intenzitu požáru, obsahují nehořlavé hmoty nebo hořlavé hmoty použité tak, že na nich není závislá stabilita a únosnost konstrukce. Tyto hořlavé hmoty musejí být uvnitř konstrukce a nesmí dojít k jejich vzplanutí



D2 – nezvyšuje intenzitu požáru, obsahují nehořlavé látky konstrukčně použité tak, že je na nich závislá stabilita a únosnost konstrukce



D3 – zvyšují intenzitu požáru a nesplňují požadavky konstrukcí D1 a D2

36

3.4.5 Bezpečnostní dveře (dveře odolné proti vloupání) Problém násilného vniknutí do objektu je jedním z hlavních témat při řešení pojištění budovy. Je více možností jak nebezpečí násilného vniknutí eliminovat, případně zmírnit jeho následky. Bezpečnostní opatření uplatňovaní v budovách můžeme rozdělit na: 

Bezpečnostní opatření jako součást konstrukčního řešení stavebních prvků – pasivní bezpečnost



Bezpečnostní elektronické systémy budov – aktivní bezpečnost



Kombinace zabezpečovacích systémů

Dveře jako stavební prvek jsou z hlediska násilného vniknutí do chráněných prostor jedním z nejslabších prvků budovy, proto se jejich konstrukce musí zvážit už v projektové přípravě. Kvalita typizovaných výrobků musí garantovat certifikát státní zkušebny a osvědčení o bezpečnostní úrovni výrobku, vydané Kriminalistickým expertizním ústavem. Atypické výrobky se musí předložit k posouzení a schválení s přesnou dílenskou dokumentací. Při umísťování bezpečnostních dveří je potřebná koordinace s projektem požární ochrany a musí se respektovat zásady požární ochrany stanovené specialistou požární ochrany jako prvořadé. V místech, kde vzniká kolize požárních dveří s bezpečnostními, je nutné vzít do úvahy oba požadavky. Z hlediska bezpečnosti se dveře zařazují do tří kategorií: 

Kategorie A – dveře se zaručenou pasivní bezpečností, které jsou těžko překonatelné, orientační doba pro práci nástroje t < 10 minut a počet zjištěných odporových jednotek (OJ) je 26 ≤ OJ ≤ 50



Kategorie B – dveře se zvýšenou pasivní bezpečností, které jsou překonatelné a orientační doba pro práci nástroje t < 5 minut, počet zjištěných odporových jednotek je 11 ≤ OJ ≤ 25



Kategorie C – dveře dosahující základní úrovně požadavků na bezpečnost dveří

Při zkouškách se zjišťuje odolnost proti statickému zatížení, odolnost proti vysazení ze závěsů, odolnost proti nárazovému zatížení, odolnost závory proti boční síle, odolnost zámku, odolnost zapadacího plechu, odolnost bezpečnostního štítu proti odvrtání a odtržení.

37

3.4.6 Odolnost proti zatížení větrem Tato vlastnost posuzuje stabilitu konstrukce otvorové výplně, vzhledem k působení tlaku větru. V rámci této zkoušky se měří deformace rámových křídlových profilů vnějších dveří při působení tlaku větru. Zkouška je provedena podle normy ČSN EN 12211 – Okna a dveře – Odolnost proti zatížení větrem – Zkušební metoda. Klasifikace je provedena podle normy ČSN EN 12210 – Okna a dveře – Odolnost proti zatížení větrem – Klasifikace Výsledkem je stanovení třídy odolnosti proti zatížení větrem. Třída odolnosti proti zatížení větrem hodnotí průhyb rámu ve třídách A – C, kdy třída C je nejlepší a znamená nejmenší průhyby. Tab. 5 – Klasifikace relativního čelního průhybu Relativní čelní průhyb < 1/150 < 1/200 < 1/300

Třída A B C

Třída odolnosti proti zatížení větrem dále udává tlaková zatížení ve třídách 1 – 5. Vyšší číselné označení udává vyšší tlak působícího větru. Tab. 6 – Klasifikace zatížení větrem Třída

P1 [Pa] P2 a)[Pa] P3 [Pa]

0

nezkouší se

1

400

200

600

2

800

400

1200

3

1200

600

1800

4

1600

800

2400

5

2000

1000

3000

Exxxxb)

xxxx

a) Tento tlak se opakuje 50x b) Zkušební vzorky zkoušející se pro třídu vyšší než 5 se klasifikují jako Exxxx

38

Tab. 7 – Odolnost proti zatížení větrem – Klasifikace Relativní čelní průhyb

Třída pro zatížení větrem

A

B

C

1

A1

B1

C1

2

A2

B2

C2

3

A3

B3

C3

4

A4

B4

C4

5

A5

B5

C5

Exxxx

AExxxx

BExxxx

CExxxx

Nejnižší dosažená třída je A1. Nejvyšší obvykle zkoušená a dosahovaná hodnota odolnosti proti zatížení větrem je třída C5. Vyšší třídy jsou označovány přímo hodnotou tlakového

zatížení

(např.

třída

E2400).

V některých

případech

dochází

ke snížení třídy relativného čelního průhybu z důvodu použití méně tuhé konstrukce dveří, ale zvýšením třídy tlakového zatížení. 3.4.7 Vodotěsnost Účelem zkoušky vodotěsnosti je zjistit, jak dané okno či vchodové dveře odolávají působení deště v součinnosti s působením větru (zkušebního tlaku). Zkoušku je možné provádět dvěma zkušebními postupy: Postup A: vhodný pro nechráněný výrobek Postup B: vhodný pro částečně chráněný výrobek Zkušebním předpisem je norma ČSN EN 1027 – Okna a dveře – Vodotěsnost – Zkušební metoda Klasifikace je prováděna podle normy ČSN EN 12208 – Okna a dveře – Vodotěsnost – Klasifikace Podle toho, jakému tlaku vzduchu zkušební vzorek odolá bez průniku vody na vnitřní část konstrukce, se pak zařadí do třídy vodotěsnosti dle příslušné klasifikace. Tyto třídy jsou 1A – 9A (1B – 7B), lepší výsledky se pak hodnotí přímo hodnotou tlakového zatížení, které konstrukce odolá bez průniku vody.

39

Tab. 8 – Průběh zkoušky vodotěsnosti, klasifikační třídy Zkušební tlak Pmax

Klasifikace Požadavky

[Pa]

Zkušební postup A

Zkušební postup B

--

0

0

0

1A

1B

15 min postřikování

50

2A

2B

Jako třída 1 + 5 min

100

3A

3B

Jako třída 2 + 5 min

150

4A

4B

Jako třída 3 + 5 min

200

5A

5B

Jako třída 4 + 5 min

250

6A

6B

Jako třída 5 + 5 min

300

7A

7B

Jako třída 6 + 5 min

450

8A

--

Jako třída 7 + 5 min

600

9A

--

Jako třída 8 + 5 min

> 600

Exxx

--

Nad 600 Pa ve stupních pro 150 Pa musí činit doba každého stupně 5 min

bez požadavku

POZNÁMKA: Postup A je vhodný pro výrobek, který není chráněný Postup B je vhodný pro výrobek, který je částečně chráněný

3.4.8 Nebezpečné látky Při hodnocení této vlastnosti je posuzováno, zda materiály, které byly použity při výrobě dveří, neobsahují látky nebezpečné z hlediska hygieny, zdraví nebo životního prostředí. Předmětem posouzení jsou především komponenty, které jsou náchylné k vylučování emisí nebo migraci nebezpečných látek při běžném užívání. Při hodnocení této vlastnosti zpravidla není měřen únik nebezpečných látek z hotového výrobku, ale postupuje se nepřímou metodou. Ta spočívá v přezkoumání bezpečnostních listů nebo dodaných protokolů z měření jednotlivých materiálů, které jsou při výrobě dveří použity. U dřevěných dveří se jedná především o použité lepidlo, silikonový tmel a nátěrový systém. U plastových dveří se jedná o samotný pastový profil, ze kterého jsou dveře vyrobeny. Výsledkem posouzení této vlastnosti je konstatování, zda výrobek obsahuje nebezpečné látky nebo neobsahuje.

40

3.4.9 Únosnost bezpečnostních zařízení Bezpečnostním zařízením jsou označované např. pojistné a vratné uzávěry, omezovače a upevňovací zařízení pro čistící postupy apod. Posouzení únosnosti těchto zařízení je provedeno pouze v případě, že jsou na výrobku použita a správně osazena. Bezpečnostní zařízení musí být schopna držet křídlo, okenní křídlo nebo rám na místě po dobu 60 sekund při aplikaci 350 N na křídlo nebo rám v nejnepříznivější vzdálenosti tzn. poloha, směr. Výsledkem zkoušky je skutečnost, zda bezpečnostní zařízení tomuto požadavku vyhovělo nebo nevyhovělo. 3.4.10 Radiační vlastnosti Jedná se o hodnotu celkového činitele prostupu slunečního energie (solární faktor – hodnota g) a hodnotu světelného činitele prostupu průhledných zasklení (hodnota τvv) Stanovení uvedených hodnot musí být provedeno v souladu s ČSN EN 410, nebo je-li to nutné, s EN 13363-1 nebo EN 13363-2 (referenční metoda). Výše uvedené hodnoty jsou deklarovány výrobci izolačních skel na technických listech použitého izolačního skla. Celkový činitel prostupu slunečního záření (solární faktor – g) udává celkovou energii přenesenou přes zasklení. Jedná se o součet energie přenesené přímo přes zasklení a energie přenesené přímo přes zasklení a energie následně vyzářené do interiéru. Čím vyšší bude hodnota solárního faktoru, tím více sluneční energie v podobě tepla nám zasklení vpustí do místnosti. V zimních měsících se bezpochyby bude jednat o vlastnost, kterou bychom chtěli maximálně využít. V létě se ovšem může jednat o nežádoucí jev, který může způsobit přehřívání místnosti. Světelný činitel prostupu (hodnota τvv) je definován jako část viditelného světla, které je přes zasklení přeneseno do interiéru. Čím vyšší bude hodnota světelného činitele prostupu, tím větší množství světla se přes zasklení do místností dostává. Ve většině případů je tedy žádoucí, aby množství propuštěného světla do místnosti bylo co nejvyšší. S rostoucími požadavky na snížení součinitele prostupu tepla zasklívacích jednotek dochází ke zvyšování počtu skel a používání speciálních pokovených povlaků. Důsledkem toho dochází ke snížení prostupu energie a světla, ale to není vždy žádoucí. Je tedy třeba hledat kompromis mezi tepelnými a radiačními vlastnostmi používaných izolačních skel z pohledu umístění a využitelnosti otvorových výplní.

41

3.4.11 Průvzdušnost Průvzdušnost je vlastnost, která udává celkové utěsnění otvorové výplně. Vyjadřuje se ve vztahu na celkovou plochu nebo délku funkční spáry zkušebního vzorku. Podle výsledků měření jsou vchodové dveře hodnoceny třídou 1 – 4, kdy nejlepší je třída 4. Při klasifikaci jednotlivých tříd se vychází z referenčních průvzdušností při zkušebním tlaku 100Pa. Zkušební vzorek je zařazen do uvedené třídy, jestliže měřená průvzdušnost není větší než horní mezní hodnota dané třídy ani u jednoho z aplikovaných zkušebních tlaků. Současně

vyráběné

vchodové

dveře

dosahují

velmi

nízkých

hodnot

průvzdušnosti (třída 3 nebo 4). Vysoká těsnost otvorových výplní snižuje úniky tepelné energie funkčními spárami, což má velmi pozitivní vliv na energetické úspory. Je ovšem v rozporu s požadavkem na hygienickou výměnu vzduchu v místnostech. Proto je potřeba myslet na zabezpečení výměny vzduchu v místnostech pravidelným větráním nebo v lepším případě zajistit výměnu vzduchu větracím systémem s rekuperací tepla.

Graf 1 - Závislosti spárové průvzdušnosti na rozdílu tlaků - určeni iLV

42

4 PRAKTICKÁ ČÁST 4.1 Návrh dvou vzorků dveřních křídel Výrobě dvou dveřních křídel předcházely pracovní schůzky, kde jsme řešili, jak by mělo vypadat ideální dveřní křídlo vnitřních dveří, které by bylo jednoduše vyrobitelné, s minimálními náklady, za podmínek odpovídajících úrovni výroby ve školních dílnách, to znamená, že by se na výrobě mohli podílet i studenti v rámci praxe. Hladké plné křídlo je konstrukčně poměrně nenáročné. Je možné jej také očalounit, aby se zlepšily zvukově izolační vlastnosti dveřního křídla. S prosklením dveřního křídla jsme neuvažovali, protože tento požadavek nebyl předložen. Prosklené dveře standardního provedení nejsou prakticky žádnou překážkou pro případné násilné vniknutí. Ale pokud by byl v budoucnu zájem o výrobu prosklených dveří stejné konstrukce, nejednalo by se o náročnou záležitost. Rám křídla Hlavním konstrukčním prvkem hladkých dveří je rám ze dřeva. Běžně se používají hoblované hranolky o průřezu cca 32 × 45 mm, jejich rozměr se upravuje podle tloušťky materiálu použitého na plášť. My jsme navrhli běžně používaný smrk, který je lehkým, pevným a finančně dostupným materiálem. Hranoly rámu se buď čepují, nebo - ve většině případů – spojují k sobě natupo a sponkují. Zvolili jsme tuto variantu, která je rychlá a nenáročná. V místech, kde se šroubují závěsy, a zadlabává zámek, se připevňují tzv. vložky, což jsou stejné hranolky jako rám, ale bývají krátké (o délce cca 300 mm). My jsme zvolili dva dlouhé hranoly z jednoho kusu, abychom zpevnili křídlo v podélném směru, což se u zkoušky na rovinnost křídla projevilo pozitivně. Plášť křídla V poslední době se stále více používá tenká dřevotřísková deska, pokud je zde požadavek na povrchovou úpravu fólií nebo laminátem. Na takto upravenou desku lze nanést i krycí nátěrovou hmotu. Naším záměrem bylo vyrobit křídlo bez plošné výplně, proto jsme zvolili dřevovláknitou desku tvrdou (HDF), o tloušťce 4 mm, na jedné straně laminovanou dekorační fólií. Dřevovláknité desky tvrdé mají větší tvrdost i pevnost v ohybu ve srovnání s dřevotřískovými deskami stejné tloušťky.

43

Výplň křídla V naší diskuzi jsme dospěli k závěru, že hlavním přínosem experimentu bylo vymyslet materiál a uspořádání výplně tak, aby křídlo vyhovělo běžným zkouškám podle harmonizovaných norem. Zároveň jsme hledali materiál, který bude mít prakticky nulové náklady na pořízení. Z velkého počtu možností jsme dospěli k dvěma variantám, které jsme se rozhodli vyrobit a odzkoušet ve zkušebně. První variantou výplně byly zvoleny pásy OSB desky, o běžné tloušťce 18 mm. Tento materiál je často používaný a v dílně je velký výběr různých úzkých zbytkových kusů, které již nelze nijak využít, často se stávají již jen odpadem. Druhý typ křídla získal výplň z bloku lisované lepenky, o šířce 30 mm. Tento materiál je také běžně dostupný, jedná se odpad, který vzniká při výrobě kartonových obalů a jejich ořezávání. Pokud by nebyly dostupné odřezky, pořizovací cena lepenky je zanedbatelná, ve srovnání s jinými materiály. Diskutovaným tématem byly rozestupy žeber výplně. Zvolili jsme pouze 4 žebra, která mají vyztužit střed dveřního křídla. Aby bylo možné oba vzorky porovnat, byl počet žeber u obou křídel stejný. Vzdálenost mezi žebry byla poměrně velká – 379 mm, ale šlo nám o to, abychom vyzkoušeli, jakému namáhání odolá plášť křídla, pokud nebude podepřen celoplošnou výplní. V případě, že dojde k velkému porušení opláštění ve zkoušce odolnosti proti nárazu měkkým a těžkým tělesem, je nutné vzdálenost mezi žebry zmenšit. K lepení bloků lepenky i dveřovky jsme použili běžné montážní PVAC lepidlo, které vytvrzuje při provozní teplotě, ale lisováním za tepla se výrazně zkracuje doba vytvrzování.

4.2 Postup výroby dvou vzorků dveřních křídel Výroba rámů Obě dveřní křídla byla vyrobena v dílnách Ústavu základního zpracování dřeva. První byl vyroben rám ze smrkových hranolů. Hranoly byly opatřeny drážkami, aby při lisování a následné klimatizaci mohly z vnitřního prostoru dveřovky unikat vodní páry a plyny uvolněné z lepidla. Následovalo sestavení obou rámů a jejich sponkování společně s vyztužovacími bočními hranoly (Obr. 13 a 14).

44

Obr. 13 – Smrkové hranoly s drážkami připravené k sestavení rámů

Obr. 14 – Sestavení rámu a jeho sponkování

45

Výroba žeber z lepenky Na větší formáty lepenky se naneslo lepidlo, byl sestaven celý soubor, který se vložil na 4 minuty do lisu. Lisování probíhalo při teplotě 55 °C. Následně byl slisovaný blok nařezán na jednotlivé pásy o šířce 30 mm (Obr. 15 a 16).

Obr. 15 – Skládání souboru lepenky a uložení do lisu

Obr. 16 – Žebra lisované lepenky s drážkami pro odvod páry

46

Výroba žeber z OSB desky Odřezky OSB desky byly naformátovány na stejný rozměr 32 × 680 mm a dále opatřeny drážkou pro odvod páry. Je dobré lehce zbrousit hrany desek na podélných stranách (Obr. 17)

Obr. 17 – Žebra z pásů OSB desky s drážkami pro odvod páry Skládání souboru dveřovky Na rubovou stranu jednoho pláště se nanese lepidlo pouze v místech, kde se plášť dotýká ostatních materiálů. Na plášť se položí kompletovaný rám, do rámu se vloží žebra a soubor se uzavře druhým pláštěm. Složený soubor se vloží do lisu (Obr. 18, 19, 20).

Obr. 18 – Vkládání žeber z lisované lepenky do rámu

47

Obr. 19 – Složená dveřovka (bez vrchního pláště)

Obr. 20 – Složená dveřovka (s vrchním pláštěm) připravená k lisování

48

Lisování dveřovky Obě dveřovky se postupně lisují v jednoetážovém lisu po dobu 8 minut, při teplotě 60 °C a tlaku 8 MPa. Důležité je, aby vodní pára a plyny mohly odcházet odvětrávacími otvory z vnitřního prostoru dveřovky. Pokud by v rámu a žebrech nebyly otvory, mohl by tlak páry po otevření lisu dveřovku roztrhnout. Po ukončení lisování probíhá klimatizace výrobku, v našem případě 24 hodin (Obr. 21).

Obr. 21 – Pohled do lisu – lisování dveřovky Formátování dveřovky Po klimatizaci následuje formátování dveřovky na přesný rozměr a pravoúhlost. (Obr. 22)

Obr. 22 – Formátování dveřovky na přesný rozměr a pravoúhlost 49

Frézování polodrážek Ořezaná dveřovka musí být opatřena polodrážkou, která vytváří nalehávku křídla na zárubeň. Polodrážka se frézuje pouze v horní části a na dvou protilehlých svislých stranách. Spodní hrana křídla je bez polodrážky, zde se křídlo pouze dotýká prahu (Obr. 23).

Obr. 23 – Frézování polodrážky

Úprava hran – polodrážky dveřního křídla Hrany dveřního křídla se na frézce zaoblí. Podle typu opláštění je nutné povrchově upravit také polodrážku. Tato operace se provádí různými způsoby, např. vlepováním masivních nákližků, dýh, ABS hran, laminátů nebo fólií, nebo nástřikem krycí nátěrové hmoty. V našem případě by se jednalo o olepení hran fólií ve stejném dekoru, jako je dekor fólie na plášti křídla. Tuto operaci jsme ale neprováděli, protože nebyla nutná pro testování křídel ve zkušebně. U budoucího výrobku by se samozřejmě provedla se všemi náležitostmi vzhledem k celkovému estetickému vzhledu dveří.

Dlabání a vrtání otvorů pro zámek a závěsy, montáž zámku a závěsů Když je výroba dveřního křídla dokončená, je nutné vyvrtat otvory pro kliku, vyměnitelnou vložku zámku a otvory pro tři zavrtávací závěsy. Na vrtací dlabačce se vydlabe otvor pro zapuštění zámku, který je nutný pro uzavření dveřního křídla

50

v testovací zárubni ve zkušebně. Otvory se očistí od třísek a do křídla se namontují závěsy a zámek. Křídla jsou připravena ke zkouškám v laboratoři. (Obr. 24, 25)

Obr. 24 – Dlabání otvoru pro zámek

Obr. 25 – Dveřní křídlo se zapuštěným zámkem

51

4.3 Metodika zkoušek vlastností a funkce dveřního křídla Zkušební vzorky dvou dveřních křídel byly podrobeny zkouškám dle následujících evropských norem: 4.3.1 ČSN EN 951 Dveřní křídla – Metoda měření výšky, šířky, tloušťky a pravoúhlosti Tato norma určuje metodu měření pro stanovení výšky, šířky, tloušťky a odchylek od pravoúhlosti dveřních křídel. Měřidlo: -

měřidlo pro měření výšky šířky – ocelové měřící pásmo nebo srovnatelný měřící nástroj s přesností měření 0,5 mm

-

měřidlo pro měření tloušťky – mikrometr nebo srovnatelné měřidlo s přesností měření 0,01 mm

-

měřící zařízení pro měření pravoúhlosti – kovový úhelník s vnitřní délkou ramen (500±1) mm. Pravý úhel mezi oběma rameny musí být při délce ramen 500 mm s přesností 0,1 mm. Na měřící referenční bod na jednom z ramen úhelníku ve vzdálenosti 500 mm se připevní analogové nebo digitální měřidlo s přesností měření 0,1 mm (viz. Obr. 26 – Měřící zařízení pro měření pravoúhlosti včetně referenčního úhelníku pro kalibraci). Místo analogového nebo digitálního měřidla je možné použít analogový nebo digitální úchylkoměr.

Zkušební vzorky: Musí být skladován a zkoušen v neagresivním prostředí s teplotou vzduchu v rozmezí od 15°C do 30°C a relativní vlhkosti vzduchu od 25 % do 75 %.

Postup zkoušky: Měření výšky a šířky křídla Výška a šířka každého dveřního křídla se měří s přesností na 1 mm v liniích a-a, b-b, c-c a d-d, které jsou rovnoběžné s hranou dveřního křídla, od které jsou ve vzdálenosti (20±5) mm (viz, obrázek Obr. 27 – Měřící body a měřící line na dveřním křídle). U dveřních křídel s hranami s polodrážkami, se výška a šířka dveřního křídla měří uvnitř polodrážky. 52

Měření tloušťky Tloušťka se měří s přesností 0,1 mm na šesti bodech, které jsou vzdáleny od hran dveřního křídla (20±5) mm. Jejich poloha je znázorněna na Obr. 27 – Měřící body a měřící linie na dveřním křídle. Pokud se měřící bod nachází v místě, které není charakteristické pro měření tloušťky, například z důvodu povrchové profilace, je přípustné místí přesunutí měřícího bodu. Měření pravoúhlosti Každá odchylka od pravoúhlosti dveřního křídla se měří na všech čtyřech rozích s přesností na 0,1 mm. Výsledek – zaznamenají se: -

naměřené hodnoty výšky a šířky a největší odchylky od výrobních rozměrů

-

naměřené hodnoty tloušťky a největší odchylky od výrobních rozměrů

-

čtyři naměřené hodnoty odchylek od pravoúhlosti

Obr. 26 – Měřící zařízení pro měření pravoúhlosti, včetně referenčního úhelníku pro kalibraci (ČSN EN 951)

53

Obr. 27 – Měřící body s měřící linií na dveřním křídle (ČSN EN 951)

4.3.2 ČSN 74 6488-1 Dveře – Způsob měření rozměrů polodrážky dveřního křídla Hloubka a šířka polodrážky se změří na každé straně obvodu dveřního křídla na stanovených měřících místech stanoveným postupem. Měřidlo: -

posuvné měřítko

-

hloubkoměr digitální

Postup měření: Měřidlem se změří hloubka a šířka polodrážky nejméně na třech místech každé strany obvodu dveřního křídla a to ve vzdálenosti 50 mm od rohu křídla a ve stejných vzdálenostech mezi nimi (při třech měřeních uprostřed délky strany). Měří se s přesností na 0,05 mm. Výsledek: Zaznamenají se všechny měření na dveřním křídle. Hloubka nebo šířka polodrážky dveřního křídla vyhovuje, když všechny vykonané měření vyhovují požadavkům ČSN 74 6401.

54

a) měření hloubky polodrážky b) měření šířky polodrážky

Obr. 28 – Měření rozměrů polodrážky dveřního křídla (ČSN 74 6488-1)

4.3.3 ČSN 74 6488-2 Dveře – Způsob měření osazení závěsů na dveřním křídle

Změření vzdálenosti mezi dolním okrajem závěsu a horní hranou dveřního křídla bez polodrážky nebo horní hranou v polodrážce u křídla s polodrážkou. Postup měření: Délka osazení závěsů se měří od horní hrany dveřního křídla bez polodrážky z přední strany, a od horní hrany v polodrážce u křídel s polodrážkou ze zadní strany Měřidlo a pomůcky: -

digitální svinovací metr

-

kontrolní pravítko L

Výsledek: Zaznamenají se délky osazení jednotlivých závěsů na dveřním křídle. Osazení závěsů vyhovuje, když délky osazení všech závěsů vyhovují požadavkům ČSN 74 6401.

55

Obr. 29 – Příklad měření osazení závěsů na dveřním křídle s polodrážkou (ČSN 74 6488-2)

4.3.4 ČSN EN 952 – Dveřní křídla – Celková a místní rovinnost – Metoda měření V této normě je pojem odchylky místí rovinnosti omezen na chyby, které mohou způsobovat vzhledové vady na dveřních křídlech. Měřící zařízení: -

pro celkovou rovinnost je svisle upevněný tuhý rám, se čtyřmi měřícími body, které tvoří pravoúhlou referenční rovinu, která je svou velikostí upravena pro velikost zkoušených dveřních křídel Měřící pravítko přesahující celou výšku dveřního křídla. Analogový nebo digitální úchylkoměr s přesností měření 0,01 mm nebo spároměr.

-

pro místní rovinnost je analogový nebo digitální úchylkoměr s přesností měření 0,01 mm, upevněný ve středu referenčního pravítka o délce 200 mm (pro zkoušky mimo laboratoř (např. na staveništi), jsou použitelné 200 mm dlouhé referenční pravítka a spároměry

56

Zkušební vzorek: Musí být skladován a zkoušen v neagresivním prostředí při teplotách mezi 15 °C až 30 °C a relativní vlhkosti vzduchu mezi 25 % až 75 %. Postup zkoušky: Měření celkové rovinnosti s ohledem na zkroucení Čtyři měřící body se nastaví tak, aby byly vzdáleny od okrajů v každém rohu dveřního křídla (20±5) mm, jestliže podélné hrany dveřního křídla probíhají vodorovně. Dveřní křídlo se postaví na podélnou hranu k měřící rovině tak, aby se bez přítlaku dotýkalo tří měřících bodů. Odchylka čtvrtého měřícího bodu měřící roviny od čtvrtého rohu měřeného křídla se změří s přesností 0,1 mm. Měření celkové rovinnosti s ohledem na průhyb Dveřní křídlo se postaví svisle a měřící pravítko se přiloží podél plochy křídla rovnoběžně s jeho hranou ve vzdálenosti menší než 20 mm. Největší vzdálenost mezi plochou měřícího pravítka a plochou dveřního křídla se měří s přesností 0,1 mm. Měření se opakují na ostatních okrajích dveřního křídla. Měření místní rovinnosti Dveřní křídlo musí být ustaveno volně bez přítlaku. Pomocí 200 mm dlouhého pravítka a analogového nebo digitálního úchylkoměru se změří každá viditelná odchylka roviny dveřního křídla s přesností 0,05 mm. Měření se opakuje na druhé straně dveřního křídla. (Měření se může provádět ve vodorovné i svislé poloze dveřního křídla). Výsledek – zaznamená se: -

změřená hodnota největšího zkroucení a průhybu pro každý okraj dveřního křídla

-

poloha a změřené hodnoty viditelných odchylek od místní rovinnosti na každé straně dveřního křídla

Protokol o zkoušce musí obsahovat: a) odkaz na tuto evropskou normu b) všechny nutné údaje potřebné pro přesnou identifikaci dveřního křídla

57

c) všechny údaje o typu, rozměrech, materiálu, tvaru, formě a skladbě dveřního křídla včetně uspořádání kování d) všechny údaje o zárubni a kování v případě, že se nejednalo o dveřní komplet e) skladovací a zkušební podmínky v laboratoři f) použité zkušební zatížení F vyjádřené v Newtonech g) vyjádření výsledků h) údaje o poškozeních vzniklých při provádění zkoušky i) název zkušební laboratoře j) datum provedení zkoušky

4.3.5 ČSN EN 947 - Dveře s otočnými křídly – Stanovení odolnosti proti svislému zatížení Tato evropská norma platí pro všechna dveřní otevíravá křídla se svislou osou otáčení. Jsou zde určeny zkušební metody pro stanovení trvalé deformace, která může být vyvolána svislým zatížením. Zatížení působí na otevřené dveřní křídlo osazené do zárubně jako součást dveřní sestavy. Svisle působící silou, kterou můžeme v provozu očekávat, je například dítě zavěšené na klice dveřního křídla, které by nemělo způsobit poškození křídla. Zkušební zařízení: Zkušební rám, který je dostatečně stabilní, aby zkušební zatížení nevyvolalo jeho deformace, které by mohly ovlivnit výsledek zkoušky. Zatěžovací zařízení: Zařízení se sadou závaží nebo s regulovatelným a kalibrovaným tlakovým válcem (přesnost měření jsou 2 %). Měřidlo: -

Analogový nebo digitální úchylkoměr s přesností měření 0,01 mm

-

Ocelové měřící pásmo nebo podobné měřidlo s přesností měření 0,5 mm

Zkušební vzorek: Zkušební vzorky musí být skladovány a zkoušeny v neagresivním prostředí s teplotou vzduchu v rozmezí od 15 °C do 30 °C, a relativní vlhkostí vzduchu od 25 % do 75 %.

58

Postup zkoušky: 1. Dveřní křídlo se osadí do zárubně v úhlu (90±5) k rovině zárubně bez svislého zatížení 2. Úhlopříčka dveřního křídla D se změří s přesností 1 mm (viz. obr. 30 – Zkouška zatížení dveřního křídla) 3. Z důvodu vyloučení vlivu závěsů dveřního křídla, zavede se na horní hranu křídla v odstupu (50±5) mm od zámkové hrany předběžné svislé zatížení (200±4) N, které působí po dobu (50±5) s. Po zrušení předběžného zatížení a po uplynutí doby (60±5) s. se poloha dolního rohu dveřního křídla změří s přesností 0,1 mm. 4. Na stejné místo se působí statickým svislým zatížením F po dobu (300±5) s. Maximální deformace při zatížení se změří s přesností 0,1 mm. Po zrušení tohoto zatížení a po uplynutí doby (180±5) s se měření polohy dolního rohu a úhlopříčky D dveřního křídla zopakuje. 5. Pro zamezení dynamických účinků musí být zatěžování a odstraňování zatížení prováděno opatrně a ve stupních maximálně po 100 N s přesností 2 % a délkou trvání jednotlivých stupňů 1 s nebo s odpovídající rovnoměrnou rychlostí zatěžování.

Obr. 30 – Zkouška zatížení dveřního křídla (ČSN EN 947)

59

Výsledek – zaznamená se: -

deformace při zatížení F a trvalá deformace dveřního křídla ve svislé rovině

-

trvalá deformace dveřního křídla vyjádřená jako rozdíl měření úhlopříčky D před a po provedení zkoušky

(ČSN EN 947 - Dveře s otočnými křídly – Stanovení odolnosti proti svislému zatížení)

4.3.6 ČSN EN 948 – Dveře s otočnými křídly – Stanovení odolnosti proti statickému kroucení Norma určuje metodu ke stanovení trvalé deformace při působení statického zatížení, které vede ke kroucení otevřeného dveřního křídla, které je osazeno v zárubni, jako součást dveřní sestavy. Takové zatížení lze očekávat na příklad při pokusu otevřít váznoucí dveře, nemělo by na dveřích způsobit poškození nebo ovlivnit jejich poškození. Zkušební zařízení: Zkušební rám, ve kterém je prováděna zkouška vzorku, musí být stabilní, aby zatížení, použitá ke zkoušce, nezpůsobila deformaci, která by mohla ovlivnit výsledky zkoušky. Zatěžovací zařízení: Vhodné zařízení se závažími nebo regulovatelným a kalibrovaným tlakovým válcem s přesností měření 2 %. Měřící zařízení: Analogový nebo digitální úchylkoměr s přesností měření 0,01 mm. Zkušební vzorek: Zkušební vzorky musí být skladovány a zkoušeny v neagresivním prostředí při teplotách mezi 15 °C až 30 °C a relativní vlhkosti vzduchu mezi 25 % až 75 %. Postup zkoušky: 1. Dveřní křídlo se zavěsí do zárubně v otevřené poloze v úhlu (90±5)° tak, aby v závěsech nevzniklo svislé napětí, horní roh křídla na zámkové straně se upevní tak, aby upevňovací zařízení bylo ve vzdálenosti (50±5) mm od nejbližší hrany dveřního křídla.

60

2. Vliv závěsů se vyloučí zavedením na dolní hranu zámkové strany v místě ležícím (50±5) mm od nejbližší hrany opatrně předběžné zatížení, působící vodorovně a kolmo na rovinu dveřního křídla ve velikosti (200±4) N. Toto předběžné zatížení působí po dobu (60±5) s. Poloha dolního rohu dveřního křídla je změněna v zatěžovacím bodě s přesností 0,1 mm. (Obr. 31 – Stanovení odolnosti proti statickému kroucení) 3. Ve stejném zatěžovacím bodě se zavede statické zatížení „F“ a udržuje se po dobu (300±5) s. Největší deformace při tomto zatížení „R“ se změří s přesností 0,1 mm. Zatížení se zruší a po (180±5) s se měření opakuje na dolním rohu dveřního křídla. 4. Aby byly vyloučeny dynamické účinky, musí být zavedení a zrušení zatížení postupné, nejvýše po 100 N, s přesností 2 %, a s minimálním trváním jednotlivých stupňů 1 s, a nebo odpovídající plynulému zatěžování. Výsledek – zaznamená se: -

Deformace při zatížení „F“ a trvalé deformace dveřního křídla vyjádřená rozdílem v měřeních na dolním rohu dveřního křídla před zatížením „F“ a (180±5) s. po zrušení zatížení.

Obr. 31 Stanovení odolnosti proti statickému kroucení (ČSN EN 948) 61

4.3.7 ČSN EN 950 – Dveřní křídla – Stanovení odolnosti proti nárazu tvrdým tělesem Norma stanovuje zkušební postup ke zjištění poškození, která na dveřním křídle vznikají nárazem tvrdého tělesa. Takové nárazy, které vznikají na příklad důsledek kontaktu s menšími předměty nebo částmi větších předmětů, jako jsou hrany nábytku nebo s obuví, mohou vést k místním poškozením povrchových ploch, ovlivňujících pevnost i vzhled. Povaha škod způsobených nárazem může záviset na materiálu, který byl použit pro výrobu dveřního křídla. Zkušební zařízení: Podpěry – tuhé nosníky pro stabilní podepření delších stran dveřního křídla při jeho vodorovné montáži. Zařízení pro vyvození nárazu: Ocelová koule průměru (50±1) mm o známé hmotnosti, jakož i vhodné padací zařízení. Měřící přístroj: -

Analogový nebo digitální úchylkoměr s přesností měření 0,01 mm, připevněný ve středu 50 mm dlouhé a 12 mm široké měřící podložky.

-

Ocelové pravítko s přesností měření na 0,5 mm

Zkušební vzorek: Musí být skladován a zkoušen v neagresivním prostředí při teplotách 15 °C až 30 °C a relativní vlhkosti vzduchu mezi 25 % až 75 %. Postup zkoušky: 1. Dveřní křídlo je připevněno vodorovně na tuhé nosníky, spočívající na pevném podkladě. 2. Ze čtyř vzorových možností rozmístění nárazů, zobrazených na Obr. 15, se zvolí jedna, která obsáhne teoreticky nejslabší body a na povrchu dveřního křídla se vyznačí 15 bodů nárazu. 3. Body nárazu v nejvyšší řadě, případně v nejvyšších řadách, se musí vynechat, jestliže výška dveřního křídla je menší než 2000 mm. Zkušební plocha se nerozšiřuje, jestliže je výška větší než 2000 mm. (Pro dveřní křídla se standardními rozměry mohou být zhotoveny šablony podle Obr. 32, aby se zjednodušilo označování bodů nárazu. Do středů číslovaných pravoúhelníků se vyvrtají otvory o průměru cca 8 mm tak, aby mohla být použita tužka k označení zvolených bodů nárazu na povrch dveřního křídla).

62

4. Padací zařízení se postupně ustaví nad každým bodem nárazu a ocelová koule se nechá padnout z výšky, která je měřena od spodní strany koule k povrchu dveřního křídla a odpovídá požadované nárazové energii. 5. Jestliže při nárazu vznikne trvalá stopa, měří se po 30 minutách hloubka vtisku s přesností na 0,1 mm, maximální průměr vtisku a maximální průměr oblasti trhlin s přesností na 1,0 mm. (vyskytnou-li se nárazy v místech, na nichž je povrch nerovný, například na ozdobných lištách, je přípustné všeobecnější vyhodnocení poškození). 6. Zkušební postup se opakuje na druhé straně dveřního křídla jen tehdy, je-li dveřní křídlo konstruováno asymetricky. Výsledek – zaznamenají se: -

Změřené hodnoty a průměry vtisků, jakož i průměr trhlin na každém bodě nárazu

-

Výpočet středních hodnot a variačního koeficientu hloubek vtisků

-

Výpočet středních hodnot a variačního koeficientu průměrů oblastí trhlin

Obr. 32 – Čtyři různé možnosti rozmístění bodů nárazu (tomu odpovídající označení 1, 2, 3 nebo 4) pro zkoušku tvrdým nárazovým tělesem (ČSN EN 950)

63

4.3.8 ČSN EN 949 – Okna, dveře, rolety a okenice lehké obvodové pláště – Stanovení odolnosti dveří proti nárazu měkkým a těžkým tělesem Tato norma určuje zkušební metodu pro zjištění poškození dveřního křídla upevněného do dveřní zárubně, jako součásti dveřního kompletu, následkem nárazu měkkým a těžkým tělesem na plochu zavřeného dveřního křídla. Zatížení, které vyvolá náraz lidského těla nebo předmětů obdobných vlastností, nesmí vyvolat poškození, které by ovlivnila jejich další použitelnost. Postup zkoušky může být použit i pro samostatné dveřní křídlo, které se pro provedení zkoušky osadí do dveřní zárubně, označenou výrobcem dveřního křídla za typickou a vhodnou. Zkušební zařízení: -

zkušební rám, ve kterém se provede zkouška zkušebního vzorku, musí být dostatečně stabilní, aby zkušební zatížení nevyvolalo jeho deformace, které by mohly ovlivnit výsledky zkoušky

-

nárazové zařízení o celkové hmotnosti (30±0,6) kg, v podobě kulovitého koženého pytle o průměru cca 350 mm, naplněného suchým pískem o objemové hmotnosti cca 1500 kg/m3, který je proset sítem o velikosti ok 2 mm. Ocelová lanka kladky vypouštějí hák a zařízení pro nastavení výšky.

-

měřící zařízení – analogový nebo digitální úchylkoměr s přesností měření 0,1 mm, který je upevněn ve středu měřícího pravítka, přesahující celou šířku dveřního křídla

Zkušební vorek: Zkušební vzorky musí být skladovány a zkoušeny v neagresivním prostředí s teplotou vzduchu v rozmezí od 15 °C do 30 °C, a relativní vlhkosti vzduchu od 25 % do 75 %. Postup zkoušky: 1. Dveřní křídlo musí být zkoušeno v uzavřeném stavu, a pokud je to vhodné, rovněž uzamčené běžným způsobem. (V obvyklém provozním stavu, může být křídlo neuzamčeno, ale zajištěno západkou, visacím zámkem, zástrčkou nebo jiným způsobem). 2. Bod nárazu musí být označen. Musí ležet ve středu dveřního křídla. Jestliže se na tomto místě nachází dveřní klika, tak tato musí být odstraněna. 3. Měřícím pravítkem musí být změřeny odchylky od rovinnosti po celé šířce dveřního křídla v úrovni bodu nárazu, s přesností 0,1 mm. 4. Nárazové těleso se zavěsí podle Obr. 33 – Zkušební zařízení pro zkoušku s měkkým a těžkým nárazovým tělesem a podstata zkoušky, tak, aby se

64

v klidové poloze lehce dotýkalo povrchu dveřního křídla a jeho těžiště leželo na kolmici vycházející z označeného bodu nárazu na dveřním křídle. Nárazové těleso se zvedne tak vysoko, aby výška pádu h odpovídala s tolerancí h±10 mm požadované dopadové energii. Po uvolnění nárazového tělesa musí toto dopadnout na označený bod nárazu na dveřním křídle (při opakování tohoto postupu, je nutné zformovat nárazové těleso do původního tvaru). 5. Opakované měření odchylky od rovinnosti po celé šířce dveřního křídla v úrovni bodu nárazu se provede s přesností 0,1 mm Výsledek – zaznamená se: Trvalá deformace rovinnosti po celé šířce dveřního křídla v úrovni bodu nárazu.

Obr. 33 – Zkušební zařízení pro zkoušku s měkkým a těžkým nárazovým tělesem a podstata zkoušky (ČSN EN 949) 1 – kladka, 2 – lanko, 3 – výška pádu, h±10mm, 4 – vypouštěcí hák, 5 – zařízení pro nastavení výšky, 6 – nárazové těleso, 7 – dveřní komplet, 8 – zkušební rám

65

4.4 Praktické provedení zkoušek dveřních křídel ve zkušební laboratoři V následující části jsou uvedeny výsledky testování dvou námi vyrobených dveřních křídel a fotografie z průběhu zkoušek v laboratoři Zkušebny stavebně truhlářských výrobků ve Zlíně. Vyhodnocení výsledků našeho experimentu bude obsahem diskuze diplomové práce. Výsledky měření byly zaznamenány do připravených formulářů, kterými disponují techničtí pracovníci zkušebny. Tyto formuláře jsou součástí výsledného PROTOKOLU O ZKOUŠKÁCH, který je po dokončení zkoušek a jejich vyhodnocení předán každému výrobci dveří, který se svým výrobkem do zkušebny přichází. V tabulkách jsou oba vzorky z důvodu zjednodušení rozlišeny podle názvu své výplně – LEPENKA a OSB.

66

MENDELU – LDF, Zkušebna STV – Louky 304, Zlín

IKD: AZL-F03/12

Záznam o zkoušce č. Strana: 67/68 Výrobek: Evidenční číslo:

Dveřní křídlo dřevěné vnitřní, s polodrážkou, 80/197 cm

Použitá zkušební metoda: Doporučená měřidla a zařízení:

č. 6.6B dle ČSN EN 951, č. 6.6A dle ČSN 74 6488-1 Termohygrobarometr ev.č. 68, ocelové pásmo svinovací digitální ev.č. 13, tloušťkoměr MB 50 ev.č. 21, příložný úhelník 1000 x 550 mm ev.č. 38, spárové měrky ev.č. 26, digitální hloubkoměr ev. č. 22

Teplota : 21,3 °C

RVV : 61

VÝSLEDKY MĚŘENÍ: Výška a šířka dveřního křídla Použitá měřidla: digitální svinovací metr Místo měření

Výška (mm)

Šířka (mm)

Vzorek

1

2

průměr

1

2

průměr

LEPENKA

1985,30

1985,00

1985,15

819,70

819,60

819,65

OSB

1985,40

1985,10

1985,25

820,30

820,20

820,25

Tloušťka dveřního křídla Použitá měřidla: tloušťkoměr Místo měření

Tloušťka (mm)

Vzorek

1

2

3

4

5

6

průměr

LEPENKA

39,88

39,92

39,91

39,90

39,90

39,89

39,90

OSB

39,91

39,92

39,89

39,90

39,91

39,92

39,91

Pravoúhlost dveřního křídla Použitá měřidla: kovový úhelník s vnitřní délkou ramene (500 ±1) mm, s přesností 0,1 mm, spárové měrky Místo měření

Pravoúhlost (mm)

Vzorek

1

2

3

4

LEPENKA

0,15

0,10

0,10

0,15

OSB

0,05

0,10

0,15

0,15

Rozměry polodrážky dveřního křídla Použitá měřidla: posuvné měřítko a digitální hloubkoměr Rozměr polodrážky (mm) Místo měření

2

3

4

5

6

7

8

9

LEPENKA 25,11

24,86

24,86

25,04

24,92

24,91

24,97

24,98

24,97

25,07

25,04

24,99

25,10

25,11

25,10

25,09

25,07

24,98

Šířka (mm) LEPENKA 14,82

14,96

14,95

14,97

14,96

15,05

14,91

14,93

15,10

Šířka (mm)

14,98

15,02

14,98

14,95

14,92

14,95

15,08

14,27

Hloubka (mm) Hloubka (mm)

OSB

OSB

1

14,95

67

Obr. 34 – Měření délky a šířky dveřního křídla digitálním svinovacím metrem

Obr. 35 – Měření tloušťky dveřního křídla tloušťkoměrem

68

Obr. 36 – Měření pravoúhlosti dveřního křídla pomocí kovového úhelníku a spárových měrek

Obr. 37 – Měření rozměrů polodrážky dveřního křídla digitálním hloubkoměrem

69

MENDELU – LDF, Zkušebna STV – Louky 304, IKD: AZL-FZlín 03/12 Záznam o zkoušce č. Strana: 2/68 Výrobek: Evidenční číslo:

Dveřní křídlo dřevěné vnitřní, s polodrážkou, 80/197 cm

Použitá zkušební metoda: Doporučená měřidla a zařízení:

č. 6.6A dle ČSN 74 6488-2, č. 6.7 dle ČSN EN 952 Termohygrobarometr ev.č. 68, ocelové pásmo svinovací digitální ev.č. 13, kontrolní příměrné pravítko ev.č. 34, kontrolní příměrné pravítko ev.č. 33, spárové měrky ev.č. 26, zkušební rám ev.č. 51, ručičkový úchylkoměr ev.č. 31.

Teplota : 21,3 °C

RVV : 61 %

VÝSLEDKY MĚŘENÍ: Osazení závěsů dveřního křídla Použitá měřidla: digitální svinovací metr Místo měření

Osazení závěsů (mm)

Vzorek

1

2

3

4

LEPENKA

189,20

978,30

1744,80

X

OSB

189,60

978,50

1744,90

X

Celková rovinnost dveřního křídla s ohledem na zkroucení a na průhyb Použitá měřidla: analogový úchylkoměr, lístkový spároměr Místo měření

Průhyb (mm)

Zkroucení (mm)

Vzorek

1

2

3

4

LEPENKA

0,10

0,50

0,15

0,20

0,93

OSB

0,05

0,20

0,05

0,35

0,17

Místo měření:

1, 3 - průhyb příčně; 2, 4 - průhyb podélně

70

Obr. 38 – Měření osazení závěsů dveřního křídla digitálním svinovacím metrem

Obr. 39 – Měření celkové rovinnosti dveřního křídla s ohledem na zkroucení a průhyb

71

MENDELU – LDF, Zkušebna STV – Louky 304, IKD: AZL-FZlín 03/12 Záznam o zkoušce č. Strana: 3/68 Výrobek: Evidenční číslo:

Dveřní křídlo dřevěné vnitřní, s polodrážkou, 80/197 cm

Použitá zkušební metoda: Doporučená měřidla a zařízení:

č. 6.7 dle ČSN EN 952 Termohygrobarometr ev.č. 68, digitální úchylkoměr ev.č. 77, měřicí můstek ev.č. Z-28, příměrný hranol ev.č. 79,

Teplota: 21,3 °C

RVV: 61 %

VÝSLEDKY MĚŘENÍ: Místní rovinnost Použitá měřidla: úchylkoměr Místo měření

Odchylka od roviny (mm)

Vzorek

1

2

3

4

5

6

LEPENKA

-0,01

-0,02

-0,01

-0,01

-0,01

-0,02

OSB

-0,01

0,00

-0,01

-0,01

0,00

-0,01

2

3

1

6

4

2

5

1

3

6

4

5

Obr. 40 – Měření místní rovinnosti dveřního křídla úchylkoměrem 72

MENDELU – LDF, Zkušebna STV – Louky 304, IKD: AZL-FZlín 03/12 Záznam o zkoušce č. Strana: 4/68 Výrobek: Evidenční číslo:

Dveřní křídlo dřevěné vnitřní, s polodrážkou, 80/197 cm

Použitá zkušební metoda: Doporučená měřidla a zařízení:

STV 6.10 dle ČSN EN 950 Termohygrobarometr e.č. 68, ocelové pásmo svinovací e.č. 15, ručičkový úchylkoměr e.č. 77, dvoubodový držák úchylkoměru e.č. Z-16, posuvné měřidlo e.č. 6, ocelová koule e.č. Z-29.

Teplota: 21,3 °C

RVV: 61 %

VÝSLEDKY MĚŘENÍ: Odolnost dveřního křídla proti nárazu tvrdým tělesem Použitá měřidla: hloubkoměr, posuvné měřidlo Vzorek - LEPENKA Energie [J]: Pozice č.

hloubka vtisku [mm]

max. průměr vtisku [mm]

max. průměr oblasti trhlin [mm]

1

0,12

11,54

13,79

2

1,43

12,34

22,53

3

0,20

10,04

11,39

4

0,06

7,74

9,10

5

0,19

9,95

13,23

6

0,25

10,66

21,66

7

0,11

9,85

15,86

8

0,65

14,14

61,78

9

0,07

8,30

8,30

10

0,86

11,79

34,42

11

0,03

10,33

10,33

12

0,42

9,76

26,52

13

1,60

10,14

29,83

14

0,07

10,15

11,12

15

0,06

8,39

8,39

1 – horní rám v L rohu 2 – mezi 1 – 2 výztuhou 3 – 1.výztuha 4 – mezi 1 – 2 výztuhou 5 – 2.výztuha 6 – mezi 2 – 3 výztuhou 7 – 3.výztuha 8 – mezi 3 – 4 výztuhou

10 – mezi 4.výztuhou a spodním rámem 11 – mezi 4.výztuhou a spodním rámem 12 – mezi 4.výztuhou a spodním rámem 13 – na hraně spodního rámu 14 – na spodním rámu 15 – na spodním rámu

73

MENDELU – LDF, Zkušebna STV – Louky 304, IKD: AZL-FZlín 03/12 Záznam o zkoušce č. Strana: 5/68 Výrobek: Evidenční číslo:

Dveřní křídlo dřevěné vnitřní, s polodrážkou, 80/197 cm

Použitá zkušební metoda: Doporučená měřidla a zařízení:

STV 6.10 dle ČSN EN 950 Termohygrobarometr e.č. 68, ocelové pásmo svinovací e.č. 15, ručičkový úchylkoměr e.č. 77, dvoubodový držák úchylkoměru e.č. Z-16, posuvné měřidlo e.č. 6, ocelová koule e.č. Z-29.

Teplota: 21,3 °C

RVV: 61%

VÝSLEDKY MĚŘENÍ: Odolnost dveřního křídla proti nárazu tvrdým tělesem Použitá měřidla: hloubkoměr, posuvné měřidlo Vzorek - OSB Energie [J]: Pozice č.

hloubka vtisku [mm]

max. průměr vtisku [mm]

max. průměr oblasti trhlin [mm]

1

0,10

9,70

17,78

2

1,15

11,55

31,49

3

0,02

8,37

8,37

4

0,07

10,06

15,72

5

0,04

9,69

13,6

6

0,31

10,02

29,99

7

0,01

6,23

6,23

8

1,89

10,08

27,52

9

0,02

7,73

7,73

10

0,60

9,28

29,79

11

0,10

10,76

12,18

12

0,40

10,65

28,28

13

2,03

12,9

26,23

14

0,02

9,29

20,95

15

1,74

10,42

27,57

1 – horní rám v L rohu 2 – mezi 1 – 2 výztuhou 3 – 1.výztuha 4 – mezi 1 – 2 výztuhou 5 – 2.výztuha 6 – mezi 2 – 3 výztuhou 7 – 3.výztuha 8 – mezi 3 – 4 výztuhou 9 – 4.výztuha

10 – mezi 4.výztuhou a spodním rámem 11 – mezi 4.výztuhou a spodním rámem 12 – mezi 4.výztuhou a spodním rámem 13 – na hraně spodního rámu 14 – na spodním rámu 15 – na hraně spodního rámu

74

Obr. 41 – Zkouška odolnosti dveřního křídla proti nárazu tvrdým tělesem

2,5 2 1,5 1 0,5 0 1

2

3

4

5

6

7

8

LEPENKA - hloubka vtisku/mm

9

10

11

12

13

OSB - hloubka vtisku/mm

Graf 2 – Hloubka vtisku (mm) po nárazu tvrdým tělesem

75

14

15

16

14

12

10

8

6

4

2

0 1

2 3 4 5 6 7 8 LEPENKA - MAX průměr vtisku/mm

9 10 11 12 13 14 OSB - MAX průměr vtisku/mm

15

Graf 3 – Maximální průměr vtisku (mm) po nárazu tvrdým tělesem

70 60 50 40 30 20 10 0 1

2

3

4

5

6

7

8

LEPENKA - průměr oblasti trhlin/mm

9

10

11

12

13

OSB - průměr oblasti trhlin/mm

Graf 4 – Průměr oblasti trhlin (mm) po nárazu tvrdým tělesem 76

14

15

MENDELU – LDF, Zkušebna STV – Louky 304, IKD: AZL-FZlín 03/12 Záznam o zkoušce č. Strana: 5/68 Výrobek: Evidenční číslo:

Dveřní křídlo dřevěné vnitřní, s polodrážkou, 80/197 cm

Použitá zkušební metoda: Doporučená měřidla a zařízení:

č. 6.8A dle ČSN EN 947, č. 6.8B dle ČSN EN 948 Termohygrobarometr ev.č. 68, ocelové pásmo svinovací digitální ev.č. 13, pneumatický zkuš. rám ev.č. 52, manometr ev.č. 64, digitální úchylkoměr ev.č. 77, ručičkový úchylkoměr ev.č. 10, technické stopky ev.č. 61, kožený vak 30 kg ev.č. Z-27, kontrolní příměrné pravítko ev.č. 34.

Teplota: 21,3 °C

RVV: 61 %

VÝSLEDKY MĚŘENÍ: Odolnost dveřního křídla proti svislému zatížení Použitá měřidla: (viz doporučená měřidla a zařízení) Zatížení (N)

U1 (mm)

U2 (mm)

rozdíl (mm)

Deformace při zatížení (mm)

Trvalá deformace (mm)

LEPENKA

1000

2132,70

2132,80

0,10

1,70

0,50

OSB

1000

2133,00

2133,20

0,20

1,62

0,24

U1 - délka úhlopříčky před zatěžováním v mm U2 - délka úhlopříčky po zatěžování v mm Odolnost dveřního křídla proti statickému kroucení Použitá měřidla: (viz doporučená měřidla a zařízení) Zatížení Deformace při zatížení Trvalá deformace (N) (mm) (mm) LEPENKA

350

83,33

2,62

OSB

350

85,52

2,92

Odolnost dveřního křídla proti nárazu měkkým a těžkým tělesem Použitá měřidla: zkušební rám, měkké a těžké těleso Průhyb v místě nárazu (mm) Průhyb v místě nárazu (mm) vnitřní (závěsová) strana vnější strana Energie Před Před Po nárazu Deformace Po nárazu Deformace (J) nárazem nárazem LEPENKA

-

-

60,31

59,42

0,86

OSB

-

-

60,66

60,33

0,33

Poznámka: Zkouška provedena v uzavřeném a uzamčeném stavu Těleso směřováno na 3. výztuhu shora

77

Obr. 42 – Měření úhlopříčky dveřního křídla před a po zkoušce odolnosti proti svislému zatížení

Obr. 43 – Zkouška odolnosti dveřního křídla proti svislému zatížení

78

Obr. 44 – Zkouška odolnosti dveřního křídla proti statickému kroucení

Obr. 45 – Zkouška odolnosti dveřního křídla proti nárazu měkkým a těžkým tělesem

79

Obr. 46 – Zkouška odolnosti dveřního křídla proti nárazu měkkým a těžkým tělesem, měření průhybu v místě nárazu tělesa

80

5 HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ A DISKUSE 5.1 Klasifikace dveří podle evropských norem

5.1.1

Dveřní křídla – Výška, šířka, tloušťka a pravoúhlost – Třídy tolerancí podle ČSN EN 1529 (pouze pro dveřní křídla; zkoušeno podle ČSN EN 951) Tab. 9 - Třídy tolerancí a mezní odchylky Mezní odchylky Výška/Šířka mm

Tloušťka mm

Pravoúhlost mm

Třída tolerance 0

*

*

*

Třída tolerance 1

2,0

1,5

1,5

Třída tolerance 2

1,5

1,0

1,5

Třída tolerance 3

1,0

0,5

1,0

* Bez požadavku

5.1.2

Dveřní křídla – Celková a místní rovinnost – Třídy tolerancí podle ČSN EN 1530 (pouze pro dveřní křídla; zkoušeno podle ČSN EN 952)

Tab. 10 - Třídy tolerancí a mezní odchylky pro celkovou rovinnost Mezní odchylky Zkroucení v mm

Podélný průhyb v mm

Příčný průhyb v mm

Třída tolerancí 0

*

*

*

Třída tolerancí 1

10

10

6

Třída tolerancí 2

8

8

4

Třída tolerancí 3

4

4

2

Třída tolerancí 4

2

2

1

* Bez požadavku

81

Tab. 11 - Třídy tolerancí a mezní odchylky pro místní rovinnost Mezní odchylky v mm Třída tolerancí 0

*

Třída tolerancí 1

0,6

Třída tolerancí 2

0,4

Třída tolerancí 3

0,3

Třída tolerancí 4

0,2

* Bez požadavku

5.1.3 Dveře – Klasifikace pevnostních požadavků podle ČSN EN 1192 Tab. 12 - Klasifikace a aplikované hodnoty zatížení/energie Zkouška Odolnost proti:

Třída 1

Třída 2

Třída 3

Třída 4

1

svislému zatížení v N (podle ČSN EN 947)

400

600

800

1000

2

statickému kroucení v N (podle ČSN EN 948)

200

250

300

350

3

nárazu měkkým a těžkým tělesem v J (podle ČSN EN 949)

30

60

120

180

4

nárazu tvrdým tělesem v J (podle ČSN EN 950)

1,5

3

5

8

U dveří s otočnými křídly se aplikují zkoušky 1, 2, 3 a 4 v libovolném pořadí. Pro zařazení do určité třídy použití musí být na tomto stupni splněny požadavky všech stanovených zkoušek. Po zkouškách podle vlastností 1, 2, 3 musí být zkušební vzorek i nadále funkční. Zkoušky nesmí způsobit žádná poškození nebo deformace zkušebního vzorku, včetně uvolnění kování nebo spojů, které způsobí nevhodnost pro účel použití; nesmí se ani uvolnit nebo zlomit žádná jeho součást. Vlasové trhliny ve dřevě v blízkosti zámku, západky nebo protiplechu jsou přípustné za předpokladu, že se části kování neuvolňují a dveře zůstávají i nadále schopné funkce.

82

1 Odolnost proti svislému zatížení Aby bylo možno dveře zařadit do určité třídy použití, nesmí být trvalá deformace větší než 1 mm, měřeno podle ČSN EN 947. 2 Odolnost proti statickému kroucení Aby bylo možno dveře zařadit do určité třídy použití, nesmí být trvalá deformace větší než 2 mm, měřeno podle ČSN EN 948. 3 Odolnost proti nárazu měkkým a těžkým tělesem Aby bylo možno dveře zařadit do určité třídy použití, nesmí být trvalá deformace při měření rovinnosti podle ČSN EN 949 větší než 2 mm. 4 Odolnost proti nárazu tvrdým tělesem Aby bylo možno dveře zařadit do určité třídy použití, nesmí střední hodnota průměrů vtisku překročit 20 mm a střední hodnota hloubek vtisku 1,0 mm a maximální hodnota hloubek vtisku 1,5 mm.

Tab. 13 (informativní) - Třídy a kategorie použití Třída

Kategorie použití

Popis

1-2

Nízká až střední

Příležitostné používání s šetrným použitím dveří, například majiteli soukromých domů; možnost úrazu nebo nešetrného zacházení je malá.

2-3

Střední až vysoká

Střední používání s šetrným použitím dveří; možnost úrazu nebo nešetrného zacházení.

3-4

Vysoká až extrémní

Vysoký stupeň používání veřejností s nešetrným použitím; možnost úrazu nebo nešetrného zacházení je vysoká.

Extrémní

Dveře se často používají za vynaložení síly.

4

83

5.2 Naměřené hodnoty a hodnocení zkoušek

Jak vyplývá z tabulek 14 a 15, obě námi navržená křídla splnila podmínky v nejvyšších třídách. U rozměrových zkoušek oba vzorky získaly nejvyšší třídu tolerance 3, což potvrzuje fakt, že v univerzitních dílnách je možné vyrobit kvalitní výrobky na základních truhlářských strojích, s poměrně velkou přesností. Také zkouška rovinnosti byla velmi úspěšná, především celková rovinnost ve zkroucení křídla měla ještě značné rezervy. Velmi dobrý výsledek byl pravděpodobně ovlivněn tím, že jsme místo dělených vložek umístili podél svislých vlysů rámu celistvé hranoly, které obvodovému rámu pomohly udržet rovinnost v mezích tolerance. Nejvíce očekávanými výsledky byly hodnoty zjištěné pevnostními zkouškami. Svislé zatížení křídla prokázalo bezproblémovou hodnotu, která zařadila obě křídla do nejvyšší třídy 4. Statické kroucení jsme testovali na nejvyšší třídu, tzn. maximální zatížení 350 N. Bohužel, u obou křídel došlo k nevelkému překročení tolerance a tak musely být oba výrobky zařazeny o stupeň níže, tedy do třídy 3. U zkoušky odolnosti proti nárazu těžkým tělesem jsme výsledky očekávali s napětím, protože tato zkouška je důležitá pro výběr vhodného materiálu na plášť křídla. Oba vzorky splnily podmínku střední hodnoty průměru vtisků a střední hodnotu hloubek vtisku, ale v podmínce maximální hloubky vtisku neprošly nejvyšší třídou. Dobrým výsledkem ale je, že se jednalo pouze o jednu překročenou hodnotu (z 15 měření) u křídla s lepenkovými žebry a o dvě překročené hodnoty u křídla s OSB deskami. V této kategorii tedy křídla klesla do třídy 3. Naše pozornost se zaměřila také na výsledky zkoušky odolnosti proti nárazu měkkým a těžkým tělesem. Stejně jako u předchozího testování naměřené hodnoty do budoucna ovlivní výběr vhodných materiálů a konstrukci dveřního křídla. Protože jsme vyrobili netypická dveřní křídla bez plošné výplně, zajímalo nás, jaké naměříme hodnoty. Museli jsme vybrat bod, do kterého bude působit síla úderu pohybujícího se tělesa. Rozhodli jsme se pro místo, kde je vložené žebro, a to opět u obou konstrukcí, abychom měli vzájemné srovnání. Bylo samozřejmé, že pokud dojde k porušení křídla v místě žeber, musí dojít k větší destrukci v oblasti pláště bez výplně. Zvolili jsme maximální zatížení 180 J, které odpovídá nejvyšší třídě 4. Opět oba vzorky prošly

84

zkouškou se značnou rezervou. Proto jsme ještě chtěli vyzkoušet odolnost křídla proti nárazu v místě bez žeber. Zde došlo v obou případech k mírnému prolomení výplně. U OSB desek bylo prolomení výraznější, protože se zde negativně projevil ostrý rozdíl mezi tloušťkou žebra (18 mm), jeho ostrou hranou a volným prostorem bez výplně. Žebra z lepenky překvapivě zbrzdila náraz těžkého tělesa, plášť se nepatrně promáčkl, ale výrazně neprolomil. V tomto případě blok lepenky obstál lépe než OSB deska. Na základě všech výsledků testování jsme objektivně zařadili obě křídla do pevnostní třídy 3, protože v několika málo zkouškách na nejvyšší třídu nedosáhla. Ale i toto hodnocení je velmi dobré. Podle tabulky 13 patří obě křídla do třídy 3-4, s kategorií použití „Vysoká až extrémní“. Pro případnou budoucí výrobu dveřního křídla jsou na základě našeho testování vhodné oba materiály, tzn. pásy z OSB desek, i blok lepenky, které lze použít na žebra smrkového rámu. Doporučujeme ale zvýšit počet žeber ze čtyř kusů na pět. Při tomto počtu bude křídlo v ploše více vyztužené a mohlo by se při dalších zkouškách dostat ve všech dílčích testech do nejvyšších tříd hodnocení. Tab. 14 – Hodnocení naměřených hodnot dle požadavků klasifikace evropských norem (rozměry a rovinnost) Klasifikace dle evropských norem

Naměřené hodnoty

Mezní odchylka [mm]

Třída tolerance

OSB

Lepenka

Šířka

± 1,0

3

+ 0,25

- 0,35

Výška

± 1,0

3

+ 0,25

+ 0,15

Tloušťka

± 0,5

3

- 0,09

- 0,10

Pravoúhlost

± 1,0

3

+ 0,11

+ 0,12

Podélný průhyb

2

4

+ 0,27

+ 0,35

Příčný průhyb

1

4

+ 0,05

+ 0,13

Zkroucení

2

4

+ 0,17

+ 0,93

0,2

4

+ 0,01

+ 0,01

Celková rovinnost

Rozměry křídla

Zkouška křídel

Místní rovinnost

85

Splnění požadavků dle norem

Splněno v nejvyšší třídě 3

Splněno v nejvyšší třídě 4

Tab. 15 – Hodnocení naměřených hodnot dle požadavků klasifikace evropských norem (pevnostní požadavky)

Pevnostní požadavky

Zkouška křídel Svislé zatížení (1000 N) Statické kroucení (350 N) Náraz tvrdým tělesem (8 J) Náraz měkkým a těžkým tělesem (180 J) na výztuhu

Klasifikace dle evropských norem

Naměřené hodnoty

Splnění požadavků dle norem

Tolerance

Třída

OSB

Lepenka

Max. 1 mm

4

0,24

0,5

Splněno v nejvyšší třídě 4

Max. 2 mm

4

2,92

2,62

Nesplněno zařazeno do třídy 3

4

9,78

10,34

Splněno - 4

4

0,57

0,41

Splněno - 4

4

2,03 a 1,89

1,6

Nesplněno, do tř. 3

4

0,33

0,86

Splněno na výztuhu 4 na plochu 3

Střední hodnota průměru vtisku max. 20 mm Střední hodnota hloubek vtisku max. 1 mm Maximální hodnota hloubky vtisku max. 1,5 mm

Trvalá deformace max. 2 mm

86

6 ZÁVĚR Diplomová práce se zabývala návrhem nového dveřního křídla pro vnitřní hladké dveře v budově T, v areálu Mendelovy univerzity v Brně. Hlavními požadavkem bylo, aby křídlo splňovalo technické požadavky na vnitřní dveře podle harmonizovaných evropských norem, a dále bylo konstrukčně i materiálově jednoduché a vyrobitelné ve větším počtu, v dílnách Lesnické a dřevařské fakulty. Jedním z cílů byl požadavek na ekologický aspekt, to znamená, pro výplň křídla využít materiály, které jsou odpadové, ať už jako obalový materiál, nebo jako odřezky vzniklé při výrobě v truhlářské dílně. Při návrhu konstrukce jsme vycházeli z myšlenky, že vyzkoušíme dva rozdílné materiály – pásy OSB desky a blok vrstvené lepenky, jako žebra výplně. Po delší diskuzi jsme se rozhodli, že otestujeme ve Zkušebně STV mechanické vlastnosti dvou křídel stejných rozměrů, kde mezi žebry nebude žádná další výplň. U běžných hladkých dveří se nejčastěji jako výplň používá papírová voština, která vyztužuje plášť křídla po celé ploše. My jsme chtěli vyzkoušet, jak se projeví mechanické vlastnosti křídla bez vnitřní výplně, když bude křídlo vyztuženo pouze žebry. Podle výsledků zkoušek jsme dospěli k závěru, že velmi dobře obstojí oba materiály, OSB i vrstvená lepenka. Jak vyplývá z výsledků mechanických zkoušek i diskuze, je námi navržená konstrukce hladkého křídla nejen snadno vyrobitelná, ale při použití odpadových materiálů je i výrobkem s velmi nízkými náklady a dobrými mechanickými vlastnostmi.

87

7 SUMMARY Thesis work deals with a proposal for a new smooth interior doors in the building T, on the premises of the Mendel University in Brno. The main requirement was to the door meets the technical requirements for the inner doors by the harmonized European standards, and it has been structurally and materially simple and manufacturable in large numbers, in the workshops of the Faculty of Forestry. One of the goals was a demand to the ecological aspect, this means for reinforcements the door to use materials that are waste, either as a packaging material or as scraps left over from the production of joinery workshop. For the design we came out of the idea to try two different materials - belt OSB boards and block laminated cardboard, like the reinforcements of fillings. After a long discussion, we decided that we will test the mechanical properties of the two samples of the same dimensions, where the reinforcements will be no additional padding. We made the tests in Testing Laboratory STV. For the common smooth door mostly has used as a reinforcements paper honeycomb, which the reinforces the casing over door the entire surface. We wanted to try, what will be the mechanical properties of the door without inner filling, when the door only reinforced by the ribs . According to test results, we concluded that the well can withstand both materials, OSB and laminated cardboard. As is apparent from the results of the mechanical tests and discussion, it is our proposed structure of smooth door not only easy to manufacture, but it is product with very low cost and good mechanical properties because the using waste materials.

88

8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A TECHNICKÝCH NOREM FUČILA, J. – SZOMOLÁNYIOVÁ, K. – PUŠKÁR, A. Okna, dveře, prosklené stěny, Bratislava: Vydavatelství Jaga group, v. o. s., 2003. 255 s. ISBN 80-88905-47-8. ŠAFRÁNEK, J. – Okna a vnější dveře z hlediska tepelně technických vlastností, Praha: CSI a.s. 2006 POLÁŠEK. J. – ZAPLETAL.M. – Technické požadavky na prvky staveb – okna, dveře. In Současné dřevostavby a nové materiály na bázi dřeva – 1. vyd. Brno MZLU v Brně 2008, s. 65 – 70, ISBN 978-80-7375-213-2. SCHNECK, A.G. – Dveře ze dřeva a kovu, 1. vyd. Brno: ERA, 2001. 106 s. ISBN 8086517-04-7. JÍRA, J. Výkladce. Dveře. Vrata. 1. vyd. Praha: Čs. středisko výstavby a architektury, 1971. 185 s. ŠKABRADA, J. – Konstrukce historických staveb, Nakladatelství ARGO, 2003, ISBN: 978-80-7203-548-9 ZLOMEK, M. Návrh technologie výroby požárních dveří a legislativní požadavky pro uvedení na trh. Diplomová práce. Brno: MZLU v Brně, 2008. 82 s. POLÁŠEK, J. – POLÁŠEK, M. – ČSN EN 14220 (49 2146): 2007 Dřevo a materiály na bázi dřeva pro okna, vnější dveřní křídla a vnější zárubně – Požadavky a specifikace. 2007. VINTER, J. – HAVRÁNEK, K. – Truhlářství – konstrukce pro 1. a 2. ročník SPŠ dřevařských, Nakladatelství technické literatury Praha, 1979 SEVERIN, O. – Stavba domu v praxi – I. a II. díl, Vydavatelství GRANADA PUBLISHING Praha, 1932

89

Dr. Ing. HORÁČEK, P. – Fyzikální a mechanické vlastnosti dřeva I. ČSN EN 12519/746032/ - Okna a dveře – Terminologie ON 490001 – Názvosloví stavebně truhlářských výrobků ČSN 733130 – Truhlářské práce stavební. Základní ustanovení. ČSN EN 408 – Dřevěné konstrukce – Konstrukční dřevo a lepené lamelové dřevo ČSN EN 947 - Dveře s otočnými křídly – Stanovení odolnosti proti svislému zatížení (2002) ČSN EN 948 – Dveře s otočnými křídly – Stanovení odolnosti proti statickému kroucení (2000) ČSN EN 949 – Okna, dveře, rolety a okenice lehké obvodové pláště – Stanovení odolnosti dveří proti nárazu měkkým a těžkým tělesem(2002) ČSN EN 950 – Dveřní křídla – Stanovení odolnosti proti nárazu tvrdým tělesem (2000) ČSN EN 951 - Dveřní křídla – Metoda měření výšky, šířky, tloušťky a pravoúhlosti (2000) ČSN EN 952 – Dveřní křídla – Celková a místní rovinnost – Metoda měření (2000)

90

9 INTERNETOVÉ ZDROJE http://www.tzb-info.cz http://www.asb-portal.cz http://www.sapeli.cz http://www.solodooor.cz http://www.dana.cz http://www.prezentace – OUS Karlovy Var

91

10 SEZNAM TABULEK Tab. 1

Rozměry jmenovitých (světlých) šířek dveří

Tab. 2

Akreditované zkoušky – Zkušebna stavebně truhlářských výrobků Zlín

Tab. 3

Požadované a doporučené hodnoty součinitele prostupu tepla

Tab. 4

Hodnoty vzduchové neprůzvučnosti RwdN z norem pro dveře

Tab. 5

Klasifikace relativního čelního průhybu

Tab. 6

Klasifikace zatížení větrem

Tab. 7

Odolnost proti zatížení větrem – Klasifikace

Tab. 8

Průběh zkoušky vodotěsnosti, klasifikační třídy

Tab. 9

Třídy tolerancí a mezní odchylky

Tab. 10

Třídy tolerancí a mezní odchylky pro celkovou rovinnost

Tab. 11

Třídy tolerancí a mezní odchylky pro místní rovinnost

Tab. 12

Klasifikace a aplikované hodnoty zatížení/energie

Tab. 13

Třídy a kategorie použití (informativní)

Tab. 14

Hodnocení naměřených hodnot dle požadavků klasifikace evropských norem (rozměry a rovinnost)

Tab. 15

Hodnocení naměřených hodnot dle požadavků klasifikace evropských norem (pevnostní požadavky)

92

11 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1

Točnicový způsob zavěšování dveří

Obr. 2

Vnější kované pásové závěsy

Obr. 3

Vnitřní zapuštěné závěsy

Obr. 4

Svlakové dveře

Obr. 5

Zaměřování dveřní zárubně

Obr. 6

Zárubeň

Obr. 7

Hladká dveřní křídla

Obr. 8

DTD – VL vylehčená

Obr. 9

Plná DTD deska

Obr. 10

Papírová voština

Obr. 11

Zvýšení neprůzvučnosti dveřního křídla

Obr. 12

Možnosti zlepšení akustických vlastností dveří

Obr. 13

Smrkové hranoly s drážkami připravené k sestavení rámu

Obr. 14

Sestavení rámu a jeho sponkování

Obr. 15

Skládání souboru lepenky a uložení do lisu

Obr. 16

Žebra lisované lepenky s drážkami pro odvod páry

Obr. 17

Žebra z pásků OSB desky s drážkami pro odvod páry

Obr. 18

Vkládání žeber z lisované lepenky do rámu

Obr. 19

Složená dveřovka (bez vrchního pláště)

Obr. 20

Složená dveřovka (s vrchním pláštěm) připravená k lisování

Obr. 21

Pohled do lisu – lisování dveřovky

Obr. 22

Formátování dveřovky na přesný rozměr a pravoúhlost

Obr. 23

Frézování polodrážky

Obr. 24

Dlabání otvoru pro zámek

Obr. 25

Dveřní křídlo se zapuštěným zámkem

Obr. 26

Měřící zařízení pro měření pravoúhlosti

Obr. 27

Měřící body s měřící linií na dveřním křídle

Obr. 28

Měření rozměrů polodrážky dveřního křídla

Obr. 29

Příklad měření osazení závěsů na dveřním křídle s polodrážkou

Obr. 30

Zkouška zatížení dveřního křídla

Obr. 31

Stanovení odolnosti proti statickému kroucení

Obr. 32

Čtyři různé možnosti rozmístění bodů nárazu pro zkoušku tvrdým nárazovým tělesem

93

Obr. 33

Zkušební zařízení pro zkoušku s měkkým a těžkým nárazovým tělesem

Obr. 34

Měření délky a šířky dveřního křídla digitální svinovacím metrem

Obr. 35

Měření tloušťky dveřního křídla tloušťkoměrem

Obr. 36

Měření pravoúhlosti dveřního křídla pomocí kovového úhelníku a spárových měrek

Obr. 37

Měření rozměrů polodrážky dveřního křídla digitálním hloubkoměrem

Obr. 38

Měření osazení závěsů dveřního křídla digitálním svinovacím metrem

Obr. 39

Měření celkové rovinnosti dveřního křídla s ohledem na zkoucení a průhyb

Obr. 40

Měření místní rovinnosti dveřního křídla úchylkoměrem

Obr. 41

Zkouška odolnosti dveřního křídla proti nárazu tvrdým tělesem

Obr. 42

Měření úhlopříčky dveřního křídla před a po zkoušce odolnosti proti svislému ztížení

Obr. 43

Zkouška odolnosti dveřního křídla proti svislému zatížení

Obr. 44

Zkouška odolnosti dveřního křídla proti statickému kroucení

Obr. 45

Zkouška odolnosti dveřního křídla proti nárazu měkkým a těžkým předmětem

Obr. 46

Zkouška odolnosti dveřního křídla proti nárazu měkkým a těžkým tělesem, měření průhybu v místě nárazu

Graf 1

Závislosti spárové průvzdušnosti na rozdílu tlaků - určeni iLV

Graf 2

Hloubka vtisku (mm) po nárazu tvrdým tělesem

Graf 3

Maximální průměr vtisku (mm) po nárazu tvrdým tělesem

Graf 4

Průměr oblasti trhlin (mm) po nárazu tvrdým tělesem

94