Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta
Ústav geologie a pedologie
Půdy dinárské oblasti – management a ochrana
Bakalářská práce
2013/2014
Ondřej Bešťák
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci: Půdy dinárské oblast – management a ochrana vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 Autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.
V Brně dne:
……………………………………………. Podpis
Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval mému vedoucímu práce své bakalářské práce Mgr. Aleši Bajerovi, Ph.D. za jeho čas a ochotu při konzultacích nad vznikajícím textem této práce. Rád bych ještě na dálku poděkoval izv. prof. dr. sc. Darku Bakšičovi za pomoc při vyhledávání materiálů a seznámení s chorvatskou geologicko-geomorfologickopedologickou problematikou.
Abstrakt Tato práce řeší problematiku a management půd dinárské oblasti. Zaměřuje se na geomorfologické, geologické a pedologické aspekty zmíněné oblasti. Věnuje se hlavně geografickému členění Chorvatska, klimatu a zemědělskému využití. V další části pak o geologickém a pedologickém vývoji a o působení erozních faktorů na ně jako je oheň a vítr. Dále zahrnuje legislativní rámec Chorvatska a jeho vliv na ochranu přírodního dědictví. V poslední řadě pak ukazuje příkladové studie v oblasti dinarika. Klíčová slova: Geologie, Pedologie, Klima, Eroze, Legislativa, Ochrana přírody, Studie
Abstract The aim of this bachelor´s thesis was issue and management of Dinaric area. It focused on geomorhological, geological and pedological aspects this area. It consists of area´s geomorphology, climate and land using. In the next part there is a article about geological and geomorphological evolution of Croatia and erosion like very important aspect and impact on it like fire and wind.. The last part describe of legislative of Croatia and their effect on landscape protection. Key words: Geology, Pedology, Climate, Erosion, Legislative, Landscape protection, Study
Obsah
1. Úvod.................................................................................................................................. 10 2. Cíl práce ........................................................................................................................ 12 3. Vymezení oblasti .................................................................................................... 13 3.1. Geomorfologie
území ................................................................................................. 13
3.1.1 Geografie............................................................................................................................ 13 3.1.2. Hydrologie ........................................................................................................................ 13 3.2. Klimatické
poměry dinárů ........................................................................................ 14
3.2.1. Klimatická charakteristika dinárských alp ........................................................................ 14 3.2.2 Teplota ............................................................................................................................... 15 3.2.3 Srážky................................................................................................................................. 15 3.2.4. Relativní vzdušná vlhkost ................................................................................................. 16 3.2.5 Povětrnostní podmínky ...................................................................................................... 16
3.3. Historie využívání půdy........................................................................................... 17 3.3.1. Od neolitu po současnost .................................................................................................. 17 3.3.2. Typy adaptací na krasu pro zemědělství ........................................................................... 18 3.3.3 Transformace půdy ............................................................................................................ 18 3.3.3.1. Transformace půdy z lesní na pastvinu .......................................................................... 18 3.3.3.1. Transformace pastviny na louky .................................................................................... 18 3.3.3.2. Adaptace dolin na pěstování plodin ............................................................................... 19
3.4. Současný stav ............................................................................................................... 19 3.4.1 Současný stav zemědělství v Chorvatsku........................................................................... 19 3.4.2. Pěstování plodin ................................................................................................................ 20 4. Geologie
a pedologie Dinárských hor ..................................................... 21
4.1 Geologie Dinárských hor.......................................................................................... 21 4.1.1. Úvod .................................................................................................................................. 21 4.1.2. Vývoj dinárských alp ........................................................................................................ 21 4.1.2.1. Perm ............................................................................................................................... 21 4.1.2.2. Trias ............................................................................................................................... 21 4.1.2.3 Jura .................................................................................................................................. 22 4.1.2.4. Křída............................................................................................................................... 22 4.1.2.5. Cenozoik ........................................................................................................................ 23
4.1.2.6. Paleogén ......................................................................................................................... 23 4.1.2.7 Eocén............................................................................................................................... 23 4.1.2.8. Neogén ........................................................................................................................... 24 4.1.2.9. Miocén ........................................................................................................................... 24 4.1.2.10. Pleistocén ..................................................................................................................... 24 4.1.2.11. Holocén ........................................................................................................................ 25 4.1.3. Současný stav .................................................................................................................... 25 4.1.3.1. Klasifikace hornin v Chorvatsku .................................................................................... 25 4.1.4 Krasový fenomén ............................................................................................................... 27 4.1.4.1. Kras ................................................................................................................................ 27 4.1.4.2. Morfologie krasu ............................................................................................................ 28 4.1.4.2.1. Doliny.......................................................................................................................... 28 4.1.4.2.2. Polje ............................................................................................................................ 28 4.1.4.3 Jeskyně ............................................................................................................................ 29 4.1.4.3.1 Příklad jeskynního komplexu ....................................................................................... 30
4.2. Pedologie dinárské oblasti ...................................................................................... 30 4.2.1. Půdotvorné procesy ........................................................................................................... 30 4.2.2. Typy půd ........................................................................................................................... 32 4.2.3 Porovnání klasifikačních systémů půd ............................................................................... 35
5. Eroze ................................................................................................................................ 38 5.1. Vymezení pojmu......................................................................................................... 38 5.1.1. Eroze ................................................................................................................................. 38
5.2.Eroze způsobená ohněm ...................................................................... 38 5.2.1 Přehled lesních požárů ....................................................................................................... 39 5.2.2. Vliv geologického podloží, reliéfu a půdy na požár ......................................................... 39 5.2.3. Dynamika výskytu lesních požárů .................................................................................... 40 5.2.4 Ochrana proti požáru .......................................................................................................... 41 5.2.4.1 Dosled a ostraha .............................................................................................................. 41 5.2.4.2. Prevence ......................................................................................................................... 42
5.3. Eroze způsobená vodou ........................................................................................... 43 5.3.1. Způsoby ochrany proti vodní erozi ................................................................................... 44
6.Legislativa ..................................................................................................................... 47 6.1. Legislativní rámec ...................................................................................................... 47
6.2. Zákon o ochraně ŽP .................................................................................................. 47 6.3. Geologie a pedologie ................................................................................................ 49 6.4. Odpady............................................................................................................................ 50 6.5. Orgány ochrany přírody........................................................................................... 51 6.6. Sankce ............................................................................................................................. 51
7. Chráněná území Chorvatska ....................................................................... 52 7.1. Obecná charakteristika ....................................................................... 52 7.2. Národní park Sjeverni Velebit .............................................................................. 53 7.2.1. Obecný popis Národního parku ........................................................................................ 53 7.2.2. Geologický vývoj Národního parku .................................................................................. 53
7.3. Národní park Plitvická jezera ................................................................................ 54 7.3.1. Obecný popis Národní park .............................................................................................. 54 7.3.2. Geologie Plitvických jezer ................................................................................................ 55
8. Příkladové studie vybraných lokalit ...................................................... 56 8.1. Ostrov poblíž Rovinju .............................................................................................. 56 8.2. Příkladová studie Národní park Severní Velebit ........................................... 58
9. Diskuze ........................................................................................................................... 61 10. Závěr ............................................................................................................................. 62 11. Summary ................................................................................................................... 63 11. Seznam použité literatury ............................................................................ 64 12. Přílohy.......................................................................................................................... 68 1) Geologická 2) Jeskynní 3)
mapa Chorvatska .................................................................................... 68
systém Lukina Jama .................................................................................... 69
Pedologická mapa Chorvatska .................................................................................. 70
4) Chráněná
území Chorvatska ....................................................................................... 71
1. Úvod Půda je jedním ze základních přírodních elementů, společně se vzduchem a vodou. Je základním zdrojem makrobiogenních prvků hlavně H, C, O, N, K, S a Ca. Zajišťuje koloběh těchto látek v životním prostředí. Kromě toho se podílí na velkém i malém koloběhu vody. Bez ní by nebyl možný život na zemi. Má vhodné vlastnosti pro růst rostlin a přináší lidstvu od pradávna obživu díky zemědělské činnosti. Její vlastnosti závisí na půdotvorných procesech a vlastnostech matečného substrátu. Tito činitelé vytváří odlišnou diverzitu půd, která může být dána mimo jiné geograficky, kde se půdy liší v různých zeměpisných destinacích. Pro tuto práci jsem zvolil Dinárskou oblast, kde jsem se zaměřil na problematiku ochrany, managementu a využívání půdních zdrojů. Pojmem Dinárská oblast se rozumí pás hor umístěných na severozápadě Balkánského poloostrova, mezi Panonskou nížinou a Jaderským mořem. Pás vede přes státy bývalé Jugoslávie, jako je Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Černá hora, Srbsko a také částečně přes Albánii. Je převážně tvořena z vápenců a dolomitů. Působením dešťové nebo jiné povrchové vody obohacené o CO2 se výše jmenované horniny rozpouštěly a vytvářely tak rozsáhlé jeskynní systémy mnohdy i několik kilometrů hluboké. Dinárská oblast tvoří pomyslný most mezi Blízkým východem, Malou Asii a střední a západní Evropou, který byl využíván již v Neolitu. Oblast v těchto dobách byla značně využívána. V horských oblastech byly vykáceny značné plochy lesů, které poskytovaly dřevo na provoz hutí, stavbu sídel a opevnění pro stále se rozrůstající lidskou populaci. Docházelo zde ke značné transformaci krajiny. Oblasti, kde se v minulosti nacházel les, byly v důsledku působení člověka přeměněny na zemědělsky využívaná území, především pro pěstování rostlin a chov dobytka. Lidé se však stěhovali i do pobřežních oblastí, kde nalézali příhodné podmínky pro pěstování oliv, zakládání vinic a zemědělství. Blízkost moře jim také umožnila lov mořských živočichů a obchod mezi vzdálenými zeměmi jinak, než pozemní cestou. Vlivem neustálého rozrůstaní lidské populace a zvyšování jejich nároků na výživu se v průběhu dalších stovek let rozšiřovala zemědělská půda, což vedlo k dalšímu masivnímu odlesnění Dinárů. V důsledku působení biotických a abiotických faktorů na odlesněné oblasti se zmíněné plochy stávaly náchylnými vůči erozi. Lidé proto vyvinuli protierozní opatření chránicí půdu před působením eroze. 10
V současné době jsou veškeré činnosti spojené s ochranou přírody a využíváním krajiny zahrnuty do legislativy Chorvatské republiky. Legislativa stanovuje, jakým způsobem bude příroda chráněna, kdo se podílí na její ochraně a případně jaké budou sankce za nedodržení legislativy. Ve zmíněném zákoně jsou zahrnuty i chráněná území, jejichž rozloha zaujímá 8,19% celkového území Chorvatska. Práce je součástí výstupu půlroční studijní stáže v chorvatském Záhřebu. Studium bylo zaměřeno na půdní klasifikaci, způsoby ochrany půdního fondu a praktické poznávání geosféry a zdejších půdotvorných procesů. Výstupem studia byly dvě příkladové studie popisující určité území z hlediska geologie, pedologie, klimatických podmínek a popřípadě i působení člověka.
11
2. Cíl práce Cílem bakalářské práce bylo zpracovat literární zdroje o přírodních, geologických a pedologických podmínkách Chorvatska. Dále porovnat legislativu chorvatského a českého právního systému a management ochrany přírody obou zemí. Následně pak posoudit vliv eroze způsobené ohněm a vodou, a popsat možnosti ochrany vůči erozi. V managementu chráněných území si vybrat dvě příkladové studie, popsat je a posoudit vlivy na jejich vývoj.
12
3. Vymezení oblasti 3.1. Geomorfologie území 3.1.1 Geografie Chorvatsko se nachází v centrální a jihovýchodní části Evropy. Jejími hraničními sousedy jsou Maďarsko na severovýchodě, Srbsko na východě, Bosna i Hercegovina na jihovýchodě společně s Černou horou a Slovinskem na severozápadě země (Wikipedia, 2011). Podle Gardnera a kol. (1993) má Chorvatsko nevýhodný tvar velkého oblouku táhnoucího se od Dunaje na severovýchodě, přes Istrijský poloostrov na západě, po úzký pruh území sahající až k boce Kotorské s historickým Dubrovníkem na jihu. Území Chorvatska zaujímá plochu 56 594 km², přičemž 56 414 km² plochy tvoří pevnina a 180 km² plochy moře. Výškové rozmezí zahrnuje nejvyšší bod v pohoří zvané Dinárské Alpy s vrcholem Dinara, nacházející se v blízkosti hranic s Bosnou na jihu, ležícím v nadmořské výšce kolem 1 831 m a naopak nejníže položeným bodem, které tvoří celé mořské pobřeží, táhnoucí se na jihozápadní hranici země (Wikipedia,2011). Dále pak jej doplňuje Král (2004), který uvádí, že při pobřeží leží víc než 600 ostrovů. Hornatá severní část Chorvatského pohoří a níže položená plošina Slavonie na východě (součást území nazvané Karpatského povodí) je protkána hlavními řekami, jako jsou Sáva, Dráva, Kupa a Dunaj (Wikipedia, 2011). V úrodných nížinách se dle Tomeše (2002) pěstuje kukuřice, pšenice a cukrovka, na svazích hor se rozkládají rozsáhlé vinice. Dalmácie produkuje olivy, fíky a další ovoce. Chovají se především vepři a drůbež, méně skot. Vždy významný byl rybolov. Těží se bauxit (Istrie), vápenec ale také ropa a zemní plyn.
3.1.2. Hydrologie Největší část z Chorvatska, tj. 62 % svého území, je zahrnuto do černomořského povodí. Oblast zahrnuje největší řeky tekoucí v zemi: Dunaj, Sáva, Dráva, Mura a Kupa. Zbytek patří do Jaderského moře povodí, kde je největší řekou Neretva. Nejdelší řeky v Chorvatsku jsou s 562 kilometry Sáva, po ní s 505 kilometry Dráva, následující řekou je s 296 kilometry Kupa a s 188 kilometry část řeky Dunaj. Nejdelší řekou
13
vlévající se do Jaderského moře je se 101 kilometry Cetina a jen asi 20 kilometrová část řeky Neretvi (Wikipedia, 2011).
3.2. Klimatické poměry dinárů 3.2.1. Klimatická charakteristika dinárských alp Chorvatsko se rozkládá na jihu evropského kontinentu, avšak disponuje poměrně mozaikovitými klimatickými poměry. Tato práce je zaměřena spíše na Dinárskou oblast, tj. oblast táhnoucí se podél Adriatického pobřeží. Avšak oblast je, co se týče klimatu, velmi rozrůzněná. V rámci středomořské části Chorvatska jsou dle Koppena (1936) vylišeny tři klimatické podtypy klimatu: A) Klimatický podtyp Csa Tento podtyp je základním klimatickým typem středomořského pobřeží. Obklopuje Dalmácké pobřeží a ostrovy až do jižní části Lošinjské oblasti. Tento klimatický typ je charakterizován mírnou zimou a suchým létem, s třikrát nižšími srážkami v nejsušším létě než v nejdeštivějším zimním měsíci. Čistý Csa typ je nejdeštivější v prosinci. Srážky v nejsušším měsíci se pohybují kolem 40 mm. Léto je zde horké, suché a slunečné (Stenomediterátní vegetační zóna). B) Klimatický podtyp Cfs´a Mírně teplé a srážkově průměrné klima s horkým létem bez žádného období sucha. Srážkově nejchudší část roku je zde léto, zatímco podzim je nejdeštivějším obdobím roku (Listopad). Tento podtyp pokrývá severní ostrovy (Rab, Cres, Pag), ale je možno jej nalézt i v Šibeníku a nejjižněji v Imotski. C) Klimatický podtyp Cfs´s´´a Tento klimatický podtyp převládá na Istrijském západním pobřeží a na některých ostrovech (Krk, Cres). Dále pak podél Rijecké zátoky, kde dále pokračuje po horských úbočích přes Velebit, a zasahuje až do Dalmátských vysočin. Období dešťů je zde situováno zejména na podzim, zatím co nejnižší množství srážek spadne v zimě a v krátkém období léta. Letní období je zde poměrně horké s nejvyšší teplotou v nejteplejším měsíci okolo 22°C (Sub-mediterátní vegetační zóna).
14
3.2.2 Teplota Teplota je především definována geografickou pozicí regionu, uspořádáním pobřeží a ostrovů ležících v jihovýchodním, popřípadě severozápadním směru větru a Dinárským masivem, který rozděluje region na teplejší pobřežní a chladnější kontinentální část. Nejteplejší počasí se nachází na ostrovech a v úzké pobřežní zóně Centrální a Jižní Dalmácie, kde se proplétají Stenomediterátní a Eumediterátní vegetační zóny. Výsledkem jsou průměrné roční teploty okolo 17°C, například Komiža 16,9°C, Makarska 16,7°C, Korčula 16,6°C a Split 16,7°C. Eumediterátní pás pokračuje dále k severozápadu v úzkém pobřežním pásu (Šibenik 15,5°C, Zadar 15,1°C), ostrovy na jižní části od Kresu (Rab 15,3°C, Cres 14,6°C), a západní část Istrie (Rovinj 13,6°C a Poreč 13,3°C). Sub-Mediterátní region zahrnuje jednu část Kvarnerských ostrovů, Istrijský jih (Pula 14,1°C); region Rijeka (Rijeka 13,9°C); pobřeží pod Velebitem (Sejn 14,9°C) (Matič.S. a kol, 2011) . Průměrné hodnoty absolutní vzdušné teploty jsou následovány průměrnými měsíčními teplotami. Extrémní teploty jsou spojeny s jistým typem prouděním velmi teplého a studeného vzduchu. Avšak absolutní hodnoty nemohou být vysvětleny pouze vzdušným proděním. Tyto hodnoty závisí na denní teplotní proměnlivosti, oblačnosti, rychlosti větru a reliéfu. Absolutní hodnota maximální teploty vzduchu se pohybuje okolo 41,5°C, která byla naměřena na stanici Ston. Zatímco se ostatní hodnoty pohybovaly kolem 40 °C a byly zaznamenány na stanicích v Opusenu, Paigu, Mljetu, a Kninu. Absolutní minimum bylo naměřeno na Sinju, kde se rtuť teploměru propadla na -21,5°C. Dalmácká Zagora je nejstudenějším regionem (Knin -15,6°C a Imotski 11,4°C). Teplota pod -10°C byla také naměřena na Istrijském západním pobřeží (Rovinj -14,8°C a Poreč -11,5°C). Průměrná teplotní oscilace přes celý region se pohybuje mezi 15 – 20°C, a snižuje se od jihovýchodu a od vnitrozemí k otevřenému moři. Nejmenší rozpětí mezi průměrnou měsíční maximální a minimální teplotou vzduchu 16°C bylo naměřeno v Dubrovníku a Komiži, zatímco nejvyšší rozpětí 19,6°C na Sinju. (Matič a kol., 2011).
3.2.3 Srážky Charakteristické hodnoty ročních srážek východního Adriatického pobřeží jsou rozděleny na dvě maximální a dvě minimální srážkové periody. Primární maximum 15
srážek je buď na podzim, nebo v zimě, zatímco sekundární maximum spadne na jaře nebo brzy v létě. Primární minimum srážek spadne v létě a sekundární v zimě nebo brzy na jaře. V době vegetačního růstu se roční srážky pohybují mezi 32% až 49%. V důsledku toho jsou zde během léta delší nebo kratší období sucha, zejména v StenoMediterátní zóně. Množství srážek klesá od Adriatického pobřeží (Split, Marjan 734 mm; Makarska 1 014 mm; Rijeka 1 554 mm) až po otevřené moře (Lastovo 615 mm; Komiža 648 mm; Hvar 672 mm, a Mali Lošinj 902 mm). Podobně se srážky snižují z vrcholků příbřežního horského pásu směrem do vnitrozemí. Roční srážky se zvyšují se stoupající nadmořskou výškou, obzvláště v pobřežních horách s dlouhým teplým obdobím a na vlhkost bohatých maritimních vzdušných mas a dešťů. V tomto regionu nejvyšší roční srážky byly zaznamenány v Rijecké zátoce (Rijeka 1 554 mm), dále v pobřežním pásmu pod Velebitem (Crikvenica 1 251 mm; Sejn 1 210 mm) a podél marginální zóny řeky Neretvy (Opuzen 1 207 mm), Ston (1 175 mm) i a Makarské pod Biokovickým pohořím (1 014 mm) (Matič a kol, 2011).
3.2.4. Relativní vzdušná vlhkost Atmosféra obsahuje vodní páru, jejíž množství se značně liší v rozdílných klimatických typech a vegetačních zónách. Průměrné roční hodnoty relativní vzdušné vlhkosti v Středomořském regionu Chorvatska se pohybují v rozmezí od 57 %, které byly naměřené na meteorologické stanici v Šibeníku, až po 77 %, jenž byly naměřeny v Rovinju. Hodnoty relativní vzdušné vlhkosti jsou nejnižší v létě, ale naopak nejvyšší v podzimních a zimních měsících. Průměrná roční hodnota relativní vzdušné vlhkosti v Steno-Mediterátní vegetační zóně kolísá mezi 63 % a 72 %; v Eumediterátní vegetační zóně se hodnoty pohybují od 57 % až po 77 %, zatímco v Sub-Mediterátní vegetační zóně jsou naměřené hodnoty mezi 61 % a 73 % (Matič.S. a kol, 2011).
3.2.5 Povětrnostní podmínky Vítr patří k nejdůležitějším faktorům v přírodě. Dopady větru, jakožto ekologického faktoru na vegetaci, je zejména mechanický, ale i velmi vzácně chemický, tzv. solný vítr. Efekty na vegetaci mohou být buď mechanické, nebo biologické. Mechanické efekty větru můžeme pozorovat na habitech stromů a keřů (vlajkovité koruny), obzvláště v místech, kde vítr dosahuje vysokých rychlostí a vane pouze jedním 16
směrem. V Chorvatské části Středozemí jsou velmi dobře známy dopady větru zvaného Bora – větru vanoucího v severovýchodním směru, jenž někdy dosahuju rychlosti přes 120 km/h. Zároveň má i příznivý vliv na plodnost a rozšiřování semen mnoha rostlin. V Steno-Mediterátní vegetační zóně je Bora nejčastějším větrem, který vane v jihovýchodním směru. Jediná výjimka se týká Komiži, kde převažují severní a severovýchodní větry. Na meteorologické stanici v Mljeti nejčastěji převažují větry vanoucí ze severního a jihovýchodního směru, zatímco na stanici Lastovo jsou dominantní větry ze západního směru. S ohledem na počet větrných dní je tato vegetační zóna průměrná (Matič a kol, 2011).
3.3. Historie využívání půdy 3.3.1. Od neolitu po současnost Odlesňování dle Veluščka (1999) začalo v prehistorických dobách již příchodem lidí s neolitickou kulturou. V této době se výrazně mění způsob života. Člověk přechází od sběru a lovu na chov dobytka a zemědělství, tzv. neolitická revoluce. Balkánský poloostrov tvořil most mezi Blízkým východem, Malou Asii a střední a západní Evropou. V důsledku toho se zde uchytila neolitická kultura před více než 6 500 a 6 000 lety před naším letopočtem. Neolitičtí zemědělci nevstupovali daleko do Dinárských hor. Místo toho postupovali přes úrodné pláně podél Dunaje na severu a podél jadranského pobřeží na jih, aby se tak vyhnuli horským oblastem. V době bronzové se situace dramaticky změnila. S rostoucím počtem obyvatel se zvyšují nároky na půdu a les, narůstá potřeba dřevní hmoty pro stavbu sídel, opevnění a v poslední řadě i pro provoz hutí. V Dinárském krasu se osady soustředili především na dvou pohraničních místech: na Jadranských pláních a na krasových pláních a podél Panonské pánve (Turk et al., 1993). Během několika následujících století nedošlo k výrazným změnám ve způsobu využívání krajiny. Stále se zvyšující lidská populace je nucena postupovat dále do Dinárských hor. K fenoménu osidlování čím dál tím více roste potřeba většího území pro rozvoj měst, infrastruktury a celkově i zemědělské půdy. Důsledkem totálního odlesňování oblastí les ustupuje do horských oblastí.
17
3.3.2. Typy adaptací na krasu pro zemědělství Největší překážkou pro zemědělce na karstu tvoří jeho skeletnatý povrch. Před příchodem člověka se v Dinárském krasu vyskytovaly dva základní typy krasu: •
Úrodné oblasti (vhodné pro pěstování rostlin bez nutnosti přemisťování skeletu)
•
Krasové oblasti (vhodné pouze jako pastva pro ovce, kozy a skot)
V krasových oblastech bylo velmi těžké hospodařit. Pro přeměnu pastviny na louky muselo být vynaloženo velkého úsilí v podobě odstranění kamene z povrchu půdy. V nízkých pobřežních oblastech podél Adriatického pobřeží a obzvláště na ostrovech si člověk vytvořil ještě třetí typ: zahradnicko-sadovnicko-vinohradnické využívání krajiny pro svou potřebu (Gams, 1992).
3.3.3 Transformace půdy 3.3.3.1. Transformace půdy z lesní na pastvinu Tento proces přeměny krajiny, jak uvádí Gams (1973), je nejstarším typem přeměny krajiny jako takové. Byl způsoben hlavně migrací lidské populace, která již v době neolitu usazovala na tomto území za účelem především hospodářský. Usazovali se zde i pro příznivé středomořské prostředí (mírná zima, teplé léto), a v poslední řadě i moři, v němž viděli možnost využívání jeho přírodních zdrojů ale i obchodu s jinými zeměmi jinou cestou než tou suchozemskou. Proces odlesňování patří k velmi starým typům získávání půdy pro svoji potřebu. První neolitičtí zemědělci byli prvními propagátory metody tzv. Slash and burn. Nejprve vykáceli veškerou dřevní hmotu, posléze pomocí vlastních a zvířecích sil vyklučili pařezy a poté očistili povrch od větších kamenů. Tento způsob byl na jejich poměry velmi efektivní, ale přinášel i velké problémy ve formě rozsáhlých erozí způsobených vodou. Pro ochranu půdy proto vyvinuli primitivní ochranné systémy, aby zabránili rozšiřování erodovaných ploch a degradaci půdy. V následující podkapitole se tomuto problému budeme více věnovat – Transformace pastvin na louky
3.3.3.1. Transformace pastviny na louky Druhým typem přeměny je dle Gamse a Gabrovce (1999) přeměna z pastvin na louky. Za tímto účelem farmáři odnosili kameny, které se velké míře vyskytovaly na 18
povrchu země v Dinárském krasu. Aby zabránili erozi půdy, vybudovali na svých pozemcích systém zdí postavených právě z kamenů, které našli na svých pozemcích při čištění země. Půda se tímto lépe akumulovat a první zemědělci tak měli možnost chovat dobytek, který jim poskytoval obživu po celý rok. Zdi zároveň sloužili jako ploty ohraničující nejen ornou půdu od luk, ale i majetek od sousedů.
3.3.3.2. Adaptace dolin na pěstování plodin Opět se zde vyskytoval problém se skeletnatým povrchem. Důmyslným nápadem se však podařilo tento problém vyřešit. Vše spočívalo v přemístění kamene ze svahů do dolin a jejich zahrazení. V důsledku působení gravitační síly a vodní eroze se půda přesunula z kopců do dolin, kde se postupně akumulovala v těchto předem připravených místech. Vznikla tím místa, kde se mohla půda obdělávat a následně pěstovat všemožné plodin. Nedílnou součástí bylo vybudování zdí proti erozi a ochraně proti dobytku.
3.4. Současný stav 3.4.1 Současný stav zemědělství v Chorvatsku Chorvatské zemědělství zaujímá území zhruba o rozloze 1 300 000 ha, tj. 22,9 % celkové rozlohy země. Pro srovnání s Českou Republikou, která hospodaří na 4 239 000 ha, tj. 53,7 % celkové rozlohy země (zdroj: Mze, Zpráva o stavu zemědělství ČR, 2009). V roce 2010 byla necelá jedna čtvrtina (23,3%) z celkové rozlohy Chorvatska využívána jako zemědělská půda. To byl poměrně nízký podíl, ve srovnání s rozlohou evidovanou v dalších čtyřech členských státech EU (Švédsko, Finsko, Kypr a Estonsko) a představoval asi tři pětiny průměru EU-27 (40,0%). Více než dvě třetiny (68,0%) ze zemědělsky využívané půdy v Chorvatsku bylo klasifikováno jako orná půda. Z 895 220 ha orné půdy v roce 2010 byly dvě třetiny (65,0%) využívány k pěstování obilovin, z nichž část (310 450 ha) byla zemědělská půda využívaná pro produkci kukuřice na zrno (viz. Obr.č1). Tyto podíly byly vyšší než je průměr EU-27. Naopak podíl zemědělské půdy využívané jako trvalé travní porosty a louky v Chorvatsku (25,8%) byl
výrazně
nižší
než
průměr
EU-27
http://epp.eurostat.ec.europa.eu).
19
(34,0%)
v
roce
2010
(zdroj:
Obrázek
č.
1
Využívání
půdy
v
%
z celkové
zemědělské
půdy
(zdroj:
http://epp.eurostat.ec.europa.eu)
3.4.2. Pěstování plodin Z komodit, které jsou hlavním pilířem zemědělského myšlení Chorvatska, zaujímají dominantní postavení především obiloviny (pšenice, kukuřice). Zmíněné komodity jsou pěstovány na zhruba 65% z celkové zemědělské orné půdy chorvatského území. V roce 2012 dle výsledků FAO (Food and Agriculture organization) Chorvatsko vyprodukovalo
1 297 590
tun
kukuřice
a
999
681
tun
pšenice
(zdroj:
http://faostat.fao.org/DesktopDefault.aspx?PageID=339&lang=en&country=98, online25.4.2014), a je tak produkčně soběstačné. Chorvatské geografické rozmanitosti území vedly k různým variantám obživy a kultury. Výsledkem je, že zemědělství se pohybuje ve všech regionech země, avšak je ovlivněno regionálním klimatem. Zemědělsky bohaté nížiny se nachází v severní části Chorvatska, kde převládá pěstování pšenice, kukuřice a slunečnice, zatímco pěstování vinné révy, ovoce a olivových plantáží je velmi populární v pobřežních oblastech. Pastvin pro chov dobytka se běžně vyskytují v horských oblastech. Většina zemědělské půdy je v soukromém vlastnictví a velká družstva vytvořené během komunistické éry jsou neustále privatizována
a
restrukturalizavána.
(zdroj:http://www.nationsencyclopedia.com/economies/Europe/CroatiaAGRICULTURE.html online dne 25. 2. 2014) 20
4. Geologie a pedologie Dinárských hor 4.1 Geologie Dinárských hor 4.1.1. Úvod Pás Dinárských hor, který byl pojmenován podle vrcholu Mount Dinara, se táhne v délce 600 km od Alp až do Albánie. Přes Albánii pak dále pokračuje až do Malé Asie. Chorvatská část Adriatického pobřeží, zakončená ostrovy, patří do zóny vnějšího Dinarika. Jsou tvořeny hlavně z karbonátových hornin vhodných pro rozvoj krasového reliéfu. V důsledku tohoto jevu je tato oblast nazývána jako zóna vysokého karstu. Pokud by se zdejší sedimenty ve vrcholových patriích hor ukládaly v pořadí, v kterém byly formovány, tak by jejich tloušťka mohla být okolo 8 km. Hlavními horninami jsou především karbonáty – vápenec, dolomit, nebo jejich metamorfity jako jsou brekcie či slepence (Matič a kol, 2011).
4.1.2. Vývoj dinárských alp 4.1.2.1. Perm V Permu se začaly formovat klastické depozity pozemského původu, slíny, pískovce a slepence podobné dnešním karbonátům. Je možné je najít lokálně v Mala Paklenica a na úpatí Velebitu. Významným výskytem evaporitů z tohoto období, které reprezentují sádrovec, anhydrit a dolomit, jsou oblasti v Cetinském údolí a na Petrovo a Kosovo Polje. Zmíněné horniny jsou následovány paleontologicky nedostatečně vymezenými strata pískovci, siltity, brekciemi a evapority (Matič a kol., 2011).
4.1.2.2. Trias Na začátku Triasu se začaly ukládat především jílové a silikátové sedimenty – slídnaté pískovec a siltity, jejichž mocnost se pohybuje okolo 470 m, především pak na Muču (Herak,1984). Evapority se také ukládaly v rozsáhlých lagunách kolem pobřeží se suchým a teplým klimatem (Šcavničar 1973 a 1980). Dále pak Zebec a kol. (2011) uvádějí, že v ostrovních oblastech Spodního Triasu byly evapority společně se sádrovci nalezeny na Visu a Velika Palagruža, kde se sádrovec po nějakou dobu využíval. V tomto období byly karbonátové horniny méně hojné a vyskytovaly se jenom ve formě čoček, které se střídaly s klastity, jak příčně tak svisle. 21
Povrchní mořské vápence a dolomity s čočkami se ukládaly na začátku Středního Triasu. Jmenované období je geologicky velmi důležité, neboť se zde formovala rozlehlá karbonátová plošina jako výsledek tektonické aktivity spojené s vulkanismem místní přírody. V důsledku poměrného konstantního klesání geotektonických jednotek nastal sled akumulací vrstev hornin usazujících se v mělkém mořském prostředí. Na přechodu mezi Středním a Svrchním Triasem bylo období, kde se velmi sporadicky vyskytovali bauxity. Oncolitické a Stromatotické sedimenty, které byli diageneticky transformovány do dolomitů, se ukládaly ve Svrchním Triasu. Na konci tohoto období se silnější vrstvy vápence začaly střídat s dolomity.
4.1.2.3 Jura Uvedené období bylo, co se týká geologického vývoje, velmi bouřlivé. Během popisovaného období dochází k rozpadu Gondwany, takže se během Střední a Svrchní Jury začínají utvářet menší plošiny (dnešní kontinenty) včetně Adriatické. Mocnost sedimentů formovaných během Jury se pohybuje mezi 3 500 až 5000 metry (Vlahovič, et al, 2002 a 2005). Jurské sedimenty Dinárského pásu byly obsaženy v povrchových vodách a dominovaly jim vápence a dolomity. Pelagické sedimenty otevřeného moře byly vzácné a obsahovaly klastity a minerály. Zmíněné období je charakterizováno intenzivní vulkanickou aktivitou, které je často zaznamenáno v karbonátových sedimentech jako pravidelné přidávání silikátových komponentů.
4.1.2.4. Křída Křída dle Matič a kol. (2011) byla jednou z nejstabilnějších a pravděpodobně i nejpříjemnějších etap vývoje Země. Skrze uvedené dlouhé období, kdy tato karbonátová plošina byla mělkou mořskou oblastí, kde malé tektonické pohyby mohly způsobovat rozsáhlé změny v prostředí a podmínek pro život, stejně tak v jednotlivých typech sedimentů. Jednotlivé části se často vynořovaly pokaždé, když se obnažily rozpadlé sedimenty, ale také se objevovaly při chemickém zvětrávání hornin. Díky tomuto jevu se exponovaly křídové vápence a dolomity, které zanechaly stopy ve formování brekcií a v sporadickém výskytu bauxitu. Svrchní Křída je charakterizována výskytem útesových korálových vápenců, které se sporadicky formovaly v blízkosti lagun a poskytovaly příhodné podmínky pro zachování organického materiálu. Horniny tohoto období mohly často obsahovat živici. Vrstvy vápence s minerály se uložily jen vzácně.
22
4.1.2.5. Cenozoik Popisované období je charakteristické svým Alpínsko-Himalájským vrásněním, natolik intenzivním, že tyto mladé hory začaly velmi rychle růst. Karbonátová plošina se částečně vynořila a zvětráváním nově vzniklé pevniny se fragmentovaly na nerozpustná residua, ze kterých se formoval bauxit. Nové rozrušování hornin začalo na severu s ukládáním sedimentů Kozinského typu (pojmenován po Kozina ve slovinské litorálu). Tento typ se skládá z tmavých vápenců s uhlím a sladkovodními fosíliemi. Pokračujícím rozrušováním se zdejší horniny transformovaly do vápenců nalézajících se kolem celé bývalé plošiny. Stále intenzivnější vyzvedávání mělo za následek vynoření budoucích Alp, Apenin a Dinárů z Tethyského oceánu; jinými slovy země, které byly intenzivně zvětrávány. Mohly být vedeny k utváření materiálu, který byl ukládán částečně v mořských a částečně v sladkovodních nádržích. Výslednými sedimenty pak byly komplexy karbonátových klastitů, brekcií, pískovců a slínů charakterizované pravidelným střídáním. Zdejší řady jsou typické svým nerovnoměrným rozložením. Tato formace se nazývá flyš (Matič a kol., 2011).
4.1.2.6. Paleogén Období je charakterizováno nejtlustšími vrstvami klastických sedimentů v Prominské sedimentaci. Skládají se ze sledů hlubokomořských jemnozrnných vápenců, mělko mořských a pobřežních pískovců a slepenců a v poslední řadě i z naplavovaných slepenců. Jejich agregáty mají v oblasti Obrovace a Benkovace mocnost okolo 600 m (Mrinjek 1993), zatímco na Mt. Promina mají mocnost i 2000 metrů (Županič 1969).
4.1.2.7 Eocén Značné zlomové sedimenty mladšího Eocénu, známé jako Jelar beds, se rozšířily podél pobřeží až na hřbety Velebitského masivu. Sedimenty jsou tvořeny především vápencovými brekciemi skládající se z úlomků starších karbonátových hornin, převážně foraminiferálních vápenců. Jsou tvořeny také úlomky starších brekcií a slepenců, které intenzivně zvětrávaly poblíž, a proto se jejich úlomky mohly pohybovat na kratší vzdálenost ve formě kamenných moří. Vápenoslínový cement s železitými hydráty často dodával načervenalý odstín této hornině. Zmíněné formace můžeme najít v Tulove Grede, nebo na Hajdučki Kukovi ve vnitřním Velebitu (Matič a kol., 2011).
23
4.1.2.8. Neogén Neogén se nesl ve znamení nového přeskupování. Vnitřní moře zvané Paratethys se formovalo v Alpské a Dinárské oblasti. Bylo jakousi zátokou, která příležitostně ztrácela kontakt s Tethiským oceánem. V oblasti Jaderského moře se nalezly Neogénové sedimenty v těžebních vrtech, jenž se formovaly na konci Eocénu. Výskyt mořských Pliocéních usazenin na Velika Palagruža se v dnešní době nachází v nadmořské výšce okolo 100 m n. m. Jedná se o zajímavý fenomén, který svědčí o mimořádně silné tektonické aktivitě v poslední době (Matič a kol.,2011).
4.1.2.9. Miocén Konec Miocénu byl dalším významným milníkem ve vývoji Dinárů. Během oddalování a srážení evropské a africké pevninské desky se horské masivy Afriky a Iberie spojily, a tak oddělily středomoří od světového oceánu. Předpokládalo se, že hladina uzavřeného moře klesne každoročně o 1 m a k jeho úplnému vyschnutí by mohlo dojít do 1800 let. Vzhledem k neustálému přílivu vody z Evropského kontinentu se tento proces značně zpomalil. Avšak vyzdvižením Karpatského pohoří se toky vod přesměrovaly na sever, což mohlo opět vést k opětovnému vyschnutí Středozemního moře. Tato hypotéza se potvrdila nálezy vrstev halitů, jejichž mocnost je okolo 800 m a 300 metrů tlustá vrstva sádrovců na dně Středozemního moře (Matič a kol., 2011)..
4.1.2.10. Pleistocén Období pleistocénu bylo další důležitou etapou ve vývoji Dinárů. Je charakterizováno především jako období, kdy se na Zemi střídaly doby ledové (glaciály) a meziledové (interglaciály). Hladina moře byla v této době asi o 110 m nižší, než je současný stav, a stejně tak o 300 m nížeji než byla hladina moře v Křídě. Jaderské moře ustoupilo a obnažilo tak nové části území, které daly vzniknout dnešním ostrovům Kornati. Během vrcholu doby ledové (20 000 let př. n. l.) byl Alpský ledovec maximálně rozšířen a k velkému smutku geologů, vymazal usazeniny, které tu byly dříve. V prostředí Jadranu se usadily spraše jako produkty čtvrtohorní ledovcové aktivity. Avšak zdejší usazeniny z větší části erodovaly až na několik kousků a jako výjimečný fenomén s téměř 90 metrovou silnou vrstvou sedimentů, které je možno najít na ostrově Susak. Spraše se staly podstatným komponentem současných půd, zatímco tyto půdy v mnoha jeskyních představují vysoce cenný materiál pro vědecké výzkumy klimatických a floristických změn v tomto období (Matič a kol., 2011).. 24
4.1.2.11. Holocén Ačkoliv se svět tvořil ve stabilních podmínkách, byly karbonátové horniny velmi rozvrásněné. Po svém dlouhodobém vývoji byly ukládány do tektonických jednotek, které se spojily do větších kontinentálních desek. Například jde o první Gondwanu v Triasu, pak super kontinent v Juře, kdy došlo k rozpadu a následnému přeskupení kontinentu. Zájmový region byl následně situován jižněji v tropickém pásu. Při svém dalším pohybu na sever se Africká deska společně s Adriatickou mikrodeskou, která byla unášena Jaderskou karbonátovou plošinou, se srazila s Evropskou deskou. Globálně to znamenalo, že se část Africké desky podsunula pod Evropskou, přičemž došlo k stlačení a rozvrásnění sedimentů, které pohltila sílu srážky. V důsledku této srážky se vytvořily značné vrásy na povrchu desky. Kde byl tlak větší, byly tyto vrásy rozlomeny a byly metamorfovány do několika zlomů (Matič a kol., 2011). .
4.1.3. Současný stav V současné době se Dinárská oblast (Istrie, Přímoří a Dalmácie) skládá především z karbonátových hornin (vápenec, pískovec), jejichž původ je datován do období Mesozoika. Některé silikátové sedimenty z období Paleozoika a Triasu je možno nalézt v bázích karbonátových komplexů. Kvůli intenzivní vulkanické činnosti se roztrhaly. V menší míře se také vyskytovaly v Křídě a dokonce i ve Čtvrtohorách. Mesoziokové karbonátové horniny obsahují okolo 5% nerozpustných residuí, buď ve formě jívových minerálů, nebo oxidů křemíku, zatímco na zemi se procento těchto residuí zvyšuje do bodu, kdy se již karbonátové horniny klasifikují jako slínaté vápence a slíny, obzvláště ve flyši a flyšových sedimentech. Vyvřelé horniny se vyskytují jen ve velmi malém počtu (Matič.S. a kol, 2011).
4.1.3.1. Klasifikace hornin v Chorvatsku Klasifikace je založena na datech v Centrální geologické mapy Chorvatska (Příloha č.1). Jsou klasifikovány do jednotlivých kategorií: A) Karbonátová horniny Karbonátové horniny se z větší části skládají z vápence; avšak se zvyšujícími se částmi hořčíkových komplexů se mohou transformovat do hornin od dolomitických vápenců, přes kalcitické vápence až po čisté dolomity. Tyto horniny jsou uloženy laterálně nebo vertikálně. Následně se řadí do skupin: 25
Zpevněné karbonátové horniny 1. Vápence 2. Vápence s příležitostným výskytem dolomitických čoček, a sporadických metamorfovaných brekcií 3. Travertiny a dripstone 4. Dolomity 5. Dolomity s příležitostným výskytem vápenitých čoček, a sporadických metamorfovaných brekcií 6. Vertikálně a horizontálně uložené vápence a dolomity se stejným množstvím kalcitových a dolomitových komponentů Nezpevněné karbonátové horniny 1. Sutě, oblázky a bloky s převážným podílem vápenců; vápenné sutě nebo oblázky a rudné horniny kalcitových hornin 2. Sutě, oblázky a bloky s převážným podílem dolomitů; dolomitické oblázky, sutě, písčité a horninové kompozity 3. Petromiktické karbonátových sutí a oblázků s vyrovnaným podílem vápenných a dolomitických klastidy. 4. Dolomitické arenity. Hybridní horniny 1. Slíny B) Silikátové horniny Zpevněné silikátové horniny 1. Pískovce, křemenné pískovce, pískovce, droby 2. Minerály, interbeds and nobles 3. Bazické až neutrální magmatity a jejich brekcie nebo slepence 4. Pyroklastické horniny Nezpevněné silikátové horniny 1. Křemenné písky 2. Křemeno-karbonátové písky 26
3. Spraše, sprašové siltity 4. Jíl 5. Půda C) Sirníky 1. Sádra 2. Anhydrit
D) Horniny s významným podílem hydrátu hliníku 1. Bauxit 2. Terra rossa
4.1.4 Krasový fenomén 4.1.4.1. Kras Slovo kras (karst) vstoupilo do světa vědy ze Slovinska stejně tak jako dolina, polje atd. Termín kras má indoevropský původ ze slova karra, které znamená skála nebo kámen. Toto starodávné slovo pro kámen dalo jméno historickým regionům (Carusadus, Carsus). A dále se měnilo podle rozdílných jazyků na kras (Slovinsky), karst (Německy) a carso (Italsky). Kras je možné najít všude tam, kde se nacházejí karbonátové horniny především z období Devonu a Miocénu. Vápence z období Jury a Křídy jsou nejpříznivějšími horninami pro výskyt jeskynních komplexů. Vápenec z Dinárského krasu obsahuje odlišné množství uhličitanu vápenatého v závislosti na sedimentačních podmínkách daného období. Proto podle Heraka (1972), vápenec v období Spodního triasu obsahuje 80 – 95% uhličitanu, vápenec ze Spodní křídy 95 – 98% uhličitanu, zatímco vápenec ze Svrchní křídy obsahuje 98 – 100% uhličitanu. Dinárský kras se rozkládá na poměrně rozlehlém území. Hranice Dinárů (Obrázek č. 2) prochází přes Slovinsko, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Srbsko až po Černou horu. Tento pás hor se dále dělí na tři hlavní zóny: A) Jihozápadní pás (Pobřežní Dinárské alpy) B) Centrální pás (Vysoké Dinárské alpy) C) Severovýchodní pás 27
Obrázek č. 2 Hranice Dinárské oblasti (zdroj: www.summitpost.org) 4.1.4.2. Morfologie krasu Morfologie karstu je velmi rozmanitá co se týče tvarů a rozměrů terénních formací. Vznikly obnažením vápencového povrchu a následnému vystavení srážkám. Další typy krasových formací, jako zářezy a díry s charakteristicky hladkým povrchem, byly vytvořeny pod povrchem země. Tvoří několik morfologických objektů, jako jsou doliny, krasová polje aj. Tyto dvě nejvýznamnější deprese jsou následně popsány níže.
4.1.4.2.1. Doliny Doliny jsou nejčastější krasovou depresí. Mají obyčejně kruhový tvar, ale mohou mít i miskovitý či dokonce nálevkovitý. Jejich hloubka se pohybují od několika decimetrů až po několik set metrů, a jejich vnitřní svahy jsou téměř vertikální. Doliny s hloubkou 10m a 100 metrů na šířku výrazně dominují (Mihevc a kol., 2010).
4.1.4.2.2. Polje Krasová polje jsou největší plošnou depresí v karstu. Jejich odlišností od ostatních depresí je jejich velikost a ploché dno, které se vytvořilo krasovým snížením. Typickým znakem jsou strmé svahy a ostré přechody dna a svahu. Na jejich dnech se často usazuje organický materiál. Polje jsou velmi důležitá pro lidské osídlení. Pouze v těch nejlepších v celém Dinárském krasu se nachází půda, která se dá velmi dobře 28
obdělávat. Právě pro svou úrodnost jsou největší lidská osídlení situována právě na poljích (Mihevc a kol., 2010).
4.1.4.3 Jeskyně Karst v Chorvatsku tvoří asi polovinu rozlohy, obzvláště v Dinárských Alpách. V tomto krasu je mnoho hlubokých jeskyní, některé z nich dosahují hloubky okolo 250 m. Jako příklad můžeme uvést Pretneru jamu, jejichž hloubka je 252 m, a v extrémním případě až do hloubky 1421 m, jenž se nachází v jeskynním systému zvaném Lukanina jama – Trojama na lokalitě Hajdučki kukovi v Severním Velebitě. (Wikipedia, 2011). Tabulka č. 1 Chorvatské jeskyně hlubší než 250 m Jméno jeskyně Jamski sustav Lukina jama - Trojama Slovačka jama Crveno jezero Jama pod Kamenitim vratima Pretnerova jama Jama Marianna (zdroj www.speleologija.hr)
Lokalita Hajdučki kukovi, Sjeverni Velebit Mali kuk, Sjeverni Velebit Imotski, Imotska krajina Biokovo, Dalmacia
Hloubka -1 431 m -1 320 m -528 m -520 m
Biokovo, Dalmacia Mali kuk, SjeverniVelebit
-252 m -250 m
Tabulka č. 2 Chorvatské jeskyně delší než 1000 m Jméno jeskyně Lokalita Jamski sustav Kita Crnopac, Južni Velebit Gaćešina - Draženova Puhaljka Špiljski sustav Đulin ponor Ogulinsko- Medvedica Plašćanska zavala Jama kod Rašpora Račja Vas, Istria Sustav Vilinska špilja Dubrovnik, Dalmacia Ombla Rokina bezdana Jezerane, Lika Jama u Birbovoj dragi Buzet, Račja vas, Istra Pozn. * horizontální délka (zdroj: www.speleologija.hr)
29
Délka 26 371 m
16 396 m* 4913 m 3063 m* 1016 m* 1001 m*
4.1.4.3.1 Příklad jeskynního komplexu Tento jeskynní systém (viz. Příloha č. 2) je nehlubším jeskynním systémem Chorvatska. Nachází se na území nejmladšího chorvatského Národního parku Severní Velebit v lokalitě Hajdučki kukovi. Hloubka hlavní jeskyně je úctyhodných -1 431 m. Její špička je položena v nadmořské výšce +37 m n. m. Základní geologickou vrstvou jsou zde brekcie, jejichž výškové rozpětí je +37 až -200 m. Tyto brekcie mají patrně svůj původ v Eocénu. Na spodní části této vrstvy se údajně nachází tektonická hranice, která odděluje další patra jeskyně. Pokračujeme-li dále do útrob popisovaného systému, narazíme na vrstvu složenou z dolomitu či dolomitického vápence. Mocnost této vrstvy je asi 250 m a zasahuje do hloubky -450 m. Období vzniku je odhadnuto na Paleogén. Pod ní se nachází litosférická hranice neznámého charakteru. Dále na tuto vrstvu navazuje další část složená z karbonátových brekcií v hloubce -700 m, kde je opět zakončená tektonickou hranicí. Období, ve kterém mohla tato vrstva vzniknout, je patrně v Cenozoiku. V hloubce od -700 m do -800 m je vrstva vápence, na kterou navazuje až do hloubky -950 m další vrstva karbonátových brekcií. Tyto vrstvy mohly vzniknout pravděpodobně v Křídě, i když to není jasně doloženo. Poslední a zároveň nejsilnější vrstvou je vápenec, který pochází z období Jury. Zasahuje od -950 m až na samotné dno jeskyně ležící v hloubce -1 392 m.
4.2. Pedologie dinárské oblasti 4.2.1. Půdotvorné procesy Pedologicky je Dinárská oblast značně proměnlivá. Současná pedologická mapa Chorvatska (Příloha č. 3) je založena na klasifikaci půd dle FAO. Avšak před nástupem tohoto systému existoval CYS systém, který je dnes již zastaralý. V následujícím textu budou popsány nejčastěji zastoupené půdy popsané podle klasifikace FAO v porovnání s klasifikačním systém ČR, CYS (Classification of Yugoslav soils) a WRB (World Reference Base). Tyto veškeré půdy vznikly působením různých půdotvorných procesů, které výrazně ovlivnily půdní strukturu a staly se základním pilířem jejich vývoje. Dle Vavříčka a Šimkové (2013) rozlišujeme několik půdotvorných procesů.
30
Půdotvorné procesy: 1. Iniciální Tento proces se týká slabě vyvinutých půd. Základní vrstvu tvoří rezidua z mechanického zvětrávání a jednoduchého rozpouštění skeletu a organických látek. Barvící složkou je určitý poměr HK:FK, ale většinou s převahou FK. K polymerizaci HK dochází pouze na nižším stupni a podmiňovacími procesy je transport, kryoklastika a hypotermický režim. 2. Brunifikace (zhnědnutí) Dle Šimka (2003) se jedná o proces, který spočívá v intenzivním zvětrávání uvnitř půdního profilu. Dochází zde k uvolňování sesquioxidů z primárních minerálů (hlavně z minerálů obsahující Fe a Mn) a k tvorbě jílovitých minerálů, které tvoří typickou hnědou barvu charakterizující jednotlivé horizonty 3. Ilimerizace Při tomto procesu dochází podle Vavříčka a Šimkové (2013) k pohybu jílovitých frakcí typu smektitů. K tomuto jevu dochází při působení dešťové vody dopadající na zemský povrch, která tyto frakce proplavuje do středních a hlubších vrstev půdy. Nejčastěji k tomuto procesu dochází při slabě kyselé půdní reakci. 4. Podzolizace Typickým projevem zmíněného procesu je dle Šimka (2003) částečná destrukce jílových minerálů a transport sesquioxidů ve formě komplexů nebo chalátů (taniny) s humusovými látkami. Proces probíhá v silně kyselých půdách, v iluviálních horizontech se hromadí organické látky a sesquioxidy. 5. Oglejení Popisovaný proces je podle Vavříčka a Šimkové (2013) výrazně ovlivněn vysokou hladinou podzemní vody. Voda se zde nachází po většinu roku a způsobuje tak vlivem anaerobního prostředí stálé redukční procesy, které jsou typické pro glejsoly. Během tohoto procesu se redukují především kovy jako je Fe a Mn. Právě díky redukci těchto kovů získávají půdy své typické namodralé zbarvení.
31
6. Rašelinění Rašelinění je podle Vavříčka a Šimkové (2013) procesem, při kterém se formují organozemě, které jsou definovány jako nahromadění organického materiálu do hloubky vyšší než 50 cm. Dochází k tomu za přispění anaerobního procesu, při němž se organická hmota ukládá a téměř se nerozkládá. Mocnosti těchto horizontů se mohou pohybovat i okolo 8 metrů. 7. Zasolení K zasolení dochází především v oblastech ovlivněných chlornatými, vápenatými a sulfátovými solemi. Je to způsobeno převážně geologickým podložím, ale také klimatickými a hydrologickými podmínkami. Podle Vavříčka a Šimkové (2013) dochází ke genezi, což je kapilární zdvih, kdy se tento profil zaplaví vodou s rozpuštěnými solemi, pak se tato voda vypaří a soli se takto začínají akumulovat v profilu.
4.2.2. Typy půd V Chorvatsku se vyskytuje velké množství různorodých půd. Dle Soil atlas of Europe (2005) jednotlivé skupiny půd podléhají klasifikaci FAO a postupně budou představeny: Glejsoly Tyto půdy se vyznačují velkou nasyceností spodní vodou, která se nachází blízko povrchu a zaplavení trvá delší dobu. Glejsoly se objevují hlavně v níže položených oblastech, kde podzemní voda vystupuje vysoko k povrchu a nasycuje tak půdu po delší dobu. Vzhledem ke značné vlhkosti půdního profilu zde dochází k procesu tzv. oglejení. Projevuje se především anaerobním prostředím a redukčními procesy Fe a Mn, které dávají vzniknout typickým barevným kombinacím charakteristických pro tuto skupinu půd.
32
Regosoly Půdy s omezeným vývojem Regosol je velmi slabě vyvinutá minerální půda složená z nezpevněného materiálu s málo formovaným povrchovým horizontem. Limitujícími faktory pro rozvoj tohoto typu půdy jsou nízké teploty půdy, déletrvající sucho, dále vlastnosti matečné horniny a eroze. Regosoly tvoří taxonomicky malou skupinu obsahující všechny typy půd, které nemůžeme zařadit do žádné z předchozích taxonomických skupin. Regosoly se ve velkém rozsahu vyskytují na erodovaných místech, převážně v aridních a semiaridních oblastech a na horách. Leptosoly Mělké půdy na skalách nebo na štěrkopíscích. Leptosoly jsou mělké půdy na skalách a na velmi štěrkovitém nebo vápnitém materiálu. Nachází se hlavně na horách a na místech, kde byla půda erodována, a tím se obnažila matečná hornina. Protože je na těchto místech omezen půdní vývoj, nemá zde Leptosol téměř žádnou strukturu. V globálním měřítku jsou tyto půdy značně rozsáhlé. Leptosol na vápencích se nazývá Rendzina, zatímco na kyselých horninách, jako je žula, se nazývá Ranker. Kambisoly Půda, která se jen mírně vyvinula kvůli omezenému věku či neustálé obměně půdního materiálu. Kambisol je relativně mladá půda. Typické zbarvení půdního horizontu dokládá pedogenetické procesy a formování struktur podpovrchových horizontů. Kambisoly se objevují v rozličném prostředí na celém světě, kde roste mnoho typů vegetace. Všeobecně se řadí do skupiny hnědých půd. Luvisoly Půda s podpovrchovým horizontem s vysokou aktivitou akumulace jílu a s vysokým nasycením.
33
Luvisol ukazuje jasně patrnou texturní rozmanitost uvnitř profilu. Povrchový horizont je zbavený jílem, zatímco v podpovrchovém horizontu se jíl akumuluje. Široké rozpětí matečného podloží a přírodních podmínek vede k velké rozmanitosti půd ve své referenční skupině půd. Acrisols Půda s podpovrchovou akumulací málo aktivních jílových minerálů a s nízkým nasycením. Acrisoly jsou vysoce zvětralé půdy, které se objevují v temperátní oblasti a vlhčích částech tropů a subtropů. Acrisoly mají nevýrazné chemické vlastnosti s nízkým podílem živin a s vysokým podílem aluminiových částic a jsou tudíž velmi náchylné k erozi. Svými vlastnostmi prakticky neumožňují zemědělské využití. Acrisoly jsou podobné červenožlutým podzolovým půdám v Indonésii. Červeně a žlutě zbarvené země se rozdělují do několika podskupin, jako jsou Alfisoly a Ultisoly. Anthrosols Půda formovaná nebo modifikovaná lidskou činností, která zapříčinila naprosté změny půdních vlastností. Anthrosol je půda, která se formovala nebo významně modifikovala působením lidské činnosti v důsledku dlouhodobé hluboké kultivace (terasy), dále je modifikace této půdy způsobena neustálým přidáváním minerálů a organických hnojiv, dále pak podrážděním a významným přidáváním usazenin do mokré kultivace. Morfologické a chemické charakteristiky půdy se mění v závislosti na specifické lidské činnosti. Podzol Kyselá půda s odbarveným horizontem zdůrazněným akumulací organického materiálu, hliníku a železa. Pro podzol je typický proces Podzolizace. Je to proces způsobující transport Fe, Al a organických látek z povrchu do spodních vrstev půdy (tedy do B horizontu), který je způsoben dopadající dešťovou vodou. Humusový komplex se ukládá v akumulačním horizontu, zatímco horizont E je silně odbarvován až do běla. Nejvíce podzolů se vytvořilo na vlhkých, dobře odvodňovaných oblastech v boreální a temperátní zóně. 34
Histosols Tmavé půdy s vysokou akumulací částečně rozloženého organického materiálu, které se obecně vyvinuly ve vlhkých nebo chladných podmínkách. Histosoly jsou složeny hlavně z organického materiálu. Během vývoje převládala produkce organické látky nad rozkladem. Rozklad byl zpomalen nízkou teplotou nebo anaerobním prostředím, jehož výsledkem je vysoká akumulace částečně rozložených organických látek. Histosoly se objevují hlavně v boreálních a subarktických oblastech. Fluvisols Mladé půdy v záplavových oblastech řek, jezer a mořských naplavenin. Fluvisoly se nacházejí v periodicky zaplavovaných územích, jako jsou záplavové oblasti řek, v údolích a přílivových močálech, na všech kontinentech a klimatických zónách. Fluvisoly nám ukazují, jak sedimentovaly jejich jednotlivé vrstvy během vývoje půdy. Jejich charakteristiky a úrodnost závisí na přírodních podmínkách a pořadí sedimentů a délce formování půdy po a mezi záplavami.
4.2.3 Porovnání klasifikačních systémů půd Dle tabulky č. 3, je Klasifikační systém půd ČR velmi propracovaný a ve většině případů totožný se systémem WBR. Zmíněný systém se ve velké míře shoduje s našimi taxonomickými jednotkami půd. Pokud bychom porovnali referenční skupinu Leptosolů v obou systémech, v Českém klasifikačním systému jsou Leptosoly děleny na Litozem, Ranker, Rendzinu a Pararendzinu, zatímco ve WBR systému je totožná jednotka dělena dle vlastností jednotlivých horizontů tj. Humic, Rendzic a Caltic horizont. Výrazný rozdíl v klasifikaci půd je prezentován v tabulce č.4, která srovnává systémy WBR a CYS. CYS systém využívá jednotlivých podtypů taxonomických skupin půd ve WBR a podle nich rozlišuje vlastní půdy. Zaměříme-li se opět na skupinu Leptosolů, dle WBR jsou Lithic a Haptic Leptosol výrazně odlišeny, kdežto v CYS se jedná o totožnou půdu Lithosol. Systém CYS se proto jeví podstatně složitější než zbylé dva klasifikační systémy.
35
Tabulka č. 3 Porovnání českého systému klasifikace půd s WBR systémem (Vavříček a Šimková, 2013) WBR 2006
Leptosoly
Regosoly Fluvisoly Vertisoly Andosoly Černosoly
Litozem Ranker Rendzina Pararendzina Regozem Regozem Fluvizem Koluvizem Smonice Andozem Černozem Černice
LI RN RZ PR RG RG FL KO SM AD CE CC
Lithic Leptosols Leptosols Rendzic leptosols Caltic Leptosols Regosols Arenosols Fluvisols Vertisols Androsols Chernozems Phaeozems
Šedozem
SE
Gleyic Phaeozems
Hnědozem Luvizem Kambizem Pelozem Kryptopodzol
HN LU KA PE KP
Haptic Luvisols Albeluvisols Cambisols Cambisols Entic Podzols
Podzol Pseudoglej Stagnoglej Glej Solončák Slanec Organozem Kultizem Antrozem
PZ PG SG GL Sk SC OR KU AN
Haptic Podzols …… Stagnosols Gleyic Stagnosols Gleysols Solonchacs Solonetzs Histosols Anthrosols Technosols
Luvisoly
Kambisoly Podzosoly Stagnosoly Glejsoly Salisoly Natrisoly Organosoly Antroposoly
36
LP LP LP LP RG AR FL VR AN CH PH gz PH ha LV AB CM et PZ ha PZ GL SC SN HS AT TC
Tabulka č. 4 Porovnání WBR systému s CYS (Classification of Yugoslav Soils) WBR 2006
CYS
Humic Ranker Humic Calcomelanosols Leptosols Lithic Lithosol Haptic Lithosol Regosols Colluvial soils Regosols Haptic Regosols Arenosols Arensols Kastenozems Chernozems Vertisols Vertisols Eutric Eutric Cambisols Dystric Dystric Cambisols Cambisols Calcic Calcocambisols Rhodic Terra rossa Luvisols Luvisols Haptic Podzols Podzols Umbric Brunipodzols Regi-Hortic Rigosols Anthrosols Hortic Hortisols Stagnic Pseudogleys Humic Humogleys Gleysols Haptic Eugleys Gleysol Pseudogley-Gleysols Drained GL* Hydromeliorated soils Sapric Low-moor peats Histosols Fibric High-moor peats Solonchacz Solonchaks Solonetzs Solontez Gleysols Protopedon Fluvisols Histic Gyttja
37
5. Eroze 5.1. Vymezení pojmu 5.1.1. Eroze Slovo ,,eroze“ je latinského původu a je odvozené od slova ,,erodere“ – rozhlodávat. V nejširším smyslu slova pojmem ,,eroze“ rozumíme rozšiřování litosféry, resp. pedosféry pohybující se hmotou erogenního původu. V současné době se eroze definuje jako komplexní proces, zahrnující rozrušování půdního povrchu, transport a sedimentaci uvolněných půdních částic působením vody, větru, ledu a jiných tzv. erozních činitelů (Janeček a kol., 2002). Následně pak Martinovič (2000) uvádí, že eroze je jedním z nejvýznamnějších degradačních faktorů na Zemi. Podle něj prakticky neexistuje jediné místo na světě, které by nebylo zasaženo škodami a destrukčními procesy eroze. Jedná se především o erozi způsobenou klimatickými vlivy jako je voda, vítr, teplota aj. V Chorvatsku se navíc vyskytuje ještě jeden ze základních přírodních elementů – oheň. Tento jev zaujímá velmi podstatnou úlohu ve vývoji eroze tím, že spálí vegetační pokryv, který je základním opatřením proti erozi držícím horní vrstvy půdy pohromadě. Ovšem jistou měrou se i člověk zapojuje do degradace půd, a to obzvláště neodbornými zásahy do krajiny, například nevhodnou výstavbou, nevhodným způsobem zemědělství aj. Všeobecně lze konstatovat, že více než 90% Chorvatského území je postiženo erozí. Podle Petraše (1994) je toto území rozděleno do specifických erozních kategorií: I. Nadměrně erodovaná (0,48% rozlohy), II. Silně erodovaná (1,12%), III. Středně erodovaná (5,47%), IV. Slabě erodovaná (15,95%) a V. Velmi slabě erodovaná (76,98%). V následujícím textu budou popisovány jednotlivé erozní vlivy a jejich dopady na půdu.
5.2. Eroze způsobená ohněm Pojmem ,,Lesní požár“ je definován jako pozemní, nekontrolovatelně se šířící oheň v lese bez ohledu na jeho intenzitu. Ze všech škodlivých faktorů, abiotických i biotických, je lesní požár tím nejnebezpečnějším.
Nejohroženějšími
místy v Chorvatsku
jsou
oblasti
kolem
Středozemního moře, kde se v období nejčastějšího výskytu požáru koncentruje nejvíce 38
turistů. Jako příklad je možno uvést zprávu ze dne 19. 8. 2012, kdy se poblíž Splitu vzňala skládka odpadu a vznikl požár, který pohltil plochu o rozloze 800 ha (Novinky.cz, 19.8.2012). Oheň se také řadí mezi nejsilnější přírodní živly, které si při své cestě krajinou razí cestu bez ohledu na okolí, jako jsou přírodní zdroje a lidská obydlí a bohužel si vybírá svou daň i na lidských životech (Bertović, 1987).
5.2.1 Přehled lesních požárů Podle Bertoviče a kol. (1987) na Chorvatském území vzniklo okolo 10 369 lesních požárů v průběhu let 1955 až 1984 (průměrně okolo 370 požárů/rok). Tyto požáry pak následně zasáhly plochu o celkové rozloze 137 213 ha (roční průměr činil 4 574 ha a 12,36 ha/požár). V období občanské války v devadesátých letech se objevilo okolo 7 243 požárů, které zničili plochu 75 427 ha. Z toho na každý požár připadalo cca 10,41 ha. Převážná část těchto požárů byla zapříčiněna samotnými boji, a to výbuchy zápalných bomb, kobercovými nálety bombardérů a celkově válečnou technikou. V dnešní době i po skončení války jsou požáry v menší míře způsobovány detonací nevybuchlých min, které jsou ještě dnes v Chorvatsku zcela běžné. Od roku 1994 do roku 2003 vzniklo 55 požárů, které zničily plochu 880 ha (16 ha/ požár).
5.2.2. Vliv geologického podloží, reliéfu a půdy na požár Geologická struktura je významnou složkou působící na vznik půdních forem, které iniciují přítomnost lesa a jsou hlavními složkami při vzniku lesních požárů. V Chorvatsku se nejvíce požárů vyskytuje na karbonátových horninách, a to především na krasu. Krasové oblasti jsou pro likvidaci požáru velmi problematické kvůli kaňonovitému terénu, který ztěžuje pohyb požární techniky. Dalším problémem je vysoká vrstva nahromaděného surového humusu, který je náchylný ke vznícení. Pedologické podmínky se výrazně podílí na výskytu a rozšíření požárů, neboť vytvářejí příhodné podmínky pro růst velmi hustého vegetačního pokryvu, který se v letním období promění v suché pláně. Suchá vegetace je nejvhodnějším materiálem, který podporuje rozšíření vzniklého požáru. V neposlední řadě je významný i vliv reliéfu. Reliéf má značný efekt na klima, půdní podmínky a rostliny. Na geomorfologické podmínky reliéfu je kladen největší důraz, protože jeho charakteristiky jsou základem pro zakládání protipožárních pásů a celkovou protipožární bezpečnost.
39
Martinovič (1987) klasifikoval půdu do dvou kategorií ohrožení požárem: 1) Nízké riziko vzniku požáru: (Eutric, colluviální a antropogenní terasovité půdy) 2) Vysoké riziko vzniku požáru: (Rendzina, Melanosol, Ranker a hnědé půdy na vápencích a dolomitech
5.2.3. Dynamika výskytu lesních požárů V Chorvatsku a dalších středomořských zemích se vyskytují dvě hlavní období výskytů požárů. První období připadá na přelom zimy a jara, kdy je celkový nedostatek srážek a poměrně vysoké teploty. Výše uvedené faktory napomáhají k vysušování vznětlivého materiálu, jako je tráva, suché větve a dokonce i samotná půda. Většina požárů se v tomto období vyskytne jako důsledek vypalování staré trávy. V tomto období vznikne asi 40% veškerých ročních požárů. Následujícím kritickým obdobím pro vznik požáru je přelom července a srpna. Tato část roku je charakteristická vysokými denními a nočními teplotami a je velmi chudá na srážky (viz Graf č. 1). Bezmála 30% požárů se vyskytuje na krasu (Jurjević et al., 2009). Graf č. 1 Počet požárů v průběhu měsíce
Počet požárů v průběhu měsíce 1400 1254
1200 1025
1000 800 711 600
počet požárů
400
345
287
200
1
203
69
66
0
269
2
3
4
5
34 6
7
8
9
10
20 10 11 12
Měsíc
Doba výskytu požárů není závislá na dnech v týdnu. Nejvíce požárů se objevuje mezi 10 až 17 hodinou (70%), z toho nejčastěji mezi 13 a 15 hodinou. Jedná se o část dne,
40
kdy jsou teploty nejvyšší, zatímco vzdušná vlhkost a vlhkost vznětlivého materiálu je nejnižší. Tabulka č. 5 Počet požárů a plocha spáleného území od 1992 do 2007 Rok 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Celkem Roční průměr
Počet požárů 191 200 149 68 233 267 303 196 590 263 87 435 192 108 157 241 3 678 230
Zničená plocha (ha) 9 820 17 523 7 743 4 400 10 714 10 225 27 060 5 927 66 758 16 049 3 187 25 708 3 319 2 714 4 476 18 825 234 448 14 653
Ha/požár 51,41 87,61 51,96 64,7 45,98 38,29 89,3 30,23 113,14 61,02 36,63 59,09 17,28 25,12 28,5 78,11 63,74 63,7
Z tabulky č. 5, je jasně patrné, v jakém roce a v jaké míře se lesní požáry objevily. Zatímco v průběhu války (1991-1995) se lesních požárů vyskytlo poměrně malé množství, po jejím skončení se počet požárů rapidně zvětšil. Dle mého názoru to bylo způsobeno následky doznívání nepokojů a vyřizování sousedských sporů. Největší požár však připadá na přelom milénia, kdy bylo založeno, či samovolně vzniklo 590 požárů a bylo zničeno 66 758 ha plochy.
5.2.4 Ochrana proti požáru 5.2.4.1 Dosled a ostraha Dosled a ostraha jsou dva hlavní úkony, které jsou nezbytné pro včasnou detekci požáru a shromáždění dat o něm (lokalita, směr postupu ohně, intenzita aj.). K dohledu a včasné detekci ložisek slouží hlídkové věže situované v rizikovém prostoru i využití motorizovaných a pěších hlídek či hlídek prováděných z moře. V posledních několika desetiletích se k monitoringu požáru začala hojně využívat taktéž civilní letadla. 41
V posledních deseti letech dal nástup pokročilé technologie za vznik bezpilotním počítačem ovládaným letadlům vybavených kamerami pro monitoring a sledování postupu požáru. Při zjištění ložiska požáru je potřeba postupovat co nejrychleji. Právě pomocí strážních věží či jiných uvedených prostředků se tato zpráva velmi rychle předává hasičským složkám, které na základě GPS souřadnic mohou tato místa lokalizovat a zahájit tak včasnou likvidaci požáru.
5.2.4.2. Prevence Preventivním protipožárním opatřením na karstu jsou speciální lesní cesty. Tyto cesty jsou primárně plánovány, projektovány a konstruovány za účelem ochrany lesa před požárem. Cesty jsou 4 m široké s dalšími 2 metry po stranách, což je dostatečná šířka proti šíření požáru (viz obrázek č. 3).
(Obrázek č. 3 Protipožární cesta na Hvaru zdroj: www.ihvar.cz) Stavba protipožárních cest započala na počátku 90. let. Do roku 1990 se konstrukce protipožárních cest sloužících zároveň jako rozčleňovací linie porostů považovala za nutnou. V roce 1995 se důležitost zmiňovaného prvku na základě vědeckých poznatků zvýšila a hustota cestní sítě vzrostla na 3,35 km/1000 ha. Vlivem několika dalších projektů se od roku 2010 přístupnost Středozemních lesů výrazně zvyšuje a v současnosti musí být v porostu projektováno minimálně 10 m cesty/ha. Do roku 2025 by měl tento trend narůst na 20 m/ha (Matič.S. a kol, 2011).
42
5.3. Eroze způsobená vodou Po požáru se na spáleništích objevuje další významný přírodní faktor, kterým je eroze způsobená vodou. Je vyvolána především ztrátou půdního pokryvu chránicího půdu před vyplavováním. Toy a kol. (2002) uvádí, že eroze způsobená vodou je dominantním geomorfologickým procesem pro většinu zemského povrchu. Vodní eroze a sedimentace se skládá z takových procesů, jako je oddělení, strhávání, transport a ukládání půdních částic. Hlavními silami, které tento proces způsobují, jsou zářezy v půdě, způsobené dopady kapek deště na povrch, který je následně narušen, a postupně se odplaví. Vodní eroze je tedy primárně způsobena deštěm. Naopak Hudson (1981) poukazuje, že vodní eroze začíná jako drobné rýhy v povrchu (vymývání půdního povrchu z obdělávaných polí), pak se eroze projevuje jako malý potůček, což je ve své podstatě voda koncentrovaná do malých zářezů v poli, následně pak eroze přechází do další fáze, kdy se tyto zářezy postupně zvětšují až do tzv. erozních kanálů a v poslední fázi dochází k celkovému rozrušení půdy, kdy vznikají velké plošné ztráty půdy. Výzkum v Chorvatsku, který provedl Husnjak a kol. (2005) poukazuje na přítomnost velmi časté vodní eroze. Tabulka č. 6 Třídy potencionálního nebezpečí vodní eroze v Chorvatských lesních ekosystémech Kategorie potenciálního nebezpečí eroze 1 2 3 Celkem
Stupeň nebezpečí
Plocha Ha 673 683 623 280 1 053 790 2 350 753
Nízký Střední Vysoký
% 28,7 26,5 44,8 100
Z tabulky dle Husnjaka a kol (2005) je jasně patrné nebezpečí vzniku vodní eroze. Paradoxně se dá říci, že 44,8% lesních ekosystému v Chorvatsku je potenciálně ohroženo vysokým stupněm nebezpečí vzniku vodní eroze. Zbylé dva stupně, které představují ohrožení v menší míře, připadají na zbytek rozlohy lesů. Do nízkého stupně nebezpečí eroze spadají nížiny a všechny polohy s mírným sklonem. Avšak i na těchto místech probíhá určitá eroze. Je způsobena především 43
dešťovými kapkami, ale vzhledem k mírnému sklonu terénu a bylinnému krytu se tyto procesy projevují velmi pomalu a obtížné se i detekují. Na místech se sklonem vyšším než 3% se projevuje eroze velmi výrazně v podobě obnažené půdy. Celková plocha lesů s vysokým a středním ohrožením vodní erozí představuje plochu 1 677 070 ha, tj. 71,3%.
5.3.1. Způsoby ochrany proti vodní erozi V praxi existuje mnoho způsobů, jak zamezit působení vodní eroze. Jedná se především o speciální pozemní úpravy a stavby používané pro kontrolu eroze, jejichž výstavba je velmi komplikovaná pro svou časovou a materiální náročnost. 1. Lavicovité terasy Lavicovité terasy, jak uvádí Hudson (1981), jsou uměle upravené strmé svahy do jednotlivých schodů či teras s rovným až téměř vodorovným povrchem, kde se pro jejich stabilizaci využívaly svislé zdi. Ke stabilizaci svislé polohy zdí byl nejčastějším použitým stavebním materiálnem kámen či v ojedinělých případech i dřevěné kůly nebo cihly. Na stabilních půdách mohou být tyto zdi tvořeny pouze vegetací nebo náspy s vysázenou vegetací. Tento způsob stabilizace svahů je jedním z nejstarších způsobů na světě, který odkazuje na tehdejší um dávných zemědělců a jejich pochopení základních principů eroze. V dnešní době se již tato stabilizace tak často nevyužívá (Obrázek č. 4).
44
(Obrázek č. 4, Lavicovité terasy, Autor: Ondřej Bešťák) 2. Protierozní meze Protierozní meze, často navrhované s průlehy ve spodní a horní části, či bez průlehů jako bezodtokové, jsou trvalou překážkou soustředěného povrchového odtoku. Jsou v podstatě složeny ze tří základních částí: zasakovacího pásu nad mezí, vlastního tělesa meze a odváděcích prvků (Obrázek č. 5). Vedle základní protierozní funkce (trvalá překážka povrchového odtoku) mají meze a dřevinná zeleň na nich rostoucí velký význam také z hlediska krajinně estetického, i jako hnízdiště a migrační zóny drobné zvěře, hmyzu, rostlin a všech živých organismů a v kombinaci s cestou zvyšují zároveň průchodnost krajiny.
45
(Obrázek č. 5 Protierozní mez, Autor: Ondřej Bešťák) Výhody •
Velmi dlouhá doba životnosti, dokonce lze předpokládat, že její užitná hodnota poroste, protože samovolné zvyšování meze povede ke snižování sklonu nad mezí a tím i eroze
•
Velký zasakovací a filtrační účinek. Voda zasakuje a je filtrována přes celou šířku záchytného prvku. Celá šířka prvku je tedy aktivní
•
Nízké náklady na údržbu, bez speciální mechanizace
•
Velká ekologická hodnota. Zahrnuje v sobě pruh louky, pruh křovin, a skupinky stromů. Při velké druhové rozmanitosti výsadeb bude výborným interakčním prvkem.
Nevýhody •
Určitým problém je přejíždění meze. Pro přejíždění je nutné budovat propust, nebo část meze snížit a ponechat jen průleh, přes který lze přejet. Stačí průjezdná šířka 12 m (Podhrázká, Dufková, 2005). 46
6.Legislativa 6.1. Legislativní rámec Současná právní legislativa odsouhlasená v konkrétním státu dává vždy pravidla o využívání a nakládání s různými komoditami a zdroji, a tedy i s půdou, lesy a v neposlední řadě i vytvoření právní legislativy pro možnost postihu těch, kteří si jednotlivé zákony a vyhlášky vykládají po svém. V Chorvatsku, stejně tak v ČR, je celá řada zákonů, které se zabývají využíváním přírodních zdrojů (půda, lesní společenstva), pravidly týkající se výsadeb, využití plocha a konečně i jejich ochraně. Na následujících stránkách se seznámíme s několika základními zákony. Těmito základními zákony v ČR podle mého názoru jsou: 1. Zákon č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu 2. Zákon č. 289/1995 Sb. o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) 3. Zákon č. 17/1992 Sb. o životním prostředí V Chorvatské republice se těmi samými tématy zabývají tyto zákony: 1. Zákon č. 39/2013 HR. o poljoprivrednom zemljištu (Zákon o zemědělské půdě) 2. Zákon č. 140/2005 HR. o šumama (Zákon o lesích) 3. Zákon č. 110/2007 HR. o zaštitě okoliša (Zákon o ochraně přírody) S ohledem na obsah mé práce se budu zabývat zejména chorvatským zákonem o životním prostředí, tedy zákonem č. 110/2007 Chorvatské sbírky zákonů (dále v textu budu pro větší nazývat tento zákon CHZOŽP) Pro tuto práci jsem použil text CHZOŽP ve znění účinném k červnu 2013).
6.2. Zákon o ochraně ŽP Zákon v sobě obsahuje několik kapitol, ve kterých je zahrnuto veškeré nakládání s ŽP, orgány ochrany, metody jejich ochrany, případně i finanční postihy za jejich porušení. Dle článku 1 zákona č. 110/2007 ,,Tento zákon upravuje zásady ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje, ochrany životního prostředí a ochrana proti ekologickým zátěžím, problematice 47
životního prostředí, dokumenty týkající se udržitelného rozvoje a ochrany životního prostředí, nástroje ochrany životního prostředí, monitorování životního prostředí, informačního systému, který zajištění přístupu k informacím o životním prostředí, účast veřejnosti v otázkách životního prostředí, zajištění přístupu ke spravedlnosti, odpovědnosti za škody, finanční nástroje a obecnou politiku životního prostředí a kontrolu“. Článek 2 (1) Ochrana životního prostředí zajišťuje kompletní ochranu kvality životního prostředí, zachování biologické a krajinné rozmanitosti, racionální využívání přírodních zdrojů a energie šetrným způsobem k životnímu prostředí jako základní předpoklad pro zdravý a udržitelný rozvoj. (2) Životní prostředí má zvláštní význam pro Chorvatskou republiku (dále jen vláda) a má svou zvláštní ochranu. (3) Změny provedené v prostředí může mít vliv na kvalitu života a zdraví volně žijících živočichů v rámci udržitelného rozvoje. (4) Komplexní péče o životní prostředí se provádí takovým způsobem, aby bylo dosaženo udržitelného rozvoje v souladu s tímto zákonem a zvláštními právními předpisy Základní zásady ochrany životního prostředí v legislativě ČR upravuje zákon 17/1992 Sb. Zákon o životním prostředí (dále v textu jen „ zákon o ŽP“). Tento zákon již v roce 1992, tedy mnohem dříve než zákon chorvatský se začal zabývat především ideovou stránkou potřeby ochrany životního prostředí. Ochrany životního prostředí byla v předcházejícím období evidentně dle preambule zákona o životním prostředí opomíjena. Náš zákon, jak můžeme vidět, je mnohem starší než ten Chorvatský. Chorvatský zákon o ŽP byl vytvořen mnohem později a to v důsledku historického vývoje, nedávných bojů o nezávislost a následného formování státu. Dále se dá říci, že je mnohem ucelenější než český zákon. Celý zákon č. 110/2007 HR obsahuje veškerá obecná ustanovení, zásady ochrany ŽP, předměty ochrany ŽP, nástroje ochrany ŽP a v neposlední řadě i odpovědnost za škodu v ŽP a sankce.
48
Jak již bylo zmíněno, chorvatský zákon je složený z těchto prvků, zatím co český zákon je mnohem složitější a dělí se na jednotlivé zákony, jako jsou: 1. Zákon č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivu na ŽP 2. Zákon č. 123/1998 Sb. o právu na informace o ŽP 3. Zákon č. 282/1991 Sb. o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa 4. Zákon ČNR č. 388/1991 Sb. o Státním fondu ŽP 5. Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech a o změně některých dalších zákonů
6.3. Geologie a pedologie Vzhledem k pedologicko-geologickému tématu práce se zaměřím na části CHZOŽP, které se zmiňují o ochraně půdy a celkově o celé půdní a geologické části země. Konkrétně se na tu část zaměřuje Kapitola III. Vlivy a dopady na ŽP, Článku 20, kde je definováno, že: (1) Ochrana půdy zahrnuje zachování zdraví a funkci půdy, zabránit poškození půdy, sledování a změn kvality půdy a opravy a obnovit poškozené půdy a lokalit. (2) znečištění nebo poškození půdy je považován za škodlivý dopad na životní prostředí, a stanovení přijatelných mezních hodnot kvality půdy na základě zvláštních předpisů. (3) ochrana skalnaté zemské kůry se týká i udržitelného využívání nerostných zdrojů, udržitelné využívání krajinné rozmanitosti a ochraně cenných geologických jevů, objektů a staveb. (4) Za účelem zajištění udržitelného využívání zemské kůry skalnatém stanovit rozsah ochrany a rehabilitace v souladu s tímto zákonem a zvláštními právními předpisy. Obdobné ustanovení příslušného českého zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny § 2: (1) Ochranou přírody a krajiny se podle tohoto zákona rozumí dále vymezená péče státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny. 49
(2) Ochrana přírody a krajiny podle tohoto zákona se zajišťuje zejména a) ochranou a vytvářením územního systému ekologické stability krajiny, c) ochranou vybraných nalezišť nerostů, paleontologických nálezů a geomorfologických a geologických jevů i zvláštní ochranou vybraných nerostů. Dále se tento zákon zamýšlí nad otázkou jeskyní a nerostů, konkrétně § 10 českého zákona se zabývá ochranou a využitím jeskyní, a § 51 českého zákona se zabývá zvláštní ochranou nerostů.
6.4. Odpady Více či méně se na ochraně ŽP podílí mnoho dalších faktorů, jako je ochrana proti rázovému zatížení na životní prostředí, dále pak ochrana proti hluku, ochrana před ionizujícím zářením a jadernou bezpečnost, ochrana proti škodlivým účinkům chemických látek, ochrana proti světelnému znečištění a nakládání s odpady. Asi nejvýznamnějším faktorem ovlivňujícím znečištění půd je právě odpad, který kvůli rostoucí lidské populaci markantně zvyšuje. V Kapitole III., Článku 32, Zákona o ochraně ŽP, je jasně definováno, jak by se s odpady mělo nakládat: Nakládání s odpady zahrnuje opatření k zabránění rozvoje a snižování množství odpadu, bez použití postupů a / nebo metod, které představují riziko pro životní prostředí, a opatření, aby se zabránilo škodlivým účinkům odpadů na lidské zdraví a životní prostředí. Podobným způsobem s nakládáním s odpady se zabývá český zákon č.185/2001 Sb. o odpadech a o změně některých zákonů. V jeho § 1 je citováno, že: Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje a) pravidla pro předcházení vzniku odpadů a pro nakládání s nimi při dodržování ochrany životního prostředí, ochrany lidského zdraví a trvale udržitelného rozvoje1a) a při omezování nepříznivých dopadů využívání přírodních zdrojů a zlepšování účinnosti tohoto využívání, b) práva a povinnosti osob v odpadovém hospodářství a c) působnost orgánů veřejné správy v odpadovém hospodářství.
50
6.5. Orgány ochrany přírody Jak již zde bylo zmíněno, půda je přírodním bohatstvím státu. Proto se stát snaží o její ochranu. Jmenuje proto orgány ochrany ŽP, které mají za úkol kontrolovat dodržování právních předpisů, monitoring stavu ŽP a případně i postihovat přestupky. Orgány ochrany přírody jsou podle českého zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, § 75 jsou veškeré statutární orgány od obecních úřadů, přes správy NP a CHKO, až po Ministerstvo ŽP a Ministerstvo obrany ČR. Chorvatský zákon o ŽP je prakticky totožný s českým zákonem. I on definuje orgány ochrany přírody v jeho § 33 kdy nejvyšším je vláda až po jednotlivé obce. V našem zákoně jsou dva hlavní orgány, které provádějí dozor: Česká inspekce životního prostředí a stráž ochrany přírody. Tyto orgány ochrany přírody (dále jen „orgány) mají vůči fyzickým a právnickým osobám určitá práva a povinnosti, které se týkají dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkající se ochrany přírody a krajiny. Jejich práva a povinnosti jsou uvedeny v § 80 až § 82. Obdobně, ba možná obsáhleji jsou tyto orgány ochrany přírody v chorvatském zákoně, a to v článcích 182 a 186.
6.6. Sankce V poslední řadě pak existují sankce za porušení těchto zákonů, jenž slouží jako prostředky výchovy pro fyzické a právnické osoby. Český zákon rozlišuje dvě konkrétní osoby, a to fyzickou osobu a podnikající fyzickou a právnickou osobu. Pokuty pro fyzickou osobu jsou částky 10 000, 20 000 a 100 000 Kč za porušení § 87. Pro právnickou a fyzickou osobu podnikající jsou sankce ještě mnohem tvrdší. Částky se pohybují od 1 000 000 do 2 000 000 Kč za porušení § 88. V chorvatském zákoně právnické osoby mohou počítat s pokutou od 50 000 do 200 000 HRK (kurz ČNB ke dni 24. 3. 2014 činí 3,57 Kč /1 HRK) při porušení článku 215, a nejvyšší sazbou 300 000 až 900 000 HRK za porušení článku 219. Pokud bychom přepočítali tento sazebním, tak nejnižší pokuta by činila 178 500 Kč a v nejvyšším případě až ohromujících 3 213 000 Kč. Obdobně jsou v těchto článcích zakomponovány i fyzické osoby. Ty však mají sazbu výrazně nižší začínající na 5 000 HRK (17 850 Kč) a končících na částce 20 000 HRK (71 400 Kč). Z tohoto srovnání plyne, že pokuty pro fyzické osoby jsou nižší než v ČR ale naopak jsou mnohem vyšší pro právnické osoby.
51
7. Chráněná území Chorvatska 7.1. Obecná charakteristika Na území Chorvatska se nachází mnoho zajímavých a turisticky velmi navštěvovaných chráněných území. Jsou to nejen Národní parky, ale i přírodní rezervace, jeskyně, arboreta, a v poslední řadě i architektonické skvosty (Příloha č.4). Celkově chráněná území tvoří asi 8,19% území Chorvatska, přičemž se jedná o 11,61% pozemského a 1,97% mořského území. Z této plochy nejvíce zaujímají přírodní parky rozkládající se na ploše 419 622 ha (viz tabulka č. 7). Tabulka č. 7, Chráněná území Chorvatska Kategorie Přísně chráněné Národní parky Speciální rezervace Přírodní parky Regionální parky Přírodní památky CHKO Lesoparky Parky Plocha bez ochrany Celkem
PA 2 8 78 11 2 84 84 28 121 418
Počet PPA 0 0 0 0 0 1 0 0 0 1
TPA 2 8 78 11 2 85 84 28 121 419
Plocha (ha)
% plocha Chorvatska
2 395,35 95 427,36 43 971,57 419 622,03 102 791,82 207 107 821,68 2 965,97 937,37
0,03 1,09 0,5 4,79 1,17 0,002 1,23 0,03 0,01
58 275,08 717 909,76
0,66 8,19
*PA – Počet chráněných území PPA – Počet preventivně chráněných území TPA – Celkový počet chráněných ploch (Zdroj: www.dzzp.hr) Chorvatský systém ochrany přírody přímo koresponduje s dělením dle IUCN systému zavedeného v roce 1966. Podobně jej klasifikuje zákon č. 80/2013 HR., o zaštiti prirode. Kompetence ochrany přírody často spadají pod jednotlivé orgány ochrany přírody. Na Národní úrovni ochrany přírody se nachází pouze Národní parky a Přírodní parky a na Krajské úrovni jsou veškeré zbývající chráněné plochy. Tato obecná charakteristika se uplatňuje pro všechna chráněná území. Chorvatsko je velmi pestré svým geologickým dědictvím. V současnosti je na území vyhlášeno 51 přírodních památek chránící geologické dědictví země. Jedná se o speciální rezervace zahrnující 52
oblasti s paleontologickými nálezy, geologickými, geomorfologickými, paleogeologickými a hydrologickými památkami a také oblasti s výskytem vzácných minerálů. Zahrnují i některá území, která jsou v dnešní době již součástí některých stupňů ochrany přírody (NP, Přírodní parky, aj.) (Citováno z www.dzzp.hr, dne 20. 3. 2014). Jak již zde bylo zmíněno, Chorvatsko disponuje nepřeberným přírodním bohatstvím. V následujících pár stránkách bude uvedeno pár příkladů chráněných území, které jsou významná z hlediska geologie, geomorfologie a pedologie.
7.2. Národní park Sjeverni Velebit 7.2.1. Obecný popis Národního parku Nejmladší národní park v Chorvatsku, Severní Velebit, byl vyhlášen na přelomu roku 2000 a 2001. Již v roce 1928 byly některé části Velebitu (Štirovača a Paklenica) vyhlášeny národním parkem. Tento právní akt měl pouze dočasný charakter, který měl být každoročně obnovován, ale nebylo to však uskutečňováno. Ochrana se vztahovala pouze na zdejší vzácné lesní porosty. V roce 1949 se jižní části horstva Paklenica stala národním parkem. Později byla prohlášená Štirovača lesní rezervací a skalní skupiny Hajdučki a Rožanski Kukovi se staly přísně chráněnými rezervacemi. V roce 1978 zařadila organizace UNESCO Velebit, v rámci svého programu Člověk a biosféra, do mezinárodní sítě biosférických rezervací. K vyhlášení severní části Velebitu národním parkem došlo o 22 let později (citováno z www.chorvatsko.cz , 30.3.2014).
7.2.2. Geologický vývoj Národního parku Po geologické stránce se jedná o oblast s poměrně diferenciovaným vývojem hornin. Zdejší oblast byla vysoce tektonicky aktivní, jejíž následky mohou být pozorovány v dnešních dobách. Stáří hornin v oblasti Národního parku se odhaduje na 200 až 40 milionů let. Plocha Národního parku je především složena ze sedimentačních procesů, při nichž docházelo k usazování vápenatých sloučenin. V důsledku zvětrávání ostatních hornin vznikal vápenec, dolomit a některé konglomeráty (brekcie, slepence). Z jednotlivých etap vývoje je značně patrná vývojová diverzita parku. Nejstarší horniny nalezené v Národním parku se datují z období Triasu a nacházejí se především 53
na lokalitě Štirovača. Zdejší horniny vznikly v důsledku třech sedimentačních etap (235 – 200 milionů let). První sedimentační proces započal v mělkém moři, další následoval po jeho ústupu a třetí proces byl ovlivněn opětovným zalitím pevniny mořem. V období Jury (200 – 145,5 milionů let) se vývoj ubíral značně pozvolným tempem. Po dobu zhruba 50 milionů let se na mořském dně usazovaly zbytky vápenatých schránek odumřelých mořských živočichů a rostlin. Depozity ze zmíněného období tvoří převážnou část Národního parku. Dalším geologicky významným obdobím byla Křída (145,5 – 65,5 milionů let). Depozity z uvedeného období se nalézají pouze v lokalitě Rodič dolina. K jejich ukládání výrazně dopomohlo i maritimní prostředí zasahující do období Jury. Z období Třetihor se dochovala další skupina hornin známých jako brekcie. Brekcie vznikly jako výsledek vysoké tektonické aktivity a postupným vyzdvižením na povrch skrze jednotlivé vrstvy hornin. V důsledku pohybu litosférických desek a vyzdvihování hornin se brekcie v dnešní době vyskytují pouze ve vrcholových partiích Velebitu, zejména v lokalitě Hajdučki a Rožanski kukovi. Na území Národního parku se nachází i nejhlubší jeskynní systém Chorvatska (viz kapitola Jeskyně). Období Čtvrtohor je reprezentováno horninami s převahou jílu, jejiž mocnost se pohybuje od několika milimetrů až po několik metrů. Zmíněné horniny vznikaly v důsledku klimatických změn a střídání dob ledových a meziledových (http://www.npsjeverni-velebit.hr/park/nezivapriroda/geologija, 30. 3. 2014).
7.3. Národní park Plitvická jezera 7.3.1. Obecný popis Národní park Další významný Národní park tvoří soustava jezer známých jako Plitvická jezera. Národní park Plitvická jezera byl založen roku 1949 za účelem chránit unikátní kaskády a v roce 1979 byl zapsán na seznam UNESCO.
Jezera se stala dějištěm
natáčení série filmů o legendárním indiánském náčelníkovi Vinnetouovi. Rozkládají se na ploše 29 482 ha, přičemž celková plocha jezer tvoří 217 ha (Obrázek č. 6).
54
(Obrázek č. 6 Národní park Plitvická jezera)
7.3.2. Geologie Plitvických jezer Celý Národní park geologicky spadá do Dinárského krasu. Vzhledem k jedinečným geologickým, geomorfologickým a hydrologickým podmínkám se řadí mezi světově nejpůsobivější přírodní scenérie. Území se formovalo ve vápencové proláklině, kde se mimo jiné vyskytují i dolomity. Tyto horniny pocházejí již z období Jury a zaujímají celou soustavu jezer. Jezera vznikla propadem stropů jeskyní, které byly posléze zality vodou. Další prvek Národního parku tvoří bariéry převážně z tufu a unikátních bakterií žijících na skalách. Jedná se o specifické druhy mechu postupně na sebe navazující aglomeráty krystalů uhličitanu vápenatého, který přispívá k neustálému růstu tufových bariér. Přírůst bariér je odhadnut na 3 cm za rok. Podmínky přispívající k růstu bariér jsou především vliv sluneční energie (teplo) a určitá vzdušná vlhkost. Věk aktivních tufových bariér se odhaduje na zhruba 6 000 – 7 000 let, přičemž toto období vzniku sahá do doby po poslední době ledové. Růst a vývoj tufových bariér bude ohrožen pouze v případě, že dojde k porušení fyzikální, chemické a biologické rovnováhy důležité pro proces srážení.
55
8. Příkladové studie vybraných lokalit 8.1. Ostrov poblíž Rovinju
(Obrázek č. 7 Rendzina na vápenci) Obrázek č. 7 reprezentuje stanoviště se slabě vyvinutou půdu na vápenatém podloží vyskytující se na ostrůvku poblíž Rovinju. Pojednává o působení základních půdotvorných procesů a vlivech eroze. Dle Českého půdního klasifikačního systému (ČPKS) je možné tuto půdu zařadit do referenční skupiny půd Leptosoly. Leptosoly jsou charakterizovány jako mělké půdy převážně se vyskytující na skalách a štěrkopískovém nebo vápenatém materiálu, který je na povrchu ve velké míře obnažen. Leptosoly se rozlišují na Litozem, Ranker, Rendzinu a Pararendzinu. Přiložená fotografie prezentuje litickou Rendzinu. Zmíněný půdní druh se vyznačuje značným výskytem pevného skalního podloží v hloubce 10 – 30 cm a poměrně malou mocností organického horizontu O. Odhadovaná mocnost je maximálně do 10 cm. Pod tímto horizontem se dále nachází horizont R s výraznou převahou karbonátů. Jedná se o půdu výrazně mladou, kde není ještě řádně vytvořen O horizont. Na formaci ostrova se značnou měrou podílí moře, jehož příboj výrazně narušuje integritu podloží ostrova a dochází tím k jeho formování.
56
(Obrázek č. 8 Vliv eroze na půdní profil) Další obrázek č. 8 popisuje půdní druh Rendzina ve stejné lokalitě. Oproti prvnímu snímku. Matečnou horninou tvoří vápenec s detailem vrstevnatosti geologického podloží. Půdní profil je poměrně mělký. Jedná se o půdu velmi bohatou na vápník, ale limitující je množství další makroprvků nezbytných pro vývoj a výživu rostlin. Poměrně chudou vegetaci tvoří především byliny a dřeviny rezistentní k působení solí, které jsou zde přenášeny větrem a vzlínáním.
57
8.2. Příkladová studie Národní park Severní Velebit
(Obrázek č. 9 Akumulace půdy v terénní depresi) Výše uvedený obrázek č. 9 popisuje akumulaci humusu v terénní depresi a vliv vegetace na soudržnost půdy v Národním parku Severní Velebit Lokalita se vyskytuje na vápenci pocházejícího z období Spodní Jury. Snímek pojednává o několika přírodních charakteristikách území. Je zde uvedena terénní deprese, ve které se v průběhu let akumulovala organická hmota. Okolní svahy jsou převážně tvořeny vysokým množstvím skeletu a vegetace je na daném území zastoupena pouze ve formě trav a několika vzrostlých stromů. Půda je zde zastoupena jen v omezené míře. Kompaktní půda se ve snímku vyskytuje pouze pod stromovou vegetací. V důsledku malé vegetační pokryvnosti se půda stává náchylnou vůči působení erozních faktorů a vlivem deště se splavila do zmíněné deprese, kde se akumulovala. Popisovaná místa pak byla využívána jako pastevní plochy pro hospodářská zvířata.
58
(Obrázek č. 10 Vliv klimatických a geografických podmínek na vývoj půd) Uvedený obrázek č. 10 reprezentuje lokalitu s výrazně rozdílnými podmínkami na návětrné a závětrné straně hor spojené s distribucí srážek na obou stranách hory. Dále popisuje tvar terénu a jeho podíl na utváření půdních těles a jejich morfologii, vliv reliéfu a člověka. Snímek pojednává o pedologických a geologických vlastnostech terénu. Zaměřuje se na výrazně obnažené vrcholkové patrie v důsledku působení vodních kapek dopadajících na povrch. Zformovaly se zde půdy patřící do referenční skupiny Leptosoly. Leptosoly je možno charakterizovat jako půdy mající relativně mělký profil a výrazným podílem skeletu ve většině případů přesahující i 50% celkového půdního profilu. Na vrcholcích se mocnost humusové vrstvy v tomto případě může pohybovat cca 10 cm a zbytek půdního tělesa tvoří vápenec. Zmíněnému popisu z referenční skupiny Leptosoly odpovídá půdní druh, který se nazývá Litozem. Zmíněný půdní druh se vyskytuje ve vrcholových partiích hor. Půda splavená z vrcholků se v průběhu let akumulovala ve spodních částech údolí, kde vytvářela poměrně rozsáhlé plochy s mocným humusovým horizontem. Jeho mocnost se zde pohybuje v rozmezí od 10 do 50 59
cm a zbývající část tvoří karbonáty. Konkrétně se jedná o Rendzinu vyskytující se pouze na vápencích. Snímek ukazuje i značnou variabilitu expozice a terénu a jejich vliv na okolní terén. Lokalita na snímku je zásobena velkým množstvím srážek. V horských oblastech, především na návětrných stranách hor, je možnost pozorovat jev známý jako fénový efekt. Dle Žadula (2010) se jedná o přírodní proces způsobený stoupáním a ochlazováním vodou nasyceného větru. Vzduchu stoupá vzhůru a vlivem jeho rozpínání se vodní pára ochlazuje a kondenzuje. Takto přesycený vzduch na návětrné straně svahu přináší vetší množství srážek, zatímco na závětrné straně nikoliv. Na fotografii se zmíněný jev projevuje ve formě výrazně zapojeného porostu na návětrné straně a několika méně vitálních jedinců na závětrné straně svahu. Zmiňuje se i o vlivu člověka na lokalitu. Zdejší oblasti jsou a byly značně zemědělsky a pastevecky využívány již od Neolitu. Právě zde se objevili první zemědělci, kteří se odpoutali od dávných způsobů obživy (lov, sběr lesních plodů) a začali tak první snahy o pěstování rostlin. Podrobněji je tato problematika popisována v kapitole 3.3 Historie využívání půdy.
60
9. Diskuze Na základě literárních zdrojů a osobní zkušenosti lze konstatovat, že Chorvatsko disponuje značnou pedologicko-geologickou a geomorfologickou diverzitou a je i zajímavé z pohledu historického vývoje. Nejvýznamnějším rozdílem mezi Chorvatskem a Českou republikou je srovnání a interpretace právní legislativy. Český právní systém je obecně vývojově starší než chorvatský. Vývoj našeho práva je značně podmíněn historickými událostmi, ale podstatnou roli v něm hraje působení nedávno svrženého socialistického režimu. V Chorvatsku se rovněž projevil socialismus. V důsledku válečného konfliktu v devadesátých letech a nedávného vstupu Chorvatska do EU, se právní systém značně modernizoval a přizpůsobil podmínkám evropské legislativy. Samotný chorvatský zákon o ochraně přírody zahrnuje několik českých zákonů zabývajících se různými body ochrany přírody, nakládání s odpady atd. Chorvatský zákon se proto jeví jako mnohem přehlednější a propracovanější. Dalším významným faktorem je působení eroze na krasové oblasti. Rozdílné působení erozivních faktorů je podmíněno klimatickými a geografickými podmínkami. Oproti České republice je Chorvatsko značně ovlivněno maritimním prostředím (horká a suchá léta, mírné a vlhké zimy). Během léta se zde nejvíce objevuje eroze způsobená lesními požáry. Podnebí panující v ČR neumožňuje vzniku rozsáhlých požárů, neboť zmíněné území netrpí nedostatkem srážek během léta. Součástí práce jsou dvě příkladové studie zabývající se vývojem a analýzou půdotvorných a geografických poměrů na vybraných územích. Na příkladové studii č. 1 je uvedena iniciální půda na vápenatém podloží. Problémem na příkladovém území je značná vodní eroze působící na formování celkového vzhledu ostrova. Příkladová studie č. 2 prezentuje geografické a klimatické odchylky na různě orientovaných svazích hor a jejich dopad na vývoj půd a vegetačního pokryvu. Ze snímku je patrná značná degradace půdního povrchu. Dle mého názoru by použití vhodného protierozního opatření mohlo zmíněný výrazně eliminovat. Jednalo by se o využití umělých teras proti splavování půdy a vysazování hluboko kořenících rostlin pro stabilizaci svahu.
61
10. Závěr Bakalářská práce čerpá z poznatků získaných z dostupné literatury a osobní zkušenosti nabyté při studiích na Šumarski fakultet, Sveučiliště u Zagrebu (Lesnická fakulta, Univerzita v Záhřebu) v Chorvatsku. Zabývá se problematikou přírodních poměrů Chorvatska z hlediska geologického, pedologického a geomorfologického. První část práce obsahuje přehled geografických podmínek prostředí, vodstva, reliéfu a klimatických podmínek území. Následně demonstruje historické a současné využívání krajiny a velikost zemědělsky obdělávaného území v současnosti. V následující části práce jsou posouzeny geologické a pedologické podmínky prostředí. Zabývá se geologickým vývojem území a jeho současné podobě. Pojednává též o krasovém fenoménu a jeho geomorfologii a vývoji. Pedologická část práce zahrnuje základní půdotvorné procesy, popisuje půdní typy, jejich základní vlastnosti a srovnává je s dalšími pedologickými klasifikačními systémy světa. Zejména informuje o erozích činitelích a jejich dopadech na půdní povrch. Jednotlivé erozní procesy jsou charakterizovány obecně, následně jsou pak popsány podrobněji. V práci jsou navržena opatření k výrazné eliminaci eroze. Veškeré složky přírodního dědictví včetně geosféry podléhají určité právní ochraně. V bakalářské práci je dále popsána právní legislativa Chorvatské republiky a následně porovnána s právní legislativou České republiky. Zaměření této legislativy spočívá v problematice ochrany přírody v Dinárské oblasti, orgánech ochrany přírody, odpadech a sankcích. Management chráněných území Chorvatska poukazuje na jejich současné dělení dle International Union for Conservation of Nature (IUCN). V příkladových studiích jsou vyhodnoceny nejvýznamnější abiotické a biotické faktory daného území, geomorfologické, pedologické a geologické vlastnosti, působení a dopady jednotlivých faktorů na zájmová území. Tato práce by mohla v budoucnu pomoci pří studiu dinárské oblasti. Sloužila by například k historickému porovnání změn diverzity pudy. A dále by mohla pomoci pedologickým a geologickým odborníkům s dalšími vědeckými pracemi a výzkumy
62
11. Summary
The aim of my bachelor´s thesis was studying of geological, pedological and geomorphological aspects in Croatia, especially Dinaric area. I have chosen this area to study in Erasmus program one year ago. I prefer this area for its majestic rocks, beautiful landscape and unique nature. The first chapter of this thesis is focused on geographical aspects of Croatia. I would like to meet readers about Croatian geography, precipitations, sun activity, rivers etc. In the last section of this part is about landscape using from the past to present. Second chapter discuss about geological a pedological circumstances. The first part is about Croatian geological development and actual conditions of geosphere. There are many caves in Dinaric area, but the deepest caves called Lukina jama is situated Northern Velebit. So we will meet this cave. In second on is focused on Croatian pedology. It about soil classification and soil typology. Third chapter is about soil erosion caused by fire and water. It describe what do these elements do and how can we protect soil againts it. Fourth part is consist of Croatian legislative. We will be comparing Croatian and Czech rules. And the second part will be about protected area in Croatia. The last one is about interest parts in croatia. It´s situated in Rovinj and NP Northern Velebit.
63
11. Seznam použité literatury •
Bertović, S., T. Dimitrov, I. Galović, Društvena i ekonomska važnost zaštitě šume od požara: Osnove zaštitě šuma od požara, Centar za informacije i publicitet, Zagreb, 1987, 15 – 26 s.
•
Gams, I. A new metod of determining karstic soil erosion, Symphosium on Karst morphogenesis. Proc. 6th. Int. Congress of Speleology in Olomouc, Praha, 1976
•
Gams, I., Gabrovec, M., 1999: Land use and human impact in the Dinaric karst.International Journal of Speleology, 28 B, 1/4, 55-77.
•
HERAK, M. Karst in Yugoslavia: Important Karst Regions of the Northeren Hemisphere. Amsterdam: Elsevier Publishing, 1972.
•
Herak, M., Osvrt na glavne tektogenetske stadije Dinarida. Sbornik radova povodom jubileja akademika Radoslava Jovanoviča, Sarajevo, Radovi akad. nauki BiH, 1984, 81 – 88 s.
•
Hudson, N. Soil conservation. London: B.T. Batsford limited, 1981, 324 s. ISBN 0713435216
•
Husnjak, S., Pernar, N., Pernar, R., Kisić, I. Rizik od Erozije tla vodom u Šumskim Ekosustavami Hrvaske, Sveučiliště u Zagrebu, Agronomski fakultet, Zagreb, 2005, 69 – 77 s.
•
Janeček, M. Ochrana zemědělské půdy před erozí. Vyd.1. Praha: ISV nakladatelství, 2002, 201 s. ISBN 80-85866-86-2
•
Jurjević, P., D. Vulević, J. Gračan, G.Seletković: Šumski požari u Republici Hrvatskoj (1992 – 2007). Šumski list 133, 2009, 63 – 72 s.
•
Köppen, W., Das geographische Systém der Klimate, Berlin, 1936, 43 s.
•
Martinović, J., Odnos tala i šumskih požara. Poglavlje u knjizi. Osnove zaštitě šuma od požara. Centar za informacije i publicitet, Zagreb, 1987, 97 – 114 s.
•
Martinovič J., 2000: Tla u Hrvatskoj, 270s, Zagreb
•
MATIC .., [urednici: Slavko.. a Renata Barac-Persin] ENGLESKI PRIJEVOD: LJERKA VAJAGIC. Sume hrvatskoga Sredozemlja = Forests of the Croatian Mediterranean. Zagreb: Akademija sumarskih znanosti. ISBN 978-953-9857156
•
Mihevc, A., Prelovšek, M., Hajna, N. Z., Introduction to the Dinaric Karst, Karst Research Institute at ZRC SAZU, Postojna, 2010 64
•
Mrinjek, E., Conglomerate Fabric and Paleocurrent Measurement in the braided Fluvial Systém of the Promina Beds in Northern Dalmacia (Croatia). Geol. Croatia, 1993, 125 – 136 s.
•
Podhrázká, J., Dufková, J. Protierozní ochrana půdy. Vyd.1. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická universita v Brně, 2005, 95 s. ISBN 80-7157-856-8
•
Soil atlas of Europe. Luxembourg: European communities, Office of Official Publications, 2005, 128 s. ISBN 92-894-8120-x
•
Svět, v němž žijeme: kontinenty. Překlad Václav Král. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2004, 79 s. ISBN 80-242-1115-7.
•
Šćavničar, B., Kalupi Kristla kamene soli (halita) u klastitima na područu Vrlike a Knina (Dalmacija), Geol.vjesnik, 26, Zagreb, 1973, 155 – 157 s.
•
Šćavničar, B., Sedimenti u evaporitnom komplesku Komiže (otok Vis), Geol.vjesnik, 32, Zagreb, 1980, 213 – 227 s.
•
Šimek, M. Základy nauky o půdě. Vyd.1. České Budějovice: Jihočeská universita, Biologická fakulta, 2003, 131 s. ISBN 80-7040-629-1
•
TOMEŠ,J., Encyklopedie Zeměpis světa. V Praze: Columbus, 2002, 512 s. ISBN 80-901-7276-8
•
Toy, Terence J. a kol. Soil erosion: processes, prediction, measurement and kontrol. New York: John Wiley and Son, 2002, 338 s. ISBN 978-0-471-38369-7
•
Turk, I., Modrijan, Z., Prus, T., Culiberg, M., Šercelj, A., Perko, V., Dirjec, J., & Pavlin, P. (1993). Podmol pri Kastelcu, Novo večplastno arheološko nahajališče na Krasu, Slovenija. Arheološki vestnik, Vol. 44, (1993), pp. 45-96, ISSN 05708966
•
Vavříček, D., Pancová Šimková, P., Taxonomický systém lesních půd – Základ lesního ekosystému, Vyd.1., Brno: Mendelova lesnická a zemědělská universita v Brně, 2013
•
Velušček, A. (1999). Mlajša kamena in bakrena doba. In: Zakladi tisočletij, Aubelj, B., pp. 52- 75, Modrijan, ISBN 961-6183-68-0, Ljubljana
•
Vlahovič, I., J. Tišljar, I. Velič, D. Matičec: The karst Dinarides and Composed of relics of a Single Mesozoic Platform: Fact and Consequences, Geol. Croatia, 2002, 171 – 183 s.
65
•
Vlahovič, I., J.Tišljar, D. Matičec: Evolution of the Adriatic Carbonate Platform: Paleography, main events and depositional dynamics. Paleogeography, 2005, 333 – 360 s.
•
Vukelič J.,Rauš D. Šumarska Fitocenologija i šumske zajezdice u Hrvatskoj : Zagreb, Šumarski fakultet, Sveučilišta u Zagrebu, 1998, 310 s. ISBN 953-630730-6
•
ŽALUD, Zdeněk. Bioklimatologie: Poprovodné texty k přednáškám. Brno: Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie, 2010, 134 s.
•
Županič, J., Promina naslega planine Promine, Geol.vjesnik, 22, 1969, 477 – 498 s.
Internetové zdroje: Encyclopedia of the Nations. [online]. [cit. 2014-02-04]. Dostupné z: http://www.nationsencyclopedia.com/economies/Europe/CroatiaAGRICULTURE.html Eurostat: European Commission. [online]. [cit. 2014-02-11]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu FAOSTAT: Food and Agriculture Organization of United Nations. [online]. [cit. 201404-25]. Dostupné z: http://faostat.fao.org/DesktopDefault.aspx?PageID=339&lang=en&country=98 Hrvatski speleološki poslužitelj. [online]. [cit. 2014-03-10]. Dostupné z: http://www.speleologija.hr/hrv/index.html Chorvatsko: Chorvatské turistické sdružení. [online]. [cit. 2014-03-30]. Dostupné z: http://www.chorvatsko.cz/vylet/velebit.html Nacionalni park Plitvička jezera. [online]. [cit. 2014-03-30]. Dostupné z: http://www.np-plitvicka-jezera.hr Nacionalni park Sjeverni Velebit. [online]. [cit. 2014-03-30]. Dostupné z: http://www.np-sjeverni-velebit.hr/park/nezivapriroda/geologija/
66
Novinky.cz. [online]. 18.8.2012 [cit. 2014-03-16]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/zahranicni/276374-v-chorvatsku-zuri-pozary-ve-splitu-nacaszavreli-i-letiste.html Summitpost. [online]. [cit. 2014-03-09]. Dostupné z: http://www.summitpost.org/map3-borders-of-the-dinaric/147037 Wikipedia: Croatia. [online]. [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Croatia
67
12. Přílohy 1) Geologická mapa Chorvatska
68
2) Jeskynní systém Lukina Jama
Autor: D.Bakšič, zdroj: www.speleologija.hr
69
3) Pedologická mapa Chorvatska
70
4) Chráněná území Chorvatska
(Zdroj: www.dzzp.hr)
71
