MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV NÁBYTKU, DESIGNU A BYDLENÍ DIPLOMOVÁ PRÁCE. BRNO 2012 Bc

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV NÁBYTKU, DESIGNU A BYDLENÍ

DIPLOMOVÁ PRÁCE

BRNO 2012 Bc. Stefan Mihailović

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: „Design sedacího prvku“ zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora Mendelovy univerzity v Brně o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:..........................

podpis studenta............................................

Poděkování

Rád bych poděkoval panu Ing. arch. Martinu Kovaříkovi za užitečné konzultace a výtečné vedení. Za to, že mi kromě odborných rad dal i ty důležité pro život. Velký dík patří také Ing. Čestmíru Koželuhovi za ochotu při výrobě prototypu, kterým pomohl zhmotnit mé úsilí v této práci.

Mihailović Stefan

Design sedacího prvku Design of the seating object Abstrakt Hlavní náplní diplomové práce je návrh sedacího prvku umožňující dynamické sezení. Jsou zde rozebrány důležité aspekty designérské tvorby, mezi které bezpochyby patří ergonomické, konstrukční, technologické i bezpečnostní požadavky. Nedílnou součástí práce je také pojednání o základních způsobech sezení a možné alternativní řešení této problematiky. Výsledkem je návrh židle umožňující tři základní sedací polohy. Klíčová slova|sedací nábytek, ergonomie, alternativní sezení, dynamické sezení, židle, design, proces tvorby

Abstract The main goal of the thesis is to design a seating object that enables dynamic sitting. Important aspects of design work are analyzed. An ergonomical, constructional, technological and safety demands can be mentioned. Treatises on basic ways of sitting and possible solution to these issues are inseparable parts of the thesis. The chair design that provides three basic sitting positions is a result of this thesis. Keywords|seating furniture, ergonomy, alternative seating, dynamic seating, chair, design, design process

Obsah

1.

Cíl práce .............................................................................................................................. 9

2.

Metodika .......................................................................................................................... 10

3.

Problematika sezení...................................................................................................... 11 3.1.

Historický přehled ................................................................................................. 11

3.1.1.

Židle jako odraz autority .................................................................................. 12

3.1.2.

Průmyslová revoluce a funkcionalizmus..................................................... 13

3.2.

Ergonomie ................................................................................................................ 14

3.2.1.

Problematika sezení v souvislosti s ergonomií.......................................... 15

3.2.2.

Způsoby sezení ................................................................................................... 20

3.2.3.

Alternativní způsob sezení .............................................................................. 32

3.3.

Rozměry sedacího nábytku z hlediska ergonomie ....................................... 34

3.4.

Bezpečnost a normy.............................................................................................. 37

4.

Vývoj moderního designu a současné trendy ............................................................... 39

5.

Zásady navrhování ........................................................................................................ 44

6.

Zpracování rešerše ........................................................................................................ 46

7.

Výtvarný návrh sedacího prvku ................................................................................. 56 7.1.

Konstrukční řešení a materiál ............................................................................ 77

7.1.1. 7.2.

Základní rozměry ............................................................................................... 77 Návrh výrobního postupu ................................................................................... 78

8.

Diskuze.............................................................................................................................. 79

9.

Závěr .................................................................................................................................. 81

10.

Souhrn........................................................................................................................... 82

11.

Summary ...................................................................................................................... 83

12.

Seznam vyobrazení ................................................................................................... 84

13.

Seznam použité literatury ....................................................................................... 89

14.

Seznam příloh ............................................................................................................. 90

Úvod Sezení člověku nabízí jakýsi komfort a možnost se odreagovat či si odpočinout od každodenní práce. Sedací nábytek, či křeslo je nejen objektem, do kterého se posadíme, aby nás přešla únava, ale také symbol naší osobnosti jakási skrýš, soukromé místo, do kterého se rádi vracíme, a kterého se rádi dotýkáme, zbožňujeme jej a uctíváme. Dobrá židle je věc téměř dokonalá. Není divu, protože sezením vyplňujeme značnou část svého života. Při sezení vykonáváme řadu pro život zcela nezbytných aktivit – sedíme při jídle, práci, čtení, zábavě. Neodmyslitelnost a nepostrádatelnost židlí je očividná. Na úsvitu dějin vznikla židle z lidské potřeby sedět a fungovala jako protéza unavenému tělu. Psychologická funkce židle je mnohotvárná. Může vyplňovat kout místnosti, organizovat prostor při práci i zábavě. Může působit uklidňujícím dojmem, ale také může vzbuzovat úzkost. Židle může zvát i zastrašovat – známe židle připravované pro hosty, ale také židle na koberečku před nadřízeným, dokonce i židle smrtící – elektrické křeslo. Různé židle navozují různá psychická naladění – od pohodlného odpočívání až k únavnému dlouhodobému sezení. Ovšem židle může sloužit nejen k sezení. Lze na ní cvičit, sušit prádlo, stát při zatloukání hřebíků, hrát si, milovat se. Jsou také židle představující jasné symboly: královský trůn, židle v čele slavnostní tabule, židle pro vyšetřování, židle filmového režiséra a další tisíce důležitých typů židlí, které nejen organizují prostor, ale hovoří k nám jasnou symbolickou řečí. Kromě příslušného designu, symbolické bývá i vlastní sezení. Jak si všichni pamatujeme ze školních škamen, sezení není jednoduchá záležitost, zvláště to správné sezení. Mnohokrát je to namáhavá činnost, přísně a do podrobností vypracovaná svalová aktivita, mající své zákonitosti, předpisy, estetiku v závislosti na významu uspořádaného prostoru. Svým stylem sezení člověk dílčím způsobem vyjadřuje sám sebe, prozrazuje své pohnutky, společenské a zaměstnanecké postavení, únavu nebo dobré rozpoložení mysli. Zamyslíme-li se nad problémem sezení na židlích, nevyhnutelně se dostaví otázka, jsou-li některé židle konstruovány tak, že nutí lidi sedět určitým způsobem, 7

nebo naopak, zda jsou vypracovány podle optimálních parametrů přirozeného, pohodlného sezení pro většinu lidí. Rozhoduje velikost, tvar, rozložení opěrných momentů. Židle probouzí i pocity vlastnictví. Každý z nás má tu svoji židli, se kterou se velmi ztotožňuje. Vytvořit správnou, pohodlnou a funkční židli není nic jednoduchého. Psychologicky vzato člověk potřebuje židli, v níž bude sedět pohodlně, nebude ztrácet kontakt s půdou pod nohama a přitom se i hluboce opře dozadu. Židle a všechny výrobky určené k sezení jsou výmluvným znakem kultury. Je to symbol civilizace a symbol interakce člověka s jeho životním prostředím. 1

1

ČERNOUŠEK, Michal. Psychologie životního prostředí. Praha: Karolinum, 1992, s. 16-20. ISBN 80-

7066-550-5.

8

1. Cíl Cílem práce je navrhnout sedací nábytek umožňující dynamické sezení, přesněji řečeno poskytující tří základní sedací polohy (přední, střední a zadní). Přitom dbát na základní ergonomické, konstrukční a technologické požadavky, a v neposlední řadě i na aktuálnost designu. Práce také obsahuje historický přehled vývoje židlí a moderního designu. Popisuje jednotlivé fáze tvůrčího procesu designéra, tudíž je obohacená množstvím skic a vizuálních úvah.

9

2. Metodika Práce se v úvodní části zabývá problematikou sezení se zaměřením na základní ergonomické požadavky sedacího nábytku, kde se představuje jeho vztah s člověkem a důležitost této korelace. Zde obzvlášť vyniká typologie sedacího nábytku ve smyslu nejdůležitějších rozměrů k dosažení optimálních výsledků pohodlného sezení. Práce pojednává taky o základních způsobech sezení a možné alternativní řešení této problematiky. Neméně důležitou částí práce jsou bezpečnostní předpisy a normy, které by nábytek měl splňovat. V kapitole o vývoji moderního designu byla snaha představit ty nejdůležitější změny ve společnosti, které výrazně ovlivnily osud design a tím i tvorbu nábytku. V následné části byly představeny nábytkové produkty, vztahující se k tématu ať už z hlediska koncepčního, vizuálního nebo z hlediska materiálů. Zpracovaná rešerše byla vyhodnocena a použita při navrhování vlastního sedacího prvku. Poslední část práce je věnována konkrétnímu návrhu a aplikaci dosavadních poznatků. Jde zejména o představení designu, jakožto komplexního procesu návrháře, kdy pomocí skic, úvah a vnitřního souboje, konečná verze vyplývá na povrch. Výstupem jsou vizualizace vybraného návrhu a jeho aplikace v běžném interiéru. Je zde rovněž znázorněné použití výrobní technologie a materiálů.

10

3. Problematika sezení Sedací nábytek slouží k podpoře lidského těla při poloze vsedě. V bytě se využívá převážně při stolování, práci (jak manuální, tak i duševní), při společenském a odpočivném sezení, a mnoha dalších činnostech. Měl by být koncipován tak, aby umožňoval pohodlné sezení při dokonalém zachování fyziologických pochodů lidského těla – ať dýchání nebo zažívání. Tvar i rozměry sedacího nábytku by měli umožňovat, aby sedící mohl volně měnit polohy. Současně s dobrými funkcemi a vlastnostmi patří k požadavkům správného sezení vytvoření podmínek pro dobrý psychický stav uživatele. Při všech způsobech sezení je stránka příznivých pocitů podmíněna správně konstruovaným a tvarovaným sedacím nábytkem a jeho vhodnou volbou pro vykonávanou činnost. 2

3.1. Historický přehled Ve většině antických civilizací, sezení zabíralo jen nepatrnou část z jejich, velmi aktivního života. Během historie byl způsob sezení ovlivněn kulturou, a přizpůsoben potřebám, geografii, a rozlišoval se od kontinentu do kontinentu. Náš západní způsob sezení je příliš daleko od toho aby byl považován za jakousi normu. V určitých částech světa je nejčastější zkřížený sed, v jiných se preferuje klečící sezení a v dalších je dokonce podřep považován za nejpřirozenější a nejkomfortnější. Nomádská plemena kvůli způsobu své existence, nemohou brát s sebou na cesty nábytek. K odpočinutí používají to, co jim příroda nabízí. Když si člověk v době kamenné chtěl odpočinout, lehnul si kamkoliv to bylo možné. Obrazy Buddhy reprezentují možná nejstarší vyobrazení sedící osoby bez jakékoliv podpory. Podřep je i v dnešní době velmi rozšířen v Africe a jižní Asii. Je to poloha, ze které člověk v případě nebezpečí může velmi rychle vstát a utéct. Formální japonské klečící sezení – seiza je velmi zdvořilý způsob sezení a reprezentuje japonské normy chování.

2

DLABAL, Stanislav. Nábytek - člověk - bydlení. Praha: ÚBOK, 1980, s. 29 11

3.1.1. Židle jako odraz autority Jako první forma židle mohl být považován kámen, na kterém vůdce kmene mohl sedět ve vyšší úrovni než ostatní, čímž ukazoval svoji moc a postavení. Toto tvrzení nás může vést k otázce, zda status a autorita byly primárními požadavky pro vznik prvních sedacích prvků?

Obr. č 1 Vůdce

Je všeobecně uznáváno, že nejstarší židle s opěrákem a područkami se datuje z doby egyptských faraonů. Existují ale příklady vykopávek, které ukazují na to, že sedací prvky existovaly mnohem dřív, než v Egyptě. Důkazem jsou archeologické nálezy z jihovýchodní Evropy (Vinča) 5700 let před n. l. , kde se našli sošky sedících lidských postav vinčanské kultury. Zajímavé je, že to byly převážně ženské postavy, něco jako sedící Venuše. Tato historická vyobrazení sedících postav, ukazují na vůdcovství nebo jistou hierarchii, kdy tito lidé seděli ve vyšší úrovni a na větších židlí, než ti, co měli nižší postavení ve společnosti. Poté, co se židle staly symbolem moci, opěrák začal hrát důležitou roli poskytující podporu a dostačující komfort. Archeologové zjistili, že Faraoni se neopírali o opěrák. Sedíc ve velmi disciplinovaném, vzpřímeném sedu, se vůdce distancoval od přirozené polohy, která byla charakteristická pro masu. V egyptské kultuře věřili, že vzpřímený sed reprezentuje kontakt s vyššími silami.

12

U sedacích prvků antického Řecka můžeme vidět vznešenost a volnost, což reprezentuje židle klismos se svými zakřivenými nohami a opěrákem. Římané šli ještě o krok dále, co do komfortu, a spíše se přikláněli ležící poloze na stole. Avšak, navzdory těmto různým trendům, vysoká židle se vzpřímeným sedem zůstala oficiálním symbolem moci vůdců v Evropě během středověku. Od renesance, různé druhy židlí se staly obvyklým a častým vybavením, ale i tak zůstaly výsadou vládnoucí elity.

3.1.2. Průmyslová revoluce a funkcionalizmus Židle zůstala symbolem společenského postavení až do doby průmyslové revoluce, kdy se masová výroba postarala o rozšíření jejího použití. Nestalo se to jen díky tomu, že židle byly finančně dostupnější, ale také proto, že z důvodu industrializace přibývalo práce se sedavým způsobem zaměstnání. Co se týká funkcionalistického sedacího nábytku, objevují se otázky, zda toto období opravdu nabízelo funkční řešení pro uživatele? Nové výrobky byly osvobozeny nepotřebných ornamentů. Tím se staly lépe vyrobitelné a jednodušší na údržbu. Nová epocha funkcionalizmu měla jasně vymezený cíl – sociální. Avšak, tento základní koncept sezení, až na pár výjimek, nebyl soustředěn na skutečné potřeby lidského těla. Mnoho židlí, které byly navržené jako „funkcionální“ kus nábytku, byly vlastně rafinované instrumenty tortury. Dalo by se říci, že většina funkcionalistických nábytkových prvků nebyla funkcionalističtější než jejich předchůdci. Architekti, kteří navrhovali nábytek v tomto období, se zabývali estetickými a technicko-technologickými kvalitami, levnou a účinnou produkcí, a ve velké míře ignorovali potřeby lidí, kteří tento nábytek používali. Jeden z hlavních důvodů tohoto nezájmu je ten, že architekti nikdy neměli vědomosti o tom, jak je člověk stavěn, jak jsou jeho kosti, klouby a šlachy konstruovány, jak se vzájemně ovlivňují, a jakými fyziologickými pravidly se řídí. Tento nedostatek není výhradně chybou architektů, ale jejich profesorů – doktorů a fyzioterapeutů, kteří v době

13

před dvaceti lety stejně tak ignorovali anatomii lidského těla vsedě. Jejich vědomosti byly omezeny na anatomii stojícího lidského těla. 3,4

3.2. Ergonomie “Ergonomie je vědecká disciplína založená na porozumění interakcí člověka a dalších složek systému. Aplikací vhodných metod, teorie i dat zlepšuje lidské zdraví, pohodu i výkonnost”. (IEA 2000) Ergonomie se zabývá designem produktů tak, aby se co nejlépe přizpůsobily lidskému tělu. Z širšího hlediska ergonomie, resp. ergatiky (vědní obor blízký ergonomii) se zabývá systémem člověk-stroj, za účelem přizpůsobit stroj lidským bio-psycho-sociálním potřebám, a s cílem zajistit jejich efektivnější, bezpečnější a spolehlivější vztah. Pod pojmem stroj se předpokládá každý materiální předmět, s kterým člověk přichází do styku při vykonávání jakékoliv práce v běžném životě. Nejedná se pouze o jednotlivou vědní disciplínu, ale komplexní syntézu různých oborů jako jsou biologie, psychologie, antropologie, medicína, kybernetika, a mnoho dalších. Při navrhování vnitřních zařízení a tedy i nábytku, je nutné zohledňovat člověka v jeho různorodosti, jako je velikost těla, váha, věk, pohlaví, rasa, povolání. Ergonomické prostředí bytu je určováno zejména nábytkovými předměty a jejich relaxačními schopnostmi. Nábytek výrazně ovlivňuje nejen provoz bydlení, pohodlí, vztahy mezi lidmi ale zejména fyziologickou pohodu a relaxaci člověka. Designér a výrobce nábytku musí dokonale znát stavbu lidského těla, pohybového systému a veškerá rizika vzniku bolesti, stejně jako antropometrii a ergonomii ve vztahu k nábytku. S tím souvisejí i zásady správného sezení a odpočinku s ohledem na vhodný nábytek. Při navrhování je nutno kromě antropometrických rozměrů,

3

MANDAL, A. C. The Seated Man: Homo Sedens. Copenhagen: Dafnia Publications, 1985, 8-14.

ISBN 87-982017-1-9. 4

OPSVIK, Peter. Rethinking Sitting. New York, London: W. W. Norton & Company, 2009, 18-25.

ISBN 978-0-393-73288-97 14

zohlednit i jiné faktory jako je například potřeba pohybu a pohybový rozsah kloubů. 5,6,7

3.2.1. Problematika sezení v souvislosti s ergonomií Jak jsme mohli vidět, člověk odjakživa žil aktivním životem. Avšak, během posledních dvou století, industrializace vypěstovala pasivní způsob života. Současný trend technického rozvoje vede k tomu, že stále přibývá profesí se sedavým charakterem zaměstnání. I když člověk není v práci přesto, tráví většinu svého volného času na židli. Industrializovaná část světa se proměnila v společnost sedících lidských bytostí. Proces evoluce člověka, který se přes „Homo Erectus“ – vzpřímeného člověka stal „Homo Sapiens“ – myslícím člověkem, v poslední době se dostává na novou úroveň evoluce a to v podobě „Homo Sedens“ – sedícího člověka. Dnešní doba pokrokové techniky nás nutí, abychom jsme hodně času trávili u počítače, který je ve fixní vzdálenosti, což přináší ztrátu variability ne jen pro naše oči, ale také pro naše tělo. Informační technologie nám představily nové výzvy v našem sedavém životě: klávesnice, myš a monitor vyžadují aktivní prsty, oči a mozek, zatímco ostatní části těla jsou ve stand-by režimu. Tento fakt neznamená jenom to, že trávíme ještě více času u počítače, ale že je naše sezení ještě statičtější. Charakteristickým projevem současné civilizace je nedostatečná pohybová aktivita. S tímto civilizačním trendem se spojují různá onemocnění jako je obezita, cukrovka, hemeroidy, cévní onemocnění dolních končetin, bolesti zad a jako nejvážnější infarkt myokardu. Z hlediska zatížení pohybového aparátu a páteře má dlouhodobé sezení řadu negativních důsledků, a to ve smyslu držení těla, přetížení svalového a vazivového systému, ovlivnění tlaku na meziobratlové ploténky a z toho vyplívajících nejrůznějších potíží, např. bolesti v zádech. Čím dál, 5

VASILJEVIĆ, Milovan. Dizajn. Beograd: Vasiljević, 1996, 384 s. ISBN 86-901711-1-8

6

KANICKÁ, Ludvika a Zdeněk HOLOUŠ. Nábytek: typologie, základy tvorby. Praha: Grada, 2011, s.

18-19. ISBN 978-80-247-3746-1. 7

BRUNECKÝ, Petr a František ŠVANCARA. Interier - člověk a nábytek. Brno: Mendelova zemědělská

a lesnická univerzita, 1995, s. 52 ISBN 80-715-7157-1. 15

tím víc lidí je poznamenáno nějakou nemocí zad. Hlavním důvodem je zátěž. Nápor na záda v statické poloze během mnoha hodin pracovního dne je ten hlavní faktor, který vede k bolesti zad. Nicméně civilizačnímu a technickému trendu nelze uniknout, a proto je třeba hledat prostředky ke snížení rizika zdravotního poškození, zejména onemocnění páteře. V prevenci onemocnění páteře se uplatňují jednak ergonomické požadavky a dále rehabilitační přístupy ve smyslu vhodného kompenzačního režimu. V minulosti nebyl příliš velký zájem o zjišťování příčin bolesti zad. Avšak, zvýšení nákladů na léčbu a předčasné důchody kvůli problémům s páteří, vedli k tomu, že se začala objevovat snaha řešit danou situaci, v podobě tzv. „správného sezení“. Experti z celého světa se shodli na tom, že vzpřímený sed je ten ideální (viz obr. č. 2). Tento obrázek představuje výběr kreseb použitých pro ilustraci této „správné polohy“ (DK 1+2a S). Podobně jak tyto, kresby ISO a CEN představují základ pro mezinárodní standardizaci nábytku a používají se pro edukaci nábytkářských návrhářů. Zatímco tyto polohy vypadají velmi uspokojivě na kresbě, musíme uznat, že ve skutečnosti nikdo nedokáže takto sedět delší dobu. Tento vzpřímený sed nebo sed v pravém úhlu, se může označit jako krátký tělocvik, který ale nemá nic společného se skutečnou pracovní polohou.

Obr. č.2 Standardizace nábytku – „správná poloha“

16

Je známo, že lidské tělo poskytuje velkou škálu různých poloh. Tak proč si standardizační komise vybírají jedinou sedací polohu jako referenční pro jejich standardy? Tato otázka je velmi důležitá, protože sezení zabírá dominantní část našeho každodenního života. Pro správné pochopení ergonomické, zdravotní a rehabilitační problematiky sezení je nezbytné poukázat jakým způsobem je páteř pří sezení zatěžována. Napřed se musíme seznámit se stavbou páteře. Na následujícím obrázku (viz obr. č. 3) je znázorněná páteř stojícího člověka ve svém přirozeném zakřivení. Páteř je zakřivená v sagitální rovině (předozadně), a mírně i v rovině frontální. Pro sagitální zakřivení je typické střídání lordóz a kyfóz. Toto dvojnásobné esovité prohnutí, zajišťuje jak pružnost páteře, tak i její pevnost. Lordóza je obloukovité vyklenutí dopředu. Krční lordóza je tvořena obratli C1-C7, bederní lordóza L1-L5. Kyfóza je oblouk vyklenutý dozadu. Hrudní kyfóza je tvořena obratli Th1-Th12. Kyfoticky je zakřivená i křížová kost, která navazuje na pátý obratel bederní části L5 (promontorium) a pokračuje konvexním obloukem dozadu.

Obr. č.3 Stavba páteře

Obr. č.4 Hanns Schoberth

17

Bederní lordóza je důležitá konkávní oblast páteře a je nezbytná při udržování vzpřímené polohy v případě narovnání kyčelního a kolenního kloubu. Kyčelní kloub je velmi pevný kloub, a charakteristika takového kloubu je, že je relativně málo flexibilní. Na obr. č. 4, německý ortoped Hanns Schoberth ukazuje rotaci křížové kosti ze stojící do polohy sedací. Změny jsou následující: a) Mění se úhel v kyčelním kloubu – ze stoje, kdy činí 180˚ se v poloze vsedě zmenší na přibližně 90˚ (60˚ jde přitom na vrub ohnutí v kyčelních kloubech, zbývajících 30˚ je v důsledku vyrovnání bederní lordózy) b) Vyrovnání bederní lordózy se objevuje u třetího, čtvrtého a pátého bederního obratle c) Dochází k oploštění bederního úseku páteře

Schoberth zjistil, že průměrné narovnání bederní lordózy od 30,4˚, vzniká při sedací poloze. Hlavní část toho vyrovnání se objevuje v úrovni třetího, čtvrtého a pátého obratle. Důvod, proč se objevuje tady a ne výš, je ten, že horní obratle jsou stabilizovány hrudním košem, který zajišťuje větší tuhost a tím nižší flexibilitu horní části páteře. Důsledkem usednutí je kulaté držení těla, což může vést ke zvýšenému tlaku na meziobratlové ploténky bederní páteře a k jejich výhřezu. Při kulatém sedu je ploténka zatížena nerovnoměrně, a to tak, že je tlačena na přední straně vyšším tlakem než na straně zadní, při čemž dochází k její klínovité deformaci. To má za důsledek, že se jádro ploténky posouvá dozadu a může stlačovat nervové kořeny. Vznikají tak charakteristické ploténkové potíže, při nichž bolesti mohou vystřelovat až do periférie dolních končetin. Při nesprávném, kulatém držení těla může dojit k degenerativním změnám nejen páteře, ale také břišního svalstva, hrudního koše a některých částí pohybového systému. V důsledku nedostatečné aktivity při dlouhodobém sezení dochází k oslabování řady svalů a s tím souvisejícímu snížení fyzické zdatnosti.

18

Slabé svaly dále neposkytují dostatečnou ochrannou oporu kloubům a páteři, což je též jednou z příčin rychlejšího nástupu jejich degenerativních změn. Velké svalové skupiny lidského těla by při poloze v sedě měly být podepřeny takm, aby rovnováha funkcí těla byla podobná vzpřímené poloze. Podstatná část váhy sedícího těla je nesena sedacími hrboly. Asi 70–80% váhy se promítá právě v oblasti sedacích hrbolů (viz obr. č. 5). Mimo sedací hrboly (pánevní výčnělky) je tělo podporováno v bederní oblasti a chodidly. Spodní část stehen není pro sezení dostatečně uzpůsobená. Stlačení těchto partií snižuje krevní oběh a oslabuje možné působení svalů. Proto je při navrhování sedacího nábytku nesmírně důležité dbát na jeho rozměry s ohledem na již zmíněné problémy. Základní otázkou rozměrů nábytkových předmětů je jejich poměr k tělesným rozměrům uživatele a rozměrový vztah k prostředí, v němž se jich bude používat. Rozměrové hodnoty sedacího nábytku se dost obtížně stanovují, jelikož anatomické rozměry jeho uživatelů jsou velice rozdílné. Tato problematika se podrobněji bude rozebírat v kapitole 4.2. Rozměry sedacího nábytku z hlediska ergonomie.

Obr. č.5 Rozložení váhy u sedacího čalouněného nábytku podle Jürgena

19

Pro vytvoření úplného pocitu relaxace je zapotřebí, kromě konkrétního nábytkového prvku, dbát i na ergonomii prostředí. Nemělo by totiž obsahovat negativní elektromagnetické a iontové mikroklima. To znamená, redukování elektrospotřebičů a zdrojů elektromagnetického pole v bezprostřední blízkosti postelí a nábytku určenému k relaxaci. Ke zlepšení mikroklimatu interiéru přispívají i květiny.

3.2.2. Způsoby sezení Ve většině společností se židle a sedací nábytek všeobecně, stal standardním vybavením pracovišť veřejných i soukromých interiérů. Problém je v tom, že tento sedací nábytek byl navržen a vyroben podle stanovených norem, které jsou převážně staromódní a jsou stanovené na základě západního způsobu sezení. Otázkou je, jestli je toto jediný, a co do funkce, nejlepší způsob sezení pro lidské tělo? Existují tří základní způsoby sezení: přední, střední a zadní.

Přední sezení (práce) Při předním sezení je trup nakloněný dopředu, zatížení trupu na sedací plochu se přenáší směrem dopředu před hrboly sedacích kostí a na zadní stranu stehen. Tento typ sezení převažuje u většiny průmyslových činností, u činností s nároky na pohybovou koordinaci a u řady kancelářských prací. Některé typy sedacího nábytku lépe umožňují přední typ sezení se vzpřímenými zády, pokud mají regulovatelný sklon sedací plochy směrem dopředu, což může být pro některé pracovní činnosti výhodné. Tato poloha lépe navozuje vzpřímené držení předklopením pánve dopředu. V minulosti mniši při práci (psaní, čtení) používali židle s vyšším sedákem a raději seděli obkročmo než „na“ židli. Goethe používal pro práci vysokou židli a psací stůl o rozměrech 95,25 a 110,5 cm. Ve Viktoriánské Anglii, práce v kanceláři byla jednou z nejuctívanějších prací pro dcery z rodin středních vrstev. V této době bylo důležité vypadat důstojně v práci, a korsety nutily dámy sedět vzpřímeně.

20

Žáci jak v minulosti, tak i dnes projevují neuvěřitelný talent při vymýšlení alternativních poloh pro vyhýbání se bolestivému sezení. Podívat se na jejich způsoby manévrování při hledání méně bolestivých poloh rozhodně stojí za to. Možná zrovna tady najdeme odpověď na to, jak by měl vypadat sedací nábytek.

Střední sezení Při středním typu sezení spočívá trup na sedací ploše na čtverci tvořeném hrboly sedacích kostí a zadní ploše stehen, přičemž nejvyšší tlak na sedací plochu bývá obvykle v oblasti hrbolů sedacích kostí. Tento typ sezení dovoluje jak vzpřímené držení, tak i kulaté sezení. Při vzpřímeném držení zad bez jejich správné opory dochází ke zvýšené statické zátěži zádového svalstva. Navíc nelze tuto polohu využít při řadě pracovních činností, protože zorný úhel je přibližně horizontální. Často nás tedy nutí do předsunu či předklonu krční páteře a tím i k jejímu přetěžování.

Zadní sezení (odpočinek) Při zadním typu sezení je trup skloněn dozadu v úhlu větším, než 95 ˚ od vertikály. Při správném podepření pánve a páteře je tato poloha nejméně únavná, proto se také považuje za polohu odpočinkovou a relaxační. Vytváří nejnižší tlak na meziobratlové ploténky bederní páteře. Tato poloha nejlépe umožňuje opření zad o opěradlo a tím relaxaci zádového svalstva. Snižuje se stlačení břišních orgánů a úhel v kyčelních kloubech je zde vyšší. Při nesprávném podepření pánve, může vést k oploštění bederní lordózy, což je způsobeno překlopením pánve dozadu. Tato poloha však může být využitá jako pracovní jen v omezeném rozsahu (např. při sledování monitoru, poslechu přednášky, telefonování apod.). Při vykonávání pracovní činnosti na pracovním stole omezuje pohyblivost hlavy a paží a ještě výrazněji než při poloze střední vede k předsunutému držení krční páteře. V této části se podíváme podrobněji na změny páteře při těchto základních způsobech sezení. Na obrázku č. 5 je ilustrována poloha zad při odpočinku, když např. ležíme na bocích C. Kyčelní kloub je ohnout o 45˚.

21

Obr. č.6 J.J. Keegan – Zakřivení páteře

Toto je odpočinková poloha kyčelního kloubu, kdy jsou horní a spodní stehenní svaly v relaxační rovnováze a kdy bederní lordóza zachovává svůj přírodní konkávní oblouk. Když jsou stehna ohnuta směrem nahoru jako v příkladech D a E, svaly na zadní straně stehna (hamstringy a hýžďové svaly) jsou napnuté. Tyto svaly jsou připevněny na zadní stranu kyčle a stehenní kosti a proto vyvolávají rotaci pánve okolo transverzální osy. V poloze D je oblouk bederní lordózy změněn na mírně konvexní, zatímco v poloze E je ještě výraznější. Svaly na horní straně stehna jsou uvolněné. Pokud jsou stehna zohnuta dozadu jako je to u polohy B, svaly na horní straně stehna (kvadricepsy a kyčelní svaly) jsou napnuté, což vede k zvýšení konkávnosti bederní lordózy. Poloha B koresponduje se stojící polohou a pokud se podíváme na pohyb do polohy D zjistíme, že se kyčelní kloub ohýbá do ˚60 a dalších 30˚ vychází na vyrovnání lumbární části. Teoreticky by ideální sedací poloha byla tehdy, kdy je úhel v kyčelním kloubu okolo 45˚, neboť v této poloze jsou jak horní, tak spodní stehenní svaly v rovnováze.

22

Prakticky, existuje očividná podobnost mezi Keeganovou „normální“ polohou a způsobem jakým člověk, jezdící na koni, sedí (viz Obr. č.6).

Obr. č.7 Jezdec

Když jezdíme na koni, kyčelní klouby jsou v relaxační poloze v úhlu okolo 50˚60˚ zatímco je oblouk lumbální části páteře udržován v optimální poloze. Jeden z důvodu proč jezdec dokáže sedět vzpřímeně a zároveň udržovat optimální křivku bederní lordózy je ten, že jeho stehna jsou v úhlu 30–40˚ nad horizontálou (viz Obr. č. 7). S maximálním ohybem od 60˚ v kyčelním kloubu, osa pánve může zůstat ve vertikální poloze tak, že střed gravitace celého těla zůstává přímo vertikálně nad podpůrným bodem (pánevní kosti). Střed gravitace leží na přední hraně devátého obratle hrudní části páteře (viz Obr. č. 3 Stavba páteře). Protože kyčelní kloub může dosahovat sklonu přibližně 60˚ v běžné sedací poloze, osa pánve se posouvá o 3″ 6″ (7,62cm-10,16cm) za podpůrný bod (pánevní kost). Toto vede k točivému momentu, který způsobuje ještě větší ohnutí zad.

23

Obr. č.8 Střed gravitace

Většina dětí rychle objeví, že je mnohem příjemnější sedět na židli, když je nakloněna dopředu (viz obr. č. 8). Tímto se vyhýbají ohýbání svých zad.

Obr. č. 9 sklon sedáku

Tato poloha je v podstatě stejná jako Keeganova „normální poloha“. Obrázek č. 9 ukazuje na možnost sezení bez ohýbání zad. Při sezení v poloze, kdy stehenní 24

kost svírá s páteři úhel 90˚ a zároveň mírném naklonění do zadu A, je možné dosáhnout na pracovní plochu stolu dvěma způsoby: a) Buď ohnutím páteře v bederní části o zhruba 20˚, což vede k zakulacení zad a tlaku na meziobratlové ploténky B b) Nebo protažením úhlu kolen o 20˚ C při udržení rovných zad.

Pro úplný efekt je zapotřebí zvětšit výšku stolu, tak aby výsledný poměr židle a stolu byl zhruba 58cm a 86cm. Čím podobnější je naše poloha příkladu C, tím je zatížení páteře menší. Sezení v pravém úhlu (stehna a páteř svírají úhel 90˚) je více či méně dozadu nakloněná, mírně relaxační poloha (viz Obr. č. 9 A).

Obr. č. 10 A

Obr. č. 10 B

Obr. č. 10 C

Obr. č. 10 D

Obr. č. 10 E

Vzdálenost pracovní desky stolu od očí je zhruba 50cm až 65cm, což je poměrně velká vzdálenost k vykonávání soustředěné práce. Abychom si vytvořili dostatečné podmínky pro práci, je nezbytné tuto vzdálenost snížit. Způsob jakým je toho možné dosáhnout je ohnutím bederní části páteře (viz Obr. č. 9 B). Tento obrázek ukazuje poměrně malé ohnutí do 20˚, které se vys kytuje v úrovni třetího, čtvrtého a pátého obratle bederní lordózy. I při takto mírném úhlu ohnutí je vyvíjen velký tlak na páteř, svaly, klouby a šlachy, čímž se meziobratlové ploténky stlačují dozadu. Aby člověk zabránil ohýbání zad, posouvá se dopředu tak, že stehna jsou v úhlu 20˚ (viz obr. č. 9 C). Toto kompenzuje 20˚ ohýbání zad a umožňuje sedět nad stolem s poměrně rovnými zády. Nicméně, přední hrana sedáku tlačí na stehenní svaly, a zabraňuje normálnímu krevnímu oběhu. 25

Při odpočívání je úhel mezi stehenní kosti a páteři zvýšen z 90 ˚ na zhruba 110˚ sklouznutím dopředu (viz obr. č. 9 D). Vzdálenost stolové desky od očí je v tomto případě zhruba 57cm až 70cm, takže precizní práce je vyloučená. Obrázek č. 9 E je příkladem optimálního sedu pro pracovní činnost. Nakloněním židle dopředu se také vyhýbáme značnému namáhání a ohýbání zad. Na obrázku č. 10 Schoberth znázorňuje polohu páteře při zachování bederní lordózy, rovných zad a zakřivených (kulatých) zad.

Obr. č. 11 Schoberth, poloha páteře

Spodní část páteře spočívá na pánvi, která jí zajišťuje pevný základ. Na obrázku jsou taky znázorněny čárkované čáry procházející pátým lumbárním obratlem. Tyto čáry můžeme považovat za linie „základu páteře“. Úhel mezi nimi a horizontálou je rozhodující pro tvar bederní lordózy. Schoberth uvádí, že ve vzpřímeném sedu není možné vidět bederní lordózu, ve svém přirozeném zakřivení, při úhlu „základu páteře“ menším než 18˚. Na druhé straně, není možné vidět kulatá záda při úhlu „základu páteře“ větším jak 10˚. Při běžném relaxačním sezení je linie „základu páteře“ téměř rovnoběžná se sedákem. V případě, že nakloníme sedací plochu dopředu o ˚,20

linie „základu

páteře“ pořád bude rovnoběžná se sedákem, ale úhel „základu páteře“ teď bude 20˚.

26

Na obrázku č. 11 je znázorněna studie deseti lidí, za cílem zjistit jak se chovají zádové svaly v různých polohách vsedě. Jestli si vzpřímený sed (první ilustrace zleva) vezmeme za nulový, tak jsou zádové svaly při poloze ukázané v prostředním sloupci – při sedu na hraně sedáku, prohnuté o 2″ neboli 5cm A.

Obr. č. 12 Svalové změny

V případě sklonu sedáku dopředu, je natahování svalu snížené o polovinu. Při sklonu pracovní plochy stolu o˚, 10 jak je znázorněno v

posledním sloupci,

natahování téměř mizí. Řádek B ukazuje krevní oběh ve třech částech stehenních svalů, respektive sedací polohy – přední, prostřední a zadní.

Obecně uznávaný názor správného sezení je v dnešní době spíše otázkou morálky, disciplíny a estetiky než otázkou vědeckých znalostí. V minulosti byla snaha zkvalitnit způsob sezení při práci. Pokusy byly založeny na několika základních bodech: a) bederní podpora 27

b) sedák s mírným sklonem dozadu c) nízká židle d) nízký stůl Výše uvedené body mají jedno společné – špatné pracovní podmínky dělají ještě horšími. Iluze bederní podpory je pravděpodobně hlavním viníkem zvyšujícího se počtu osob s bolavými zády. Bederní podpora je zcela nelogickým řešením. Pouze 5% celkové váhy těla spočívá na podpoře této části páteře, a to pouze pokud jsou záda nakloněna dozadu. Více jak 90% váhy těla spočívá na sedáku, který mnohem více ovlivňuje tvar páteře než opěrák. Jestli-že opěrák má vykonávat určitý tlak dopředu (podpora), stejně tak záda musí vykonávat ekvivalentní tlak dozadu (viz obr. č. 12). Toto je ve skutečnosti možné pouze v případě, že je střed gravitace, který se nachází v úrovni 9. hrudního obratle, za podporující plochou (sedákem). Takový opěrák má funkci jen v případě odpočivného sezení.

Obr. č. 13 Bederní podpora

Sklopením sedáku dopředu je možné zabránit kulacení zad a tím snížit tlak na bederní část páteře.

28

Obr. č. 14 Korekce bederní lordózy

I v dnešní době existují různá povolání, kde se používá tohoto typu sedu (se sedákem nakloněným dopředu). Kočí, varhaníci, hrnčíři, tkalci často sedí na židlích, které buď mají sedák nakloněný dopředu, nebo dostatečně úzký aby si stehna mohli naklonit dolů. Varhaníci vždy používají židle s úzkým sedákem a mírným sklonem dolů. Na druhé straně, područky jsou element, který výrazně napomáhá odlehčení tlaku na páteř. Když sedíme, naše ruce potřebují jak volnost pohybu, tak dostatečnou podporu. Podpora je důležitá z více hledisek. Snižuje se tlak, který působí na záda váhou rukou. Při práci nejsme schopni držet ruce ve vzduchu dlouhou dobu, proto je důležité mít řádnou oporu pro ruce. Podpora také může pomoci při vykonávání precizní práce. Područky mimo jiné usnadňují vstávání a sedání. Výška se uvádí v rozmezí 20cm-25cm nad sedací plochou. Ideálně by se výška područek měla stanovit podle výšky lokte nad sedákem s přidáním cca 3cm. Otázkou zůstává, do jaké míry má být poskytována podpora pro ruce, protože přehnaná podpora může vést k pasivitě a tím pádem může být škodlivá. Když sedíme, instinktivně se snažíme najit místo kam položíme ruce a jestli žádné nenajdeme, tak si je většinou položíme na klín. Pokud má židle područky, tak právě

29

područky jsou místem poskytujícím přirozenou polohu pro odpočinek rukou. Vrchní část opěráku je také oblíbeným místem kam si „pověsit“ ruce. 8,9,10,11

Obr. č. 15 Opěrka pro ruce

Jaká poloha je tedy nejlepší? K dlouhodobému pocitu komfortu při sezení můžeme dospět dvojím způsobem: a) Zmenšením nároku na spotřebu energie Toho je možné dosáhnout vhodným podepřením těla. Toto opatření má však své hranice, protože i energeticky málo náročná statická svalová činnost, může být příčinou kumulace místní únavy, která potom navozuje i rychlý nástup únavy celkové. 8

MANDAL, A. C. The Seated Man: Homo Sedens. Copenhagen: Dafnia Publications, 1985, 91 s.

ISBN 87-982017-1-9. 9

OPSVIK, Peter. Rethinking Sitting. New York, London: W. W. Norton & Company, 2009, 206 s.

ISBN 978-0-393-73288-97 10

GILBERTOVÁ, Sylva. Ergonomie: Optimalizace lidské činnosti. Praha: Grada Publishing, 2002, 239

s. ISBN ISBN 80-247-0226-6. 11

KANICKÁ, Ludvika a Zdeněk HOLOUŠ. Nábytek: typologie, základy tvorby. Praha: Grada, 2011, s.

19. ISBN 978-80-247-3746-1. 30

b) Možnost změny polohy Vyskytly se názory, že optimální sedací plochou je plocha, která tvarově kopíruje sedací části těla. Je pravdou, že usednutí do takové plochy je provázeno výrazným pocitem komfortu, ale po určité době sezení se dostavuje pocit nekomfortního sezení a nutnost změnit polohu, což však při takto řešeném sedadle není možné. Ideální podpora pro naše tělo v té stejné a jediné poloze ani zdaleka není klíčem ke komfortu. Důležitá je variace. Jsme rádi, když můžeme změnit polohu, protože je zcela nepřirozené být v jedné a téže poloze dlouhou dobu. Představte si, že jste hostem na nějakém formálním večírku, a že musíte sedět

na

pódiu

před

velkým

obecenstvem.

Jakou

polohu

zaujmete?

Pravděpodobně takovou, která je v souladu s etiketou. V takové poloze člověk nevydrží dlouho. Jakmile přijdete domů, vezmete si noviny a posadíte se, jakou polohu si vyberete teď? Jistě ne stejnou jako na pódiu. V takových situacích člověk zapomíná na etiketu a řídí se impulsy svého těla. Nejlepší je tedy taková poloha, která umožňuje sedícímu sledovat a uspokojovat tyto impulsy. Každá část těla má svoji oblíbenou polohu. Je tedy zcela bezvýznamné snažit se definovat, která poloha je pro nás nejlepší. Vždy je totiž nejlepší ta následující. Dokonce i ta nejsprávnější poloha, doporučována tím nejlepším expertem se po určité době stává nepohodlnou.

Obr. č. 16 Variace

31

Předpokladem pro příjemný zážitek během sezení je schopnost uživatele měnit polohy často a s co nejmenším vynaložením síly. Možnost střídání poloh během práce podporuje dynamiku sezení, což posiluje zádové a břišní svaly. Snižuje výskyt bolesti zad a napomáhá zvýšení celkové kondice. Tím docílíme úplného pocitu spokojenosti. A právě proto by židle měla nejen umožňovat sedícímu měnit tělesné polohy podle potřeby, ale i svou formou ho k tomu přímo inspirovat.

12,13

3.2.3. Alternativní způsob sezení Když je naše tělo v odpočinkové poloze, potřebujeme mít nohy výše umístěné. V případě pracovní polohy potřebujeme mít nohy umístěné níže. Běžná výška sedáku židlí je zhruba 45cm pro použití u standardních stolů výšky 72cm. Toto je pohodlná kombinace, v případě vzpřímeného sedu. Ale v okamžiku, kdy se chceme naklonit dopředu (v případě práce), by pro nás bylo mnohem pohodlněji kdyby existovala jakási díra v podlaze, kam by jsme si mohli umístit nohy. Ve skutečnosti žádná taková díra neexistuje. Místo toho většinou zasouváme nohy pod sedák. Na druhé straně když si chceme odpočinout, tak narovnáváme nohy dopředu, abychom dosáhli přírodní inklinace těla. Podle Opsvika je pro páteř nejoptimálnější poloha při zachování své přírodní křivosti, jako je to v případě když stojíme. U většiny lidí, se kyčelní kloub ohýbá do zhruba 60˚ a dalších 30˚ vzniká narovnáním páteře, tj. ohýbáním pánve přičemž se ztrácí křivka bederní lordózy. Jak tedy správně sedět? Odpověď je, sedět v takové poloze aby byl kyčelní kloub ve větším úhlu. Toho je možné dosáhnout dvojím způsobem. Buď mít opěrák nakloněn dozadu, nebo sedák nakloněn dopředu. V případě naklonění opěráku dozadu je zajištěna optimální poloha pro relaxaci. Na základě

12

BRUNECKÝ, Petr a František ŠVANCARA. Interier - člověk a nábytek. Brno: Mendelova

zemědělská a lesnická univerzita, 1995, s. 57-59 ISBN 80-715-7157-1. 13

OPSVIK, Peter. Rethinking Sitting. New York, London: W. W. Norton & Company, 2009, s. 37-59.

ISBN 978-0-393-73288-97

32

tohoto parametru, jsme schopni říci, že toto je optimální poloha. Avšak práce u stolu by při takové poloze nebyla příliš pohodlná. Poloha při sedáku nakloněném dopředu je pro nás optimálnější v případě práce, protože si horní část těla, resp. páteř, zachovává své přirozené zakřivení. Je možné sedět se stehny nakloněnými dopředu, na jakékoliv židli, přikláněním se k hraně sedáku. Ale aby tato poloha byla co nejpohodlnější, židle, resp. sedák by měly být konstruovány trošku jinak. U židle se sedákem nakloněným dopředu hrozí sklouznutí v případě velkého úhlu sklonu. Aby tomu zabránil, Opsvik navrhuje dvě řešení. Odpočívadlo pro holeň, jako jedna z možností, umožňuje uživateli sedět v ještě větším naklonění dopředu, bez rizika sklouznutí. Sedlovitý tvar sedáku, jako druhá varianta, pobízí uživatele zaujmout polohu jezdce. Při sezení v sedle není možné z něj sklouznout ani v případě vertikální polohy stehen. Samozřejmě výhody pro páteř, které poskytují tyto dva druhy sezení, vznikají na úkor jiných částí těla. Za účelem zabránit sklouznutí uživatele, musí existovat určitý tlak na části těla, které jsou něčím jako brzdy proti sklouznutí. Jestli sedíte na hraně sedáku, tak vás bude tlačit na spodní hraně stehen. Odpočívadlo pro holeň tlačí na holeň a sedlovitý sedák může také vytvářet tlak na vnitřní stranu stehen. Samozřejmě, že tyto nevýhody jsou ve srovnání s problémy páteře nepatrné. Nejlepší způsob jak se vyhnout nepohodlí, které vytváří tlak na již zmíněná „brzdící místa“ je ten, že častěji budeme měnit polohy. Tento způsob sezení přináší i další benefity pro tělo, obzvláště pro krční část páteře a ramena. Také zlepšuje krevní oběh a dýchání jelikož nejsou stlačovány břišní partie.

14

14

MANDAL, A. C. The Seated Man: Homo Sedens. Copenhagen: Dafnia Publications, 1985, s. 47-

51. ISBN 87-982017-1-9.

33

Obr. č. 17 Klekačka

3.3. Rozměry sedacího nábytku z hlediska ergonomie Význam správně řešené sedací plochy spočívá v tom, že snižuje statickou zátěž, napomáhá správnému držení pánve i páteře, zajišťuje patřičnou stabilitu a umožňuje změny polohy těla. Rozměry lidského těla jsou jedním z výchozích podkladů pro dimenzování bytového prostředí, obzvlášť nábytkových předmětů. Tyto rozměry jsou nesmírně důležité a každý designér musí brát v úvahu, že navrhuje věci sloužící člověku přímo. Pro navrhování nábytku jsou důležité tyto rozměry: výška těla, výška očí ve stoje, výška ramen, výška lokte nad sedadlem, vzdálenost hýždě – kolena, délka dolní části stehna, výška podkolenní jamky, dále pak některé rozměry dosahů jako dosah vzhůru vestoje jednoruč a obouruč. Jako podklad se používají vědomosti a reálné hodnoty z oboru, jehož představitelem je věda zabývající se měřením lidského těla, antropometrie. Na základě těchto rozměrů je možné stanovit normy nábytkových a jiných předmětů potřebných v procesu bydlení.

34

Obr. č. 18 Základní rozměry

Základním rozměrem pro tvorbu sedacího nábytku je výška sedací plochy. Aby sedadlo poskytovalo řádnou oporu, měla by jeho výška být o něco menší než délka nohy ke kolenu. Přesněji řečeno vhodnou výšku určuje podkolení výška (výška dolního okraje stehna v podkolení při ohnuté noze v pravém úhlu) s připočtením výšky podpatku (25–50mm). Takto stanovená výška má platnost především u typu sedadel se vzpřímeným sedem. Jako horní hranice tohoto rozměru je výška zjištěna u ženské populace. Vyšší osoby mohou sedět na nižším nábytku, a to bez výrazného pocitu nepohodlí. Naopak u uživatelů menších tělesných rozměrů dochází k nežádoucímu stlačování podkoleních cév okrajem sedadla a k výraznému pocitu nepohodlí způsobenému tím, že menší osoby nedosáhnou nohami na zem. Výška sedadla je v přímé závislosti na poloze, kterou umožňuje opěradlo sedacího nábytku záklonem opěráku. Podle Mandla by k dosažení nejlepších výsledků při práci, přední hrana sedáku měla být ideálně 5cm-10cm nad podkolení jamkou (viz obr.č. 17). To znamená zhruba 49cm-59cm. Tento rozměr je přímo v souvislosti s výškou pracovního stolu, který by měl být 79cm-89cm.

35

Obr. č. 19 Výška sedací plochy

Pohodlné usednutí ovlivňuje vedle ostatních rozměrů především hloubka sedadla. Měla by být taková, aby po dosednutí a po plném opření zůstávala mezera mezi plochou lýtkové části pod kolenem a hranou sedadla při spočinutí chodidel plnou plochou na zemi. Při této poloze sezení nemá vznikat tlak na spodní plochu stehenní části nohy. Mezi sklonem sedadla a sklonem opěradla je vzájemný vztah. Mírný sklon sedadla zabraňuje klouzání těla dopředu. Při větším sklonu sedáku (křesla) se značná část váhy přenáší na opěradlo. Čím je sklon opěradla větší a čím více sedíme zakloněni, tím větší musí být i sklon sedadla. Při hlubokém záklonu opěradla jsou podepírána nejen záda v části bederní ale i v horní části. U odpočinkových sedadel bývá opřena i hlava. Při větších sklonech těchto sedadel musí být opěra v části hrudníku v příčném směru rovná, aby nevznikalo nežádoucí zakřivení zad. Ve svislém směru má být opěradlo prohnuto tak aby co nejvíce kopírovalo přírodní zakřivení páteře (lordózy a kyfózy). Z hlediska komfortního sezení je nutné zasunutí nohou pod sedadlo do úhlu 60 ˚. Je třeba vzít v úvah

ui

prostorové nároky osob při usedání a vstávání. Je také třeba počítat i s rozměry pracovního stolu a možností naklonění pracovní desky. 15,16,17

15

DLABAL, Stanislav. Nábytek - člověk - bydlení. Praha: ÚBOK, 1980, s. 31

16

GILBERTOVÁ, Sylva. Ergonomie: Optimalizace lidské činnosti. Praha: Grada Publishing, 2002, s.

130 ISBN ISBN 80-247-0226-6. 36

3.4. Bezpečnost a normy Norma popisuje pravidlo nebo souhrn pravidel stanovujících požadavky na vlastnosti, věci nebo chování člověka, které lze označit jako „normální“, „obvyklé“, nebo „přijatelné“. V technické praxi stanovují technické normy požadované vlastnosti a provedení produktů, vymezují technické pojmy, stanovují pracovní postupy a kritéria bezpečnosti. Smyslem norem je dorozumění mezi výrobcem a odběratelem,

zjednodušení

činností

a

produktů,

zavádění

symbolů

zjednodušujících překonání jazykových bariér a také ochrana spotřebitele. V současnosti technické normy mají doporučující charakter, nemají formu příkazů a jejich používání je dobrovolné, avšak všestranně výhodné. Dodržování normy je nejjednodušším a nejméně nákladným způsobem, jak prokázat, že činnost a produkt je bezpečný a neohrožuje zdraví uživatele. 18 Navrhovaný sedací nábytek by měl splňovat bezpečnostní podmínky a snižovat nebo úplně eliminovat zdravotní rizika při jeho běžném použití. (ostré rohy, hořlavé materiály čalounění). Sedací nábytek by měl respektovat požadavky na výrobek dle zákona č. 277/2003 Sb. o obecné bezpečnosti výrobku a také požadavky normy ČSN 91 0100 Nábytek - Bezpečnostní požadavky, 2005. Použité materiály musí být zdravotně nezávadné a nesmí vyvolávat žádné toxické nebo alergické reakce při přímém kontaktu s uživatelem. Nátěrové hmoty musí splňovat požadavky na VOC látky podle normy ČSN 91 0102 - Nábytek. Neméně důležitou části nábytku z hlediska bezpečnosti je jeho konstrukce, která by měla zajišťovat stabilitu a pevnost výrobku. Měla by splňovat i ergonomické požadavky. Při provádění pevnostních zkoušek nesmí být překročen žádný ze stanovených limitů. Konstrukce nesmí vykazovat žádné známky poškození či deformace. Produkt by měl vyhovovat

17

KANICKÁ, Ludvika a Zdeněk HOLOUŠ. Nábytek: typologie, základy tvorby. Praha: Grada, 2011, s.

15, 72 ISBN 978-80-247-3746-1.

18

KANICKÁ, Ludvika a Zdeněk HOLOUŠ. Nábytek: typologie, základy tvorby. Praha: Grada, 2011, s.

15. ISBN 978-80-247-3746-1.

37

nejnepříznivějším možným případům mechanického zatížení dle normy ČSN EN 91 0235 - Nábytek bytový - Sedací nábytek – Zkušební metody pro stanovení pevnosti a trvanlivost. ČSN EN 1728.

38

4. Vývoj moderního designu a současné trendy Tato kapitola se podrobněji zabývá vývojem moderního designu, začínajícím v polovině 19. století, který byl doprovázen osvobozováním od přílišné zdobnosti a průmyslově vyráběnými produkty. Toto století bylo označováno jako století průmyslové revoluce. Z manufakturní výroby se stala sériová průmyslová výroba. Byla to doba starých „dobrých mravů“ a zároveň radikálních změn ve společnosti. První styl s náznaky moderny, který ovládl začátek 20. století v Evropě a částečně i v Spojených státech byla secese. Kromě důsledků průmyslové revoluce byl významným faktorem ve vývoji designu vznik takzvaného autonomního umění. Počátkem dvacátého století začaly zejména skupiny umělců v německy mluvících zemích zakládat dílny užitého umění podle příkladu hnutí Arts & Crafts v Anglii v devatenáctém století. Z těchto skupin se vynořili první designéři neboli „tvůrci formy“. Byla to doba velkých změn a inovací, kdy začaly být zpochybňovány do té doby uznávané ideologie a vzory. Vznikly podmínky pro rozmach generace velmi talentovaných a tvořivých designérů, jako Josef Hoffmann, Charles Rennie Mackintosh, Henry van de Velde a Frank Lloyd Wright. Otázka průmyslové výroby však byla v jejich díle většinou ignorována. Za jednoho z prvních průkopníků se považuje Belgičan Henry van der Velde, který prosazoval nové myšlenky, jako například, že předmět by měl být odrazem jeho vnitřní stavby a že pouze užitečností může vzniknout krása. Charakteristickým rysem tohoto období bylo zredukování zbytečných dekorativních prvků a uvolnění tvarů, které více odpovídaly funkci předmětu. V neposlední řadě to bylo vyzdvihování řemesel. Důležité centrum v období secese byla Vídeň. V roce 1907 založila skupina průmyslníků, architektů a designérů Deutscher Werkbund. Usilovala o zlepšení kvality výrobků vybízením k bližší spolupráci mezi designéry a výrobci, kteří do té doby byly dva rozlišné světy umění a průmyslu. Přes nepopíratelný rozpor mezi tvorbou uměleckých děl na jedné straně a funkčním designem předmětů všední potřeby orientovaným na zisk na straně druhém, mají tyto dvě činnosti hodně společného, nemluvě o potřebě inovace. Tento úkol vyžaduje specialisty, a to byl první důvod, proč se průmysloví „tvůrci 39

formy“ od samého začátku stali odborníky v odbourávání tradičních hranic. Nejenže překročovali hranice konvenčního vnímání, ale také ignorovali hranice mezi jednotlivými státy. Byla zde rovněž paralela se světem průmyslu, který přesně ve stejnou dobu prožíval první vlnu globalizace. Thonet je ideálním příkladem výrobce nábytku s globální distribuční sítí, který jako první zboural hranice a dostal se na mezinárodní trh. Jeho židle z ohýbaného bukového dřeva doslovně dobili svět a přetrvávají i dodnes. První světová válka znamenala nejen velký politický předěl, ale i významný zlom v oblasti architektury a designu. Začaly vznikat nové směry, které radikálně nastoupili hned po válce. Reagovali tak na potřeby nové moderní společnosti. V tomto období vznikli dva proudy modernizmu, jeden radikální, kterému se říká i progresivní

modernizmus

kam

patří

směry

jako

funkcionalizmus

nebo

konstruktivizmus a na druhé straně zase konzervativní modernizmus, který byl více historicky orientován a měl oproti funkcionalizmu či konstruktivizmu opravdu velmi konzervativní charakter. Po skončení první světové války holandské avantgardní umělecké hnutí De Stijl a škola umění, architektury a designu Bauhaus ve Weimaru, radikalizovali novou koncepci designu a daly jí charakteristický mezinárodní rozměr. S takovými studenty, učiteli a přednášejícími, jako byli maďarský profesor Marcel Breuer, Rus Vasilij Kandinskij a Holanďan Theo van Doesburg, byl Bauhaus v každém ohledu multikulturním projektem, stejně jako jeho znovuzrození o tři desítky let později v podobě Hochchule für Gestaltung v Ulmu, kterou silně ovlivnil švýcarský designér Max Bill, Holanďan Hans Gugelot a Argentinec Tomás Maldonado. Bauhaus založil Walter Gropius a jeho filozofii vyjadřuje věta „form follows function“, v překladu tvar sleduje funkci. Tato filozofie předpokládala, že i na vnějším vzhledu produktu by jeho funkce měla být jednoznačná. Z toho vyplívá i samotný název – funkcionalizmus. Mezi důležité osobnosti tohoto období rozhodně patří Ludwig Miess van de Rohe, Le Corbusier, Elien Gray, Alvar Aalto a další. Období světové války, znamenalo pro Evropu období stagnace. Největší progres v tomto období vznikal v USA, hlavně díky architektům upchlým z Evropy.

40

Po druhé světové válce, začali zase vznikat umělecké směry v architektuře a designu. Byly zastoupeny dva hlavní proudy: organický modernizmus a neofunkcionalizmus. Budování průmyslu, inovativní materiály a k tomu silná generace

designérů

a

architektů

napomáhali

k ještě

rychlejšímu

rozvoji

společnosti. Důležitou roli mělo Muzeum moderního umění v New Yorku, které organizovalo celosvětové soutěže a tím propagovalo význam designu. V padesátých letech se do středu dění dostává dánská moderna, která díky osobnostem jako Arne Jacobsen, Hans Wegner či Nanna Dietzel, obzvlášť posílila důležitost skandinávského designu a jeho vliv na celosvětovou designérskou scénu. Ve Spojených Státech důležitou roli při vývoji a aplikaci nových technologií a materiálů sehráli Charles a Ray Eamsovi, Eero Saarinen a George Nelson. Svým experimentálním přístupem vyšlapali cestu k vrcholu plastickým hmotám a tvarovaným překližkám. Asi žádná dekáda 20. století nezaznamenala v životním stylu a hierarchii hodnot tolik otřesů a obratů jak 60-tá léta. Tato doba průmyslu přinesla obrovské změny a novinky. Jejich pozitivní i negativní vlivy cítíme dodnes. Designéři otevřeně zpochybňovali význam modernizmu pro masový trh. Důležité osobnosti byli Achille Castiglioni, Eero Aarnio, Verner Panton, Marco Zanuso, Joe Colombo, Gaetano Pesce a další. Co se týká směrů v designu, 70. léta můžeme považovat za dekádu přechodnou. Charakteristikou byl neomodernizmus a designéři stavěli na nadčasovosti a univerzálnosti designu. Stejně tak i radikálně naladěná pop-kultura mladé generace, která kladla důraz na zábavu a použití věcí, a důrazně odmítala vše trvalé. Špatný vliv na design v té době měla i ropná krize, která omezovala produkcí plastových předmětů. Proto se začalo přehodnocovat jejich smysluplné využití.

Paradoxně,

v této

době

„plastového

útlumu“

na

scénu

přichází

polypropylén, který se hned stává dominantním materiálem na výrobu plastových výlisků s použitím technologie vstřikování. V této době svojí tvorbou excelovali Vico Magistretti a Mario Bellini. Ke konci dekády se začíná hlásit o slovo postmoderna. Osmdesátá léta přináší množství rozličných stylů. Nové materiály, imitace, ale i ironie či provokace byly jednou z největších charakteristik tohoto období. 41

Postmoderna vyhlásila válku moderně, která tvrdila, že „tvar následuje funkci“ a postmoderna odpověděla, že „tvar sleduje fikci“. Vznikali výrobky, které nikdy předtím neexistovaly a které se nedali s ničím předchozím porovnat. Byla tedy možnost vytvořit něco nového. Vznikli skupiny Alchymia a Memphis, které pomohly postmodernismu dosáhnout velkého průlomu. Charakteristikou tohoto období byli banální design, monumentalizace, lidská komedie a kýč. Sériová výroba nebyla moc aktuální, a ergonomie bylo cizí slovo. Koncem 80. let se zase vrací snaha oživit modernu. Osobnosti, které předtím byli nejhlasitějšími odpůrci moderny, přehodnotili své názory, a začali se orientovat směrem na východ, kde se převážně zajímali o kulturu japonského bydlení. Do designu vkládali geometrické, jednoduché formy, redukovali barvu a prosazovali minimální materiálový mix. Tento trend jednoduchosti iniciovali mezi ostatními Mario Botta, Jasper Morisson, Phillipe Starck a další. Při všem tom chladu, geometrii, pořádku a nekonečném individualizmu se vytvořil nový trend. Vrací se k přírodním materiálům a ekologičtějšímu životnímu prostředí. Zkoumá se i negativní vliv špatného způsobu sezení na člověka a jeho alternativní řešení. V té době vznikla i první klekačka od Petra Opsvika. V 90. letech se designéři opírají o základy moderny s její funkcionalitou, logikou a ekonomičností. V tomto období už neexistuje design typický pro určitou krajinu, ale vzniká tzv. autorský design. Nastává globalizace designu. Designéři jako Ron Arad, Bořek Šípek, samozřejmě i nadále Phillipe Starck, Antonio Citterio, Enzo Mari, Gaetano Pesce, Marc Newson, Jasper Morrison, Ross Lovegrove, Karim Rashid tvoří designérskou scénu 90. let. V současné době je poměrně těžké určit jednoznačně vedoucí styl, který by byl dominantní ve všech sférách kreativního dění, jako to bylo koncem 19. století. Dnes je dovolené vesměs všechno. Jako hlavní měřítko dnešní kapitalistické doby je rozhodně efektivita, jak ekonomická, tak i technologická. Proto se v designu jasně stává důležitým cílem zjednodušení.

42

V poslední době je pořád nejstálejším trendem minimalizmus, uznávající čisté tvary, ušlechtilé materiály a dokonalost zpracování. Objevuje se ve všech oblastech designu – grafickém, průmyslovém, interiérovém a v architektuře. Minimalizmus vznikl v 50. letech 20. století a byl charakteristicky pro malířství a sochařství. Potom se rozšířil i na design a architekturu, a je aktuálním v podstatě dodnes. Jeho filozofií bylo dosažení maximálního účinku použitím minimálního množství prostředků. 19,20,21

19

KOTRADYOVÁ, Veronika a kol. Dizajn nábytku. ISBN 978-80-227-3006-8. Bratislava: Slovenská

Technická Univerzita v Bratislave, 2009, 284 s. ISBN 978-80-227-3006-8 20

POLSTER, Bernd. AZ lexikon moderního designu. Praha: Slovart, 2008, 539 s. ISBN 978-80-7391-

080-8. 21

FIELL, Peter. Design pro 21.století. 1.vyd. Praha: Slovart, 2004, 191 s. ISBN 80-720-9619-2. 43

5. Zásady navrhování V procesu

designu

nového

produktu

by

měl

návrhář

dodržet

určité

systematické kroky, které se v průběhu jeho kreativní činnosti stanou základem pro vytvoření hodnotného designu. Idea výrobku se v procesu navrhování stává konkrétním výrobkem, který je uživateli užíván ale taky vizuálně vnímán. Design výrobku – tedy jeho konečná podoba, je odrazem potřeb společnosti, současného životního stylu, a kvality života společnosti. Na to aby designér navrhl hodnotný výrobek, musí pochopit požadavky, které jsou na výrobek kladeny, uvědomit jsi potenciál výrobku. To není možné bez pochopení cílové skupiny uživatelů, jejich potřeb, přesvědčení a postojů. Nápomocným může být v této části cílený výzkum. Účel výrobku úzce souvisí s jeho funkčností, která může být chápána ve více rovinách. Výrobky, které uživateli umožňují kombinovat více funkcí, jsou v moderní době schopny oslovit větší skupinu lidí. V první fázi vývoje výrobku je zapotřebí stanovit rozměry výrobku a jeho tvar. Rozměry výrobku jsou dány typologickými pravidly a ergonomickými zásadami, zatímco tvar výrobku je výsledkem kreativního hledání nebo výsledkem technologického zpracování výrobku. Důležitým faktorem může být i použitý materiál, který vyvolává určité pocity a umocňuje tvar výrobku. V další fázi jednotlivé konstrukční detaily tvoří celkové technické zpracování výrobku. Ve vývojové fázi jsou také vytvářeny zkušební pomocné vzorky, kde jsou ověřované rozměrové, tvarové a nebo stabilitní vlastnosti produktu. Cena

výrobku

je

stanovena

použitou

technologií

výroby,

složitostí

technologických operací, a cenou materiálu. V dalším vývoji a technologii výroby je nutno zahrnout důležité aspekty jako například ekologii výroby, prodej, užitkovost, údržbu, životnost produktu a také jeho bezpečnost. Stále větší pozornost a důležitost než v minulosti se přikládá také psychologickým aspektům designu. Navrhovaný výrobek by měl vytvářet příjemně uspokojující emocionální spojení s koncovými uživateli. Designér by měl co nejlépe propojit funkční a estetickou složku navrhovaného předmětu, a výsledný produkt korunovat emocionální kvalitou. Toho je možné dosáhnout nejen vizuálním 44

opatřením ale také vhodným použitím materiálů, které mají přímý kontakt s uživatelem. Takový výrobek vytváří u člověka pocit spokojenosti a radosti z jeho užívání. I základní materiály jako je dřevo nebo kov poskytují široké možnosti využití a méně známé a netradiční způsoby zpracování. S materiálem se dá vytvořit pozoruhodná hra. Materiál je duší designu a jeho fyzickou a duševní podstatu je správné cítit, ale také si ji užívat. V reakci na současnou a předpovídanou technologickou složitost 21. století se v designu jasně stává důležitým cílem zjednodušení. 22,23,24,25

„Technologie musí být zkrocená, aby bylo možné realizovat věci, které mají co nejjednodušší

vztah

s člověkem.

Musíme

odmítnout

technologický

poháněné

průmyslové zboží, které nemá žádný ohled na lidské potřeby a žádnou komunikační racionalitu“.

Alberto Meda

22

JANÍKOVÁ, Marie. Multifunkční noční stolek [online]. Brno, 2011 [cit. 2012-04-03]. Dostupné z:

https://is.mendelu.cz/auth/lide/clovek.pl?id=36772;zalozka=7;lang=cz. Diplomová práca. Mendelova univerzita v Brně. 23

SCHNEIDER, Štefan. Systémová tvorba v dizajne nábytku. Brno, 2009. Učebný text. Mendelova

univerzita v Brně. 24

BRAMSTON, Dave. Design výrobků: hledání inspirace. Brno: Computer Press, 2010. Základy

designu. ISBN 978-80-251-2914-2 (BROž.). 25

FIELL, Peter. Design pro 21.století. 1.vyd. Praha: Slovart, 2004, 191 s. ISBN 80-720-9619-2. 45

6. Zpracování rešerše Při jakékoliv kreativní činnosti, patří na začátek procesu navrhování důkladná rešerše neboli výzkum na dané téma. Je to příležitost k hledání inspirace, ale také ke srovnání vlastních myšlenek s již stávajícími produkty. Při hledání inspirace existuje mnoho cest, při kterých je důležité zkoumat a sbírat užitečné informace, které by se případně dali použít k řešení vlastního tématu. Samozřejmě, příliš velké množství informací může působit restriktivně a bránit tomu, aby se na povrch dostávaly nové, neotřelé myšlenky. Je důležité osvobodit se od inhibicí a zažité reality, a zpochybňovat konvence, že něco se dělá tak, jak se dělá. Uvolnit mysl a zvyknout si na to, že mnoho věci vzniká úplně náhodou. Hledání inspirace je totiž nepřetržitý proces, který spočívá v kognitivních schopnostech jedince. Je to proces, kterým se formuje finální řešení a neodehrává se jen na začátku projektu. Charakterizuje ho seznámení se základními parametry produktu ve smyslu jeho funkce, rozměrů, materiálů, konstrukce, atd. 26 Tuto kapitolu bych rozdělil do dvou části – první část rešerše inspirovanou materiálem a technologií a druhou část inspirovanou funkcí.

26

BRAMSTON, Dave. Design výrobků: hledání inspirace. Brno: Computer Press, 2010. Základy designu. ISBN

978-80-251-2914-2 (BROž.).

46

Materiál – masivní dřevo

Obr. č. 20

Knot Chair by Tatsuo Kuroda

Obr. č. 21

Wood chair by Michael Young

Obr. č. 22

Maki chair by Patrick Norguet 47

Obr. č. 23

Obr. č. 24

Obr. č. 25

Maritime chair by Benjamin Hubert

K1 chair by Studio Lav

Sealed chair by François Dumas

48

Obr. č. 26

Hiroshima chair by Naoto Fukasawa

Obr. č. 27

Antelope chair by Monica-Förster

Obr. č. 28

SB Cuatro chair by Sofie Brunner

49

Obr. č. 29

Branca chair by Industrial Facility

50

Obr. č. 30

Wishbone chair by Hans Wegner

51

Funkce – dynamické sezení

Obr. č. 31

Obr. č. 32

Alright rocking chair by Joseph Riehl

Slight rocker chair by Charlie McArthur 52

Obr. č. 33

Obr. č. 34

Tipton chair by Barber Osgerby

Saddle stool by Gabriel Hargrove

53

Obr. č. 35

Obr. č. 36

Saddle stool by Joseph Guerra

Easy Willow by Boex

54

Obr. č. 37

Gravity Balans by Peter Opsvik

Za jednu z nejpohodlnějších pracovních židlí se považuje židle CAPISCO do Petra Opsvika. Tato židle je charakteristická výřezem na sedadle a opěráku, což umožňuje sedět na židli obkročmo. Stejně tak poskytuje nespočetné množství různých poloh.

Obr. č. 38

Capisco chair by Peter Opsvik

55

7. Výtvarný návrh sedacího prvku Jak již bylo řečeno, hledání inspirace je nepřetržitý proces, ve kterém návrhář determinuje základní kritéria produktu, jako jsou jeho funkce, typologie, materiály, rozměry, atd. Pro mě byl velice důležitým aspektem materiál, jež jsem si od začátku zařadil do základních kritérií, které bych chtěl, aby výsledný produkt splňoval. Bylo to masivní dřevo s důrazem na jeho přírodní texturu a emocionální náboj, který vyvolává v uživateli při jejich bezprostředním styku. Dalším důležitým kritériem je samozřejmě funkce sedacího prvku. Po konzultaci s vedoucím práce jsme se shodli na tom, že základní funkce navrhovaného prvku bude možnost dynamického sezení. Proces navrhování byl velice zdlouhavý a poměrně náročný, jelikož zadání nebylo detailně konkretizováno. Vědomí, že je zapotřebí navrhnout sedací prvek bez jakýchkoliv dalších omezení bylo paradoxně velice omezující. Na počátku jsem nevěděl, kde začít, natož k čemu dojít. Ve chvílích úplného mentálního rozpaku jsem začal skicovat. Jen tak, bez záměru, nechal se vést rukou a tím, co v okamžiku přiblížení tužky s nekonečnou prázdnotou bílého papíru přijde za myšlenku. V této počáteční fázi navrhování jsem si hrál s tvaroslovím, kdy přes vizuální stránku sedacích prvků vznikaly občas i zajímavé funkční kvality. Následující skici představují doslova bojiště, na kterém proti sobě stojí více než dvě strany. Myšlenky, zdatnost, zkušeností, rozum, morálka, emoce. Každé toto impérium chce získat nadvládu nad ostatními a jejich střety vyvolávají na papíře exploze, které v podobě nejasných čár a škrábanců občas přináší geniální nápady. Skici nejsou doplněné podrobným textovým vysvětlením, považuji je spíše za vizuální uvažování. Je možné je chápat jako jeden dlouhý obrázek, kde jsou shromážděné různé myšlenky a cesty, kterými jsem se vydal, než jsem se dostal ke konečnému návrhu. Ten je následně rozpracován a pomocí výkresů a modelů prezentován v podobě vizualizací.

56

57

Jednotlivé návrhy se výrazně liší nejen typologicky, ale také materiálovou skladbou a technologickým postupem výroby. Některé z nich počítají s plošným tvarováním překližky, jiné zase se vstřikováním plastů do formy či použitím filcu a tvarovaného kovového plechu. Jsou také uvedeny příklady čalouněných křesel nebo židlí z klasického ohýbaného dřeva. 58

59

60

61

62

63

64

Vybraný návrh sedacího prvku Po několika konzultacích s vedoucím práce, byl vybrán návrh židle umožňující tři sedací polohy, čímž se zajišťují tři základní způsoby sezení (přední, střední a zadní). Není to klasická houpací židle. V tomto případě jsou „lyžiny“ rozděleny na tři části, ze kterých přední část je přibližně pod úhlem 12˚ umožňující práci nad pracovní plochou stolu, a zadní část s úhlem 8˚ vhodným k zajištění krátkého odpočinku. Je to i v souladu s již probranou teorií zajištění přirozené křivky bederní lordózy při pracovní poloze.

65

Na začátku to většinou byly skici židlí z bokorisního pohledu, které se pak detailně rozpracovávaly v perspektivách a ostatních pohledech.

66

Bylo uvažováno o prodloužení lyžin dozadu kvůli zajištění větší stability. Tato korekce by výrazně narušila vizuální stránku konceptu, takže jsem od ní nakonec odstoupil. Taktéž bylo důležité zajistit dostatečné místo pro stehna při usednutí. Proto je přední část područek vychýlená směrem ven, což je možné vidět v modelu 1:5.

67

Jedná se o židli vyrobenou řezáním hranolů z masivního dřeva. K odlehčení konstrukce jak fyzicky tak i vizuálně byl použit trojúhelníkový průřez hranolů.

Sedák je vyšší než u klasické židle (přibližně 49cm), což by mělo zajistit správnou polohu páteře při práci. Područky jsou na druhou stranu nižší, a při

68

pracovní poloze fungují spíše jako madla. Za opěrákem je umístěna rukojeť ke snadšímu přenosu židle.

Obr. č. 39

Skici

69

Příprava modelu v měřítku 1:5 probíhala nařezáním a následným slepením balsových hranolků. Tento proces je velmi důležitý, neboť je to nejlepší způsob jak zjistit poměry mezi jednotlivými prvky židle, ale i jejich chování v prostoru. Balsa je nejlehčí druh dřeva na světě a je velmi vhodný na opracování. Snadno se řeže, brousí i lepí. Na přípravu menších modelů je to rozhodně jeden z nejvhodnějších materiálů.

Obr. č. 40

Model 1:5 70

Tento model sloužil pouze k orientační prostorové představě budoucího návrhu židle. Při výrobě tohoto modelu jsem si uvědomil, že nebude vůbec lehké pracovat s úhly ve spojích jednotlivých prvků židle. Následovala příprava pracovního modelu v měřítku 1:1 nezbytného k detailnímu prozkoumání židle. V této fázi bylo důležité vyzkoušet si funkci židle, obzvlášť sklon dvou části lyžin zajišťujících přední a zadní sezení. Vizuální stránka tady nebyla úplně prioritní, proto je tento model vzhledově méně přesný jako ten první v měřítku 1:5. Z důvodu úspory financí byl jako materiál použit vrstvený kartón, což mělo za následek nízkou pevnost v kritických místech (lyžiny, a spoj lubů se zadními nohami). I když tento materiál má výborné vlastností a poměrně vysokou pevnost v podélném směru, v ploše vydrží opravdu málo. Proto jsem byl nucen změnit materiál a použít pevnější. Zvolil jsem překližku a smrkové hranoly k vyztužení celé konstrukce.

71

72

Obr. č. 41

Pracovní model 1:1

Po drobných korekcích židle dostála správným ergonomickým požadavkům. Funkce tří typu sezení je již ověřená a zdá se, že všechno má správný rozměr. S doposud získanými informacemi, doplněnými o konstrukci a technologii je již možné přistoupit k výrobě prototypu. Jako materiál bych volil masivní dřevo buku popřípadě dubu.

73

74

75

Obr. č. 42

Vizualizace 76

7.1. Konstrukční řešení a materiál K výrobě konstrukce židle jsou použity bukové profily o tloušťce 40 mm. Pro odlehčení židle je použitý „trojúhelníkový“ průřez bukových hranolů. Boky židle jsou zhotoveny ze dvou kusů – pravý a levý. Buková překližka tloušťky 4 mm, je použita pro výrobu sedáku a pro výrobu opěráku překližka tloušťky 18 mm. Jako konstrukční spoj lubů se zadními a předními nohami je použitý čep a dlab, zatímco u ostatních spojů je použitý čep a rozpor. Tyto dva spoje zůstávají pouze návrhem, protože kvůli zjednodušení výroby prototypu musí být ke spojení dílců použity kolíky. Jednotlivé dílce jsou napojeny na sebe pod různými úhly.

7.1.1. Základní rozměry

Obr. č. 43

Základní rozměry

77

7.2. Návrh výrobního postupu Židle je konstruována z dřevěných hranolů vyrobených řezáním a frézováním. Jelikož se jedná o atypický výrobek, neomezenost v zadání mi dovoluje být natolik volný abych si vybral způsob výroby. Jinými slovy, nejedná se o velkosériovou výrobu ale o unikátní řemeslný kus nábytku. Sedák je vyrobeny z tvarované překližky tloušťky 4 mm. Opěrák byl původně navržen z masivu a jako konstrukční spoj byla použita rybina. Ovšem z hlediska snížení nákladů na výrobu prototypu je použita překližka o tloušťce 18 mm a připevněna k područkám pomocí kolíků.

Postup výroby: a) Hrubé krácení hranolů řezáním b) Vytvoření daného průřezu hranolů c) Vyfrézování hranolů na přesné rozměry d) Vytvoření konstrukčních spojů e) Smontování a slepení

78

8. Diskuze Výsledkem práce je návrh židle, který vznikl na základě poznatků z ergonomie, obzvlášť z delikátnosti problému tématiky správného sezení. Cesta k návrhu byla obohacena množstvím důležitých vědomostí i z oblasti anatomie sedícího člověka a problematiky spojené se sezením. Byla detailně rozebrána činnost sezení a její dopad na lidské tělo v dnešní urychlené době. Důležitou částí práce je zkoumání změn páteře při usednutí a možností řešení problémů, které při této aktivitě vznikají. S tím souvisí i jev dynamického sezení, který se naskytuje jako alternativní řešení problému bolavých zad. Na základě těchto poznatků byla stavěna koncepce návrhu sedacího prvku. Práce také mapuje historický přehled vývoje sedacích prvků a moderního designu. Důležitou část práce zahrnuje i kapitola o zásadách navrhování, kdy bylo snahou představit ty nejvýznamnější požadavky, které jsou na výrobek kladeny, a které by designér při práci měl dodržovat. Bohatá rešerše na dané téma otevřela dveře k samotnému návrhu sedacího prvku. Jelikož zadání bylo ve velké míře volné, paradoxně to mělo omezující dopad na samotný postup navrhování. Na začátku tohoto procesu bylo důležité determinovat požadavky a stanovit základní kritéria, které by sedací prvek měl reflektovat. Po společném uvažování s vedoucím práce bylo jasné, že se bude jednat o židli zabezpečující funkci dynamického sezení. Jako materiál bylo vybrané masivní dřevo buku popřípadě dubu. Nespočetné množství skic a následné zpracování modelu v měřítku 1:5 a 1:1 umožnilo vznik konečného návrhu, který byl prezentován v podobě počítačové vizualizace. Pracovní model v měřítku 1:1 byl obzvlášť hodnotný, protože poskytl reálný pohled na ty nejdůležitější části židle – úhel lyžin a vztah sedáku a opěráku. Bylo důležité zajistit tři základní sedací polohy s ohledem na zmíněnou ergonomii – přední sezení pro práci nad pracovní plochou stolu, čímž se zajišťuje přirozená křivka bederní lordózy, střední sezení zajišťující vzpřímený sed s možností využití opěráku a zadní sezení vhodné pro krátký odpočinek. Variací těchto tří základních

79

typů sedu se zajišťuje dynamické sezení, důležité pro správné fungování těla, a obzvlášť páteře. Výsledný návrh respektuje výše zmíněná kritéria a představuje slibný základ pro další vývoj židle v podobě funkčního prototypu. Jsem toho názoru, že byla odvedena důstojná práce a že poznatky získané v průběhu vývoje návrhu byly aplikovány správným způsobem. Pevně věřím, že se tento návrh uplatní v budoucnosti a že bude brzy představen ve své fyzické podobě.

80

9. Závěr Když významné osobnosti z oblasti ergonomie tvrdí, že jejich způsob sezení je ten nejlepší, v podstatě mají všichni pravdu. Každé doporučené držení těla je správné. Následujíc tuto myšlenku, bychom se měli snažit navrhovat sedací nábytek tak, aby umožňoval co nejvíce poloh a usnadnil jejich výměnu. Avšak, žádná židle není ideální, protože neexistuje poloha, ve které vydržíme věčně. Proces sezení je proto mnohem komplexnější a zachází za hranice samotného designu židlí. Je to věc výchovy, kultury, pocitů a mnoha dalších činitelů, které nejsme vždy schopni ovlivnit. Spojením všech těchto zmíněných záležitostí bychom se přiblížili pojmu ideální židle, nikoliv však dosáhli její úplné existence. Dokonalá židle by měla kromě základních kvalitativních požadavků, vytvářet jakousi harmonii ve styku s člověkem a tím zušlechťovat jak svého uživatele, tak i prostor, ve kterém se nachází.

81

10. Souhrn Sezení a sedací nábytek zabírá podstatnou část našeho života. V dnešním industrializovaném světě většinu času, i toho volného trávíme v sedící poloze. Tento jev má za následek různé degenerativní změny, proti kterým usilujeme správným konstruováním sedacího nábytku. Je nezbytné pochopit, jaké anatomické změny těla nastávají při používání sedacího nábytku a jaké problémy obnáší. Podstatná část práce se zabývá problematikou ergonomie a fenoménu správného sezení. Při navrhování sedacího nábytku je důležité vycházet z antropometrických rozměrů k dosažení optimálních výsledků pohodlného sezení. Přemýšlet o alternativních způsobech řešení této problematiky je v dnešní době zcela logické.

82

11. Summary Sitting and seating furniture take an important part of our life. Nowadays, in this industrial era we spend a lot of time as well a free time in sitting position. This phenomenon results in degenerative changes that we are facing with by constructing seating furniture properly. It is essential to understand basic anatomical changes and related problems that appear by using seating furniture. An essential part of thesis deal with ergonomic issues and proper sitting phenomenon. To achieve the optimal comfortable sitting results is important to take in consideration anthropometric dimension, when designing seating furniture. Presently is entirely logical to think about alternative ways of sitting.

83

12. Seznam vyobrazení Obr.č. 1_______Vůdce

OPSVIK, Peter. Rethinking Sitting. New York, London: W. W. Norton & Company, 2009, s. 37-59. ISBN 978-0-393-73288-97 Obr.č. 2_______Standardizace nábytku – „správná poloha“ MANDAL, A. C. The Seated Man: Homo Sedens. Copenhagen: Dafnia Publications, 1985, ISBN 87-982017-1-9. Obr.č. 3_______ Stavba páteře http://en.wikipedia.org/wiki/File:Gray_111_-_Vertebral_columncoloured.png Obr.č. 4_______ Hanns Schoberth MANDAL, A. C. The Seated Man: Homo Sedens. Copenhagen: Dafnia Publications, 1985,ISBN 87-982017-1-9. Obr.č. 5_______ Rozložení váhy u sedacího čalouněného nábytku podle Jürgena BRUNECKÝ, Petr a František ŠVANCARA. Interier - člověk a nábytek. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1995, s. 52 ISBN 80-715-7157-1. Obr.č. 6_______ J.J. Keegan – Zakřivení páteře MANDAL, A. C. The Seated Man: Homo Sedens. Copenhagen: Dafnia Publications, 1985, ISBN 87-982017-1-9. Obr.č. 7_______ Jezdec www.fotolia.com Obr.č. 8_______ Střed gravitace MANDAL, A. C. The Seated Man: Homo Sedens. Copenhagen: Dafnia Publications, 1985, ISBN 87-982017-1-9. Obr.č. 9_______ Sklon sedáku MANDAL, A. C. The Seated Man: Homo Sedens. Copenhagen: Dafnia Publications, 1985, ISBN 87-982017-1-9. Obr.č. 10______ A,B,C,D,E 84

MANDAL, A. C. The Seated Man: Homo Sedens. Copenhagen: Dafnia Publications, 1985, ISBN 87-982017-1-9. Obr.č. 11______ Schoberth, poloha páteře MANDAL, A. C. The Seated Man: Homo Sedens. Copenhagen: Dafnia Publications, 1985, ISBN 87-982017-1-9. Obr.č. 12______ Svalové změny MANDAL, A. C. The Seated Man: Homo Sedens. Copenhagen: Dafnia Publications, 1985, ISBN 87-982017-1-9. Obr.č. 13______ Bederní podpora MANDAL, A. C. The Seated Man: Homo Sedens. Copenhagen: Dafnia Publications, 1985, ISBN 87-982017-1-9. Obr.č. 14______ Korekce bederní lordózy MANDAL, A. C. The Seated Man: Homo Sedens. Copenhagen: Dafnia Publications, 1985, ISBN 87-982017-1-9. Obr.č. 15______ Opěrka pro ruce

OPSVIK, Peter. Rethinking Sitting. New York, London: W. W. Norton & Company, 2009, s. 37-59. ISBN 978-0-393-73288-97 Obr.č. 16______ Variace OPSVIK, Peter. Rethinking Sitting. New York, London: W. W. Norton & Company, 2009, s. 37-59. ISBN 978-0-393-73288-97 Obr.č. 17______ Klekačka http://www.officechairadvice.com/ergonomic/kneeling/kneeling_ch airs_how_they_work.html http://www.livingincomfort.com/ec30448.html Obr.č. 18______ Základní rozměry POŠTULKOVÁ, Ľudmila. Typológia zariaďovacích prvkov bytu: človek - priestor - nábytok. 2. vydanie. Zvolen: Technická univerzita vo Zvolene, 2007, ISBN 978-80-228-1797-4. Obr.č. 19______ Výška sedací plochy MANDAL, A. C. The Seated Man: Homo Sedens. Copenhagen: Dafnia Publications, 1985, ISBN 87-982017-1-9. 85

Obr.č. 20______ Knot Chair by Tatsuo Kuroda http://www.modernchairdesign.com/wooden-chair/elegantwooden-chair-called-knot-chair-by-designer-tatsuo-kuroda/

Obr.č. 21______ Wood chair by Michael Young http://designmuseum.org/design/michael-young

Obr.č. 22______ Maki chair by Patrick Norguet http://www.modernchairdesign.com/wooden-chair/modernwooden-chair-called-makil-by-designer-patrick-norguet-for-alki/ Obr.č. 23______ Maritime chair by Benjamin Hubert http://www.dezeen.com/2011/04/19/maritime-by-benjaminhubert-for-casamania/

Obr.č. 24______ K1 chair by Studio Lav http://www.designboom.com/weblog/cat/30/view/18917/studiolav -k1-chair.html

Obr.č. 25______ Sealed chair by François Dumas http://www.chairblog.eu/2011/02/01/sealed-armchair-by-francoisdumas-imm-cologne-2011-imm-9/

Obr.č. 26______ Hiroshima chair by Naoto Fukasawa http://www.designyearbook.com/2011/05/hiroshima-chair-bynaoto-fukasawa.html

Obr.č. 27______ Antelope chair by Monica-Förster http://www.dwell.com/slideshows/stockholm-furniture-fair2010.html?slide=18&c=y&paused=true

86

Obr.č. 28______ SB Cuatro chair by Sofie Brunner http://mocoloco.com/fresh2/2011/01/05/sb-cuatro-chair-by-sofiebrunner.php

Obr.č. 29______ Branca chair by Industrial Facility http://pulse.pdd.co.uk/2011/08/joinery-in-the-spotlight/

Obr.č. 30______ Wishbone chair by Hans Wegner http://www.stardustmoderndesign.com/2010/08/hans-wegnerwishbone-chair-natural-soap.html

Obr.č. 31______ Alright rocking chair by Joseph Riehl http://www.yankodesign.com/2008/11/13/im-feeling-alright/

Obr.č. 32______ Slight rocker chair by Charlie McArthur http://www.chairblog.eu/category/stackable/

Obr.č. 33______ Tipton chair by Barber Osgerby http://www.yliving.com/vitra-tip-ton-chair.html

Obr.č. 34______ Saddle stool by Gabriel Hargrove http://www.selectism.com/news/2011/05/02/gabriel-hargrovesaddle-stool/

Obr.č. 35______ Saddle stool by Joseph Guerra http://cargocollective.com/JosephGuerras/Saddle-Stool

Obr.č. 36______ Easy Willow by Boex http://www.chairblog.eu/2012/01/09/easy-willow-by-boex/

Obr.č. 37______ Gravity Balans by Peter Opsvik 87

http://leopoldlawrenceinteriors.blogspot.com/2010/03/gravitybalans-peter-opsvik-httpwww.html

Obr.č. 38______ Capisco chair by Peter Opsvik http://thisis3d.com/2011/11/10/hag-capisco-chair-3d-model-3/

Obr.č. 39______ Skici

Obr.č. 40______ Model 1:5

Obr.č. 41______ Pracovní model 1:1

Obr.č. 42______ Vizualizace

Obr.č. 43______ Základní rozměry

88

13. Seznam použité literatury 1.

ČERNOUŠEK, Michal. Psychologie životního prostředí. Praha: Karolinum, 1992, ISBN 80-7066-550-5.

2.

DLABAL, Stanislav. Nábytek - člověk - bydlení. Praha: ÚBOK, 1980,

3.

MANDAL, A. C.

The Seated Man: Homo Sedens. Copenhagen: Dafnia

Publications, 1985, 8-14. ISBN 87-982017-1-9. 4.

OPSVIK, Peter. Rethinking Sitting. New York, London: W. W. Norton & Company, 2009, 18-25. ISBN 978-0-393-73288-97

5.

VASILJEVIĆ, Milovan. Dizajn. Beograd: Vasiljević, 1996, 384 s. ISBN 86-9017111-8

6.

KANICKÁ, Ludvika a Zdeněk HOLOUŠ. Nábytek: typologie, základy tvorby. Praha: Grada, 2011, s. 18-19. ISBN 978-80-247-3746-1.

7.

BRUNECKÝ, Petr a František ŠVANCARA. Interier - člověk a nábytek. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1995, s. 52 ISBN 80-715-7157-1.

8.

GILBERTOVÁ, Sylva. Ergonomie: Optimalizace lidské činnosti. Praha: Grada Publishing, 2002, 239 s. ISBN ISBN 80-247-0226-6.

9.

KOTRADYOVÁ, Veronika a kol. Dizajn nábytku. ISBN 978-80-227-3006-8. Bratislava: Slovenská Technická Univerzita v Bratislave, 2009, 284 s. ISBN 97880-227-3006-8

10.

POLSTER, Bernd. AZ lexikon moderního designu. Praha: Slovart, 2008, 539 s. ISBN 978-80-7391-080-8.

11.

FIELL, Peter. Design pro 21.století. 1.vyd. Praha: Slovart, 2004, 191 s. ISBN 80720-9619-2.

12.

SCHNEIDER, Štefan. Systémová tvorba v dizajne nábytku. Brno, 2009. Učebný text. Mendelova univerzita v Brně.

13.

BRAMSTON, Dave. Design výrobků: hledání inspirace. Brno: Computer Press, 2010. Základy designu. ISBN 978-80-251-2914-2 (BROž.).

89

14. Seznam příloh Technická dokumentace.

90