Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení. Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení

Ložnice – lůžkový nábytek z pohledu historie a současnosti

Bakalářská práce

Vedoucí práce: prof. Ing. Štefan Schneider, Ph.D.

Vypracovala: Aneta Juklová

Brno 2010 1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Ložnice - lůžkový nábytek z pohledu historie a současnosti zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Zavazuji se, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne …………………………

……………………………… Aneta Juklová

2

Poděkování

Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu mé práce panu prof. Ing. Štefanovi Schneiderovi, Ph.D. Dále děkuji konzultantovi mé bakalářské práce panu Ing. Jaroslavovi Svobodovi, Ph.D., za jeho ochotu, odborné vedení, cenné podněty a rady. Děkuji své rodině a přátelům za nesmírnou trpělivost. Děkuji za podporu během celého mého studia a především během psaní této práce. Všichni jste mně dodávali tolik potřebný pocit sebevědomí a síly. 3

Obsah 1. 2. 3.

Cíl práce.................................................................................................................... 8 Úvod.......................................................................................................................... 9 Historický vývoj lůžka............................................................................................ 10 3.1 Pravěk ............................................................................................................. 10 3.2 Starověk .......................................................................................................... 10 3.2.1 Mezopotámie .......................................................................................... 10 3.2.2 Egypt ....................................................................................................... 10 3.2.3 Řecko ...................................................................................................... 11 3.2.4 Řím.......................................................................................................... 12 3.2.5 Středověk ................................................................................................ 12 3.2.6 Románské období ................................................................................... 12 3.2.7 Gotické období........................................................................................ 13 3.3 Novověk.......................................................................................................... 14 3.3.1 Renesance ............................................................................................... 14 3.3.2 Baroko..................................................................................................... 14 3.3.3 Rokoko.................................................................................................... 15 3.3.4 Klasicismus............................................................................................. 16 3.3.5 Empír ...................................................................................................... 16 3.3.6 Biedermeier............................................................................................. 17 3.3.7 Romantismus .......................................................................................... 17 3.3.8 Secese...................................................................................................... 18 3.3.9 Lůžko od 20. století do současnosti ........................................................ 19 4. Ložnice a funkce lůžka ........................................................................................... 20 4.1 Typologie lůžka .............................................................................................. 21 4.2 Rozdělení lůžkového nábytku......................................................................... 21 4.3 Ergonomie....................................................................................................... 22 4.3.1 Základní ergonomické požadavky kladené na lůžkový nábytek ............ 22 4.3.2 Rozměry lůžkového nábytku .................................................................. 24 5. Skladba lůžka.......................................................................................................... 27 5.1 Rám lůžka ....................................................................................................... 27 5.2 Rošt lůžka ....................................................................................................... 27 5.3 Matrace ........................................................................................................... 29 6. Mikroklima prostředí pro odpočinek a spánek ....................................................... 32 6.1 Toxické látky .................................................................................................. 33 6.2 Elektroiontové prostředí ................................................................................. 37 6.3 Elektromagnetické prostředí ........................................................................... 39 6.4 Mikrobiální prostředí ...................................................................................... 40 6.4.1 Alergie .................................................................................................... 41 7. Spánek a aspekty, které jej ovlivňují ...................................................................... 43 7.1 Fáze spánku..................................................................................................... 43 7.2 Stádia pánku.................................................................................................... 44 7.3 Psychologie..................................................................................................... 44 7.4 Estetika............................................................................................................ 45 7.5 Světlo .............................................................................................................. 45 7.5.1 Viditelné světlo ....................................................................................... 47 7.6 Barvy............................................................................................................... 47 7.6.1 Teorie barev ............................................................................................ 48

4

7.6.2 Vzájemné působení barev a interiéru...................................................... 48 7.6.3 Rozmístění barev v interiéru................................................................... 49 7.7 Hluk ................................................................................................................ 50 7.8 Feng-šuej......................................................................................................... 51 7.8.1 Základní princip Feng-šuej ..................................................................... 52 8. Diskuse.................................................................................................................... 53 9. Závěr ....................................................................................................................... 55 10. Seznam použité literatury ................................................................................... 57 10.1 Použitá literatura ............................................................................................. 57 10.2 Internetové zdroje ........................................................................................... 58 11. Seznam obrázků.................................................................................................. 60 12. Soupis použitých zkratek .................................................................................... 61

5

Jméno studenta: Název práce:

Aneta Juklová Ložnice – lůžkový nábytek z pohledu historie a současnosti

Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá vývojem lůžkového nábytku od dávné minulosti až po současnost, podává stručný přehled typologického dělení lůžkového nábytku a vysvětluje pojmy, které jsou podstatné pro zdravý a pohodlný spánek (skladba lůžka). Dále se tato bakalářská práce zabývá rozměry lůžka a základními ergonomickými požadavky kladenými na lůžkový nábytek. Rozebírá důležité aspekty ovlivňující kvalitu obývaného prostředí, jako jsou mikroklimatické podmínky interiéru (toxické mikroklima, elektroiontové prostředí, elektromagnetické prostředí, mikrobiální prostředí) a aspekty ovlivňující spánek (estetika, psychologie, barvy, světlo, hluk, Feng-šuej).

Klíčová slova: ergonomie, ložnice – lůžkový nábytek, mikroklimatické podmínky, psychologie prostředí, typologie.

6

Name of student:

Aneta Juklová

Name of thesis:

Bedroom – bed in history and present time

Abstrakt This bachelore thesis is dealing with a developement of beds from early history to the modern times, it reports a brief abstract of typological devision of beds and explains terms, which are necessary for healthy and comforatable sleep (architecture of bed). Next theme of this thesis deals with a size of beds and basic ergonomic demands put on the beds. It analyses important aspects influencing quality of an occupied space, like microclimatic conditions of interior (toxic microclimate, electroiontic atmosphere, microbacterial atmosphere) and aspects influencing the sleep (easthetics, psychology, colors, light, noise, Feng-shui).

Key words: ergonomy, bedrooms – beds, microclimatic conditions, psychology of environment, typology.

7

1.

Cíl práce Cílem této bakalářské práce je vytvořit ucelený přehled vývoje ložnice, vývoje

základního nábytkového kusu v ložnici, kterým je lůžko, od historie až po současnost. Dále zkoumaná problematika poukazuje na velké spektrum často řešených problémů, ke kterým se vztahuje zdravý a příjemný spánek. V této práci se zajímáme o ložnici jako o prostor, který navozuje estetické a psychologické vjemy všech jeho uživatelů. Zkoumáme oblast lůžkového nábytku a zohledňujeme všeobecné požadavky, které jsou na něj kladené. „Vždyť správné ergonomické řešení lůžka a prostředí je zapotřebí všude tam, kde člověk tráví čas.“ Jedním z cílů této práce je charakterizovat a poukázat na mikroklima prostředí, které svými vlivy umocňuje různé pocity a značně ovlivňuje naše zdraví. Součástí práce jsou také aspekty, jako jsou barvy, hluk, světlo, apod., které ovlivňují naše psychologické vnímání vnitřního prostoru. Těmito probranými tématy je snaha poukázat na fakt, že je velmi důležité, aby dané prostředí člověku vyhovovalo při jakékoliv činnosti a to včetně prostředí určeného k odpočinku. Mnoho těchto problematik bývá stále podceňováno a to i z důvodů, jako je nedostatečná informovanost dnešní populace, i když mnohé z nich jsou více než několik tisíciletí staré. Jednotlivé aspekty jsou součástí např. kompaktního „návodu“ na správné bydlení a s ním spojené spaní. Tento „návod“ nabízí čínské učení Feng-šuej, které hledá nedostatky a nabízí způsoby jejich řešení.

8

2.

Úvod Funkce a vzhled ložnice se v průběhu staletí měnily společně s rozvojem

společnosti. V důsledku společenského pokroku došlo k výrazným změnám, které nám dnes umožňují kvalitní a zdravý spánek. Ložnice je místem určeným k odpočinku – především ke spánku. Je prostorem, ve kterém trávíme noc. A právě proto bývá tento obytný prostor nazýván noční a klidovou zónou. Odpočinek a především spánek, který v ní vykonáváme, je činnost, která zabere asi třetinu našeho života. Je základním předpokladem pro regeneraci našeho organismu. Je tedy vhodné věnovat značnou pozornost zdravému lůžku a samotné ložnici. Každý z nás je jedinečný a je zřejmé, že každému vyhovuje něco jiného. Nejdůležitějším předpokladem pro zdravý spánek a odstranění projevů únavy je vhodná volba lůžka, skladba materiálů lůžka a správné rozměry lůžkového nábytku odpovídající jeho uživateli. Při výběru postele je důležité, abychom mysleli především na své zdraví, tedy na kvalitu ložné plochy a teprve poté na design. Měli bychom volit takovou postel, která nám umožní celkové narovnání páteře, uvolnění svalstva, krevního oběhu a nervového systému. Dalšími neméně důležitými faktory jsou např. umístění lůžka v prostoru a samotný vzhled, hluk či vnitřní mikroprostředí ložnice. Čím útulnější a příjemnější pracovní prostředí si vybudujeme (a hlavně vybojujeme), tím lépe se budeme cítit. Problém zdravého spaní je stále častěji diskutovaným a velmi složitým tématem. S rozvojem industriální společnosti se začal vytvářet nový životní styl. Naše vnitřní prostředí je napadáno různými vlivy z exteriéru a zároveň se stává jejich tvůrcem. Stále více se v bydlení uplatňují kovy, plasty a elektrospotřebiče. Častěji k vybavení interiérů používáme syntetické materiály, ze kterých se samovolně uvolňují pachy ředidel a jiné nežádoucí látky. Znečištěný vzduch v nevětraných místnostech je 4-6krát znečištěnější než vzduch ve volné přírodě a 8–10krát toxičtější.

9

3.

Historický vývoj lůžka Dochované památky ukazují, že postel představuje již tradičně nejdůležitější kus

nábytku. V dřívějších dobách chránila před chladem, byla ale i důkazem postavení svého majitele. V současné době vypovídá o tom, jak si vážíme svého zdraví. (Řezníčková, Prokopová, 2006).

3.1

Pravěk Již od pradávna byl spánek, základní lidská potřeba, nejdůležitějším činitelem

získávání energie a znovuobnovení síly. Už pravěký člověk, po vyčerpávajícím boji o svou potravu, potřeboval útočiště, kde ulehal a nabíral nové síly do dalšího náročného dne. Lůžko v jeskyni, ve vyhloubené jámě, tvořilo převážně ochranu před vlhkem a plnilo funkci izolace od země. Pravěká lůžka byla zpočátku tvořena vystýlkou z listí, větví, mechu, suché trávy, později se využívaly kožešiny lovené zvěře.

3.2

Starověk Starověk je datován od výskytu prvních písemných památek do zániku

Západořímské říše (4000 let př. n. l.–476 n. l.).

3.2.1 Mezopotámie Nábytek z období Mezopotámie je znám pouze z nástěnných reliéfů a obrazů. Podle vyobrazení obyvatelé Mezopotámie neznali manželské lůžko. Postel byla pravděpodobně rámové konstrukce, vypletená rákosem nebo koženými řemeny. Na řemeny se pokládaly kožešiny nebo matrace plněné trávou či srstí. Součástí postele byl často lehký vzdušný baldachýn sloužící jako ochrana před hmyzem. Obyvatelé Mezopotámie používali postel nejen ke spaní, ale vleže i jedli. (Cimburek, 1996).

3.2.2 Egypt Egyptská lůžka jsou známá již od doby 4000 let př. n. l. jako vzor ostatních národů, které ještě ulehaly na zem. Lůžko bylo jakási plošina na nohách pevně zakotvených do země. Pozdější egyptská lůžka měla rámovou konstrukci a byla vypletena koženými pásy nebo potažena kůží. Na kožený výplet se pokládaly kožešiny, vlněné koberce, matrace plněné africkou trávou a srstí. U nohou byla zvýšena, aby nepadaly přikrývky. U egyptského lůžka jsou patrny první snahy o zdravé spaní a to

10

v podobě mírného zvlnění v podélném směru. Hlava byla podkládána volnými polštáři. Lůžko bylo obklopeno lehkým baldachýnem jako ochrana proti hmyzu. Egyptský

nábytek

byl

malován barvami, zdoben intarzií a dýhován tlustými dýhami. Na koncích nohou lůžkových rámů i židlí byly ztvárněny zvířecí tlapy, které směřují vždy jedním směrem. (Cimburek, 1996). Obr. 1 Postel z Théb, Kairo museum

3.2.3 Řecko Ačkoliv byl řecký nábytek o několik staletí mladší než nábytek egyptský, mnoho kusů se nedochovalo. Představu o tomto nábytku získáváme z obrazů, nástěnných maleb a písemných pramenů. Nábytek se vyznačoval zjemněním tvarů a dokonalou lehkou konstrukcí. Poprvé byly použity antropometrické poznatky. Slavná věta, že člověk je měřítkem všech věcí, vyslovil Prothagoras asi 450 let př. n. l. Řecké lůžko „lechos“ sloužilo zpočátku převážně ke spánku, bylo tvořeno z dřevěného rámu, do kterého se vyplétaly pružné řemeny nebo provazy. Postel nesly rohové hranoly, které byly často zdobeny meandrovým vzorem. Napodobeniny zvířecích nohou se u postelí objevovaly jen ojediněle na rozdíl od egyptského naturalistického projevu. Matrace chudého obyvatelstva byly tvořeny z rákosu, proti tomu matrace bohatších vrstev byly plněné slámou nebo zvířecí srstí. Součástí lůžek byly vlněné koberce a vlněné přehozy pastelových barev s bohatě vyšívanými meandrovými vzory, které sloužily jako přikrývky, polštáře a baldachýn chránily spícího před hmyzem. Od konce archaické doby se oblíbeným kusem nábytku stala lehátka bez opěradla, na kterých se leželo na levém boku. S vývojem lehátek s lehkou konstrukcí a reprezentativním vzhledem se rozšířil orientální zvyk ležet při jídle. Tento zvyk náležel pouze mužům a ženy naopak musely při všech příležitostech sedět. V užší části byla lehací plocha zvýšena pro podložení hlavy a měla také zadní opěradlo. Často byla tato lehátka ozdobena řezbami, bronzovými, zlatými a stříbrnými ozdobami a slonovinou.

11

3.2.4 Řím V Římě kladli důraz na pohodlí a svou majetnost patřičně dokazovali. Robustní postel byla kryta lehkým a vzdušným baldachýnem a sloužila spíše k nočnímu spánku než k dennímu odpočinku. V Římě se poprvé objevila manželská dvoupostel (lectus cubicularius). Součástí těžkých lůžek pro spaní bylo mnoho polštářů a vzácných vyšívaných přikrývek. Polštáře byly plněny prachovým peřím z galských hus a matrace.vlnou nebo sušenými travinami. Dalším novým prvkem římské doby byla pokrývka matrace, která byla předzvěstí dnešního prostěradla. V mnoha domácnostech sloužily pro ulehnutí také kamenné palandy vyvýšené nad podlahou, na které se pokládaly rohože, matrace, kožešiny, pokrývky a polštáře. Při běžných činnostech (čtení, hodování a konverzování) Římané také leželi, ale k tomuto účelu používali lehká lehátka z kovové nebo dřevěné konstrukce vypletená koženými nebo bronzovými pásy a s vyvýšeným podhlavníkem. Tato lehátka byla situována převážně ve speciální místnosti (triklinium), kde majitelé domu přijímali své hosty. Bohatí Římané vlastnili dýhovaný nábytek, nechávali si jej vykládat perletí, želvovinou a slonovinou, pobíjet bronzovým nebo stříbrným plechem. Čela postelí byla bohatě zdobena reliéfy s mytologickými příběhy.

3.2.5 Středověk Středověk dělíme na období předrománské, románské a gotické. Je datován od zániku Římského impéria 475 po n. l. až po objevení Ameriky r. 1492. V porovnání s Římskou říší bylo obyvatelstvo západní a střední Evropy mnohem chudší. Spávali v zemnicích, na zemi pokryté trávou, větvemi nebo kožešinami, u ohniště. Nábytek vycházel z pojetí každodenního života, byl velmi jednoduchý a prostý. Postel sloužila jako základní vybavení primitivního obydlí a byla typickým věnem nevěsty. Na lůžku spávala celá rodina i s hosty, byla místem narození, smrti a místem společenských událostí. Představu o tvaru postele lze získat např. z různých vyobrazení, z písemných památek a milostných písní trubadúrů. (Dlabal, 2000).

3.2.6 Románské období Románské období je datováno od roku 1000 n. l. do konce 13. století. Je obdobím úpadku, kdy technologie vytvořené v antickém umění byly zcela nebo zčásti zapomenuty.

12

Za nejpřirozenější bylo považováno spaní na zemi pokryté slámou a kožešinami. Spávalo se na lavicích, truhlách a ve chlévech. Následovalo zvedání lůžkové plochy nad podlahu na dřevěný rošt, zděné pódium a dále na nohy. Románská postel měla bednovitý tvar, často byla dekorována malbou, pobíjena plechem, který zakrýval primitivní způsob opracování. Ve spodní části bylo místo pro zásuvky, které často tvořily také prostor pro spaní. Ochranu proti chladu a hmyzu plnil baldachýn. Po vzoru Říma se objevuje také manželská postel stojící v tomto období na čelním místě obydlí. Ve středověkém lidovém domě vzniklo vestavěné lůžko – přičleněné k jedné ze stěn obývaného prostoru. Jako vlastní lehací plocha sloužila slaměná vložka. Měkké polštáře, které byly plněny peřím, a prostěradla používaly jen bohaté rodiny. Ty také v pozdním středověku lehávaly na peřinách. Jako přikrývka byla používána bavlněná nebo vlněná deka, která byla podšitá hedvábným nebo lněným plátnem.

3.2.7 Gotické období Počátek gotiky je datován od r. 1132 do r. 1144. Rozvoj gotiky byl spjat s rozvojem řemesel a vznikem řemeslných cechů. V r. 1322 byla vynalezena vodní rámová pila a s ní objevena rámová konstrukce. Rámová konstrukce umožňuje použití tenčích a zároveň lehčích výplní. V pozdní gotice se uplatňoval stroj na řezání dýh. I v této době byla lůžka symbolem bohatství. Ložnice měla velký společenský význam a lůžko se umisťovalo do středu místnosti. Postel byla značně vysoká, proto se vybavovala stoličkou pro snazší ulehání. S dalším zvyšováním se součástí postele stalo stupadlo. Na jihu stálo na pódiu, na severu na trámových nohách. Lůžka byla prostorná a byla završena nebesy, která byla zprvu zavěšena na trámech. Ve 14. a 15. stol. se postel vybavovala v záhlaví opěrnou deskou a sloupy, na kterých byla vytvořená stříška z prken. Nebesa byla uzavírána ze všech stran a shora zastřešena baldachýnem. (Cimburek, 1996). Pro nedostatek místa ke spaní, spávaly děti s rodiči. Z obrázků jsou také známé kolíbky, dětské postýlky a čalouněné truhly. Rošt byl tvořen z dřevěné konstrukce se slaměnou nebo žíněnou matrací. Součástí jsou polštáře a vlněné, plátnem podšité deky. Obr. 2 Gotická postel, 15.–16. stol., Paříž

13

3.3

Novověk Novověk je počítán od objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem roku 1492.

V této době, díky zámořským cestám, dochází k novým poznatkům a objevům.

3.3.1 Renesance Renesance je znovuzrozením antiky a bývá označována jako kolébka nábytkového umění. Kolem ložnice se soustřeďoval život rodiny. U bohatších vrstev docházelo k zvýšení počtu místností a jejich specializací. Hlavními místnostmi byly oddělené ložnice manželů, ve kterých vévodilo velké lůžko. Tyto ložnice se vzájemně propojovaly dveřmi. Postel byla zastřešena baldachýnem a závěsy ze vzácných látek, které vytvářely intimní prostor a chránily před chladem a hmyzem. Baldachýn často býval také součástí architektury místností a byl zavěšován na strop nad lože. Postel byla situována do prostoru ke stěně nebo do výklenků s vyvýšením na pódiu (estráda). Zpočátku měla postel trubkovou konstrukci, teprve v 15. století se k ní zakomponovaly sloupky. Součástí lůžek byl rošt z tuhých prken a matrace s koňskou žíní nebo s africkou trávou. Postel se často obklopovala cassapancami, což byly truhly s opěradlem a područkami, které sloužily k příležitostnému spaní. (Cimburek, 1996). Mezi základní zdobné techniky nábytku patřila plastická řezba, plochý, plastický reliéf, inkrustace, intarzie, marketérie a malba, která je převzata z dálného východu. Lůžka se zakrývala drahocenné přehozy. Polštáře byly plněny peřím a byly povlečeny do jednobarevného potahu lemovaného výšivkami a krajkami. Součástí lůžek byla prostěradla a vlnou plněné prošívané přikrývky. V chudších rodinách bylo možné umístit pod lehací plochu vysouvací lůžko. Používanou se také tzv. postelová skříň, kterou tvořilo několik krabicových lůžek.Matraci zde tvořil slaměný pytel. Obr. 3 Postel s baldachýnem pozdní renesance

3.3.2 Baroko Baroko vzniká v 16. století v Itálii. Poměrně klidná renesanční důstojnost se v baroku dala do dynamického pohybu. Je monumentální a využívá kontrastů, díky kterým katolická církev upevňovala svou moc.

14

Ložnici bylo v baroku odebráno veškeré soukromí. Postel Ludvíka XIV. se stala jevištěm, přijímal zde dvůr a činil státnická rozhodnutí. Lůžko si ponechalo uzavřený kubický tvar, pouze bylo dotvářeno látkovým baldachýnem s drahými textiliemi. Závěsy na vnější straně byly tmavší, těžké, bohatě vyšívané, na vnitřní straně světlé, lehké a pohyblivé. Rovné renesanční sloupy byly nahrazeny tordovanými a balustrádovými sloupky. Zdobnost lůžka dovršila čalounická umělecká práce. Součástí postelí byly dřevěné rámy vyplétané kovovými pásy, na nichž byla položena matrace a polštáře. Zdobné techniky používané v baroku jsou - řežba, marketerie, inkrustace, chebská technika,

tmelová

technika,

taušírování,

technika Pietra Dure, zlacení a kombinované techniky. (Cimburek, 1996) Obr. 4 Barokní postel ze zámku Effiat, Paříž

3.3.3 Rokoko Rokoko nastoupilo v období pozdního baroka od roku 1715 do roku 1750, kdy nastalo období regence a následná vláda Ludvíka XV. Bylo slohem interiérů a jeho ústředním motivem se stala nepravidelná mušle (rocaille), podle níž byl později tento sloh pojmenován. Oproti monumentálnímu baroku byl tento styl drobnější, jemnější a hravější, z baroka si osvojilo nepravidelnost a pohyb. Inspiraci nacházelo v přírodě a jeho typologie nábytku této doby dosáhla svého vrcholu. Postel se v rokoku stala velmi intimním místem. Byla zbavena dominantního umístění v prostoru a situovala se do výklenků s barevnými závěsy. V počátcích rokoka sloupová postel s baldachýnem z ložnic vymizela, ale od poloviny 18. století se opět vrátila. Změna nastala také v umístění baldachýnu, místo klasického sloupového baldachýnu byl soustředěn pouze na hlavovou část lůžka. Hodnotu rokokového lůžka určovala práce čalouníka, cena látky a hlavně výšivky. Objevila se také lůžka, která umožňovala polohu pouze v pololeže – příčinou byly zřejmě velice složité účesy.

15

Od

konce

vlády

Ludvíka

XV.

bylo

dýhování nábytku zákonem a v kontrastu k odstínu dýhy se plocha zdobila drobnými ozdobami. Povrch nábytku se dokončoval vysokým leskem a bohatě

dekoroval

zlacenými

ornamenty.

(Dlabal, 2000). Měšťanský rokokový nábytek byl prostší, praktičtější, ladnější a bez ozdob.

Obr. 5 Rokokové lůžko rafinovaně zakryté závěsy

3.3.4 Klasicismus Sloh, který je charakterizován jménem Ludvíka XVI., nazýváme klasicismus. Klasicismus jako označení slohu poslední třetiny 18. století se znovu po vyčerpání tvůrčích možností baroka a rokoka obracelo k antickému umění, které se stalo zdrojem inspirace jako v období renesance. V oblasti nábytku se snažilo dosáhnout jednoduchosti. Tento nový sloh přinesl opět vavřínové věnce, festony, stuhy a ornament

na

způsob

řeckého

meandru.

(Cimburek, 1996). Nábytek si stále zachoval svou lehkost, projevilo se narovnáním esovitých linií a zužujícími se nohami směrem dolů, které byly buď hladké, nebo kanelované. Charakteristickými

znaky

klasicistních

lůžek

je

balustrové žlábkové sloupky, snaha o jednoduchost a účelnost. Obr. 6 Postel z doby Ludvika XVI.

3.3.5 Empír Empír je slohem generála Napoleona Bonaparte. Propojením čela křivkou, splývající postranicemi, představovala empírová postel loď (jako symbol plavby po řece života). Byly vytvořeny nové tvary postelí. Bednovitý tvar postelí byl zdoben řeckými a egyptskými prvky, nad kterými se vznášel měkce nařasený baldachýn. V císařském

16

empíru byla postel opět ceremonielním místem s pevně určenou polohou v interiéru. Zaujímala většinou užší stranu místnosti, byla postavena na estrádě – pódiu a zahalena do monumentálně pojatého baldachýnu. Dekorací lůžek byly opět antické motivy a plastické kovové ozdoby, které vynikaly na ploše nábytku. Součástí postele se poprvé staly noční stolky. (Cimburek, 1996). Vzory a motivy tvořící empír pochází z doby antiky, Řecka a Egypta. Těžkopádný nemotorný nábytek byl zdoben okřídlenými lvy, labutěmi, sfingami nebo vavřínovými věnci. Obr. 7 Empírová ložnice, zámek Wurzburg

3.3.6 Biedermeier Biedermeier je slohem interiéru a měšťanských vrstev střední Evropy reagujícím na napoleonské války v rozmezí let 1820–1850. V této době se již vyskytovala tlačná pera. Základ lehací plochy tvořily převážně žíněné matrace. Ložnice byla zcela intimní, tichá a bez skříní, ty se umísťovaly ve zvláštní místnosti. Stavba lůžka vycházela z empíru, byla avšak jednodušší, bez ozdob a přepychu. Jedinou ozdobou se stal vysoký lesk nábytku, ve kterém vyznívala žilkovaná

kresba

dřeva

Konstrukci

lůžka

tvořila

a čela

kořenice. spojená

s postranicemi, baldachýn zvolna vymizel i z ložnic

nejbohatších

vrstev.

(Brunecký, 2003). Obr. 8 Postel s tvarovanými předními a zadními čely

3.3.7 Romantismus Romantismus je datován od roku 1850 do roku 1890. S obdivem kopíroval staré osvědčené historické slohy: neogotiku, neorenesanci, neobaroko a nejčastěji neorokoko. Díky industrializaci se měšťanský příbytek stal kopií domovů feudálů a došlo k úpadku klasické řemeslné výroby. Namísto jednotlivých solitérů se začaly vyrábět ucelené komplety, kterými si obyvatelé vybavovali své domovy – každý pokoj v jiném stylu. Postel imitovala model nejvyšší společenské třídy se čtyřmi sloupy, baldachýnem

17

se závěsy, s třapci, třásněmi a volánky. V nožní části bývaly

umístěny

pohovky.

Zásadním

objevem

romantismu bylo výklopné lůžko, kterým byl evropský sortiment nábytku obohacen díky Severní Americe. (Cimburek, 1996) Náplň matrací je stále tráva, žíně a zvířecí srst apod. Dekorativní prvky, které byly zpočátku realizovány poctivou řemeslnou výrobou, nahradily typové ozdoby. Obr. 9 Výklopné lůžko

3.3.8 Secese Secese byla dobou spojenu s novými objevy ve všech oborech lidské činnosti. Význam slova charakterizuje dobu odloučení od historických slohů, který nastal na přelomu 19. a 20. století. V nábytku dominovaly ladné křivky, dynamicky výrazové prostředky jako folklorní motivy a rostlinná výzdoba květů, listů a stylizovaných stvolů. V secesním slohu se objevujevil také druhý směr vyznačující se geometrickými tvary a jasnou tektonickou stavbou. Všeobecně byl nábytkový sloh mnohokrát kritizován, zejména výrobci ho zavrhovali a to proto, že se nerespektovala konstrukce, která často hraničila svou odlehčenou formou s únosností. (Brunecký, 2003). V této době se pro funkci podložní plochy postele začalo objevovat drátěné pletivo tvořící jakousi pružnou síť (drátěnky). To si vynutilo rozdělení matrace, která byla plněna např. žíněmi, slámou, či zvířecí srstí, na tři části – aby drátěnka a matrace byly schopny lépe spolupracovat. Matrace, která se ukládala na tuto drátěnku, mohla volně dýchat a byla tak zajištěna lepší prodyšnost. V tomto období nedošlo k podstatným změnám lehacího nábytku. Začala se objevovat celočalouněná lůžka. Dále se vyráběla lůžka kovová, která byla proti celočalouněným lůžkům hygienická

a

své

uplatnění

v nemocnicích a kasárnách. Obr. 10 Postel podle návrhu Josefa Hofmanna

18

našla

převážně

3.3.9 Lůžko od 20. století do současnosti Ve 20. stol. nebyl kladen takový důraz na zdobnost, ale spíše na účelnost, konstrukci, proporce, druhy materiálů, apod. Začaly se uplatňovat nové materiály a konstrukce. Kombinace pružných drátěnek s žíněnými matracemi jsou pozdějším 20. stol. nahrazeny polštáři s ocelovými stlačenými pery a jejich vývoj pokračoval v poválečném období v kombinaci s pěnovými, nejčastěji polyuretanovými materiály. Významným vynálezem doby 20. stol. byly pružící lamelové rošty v kombinaci s prodyšnými a vrstvenými matracemi. Lůžkový nábytek se charakterizoval snahou o dosažení optimální skladby lehací plochy, která by splňovala požadavky novodobých poznatků o fyziologii spánku. Kromě běžných typů lůžek se objevují lůžka speciální, polohovací, pro osoby dlouhodobě upoutané na lůžko, osoby starší a osoby s postiženou páteří. Nejvýraznějšími styly tohoto období se staly kubismus, rondokubismus, konstruktivismus nebo funkcionalismus. V současnosti má každý jedinec ve vyspělých civilizacích svou vlastní postel, která bývá umístěna v intimní a klidové zóně bytu. Na trhu je nespočetné množství a druhů lůžek, ze kterých si můžeme vybrat. Často nás přesvědčí právě jejich vzhled, ale neměli bychom opomenout mnohem důležitější aspekty než je právě samotný design. V následujících kapitolách podáváme stručný přehled aspektů ovlivňujících náš zdravý a příjemný spánek.

19

4.

Ložnice a funkce lůžka Bytová kultura se neustále dostává do popředí zájmu u civilizovaných národů.

Každý z nás má své představy, ve kterých uplatňuje své potřeby, jak si co nejlépe zařídit svůj domov. Zvláštní představy, sny a nároky jsou kladeny právě na místnost určenou převážně ke spánku. Není tedy divu, že při rozhodování při zařizování hraje rozhodující roli postel. Lůžkový

nábytek

z nejdůležitějších

má

vzhledem

úloh v procesu

k funkci bydlení.

a

k časovému

Lůžko

používání

je nábytkový kus

jednu určený

k pravidelnému spánku v horizontální poloze, člověk v něm stráví přibližně třetinu svého života. Ještě nedávno se ložnice využívala jako prostor „pro všechno“, kde vše bylo skryto před zraky návštěv a samotná ložnice sloužila jako takové „skladiště“. Ačkoliv její využívání a používání lůžka během dne není vhodné, vzhledem k nedostatku obytného prostoru bývá ložnice ještě v dnešní době spojována a užívána k jiným činnostem (např. čtení, cvičení, poslech hudby nebo televize a dokonce k posezení s přáteli). Kvůli některým činnostem ložnice často ztrácí funkci soukromou a intimní. Ložnice by měly být dobře větratelné, čerstvý vzduch je pro zdravý spánek velmi důležitý. Člověk potřebuje ke spaní prostor nejméně 8 m² a dvojice 12 m² při výšce místnosti, tj. 2,50 m. Za osm hodin spánku potřebuje dospělý jedinec 20 m3 vzduchu, dva dospělí tedy potřebují 30 m3. Současný trend bydlení se snaží očistit ložnici od jiných funkcí prostoru. Odstraněním úložného prostoru mimo spací zónu (např. do předsíně před ložnici), je vhodným krokem k omezení koncentrace toxických a zdraví škodlivých látek obsažených v nábytku či v oděvu. Stejně tak se dnes snažíme přesunout pracovní zónu s počítačem dále od ložnice a od lůžka a zabránit tak působení elektromagnetického vlnění na náš organismus. Naopak se vyskytují případy, kdy si obyvatelé pořizují do prostor v ložnici sprchu či vanu. Často bývají odděleny pouhým paravánem či přepážkou pro navození pocitu soukromí.

20

4.1

Typologie lůžka V porovnání s rozkládacími pohovkami zjistíme, že postel je určena

k pravidelnému spaní v horizontální poloze, kdy lůžkoviny mohou zůstat přes den na lehací ploše. Charakteristické jsou čela, bočnice a rám. −

Postel jednolůžková.

−

Postel dvoulůžková (manželská).

−

Postel patrová (etážová, poschoďová) – lehací plochy jsou umístěny nad sebou, přičemž osy obou ložných ploch jsou buďto osové souběžné, nebo na sebe kolmé.

−

Postel sklopná (na výšku, podélně) – je určená převážně k příležitostnému spaní nebo v prostorách s omezeným místem.

−

Válenda – bývá určena ke spaní a k příležitostnému sezení. Může být s čely, bočnicemi, zády. Je to samostatná lehací plocha s nohami. Pod lehací plochou často bývá úložný prostor. Matrace musí být zabezpečena proti sklouzávání.

4.2

Rozdělení lůžkového nábytku

Lůžkový nábytek lze dále rozdělit podle následujících faktorů: −

−

−

Dle charakteru místa užití


Bytový nábytek (ložnice a obytné prostory)




Hotelový lůžkový nábytek




Ubikační lůžkový nábytek (ubytovny, studentské koleje)




Speciální lůžkový nábytek (zdravotnictví, vězení, armáda)

Dle věku uživatele


Dětské postýlky (do 3 let)




Dětské postele (od 3 let do 11let)




Postele pro teenagery (od 11let)




Postele pro dospělé

Dle vztahu uživatele k lůžku


Postele používané pro každodenní spaní




Postele používané pro příležitostné spaní (lůžka v pokoji pro hosty, rozkládací pohovky a křesla)

−

Dle konstrukce


Postele jednolůžkové




Postele dvojlůžkové - manželské 21

−

4.3




Postele patrové




Postele sklápěcí




Postele skládací




Postele speciální




Ostatní čalouněný nábytek určen pouze k ležení

Dle použitého materiálu


Dřevěné postele a postele vyrobené z materiálu na bázi dřeva




Kovové postele




Kombinované z různých materiálů

Ergonomie Ergonomie je pojem často spojovaný s interiérovou a nábytkovou tvorbou. Jedná

se o interdisciplinární vědu zabývající se studiem člověka a jeho prostředím. Tento vědní obor integruje a využívá poznatky humanitních věd (převážně psychologie práce, fyziologie práce, hygieny práce, antropometrie, biomechaniky) a věd technických (vědy o řízení, kybernetiky, normování, apod.). Jejím cílem je, aby používané předměty a nástroje svým tvarem co nejlépe odpovídaly pohybovým možnostem, případně rozměrům lidského těla. Produkt má tedy být v harmonii s lidským tělem a poskytovat maximální komfort. Ergonomické prostředí bytu je určováno zejména nábytkovými předměty a jeho relaxačními schopnostmi. Nábytek nejen výrazně ovlivňuje provoz bydlení, pohodlí, vztahy mezi lidmi a míru toxicity prostředí, ale zejména fyziologickou pohodu a relaxaci člověka. Při navrhování nábytku je třeba dbát na zřetel rozdílné potřeby a rozdílné vlastnosti člověka, aby nábytek splňoval bezpečí a umožňoval pohodlí svému majiteli. Existuje mnoho etnických ras, mnoho rozdílných povolání, každý jedinec má rozdílnou výšku, váhu, věk a povahu. Tak, jak je člověk rozdílný po stránce duševní, tak je rozdílný i svým tvarem páteře. Neexistují dvě shodné páteře.

4.3.1 Základní ergonomické požadavky kladené na lůžkový nábytek Kvalita spánku je mimo jiné určena kvalitou lůžka, jeho konstrukce a lůžkovin. Pokud tento nábytkový kus splňuje kladené požadavky, dochází k odstranění projevů a důsledků únavy. (Poštulková, 2007).

22

−

Optimální konstrukce lehací plochy vycházející ze vzájemné souhry rámu, matrace a roštu. Nejdůležitější je kvalitní konstrukce pružící části lehací plochy. Postel nesmí spícího nutit do nepřirozených poloh a zhoršovat krevní oběh. Zároveň musí udržovat páteř v přirozeném tvaru a umožnit regeneraci meziobratlových plotének.

−

Dalším ze základních požadavků je tepelný komfort a hygienické požadavky. Tělo při spánku vyprodukuje v podobě potu okolo 200–300 g tělních tekutin za noc. Pot se v průběhu noci nestačí odpařit a zůstává tedy částečně v lůžku, kde tvoří dobré podmínky pro vznik bakterií, roztočů a plísní.

−

Použití zdravotně nezávadného materiálu – část populace je postižena alergiemi na syntetické materiály.

−

Prostorový komfort lůžka zahrnující dostatečnou délku a šířku lehací plochy umožňující optimální pohyb během spánku. Postel musí být dobře přístupná, dostatečně vysoká a mít dostatečný přísun vzduchu. K dosažení optimálního přísunu a dobré cirkulaci vzduchu, činící nejméně 20 m3 na jedno lůžko, je výhodné umístit postel do středu místnosti. Dostatečné množství vzduchu pro dvojlůžko činí nejméně 30 m3.

−

Psychický komfort lůžka je neméně podstatným předpokladem kvalitního spánku. Jedná se o subjektivní spokojenost, která hraje důležitou roli při spánku. Materiál, tvar, rozměry lůžka, barvy použité v interiéru a použité osvětlení místnosti mají vliv na duševní pohodu.

−

Nejvhodnější je situování ložnice na východ, kde sluneční záření svými paprsky probouzí spícího. Orientace lůžkové plochy v interiéru je jedním z nástrojů, kterým lze ovlivnit výše zmíněný psychický komfort. Podle Feng-šuej se doporučuje umístění lůžka tak, aby hlava směřovala na jih, nohy na sever. Tato orientace umožňuje proudění dobré energie čchi.

23

Kvůli optimální cirkulaci vzduchu se doporučuje umísťovat lůžko výše než 30 cm nad podlahu. −

Ukládání lůžkovin přes den je podstatné pro hygienu lůžka a spánku. Nejvhodnější zpravidla bývá ponechání lůžkovin na posteli, ve větratelné místnosti. Dochází k pozvolnému a přirozenému vysychání od tělesných tekutin a k zabránění výskytu roztočů. Za nevhodné se považují peřináče a úložné prostory pod postelí, které několik desetiletí dominovaly v českých domácnostech.

4.3.2 Rozměry lůžkového nábytku Věda zabývající se měřením lidského těla za účelem zjištění jednotlivých odlišností se nazývá antropometrie. Vznikla na konci století a nejprve sloužila v oblasti kriminalistiky. V souvislosti s problematikou designu se začala využívat ve 20. letech, kdy skandinávský designér Kaare Klint zkoušel přizpůsobovat rozměry předmětů každodenního použití rozměrům člověka. (Kanická, 2007 ). Rozměry lidského těla jsou tedy jedním

z výchozích

dimenzování

nábytku

faktorů a

pro

interiéru.

Naměřené hodnoty těla a jeho částí hrají důležitou roli při stanovení norem pro nábytek a dalších předmětů potřebných pro bydlení. Česká republika má dlouholetou tradici v antropometrickém výzkumu.

Obr. 11 Text Vitrivius, kresba L. d. Vinci

Délka lehací plochy Dle normy ČSN 91 1010 je výchozím a určujícím rozměrem délky plochy na ležení výška mužů, kteří jsou v průměru vyšší než populace žen. Z prognóz vyplývá, že tato průměrná výška mužů činí 178 ± 7 cm. Délka lůžka také roste se vzrůstající délkou obyvatelstva, proto se často připočítává k délce lůžka 1,5 cm. Po připočítání směrodatné

24

odchylky (1,5 cm) k průměrné výšce člověka dostaneme 188,5 cm. Správně zvolená postel by pro pohodlný spánek a odpočinek měla být delší než je délka uživatele, a to v rozmezí od 15cm. Obvyklá délka lůžka je 200 cm, běžně lze zakoupit lůžka délky 205 cm, 210 cm, ale výjimkou nejsou ani lůžka delší, která se vyrábějí zpravidla na objednávku. A B C D E F G H, I

Celková délka postele Vnitřní délka postele Délka spícího Mezera u hlavy Rezerva pro chodidla Mezera u nohou Délka matrace Prostor nutný k úpravě lůžkovin

Obr. 12 Optimální délka ložné plochy

Šířka lehací plochy Šířku lehací plochy určují šířkové rozměry lidského těla a také to, že ležící není v klidu. Lůžko by svými rozměry mělo umožňovat spícímu změny poloh. Za maximální šířku považujeme polohu vleže na zádech s rukama pokrčenýma v bok. S přihlédnutím k faktu, že každý zdravý spáč změní základní polohu několikrát za noc, je nutné zvětšit potřebnou šířku o dalších 20–25%. Dle normy ČSN je preferovaná jako základní šířka postele 85 cm až 95 cm. Pro vysoký komfort bývají vyráběna lůžka o šířce 100 cm. Šířka u dvojlůžka se pohybuje v rozmezí 156 cm–170 cm.

Obr. 13 Šířka lehací plochy

Výška na pohodlné ležení Výška plochy na ležení vyplývá především z potřeby usnadnit nenamáhavé opouštění lože a pohodlné usednutí. Za ideální výšku je považováno 40–45 cm. Pro starší a nemohoucí osoby se vyžaduje vyšší výška 50–60 cm. Maximální výška lehací

25

plochy, která umožňuje pohodlné stlaní, je 40–50 cm. Naopak ze zdravotního hlediska je nutné aby lože bylo vyvýšené nad podlahu a to nejméně nad průvanovou zónu, která činí 25 cm. Minimální výška spodní úrovně konstrukce je také nezbytná pro snadný úklid pod postelí. (Poštulková, 2007).

Obr. 14 Optimální výška postele pro dospělé

Obr. 15 Optimální výška postele v nemocnicích

26

5.

Skladba lůžka Dnešní lůžko se většinou skládá z kostry (rámu), nosného podkladu (roštu)

a z matrace. Dobré řešení lůžkové plochy a vyhovující konstrukce, která matraci nese, jsou hlavním předpokladem kvality lůžkového nábytku. Mezi konstrukcí lůžkové plochy a kvalitou spánku je úzký vztah. Matrace s roštem jsou na posteli to nejdůležitější, musí se vzájemně doplňovat a současně správně podepírat tělo tak, aby při horizontální poloze na zádech byla ve svém přirozeném tvaru a při ležení na boku v rovině. Každý jedinec potřebuje individuální lůžko, a proto je například u manželského lože vhodné použít dva rošty a dvě matrace, které se svými vlastnostmi přizpůsobují svým majitelům. Zároveň je dosaženo izolace pohybu partnerů a ti se pak navzájem při spánku neruší.

5.1

Rám lůžka Rám postele dává celkový vzhled lůžku, který by neměl být při výběru

důležitější než jeho funkčnost. Zpravidla je tvořen z postranic, z předního a zadního čela. Ačkoliv čela, obzvláště přední, nejsou podmínkou lůžka, jsou praktická jako zábrany proti pádu lůžkovin a jako tepelná izolace. Rám postele by měl být stabilní a bezpečný, tedy bez ostrých hran a výčnělků, které mohou způsobit úraz. V případě širokého (např. manželského lůžka) je rám zpevněn tzv. středním vlysem a pátou nohou uprostřed – z důvodu průhybu.

5.2

Rošt lůžka Nosná plocha pro matraci je velice důležitá a musí být volena v souladu

s konkrétní

matrací.

Jejich

soulad

je

schopen

zajistit

pohodlný

spánek.

Ještě nedávno se používaly rošty tvořené z pružného kovového rámu s tzv. drátěnkou. Ty se kvůli svému nestálému tvaru a následnému deformování páteře uživatele přestaly používat. Pevná deska Za nejjednodušší se považuje použití nepružné desky z velkoplošných materiálů s otvory zajišťujícími odvětrávání. Tyto nepružné rošty vyžadují pružinové matrace. Tento způsob pevných plných desek (popř. děrovaných) se dnes téměř nepoužívá.

27

Pevné laťové rošty Další možností výběru jsou laťové rošty, které jsou tvořeny laťkami z masivního dřeva. Svou hustotou a pevností jsou tyto rošty vhodné jako podklad pro pružinové a taštičkové matrace.

Lamelové rošty Vhodné je využití lamelového roštu v kombinaci se správnou matrací. Používané matrace

jsou

sendvičové,

latexové

a polyuretanové. Obr. 16 Laťový rošt

Tyto pružné předpjaté bukové lamely se naklápějí v místě zatížení těla a tvar těla opisují. Lamely mohou být v roštu různě uložené a to podle fyziologických bodů v místech kloubů těla. Bývají osazené v pevném pouzdru nebo v otočných pouzdrech. Jejich výhodou je možnost polohování, malá hmotnost, schopnost během spánku podpírat páteř v její fyziologické poloze, nastavení tuhosti,

vzdušnost

a

dobré

odvádění

tělesného potu.

Obr. 17 Polohovatelný lamelový rošt

Rošty flowerflex Rošty flowerflex jsou nejnovější vysoce kvalitní lamelové rošty s možností kompletního nastavení tuhosti, které jsou opatřeny bodovými kyvnými křidélkovými nosiči z plastů a dokáží se dokonale přizpůsobit lidskému tělu. Tyto rošty jsou vhodné jako podklad pod vysoce kvalitní pěnové a latexové matrace. Jejich výhoda je možnost polohovatelnosti v hlavové i v nožní části. Polohování bývá ruční nebo elektronické. Obr. 18 Bodové výkyvné nosiče roštu flowerflex

28

5.3

Matrace Předpokladem zdravého spaní jsou správné matrace. Matrace musí podepírat

páteř v leže na zádech a zároveň umožnit zaboření výčnělků těla do matrace. Musí usnadňovat pohyby, které spící absolvuje během spánku. Pokud je matrace nadměrně tvrdá, člověk se otlačuje vlastní hmotností a vzniká nutnost nadměrného měnění polohy. Na velmi měkkém lůžku se napínají zádové svaly a tělo si při spánku neodpočine. Matrace by měla být tak měkká, aby bylo umožněno svalové uvolnění. Lehací plocha by měla být řešena tak, aby umožňovala termoregulaci, aniž by docházelo k pocení a pocitu chladu. V noci člověk vypotí a vydýchá zhruba půl litru vody. Kvůli vysoké vlhkosti by mohlo dojít k tvorbě nežádoucích plísní, a proto je velmi důležité dostatečné odvětrávání lůžka. Zdravá postel by měla být vzdušná a zaručit dostatečnou výměnu vzduchu. Postel by tedy měla být schopna odebírat vlhkost a odevzdávat teplo do okolí, zároveň by měla vykazovat dobrou tepelnou izolaci. Součástí matrací mohou být speciální potahové materiály lišící se pro léto a pro zimu s vysokou absorpcí vlhkosti. Jejich výhodou často bývá snímatelný potah. Těmito nadstandardy je dosaženo požadavku hygieny lůžkové plochy. K prvním materiálům používaným k zateplování lůžka byly kožešiny nebo traviny. Volba podkladu na spaní závisela na klimatických podmínkách a také na tom, jaké materiály (či druh travin) se kde vyskytoval. Každý rok po žních se vyhazovala ze slamníků stará sláma, kterou se poté vystýlalo dobytku, a nahrazovala se slámou novou. S příchodem pružných drátěnek bylo nutné jednodílný slamník rozdělit do tří částí. Toto nesmyslné řešení matrací se dochovalo až do současnosti i přes skutečnost, že je naprosto nevyhovující z hlediska fyziologie spánku. (Kadlec, 1988).

Obr. 19 Deformovatelnost matrace v různých zónách

29

Pružinové matrace Pružinové matrace systému Bonell jsou kvalitní matrace, které jsou uloženy mezi polyuretanové nebo latexové desky. Tyto matrace vynikají dobrou prodyšností a dlouhou životností. Pružinové matrace mají jádro obsahující více než 200 pružin. Pro své výborné ortopedické vlastnosti jsou pružinové matrace velmi žádané. Obr. 20 Pružinová matrace

Taštičkové matrace Taštičkové matrace jsou matrace, které mají lepší účinky a vyšší kvalitu než pružinové

matrace.

Pružiny

jsou

umístěny

v tzv. taštičkách, a ty jsou dále navzájem sešité. Pružiny jsou menších průměrů, je jich v matraci více než 400. U taštičkových matrací jsou pružiny mezi polyuretanovými nebo latexovými deskami.

Obr. 21 Taštičková marace

Matrace ze syntetického latexu Matrace ze syntetického latexu jsou vyrobeny z pryže s podílem přírodního kaučuku (kaučukového mléka). Tento materiál je charakteristický svou dobrou elasticitou, tvarovou stálostí a optimální měkkostí. Latexové jádro může být děrované a podle počtu otvorů se dělí na zóny s větší, nebo menší tuhostí. Může mít až sedm zón tuhosti. Obr. 22 Latexová matrace

30

Pěnové matrace Pěnové matrace jsou vyrobeny z různých polyuretanových pěn. Na trhu jsou matrace vyrobené z jednoho kusu a matrace složené z různých druhů pěn spojených na tloušťku. Každá z těchto pěn má jinou vlastnost. Existují matrace z jednoho kusu a z více částí spojených na tloušťku – sendvičové matrace. Mezi nejkomfortnější matrace patří ty, které mají schopnost zónové tuhosti, jsou vytvořené z více částí spojených na délku a každá část má jinou hustotu. Odlišná hustota jednotlivých pěn je barevně rozlišena. Obr. 23 Matrace z polyuretanových pěn

Matrace plněné vodou Matrace plněné vodou jsou schopné přijímat teplo. Jsou vytápěné topným článkem, který je umístěn mezi matrací a dnem postele. Ovládací termostat bývá nastaven na 32 °C. Tyto matrace zmírňují pocity napětí svalstva a přizpůsobují se tělu. Zajišťují rovnoměrnou oporu pro hmotnost těla. Součástí vodních lůžek bývají jakési rohože nebo kuličky, které zmírňují pohyb vody. Tyto postele mají také spoustu nevýhod, ke kterým patří jejich váha, špatně se s nimi manipuluje, jsou náročné na spotřebu elektrické energie. Pro jejich umístění v interiéru je nutná vodotěsná úprava podlahy, nedoporučuje se jejich používání v patrových bytech a v prostorech, kde voda může zamrznout. Matrace plněné vzduchem Matrace předává tělu teplo a tím nahrazuje ztrátu energie vzniklou výdejem tepla ze spícího člověka do okolí. Aktivita těla se zmírňuje, spánek je hlubší a odpočinek efektivnější. Podobně jako vodní lůžka, také lůžka plněná vzduchem velmi dobře přijímají teplo a i u těchto lůžek je možné realizovat vytápění. Topný článek bývá umístěn mezi matrací a dnem postele, ovládací termostat je nejčastěji nastaven na teplotu 32 °C. Matrace kopírují tělo, zabezpečují přirozené uvolnění páteře, váha těla je rovnoměrně rozložena po celé ploše matrace. Obr. 24 Vzduchová matrace

31

6.

Mikroklima prostředí pro odpočinek a spánek S rozvojem společnosti rostou nároky na obývané prostředí, ve kterém trávíme

velké procento našeho života. Člověk už od pradávna pociťuje potřebu budovat svůj obývaný prostor tak, aby ho izoloval od nástrah okolí a nevlídného počasí. Naše snahy chránit se přerostly přes rámec sil přírody, která se teď brání našimi zbraněmi. Donedávna nebyla problematika zdravého bydlení a spaní zajímavým tématem, ale s rozvojem nových technologií a pro nás často méně známých materiálů začíná být tato problematika stále aktuálnější. S civilizační zátěží se vlivy, které kdysi byly nepodstatné, v dnešní době stávají diskutovaným a často závažným problémem. (Svoboda, 2008). Mnohé symptomy onemocnění dnes bývají přisuzovány právě zvyšujícím se koncentracím chemických, biologických látek a jiným škodlivinám ve vnitřním prostředí. Tato onemocnění bývají známa jako onemocnění budov, označují se jako Silk Building Syndrom - SBS. V souvislosti se syndromem nemocných budov bývá spojováno značně velké množství příznaků, jako jsou bolesti hlavy, únava, problémy s očními spojivkami, dýchacími cestami, ale i problém infekčních chorob, deprese a alergická onemocnění. Příčinami, které mohou za dnešní podobu mikroklimatu interiérů jsou také vzrůstající ceny energií. Kvůli zvyšujícím cenám energií se člověk snaží šetřit a proti úniku tepla se brání okny, které těsní tak, že nedochází k samovolné výměně vzduchu. V interiéru tak dochází k akumulaci toxických látek, které byly vytvořeny lidskou činností a látek uvolňujících se ze stavebních materiálů. Čistotu ovzduší ovlivňuje také prach, aerosoly a různé mikroorganismy vznikající také z materiálů obsažených ve vybavení interiérů. Kromě primárních atmosférických podmínek ovlivňuje také fyziologické stavy člověka v interiéru jeho vnitřní prostředí – mikroklima tepelně vlhkostní, mikrobiální, elektrostatické, elektromagnetické, elektroiontové, ionizační, světelné, akustické, odérové, geoanomální, ergonomické a toxické. Fyzikální klima lze tedy definovat jako atmosferické, fyzikální, chemické atributy prostoru, které přímo působí na zdraví člověka. (Brunecký, 1996).

32

Obr. 25 Složky mikroklimatu obytného prostředí (jokl)

Velmi zajímavým faktem jsou hodnoty měření nečistot, díky kterým bylo zjištěno, že se často vyskytují prostory s větším množstvím škodlivých látek v interiéru než v exteriéru. Subjektivní hodnocení kvality vnitřního prostředí je velmi individuální, podobně jako skutečná sensitivita k některým chemickým látkám. I přes tyto skutečnosti nejsou dosud na světě stanoveny jednotné limity hodnocení. Stanovení míry rizika nebo podílu vnitřního prostředí na existujících onemocněních je zapotřebí provádět individuálně. Mezi nejvýznamnější složky vzduchu, které jsou pro lidský organismus v současné době nejrizikovější, patří polétavý prach, oxidy síry, oxidy dusíku, ozón a organické plyny. (Horst, 1999).

6.1

Toxické látky Toxické mikroklima je složka prostředí, která je tvořena toxickými látkami

v ovzduší, které působí na člověka a spoluvytvářejí tak jeho celkový stav. Jsou to 33

anorganické nebo organické látky, většinou produkované člověkem samotným nebo jeho činností, popř. uvolňované ze stavebních konstrukcí a zařizovacích předmětů. Počet toxických látek má v interiérech budov stoupající tendenci. Do interiéru budovy vstupují tyto toxické látky jednak z venku, dále vznikají uvnitř ze stavebních materiálů a zařizovacích předmětů a převážně vznikají v důsledku různých činností člověka. Hlavní složky ovzduší – N2, O2, H2O jsou za normálních okolností v elektricky nabitém stavu. Kvalita vzduchu v interiéru je závislá např. na kvalitě ovzduší z exteriéru, výměně vzduchu, na minimálním množství vzduchu určeném na osobu v místnosti a množství škodlivin v interiéru. Toxické látky se v interiéru dají eliminovat dostatečným větráním, správnou volbou rostlin. Rostliny zvlhčují vzduch a zbavují prostředí nežádoucích škodlivin. Jednou z možností odstranění zdraví škodlivých látek je praní vzduchu v povrchově aktivních filtrech zejména účinnou ionizací. Přirozeným činitelem pro likvidaci škodlivých látek jsou tzv. přirozené absorbéry, kterými jsou např. vápenné omítky a dřevo. Emise Emise jsou látky znečišťující ovzduší. Maximální koncentraci mají u svého zdroje (komín) a jejich koncentrace se postupně snižuje míšením se vzduchem. Legislativně jsou emise upraveny vyhláškou MŽP 356/2002 k zákonu 86/2002, která uvádí seznam znečišťujících látek a jejich emisní limity. Protože doposud nebyla vytvořena jednoznačná kategorizace rizikových složek vzduchu, bývají uváděny bez určení priorit. 1 Oxid siřičitý – SO2 Oxid siřičitý představoval hlavní problém znečišťování a kvality ovzduší v období před rokem 1989. K velkému poklesu jeho emisí došlo od roku 1997 a to díky dokonalejším technologiím odsiřování spalin velkých zdrojů znečištění ovzduší. V posledních letech emise SO2 z malých zdrojů stoupají, což souvisí zejména s částečným návratem obyvatel k vytápění tuhými palivy. Sloučeniny síry jako sirouhlík a síra samotná se mohou v bytech vyskytovat také ze špatně provedené odpadové

1

Zdroj: Avar: http://avair.cz/rizikove-slozky-vzduchu.php

34

instalace. Obsah SO2 ve vnitřním prostředí, ve kterém je vápenná omítka a povrchově neupravené dřevo, velmi rychle klesá. K hlavním zdravotním účinkům oxidů siřičitého patří dráždění horních cest dýchacích projevující se kašlem a zvýšená náchylnost k respiračním nemocem horních cest dýchacích. Oxidy dusíku – NOx Z osmi oxidů dusíku, které mohou být přítomny ve vnitřním prostředí, se jenom dva mohou nacházet v koncentracích způsobujících prokazatelný vliv na zdraví – oxid dusičitý (NO2) a oxid dusný (NO). Podstatným zdrojem oxidů dusíku jsou emise z automobilové dopravy a ze stacionárních zdrojů spalujících fosilní paliva za vysokých teplot, používání plynu jako energetického zdroje pro vaření a vytápění. Oxidy dusíku mohou negativně působit na zdraví člověka především ve vyšších koncentracích, které se běžně v ovzduší nevyskytují. Vdechování vysokých koncentrací či čistých plynů vede k závažným zdravotním potížím, k nádorovému onemocnění, až k smrti. Oxid uhelnatý – CO Oxid uhelnatý je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu, ve vysokých koncentracích způsobuje příznaky akutní otravy a stále je příčinou předčasných úmrtí při používání technicky nevhodných topidel. Zdrojem tohoto plynu ve vnitřním prostředí je nedostatečné spalování za spotřebovávání kyslíku. Zemní plyn se používá ve většině domácností k vaření, vytápění nebo ohřevu teplé vody, obsahuje 5 % oxidu uhelnatého. Významným zdrojem CO je také kouření.2 Oxid uhličitý – CO2 Ovzduší je nejvíce kontaminované právě oxidem uhličitým, jehož koncentrace jsou vždy vyšší v interiérech než venku. Zdrojem tohoto plynu je především člověk, jeho metabolismus, dýchací a termoregulační pochody. Hlavní příčinou zvyšování koncentrace oxidu uhličitého nad normální hodnoty je taktéž počet osob přítomných v místnosti, velikost prostoru a nedostatečné větrání. Také spalování pevných paliv je jeho zdrojem a zdrojem vodní páry. Současně se zvyšující se koncentrací oxidu uhličitého se zvyšuje i množství vodní páry v ovzduší a s ní i relativní vlhkost vzduchu.

2

Zdroj: Avar: http://avair.cz/rizikove-slozky-vzduchu.php

35

Vyššími koncentracemi CO2 je negativně ovlivněno především dýchání, může způsobovat bolesti hlavy, závratě a nevolnost.3 Ozón – O3 Ozón vzniká působením elektrických výbojů nebo krátkovlnného ultrafialového záření na molekuly obyčejného kyslíku. Při normální teplotě a tlaku je ozón namodralý plyn s intenzivním pachem. Při ochlazování se nejprve přeměňuje na tmavě modrou kapalinu a posléze v tmavě modrou pevnou látku. Je nestabilní a reakcí se rozkládá na obyčejný dikyslík. Průběh reakce se zrychluje se stoupající teplotou a klesajícím tlakem. Než dojde k rozpadu, působí jako silný oxidant na bakterie, viry, plísně a pachy. Ozón předáním jedné molekuly kyslíku mění CO na CO2, který dále zpracovávají rostliny při fotosyntéze. V ochranné stratosférické vrstvě je žádoucí a ubývá jej převážně kvůli freonům, způsobujícím tzv. ozónovou díru. Zvyšování jeho koncentrace v přízemní vrstvě troposféry je naopak nežádoucí, jelikož přispívá k tvorbě losangeleského smogu. Ozón je využíván jako plyn s výjimečně silnými oxidačními a desinfekčními vlastnostmi k úpravě vody, neutralizaci pachů, virů, plísní a ničí zhruba 99% bakterií. Ve vysokých koncentracích je jedovatý. V těle člověka způsobuje tvorbu volných radikálů, proto je pro člověka karcinogenní. Vdechování ozónu vyvolává pokles kapacity plic, narušuje jejich vývoj a funkci. VOC látky Zdrojem VOC bývá nábytek, stavební a jiné materiály používané ve vnitřním prostředí. VOC je anglické označení organických těkavých látek. V kombinaci s prachem likvidují v interiéru volné biogenní prvky – záporné ionty, které jsou nutné pro život člověka. Jsou to sloučeniny schopné tvořit fotochemické oxidanty reakcí s oxidy dusíku za přítomnosti slunečního záření. Jejich toxikologické vlastnosti a mechanismus působící na člověka se navzájem liší. V domácnostech je možné identifikovat asi 200 různých chemických sloučenin, ale asi jen padesát se jich vyskytuje běžně a pouze deset má prokázané závažné zdravotní účinky. Hlavním zdrojem těchto látek je kouření, dále to jsou čisticí prostředky, kosmetické prostředky, vonné oleje, nátěry, barvy, laky, koberce, podlahoviny,

3

Zdroj: Avar: http://avair.cz/rizikove-slozky-vzduchu.php

36

desinfekční prostředky. Koncentrace škodlivin v interiéru je také ovlivňována polohou bytu - např. v blízkosti dopravního provozu. (Horst, 1999). VOC látky se na zdraví člověka „podepisují“ jako akutní otravy, mají neurotické účinky a způsobují bolesti hlavy, poruchy koncentrace, poruchy motoriky, závratě a zvracení. Některé látky jsou prokázané karcinogeny, další souvisí s hyperreaktivitou dýchacích cest, mohou vyvolávat alergické reakce. Významnými VOC látkami jsou např. následující: benzen, toluen, n-buthylacetát, ethylbenzen, m-xylén,p-xylén. Formaldehyd Formaldehyd je často považován za nejnebezpečnější škodlivinu v interiérech bytů. Je jednou z látek označovaných jako těkavé organické sloučeniny, spolu se styrénem a směsí jiných VOC látek je nejčastěji uvolňovanou látkou ze stavebních hmot, nábytku, koberců, textilií, lepidel, povrchových úprav a dalších předmětů, jejichž podstatnou bází je močovinoformaldehydová pryskyřice. Formaldehydové polymery se používají na výrobu hnojiv, papíru, překližek, izolací, třískových desek a mnoha spotřebních produktů. Můžou se z nich také vyrábět lisované produkty nebo pěnové izolace. Formaldehyd zabíjí většinu bakterií, proto se používá také jako konzervační prostředek. Hlavní koncentrace formaldehydu je tedy ve vnitřním prostředí budov. Do organismu vstupuje inhalací, ingescí nebo průchodem kůží. V kombinaci s nízkou vlhkostí a vysokou teplotou se vysoká koncentrace formaldehydu podepisuje na dráždění sliznice horních cest dýchacích a spojivek, dráždění ke kašli, pálení očí a slzení.4

6.2

Elektroiontové prostředí Ovzduší, které nás kdekoliv venku nebo uvnitř budov obklopuje, je více či méně

ionizováno. Znamená to, že vzduch obsahuje určité množství volných atmosférických iontů. Ionty jsou el. nabité částice, které mají buď kladný, nebo záporný náboj. Vznikají ionizací plynných složek atmosféry. K ionizaci je potřebná ionizační energie. (Brunecký, 1993).

4

Zdroj: Avar: http://avair.cz/rizikove-slozky-vzduchu.php

37

Zdrojem ionizační energie je nejčastěji:


působení ionizujícího a ultrafialového záření




působení elektrického pole Země




Lenardův efekt




přirozená radiace

Na zemském povrchu působí zdroje ionizační energie neustále, a tak je ovzduší v přírodě v každém okamžiku ionizováno. Na koncentraci lehkých iontů má vliv atmosférický tlak, množství srážek, teplota a vlhkost vzduchu, i proudění vzduchu. Vyšší vlhkost vzduchu znamená nižší ionizaci, vyšší teplota znamená více atmosférických iontů. Lidé, kteří jsou citliví na změny počasí, vnímají měnící se koncentrace vzdušných iontů. Reagují např. bolestmi hlavy, kloubů, jizev, příp. změnami nálady a poruchami spánku. Určitý počet atmosférických iontů je tedy nezbytný pro pocit komfortu v prostředí. (Svoboda, 2008) Při umělé ionizaci vzduchu dochází k tomu, že více iontů „obalí“ více nečistot, vzniknou tak těžké ionty, které díky větší hmotnosti rychleji sedimentují a vzduch se tak čistí. Některé ionty produkují ionty obojí polarity, jiné jsou vytvořeny tak, aby kladné ionty byly ihned zachyceny a ovzduší bylo obohaceno pouze o ty záporné, které jsou z biologického působení na člověka potřebné a žádoucí. Tyto přístroje pracují na různých principech. Otázku ointového mikroklimatu v prostředí lůžka řešil J. Svoboda ve své disertační práci „ Postel s nebesy „ - Vytvoření zdravého mikroklimatu v prostoru vymezeném nebesy, kde do vymezeného prostoru mezi nebesy a postelí byly doplňovány záporné ionty na požadovanou hodnotu. Do interiéru se ionty dostávají z exteriéru, ovšem mohou být vytvářeny v samotném interiéru. Koncentrace iontů v interiéru závisí jak na koncentraci iontů v exteriéru, tak na parciálním tlaku vodních par. Pokud se ovzduší stává znečištěným, pak dochází k proměně lehkých iontů na střední a těžké ionty. Pozitivní vliv na pohodu člověka mají právě ty lehké a záporné, které jsou jakýmsi ukazatelem čistoty vzduchu a nárůstem znečišťujících látek ve vzduchu zanikají. Optimální koncentrace lehkých iontů vychází z ionizace vzduchu v čisté přírodě – při dlouhodobé nebo trvalé expozici by se jejich koncentrace v místnosti bytu měla pohybovat kolem jednoho tisíce a neměla by dlouhodobě překročit pět tisíc v cm3 vzduchu. Nejvhodnějšími materiály (pro svůj vliv na nejmenší koncentraci atmosférických iontů ve vnitřním prostředí) jsou přírodní

38

materiály (dřevo, cihelné zdivo, korek, parketové podlahy, dlažba). Ionizace vzduchu se v interiéru negativně mění s použitím železobetonového zdiva - např. vytvořením v panelových domech kolem vnitřního prostoru tzv. Faradayovu klec. Pro udržení potřebné koncentrace iontů je v nich obzvlášť důležité větrání. Hlavními lapači iontů jsou kouř, smog, prach, aerosoly. Pobyt více lidí v nevětrané místnosti způsobuje pocit vydýchaného vzduchu, který je v přesném slova smyslu nedostatkem lehkých záporných iontů. Nešťastné je také používání televizí, počítačů, které se podílejí na rychlém zániku těchto iontů. Působení lehkých iontů na člověka se děje pravděpodobně asi z 10 % povrchem kůže a z 90 % plícemi. Záporné ionty jsou používány např. k terapii různých onemocnění, zvláště dýchacích cest, ale i endokrinních žláz, spálenin, nervového systému. Krátkodobý nedostatek iontů způsobuje migrény, sníženou duševní a fyzickou výkonnost a únavu. (Svoboda, 2008)

6.3

Elektromagnetické prostředí Na začátku 21. století jsme svědky nevídaného nárůstu umělých zdrojů

elektromagnetického pole (EMP) v souvislosti s bouřlivým rozvojem informačních bezdrátových technologií. Využíváme celé spektrum elektromagnetických vln. Radiové vlny, optické záření, Rentgenovo žáření, gama záření a kosmické záření. Pásmo optického záření dále rozdělujeme na infračervené záření (IR), světlo (VIS) a ultrafialové záření (UV). Spektrum elektromagnetických vln se využívá nejen v technických oborech, ale i v medicíně a v dnešní době zaznamenáváme obrovský rozvoj ve zbraňových systémech. Na jedné straně tento vývoj dělá náš život bohatším, bezpečnějším a snadnějším. Na druhé straně je veřejnost často zneklidňována a v některých případech má i strach z trvalé expozice EMP.

Obr. 26 Elektromagnetické spektrum

Elektromagnetické záření může vstupovat do interiéru buď z exteriéru, nebo může být tvořeno vnitřními zdroji. Jedná se o fyzikální pole, které odpovídá míře působení elektrické a magnetické síly v prostoru. Skládá se tedy ze dvou fyzikálně 39

propojených polí, elektrického a magnetického. Magnetické pole lze pozorovat okolo elektrických vodičů, kde je zdrojem volný elektrický proud. Jestliže se mění magnetické pole, pak se ve vodiči vždy indukuje elektrický proud. Každá změna v elektrickém poli indukuje změnu v poli magnetickém a naopak. Magnetické pole lze tedy pozorovat kolem elektrických vodičů, kde je zdrojem volný elektrický proud, ale také kolem tzv. permanentních magnetů, kde jsou zdrojem pole vázané elektrické proudy. Přirozeným zdrojem v exteriéru jsou elektromagnetické záření, atmosferické výboje a sluneční činnost, umělým zdrojem pak různé vysílače a vedení vysokého napětí. V interiéru je nejčastějším zdrojem mikrovlnný ohřev, dále monitory, mobilní telefony a jiné přístroje, v průmyslu jsou to pak indukční pece a svářecí automaty. Elektromagnetické záření působí jak na lidský organismus, tak na neživé objekty. Oficiální výzkum z hlediska poruch zdraví ale zatím nic neprokázal. Základním kritériem je ozáření, jež závisí na intenzitě pole a na době expozice. Intenzita pole závisí na vzdálenosti od zdroje a na jeho velikosti. U člověka jsou nejcitlivější oči, pohlavní orgány a nervový systém. Existují teorie, které tvrdí, že působením EMP může dojít k sebevražedným depresím, rakovinám kůže, rakovinám plic, dětským leukémiím i dalším nemocem, kterých je podle statistiky o něco více u osob žijících trvale v rizikovém prostředí. Elektromagnetické mikroklima lze upravit následujícími zásahy o Do zdroje elektromagnetického záření – spočívá v odstranění zdroje elektromagnetického záření, pokud je to možné, což je nejúčinnějším způsobem vůbec. Ke stínění se používá hliníkového nebo měděného plechu minimální tloušťky 0,5 mm. Stínění musí být uzemněno, jinak může situaci zhoršit. o Do pole přenosu – spočívá v místním ochranném stínění podle stejných zásad jako u zdroje. o Na subjektu – spočívá v použití osobních ochranných pomůcek.

6.4

Mikrobiální prostředí Mikrobiální mikroklima je složka prostředí tvořena mikroorganismy (jako jsou

bakterie, viry, plísně a jejich spóry), které se nacházejí např. v ovzduší, lůžku, sedacím nábytku, bytových textilních doplňcích. Zdrojem škodlivých mikroorganismů je především člověk. Hlavním nositelem mikrobiální fauny je pevný aerosol. (Brunecký,1997). 40

Takovým látkám, které nám působí zdravotní potíže, se daří tam, kde je hladina kyslíku nízká a výměna vzduchu je nedostatečná. Nepříznivě působí dále přítomnost zvířecích alergenů a tabákový kouř. Z biologických faktorů jsou nejzávažnější mikroorganismy, které mohou vyvolat závažná onemocnění člověka (patogenní mikroorganismy). Jsou-li patogenní mikroorganismy využívány záměrně při výrobě nebo je jejich výskyt nedílnou součástí práce (zdravotnická a veterinární zařízení apod.), pak takové práce podléhají kategorizaci. Mikroorganismy nebo jejich produkty se do pracovního prostředí mohou také uvolňovat z klimatizačních zařízení či zaplísněných povrchů, pak je třeba příčinu výskytu odstranit.

6.4.1 Alergie Alergie je přehnaná individuální reakce lidského těla na styk s cizí látkou způsobující alergii. Velikost reakce spočívá na stupni citlivosti jedince, na množství působícího alergenu a na nesprávné aktivaci protilátek. Látky, které u citlivého jedince spouštějí alergickou reakci, nazýváme alergeny. Jsou to často látky, které zdravému člověku neškodí. Při alergické reakci organizmus reaguje vyplavením zvýšeného množství histaminu, který je pak zodpovědný za alergické příznaky. S výskytem alergií je spojená špatná kvalita venkovního ovzduší, expozice alergenů ve vnitřním prostředí a stresující životní styl. Mezi nejčastější původce alergických reakcí patří inhalační alergeny (trus roztočů, pyly, plísně a domácí zvířata). Domácí prach je bohatým zdrojem bytových alergenů. Je tvořen chemickými látkami a biologickým materiálem. Pravidelné větrání místností v období příznivého stavu ovzduší vede k regulaci domovní teploty a relativní vlhkosti vzduchu. Tím nepřímo klesá koncentrace alergenů v ovzduší. Stejný účinek má časté vytírání podlah a užívání výkonných vysavačů s kvalitními filtry. Ideální z tohoto hlediska by byly dobře omyvatelné podlahy bez koberců, byty bez záclon a závěsů. Ovšem, musíme pamatovat i na psychické hledisko věci, protože nesmí docházet k tomu, abychom se v takovémto interiéru cítili spíše jako v nemocnici nebo ve vězení. (Lajčíková, 2006). Nejméně 25 % obyvatelstva ve vyspělých zemích je alergických na nějakou látku a počet alergiků stále roste. Roztoči Roztoči jsou drobní členovci, dlouzí asi třetinu milimetru. Živí se lidskými lupy a kožním odpadem. K dokreslení celého obrazu alergie na roztoče zbývá poznamenat, že látka, která alergii vyvolává, je obsažena ve výměšcích roztočů. Optimální podmínky 41

pro život těchto členovců a jejich rozmnožování je teplota 25–30 °C a vlhkost vzduchu 55–75 %. Naopak nesnášejí suché horko, průvan, mráz a některé složky UV záření. Abychom co nejvíce zamezili vzniku roztočů, měli bychom ráno postel a ložnici dobře vyvětrat. V ložnici má být chladno a sucho (teplota do 20 °C, vlhkost vzduchu 40–50 %). (Lajčíková, 1999). Alergie na roztoče se projevuje svěděním kůže a sliznic při pobytu v posteli, rýmou, kýcháním (zejména po probuzení), dušností, zahleněním, neklidným spánkem. Plísně a bakterie Význam plísní ve vztahu k alergickým onemocněním bývá často podceňován. Pro alergiky jsou nebezpečné převážně druhy „vláknitých“ plísní, které při růstu produkují tzv. spory (drobné rozmnožovací částečky, pouhým okem neviditelné, které se šíří vzduchem podobně jako pyl). Plísňové alergeny se vyskytují jak ve venkovním, tak v domovním prostředí. Alergií na plíseň trpí především dýchací ústrojí. V interiérech rostou plísně všude, kde jsou vhodné podmínky, tímto se myslí dostatečná vlhkost a teplota. Rozvoj bakterií a plísní má vhodné podmínky v lůžkovinách, kde je velká koncentrace tělesného potu. Největší koncentrace spor domovních plísní zaznamenáváme v zimních měsících. Ve venkovním prostředí bývají spory ve větším množství než pyly. Podobně jako u pylů mají na množství spor plísní v ovzduší vliv klimatické podmínky. Vrchol výskytu plísní v ovzduší bývá zaznamenáván na vrcholu léta a v časném podzimu, zejména za teplého a vlhkého počasí. Pyly Pylové alergie (tzv. polinózy) mají charakteristicky sezónní charakter. V jarním období dominují pyly dřevin, v létě pyly travin a na podzim pyly vysoko bylinných plevelů. Schopnost alergizovat je u různých rostlin různá. Například kvůli přibývajícím nekultivovaným plochám na sídlištích, kde se daří zejména rostlinám s agresivními pylovými alergeny (např. pelyněk černobýl, bojínek luční, pýr plazivý, tomka vonná, ovsík vyvýšený) došlo k vzestupu projevů polinózy. Koncentrace pylů v ovzduší je také ovlivněna počasím. Horké a suché počasí napomáhá šíření pylů, stejně tak i vítr. Naopak déšť sráží pyly dolů na zem a riziko obtíží snižuje. (Šlanhof, 2000).

42

7.

Spánek a aspekty, které jej ovlivňují Spánek je útlumově-relaxační fáze organismu, při níž se snižuje nebo mizí

funkčnost některých smyslů, snižuje se tělesná teplota, zpomaluje se dýchání a snižuje se krevní tlak. Během spánku se nám obvykle zdají sny a mozek intenzivně pracuje. Spánek nám zabere přibližně třetinu života. Rušení nebo neumožnění spánku vede k psychickým potížím. Lidé spí v poloze vleže a to se zavřenýma očima. Bylo zjištěno, že člověk spící vsedě nikdy neupadne do nejhlubšího spánku a tudíž si dobře neodpočine. Základní funkcí ložnice je odpočinek a s ním související regenerace organizmu po jakékoliv práci. Odpočinek lze rozdělit na odpočinek aktivní a odpočinek pasivní. Aktivní odpočinek představuje činnosti jako je sport, procházky či zájmové činnosti. Za pasivní odpočinek můžeme považovat spánek nebo pouhé posezení v křesle. Ideálním způsobem odpočinku je současná kombinace jak aktivního, tak pasivního odpočinku. Spánek je tedy nutnou součástí každodenního života. Tak jako potřebujeme ke svému životu vodu, vzduch a potraviny, tak potřebujeme znovu nabít energii spánkem. Při spánku spáč třídí své myšlenky, nabírá energii a síly do dalšího dne. Každý jedinec potřebuje více či méně hodin spánku, ale jisté je, že jej potřebuje.

7.1

Fáze spánku Spánek se skládá ze dvou fází odlišného typu, fáze REM a non-REM. Obě fáze

mohou být monitorovány záznamem elektrické aktivity. Fáze NREM NREM fáze je označení pro zbývajících 75–80 % fází spánku. Neobjevují se zde oční pohyby. V této fázi je snění pouze výjimečné. Rovněž svalové napětí a mimovolní pohyblivost je vyšší. Fáze REM Tato fáze je charakterizována mihotavým pohybem očí a nízkým svalovým napětím. Během REM fáze je aktivita mozku velmi podobná jako při probuzení, proto bývá tento druh spánku označován jako tzv. paradoxní. REM spánek zabírá asi 20–25 % celkového spánku u dospělých, jeho doba trvání je asi 90–120 minut. V průběhu noci se úseky REM fáze opakují 4–5 krát. Na počátku spánku jsou kratší a postupně se

43

prodlužují. Doba REM spánku se výrazně liší v průběhu věku. U novorozenců tvoří tato fáze až 80 % celkové doby spánku. Většina tzv. "živých" snů se odehrává právě v REM fázi.

7.2

Stádia pánku Běžný průběh spánku se v první polovině skládá z 2–3 stádií hlubokého spánku,

které jsou od sebe odděleny krátkými úseky snění. Ve druhé polovině není už hloubka spánku taková a úseky snění jsou mnohem delší. −

stádium bdění

−

stádium usínání

−

stádium středně hlubokého spánku

−

stádium hlubokého spánku

−

stádium velmi hlubokého spánku

−

stádium snění (REM fáze)

7.3

Psychologie Psychologie životního prostředí, také environmentální psychologie, se zaměřuje

na vzájemné vztahy mezi životním prostředím, lidským vnímáním, chováním a prožíváním. Vážný důvod, proč si člověk v atmosféře ohraničil svůj obytný prostor, byla nepochybně potřeba ochrany před vnějším světem – tedy pocit bezpečí. Psychologické klima a naši náladu však ovlivňují i další faktory. Prostor a nálada se zmocňují člověka a určují jeho psychický stav. Světlo, barvy, proporce, tvar, struktura, kompozice, doplňky a teritoriální vztahy lidí vytváří podmínky, které nazýváme psychologickým klimatem. (Brunecký, 1998). Psychologické klima můžeme charakterizovat jako emotivní prostředí člověka, které ovlivňuje jeho duševní stavy. Největší pocit bezpečí by nám měl poskytnout právě náš domov.

„Klíčem k životu je byt“ Corbisiér

44

Vnější prostředí působí na naše vnitřní prostředí převážně světlem, zvukem a nabídkou výhledu. Geografická poloha tedy svým prostředím může vyvolat odlišné pocity a stavy. Dalším důležitým činitelem je sociální rozměr. Odlišné sociální klima utváří život na samotě a ve městě. Jinak na nás zapůsobí prostor s výhledem do krajiny a odlišně prostor bez tohoto výhledu. Významnou roli hrají také zvyky – lidé ze samoty se necítí dobře ve městě a naopak. Atmosféra prostředí interiéru je dotvářena zařizovacími předměty, které musí respektovat sociální dimenzi prostoru. Pokud tomu tak není a interiér neplní své poslání, pak se v něm jeho majitelé necítí dobře.

7.4

Estetika Estetika je nauka o krásnu. Do estetiky patří jak vztah matky k dítěti, erotické

vztahy, vztahy lidí k jejich přírodnímu okolí, oděvu, nádobí, ozdobám, dopravním prostředkům, tak obydlí a nábytek v něm. Důležitou součástí celkového pohledu na estetiku má při tvorbě a konzumu umění psychologický vliv. Psychologická linie přinesla dějinám estetiky mnoho cenného a v dnešním 21. století pokračuje úzká spolupráce a prolínání psychologie a estetiky umění. Ložnice má ryze soukromý charakter, ale často ji vystavujeme na odiv i svým známým. Trávíme v ní, už jen samotným odpočinkem, celou třetinu svého života a přidáme-li k odpočinku další činnosti, pak se procento jejího využití značně zvyšuje. Vzhled ložnice se odvíjí od rozměru místnosti, rozmístění zařízení a doplňků, tvaru nábytku, použitých barev a materiálů, druhu světla apod. Odpověď na základní otázku, co je to krása, není tak jednoznačná. Každý jedinec je individuální svými názory a představou o krásnu. Společný aspekt ovlivňující naši představu o pěkných věcech ovlivňují trendy a jak už bylo zmíněno, také psychologie vnímání dané doby.

7.5

Světlo Světlo je nedílnou součástí v životě člověka a jeho životního prostoru. Vytváří

základní podmínky pro vnímání prostoru a prostředí. Vytváří také fyzické a psychické pocity, které by nám měly být příjemné. K tomuto všemu nám slouží osvětlování. Nasvětlení interiérů napomáhá k vytvoření vhodných podmínek jak pro práci, tak i pro

45

odpočinkovou činnost. Osvětlení musí splňovat kvantitativní a kvalitativní podmínky vhodné pro dané prostředí. (Chalupský, 1981). Přirozené světlo je v bytě určováno rozměry a umístěním oken, která můžeme ovlivnit pouze tehdy, pokud si dům stavíme sami. Intenzita denního osvětlení při zatažené obloze se mění v závislosti na denní a roční době. V našich interiérech má rozhodující úlohu denní světlo, kromě něho je ale zapotřebí i světlo umělé. Sluneční světlo je jakési měřítko k posuzování každého umělého osvětlení. Umělé osvětlení již závisí na každém z nás, ale k jeho aplikaci bychom měli znát pár základních pojmů. Osvětlení patří mezi součásti zařízení a musí sloužit k stálým i příležitostným činnostem v interiéru. Tvar osvětlovacích těles, intenzita a barevné odstíny světelných zdrojů a jejich spolupůsobení s barvami použitými v interiéru vytváří celkový vjem obytného prostoru. Mezi kvalitativní vlastnosti můžeme řadit zábranu oslnění, směrovost, rovnoměrnost i stálost osvětlení. Důležité faktory jsou jas a výběr barvy světla. Barva světla je dána volbou zdroje – na základě teploty barvy rozlišujeme teplé a studené bílé světlo. Různé světelné zdroje v prostoru poskytují rozdílné složení barev. Dobře řešené osvětlení musí vyhovovat funkčně a ergonomicky, ale také ekonomicky. Pro obytné prostory stanoví technika osvětlování množství světla v luxech. Ve větších ložnicích se nejčastěji volí světlo nepřímé kolem 50 lx, aby neoslnilo ležícího, také toto světlo bývá doplněno místním osvětlením. Je spousta způsobů, jak pojmout osvětlení ložnice, výběr svítidel je vždy otázkou osobnosti. Nejdůležitější je, aby ložnice splňovala svůj účel, a aby v ní bylo příjemně a útulno. Jelikož je ložnice místností určenou převážně k odpočinku, je obecně vhodné použít tlumenější světlo a to raději teplých barev. Často bývá doporučováno použít více druhů lampiček, kdy je možné regulovat intenzitu osvětlení a vytvářet tak atmosféru individuální potřeby nebo představ. Na nočních stolcích u lůžka vždy vytváříme vhodné osvětlení, zejména pro čtení, které by u manželských postelí mělo být umístěno tak, aby druhý partner nebyl rušen. Pro bezpečné a pohodlné přemísťování během noci (např. na toaletu) se setkáváme s použitím nočních světel o nízké intenzitě, která vytvářejí jakési záchytné body. Vyskytují se ale teorie, že jakékoliv světlo během spánku narušuje spánek samotný, dochází tak k problémům spojeným s bolestmi hlavy, vysokým tlakem, únavou a dokonce i s impotencí. Pokud to bytová dispozice umožňuje,

46

je nejvhodnější umístit ložnici na východ. Při východu slunce tak využijeme paprsky přirozeného světla, které usnadňují a zpříjemňují probouzení spících.

7.5.1 Viditelné světlo Viditelné světlo je světlo o vlnových délkách 400–800 nm, na které je lidské oko citlivé. Vlnové délky světla leží mezi vlnovými délkami ultrafialového záření a infračerveného záření. Část tohoto elektromagnetického spektra se také označuje jako světelné spektrum. Jednotlivé barvy, které se vyskytují ve světelném spektru, se nazývají spektrální barvy a odpovídají jim určité intervaly vlnových délek elektromagnetického záření. Různé frekvence světla vidíme jako barvy, od červeného světla s nejnižší frekvencí a nejdelší vlnovou délkou, po fialové s nejvyšší frekvencí a nejkratší vlnovou délkou.5

Obr. 27 Spektrum vlnových délek

7.6

Barvy K vytvoření příjemného obytného interiéru nestačí jen vybrat funkční a estetický

nábytek. Své nejbližší životní prostředí bychom měli dotvořit i jinak. Měli bychom si vybrat správné barvy a odstíny, sladit barevnost stěn a podlahy s barevností nábytku a doplňků, případně pomocí sytosti a intenzity barev korigovat nedostatky prostoru. Barevnost totiž vytvoří v interiéru atmosféru, zapůsobí na člověka hned při vstupu do místnosti, ale také na něj má vliv po celou dobu pobytu. (Řezničková, Maňák, 2002). 5

Zdroj: Elektromagnetické spektrum - Wikipedie, otevřená encyklopedie:

47

7.6.1 Teorie barev Smícháním tří základních barev (červené, modré, žluté) můžeme vytvořit různé barvy. Smícháním dvou primárních barev vznikají sekundární barvy. Z červené a žluté vzniká oranžová. Ze žluté a modré zelená. Z modré a červené fialová. Pokud smícháme primární barvu se sekundární, pak vzniká barva terciární. Tři primární barvy mají tři sekundární jako své komplementární protiklady: červená –

zelená,

modrá

–

oranžová,

žlutá

–

fialová.

(Fořtlová, 2005). Obr. 28 Kruh barevnosti a idejí

7.6.2 Vzájemné působení barev a interiéru Barvy se vyskytují všude kolem nás a jejich působení významně utváří psychické klima. Člověk vnímá barvu dříve něž koncepci tvaru předmětu, barva se uchovává v paměti mnohem déle než představa tvaru. Každý člověk má jiné reakce na barvy, které jsou ovlivněny subjektivním a emocionálním vnímáním. Častěji si vybíráme barvy teplé, které povzbuzují a zvyšují pozornost. Teplé syté odstíny vyvolávají pocit ohrožení a vyvolávají chuť k jídlu. Křiklavé barevné prostředí nás dokáže znepokojit – červená a oranžová až popudit. Naopak barvy přírody, které mají poklidnější tóny, působí stimulačně. Studené barvy ve všech svých tónech umocňují pocity uklidnění, snižují tělesnou aktivitu i aktivitu mozku. Základní funkcí barev v ložnici by mělo být vytvoření takového prostředí, které by svými estetickými a psychogenními hodnotami vyhovovalo základním požadavkům na klidné prostředí k odpočinku. Pro zařízení ložnice se doporučuje volit převážně klidné a zdrženlivé odstíny barev, dát přednost odstínům chladných a neutrálních barev. Chladné, a to hlavně modré barvy, člověka uklidňují, evokují ticho, navozují atmosféru stmívání a odpočinku. U všech živých barev bychom měli preferovat světlejší lomené odstíny. Do ložnice se nedoporučují výrazné teplé barvy pro větší plochy s výjimkou lůžkovin. Měly bychom se vyvarovat i příliš studeným odstínům modré, zelené a zelenomodré. Tyto barvy obvykle vzbuzují pocit chladu a v některých případech činí pocitový rozdíl proti skutečnosti až 7 °C, což je v našich klimatických podmínkách nevyhovující. Použité barvy v interiéru budou vypadat a působit odlišně za přirozeného světla – jinak v každou denní a roční dobu, a jinak za zvoleného umělého světla.

48

Každá barva na člověka tedy působí jinak a vyvolává v něm různé pocity, a proto je velmi důležité vybrat tu správnou barvu, kterou v interiéru použijeme. Barvy by měly doplňovat osoby, které v interiéru žijí, i s činnostmi, které v bytě vykonávají.

Obr. 29 Psychologie barev

7.6.3 Rozmístění barev v interiéru Místnosti určené právě pro ložnici mají různé rozměry, často takové, které pro nás nejsou vyhovující. Pomocí barevných stěn si můžeme opticky hrát s prostorem (prostor můžeme např. zvětšit, zmenšit, rozšířit, zkrátit, snížit, zvýšit). Pomocí úpravy vzhledu ploch a mnoha triků lze vytvořit iluzi jiného prostoru. Nejsvětlejší barva by měla být právě u stropu, tak působí místnost vyšší a my nemáme pocit těžkého a padajícího stropu tak, jako je tomu v případě tmavých barev. Naopak na podlahu se používají nejtmavší odstíny v interiéru, které bývají „z vrchu“ ozářeny osvětlením. Středně tmavé odstíny jsou vhodnější pro nosné stěny, sloupy apod. Pokud potřebujeme snížit strop, je vhodné na něj aplikovat tmavší teplejší odstín nebo horizontálně

49

probíhající vzorek na stěnách. Naopak pro malé a nízké místnosti se volí světlé odstíny a svislé vzory na stěnách. Probíhající vzorky místnost opticky zužují.

Obr. 30 Úpravy zdánlivě měnící prostor

7.7

Hluk Hluk je jakýkoliv rušivý zvuk, který se projevuje škodlivými účinky na zdraví.

Účinky hluku mohou být akutní nebo chronické. Do interiéru proniká zvuk jednak z exteriéru přes obvodový plášť a jednak je utvářen zdroji uvnitř budovy. Rozlišujeme sluchové a mimosluchové účinky hluku. Dlouhodobá expozice nadměrnému hluku vede k trvalému poškození sluchu, projevující se nejčastěji sníženou citlivostí sluchu. Spatné a nepříjemné však jsou i mimosluchové účinky hluku. Hluk může způsobovat bolesti hlavy, podrážděnost, snížení pozornosti a schopnost paměti. Od zdroje se zvuk šíří prostřednictvím vln přenášejících akustickou energii. Podle časového průběhu se hluk dělí na ustálený, proměnný nebo impulsní. Hladina hluku je měřena v decibelech (dB) a kmitočet v hertzech (Hz). Zdravý sluch vnímá zvuk v rozsahu od 20 Hz až 20 kHz. Nejcitlivější je ucho kolem oblasti 40 Hz a vzhledem k vysokým a hlubokým tónům citlivost klesá. Neslyšitelný zvuk s kmitočty pod 20 Hz se nazývá infrazvuk, s kmitočtem nad 20 kHz ultrazvuk. Hranice slyšitelnosti s rostoucím věkem klesá.6 V místnostech by přípustná hladina hluku neměla přesáhnout 35 (úroveň šepotu) – ve dne 40 dB, v noci 30 dB. Za práh slyšitelnosti je považována hladina akustického tlaku o 0 dB, za práh bolesti se obvykle považuje hodnota 120 dB a výše. Škodlivý účinek má už hladina 85 dB. V hodnotách vyšších než 130 dB může dojít k nevratné ztrátě sluchu. Problémy s hlukem lze vyřešit pomocí různých akustických opatření.

Akustické mikroklima lze upravit následujícími způsoby: − − 6

zásahem do zdrojů hluku zásahem do pole přenosu

Zdroj Wikipedie: Otevřená encyklopedie: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hluk

50

7.8

Feng-šuej Feng-šuej je několik tisíc let staré tradiční čínské učení a umění, podle kterého

Číňané (a některé jiné národy) žijí i v dnešní době. Základ Feng-šuej tvoří stará čínská filozofie tao – „řád přírody“. Cílem Feng-šuej je vytvoření harmonie vycházející ze správné rovnováhy vody (shui) a větru (feng). Toto učení se tedy zabývá vztahem člověka a prostoru, ve kterém žije. Umožňuje nerušené plynutí pozitivní energie čchi s cílem nastolit harmonii určitého prostoru a tím v člověku vytvořit nové síly, které působí na lidský organismus. Příliš rychle, nebo pomale plynoucí energie je opakem kladné energie a je jako negativní energie nazývána ša. V prostředí, ve kterém vládne špatná energie ša, dochází k blokaci myšlenek a tedy i k blokaci tvůrčí činnosti, k negativním průchodům emocí a psychiky.

Obr. 31 Vztah pěti prvků

V jakémkoliv prostředí bychom měli prvotně analyzovat, ve kterých místech proudí špatná a ve kterých dobrá energie. Špatné proudění energie lze pomocí nástrojů Fang-šuej přetvořit v pozitivní, zabránit opětnému návratu negativní energie a slabé proudy čchi jimi posílit. Feng-šuej má svá pravidla. Množství vzájemně se ovlivňujících činitelů a jejich variant je takřka nekonečné. Vedle pozitivní a negativní energie má 51

učení Feng-šuej „záludné šípy“. Pod pojmem „záludné šípy“ míníme přímé linie, které přitahují špatnou energii ša. Veškeré projevy tao mají polární povahu – zobrazují protiklady jin a jang. Jejich rovnováhu a stabilitu udržuje neustálé plynutí energie čchi.

7.8.1 Základní princip Feng-šuej Feng-Šuej se řídí dvěma školami: školou formy a školou kompasu. Tyto školy mají k dispozici různé prostředky, kterými jsou např. Pa – Kua, pět prvků, Světové strany. −

Pa-Kua – je univerzální systém, s jehož pomocí lze identifikovat hlubší příčiny problémů např. v životě lidí, problémů spojených s místnostmi, pracovním stolem. Jednotlivé předměty, jejich umístění v prostoru a jejich současný stav, vypovídají o kvalitě života lidí, o pravých příčinách jejich problémů či nemocí.

−

Pět prvků – znamená kov, země, dřevo, voda, oheň. Jednotlivé prvky se vzájemně ovlivňují a přecházejí jeden v druhý. Každý z pěti prvků má svůj význam. Všech těchto pět prvků by mělo být v domě přítomno a to v rovnovážném zastoupení.

−

Čtyři světové strany – mají také své uplatnění a k nim se přiřazují různá nebeská zvířata mající symbolický význam.

−

Živlový pentagram – univerzální systém, který udává životní element člověka, ovlivňuje harmonii mezi lidmi navzájem, harmonii prostoru.

−

Faktor času – všechno kolem nás je v neustálém pohybu, život lidí, ale i naší planety a celého kosmu se odehrává v různých časových cyklech, každý tento cyklus má svou specifickou energii.

52

8.

Diskuse Již od pradávna se lidé v každé společnosti snaží měnit prostředí, ve kterém žijí,

dle svých potřeb a zájmů tak, aby docílili optimálního stavu, kdy prostředí působí na člověka jen pozitivně. Pokud má být tato snaha úspěšná, měla by stát na pevném vědeckém základě, což vyžaduje především komplexní přístup, který by umožnil systematické zkoumání všech složek prostředí a jejich vzájemných vztahů. Společnost by se měla zaměřit na volbu kvalitního lůžkového nábytku s vhodnou tvrdostí a pružností. Na použití materiálů s protibakteriálními účinky a hygienickými vlastnostmi. Dnešní trh nám nabízí mnoho kvalitních, méně kvalitních a bohužel i množství nekvalitních lůžek, a proto je žádoucí vyvinout značnou energii a trpělivost při hledání té správné postele pro každého jedince. Problematika zdravého bydlení a spaní se s rozvojem industrializace stává neustále zajímavějším a zároveň závažnějším tématem. S civilizační zátěží se vlivy, které byly v minulosti nepodstatné, stávají diskutovanými. Bylo odborně prokázáno, že vzduch v uzavřených místnostech ovlivňuje zdraví lidí a může zapříčinit vznik „syndromu nezdravých budov“ – SBS – Sick Building Syndrome. Zdravotní potíže se mohou objevit za krátkou dobu, ale také za mnoho let. Bezprostřední příznaky se projevují drážděním očí, nosu a krku, bolestmi hlavy, teplotami, závratěmi, úzkostí, alergickými reakcemi, kýcháním a únavou. Dlouhodobé účinky mohou být příčinou astmatu, hypersenzitivity, alergií, chronických chřipek, srdečních chorob. Bydlení v malých bytech s velkou vlhkostí, s výskytem plísní na stěnách a s nevhodným odvětráváním se také podílí na vzniku alergické reakce některých jedinců. Nové stavby jsou v dnešní době projektovány tak, aby docházelo k nízkým energetickým ztrátám. Ovšem tato skutečnost vede k zamezení možnosti přirozené výměny vzduchu v obývaných prostorech. Díky hodnotám získaných z odborné literatury byl zjištěn zajímavý fakt, že v interiéru najdeme prostory s velkou koncentrací škodlivých látek, a to i vyšší, než v exteriéru. Nejvhodnější obranou je správný výběr konstrukčního materiálu, nábytku, dekorací a dalších materiálů vyskytujících se v interiéru v jakékoliv podobě. Bylo zjištěno, že přírodní materiály jsou nejvhodnější volbou materiálů do našich interiérů a naopak umělé materiály jsou často považovány za nešťastnou volbu. Formaldehyd a jiné škodlivé a toxické látky mohou ublížit našemu zdraví, a proto je velmi vhodné 53

alespoň pomocí vhodných materiálů nastolit uvnitř našeho životního prostoru jakýsi návrat k našim kořenům a přírodě. Pravidelný úklid a větratelnost prostoru jsou základními požadavky pro zamezení a případné šíření alergenů v interiéru. Elektromagnetické záření může vstupovat do interiéru buď z exteriéru nebo může být tvořeno vnitřními zdroji. V interiéru je nejčastějším zdrojem mikrovlnný ohřev, monitory, mobilní telefony a jiné přístroje. Práce s počítačem je dnes běžnou záležitostí, setkáváme se s ním prakticky všude. Podle současných znalostí a zkušeností nelze pochybovat o tom, že masové používání počítačů s sebou přináší i řadu zdravotních potíží, které s prací s počítačem souvisejí. Mnoho článků, které se objevily již v 70. letech, vyvolaly obavy z možného poškození zdraví způsobeném prací s počítačem, zejména kvůli působení elektromagnetického záření. Estetika a psychologie prostředí jsou pro spánek podstatné, protože se podílejí na kvalitě našeho odpočinku. Barvy použité v interiéru, materiály, vůně, hluk, světlo a mnoho jiných faktorů dokáže ovlivnit jak samotný spánek, tak život v daném interiéru.

54

9.

Závěr V této práci jsem si kladla za cíl zpracovat teoretickou analýzu faktorů vnitřního

prostředí, jak působí na psychiku i zdraví obyvatel, orientovat se v této problematice a zjistit, jak by mělo prostředí určené ke spánku vypadat, aby se uživatelé cítili co nejlépe a zároveň byli nabiti novou energií do dalšího hektického dne. Záměrem této práce bylo vytvořit ucelený přehled vývoje ležení a to především lůžkového nábytku. V průběhu staletí sice nedošlo k zásadním změnám funkce lůžka, ale zajisté se mění jeho vzhled, rozměry a někdy i použitý materiál. Je jasné, že postel v chladných severních částech Evropy vypadala odlišněji než lůžka na jihu. Výrazné rozdíly se projevovaly i mezi lůžkovým nábytkem šlechty, měšťanů a poddaných. Ale přes všechny rozdílnosti měla každá postel umožnit svému majiteli plnohodnotný spánek. Každý člověk je jedinečný a je tedy pochopitelné, že každému vyhovuje něco jiného. Nejdůležitějším předpokladem pro zdravý spánek a odstranění únavy je vhodná volba lůžka, skladba materiálů, ze kterých je lůžko vyrobeno a správné rozměry lůžkového nábytku odpovídající jeho uživateli. Dalšími důležitými faktory jsou např. umístění lůžka v prostoru a samotný vzhled lůžka, hluk či vnitřní mikroprostředí ložnice. Čím útulnější a příjemnější pracovní prostředí si vybudujeme, tím lépe se budeme cítit. Tato práce se zabývá prostředím, ve kterém žijeme, jednotlivými druhy škodlivin ve vzduchu a jejich působením na lidský organismus. Minimalizace, či dokonce úplné odstranění materiálů obsahujících tyto látky, je základním předpokladem pro zdravý životní prostor a prostor určený pro spánek. Nejvhodnější materiály používané v interiérech jsou přírodní materiály jako např. dřevo, cihelné zdivo, korek, parketové podlahy, dlažba. Tyto materiály mají nejmenší koncentraci atmosférických iontů. Ionizace vzduchu se v interiéru negativně mění s použitím železobetonového zdiva (např. v panelových domech) s vytvořením kolem vnitřního prostoru tzv. Faradayovi klece, která výrazně ovlivňuje elektrické pole uvnitř staveb. Již od dob starověku patřilo mezi základní úkoly architektů zajistit v budovách dostatečnou výměnu vzduchu. Před dvěma tisíci lety požadoval římský architekt Vitruvius, aby byl vzduch v místnostech „hodinu co hodinu obnovován a nepůsobil tak člověku škodu“. V současnosti bývá toto staré pravidlo podceňováno, zejména při 55

požadavku na snížení spotřeby energie při vytápění. Spáry oken jsou dokonale utěsněny a přirozená výměna vzduchu v bytech klesá. Stále tedy platí, že kvalita vzduchu v budovách je všeobecně horší než kvalita vzduchu venkovního. Větrání čerstvým venkovním vzduchem je pro lidské zdraví nepostradatelné a ničím nezastupitelné. Omezení možných zdravotních rizik a ochrana zdraví všech osob odpočívajících nebo pobývajících v budovách musí být vždy na prvním místě. Je velmi těžké najít systém, jak s jednotlivými aspekty, které zásadně ovlivňují naše vnímání a zdraví, jednoduše pracovat. Důležité je, abychom problematiku zdravého a útulného bydlení a spaní nepodcenili a k tomu nám může pomoci i tradiční čínské učení Feng-šuej.

56

10. Seznam použité literatury 10.1 Použitá literatura [1] ANON.: 2001. Feng – šuej: zdravý život v harmonii s okolím. Praha, Svojky & Co. 126 s. [2] BAYER K. M., 2004. Interiér od A do Z. - Krásné bydlení v osobitém stylu. Bratislava, Perfekt 187 s. ISBN 80-8046-279-8 [3] BRUNECKÝ, P., 1993. Historický vývoj nábytku. Brno, MZLU,. 228 s. ISBN 80-7157-441-4. [4] BRUNECKÝ, P., 1998. Domiciologie – nauka o obývaném prostředí. Brno, MZLU 167s. ISBN 80-7157-307-8 [5] BRUNECKÝ, P. a ŠVANCARA, F., 1995. Interiér – člověk a bydlení. Brno, MZLU 280 s. ISBN 80-7157-157-1 [6] BRUNECKÝ, P., TESAŘOVÁ, D., 2005. Emise VOC z nábytkových dílců. Brno, MZLU. ISBN 80-7355-040-7 [7] CIMBUREK, F. a spol., 1996. Dějiny nábytkového umění 1, 2. Praha, Argo 925 s [8] CIMBUREK, F. a spol., 1996. Dějiny nábytkového umění 3. Praha, Argo 240 s. [9] DLABAL, S., 2000. Nábytkové umění: vybrané kapitoly z historie. Praha, Grada 307s. ISBN 80-7169-655-2312 s. [10] DLABAL, S. a KITTRICHOVÁ, E., 1977. Nábytek, člověk, bydlení. Praha, Ústav bytové a oděvní kultury 177s. [11] FOŘTLOVÁ, K., 2005. ISBN 80-7366-035-0.

Barvy

v bytě.

1.

vyd.

Brno,

Era

132

s.

[12] HÁJEK, V., 2004. Ergonomie v bytě, v projektu a v praxi. 1. vyd. Praha, Sobotáles 125 s. ISBN 80-86817-00-8. [13] HORST, F. U., 1999. Zdravé bydlení, Praha: Ikar 151 s. [14] CHALUPSKÝ L., 1981. Světlo a svítidla. 1. vyd. Praha, SNTL 164 s. ISBN 04-314-81 [15] JOKL, M., 2002. Zdravé obytné a pracovní prostředí, Praha, 260 s. ISBN 80-200-0928-0. [16] KADLEC J. a spol., 1988. Ložnice. Praha, SNTL 192 s.ISBN 04-803-88 [17] KANICKÁ, L., 2007. Učební texty. 86 s. [18] KARASOVÁ, D. 2001. Dějiny nábytkového umění IV. Praha, Argo 321 s. ISBN 80-7203-339-5. 57

[19] KNOBLOCH H., 1875. Vše o spánku. Praha, ASTRA 144 s. ISBN 24-018-75 [20] LAM KAM ČCHUEN, 1998. přeložila Řápková M., Příručka Feng – šuej: praktické rady jak si vylepšit životní a pracovní prostředí. Praha, Svojka & Co 159 s. ISBN 80-7237-066-9 [21] PLESKOTOVÁ. P., 1987. Svět barev. 1.vyd. Praha, Albatros 199 s. ISBN 13-806-87 [22] POŠTULKOVÁ L., 2007. Typológia zariaďovacích prvkov bytu: človek – priestor – nábytek. Zvolen, Technická universita 174 s. ISBN 978-80-228-1797-4 [23] PREISICHOVÁ A., 1991. Domov a bydlení. Praha, IKEA 277 s. [24] PROKOPOVÁ H. a kol., 2007. Byt, který se vám přizpůsobí. Brno, ERA 129 s. ISBN 978-80-7366-106-9 [25] RYLEYOVÁ, N., 2004. Dějiny užitého umění: vývoj užitého umění a stylistických prvků od renesance do postmoderní doby. Praha, Slovart 544 s. ISBN 80-7209-549-8 [26] ŘEZNÍČKOVÁ, A. a PROKOPOVÁ, H., 2006. Postele a ložnice – co je potřeba k dobrému spánku. Praha, Grada 113 s. ISBN 80-247-0645-8 [27] ŘEZNÍČKOVÁ, A. a MAŇÁK, H., 2002. Materiály a technické vybavení současného interiéru: moderní bydlení. 1. vyd. Bratislava, Jaga group 223 s. ISBN 80-88905-67-2.) [28] SVOBODA, J.2008. „Postel s nebesy“ – vytvoření zdravého mikroklimatu v prostoru vymezeném nebesy [disertační práce]. Brno, MZLU. [29] WATERMANNOVÁ, G., 1994. Barvy pro váš byt. Praha, Ikar 128s ISBN 80-85830-02-7 [30] ČSN EN 1334 (911015) Nábytek bytový - Postele a matrace - Metody měření a doporučené tolerance [31] ČSN 91 1010 Lehací nábytek základní rozměry

10.2 Internetové zdroje


Lajčíková A., 2006., Syndrom nemocných budov – Sick Building Syndrome (SBS): [online] 11.3.2006 [cit. 12.3.2010] dostupné na www: <1.szu.cz/chpnp/pages/education/syndrom_nemocnych_budov.pdf>




Spánek - Wikipedie, otevřená encyklopedie: [online] 28. března 2010[cit. 4.4. 2009] dostupné na www:




Avair.cz - Rizikové složky vzduchu:: [online] 13. dubna 2010 [cit. 15.4.2010] Dostupné na www:

58




Elektrointové mikroklima [online] 13. dubna 2010 [cit. 14.4.2010] dostupné z www: <szu.cz/tema/pracovni-prostredi/elektroiontove-mikroklima>




Elektromagnetické spektrum - Wikipedie, otevřená encyklopedie [online] 28. března 2010 [cit. 4.4.2009] dostupn0 y www:cs.wikipedia.org/wiki/Elektromagnetick%C3%A9_spektrum#Viditeln.C3.A 9_sv.C4.9Btlo>




Wikipedie: Otevřená encyklopedie: [online]. Březen 2010 [cit. 1.4. 2010] dostupné na www: < cs.wikipedia.org/wiki/Hluk>




PowerWiki: Tuma2: [online] 13. dubna 2010 [cit. 15.4.2010] |dostupné na www: <powerwiki.cz/wiki/Tuma2#section-Tuma23.3.TOXICK_C3_89MIKROKLIMA>




PowerWiki: Tuma2: [online] 13. dubna 2010 [cit. 20.4. 2010] dostupné na www: <powerwiki.cz/wiki/Tuma2#section-Tuma23.5.MIKROBI_C3_81LN_C3_8DMIKROKLIMA>




Index of /pdf/clanky, mikroklima Jokl [online] 21.10.2009 [cit. 3.3.2010] dostupné na www:




Spánek - Wikipedie, otevřená encyklopedie: [online] 28.3.2010 [cit. 8.4.2010] dostupné na www:

59

11. Seznam obrázků Obr. 1 Postel z Théb, Kairo museum.............................................................................. 11 Obr. 2 Gotická postel, 15.–16. stol., Paříž ...................................................................... 13 Obr. 3 Postel s baldachýnem pozdní renesance.............................................................. 14 Obr. 4 Barokní postel ze zámku Effiat, Paříž ................................................................. 15 Obr. 5 Rokokové lůžko rafinovaně zakryté závěsy ........................................................ 16 Obr. 6 Postel z doby Ludvika XVI. ................................................................................ 16 Obr. 7 Empírová ložnice, zámek Wurzburg ................................................................... 17 Obr. 8 Postel s tvarovanými předními a zadními čely.................................................... 17 Obr. 9 Výklopné lůžko.................................................................................................... 18 Obr. 10 Postel podle návrhu Josefa Hofmanna............................................................... 18 Obr. 11 Text Vitrivius, kresba L. d. Vinci ...................................................................... 24 Obr. 12 Optimální délka ložné plochy............................................................................ 25 Obr. 13 Šířka lehací plochy ............................................................................................ 25 Obr. 14 Optimální výška postele pro dospělé................................................................. 26 Obr. 15 Optimální výška postele v nemocnicích ............................................................ 26 Obr. 16 Laťový rošt ........................................................................................................ 28 Obr. 17 Polohovatelný lamelový rošt ............................................................................. 28 Obr. 18 Bodové výkyvné nosiče roštu flowerflex .......................................................... 28 Obr. 19 Deformovatelnost matrace v různých zónách ................................................... 29 Obr. 20 Pružinová matrace ............................................................................................. 30 Obr. 21 Taštičková marace ............................................................................................. 30 Obr. 22 Latexová matrace............................................................................................... 30 Obr. 23 Matrace z polyuretanových pěn......................................................................... 31 Obr. 24 Vzduchová matrace ........................................................................................... 31 Obr. 25 Složky mikroklimatu obytného prostředí .......................................................... 33 Obr. 26 Elektromagnetické spektrum ............................................................................. 39 Obr. 27 Spektrum vlnových délek .................................................................................. 47 Obr. 28 Kruh barevnosti a idejí ...................................................................................... 48 Obr. 29 Psychologie barev.............................................................................................. 49 Obr. 30 Úpravy zdánlivě měnící prostor ........................................................................ 50 Obr. 31 Vztah pěti prvků ................................................................................................ 51

60

12. Soupis použitých zkratek PUR VOC SBS °C m cm mm m2 m3 g např. atd. apod. př. n. l. N O H2O SO2 NO2 NO CO2 CO O3 EMP IR VIS UV Hz dB Lx REM NREM

- polyuretan - těkavé organické látky - Sick Building Syndrom - stupeň Celsia (t - teplota) - metr - centimetr - milimetry - metr čtvereční - metr krychlový - gram - například - a tak dále - a podobně - před naším letopočtem - dusík - kyslík - voda - oxid siřičitý - oxid dusičitý - oxid dusný - oxid uhličitý - oxid uhelnatý - ozón - elektromagnetického pole - infračervené záření - světlo - ultrafialové záření - hertz (jednotka frekvence) - decibely (hladina intenzity zvuku) - lux (jednotka osvětlenosti) - stádium snění - 80 % fází spánku.

61