Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení LAMELOVÁ ŽIDLE

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení

LAMELOVÁ ŽIDLE Diplomová práce Součástí je příloha k diplomové práci

2012

Bc. Tomáš Mazel

1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Lamelová židle vypracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora Mendelovy univerzity v Brně o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětní licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

Brno dne 17. dubna 2012

……………………………. Bc. Tomáš Mazel

2

Poděkování Mé díky náleží především panu Prof. Ing. Štefanu Schneiderovi, Ph.D. za jeho odbornou pomoc, předání cenných zkušeností a metodické vedení při vytváření této práce. Dále bych chtěl poděkovat mojí rodině a přítelkyni za podporu a trpělivost při mém studiu. V neposlední řadě děkuji Ing. Arch. Karlu Menšíkovi ml. za poskytnuté informace. 3

ABSTRAKT Autor: Bc. Tomáš Mazel Název diplomové práce: Lamelová židle

Tato práce se skládá ze tří částí. První, teoretická část, je zaměřena na analýzu souboru informací týkajících se problematiky lamelového sedacího nábytku a obsahuje údaje o jeho historickém vývoji, ergonomii, použité technologii a lamelovém nábytku dostupném na současném trhu. Druhá, praktická část práce, se zabývá návrhem bytové jídelní židle zkonstruované z dílců zhotovených technologií lamelování a obsahuje konečný návrh včetně procesu jeho vzniku. Třetí část práce se zabývá výrobou modelu navržené židle z extrudovaného polystyrenu v měřítku 1:1 a klade si za cíl poskytnout stručný návod na využití tohoto materiálu pro modelování, jakožto nenahraditelné součásti práce designéra.

Klíčová slova: Vrstvené dřevo, lamelová židle, ergonomie, extrudovaný polystyren

ABSTRACT Author: Bc. Tomáš Mazel Name of the diploma thesis: Laminated chair

This diploma thesis consists of three parts. The first, theoretical part, is focused on analysis of information, which are about laminated sitting furniture and contain data about its historical development, ergonomics, used technology and laminated furniture available on current market. In the second, practical part, is designed house dinning chair constructed from laminated components. This part contains final design including its formation. The third part of the thesis deals with the manufacturing of designed chair model. The model is manufactured from extruded polystyrene in 1:1 scale and its function is to provide brief instruction how to use this material for modelling, which is an irreplaceable part of designers work.

Key words: Layered wood, laminated chair, ergonomics, extruded polystyrene

4

OBSAH 1 2 3 4 5 6

ÚVOD................................................................................................................... 8 CÍL PRÁCE .......................................................................................................... 9 METODIKA PRÁCE ......................................................................................... 10 SOUČASNÝ ČLOVĚK A ŽIDLE ..................................................................... 11 STATICKÉ A DYNAMICKÉ SEZENÍ ............................................................. 12 ANALÝZA HISTORICKÉHO VÝVOJE LAMELOVÉHO NÁBYTKU......... 14 6.1 Malé kroky k velké technologii .................................................................. 14 6.2 Vývoj židlí z vrstveného lamelového dřeva ............................................... 17 6.2.1 Michael Thonet ................................................................................... 17 6.2.1.1 Klížení vrstev a ohýbání v jedné rovině .......................................... 18 6.2.1.2 Thonetovo působení ve Vídni.......................................................... 21 6.2.2 První polovina 20. století .................................................................... 22 6.2.3 Skandinávie......................................................................................... 22 6.2.4 Vývoj lamelového nábytku po druhé světové válce ........................... 26 6.2.4.1 Léta 40. . ......................................................................................... 26 6.2.4.2 Léta 50. . ......................................................................................... 27 6.2.4.3 Léta 60. . ......................................................................................... 28 6.2.4.4 Léta 70. . ......................................................................................... 30 6.2.4.5 Léta 80. . ......................................................................................... 31 6.2.4.6 Léta 90. . ......................................................................................... 32 7 ANALÝZA SOUČASNÉ NABÍDKY LAMELOVÉHO NÁBYTKU .............. 33 7.1 Domácí trh .................................................................................................. 33 7.1.1 Abra a Seba......................................................................................... 33 7.1.2 Step ..................................................................................................... 34 7.1.3 Skládací židle...................................................................................... 34 7.1.4 Larry.................................................................................................... 35 7.1.5 Signum tres ......................................................................................... 36 7.2 Lamelový nábytek ve světě......................................................................... 36 7.2.1 Bento chair.......................................................................................... 36 7.2.2 Bend chair ........................................................................................... 37 7.2.3 Oh la la................................................................................................ 38 7.2.4 Piero .................................................................................................... 38 7.2.5 Cross ................................................................................................... 39 7.2.6 404 chair ............................................................................................. 40 7.2.7 Wishbone rocking chair ...................................................................... 40 8 KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ LAMELOVÝCH ŽIDLÍ ........................................ 42 8.1 Nedemontovatelná konstrukce.................................................................... 42 8.2 Demontovatelná konstrukce ....................................................................... 43 9 SYSTÉMOVÁ TVORBA V OBLASTI NÁBYTKOVÉHO DESIGNU........... 44 9.1 Cílová skupina ............................................................................................ 44 9.2 Funkce......................................................................................................... 44 9.3 Prostředí ...................................................................................................... 45 9.4 Ergonomie................................................................................................... 46 9.4.1 Základní rozměry židlí........................................................................ 46 9.4.1.1 Výška sedadla nad podlahou .......................................................... 46 5

9.4.1.2 Hloubka sedadla ............................................................................. 47 9.4.1.3 Šířka sedáku .................................................................................... 47 9.4.1.4 Úhel sklonu sedadla k podlaze........................................................ 48 9.4.1.5 Úhel sklonu opěradla k sedadlu...................................................... 48 9.4.2 Parametry nespecifikované nornou..................................................... 48 9.4.2.1 Výška opěradla ............................................................................... 48 9.4.2.2 Šířka opěradla................................................................................. 48 9.4.2.3 Tvarování sedáku ............................................................................ 49 9.4.2.4 Tvarování opěradla......................................................................... 49 9.4.2.5 Prostor pro nohy............................................................................. 49 9.5 Bezpečnost .................................................................................................. 49 9.6 Materiálová adekvátnost ............................................................................. 50 9.7 Technologie ................................................................................................ 52 9.7.1 Dýhy.................................................................................................... 52 9.7.2 Lepidla ................................................................................................ 53 9.7.3 Konstrukční principy vrstvených materiálů ....................................... 53 9.7.4 Faktory ovlivňující možnosti tvarování a mechanické vlastnosti vrstveného dřeva ................................................................................. 54 9.7.5 Výhody a nevýhody výroby tvarových dílců z vrstveného dřeva ...... 55 9.7.5.1 Výhody: ........................................................................................... 55 9.7.5.2 Nevýhody: ....................................................................................... 55 9.7.6 Materiálová náročnost výroby z vrstveného dřeva ............................. 55 9.7.6.1 Ohýbané židle ................................................................................. 56 9.7.6.2 Řezané židle .................................................................................... 56 9.7.6.3 Lamelové židle ................................................................................ 57 9.7.6.4 Tvarované dílce z vrstveného dřeva................................................ 57 9.7.6.5 Tvarované dílce řezané................................................................... 57 9.7.6.6 Tvarové dílce ohýbané (z masivního dřeva) ................................... 57 9.7.7 Technologie výroby dílců z vrstveného dřeva .................................... 58 9.7.7.1 Příprava souboru dýh ..................................................................... 58 9.7.7.2 Nános lepidla .................................................................................. 58 9.7.7.3 Skládání souboru ............................................................................ 58 9.7.7.4 Lisování souboru............................................................................. 58 9.7.7.5 Klimatizace ..................................................................................... 59 9.7.7.6 Opracování dílců ............................................................................ 59 9.8 Cena ............................................................................................................ 59 9.9 Ekologie ...................................................................................................... 60 9.10 Údržba......................................................................................................... 60 9.11 Výrobní doba a životnost............................................................................ 61 10 NÁVRH LAMELOVÉ ŽIDLE....................................................................... 62 10.1 Specifikace zadání, základní koncepce návrhu........................................... 62 10.2 Počáteční skici a modely............................................................................. 62 10.2.1 Model A .............................................................................................. 64 10.2.2 Model B .............................................................................................. 65 10.2.3 Model C .............................................................................................. 65 10.3 Práce v měřítku 1:5 ..................................................................................... 66

6

10.3.1 10.3.2

Konstrukční vazba: opěradlový ohyb – zadní nohy – trnož .............. 68 Design konstrukčního detailu: opěradlový ohyb – zadní nohy – trnož .. ............................................................................................................ 69 10.4 Řešení designu židle ................................................................................... 70 10.4.1 Model č. 1 v měřítku 1:5..................................................................... 71 10.4.2 Model č. 2 v měřítku 1:5..................................................................... 72 10.4.3 Model č. 3 v měřítku 1:5..................................................................... 74 10.4.4 Model v měřítku 1:1 ........................................................................... 76 10.4.4.1 Konstrukční vazba – nosná konstrukce – sedák.............................. 79 10.4.4.2 Design konstrukčního detailu: nosná konstrukce – sedák .............. 80 10.5 Výsledný návrh – židle „LaMela“ .............................................................. 81 10.5.1 Filozofie a popis návrhu ..................................................................... 81 10.5.2 Vizualizace židle „LaMela“ a jejích variant ....................................... 86 10.5.2.1 „LaMela natural“........................................................................... 87 10.5.2.2 „LaMela black“.............................................................................. 89 10.5.2.3 „LaMela white“.............................................................................. 91 10.5.2.4 „LaMela wood“.............................................................................. 93 10.5.2.5 „LaMela combi“............................................................................. 95 10.5.2.6 „LaMela red“ ................................................................................. 97 10.5.3 Doplňkový nábytek – stůl ................................................................... 99 10.5.4 Aplikace židle „LaMela“ v interiéru................................................. 100 11 MODEL Z EXTRUDOVANÉHO POLYSTYRENU V MĚŘÍTKU 1:1..... 102 11.1 Materiál ..................................................................................................... 102 11.2 Zpracování extrudovaného polystyrenu.................................................... 103 11.2.1 Odporová řezačka ............................................................................. 103 11.2.2 Lepení extrudovaného polystyrenu................................................... 107 11.2.3 Demontovatelné spoje....................................................................... 108 11.2.4 Zhotovení konkrétních dílců............................................................. 109 12 DISKUZE ..................................................................................................... 110 13 ZÁVĚR ......................................................................................................... 112 14 SUMMARY.................................................................................................. 113 15 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ .............................................................. 114 16 SEZNAM OBRÁZKŮ.................................................................................. 120 17 SEZNAM TABULEK .................................................................................. 123 18 SEZNAM PŘÍLOH....................................................................................... 124

7

1

ÚVOD Židle – předmět vyskytující se v milionech variací, který je dnes tak samozřejmý

a nepostradatelný, nás provází již od prvopočátků lidské civilizace. Již z období starověké Mezopotámie se nám do dnešních dnů dochovala vyobrazení nejstarších stoliček a záznamy svědčící o jejich dřívějším významu. Tak jako ostatní nábytek byly i židle zpočátku dostupné pouze nejvyšším kastám, díky čemuž se sezení na židli stalo symbolem moci, jenž v podobě trůnů přetrval celá další staletí. Změny společenské struktury a nezadržitelný rozvoj lidské populace postupně zpřístupnil tento kus nábytku všem společenským vrstvám a ze sezení se namísto výsady stala nutnost. Stejně jako společenský význam sezení, měnil se i vzhled židlí ovlivněný dobou v níž vznikaly, materiálem a technologií jejich výroby. Od řezaných a soustružených, které dominovaly interiérům až do první poloviny 19. století, přes revoluční ohýbané židle Michaela Thoneta a trubkový nábytek meziválečného Bauhausu, až po plastové výlisky, které se začaly uplatňovat po skončení druhé světové války. I přes tento několikasetletý vývoj židle byly, jsou a snad i navždy zůstanou v podstatě pouhou variací na podepřený sedák doplněný opěradlem. Nevelké rozměry tohoto nábytku v mnoha lidech budí dojem jeho jednoduchosti a bezvýznamnosti, ale opak je pravdou. Možná právě ono obrovské spektrum jejich typů je nejlepším svědectvím o její komplikovanosti a neutuchající touze člověka po nalezení té, která by se pro něj stala židlí ideální, nejen z hlediska jejího vzhledu, ale především funkce.

8

2

CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce je návrh bytové jídelní (univerzální) židle,

zkonstruované z dílců zhotovených z vrstveného dřeva technologií lamelování. Návrh je vytvořený na základě seznámení se s problematikou této technologie včetně její historie, ergonomickými požadavky kladenými na sedací nábytek a analýzou nabídky lamelového nábytku na současném trhu. Autor práce si klade za cíl vytvoření židle, jejíž konstrukce a tvarové řešení, dovolí sedící osobě realizovat proces tzv. dynamického sezení, považovaného za zdravý způsob sezení. Součástí práce je popis výroby modelu navržené židle z extrudovaného polystyrenu v měřítku 1:1, který by měl především posloužit dalším studentům jako návod na zpracování tohoto materiálu s cílem vytváření modelů vlastních návrhů.

9

3

METODIKA PRÁCE Metodika této práce je rozdělena do tří částí. První část, tvořená teoretickým

přehledem zabývajícím se problematikou sezení a lamelového nábytku analyzovanou z řady úhlů je zpracována na základě informací uvedených v seznamu použitých zdrojů. Tato část práce dále obsahuje specifikaci 11 bodů hodnotného designu zpracovaných Prof. Mgr. Art. Dr.h.c. Haiplem, vztaženou přímo k produktu navrhovanému v praktické části práce. V druhé části práce jsou získané informace aplikovány do procesu a výstupu návrhu bytové jídelní židle zkonstruované z dílců z vrstveného dřeva. Převážná část práce na návrhu byla realizována prostorovým modelováním židle a jejích částí z různých materiálů a v různých měřítcích, a proto je tato praktická část doplněna především fotografiemi modelů v několika zásadních stádiích návrhu namísto obvyklých skic. Druhá část obsahuje nejenom vývoj návrhu, ale i popis konstrukce a materiálové skladby a vizualizace konečného řešení navrhované židle, včetně několika variant a její aplikace do virtuálního interiéru. Autor se při práci snažil postupovat podle bodů systémové tvorby v designu nábytku, které jsou uvedeny v teoretické části. Poslední část je věnována výrobě modelu navržené židle z extrudovaného polystyrenu v měřítku 1:1. Tato problematika je zahrnuta především proto, aby čtenářům poskytla soubor informací o způsobech, jak tento materiál opracovávat s cílem vytváření modelů vlastních návrhů, které by měly být jedním ze základních kroků při práci designéra. Metody použité při zhotovování modelu vycházejí z autorových zkušeností se stavbou modelů a výrobou nábytku.

10

4

SOUČASNÝ ČLOVĚK A ŽIDLE Dnešní společnost si díky tomu, že lidé tráví obrovské množství času sezením,

vysloužila označení „sedavá“. Běžný člověk mající sedavé zaměstnání stráví v této poloze přinejmenším 8 hodin během pracovní směny a další „prosezený“ čas připadne na cestu z a do zaměstnání, stravování a další nepracovní aktivity. Z důvodu negativních dopadů, které má tato poloha na lidský organismus a snahy o jejich eliminaci, které rostly spolu s rychlostí, jakou si lidé zvykali sedět kdykoli to jen bylo možné, rostly i požadavky kladené na sedací nábytek. Tvorba židlí navazující na zkoumání samotného procesu sezení se tak stala jednou z nejnáročnějších oblastí nábytkářské tvorby. Jeden z našich historicky nejvýznamnějších tvůrců nábytku Jindřich Halabala k této problematice poznamenal, že židle je „zkušebním kamenem výtvarníka, konstruktéra i dělníka“ [1]. Dřívější požadavky, především potřeba vytvoření stabilní a pevné opory pro lidské tělo se postupem času rozrůstaly o požadavky na ergonomické tvarování, bezpečnost, zdravotní nezávadnost a snadnou udržovatelnost použitých materiálů, atd. Nároky kladené na sedací nábytek se rovněž odrazily v rozšíření jeho typologické řady a aplikaci všech základních skupin konstrukčních materiálů, které umí současná společnost zpracovávat. Komplikovanost výroby židlí potvrzuje i fakt, že jsou převážně produkovány velkými a povětšinou i specializovanými podniky a nákup kvalitní židle, zvláště pak pracovní, je finančně značně nákladnou záležitostí. Požadavky bezpečnosti a maximálního uzpůsobení židle fyziologickým potřebám lidského organismu, které jsou výsledkem neustálého zkoumání a osvěty v této oblasti, dnes hrají při jejím výběru stejnou roli jako tvar židle a materiál, z něhož je zkonstruována. Jedněmi z dalších parametrů,

jejichž význam je stále častěji

zdůrazňován a využíván jako součást cíleného marketingu, jsou enviromentální dopady produktu. Židle

je

pro

současného

člověka

jedním

z nejčastěji

využívaných

a nepostradatelných nábytkových předmětů a dalo by se říci, že je jedním z jeho „nejlepších přátel“. Bohužel ani současné technologie a vědecký pokrok nedokáží plně potlačit negativní důsledky polohy v sedě, a tak židle současně patří i mezi největší „nepřátele“ zdraví člověka. O tom, že život bez židle si neumíme představit, svědčí mimo jiné i skutečnost, že ani vizionáři předkládající nám svoje více či méně vědecky podložené představy budoucnosti, za ni dosud nedokázali nabídnout jinou alternativu.

11

5

STATICKÉ A DYNAMICKÉ SEZENÍ Statické sezení, neboli sezení bez změn polohy, s sebou přináší řadu negativních

dopadů na organismus člověka. Největší mírou se tyto negativní dopady projevují v zádovém svalstvu jeho přetížením, následovaným bolestivou odezvou a v oblasti páteře, která není pouze základní nosnou částí lidské kostry, ale rovněž slouží jako ochranná schránka pro míchu. Když dochází k nadměrnému přetěžování páteře, a tím k jejímu poškozování, přenáší se tyto negativní dopady pomocí nervové sítě do ostatních částí těla, z čehož vyplývá, že dlouhodobé špatné sezení poškozuje celý organismus, nikoli pouze ty části, jejichž nadměrné zatížení se projeví více či méně intenzivní bolestí. Schéma orgánů, jejichž funkce je ovlivňována páteří, je znázorněno na obrázku 1.

Obrázek 1. Orgány, jejichž činnost je ovlivněna páteří [2].

12

Negativní dopady statického sezení lze zmírnit, ovšem ne úplně odstranit, dokonalým ergonomickým tvarováním sedacího nábytku spojeným s možností jeho přizpůsobení více uživatelům s ohledem na jejich tělesné proporce. Takováto „dokonalá“ ergonomie je využívána v oblasti kancelářského sedacího nábytku a její aplikaci v oblasti bytových nepracovních židlí brání především její vysoká cena. Bytové jídelní a univerzální židle jsou nábytkem, který je určen ke krátkodobému sezení, a proto je u nich aplikace nákladného ergonomického tvarování v podstatě zbytečná. Bohužel ne každý má v interiéru speciální pracovní židli, zvláště v případě, že práce doma je pro něj výjimečnou situací, a proto se málokterá nepracovní židle vyhne tomu, aby ji čas od času zastoupila. Toto využití však zpravidla velmi brzy odhalí nevhodnost takovéto židle k dlouhodobému sezení. V případě, že neexistuje možnost poskytnout tělu vhodnější oporu, stává se dynamické sezení jedinou možností, jak organismu alespoň trošku ulevit. Dynamické sezení je někdy považováno za alternativu ergonomického tvarování sedacího nábytku. Sedět dynamicky znamená měnit často polohu, díky čemuž nedochází k nadměrnému namáhání určité části těla nebo konkrétní skupiny svalů, a tím se předchází jejich rychlé únavě. Dynamické sezení udržuje a stimuluje procesy probíhající v lidském organismu, a kromě svalstva se blahodárně projevuje i na funkci metabolismu,

krevního

oběhu

a

podporuje

přirozenou

obnovu

vlastností

meziobratlových plotének [3]. Problematikou dynamiky sezení se zabývala a neustále zabývá celá řada odborníků. Mnozí z nich došli k závěru, že vůbec prvním správným sezením bylo sezení obkročmo na hřbetu koně. Nejen, že neustálý pohyb, který si jízda na koni vyžaduje, nutí jezdce střídavě zapojovat různé skupiny svalů, ale sezení v této poloze vede k vyosení pánve směrem dopředu, což dále podporuje správné esovité držení páteře. Pro umožnění dynamického sedu je důležité, aby židle nebránila sedícímu člověku − především jeho trupu a nohám ve volném pohybu. Pravděpodobně nejvýznamnějším novátorem v oblasti dynamického sezení, který svoje nápady úspěšně aplikoval a dodnes aplikuje do řady návrhů sedacího nábytku, je norský designér Peter Opsvik. Jeho návrh klekačky ze 70. let minulého století (viz Obrázek 14), stejně jako řada dalšího, jím navrženého sedacího nábytku s sebou přinesla významnou inovaci a ukázku odlišného přístupu k problematice zdravého sezení. Sám Peter Opsvik problematiku dynamického sezení velice trefně vystihl, když řekl, že „nejlepší poloha při sezení je ta další“ [3]. 13

6

ANALÝZA HISTORICKÉHO VÝVOJE LAMELOVÉHO NÁBYTKU Účelem této části práce je zachytit a popsat ty nejdůležitější kroky, které vyústily

ve vznik vrstveného lamelového dřeva a sedacího nábytku z něj konstruovaného. Nejpodrobněji je zpracováno období do počátku druhé světové války, během kterého byla tato technologie vyvíjena a zdokonalena natolik, že nic nebránilo jejímu průmyslovému využití. Analýza poválečného období je zpracována převážně formou vyobrazení vždy alespoň jednoho produktu využívajícího tuto technologii, náležejícího svým vznikem do příslušného desetiletí. Autor práce se snažil vybrat takové produkty, které lze z dnešního pohledu považovat za ikony nábytkového designu.

6.1 Malé kroky k velké technologii První nesmělé, avšak nesmírně významné krůčky ve výrobě vrstveného dřeva byly učiněny již 3000 let před Kristem v severní Africe, v oblasti, kterou dnes označujeme jako Egypt. Byla to oblast, v níž díky bohatství úrodné půdy vznikala rozlehlá města s honosnými paláci, vybavenými neméně honosným nábytkem. Víra Egypťanů v posmrtný život a jejich schopnost zobrazovat každodenní činnosti nám do dnešních dnů zachovala velké množství dokladů o vysoké řemeslné vyspělosti této kultury. Jakkoli byla půda ve starověkém Egyptě úrodná, rostlo na ní pouze malé množství kvalitního dřeva. Cenné dřeviny byly do Egypta dováženy ze střední Afriky a Přední Asie a byly vzácným artiklem. Snad právě tento nedostatek spolu s vysokou řemeslnou zručností přispěl k tomu, že již v této ranné fázi lidské civilizace byly z hodnotných dřevin vyráběny dýhy, které se živočišným klihem lepily na méně hodnotné podkladové dřeviny a dokonce i k sobě navzájem, díky čemuž Egypťané vytvořily první překližky. Egypťané vyráběli dýhy řezáním nebo štípáním z kmene, jejich povrch vyhlazovali a přesné tloušťky cca 2 mm dosahovali škrabkami a broušením pomocí pískovce a rozdrceného křemene (viz Obrázek 2). Unášení egyptských řemeslníků do otroctví, ale také jejich dobrovolná výměna s ostatními starověkými kulturami přispěly k tomu, že se výroba dýh pomalu, ale jistě šířila do celého světa [4].

14

Obrázek 2. Výroba a zpracování dýh ve starověkém Egyptě [5]. Technologii dýhování díky poznatkům Egypťanů ovládali také řemeslníci antického Řecka a Říma. Dýhy se v tomto období stále vyznačovaly poměrně velkou tloušťkou kolem 2 mm a vyráběny byly stejně jako v Egyptě řezáním [4]. Náročnost výroby dýh byla tak vysoká, že překližky jako konstrukční materiál byly na dlouhá staletí zapomenuty (nebo se přinejmenším nezachovaly) a celý zbytek starověku zůstaly dýhy pouze materiálem k povrchovému zhodnocení nábytku z levnějších dřevin. Příchod středověku znamenal pro umělecká řemesla obrovský úpadek. Evropská civilizace tohoto období zapomněla techniky, které byly zdokonalovány po celá dlouhá tisíciletí. Ačkoli dýhy nenašly v období středověku uplatnění, přesto je toto období pro budoucí

produkci

dýh

důležité.

Roku

1245

byla

Francouzem

Villardem

de Honecourtem vynalezena pila poháněná silou vodního proudu. Tento vynález se během následujících sta let rozšířil po celé Evropě a nelze pochybovat o tom, že přinejmenším do roku 1793, zajišťovaly stroje pracující na stejném či podobném principu rozvoj a zdokonalení výroby dýh, jejichž význam začal po předchozím úpadku opětovně vzrůstat v období novověku [4]. Novověk, počínající renesančním slohem a rokem 1492, kdy byla objevena Amerika [6], znamená návrat dýh do nábytkové tvorby. Řezba, jakožto hlavní zdobná technika realizovaná v masivním dřevě, pomalu přestávala postačovat požadavkům po bohatě dekorovaném nábytku a začala být kombinována s intarsiemi. K rozvoji dýhárenství a intarsie přispěl v 16. století německý truhlář Georg Renner, který vynalezl a zkonstruoval první známou pilu speciálně určenou pro řezání dýh [4]. Pily na řezání dýh se označovaly jako „fornýrky“ (název je odvozený od německého označení dýhy „das Furnier“). Fornýrky byly poháněny přes ojnici silou vody a dovolovaly zpracovávat na dýhy i ty nejtvrdší druhy dřevin [7]. Renesance a Baroko přinesly ve zpracování dýh veliký pokrok. Intarsie jakožto zdobná technika dosáhla v období baroka své nejvyšší kvality a historicky nejvýznamnějšího postavení. I přesto, 15

že si dýhy vydobyly nenahraditelnou pozici v truhlářských dílnách a ve větším či menším množství se používaly i v rokoku, klasicismu a empíru, stále se jednalo o dýhy vyráběné řezáním z nejcennějších dostupných či módních dřevin a používány byly výlučně k nalepování na méně kvalitní dřeviny za účelem zvýšení estetické hodnoty výsledných produktů truhlářských dílen (dnes takovéto dýhy označujeme jako dekorační). K tomuto faktu bezpochyby přispělo i to, že jakkoli pily poháněné vodou usnadnily a zproduktivnily výrobu dýh, měly jeden podstatný nedostatek. Tímto záporným faktorem byla výtěž materiálu. Při řezání dýh vznikalo vetší množství odpadu nežli dýhových listů [7]. Dalším významným mezníkem pro výrobu dýh, který rokem svého vzniku spadá ještě do období novověku, přesněji do klasicistního slohu, je rok 1793. V Anglii, kolébce průmyslové revoluce, byl Samuelu Benthamovi patentován stroj na výrobu dýh pomocí rotujícího nožového válce. Patent č. 1951 je významný především tím, že se v něm autor zmiňuje o významu vlhkosti a tepelné přípravy materiálu před výrobou dýh. Tento proces označovaný dnes jako plastifikace je nepostradatelný pro kvalitní dýhárenskou produkci. V roce 1806 obdržel další Angličan Marc Isambard Brunel patent na stroj pro krájení dýh. Z faktu, že ten samý vynálezce si o dva roky později nechal patentovat pilový kotouč na výrobu dýh můžeme usoudit, že tato první známá kráječka nesplnila očekávání svého tvůrce [8]. První loupací stroj vznikl v roce 1819 a později byl zdokonalen francouzským inženýrem Garauem, který ho vybavil tlačnou lištou [5]. První loupačka, konstrukčně a principielně podobná dnešním strojům, byla patentována roku 1834. Stroj s pevným nožem, tlačnou lištou a výřezem pojíždějícím na vozíku si nechal patentovat M. Pape [8]. Z dochovaných záznamů je vidět, že v období Biedermeieru (mezi léty 1815-1848) [6] již byly známy všechny základní principy výroby dýh. V první polovině 19. století začaly vznikat závody specializované na výrobu dýh a další pokroky ve vývoji strojního zařízení pro jejich beztřískovou produkci daly koncem druhé poloviny 19. století vzniknout prvním překližkárenským závodům. Nejstarší evropská překližkárna byla otevřena roku 1885 v Talinu [5].

16

V předchozích odstavcích byly uvedeny základní mezníky vedoucí k průmyslové produkci dýh, kterou můžeme považovat za nezbytnou k využití dýh pro konstrukční, nikoli pouze pro dekorační účely. Dalším materiálem nepostradatelným pro průmyslové využití

vrstveného

dřeva,

jehož

vývoj

probíhal

do

určité

míry

nezávisle

na dřevozpracujícím průmyslu, byla syntetická lepidla. Až do roku 1930, kdy začala syntetická lepidla postupně nahrazovat lepidla z přírodních surovin, bylo velké množství lepených spár spíše přítěží, která zapříčiňovala nižší odolnost lepených konstrukcí [9].

6.2 Vývoj židlí z vrstveného lamelového dřeva Nejstarší dochovaný záznam o využití několika slepených vrstev masivního dřeva za účelem zhotovení tvarovaných dílců sedacího nábytku pochází z roku 1805. Belgický umělecký truhlář Jean-Joseph Chapuis vytvořil touto technologií hned několik kusů židlí [10]. Podobnou technologii nezávisle na něm využil a zdokonalil rakouský truhlář Michael Thonet. 6.2.1 Michael Thonet Michael Thonet působil v letech 1830-1842 v Boppardu na Rýnem v malé truhlářské dílně zaměstnávající 30 tovaryšů. Již od počátku se věnoval produkci různých druhů sedacího nábytku, jehož tvary byly definovány tehdejším slohem – Biedermeierem [10]. Nábytek přestal být tvořen tak, aby se stal především pastvou pro oči, zato byl však kladen důraz na jeho maximální pohodlnost [4]. Dílce pro takový nábytek byly vyráběny klasickou technologií řezání s následným dalším třískovým opracováním do konečné podoby. Tato výroba byla časově a materiálově náročná, a čím více byl dílec tvarovaný, tím menší byla jeho pevnost. Jednotlivé dílce byly vzájemně spojovány pomocí čepů, které byly a dodnes zůstávají především v místě spojení nohou a sedáku nejslabším místem konstrukce židlí. Michael Thonet si tyto skutečnosti uvědomoval a již na počátku svojí kariéry započal s hledáním technologie, kterou by se dala výroba zjednodušit a která by i složitě tvarovaným dílcům propůjčovala maximální možnou pevnost. I když se Michael Thonet proslavil především díky tomu, že jako první dokázal využít ohýbání napařeného hranolku pro průmyslovou výrobu sedacího nábytku, urazil dlouhou cestu, než se mu podařilo tohoto úspěchu dosáhnout.

17

Thonetovu snahu o vytvoření ohýbaného dílce můžeme rozlišit do několika vývojových stádií:

1. Klížení několika vrstev a ohýbání v jedné rovině. 2. Klížení několika vrstev a ohýbání v jedné rovině s následným podélným rozřezáváním v úhlu 90° k původním vrstvám a další ohýbání v jiných rovinách. 3. Rozřezávání vrstev do podoby hranolků před klížením do tyčí, klížení v tyčích při současném ohýbání v různých rovinách. 4. Klížení vrstev při současném ohýbání v různých rovinách a pravidelným otáčením kolem podélné osy. 5. Ohýbání masivních hranolků [11]. 6.2.1.1 Klížení vrstev a ohýbání v jedné rovině Touto metodou se Thonet zabýval od roku 1830 v již zmíněné boppardské dílně. Sedací nábytek, označovaný jako Boppardský, který se nám z tohoto období dochoval, je dnes považován za první sériový produkt vyrobený technologií lamelování a období mezi léty 1830-1842 je považováno za období vzniku samotné technologie. Michael Thonet si význam svého objevu uvědomoval a v roce 1840-1841 za finanční podpory Johana Waltera van Meertena získal na tuto technologii privilegium na dobu patnácti let [12]. Podle textu uvedeného u privilegia spočívala inovativnost Thonetova přístupu především v chemicko-mechanickém působení na materiál. Svazky dýh byly po předchozí tvarové přípravě vařeny v horkém klihu a následně ohýbány působením mechanické síly ve speciálně k tomu zkonstruovaných formách (viz Obrázek 3), v nichž byly ponechány, dokud nevyschly, čímž došlo ke stabilizaci jejich tvaru [12]. Aby Michael Thonet zvýšil produktivitu a zjednodušil následující operace (především montáž), vytvářel již v této době tzv. sdružené přířezy. Používal širší formy, do nichž bylo možno vkládat širší pásy dýh, které se po stabilizaci rozřízly na dva totožné dílce [10]. Příklad Thonetova boppardského sedacího nábytku je na obrázku 4.

18

Obrázek 3. Formy využívané Michaelem Thonetem pro výrobu Boppardských židlí [12]. Technologie lamelování, kterou Thonet v této době využíval, měla celou řadu nedostatků, které nakonec vedly k tomu, že od ní upustil. Dýhy na jeho produkty byly vyráběny výlučně řezáním, což bylo materiálově náročné a pracné, a aby mohl lepit dílce s měnící se tlouštkou, musely být dýhy dále zužovány a při jejich vkládání do forem muselo být dodrženo jejich pořadí a přibližná poloha v souboru. Kostní klih, který byl v té době jediným dostupným lepidlem, nevykazoval dostatečnou odolnost spojů především při působení vlhkosti, což mělo za následek omezenou tvarovou stabilitu dílců, která v podstatě vylučovala export na delší vzdálenosti. Kromě toho při výrobě boppardského nábytku docházelo k velké spotřebě klihu, který musel být dostatečně kvalitní, aby ve čtyřech vrstvách udržel pět vrstev dýh. Při pokusu o vytvoření repliky Boppardské židle, jehož výsledky byly prezentovány v roce 1996 na sympoziu historiků pořádaném vsetínským Okresním vlastivědným muzeem, bylo zjištěno, že na výrobu jedné boppardské židle bylo zapotřebí cca 5 kg klihu. Tento závěr potvrzují samy dějiny, Thonet v roce 1838 zakoupil starý mlýn za účelem zřízení vlastní výrobny klihu [10].

19

Za další negativum může být považováno olepení všech ploch dekorační dýhou, která na jednu stranu mohla zakrývat nepřesnosti při lepení souboru dýh, na stranu druhou však v porovnání s řezaným nábytkem podstatnou měrou komplikovala celou produkci.

Obrázek 4. Boppardská židle [13]. U boppardského nábytku využíval Michael Thonet dílce ohnuté v jedné rovině pro výrobu bočnic a opěradel, které byly spojeny řezanými trnožemi. Přidáním područek a nohou k židli či prodloužením lubů, trnoží a opěradlových příček vytvářel v Biedermeieru tak oblíbené sedací garnitury sestávající se z křesel a pohovky. Jeho nábytek byl tak novátorský, že si ho povšiml kníže Metternich a nabídl Thonetovi, aby se přestěhoval do Vídně, kde by za jeho podpory mohl dále pokračovat ve vývoji ohýbaného nábytku [10]. Bez této nabídky by možná Thonet nikdy nedosáhl pozdějších úspěchů.

20

6.2.1.2 Thonetovo působení ve Vídni Během svého působení ve Vídni se Michael Thonet proslavil především využitím tzv. svazkové techniky, kterou nahradil technologii lamelování, a která mu dovolila ohýbat materiál v takřka libovolném směru. Prvními produkty, u nichž využil svazkovou techniku – tehdy ještě kombinovanou s vrstvenou lamelou, byly v letech 1843-1846 židle určené pro Lichtenštejnský palác. Do dnešních dob se jich dochovalo pouze několik kusů a jedno takřka neuvěřitelné svědectví o revolučnosti Thonetovy práce. Jak již bylo zmíněno, běžné židle byly v tomto období konstruované z řezaných dílců, které si vynucovaly větší dimenze, což se nutně projevovalo vyšší hmotností a těžkopádností takovéhoto nábytku. Michael Thonet naproti tomu vytvářel židle, které vynikaly mezi ostatními ladnými křivkami a nevídaně subtilní konstrukcí. Aby odstranil nedůvěru v kvalitu svých židlí, připevňoval na spodní stranu sedáku olověná závaží, která měla v uživatelích vzbuzovat pocit větší pevnosti a stability [10]. Michael Thonet se po čase od svazkové techniky navrátil zpět k vrstvení lamel a zdokonalil formy pro jejich tvarování až do té podoby, že mu dovolily částečné vytváření ohybů v různých rovinách. Z vrstveného dřeva vyráběl ve Vídni například židli č. 4, která byla zároveň první malosériově vyráběnou židlí v Thonetově vídeňské dílně. Dokonce i první vývojová stádia židle č. 14 vznikající ještě před odchodem do Čech měla lamelovou konstrukci [14].

Thonetovy novátorské nábytkové konstrukce si postupně získávaly zaslouženou pozornost a díky prezentacím na světových výstavách začaly přicházet i první zámořské objednávky. Slané, vlhké prostředí při zaoceánské přepravě znemožňovalo transport výrobků s klihem lepenými vrstvami a Thonet správně pochopil, že pokud chce plně využít potenciálu trhu, který se mu otevíral, musí svoji pozornost zaměřit na ohýbání masivního dřeva. Michael Thonet byl nejvýznamnějším světovým vývojářem a uživatelem technologie lamelování první a počátku druhé poloviny 19. století [12]. Nebyl však jediný, například John Henri Belter, rodák z německého Ulmu, který ve 40. letech 19. století odešel do USA, získal několik amerických patentů na výrobu nábytku z vrstveného dřeva. Princip jeho technologie byl podobný tomu, který vytvořil Thonet [10].

21

Zdokonalení a rozmach ohýbaní masivních hranolků a vysoká estetická a užitná hodnota nábytku z nich vyrobeného, spolu s nedokonalostí tehdejších lepidel způsobily, že lamelování bylo odsunuto mezi okrajové nábytkářské technologie a řezané a ohýbané židle dominovaly interiérům po zbytek 19. a počátek 20. století. 6.2.2 První polovina 20. století „Teorie racionalistů 19. století začaly být domýšleny jako program a vyvolaly zájem o jednoduchý tvar, jenž byl odvozen z účelu a konstrukce. Výtvarná působivost přestala být viděna v ornamentálním dekoru a byla hledána v tvarové jednoduchosti, proporcích, měřítku a harmonii materiálů. Tento nový názor se projevil v pracích O. Wagnera, P. Behrense, T. Garniera,

A. Loose, A. Perreta a L. Wrighta, kteří

společný program prosadili ve své tvorbě každý individuálně odlišným způsobem. Jejich pokračovatelé – především Le Corbusier, Mies van der Rohe a W. Gropius dovedli tento směr až na hranici, jež je nazývána funkcionalismem“ [6]. Materiální a technologický vývoj urychlený válečnou mašinérií spolu s moderním myšlením dal vzniknout nábytku z ohýbaných trubek. Tento materiál svými možnostmi, pevností a funkcionalistickou čistotou začal plnit reprezentativní interiéry a jeho obliba se nezadržitelně šířila Evropou. Neznaje hranic, dorazily myšlenky funkcionalismu i na Skandinávský poloostrov. 6.2.3 Skandinávie Skandinávie, jejíž tvrdé klimatické podmínky a řídké osídlení zpomalovalo industrializační procesy, se vyznačovala zcela osobitou tvarovou kulturou. Obyvatelé Skandinávie ovlivnění protestantskými tradicemi hlásajícími přísnost a jednoduchost, vždy vytvářeli prostý a vysoce funkční nábytek. Jejich nábytková tvorba vycházela z úcty k tradicím a přírodním zdrojům – především rozsáhlým lesům, které byly jejich největším bohatstvím. Touha po zachování přírody pro další generace je vedla a dodnes vede k racionálnímu využívání dřeva a nelze se proto divit, že to byly právě Skandinávci, kteří se nejvíce přičinili o to, že si lamelové konstrukce postupně získaly svůj dnešní význam. Pro vývoj vrstveného dřeva v meziválečném období je významné především Finsko [4]. Finsko

patřilo

v první

polovině

20. století

společně

s Ruskem,

Polskem

a pobaltskými zeměmi k největším producentům a zpracovatelům dýh. Již roku 1912 vznikla ve městě Jyväskylä první finská překližkárna předznamenávající prudký rozvoj tohoto dřevozpracujícího odvětví i v ostatních státech [5]. Snad zásahem osudu

22

se nedaleko tohoto města v Kuortane o 14 let dříve narodil Hugo Henrik Alvar Aalto, který finskou dýhu proslavil více než kdokoli jiný. Aalto měl obrovské štěstí, když se mu na konci 20. let 20. století podařilo navázat spolupráci s průkopníkem ohýbání finské břízy Otto Kerhonenem (někdy též uváděným jako Korhonenem). Netrvalo dlouho a světlo světa spatřily první produky plynoucí z této plodné spolupráce. Aalto zpočátku přebíral středoevropské zásady nábytkové tvorby, což se projevovalo především využíváním ocelových trubek jako nosných koster sedacího nábytku, ale postupem času si je začal upravovat k obrazu svému. Tímto způsobem vzniklo i křesílko Paimio pro stejnojmenné plicní sanatorium. Na svou dobu velmi odvážně tvarovaný monovýlisek sedáku a opěradla byl nejdříve v duchu středoevropského funkcionalismu podstaven ocelovým rámem, který však Aalto velmi brzy nahradil ohýbanou lamelou. K tomuto rozhodnutí ho vedlo přesvědčení, že v prostředí léčebny je kov pro pacienty příliš chladný a evokuje v nich pocity blízké nemocničnímu prostředí a smrtelným postelím. Tento krok, jakkoli se může zdát nevýznamným, předznamenal budoucí směr Aaltovi tvorby a především inspiroval další skandinávské designéry, kteří ohýbanou lamelou vytvořili protipól ocelové trubky a v čele s Aaltem položili základní kameny pojmu „finský design“ [15]. Po křesílku Paimio následovala stohovatelná trojnožka Jakkara (viz Obrázek 5.), která byla rozpracována do řady variant, jež se staly jedněmi z nejznámějších výstupů Aaltovi tvorby.

Obrázek 5. Stohovatelná stolička Jakkara [16].

23

Nelze pochybovat o tom, že bez zkušeností Otty Kerhonena by Aaltova cesta k úspěchu byla mnohem klikatější. Společně s ním a později se svou ženou Aino, s níž založili v roce 1935 firmu Artek, neustávali ve zkoumání možností vrstveného dřeva. Postupně přihlásili k patentování celou řadu nových postupů dovolujících tvarovat vrstvy březového dřeva do měkkých organických linií. Příklad jednoho z Aaltových patentů je na obrázku 6.

Obrázek 6. Patent Alvara Aalta [17].

24

Aaltovi spolupracovníci a následovníci, mezi něž patří například Kari Asikainen nebo Maija Heikinheimo [18], se spolu s Aaltem zasloužili o to, že si tvarovaná lamela v meziválečném období postupně dobývala svoji významnou pozici a stala se plnohodnotnou alternativou středoevropské trubky. Obliba ohýbané lamely se již ve 30. letech rozšířila i do Švédska. Největší zásluhu na tom měl Švéd Bruno Mathsson, který dokázal jejích možností využít se stejnou elegancí a citem pro tvar jako jeho současník Aalto. Podobně jako o několik let později u Norů, byly Mathssonovou specialitou křesílka a lenošky (viz Obrázek 7.).

Obrázek 7. Lamelové křeslo od Bruna Mathssona [19]. Skandinávským návrhářům a výrobcům nábytku se v meziválečném období podařilo technologii lamelování zvládnout natolik, že ji bylo možno bez problémů využívat pro sériovou výrobu nábytku. Ve 20. a 30. letech 20. století můžeme tedy vývoj technologie lamelování považovat z hlediska možnosti jejího průmyslového využití za dokončený. Další zlepšení spočívající například v aplikaci vysokofrekvenčního ohřevu při lepení dílců, přispívající především k zefektivnění výroby, přišla až po druhé světové válce. Druhá světová válka, stejně jako první, znamenala útlum nábytkářské produkce, který byl po jejím skončení vystřídán potřebou jejího opětovného dynamického růstu 25

spojeného s obnovou válkou zničených interiérů. Technologie lamelování byla během války dále zdokonalena a postupně se začala ve větším měřítku využívat i ve střední Evropě a dalších částech světa, kde doplňovala portfolio nábytkářských technologií. Největší oblibu si ohýbaný nábytek složený z dílců z vrstveného dřeva dodnes udržel v oblasti Skandinávie. 6.2.4

Vývoj lamelového nábytku po druhé světové válce

6.2.4.1 Léta 40. Druhá polovina 40. let 20. století byla především ve znamení vzpamatovávání se z hrůz druhé světové války. Nábytkářské podniky začaly obnovovat svoji činnost a učily se pracovat s novými materiály a technologiemi, které přinesla válečná produkce. Díky krátkému období mezi koncem války a počátkem 50. let nevzniklo mnoho sedacího lamelového nábytku, který by bylo možno považovat za ikonu nábytkového designu. Jako příklad produktu, kterému se to povedlo, lze uvést židli SE 42 z roku 1949 od německého designéra Egona Eiermanna (viz Obrázek 8.). Svým řešením a dobou vzniku je tato židle velmi blízká židli LCW od Charlese Eamese.

Obrázek 8. Židle SE 42 [20].

26

6.2.4.2 Léta 50. V 50. letech se již výroba nábytku ve světě naplno rozjela a na trhu (především v západní Evropě a USA) bylo možno najít širokou škálu židlí z nejrůznějších materiálů. Pro příklad židlí využívajících lamelové dílce, které svým vznikem spadají do tohoto období, lze použít židli Cherner z roku 1957, která je pojmenovaná po Normanu Chernerovi a jejím autorem je Paul Goldman (viz Obrázek 9.). Dalším příkladem může být židle Alsak, jejímž autorem je jeden z nejvýznamnějších finských designérů Ilmari Tapiovaara (viz Obrázek 10.). Koncem 50. let se díky výhodám beztřískového zpracování dřeva začala tato technologie rozvíjet i na našem území a během 60. let byly její možnosti aplikovány do řady návrhů sedacího nábytku.

Obrázek 9. Cherner chair [21].

27

Obrázek 10. Židle Alsak [22]. 6.2.4.3 Léta 60. V průběhu 60. let došlo k rozšíření produkce lamelového nábytku i do poslední ze skandinávských zemí, která této technologii doposud odolávala – do Norska. Norsko se v oblasti lamelového nábytku proslavilo především díky lenoškám – například křeslu Siesta od Ingmara Rellinga (viz Obrázek 11.) a rozvinutím jedné ze základních výhod lamelového nábytku, a to možnosti vytváření snadno demontovatelných konstrukcí, které při přepravě zabírají minimum místa. Tato vlastnost se stala základním předpokladem pro export norského nábytku do zahraničí [23]. Pro příklad lamelových židlí vzniklých v 60. letech lze uvést židli Kari III, kterou navrhl v roce 1968 finský designér Kari Asikainen (viz Obrázek 12.). V průběhu 60. let vzniklo mnoho návrhů lamelových židlí i na našem území. Z domácích tvůrců lze uvést například akad. Arch. Františka Jiráka, arch. Františka Mezuláníka a arch. Miroslava Navrátila. Mnoho jejich návrhů se bohužel nedočkalo realizace nebo zůstalo pouze u prototypu [24]. Jako ukázku a důkaz faktu, že i v nelehkých podmínkách té doby u nás vznikaly návrhy kvalitativně srovnatelné s tehdejší světovou produkcí, jsou uvedeny dva příklady židlí od akad. Arch. Františka Jiráka (viz Obrázek 13.).

28

Obrázek 11. Křeslo Siesta [25].

Obrázek 12. Židle Kari III [26].

29

Obrázek 13. Židle navržené akad. Arch. Františkem Jirákem [24]. 6.2.4.4 Léta 70. 70. léta přinesla do oblasti lamelového sedacího nábytku revoluci v podobě práce norského designéra a významného propagátora zdravého sezení Petera Opsvika. Jeho návrh klekačky (Variér Variable Balans) z roku 1979 se stal bezmála revolucí v sezení, a i když se nejedná o židli v pravém smyslu slova, nelze ji v souvislosti s významnými počiny v oblasti lamelového nábytku opomenout (viz Obrázek 14.). Jako další reprezentativní zástupce lamelových židlí 70. let je uvedena 8002 series chair od autorské dvojice Rud Thygesen a Johnny Sorensen (viz Obrázek 15.).

Obrázek 14. Klekačka (Variér Variable Balans) [27].

30

Obrázek 15. 8002 series chair [28]. 6.2.4.5 Léta 80. 80. léta byla pro lamelový nábytek, který vyniká lehkou, ladnou a především racionální konstrukcí, nelehkým obdobím. Na výsluní designérské tvorby se hřáli autoři pracující pod vlivem myšlenek postmoderny a racionalita byla v návrzích nábytku potlačována. Naštěstí se tento směr do značné míry omezil pouze na „špičkový“ design a soliterní produkty a v oblasti masové nábytkářské produkce zůstala racionalita zachována. Jako ukázka reprezentující lamelový nábytek 80. let je použita židle, kterou v roce 1984 navrhnul Toshiyuki Kita, a která je od roku 2004 opětovně vyráběna firmou Tendo Mokko (viz Obrázek 16.).

Obrázek 16. Křeslo od Toshiyuki Kita [29].

31

6.2.4.6 Léta 90. Snad nejvýraznější a nejznámější produkt z vrstvené lamely vzniklý v 90. letech 20. století je kolekce Cross check od Franka Gehryho. Zároveň se jedná o pravděpodobně nejradikálnější předvedení možností tohoto materiálu a ukázku dokonale zvládnuté technologie. Celá kolekce je dodnes v nabídce společnosti Knoll (viz Obrázek 17.).

Obrázek 17. Dvojice židlí ze série Cross check [30].

32

7

ANALÝZA SOUČASNÉ NABÍDKY LAMELOVÉHO NÁBYTKU

7.1 Domácí trh Nabídka dřevěných židlí zhotovených technologií lamelování na našem trhu značně zaostává za nabídkou židlí zhotovených ohýbáním masivního dřeva a především obrovským spektrem židlí řezaných či vytvořených kombinací řezaného a ohýbaného masivu. Příčinu tohoto stavu lze pravděpodobně hledat ve vysokých ekonomických nákladech spojených se započetím takovéto výroby, které s ohledem na velkou konkurenci v oblasti sedacího nábytku představují přinejmenším investice s velmi dlouhou návratností. Určitou formu řešení poskytuje několik firem, které nabízejí zakázkovou výrobu polotovarů z vrstvených dýh v celé řadě základních tvarů a rozměrů. Následující přehled ukazuje několik produktů nabízených českými výrobci, kteří je s ohledem na převažující zaměření se na domácí trh zhotovují převážně na zakázku či v malých sériích. 7.1.1 Abra a Seba Tyto dvě židle patří mezi čtveřici modelů nabízených společností Jelínek s.r.o. Všechny lamelové židle tohoto výrobce jsou určené pro využití v soukromém interiéru. Podobně jako ostatní, využívá i společnost Jelínek s.r.o. výhodu unifikovaných dílců, které aplikuje v židli Abra a židlích Abra extra s a bez područek. Židle jsou nabízeny v šesti odstínech moření (viz Obrázek 18.).

Obrázek 18. Židle Abra (vlevo) a Seba (vpravo) [31].

33

7.1.2 Step Židle Step z produkce společnosti Jech Cz s.r.o. je dalším příkladem čalouněné lamelové židle tentokrát určené nejen do soukromého, ale rovněž do veřejného interiéru (viz Obrázek 19.). Tomu je uzpůsobena i její konstrukce dovolující oddělení sedáku při čištění a nabídka snímatelných potahů. Stejně jako předchozí výrobce využívá i společnost Jech Cz s.r.o. unifikované dílce, z nichž rozšířením základního modelu vyrábí dvoj a troj židle. Spektrum nabízených výrobků dále rozšiřuje využitím či absencí chromovaného prvku na horní straně sedáku.

Obrázek 19. Židle Step [32]. 7.1.3 Skládací židle Tento model vycházející z ověřené konstrukce skládacích židlí je jednou ze čtyř lamelových židlí v nabídce firmy Truhlářství Karel Doležal. Model je nabízen v provedení s čalouněným sedákem nebo bez čalounění (viz Obrázek 20.). Dílce tvořící nohy jsou využity i u dalšího modelu tohoto výrobce – stohovatelné, čalouněné židle Bergen.

34

Obrázek 20. Skládací židle [33]. 7.1.4 Larry Konzolová židle Larry (viz Obrázek 21.) je produktem společnosti Nábytek Husička. Tato společnost má ve své nabídce krom lamelových židlí i poměrně širokou škálu polokřesel a křesel využívajících tento materiál, díky čemuž patří mezi významnější výrobce lamelového nábytku u nás.

Obrázek 21. Židle Larry [34].

35

7.1.5 Signum tres FORM, spol. s.r.o., která je výrobcem této židle, aplikuje tvarované lamelové dílce u kancelářského sedacího nábytku. V nabídce této společnosti lze nalézt řadu židlí, křesel a pohovek, s dílci z vrstveného dřeva, určených převážně do veřejné nebo soukromé části veřejného interiéru (viz Obrázek 22.).

Obrázek 22. Židle Signum tres [35].

7.2 Lamelový nábytek ve světě Škála lamelového sedacího nábytku vyráběného ve světě je z pochopitelných důvodů značně rozsáhlá. V následující kapitole se proto autor práce snažil ze své rešerše vybrat reprezentativní skupinu složenou z několika dle jeho názoru nejzajímavějších výrobků. Do následujícího výčtu nejsou zařazeny výrobky zhotovené dle návrhů meziválečných a poválečných designérů, především z oblasti Skandinávského poloostrova, které jsou dodnes vyráběné, což jen potvrzuje nadčasovost původních návrhů. Čelní místo mezi takovýmito výrobky bezesporu zaujímá lamelový sedací nábytek zhotovený podle návrhů Alvara Aalta, který je dodnes v nabídce jím založené společnosti Artek. 7.2.1 Bento chair Židle Bento je jednou z nejpůsobivějších a současně nejnovějších variací na téma – demontovatelná židle, z vrstveného dřeva. Jejími autory je trojice švédských designérů ve složení Jonas Pettersson, John Löfgren a Petrus Palmér sdružených v atelieru FUWL, kteří ji představili v letošním roce. Bento (viz Obrázek 23.) je složena z celkem čtyř 36

prvků, které je možno smontovat bez využití jakéhokoli nářadí ručním utažením pouze jednoho šroubu (opěradlo se připevňuje pomocí speciálního kování).

Obrázek 23. Bento chair [36]. 7.2.2 Bend chair „Ohýbaná židle“ (viz Obrázek 24.) je příkladem nedemontovatelné židle lamelové konstrukce vycházející z nejobvyklejší a snad nejstarší koncepce tohoto sedacího nábytku. Kombinuje tvarovou lamelu a překližku, které v jemných křivkách splývají v jeden celek. Celá židle působí velmi subtilním dojmem, který je podtržen odlehčením konstrukce v místě styku sedákové a opěradlové lamely. Plocha sedáku a opěradla je polepena vrstvou přírodního kaučuku sloužící k zpříjemnění sezení.

Obrázek 24. Bend chair [37].

37

7.2.3 Oh la la Lamelová židle Oh la la představená v loňském roce atelierem Midland je dílem Jona Gouldera. Její konstrukční řešení obsahuje podobné prvky jako židle Bend chair, avšak využívá nesrovnatelně radikálnější tvarování lamelových výlisků. Opěradlo tvořené kombinací lamely a čalouněné překližky je dimenzováno tak, aby při opření jemně pružilo (viz Obrázek 25.).

Obrázek 25. Oh la la chair [38]. 7.2.4 Piero Židle Piero, u níž je vrstvená lamela vyžita k výrobě nohou, se od předešlých odlišuje výrazně střízlivějším tvarovým pojetím a racionálně řešenou konstrukcí. Sedák s opěradlem je tvořený jednoduchým, nečalouněným, překližkovým výliskem. Jednoduchá konstrukce a minimální počet dílců dělají z této židle ideální produkt pro průmyslovou výrobu (viz Obrázek 26.).

38

Obrázek 26. Židle Piero [39]. 7.2.5 Cross Cross (viz Obrázek 27.) je dalším příkladem poměrně netradiční konstrukce židle, kterou by bylo možné jen obtížně řešit jinou technologií. Jednotlivé dílce této židle na sebe vzájemně plynule navazují, čímž vytvářejí řadu inspirativních konstrukčních detailů. Jednoduché tvary, netradiční řešení a široký rozsah barevných variant rozšiřují spektrum možného využití nejen na soukromý, ale rovněž na veřejný interiér. Autorkou židle, kterou vyrábí společnost Hay, je Shane Schneck.

Obrázek 27. Židle Cross [40].

39

7.2.6 404 chair Židle 404 od Stefana Dieze se svým tvarováním hlásí k odkazu Michaela Thoneta a jeho ohýbaného nábytku. Namísto ohnutého masivního dřeva využívá na konstrukci podnože lamelové dílce s velkým poloměrem zahnutí, na nichž je připevněn sedák z tvarované překližky. Překližka je rovněž využita pro konstrukci opěradla. Tato židle se vyrábí s i bez čalounění. Celkové tvarové pojetí a rozměr opěradla naznačují, že je tato židle uzpůsobena tak, aby dovolila pohodlné a neformální sezení (viz Obrázek 28.).

Obrázek 28. 404 chair [41]. 7.2.7 Wishbone rocking chair Tato židle, nebo spíše křesílko z vrstveného dřeva, je ukázkou praktického využití dvou kontrastních dřevin při vytváření lamelových dílců. Pro její konstrukci je využit ořech a javor, což mimo jiné potvrzuje, že pro technologii lamelování se s úspěchem dají použít i jiné dřeviny než buk. Židle Wishbone (viz Obrázek 29.) inspirovala autora práce k vytvoření studie zobrazující několik variant možného uspořádání kontrastních dýhových vrstev v průřezu lamelového dílce (viz Obrázek 34.).

40

Obrázek 29. Wishbone rocking chair [42].

41

8

KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ LAMELOVÝCH ŽIDLÍ Konstrukci lamelových židlí můžeme stejně jako u ostatního nábytku rozdělit

na nedemontovatelnou (pevnou) a demontovatelnou (rozebíratelnou). Z oblasti sedacího nábytku je konstrukce lamelových židlí nejvíce podobná židlím zhotoveným ohýbáním masivního dřeva. Obě tyto základní technologie jsou si podobné především díky využití více či méně tvarovaných dílců, které v podobě jednoho dílce zastávají funkci dvou a více samostatných dílců, jenž by byly nutné pro konstrukci řezané židle. Největší výhodou takovéhoto řešení je snížení počtu nutných konstrukčních vazeb a především možnost eliminace spojů mezi nohou a lubem, popř. mezi nohou a sedákem, které jsou u židlí nejvíce zatěžovanými spoji a jejich dlouhodobé dynamické namáháním často vede k jejich poškození, a tím k znehodnocení židle. Přirozenou vlastností lamelových výlisků, která je v celé řadě konstrukcí židlí podporována, je pružnost. Díky tomu, že lamelové židle mají při usednutí člověka schopnost část namáhání utlumit vlastním odpružením, dochází ke snížení namáhání konstrukčních spojů (pokud jsou řešeny racionálně, a to jak z hlediska umístění v konstrukci, tak z hlediska volby správného druhu spoje). Příklad lamelových výlisků používaných v sedacím nábytku je na obrázku 30.

Obrázek 30. Příklady lamelových dílců [43].

8.1 Nedemontovatelná konstrukce Nedemontovatelná

nebo

pouze

částečně

demontovatelná

konstrukce

je pravděpodobně nejčastější formou řešení sedacího nábytku především v případě, že se nepředpokládá jeho transport na delší vzdálenosti. Toto řešení snižuje počet prvků nutných ke zhotovení židle (především odpadá spojovací kování) a do určité míry snižuje náročnost výroby. U nedemontovatelné konstrukce lamelových židlí se nejčastěji využívá celé spektrum čepových spojů, které dobou svého vzniku patří mezi nejstarší konstrukční spoje u sedacího nábytku a současně jsou díky svým

42

pevnostním vlastnostem nejvhodnější volbou. Jejich základní nevýhodou je poměrně náročné zhotovení, což často vede k jejich nahrazení méně vhodným kolíkovým spojem. Dále se například mohou využít spoje na vlastní či vložené pero a drážku, spoje lepené na tupou nebo profilovanou spáru či spojení provedené zaklíženým ocelovým spojovacím prostředkem (například vrutem). Díky variabilitě tvarových výlisků a možných variant konstrukcí však nelze všeobecně říci, že ten či onen spoj je nevhodný či méně odolný, jelikož vždy je při jejich volbě rozhodující umístění spoje v konstrukci a

jeho vzhled z hlediska řešení designu konstrukčního detailu. Mezi nevýhody

nedemontovatelné konstrukce patří především velké množství nevyužitého prostoru při transportu a omezená opravitelnost konstrukce v případě, že po dlouhodobém či nesprávném používaní některý ze spojů povolí.

8.2 Demontovatelná konstrukce Demontovatelná konstrukce s sebou přináší řadu výhod, které jí přinesly rozsáhlé využití v oblasti lamelového sedacího nábytku. Základním pozitivem je možnost rozložení židle pro transport, což výrazně snižuje náklady spojené s distribucí výrobků. Další významnou předností je možnost opětovného dotažení spojovacího kování ve chvíli, kdy dojde k jeho uvolnění, což je v případě vhodného spojovacího prvku možné opakovat takřka bez omezení. Pro demontovatelnou konstrukci lamelového sedacího nábytku je z důvodu jeho dynamického namáhání nejvhodnější využití kovových spojovacích prostředků připevňovaných pomocí kovové matice (například šroub a váleček). Demontovatelné spoje řešené pomocí kovových spojovacích prostředků je možno kombinovat s kolíkovými a dalšími spoji, jejichž smyslem je zpevnění samotného spoje a přesné vymezení polohy dílce při sestavování, což zjednodušuje montáž u koncového zákazníka a snižuje riziko poškození dílce či kování během sestavování.

43

9

SYSTÉMOVÁ TVORBA V OBLASTI NÁBYTKOVÉHO DESIGNU Práce designéra je složitý proces, na jehož počátku a v jehož průběhu je nutno hledat

odpovědi na celou řadu otázek, které jsou buď předem dány, anebo vznikají spolu s tím, jak navrhovaný produkt získává konkrétní obrysy. Hledání odpovědí na tyto otázky a aplikace optimálních řešení do produktu je označováno jako systémová tvorba. Systematický přístup má za cíl splnění subjektivních a objektivních požadavků s cílem vytvoření hodnotného designu. V této práci se autor snažil postupovat podle 11 požadavků na kvalitní design sepsaných Prof. Mgr. Art. Dr.h.c. Haiplem [44], k nimž bylo přistupováno jako k jakési osnově práce. Správná kombinace řešení jednotlivých bodů podstatně ovlivňuje použitelnost produktu.

9.1 Cílová skupina V tomto bodě je nutno zvažovat řadu kritérií, jelikož poznání zákazníka je základním stavebním kamenem pro uspokojení jeho potřeb. Nelze se omezit pouze na výběr konkrétní společenské nebo sociální vrstvy, ale především musí být co možná nejpodrobněji zjištěno, jaké požadavky klade vybraná cílová skupina na navrhovaný produkt, a dále například, jaké jsou její silové možnosti tak, aby byla schopna výrobek bez problémů používat. Konečný produkt se tak stává odrazem potřeb vybrané skupiny. Autor práce zaměřil navrhovaný produkt na cílovou skupinu, jejíž požadavky zná nejlépe, jelikož do ní sám patří. Cílovou skupinou se tedy stala běžná rodina hledající jídelní, respektive univerzální židli pro soukromý interiér. Podle analýzy produktů se stejným zaměřením, které jsou běžně dostupné v internetových obchodech na našem trhu, se cena takovýchto židlí pohybuje od 1300 do 5000 Kč, a jejich hmotnost jen výjimečně překračuje 6 kg.

9.2 Funkce Specifikace funkce je první a snad nejdůležitější součást práce designéra. Heslo „Tvar následuje funkci“, jehož autorem byl americký architekt Louis Henri Sullivan [4], které se po první světové válce stalo jakýmsi základním metodickým postupem práce funkcionalistických designérů, tuto skutečnost jen potvrzuje. Funkce je základní stavební kostrou každého produktu a funkční parametry vycházejí přímo z požadavků, které od produktu očekávají jeho uživatelé. Stejně jako v případě specifikace cílové skupiny není specifikace funkce snadná a mnohdy ani jednoznačná. Nestačí říci „musí se na ní dát sedět“ (v případě že navrhujeme židli), ale je nutno brát ohled i na čitelnost

44

funkce produktu z pohledu uživatele, racionálnost jeho řešení ve vztahu k člověku a řadu dalších faktorů, z nichž mnohé nelze všeobecně definovat, jelikož se často vztahují ke konkrétnímu produktu či uživateli. Funkci židle v soukromém interiéru velice trefně, i když s notnou nadsázkou vystihuje následující citát: „Dobře anatomicky navržená židle je vlastně nepotřebná, protože se hodí jen k sezení, zatímco ve skutečnosti slouží židle k tomu, aby se na ni odkládaly knihy, spalo na nich domácí zvířectvo a děti, aby sloužila jako podložka, stojan na navíjení vlny apod.“ [45]. Smyslem této myšlenky není říci, že anatomické tvarování je zbytečné, ale její autor chtěl především poukázat na obrovskou mnohofunkčnost současných židlí. Výjimku tvoří jedna z původních funkcí židle, která dnes již takřka zanikla − doby, kdy lidé na židlích odpočívali po práci, zanikly s příchodem „sedavé kultury“. Kdo by chtěl odpočívat na židli, když v ní strávil celou pracovní dobu? Lidé se raději uchýlí do pohodlného křesla či na pohovku a židle tím tuto funkci pozbývá. Přidanou hodnotou funkce židle, jejíž návrh je stěžejní částí této práce je podpora dynamického sezení. Autor práce si položil za cíl uzpůsobit židli tak, aby svojí konstrukcí a tvarem umožňovala zaujmutí co možná nejširšího spektra různých poloh, podporovala tak zdravé sezení a současně nebránila jinému běžnému využití.

9.3 Prostředí Lamelový nábytek je nábytek vyrobený převážně ze dřeva. V souvislosti s prostředím si zaslouží zmínku jedna velice trefná myšlenka – „Dřevo na rozdíl od člověka neustále pracuje“. Tato vlastnost je se dřevem neoddělitelně spojena (pokud se neprovede radikální modifikace dřeva, například tzv. pečení dřeva), je nutno s ní počítat, a náchylnost různých dřevin k bobtnání a sesychání působením vlhkosti zohledňovat při jejich výběru. Dalším faktorem, který je třeba brát v úvahu, je přirozená odolnost dřeva proti působení jiných fyzikálních, chemických a biologických vlivů. I když jsme dnes schopni pomocí rozsáhlého spektra nátěrových hmot životnost dřeva v různém prostředí prodloužit, je vždy lepší do prostředí s větším množstvím degradačních vlivů volit odolnější dřevinu. Stejně jako máme více či méně odolné dřeviny, máme i více či méně odolná lepidla a nátěrové hmoty. Kvalita dřevěného nábytku a jeho životnost je tedy vždy ovlivněna všemi materiály, které jsou pro jeho výrobu použity, stejně tak jako technologiemi, pomocí nichž jsou zpracovávány.

45

Autor práce si dal za cíl vytvořit židli určenou pro použití v soukromém interiéru. V takovémto prostředí se nepředpokládá, že nábytek bude vystaven působení povětrnostních vlivů nebo agresivních chemikálií, a proto se pro jeho výrobu mohou používat méně odolné materiály, než pro nábytek určený do exteriéru. Materiály však musí odolávat krátkodobému působení vody a běžných chemikálií při jejich údržbě.

9.4 Ergonomie 9.4.1 Základní rozměry židlí Rozměry a způsoby jejich měření uvedené v této kapitole vycházejí z ČSN 91 0620. Jedná se o nejdůležitější parametry pro židli, jejíž návrh je stěžejní částí táto práce. 9.4.1.1 Výška sedadla nad podlahou Výška sedáku výrazným způsobem ovlivňuje komfort sezení. Pro její určení je rozhodující vzdálenost od podlahy ke spodní straně stehna při ohnutí nohy do pravého úhlu, která je takřka totožná s výškou podkolení jamky vestoje. Z praktického hlediska, je správná výška sedáku taková, při níž má sedící člověk celou plochu chodidla na zemi a nepociťuje nadměrný tlak na spodní stranu stehen a oblast pod kolenem. Výška sedáku by se měla pohybovat v rozmezí 420 – 480 mm. Při měření výšky sedáku se měří jeho nejvyšší bod ve středu přední strany funkční plochy [46]. Na obrázku 31 je ukázán vliv výšky sedáku na rozložení tlaku na hýždě a spodní stranu stehen při sezení. Pro demonstraci jsou využity hodnoty sedící osoby o výšce 1,505 m. Obrázek ukazuje absolutní nevhodnost příliš vysokého sezení pro osoby s malým vzrůstem. Tato nevhodnost se projevuje vysokým tlakem na spodní stranu stehen zapříčiněným nemožností opřít se celou plochou chodidla o podlahu. V souvislosti s výškou sezení a velikostí rozdílu mezi minimální a maximální výškou lidské populace navrhují autoři práce, jejíž součástí je výše uvedený obrázek, zavedení velikostních řad sedacího nábytku, které by byly podobné velikostním řadám používaným u oblečení. Pro snadnou volbu vhodné velikosti by pak byla rozhodující celková výška těla (viz Obrázek 32.) [47].

46

Obrázek 31. Vliv výšky sedáku na rozložení tlaku na hýždě a spodní stranu stehen [47].

Obrázek 32. Navržené velikostní řady nábytku odvozené od tělesné výšky [47]. 9.4.1.2 Hloubka sedadla Správná hloubka sedáku musí sedící osobě dovolit přisunout se zády těsně k opěradlu, a přitom ponechat mezi jeho přední hranou a podkolení jamkou mezeru 50-100 mm. Určujícím rozměrem pro její odvození je délka hýždí a zadní strany stehen. Stehna by měla být sedákem podepřena cca ze 2/3. Hloubka sedáku se udává v rozmezí 360 – 450 mm. Měření hloubky sedáku se provádí na jeho nejširším a nejhlubším místě [46]. 9.4.1.3 Šířka sedáku Šířka sedáku se určuje podle šířky pánve. Z praktického hlediska je ale výhodnější odvozovat ji od šířky boků, tzn. pánev + tkáň, která ji obaluje. Pro umožnění pohodlnějšího a dynamického sezení je lepší sedací plocha širší.

47

Doporučená šířka sedáku je minimálně 360 mm, pro židle s područkami je za minimální považována šířka 390 mm. Šířka sedáku se měří na jeho nejširším a nejhlubším místě [46]. 9.4.1.4 Úhel sklonu sedadla k podlaze Sklon sedáku zabraňuje sklouzávání těla sedícího člověka dopředu a současně přenáší část jeho tělesné hmotnosti na opěradlo. Optimální sklon je 0-5° směrem vzad. Sklon sedáku se měří jako úhel, který svírá plocha sedáku s podlahou [46]. 9.4.1.5 Úhel sklonu opěradla k sedadlu Sklon opěradla a sklon sedáku jsou vzájemně provázané, čím větší zvolíme sklon sedáku, tím více musíme sklonit i opěradlo. Větší sklon s sebou přináší pohodlnější sezení, ale v případě židlí určených pro stolování rovněž menší komfort při jídle [48]. Doporučený úhel mezi sedákem a opěradlem je do 110°. Sklon sedáku a opěradla by neměl být v celé výšce opěradla konstantní a měl by se měnit spolu s tvarováním opěradla především v oblasti v oblasti beder. Bederní opěrka by měla mít sklon vůči sedáku do 95°. Výška bederní opěrky by se měla pohybovat v rozmezí 165-200 mm nad sedákem Sklon opěradla se měří jako úhel, který svírá sedák s opěradlem [46]. 9.4.2

Parametry nespecifikované nornou

9.4.2.1 Výška opěradla Norma ČSN 910620 specifikuje, že opěradlem židle se rozumí opěradlo, které končí ve výšce min. 320 mm nad sedákem. Nižší opěradla se označují jako bederní. Za vhodné opěradlo se považuje takové, jehož horní hrana je při opření pod spodní hranou lopatek, a nebrání tak jejich volnému pohybu. Jeho optimální výška by měla být v rozmezí 400-450 mm [48]. 9.4.2.2 Šířka opěradla Šířka opěradla musí být taková, aby poskytovala plnohodnotnou oporu sedícímu člověku a současně mu nebránila v pohybu. Za optimální je považován rozměr 360-400 mm [48].

48

9.4.2.3 Tvarování sedáku Sedák by měl být tvarován tak, aby rozkládal váhu lidského těla, bránil jeho sklouzávání a měl by být prohnutý minimálně v jedné rovině tak, aby částečně kopíroval lidské tělo. U sedáku je důležité jeho zaoblení v přední části, které brání nadměrnému zatěžování spodní strany stehen a podstatným způsobem přispívá ke zvýšení komfortu sezení [48]. 9.4.2.4 Tvarování opěradla Opěradlo svým tvarováním nesmí vytvářet a podporovat nepřirozené tvary páteře. Mělo by kopírovat přirozené páteřní zakřivení a v horizontálním směru by mělo být zaoblené pod minimálním poloměrem 450 mm [48]. 9.4.2.5 Prostor pro nohy Prostor pro nohy je dalším důležitým parametrem podporujícím dynamické sezení. Židle by měla dovolovat zasunutí nohou směrem pod sedák až do úhlu 60° [48].

9.5 Bezpečnost Bezpečnost výrobku je parametr, který je přinejmenším stejně důležitý jako jeho funkčnost. Při posuzování bezpečnosti je nutno brát v potaz celé spektrum parametrů. Při vzebrubném pohledu na výrobek můžeme posoudit jeho vizuální důvěryhodnost – židle, která se jeví příliš subtilní nebo vratká, nebudí v uživateli pocit důvěry a stability a z psychologického hlediska tedy plnohodnotně neplní svoji základní funkci. Zkušebními metodami můžeme dále vyzkoušet odolnost a bezpečnost konstrukce a zdravotní nezávadnost použitých materiálů. Zkoušení židlí a materiálů, které jsou pro jejich výrobu použity, se provádí především podle ČSN EN 12520: Nábytek – Pevnost, trvanlivost a bezpečnost – Požadavky pro domácí sedací nábytek; ČSN 91 0001: Dřevěný nábytek – Technické požadavky; ČSN 91 0102: Nábytek – Povrchová úprava dřevěného nábytku. Technické požadavky; ČSN EN 1022 Nábytek bytový – Sedací nábytek – Hodnocení stability; ČSN EN 1728 Nábytek bytový – Sedací nábytek – Zkušební metody pro stanovení pevnosti a trvanlivosti. Bezpečnost výrobků je v naší republice legislativně ošetřena především prostřednictvím zákona 277/2003 Sb. O obecné bezpečnosti výrobků a normy ČSN 91 0100: Nábytek – Bezpečnostní požadavky.

49

9.6 Materiálová adekvátnost Dřevo je materiálem, který je pro výrobu sedacího nábytku historicky odzkoušený a bezpochyby i nejpoužívanější. Jeho nepřekonatelnou výhodou je například typický vzhled, který se liší doslova kus od kusu, vysoká pevnost, odolnost, snadné opracování a nízká hmotnost. V souvislosti se sedací nábytkem je významné i to, že se jedná o tzv. na dotek teplý materiál. V našich podmínkách má nejdelší tradici výroba sedacího nábytku ze dřeva bukového, které se vyznačuje výbornými mechanickými vlastnostmi, vysokou homogenitou a decentní kresbou, kterou lze snadno potlačit či podtrhnout povrchovou úpravou. Konstrukce židle z tvarované lamely a překližky vnáší do konečného produktu další pohledovou strukturu, kterou je podélný a příčný řez jednotlivými vrstvami. Tuto strukturu je možno potlačit jejím přelakováním či zadýhováním, ponechat v přirozeném stavu, nebo ji zvýraznit využitím různobarevných vrstev, vložením odlišného materiálu či použitím obarveného nebo barevného lepidla. V případě konstrukce lamely z různobarevných vrstev není nutno využívat exotické nebo vzácné dřeviny, ale je možno jednotlivé dýhové listy impregnovat barvou podobně, jak to činí italská společnost

Alpi

Group.

Pro

barvení

lepidla

(nejčastěji

využívaného

močovinoformaldehydového) je možno využít vodou ředitelná mořidla. V praxi je odzkoušeno barvení pomocí práškového mořidla Tonaxyl, ale není vyloučeno použití jiných druhů vodou ředitelných mořidel (pouze je nutno odzkoušet, jestli nemají vliv na vytvrzování lepidla a pevnost lepené spáry). Na obrázku 33 je zobrazeno několik výraznějších barevných odstínů mořidla Tonaxyl Jako součást práce byla vytvořena orientační studie možnosti kombinací dvou kontrastních barevných dýh v konstrukci lamelového dílce (viz Obrázek 34.).

50

Obrázek 33. Příklady barevných odstínů mořidla Tonaxyl [49].

Obrázek 34. Studie vrstvení [autor práce]. 51

9.7 Technologie Tvarované dílce z vrstveného dřeva můžeme podle jejich konstrukce rozdělit do dvou základních skupin − na dílce lamelové a dílce z tvarované překližky. Obě tyto skupiny se od sebe liší konstrukcí, respektive uspořádáním směru dřevních vláken v sousedních vrstvách. Lamelové dílce jsou dílce, u nichž je směr vláken v sousedních vrstvách rovnoběžný. Tyto dílce jsou takřka výlučně tvarovány v jedné rovině a zpravidla jsou v konstrukci umístěny tak, aby tato rovina byla shodná se směrem, v němž je výrobek nejvíce namáhán. Dílce z tvarované překližky jsou konstruovány tak, aby směr vláken sousedních dýh svíral určitý úhel. Tento úhel je nejčastěji 90º, ale může být volen takřka libovolně v závislosti na složitosti tvarování a požadovaných vlastnostech výsledného výlisku. Úhel, který svírají vlákna dvou sousedních vrstev, není zpravidla nižší než 45º. Dílce z překližky je možno tvarovat ve více rovinách při zachování vysoké pevnosti a tvarové stability ve všech směrech. Pro výrobu vrstveného dřeva se používají dva základní vstupní materiály (masivní dřevo – ve formě dýh a lepidlo). 9.7.1 Dýhy Pro výrobu dílců z vrstveného dřeva je možno využít dýhy z jakékoli dřeviny. Volba je nejčastěji ovlivněna dostupností konkrétního materiálu v daném místě a čase a jeho mechanickými vlastnostmi. Mechanické vlastnosti v tomto případě neovlivňují ani tak použitelnost konkrétní dřeviny, jako spíše dimenzování dílců. Ačkoli vrstvení umožňuje potlačit vliv některých růstových vad dřeva, stále platí, že mechanické vlastnosti dílce jsou závislé na mechanických vlastnostech použitého materiálu. Pokud je tedy pro výrobu dílce použito dřevo s horšími mechanickými vlastnostmi, musí se úměrně k tomuto zvětšit příčný průřez dílce tak, aby bylo dosaženo požadované pevnosti a naopak. V našich podmínkách se pro svou dostupnost a vlastnosti využívá nejčastěji bukových dýh. Lamelové a překližkové dílce je možno vyrábět z dýh zhotovených krájením i loupáním. Díky nižší ceně se pro tyto výrobky využívají zpravidla dýhy centricky loupané, popřípadě se loupané dýhy použijí pro středové vrstvy a vnější, pohledové vrstvy, jsou tvořeny dýhami krájenými, které se vyznačují jakostnějším povrchem a širším spektrem kresby dřeva, daným různými možnostmi krájení z dýhárenských výřezů.

52

Vlastnosti používaných dýh: - Tloušťka: 0,7-3mm (nejčastěji 1,2-1,5 mm) - Vlhkost: 6-12% [43] 9.7.2 Lepidla Volba typu lepidla hraje ve vrstvených konstrukcích významnou roli. Jeho úkolem je zajistit trvalé spojení jednotlivých vrstev, a tím zafixovat tvar, který soubor dýh získá zalisováním mezi tvarované desky lisu. Druh lepidla a pevnostní vlastnosti spoje, který je jím vytvořen, podstatně ovlivňuje tuhost, křehkost a odolnost výlisku. Lepidla se používají v tekutém nebo tuhém stavu buď samostatně, nebo častěji ve formě lepících směsí. Mezi nejpoužívanější patří močovinoformaldehydová, fenolformaldehydová a melaminová lepidla. Používání lepidel v tuhém stavu, tedy ve formě lepících folií aktivovaných teplem, není tak časté jako využívání lepidel tekutých, přináší s sebou však řadu nesporných výhod, například větší čistotu práce, delší skladovatelnost a použitelnost (nehrozí předčasné vytvrdnutí lepící směsi), snadnou výměnu druhu lepidla, snadnou přípravu souboru k lepení a plně odstraňuje riziko prosáknutí lepidla povrchovou dýhou [5]. 9.7.3 Konstrukční principy vrstvených materiálů Při výrobě dílců z vrstveného dřeva je pro zajištění jejich maximální stability nutno dodržet takzvané pravidlo symetrie, které obsahuje tyto požadavky: 1. Na každou stranu od centrální osy symetrie musí být použit stejný počet vrstev dýh a osy symetrie těchto dýh musí být stejně vzdáleny od centrální osy symetrie. 2. Osa středové vrstvy musí být uložena totožně s centrální osou symetrie, z čehož vyplývá, že počet vrstev musí být lichý. 3. Vrstvy dýh, uložené ve stejné vzdálenosti od centrální osy symetrie, musí být ze stejné dřeviny a musí mít stejnou tloušťku. 4. Symetricky uložené dýhy musí být vyrobeny stejnou technologií, mít stejný průběh vláken a stejné fyzikálně mechanické vlastnosti.

Dodržení pravidla symetrie je nutné především u překližek, u kterých při jeho porušení dochází k výrazným tvarovým deformacím [5].

53

9.7.4

Faktory ovlivňující možnosti tvarování a mechanické vlastnosti vrstveného dřeva Základním parametrem, který omezuje možnosti tvarování jak lamel, tak překližek,

je tloušťka dýh. Všeobecně platí, že čím menší poloměr zaoblení chceme dosáhnout, tím tenčí dýhu musíme použít. Pro ohýbatelnost je důležitá také vlhkost dýh. Se snižující se vlhkostí dřevo křehne, a proto je nižší vlhkost možná pouze u tenčích dýh a větších poloměrů, kdežto pro tlustší dýhy a menší poloměry zaoblení je nutno vlhkost zvýšit až k horní hranici 12 % [11]. Výjimku z těchto zákonitostí tvoří speciální tzv. 3D dýha vyvinutá a patentovaná německou společností Reholz. Tento materiál je speciálně určený pro zhotovování složitě tvarovaných 3D výlisků (viz Obrázek 35.). Je vyráběn rozstříháním dýh o tloušťce 1,1-1,2 mm na pásky široké 1 mm, které jsou ihned po rozstříhání opětovně spojeny natavenými polyamidovými vlákny. S 3D dýhou se pracuje stejně jako s klasickou dýhou. V dýze rozstříhané na pásky při tvarování nevzniká napětí jako u celistvého dýhového listu, čímž je eliminováno nebezpečí vzniku trhlin. Dýhy určené na povrchové vrstvy nejsou rozstříhány zcela, jsou pouze nastřiženy do určité hloubky tak, aby nedocházelo ke vzniku viditelných spár [50]. Mechanické vlastnosti výlisků z vrstveného dřeva jsou kromě výše uvedeného druhu a jakosti dřeva a použitého lepidla ovlivňovány především počtem vrstev, jejich tloušťkou a uspořádáním v lepeném souboru [11].

Obrázek 35. Ukázka možností 3D dýhy – Gubi chair [51]. 54

9.7.5

Výhody a nevýhody výroby tvarových dílců z vrstveného dřeva

9.7.5.1 Výhody: 1) Technologie dovoluje výrobu dílců ve tvarech, kterých není možné dosáhnout jinou technologií. 2) Dovoluje použít sortimenty dřevin, které nelze uplatnit pro výrobu přířezů. 3) Při použití dýh dochází oproti ohýbání masivního dřeva k úsporám dřevní hmoty. 4) Nastavováním dýh lze vyrobit takřka libovolně dlouhé dílce, aniž by došlo k výraznému snížení jejich pevnosti. (dýhy se nastavují na tupo, na pokos, na ozub apod.) 5) Vrstvené ohyby se oproti ohybům z hranolků snadněji stabilizují. 6) Dílce je možno vyrábět formou sdružených přířezů. 7) Tenké dýhy není nutno plastifikovat [52]. 9.7.5.2 Nevýhody: 1) Výroba je náročnější z hlediska výrobního zařízení a spotřeby elektrické energie. 2) Velké množství lepených spár vede při opracování k rychlejšímu otupování obráběcích nástrojů [52]. 9.7.6 Materiálová náročnost výroby z vrstveného dřeva Výroba dílců z vrstveného dřeva se díky maximálnímu využití dřevní suroviny řadí mezi ekologické výrobní procesy. Vrstvení dovoluje potlačovat vliv přirozených růstových vad dřeva, a proto jsou požadavky na vstupní surovinu nižší ve srovnání s ostatními technologiemi výroby tvarových dílců. Spotřebu materiálu je možno dále snížit výrobou dílců ve sdružených přířezech, čímž se zmenšují šířkové nadmíry vstupních dýh nutné pro čisté opracování dílců. Princip výroby sdružených přířezů ukazuje obrázek 36.

55

Obrázek 36. Princip výroby sdružených přířezů [3]. Relativně nízká materiálová náročnost výroby dílců z vrstveného dřeva vynikne především tehdy, pokud se porovná s ostatními způsoby výroby tvarových dílců. Průměrné hodnoty pro sedací nábytek: 9.7.6.1 Ohýbané židle Kulatina.........................................................100 % Řezivo použitelné k výrobě hranolků.............55 % Výtěž hranolků z řeziva...............................28,6 % Dílec opracovaný do konečné podoby…..12,85 %

Do finálního produktu se dostává 12,85 % ze vstupního materiálu [11]. 9.7.6.2 Řezané židle Kulatina.........................................................100 % Přířez − hranolky.............................................61 % Dílec opracovaný do konečné podoby…...22,75 %

Do finálního produktu se dostává 22,75 % ze vstupního materiálu [11].

56

9.7.6.3 Lamelové židle Kulatina..........................................................100 % Dýhy.................................................................61 % Výlisek.............................................................45 % Výrobek……………………………………...38 %

Do finálního produktu se dostává 38 % ze vstupního materiálu [11]. Pro lepší představu – z 1 m3 bukové kulatiny se při těchto hodnotách vyrobí 29 ks židlí ohýbaných, 50 ks řezaných a 74 ks lamelových [11]. Z pohledu materiálu není vyčíslení využití dřevní hmoty v závislosti na konkrétní technologii jediným parametrem, který by měl být brán v úvahu při jejich vzájemném porovnávání. Další parametry, které již byly výše naznačeny, a které je nutno pro posouzení technologií brát v úvahu, jsou kvalita a druh vstupní suroviny. 9.7.6.4 Tvarované dílce z vrstveného dřeva Dílce z vrstveného dřeva mají nejnižší nároky na kvalitu vstupní suroviny a je pro ně možno použít jakýkoli materiál (viz kapitola 9.7.1). Nejvíce používanými dřevinami jsou buk a bříza. 9.7.6.5 Tvarované dílce řezané Pro technologii výroby dílců řezáním je možno využít dřevo z jakékoli listnaté či jehličnaté dřeviny. Druh použité dřeviny v zásadě ovlivňuje pouze výtěž a dimenzování dílců, popřípadě náročnost práce v závislosti na tvrdosti dřeva. Z hlediska náročnosti na jakost vstupní suroviny se řezání řadí na druhé místo. 9.7.6.6 Tvarové dílce ohýbané (z masivního dřeva) Ohýbání masivních hranolků je z těchto hledisek technologií nejnáročnější. Ačkoli sám Michael Thonet vyráběl ohýbaný nábytek i ze dřeva jasanového, zkouškami dospěl k tomu, že nejvhodnější pro tuto technologii je buk, který je u nás dnes jedinou dřevinou průmyslově využívanou pro výrobu ohýbaného nábytku. Rovněž kvalita vstupní suroviny musí být vysoká. Ohýbání vylučuje přítomnost suků a většiny ostatních vad včetně výraznějšího odklonu vláken od podélné osy přířezu.

57

9.7.7 Technologie výroby dílců z vrstveného dřeva Technologie výroby dílců z vrstveného dřeva se skládá z následujících kroků:

1) Příprava souboru dýh 2) Nános lepidla 3) Sestavení souboru k lisování 4) Vložení do lisu 5) Lisování 6) Stabilizace bez ohřevu – vyjmutí z lisu 7) Klimatizace 8) Opracování [43] 9.7.7.1 Příprava souboru dýh Přípravou dýh se rozumí výběr a opracování dýhových listů na šířku a na délku s přičtením technologicky nutných nadmír, které činí 10-20 mm na každý rozměr [3]. Dále je součástí této operace třídění dýhových listů na dýhy pro pohledové a středové vrstvy, výroba sesazenek a délkové nastavování dýh v případě nedostatečných rozměrů vstupního materiálu. 9.7.7.2 Nános lepidla Nanášení lepící směsi se v průmyslové výrobě nejčastěji provádí válcovými nanášečkami. V závislosti na druhu lepidla, lepeného materiálu a podmínkách při lepení se využívá nános 120-300 g/m2 [3]. Při nanášení lepící směsi je nutno dbát především na rovnoměrnost nánosu lepidla na lepený materiál. Malý nános vede ke vzniku spoje s nedostatečnou pevností, velký nános zvyšuje riziko průsaku lepidla povrchovými vrstvami souboru a tím úplné znehodnocení výlisku. 9.7.7.3 Skládání souboru Při skládání souboru je především nutné brát ohled na dodržení pravidla symetrie, rozložení středových a povrchových vrstev a směr vláken jednotlivých vrstev. 9.7.7.4 Lisování souboru Lisování je prováděno v hydraulických lisech působením tlaku patrice a matrice (lisovací desky) na soubor dýh při současném vytvrzování lepící směsi. Vytvrzení lepidla může probíhat samovolně nebo je podmíněno či urychleno působením tepla. Při tvarovém lisování se nejčastěji používají dva druhy ohřevu.

58

Pro tenké vrstvy (do 15 mm ) se používá kontaktní ohřev, pro soubory tlustší než 15 mm se využívá vysokofrekvenční ohřev. Samovolné vytvrzování se z důvodu nízké produktivity průmyslově nevyužívá. Lisování probíhá při teplotách 100-140 °C, tlaku 0,8-2,5 MPa po dobu 3-6 minut. Po vyjmutí z lisovacích forem dochází k tvarovým a rozměrovým změnám výlisku [3]. 9.7.7.5 Klimatizace Klimatizace a stabilizace má za cíl dotvrzení lepidla, vyrovnání vlhkosti a teploty v rámci průřezu dílce a v rámci dílenského prostředí a ustálení tvaru výlisku. Klimatizace by měla probíhat za dílenských podmínek alespoň po dobu 48 hodin. Stabilizaci je možno provádět v lisovacích formách, v přípravku, jenž fixuje tvar nebo pouze uložením na palety [3]. 9.7.7.6 Opracování dílců Opracování dílců se provádí třískovými technologiemi – především řezáním, frézováním a vrtáním s následným broušením. Jednodušší dílce mohou být obráběny na běžných truhlářských strojích, dílce složitější (především překližky tvarované ve více směrech) jsou obráběny na CNC strojích.

9.8 Cena Výroba nábytku z vrstveného dřeva vždy vyžaduje zhotovení přinejmenším jedné poloviny lisovací formy. Zhotovení lisovacích forem (s ohledem na jejich materiál a složitost) výrazně ovlivňuje (zvyšuje) počáteční náklady na výrobu tvarových výlisků. Pokud však počítáme se sériovou výrobou a cenu lisovací formy můžeme rozložit do mnoha dílců v ní vyrobených, stává se výroba lamelového nábytku v porovnání s ostatními technologiemi ekonomicky výhodnější. K lepší ekonomické rentabilitě výroby nábytku z vrstveného dřeva přispívá především snížení nákladů na: − materiál o 9,5 % (díky jeho lepšímu využití) − mzdy o 10 % (díky nižšímu počtu pracovních operací) − ostatní náklady o 10 % [53]

59

9.9 Ekologie Význam ekologických parametrů výrobků neustále stoupá spolu s tím, jak se lidská společnost vyvíjí a stále více si uvědomuje, že její zdroje jsou omezené, a pokud chce zajistit trvale udržitelný rozvoj populace, musí s nimi začít racionálněji nakládat. Pro posouzení vlivu výrobků na životní prostředí začíná být ve stále větší míře uplatňována analýza životního cyklu výrobku tzv. analýza LCA (z anglického LifeCycle Assessment), která zkoumá dopad výrobku na životní prostředí (z hlediska odebíraných a vypouštěných látek) od chvíle, kdy je na výrobek získáván materiál, až do chvíle jeho likvidace, včetně dopadu samotné likvidace na životní prostředí. Vytvoření komplexní analýzy životního cyklu výrobku vyžaduje velké množství relevantních informací, značné zkušenosti a není náplní této práce. Výroba nábytku z vrstveného dřeva je především díky efektivnějšímu využití materiálů a energií a vysoké odolnosti dílců sama o sobě považována za ekologickou. I když se dílce z vrstveného dřeva vyznačují vysokou pevností, která se prostřednictvím minimalizace počtu konstrukčních spojů promítá do finálního výrobku, je třeba pro zajištění maximální životnosti výrobku zajistit rovněž vysoce zodpovědný přístup při samotné konstrukci nábytku z nich vyrobeného. Kromě základního materiálu – dřeva, které je pravděpodobně nejperspektivnějším obnovitelným, konstrukčním materiálem, jsou pro výrobu nečalouněného lamelového nábytku využívány polymerní sloučeniny v podobě lepidel a nátěrových hmot a různé – především kovové, spojovací prostředky. Aby bylo možno materiály použité na výrobek po skončení jeho životnosti co nejefektivněji dále využít či vhodným způsobem zlikvidovat, je třeba zajistit, aby se daly v co možná největší míře vzájemně oddělit – roztřídit. Jelikož toto roztřídění není možné v případě aplikovaných lepidel a nátěrových hmot v podstatě vůbec provádět, je zapotřebí volit takové materiály, které se vyznačují nejnižší škodlivostí vůči životnímu prostředí, tedy takové, které jsou označeny přídomkem „ekologické“ a mají k tomuto označení příslušné certifikáty.

9.10 Údržba Možnosti údržby sedacího nábytku jsou ovlivněny dvěma základními parametry − použitými materiály a konstrukcí. U nečalouněného, sedacího nábytku, jsou v současné době všechny plochy povrchově upravovány tak, aby jejich odolnost a vzhled odpovídaly minimálně stupni „D“, a bylo je tudíž možno čistit běžnými čistícími prostředky bez rizika poškození

60

povrchu [54]. Pro využití při stolování jsou nejvhodnější židle s hladkými, a tudíž nejsnadněji udržovatelnými plochami [2]. Z hlediska konstrukce by se na sedacím nábytku neměla vyskytovat místa, která není možno udržovat běžným způsobem za pomoci běžných prostředků.

9.11 Výrobní doba a životnost Výše energetických a materiálních nákladů vložených do výrobku při jeho zhotovení se musí odrážet v délce jeho životnosti. Pokud vytváříme produkt, například obal, u něhož předpokládáme jeho krátkodobé a především jednorázové využití, je nutné pro jeho zhotovení využít takové materiály a technologie, které budou mít odpovídající (minimální) dopad na životní prostředí. Pokud ovšem vytváříme výrobek, který má větší nároky na druh, kvalitu a spotřebu materiálu a energií (například dřevěný nábytek), je nutné při jeho konstrukci a výrobě postupovat tak, aby jeho životnost, jakost a užitná hodnota byly co možná nejvyšší.

61

10 NÁVRH LAMELOVÉ ŽIDLE 10.1 Specifikace zadání, základní koncepce návrhu Název a zadání práce „Lamelová židle“ poskytovala jejímu autorovi maximální volnost při výběru druhu židle, který bude navrhován z hlediska typologického a hlediska jejího budoucího určení do veřejného či soukromého interiéru nebo pro konkrétní věkovou skupinu. Tato tvůrčí svoboda dovolila postupně během zpracovávání rešerší a v počátečních fázích práce specifikovat odpovědi na výše uvedené otázky, a tím přesněji vymezit směr, kterým se bude autor ubírat a definovat základní parametry budoucího návrhu. Autor se nakonec rozhodl pro vývoj židle určené do soukromého interiéru. Z hlediska typologie je tato židle nazývána bytovou jídelní židlí, ale zpravidla zastává v interiéru pozici židle univerzální, proto autor považuje za správnější její označení židle univerzální jídelní bez područek [48]. Je to pravděpodobně nejrozšířenější druh sedacího nábytku v soukromém interiéru. Zadání práce definovalo základní konstrukční materiál, který autor doplnil tvarovanou překližkou pro vytvoření sedáku a opěradla. Inspirace pracemi některých autorů z oblasti Skandinávského poloostrova ovlivnila další důležité rozhodnutí – nevyužít čalounění.

10.2 Počáteční skici a modely Po ujasnění koncepce a základních parametrů budoucího návrhu bylo přistoupeno k vytváření prvních skic. Pro usnadnění této fáze a zajištění toho, aby hned od počátku bylo pracováno v alespoň přibližném měřítku, vytvořil autor práce v programu Turbo Cad bodové schéma (viz Obrázek 37.), které v měřítku 1:10 vytyčilo základní rozměry, roviny a úhly tvořící sedák a opěradlo jídelních židlí v bokorysném pohledu. Toto schéma bylo tvořeno rovinou podlahy, nad níž byla v příslušné výšce vynesena výška přední hrany sedáku (bod A). Bod B označoval zadní hranu sedáku a přímka spojující body A a B (rovina sedáku) byla vůči podlaze skloněna o 3°. Bod C představoval výšku bederní opěrky a bod D horní hranu opěradla. Všechny úhly a vzdálenosti jednotlivých bodů byly odvozeny ze zdrojů uvedených v kapitole 9.4 .

62

Obrázek 37. Bodová síť pro skicování židlí v přibližném měřítku 1:10 [autor práce]. Do takto vzniklé sítě vytištěné na papír byly následně skicovány možné varianty tvarového řešení. Z těchto variant zachycujících hrubé obrysy byla vybrána jedna (viz Obrázek 38.), která byla stejným způsobem dále rozpracovávána tak, aby vznikl co možná největší počet relevantních a detailnějších možností řešení zvolené konstrukce.

Obrázek 38. Skica vybraná k dalšímu rozpracování [autor práce]. Z těchto skic, které již hrubě nastiňovaly tektoniku jednotlivých dílců, byly vybrány tři, podle nichž byly vyrobeny orientační papírové modely v měřítku 1:10 sloužící k prostorovému posouzení vybraných návrhů (viz Obrázek 39.).

63

Obrázek 39. Orientační papírové modely v měřítku 1:10 [autor práce]. Při posuzování modelů byl brán ohled nejen na vzhled jednotlivých variant, ale byly brány v potaz další parametry, které modely v hrubých rysech nastínily, jako složitost dílců, jejich vzájemné vazby a možnosti řešení konstrukčních uzlů. 10.2.1 Model A Tento model svou konstrukcí silně připomínal skládací židle. Jeho nosná část byla složena ze dvou ohybů, které tvořily nosnou konstrukci pro překližkový sedák. Bližší příbuznost konstrukce skládacím židlím nakonec rozhodla o vyřazení této koncepce z další práce. Další nevýhodou tohoto modelu byla složitost obou nosných výlisků, větší množství nutných konstrukčních spojů a značná těžkopádnost.

Dílce:

opěradlový ohyb ohyb zadních nohou trnož výlisek sedáku

Celkový předpokládaný počet základních dílců: 4 ks

Konstrukční spoje:

trnož − opěradlový ohyb: 2 ks opěradlový ohyb - zadní nohy: 2 ks trnož − sedák: 2 ks ohyb předních nohou − sedák: 2 ks

Celkový předpokládaný počet konstrukčních spojů: 8 ks

64

10.2.2 Model B Model B se svojí koncepcí blíží modelu C. Oproti modelu A obsahuje více základních dílců, jelikož zadní nohy jsou vytvořeny každá samostatně, a jsou konstrukčně spojeny se sedákem a opěradlovým ohybem. Tento model byl do určité fáze dále rozpracováván spolu s modelem C, ale nakonec nebyl vybrán pro konečné zpracování z důvodu složitějšího řešení upevnění sedáku k nosné konstrukci.

Dílce:

opěradlový ohyb zadní noha: 2 ks trnož výlisek sedáku

Celkový předpokládaný počet základních dílců: 5 ks

Konstrukční spoje:

opěradlový ohyb – zadní nohy: 2 ks trnož – opěradlový ohyb: 2ks trnož – sedák: 2ks zadní nohy – sedák: 2 ks

Celkový předpokládaný počet konstrukčních spojů: 8 ks 10.2.3 Model C Model C nejlépe splnil požadavky kladené autorem práce jak z hlediska racionálnosti konstrukce, tak z hlediska jejího tvaru. Tato konstrukce především snížila počet nutných spojů, tudíž i výrobních operací při použití pouze jednoho složitějšího dílce pro opěradlový ohyb. Tvar zadních nohou dovolil využití jednoduché a pevné konstrukční vazby mezi podnoží a sedákem. Určitou nevýhodou této koncepce byla nutnost použití složitějšího konstrukčního spoje pro dílce podnože.

Dílce:

opěradlový ohyb zadní noha: 2 ks trnož výlisek sedáku

65

Celkový předpokládaný počet základních dílců: 5 ks

Konstrukční spoje:

opěradlový ohyb – zadní nohy – trnož: 2 ks zadní nohy – sedák: 4 ks

Celkový předpokládaný počet konstrukčních spojů: 6 ks

Výstupem této části práce bylo ujasnění základního tvaru, specifikace jednotlivých dílců a nastínění nutných konstrukčních vazeb mezi nimi. Pro možnost detailnějšího řešení bylo přikročeno k využití většího měřítka 1:5.

10.3 Práce v měřítku 1:5 Podkladem pro další rozpracování návrhu se staly výkresy v měřítku 1:5. Toto měřítko poskytlo přesnější představu o proporcích a „věrohodnosti“ vybrané varianty. Na základě prvního výkresu, odvozeného od modelu v měřítku 1:10, byl v již přesných proporcích zhotoven pětkrát zmenšený kartónový model (viz Obrázek 40.). Tento model ukázal nejslabší místo stávající konstrukce, jímž byla absence opěradlové výplně. Postupně byly vybrány tři nejvhodnější možnosti řešení tohoto nedostatku. Aby se daly vybrané možnosti co nejlépe posoudit, byly postupně aplikovány na již zmíněný model. Ukázka vybraných variant je na obrázku 41. Pro další rozpracování byla vybrána varianta A, kterou by bylo možno řešit monovýliskem společně se sedákem, čímž se sice zvýšila složitost tohoto výlisku, zároveň však odpadl přinejmenším jeden konstrukční spoj. V této fázi práce byly blíže definovány všechny základní prvky navrhované židle. Aby bylo možno přistoupit k řešení konečného tvaru, bylo nutno nejdříve vyřešit konstrukční vazbu, spojující opěradlový ohyb, zadní nohy a trnož.

66

Obrázek 40. Model č.1 v měřítku 1:5 [autor práce].

67

Obrázek 41. Zvažované varianty opěradlové výplně [autor práce]. 10.3.1 Konstrukční vazba: opěradlový ohyb – zadní nohy – trnož Před řešením konstrukční vazby jednotlivých dílců bylo zapotřebí ujasnit si jeden ze základních parametrů, které dosud nebyly definovány – možnost, či nemožnost demontáže konstrukčního spoje. Na základě výhod, které má demontovatelný nábytek, byla pro konstrukci židle zvolena právě tato možnost. Nejpevnějším a s ohledem na tektoniku dílců také nejvhodnějším mechanickým spojovacím prvkem byl šroub a váleček. Na obrázku 42 je zobrazen vývoj, respektive zvažované varianty tohoto konstrukčního spoje bez zahrnutí spojovacího kování. U vybrané varianty byly pro zvýšení odolnosti a pevnosti konstrukčního spoje, dílce – opěradlový ohyb a zadní nohy vzájemně přeplátovány. Dále byla ofrézována zadní noha a trnož pod úhlem 30 °, což by mělo zajistit, že při utahování se do sebe jednotlivé dílce zaklesnou a budou celý spoj „dotahovat“. Za nevýhodu vybraného řešení lze považovat vyšší náročnost spoje na provedení, která však s ohledem na předpoklad využití CNC obráběcích technologií nehraje významnější roli.

68

Obrázek 42. Zvažované varianty řešení konstrukční vazby: opěradlový ohyb - zadní nohy – trnož [autor práce]. 10.3.2 Design konstrukčního detailu: opěradlový ohyb - zadní nohy – trnož Pro možnost „osahání si“ konstrukčního spoje a posouzení jeho celkového vzhledu, který je u viditelného spoje stejně důležitý jako pevnost, bylo přistoupeno k vymodelování spoje z extrudovaného polystyrenu. Na modelu (viz Obrázek 43.) jsou pro větší přehlednost zvýrazněny hrany. Již tento jednoduchý model prokázal odolnost spoje a vzájemné zaklínění „dotahování“ dílců při utahování šroubů. Pro zjednodušení byly u modelu namísto šroubu a válečku použity vruty a konkrétní umístění a rozměry spojovacího kování byly naznačeny nalepením papírových koleček v kontrastní barvě. Pro konečné řešení byl tento spoj dále upraven tak, aby byl lépe vyrobitelný CNC technologiemi. Tato úprava spočívala v zaoblení ostré hrany u výřezu v trnoži a v totožném zaoblení na dílci − zadní noha, v místě kde k sobě oba dílce doléhají (viz Obrázek 42 a výkresová dokumentace).

69

Obrázek 43. Design konstrukčního detailu: opěradlový ohyb – zadní nohy – trnož [autor práce].

10.4 Řešení designu židle Základním podkladem pro hledání konečného tvaru židle se staly opět výkresy v měřítku 1:5 a již zmíněný kartónový model (dále „Model č.1“).

70

10.4.1 Model č. 1 v měřítku 1:5 První model posloužil především ke zhodnocení konstrukce a přesnějšímu definování jejích jednotlivých dílců a vazeb (viz kapitola 10.3). Jedním z cílů, které si autor práce vytyčil, bylo dovolit sedícímu zaujímat co možná největší množství různých poloh, tzn. umožnit mu dynamické sezení. Model č. 1 mající v opěradlové části „prostý“ ohyb ukazoval, že takovéto opěradlo by svádělo sedícího k zaujmutí pevné polohy a současně by ho silně omezovalo v možnosti zaujmout polohu jinou. Z tohoto důvodu se první zásadní modifikací stalo nahrazení prostého ohybu elipsovitým tvarem. K hledání optimálního zakřivení byl u modelu využit

drát

o průměru 3 mm. který dovoloval snadnou změnu tvaru a současně poskytoval dostatečnou pevnost k přenášení vymodelovaných křivek na papír (viz Obrázek 44.). Tímto způsobem vzniklo několik nárysných pohledů, z nichž jeden byl dále rozpracován rozšířením opěradla do stran, čímž vznikla zajímavá křivka, která při podpoření této myšlenky rozšířením sedáku a nohou předurčila další směr, kterým se práce ubírala (viz Obrázek 45.). Přínos rozšíření opěradla byl shledáván především ve větší volnosti pohybu, kterou by takovéto řešení poskytovalo sedící osobě. Již na modelu č. 1 bylo také vyzkoušeno ztenčení profilu zadních nohou u země a pod sedákem, které celou konstrukci příjemně opticky odlehčilo, díky čemuž toto ztenčení zůstalo zachováno i na dalších modelech a nakonec i na finálním návrhu. Toto ztenčení navíc přineslo do návrhu výrazný estetický prvek v podobě dalšího „otevření“ textury a skladby vrstveného dřeva.

Obrázek 44. Drát použitý k tvarování opěradla [autor práce].

Obrázek 45. Nárysný pohled vybraný k dalšímu rozpracování [autor práce].

71

10.4.2 Model č. 2 v měřítku 1:5 Na základě obrázku 45 byl vyroben další model v měřítku 1:5, který podrobněji rozpracovával nejen opěradlový ohyb, ale i tvarování výlisku sedáku a bederní opěrky a jeho zakomponování do nosné konstrukce. Dále byly prohnuty zadní nohy tak, aby se jejich tvar stal protiváhou tvarování bederní opěrky (viz Obrázek 46.). U modelu byla ponechána možnost oddělení „výlisku“ sedáku a opěradla od nosné části tak, aby bylo možno tyto komponenty nezávisle na sobě snadno upravovat a měnit.

Obrázek 46. Model č. 2 v měřítku 1:5 [autor práce].

72

Na základě tohoto modelu byl vytvořen orientační nárysný a bokorysný výkres židle v měřítku 1:1. Výkres sloužil především k porovnávání a odměřování konkrétních proporcí a řešení řady detailů, jako tvarování zadních nohou, profilaci předních nohou a tvarování bederní opěrky, která při čelním pohledu kopírovala opěradlový ohyb. Výkres ukázal, že navrhované řešení s sebou přináší značné naddimenzování sedáku, který ve svém nejširším místě měřil 57 cm. Při definování šířky sedáku byla jako rozhodující vzdálenost brána vnitřní šířka opěradlového ohybu v rovině sedáku. Tento rozměr byl na výkrese 45 cm. Celková šířka sedáku tak překračovala šířku sedáku u křesel a v podstatě by vylučovala využití takovéto židle při stolovaní (vnitřní vzdálenost nohou u stolu se standardním rozměrem stolové desky 120 x 80 cm by nedovolila zasunutí dvou židlí vedle sebe. Proto bylo nutno zvolené rozměry zmenšit. Pro možnost orientačního posouzení vhodnosti navrhovaných změn a možnost pracovat s reálnými proporcemi byla na základě již zmíněného výkresu v měřítku 1:1 vytvořena „demonstrační maketa“ židle rovněž v měřítku 1:1 (viz Obrázek 47.). Tato maketa zachycovala základní konstrukční prvky navrhované židle v konkrétních rozměrech a pod konkrétními úhly. Jakkoli vypadá tato maketa neohrabaně, ukázala se pro další postup práce nepostradatelnou. Dovolila zkoušet a posuzovat přesné šířky sedáku v místě, kde ho protíná opěradlový ohyb, nalézt nejvhodnější tvar opěradlového ohybu, a posoudit přínos rozšíření opěradla. Vložení makety sedáku z pěnového polystyrenu ukázalo, že na rozdíl od rozšíření opěradla, které opravdu dovolovalo a podporovalo dynamické sezení, nepřináší rozšíření sedáku nad vnější šířku opěradlového ohybu žádné zvýšení komfortu sezení. Naopak při posazení zboku a opření se zády a bokem o opěradlo (viz Obrázek 54.), byla úhlopříčná šířka sedáku tak velká, že hrana sedáku tlačila na vnitřní stranu kolenního kloubu, což by přinejmenším snižovalo komfort sezení. U modelu č. 2 bylo také dále rozpracováno odfrézování opěradlového ohybu v místě kde bude v kontaktu se zády sedící osoby. Model č. 1 byl v tomto místě pouze mírně zkosen tak, aby plocha, která tímto zkosením vznikla, svírala se sedákem úhel 104 °. Změna oproti modelu č. 1 spočívala v provedení hlubšího zafrézování (při půdorysném pohledu na opěradlový ohyb byl materiál odstraněn až do poloviny tloušťky dílce), při zachování úhlu 104 °, který svírala takto vzniklá plocha s rovinou sedáku. Tato úprava dovolila posunout opěradový ohyb v horizontální rovině o 20 mm směrem k přední hraně sedáku, a především výrazně opticky odlehčila celou konstrukci. Na základě 73

poznatků získaných z modelu č. 2 a demonstrační makety byl zhotoven další model v měřítku 1:5 (viz Obrázek 48.).

Obrázek 47. Demonstrační maketa [autor práce]. 10.4.3 Model č. 3 v měřítku 1:5 Na tomto modelu bylo již zachyceno zaoblení hran nosné konstrukce a na základě poznatků z demonstrační makety byly zkoušeny různé varianty tvarování sedáku a jejich vliv na celkový vzhled židle. Oproti původnímu návrhu byly odstraněny boční přesahy sedáku, který měl nyní stejnou šířku jako opěradlový ohyb ve výšce sedáku – 490 mm, rozšíření opěradla a předních nohou do stran bylo zmenšeno na polovinu, z původních 3 cm na 1,5 cm (na každou stranu) a sedák byl z půdorysného pohledu značně zaoblen tak, aby v žádném místě neomezoval volný pohyb nohou. Tento „finální“ model se stal hlavním podkladem pro vytvoření výkresu židle v programu Turbo Cad, jenž sloužil pro zhotovení jejího modelu v měřítku 1:1 z extrudovaného polystyrenu (viz Obrázek 50.).

74

Obrázek 48. Model č.3 v měřítku 1:5 [autor práce].

75

10.4.4 Model v měřítku 1:1 Model v měřítku 1:1 dovolil posoudit a dále upravit tvary židle tak, aby co nejvíce odpovídaly představě autora. Spolu se zhotovováním modelu byla řešena konstrukční vazba mezi nosnou konstrukcí a výliskem sedáku. Tímto konstrukčním uzlem se zabývají kapitoly 10.4.4.1 a 10.4.4.2. Vymodelování židle v měřítku 1:1 a v programu Turbo Cad poukázalo na skutečnost, že vyhnutí předních nohou do stran, které bylo při čelním pohledu jakousi protiváhou rozšířeného opěradla, je při půdorysném pohledu na židli značně rušivé a nepochybně by zvyšovalo riziko, že bude docházet k zakopávání o přední nohy židle. Z tohoto důvodu bylo vyhnutí nohou odstraněno a nohy byly od sedáku níže ponechány rovné (viz Obrázek 49.). Na tomto modelu se také ukázalo, že židle by se poměrně obtížně přenášela, respektive by k jejímu přemístění nestačila pouze jedna ruka. Pro usnadnění manipulace byl proto do výlisku sedáku vytvořen výřez, o jehož aplikaci se uvažovalo již dříve, ale dosud nebyl na žádném z modelů vytvořen, jelikož autor předpokládal, že židle půjde snadno přenášet za opěradlový ohyb. Úpravy nohou a vytvoření výřezu v sedáku se staly těmi nejzásadnějšími změnami oproti modelu č. 3. Další modifikace byly provedeny převážně v půdorysném tvarování sedáku. Změny byly zaneseny do počítačového modelu, na jehož základě byla vytvořena kompletní výkresová dokumentace a vizualizace navržené židle, které především umožnily vyzkoušet řadu barevných a materiálových variant a nalézt esteticky nejvhodnější polohu výřezu v sedáku. Při vytváření konečných vizualizací navržené židle (viz kapitola 10.5.2) byla ponechána jedna z variant sedáku bez výřezu, což na jednu stranu omezilo možnosti manipulace s touto židlí, na stranu druhou však poskytlo plochu vhodnou k aplikaci dýhy s výraznou kresbou.

76

Obrázek 49. Změna tvarování dílce opěradlový ohyb – vlevo původní verze, vpravo konečná verze [autor práce].

77

Obrázek 50. Model v měřítku 1:1 z extrudovaného polystyrenu [autor práce].

78

10.4.4.1 Konstrukční vazba – nosná konstrukce – sedák Stejně jako hlavní konstrukční spoj musela být i tato vazba demontovatelná. Základním požadavkem bylo, aby spojovací prostředek nebyl viditelný na horní ploše sedáku a s ohledem na profilování sedáku nebylo nutno provádět zafrézování do výlisků zadních nohou. Aby nebylo nutno zadní nohy složitě profilovat, bylo zapotřebí vytvořit na sedáku rovinu, kterou by přiléhal k horní ploše zadních nohou. Byly vytvořeny celkem čtyři základní varianty řešení tohoto konstrukčního uzlu (viz Obrázek 51.).

Obrázek 51. Zvažované varianty konstrukční vazby: nosná konstrukce – sedák [autor práce]. Varianta A vznikla jako první a spočívala ve využití zkosené plastové podložky vkládané mezi sedák a nohy. Problémem tohoto řešení byla malá tloušťka sedáku nedovolující spolehlivé použití žádné z dostupných závrtných matic ani jiného upevňovacího prvku, což bránilo její praktické aplikaci. Varianta B spočívala v zalepení kolečka z překližky do předvrtaného otvoru v sedáku, což nejenom vytvořilo potřebnou rovinu, ale současně i zvýšilo tloušťku materiálu v místě budoucího spoje. Toto řešení je aplikováno i v konečném návrhu, právě díky tomu, že nevyžaduje žádné nestandardní prvky.

79

Varianty C, D jsou si podobné v tom, že jako vyrovnávací prvek a „matici“ využívají plastového výlisku zalisovaného a zaklíženého do předvrtaného otvoru, podobně jako je tomu u varianty B. Výhodou tohoto řešení oproti variantě B je snížení počtu potřebných pracovních operací a spojovacích prostředků nutných ke zhotovení židle. Nevýhodou je, že se nejedná o standardní kování, díky čemuž je toto řešení opět prakticky nerealizovatelné bez zajištění výroby příslušné součástky. 10.4.4.2 Design konstrukčního detailu: nosná konstrukce – sedák Stejně jako v případě konstrukční vazby opěradlový ohyb – zadní nohy – trnož, byly pro konečný výběr vhodného spoje sedáku a nosné konstrukce důležité nejen aspekty jeho realizovatelnosti, pevnosti a demontovatelnosti, ale rovněž jeho design. V tomto případě byl přínos modelu v měřítku 1:1 naprosto nenahraditelný, jelikož dovolil naprosto věrně posoudit vliv tohoto spoje na celkové tvarové řešení židle. Design konstrukčního detailu: nosná konstrukce - sedák je na obrázku 52.

Obrázek 52. Design konstrukčního detailu: nosná konstrukce – sedák [autor práce].

80

10.5 Výsledný návrh – židle „LaMela“ 10.5.1 Filozofie a popis návrhu Při práci na návrhu židle „LaMela“ byl kladen důraz na podporu zdravého sezení, a to ne ve smyslu dokonalého ergonomického tvarování, ale v umožnění a podpoře dynamického sezení. Autor se snažil uzpůsobit židli tomu, aby neomezovala sedící osobu v pohybu a umožňovala zaujmutí co největšího množství různorodých poloh. Z tohoto důvodu se židle vyznačuje mohutnějšími rozměry sedáku a opěradla ve srovnání s běžnými jídelními židlemi. Dalším faktorem, který by měl podpořit dynamické sezení, je pouze mírné prohnutí sedáku a opěradlo, které je řešeno tak, aby poskytovalo maximálně pohodlné a plnohodnotné opření především v oblasti beder. Dva příklady poloh, které je možno na navržené židli zaujmout, a které běžné židle nedovolují buď vůbec, nebo pouze omezeně, jsou znázorněny na obrázcích 53 a 54, a jejich popis je uveden v kapitole 12.

Obrázek 53. Jeden z možných způsobů sezení na židli „LaMela“ – Přední sezení s opřením chodidel o přední nohy židle [autor práce].

81

Obrázek 54. Jeden z možných způsobů sezení na židli „LaMela“ – Boční sezení s opřením beder [autor práce].

82

Konstrukce židle byla navrhována s ohledem na minimalizaci počtu dílců, jejich vzájemných vazeb, racionální postup montáže a bezproblémovou možnost opakovaného dotahování spojovacích prostředků ve chvíli, kdy po dlouhodobém dynamickém namáhání židle dojde k jejich povolení. Poslední požadavek si vynutil vybrat takové spojovací prostředky, které se skládají ze šroubu a matice, a nebylo nutno jejich utahování provádět do závitu vytvořeného v hlavním konstrukčním materiálu židle. Takovéto řešení by mělo co možná nejvíce prodloužit životnost židle, ale vynutilo si navýšení počtu prvků, z nichž je židle složena. Všechny šrouby použité na židli jsou opatřeny vnitřním šestihranem, u nějž v porovnání s plochou nebo křížovou drážkou hrozí menší riziko jeho opotřebení, a v kombinaci se zahnutým „imbusovým“ klíčem dovoluje utahování větší silou. Veškeré kování použité na židli je na obrázku 56. Obrázek 55 ukazuje soubor všech dílců potřebných pro zhotovení židle „LaMela“. Obrázek 57 znázorňuje zkompletovanou podsestavu podnož a obrázek 58 podsestavu sedák.

Židle „LaMela“ se skládá z celkem 25 ks dílců a kování, z čehož jsou: - 3 dílce zhotovené technologií lamelování (opěradlový ohyb, 2 ks zadní noha) - 1 dílec vytvořený z tvarované překližované desky (výlisek sedáku) - 1 dílec vytvořený z plošné překližované desky tlouštky 20 mm (trnož) - 4 dílce vytvořené z plošné překližované desky tlouštky 10 mm (výztuha sedáku) - 4 ks válečkové matice M6/ Ø10x13 - 4 ks šroubu M6 x 100 - 4 ks závrtné matice M5/ Ø7x12 - 2 ks šroubu M5 x 30 - 2 ks šroubu M5 x 40

83

Obrázek 55. Soubor dílců potřebných pro zhotovení židle „LaMela“ [autor práce].

Obrázek 56. Soubor kování potřebného pro zhotovení židle „LaMela“ [autor práce].

84

Obrázek 57. Podsestava podnož [autor práce].

Obrázek 58. Podsestava sedák [autor práce].

85

10.5.2 Vizualizace židle „LaMela“ a jejích variant

Obrázek 59. Výkres židle „LaMela“ [autor práce].

86

10.5.2.1 „LaMela natural“

Obrázek 60. Židle – „LaMela natural“ – nárys, bokorys [autor práce].

87

Obrázek 61. Židle – „LaMela natural“ – perspektivní pohled [autor práce].

88

10.5.2.2 „LaMela black“

Obrázek 62. Židle – „LaMela black“ – nárys, bokorys [autor práce].

89

Obrázek 63. Židle – „LaMela black“ – perspektivní pohled [autor práce].

90

10.5.2.3 „LaMela white“

Obrázek 64. Židle – „LaMela white“ – nárys, bokorys [autor práce].

91

Obrázek 65. Židle – „LaMela white“ – perspektivní pohled [autor práce].

92

10.5.2.4 „LaMela wood“

Obrázek 66. Židle – „LaMela wood“ – nárys, bokorys [autor práce].

93

Obrázek 67. Židle – „LaMela wood“ – perspektivní pohled [autor práce].

94

10.5.2.5 „LaMela combi“

Obrázek 68. Židle – „LaMela combi“ – nárys, bokorys [autor práce].

95

Obrázek 69. Židle – „LaMela combi“ – perspektivní pohled [autor práce].

96

10.5.2.6 „LaMela red“

Obrázek 70. Židle – „LaMela red“ – nárys, bokorys [autor práce].

97

Obrázek 71. Židle – „LaMela red“ – perspektivní pohled [autor práce].

98

10.5.3 Doplňkový nábytek – stůl Židle „LaMela“ se vyznačuje poměrně osobitým tvarováním, které by se při současné nabídce na trhu obtížně doplňovalo stolovým nábytkem. Z tohoto důvodu se autor práce rozhodl vytvořit k navržené židli ještě ukázku toho, jak by mohl vypadat jídelní stůl navržený ve stejném duchu jako samotná židle. „Nástřel“ řešení stolu počítá s aplikací tvarované lamely na podnož a spárovky, popřípadě dýhované voštinové desky na stolovou desku. Tvar podnože je odvozen od tvaru zadních nohou židle. Navrženy jsou dvě varianty stolu, menší pro 4 a větší pro 6 osob (viz Obrázek 72.).

Obrázek 72. Výkresy „nástřelu“ doplňkového nábytku – stolu [autor práce]. 99

10.5.4 Aplikace židle „LaMela“ v interiéru

Obrázek 73. Aplikace židle „LaMela“ v interiéru I [autor práce].

100

Obrázek 74. Aplikace židle „LaMela“ v interiéru II [autor práce].

101

11 MODEL Z EXTRUDOVANÉHO POLYSTYRENU V MĚŘÍTKU 1:1 V souvislosti s výrobou modelu z extrudovaného polystyrenu by se autor chtěl podělit o zkušenosti z ní získané. Je k tomu veden tím, že na rozdíl od vizualizací dovoluje model v měřítku 1:1 opravdu objektivně posoudit a dále upravit proporce a vzhled produktu s vynaložením minimálních nákladů a práce. Extrudovaný polystyren se dá snadno opracovávat jak třískově tak beztřískově, je lehký, kompaktní, dostupný a relativně levný, obstojně v něm drží spojovací prostředky a práce s ním je čistší než s pěnovým polystyrenem. Touto částí by autor chtěl poskytnout nasměrování na zdroje informací zabývající se modelovým zpracováním extrudovaného polystyrenu, návody na výrobu zařízení pro jeho zpracování, ukázat vlastní výstupy a motivovat tak další studenty k využití tohoto postupu v jejich práci. Ačkoli není možno takto modelovat všechno, a modely v měřítku 1:1 nejsou povětšinou od studentů vyžadovány, je jejich zhotovení přínosné především pro ně samotné, což lze v souvislosti s výstupem této práce jen potvrdit.

11.1 Materiál Extrudovaný polystyren se vyrábí vytlačováním polystyrenu, do nějž je přimícháno napěňovalo, skrz trysku, za kterou dojde díky snížení okolního tlaku k jeho expanzi. Oproti známějšímu pěnovému polystyrenu má tento materiál uzavřenou povrchovou strukturu, podstatně lepší mechanické vlastnosti a je homogennější [55]. Tyto vlastnosti doprovázené zachováním nízké hmotnosti z něj činní ideální materiál pro výrobu modelů. Jeho nevýhodou v porovnání s pěnovým polystyrenem je snad pouze vyšší cena a nepatrně obtížnější obrobitelnost. Tento materiál je standardně dostupný v prodejnách stavebnin a hobby marketech pod označením XPS či extrudovaný polystyren. Vyrábí se ho několik druhů, které jsou odlišeny číselným kódem a podle specifických vlastností mají různorodé využití ve stavebnictví. XPS desky se dají běžně zakoupit v bílé, růžové a zelené barvě (dle výrobce) s hladkým nebo profilovaným povrchem a polodrážkou na okrajích, v tloušťkách 20-180 mm a jednotném rozměru 1250 x 600 mm. Jednou z nesporných výhod XPS polystyrenu je také to, že patří mezi materiály, jejichž zbytky je možno ukládat do kontejnerů pro zpětný odběr plastů. Díky tomu se lze vhodným způsobem zbavit nepotřebných odřezků [56].

102

11.2 Zpracování extrudovaného polystyrenu Opracování XPS desek je možné provádět různými způsoby. Nejméně náročné je opracování ostrým nožem, u kterého se však obtížně udržuje kolmost řezu vůči ploše desky, proto je vhodné pouze pro krátké a rovné řezy tenkým materiálem. Další možností je využití stejných strojů a nástrojů, které se používají na opracování dřeva. Nevýhodou tohoto postupu je vznik drobného odpadu a natavování polystyrenu na nástroj (např. pilový kotouč u kotoučové pily), což zhoršuje kvalitu řezu, ale především snižuje bezpečnost práce. Využití dřevoobráběcích strojů se autorovi práce osvědčilo pouze u pokosové pily a horní frézky. Nejvýhodnějším způsobem řezání je využití řezačky s odporovým drátem. Vyříznuté dílce je možno dále opracovávat již zmíněnou horní frézkou (srážení a zaoblování hran), ale není to nutné, neboť opracovávaný materiál je tak měkký, že s vynaložením jen nepatrně většího úsilí lze stejného efektu dosáhnout brusným papírem. Při broušení je vhodné postupovat podobně jako při broušení dřeva, což znamená, že pokud je potřeba hrubší opracování a větší úběr materiálu, musí být použita nižší zrnitost brusného prostředku a naopak. Autorovi práce se osvědčila kombinace zrnitostí 80-100-150. Při broušení dochází k zanášení brusného papíru, které ve spojení s vysokým přítlakem a rychlostí broušení způsobuje nenávratné a těžko opravitelné vytržení materiálu, především na hranách. Z tohoto důvodu je vhodné si techniku nejdříve odzkoušet a pravidelně čistit brusný prostředek, především v případě využití jemnějších zrnitostí. Volba nejvhodnějšího způsobu opracování XPS desek závisí vždy na konkrétní situaci a technických možnostech. Někdy je snazší detail na dílci opracovat nožem a následně začistit broušením, jindy je vhodnější vyrobit papírovou šablonu a dílec opracovat odporovou řezačkou apod. I model uvedený v této práci je zhotoven kombinací všech uvedených možností opracování, a proto takováto činnost vyžaduje určitou kreativitu a především racionální přístup. 11.2.1 Odporová řezačka Odporovou řezačku je možno s vynaložením nemalých finančních prostředků zakoupit, čímž sice získáme hotové a vyzkoušené zařízení, ale cena cca 15 000 Kč poněkud potlačuje jeho výhodnost. Další dostupnou možností je zapůjčení tohoto zařízení za určitý měsíční paušál, který ovšem stále překračuje náklady spojené s jeho vlastnoručním zhotovením. Na internetových vyhledávačích pod hesly − odporová pila, odporová řezačka, atd. lze snadno a rychle, především na modelářských serverech,

103

nalézt nespočet návodů na zhotovení této řezačky a jejich autoři povětšinou i rádi pomohou svojí radou a zkušenostmi. Autor práce si zhotovil takovéto zařízení při vynaložení pouhých cca 800 Kč, což už je částka zanedbatelná při srovnání s výhodami, které

řezačka

poskytuje.

Orientační

schéma

odporové

řezačky je uvedeno

na obrázku 75.

Obrázek 75. Schéma odporové řezačky [autor práce]. Detailní popis zařízení nemá smysl uvádět, jelikož tak činí již zmíněné internetové návody a pro zachování minimálních nákladů na jeho zhotovení je nutno vycházet z vlastních schopností a dostupných součástek. Pravděpodobně nejnákladnější součástí odporové řezačky je elektrický zdroj. Zdroj transformuje vstupní sítové napětí na bezpečné napětí kolem 12 V a současně galvanicky odděluje výstupní část od elektrické sítě. Odporová pila vyžaduje zapojení do zkratu, při němž dochází k nechtěnému namáhání a přehřívání transformátoru. Výrobci vyspělých zdrojů se tomu snaží bránit integrováním pojistky, která transformátor při zapojení do zkratu krátkodobě vyřadí z činnosti. Tato pojistka sice chrání zdroj před zahříváním a poškozením, ale současně znemožňuje jeho využití pro odporovou řezačku, která by pracovala ve stále kratších cyklech, a tím by práci spíše znepříjemňovala. Zdaleka nejjednodušší variantou je napájení odporové řezačky autobaterií, u níž je však nutno povolit a odstranit víčka pro dolévání kapaliny (pokud se víčka neodstraní, hrozí při jejím zkratování exploze baterie!). Ať už je k napájení použit jakýkoli zdroj, je nutné ho zapínat pouze na dobu, po kterou je řezačka používána, jinak dochází k jeho nadměrnému namáhání, což může způsobit jeho nenávratné poškození. Pro správnou 104

funkci zařízení je dále nutné závaží umístěné na konci odporového drátu. Jeho smyslem je neustálé napínání drátu, u kterého dochází vlivem zahřívání k dilataci. Z tohoto důvodu musí být spodní konec drátu uložen volně. Odporová řezačka dělí materiál tavením pomocí rozžhaveného odporového drátu. Její výhodou je, že při správném nastavení napájecího proudu vzniká v řezné spáře pouze malé množství odpadu a možnost řezání libovolným směrem v jakýchkoli křivkách. Správné nastavení přívodního proudu, a tím i teploty tavného drátu je důležité z několika důvodů. Prvním je přesnost řezu – pokud má odporový drát příliš vysokou teplotu, taví velké množství materiálu ve svém okolí, což vede k velké tloušťce řezu, s čímž je nutno počítat při výrobě šablon. Výhodou vysoké teploty je snížení odporu, který klade materiál vnikání tavného drátu, což snižuje tlak, který musíme vyvinout pro posuv materiálu, a tím se snižuje riziko deformace řezacího drátu jeho prohnutím. Další nevýhodou vysoké teploty je, že polystyren v řezu není taven, ale je pálen, což má za následek uvolňování kouře obsahujícího škodlivé látky. Pokud je teplota příliš nízká, je materiál taven pomalu, vyžaduje velký tlak pro posuv do řezu a vlivem tohoto tlaku a tlaku vyvíjeného šablonou dochází ke značným deformacím tavného drátu (viz Obrázek 76.). Optimální teplota je taková, kdy drát nechává při řezu spáru o něco málo širší, než je jeho průměr, materiál je možno vést do řezu plynule malým tlakem a polystyren je taven a stéká po drátě v podobě malých kapek. Při správném nastavení vzniká velice čistý řez, který není nutno dále upravovat. Jednou z dalších obrovských výhod řezání odporovým drátem je, že řezný odpor je v podstatě konstantní bez ohledu na to, jak tlustý materiál je řezán.

Obrázek 76. Deformace drátu při řezání – Správný postup (A), nesprávný postup (B) [autor práce].

105

Řezání je možno realizovat dvěma základními způsoby. Rovné řezy je nejlepší provádět podle pravítka, které zajistí jejich nejvyšší možnou přesnost. Řezání křivek je o něco náročnější a vyžaduje určitý cvik. Autorovi práce se velice osvědčilo použití papírových šablon, připevněných z jedné nebo z obou stran opracovávané desky (viz Obrázek 77.).

Obrázek 77. Soubor papírových šablon použitých při výrobě modelu židle „LaMela“ [autor práce]. Pro jejich připevnění jsou vhodné obyčejné špendlíky, které dokáží šabloně poskytnout dostatečnou stabilitu. Jednostranné šablony jsou výhodné při řezání tenkých materiálů – optimálně do 60 mm, u nichž není odchylka způsobená prohnutím drátu nijak výrazná. Při řezání tlustších materiálů je vhodné použít oboustranné šablony a drát vést podél nich, díky čemuž lze udržet kolmost a konstantní tvar dílce i při tloušťkách materiálu kolem 20 cm. Papírové šablony je nutné zhotovovat s délkovým přesahem, který dovoluje bezpečné přiložení drátu k šabloně, ještě před zajetím do řezaného materiálu (viz Obrázek 78.). Při řezání materiálů o vyšší tloušťce se po ukončení řezu nachází na řezacím drátu několik kapek roztaveného polystyrenu. Tyto kapky je nutno nechat stéct nebo otřít, jinak ve chvíli, kdy najedeme do dalšího řezu, vytaví do materiálu poměrně velké prohlubně. Další věcí, na kterou je nutno brát ohled při řezání extrudovaného polystyrenu, je jeho tendence k deformaci v případě, že tlustou desku ořezáváme s cílem vytvoření tenčí. V takovémto případě je nutno odebrat materiál stejnoměrně z obou stran, jinak dojde k prohnutí výsledné desky.

106

Obrázek 78. Přesah papírových šablon a správné přiložení polotovaru k řezacímu drátu [autor práce]. 11.2.2 Lepení extrudovaného polystyrenu Lepení XPS desek je možno efektivně provádět dvěma způsoby. Prvním je využití lepidla. Při volbě lepidla je nutno dávat přednost lepidlům disperzním, u nichž nehrozí degradace polystyrenu vlivem organických rozpouštědel. Lze využít i jiná lepidla, ale je zapotřebí

jejich

vhodnost

předem

vyzkoušet.

Nevýhodou

všech

lepidel

je, že vytvářejí lepené spáry, v nichž dochází k zadržování odporového drátu a následnému vzniku nepřesností nejen při řezání, ale i při broušení. Z tohoto důvodu lze lepidla doporučit pouze ke slepování součástí do konečného modelu. Pokud je zapotřebí slepit větší blok polystyrenu, ze kterého bude posléze vyřezáván dílec, je vhodné využít organická rozpouštědla. Lepení organickými rozpouštědly se provádí tak,

že

nejprve

je

do

rozpouštědla

(např. acetonu,

toluenu

nebo

ředidla

na nitrocelulozové NH) jemně namočen hadřík, který je poté přiložen na jednu nebo obě z lepených ploch. Po chvíli dojde k naleptání povrchu pod hadříkem, hadřík se oddělá a oba lepené kusy se přitlačí k sobě. Princip je nutno odzkoušet, jelikož jeho parametry se mění v závislosti na materiálech a podmínkách okolního prostředí a je nutno tuto 107

činnost provádět v dobře větraných prostorech za podmínek uvedených na obalu rozpouštědla! Pokud je tento postup zvládnut, je výsledkem pevný spoj, který se chová takřka stejně jako okolní materiál, a nijak nebrání dalšímu opracování. Pro vytvoření lepeného spoje, u nějž lze očekávat větší namáhání, je vhodné co možná nejvíce zvětšit plochu lepené spáry. Princip může být obdobný tomu, který se využívá pro délkové nastavování masivního dřeva. Příklad takovéhoto spoje využitého u modelu židle „LaMela“ je znázorněn na obrázku 79.

Obrázek 79. Pevnostní lepený spoj a šablona použitá k jeho vytvoření [autor práce].

11.2.3 Demontovatelné spoje Pro demontovatelné spojení dvou a více dílců z extrudovaného polystyrenu je možné s úspěchem využít vruty určené ke spojování dřeva. Při volbě konkrétního rozměru je vhodné sáhnout po větším průměru a délce tak, aby byla plocha, kterou je šroub upevněn v materiálu, co možná největší. Pro vruty není zapotřebí předvrtávat otvory, a při jejich utahování je nutné počítat s tím, že extrudovaný polystyren je měkký materiál, který se snadno otlačí a vytrhne.

108

11.2.4 Zhotovení konkrétních dílců Jak je uvedeno v předchozích odstavcích, zhotovení modelu jakéhokoli návrhu z XPS desek vyžaduje nejen specifické zařízení, ale především racionální přístup při volbě nejvhodnějšího způsobu provedení konkrétní operace. Jelikož každý model je jiný, nemělo by smysl rozepisovat detailní postup při výrobě modelu židle „LaMela“. Pro inspiraci lze však uvést zjednodušený postup výroby dvou nejnáročnějších dílců – opěradlového ohybu a sedáku (viz Tabulky 1. a 2.). Tabulka 1. Postup výroby podsestavy sedák [autor práce]. Č. op. Operace Zařízení, přípravek 1 Vyřezání dílců na slepení polotovaru Odporová řezačka, papírové šablony 2 Slepení polotovaru Toluen 3 Vybroušení ploch Ručně, zrnitost 80 4 Opracování základního tvaru Ručně nožem Vytvoření výřezů pro opěradlový Ručně nožem 5 ohyb 6 Vytvoření výřezu v opěradle Ručně nožem s následným dobroušením 7 Zhotovení podložek pod sedák Odporová řezačka, papírové šablony 8 Obroušení a začištění hran a ploch Ručně, zrnitost 100-150 9 Přilepení podložek Toluen 10 Začištění Ručně

Tabulka 2. Postup výroby dílce opěradlový ohyb [autor práce]. Č. op.

Operace

Zařízení, přípravek

1 2 3 4

Vyříznutí základního tvaru Zaříznutí pod úhlem na přesnou délku Seříznutí zkosení na koncích nohou Vyříznutí přeplátování Vytvoření „zafrézování“ v opěradlové části Zaoblení hran Obroušení a začištění hran a ploch Sražení na konci nohou 4x45°

Odporová řezačka, papírové šablony Ručně nožem Ručně nožem Ručně nožem

5 6 7 8

109

Odporová řezačka, papírové šablony Horní frézka Ručně zrnitost 100-150 Ručně, broušením,zrnitost 150

12 DISKUZE Autor práce si na jejím počátku stanovil za cíl vytvořit židli pro univerzální použití v soukromém interiéru, která by využila jako hlavní konstrukční materiál vrstvené dřevo, a svou konstrukcí umožnila a podpořila dynamické sezení. Neuvedeným, ale důležitým parametrem, na nějž byl v průběhu práce kladen velký důraz, bylo vytvoření racionální konstrukce, která by bezezbytku využila potenciál technologie lamelování, především s ohledem na možnost minimalizace počtu dílců, a tím i jejich vzájemných konstrukčních vazeb. Navržená židle pojmenovaná „LaMela“ je složena z celkem 25 elementů. Vyšší počet prvků. z nichž je složena (viz kapitola 10.5), je dán její demontovatelnou konstrukcí, pro kterou autor zvolil dle jeho přesvědčení odolnější, trvanlivější a především bez obav z opotřebení opakovatelně demontovatelné kování. K tomuto rozhodnutí ho vedla skutečnost, že židle jsou výrazně dynamicky namáhaným předmětem, u nichž je možnost občasného „dotažení“ konstrukčních spojů výhodou vedoucí k prodloužení jejich životnosti. Pomineme-li kování, je pro zhotovení navržené židle nutné vyrobit celkem 9 dílců, z nichž 5 tvoří samostatnou podsestavu sedáku a 4 tvoří nosnou podnož s opěradlem. Výlisek opěradlového ohybu je společně se sedákem na výrobu nejsložitější součástí židle. Výrobní náročnost opěradlového ohybu je ještě zvýšena jeho délkou v rozvinutém stavu, která činí takřka 2,3 m. V souvislosti s tím lze vyzdvihnout výhodu technologie lamelování, která dovoluje jednotlivé vrstvy délkově nastavovat, a tím podstatně snížit náročnost výlisku na kvalitu a rozměry vstupního materiálu. V případě uvedeného dílce jsou tedy nutné pouze dva dýhové přířezy v délce 2,3 m určené pro pohledové vrstvy, a ostatní vrstvy je možno zhotovit z délkově nastavených dýh. Problematika dynamického sezení je u navržené židle podpořena především jejími rozměry, konstrukcí a minimálním ergonomickým tvarováním sedáku a opěradla. Za největší přínos navržené konstrukce považuje autor práce možnost posazení se bokem k bederní opěrce a opření se bokem o opěradlo (viz Obrázek 54.). Konstrukce židle v této poloze poskytuje možnost částečného opření se zády o opěradlový ohyb, a tím dochází oproti klasické koncepci židlí k podepření těla i v této poloze, což podporuje vyosení pánve směrem dopředu, a tím zaujmutí méně škodlivé polohy při sezení. Jedinou nevýhodou této myšlenky je to, že při zvolených rozměrech sedáku dosahuje jeho rozměr v místě, kde ho protíná opěradlový ohyb, (to znamená v ose, která při této poloze představuje hloubku sedáku), 45 cm. Takováto hloubka sedáku už není 110

vhodná pro osoby s menší výškou, a tudíž jim v podstatě nedovoluje tuto polohu využít, popřípadě jim absence zaoblení sedáku v místě podkolení jamky nedovolí pohodlné sezení. Tento nedostatek by se dal vyřešit vytvořením několika velikostí židle „LaMela“ (viz kapitola 9.4.1.1). Další podporu zdravého sezení nabízí židle ve chvíli, kdy na ni usedne člověk, aniž by využil celou hloubku sedáku. Tato poloha označovaná jako přední sezení je častým příkladem nesprávné pozice vedoucí k zakulacení zad a zvýšenému tlaku na spodní stranu stehen. V tomto ohledu se autor práce inspiroval myšlenkou, že jednou ze zdravých poloh při sezení je sezení obkročmo jako na koni. Z tohoto důvodu ponechal autor konec předních nohou židle v jedné rovině s přední hranou sedáku tak, aby sedící osoba mohla při předním sezení opřít paty o přední plochu předních nohou, čímž je jim poskytnutá opora podporující sedící osobu k zaujmutí této polohy (viz Obrázek 53). Toto řešení opět rozšiřuje spektrum možných poloh, ovšem je vykoupeno právě nutností ponechání konců nohou židle v jedné rovině s přední hranou sedáku, kvůli čemuž při půdorysném pohledu značně přesahují plochu sedáku. Další podpora zdravého sezení je poskytována opěradlem židle, které je konstruováno tak, aby umožnilo plnohodnotné a pohodlné opření těla především v oblasti beder a současně dovolilo tělu maximální volnost pohybu nad bederní opěrkou, což přispívá k posilování zádového svalstva. Konstrukce a tvar židle byly postupně ověřovány na modelech, z nichž poslední je model z extrudovaného polystyrenu v měřítku 1:1, sloužící jako model pro výrobu prototypu. Během práce na modelu v měřítku 1:1 bylo upraveno několik detailů tvarování, čímž tento model výrazně přispěl ke konečné formě navržené židle. Poslední fází práce na navržené židli bylo zkoušení různých materiálů a povrchových úprav aplikovaných na vizualizovaný model.

111

13 ZÁVĚR Na otázku, jaká židle je ta „správná“, by se dalo nalézt tolik odpovědí, kolik je uživatelů tohoto sedacího nábytku. Bytové jídelní židle mající v současném interiéru kromě sezení řadu dalších funkcí, které se odvíjejí od potřeb a kreativity konkrétního uživatele, jsou právě díky často nespecifikovatelné mnohofunkčnosti z hlediska jejich tvorby velmi komplikovaným předmětem. Díky tomu, že podepření lidského těla při sezení je pouze jednou z mnoha, i když pravděpodobně nejčastěji frekventovanou a bezpochyby nejdůležitější funkcí tohoto nábytkového předmětu, nabízí se otázka, co při jeho návrhu preferovat. Je třeba vytvořit dokonale ergonomicky tvarované sezení nutící člověka často zdeformovaného nesprávným životním stylem k zaujmutí a udržení „zdravé“ polohy? Nebo je vhodnější vytvořit tento typ židle, určené ke krátkodobému sezení tak, aby uživatel při dosednutí především nabyl pocitu pohodlí i za cenu, že jím zaujatá poloha bude považována za „nezdravou“? Nebo?... Autor práce se přiklání k názoru, že je nejvhodnější zvolit jakousi zlatou střední cestu. Touto alternativní a již dlouhou dobu prosazovanou možností je vytvoření židle dovolující dynamické sezení. Taková židle by měla mít pouze základní ergonomické tvarování, které svým rozsahem nesmí bránit zaujmutí libovolné polohy, ba dokonce by měla svou konstrukcí různorodé polohy podporovat a poskytovat při nich sedícímu dostatečnou oporu a stabilitu. U židle pro krátkodobé sezení je dokonce možné zvolit takové tvarování, které je záměrně méně pohodlné a nepodporuje člověka v tom, aby se na ní zdržoval po dobu delší, než je nezbytně nutná a uchýlil se raději do nábytku určeného k odpočinku, či pouze vstal a dopřál tak svému tělu prospěšnější polohu. Návrh židle, který je stěžejní částí této práce odráží autorův názor a představuje jeho způsob řešení této problematiky.

112

14 SUMMARY There is as much answers to the question which chair is the “right one” as there is users of this kind of sitting furniture. House dinning chair have in current interior except sitting also many other functions caused by needs and creativity of users. These chairs are often thanks to unspecified multifunctionality very complicated to design. Thanks to fact, that supporting of the human body while sitting is one of many, although probably the most frequent and undoubtedly the most important functions of this furniture piece, there comes the question what to prefer while making design. Is it important to create perfectly ergonomic shaped chair, which force a man very often deformed by wrong lifestyle to take a keep “healthy” position? Or is it better to design this kind of chair made for short time sitting in the way, which gives a feeling of comfort to a user even though this position is be considered as “unhealthy”? Or? ... The author of this thesis tend to think that it is best to choose “a middle course”. By this alternative and by for a long time supported possibility is best to design a chair, which allows a dynamical sitting. Such a chair should have only basic ergonomic shaping, which cannot prevent taking up any position, on the contrary it should have by its construction support many different positions and provide to the sitting person sufficient support and stability. For chair for short time sitting is it possible to choose such shaping, which is intentionally less comfortable and does not support a man in sitting on it for longer time than it is necessary. It is better in that case to use furniture designated for relaxation or to stand up and walk, which is much beneficial for the body. The design of the chair, which is the main part of this thesis, reflects author´s opinion and represents his solution of this problems.

113

15 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ [1] HALABALA, J. aj. Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně. Brno: ERA, 2003. ISBN 80-86517-65-9.

[2] KANICKÁ, L., HOLOUŠ, Z. Nábytek – typologie, základy tvorby. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3746-1.

[3] KOTRADYOVÁ, V. aj. Dizajn nábytku. Bratislava: Slovenská technická Univerzita v Bratislave, 2009. ISBN 978-80-227-3006-8.

[4] DLABAL, S. Nábytkové umění. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-7169-655-2.

[5] KRÁL, P., HRÁZSKÝ, J. Výroba dýh a překližovaných materiálů I. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 1999. ISBN 80-7157-358-2.

[6] BRUNECKÝ, P. Dějiny a bydlení. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009. ISBN 978-80-7375-354-2.

[7] SPIRIT, V. aj. Příručka pro překližkáře. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1956.

[8] PROKEŠ, S. Obrábění dřeva a nových hmot ze dřeva. 3. vyd. Praha: Nakladatelství technické literatury, 1982.

[9] EISNER, K. aj. Příručka lepení dřeva. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1966.

[10] UHLÍŘ, J. Thonet Porýní−Vídeň−Morava. Olomouc: Muzeum umění, 2001. ISBN 80-85227-45-2.

[11] TRÁVNÍK, A. Výroba nábytku III. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2004. ISBN 80-7157-755-3.

114

[12] ŠIMONÍKOVÁ, J. Nábytek z Bystřice pod Hostýnem. Bystřice pod Hostýnem: TON s.p. Továrny na ohýbaný nábytek, 1992.

[13] BOPPARD CHAIR: [online]. Artsconnected.org, 2009 [vid. 2012-03-29, 15:22]. Dostupné z: http://www.artsconnected.org/resource/73680/boppard-chair

[14] KOUDELKOVÁ, D. aj. Katalog sbírky ohýbaného nábytku. Vsetín: OVM, 1996.

[15] ŽIŽKOVÁ, L. Design ve Finsku II A. Praha: Ústav bytové a oděvní kultury, 1986.

[16] JAKKARA 60: [online]. Artek.fi, 2012 [vid. 2012-03-28, 10:16]. Dostupné z: http://www.artek.fi/fi/products/chairs/128

[17] ALVAR AALTO. Process of bending wood. Inventor: Alvar Aalto. United states patent office 2,042,976. 1936-06-02.

[18] ŽIŽKOVÁ, L. Design ve Finsku II B. Praha: Ústav bytové a oděvní kultury, 1986.

[19] PERFECT IMPERFECTIONS: [online]. Janushomevintage.blogspot.com, 2012 [vid. 2012-03-30, 16:24]. Dostupné z: http://janushomevintage.blogspot.com/

[20] EGON EIERMANN – DIE KONTINUITÄT DER MODERNE: [online]. Dieneue-sammlung.de, 2010 [vid. 2012-04-01, 12:56]. Dostupné z: http://www.dieneuesammlung.de/z/presse/intern/eiermann/pr_foto_de.htm

[21] FURNITURE: CHERNER CHAIR: [online]. Woodindesign.com, 2012 [vid. 2012-03-31, 09:25]. Dostupné z: http://www.woodindesign.com/2012/02/19/furniture-cherner-chair/

[22] ALSAK CHAIR: [online]. 2012-03 [vid. 2012-03-13, 08:00]. Dostupné z: http://www.archiproducts.com/en/products/32182/wooden-chair-with-armrestsaslak-chair-artek.html

115

[23] EKJORD, E. Ohýbaná židle. Translated from the Bøytrestoler by ÚBOK. Praha: Ústav bytové a oděvní kultury, 1977.

[24] UBR, L. Sedadla z vrstvených lepených dýh. Domov. 1972, 2, 8-15.

[25] INGMAR RELLING SIESTA LOUNDE CHAIR: [online]. Icollector.com, 1996 [vid. 2012-04-02, 08:06]. Dostupné z: http://www.icollector.com/Ingmar-RellingSiesta-lounge-chair_i8534615

[26] DIGITIZING A PLACE TO SIT: [online]. archinect.com, 2012 [vid. 2012-03-28, 11:03]. Dostupné z: http://archinect.com/blog/34195726/tag/89620/taik

[27] VARIABLE BALANS: [online]. Linea-art.hu, 2012 [vid. 2012-04-07, 07:26]. Dostupné z: http://www.linea-art.hu/ulobutor/szek,operativ/variable_balans

[28] 8002 SERIES CHAIR: [online]. Bestpicturesof.com, 2012 [vid. 2012-04-04, 17:21]. Dostupné z: http://en.bestpicturesof.com/mo%208000

[29] KITA ARMCHAIR: [online]. Ecocite.pixnet.net, 2003 [vid. 2012-04-08, 16:0 7]. Dostupné z: http://ecocite.pixnet.net/blog/post/27442548-%

[30] FRANK GEHRY CROSS CHECK CHAIRS DESIGN SERIES 1989: [online]. Liveauctioneers.com,

2002

[vid.

2012-03-31,

07:03].

Dostupné

z:

http://www.liveauctioneers.com/item/2139360

[31] ŽIDLE: [online]. Jelinek.eu, 2000 [vid. 2012-04-02, 16:12]. Dostupné z: http://www.jelinek.eu/vseobecne-informace/zidle.php

[32] STEP ŽIDLE: [online]. Jech.cz, 2012 [vid. 2012-04-06, 09:22]. Dostupné z: http://www.jech.cz/zidle/step-zidle

[33] ŽIDLE SKLÁDACÍ: [online]. Truhlarstvidolezal.cz, 2011 [vid. 2012-04-06, 09:38]. Dostupné z: http://www.truhlarstvidolezal.cz/vyrobky/zidle/zidle-skladaci/

116

[34] ŽIDLE LARRY 2 NÍZKÁ: [online]. Nabytekhusicka.cz, 2012 [vid. 2012-03-28, 12:08]. Dostupné z: http://www.nabytekhusicka.cz/seating-collection-1/husickazidle/zidle-larry-2-nizka.html

[35] SIGNUM TRES: [online]. Formdesign.cz, 1991 [vid. 2012-04-02, 18:33]. Dostupné z: http://www.formdesign.cz/

[36] BENTO CHAIR AND TABLE BY FORM US WITH LOVE: [online]. Mocoloco.com,

2012

[vid.

2012-03-29,

14:14].

Dostupné

z:

http://mocoloco.com/fresh2/2012/02/02/bento-chair-and-table-by-form-us-withlove.php

[37] SIMPLE BAND CHAIR: [online]. Homesdeco.com, 2012 [vid. 2012-04-02, 13:12]. Dostupné z: http://homesdeco.com/2010/11/suspacious-design-table-away-of-life.html

[38] OH LA LA DINING CHAIR BY JON GOULDER: [online]. Furniturekue.com, 2010 [vid. 2012-03-26, 13:06]. Dostupné z: http://www.furniturekue.com/oh-lala-dining-chair-by-jon-goulder/

[39] PIERO DINIG CHAIR: [online]. Betterlivingthroughdesign.com, 2010 [vid. 2012-03-26,15:27]. Dostupné z: http://www.betterlivingthroughdesign.com/category/furnishings/seating/page/30

[40] CROSS LAMINATED WOOD CHAIRS BY SHANE SCHNECK FOR HAY: [online]. Modernchairdesign.com, 2012 [vid. 2012-03-30, 17:44]. Dostupné z: http://www.modernchairdesign.com/modern-chair/cross-laminated-wood-chairsby-shane-schneck-for-hay/

[41] QUIDO J. Chair by Stefan Diez [online]. 2008-12 [vid. 2012-03-11, 08:30]. Dostupné z: http://www.chairblog.eu/2008/05/12/404-chair/

117

[42] WISHBONE ROCKING CHAIR BY BRITISH FURNITURE DESIGNER TOBY HOWES: [online]. Modecodesign.com, 2010 [vid. 2012-04-01, 11:37]. Dostupné z: http://www.modecodesign.com/furniture/wishbone-rocking-chair-bybritish-furniture-designer-toby-howes/

[43] UHLÍŘ, A., VLASÁK, J. Technologie výroby nábytku III. Praha: Informatorium, 1997. ISBN 80-86073-09-2. ISBN 80-86073-04-1.

[44] SCHNEIDER, Š. Systémová tvorba v dizajne nábytku. Materiály z výuky, 2009.

[45] SOUKENKA, V. Design nábytku. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2001. ISBN 8001-01072-4.

[46] ČSN 91 0620 - Nábytek - Židle. Funkční rozměry a způsoby měření. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 1982.

[47] VINK, P. Comfort and design: Principles and good practice. Boca Raton: CRC Press, 2005. ISBN 0–8493–2830–6.

[48] DLABAL, S. aj. Nábytek, člověk, bydlení. Praha: Ústav bytové a oděvní kultury, 1976.

[49] COLOXYL/TONAXYL: [online]. Ajatex.sk, 2012 [vid. 2012-03-08, 10:31]. Dostupné z: http://eshop.ajatex.sk/index.php?route=product/category&path=64_65

[50] ČAPKA, R. Jak se prodává design? Dřevařský magazín. 2012. 13, 36-38. ISSN 1338-371X.

[51] GUBI CHAIR: [online]. Moma.org, 2010 [vid. 2012-04-07, 12:47]. Dostupné z: http://www.moma.org/collection/object.php?object_id=91790

[52] UHLÍŘ, A. Technologie výroby nábytku II. Praha: Informatorium, 1997. ISBN 80-86073-09-2. 118

[53] NAVRÁTIL, M. Ekonomické využití beztřískového zpracování dřeva. Dřevo. 1957, 12, 2-4. [54] ČSN 91 0102 – Nábytek - Povrchová úprava dřevěného nábytku - Technické požadavky. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2006.

[55] EXTRUDOVANÝ POLYSTYREN: [online]. Levnestavebniny.cz, 2012 [vid. 2012-03-09,

10:42].

Dostupné

z:

http://www.levnestavebniny.cz/tepelna-

izolace/extrudovany-polystyren/

[56] RECYKLACE PLASTŮ: [online]. Fii-recyklace.cz, 2011-08-04 [vid. 2012-0213, 14:25]. Dostupné z: http://www.fii-recyklace.cz/recyklace-plastu/

119

16 SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1. Orgány, jejichž činnost je ovlivněna páteří .............................................13 Obrázek 2. Výroba a zpracování dýh ve starověkém Egyptě ....................................16 Obrázek 3. Formy využívané Michaelem Thonetem pro výrobu Boppardských židlí ....................................................................................................20 Obrázek 4. Boppardská židle .....................................................................................21 Obrázek 5. Stohovatelná stolička Jakkara .................................................................24 Obrázek 6. Patent Alvara Aalta .................................................................................25 Obrázek 7. Lamelové křeslo od Bruna Mathssona ...................................................26 Obrázek 8. Židle SE 42..............................................................................................27 Obrázek 9. Cherner chair ...........................................................................................28 Obrázek 10. Židle Alsak ............................................................................................29 Obrázek 11. Křeslo Siesta..........................................................................................30 Obrázek 12. Židle Kari III .........................................................................................30 Obrázek 13. Židle navržené akad. Arch. Františkem Jirákem...................................31 Obrázek 14. Klekačka (Variér Variable Balans) .......................................................31 Obrázek 15. 8002 series chair....................................................................................32 Obrázek 16. Křeslo od Toshiyuki Kita ......................................................................32 Obrázek 17. Dvojice židlí ze série Cross check.........................................................33 Obrázek 18. Židle Abra (vlevo) a Seba (vpravo).......................................................34 Obrázek 19. Židle Step ..............................................................................................35 Obrázek 20. Skládací židle ........................................................................................36 Obrázek 21. Židle Larry.............................................................................................36 Obrázek 22. Židle Signum tres ..................................................................................37 Obrázek 23. Bento chair ............................................................................................38 Obrázek 24. Bend chair .............................................................................................38 Obrázek 25. Oh la la chair .........................................................................................39 Obrázek 26. Židle Piero .............................................................................................40 Obrázek 27. Židle Cross ............................................................................................40 Obrázek 28. 404 chair................................................................................................41 Obrázek 29. Wishbone rocking chair ........................................................................42 Obrázek 30. Příklady lamelových dílců.....................................................................43 Obrázek 31. Vliv výšky sedáku na rozložení tlaku na hýždě a spodní stranu stehen ..............................................................................................................48 120

Obrázek 32. Navržené velikostní řady nábytku odvozené od tělesné výšky.............48 Obrázek 33. Příklady barevných odstínů mořidla Tonaxyl .......................................52 Obrázek 34. Studie vrstvení.......................................................................................52 Obrázek 35. Ukázka možností 3D dýhy – Gubi chair ...............................................55 Obrázek 36. Princip výroby sdružených přířezů .......................................................57 Obrázek 37. Bodová síť pro skicování židlí v přibližném měřítku 1:10 ...................64 Obrázek 38. Skica vybraná k dalšímu rozpracování..................................................64 Obrázek 39. Orientační papírové modely v měřítku 1:10 .........................................65 Obrázek 40. Model č.1 v měřítku 1:5 ........................................................................68 Obrázek 41. Zvažované varianty opěradlové výplně.................................................69 Obrázek 42. Zvažované varianty řešení konstrukční vazby: opěradlový ohyb - zadní nohy – trnož .......................................................................70 Obrázek 43. Design konstrukčního detailu: opěradlový ohyb - zadní nohy – trnož .......................................................................71 Obrázek 44. Drát použitý k tvarování opěradla.........................................................72 Obrázek 45. Nárysný pohled vybraný k dalšímu rozpracování.................................72 Obrázek 46. Model č.2 v měřítku 1:5 ........................................................................73 Obrázek 47. Demonstrační maketa............................................................................75 Obrázek 48. Model č.3 v měřítku 1:5 ........................................................................76 Obrázek 49. Změna tvarování dílce opěradlový ohyb – vlevo původní verze, vpravo konečná verze ...............................................................................................78 Obrázek 50. Model v měřítku 1:1 z extrudovaného polystyrenu ..............................79 Obrázek 51. Zvažované varianty konstrukční vazby: nosná konstrukce – sedák......80 Obrázek 52. Design konstrukčního detailu: nosná konstrukce – sedák.....................81 Obrázek 53. Jeden z možných způsobů sezení na židli „LaMela“ – Přední sezení s opřením chodidel o přední nohy židle ...........................................82 Obrázek 54. Jeden z možných způsobů sezení na židli „LaMela“ – Boční sezení s opřením beder .................................................................................83 Obrázek 55. Soubor dílců potřebných pro zhotovení židle „LaMela“ ......................85 Obrázek 56. Soubor kování potřebného pro zhotovení židle „LaMela“....................85 Obrázek 57. Podsestava podnož ................................................................................86 Obrázek 58. Podsestava sedák ...................................................................................86 Obrázek 59. Výkres židle „LaMela“..........................................................................87 Obrázek 60. Židle –„LaMela natural“ – nárys, bokorys............................................88 121

Obrázek 61. Židle –„LaMela natural“ – perspektivní pohled....................................89 Obrázek 62. Židle –„LaMela black“ – nárys, bokorys ..............................................90 Obrázek 63. Židle –„LaMela black“ – perspektivní pohled ......................................91 Obrázek 64. Židle –„ LaMela white“ – nárys, bokorys .............................................92 Obrázek 65. Židle –„LaMela white“ – perspektivní pohled......................................93 Obrázek 66. Židle –„LaMela wood“ – nárys, bokorys ..............................................94 Obrázek 67. Židle –„LaMela wood“ – perspektivní pohled......................................95 Obrázek 68. Židle –„LaMela combi“ – nárys, bokorys .............................................96 Obrázek 69. Židle –„LaMela combi“ – perspektivní pohled.....................................97 Obrázek 70. Židle –„LaMela red“ – nárys, bokorys..................................................98 Obrázek 71. Židle –„LaMela red“ – perspektivní pohled..........................................99 Obrázek 72. Výkresy „nástřelu“ doplňkového nábytku – stolu.................................100 Obrázek 73. Aplikace židle „LaMela“ v interiéru I...................................................101 Obrázek 74. Aplikace židle „LaMela“ v interiéru II .................................................102 Obrázek 75. Schéma odporové řezačky.....................................................................105 Obrázek 76. Deformace drátu při řezání – Správný postup (A), nesprávný postup (B) .................................................................................................106 Obrázek 77. Soubor papírových šablon použitých při výrobě modelu židle „LaMela“...........................................................................................................107 Obrázek 78. Přesah papírových šablon a správné přiložení polotovaru k řezacímu drátu.........................................................................................................108 Obrázek 79. Pevnostní lepený spoj a šablona použitá k jeho vytvoření....................109

122

17 SEZNAM TABULEK Tabulka 1. Postup výroby podsestavy sedák .............................................................110 Tabulka 2. Postup výroby dílce − opěradlový ohyb ..................................................110

123

18 SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1. výkresová dokumentace židle „LaMela“

124