Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta. Ornament ve vývoji nábytku Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta

Ornament ve vývoji nábytku Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: doc. Dr. Ing. Petr Brunecký

Vypracovala: Mátlová Hana Brno 2014

Prohlašuji, že jsem práci: Ornament ve vývoji nábytku vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací.

Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona.

Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Brně dne 11.5.2014

....………………………….. podpis

Touto cestou bych ráda poděkovala mému vedoucímu práce Doc.Dr.Ing. Petrovi Bruneckému za jeho odborné rady a připomínky. Také bych chtěla velmi poděkovat mým nejbližším, kteří na mě po celou dobu mysleli a podporovali mě.

Jméno studenta:

Hana Mátlová

Název práce:

Ornament ve vývoji nábytku

Abstrakt: Tato práce se zabývá vývojem ornamentálních zdobných prvků na nábytku od románského slohu po současnost v kontextu vývoje společnosti. Nabízí ucelený soubor informací o ornamentu, zdobných technikách a mobiliáři různých historických období. Informace o jednotlivých historických slozích či stylech jsou v této práci chronologicky seřazeny a díky tomu je možné srovnání jednotlivých typů nábytku. Text je průběžně doplněn obrázky pro lepší názornost a přiblížení dané problematiky.

Klíčová slova:

dekor, historické slohy, historie, nábytek, ornament

Student´s name:

Hana Mátlová

Title of thesis:

Ornament in the development of furniture

Abstract: This thesis deals with the development of ornamental decorative elements of furniture from romanesque style to the present in the context of social development. It offers a comprehensive set of information about the ornament, decorative techniques and furniture of different historical periods. Information about individual historical styles is in chronological order in this thesis, which makes it possible to compare different types of furniture. Text is continually accompanied by pictures for better understanding of the subject.

Key words:

decor, furniture, historical styles, history, ornament

OBSAH 1. 2. 3.

Úvod do problematiky - vznik ornamentů................................................................ 6 Cíl práce.................................................................................................................... 7 O ornamentu ............................................................................................................. 8 3.1. Definice a dělení ornamentu ............................................................................. 8 3.2. Zdobné techniky ............................................................................................. 11 3.2.1. Techniky vykládání................................................................................. 11 3.2.2. Další techniky ......................................................................................... 12 4. Etnografické a religionistické vlivy na utváření ornamentů ................................... 14 4.1. Ornament křesťanské Evropy ......................................................................... 15 4.1.1. Počátky křesťanství................................................................................. 15 4.1.2. Období středověku .................................................................................. 16 4.1.3. Období novověku.................................................................................... 18 4.2. Islámský ornament .......................................................................................... 19 4.2.1. Filozofie islámu ...................................................................................... 19 4.2.2. Estetika islámu........................................................................................ 21 5. Proměny ornamentů na stylovém nábytku Evropy od doby románské .................. 24 5.1. Období románské............................................................................................ 24 5.1.1. Nábytek a ornament románského slohu.................................................. 25 5.2. Období gotické................................................................................................ 28 5.2.1. Nábytek a ornament gotického slohu...................................................... 30 5.3. Období renesance............................................................................................ 33 5.3.1. Nábytek a ornament renesančního slohu ................................................ 34 5.4. Období baroka................................................................................................. 38 5.4.1. Nábytek a ornament barokního slohu ..................................................... 39 5.5. Období rokoka ................................................................................................ 42 5.5.1. Nábytek a ornament rokokového slohu .................................................. 43 5.6. Období klasicismu .......................................................................................... 46 5.6.1. Nábytek a ornament klasicistního slohu ................................................. 48 5.7. Období empíru ................................................................................................ 51 5.7.1. Nábytek a ornament empírového slohu .................................................. 52 5.8. Období biedermeieru ...................................................................................... 55 5.8.1. Nábytek a ornament biedermeieru .......................................................... 56 5.9. Neostyly a přelom tisíciletí ............................................................................. 59 5.9.1. Styly romantismu.................................................................................... 60 5.9.2. Arts and crafts a secese........................................................................... 61 5.10. Slohy ornamentu prosté a současnost ......................................................... 63 6. Zevšeobecnění proměn ornamentů nábytku v kontextu vývoje společnosti .......... 65 7. Diskuse o proměnách ornamentu............................................................................ 67 8. Závěr ....................................................................................................................... 69 9. Summary................................................................................................................. 70 10. Seznam použité literatury ................................................................................... 71 11. Soupis obrázků.................................................................................................... 76

5

1. ÚVOD DO PROBLEMATIKY - VZNIK ORNAMENTŮ Nábytek a ornament. Sotvaže vznikl jeden, začal ho doprovázet druhý. Počátky můžeme sledovat již od pravěku, kdy člověk začal používat kusy dřeva, a kamene jako první sedátka a kůži a slámu coby první postele. Touha obklopovat se krásou a žít v pohodlí provází lidstvo již od samého prvopočátku. Současně s tím, jak se člověk stával zručnějším, zvyšovaly se i jeho požadavky na míru pohodlí a estetickou úroveň domova i jeho okolí. První vzory vznikaly náhodně, jako výsledek různých technických postupů např. pletené košů, tkaní či vyřezávání. Zdobení předmětů ornamenty (nádob, zbraní apod.) mělo zpočátku magický význam. Řazení ochranných znaků do pásů a ozdobných polí mělo ochránit jak majetek, tak samotného majitele předmětu, odehnat od něj zlé síly, zastrašit nepřítele nebo přenést výjimečné vlastnosti. Časem se tento mystický význam vytrácí

a

ornament

většině ornamentů

přebírá

funkci

můžeme dodnes

zejména

najít

dekorativní,

skrytou

přesto

symboliku,

však

ve

která odkazuje

k historickým událostem, vztahu člověka k přírodě nebo má náboženský či filozofický význam.

Obr. 1. Replika kamenného objektu z období neolitu1

1

https://www.etsy.com/[online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

6

2. CÍL PRÁCE Cílem této práce je shromáždit a utřídit informace o vývoji ornamentu na nábytku v průřezu dějin, počínaje románským slohem a konče nahlédnutím až do současnosti. Hlavním cílem je popsat proměny zdobení v průběhu historie a vysvětlit jejich příčiny. K pochopení této problematiky je také nezbytné stručně popsat charakteristiku ornamentu jako takového, jeho dělení a některé základní techniky, jímž je v nábytku vytvářen. S tím souvisí i nutnost objasnit samotný důvod vzniku ornamentu a dějinné události, které měly nebo mohly mít vliv na dobové preference těch či oněch motivů. Tato práce má být tedy jakýmsi shrnutím a zdůvodněním problematiky zdobení nábytku. Práce se z důvodu obsáhlosti zaměřuje pouze na oblast stylového nábytku Evropy. Jedná se o téma, které vychází z teoretických znalostí historie a proto jsou informace zde uvedené založené na obecně uznávaných poznatcích, které jsou čerpány z odborné literatury a článků, doplněny o vlastní znalosti a názory.

7

3. O ORNAMENTU 3.1.

Definice a dělení ornamentu

Ornament lze popsat jako stylizovaný obraz předmětu, osoby, zvířete, rostliny či jevu, který má především dekorativní význam. Ornament graficky symbolizuje rytmus, proto patřil s tancem, tleskáním, bubnováním a zpěvem mezi nejstarší umělecké projevy člověka již v období středního paleolitu (starší doba kamenná).2 Nebyl vždy považován za stejně hodnotné odvětví umění jako obraz, plastika apod. Snad proto, že stojí jaksi stranou sdělování základních estetických idejí. Přesto ale tvoří nedílnou součást lidské kultury a v průběhu dějin přinesl nemálo významných a esteticky hodnotných projevů.3 Ornament je vždy spojen s konkrétním dílem, a to buď plošným (kresba, malba, grafika, mozaika, intarzie) nebo trojrozměrným (architektura, sochařství, užité umění), do jehož struktury je začleněn.4 Námět ornamentu může být velmi rozmanitý, obvykle se však jedná o jeho plošné zjednodušení s různou mírou abstrakce. Základní výtvarné prvky ze kterých ornament vzniká jsou: bod, linie, plocha, prostor a perspektiva.

Podle druhu námětu můžeme ornament rozdělit na:

A) figurativní/předmětový

- zvířecí

- rostlinný

2 3 4

ŠTAUBEROVÁ, Z. Ornamenty. [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www: ELIŠKA, J. Ornament a dekor. 1. vyd. Brno: Univerzita J.E.Purkyně, 1985, 73 s. SKOTÁKOVÁ, L. Ornament v užitém secesním umění. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 82 s.

8

- věcný

- figurální

B) abstraktní

- geometrický

- stylizovaný

Toto dělení je však pouze orientační. Ornament lze dělit podle množství dalších kritérií z nichž je zde uvedena pouze základní skupina. Jednotlivé druhy ornamentu se navíc mohou vzájemně prolínat i doplňovat a vzniká tak nekonečná škála motivů. Často dochází k zaměňování pojmů struktura a textura. Ornament má zpravidla svojí vnitřní strukturu, tedy uspořádání jednotlivých prvků. Toto uspořádání se ve výsledném dojmu projevuje jako textura. Nejzákladnějším a nejtypičtějším principem ornamentu je rytmus. Bez rytmu ornament neexistuje. Člověk ho odpozoroval od přírodních a biologických procesů, pochodů a jevů. Nechápal hybné síly, které ovládaly jeho svět a život, ale pozoroval a snažil se zachytit projevy neustále se opakující a obnovující posloupnosti jevů (střídání dne a noci, růstu, dešťů atd., tlukot srdce, rytmus dýchání, chůze, zrodu a stárnutí). V opakování viděl sílu, které se snažil umělecky (i jinak ovšem) zmocnit, např. tancem,

9

zvukem, obřadem a uchovat (na užitné i obřadní keramice rytmickým opakováním vrypů, otisků atd.).5

Podle rytmu můžeme ornament dělit na:

A) strohý, přísný

B) volnější, barvitější

C) uvolněný, živý

Obr. 2 – 10. Příklady ornamentů6

Ornamenty se objevují nejčastěji symetrické, v některých obdobích (zejm. rokoko, secese) se však staly módními naopak asymetrické organické tvary. Asymetrie je častá v ornamentech typu arabeska, groteska, boltcový ornament, rokaj či různé filigrány a rozviliny napodobující floru. Symetrický geometrický ornament je typický pro antiku. V ornamentu hrají důležitou roli faktory jako uspořádání jednotlivých prvků, použití barev a kontrastů, míra stylizace a fantazie autora.

Obr. 11. Asymetrická rozvilina7

5 6 7

ELIŠKA, J. Ornament a dekor. 1. vyd. Brno: Univerzita J.E.Purkyně, 1985, 73 s. ELIŠKA, J. Ornament a dekor. 1. vyd. Brno: Univerzita J.E.Purkyně, 1985, 73 s. MEYER, F. S. A Handbook of ornament. New York: Architectular Book Pub. Co., 1920, 548 s.

10

3.2.

Zdobné techniky

Způsobů, jakými se dosahuje dekoru je celá řada. Jelikož se tato práce zabývá zejména dekorací nábytku, bude zde vysvětleno pouze několik pojmů technik, které můžeme u ornamentu na historickém a historizujícím nábytku vidět nejčastěji a o kterých se tato práce bude dále zmiňovat. Většina těchto technik je zpravidla založena na úběru dřevěného materiálu a jeho nahrazení jiným, čímž dochází k vytváření kontrastního ornamentu. Tyto techniky se používaly nejenom k oživení ploch nábytku, ale současně také zakrývaly hrany či kování, mohly dokonce vytvořit iluzi prolamování či vydutí a tím nábytku dodávaly nový, odlehčený vzhled.

3.2.1. Techniky vykládání Inkrustace Způsob zdobení vkládáním jednoho materiálu do druhého, např. vbíjení kovu do dřeva, kamene či kovu.

Intarzie Plošný druh inkrustace při němž se do povrchu dřevěného nábytku vkládají kontrastní dílky dýh, popř. doplněné o perleť, slonovinu aj. Důležitou roli zde hraje kresba a barva dřeva. Nejvíce se uplatňovala od období baroka až do 19.století.

Pietra Dure Inkrustace při níž se do dřeva vkládají barevné kameny, mramor a polodrahokamy. Vznikla v 16. století ve Florencii a svého vrcholu dosáhla v období baroka. Touto technikou bývají nejčastěji zhotovené desky stolu.

Taušírování Druh jemné rostlinné intarzie při které se do dřeva vpravuje tenký stříbrný drátek nebo přímo vkládají kousky stříbra či zlata.

Marketerie Velmi jemná intarzie vzniklá kombinací více různých materiálů, doplněná o techniku gravírování - dřevorytu.

11

Boulleterie Technika marketerie ve které se do ebenu vkládá mosaz, cín a želvovina, číž je dosaženo zajímavého kontrastu. Název nese jméno A. Ch. Boulleho, který byl dvorním ebenistou Ludvíka XIV. v období baroka.

3.2.2. Další techniky Vrubořez Jedna z prvních technik zdobení dřeva či keramiky známá již od pravěku. Materiál se zdobil pomocí šikmých zářezů, na jejichž ploše docházelo ke hře světla a stínu. Touto technikou se vytvářejí geometrické obrazce a uplatnění našla v počátcích románského slohu.

Gravírování Technika drobného rytí při němž nedochází k velkému úběru hmoty. Vyskytuje se zejména u tvrdých materiálů jako kov, kost, sklo či kámen, ale i ve dřevě má své uplatnění. Buď jako samostatný dekor, nebo pro následné zaplnění vzniklé rýhy jiným kontrastním materiálem. Technika gravírování se provádí pomocí ostrých rydel a lze jí dosáhnout jemného ornamentu nebo figurálního motivu.

Bas-reliéf Nízký typ reliéfu, tzv. mělký. Motiv z podkladu téměř nevystupuje. Např. na mincích. V nábytku byl užíván v období gotiky.

Haut-reliéf Vysoký reliéf, kde se sochařská výzdoba místy zcela odpojuje od podkladu. Náročný typ reliéfu známý zejména z antiky nebo později klasicismu.

Štuk Italská technika výroby plastických dekorací z kašovité směsi. Její složení se liší v závislosti na užití. Tyto dekorace se dodatečně aplikují na povrch, zpravidla omítku. V nábytku rokoka se objevuje štuková technika gesso, kde je tato směs tvořena klihem a křídou.

12

Kanelura Kanelování, neboli žlábkování je typické pro antické sloupy. Tato technika se následně přenesla do dřevěných nábytkových prvků – různých sloupků či pilastrů. Provádí se pomocí žlábkovacích hoblíků.

Tordování Další ze způsobů dekorace sloupů. Jedná se o efekt stáčeného provazu. Častý je např. na sloupcích kolem postele, na které se připevňoval baldachýn nebo v interiérů barokních kostelů. Efekt tordování se dosahoval buď různými dlátky nebo pomocí hoblíku tzv. závitnice, kterým se dělaly i šrouby.

Florentská mozaika Technika vykládání plochy nábytku, zvláště stolových desek, fasád, šperkovnic apod., oblíbená od pozdní renesance zvláště v Itálii. Základem je skládání malých vyleštěných polodrahokamů a kousků mramoru do geometrických tvarů, někdy i do vedut, krajin apod.8

Lineární kresba Realizovala se perem a sépiovou barvou nebo čínskou tuší. Do jisté míry napodobuje vypalování jehlou nebo gravírování. Společně s ostatní plochou se lineární kresba zalešťovala šelakovou politurou. Pro relativně malou trvanlivost je na historickém nábytku, převážně z 18. století, setřená nebo poškozená.9

8

TOGNER, M. Historický nábytek : Terminologický slovník historického nábytku od gotiky po poč. XX. století. 1. vyd. Praha: Datel - Radim Výrubek, 1993. 123 s. ISBN 80-901961-2-8. 9 TOGNER, M. Historický nábytek : Terminologický slovník historického nábytku od gotiky po poč. XX. století. 1. vyd. Praha: Datel - Radim Výrubek, 1993. 123 s. ISBN 80-901961-2-8.

13

4. ETNOGRAFICKÉ

A

RELIGIONISTICKÉ

VLIVY

NA

UTVÁŘENÍ ORNAMENTŮ První ornamenty jež se dochovaly jsou po celém světě překvapivě velmi podobné. Až s tím, jak se jednotlivé kultury vyvíjely a dekorování nabývalo na složitosti můžeme pozorovat specifické tvarosloví každého národa, které odráželo jeho kulturu, náboženství, ideje a životní styl.

Obr. 12. Srovnání pravěkého ornamentu10

V ornamentu můžeme pozorovat vliv krajiny a podnebných podmínek jímž byly jednotlivé národy obklopeny a s nimiž byly jejich životy neodmyslitelně spjaty. To se odráží jak na tvarosloví které upřednostňovaly, tak na použitém materiálu a dostupných nástrojích využívaných k tvorbě dekoru. Výslednou směs tvarů a vzorů každé kultury ovlivňoval i kontakt s jinými národy, s nimiž se válčilo, obchodovalo apod. Díky této těmto vlivům si každý národ vytvořil vlastní nezaměnitelný rukopis, který, alespoň u těch historicky významnějších kultur, dnes každý snadno pozná a odliší.

10

ČESAL, A. et al. Utajené dějiny Čech I. 1. vyd. Praha: Ivo Železný, 2002, 302 s., ISBN 80-237-3690-6.

14

4.1.

Ornament křesťanské Evropy

4.1.1. Počátky křesťanství „Co by byla Evropa bez Krista.“ (Mahatmá Gándhí) Křesťanství s sebou přineslo mnoho změn. Aby se mohlo zcela chopit vlády nad Evropskými národy, muselo zastínit to, nač lidé byli do té doby zvyklí - stará přírodní božstva. A zároveň nabídnout lidem to, čeho si v období plném válek, žádali nejvíce konec násilí, mír a společnou jednotu. Vytvořilo tak jediného, milosrdného Boha dlícího na nebesích, před nímž stál člověk co by vládce a opanovatel všeho živého na zemi v neustálé hrozbě pekla, co by věčného zatracení hluboko pod zemí. Prorokem božím se stal jeho potomek – Ježíš. Ten hlásal rovnost všech lidí před Bohem a smířlivého ducha schopného lásky a odpuštění. Ovšem jako vše, co souvisí se vzrůstající mocí nad lidmi, tak i nástup a šíření nové víry pro mnoho lidí znamenalo příležitost stát se opravdu vlivnými a tím pádem bohatými.

Obr. 13. Románský tympanon, bazilika ve Vézelay, Francie11

Dnes je křesťanství nejrozšířenějším Evropským náboženstvím. Nástup křesťanství ale nebyl zdaleka tak razantní jak by se mohlo zdát. První stoupenci tohoto náboženství byli ve starověkém Římě pronásledováni a proto museli ukrývat v podzemních katakombách. Tam byly také později objeveny nejstarší umělecké 11

http://commons.wikimedia.org/[online]. [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

15

památky křesťanů – mozaiky a barevné fresky. Často se jedná o poměrně primitivní malby náboženských symbolů, např. ryby nebo páva, fresky se vzkříšením Lazara, kříže, lodě apod.12 Tím, že křesťanství člověka vyčlenilo z přírody a uděluje mu poslání přírodě vládnout, se mění i preference výtvarných motivů. Přírodní motivy sice nikdy nevymizely, ale nové náboženství jim přiřklo vlastní křesťanskou symboliku (někdy byla i v přímém rozporu se symbolikou pohanskou, například zobrazení rohatého boha, coby původního pohanského božstva plodnosti a stád spojili křesťané s ďáblem). Což ukazuje na fakt, že pro církev byla příroda cosi pohanského, nepoddajného, spojeného se zlými silami a duchy. Dříve se lidé obávali zejména divokých šelem či nepřízně živlů jimiž jejich bozi vládli. Oslavovali pak svátky koloběhu života a přírody se kterou se snažili žít v míru a rovnováze. Život měl pro pohanského člověka jasné kontury a poslání, oproti tomu nové náboženství a církev lidem kázalo něco jakoby nedotknutelného – žít mravně, aby se po smrti jejich duši dostalo odpuštění a vešli tak do království nebeského. Za život hříšný a v rozporu s Bilbí pak duše musela snášet pekelná muka. Jako vzor ctnosti, čistoty i odvahy ve jménu božím si křesťanství vytvářelo postavy světců. Právě výjevy z jejich životů se staly nejčastějšími náměty křesťanské Evropy.

4.1.2. Období středověku Středověk se ve svém ranném stádiu nechal inspirovat obdobím předcházející antiky. Antická estetika, jejíž kolébka je ve starověkém Řecku byla a je právem považována za symbol elegance a preciznosti. Řecký ornament je nevyčerpatelnou studnicí inspirace pro období středověku, ale v různé míře ovlivnila i všechna období následující až do současnosti. Prvním ryze křesťanským slohem je v západní Evropě cca od roku 1000 sloh románský. Latinské (západní) náboženství se identifikovalo s antickými románskými motivy, které byly na severu obohaceny o germánské vzory.13

12

VRÁNOVÁ, M. Křesťanská antika. [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www: 13 BRUNECKÝ, P. et al. NIS část VII. Stylový nábytek - příčiny proměn.1.vyd. IRCAES Brno 2012, 186 s. ISBN 978-80-87502-10-5.

16

Ve všech odvětvích umění převažují zejména figurální náměty, které často doplňoval rostlinný či antický ornament. Ten má celém období ranného středověku stylizovanou podobu a plní funkci doplňující, obvykle podtrhující ústřední figurativní motiv. Rostlinný ornament se objevoval také ve středověkých knižních iluminacích, kde bohatě zdobil iniciály ve výrazných barvách. Význam Byzancie po krátké době Otonské renesance postupně slábl a rostlinný motiv ustoupil románské střídmosti. 14

Obr. 14. Iniciála Zbraslavské kroniky15

I celé následující období gotiky bylo v umění silně podřízeno náboženství. Postupně se zde projevovala touha po odlehčení slohu, na což měla vliv i inspirace orientem (geometrické kružby, užití mauresky a arabesky). V architektuře tvořil ornament stále především zdobné pásy okolo ústředních postav svatých, avšak zobrazení motivů se stávalo realističtějším. Rostla obliba náročně tkaných a vyšívaných textilií a tapisérií ve kterých hrál přírodní ornament důležitou roli. S přírodou byla ovšem spojena svobodomyslnost, proto církev proti tomuto motivu staví hlavní symbol neoblomné víry – kříž. Motiv kříže, který původně znamenal skromnost, nyní představoval neochvějnou připomínku božího řádu a trestu symbol křesťanské moci. Velkou roli zde hrál náboženský symbolismus. Zvláště v období gotiky byla umělecká díla doslova přeplněna symboly tj. nic se na obraze nevyskytovalo jen tak, vše mělo nějaký hlubší, duchovní význam. Každé gesto, poloha těla i umístění motivu mělo svůj smysl. Např. stehlík v přítomnosti malého Ježíše symbolizoval prostotu, utrpění 14

BRUNECKÝ, P. et al. NIS část VII. Stylový nábytek - příčiny proměn.1.vyd. IRCAES Brno 2012, 186 s. ISBN 978-80-87502-10-5. 15 http://wikipedie.cz/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

17

Ježíšova života i duši zachráněného člověka, symbol květiny zase znamená ochotu přijímat atd. Velkou roli zde hráli také barvy např. červená znamená nejvyšší moc, lásku a život, modrá je barvou věrnosti pravdě.16 Dnes existuje mnoho výkladů této symboliky a ne zcela všechny jsou nám dosud zcela známy. To vytváří pro mnohé lákavou podobu náboženské mystiky středověku, která dala v 19. století vzniknout uměleckému proudu romantismu.

4.1.3. Období novověku Od náboženských výjevů opět k antice. Tak by se dal nazvat přechod mezi slohy středověku a novověku. Následující století však již náboženské náměty nikdy nepoznamenali tolik jako předcházející období středověku. Přinejmenším již nikdy ve stejné podobě. Přesto však ještě několikrát v dějinách došlo k jejich rekonvalescenci v životě i umění. Zejména období baroka, které nastoupilo po renesančním slohu, jež znovu nalezl antickou eleganci a vzdělanost. Barokní sloh svou pozornost opět odvrací od člověka a upírá jej k nebesům. Celý tento sloh vznikl jako nástroj k opětovnému posílení moci církve. Baroko člověka ohromuje svou velikostí, tvary, zvuky, vůněmi i barvami. Barokní svatostánek má člověku připomenout, jak nicotný je proti moci boží. V důsledku návratu k Bohu člověk uchopil přírodní ornament renesance a přetvořil jej k obrazu svému. Rostlinný ornament byl silně stylizován a zvlněn do tvarů respektujících lidské dílo. Architektura nabyla dynamiky, přesto zde panovala přísná symetrie a monumentalita jako projev boží dokonalosti a moci. Biblické výjevy začali fungovat spolu s bujnou ornamentikou na architektonických prvcích sakrálních i světských staveb. V ornamentu se objevovali rozšklebené hlavy andělů, ďáblů, a jiných mytických bytostí. Náboženství nyní dostávalo dramatickou podobu souboje dobra se zlem a lidské emoce dostávali prostřednictvím umění baroka hmotnou podobu.

16

http://www.nasefarnosti.cz/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

18

Obr. 15. Barokní výzdoba kláštera Melk, Rakousko17

Ještě v navazujícím rokoku mělo náboženství významný vliv, ovšem spíše jako námět k diskuzi než dogma. Za dveřmi bylo osvícenství. V tomto období dochází k uvolnění společnosti a tedy i ornamentu, který se od sakrálních motivů čím dál tím více zaměřuje na motivy přírody a to v její více uvolněné a také asymetrické formě. Od nástupu osvícenství a klasicismu se křesťanské motivy v ornamentu již nikdy výrazněji neprosadily. S narůstající mocí měšťanstva vzrůstá i obliba motivů světských a ty sakrální se objevují především v prostorách chrámů, kaplí a kostelů. S křesťanstvím je však umění celé Evropy navždy spjato.

4.2.

Islámský ornament

4.2.1. Filozofie islámu „Bůh má rád, když vše, co děláte, děláte výborně“ (prorok Mohamed)

Islám, je přibližně o 600 let mladší náboženství než křesťanství. Obě tato náboženství mají mnoho shodných rysů, přesto jsou v průběhu jejich dějin nesmiřitelnými soupeři. Islám, stejně jako křesťanství uznává jednoho boha – Alláha a jeho proroka a šiřitele víry – Mohameda.

17

http://www.galenfrysinger.com/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

19

Narozdíl od křesťanství ovšem neprodělal Islám v průběhu tak výrazné změny. Způsob života v Orientu a na Dálném východě zůstal na rozdíl od Středomoří po tisíciletí v zajetí náboženských vidin a představ. Racionální kultura minojská, mykénská, později Etruskové a Řekové vytvořili základ pragmatické říše římské, která ovlivnila další vývoj Evropy. V Evropě se život od náboženství zřetelněji odpoutal a jeho smyslem je dnes život ryze světský, na náboženství téměř nezávislý. Ornament některých částí Evropy byl ovlivňován zejména zeměmi tzv. blízkého východu. Kultura Dálného východu se již od starověku teritoriálně vyvíjela samostatně, téměř nezávisle na kulturách ostatních civilizací.18

Obr. 16. Islámská mozaika a vitráž19

Jeden z důležitých rozdílů mezi islámem a křesťanskou vírou je ten, že muslimové věří, že Alláh předurčuje každý jejich krok a vše co vytvoří je dílo Alláhovo. Člověk je zde chápán pouze jako součást velkého celku. To má za následek absenci jakéhokoliv kritického uvažování a silné potlačení individuality. Toto je v rozporu s hebrejským i křesťanským pojetím víry, kdy má každý člověk svobodnou vůli.

18

BRUNECKÝ, P. Dějiny a bydlení. 1. vyd. Brno: MZLU, 2003, 264 s., ISBN 978-80-7375-354-2. http://www.fanar.gov.qa/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

19

20

4.2.2. Estetika islámu Umění má v islámských zemích velmi výsadní postavení. Pro muslimy je krásná báseň, hudba či přesný a složitý ornament něčím nadpozemským, božské podstaty. Mozaiky jejich paláců nechávají západní svět stát v němém úžasu nad jejich precizností a harmonií motivů. Islámské umění, jakoby občas popíralo podstatu materiálu z nějž je stvořeno. Evropě nejbližší je architektura osmanské říše, dnešního Turecka, která vznikla v průběhu 14. století. Byla silně ovlivněna uměním byzantské říše, to ale přetvořila podle svých vlastních pravidel, čímž získala islámská architektura nové prvky. Dále můžeme vliv islámského umění nalézt v evropských zemích, jež byly podrobeny muslimským národům nebo s nimi vedly války, např. Španělsko, Portugalsko, Sicílie. Dnes najdeme v Evropě již mnoho muslimských komunit a s tím souvisí rozšiřující se stavba islámských budov.

Obr. 17. Minaret, Španělsko 118420

Nelze zde použít dělení na jednotlivá slohová umění, protože architektura tohoto náboženství se proměňovala spíše regionálně, v závislosti na vládnoucí dynastii. 20

http://1000amazingplaces.blogspot.cz/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

21

Celkově ale můžeme najít několik jednotících prvků, které jsou pro všechny země islámu typické, stejně jako pro islámské budovy v jiných koutech světa. Předně kopule završující jejich chrámy i světské stavby. Její vnitřní prostor poskytuje plochu pro kaligrafickou výzdobu svatými texty koránu. Dále je neopominutelným prvkem oblouk. Ať už se jedná o kulatý či zalomený tvar, který islám přijal v pozdějších obdobích. Stavby jsou díky němu vzdušné a volné. Podobné využití má také množství sloupů, které tato architektura užívá buď jako stavebně nosné prvky či (v pozdějším období) pouze k funkci dekorativní, se snahou ohromit člověka, který se mezi nimi ocitne. V některých těchto prvcích a následně také v jejich zdobení můžeme opět pozorovat inspiraci byzancií a antickou civilizací. Islámské umění má jedinečný charakter, využívající řadu základních prvků: geometrii, arabesky, květiny a kaligrafii, které jsou často protkány navzájem. Od počátku muslimského umění se v něm odráží vyvážený, harmonický světový názor.21

Obr. 18. Kombinace kaligrafie a ornamentu22

Zvláštností islámského umění je absence figurálních výjevů. Podle koránu je od počátku islámu zakázáno zobrazovat samotného boha - Alláha, neboť nic na světě mu prý není a nemůže být podobno ani rovno. Zobrazování všech osob a zejména pak 21

http://www.fanar.gov.qa/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www: 22 http://wikipedie.cz/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

22

světců islám odmítl přibližně okolo roku 750 n. l.. Stručně by se tohle, pro nás zvláštní, pravidlo dalo vysvětlit tak, že Alláh si nepřeje, aby se lidé modlily k ikonám a odvraceli tím svou pozornost od pravé víry a boha jež mají nosit uvnitř sebe. Tyto náboženské figurální motivy, které v křesťanském umění, především v období středověku byly velice populární, nahrazuje islám uměním ornamentálním. Ornament má vyjádřit duchovní podobu věcí. V muslimském světě ho najdeme všude – pokrývá stěny budov, nábytek i předměty denní potřeby jako krásná pavučina. Jelikož muslimové věří, že nic se neděje náhodou, je i jejich ornament pečlivě plánovaný a navržený tak, aby byl v dokonalém souladu s prostorem kam je určen.

23

5. PROMĚNY

ORNAMENTŮ

NA

STYLOVÉM

NÁBYTKU

EVROPY OD DOBY ROMÁNSKÉ

Obr. 19. Přibližné časové zařazení Evropských slohů (vlastní zdroj)

5.1.

Období románské

Románské období datujeme přibližně mezi roky 1000 – 1300 n. l. Tématem doby byly křižácké výpravy do Orientu a to, zda je větší císař nebo papež.23 Románský sloh vznikl v návaznosti na antiku Říma (Roma) jako první sloh křesťanské Evropy. V této době je Evropa osídlena různými malými národy rozdílných náboženství, které mezi sebou vedou války. Románský sloh si proto spolu s křesťanstvím kladl za cíl šířit antickou vzdělanost a sjednotit lid té doby. Víra křesťanství, že všichni lidé jsou si před Bohem rovni zapříčinila zrušení otroctví, což zároveň způsobilo problémy ekonomiky. Tento problém se vyřešil zavedením lenního systému, ve kterém lidé pracovali jako nevolníci na panských pozemcích za což jim byla poskytnuta ochrana feudála. Díky tomu opět rostlo evropské hospodářství. S cílem osvobodit křesťanský Jeruzalém od útlaku muslimů vznikly na příkaz papeže křížové výpravy. Ty na východě uspěly a založily zde křižácké státy, jejichž existence trvala téměř 200 let. Zpět do Evropy s sebou přivezli tamní vzdělanost a znalost konstrukčních výpočtů, jež se později projevily v gotickém slohu.

23

BRUNECKÝ, P. et al. NIS část VII. Stylový nábytek - příčiny proměn.1.vyd. IRCAES Brno 2012, 186 s. ISBN 978-80-87502-10-5.

24

Obr. 20. Rotunda sv. Jiří na hoře Říp24

5.1.1. Nábytek a ornament románského slohu

Obr. 21. Románský ornament25

Jednotný románský sloh se regionálně jen málo odlišoval, obecně platí, že na jihu Evropy byla jeho podoba subtilnější oproti severu, kde nabýval robustních forem. Jeho jednotícím prvkem byla křesťanská víra, což se projevovalo jak v architektuře, tak v mobiliáři tehdejší doby. Hlavním materiálem nábytku bylo dřevo doplněné o kované pláty, případně kámen. Zejména zpočátku slohu byl nábytek ještě těžkopádný a hrubě opracovaný. To

24

http://en.wikipedia.org/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www: 25 http://www.studyblue.com/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

25

platilo i o jeho výzdobě, která se omezovala na prvky kování, případně lineární vrubořez. V pozdějším období slohu se již řemeslná úroveň zpracování nábytku zvýšila, dekorace nábytku byly podobné tehdejší architektuře – oblouky, pilíře a různé reliéfní geometrické a figurální motivy. V té době ovšem řemeslníci neznali zákonitosti perspektivy, proto vyobrazené postavy jakoby levitují v prostoru. Z ornamentální výzdoby nábytku byly časté různé růžice, páskový ornament (zejména sever Evropy) či ornamenty vycházející z antiky. Na jihu Evropy byly v oblibě postavy světců doplněné o stylizovaný rostlinný motiv. Pokud byla zobrazována zvířata, byla to opět symbolická stvoření, jako například beránek boží či atributy svatých (lev, orel, had). Dál na sever Evropy a zejména pak ve Skandinávii tyto rostlinné motivy převažovaly, doplněny také často o postavy svatých a zvířat, tentokrát se jednalo o zvířata typická pro danou oblast a přirozeně se v ní vyskytující nebo související s místními pověstmi. Skandinávské národy si totiž nejdéle uchovaly prvky původní pohanské víry a velmi dekorativní, organické tvary ornamentů či run, které respektují materiál i tvar nábytku.

Obr. 22. Románský sedací nábytek26

Nábytek v té době ještě nebyl samozřejmostí a většina domácností vystačila s nejzákladnějšími kusy. To byla truhla, jednoduchá lavice, kozový stůl a v pozdějším období i postel, židle a různý skříňový nábytek.

26

KAESZ, G. Möbelstile. 1. vyd. Lipsko, 1974, 288 s.

26

Nejdůležitějším kusem nábytku té doby byla truhla. Zastupovala funkci skříňového nábytku. Sloužila tak zejména pro ukládání nejvzácnějšího majetku rodiny. Byla proto vybavena dvěma uchy, aby bylo možné s ní kdykoliv narychlo odjet. První truhly byly stejně jako ostatní nábytek vyrobeny velmi jednoduše, obvykle z jednoho kusu dřeva a víka. Jedinou ozdobou na nich bylo opět kování, které mělo ovšem funkci především konstrukční a také zabraňovalo poškození. Později se tvar truhly proměnil, zejména víko dostalo svůj typický střechový či obloukový tvar, truhla byla kvůli vlhkosti zvednuta na nohy a kování už bylo lépe řemeslně zpracované, takže plnilo i funkci estetickou. Truhlám se v rámci dobového mobiliáře věnovalo nejvíce pozornosti, proto byly i nejvíce umělecky ztvárněné.

Obr. 23. Románská truhla, Švédsko kolem roku 120027

Obr. 24. Románská truhla, Německo kolem roku 130028 27

ANDERSON, W. The Castles of Europe. Hertfordshire, 1984, 115 s.

28

ROESDAHL, E., WILSON, D.M. From Viking to Crusader, The Scandinavians and Europe 800 - 1200, New york: Rizzoli International, 1992, 348 s.

27

Zvláštním typem sakrální truhly byly tzv. relikviáře, což byly schránky na svaté relikvie (ostatky). Narozdíl od klasické truhly byly zhotovovány z trvanlivějších materiálů, zpravidla kovů. V období románském byly pak často zdobeny malbou, později plasticky.

Obr. 25. Románský relikviář - měď, Francie kolem roku 120029

5.2.

Období gotické

Období gotiky datujeme přibližně od jejího nástupu v Itálii ve 2. pol 12. stol., nicméně její nástup i odeznívání bylo ve střední a zvláště severní Evropě opožděno. U nás se zásluhou husitských válek udržela až do počátku 16. století. Gotiku dělíme na tři fáze: ranná (13. stol.), vrcholná (14. stol.) a pozdní (15. stol.). Tématem doby je rostoucí moc státu, panovnických rodů a církve svaté.30 Počátky gotického slohu začínají ve Francii a jsou spojeny s vybudováním opatství v Saint-Denis.31 Gotický sloh navázal na jemu předcházející sloh románský a pravděpodobná je i inspirace maurskou architekturou. Přičemž celý styl gotiky se snažil vymanit ze vzoru antiky a zavést vlastní, jedinečné tvarosloví.

29

http://wikipedie.cz/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www: 30 BRUNECKÝ, P. et al. NIS část VII. Stylový nábytek - příčiny proměn.1.vyd. IRCAES Brno 2012, 186 s. ISBN 978-80-87502-10-5. 31 http://wikipedie.cz/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

28

To bylo možné v důsledku toho, že řemeslná výroba již dosahovala značné úrovně a byla osvobozena z nevolnictví. Vznikaly první řemeslné cechy, díky čemuž začal tento sloh produkovat nábytek vysoké kvality.

Obr. 26. Bazilika opatství v Saint-Denis, Francie32

V období gotiky docházelo k zakládání nových měst a rozvoji průmyslu a obchodu. Velká pozornost byla věnována výstavbě sakrálních budov. Roku 1450 v Německu Gutenberg vynalezl první mechanický knihtisk, díky čemuž došlo k masovému šíření knih a vzdělanosti. To mělo později za následek vznik nového racionálního slohu – renesance. Přestože renesance gotický sloh zavrhla jako barbarský, umění se k němu později ještě několikrát vrátilo, např. ve stylu barokní gotiky v 18. století nebo romantismus 19. století.

32

http://wikipedie.cz/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

29

5.2.1. Nábytek a ornament gotického slohu

Obr. 27. Gotický ornament33

Stejně jako u románského slohu lze u gotiky vypozorovat, že jih Evropy se umělecky prezentoval o něco jemněji než zavalitější sever. To platí nejen o architektuře, ale i o nábytku tehdejší doby. Oproti těžkopádným románským stavbám docílila gotika značného odlehčení a to zejména díky rozdělení klenby (na část nosnou a výplňovou) a vnějšímu opěrnému systému. Celý sloh se projevuje jako štíhlý, k nebi, světlu a Bohu směřující. Celý tento sloh je hluboce prodchnut křesťanským náboženstvím a jeho symbolikou. Vznikla dvě základní nábytková centra. Oblast severní (Francie, Holandsko, severní Německo, Anglie, Skandinávie) a oblast jižní (Itálie, Rakousko, Švýcarsko, Španělsko a jižní Německo). Nábytek severní oblasti byl charakterizován pomalým vývojem výroby. Vyspělejší jih vytvářel nábytek, který byl již zdoben intarzií, zlacenou kůží a ve Španělsku kovem. Vzhledem k časovému rozpětí gotikického slohu lze rozlišovat nábytek rané a pozdní gotiky. Řemeslné provedení nábytku odpovídalo různé vyspělosti jednotlivých regionů.34 Z materiálů používaných na nábytek tradičně vládlo dřevo, rozmohly se ovšem nové zdobné techniky jako zlacení, moření, intarzie, mělký reliéf či čalounění. Na oblibě získala dekorace výmalbou (např. kolorování řezby, šablonová malba) při níž se používalo sytých barev. Zpočátku slohu v dekoru převažovaly motivy převzaté z architektury – lomený oblouk, rozety, různé druhy kružeb. Zdobení nábytku často napodobovalo celá gotická okna či oltář. V pozdějším období tyto prvky doplnily motivy z heraldiky a rostlinné říše – ty byly oproti románskému slohu již ve výrazně naturalističtějším podání. Ve figurální malbě stále ještě pokulhávala znalost 33

http://shadowsonstone.blogspot.cz/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www: 34 BRUNECKÝ, P. et al. NIS část VII. Stylový nábytek - příčiny proměn.1.vyd. IRCAES Brno 2012, 186 s. ISBN 978-80-87502-10-5.

30

perspektivního zobrazování i když koncem gotiky jsou figurativní motivy již lépe zvládnuté.

Obr. 28. Gotický sedací nábytek35

Truhla má v dobovém mobiliáři stále významné místo, avšak její funkce se rozšiřují a postupně z ní vychází další úložný nábytek gotiky. Konstrukce truhly se mění na rámovou. Stává se zdobným prvkem interiéru, který je zároveň úložným, případně sedacím kusem nábytku. Kované prvky postupně ustupují vyřezávanému reliéfu. Truhla stále patří mezi nejnáročněji zpracovaný nábytek – její výzdoba ukazuje sociální postavení majitele. Uplatňuje se zde nejen dřevořezba, ale své počátky zde má i zdobení intarzií, které je zatím použito pouze na malé plochy ornamentu. Gotika již zná i dýhování ploch nábytku. Opomenout nelze ani gotickou oblibu v jasně barevné malbě, která funguje buď samostatně, nebo doplňuje reliéfy. Nejstarším motivem pro dekoraci výplní rámových konstrukcí bylo tzv. řasení – sestavování plochy z oblých profilů a dřev se žlábkem. Vyskytovaly se truhlice s plochami pokrytými vyřezávaným předivem úponků, propletenců komponovaných do vzorů. Na truhlách se objevovali řezbářsky vypracované geometrické kompozice, kružby a figurální motivy, vyobrazení bájeslovných zvířat, často i arkády s lomenými oblouky a gotickými růžicemi.36

35 36

KAESZ, G. Möbelstile. 1. vyd. Lipsko, 1974, 288 s. http://historickynabytek.cz/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

31

Obr. 29. Gotická truhla, Španělsko poč. 16. stol.37

Obr. 30. Gotická truhla, Německo 14. stol.38

Novým typem nábytku byla skříň složená ze dvou truhel položených na sebe, která byla podobně jako truhly hojně zdobená. Ze sedacího nábytku to byly lavice (často s úložným prostorem popř. čalouněné ke spaní), křesla či trojnožky s opěradly. Postel byla centrálním nábytkem a sloužila i pro přijímání návštěv. Lehací nábytek obklopovala záplava ornamentu a často i různých závěsů, jež měly navodit pocit soukromí. Textilie byly zdobeny zejména drobným rostlinným motivem, jež se pravidelně opakoval nebo výšivkou heraldických symbolů. V pozdní gotice se pak začíná objevovat kredenc neboli příborník, který vychází z podoby skříně.

37 38

http://verhaar-antiquair.nl/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www: http://historickynabytek.cz/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

32

5.3.

Období renesance

Vznik renesance, prvního novověkého slohu datujeme zpravidla objevem Ameriky roku 1492. Její počátky ale můžeme sledovat v Itálii již od 12. století. Slovo renesance znamená znovuzrození, obnovu antické vzdělanosti i uměleckých zásad. Nešlo tedy o navázání na předchozí gotický sloh, nýbrž o snahu jej popřít. Období přechodu od gotiky po renesanci se dá charakterizovat jako období přechodu od Boha k zpět člověku. Tématem doby byla bohatá Itálie, racionalismus, materialismus a reformace církve.39 Renesance je doba mnoha objevů a vynálezů, vznikl zde např. kompas nebo střelný prach. Došlo k významnému rozvoji věd jako humanismus, astronomie, chemie či fyzika. Díky objevu kompasu byly pořádány objevné zámořské cesty, které do Evropy přinesly nové materiály jako slonovinu, exotická dřeva či nábytek. Kromě toho také koření, čaj, porcelán a hedvábí. Renesance podporovala i

měšťanský život

a podnikání.

Stavěly se

několikapatrové měšťanské domy s lodžiemi, jejichž přízemí sloužilo pro provoz živnosti, horní patro pro bydlení. Vzrostl počet místností domu a jednotlivé pokoje získávaly svoje jednotlivé funkce, podobně jako to známe dnes. V renesanci celkově upadl trend stavby sakrálních budov a naopak velký rozmach slavily stavby profánní. Stavěly se městské domy, paláce, vily a po vzoru antiky i lázně. Gotické hrady se staly nepohodlnými a přestavovali se v renesančním duchu na zámky. Architektura se inspirovala antickým architrávovým systémem i zdobnými prvky jako sloupy, klenbami a oblouky. Omítku budov zdobil škrábaný ornament – sgrafito, balkóny a schodiště lemovala sloupová balustráda. Pozornost se začala věnovat stropům místností. Ty byly vykládány zdobenými kazetami či bohatě malířsky ztvárněny. Po vzoru antiky byla velká obliba sochařské výzdoby. V důsledku všech těchto pokrokových změn ztrácí v tomto období katolická církev svůj vliv a na základě toho prodělává reformaci.

39

BRUNECKÝ, P. et al. NIS část VII. Stylový nábytek - příčiny proměn.1.vyd. IRCAES Brno 2012, 186 s. ISBN 978-80-87502-10-5.

33

Obr. 31. Renesanční zámek v Litomyšli40

5.3.1. Nábytek a ornament renesančního slohu

Obr. 32. Renesanční ornament41

V renesanci se vše točilo okolo člověka a jeho potřeb. Upouštělo se od myšlenky, že člověk se na zemi pouze chystá na posmrtný život a nastoupila vláda světských potěšení, ale i poznání. Proti křesťanské představě asketického života staví renesance člověka vzdělaného, tvůrčího i obchodujícího, který rozhoduje sám o svém životě. Lidskému měřítku uzpůsobila architekturu i vybavení interiéru. Materiály použité pro zařízení interiéru se liší podnebím, kde se nachází. Na jihu se více uplatňoval chladivý kámen a mramor, zatímco na severu Evropy stále vládlo dřevo a textilie pro svůj zateplující vliv. V renesanci jsou výrazné regionální rozdíly stylu a v období tzv. vrcholné renesance vznikají odlišné proudy - směr racionalistický, 40

http://www.rodinnevylety.cz/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www: 41 http://avvyatelier.websnadno.cz/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

34

z něhož se později vyvine klasicismus a směr emocionální, který směřuje k novému baroknímu slohu a přechodné období pozdní renesance - manýrismus. Renesance vyniká v ornamentálním zdobení. V nábytkovém dekoru se již hojně uplatňují techniky jako intarzie, inkrustace, plastická figurální dřevořezba, kanelace, zlacení, dýhování, moření a lakování. U nábytku bohatší vrstvy obyvatelstva byl každý jednotlivý díl pečlivě umělecky zpracován. Nejvýraznějším znakem renesančního nábytku je antický motiv. Na rovné plochy nábytku byly dodatečně připevňovány kanelované pilastry, karyatidy, atlantové i různě zdobené hlavice antických sloupů. Dále vyřezávané antické ornamentální pásy s motivem geometrickým (meandr, vejcovec, zubořez) i rostlinným (palmety).

Obr. 33. Renesanční sedací nábytek42

Do popředí se dostal požadavek na pohodlnost a praktičnost nábytku. Sedací nábytek byl již opatřen pevným čalouněním, které bylo vyhotoveno z krásně zdobených látek,do kterých byly vpravovány nitě z drahých kovů. Stěny i podlahy se pokrývaly koberci či gobelíny. To jednak z důvodu estetického, zároveň však i praktického. Díky nim interiér jednak opticky působil útulně a potom také skutečně zateplovaly, např. chladné zdi u lavic a postelí. Nejvýznamnějším kusem nábytku a také hlavním objektem obytné místnosti byla postel. Té byla také věnována největší pozornost co se týkalo dekorací a pohodlí. Čelo postele bylo buď bohatě malované, vyřezávané nebo vykládané, rám postele od 15. století tvořili zdobné sloupky. V Itálii byla umisťována na vyvýšené pódium nebo podnoží. Okolo celého lůžka byl zavěšen baldachýn z neprůsvitných látek (např. brokát). Postel, podobně jako v gotice sloužila pro přijímání hostů. Důvodem je

42

KAESZ, G. Möbelstile. 1. vyd. Lipsko, 1974, 288 s.

35

pravděpodobně to, že postel byla nejpohodlnějším kusem nábytku v domě, což mohly ocenit zejména dámy jejichž sukně již v tomto období nabírala na šířce. Nepostradatelným kusem nábytku byla stále ještě truhla, bylo to však poslední období její slávy. V renesanci se objevovala snad v každé místnosti jako úložný i sedací prostor u postele či podél zdi. V počátcích italské renesance byly oblíbené obdélníkové truhly vykládané intarzií zvanou certosima, kterou utvářely kontrastní černobílé geometrické obrazce (kost – eben). Velmi oblíbené byly italské truhly sarkofágového tvaru zdobené bohatou řezbou. Tyto truhly byly podepírány stylizovanými lvími tlapami. Nejkrásnější byly truhly svatební, které sloužily pro uložení výbavy nevěsty a byly symbolem jejího bohatství. Truhla byla veřejně vystavována, byla bohatě zdobena malbou s náměty antické milostné mytologie, často doplňována kruhovými medailony s reliéfy snoubenců. Malá truhla na šperky se nazývala kazeta a vynikala zlatnickou precizností. Cassapanca byla truhla sedací s opěradlem a postranními opěrkami. Tato truhla byla první předchůdkyní pohovky (sofa).43

Obr. 34. Pozdně renesanční truhla, Itálie 16. stol.44

43

BRUNECKÝ, P. et al. NIS část VII. Stylový nábytek - příčiny proměn.1.vyd. IRCAES Brno 2012, 186 s. ISBN 978-80-87502-10-5. 44 http://www.burg-trausnitz.de/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

36

Obr. 35. svatební renesanční truhlice, Itálie 16. stol.45

Funkci truhlic začal pozvolna nahrazovat skříňový nábytek. Dveře a čela zásuvek u tohoto nábytku byla zdobena antickými architektonickými motivy. Objemnější šaty v renesančním stylu daly také vzniknout prvním skříním s šatní tyčí. Stolový nábytek se konečně oprostil od kozových nohou a dostal podobu jak jej známe dnes. Nohy stolu byly zpravidla soustružené do mnoha křivek, lub byl tvořen zdobným pásem. Jídelní židle s rovnými opěradly byly stylově sladěné se stolem. Sedák a opěrka byly často potahovány kůží z důvody lepší údržby. Toto čalounění bylo ke kostře židle připevňováno kovovými hřeby, které zároveň tvořili zdobný prvek. Díky vyššímu vzdělání společnosti se v nábytku objevily různé skříně na ukládání písemností a sekretáře s výklopnou psací deskou. S obnovením významu hygieny se objevily také umyvadla a kredence umístěné obvykle v jídelní části, neboť čistota souvisela především se stolováním. Ze zámořských cest se do Evropy vozil také orientální nábytek. Zejména subtilní asijský nábytek se tehdejšímu měšťanstvu a smetánce líbil natolik, že bylo rychle v módě nějaký japonský kousek mít. Nebyl-li dostupný originál, nechávali si lidé na zakázku vyrobit alespoň nápodobu japonského nábytku – tzv. japonérii. Ta se více rozšířila až v následujícím barokním slohu.

45

http://www.hermitagemuseum.org/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

37

5.4.

Období baroka

Tento sloh se vyvinul v 17. století z tvarosloví závěrečného období renesance – manýrismu. Vlivem třicetileté války a neustálých sporů národů o moc se Evropa v některých zemích (Itálie, Francie) vzdala svého racionálního postoje a opět začala inklinovat k postojům emocionálním a duchovním. O slovo se opět hlásila církev, která byla po rozumově založené renesanci opět připravena převzít moc. Tématem doby je spor rozumu a citu, hmoty a ducha. Monarchie a církve. Po období válek se barokní sloh stal přesvědčovacím prostředkem katolické církve. Sliboval stabilitu, jistotu a řád, které poskytuje víra a církev. Tím zasáhl citlivá místa současné nálady lidí. Zároveň však toto období přineslo další rozpor. Panovník i církev se snažili soustředit moc do svých rukou. Francii, která vyšla z válek nejlépe se povedlo upevnit moc Ludvíka XIV., čímž se z ní stala velmoc té doby. Oproti tomu v Anglii ve sporu o moc zvítězili puritáni, čímž ovlivnili vývoj kultury a umění. Baroko se zde takřka neprosadilo a trvalo pouze krátké období, které přešlo zvolna v klasicismus. Následkem války došlo k úpadku řemesel, obchodnictví i stagnaci vědních oborů. Pro některé funkce vzniká povinnost nosit paruku a uniformu. Církev se snažila potlačit individualitu jedince, která se prosazovala v období renesance. V architektuře se znovu dostávají ke slovu sakrální stavby. Mnoho kostelů se přestavuje v barokním duchu nebo se staví zcela nové – monumentální a tvary překypující chrámy jež v člověku mají vyvolat pocit vlastní nicotnosti v porovnání s velikostí Boží. Baroko se dělí na tři slohové proudy a to na barokní realismus, barokní klasicismus a radikální barok. Vedle patrných rozdílů mají tyto proudy i společné znaky. Jedním z nejdůležitějších je iluze, která prostřednictvím divadelních efektů útočí na smysly, city i rozum diváka.46 Baroko se vyžívá se v kontrastech a dramatičnosti. Tato dramatičnost a dynamika, charakteristická zejména pro radikální proud se objevuje v zemích Itálie, Rakouska i v českých zemích. Francie, Německo a Anglie přijaly spíše umírněnou podobu baroka.

46

BUDILOVÁ, K. Umění baroka – architektura,malířství,sochařství. Závěrečná práce, 2007, 11 s.

38

Obr. 36. Barokní kostel Panny Marie v Drážďanech47

5.4.1. Nábytek a ornament barokního slohu

Obr. 37. Barokní ornament48

Baroko nešetřilo okázalostí. Celý tento sloh pozbyl lidského měřítka renesance a stává se monumentálním. Přímá linie a pravé úhly byly nahrazeny bujarými křivkami. Střídmý renesanční motiv květiny baroko zvětšilo a zkroutilo do fantaskních tvarů. V nábytku se jeho funkce stává podřadnou – hlavní je vzhled.

47

http://de.wikipedia.org/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www: 48 http://www.ancientsculpturegallery.com/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

39

V Itálii se však poprvé objevil i jiný příznačný rys barokního umění, a to nový, bezprostřednější vztah ke smyslové skutečnosti a reálnému světu, vztah, který výrazně poznamenal tvorbu s tradiční náboženskou a mytologickou tematikou, a který sehrál prvořadou úlohu v malbě podobizen, krajin, zátiší a výjevů z každodenního života.49 Hlavním materiálem bylo bohatě plasticky vyřezávané a vykládané dřevo. V módě byla tmavá, exotická dřeva např. eben. Dále vzácné kovy, perleť, želvovina, slonovina, kost a drahé kameny. Baroko využívá snad všechny dosud poznané zdobné techniky a kombinuje je dohromady. Využívala se intarzie, inkrustace, marketerie, taušírování, ažurování, tordování, různé tmelové techniky, dýhování, malba, lakování, moření, zlacení, kování, ... Zároveň však rozvíjí i techniku napodobování. Baroko je dobou pozlátka a falešného mramoru. Díky znalosti perspektivního zobrazování se také na stěny interiérů malovaly falešné architektonické prvky či další prostory. Změn dosáhly tvary nábytku. Nohy židlí i stolů získaly typické esovité prohnutí a i ostatní části byly zprohýbány, aby byl vytvořen dojem pohybu. Někdy docházelo k tomu, že zajímavý tvar nábytku byl na úkor jeho funkci.

Obr. 38. Barokní sedací nábytek50

Z motivů vládly přírodní rozbujelé tvary. Různé arabesky a rozviliny inspirované předchozími obdobími, přesto v ještě více abstraktní formě. Ornamentální pásy byly vrstvené na sobě a předháněly se ve složitosti ornamentu. Novými druhy nábytku byly: dámský toaletní stolek se zrcadlem, různé stolky se speciální funkcí (např. hrací, odkládací, noční), knihovna, hodiny, mincovní skříňka, 49 50

BUDILOVÁ, K. Umění baroka – architektura,malířství,sochařství. Závěrečná práce, 2007, 11 s. KAESZ, G. Möbelstile. 1. vyd. Lipsko, 1974, 288 s.

40

pohovka z níž se v pozdním baroku vyvinulo lehátko chaise longue. Kromě toho také různé druhy nábytku sakrálního. V bohatých interiérech místo klasických skříní získávají oblibu tzv. kabinety – skříně na vysokých nohách, které měly podle tehdejšího vkusu více reprezentativní charakter. Truhla již nedostačovala okázalosti doby a byla nahrazena komodou. Skříňový nábytek býval opatřen mnoha (i tajnými) šuplíky na korespondenci či šperky. Čela zásuvek byla bohatě zdobena plastickými prvky. V této době také vznikla povinnost značit nábytek.

Obr. 39. Komoda Ludvíka XIV. - boulleterie, 17. stol.51

Obr. 40. Komoda měšťanská, okolo 175052 51

http://touchwoodukcouk.blogspot.cz/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www: 52 http://www.furthof-antikmoebel.de/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

41

5.5.

Období rokoka

Rokoko, které bývá někdy chápáno jako etapa barokního slohu se začalo prosazovat na počátku 18. století. Centrum tohoto stylu je Francie - je také nazýváno stylem Ludvíka XV. Jedná se o gradaci přírodního motivu a dovedení barokních prvků do takřka groteskních forem. Tématem doby byl boj o kolonie a střet anglického racionalismu s ideou osvícenectví.53 V boji o kolonie získávají nadvládu Anglie a Prusko. Francouzská pokladna trpí obdobím regence a nakonec vyhlašuje státní bankrot. Přesto zde klíčí myšlenky osvícenství a vznikají nové vynálezy (horkovzdušný balón) a pro další vývoj Evropy důležité vědecké a politické spisy. Společnost této doby si kladla otázky o smyslu života a pravdivosti víry, jakoby se probouzela z náboženského poblouznění, aby znovu nalezla cestu k přírodě ve své ryzí podstatě. Šlechta se považuje za vyvolené v souladu s přírodním a božím řádem. Staví se do kontra pozice proti měšťanstvu, které jí svou vzrůstající mocí ohrožuje. Chce si užívat života teď a tady a to plnými doušky. Oblíbí si výlety do přírody, objevuje venkovský život a na romantických letohrádcích a hraje společenské hry jež umožňují kontakt mezi mužem a ženou. Tato doba se nesla ve znamení pozlátka, povrchnosti, porušování vžitých pravidel a společenských norem. Důležitější se stala forma než obsah. Nepřinesla tím zásadní pokrok v architektuře ani vědě. Jedním z důležitých aktů na konci období rokoka bylo objevení antických vykopávek v Pompejích a Herculanea.

Obr. 41. Rokokový zámek Nové Hrady54 53

BRUNECKÝ, P. et al. NIS část VII. Stylový nábytek - příčiny proměn.1.vyd. IRCAES Brno 2012, 186 s. ISBN 978-80-87502-10-5. 54 http://www.roubena-chalupa.cz/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

42

5.5.1. Nábytek a ornament rokokového slohu

Obr. 42. Rokokový ornament55

Rokoko hlásá znovunalezení přírody a jeho symbolem se stává asymetrie, motivy divokých květin a rokaj (ornament nepravidelné mušle) od které také pochází název tohoto slohu. Vzhled rokokového nábytku posunul dál dynamiku radikálního baroka. Zatímco baroko rozvlnilo nábytkové hrany, rokoko zprohýbalo i všechny jeho plochy. Nábytkářské řemeslo dosahuje svého vrcholu, přičemž každý jednotlivý kus nábytku je povýšen na umělecké dílo. Základní dřevěná kostra nábytku byla odlehčeného, elegantního až koketního tvaru. Nábytek se dal snadno přenášet a zvyšoval se i jeho komfort. Měšťanstvo oceňovalo zejména tyto kladné vlastnosti a proto byl nábytek střední vrstvy bez množství přízdob. Dekorovala ho obvykle pouze kresba dýhy, vrstva laku a kování. Oproti tomu nábytek šlechtického stavu odrážel jeho životní styl – byl rozmařilý, blyštivý a hravý. Květinové motivy se kromě nábytku objevovaly na čalounění, závěsech, tapetách i svítidlech tehdejšího interiéru. Módními materiály rokoka byla vzácná dřeva jako růžové, fialkové, citronové atd. Ta se už nemořila jen na tmavé barvy jak tomu bylo v baroku. Opatřovala se vrstvou laku a světlými, pastelovými nátěry kontrastujícími se zlacenými doplňky. Velké oblibě se v tomto období těšil lakovaný nábytek dovážený z orientu, případně jeho kopie tzv. japonerie či chinoiserie.

55

http://commons.wikimedia.org/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

43

Obr. 43. Rokokový sedací nábytek56

Typickou technikou pro období rokoka je štuk. Ze směsi klihu a křídy vytvořené dekorace se aplikovaly jak na architektonické prvky, tak i na nábytek, kde imitovaly řezbu. Ta se dále opatřila zlatým nátěrem. Plochy nábytku zdobily techniky marketerie nebo barevná malba. Z nábytku mizí architektonické prvky a ornament řazený po vzoru antiky do pásů. Rostlinný motiv jakoby nábytek porůstal v ladných liniích. V tomto duchu se změnila i konstrukce nábytku, která se snaží zneviditelnit konstrukční spoje jednotlivých dílců a učinit je pro oko přirozenými stejně jako napojení větví a kmene stromu. S tím, jak se bydlení rokoka stává intimnějším, zvětšuje se opět počet místností. Postel již není součástí obytného prostoru, ale stěhuje se do ložnice. Hodnotu postele období rokoka určovala práce čalouníka, cena látky a zejména cena výšivky.57 Rokoko chápe jednotlivé místnosti jako samostatné celky a je zde snaha o jejich sladění. Vznikají první nábytkové soupravy tak jak je známe dnes. V závislosti na tom, zda šlo o bydlení šlechty či měšťanstva se v interiéru objevuje buď množství pohodlných lenošek a tzv. bergère (česky pastýřka, vysoce čalouněné křeslo s područkami) nebo naopak reprezentativní úložné či stolové kusy nábytku jako příborníky, šifonéry či ozdobné konzolové stolky. Ať už šlo o nábytek jakékoliv společenské vrstvy, platilo, že měl reprezentovat a být symbolem prestiže. Nejoblíbenějším kusem nábytku je komoda.

56 57

KAESZ, G. Möbelstile. 1. vyd. Lipsko, 1974, 288 s. BRUNECKÝ, P. Dějiny a bydlení. 1. vyd. Brno: MZLU, 2003, 264 s., ISBN 978-80-7375-354-2.

44

Obr. 44. Rokoková komoda, Itálie 18. stol.58

Obr. 45. Rokoková komoda s chinoiserií, Francie 18. stol.59

Nábytek se v této době také podřizoval ženám. Nejenom pokud se jednalo o vzhled, ale také o to, aby žena v široké sukni měla možnost např. usednout ke stolu. I z toho důvodu jsou pro rokoko typické do oblouku prohnuté nožky, které mezi sebou vytvářejí co možná největší prostor pro sukně.

58

http://www.artquid.com/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www: 59 http://a-l-ancien-regime.tumblr.com/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

45

Zajímavým typem nábytku této doby byl nábytek z koloniální Ameriky, který byl v rokokových tvarech poněkud střídmější (stejně jako Anglie), ale díky rozdílnému národnostnímu složení Ameriky byl obohacen o prvky mnoha různých kultur.

Obr.46. Rokokový konzolový stolek, Německo 18. stol.60

5.6.

Období klasicismu

Odpovědí na prostopášné rokoko byl styl, jenž opět hlásal víru především ve zdravý rozum. Počátky klasicismu lze sledovat již koncem baroka v jeho umírněném odvětví s centrem ve Francii. Plně se však projevil až v poslední třetině 18. století. Díky svým jednoduchým tvarům, praktické formě a cenové dostupnosti se tento styl rychle rozšířil z Francie do celé Evropy, kde se později mísil s empírem. Sever Evropy v klasicismu setrval až do 20. století. Klasicismus se stal jak slohem šlechty tak bohatých měšťanů. Tématem doby byla francouzská revoluce - rovnost, volnost, bratrství a republika.61 Za období vlády Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty docházela francouzskému měšťanstvu trpělivost s marnivou šlechtou, která lehkovážně utrácela státní peníze. Informace, jež poskytly vykopávky v Pompejích a Herculaneu podnítily mezi měšťanstvem myšlenky na republiku popř. konstituční monarchii po vzoru angličanů. 60

http://image0-rubylane.s3.amazonaws.com/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www: 61 BRUNECKÝ, P. et al. NIS část VII. Stylový nábytek - příčiny proměn.1.vyd. IRCAES Brno 2012, 186 s. ISBN 978-80-87502-10-5.

46

Tento podtext si ovšem královna Marie Antoinetta neuvědomuje a v návaznosti na současnou vlnu zájmu o vše antické propaguje tento styl jako novou módní vlnu. Neváhá dokonce antické motivy zakomponovat do stávajícího rokokového slohu, což ve výsledku působí mnohdy kýčovitě a přeplácaně. Mezi buržoazií byla však tou dobou již značně napjatá atmosféra. Ta vyústila ve Velké francouzské revoluci roku 1789. V následujících deseti letech prodělala Francie velké revoluční změny. Roku 1792 byla svržena vláda a vyhlášena první francouzská republika. Bývalý král i královna byli nařčeni z velezrady a popraveni gilotinou. Období republiky oficiálně trvá do roku 1804, kdy se stal císařem Napoleon a klasicismus byl přetvořen v císařský sloh - empír. Klasicistní sloh se Evropě ještě několikrát v průběhu 20. století vrátil nejenom jako symbol řádu a neochvějnosti, ale také jako symbol dobrého vkusu a elegance. Tomuto stylu říkáme neoklasicismus.

Obr. 47. Klasicistní sídlo, Německo62

62

http://en.wikipedia.org/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

47

5.6.1. Nábytek a ornament klasicistního slohu

Obr. 48. Klasicistní ornament63

Vlastnosti klasicistního nábytku napomohly k tomu, že se postupně zmenšovaly sociální rozdíly mezi lidmi. Tím, že se zjednodušila nábytková forma, stala se snazší i jeho výroba. Nábytek se tak stával dostupný i chudším vrstvám obyvatelstva. Důležitost opět nabyla jeho funkce a vzhled jí nesměl být na překážku. Prvkem důležitým při zařizování interiéru se stala racionalita, emoce ustoupily do pozadí. Výroba nábytku se stává spíše průmyslovou záležitostí a tím se vylučuje ze sféry uměleckých děl. Klasicismus je vlastně moderním pokračováním renesančního slohu, který ovšem musel splňovat požadavky doby. Přiznává a dokonce vyzdvihuje vzor v antice, stejně jako přiznává postupy výroby a odhaluje spoje. Vše musí být symetrické a promyšlené. Po revoluci se nábytek se stává jednodušším, méně zdobným a jakoby cílevědomým. Prim hrají rovné linie a pravý úhel. Patrná je tendence k symetrickému členění ploch a tlumená barevnost, často nechávající vyznít jen kresbu dřeva. Volí se pro to zajímavě utvářené dýhy, které se pro větší umocnění přírodního ornamentu skládají zrcadlově vedle sebe. V tomto období je opět zřejmé propojení stylu nábytku s architektonickými prvky. Některé kusy šlechtického mobiliáře se dokonce stylizují do podoby zmenšených budov. Nohy nábytku jsou rovné, dolů se zužující, zdobené kanelací a kovovými prvky. Čela nábytku bývají často úplně bez ozdob, s výjimkou kování. Kromě pravých úhlů se často objevuje tvar oválu, který buď slouží k rozbití větších ploch nábytku, nebo je přímo tvarem opěradel židlí, křesílek či pohovek. Tento tvar se objevuje i v medailoncích, jímž bývá opatřen nábytek vyšších vrstev a oblíbený jako ornament se stává zejména v nastupujícím empíru.

63

http://www.buffaloah.com/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

48

Obr. 49. Klasicistní sedací nábytek64

Rostlinný motiv se nejdříve umírní a postupně čím dál tím více eliminuje. Stává se opět stylizovaným prvkem pásového ornamentu spolu s meandrem, zubovcem, perlovcem a dalšími antickými vzory. V pravidelném uspořádání se objevuje na potazích a jiných textiliích. Dalším revolučním prvkem v oblasti nábytku jsou mechanické systémy založené na systému kladek, závaží a pružin, umožňující automatické odhrnutí cylindrického poklopu psacích stolů nebo vysunutí skrytých zásuvek či skříňky na cennosti. Výroba takového nábytku byla dlouhým a náročným procesem a jeho pořízení si mohli dovolit jen Ti nejmajetnější. V tomto odvětví se nejvíce proslavila dílna otce a syna Roentgenových.

Obr. 50. Klasicistní stůl, Německo – David Roentgen okolo 178065 64

KAESZ, G. Möbelstile. 1. vyd. Lipsko, 1974, 288 s.

65

http://www.christies.com/[online] [cit. 2014-04-27]. Dostupné z www:

49

V Anglii se klasicismus projevuje tradičně střídměji než ve Francii. Proslavují se zde nábytkoví tvůrci zvučných jmen – Adam, Hepplewhite a Sheraton. Sepisují první podrobné katalogy nábytku i s postupy výroby, což má za následek pozdější kopírování těchto tvůrců. Měšťané střední a severní Evropy sympatizovali právě s touto jednoduchou a elegantní, klasicistní odnoží. Francouzskou zdobnou podobu klasicismu si oblíbili evropští feudálové.

Obr. 51. Klasicistní komoda, Francie okolo 177066

Obr. 52. Klasicistní noční stolek, Anglie okolo 177067 66

http://www.dorotheum.com/[online] [cit. 2014-04-27]. Dostupné z www: 67 http://tdclassicist.blogspot.cz/[online] [cit. 2014-05-09]. Dostupné z www:

50

5.7.

Období empíru

Empírový styl volně navazuje na klasicistní, přesto však v mnoha ohledech představuje svébytné umělecké vyjádření doby. Jeho vznik datujeme k roku 1804, kdy byl ve Francii Napoleon Bonaparte korunován císařem. Tento sloh měl za úkol propagovat myšlenky francouzské revoluce, upevňovat moc císařství a Francii propůjčit majestátní vzhled mocné říše římské. Hlavním vzorem klasicismu bylo umění antiky, které bylo doplněno o motivy ze starého Egypta, které se do Evropy dostaly díky Napoleonovým tažením. Tématem doby byla obrana francouzské revoluce, Francie a sláva milovaného císaře.68 Ačkoliv byl empír oproti předcházejícímu období studenější a těžkopádnější, šíří se rychle do světa. Významnou roli sehrály žurnály (první časopisy) a diplomacie císařovny Josefíny. Josefína ve svých řecky zařízených pokojích předváděla evropským vyslancům a jejich dámám nový styl. S novou císařovnou Marií Luisou se přenesl empír do Vídně a celé habsburské monarchie.69 Porevoluční Francie však zaznamenala i jiné změny. V kontextu svobodné nálady doby docházelo k rozdělování rodin. Mladé páry se stěhovali od svých rodičů v touze po samostatném životě. Tento trend se mohl projevit pouze v prosperujících zemích, kde bylo dostatek pracovních příležitostí. V ekonomicky slabších státech stále setrvával trend velké společně žijící rodiny. Nadvládu nad Evropou si Francie v té době snažila vydobýt především poražením svého největšího konkurenta – Anglie. Po mnoha vítězných bitvách Napoleonových vojsk, které přinesli Francii opět bohatsví, však přišel rok 1815, kdy byl v bitvě u Waterloo Napoleon definitivně poražen. Doba empíru se nevyznačovala pouze Napoleonovými válečnými taženími, ale i překvapivým rozvojem průmyslu. Byly zrušeny cechy, což mělo za následek výrobu produktů různé kvality. Vznikaly manufaktury a do popředí se dostala průmyslová výroba. Styl empíru trvá dál i po Napoleonově smrti a ovlivňuje evropské umění až do poloviny 19. století., kdy už v domech bohatých měšťanů vládne nábytek stylu Biedermeier.

68

BRUNECKÝ, P. et al. NIS část VII. Stylový nábytek - příčiny proměn.1.vyd. IRCAES Brno 2012, 186 s. ISBN 978-80-87502-10-5. 69 BRUNECKÝ, Petr. Historický vývoj nábytku. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1993, 228 s. ISBN 80-7157-093-1.

51

Obr. 53. Vítězný oblouk, Francie 1807-180970

5.7.1. Nábytek a ornament empírového slohu

Obr. 54. Empírový ornament71

Rozvoj průmyslově vyráběného nábytku se mohl uskutečnit zejména díky jednoduchému tvarosloví empírového i klasicistního slohu. Nábytek byl až po vyrobení základní kostry osazován zlacenými zdobnými prvky. Z plastických motivů, které často zdobily nohy nábytku, to byly různé sfingy, okřídlení lvi, labutě, karyatidy či různé druhy sloupů s komponovanými hlavicemi. Nohy se ukončovaly volutami nebo tzv. lví tlapou, popřípadě byly stále v duchu klasicismu směrem dolů zužovány. Plochy nábytku pak zdobily decentní geometrické linky, medailonky a rovněž zlacené kování. Motiv květiny je v tomto období až na výjimky zcela potlačen.Objevuje se opět pouze v rámci antických ornamentálních pásů ve stylizované podobě (palmety).

70

http://cs.wikipedia.org/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www: 71 http://galerieperrin.com//[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

52

Především skříňový nábytek působil stroze a oproti klasicismu poněkud hřmotně. Byl pravoúhlých tvarů, kromě kterých se objevuje ještě tvar mírného oblouku, dále kruh či ovál. Sedací nábytek je lehké konstrukce, kterou ovšem rovněž zatížilo množství zlacených ozdob. Zadní nohy židlí jsou napojené na opěradlo a tvoří spolu oblouk. Interiéry se zařizovaly v duchu antického domu či chrámu a to nejen vybavením, ale i výmalbou stěn či různými doplňky, nezřídka ho celý navrhl architekt na přání. Interiér oživují zejména oblíbené textilie.

Obr. 55. Empírový sedací nábytek72

Z materiálů to byly kvůli své důstojnosti opět eben, mahagon nebo cedr. Oblíbená je také černá barva, kterou jsou natírány zpravidla područky či nohy nábytku, zřídka i celé plochy. Empír si uchoval klasicistní smysl pro detail, proto jsou hrany nábytku zdobené zlatým, mosazným či bronzovým geometrickým ornamentem, který tvořil honosný kontrast s tmavým dřevem. Typologie nábytku je obdobná jako u klasicismu, každý kus má svou funkci. Typickým zařizovacím prvkem empíru je psací stůl nebo sekretář s množstvím zásuvek (i skrytých). Dalším typicky empírovým zařizovacím kusem jsou různá lehátka a lenošky, které tvarem připomínají

loďku a bývají opatřeny válcovým polštářem.

Pohodlnost čalounictví se zvýšila díky vynálezu spirálového pera a dovozu nových materiálů pro výplň. Tyto lenošky bývají součástí tzv. odpočinkových zón a tvoří tak v interiéru estetická zátiší. Reprezentativní částí domu se stává salon. Rodina se setkává u jídelního stolu, s tím souvisí zařízení jídelny – židle, prosklené příborníky, kredence, různé bufetové stolky atd. 72

KAESZ, G. Möbelstile. 1. vyd. Lipsko, 1974, 288 s.

53

Obr. 56. Empírová kredenc, Francie okolo 183073

Oproti klasicistní éře opět získává reprezentativní funkci postel, což může ukazovat na deklaraci císařství jako monarchie. Tu doplňují noční stolky, stolky s umyvadlem a toaletní stolky se zrcadlem, které bylo v době empíru veliké a otočné. Skříňový nábytek je oproti stolovému více mohutný a méně zdobný, čímž občas ztrácí prvky náležící empíru a často téměř splývá se stylem nadcházejícího biedermeieru.

Obr. 57. Empírová komoda - mahagon, Francie 19. stol.74

73

http://www.nadeausauction.com/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www: 74 http://www.nadeausauction.com/[online] [cit. 2014-04-28]. Dostupné z www:

54

5.8.

Období biedermeieru

Biedermeier byl prvním slohem, který se prvořadě nezaměřoval na šlechtický interiér, ale na bydlení měšťanstva. Tento styl se zabydlel ve střední Evropě, zejména pak v Německu. Datujeme ho mezi roky 1815 (vídeňský kongres) a 1848 (revoluční rok), což znamená, že se překrývá s obdobím Empíru, který se ovšem soustředil spíše ve Francii. Oba tyto slohy vzešly z klasicistního vzoru a někde došlo i k jejich smísení. Tématem této doby byla obnova řádu monarchie a rozvoj průmyslu.75 Biedermeier ohlašoval návrat ke starým pořádkům a tématům všedního života. Měšťanstvo se po revoluci částečně vzdalo svých ideálů a ambicí a toužilo zejména po klidu. Došlo ke zmírnění nekompromisní racionality klasicismu či empíru a návratu citovosti doby. Do středu zájmu se dostala rodina a prostředí domova, které symbolizovalo jistotu. Lidé si po období válek nacházeli čas na své koníčky, chodily do kaváren, divadla nebo se věnovali práce v zahradě. Toto krátké období stability v Evropě dalo prostor k rozmachu průmyslu, který se udržel i po období slávy biedermeieru. Města poskytovala lidem nové příležitosti, navíc vesnice byly mnohdy vypleněné po válečných taženích. Docházelo tedy k hromadnému stěhování mladých lidí do měst a tím pokračování trendu rozdělení rodiny, protože staří lidé zůstávaly zpravidl na venkově. Styl biedermeieru spěl k celkovému zjemnění formy a proto se ke konci uchýlil až k rokokovému pojetí – toto období nazýváme neorokokem.

Obr. 58. Interiér Biedermeieru76 75

BRUNECKÝ, P. et al. NIS část VII. Stylový nábytek - příčiny proměn.1.vyd. IRCAES Brno 2012, 186 s. ISBN 978-80-87502-10-5. 76 http://www.theantiquesalmanac.com/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

55

5.8.1. Nábytek a ornament biedermeieru

Obr. 59. Ornament biedermeieru77

Vzhledem i funkcí toto období opět dostává lidské měřítko. Dochází k oproštění od pompéznosti a návratu přírodního motivu, tentokrát jako symbolu klidu a harmonie zahrad a parků. Biedermeier už nemá deklarovat moc, nýbrž umožnit pohodlné bydlení bez zbytečného pozlátka. Hranaté prvky nábytku se zaoblují, zůstávají praktické aspekty z předchozích období. Dochází k opětovné oblibě světlejších dřev, např. buk, ořechové a javorové dýhy. Ornament v této době téměř neexistuje, realizuje se spíše v samotném tvarosloví, zejména sedacího nábytku, popř. v textiliích, tapetách a drobných zařizovacích předmětů. Významný dekorativní význam na nábytku má samotná dýha, která měla zajímavou kresbu, často šlo o dýhy z kořenice, s očkovou kresbou apod. Nábytek byl opatřen silnou vrstvou laku, která jej kromě dekorativního významu zároveň chránila před poškozením.

Obr. 60. Biedermeierový sedací nábytek78

77

http://www.1stdibs.com/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www: 78 KAESZ, G. Möbelstile. 1. vyd. Lipsko, 1974, 288 s.

56

Revoluci ve výrobě nábytku uskutečňuje pan Michael Thonet, který roku 1841 poprvé představil veřejnosti svou židli z ohýbaného dřeva. Tento druh nábytku se stal odlehčenou a svěží variantou dobového zařízení. Splňoval také dobové požadavky na nábytek – jednoduchost, praktičnost, příjemný vzhled a pohodlí a proto se rychle stal oblíbeným a žádaným typem nábytku.

Obr. 61. Židle č. 14, Thonet79

Pohodlný a kvalitní nábytek již díky průmyslově vyráběným pružinám nebyl výsadou šlechty. Pružiny nahrazovaly množství jinak drahého výplňového materiálu. Biedermeier se kromě střední Evropy prosadil i dále na severu, kde spíše než ovlivnění empírem došlo k prodchnutí stylu etnografickými prvky a použití místních dřevin. Zařízení domu se podřizovalo rodinnému životu. Centrum dění se zcela přesunulo do kuchyně a jídelny. Oblíbenost si udržel kulatý tvar stolu kolem nějž se rodina sesedala. Židle byla jedním z mála kreativně ztvárněných kusů mobiliáře. Právě na ní se nejčastěji objevuje znovuobjevený přírodní motiv. Ostatní nábytek je spíše strohý, zejména skříňový nábytek si zachovává hřmotnost empíru. Objevují se další speciální druhy zařízení sloužící k běžným denním i odpočinkovým činnostem např.šicí stolek, květinové stolky, oblíbené byly snížené stolky na čaj nebo kávu.

79

http://www.olmuart.cz/[online] [cit. 2014-05-10]. Dostupné z www:

57

Obr. 62. Komoda biedermeier, Rakousko okolo 182080

Obr. 63. Biedermeier – jilmový šicí stolek, Švédsko okolo 182081

80

http://www.1stdibs.com/[online] [cit. 2014-04-28]. Dostupné z www: 81 http://www.1stdibs.com/[online] [cit. 2014-04-28]. Dostupné z www:

58

5.9.

Neostyly a přelom tisíciletí

Obr. 64. Neogotický ornament82

V průběhu 19. století, zejména v jeho druhé polovině se již nedá hovořit o uměleckých slozích. Jakoby už vše podstatné bylo v umění vymyšleno, došlo k tříštění slohů na různé styly a umělecké proudy, které ve větší či menší míře kopírovaly předchozí slohy. Kromě diferenciace stylů podle jednotlivých území a aktuální sociálněpolitické nálady docházelo i k jejich kombinacím. To mělo za následek, že vznikaly svébytné druhy stylů jež měly, podobně jako slohy své charakteristické rysy. Toto období lze nazvat dobou vlády měšťanstva a především dobou velkého pokroku. Možná to byl právě důvod, proč se společnost odvrátila od vytváření nových slohů a změnila své dosavadní hodnoty. Byla to doba průmyslové revoluce, kde se vlivem vědního pokroku měnila ruční práce lidí na práci strojů – nejdříve parních, poté elektrických. Významné objevy zaznamenaly chemie, fyzika, biologie, lékařské vědy a vznikala také nová odvětví se zájmem o člověka – sociologie a psychologie. Ze strany vládních institucí byla snaha o zmírnění sociálního napětí společnosti. Roku 1863 Amerika zrušila otroctví. Prusko, které bylo na vrcholu své moci zavedlo první sociální podporu, důchody a dělnické třídě rozšířilo pravomoci. Zrychlující se tempo doby, uvolnění trhu a konkurenční boje měly za následek, že u výrobků se přestávalo dbát na kvalitu zpracování. Důležitá byla jeho módnost a dojem luxusu, který symbolizuje jednu z neměnných hodnot společnosti kterékoliv doby.

82

http://flog.pravda.sk/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

59

5.9.1. Styly romantismu Po období Biedermeieru předznamenal neorokokový styl oblibu romantizujících prvků. Ty měly původ ve Francii a Anglii a postupně Evropu zaplavily modifikace všech předchozích slohů jako např. neogotika, neorenesance, neoklasicismus včetně oblíbených orientálních prvků. Neorenesance se uplatňovala zejména ve stavbách městských domů či institucí, neogotika byla stylem nových sakrálních staveb. Romantismus si tyto „staré časy“ idealizoval a hledá v nich jistotu a oporu. Pro využití historických motivů si však nehledal jiné důvody a proto je nesourodě spojuje ve více či méně zdařilých kompozicích. Romantismus je jakýmsi průvodním jevem doby pokroku vědy. Je to styl snílků, umělců, hudebníků a básníků, kteří díky své citlivosti na prudké tempo doby prezentují ve svých dílech romantismus jako výraz své citové rozpolcenosti. V Anglii během 2. pol. 19. stol. za vlády královny Viktorie vzniká samostatný umělecký proud, vycházející z gotického slohu, který nazýváme Viktoriánským.

Obr. 65. Novogotické křeslo 83

83

http://www.npu.cz/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

60

5.9.2. Arts and crafts a secese Konec 19. století se vyznačuje návratem k pečlivému řemeslnému zpracování a předmětům „s duší“. Toto krátké období bylo projevem snahy skončit chaos vládnoucí v architektuře a interiéru 2. poloviny 19. století a přinést nové, vlastní umělecké vyjádření a uchopení soudobých materiálů. Vše začalo hnutí s názvem Arts & crafts, které bylo založeno v Anglii a šířilo své poselství po celé Evropě. Toto hnutí se vytyčilo proti masovému šíření průmyslově vyráběných výrobků a chtělo do domovů vnést předměty jedinečné a hodnotně umělecky ztvárněné. Inspiraci toto hnutí nalezlo zejména v umění středověku. Vracelo klasické techniky jako tkaní, dřevořezbu, práci se sklem či kovem. Na toto hnutí navázalo umění secese, které se inspirovalo v přírodě a folklorice jednotlivých zemí včetně orientu. Centrem stylu na přelomu století je Vídeň.

Obr. 66. Posezení ve stylu Arts and crafts, 189084

84

http://www.artfactory.com/[online] [cit. 2014-04-29]. Dostupné z www:

61

Obr. 67. Secesní toaletní stolek, okolo 192085

Jedním z důvodů ke vzniku secese bylo hromadné stěhování lidí do měst, které se projevuje chybějícím aspektem přírody v lidském životě. Prostřednictvím secese, jakoby se kousek přírody dostal i do měst a obydlí lidí. Secese je charakteristická svým organickým tvaroslovím a množstvím dekorací jako je mozaika, vitráž, různé kameny, korálky apod. Nábytek i architektura jakoby ožívaly, vše hraje barvami, přesto však oplývá elegantními organickými křivkami. Secese vyhlašuje boj temné a těžké přepychovosti měšťanského stylu. Celý byt byl proto prosvětlován velkými okny, lesklým nábytkem lehké elegance a dále byl uplatňován zejména kov, sklo, keramika, mramor, ohýbané a vyřezávané dřevo, bambus, rohože, umělecké předměty, grafika a tkaniny. Prostota a lehkost interiéru připomíná období biedermeieru, secesní nábytek je lehký, plný měkké dynamiky vyjádřené ladnými křivkami konstrukčních prvků.86 Secese se udržela až do období po první světové válce a bývá označována jako poslední jednotný umělecký sloh. 85

http://www.whatantiquefurniture.com/[online] [cit. 2014-04-29]. Dostupné z www: 86 BRUNECKÝ, P. Dějiny a bydlení. 1. vyd. Brno: MZLU, 2003, 264 s., ISBN 978-80-7375-354-2.

62

5.10. Slohy ornamentu prosté a současnost „Dekorace je smyslné a primitivní povahy, stejně jako barva, a hodí se toliko pro nižší třídy, sedláky a divochy.“(Le Courbisier)

Jestliže se nám 19. století zdálo překotné ve svém vývoji, nebylo to ještě nic proti tomu, jakým tempem ubíhá současná doba. Přestože se počátkem 20. století objevily snahy o návrat poctivého rukodělného nábytku, pokrok zastavit nelze a proto průmyslová výroba ovládla trh. Do světa, který byl již znaven ze všeho ornamentu přichází nové styly, v nichž jsou ornament a zdobnost považovány na něco nadbytečného,

primitivního

až

vulgárního.

Inspirován

posledními

výkřiky

impresionismu počátku tisíciletí vznikl ve Španělsku hranatý kubismus. Koncem první světové války letech jako pocta průmyslové výrobě, novým materiálům a v protikladu k dekorativismu art deca vznikají funkcionalismus, futurismus a konstruktivismus. Tyto styly nade vše staví účelnost architektury i jejího zařízení. Vše přebytečné musí pryč. Vrcholu zde dosáhla nauka o ergonomii.

Obr. 68. Funkcionalistická židle, Mies van der Rohe, 1. pol. 19. stol.87

87

http://sypka.cz//[online] [cit. 2014-05-06]. Dostupné z www:

63

V novém 21. století je trh zcela přesycen. Objevuje se na něm nepřeberné množství nábytku v nejrůznějších stylových, tvarových, materiálovách i barevných modifikacích. Není již určená hranice toho, coj kýč a co umění. Hodnota tradičního kvalitního nábytku zaniká v množství levného dovozového zboží. Hlavním materiálem pro výrobu nábytku už není pouze dřevo, jak tomu bylo po celá minulá staletí. Prim hrají aglomerované materiály a umělé hmoty, které již v blízké budoucnosti slibují ovládnutí nábytkového trhu. O jejich dlouhodobém dopadu na zdraví člověka toho zatím ale víme stále velmi málo. Aktuální trendy v bydlení udávají časopisy, internet a další média. Vzorem jsou domovy celebrit. V současné Evropě, zejména u bohaté vrstvy obyvatelstva, trvá trend strohého, chladného nábytku bez ornamentů a přírodních materiálů. Typickým znakem takového interiéru je drahé vybavení a elektronika, které nejsou určeny primárně k užívání, ale jimiž majitel deklaruje své společenské postavení. Střední vrstva se dělí na mnoho proudů z nichž by se daly jmenovat dva výrazné. První z nich tento trend luxusu kopíruje s tím, že dává přecejenom přednost útulnějšímu stylu se stylizovanou květinovou dekorací a samozřejmě nakupuje napodobeniny. Druhá skupina stále tíhne k minulosti a přírodě, v nichž hledá klid a jistotu. Proto se obklopuje věcmi rustikálními či historizujícími doplněnými o hřejivé textilie a živé květiny. To však jsou velmi obecné parametry dnešního člověka a mobiliáře. Mnoho lidí dnes navzdory tomu co jim vnucují média hledá prostřednictvím zařízení svého bytu možnost sebevyjádření a prezentuje tím velmi osobité eklektické styly v nichž lze najít tradiční prvky folkloru i moderny.

Obr. 69. Moderní interiér 21. století88 88

http://annaserratfotografia.blogspot.cz/[online] [cit. 2014-05-06]. Dostupné z www:

64

6. ZEVŠEOBECNĚNÍ PROMĚN ORNAMENTŮ NÁBYTKU V KONTEXTU VÝVOJE SPOLEČNOSTI Pokud by bylo možné oprostit se od popisu historických událostí, mohlo by se zdát nesmyslné nejen střídání dějinných slohů, ale možná i umění jako takové. Umění vždy reflektovalo dobu svým obsahem i formou, proto je i součástí této práce o ornamentu na nábytku alespoň nástin historických událostí vedoucích k jeho proměnám. Podíváme-li se na historii s odstupem, lze si všimnout, že v dějinách dochází k neustálému boji o moc - neustálému hledání rovnováhy mezi vědou a vírou, rozumem a citem. Tyto dva symboly jsou v ornamentu nábytku zastoupeny symetrickou geometrií inspirovanou antikou či motivem květiny. Tyto dva zástupné prvky se v historii nejdříve v pozvolné křivce střídaly v pozici na výslunní, s postupující dobou se však více a více potkávaly a mnohdy došlo i k jejich úplnému smísení. S nástupem křesťanství dala Evropa vzniknout prvním historickým slohům středověku, jejichž hlavním úkolem bylo obrátit člověka na novou víru a k Bohu. Tím současně upevnit moc církve. Do popředí se dostával motiv přírody (zejména v období gotiky), jako příklad díla božího. Vlivem toho, jak člověk časem poznával stále více, musel nutně dojít k otázce, zda je víra v Boha vše co na tomto světě existuje. Duchovní květina přestala být žádoucí a člověk zatoužil po řádu rozumu. Za vzor období, kdy bylo rozumové poznání světa na prvním místě označil antiku. Ta je i dodnes považována za období velkého pokroku, smělých filozofických myšlenek a dává příklad dokonalého člověka, vzdělaného ve všech směrech. To byly myšlenky, jež daly vzniknout prvnímu z novověkých slohů – renesanci. Církev se však nemínila tak snadno vzdát. Zcela záměrně proto utvořila nový sloh, jenž měl člověku připomenout jeho pozemský úděl a nepatrnost před mocí boží. Tento styl nazýváme baroko. To vneslo do umění včetně výroby nábytku dosud nebývale dynamické tvary i ornamenty stylizované flory. Vzdělané šlechtě ovšem hlavou stále vířily myšlenky a otázky, zda-li je Bůh opravdu všemohoucí a Bibli si začala vykládat po svém, tak se barokní styl přerodil v uvolněné a frivolní rokoko. Květina jako duchovní symbol byla v tomto období na svém vrcholu. Ornament v tomto slohu také poprvé ztratil svou symetričnost. Období plné radovánek a oslav života však na druhé straně stálo mnoho peněz, což mělo (spolu s objevem antických vykopávek) za následek nespokojenost buržoazie a vznik Velké francouzské revoluce s níž nastoupil řád a

65

symetrie umírněného klasicistního slohu, který, stejně jako renesance opět oprášil antické ideály a nastolil módu pravoúhlých linek. A následovaly další slohy, ve kterých opět společnost zatoužila po květině a další, kde se do popředí opět dostala antika. Tato křívka se v průběhu historie stále opakovala a děje se tomu dodnes. Oproti historii však pouze ve výrazně kratších časových úsecích a méně zřetelně ohraničené. S tím, jak se společnost vyvíjela, obohacovaly se jednotlivé slohy o nové prvky a ty původní se neustále rozvíjely. Lidé měli stále větší nároky na pohodlí, proto vznikaly stále nové druhy nábytku, bydlení se časem stávalo intimnějším a útulnějším. Z tohoto rychlého průletu historickými slohy je zřejmé, že v každé době jde především o uspokojování potřeb jednotlivce či skupiny. Vyplývá z lidské povahy, že člověk vždy touží po něčem novém, módním a často se pak stává, že pokud to získá, opět se rád vrátí k tomu starému a osvědčenému.

66

7. DISKUSE O PROMĚNÁCH ORNAMENTU Tato práce obsahuje pouze stručné objasnění toho, proč ornament v průběhu historie nabýval těch či oněch podob. K detailnějšímu vysvětlení těchto proměn by bylo zapotřebí obsáhlejšího popisu dějinných událostí a to nejenom v Evropě. Zároveň také poskytuje pouze obecně uznávané vysvětlení těchto proměn. Téma ornamentu je však široké a dodnes ne zcela probádané. Poskytuje proto příležitost k filozofickým diskuzím a k zamyšlení nad tím, jak velkou úlohu vlastně motivy, které člověka v jeho každodenním životě obklopují hrají. Ornament lze chápat jako snahu člověka o zhodnocení předmětů. Pomineme-li jeho původní rituální význam (kde šlo o zhodnocení na duchovní úrovni), lze toto zhodnocení chápat jako zkrášlování okolního prostředí. Ať už jako samostatnou dekoraci či podtržení jiné umělecké formy. Z předchozích kapitol vyplývá, že ornament může mít nečekaně velkou moc a jeho úloha v dějinách není zanedbatelná. Může sloužit jako agitační nástroj církve i prostředek napomáhající k upevnění moci panovníka. Zároveň se jím mohou jednotlivé země od sebe navzájem vytyčovat či jeho přijetím vyjádřit vzájemnou náklonnost. Předměty zdobené ornamenty sloužily k reprezentaci či jako honosné dary, protože složitý ornament je také chápán jako ekvivalent vynaloženého úsilí, času a finančních prostředků. Dodnes se předměty s označením „ručně zdobené, malované, ...“ považují za cennější než strojová výroba. Tím, že ornament symbolizuje duchovní kulturu určitého národa, může svým jedinečným tvaroslovím sloužit jako inspirace pro jiné země. Od dob objevných zámořských plaveb je např. v Evropě považován za exotický a tím pádem žádaný ornament Asie a naopak v Asii je za neobvyklý považován styl Evropy. Příkladem námětově pestrého ornamentu je např. zboží dovážené z Ameriky, jehož podobu ovlivňuje mnoho různorodých kulturních vlivů jejích obyvatel. Ornament tohoto typu by bylo vhodné rovněž zařadit do nábytku Evropy, avšak do této práce již pro svou obsáhlost nebyl zařazen. Ze stejného důvodu zde nebyla zařazena pasáž o lidovém ornamentu, který přestože nenese typické znaky konkrétních slohů, bývá krajově různorodý a námětově bohatý. Narozdíl od stylu šlechtických paláců se lidový ornament nesnažil nikoho agitovat ani ohromit, ale omezil svou funkci na zdobnou, tak aby byl interiér domu díky němu přívětivější.

67

I v rámci Evropy nelze hovořit o jednotném slohu, který by se uplatnil ve všech zemích stejně. Nové slohy se obvykle šířily z jihu Evropy - Francie či Itálie a je proto na snadě, že právě tam byl nejvíce patrný jejich vliv. Země Skandinávie oproti tomu tyto slohy přijímaly značně vlažněji a osvojily si pouze ty prvky, které korespondovaly s jejich národním smýšlením. Tím se v těchto zemích udržely původní pohanské motivy, které svébytným způsobem doplňovaly oficiální slohy. Ve svém uměleckém projevu je specifická i Velká Británie, která rovněž zcela nespadá do klasického slohového rozřazení jak je uvedeno v této práci což je částečně dáno jejím geografickým oddělením od kontinentu a částečně historií. To je jen zlomek témat, která by stála za šiřší prozkoumání a porovnání s klasickými slohy Evropy. Tyto a další ornamentální náměty Evropu obohacují, což její ornamentální tvarosloví činí pestřejším, zajímavějším a jsou se zdrojem inspirace i dnes.

68

8. ZÁVĚR Když Adolf Loos označil roku 1929 ornament za zločin, myslel to tak, že ornament se stal přežitkem moderní doby, zbytečným plýtváním materiálu i lidskými zdroji. Historii bez ornamentu si ovšem představit nelze a prohlašovat jej za zbytečnost může jen člověk neznalý souvislostí. Ornament člověka obklopoval od samého počátku a reflektoval společenské i hospodářské poměry již v době, kdy je nemohl dokumentovat tisk nebo fotografie. Předešel dokonce tzv. velká odvětví umění jako malířství, architekturu či sochařství a dodnes je z jejich kruhu jaksi vyčleněn, podobně jako odvětví výroby nábytku. Přesto se u obojího jedná o svébytný výtvarný projev, skrze jehož podobu se dovídáme mnoho o tom, jak lidé žili dříve, jaké měly potřeby, v co věřili a jaké hodnoty zastávaly. Tím se skrze znalosti o vývoji ornamentu a nábytku dovídáme mnoho i o nás samých. Přes všechny snahy moderní doby oprostit okolní svět od ornamentu k tomu nikdy nedošlo. Ornament se, ať už v jakékoliv podobě, stále těší velké oblibě a vyskytuje se v interiérech všech zemí i společenských vrstev.

69

9. SUMMARY When Adolf Loos described the 1929 ornament as a crime he meant that the ornament became a relic of the modern era, waste of material and human resources. However, we can not imagine history without ornament and only a person without knowledge of context can claim it a futility. Ornament surrounded man from the very beginning to reflect the social and economic conditions in the times when printing or photography could not document them. It even preceeded so called large fields of art such as painting, architecture and sculpture and is still from them somewhat detached, similarly to the furniture industry. Yet in both cases it is a distinctive artistic expression, through which form we learn a lot about how people lived, what they needed, what they believed in and what values they advocated. It is through the knowledge of the development of ornament and furniture that we learn a lot about ourselves. Despite all the efforts of modern times to break the ornament away from the rest of the world this never happened. Ornament is, in any form, still very popular and is found in the interiors of all countries and walks of life.

70

10.SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Monografie: •

ANDERSON, W. The Castles of Europe. Hertfordshire, 1984, 115 s.

•

BRUNECKÝ, P. Dějiny a bydlení. 1. vyd. Brno: MZLU, 2003, 264 s., ISBN 978-80-7375-354-2.

•

BRUNECKÝ, P. Historický vývoj nábytku. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1993, 228 s. ISBN 80-7157-093-1.

•

BRUNECKÝ, P. et al. NIS část VII. Stylový nábytek - příčiny proměn.1.vyd. IRCAES Brno 2012, 186 s. ISBN 978-80-87502-10-5.

•

BUDILOVÁ, K. Umění baroka – architektura,malířství,sochařství. Závěrečná práce, 2007, 11 s.

•

ČESAL, A. et al. Utajené dějiny Čech I. 1. vyd. Praha: Ivo Železný, 2002, 302 s., ISBN 80-237-3690-6.

•

ELIŠKA, J. Ornament a dekor. 1. vyd. Brno: Univerzita J.E.Purkyně, 1985, 73 s.

•

KAESZ, G. Möbelstile. 1. vyd. Lipsko, 1974, 288 s.

•

MEYER, F. S. A Handbook of ornament. New York: Architectular Book Pub. Co., 1920, 548 s.

•

ROESDAHL, E., WILSON, D.M. From Viking to Crusader, The Scandinavians and Europe 800 - 1200, New york: Rizzoli International , 1992, 348 s.

•

SKOTÁKOVÁ, L. Ornament v užitém secesním umění. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 82 s.

•

TOGNER, M. Historický nábytek : Terminologický slovník historického nábytku od gotiky po poč. XX. století. 1. vyd. Praha: Datel - Radim Výrubek, 1993. 123 s. ISBN 80-901961-2-8.

Elektronické zdroje: •

https://www.etsy.com/[online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

•

ŠTAUBEROVÁ, Z. Ornamenty. [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

71

•

http://commons.wikimedia.org/[online]. [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

•

VRÁNOVÁ, M. Křesťanská antika. [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

•

http://wikipedie.cz/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

•

http://www.nasefarnosti.cz/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

•

http://www.galenfrysinger.com/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

•

http://www.fanar.gov.qa/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

•

http://1000amazingplaces.blogspot.cz/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

•

http://wikipedie.cz/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

•

http://en.wikipedia.org/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

•

http://www.studyblue.com/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

•

http://wikipedie.cz/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

•

http://wikipedie.cz/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

•

http://wikipedie.cz/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

•

http://shadowsonstone.blogspot.cz/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

•

http://historickynabytek.cz/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

72

•

http://verhaar-antiquair.nl/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

•

http://www.rodinnevylety.cz/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

•

http://avvyatelier.websnadno.cz/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

•

http://www.burg-trausnitz.de/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

•

http://www.hermitagemuseum.org/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

•

http://de.wikipedia.org/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

•

http://www.ancientsculpturegallery.com/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

•

http://touchwoodukcouk.blogspot.cz/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

•

http://www.furthof-antikmoebel.de/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

•

http://www.roubena-chalupa.cz/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

•

http://commons.wikimedia.org/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

•

http://www.artquid.com/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

•

http://a-l-ancien-regime.tumblr.com/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

•

http://image0-rubylane.s3.amazonaws.com/[online] [cit. 2014-04-25]. Dostupné z www:

•

http://en.wikipedia.org/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

73

•

http://www.buffaloah.com/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

•

http://www.christies.com/[online] [cit. 2014-04-27]. Dostupné z www:

•

http://www.dorotheum.com/[online] [cit. 2014-04-27]. Dostupné z www:

•

http://tdclassicist.blogspot.cz/[online] [cit. 2014-05-09]. Dostupné z www:

•

http://cs.wikipedia.org/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

•

http://galerieperrin.com//[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

•

http://www.nadeausauction.com/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

•

http://www.nadeausauction.com/[online] [cit. 2014-04-28]. Dostupné z www:

•

http://www.theantiquesalmanac.com/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

•

http://www.1stdibs.com/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

•

http://www.olmuart.cz/[online] [cit. 2014-05-10]. Dostupné z www:

•

http://www.1stdibs.com/[online] [cit. 2014-04-28]. Dostupné z www:

•

http://www.1stdibs.com/[online] [cit. 2014-04-28]. Dostupné z www:

•

http://flog.pravda.sk/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

74

•

http://www.npu.cz/[online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z www:

•

http://www.artfactory.com/[online] [cit. 2014-04-29]. Dostupné z www:

•

http://www.whatantiquefurniture.com/[online] [cit. 2014-04-29]. Dostupné z www:

•

http://sypka.cz//[online] [cit. 2014-05-06]. Dostupné z www:

•

http://annaserratfotografia.blogspot.cz/[online] [cit. 2014-05-06]. Dostupné z www:

75

11.SOUPIS OBRÁZKŮ Obr. 1. Replika kamenného objektu z období neolitu Obr. 2. – 10. Příklady ornamentů Obr. 11. Asymetrická rozvilina Obr. 12. Srovnání pravěkého ornamentu Obr. 13. Románský tympanon, bazilika ve Vézelay, Francie Obr. 14. Iniciála Zbraslavské kroniky Obr. 15. Barokní výzdoba kláštera Melk, Rakousko Obr. 16. Islámská mozaika a vitráž Obr. 17. Minaret, Španělsko 1184 Obr. 18. Kombinace kaligrafie a ornamentu Obr. 19. Přibližné časové zařazení Evropských slohů (vlastní zdroj) Obr. 20. Rotunda sv. Jiří na hoře Říp Obr. 21. Románský ornament Obr. 22. Románský sedací nábytek Obr. 23. Románská truhla, Švédsko kolem roku 1200 Obr. 24. Románská truhla, Německo kolem roku Obr. 25. Románský relikviář - měď, Francie kolem roku 1200 Obr. 26. Bazilika opatství v Saint-Denis, Francie Obr. 27. Gotický ornament Obr. 28. Gotický sedací nábytek Obr. 29. Gotická truhla, Španělsko poč. 16. stol. Obr. 30. Gotická truhla, Německo 14. stol. Obr. 31. Renesanční zámek v Litomyšli Obr. 32. Renesanční ornament Obr. 33. Renesanční sedací nábytek Obr. 34. Pozdně renesanční truhla, Itálie 16. stol. Obr. 35. Svatební renesanční truhlice, Itálie 16. stol. Obr. 36. Barokní kostel Panny Marie v Drážďanech Obr. 37. Barokní ornament Obr. 38. Barokní sedací nábytek Obr. 39. Komoda Ludvíka XIV. - boulleterie, 17. stol. Obr. 40. Komoda měšťanská, okolo 1750

76

Obr. 41. Rokokový zámek Nové Hrady Obr. 42. Rokokový ornament Obr. 43. Rokokový sedací nábytek Obr. 44. Rokoková komoda, Itálie 18. stol. Obr. 45. Rokoková komoda s chinoiserií, Francie 18. stol. Obr. 46. Rokokový konzolový stolek, Německo 18. stol. Obr. 47. Klasicistní sídlo, Německo Obr. 48. Klasicistní ornament Obr. 49. Klasicistní sedací nábytek Obr. 50. Klasicistní stůl, Německo – David Roentgen okolo Obr. 51. Klasicistní komoda, Francie okolo 1770 Obr. 52. Klasicistní noční stolek, Anglie okolo 1770 Obr. 53. Vítězný oblouk, Francie 1807-1809 Obr. 54. Empírový ornament Obr. 55. Empírový sedací nábytek Obr. 56. Empírová kredenc, Francie okolo 1830 Obr. 57. Empírová komoda - mahagon, Francie 19. stol. Obr. 58. Interiér Biedermeieru Obr. 59. Ornament biedermeieru Obr. 60. Biedermeierový sedací nábytek Obr. 61. Židle č. 14, Thonet Obr. 62. Komoda biedermeier, Rakousko okolo 1820 Obr. 63. Biedermeier – jilmový šicí stolek, Švédsko okolo 1820 Obr. 64. Neogotický ornament Obr. 65. Novogotické křeslo Obr. 66. Posezení ve stylu Arts and crafts, 1890 Obr. 67. Secesní toaletní stolek, okolo 1920 Obr. 68. Funkcionalistická židle, Mies van der Rohe, 1. pol. 19. stol. Obr. 69. Moderní interiér 21. století

77