Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta
Bakalářská práce
BRNO 2010
PETR LUKÁŠ
Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie
Zámecký park v Čechách pod Kosířem - dendrologická studie Bakalářská práce (přiloţeny 2 přílohy: Mapa dřevin zámeckého parku a cd)
Vedoucí bakalářské práce: Ing. Soňa Tichá, Ph.D.
Vypracoval: Petr Lukáš Brno 2010
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Zámecký park v Čechách pod Kosířemdendrologická studie vypracoval samostatně a pouţil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana LDF MENDELU v Brně. dne 26. dubna 2010 podpis řešitele bakalářské práce …………………………………..
Poděkování: V první řadě musím poděkovat vedoucí práce Ing. Soni Tiché Ph.D. za její cenné rady a připomínky. Také děkuji své mamince a všem mým dobrým přátelům za podporu při psaní bakalářské práce. V Brně dne 26. dubna 2010 Petr Lukáš
Jméno: Petr Lukáš
Název bakalářské práce: Zámecký park v Čechách pod Kosířem - dendrologická studie
Resumé: Práce se zabývá dendrologickým průzkumem v zámeckém parku v Čechách pod Kosířem. V literárním přehledu je popsána stručná historie parku a zámku, ale i stručná charakteristika lokality parku. V práci jste dále seznámeni se samotným dendrologickým průzkumem parku, který se zabývá determinací druhů jehličnatých a listnatých dřevin s keři. Dalším bodem je hodnocení zdravotního stavu dřevin a dendrometrické měření. Výsledkem práce je vytvoření návrhu průvodce parku s mapou. Práce také obsahuje srovnání tohoto dendrologického průzkumu s dendrologickým průzkumem O. Mrkose a K. Hiekeho a vytvoření fotodokumentace parku.
Klíčová slova: dendrologie průzkum park dendrometrie
Name: Petr Lukas
Name of bachelor work: Čechy pod Kosířem chateau – dendrological study
Resumé: The work deals with the dendrological research in Čechy pod Kosířem chateau. In the litery surfy is described a brief history of the park and chateau as well as a bief charecteristic of park location. In this work you are also acquainted with the dendrological park research itself which deals with the determinativ of coniferous species and deciduou wood species with bushes. The next point is the evaluation of wood species the reset of these work is the Project of park guidebook with a map. The work also contains the comparison of this dendrological research with the dendrological research of Mr. Mrkos and Mr. Hieke and park photodocumentation.
Key words: dendrological research park forest mensuration
Obsah: 1. ÚVOD...................................................................................................................... 11 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED ......................................................................................... 12 2. 1.Charakteristika lokality ........................................................................................ 12 2. 2. Historie zámku a zámeckého parku v Čechách pod Kosířem............................. 13 3. METODIKA............................................................................................................ 15 4. VÝSLEDKY............................................................................................................ 16 4. 1. Jehličnany............................................................................................................ 16 4. 1. 1. Cupressaceae............................................................................................... 16 4. 1. 2. Pinaceae ...................................................................................................... 20 4. 1. 3. Taxaceae...................................................................................................... 28 4. 1. 4. Další zjištěné výsledky u jehličnanů ........................................................... 28 4. 2. Listnáče ............................................................................................................... 29 4. 2. 1. Aceraceae .................................................................................................... 29 4. 2. 2. Betulaceae ................................................................................................... 30 4. 2. 3. Bignoniaceae............................................................................................... 31 4. 2. 4. Celastracea.................................................................................................. 31 4. 2. 5. Corylaceae................................................................................................... 32 4. 2. 6. Fabaceae ..................................................................................................... 32 4. 2. 7. Fagaceae ..................................................................................................... 33 4. 2. 8. Hippocastanaceae ....................................................................................... 35 4. 2. 9. Juglandaceae............................................................................................... 35 4. 2. 10. Magnoliaceae ............................................................................................ 36 4. 2. 11. Oleaceae.................................................................................................... 37 4. 2. 12. Rhamnaceae............................................................................................... 37 4. 2. 13. Rosaceae.................................................................................................... 38 4. 2. 14. Salicaceae.................................................................................................. 39 4. 2. 15. Sapindaceae............................................................................................... 41 4. 2. 16. Tiliaceae .................................................................................................... 41 4. 2. 17. Ulmaceae................................................................................................... 43 4. 2. 18. Další získané výsledky u listnáčů.............................................................. 43 4.3. Keře ...................................................................................................................... 44 4. 3. 1. Anacardiaceae............................................................................................. 44
4. 3. 2. Araliaceae.................................................................................................... 44 4. 3. 3. Berberidaceae.............................................................................................. 44 4. 3. 4. Buxaceae...................................................................................................... 45 4. 3. 5. Caprifoliaceae............................................................................................. 45 4. 3. 6. Celastraceae................................................................................................ 46 4. 3. 7. Cornaceae.................................................................................................... 46 4. 3. 8. Corylaceae................................................................................................... 46 4. 3. 9. Cupressaceae............................................................................................... 47 4. 3. 10. Elaeagnaceae............................................................................................. 47 4. 3. 11. Fabaceae ................................................................................................... 47 4. 3. 12. Loranthaceae............................................................................................. 48 4. 3. 13. Oleaceae.................................................................................................... 48 4. 3. 14. Philadelphaceae ........................................................................................ 49 4. 3. 15. Rhamnaceae............................................................................................... 49 4. 3. 16. Rosaceae.................................................................................................... 49 4. 3. 17. Spiraeaceae ............................................................................................... 50 4. 3. 18. Taxaceae.................................................................................................... 51 4. 3. 20. Vitaceae..................................................................................................... 51 4. 4. Průvodce parkem................................................................................................. 52 5. DISKUSE ................................................................................................................ 53 5. 1. Komentář ke grafům............................................................................................ 53 5. 2. Posouzení s dřívějšími dendrologickými průzkumy........................................... 53 5. 3. Návrh péče........................................................................................................... 54 5. 4. Ostatní návrhy ..................................................................................................... 56 5. 5. Dodatek k návrhu péče........................................................................................ 56 5. 6. Komentář ke kapitolám 4. 1. 4. a 4. 2. 18. .......................................................... 56 6. ZÁVĚR.................................................................................................................... 58 7. SUMMARY............................................................................................................. 59 8. SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY..................................................................... 60 9. PŘÍLOHY…………………………………………………………………………61
1. ÚVOD Historická zahrada, park nebo sad jsou památkami svého druhu jako umělecké dílo architektonizované přírody, které však ţije mimo jiné i vlastním biologickým ţivotem. Historické zahrady, parky i sady tvoří jako památky zahradního umění početnou, slohově významnou vývojovou řadu, která je nedílnou součástí hradů, zámků, šlechtických paláců ale i měšťanských domů. Historické zahrady jsou památkami zahradního umění, které jsou spjaty s určitým slohovým názorem doby, v níţ vznikly. Mohou však také odráţet myšlenkové prostředí lokality nebo mentalitu zadavatele stavby. Právě z tohoto důvodu práce připomíná stručnou historii nejen parku, ale i samotného zámku. Stěţejní částí bakalářské práce je dendrologický průzkum parku. Výzkum byl orientován na determinaci druhů jehličnatých a listnatých dřevin. Nedílnou součástí práce je i hodnocení zdravotního stavu dřevin a výsledky dendrometrického měření. Literární a archivní prameny společně se získanými daty z terénního průzkumu podrobil autor práce rozsáhlé analýze. Její výsledky byly pouţity pro vytvoření návrhu průvodce parku s mapou, ve kterém jsou vyznačeni nejvýznamnější jedinci v parku. Informace z terénních prací, jeţ byly stěţejní pro dendrologický průzkum, pak byly porovnávány s dendrologickým průzkumem O. Mrkose. Třetím, neméně důleţitým výsledkem práce, bylo vytvoření aktuální fotodokumentace parku. Cíl práce: inventarizace dřevin v zámeckém parku v Čechách pod Kosířem, zhodnocení stavu a významu dřevin objektu.
11
2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2. 1. Charakteristika lokality Převzato ze stránek www.geoportal.cenia.cz z 17. 3. 2010. Park se nachází v Olomouckém kraji, v katastrálním území obce Čechy pod Kosířem. Situační mapa je uvedena v přílohách (obr.č.1). Z geologického hlediska se zde nacházejí paleozoické horniny zvrásněné, nemetamorfované (břidlice, droby, křemence, vápence). Půdy na území kolem parku jsou půdního typu hnědozem a subtypu luvisol. V geomorfologii je území zařazeno: systém – Hercynský, provincie – Česká vysočina, subprovincie – Krkonošsko – Jesenická soustava, oblast – Jesenická, celek – Zábřeţská vrchovina, podcelek – Bouzovská vrchovina, okrsek – Přemyslovická pahorkatina. Fytografické členění území je: oblast – Mezofytikum, obvod – Českomoravské mezofytikum, okrsek – Drahanské podhůří. Potenciální přírodní vegetace v oblasti zámku je Černýšová dubohabřina (Melampyronemorosi–carpinetum). Zámecký park je po stránce terénní mírně zvlněný. Jeho nejníţe poloţené partie, tj. Velkého i Malého rybníka, obepíná vrstevnice 270 m. n. m. Jihozápadní část parku, jakoţ i jeho části severní a jihovýchodní leţí v nadmořské výšce 275 m. n. m. Vrstevnice 280 m. n. m. obepíná táhlé návrší, které se zvedá nad severovýchodním břehem Velkého rybníka. Na nejvyšším bodě tohoto návrší (282,5 m) stojí hlásná věţ z červených cihel. Proti tomuto návrší se zvedá do výše asi 270 m. n. m. návrší rozsahem mnohem menší, které tvoří předěl mezi oběma rybníky. Od stavidla velkého rybníka na severovýchod se terén postupně zvyšuje, a to od 265 aţ do 285 m. n. m., takţe východní cíp zámeckého parku leţí relativně nejvýše. (Mrkos, 1961). V zámeckém parku byl zároveň proveden i průzkum půdní. Vzorky zemin z 12 různých míst, označených na přiloţeném plánku čísly v malých krouţcích (obr.2.), byly odebírány sondovací tyčí dlouhou 40 cm, opatřenou hlubokým ţlábkem. Poněvadţ mnoţství zeminy odebrané tímto způsobem je příliš malé, bylo třeba získávat potřebné mnoţství materiálu opakovaným hloubením v širším okruhu výchozí sondy. Vzorky zemin byly pak podrobeny chemickým rozborům v naší geobotanické laboratoři, jejichţ výsledky podává přiloţená tabulka č.1. Tyto rozbory ukazují, ţe eluviální útvary studovaného území náleţejí půdnímu typu středoevropské hnědozemi (9,17). Tento typ 12
je charakterizován především mírně vlhkým podnebím, s ročním úhrnem sráţek 600 mm. Povrchový půdní horizont sahající do hloubky 30 – 40 cm má barvu hnědošedou aţ šedohnědou, reakci neutrální nebo mírně kyselou a obsah humusu nejvýš 2,7%. Nepatrné mnoţství vápníku je podmíněno matečnou horninou z kulmských břidlic. Nadměrně vysoké procento vápníku v půdním vzorku č. 6 ( 20,3%) lze vysvětlit tak, ţe na příslušném návrší (úsek 25. a 26.) byly snad kdysi ukládány zbytky malty, cementu a omítky spolu se zeminou. Ţe zde běţí o umělý pokryv, je zřejmé jiţ z jeho kápovitého tvaru a také z toho, ţe půdní sondy odebrané ze svahu i z úpatí téhoţ návrší obsahují jedno procento vápníku. (Mrkos, 1961). Klimatické podmínky jsou uvedeny v tabulce č.2, které byly převzaty z webových stránek Českomoravského hydrometeorologického ústavu (www.chmu.cz, 13.3.2010) 2. 2. Historie zámku a zámeckého parku v Čechách pod Kosířem Nejstarší zmínka o Čechách je z roku 1131. Dokládá, ţe v obci patřily dva lány olomoucké metropolitní kapitule. První zmínka o panském sídle v Čechách, tvrzi, je v zápise do zemských desek v roce 1359. Koncem 16. století byla tvrz přebudována na malý renesanční zámek. Během středověku a raného novověku se zde vystřídalo několik majitelů panství. Na začátku 18. století odkupuje panství Jan Adam Ondřej z Lichtenštejnu. Jeho dcera, Marie Terezie z Lichtenštejnu, která se provdala za prince Evţena Savojského, přebudovala zámek na zámek barokní s průčelím obráceným na jih. Poté roku 1768 odkupuje panství Emanuel de Menes e Castro, vévoda da Silva-Tarouca z velmi starého portugalského rodu. Empírovou podobu získal zámek v letech 1839 – 1846 díky Ervínu Silva-Tarouca. Zámek byl v drţení rodu Silva-Tarouca aţ do roku 1945. Následně objekt přešel do vlastnictví Československého státu. Od roku 1949 zaznamenáváme jiţ postupnou devastaci objektu. Nyní je zámecký objekt ve zprávě Vlastivědného muzea v Olomouci a probíhá pozvolná rekonstrukce areálu. Historie parku se významněji začala odvíjet v 70. letech 18 století. Tehdy hrabě František Štěpán Silva-Tarouca začal budovat park s charakteristickou barokní architekturou s prvky alejí, vodních kanálů a s romantickou dekorativní květinovou výzdobou. Dominantou parku v této době byla růţová alej, která byla později vystřídána mohutnější dubovou výsadbou. Další přestavba parku byla započata ve 30. letech 19. století hrabětem Františkem Josefem I. Silva-Tarouca. Park získal naprostý charakter přírodně krajinářského parku. Díky tomu vznikla nádherná krajinářská kompozice 13
s dvěma rybníky, kopci a loukami. Park byl obohacen o dvě další stavby: novogotickou věţ na jednom z návrší a o empírový altán. O stavbu obou architektonických prvků se zaslouţil nejstarší syn Ervína Silva-Tarouca. Velkou zásluhu na rozšíření mnoţství exotických dřevin v parku má hrabě František Silva-Tarouca. Jelikoţ to byl výborný dendrolog, mohl při výběru rostlinných exemplářů uplatnit své zkušenosti. Do jaké míry při výběru spolupracoval se svým bratrem Arnoštem, zakladatelem Průhonického parku, lze jen spekulovat. Poslední velké výsadby se uskutečnily ve 30. letech minulého století. V zámeckém parku bylo vysazeno 109 druhů a odrůd.
14
3. METODIKA Před započetím terénních pracích byly nejdříve vyhledány literární podklady o parku. Vyhledávání byla zaměřena na dřívější dendrologické průzkumy a na články k historii zámeckého komplexu. Před zahájením prací byla provedena pěší obchůzka areálu parku, aby byl rozvrţen postup terénních prací. Následně byly započaty měřické práce v parku. Prvně se začaly zjišťovat GPS souřadnice významných jedinců v parku. GPS souřadnice byly pořízeny pomocí kapesního počítače PDA Trimble s GPS stanicí. Po zjištění polohy těchto stromů následovalo zhotovení fotodokumentace a měření dendrometrických veličin. Fotografie byly pořizovány digitálním fotoaparátem Canon PowerShot A 520. Pro následné zjištění výšek stromů z fotografických snímků muselo být umístěno k stromům měřítko. Za měřítko byla pouţita dřevěná tyčka o délkovém rozměru 1,6 metru. Dále byl změřen obvod stromu ve výčetní tloušťce (tj. 1,3 metru od paty kmene). Obvod stromu ve výčetní tloušťce je označován značkou c1,3. Obvod stromu byl zjišťován dvacetimetrovým ocelovým svinovacím pásmem značky JOBIprofi. Naměřené hodnoty jsem zapisoval do měřického deníku. Po provedení terénních prací následovalo vyhodnocení výsledků měření. Přepsání naměřených hodnot obvodu kmene do počítače. Následně byl proveden přepočet obvodu kmene na průměr kmene (d1,3). Přepočet byl proveden dle vzorce: d 1,3 =c1,3/π. Dále bylo provedeno zjištění výšek (h) z fotodokumentace. K tomu byl pouţit program UTHSCSA Image Tool verze 3.00. Z celé fotodokumentace byl udělán výběr esteticky vhodných fotografií dřevin. Fotografie jsou součástí přiloţeného cd. Na cd jsou dřeviny rozděleny dle čeledí a poté abecedně v rámci čeledě. Další prací bylo vytvoření situační mapy parku, kde je vyobrazen polohopis. V podrobné mapě areálu parku jsou zaneseny význačné druhy dřevin a stezky v parku. Poloha význačných stromů byla nahrána z kapesního počítače. Mapy byly vytvářeny v programu ARCGIS- ARC MAP verzion 9.2.
15
4. VÝSLEDKY Dřeviny jsou ve výsledcích zařazeny do svých čeledí. V čeledích jsou uspořádány abecedně. Údaje o místu výskytu druhu, popis druhu a nároky pro jehličnany jsou převzaty z Encyklopedie jehličnatých stromů a keřů (Hieke, 2008). U listnatých dřevin a keřů jsou informace o místě výskytu druhu a popis druhu přebrány z Encyklopedie listnatých stromů a keřů (Horáček, 2007). Nároky listnatých dřevin jsou převzaty z publikace Stromy (Hecker, 2005). U Betula papyrifera, Catalpa bignonioides, Crataegus pedicellata, Koelreuteria paniculata, Liriodendron tulipifera, Magnolia acuminata, Magnolia xsoulangiana, Populus alba, Populus balsamifera, Rhamnus cathartica, Sophora japonica a Sorbus torminalis jsou nároky převzaty z publikace Praktická dendrologie 1 – 2 (Hieke, 1978). Vše je doplněno o údaje, které byly zjištěny průzkumem parku. 4. 1. Jehličnany Přehled nalezených druhů je v tabulce č. 3. 4. 1. 1. Cupressaceae Chamaecyparis lawsoniana (cypřišek Lawsonův) Naměřené hodnoty tabulka č. 4. Přirozené místo výskytu: Severní Amerika (jihozápadní Oregon aţ severozápadní Kalifornie) Popis druhu: Dosahují výšky 20 – 50 m. Kořen krátký kůlový s bohatými postraními kořeny. Borka leskle načervenale hnědá aţ temně našedlá, odlupující se. Koruna pravidelně široce kuţelovitá. Větévky ploché, v jedné rovině. Lístky drobné, šupinaté, na rubu s bělavou kresbou. Šištice drobné, kulaté, zpočátku modrozelené, při dozrávání hnědnou. Nároky: Dřevina světlomilná. Půdy písčitohlinité, ţivné a dostatečně vlhké. Ţluté kultivary náchylné na mráz. Zjištěné údaje: Nalezen pouze jeden jedinec v úseku 12. Dobrý zdravotní stav. Chamaecyparis nootkatensis (cypřišek nootecký) Naměřené hodnoty tabulka č. 5. Fotografie viz. cd. 16
Přirozené místo výskytu: Severní Amerika (Aljaška, Britská Kolumbie) Popis druhu: Stromy aţ 30 – 40 m vysoké. Kořenový systém obdobný jako u cypřišku Lawsonova. Borka hnědošedá, ve velkých plátech se odlupující. Koruna štíhle kuţelovitá. Větvě hustě rozprostřené převisající. Lístky drobné, hustě přiléhající, temně zelené, bez bílé kresby, po rozemnutí nepříjemně páchnoucí. Šištice kulaté, nahnědle ojíněné. Nároky: Potřebuje dostatečnou půdní a vzdušnou vláhu. Vyhýbá se vápenatým půdám. Zjištěné údaje: V parku výskyt dvou exemplářů. V úseku 3 se nachází ve varietě ´Pendula´. U exempláře v úseku 25 je zdravotní stav špatný. Chamaecyparis pisifera (cypřišek hrachonosný) Naměřené hodnoty tabulka č. 6. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Japonsko (ostrov Hondo) Popis druhu: V domovině aţ 50 m vysoké. Kořeny dobře zakotvené. Borka červenohnědá, hladká, v tenkých pruzích se odlupující. Koruna úzce kuţelovitá. Větve vodorovně odstávající, větévky ploché, v jedné rovině, převisající. Lístky přitisklé, nahoře leskle zelené, na rubu s výraznou bílou kresbou. Šištice velmi početné, drobné, kulovité, temně hnědé zbarvení. Nároky: Půdy propustné, přiměřeně vlhké, pokud moţno ţivné. Snáší dobře znečištění. Zjištěné údaje: V parku se nachází šest jedinců v úsecích 2, 8, 11 a 28. Z celkového počtu se nejvíce nalézá v úseku 2. Zdravotní stav dobrý. Juniperus communis (jalovec obecný) Naměřené hodnoty tabulka č. 7. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Severní Asie aţ po severní Čínu, severní Africe i Severní Americe. Popis druhu: 15 m vysoké. Kořenový systém hluboký. Borka hladká, později odlupující, šedohnědá. Koruna sloupovitá. Mladé výhony tříhranné s podélnými lištami.
17
Jehlice po 3, aţ 15 mm dlouhé, šedozelené, na líci s širokým býlím pruhem. Plody vejčitě kulaté, zprvu zelené, později modře ojíněné. Nároky: Plné výslunní. Daří se mu na kaţdém sušším i vlhčím, chudém, kyselém aţ alkalickém stanovišti. Citlivý vůči znečištěnému ovzduší. Zjištěné údaje: Tento druh je pouze zastoupen jedním exemplářem v úseku 15. V dobrém zdravotním stavu. Juniperus virginiana (jalovec virţinský) Naměřené hodnoty tabulka č. 8. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Severní Amerika (Kanada aţ Florida) Popis druhu: Tvoří aţ 30 m vysoké stromy. Kořeny sahají do hloubky a jsou bohatě rozvětvené. Borka šedavě aţ načervenale hnědá odlupující se v dlouhých pruzích. Habitus kuţelovitý nebo vejčitý. Větve vodorovně odstávající nebo i převisající. Jehlice šupinovité, vejčité aţ kopinaté. Nároky: Půdy písčitohlinité, hluboké, nepříliš suché. Odolnější z jalovců proti znečištění ovzduší. Zjištěné údaje: Tento druh se nachází v parku pouze jako jeden exemplář v úseku 27. Dobrý zdravotní stav. Platycladus orientalis (zeravec východní) Naměřené hodnoty tabulka č. 9. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Čína, Mandţusko a Koreja Popis druhu: Kořeny poněkud mělké. Borka tenká, vláknitě se odlupující. Koruna široce kuţelovitá, vejčitá nebo nepravidelná. Větve vystoupavé, větévky kolmo rozprostřené. Lístky vstřícné, těsně přitisklé, svěţe zelené na obou stranách. Šištice na krátkých větévkách, před zralostí modrozeleně ojíněné, rohovitý výrůstek. Nároky: Snáší znečištěné ovzduší. Půdy lehčí, hlinité, nepříliš suché, bohaté na vápník aţ slabě kyselých. Zjištěné údaje: Zjištěn pouze jeden zástupce v úseku 14. 18
Thuja occidentalis (zerav západní) Naměřené hodnoty tabulka č. 10. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: východní oblasti Severní Ameriky a Kanady Popis druhu: Stromy aţ 20 m vysoké. Borka hnědá, rozpraskaná v úzké prouţky. Koruna kuţelovitá. Větve krátké, vodorovně odstávající. Listy jsou vstřícné, šupinovité, přitisklé, aţ 4 mm dlouhé, tupě vejčitě okrouhlé. Šišky podlouhlé, 8 mm dlouhé, vzpřímené. Nároky: Světlomilná dřevina. Ideální stanovištní podmínky jsou hlubší, hlinitopísčité a přiměřeně vlhčí půdy. Zjištěné údaje: Dřevina je v počtu 22 exemplářů. Exempláře se nachází v úsecích 3, 7, 8, 10, 11, 12, 15, 19, 21, 26 a 33. Nejvíce je pět jedinců v úseku 19. Z toho tři jsou ve varietě ´Atropurpurea´ (úsek 12, 15 a 26) a dva ve varietě ´Malonyana´ (úsek 3 a 10). U jednoho exempláře zjištěno poškození člověkem. Thuja plicata (zerav obrovský) Naměřené hodnoty tabulka č. 11 Přirozené místo výskytu: Severní Amerika (západní pobřeţí Rocky Mountains po Kalifornii) Popis druhu: V domovině dosahuje aţ 30 – 60 m. Borka červenohnědá, rozpraskaná na silné pruhy. Koruna špičatě kuţelovitá. Větévky dvouřadě postavené, zmáčklé, na líci leskle zelené, na rubu namodrale ojíněné. Lístky mají zřetelné ţlázky, vejčité a dlouze zašpičatělé, po rozemnutí aromaticky vonící. Šištice vzpřímené, v létě zelené, v zimě hnědé. Nároky: Vyhovují mu slunnější polohy. Kyselé aţ alkalické půdy, hluboké a dostatečně vlhké. Zjištěné údaje: V parku se nachází deset jedinců tohoto druhu v úsecích 3, 7, 15, 16, 19. Nejvíce jedinců v úseku 19.
19
Thuja standishii (zerav japonský) Naměřené hodnoty tabulka č. 12 Přirozené místo výskytu: střední Japonsko Popis druhu: Strom dosahující výšky 8 – 12(-20)m. Kořenový systém ploše rozprostřený. Koruna široce kuţelovitá a hustá. Větévky převisající, slabě ztlustlé, svrchu zelené a na rubu s trojhrannými bílými skvrnami. Lístky s krátkou, dovnitř zkroucenou špičkou. Šištice vejčité a světle hnědé. Nároky: Stanoviště polostinné aţ slunné, na vlhčích a ţivných půdách. Zjištěné údaje: V parku se vyskytují tři exempláře a všechny v úseku 3. 4. 1. 2. Pinaceae Abies concolor (jedle ojíněná) Naměřené hodnoty tabulka č. 13. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: jihozápad USA aţ po sever Mexika Popis druhu: Strom 25 – 45 m vysoký. Kořenový systém je dle půdních podmínek mělký a rozprostřený nebo vyloţeně hluboko sahající. Koruna široce kuţelovitá. Větve v přeslenech, vodorovně odstávající. Borka světle šedá. Pupeny kulovité s pryskyřicí. Mladé výhony šedozelené aţ olivově zelené, téměř lysé. Jehlice srpovitě zahnuté, 4 – 6 cm dlouhé, namodrale zelené. Šišky rozpadavé, cylindrické, 7 – 12 cm dlouhé. Nároky: Hluboké, ţivné, kyselé aţ slabě alkalické, písčito-hlinité, propustné půdy. Relativně snáší i znečištění ovzduší. Snáší i přísušek. Zjištěné údaje: Tato jedle je zastoupena sedmi exempláři v parku. Výskyt je v úsecích 12, 15,21, 27, 33. Zdravotní stav jedlí je dobrý bez viditelného poškození. Abies homolepis (jedle nikkoská) Naměřené hodnoty tabulka č. 14. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: střední a jiţní Japonsko. Popis druhu: Strom 30 – 40m vysoký. Kořenový systém hluboký a do šířky rozprostřený. Koruna široce kuţelovitá. Větve silné, strnule odstávající. Pupeny 20
kuţelovité, tupé a pryskyřičnaté. Mladé výhony hluboce brázdité, světlé, lysé. Jehlice 2 – 3 cm dlouhé, tuhé, svrchu temně zelené, lesklé. Šišky válcovité, 7 – 10 cm dlouhé. Nároky: Hlubší, ţivné, vlhčí, kyselá aţ neutrální, dostatečně propustná stanoviště. Nesnáší vedra. Potřebuje přiměřenou vzdušnou vlhkost. Zjištěné údaje: Na území parku se nachází pouze jeden zástupce a to v úseku 33 v dobrém zdravotním stavu. Larix decidua (modřín evropský) Naměřené hodnoty tabulka č. 15 Přirozené místo výskytu: Evropa (především Alpy, Karpaty a Česká republika) Popis druhu: 35 m vysoký strom. Tvoří kůlový kořen se silnými postraními kořeny – pevné zakotvení. Koruna široce kuţelovitá. Borka šedavá, odlupující, později s načervenalým nádechem. Větve ve vodorovných přeslenech, v horní části mírně vystoupavé. Vrcholové pupeny pryskyřičnaté. Mladé výhony tenké, naţloutlé, lysé. Jehlice opadavé, ve svazečcích po 30 – 40, světle zelené. Šišky úzce vejčité, 2,5 – 4 cm dlouhé, světle hnědé. Nároky: Velice světlomilná dřevina. Na půdu minimálně náročný. Ideální jsou hlinité, ţivné, vzdušné a propustné půdy. Skromný na vláhu. Zjištěné údaje: V parku se nalézá pouze jediný exemplář. Tento exemplář se nachází v úseku 15. U jedince nebylo zjištěno ţádné poškození. Picea abies (smrk ztepilý) Naměřené hodnoty tabulka č. 16. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: severní a střední Evropa Popis druhu: Stromovitého vzrůstu. Kořeny talířovitě se rozprostírající, mělce kořenící. Koruna pravidelně jehlancovitá. Větve v horní části koruny vystoupavé a v dolních částech koruny vodorovné. Borka červenohnědá aţ šedá, odlupčivá v malých šupinách. Pupeny štíhle kuţelovité, špičaté, světle hnědé bez pryskyřice. Mladé výhony hnědé aţ načervenale ţluté, lysé aţ slabě chloupkaté. Jehlice stálezelené, uspořádané ve
21
šroubovici, 1-2 cm dlouhé, stejnoměrně zašpičatělé, temně zelené. Šišky nicí, cylindrické, 10-15 cm dlouhé. Nároky: Světlomilná dřevina. Na stanovištní podmínky je méně náročný. Optimální jsou vlhčí hlinitopísčité půdy. Potřebuje dostatek sráţek v níţinách kolem 600 m. n. m. Špatně snáší znečištění a přísušky. Zjištěné údaje: U smrku ztepilého je 18 exemplářů. V relativně dobrém zdravotním stavu. Výskyt jedinců je v úsecích 15, 16, 19, 21, 27, 29. Nejvíce, šest exemplářů, se nachází v úseku 15. U pěti jedinců se objevuje prosmolení kmene. Picea mariana (smrk černý) Naměřené hodnoty tabulka č. 17. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: severní Amerika (Labrador aţ Aljaška a na jih aţ po Michigan) Popis druhu: Strom. Kůlový kořen průměrně vyvinuté. Koruna úzce kuţelovitá. Větve tenké, převisající. Borka červenohnědá a šupinatá. Pupeny tlusté, špičaté nebo tupé, světle červené bez pryskyřice. Mladé výhony červenohnědé, hustě ţlaznatě chloupkaté. Jehlice hustě 3 cm dlouhé. Nároky: Velice přizpůsobivý stanovišti. Půdy humózní, kyselé aţ alkalické. Mrazuvzdorný. Zjištěné údaje: V parku se nalézá pouze jediný zástupce tohoto druhu. Nalézá se v úseku 15 s velkou defoliací jehličí. V tomto úseku se nacházel ještě jeden zástupce, ale ten byl jiţ zcela odumřelý. Picea omorika (smrk omorika) Naměřené hodnoty tabulka č. 18 Přirozené místo výskytu: vápenaté stráně Dinarského pohoří v Jugoslávii Popis druhu: Stromovitého vzrůstu. Kořeny jako u smrku ztepilého, ale hlouběji kořenící. Koruna štíhle kuţelovitá aţ sloupovitá. Větve odstávající, na konci obloukovitě vystoupavé. Borka šupinatá, u starších jedinců brázditá. Pupeny kulaté aţ špičatě vejčité, temně hnědé bez pryskyřice. Mladé výhony světle hnědé a hustě 22
chloupkaté. Jehlice tupé, na rubu se dvěma bílými pruhy průduchů, na líci leskle zelené, 8-18 mm dlouhé. Šišky vejčitě podlouhlé, 3-6 cm dlouhé, skořicově hnědé. Nároky: Vhodná stanoviště jsou na výsluní s vyšší vzdušnou vlhkostí. Nesnáší trvalé zamokření. Vhodné jsou půdy hluboké a propustné. Snáší velice dobře znečištění i mrazové polohy. Zjištěné údaje: V parku se celkově vyskytuje pouze jeden exemplář, a to v úseku 21. Jedinec je v dobrém zdravotním stavu. Picea orientalis (smrk východní) Naměřené hodnoty tabulka č. 19. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Kavkaz a sever Malé Asie, kde roste nejčastěji v horách ve výšce 600 – 2100 m. n. m. Popis druhu: Stromovitého vzrůstu. Kořeny ploše rozprostřené. Koruna úzce kuţelovitá. Větve nepravidelně v přeslenech, vystoupavé nebo odstávající. Borka tenká, temně hnědá, v šupinách se odlupující. Pupeny vejčitě kulovité, červenohnědé bez pryskyřice. Mladé výhony světle hnědé aţ jasně ţluté jemně chloupkaté. Jehlice tupé, temně zelené, silně lesklé, 6-8 mm dlouhé. Šišky cylindricky vejčité, zprvu fialové po dozrání hnědé. Nároky: Půdy kypré aţ vlhké, ţivné, kyselé i alkalické. Snáší menší zastínění, vedra a mírné znečištění ovzduší. Mrazuvzdornost dobrá. Zjištěné údaje: Jediný strom je pouze v úseku 27. Zdravotní stav velice dobrý. Picea pungens (smrk pichlavý) Naměřené hodnoty tabulka č. 20. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: západní oblasti USA, kde roste i v horách 2000 – 3300 m. n. m. Popis druhu: Stromovitého vzrůstu. Kořeny povrchové, nejhlouběji kořenící ze smrků. Koruna široce kuţelovitá. Větve v přeslenech. Borka šedohnědá, tlustá, hluboce brázditá. Pupeny tupě kuţelovité, hnědavě ţluté bez pryskyřice. Mladé výhony světle
23
ţlutohnědé, často i ojíněné. Jehlice radiálně postavené, tuhé, 2-3 cm dlouhé, zašpičatělé, modrozelené. Šišky podlouhlé cylindrické, 6-10 cm dlouhé, šupiny tenké a ohebné. Nároky: Je nenáročný a přizpůsobivý. Nesnáší sucho. Velmi otuţilý a mrazuvzdorný. Snáší velmi dobře i znečištění. Zjištěné údaje: V parku se nalézá 19 exemplářů v úsecích 14, 15, 16, 26, 28, 31, 33. Z toho osm exemplářů se nachází v úseku 15. U jednoho jedince chybí vrcholová část koruny. Zbytek exemplářů v dobrém zdravotním stavu. Pinus aristata (borovice osinatá) Naměřené hodnoty tabulka č. 21. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: severní Amerika (Rocky Mountains, od Colorada poté západně aţ po jihovýchod Kalifornie) Popis druhu: Stromy 15 m vysoké, u nás spíše keřovitého vzrůstu. Borka hladká, zelená, později šupinovitá. Větve v pravidelných přeslenech, krátké. Mladé výhony tuhé, světle oranţové. Pupeny špičatě vejčité, 8 mm dlouhé. Jehlice po 5 ve svazečku, hustě stěsnané, 2 – 4 cm dlouhé, temně zelené, na povrchu s bílými pryskyřičnatými zrnky. Šišky přisedlé, vejčitě válcovité, 4 – 9 cm dlouhé, s jemným ostnem, silně zasmolené. Nároky: Slunné a otevřené plochy. Daří se jí v kaţdém dobře propustném substrátu. Miluje sušší, jen mírně ţivná, kyselá aţ alkalická stanoviště. Mrazuvzdornost výborná, snáší vedra a dlouhá období sucha. Zjištěné údaje: V celém parku se nachází dva exempláře v úsecích 20 a 15. Exemplář v úseku 15 je v horším zdravotním stavu z důvodu utlačování druhými stromy. Pinus jeffreyi (borovice Jeffreyova) Naměřené hodnoty tabulka č. 22. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: USA (od jiţního Oregonu po Mexiko, kde roste v horách do 1 500 m. n. m.) Popis druhu: Stromy vysoké 30 – 60 m. Kořenový systém je kůlový s postraními kořeny. Borka dlouho hladká, šedohnědá, starší skořicově nahnědlá, na velké desky 24
rozpukaná. Koruna kuţelovitá nebo i kulovitá. Větve silné, vodorovně odstávající. Mladé výhony v prvním roce bělavě modře ojíněné a ve druhém roce šedohnědé. Pupeny kuţelovité, červenohnědé bez pryskyřice. Jehlice po třech ve svazečku, 18 – 22 cm dlouhé, šedozelené, tuhé, matné. Šišky vodorovně odstávající, vejčitě kuţelovité, krátce stopkaté. Nároky: Stanoviště přiměřeně vlhké, poněkud písčité a propustné. Zvládá i sušší podmínky. Zjištěné údaje: V celém parku se nachází dvě borovice. Kaţdý s exemplářů se nachází na jiném úseku (23 a 33). Zdravotní stav dobrý. Pinus nigra (borovice černá) Naměřené hodnoty tabulka č. 23. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: jiţní Evropa po Rakousko a i jiţní Karpaty Popis druhu: Strom vysoký 20 – 40 m. Kořeny hluboké. Koruna v mládí kuţelovitá, později spíše deštníková. Větve vodorovně odstávající na koncích mírně vystoupavé. Mladé výhony lysé, světle hnědé aţ oranţově hnědé. Pupeny vejčité s pryskyřicí. Jehlice po dvou, temně zelené, poměrně tuhé, 8 – 12 cm dlouhé. Šišky přisedlé, 5 -8 cm dlouhé, ţluto- aţ světle hnědé. Nároky: Mrazuvzdorná. Na stanoviště naprosto nenáročná. Zvládá jak půdy s vysokým obsahem vápníku, tak i přesolené půdy. Dobře snáší znečištěné ovzduší. Zjištěné údaje: V parku se nachází 24 exemplářů a to v úsecích 15, 16, 19, 29, 31 a 33. Nejvíce jedinců je v úseku 16 (9 jedinců). Zdravotní stav je dobrý. Pinus peuce (borovice rumelská) Naměřené hodnoty tabulka č. 24. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: jiţní Jugoslávie, Albánie, Řecko (hory 800 – 2100 m. n. m.) Popis druhu: 10 – 20 m vysoké stromy. Kořenový systém hluboký. Borka šedohnědá. Koruna štíhle kuţelovitá. Větve krátké, tlusté, vodorovně odstávající. Mladé výhony silné, nazelenalé, lesklé. Pupeny špičatě vejčité, hnědé s pryskyřicí. Jehlice po pěti, 7 –
25
10 cm dlouhé, tuhé, ostře zašpičatělé, zelenošedé. Šišky vrcholové, krátce stopkaté, 8 – 15 cm dlouhé, světle hnědé, zasmolené. Nároky: Tato borovice netoleruje vysychavé půdy. Mrazuvzdorná. Dobře snáší znečištěné ovzduší. Zjištěné údaje: V parku je pouze jeden jedinec v úseku 15. Zdravotní stav dobrý. Pinus strobus (borovice vejmutovka) Naměřené hodnoty tabulka č. 25. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: východní oblasti severní Ameriky Popis druhu: Dorůstá 25 – 50 m. Kořenový systém mělčí. Borka šedozelená, podélně brázditá. Koruna široce kuţelovitá. Větve vodorovně rozkladité. Mladé výhony velmi tenké, světle zelenohnědé, lysé aţ řídce chloupkaté. Pupeny vejčité, špičaté, oranţové, málo zasmolené. Jehlice po 5, rovné, tenké, modrozelené, 5 – 10 cm dlouhé. Šišky na koncích větví, úzce cylindrické, 8 – 20 cm dlouhé, hnědé. Nároky: V mládí toleruje zastínění. Nesnáší znečištění ovzduší. Půdy hluboké, ţivné, písčito-hlinité aţ mírně jílovité, kyselé, aţ neutrální, dobře zásobené vláhou. Zjištěné údaje: Exemplářů je v parku sedm v úsecích 15, 16, 31. Nejvíce jedinců v úsecích 15 a 16, v počtu tří kusů na kaţdém. Velice dobrý zdravotní stav. Pinus sylvestris (borovice lesní) Naměřené hodnoty tabulka č. 26. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Sibiř aţ oblast Amuru, v horách Krymu, částečně na Kavkaze a v Malé Asii. Popis druhu: Dle stanoviště můţe dorůstat 10 – 30(-40) m. Kořenový systém je kůlový. Borka šedohnědá, uvnitř rezavě červená, v kusech se odlupující. Koruna široce deštníkovitá. Mladé výhony jsou barvy zelené. Pupeny podlouhle vejčité, červenohnědé, bez pryskyřice. Jehlice po dvou, tuhé, 4-7 cm dlouhé, namodralé aţ šedavě zelené. Šišky na krátkých i delších stopkách, vejčitě kuţelovité, aţ 7 cm dlouhé, šedohnědě matné.
26
Nároky: Světlomilná dřevina vyţaduje hluboké, lehké písčitohlinité, mírně vlhké, kyselé půdy. Nesnáší zasolení. Zjištěné údaje: Celkový počet nalezených jedinců je 23. Zastoupena je v úsecích 15, 19, 20, 22, 23, 28 a 29. V úseku 19 se nachází nejvíce jedinců, a to v počtu deseti exemplářů. Zdravotní stav je dobrý. U některých borovic je ošetřeno dřívější poškození. Pseudotsuga menziesii (douglaska tisolistá) Naměřené hodnoty tabulka č. 27. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Severní Amerika (Britská Kolumbie aţ Kalifornie) Popis druhu: V domovině dorůstající 60 – 100 m. Kůlový kořen, bohatě větvený. Koruna kuţelovitá, ve starším věku široká a plošší. Borka v mládí hladká, ve stáří hluboce brázditá. Větve vystoupavé, později vodorovné a nakonec převysající. Pupeny špičaté, kaštanově hnědé. Mladé výhony drobně chloupkaté aţ lysé, ţlutozelené. Jehlice 18 – 30 mm dlouhé, na líci světle zelené. Šišky podlouhle cylindrické, aţ 10 cm dlouhé, světle hnědé. Nároky: Mladé stromky potřebují přiměřené zastínění s dostatečnou vzdušnou vlhkostí. Stromy jsou citlivější na mráz a k růstu potřebují hluboké hlinité a humózní půdy. Na chudých, písčitých nebo značně jílovitých těţkých půdách zakrňují. Zjištěné údaje: Bylo nalezeno 32 exemplářů. Výskyt je v úsecích 15, 16, 19, 27, 29 a 31. Z toho nejvíce jedinců, v počtu 14 kusů, se vyskytuje v úseku 15. V zimě 2009 všechny douglasky utrpěli poškození těţkým sněhem, kdy došlo k zlomení některých větví. Tsuga canadensis (jedlovec kanadský) Naměřené hodnoty tabulka č. 28. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Severní Amerika (od Hudsonova zálivu po Karolínu a Alabamu) Popis druhu: Stromy 25 – 30 m vysoké. Kořenový systém je prvně tvořen kůlovým kořenem a poté se rozrůstají povrchové kořeny. Borka nahnědlá hluboce brázditá. Koruna široce kuţelovitá a zašpičatělá. Větve vystoupavé, dolní vodorovně odstávající 27
nebo mírně převislé. Mladé větévky naţloutlé, stejnoměrně chloupkaté. Pupeny světle hnědé, špičatě vejčité. Jehlice čárkovité, 10 – 18 mm dlouhé, zuţující se od báze, na rubu dva bílé pruhy průduchů. Šišky krátce stopkaté, 15 – 20 mm dlouhé, světle hnědé. Nároky: Stanoviště světlá, s přiměřenou vzdušnou vlhkostí, hlubší, vlhčí, dobře propustné, kyselé aţ neutrální. Zjištěné údaje: Nachází se dva exempláře v parku. Jeden exemplář je varieta ´Pendula´, který je v úseku 29 a je v dobrém zdravotním stavu. Druhý jedinec se nachází v úseku 33 a má zlomenou vrcholovou část koruny. 4. 1. 3. Taxaceae Taxus baccata (tis červený) Naměřené hodnoty tabulka č. 29. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, severní Afrika, Malá Asie a Kavkaz. Popis druhu: Většinou keřovitého vzrůstu. Ve vyšším věku stromovitého vzrůstu. Rostoucí velmi pomalu. Kořeny sahají hluboko do půdy. Koruna vejčitá nebo více kulovitá. Větve vodorovné nebo částečně vystoupavě odstávající. Borka červenohnědá a odlupčivá. Pupeny přitisklé na špičce se zaoblenými šupinami. Mladé výhony zelené. Jehlice ploché, čárkovité, 1-3 cm dlouhé, temně zelené. Tis je celý jedovatý, kromě červeného míšku (arilus). Nároky: Na světelné podmínky reaguje pruţně. Nejvíce vyhovují hluboké a ţivné půdy. Dřevina vápnomilná. Vyţaduje vlhčí klima. Snáší dobře i znečištění. Dobrá regenerace. Zjištěné údaje: V parku se nalézají čtyři exempláře stromovitého vzrůstu, kaţdý v jiném úseku (2, 3, 13 a 19). Dobrý zdravotní stave. 4. 1. 4. Další zjištěné výsledky u jehličnanů U druhů jehličnanů, kde je více neţ dva exempláře, byly zjištěny průměrné, maximální a minimální rozměry. Zjištěné hodnoty pro dané druhy jsou uvedeny v tabulce č. 30.
28
4. 2. Listnáče Přehled druhů je uveden v tabulce č. 31. 4. 2. 1. Aceraceae Acer campestre (javor babyka) Naměřené hodnoty tabulka č. 32. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Malá Asie, Kavkaz, Írán Popis druhu: Strom nebo i keř, vysoký aţ 15(-20)m, koruna kulovitá, borka šedohnědá, kostkovitě rozpukaná, listy 5 – 10 cm široké, tuhé, 3-5 laločnaté, laloky zasahují do poloviny listu, jsou na líci tmavozelené, letorosty hnědé, chlupaté, s korkovými lištami. Pupeny drobné, vejcovité, hnědé. Nároky: Na ţivných, zásaditých, vlhkých aţ střídavě suchých hlinitých půdách. Zjištěné údaje: V parku se nachází 46 jedinců v úsecích 7, 16, 17, 19, 25, 26, 28, 29, 31, 32. Nejvíce jedinců (19) nalezeno v úseku 19. Zdravotní stav dobrý. Acer platanoides (javor mléč) Naměřené hodnoty tabulka č. 33. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Malá Asie Popis druhu: Strom vysoký aţ 30 m, koruna hustá kulovitá, borka tmavě šedá, jemně brázditá, listy 10 – 18(-25) cm široké, 5-7 laločnaté, laloky zašpičatělé, oddáleně zoubkované, zářezy zaoblené, ţivě zelené. Letorosty červenohnědé, lesklé, lysé. Pupeny červené, přitisklé. Nároky: Preferuje hluboké hlinité půdy, které jsou bohaté na ţiviny. Zjištěné údaje: Výskyt 27 exemplářů v úsecích 11, 14, 15, 17, 19, 21, 25, 26, 28 a 33. Největší výskyt exemplářů (7) v úseku 15. Zdravotní stav dobrý. Acer pseudoplatanus (javor klen) Naměřené hodnoty tabulka č. 34. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Malá Asie
29
Popis druhu: Strom dosahující výšky aţ 25 - 40m, koruna klenutá, kulovitá, borka hnědošedá, odlupčivá v drobných šupinách, listy 8 – 16 cm široké, tuhé, zářezy ostré, tmavě zelené, okrouhlé, 5 laločnaté, laloky vroubkovaně pilovité. Letorosty šedozelené, lysé. Pupeny zelené, s tmavě lemovanými šupinami. Nároky: Hluboké, humózní a ţivné půdy. Zjištěné údaje: V parku nalezeno 29 jedinců v úsecích 11 -19, 21, 22 a 29. Nejvíce jedinců (5) v úseku 16. Jedinci v alejích jsou ve špatném zdravotním stavu. 4. 2. 2. Betulaceae Alnus glutinosa (olše lepkavá) Naměřené hodnoty tabulka č. 35. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Kavkaz, severní Afrika, západní Sibiř Popis druhu: Často vícekmenný strom o výšce 25 m, koruna řidší, borka hnědočerná, listy téměř okrouhlé, široce obvejčité nebo okrouhle obvejčité, 3 – 10 cm, vpředu tupé, dvakrát hrubě pilovité, na líci tmavě zelené, letorosty oblé aţ trojhranné, červenohnědé, lysé, lepkavé, pupeny stopkaté, vejcovité. Nároky: Na kyselých, hlubokých jílovitých aţ štěrkovitých půdách, které jsou stále mokré. Zjištěné údaje: V parku nalezeno pět exemplářů v úsecích 20 a 23. Nejvíce exemplářů v úseku 20. Zdravotní stav dobrý. Betula pendula (bříza bradavičnatá) Naměřené hodnoty tabulka č. 36. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Malá Asie, na sever aţ k polárnímu kruhu Popis druhu: Strom dosahující výšky 20(-30) m, nepravidelně vejcovitá koruna, kůra bílá, brzy korkovatí a černá, listy široce vejčité nebo víceméně kosočtverečné, 3 – 7 cm, nejširší v dolní třetině délky čepele, dvakrát hrubě pilovité, letorosty lysé, hnědavé, bíle bradavičnaté, pupeny protáhle vejcovité, zašpičatělé, šedohnědé. Nároky: Dává přednost většinou kyselým aţ mírně ţivným, písčitým aţ kamenitým půdám. 30
Zjištěné údaje: Zjištěno devět exemplářů v parku. Nalezeny v úsecích 12, 15 a 16. Nejvíce exemplářů (4) je v úsecích 15 a 16. V úseku 12 se nachází varieta ´Darlecarlica´. Zdravotní stav dobrý. Betula papyrifera (bříza papírová) Naměřené hodnoty tabulka č. 37 Přirozené místo výskytu: Severní Amerika Popis druhu: aţ 30 m strom, široce rozkladitá koruna, borka čistě bílá, často vícekmenná, listy vejčité, 4 – 10 cm dlouhé, báze klínovitá, okraj jednoduše zubatý, letorosty červenohnědé, zprvu chlupaté, pupeny lepkavé. Nároky: Vyţaduje dostatek světla. Na půdu nenáročná dřevina. Zjištěné údaje: Nalezen pouze jeden exemplář v úseku 15. Zdravotní stav dobrý. 4. 2. 3. Bignoniaceae Catalpa bignonioides (katalpa trubačovitá) Naměřené hodnoty tabulka č. 38. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Kavkaz, severní Afrika, Malá Asie Popis druhu: Strom vysoký 8 – 15(-20) m, koruna rozkladitá, borka světle šedá, tenká, šupinovitá, listy srdčitě vejčité, 10-20 cm, zašpičatělé, tmavě zelené, letorosty zelené aţ červenavé, později šedohnědé, pýřité, pupeny polokulovité, drobné, hnědé, pýřité. Nároky: Teplé, výslunné stanoviště s písčitohlinitými aţ hlinitými půdami. Zjištěné údaje: Výskyt tří jedinců v úsecích 19, 24, 29. Zdravotní stav dobrý. 4. 2. 4. Celastracea Euonymus europaeus (brslen evropský) Naměřené hodnoty tabulka č. 39. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Kavkaz, Malá Asie Popis druhu: menší strom, 1 – 7 m, borka hladká, šedá, větve čtyřhranné s 2 – 4 korkovými lištami, listy vejčitě eliptické aţ podlouhlé nebo obvejčité, 3 – 7 cm, 31
vroubkovaně pilovité, líc modrozelený, letorosty oblé, zelené, pupeny vejcovité, postranní přitisklé, pupenové šupiny zelené s tmavohnědým lemem. Nároky: Preferuje ţivnější hlinité a jílovité, středně hluboké aţ hluboké půdy. Zjištěné údaje: V parku se nachází jeden stromovitý exemplář a to na úseku 25. Zdravotní stav dobrý. 4. 2. 5. Corylaceae Carpinus betulus (habr obecný) Naměřené hodnoty tabulka č. 40. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa aţ Írán Popis druhu: Strom vysoký 25(– 30) m, koruna kulovitá, borka hladká, bledě stříbrošedá, jemně světleji hnědě a šedě pruhovaná, listy vejčité aţ podlouhlé vejčité, 6 – 12 cm, lysé, okraj je jemně a ostře dvakrát zubatý. Letorosty zprohýbané, zelené aţ červenohnědé, s četnými lenticelami, chlupaté, pupeny kuţelovité, zašpičatělé, zahnuté a přitisklé k větvičce. Nároky: Má rád půdy středně hluboké aţ hluboké a mírně ţivné. Zjištěné údaje: V parku se nachází 43 exemplářů v úsecích 15, 16, 17, 19, 24, 25, 26, 28, 31, 32. Z toho 23 exemplářů je v úseku 19. V úseku 26 a 19 se nachází jedinci s proschlou korunou. 4. 2. 6. Fabaceae Robinia pseudoacacia (trnovník akát) Naměřené hodnoty tabulka č. 41 Přirozené místo výskytu: střed USA Popis druhu: strom 10 - 25 m vysoký, ve stáří s deštníkovitou korunou, borka popelavě hnědá, síťovitě rozpraskaná, mladé větve silně trnité, listy 15 – 30 cm, lístky jsou eliptické aţ tupě vejčité, 2 – 5,5 cm, letorosty červenohnědé, pupeny nezřetelné, skryté pod listovou jizvou. Nároky: Půdy písčité a hlinité nepříliš ţivné.
32
Zjištěné údaje: V parku se nachází čtyři jedinci v úsecích 28 a 31. Nejvíce v úseku 28. Zdravotní stav dobrý. Sophora japonica (jerlín japonský) Naměřené hodnoty tabulka č. 42. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Čína, Korea Popis druhu: strom 15 - 25 m vysoký, kulovitá koruna, borka hladká, šedohnědá, hluboce brázditá, listy 15 – 25 cm, lístky eliptické aţ vejčité nebo vejčitě kopinaté, po 7 - 17, na rubu šedozelené a přitiskle chlupaté, letorosty tmavozelené, řídce chlupaté, bez trnů, přitiskle chlupaté. Pupeny nezřetelné. Nároky: Slunná stanoviště se suššími, hlubokými půdami s obsahem vápníku. Zjištěné údaje: V parku se nachází jediný mladý exemplář tohoto stromu, a to v úseku 9. Zdravotní stav dobrý. 4. 2. 7. Fagaceae Fagus sylvatica (buk lesní) Naměřené hodnoty tabulka č. 43. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: severní aţ jiţní Evropa, na východ aţ na Krym Popis druhu: Strom vysoký 25 – 45 m, koruna bohatě větvená, metlovitá, borka hladká šedá, listy eliptické nebo i vejčitě eliptické, celokrajné, v mládí na okraji chlupaté. Letorosty zprohýbané, červenohnědé s bělavými lenticelami. Pupeny špičaté, skořicově hnědé. Nároky: Na kyprých, středně hlubokých hlinitých půdách, které jsou ţivné. Zjištěné údaje: V parku je zjištěných 31 jedinců v úsecích 1, 12, 13, 15, 18, 19, 21, 23 – 27, 31 a 33. Nejvíce jedinců (14) v úseku 19. V úseku 13 se nachází jedinec variety ´Roseo-marginata´ a v úseku 33 dva jedinci variety ´Atropurpurea´. V úseku 19 se nachází exemplář se zlomeným kmenem. Quercus petraea (dub zimní) Naměřené hodnoty tabulka č. 44. Fotografie viz. cd. 33
Přirozené místo výskytu: Evropa, Krym, Kavkaz Popis druhu: Strom vyrůstá do výšky aţ 45 m, koruna kulovitá, borka šedočerná, kostkovitě rozpukaná, listy široce aţ úzce obvejčité, 5 - 10 párů laloků, rub pyřitý, báze uťatá aţ široce klínovitá, letorosty lysé, tmavě olivově zelené, s drobnými lenticelami. Pupeny ţlutohnědé, aţ 1cm dlouhé. Nároky: Na kamenitých a hlinitých půdách, kterou jsou mírně suché a ţivné. Zjištěné údaje: V parku se vyskytuje 32 exemplářů v úsecích 15, 16, 17, 19, 21, 22, 28, 29 a 31. V úseku 15 se nachází nejvíce jedinců (11). Zdravotní stav dobrý. Pouze exemplářů na úseku 19 a 21 se vyskytuje ochmet evropský v korunách stromů. Quercus robur (dub letní) Naměřené hodnoty tabulka č. 45. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Kavkaz, severní Afrika, Malá Asie Popis druhu: Strom vysoký kolem 30 – 50 m, koruna kulovitá, borka tmavě šedá, kostkovitě popraskaná, listy tuhé, obvejčité aţ eliptické, nepravidelně laločnaté, báze ouškatá, rub čepele světle zelený. Letorosty přímé, lysé, tmavě olivově šedohnědé. Pupeny tupě vejcovité, 5-7 mm dlouhé, světle hnědé. Nároky: Vyţadující hluboké, vlhké a ţivné půdy. Zjištěné údaje: Nalezeno 126 jedinců v úsecích 11 – 16, 19, 20, 21, 25, 28, 29, 31, 32 a 33. Nejvíce (41 kusů) v úseku 19. V úseku 19 se nachází jeden exemplář variety ´Pectinata´ a v témţe úseku se nalézá jeden exemplář variety ´Pyramidalis´. Quercus rubra (dub červený) Naměřené hodnoty tabulka č. 46. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Severní Amerika Popis druhu: Strom vysoký kolem 20 – 35 m, koruna kulovitá, borka tmavě šedá, mělce popraskaná, listy vejčité, eliptické, podlouhlé aţ obvejčité, 12 – 22 cm dlouhé, pařenolaločnaté. Letorosty červenohnědé s drobnými ţlutými lenticelami, lesklé, lysé, ţebernaté. Pupeny drobné, vejcovité, zašpičatělé, červenohnědé, na vrcholu chlupaté. 34
Nároky: Půdy hluboké, vlhké a ţivné. Zjištěné údaje: V parku se nachází 29 exemplářů v úsecích 15, 16, 18, 21, 22, 24 a 33. V úseku 16 se nachází nejvíce jedinců (17 kusů). Jeden jedinec variety ´Aurea´ se nachází v úseku 22. Zdravotní stav dobrý. 4. 2. 8. Hippocastanaceae Aesculus hippocastanum (jírovec maďal) Naměřené hodnoty tabulka č. 47. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Balkán Popis druhu: Strom vysoký kolem 15 - 30 m, koruna kulovitá, velmi hustá, kůra v mládí hladká, tmavohnědá, šupinovitě odlupčivá, listy 5 – 7 četné tupě dvakrát pilovité, lístky obvejčité, 10 – 25 cm, báze klínovitá. Letorosty lysé, pupeny velké, vejcovité, červenohnědé, silně lepkavé, největší terminální. Nároky: Vyskytující se na ţivných, hlubokých a vlhkých půdách nivních, písčitých a hlinitých. Zjištěné údaje: V parku se nalézá 32 exemplářů v úsecích 1, 13, 14, 15, 16, 17, 19, 21, 22, 25, 28, 29, 31 a 33. Nejvíce exemplářů (5) v úseku 19. Všechny exempláře jsou napadeny klíněnkou. 4. 2. 9. Juglandaceae Juglans nigra (ořešák černý) Naměřené hodnoty tabulka č. 48. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: východ Severní Ameriky Popis druhu: Aţ 50 m strom, široce rozkladitá koruna, borka hluboce rýhovaná, černá, listy zelené, 20 – 60 cm dlouhé, lichozpeřené, lístků (9-)- 15 – 23, vejčité aţ kopinaté, nepravidelně pilovité, letorosty šedo- aţ červenohnědé, chlupaté, později olysalé, terminální pupen hustě chlupatý. Nároky: Preferuje půdy hluboké, ţivné a dobře propustné. Zjištěné údaje: Nalezeny dva jedinci. Měřen pouze v úseku 20. Druhý jedinec je nově vysazen v úseku 16. Zdravotní stav dobrý, ale v koruně se nachází jmelí. 35
4. 2. 10. Magnoliaceae Liriodendron tulipifera (liliovník tulipánokvětý) Naměřené hodnoty tabulka č. 49. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Severní Amerika Popis druhu: Strom dosahující výšky 15 – 30(-50) m, široce rozloţitý nebo kuţelovitý, borka brázditá, vzhledem připomíná topol, listy mají na kaţdé straně 1 -2 zašpičatělé laloky, letorosty hnědé, lesklé, článkované, pupeny hnědavé, nápadně smáčklé. Nároky: Přiměřeně vlhké a ţivné půdy. Zjištěné údaje: V parku se nalézá jeden jedinec v úseku 24. Jedinec je v dobrém zdravotním stavu. Magnolia acuminata (magnólie přišpičatělá) Naměřené hodnoty tabulka č. 50 Přirozené místo výskytu: východní USA Popis druhu: strom 15 (-30) m vysoký, jehlancovitá koruna, borka tmavohnědou, hluboce brázditou borkou, listy vejčité nebo eliptické, 5 – 25 cm velké, na rubu měkce chlupaté, vrcholek nejčastěji zaoblený aţ špičatý, letorosty oblé, pupeny přitiskle chlupaté, 2- 3 cm dlouhé. Nároky: Slunná stanoviště na ţivných a propustných půdách. Zjištěné údaje: V parku byl nalezen jeden zástupce tohoto druhu v úseku 26. Zdravotní stav dobrý. Magnolia xsoulangiana (magnólie Soulangeova) Naměřené hodnoty tabulka č. 51. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Francie Popis druhu: kříţenec M. denudata x liliiflora, nízký stromek 4 (-10) m vysoký, polokulovitá koruna, borka popelavě šedá, listy obvejčité aţ eliptické nebo široce eliptické, 8 – 17 cm velké, zelené, na rubu více nebo méně chlupaté, letorosty a pupeny zelenavě plstnaté. 36
Nároky: Slunná stanoviště na ţivných a propustných půdách. Zjištěné údaje: Nalezeny dva exempláře tohoto druhu v úsecích 6 a 7. Měřen pouze exemplář v úseku 6. V úseku 7 je nově vysazen jeden jedinec. Zdravotní stav dobrý. 4. 2. 11. Oleaceae Fraxinus excelsior (jasan ztepilý) Naměřené hodnoty tabulka č. 52. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Kavkaz Popis druhu: Strom vysoký aţ 40 m, koruna vejcovitá, borka světle šedozelená aţ ţlutošedá, dlouho hladká, ve stáří šedá brázditá, listy dlouze řapíkaté, 25 -40 cm dlouhé, lístky po 7 – 13 cm, vejčité podlouhlé aţ obvejčité, pilovité, zašpičatělé, přisedlé. Letorosty matně šedé, pupeny černé, někdy v trojčetných přeslenech. Nároky: Preferuje ţivné, hluboké hlinité a jílovité půdy. Zjištěné údaje: V parku se vyskytuje sedm jedinců v úsecích 1, 3, 15, 19, 24. Nejvíce jedinců (3) v úseku 19. Zdravotní stav dobrý. 4. 2. 12. Rhamnaceae Rhamnus cathartica (řešetlák počistivý) Naměřené hodnoty tabulka č. 53. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Asie, severozápadní Afrika, Severní Amerika Popis druhu: Povětšinou vícekmenný trnitý keř dorůstající do 5 – 8 m. Koruna široce vejcovitá. Borka tmavošedá, vodorovně odlupčivá. Listy vstřícné, vejčité aţ eliptické či okrouhlé, 3 – 7 cm, okraj jemně vroubkovaně pilovitý. Letorosty lesklé, lysé nebo řídce chlupaté, stříbřitě šedé. Pupeny drobné, vejcovité, zašpičatělé a červenohnědé. Nároky: Nenáročný na půdní podmínky. Zjištěné údaje: V parku se vyskytuje jeden exemplář stromovitého vzrůstu v úseku 15. Zdravotní stav dobrý.
37
4. 2. 13. Rosaceae Crataegus laevigata (hloh obecný) Naměřené hodnoty tabulka č. 54. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa Popis druhu: Menší strom dosahující výšky 2 – 10 m, borka destičkově rozpraskaná, šedou, má trny 5 – 25 mm, listy široce vejčité aţ kosočtverečné nebo i obvejčité, 1,5 – 5 cm dlouhé, v přední polovině mělčeji 3 – 5 laločné, tmavě zelené a lesklé, letorosty červenohnědé, lysé, pupeny drobné, červenavé, jehlancovité. Nároky: Hlinité půdy, které jsou zásadité aţ mírně kyselé. Zjištěné údaje: Výskyt čtyř exemplářů v úsecích 16, 19 a 31. Zdravotní stav dobrý. Crataegus pedicellata (hloh břekolistý) Naměřené hodnoty tabulka č. 55. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: východní oblasti USA Popis druhu: Menší strom dosahující výšky 3 – 10 m, má trny, mohou být lehce zahnuté 3 – 6 cm, listy široce vejčité, 5 – 10 cm dlouhé, nad středem se 4 – 6 páry laloků, svrchu tmavě zelené. Nároky: Půdy písčité s obsahem vápníku. Zjištěné údaje: V parku se nalézá jeden exemplář v úseku 8. U jedince výrazně proschlá koruna. Padus avium (střemcha obecná) Naměřené hodnoty tabulka č. 56 Přirozené místo výskytu: Evropa, Kavkaz, Sibiř, Japonsko Popis druhu: Nízký strom aţ 15 m vysoký, hustá vejcovitá koruna, borka hladká, ve stáří mělce rozpukaná, červenohnědá aţ černavou, listy obvejčité aţ eliptické nebo úzce obvejčité, 4 – 10 (-15) cm velké, náhle krátce zašpičatělé, ostře pilovité, na rubu modravě zelené, letorosty tenké, lesklé, jemně chlupaté, červenohnědé aţ fialovošedé, pupeny vřetenovité, ostře špičaté. 38
Nároky: Výskyt na jílovitých a hlinitých půdách, které jsou vlhké, občas zaplavované, hluboké, humózní a ţivné. Zjištěné údaje: V parku nalezeny dva jedinci v úsecích 16 a 22. Zdravotní stav dobrý. Pyrus pyraster (hrušeň planá) Naměřené hodnoty tabulka č. 57 Přirozené místo výskytu: Evropa, severní Turecko Popis druhu: Strom vysoký 4 - 10 m, borka tlustá, kolcovitě trnitý, listy okrouhlé aţ vejčité, 2,5 – 5 cm, na dlouhých řapících, letorosty lysé, hnědé, lesklé, pupeny lysé, kuţelovité aţ vejcovité, tmavohnědé. Nároky: Preferuje hlubší hlinité půdy, které jsou vlhké aţ suché. Zjištěné údaje: Výskyt dvou jedinců v úsecích 28 a 29. Oba jedinci jsou poškozeni od hmyzu. Sorbus torminalis (jeřáb břek) Naměřené hodnoty tabulka č. 58. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Malá Asie, severní Afrika Popis druhu: Strom 10 – 15(-20) m vysoký, koruna široce vejcovitá, borka šedohnědá, papírově odlupčivá, listy široce vejčité, 6 – 12 cm, pařenolaločnaté aţ peřenodílné s 5 -7 laloky, laloky špičaté a ostře pilovité na rubu šedozelené a přitiskle chlupaté, letorosty leskle olivově – aţ červenohnědé, řídce plstnaté, pupeny lysé, vejcovité, tupé. Nároky: Vápnomilný druh, který snese i znečištěné ovzduší. Zjištěné údaje: V parku se vyskytuje sedm jedinců v úsecích 16, 19, 28, 29 a 31. Zdravotní stav dobrý. 4. 2. 14. Salicaceae Populus alba (topol bílý) Naměřené hodnoty tabulka č. 59. Fotografie viz. cd.
39
Přirozené místo výskytu: Evropa, severní Afrika, Sibiř, Malá, Přední a střední Asie aţ po Himaláj Popis druhu: Strom 20 - 40 m vysoký, rozloţitě košatá koruna, borka zelenošedá, ve stáří černavá a rozpukaná, listy vejčité, 4 – 12 cm velké, 3 – 5 laločné, laloky hrubě zubaté, na rubu běloplstnaté a svrchu tmavě zelené, letorosty oblé, bělošedě plstnaté, pupeny vejcovité, plstnaté. Nároky: Slunečné polohy s dostatečně hlubokými, vlhkými a vápnitými půdami. Snáší i suché půdy. Zjištěné údaje: V parku nalezeno devět jedinců v úsecích 16, 20, 22, 23. Nejvíce jedinců (4) v úseku 16. U jedinců nejsou vidět ţádná vnější poškození. Populus balsamifera (topol balsámový) Naměřené hodnoty tabulka č. 60. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Kanada a severovýchodní a severní část USA Popis druhu: Strom 15 - 30 m vysoký, protáhle vejcovitá koruna, borka tlustá, černavá, síťovitě rozpukaná, listy vejčité nebo vejčitě kopinaté, 5 – 12 cm velké, zašpičatělé, dost tuhé, vroubkovaně pilovité, letorosty červenohnědé, oblé, lysé, terminální pupen aţ 2,5cm, pupeny zašpičatělé a při rašení výrazně voní. Nároky: Slunečné polohy s dostatečně hlubokými, vlhkými a vápnitými půdami. Zjištěné údaje: Výskyt tří exemplářů v úseku 23. U exemplářů nejsou vidět ţádná vnější poškození. Populus nigra (topol černý) . Fotografie viz. cd. Naměřené hodnoty tabulka č. 61 Přirozené místo výskytu: severní Afrika, Sibiř, Malá Asie, Evropa Popis druhu: Strom vysoký 25 - 40 m, široká a rozkladitá koruna, stará borka hluboce rýhovaná, černošedá, listy kosočtverečné aţ kosočtverečně-vejčité, zašpičatělé, jemně vroubkovaně pilovité, letorosty oblé, lysé, ţlutohnědé, pupeny červenohnědé, lepkavé. Nároky: Půdy ţivné a hluboké. 40
Zjištěné údaje: Všichni čtyři jedinci jsou variety ´Italica´. Jedinci se nachází v úsecích 15 a 21. Zdravotní stav je dobrý. Salix alba (vrba bílá) Naměřené hodnoty tabulka č. 62. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Asie, severozápadní Afrika Popis druhu: Strom 10 - 30 m vysoký, metlovitá koruna, borka podélně brázditá, hnědošedá, listy úzce kopinaté, 4 – 11 cm, jemně ţláznatě pilovité, ve středu nejširší, rub hedvábně chloupkatý, letorosty tenké, přitiskle chlupaté, pupeny silně smáčklé, kuţelovité, přitiskle chlupaté. Nároky: Půdy ţivné, zásadité, periodicky zaplavované. Zjištěné údaje: V parku se vyskytuje šest jedinců v úsecích 19, 20 a 22. Převáţná část jedinců (4) se nachází v úseku 22. Zdravotní stav dobrý. 4. 2. 15. Sapindaceae Koelreuteria paniculata (svitel latnatý) Naměřené hodnoty tabulka č. 63. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Čína, Korea, Tchaj-wan Popis druhu: Stromky 5 – 8 m vysoké, široká řídká koruna, listy střídavé aţ 35 cm dlouhé, lichozpeřené, lístky vejčitě aţ vejčitě podlouhlé, 3 – 9 cm velké, hrubě vroubkovaně pilovité, letorosty hnědě chlupaté. Nároky: Chráněná, teplá a slunná stanoviště. Vyţaduje vápnité půdy. Zjištěné údaje: Nalezeni dva exempláře v úsecích 15 a 29. Zdravotní stav dobrý. 4. 2. 16. Tiliaceae Tilia cordata (lípa malolistá) Naměřené hodnoty tabulka č. 64. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Kavkaz
41
Popis druhu: Strom vysoký 30 (-40) m, s košatou korunou, kůra zpočátku tenká, dlouho hladká, s drobnými kosočtverečnými jizvami, listy okrouhle srdčité, 3 – 6(-9) cm, krátce zašpičatělé, jemně a ostře pilovité, v úţlabí ţilek s rezavě hnědými svazečky chlupů, nervatura třetího řádu není patrná, letorosty lysé nebo zprvu poněkud ochlupené, shora červené naspod zelenavé, pupeny vejcovité, lysé, lesklé, vnější šupina přesahuje ½ délky pupenu. Nároky: Výskyt na mělkých aţ hlubokých, kamenitých, jílovitých půdách. Zjištěné údaje: V parku se nachází 58 jedinců v úsecích 13, 15, 16, 17, 18, 19, 21, 26, 29, 31, 32 a 33. V úseku 15 se nachází nejvíce jedinců (14). Proschlé a olámané koruny u jedinců v úseku 31 a 32. Tilia platyphyllos (lípa velkolistá) Naměřené hodnoty tabulka č. 65. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: jiţní Evropa, jihozápadní Asie Popis druhu: Dosahuje výšky 20 – 40 m, kůra podobná T. cordata, listy okrouhle srdčité aţ okrouhle vejčité, 7 – 12 cm dlouhé, ostře a pravidelně pilovité, na rubu v úţlabí ţilek bělavě chlupaté, nervatura třetího řádu dobře patrná, letorosty červenohnědé, většinou chlupaté, pupeny vejcovité, vnější šupina na pupenu dosahuje asi ½ délky pupenu. Nároky: Půdy zásadité aţ mírně kyselé jílovohlinité půdy. Zjištěné údaje: Výskyt dvou exemplářů v úseku 34. Zdravotní stav dobrý. Tilia tomentosa (lípa stříbrná) Naměřené hodnoty tabulka č. 66. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: jihovýchodní Evropa, Malá Asie Popis druhu: Strom dosahující výšky aţ 30 m, s košatou korunou, kůra podobná T. cordata, listy jsou okrouhle vejčité, na bázi srdčité, 3 -11 cm, ostře pilovité, na rubu světle šedě plstnaté, letorosty i pupeny šedoplstnaté. Nároky: Půdy bohaté na ţiviny a hluboké. 42
Zjištěné údaje: V parku nalezeno 13 exemplářů v úsecích 3, 11, 15, 16, 23, 29, 32 a 33. Nejvíce jedinců (6) v úseku 15. U exempláře v úseku 3 se nevyskytují výmladky. Zdravotní stav dobrý. 4. 2. 17. Ulmaceae Ulmus laevis (jílm vaz) Naměřené hodnoty tabulka č. 67. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: střední a jihovýchodní Evropa, Kavkaz Popis druhu: Strom dorůstá 30 m výšky. Široce vejcovitá koruna. Borka šedohnědá, mělce podélně rozpukaná, odlupčivá. Listy eliptické aţ obvejčité nebo téměř okrouhlé, 6 – 12 cm, nejširší nad středem, zašpičatělé, ostře dvakrát pilovité, báze velmi asymetrická. Letorosty více méně chlupaté, světle hnědé, zimní pupeny štíhlé. Pupeny dvoubarevné, štíhle kuţelovité, ostře špičaté. Nároky: Výskyt na písčitě jílovitých a hlinitých půdách, které jsou zásadité. Zjištěné údaje: V parku se nachází tři jedinci v úsecích 15, 26 a 32. Zdravotní stav dobrý. Ulmus minor (jílm habrolistý) Naměřené hodnoty tabulka č. 68. Přirozené místo výskytu: Evropa, severozápadní Afrika, Írán, Turecko, Kavkaz Popis druhu: Strom 30 m vysoký, široce rozloţitá koruna, borka hnědošedá, kostkovitě rozpukaná, listy šikmo oválné, eliptické, 4 – 10 cm, na rubu v úhlech ţilek chloupkaté, jednou aţ dvakrát pilovité, letorosty lysé, pupeny drobné, tmavohnědé, lysé. Nároky: Preferuje na jílovitých a hlinitých půdách střídavě vlhkých a ţivných. Zjištěné údaje: Nalezen jeden exemplář v úseku 19. V dobrém zdravotním stavu. 4. 2. 18. Další získané výsledky u listnáčů U druhů listnáčů, kde je více neţ dva exempláře, byly zjišťovány průměrné, maximální a minimální rozměry. Získané hodnoty pro dané druhy jsou uvedeny v tabulce č. 69.
43
4.3. Keře Přehled druhů je uveden v tabulce č. 70 4. 3. 1. Anacardiaceae Cotinus coggygria (ruj vlasatá) varieta ´Rubrifolius´ Přirozené místo výskytu: jiţní Evropa aţ střední Čína Popis druhu: Opadavý keř. Listy střídavé, eliptické, obvejčité nebo podlouhle vejčité, 3 – 8 cm, celokrajné, rub modrozelený. Květy purpurově červené, parukovitá ve vrcholových latách. Výskyt v úseku: 33. 4. 3. 2. Araliaceae Hedera helix (břečťan popínavý) Přirozené místo výskytu: Evropa, Kavkaz, Irák, Libanon, Malá Asie Popis druhu: Liána s příčepivými kořínky. Listy tmavě zelené, dlanitě 3 – 5 laločnaté, často s bělavou ţilnatinou, rub ţlutozelený, výkrojky mělké. Květy ţlutozelené v kulovitém hroznovitém okolíku. Výskyt v úseku: 19. 4. 3. 3. Berberidaceae Berberis julianae (dřišťál Juliin) Přirozené místo výskytu: střední Čína Popis druhu: Stále zelený keř. Listy obvejčité 3-10 cm, tuhé, ostnitě zubaté, svrchu lesklé a světle zelené, rub bledě zelený. Letorosty brázdité se silnými trny. Květy ţluté ve svazečcích. Výskyt v úseku: 11. Berberis vulgaris (dřišťál obecný) Přirozené místo výskytu: Evropa, Severní Amerika, střední Asie Popis druhu: Trnitý opadavý keř s bělavě zelenou kůrou. Listy eliptické aţ obvejčité, jemně zubaté. Trny jednoduché aţ 3 - 7 dílné. Květy ţluté v hroznech. 44
V úsecích: 11. 4. 3. 4. Buxaceae Buxus sempervirens (zimostráz vţdyzelený) Přirozené místo výskytu: jiţní Evropa, severní Afrika, Malá Asie Popis druhu: Stále zelený keř. Listy lesklé podlouhlé, vejčité nebo eliptické, 3 – 5 mm, tmavě zelené, koţovité a čepel je nejširší ve středu. Letorosty hranaté, zprvu pyřité a poté lysé. Květy drobné, zelenavě ţluté v úţlabních klubíčcích. Výskyt v úseku: 15, 16, 19, 26, 29, 32. 4. 3. 5. Caprifoliaceae Lonicera caprifolium (zimolez kozí) Přirozené místo výskytu: jihovýchodní Evropa, Krym, Kavkaz Popis druhu: Ovíjivý keř, který je opadavý. Listy krátce řapíkaté, eliptické aţ obvejčité, 3 – 10 cm, rub namodralý, horní 2 – 3 páry jsou miskovitě srostlé. Květy ţlutobílé, vně načervenalé. Výskyt v úseku: 29. Lonicera xylosteum (zimolez obecný) Přirozené místo výskytu: Evropa, Kavkaz, Sibiř, Malá Asie Popis druhu: Hustě větvený opadavý keř. Listy tmavě šedozelené, eliptické, široce vejčité, obvejčité nebo podlouhlé, 3 – 7 cm, celokrajné, oboustranně chlupaté. Květy po dvou, bělavě ţluté, krátce trubkovité. Výskyt v úseku: 28. Sambucus nigra (bez černý) Přirozené místo výskytu: Evropa, Kavkaz, Malá Asie, Arménie, západní Sibiř Popis druhu: Listy nejčastěji s 5 – 7 lístky, vejčitě kopinatými nebo vejčitě eliptickými 4 – 10 cm dlouhými. Květy ţlutavě bílé, vonné, v květenství. V úsecích: 16, 17, 19, 23. 45
Symhoricarpos albus (pámelník bílý) Přirozené místo výskytu: východ Severní Ameriky Popis druhu: Listy okrouhle vejčité, oválné nebo oválně podlouhlé, 1 – 8 cm, špičaté, často laločnaté. Květy v koncových i postranních květenství, zvonkovité a narůţovělé. Výskyt v úseku: 28. 4. 3. 6. Celastraceae Euonymus europaeus. Přirozené místo výskytu a popis druhu: viz kapitola 4. 2. 4. Výskyt v úseku: 12, 13, 15, 16, 19. 4. 3. 7. Cornaceae Swida alba (svída bílá) Přirozené místo výskytu: Sibiř aţ Mandţusko, severní Korea Popis druhu: Kůra napurpurověle červená. Listy eliptické aţ široce vejčité, 4 – 10 cm, báze klínovitá nebo široce klínovitá, zašpičatělé, rub namodralý, 5 – 7 párů ţilek. Květy ţlutobílé. Výskyt v úseku: 19, 28, 31. Swida sangvinea (svída krvavá) Přirozené místo výskytu: Evropa, Kurdistán Popis druhu: Letorosty leskle červené nebo hnědočervené. Listy vstřícné, vejčitě oválné aţ eliptické, 3 – 10 cm, rub matně zelený a odstále chlupatý, 3 – 5 párů ţilek. Květy špinavě bílé. Výskyt v úseku: 16, 19, 28, 31. 4. 3. 8. Corylaceae Corylus avellana (líska obecná) Přirozené místo výskytu: Evropa, Kavkaz, severní Afrika, Malá Asie, Sýrie
46
Popis druhu: Kůra lesknavě hnědavá. Listy okrouhlé aţ široce vejčité, báze srdčitá, 2krát pilovité. Letorosty šedohnědé, hustě šedě chlupaté. Pupeny vejcovité aţ kulovité, lysé, zelené aţ hnědé. Výskyt v úseku: 13 a 25. 4. 3. 9. Cupressaceae Juniperus sabina (jalovec chvojka) Přirozené místo výskytu: horské polohy střední aţ jiţní Evropy, na Sibiři, Kavkaze a Malé Asii Popis druhu: Poléhavá dřevina. Kořenový systém bohatý a hluboce kořenící. Borka červenohnědá a odlupující se. Větve hustě uspořádané. Šupinovité jehlice vstřícné, vejčité, 1mm dlouhé, nepříjemně páchnoucí. Plody na stopkách, kulaté, černomodré. Výskyt v úseku: 12, 15, 25, 27, 29 a 33. Thuja occidentalis (zerav západní) Přirozené místo výskytu a popis druhu: viz kapitola 4. 1. 1. Výskyt v úseku: 33. 4. 3. 10. Elaeagnaceae Elaeagnus angustifolia (Krušina olšová) Přirozené místo výskytu: západní a střední Asie Popis druhu: S podélně brázditou borkou, třásnitě odlupčivou. Listy kopinaté, úzce vejčité aţ podlouhlé, na líci tmavě zelené, rub stříbřitě chlupatý, 3 – 10 cm. Letorosty stříbřité, kolcovitě trnité, pupeny drobné, vejcovité, stříbřitě bílé. Výskyt v úseku: 19. 4. 3. 11. Fabaceae Caragana arborescens (čimišník stromovitý) Přirozené místo výskytu: Sibiř a Mandţusko Popis druhu: Opadavý keř. Listy sudozpeřené, s 8 - 12 lístky, obvejčitě eliptické, 10 – 35 mm, světle zelené. Výhony pýřité. Květy po 1 – 5, světle ţluté. 47
V úsecích: 16, 28, 29. Colutea arborescens (ţanovec měchýřník) Přirozené místo výskytu: jiţní a střední Evropa, severní Afrika, západní Asie Popis druhu: Keř bez trnů. Listy lichozpeřené, 4 – 16 cm dlouhé, se 3 – 7 páry lístků, široce vejčité aţ eliptické, rub bělavě chlupatý. Květy po 2 – 8 a svítivě ţluté. Plody jsou nafouklé lusky. Výskyt v úseku: 29. Laburnum anagyroides (štědřenec odvislý) Přirozené místo výskytu: střední a jiţní Evropa Popis druhu: Listy 3četné, eliptické aţ obvejčité, 3 – 8 cm, na rubu šedozelené a přitiskle chlupaté. Květy světle ţluté nebo zlatoţluté v hedvábitých hroznech. Výskyt v úseku: 16, 28, 29. 4. 3. 12. Loranthaceae Přirozené místo výskytu: střední a jihovýchodní Evropa, Malá Asie Popis druhu: Opadavý polocizopasný keř. Listy vstřícné, podlouhlé aţ podlouhle obvejčité, 3 – 6 cm dlouhé, koţovité. Výskyt v úseku: 12 a 19. 4. 3. 13. Oleaceae Ligustrum vulgare (ptačí zob obecný) Přirozené místo výskytu: Evropa, severní Afrika, Malá Asie, Kavkaz Popis druhu: (Polo)opadavý keř. Listy podlouhlé (ob)vejčité aţ (podlouhle)kopinaté, 2 – 3 cm, na rubu ţlutozelené a oboustranně lysé. Květy v chlupatých latách, ţlutobílé aţ bílé. Výskyt v úseku: 16 a19. Syringa vulgaris (šeřík obecný) Přirozené místo výskytu: jihovýchodní Evropa, Malá Asie 48
Popis druhu:Kůra vláknitě odlupčivá. Listy vejčité aţ široce vejčité, 5 – 12 cm, zašpičatělé, oboustranně lysé, celokrajné. Květy v latách, červenofialové. Výskyt v úseku: 11, 12, 16, 25, 31 a 32. 4. 3. 14. Philadelphaceae Philadelphus coronarius (pustoryl věncový) Přirozené místo výskytu: jiţní a jihovýchodní Evropa, Malá Asie a Kavkaz Popis druhu: Listy vejčité, 4 – 10 cm, zašpičatělé, báze tupá aţ špičatá, na kaţdé straně se 6 – 11 malými a oddálenými zuby. Květy po 5 – 9 v hroznech, čistě aţ ţlutavě bílé. V úsecích: 15,16, 27, 29, 31 aţ 33. 4. 3. 15. Rhamnaceae Rhamnus cathartica (řešetlák počistivý) Přirozené místo výskytu a popis druhu: viz kapitola 4. 2. 12. Výskyt v úseku: 16. 4. 3. 16. Rosaceae Cotonaster divaricatus (skalník rozkladitý) Přirozené místo výskytu: Čína Popis druhu: Opadavý keř. Listy dvouřadé, eliptické aţ vejčitě eliptické, 1 – 2,5 cm dlouhé, na líci tmavozelené, lesklé, na rubu slabě chlupaté. Letorosty chlupaté. Květy narůţovělé. Výskyt v úseku: 28. Cotonaster horizontalis (skalník vodorovný) Přirozené místo výskytu: Čína, Indie, Barma, Nepál Popis druhu: Plazivý opadavý keř. Čepel listů eliptická, široce vejčitá nebo obvejčitá, okraj listů celokrajný a zvlněný. Květy po 1 – 2, přisedlé, korunní lístky růţové aţ červené. Výskyt v úseku: 32. 49
Cydonia oblonga (kdouloň obecná) Přirozené místo výskytu: Írán, Zákavkazí, jiţní Arábie Popis druhu: Borka tmavošedá. Listy podlouhlé, okrouhle vejčité, eliptické, 4 – 10 cm, na rubu šedě plstnaté. Letorosty olivově zelené aţ červenohnědé, šedoplstnaté, později olysávající. Pupeny podlouhle vejcovité, červenohnědé, částečně bíle plstnaté. Výskyt v úseku: 29. Rosa canina (růţe šípková) Přirozené místo výskytu: Evropa, Asie, severní Afrika, Malá Asie, Kavkaz, Irán Popis druhu: Keř se zakřivenými nebo méně zakřivenými ostny. Listy lichozpeřené s 5 – 7 (ob)vejčitými aţ eliptickými lístky, jednou aţ dvakrát ostře pilovité. Květy bělavě růţovité, jednoduché. Výskyt v úseku: 12, 13 a 17. Rosa rugosa (růţe svraskalá) Přirozené místo výskytu: východní Asie aţ Kurilské ostrovy, Kamčatka Popis druhu: Velmi silně ostnitý a štětinatý keř. Listy 5 – 9 četné, lístky tuhé, podlouhlé, (ob)vejčité či eliptické, 1,5 – 5 cm, hrubě pilovité, líc leskle tmavě zelený a nápadné svraskalý, rub namodralý aţ šedozelená. Květy růţově červené aţ karmínové. Výskyt v úseku: 26. Forsythia intermedia (zlatice prostřední) Přirozené místo výskytu: nenalezeno Popis druhu: Opadavý keř. Listy podlouhlé, vejčité aţ vejčitě kopinaté, 8 – 12 cm, v horní polovině pilovité. Květy po dvou aţ třech, sytě ţluté. Výskyt v úseku: 26, 28, 31 a 32. 4. 3. 17. Spiraeaceae Spirea nipponica (tavolník niponský) Přirozené místo výskytu: Japonsko 50
Místa výskytu druhu: Listy oválně obvejčité aţ eliptické, 1,5 – 3 cm, při vrcholku vroubkovaně pilovité, na rubu sivě či šedavě zelené a nanejvýš řídce chlupaté. Květy v okoličnatých hroznech. Výskyt v úseku: 29. Spirea xvanhoutei (tavolník van Houtteův) Přirozené místo výskytu: vyšlechtěn v roce 1862 Popis druhu: Listy eliptické, vejčité, vejčitě kosočtverečné, 2 – 4 cm, slabě 3 – 5 laločnaté, vroubkované aţ zastřihované pilovité, na rubu šedozelené, lysé. Květy čistě bílé. Výskyt v úseku: 15, 16, 28 a 29. 4. 3. 18. Taxaceae Taxus baccata (tis červený) Přirozené místo výskytu a popis druhu: viz kapitola 4. 1. 3. Výskyt v úseku: 4, 6, 19, 26, 27, 32, 33. 4. 3. 19. Viscaceae Viscum album (jmelí bílé) Přirozené místo výskytu: jiţní Evropa, Kavkaz, Malá Asie Popis druhu: Keř parazitující v korunách listnáčů. Listy přisedlé, podlouhle kopisťovité aţ obvejčité, koţovité, 2 – 6 cm. Květy naţloutlé. Výskyt v úseku:16. 4. 3. 20. Vitaceae Parthenocissus quinquefolia (loubinec pětilistý) Přirozené místo výskytu: východ USA Popis druhu: Popínavá liána s 5 – 12 ramennými úponky, které jsou rozšířené v přísavné terčíky. Listy 3 – 7 četné, dlanité nebo zpeřené, lístky eliptické, obvejčité
51
podlouhlé nebo obvejčité, 2,5 – 10 cm, hrubě vroubkované nebo zoubkované. Květy ve velkých latách. Výskyt v úseku: 2, 3, 23. 4. 4. Průvodce parkem Obecní úřad do budoucna zvaţuje vydání nového průvodce parkem. Úvodní část průvodce parkem bude navrţena jinou osobou neţ mnou. Bude obsahovat historii zámku a parku. Následovat bude stručná přírodní charakteristika parku a Velkého Kosíře. V druhé části průvodce budou popisovány dřeviny. Popisy a nároky dřevin, jak by měli vypadat, jsou uvedeny u kaţdé dřeviny zvlášť v předchozích kapitolách výsledků. V informacích o dřevině se dále můţe objevit, jestli je jedovatá nebo zajímavost o historii dřeviny. Údaje o dřevinách jsou doplněny o obrazovou část. Nachází-li se více exemplářů dřevin, vybere se esteticky nejvhodnější jedinec. V obrazové části by měly být obrázky detailu listu, květu nebo plodu. Na závěr by byla vloţena mapa parku s označením významných dřevin. Průvodce parkem můţe být rozšířen o informace dalších zajímavých objektů v obci Čechy pod Kosířem. Například je to muzeum kočárů a hasičské muzeum. Samozřejmě rozšíření se můţe týkat i dalších okolních zajímavostí, například tzv. Velký Kosíř. Poté by název průvodce musel být pozměněn na Průvodce zámeckým parkem a jeho okolím. Mapa samostatně přiloţená k této práci se můţe stát součástí průvodce.
52
5. DISKUSE 5. 1. Komentář ke grafům V zámeckém parku je značná převaha listnatých dřevin z celkových 734 kusů dřevin. Listnatých dřevin vyjádřeno v procentech je 73% (534 kusů) a jehličnanů je zbylých 27% (193 kusů). Viz. - graf č. 1. V zastoupení mezi jehličnatými dřevinami převládá se 17% Pseudotsuga menziesii. Následující Pinus nigra a Pinus sylvestris mají po 12%. Thuja occidentalis se svými varietami zaujímá 11% s celkového počtu jehličnanů a tím není zahrnuta do souhrnné čeledě Cupressaceae. Z toho důvodu je vylišena v grafu č. 2 samostatně. Další v řadě je Picea pungens s 10%, který má větší zastoupení neţ Picea abies a to o 1%. S 12% tu je zastoupena čeleď Cupressaceae. Šest procent je vylišeno v rámci rodu Pinus sp.. V rodu Pinus jsou uvedeny Pinus strobus, Pinus aristata a Pinus jeffrei, které mají menší procentuální zastoupení neţ čtyři procenta. Rod Abies sp. je zastoupen čtyřmi procenty v parku. Ostatní jehličnany jsou v zastoupení 6% z celkového počtu 193 kusů. S grafu č. 3 zjistíme, ţe u listnatých dřevin je převládajícím druhem Quercus robur s 21%. Tilia cordata má jen 11%. S 9% Acer campestre. Po shodných 6% má Aesculus hippocastanum, Quercus petraea a Fagus sylvatica. Acer pseudoplatanus , Quercus rubra a Acer platanoides mají po 5%. Ostatní listnaté dřeviny zaujímají 18% z celkového počtu 534 kusů. 5. 2. Posouzení s dřívějšími dendrologickými průzkumy Provedl jsem porovnání svého dendrologického průzkumu se dvěma dřívějšími průzkumy. Jeden je od O. Mrkose z roku 1961, který se zabývá pouze parkem v Čechách pod Kosířem. Druhý je od K. Hiekeho z publikace: ,,Dřeviny českých a moravských zámeckých parků“ z roku 1984. U Hiekeho je jiţ z názvu publikace patrné, ţe se zabýval více parky. Z tohoto důvodu nebyly zaznamenány veškeré dřeviny v parku v Čechách pod Kosířem. Porovnání údajů z mého průzkumu s výzkumy O. Mrkose a Hiekeho jsem získal cenná data pro posouzení jehličnanů (tab.71). Jak v mé práci tak i v Hiekeho práci jsme v parku nenalezli některé druhy u rodu Abies a Pinus. Byly to Abies balsamea, Abies firma a Abies grandis, které se vyskytovaly u Mrkose. Také Pinus digenea a Pinus mugo chybí. Na rozdíl od Hiekeho jsem potvrdil výskyt Abies homolepis. Ani já a ani Hieke jsme nepotvrdili uţ výskyt Juniperus nana. Můj průzkum se od obou liší u 53
některých druhů v tom, ţe jsem zde neurčoval variety. Jelikoţ Mrkos byl významným dendrologem, bylo pro něj určování variet u Chamaecyparis pisifera, Thuja occidentalis, Picea abies, a u rodu Juniperus samozřejmostí. Zajímavé je, ţe rozdíly mezi Mrkosem a Hiekem jsou právě ve varietách. Předpokládal bych i u Hiekeho určení mnoha variet, jelikoţ je uznávaným zahradníkem. Zřejmě to bylo způsobeno tím, ţe Hieke dělal průzkumy v parcích na celém území Moravy a Čech. Já jsem určil varietu aureospicata u Thuja occidentalis, která je dobře určitelná svým ţlutavým zabarvením jehlic. U listnatých dřevin (viz. tab.72) nebyl problém určit variety. U listnáčů nebyly zastoupeny variety v tak hojném počtu jako u jehličnanů. Pouze u Acer platanoides v. ´Schwedleri´ a Acer pseudoplatanus v. ´Atropurpureum´, kde jsem si nebyl jist určením. Proto jsem je nechal raději bez určení variety. Bohuţel ani jeden neurčili Betula pendula varieta ´Darlecarlia´, která nepochybně zaujme svými hluboce laločnatými listy. Přičemţ tato bříza dosahuje celkem velkého průměru kmene. Z čehoţ odvozuji, ţe se jiţ minimálně musela za průzkumu Hiekeho vyskytovat v parku. Také v době Hiekeho průzkumu z parku vymizely některé druhy z rodu Crataegus (crus – galli, flabellata, pentagyna, xpersimilis). Snad je to proto, ţe tyto keře nebo stromy se nedoţívají tak vysokého věku. Kdyţ vezmeme v úvahu, ţe mohly být vysazeny někdy při posledních výsadbách Františka Josefa Silva Tarouca, nemusely se jiţ průzkumu Hiekeho doţít. Nasvědčuje tomu i můj průzkum, který je neobjevil. U keřů došlo celkově k největšímu sníţení počtu druhů. Domnívám se, ţe to bylo zapříčiněno rekonstrukcí areálu. Celý areál parku byl zarostlý kopřivami a náletovými dřevinami, coţ způsobovalo jeho nepřehlednost. Dobrovolníci, kteří park čistili, některé z druhů keřů a lián patrně omylem zničili. Hieke mohl některé z druhů keřů nebo lián za této situace přehlédnout. Dokladem jsou údaje v tab. č.73. 5. 3. Návrh péče Návrh péče vychází z mého dendrologického průzkumu. Při něm byli zjištěni jedinci, kteří by měly být odstraněni z parku pro svůj zdravotní stav. Z mého pohledu by měly být odstraněni odumřelí jedinci. V úseku 15 Picea mariana, úseku 21 Populus alba a v úseku 25 Chamaecyparis pisifera. Na úseku 15 se nachází Picea pungens s poškozením koruny, které esteticky narušuje kompozici. Z tohoto důvodu by měl být odstraněn. 54
U Tsuga canadensis, který má taktéţ stejné poškození, bych učinil výjimku. Odstraněním tohoto jedince by vznikla velká disharmonie v kompozici. Poškození vrcholkové části koruny není velké a strom to kompenzuje vytvořením nové koruny. Za pár let toto poškození jiţ nebude téměř patrné. Dalším důvodem ponechání by mělo být, ţe další jedinec tohoto druhu a vzrůstu se v parku nenachází. Fagus sylvatica v úseku 19, kde došlo ke zlomu, by měl být taktéţ odstraněn. Opět to nevypadá esteticky a také strom bude infikován patogeny, které zapříčiní tlení dřeva. Na úseku 31 se nachází Tilia cordata ve špatném zdravotním stavu. Velká část větvoví chybí. Je u nich vidět i velká defoliace listoví. Během několika let by došlo k poškození vnitřní struktury kmene houbami a tím by byly zdraví nebezpečné. Velkým problémem v budoucnosti bude Loranthus europaeus, které se především vykytuje v parku na čeledi Fagaceae, a to především rodu Quercus sp. a Fagus sp. Návrh jak tomuto poškozování zabránit je velice těţký. Jelikoţ nové zanesení Loranthus europaeus dochází trusem ptáků. Odstraňování ze stromů by částečně mohlo pomoct. U topolů, olší a vrb, které se zde nachází ve věku kolem 50 let, se řadí mezi krátkověké dřeviny. Z tohoto důvodu bych navrhoval postupné rozfázované odstraňování jedinců a okamţitou výsadbu těchto druhů. Jelikoţ zde bude docházet k infekci houbami, dřevo tím bude křehčí, a následně bude docházet ke zlomům nejenom větví, ale i kmenů. U Populus alba na úseku 16 je přítomno v koruně Viscum album. Je pravdou, ţe tyto stromy vypadají esteticky, ale z hlediska ochrany zdraví jsou nebezpečné. Menším problémem jsou liána Parthenocissus quinquefolia, která obrůstá některé jedince v parku. Ve většině případů to je Taxus baccata, kterému to nevadí. Spíše bych doporučil odstranění u Rosa rugosa, která potřebuje světlo. Důleţité je i odstranění veškerých náletových dřevin v parku. Náletové dřeviny způsobují především v porostech keřů estetickou disharmonii. Následně by měla být provedena nová výsadba chybějících druhů dřevin, které se v parku vyskytovaly. To platí i pro keře. Já bych navrhoval v první řadě výsadbu rododendronů. Měly by to být kultivary zakrslejších forem u zámku a také by se pěkně
55
vyjímali u Mánesova pavilonu. V parku by se mohla objevit i Viburnum xpragense, která je stále zelená. 5. 4. Ostatní návrhy Ke zvýšení návštěvnosti zámeckého komplexu by prospělo zpřístupnění dalších částí zámku. V dnešní době je přístupná pouze Mánesova síň. V nově zpřístupněných částech zámku můţe být zaloţena trvalá expozice. Expozice by měla být zaměřena na rod Silva-Tarouca, který ovlivnil zdejší oblast. Dále by tu mohlo být zřízeno muzeum pro obec Čechy pod Kosířem a pro Velký kosíř. Dosud nepřístupné prostory zámku by mohly hostit umělecké výstavy. Empírový skleník je v současnosti ve špatném stavu. Skleník je obehnán pletivem s ostnatým drátem. Navrhoval bych skleník co nejrychleji opravit, aby mohl být nadále vyuţíván například pro pěstování choulostivějších druhů rostlin. V parku by měly být zřízeny odpočinkové travní plochy. Návštěvníci parku zde na dekách tráví volný čas. Stávající travní plocha v parku není vhodná, protoţe se zde vyskytovaly například kopřivy. Zřízením odpočinkových travních ploch by tu návštěvníci mohli pořádat pikniky. Jednu odpočinkovou plochu bych navrhoval v úseku 15 a druhou u velkého rybníka. 5. 5. Dodatek k návrhu péče V roce 2010 se mi do rukou dostal článek z Prostějovského týdeníku, kde je uvedeno, ţe bude provedeno kácení některých jedinců v parku. Z tohoto důvodu jsem navštívil na jaře park a zjistil jsem, ţe byly vykáceny dřeviny z mého návrhu péče. Na víc zde byly vykáceny dva exempláře Populus balsamifera, kde na kmenech bylo patrné vyhnití kmene. Zůstal pouze jeden exemplář. Byly odstraněny některé Betula pendula, Pseudotsuga menziiesis, Picea pungens, a u strţe celá skupina lip a javorů. Tato skupina nebyla zaznamenána z důvodu těţké přístupnosti. 5. 6. Komentář ke kapitolám 4. 1. 4. a 4. 2. 18. Z tabulek č. 30 a č. 69 můţeme provést srovnání mezi některými druhy dřevin. Mezi smrky jsem zjistil, ţe největší průměrné velikosti kmene, tak i maximální, dosahuje druh Picea abies. Za to největší výšky dosahuje Picea pungens. Picea abies dosahuje větších rozměrů kmene neţ Pseudotsuga menziesii, ale výškové rozměry má menší. 56
Pokud porovnáváme borovice vyčteme, ţe největších rozměrů kmene dosahuje Pinus strobus. Borovice má i největší průměrné hodnoty. Nejmenší rozměry má Pinus sylvestris. Nejvyšší je Pinus nigra. Thuja standishii a Thuja plicata dosahují stejných průměrných hodnot kmene i výšky. U Thuja occidentalis je však nejtlustší, nejtenčí a nejvyšší exemplář. Nejmenší výškových rozměrů dosahuje Thuja plicata. U listnatých dřevin jsem porovnal mezi sebou javory, duby, lípy a topoly. Acer pseudoplatanus je největší z druhů javorů, které se v parku vyskytují. Tento javor i v průměrných hodnotách dosahuje největších rozměrů. Nejmenší javor je druhu Acer campestre. Mezi druhy topolů největšího průměru kmene nabývá Populus alba, ale nejvyšší výšky dosahuje druh Populus balsamifera. U dubů největšího naměřeného rozměru kmene a výšky nabývá dub Quercus robur, který zároveň dosahuje i nejmenších rozměrů. U lip v průměrných hodnotách kmene a výšek převyšuje Tilia tomentosa. Největší jedinec i nejmenší je u Tilia cordata.
57
6. ZÁVĚR Zámecký park v Čechách pod Kosířem je nedílnou součástí krajiny, která přímo navazuje na krásy Velkého Kosíře. Práce přináší seznam vyskytujících se druhů dřevin v zámeckém parku. V parku se nachází 727 jedinců (v 98 taxonech) původních i nepůvodních dřevin. Jehličnany jsou zastoupeny 193 exempláři (v 26 taxonech), listnáčů je zde 534 exemplářů (v 37 taxonech). Keře se vyskytují v počtu 35 taxonů. Z porovnání s předchozími dendrologickými pracemi došlo k úbytku druhového bohatství parku. Vymizely některé ze zajímavých druhů dřevin. Příkladem je Acer palmatum, Acer sacharinum, Crataegus pentagyna, Abies firma, Pinus digenea, atd. Objevují se nové druhy např.: Liriodendron tulipifera. U dřevin jsou zjištěny dendrometrické údaje. V budoucnu mohou být tyto údaje pouţity pro porovnání. Tato práce poukazuje, ţe v parku se vyskytují ojediněle nevhodní jedinci. Dále jsou v ní obsaţeny návrhy pro novou výsadbu, které vycházejí z analýzy výzkumu. V práci jsou uvedeny také návrhy na zvýšení návštěvnosti parku. Zlepšení se týká rekonstrukce zámeckých staveb, vytvoření odpočinkových zón v parku a v neposlední řadě návrh průvodce parkem.
58
7. SUMMARY Name of bachelor work: Čechy pod Kosířem chateau – dendrological study.
Summary: In wooden plants dendrometrical data have been taken. In the park there are 727 speciment (in 98 taxons) of original and not original wooden plants. Coniferous trees are represented by 193 specimen (in 26 taxons), deciduous trees by 534 specimen (in 37 taxons). There can be found 35 taxons of scrubs. From the comparison of the previous dendrological works there has come the decrease of some species in the park. Some interesting species of wooden plants have desappeared, e. g. Acer palmatum, Acer sacharinum, Crataegus pentagyna, Abies firma, Pinus digenea, and so on. And there has appeared a new species Liriodendron tulipifera. The work brings a list of existing wooden plants species in a chataeu park. In future these data might be applied to comparison. This work point sout to the seldom existence of unfitting specimen. It also includes projects for new planting proceeded from the research analysis. In this work there are also projects for the icreasing of park attendance. The improvement also concerns to the reconstruction of the chateau buildings, creation of the relaxation zones in the park and in finally the Project of park guidebook.
59
8. SEZNAMPOUŢITÉ LITERATURY 1. DOSTÁLOVÁ, H. Přírodně krajinářský park v Čechách pod Kosířem – jeho historie a současnost. Zpravodaj muzea Prostějovska č.1, 1982, s. 2 – 8. 2. GRAČKA, F. Čechy pod Kosířem, vyd. OBEC ČECHY POD KOSÍŘEM, 2000, 63 s. 3. HECKER, U. Stromy a keře. dotisk 1. vyd. Rebo productions CZ spol. s.r.o., 2005. 238 s. ISBN 80-7234-291-6 4. HIEKE, K. Dřeviny českých a moravských zámeckých parků. Průhonice: VŠÚO, 1984. 146 s. 5. HIEKE, K. Encyklopedie jehličnatých stromů a keřů. 1. vyd. COMPUTER PRESS a. s., 2008. 246 s. ISBN 978-80-251-1901-3 6. HIEKE, K. Praktická dendrologie 1. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1978, 533 s. 7. HIEKE, K. Praktická dendrologie 2. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1978, 589 s. 8. HORÁČEK, P. Encyklopedie listnatých stromů a keřů, 2. vyd. COMPUTER PRESS, 2007. ISBN 80-251-1708-8 9. KOBLÍŢEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: SURSUM, 2006. 178 s. ISBN 80-7323-117-4. 10. MRKOS, O. Výsledky dendrologického průzkumu zámeckého parku v Čechách pod Kosířem. SPPřF UP v Olomouci, 1962 biologie, 4, s. 137 – 167. 11. ÚRADNÍČEK, L. Lesnická dendrologie : (angiospermae). 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2004. 127 s. ISBN 80-7157-760-X. 12. ÚRADNÍČEK, L. Lesnická dendrologie : (Gymnospermae). 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2003. 70 s. ISBN 80-7157-643-3. 13. www.chmu.cz, 13. 3. 2010 14. www.geoportal.cenia.cz, 20. 4. 2010 15. www.geoportal2.uhul.cz, 20. 4. 2010
60
