MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2010
LUCIE ZÁMEČNÍKOVÁ
MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení
BYDLENÍ A NÁBYTEK VELKÉ MORAVY
Bakalářská práce
Brno 2009/2010
Lucie Zámečníková
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Bydlení a nábytek Velké Moravy zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora Mendelovy univerzity v Brně o archivaci elektronické podoby závěrečných prací
Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne:
Podpis studenta:
Poděkování:
Ráda bych poděkovala panu doc. Dr. Ing. Petru Bruneckému za odborné vedení a cenné připomínky k mé práci. Dále bych chtěla poděkovat všem, kteří přispěli k vypracování této práce za obrovskou podporu a trpělivost.
Jméno studenta: Lucie Zámečníková Název práce: Bydlení a nábytek Velké Moravy
Abstrakt
Tato práce se zabývá bydlením a nábytkem na území Velké Moravy, která byla druhou fází naší státnosti po Sámově říši před Českým knížectvím. Velká Morava je tudíž jedním z předchůdců České republiky. Obyvatelé žijící v té době na našem území se nazývají Slované. Předkládaná práce je časově řešena od příchodu prvních Slovanů na naše území (6. století) až po zánik Velké Moravy a vytvoření Českého knížectví (10. století). Úkolem práce, bylo zjistit jaký byl běžný život Slovanů na našem území a je zaměřena na bydlení, první stavby, interiér a předměty denní potřeby. Abychom si tehdejší poměry dokázali lépe představit je nutné popsat způsob obživy a vývoj různých řemesel. Právě tehdejší řemeslníci tvořili hodnoty o nichž se zmiňuje tato bakalářská práce.
Klíčová slova Velká Morava, Slované, bydlení, nábytek
Student’s name: Lucie Zámečníková Title of thesis: Living and furniture of the Great Moravian empire
Abstract This work deals with the liviing and furnishing in the Great Moravian Empire, which was the second phase of our statehood by Sami empire against the Czech principality. The Great Moravia empire is therefore one of the ancestors of the Czech Republic. People living there in that time were called the Slavs. This work is dealt with in time covers the periods from the first Slavs settlement in our territory (6th century) to the demise of the Great Moravia empire and the Bohemian principality (10th century). The task of the work was to determine what did the daily life of the Slavs look like in this country and it is focused especially on housing, the first buildings, interiors as well as on objects of daily use. To understand their ordinary lifeand and cultures, we have to focus on circumstances. We need to learn more about the crafts and craftsmen of that time. They played an imporant role in the community. It was them who created the society values that are analysed in this bachelor thesis Key words Slavs, The Great Moravian, living, furniture
OBSAH
1 2 3 4
ÚVOD ..........................................................................................................................8 CÍL PRÁCE ................................................................................................................9 METODIKA .............................................................................................................10 HISTORICKÝ ÚVOD .............................................................................................11 4.1 SÁMOVA ŘÍŠE .......................................................................................................11 4.2 VZNIK VELKÉ MORAVY .......................................................................................11 4.3 MORAVANÉ SE STÁVAJÍ KŘESŤANY ......................................................................13 5 OBYTNÉ STAVBY PRVNÍCH SLOVANŮ..........................................................15 5.1 ZEMNICE ..............................................................................................................15 5.2 NADZEMNÍ OBYDLÍ ...............................................................................................17 5.3 INTERIÉR ..............................................................................................................20 5.4 TOPENÍ .................................................................................................................22 5.5 OBILNICE..............................................................................................................24 6 ŽIVOT A PRÁCE ....................................................................................................26 6.1 DŘEVĚNÉ PŘEDMĚTY ............................................................................................26 6.1.1 Nábytek ........................................................................................................26 6.1.2 Ostatní předměty ..........................................................................................26 6.2 NÁSTROJE ............................................................................................................29 6.3 KERAMIKA ...........................................................................................................30 6.4 KOVOVÉ PŘEDMĚTY .............................................................................................32 6.5 PŘEDMĚTY Z PAROHŮ A KOSTÍ .............................................................................32 6.6 KAMENNÉ PŘEDMĚTY...........................................................................................33 6.7 PŘEDMĚTY ZE SKLA..............................................................................................33 6.8 TEXTILIE ..............................................................................................................34 6.9 JÍDLO ....................................................................................................................34 6.10 OBŽIVA ................................................................................................................36 6.11 ANTROPOLOGIE ....................................................................................................37 7 HRADIŠTĚ ...............................................................................................................38 7.1 MIKULČICE...........................................................................................................38 7.2 STARÉ MĚSTO U UHERSKÉHO HRADIŠTĚ .............................................................40 8 OBYTNÉ STAVBY VELKÉ MORAVY ...............................................................42 8.1 SÍDLA VELMOŽŮ ...................................................................................................43 8.2 OSTATNÍ DOMY MOCENSKÝCH CENTER A JEJICH VYBAVENÍ ................................43 8.3 DŘEVĚNÝ NÁBYTEK .............................................................................................45 9 DISKUZE ..................................................................................................................47 10 ZÁVĚR ......................................................................................................................51 11 SUMMARY...............................................................................................................52 12 POUŽITÁ LITERATURA ......................................................................................53 12.1 MONOGRAFIE .......................................................................................................53 12.2 INTERNETOVÉ ZDROJE 2009- 2010 .......................................................................53 13 SEZNAM OBRÁZKŮ..............................................................................................54
1
ÚVOD
Homo sappiens přichází na dějinnou scénu zhruba před 40 000 lety. Od tohoto okamžiku se na našem území střídaly celé civilizační epochy – paleolit, mezolit, neolit, doba bronzová, železná až po dobu stěhování národů. Někdy během 6. století počínají na naše území pronikat první slovanští osadníci, kteří položili základy dalšímu sídelnímu, hospodářskému, sociálnímu, kulturnímu a etnickému vývoji Čech, Moravy a Slezska. Nebyl to kraj zcela liduprázdný, jak jej popisuje v nejstarší české kronice kněz Kosmas. Nově příchozí se usadili v zemi, která byla osídlena velmi řídce. Sídlili tu Germáni, snad zbytky Markomanů s nimiž v předcházejících staletích bojovali Římané, kteří zaznamenali jejich jméno. Slované byli pastevci a zemědělci. Hledali nová území vhodná pro pěstování plodin a pastviny. Vědci se domnívají, že si zprvu svá obydlí nebudovali na stálo, ale po vyčerpání půdy se přesouvali dál, aby založili nová pole a při nich si vybudovali nová obydlí. Protože byl život rolníků po mnoho století uzavřen v úzkém společenství vesnic a jejího nejbližšího okolí, museli si rolníci vyrábět všechno co k životu potřebovali - příst vlnu a len, tkát látky, stavět obydlí, plést košíky a vyřezávat nádobí i nářadí. Do poloviny prvního tisíciletí je zpráv o Slovanech neobyčejně málo. Jediný kdo o nich mohli něco napsat, byli historikové, kteří žili ve vyspělých státech v období pozdní antiky. A ti se o Slovanech zmiňují až ve 4. a 5. století a to velmi zřídka. A tak se o nejstarší civilizaci dozvídáme z průzkumů pozůstatků osad a pohřebišť z dob, kdy se již Slované usadili natrvalo. Jedním z takových míst bylo jedno z tehdejších center Velké Moravy – Mikulčice, odkud jsem přímo čerpala důležité poznatky o tehdejším životě a hlavně bydlení. Přestože je tato bakalářská práce věnována hlavně popisu bydlení a nábytku tehdejší doby, je nezbytné zmínit i historii, politickou situaci, předměty každodenní potřeby včetně jejich výroby a nástrojů k tomu užívaných, neboť dohromady tvoří ucelený a vzájemně se prolínající obraz vypovídající o způsobu života velkomoravské doby.
8
2
CÍL PRÁCE
Cílem této práce bylo zjistit jak vypadalo obydlí a nábytek na území dnešní České republiky od 6. do 9. století, kdy se zde vytvořil první státní útvar zvaný Velká Morava. Snažila jsem se přiblížit způsob života v té době, popsat vývoj obydlí z doby předvelkomoravské a život v mocenských centrech Velké Moravy. Důvodem vzniku této práce bylo to, že zatím neexistuje žádná literatura zabývající se výhradně bydlením a nábytkem tohoto období v dostatečném rozsahu a je potřeba si uvědomit, že právě Velká Morava a její obyvatelé Slované položili základy ke vzniku českého státu, tudíž i základy bydlení.
9
3
METODIKA
Podkladů pro zpracování nebylo mnoho, jelikož nábytek a obydlí v té době byl tvořen převážně ze dřeva, které jakožto organický materiál podléhá rozkladu, tudíž většina informací je založena pouze na domněnkách, a proto nejsou dostatečně analyzovány. Čerpala jsem především z literatury zabývající se historickým vývojem života na našem území, z různých archeologických publikací a studií, i z internetových zdrojů a to především ze stránek různých center experimentální archeologie a živé historie. Díky rozhovoru s pracovníky muzea Slovanského hradiště v Mikulčicích a archeology, kteří se zúčastnili místního výzkumu, mi bylo umožněno získávat potřebné informace, které jsem potom doma porovnávala s příslušnými publikacemi.
10
4 4.1
HISTORICKÝ ÚVOD Sámova říše
Prvním, v historických pramenech písmem podchyceným, velkým vůdcem Slovanů je francký kupec Sámo, o kterém se ve své kronice zmiňuje mnich Fredegar. Ten popisuje příchod Sáma do slovanských zemí, jeho statečnost a volbu králem slovanských kmenů. Jeho příchod se datuje kolem roku 623, kdy bylo území osídlené západními Slovany ohrožováno častými útoky avarských kočovníků. Vzhledem k faktu, že Slované byli především zemědělci a zdatní řemeslníci, nedokázali se Avarům dostatečně bránit. Ti je předčili jak dokonalejší výzbrojí tak i letitými zkušenostmi v boji. Sámo jim pomohl sjednotit roztříštěné síly a významně přispěl k jejich vítězství. Pak jak praví kronikář: „ Slované vidouce prospěšnost Sámovu zvolí si ho králem a 35 let jim šťastně kraloval…“ Tak vznikla první kmenový svaz na našem území - Sámova říše. V době , kdy pominulo avarské nebezpečí, začala ohrožovat slovanské země Francká říše. Příčinou konfliktu se stalo přepadení francké kupecké karavany na území Sámovi říše. Sámo odmítl poskytnout náhradu za oloupení kupců, respektive podřídit se tehdejšímu králi francké říše Dagobertovi I. Roku 631 dochází k bitvě u Wogastisburgu kde byl Dagobert po třech dnech Sámem poražen. Roku 658 Sámo umírá a po jeho smrti až do roku 830 nejsou dochované žádné zmínky o tom, co se dělo na našem území. 4.2
Vznik Velké Moravy
Nejstarším panovníkem jmenovaným v historických pramenech byl Mojmír, který vládl kolem roku 830. Ve stejné době panoval v sousedním Nitransku na západním Slovensku v samostatném státě kníže Pribina. Mojmír si nad ním zajistil převahu, mezi lety 833 – 836 připojil Nitransko k Moravě a Pribina odešel ze země. Nitransko se stalo na ¾ století součástí Moravy. V té době byly vztahy Moravy a Východofranské říše podstatě pokojné a moravská knížata uznávala alespoň nominální nadvládu říše. Roku 846 dosadil Ludvík Němec jako knížete Mojmírova synovce Rastislava. O Mojmírovi nemáme z té doby žádné zprávy a vesměs se předpokládá že byl mrtev. Od roku 855 byl Rastislav v nepřátelském poměru k Ludvíkovi, který proti němu vedl válečné výpravy, které však byly neúspěšné až do
11
roku 870. Rastislav byl výborný politik. Navázal styky s byzantskou říší, která měla v bývalé Panónii, jejím okolí a v dalších bývalých provinciích své zájmové území a právě tam se střetávala s výbojností franské říše. Na počátku 60. let vyslal Rastislav k byzantskému dvoru poselstvo s žádostí o misii, která by kázala křesťanství srozumitelným jazykem. Šlo mu jednak o podporu byzantské říše, jednak chtěl vytvořit a vyškolit duchovenstvo, které by nebylo závislé na franské říši a jejich biskupech, ale přímo na knížeti, jak bylo tehdy obvyklé. Tak se uskutečnila známá misie Konstantina-Cyrila a jeho bratra Metoděje, která později podstatně ovlivnila dějiny jižních s východních Slovanů a rozvoj slovanské kultury.(Beranová 2007) Rastislav měl synovce Svatopluka, který samostatně vládl někdejšímu nitranskému knížectví. Svatopluk se chtěl stát panovníkem celé Moravy, a proto se spojil se synem Ludvíka Němce Karlomanem. Rastislav chtěl Svatopluka zabít, přesto že byl včas varován, byl zajat roku 870. Posléze byl v Řezně oslepen a uvržen do jakéhosi kláštera. Později už o něm nejsou žádné zprávy.(Beranová 2007) Nástup Svatopluka k vládě nebyl jednoduchý. Jako silný vládce silného státu mohl být východofranské říši nepohodlný. Místo Svatopluka nastoupili franští markrabí či hrabata, ale vypukla proti nim vzpoura a Moravané si ustanovili za knížete Svatoplukova příbuzného Slavomíra. Roku 874 slíbil Svatopluk z diplomatických důvodů znovu formálně věrnost králi a zavázal se k určitém poplatku. Zajistil si tak čas potřebný ke konsolidaci a rozmachu své říše. Za Svatopluka nabyla říše největší rozlohy. Patřilo k ní území na horní Odře a Visle, po dobu asi deseti let Čechy, srbské kmeny v Posálí a Lužici, Panonie s Blatenskem a není vyloučeno, že i část středního Potisí na jihovýchodě. Na jaře 894 však Svatopluk zemřel. Svatoplukův syn Mojmír II. Však celou říši neudržel. Odpadla Panonie, Čechy, Srbsko, došlo i k rozbrojům s mladším bratrem Svatoplukem, který držel Nitransko. Přesto zůstal stát ještě dostatečně velký. Do Panonie však přitáhli kočovní Madaři, kteří podnikali vpády na sousední země. Roku 902 skončil nájezd na Moravu vítězstvím Moravanů, avšak zanedlouho Morava podlehla a ztratila svůj politický význam. Slovenské nížiny byly patrně přímo zabrány Maďary. Slovensko se posléze stalo trvalou součástí nově vzniklého Uherského státu. Na Moravě přímé Maďarské nálezy chybějí, patrně ztratili o území zájem nebo byla její jižní část dočasně zpustošena. (Beranová 2007)
12
Obr. 1. Velkomoravská říše 4.3
Moravané se stávají křesťany
S Velkou Moravou je spojena jedna podstatná a zásadní událost v dějinách všeho slovanstva, a to vytvoření samostatné křesťanské liturgie a s tím související vznik slovanského písma a slovanského písemnictví. Slované byli pohané a měli svébytné náboženství. Rastislav, sám křesťan, požádal byzantského císaře Michala III., aby poslal na Moravu učitele nové víry, který by mohl kázat křesťanství ve srozumitelné řeči, ve slovanštině. Císař Michal poslal Konstantina zvaného filozof , později přijal jméno Cyril) a jeho bratra Metoděje. Konstantin ještě před odchodem sestavil písmo vyhovující potřebám slovanských jazyků a přeložil nejdůležitější bohoslužebné texty. Na Moravu se vydali roku 863. Konstantin a Metoděj nejenom křesťanství ve slovanské řeči učili, ale také sloužili mše slovansky, nikoli latinsky. Po třech a půl letech se odebrali do Říma, kde byla slovanská liturgie uznána, Konstatin a poté Metoděj byli vysvěceni na biskupy, ale Konstantin se už na Moravu nevrátil, zemřel v klášteře pod jménem Cyril a poslání na Moravě se ujal jeho bratr. (Beranová 2007) Východofranská říše nesla důsledky této misie velmi nelibně. Metoděj dostal od papeže nejen biskupství pro Moravu, ale také arcidiecézi v celé Panonii, které by Morava podléhala. Metoděj se stal jak moravským biskupem, tak také panonským
13
arcibiskupem. Východofranští církevní hodnostáři se cítili zkráceni ve svých právech, protože arcibiskupství salcburské mělo v Panonii statky. Proto byl Metoděj cestou z Říma na Moravu v řezně zadržen a uvržen do vězení, kde zůstal přes 3 roky. Byl propuštěn teprve po intervenci papeže. Situace na Moravě byla velmi složitá. Vedl se spor o kázaní nebo sloužení mší zcela nebo částečně ve slovanském jazyce. Nový Papež slovanskou liturgii zakázal, ale Metoděj neuposlechl. Navíc vznikaly konflikty mezi Svatoplukem a Metodějem, který patrně v církevní horlivosti přestal být takovou oporou knížecí moci, jak si kdysi Rastislav se Svatoplukem představovali. Docházelo k různým kompromisům, například aby se používalo Slovanské písmo a aby se evangelium četlo ve všech kostelech na Velké Moravě napřed latinsky a potom pro obecný lid také slovansky. Krátce po Metodějově smrti byli slovanští kněží z Moravy vyhnáni a někteří z nich uvězněni. Většina Metodějových žáků odešla do Bulharska, jiní se odebrali patrně do Čech. Morava jako knížectví na počátku 10. století zanikla. Místo ní vystoupily do popředí Čechy s knížecí dynastií Přemyslovců. Morava byla za krátko připojena k Čechám, nejprve dočasně a později na trvalo jako údělná knížectví nevládnoucích členů Přemyslovské dynastie . Později se stala markrabstvím německé říše, ale spojení s českým státem zůstalo trvalé.(Beranová 2007)
14
5
OBYTNÉ STAVBY PRVNÍCH SLOVANŮ
Archeologové nalezli většinou jen půdorys domů, podle okrouhlé plochy, která tu zbyla po ztrouchnivělém dřevě, lze usuzovat kde byl kůl, stejné je to i se stopami po domech, jámách nebo jiných zásazích do původního terénu- odlišně zbarvené plochy, jiná struktura hlíny, její sypkost a hustota. Stavby z různých kultur se navzájem převrstvují,ruší,splývají a matou proto bývají pro archeology špatně čitelné. Řada staveb měla základy na povrchu, které byly zničeny hlubokou orbou nebo kořeny stromů. Na hradištích je větší naděje že se archeologové dopátrají stopách po opevnění , proto bývají hradiště daleko lépe prozkoumány než četné vesnice. 5.1
Zemnice
Nálezy pozůstatků prvních vesnic Slovanů jsou vzácné. Bydleli v prostorných příbytcích , které byly zahloubeny asi 80 až 120 cm do země. Stěny byly vysoké 145 cm a průměrný rozměr chaty byl 3x3 až 4x4 metry čili byly čtvercového nebo mírně obdélníkového půdorysu, s jednou místností bez předsíně či jiného vstupního prostoru. Vnitřní plocha chaty měřila mezi 7,5 a 20 m2, nejčastěji však kolem 10m2. Podlaha bývala od 30 do 150 cm pod povrchem. Zemnice představovala dřevěnou chatu prostého typu se sedlovou konstrukcí střechy. Nosná část byla tvořená z kmenů listnatých stromů, hlavně dubů, ostatní části byly tvořeny kulatinou nebo vyplétané proutím. Chaty se stavěly převážně z jasanu, dubu, buku, vrbového proutí, rákosu a materiálu který býval k dispozici u řeky. Vyplétané stěny byly následně omazány hlínou, aby udržely teplo uvnitř domu. (Beranová 2007) K pleteným stěnám později přibyly stěny tvořené horizontálními kmeny nebo deskami zapuštěnými do svislých drážek opěrných sloupů. O této konstrukci hovoříme jako o drážkové. Vchod byl z pravidla v západní štítové stěně. Střešní konstrukce byla svazovaná houžvemi (provaz upletený ze zkrouceného prutu) a střecha samotná byla vyplétaná z proutí, pokrytá rákosovými nebo slaměnými došky a dosedala na zem. Houžve byly vyráběny tzv. vorařským způsobem, tj. ze smrčků máčených delší dobu ve vodě rozklepaných na vlákna a stáčených do provazců. Vázalo se mokrými houžvemi, po vyschnutí se houžve ještě více stáhly a tak držely dřevo nebo střechu vynikajícím způsobem. Proti působení větru se hřeben a někdy i boky střechy zpevňovaly ještě
15
zkříženě přeloženými vnějšími břevny a kolíky. Součástí východního štítu byl větrací otvor. Staří Slované nepoužívali žádné železné hřeby nebo háky, vše bylo z přírodního materiálu, vše bylo spojováno houžvemi. Podlaha byla z udusané hlíny. Stavení nemělo strop, protože by bránil v pohybu a snižoval obytnou výšku a hlavně by omezoval cirkulaci vzduchu a odvod kouře. (Měřínský 2002)
Obr. 2. Časně slovanská zemnice Zemnice jsou v rámci ranně středověké Moravy jasně dominující typ obydlí. Ve vesnickém prostředí 6. až 8. století a snad i 9. století byla zemnice obydlím pro všechny vrstvy tamní společnosti. Je přitom zajímavé, že vesnické zemnice byly z hlediska užitné plochy rozměrnější, než zemnice
z prostředí hradisek a
mocenských center. Nabízí se otázka, do jaké míry tato rozdílnost v ploše obytného prostoru mohla v sobě skrývat jistý společenský aspekt, na základě kterého by v těch větších zemnicích bydlely sociálně a hospodářsky lépe situované rodiny, zatímco ty
16
menší zemnice by obývali společensky níže postavení lidé, zemědělci a snad i nesvobodní.(Galuška 2004) 5.2
Nadzemní obydlí
Už v sedmém století si staří Slované vedle tehdy jasně dominujících zemnic začali stavět také nadzemní obydlí, tedy domy s podlahou na úrovni okolního terénu. Jednou z lokalit, kde byla jejich přítomnost doložena terénním archeologickým výzkumem jsou Mutěnice. Zbytky nadzemních obydlí se na zdejším neopevněném sídlišti archeologům jevily jako tmavé popelovité útvary čočkovitého tvaru, v rámci kterých se nacházely zbytky ohnišť prostoupené zlomky v ruce lepených keramických nádob. Jeden z těchto objektů vymezoval obdélníkový prostor 6x4 metry. V něm zjištěné rozrušené ohniště leželo excentricky, blíže k jižní stěně objektu. U tohoto objektu byly také nalezeny stopy nosné kulové konstrukce v podobě dvou protilehlých kůlů. Většinu mutěnických nadzemních obydlí však neprovázely žádné stopy po opěrném systému jejich nadzemních částí. V Mikulčicích se na sídlišti z 8. století objevily dva typy nadzemních staveb. První typ představovala obydlí čtvercového půdorysu s délkou stěn mezi 3 a 4 metry, s podlahou z udusaného jílu a s ohništěm uprostřed. Jejich obvod byl lemován řadou drobných kůlových jamek, vzdálených od sebe asi 15cm. Druhý typ byl zastoupen obdélníkovými obydlími se stranami 3 až 4 metry, případně až 7 metrů, se dvěma ohništi a s podlahou z dusaného písku. (Galuška 2004) Z hlediska konstrukčního je zřejmé, že nadzemní stavby časně slovanského a předvelkomoravského období mohly být dvojího druhu. První souvisí s mikulčickým druhým typem a většinou objektů z Mutěnic. Šlo o domy se stěnami srubové konstrukce, na jejich horní rám byl položen a ukotven krov, který nesl sedlovou střechu. Srubová konstrukce spočívala v tom, že se vodorovně kladené trámy sousedních stěn v rozích křížily, takže byly vlastně zapuštěny jeden do druhého. V místě překřížení přitom bývaly trámy zúženy o polovinu své šířky, aby v rámci jedné stěny mohly k sobě co nejtěsněji přiléhat. V rozích mohly být ještě spojeny dřevěnými kolíky nebo skobami. Střecha byla konstruována stejně jako u zemnic, jen asi s tím rozdílem, že svislé krokve nemusely být ukotveny až v zemi. Výsledkem stavby byl srub pevné konstrukce. (Galuška 2004)
17
Druhou skupinu staveb představoval první typ nadzemních obydlí z Mikulčic. Drobné kůlové jamky po obvodu jsou u tohoto typu svědectvím, že stěny zřejmě tvořil proutěný výplet omazaný hlínou. Nepříliš velké nosnosti těchto stěn musela odpovídat i konstrukce střechy. Z toho plyne, že jako celek šlo o stavby poměrně lehké konstrukce. U nadzemních staveb se předpokládá, že už mohly být opatřeny okny. Ta ovšem , zejména z praktických důvodů souvisejících s úbytkem tepla, byla zřejmě malá, přičemž musela být jistě vybavena dotenka roztepanými kůžemi, vlastně blánami, a na zimu samozřejmě i okenicemi. Do obydlí se vstupovalo vchodem, tvořeným rámem, na který byly upevněny deskové dveře. Ty se zřejmě otvíraly směrem dovnitř. Zda už v předvelkomoravském období byly tyto dveře zvnějšku zamykány, to prozatím nevíme, protože nám k tomu scházejí nálezy klíčů. Naopak pro 9. století je k dispozici hned několik typů klíčů. Byly to klíče hákovité, klíče otočné a klíče takzvaného lakónského typu. (Galuška 2004)
Obr. 3. Rekonstrukce zámku pro hákovitý typ klíče Hákové klíče se po prostrčení klíčovým výřezem zaklesly do závory a posunovaly ji tahem do strany. Mladší otočné klíče se prostrkovaly klíčovým otvorem a dutým dříkem se nasadily na vodící čep. Otáčivým pohybem kolem vlastní osy se zub klíče postupně zaklesával do zářezů v dřevěné závoře, kterou tak posunoval do strany. (Lutovský 2001) . Nechybí ani zámková kování a část petlic. Tyto klíče jsou jasným 18
svědectvím , že staří Moravané při odchodu své příbytky a dílny uzamykali. .
Obr. 4. Hákovité a otočné klíče Jak vyplynulo i z popisu některých nálezových situací, jasně převažujícím typem otopného zařízení v nadzemních venkovských stavbách bylo otevřené ohniště. Někdy byla dokonce až dvě v jednom obydlí. Často je budovali v centru interiéru, nebo alespoň blíže středu, jen výjimečně poblíž některého z rohů. Měla kruhový nebo oválný půdorys a z hlediska konstrukčního byla prostá nebo po obvodu obložená kameny, s topeništěm vyloženým malými kameny. Tyto kameny ještě nezřídka vězely v podkladové, původně mazlavé jílovité vrstvě, která však vypálením ztvrdla a dodala ohništi na soudržnosti a výhřevnosti. Někdy byla ohniště stavěna na přirozených hliněných podstavcích nebo na dřevěných soklech, jindy naopak zahlubována do podlahy. Dým z otevřených ohnišť volně stoupal ke střeše, kde skrze došky či větracím otvorem opouštěl obydlí. Dýmníky, tedy jakési předchůdce komínů, pro časně slovanské ani předvelkomoravské období ještě doloženy nejsou. Lze z toho usuzovat, že v nadzemních obydlích tehdy ještě neexistovaly stropy.
19
Prvotní funkcí ohniště a na něm založeného ohně byla bezesporu výroba tepla a příprava jídel. Byl to současně i zdroj světla a místo, kolem kterého se lidé scházeli nejčastěji. I když se nadzemní stavby objevily už na sklonku časně slovanského období, tak do začátku 9. století většího rozšíření nedoznaly. Jejich současná nečetnost v nálezech, zřejmě nesouvisí pouze s tím, že je autoři starších výzkumů v terénu prostě nedovedli objevit, ale je i odrazem skutečného stavu ve způsobu tehdejšího bydlení. Výraznějšího zastoupení i variability dosáhly nadzemní stavby a v době Velké Moravy a to hlavně v prostředí mocenských center, kde je téměř jistě obývaly společensky nejvýše postavené rodiny, a snad i představitelé křesťanského kléru. (Galuška 2004) 5.3
Interiér
Vzhled interiéru každého obydlí byl uzpůsoben potřebám v něm žijících lidí. Dva nezbytné subjekty však muselo obsahovat každé obydlí, a to otopné zařízení a lože, tedy místo na spaní. V zemnicích bývalo otopné zařízení v některém z rohů proti vstupu, u nadzemních se nacházelo v prostoru blíže k jejich středu. Místo na spaní pak bylo vybíráno poblíž něj, aby alespoň část vyzařovaného tepla spící obyvatele bezprostředně ohřívala. Na základě archeologického materiálu lze ovšem přesnou pozici lože určit jen zřídka kdy. Nejčastěji byl prostor na spaní vykryt proutěnou rohoží, vystlán drobnými větvičkami a pak pokryt slámou, senem nebo rákosem. Na takto vzniklou vrstvu se ještě pokládaly kožešiny a kůže, kterými se spáči přinejmenším v zimě zakrývali. Je však velmi pravděpodobné, a to hlavně pro dobu Velké Moravy, že v obydlích velmožů jako lože sloužily dřevěné deskové konstrukce jistě ne nepodobné současným postelím. Pokud tomu tak bylo, pak se jako velmi oprávněný jeví předpoklad, že v nadzemních obydlích velkomoravské nobility musela být lože s dřevěnou konstrukcí již úplnou nezbytností. Na problematiku funkčnosti jednotlivých částí slovanských obydlí je zajímavý pohled etnografů z východoslovanského prostředí. Podle nich byl interiér zemnic rozdělen na část ženskou a část mužskou. Ženská část zabírala polovinu proti vchodu, tedy tu s pecí a ložem. Muži příslušela polovina blíže vchodu, s prostorem k práci a se svatým koutem.Významná byla podle etnografů souvztažnost protilehlých koutů vyjádřena úhlopříčkou, která spojovala svatý kout s koutem s pecí. Kout se zdrojem světla a tepla získal své významné postavení o hodně dříve než kout svatý, protože byl spojován s posvátným místem starých pohanských kultur. Často se nacházel na
20
severní nebo západní straně obydlí. A západ a sever, to byly světové strany spojené s tmou, zimou a temnými silami. Ve svatém koutě se odehrával veškerý náboženský život a s nimi spojené sváteční tradice. Lidé otočeni k východu se zde modlili a měli zde uloženy posvátné předměty. (Galuška 2004)
Obr. 5. Uspořádání interiéru slovanského obydlí Kromě otopného zařízení a lože obsahoval interiér slovanských domů další nezbytnou výbavu, tedy hlavně „nábytek“ a předměty denní potřeby. Podstatná část inventáře byla vyrobena ze dřeva, kůže a látek, tedy materiálů, které když neshořely, tak podlehly zkáze v průběhu věků.
Obr. 6. Inventář slovanského obydlí
21
Obr. 7. Schématický plán rozmístění inventáře Na předchozím obrázku (Obr. č. 7) je zobrazen schematický plán rozmístění inventáře. Vysvětlivky: 1 - pec z kamenů; 1b - ohniště při ústí pece; 2 - volně stojící nádoby; 3 - zčásti do země zapuštěná zásobnice; 4 - postranní lavička; 5 - užší lavice na spaní; 6 - vchod; 7 - schůdek; 8 - nízké sedátko; 9 - lžičník; 10 - vědro na vodu; 11 - rotační mlýn (plný obvod - umístění na noc, čárkovaný obvod - umístění ve dne); 12 - nářadí; 14 - košík; 15 - široká lavice - hlavní lože; 16 - zavěšené pytlíky; 17 - rohové kůly; 18 - stěna z polokulatin; 19 - vytesaná okénka. 5.4
Topení
Nejdůležitějším vnitřním vybavením bylo ohniště nebo pec.V rámci interiéru byly pece umísťovány do některého z rohů (nejčastěji roh severozápadní) a v podstatě ho celý vyplňovaly. V časně slovanském období bývala otopná zařízení
umístěna
výhradně na úrovni dna zemnic, později se objevují kamenné pece umístěné na soklech vyvýšených nad podlahu, což umožňovalo lepší přístup k topeništi a při pracovních úkonech s ním spojených. Ve střeše byly záměrně ponechány malé otvory, kterými odcházel kouř. Kouř také odcházel celou střechou, proto bylo za
22
potřebí volit dobře topivo, aby se v horních částech příbytku udržovala kouřová atmosféra co nejméně. Nejvíce se osvědčilo suché ,tvrdé dřevo z buku. K odvětrávání sloužil také otvor v horní části dveří, který se mohl dle potřeby odkrýt nebo zakrýt. Kvůli nízké obytné výšce a kouřové atmosféře se lidé často pohybovali v předklonu, pracovali na zemi v sedě nebo na nízkých stoličkách, či lavičkách. Spali na zemi v koutě , který mohl být vystlán slámou, suchým listím či kožešinou. Více se topilo přes den, v noci se oheň jen udržoval. Teplota nebyla velká, za to poměrně stálá. Pohybovala se mezi 13 až 18 stupni, v noci byla nižší asi o 10 stupňů, potvrzují to nálezy revmatických změn kloubů koster. Občas při tuhých mrazech se stávalo, že v zimě chatu sdílela s lidmi i zvířata zejména pak mláďata či dojná kráva, koza nebo ovce. Chránili je tak před uhynutím, které by je v krutých mrazech mohlo postihnout. ( Beranová 2007)
Obr. 8. Zemnice- odchod kouře střechou Pece stavěli buď kamenné nebo hliněné. Kamenné byly vyskládány z kamenů kladených na sebe bez použití malty či jiného spojovacího materiálu. Kouř pak nejčastěji odcházel otvory mezi kameny. U hliněných pecí tomu bylo jinak. Kopuli byla částečně vtesaná do stěn zemnice a klenbou procházel na povrch otvor pro odvod kouře. Lze předpokládat že u pecí býval od 8.-9. století dýmník(zařízení na odvádění kouře do otvoru ve střeše. Býval to proutěný nebo dřevěný válec či jehlan omazaný hlínou. Je však nutno zdůraznit, že se začal vyskytovat až v době velkomoravské, nikoli v časně slovanském či předvelkomoravském období (Beranová 2007) Známy jsou také případy umístění pece vně za stěnu domu. Byly u nich nalezeny stopy po výrobní činnosti (šperkařství, kovolitectví, kovářství, hrnčířství)
23
Později mívaly obytné domy dvě až tři místnosti, ohniště nebo pec byly většinou v jedné z nich. Pokud se v místnosti s pecí bydlelo, další místnosti sloužily jako komora a síň. Pokud místnost s pecí sloužila především k vaření, bydlelo a spalo se vedle. V tomto případě se topilo v rohu u příčky, aby byla obytná místnost ohřívaná pomocí tzv. akumulační stěny která byla z hlíny nebo nepálených cihel. V pozdějším období se u nobility začínají objevovat patrové domy. Topívalo se v prvním patře a přízemí sloužilo jako skladiště. ( Beranová 2007) Objevují se i velké tzv. stájové či chlebové domy pro lidi i zvířata, protože teplo dával i dobytek. Ty se ale vyskytovaly především ve starších germánských oblastech. 5.5
Obilnice
Součástí sídlišť bylo i další příslušenství. Především obilnice, zásobní jámy, pece a větší hospodářské stavby, zahloubené i kůlové konstrukce. Samotné obilnice měli v průřezu hruškovitý, válcovitý, dížovitý, kotlovitý, kuželovitý nebo vakovitý tvar a jednalo se o jámy zhruba kruhového půdorysu, různé hloubky a šířky. Maximální průměr těchto objektů se pohyboval kolem 1,5 až 2 metrů a hloubka mohla dosahovat 2 až 3 metry i více. Na vesnických sídlištích se s nimi můžeme setkat až hluboko do novověkého období, kdy již nabývaly značných rozměrů a hloubky, dosahující někdy i více než 5 metrů. Nejstarší doklady z období kultury pražského typu představovaly menší kotlovité, dížovité nebo hruškovité jámy hluboké asi 1 metr i více. Obilí uložené v těchto jamách mohlo v případě potřeby vydržet i několik let. Dlouho skladované obilí sice ztrácelo klíčivost, avšak k jídlu bylo dobře použitelné, ale někdy silně zatuchlo a muselo se vysušovat nebo i čistit. Tento nedostatek však byl bohatě nahrazen skutečností, že při požáru chaty a hlavně za častých válečných událostí zůstaly alespoň nejnutnější zásoby pro spotřebu domácnosti a výsevek uchovány. M. Beranová popisuje celou technologii. Před uložením obilí do jámy ji osadníci vyložili slámou, tu zapálili a nechali pozvolna hořet několik dnů až se stěny vypálily. Stěny pak ještě vymazávaly hlínou, jinde je po vypálení vyčistily a potom znovu vyložili slaměnými došky nebo slámou připevněnou pruty a kolíčky či větvičkami, eventuálně vystlali proutím znovu omazaným hlínou. Zrní se do obilné jámy sypalo suché, zbavené škodlivých příměsí a za suchého počasí.(Měřínský 2002)
24
Obr. 9. Obilnice Na Pohansku u Břeclavi bylo zjištěno osm těchto zásobních objektů pro pět zemnic. Zdá se že v obilnicích se uchovávalo obilí hlavně pro setbu, zatímco obilí pro vlastní spotřebu se skladovalo jinde a jinak. V některých jámách nacházíme více druhů obilí dohromady, nebo i obilí, luštěniny a dokonce ovoce.Tyto viktuálie (potraviny) byly uloženy odděleně v pevných obalech, pytlích, koších i velké nádobě, a to zřejmě každý druh zvlášť. Jiné z jam sloužily například k uložení sušených a uzených ryb i masa. (Beranová 2007)
25
6
ŽIVOT A PRÁCE
6.1 6.1.1
Dřevěné předměty Nábytek
Protože obydlí bylo malých rozměrů, obsahovalo z nábytku jen to nejnutnější. Dřevěný nábytek tvořily deskové skříňky či dlabané nebo vypalované truhlice, k sezení sloužily stolice, stoličky a lavice. Stěny obydlí pokrývaly kůže a kožešiny, které plnily roly tepelné izolace. Význam měly hlavně v nadzemních obydlích, jejichž dřevěné stěny v porovnání se stěnami zemnic snadněji propouštěly studený vzduch. Často šlo také o trofeje ulovené samotným majitelem domu. Kromě nich mohly na stěnách domů bohatých Slovanů viset i vlněné látky nebo různé rohože. Vesměs však byl nábytek co nejjednodužší a byl vyroben k tomu aby plnil funkci ke které byl určen. 6.1.2
Ostatní předměty
Dřevěné výrobky a předměty z organických hmot, představovaly velkou a nezastupitelnou část slovanské hmotné kultury. Dřevěné předměty tvořily součást inventáře domácností, zhotovovány z nich byly různé pomůcky a části nářadí i nástrojů. Přepokládá se , že ze dřeva byla zhotovována oradla, což dokládají nálezy. Namátkou můžeme jmenovat i další zemědělské nástroje používané k mlácení obilí, potěračky-třepačky sloužící k odstraňování zlámaných dřevnatých částí lýka, nářadí na lámání lněných konopných lodyh (tzv. lamky-trdlice), dřevěné přeslice a vřetena, dřevěné násady různých nástrojů a nářadí, dřevěné nádoby, proutěné koše, vrše sloužící k rybolovu atd. Tyto předměty patří k té části hmotných památek, které se dochovají pouze vyjímečně ve studnách, bahně či vodě, tedy v podmínkách, které jsou v našich zemích vyjímečné ale např. v Polsku či severovýchodu Německa jsou běžné.V Mikulčicích byl objeven zuhelnatělý zbytek koše, pleteného z dřevěných prutů neurčité dřeviny. Velká spotřeba dřeva a jeho mnohostranné využití dokazuje odbornost některých řemeslníků. Především se jedná o tesaře a bednáře, jejichž produktem byly mimo jiné dýhy, leckdy jen pár milimetrů silné, určené k výrobě sudů a vědérek. (Galuška 2004)
26
Některé z dřevěných předmětů: •
Vědra:
•
Čutory
•
Misky, korbely
•
Střenky a pochvy
•
Koše, vrše
•
Monoxyly
•
Výroba dřevěného uhlí a dehtu
Vědra Velmi častým nálezem jsou dřevěná okovaná vědérka kulatého i oválného tvaru. Vědra byla vyráběna z dřevěných dýh stažených kováním, ta bývají někdy i sama o sobě uměleckým dílem a jsou bohatě zdobená prolamováním. Jejich průměr se pohybuje nejčastěji mezi 10 a 20 centimetry. (http://cea.livinghistory.cz/zivotvm/)
Obr. 10. Vědra z Mikulčic Vědra sloužila k čerpání, přenášení a uchovávání tekutin, zejména vody. Průměrný počet tohoto typu nádob v jednom obydlí se odhaduje na 12. K jejich poznání
27
přispěly zejména výzkumy v Mikulčicích. K manipulaci s tekutinami sloužily různé typy naběraček. V inventáři nechyběly ani mísy, talíře a různé dřevěné podložky, avšak jejich podobu nelze dnes přesně rekonstruovat, protože se zachovaly jen zbytky.Našli se dřevěné lžíce vyřezané z jednoho kusu plochého dřeva. Tak jako dnes i tehdy se jimi jedly především polévky a kaše. Mají krátké rukojeti a jsou poměrně mělké. Byly drženy nejspíš v pěsti. Čutory Z několika nálezů ve Starém Městě u Uherského Hradiště známe i dřevěné čutory. Na jedné z nich byla objevena tepaná výzdoba na bronzovém plechu. Dá se předpokládat,
že
byly
relativně
běžnou
součástí
tehdejší
produkce.
( http://cea.livinghistory.cz/zivotvm/) Misky, korbely Známe i dřevěné, soustružené misky. Jejich průměr je cca 10 cm. Z pohřebiště ve Starém Městě „Na Valách“ pochází i ojedinělý nález dřevěného „korbelu“ s víčkem. (http://cea.livinghistory.cz/zivotvm/) Střenky a pochvy Častými nálezy bývají rzí zakonzervované části dřevěných pochev a střenek nožů, ale i mečů. Rez, nebo patina bronzu dokáže konzervovat dřevo i vlákna textilu. Celé držadlo i se srpem se podařilo objevit opět v Mikulčicích a Starém Městě. ( http://cea.livinghistory.cz/zivotvm) Koše, vrše V Mikulčicích byly objeveny i koše, rybářské vrše, ale také proutěné pletené ploty. Stejné
ploty
známe
i
z
Pražského
hradu
a
Starého
Města.
(http://cea.livinghistory.cz/zivotvm/) Monoxyly Na velkomoravských lokalitách s říčními toky bývají někdy nalézány i monoxyly – jednoduché dřevěné čluny vydlabané z jednoho kusu dřeva. Jejich délka se pohybuje
28
přibližně kolem devíti metrů. Pro výrobu monoxylů byl většinou používán dub. Společně s nimi byly nalezeny i pádla. ( http://cea.livinghistory.cz/zivotvm/)
Obr. 11. Monoxyl z Mikulčic Výroba dřevěného uhlí a dehtu Pro výrobu železa bylo nutné dřevěné uhlí. Vyrábělo se pravděpodobně v jednoduchých milířích. K impregnaci, lepení a dalším účelům býval vyráběn dehet. (http://cea.livinghistory.cz/zivotvm/) 6.2
Nástroje
K dokonalému opracování dřeva sloužila hlavně sekera, máme i specializované sekery tesařské. Známe i velkomoravské pilky, celkem časté jsou i nálezy různých dlátek a nebozezů. K vyrovnání ploch sloužily pořízy. Pravděpodobné je i použití hoblíku. Tyto nástroje pravděpodobně sloužily i k práci s kostí, parožím a rohem. (http://cea.livinghistory.cz/zivotvm/remesla/drevo/)
29
Obr. 12. Dřevoobráběcí nástroje
Obr. 13. Dřevoobráběcí nástroje
6.3
Keramika
Nejvýraznějším a nejtypičtějším rysem staré slovanské hmotné kultury do počátku 13. století byla keramika. Pomineme-li jednoduchou časně slovanskou keramiku nezdobenou z konce 5. až počátku 7. století, je to tzv. keramika hradištní nebo slovanská. Byly to jednoduché hrnky zdobené nejčastěji v podhrdlí a na břiše vlnícími a vodorovnými čarami, prováděnými ve starší době hřebenovitým rydlem s více zuby, později rydlem jednoduchým. Někdy byly hrnce místo vlnící se čáry nebo zároveň s ní zdobeny vpichy či šikmými čarami provedenými stejným nástrojem. Zpočátku se tato keramika vyráběla v ruce, později byla formována na jednoduchém hrnčířském kruhu a obtáčena. Hradištní nebo slovanská keramika 30
prošla během staletí vývojem, který se projevoval jak ve zdokonalování výrobní technologie, tak ve formování okraje nádoby, ve změnách výzdoby i jinak. Základním tvarem byly bezuché hrnce, větší i menší, sloužící na vaření, jako zásobnice, i k jiným domácím účelům. Mísy se vyráběly jen málo, stejně tak hrubé láhve, džbánky v charakteristickém slovanském provedení vůbec ne. Slovanská keramika nebyla leštěná ani pololeštěná, neměla různé vlešťované vzory či uměleckou výzdobu ani nebyla malovaná. ( Beranová 2007) Hliněné nádoby byly nedílnou součástí domácností. Odhaduje se, že jedna slovanská domácnost potřebovala na rok okolo 20 nádob, přičemž každodenní příprava stravy si vyžadovala použití 4 až 6 nádob, každá o obsahu asi 2 litry. Kromě hrnců obsahoval keramický inventář slovanských obydlí i jiné tvary nádob. Byly to ploché i vyšší misky, talíře podobné rovným podložkách a miniaturní nádobky. Později k nim přibyly láhve, vzácně hrnky s oušky a okolo poloviny 9. století keramika antických tvarů – opět láhve, čutory a džbánky. Tato keramika byla vyráběna z jemného materiálu, často byla vypálena do okrových odstínů a většinou na ní schází jakákoliv výzdoba.(Galuška 2004) Horní plochu pece mohla někdy tvořit hliněná mísovitá úprava s vytaženými okrajitzv. praženice. Byla to obdélníková, čtvercová nebo oválná zařízení, její rozměry se pohybovaly od 30 do 110 cm a hmotnost kolem 60 kg. Výška bočních, většinou svislých stěn je udávána v rozmezí od 5 do 17 cm, síla stěn a dna 2-3 cm. Rohy obdélných forem bývají zaobleny. Pražnice či pekáče (jak někdy bývají nazývány) se vyráběly z mastné hlíny s příměsí slámy. Nelze hovořit o keramice, protože ne vždy byly dokonale vypáleny, někdy byly pouze vysušeny. Vzhledem k jejich velikosti a váze je nebylo možné přenášet. S největší pravděpodobností sloužily jako příruční sklady kde bylo přechováváno a vysoušeno obilí k okamžité spotřebě na rozdíl od podzemních obilnic. Také sloužily k úpravě potravy z pražených obilných zrn- lehko stravitelného pokrmu zvaného pražmo či upra. Plocha pražnice byla vyhřívána žhavými uhlíky, které se vzápětí vymetly a pak se do ní nasypalo zrno, nebo posloužil i žár ohniště.(Měřínský 2002).
31
6.4
Kovové předměty
Zřejmě největší železnou součástí inventáře byl kotlík. Kotlíky byly snýtovány z plátů plechu do tvaru válců, případně se jejich boky ke dnu mírně kónicky zužovaly. Jejich výška se pohybovala kolem 25 cm, průměr okraje mírně přesahoval 45 cm. Kotlíky měli půlkruhová celokovová držadla. K zavěšení nad oheň se jich používalo tehdy, když byl nosný systém tvořen dřevěným ramenem na způsob páky. V domácnostech se kotlů používalo k přípravě hlavní stravy, zejména u. S konzumací stravy je spojen také další železný předmět, takzvaná miska slezského typu. Jednalo se o talířkovitý či miskovitý předmět, který se
v obydlích začal
objevovat už od 7. století. Pravděpodobně mu v domácnostech náležela funkce talíře, ale také se mohlo jednat předmět směnné hodnoty, tedy předmincovní platidlo.
Obr. 14. Miska slezského typu Nepostradatelnou pomůckou domácnosti byly ocílky s křesacími kameny pomocí kterých se rozdělával oheň. Posledními nezbytnými železnými předměty byly sekery a nože.(Galuška 2004) 6.5
Předměty z parohů a kostí
Zpracování kosti, parohu a rohoviny patří už od nejstarších dob k velice rozšířeným řemeslům. Rohovina, stejně jako dřevo, nemá v našich podmínkách prakticky žádnou šanci na dochování a z celé Evropy máme jen několik málo nálezů . Jedním z dokladů hygieny starých Slovanů jsou hřebeny z parohu. Schránky bývaly vyrobené z jeleního parohu. Jejich funkci nedovedeme s jistotou určit. Nejspíš sloužily pro ukládání sypkých vzácných materiálů, třeba soli a koření. Pro výrobu kostěných jehel
32
sloužily nejčastěji i třísky dutých kostí domácích zvířat a nálezy koňských hřebel z jeleního parohu.
Obr. 15. Schránka z parohu 6.6
Kamenné předměty
Z kamenných potřeb je nezbytné vzpomenout žernov, což byl vlastně již zmíněný ruční mlýnek na mletí obilí. Skládal se ze dvou plochých kamenů opracovaných do tvaru kruhů, jejichž styčné plochy k sobě těsně přiléhaly. Spodní kámen, takzvaný ležák, spočíval na dřevěné konstrukci, která umožňovala pohodlnější mletí. Horní kámen, takzvaný běhoun, byl pohyblivý.(Galuška 2004) 6.7
Předměty ze skla.
Přímé doklady výroby skla z Velké Moravy máme ze dvou nejvýznamnějších center tehdejší říše - Mikulčic a Starého Města, další doklady máme i ze Slovenska. Přímou výrobu dokládají mj. různé slitky skla, které svým charakterem dokládají, že pochází z ještě nedokončeného procesu tavby. Ač byli moravští skláři schopni vyrobit různé výrobky, bylo sklo samozřejmě i předmětem obchodu (obzvláště duté a okenní sklo). ( http://cea.livinghistory.cz/zivotvm/remesla/sklo/) Nalezeny byly různé druhy pohárů, většinou nazelenalé a modré barvy. Z archeologických nálezů známe i skleněné tabule s charaktericky oštípanými okraji. Tabule bývaly oštípány kleštěmi do potřebných rozměrů, aby přesně zapadaly do
33
okenních otvorů. Jejich barva je žlutohnědá, fialová, modrozelená a slabě nazelenalá. Převážně z ženských hrobů pochází nejběžnější velkomoravské sklo – korálky .
Obr. 16. Skleněné korálky Jsou nacházeny v různých počtech – od jednoho kusu po několik desítek. Barva korálků bývá nejčastěji v odstínech zelené, modré, žluté, červené, zlatohnědé, stříbrošedé a hnědé. 6.8
Textilie
Výroba tkanin, nebo činnosti s ní spojené patřily ke každodennímu životu na Velké Moravě. Zbytky textilií se dochovávají většinou spolu s kovovými předměty, kde jsou za příznivých okolností konzervovány ionty kovů. Rostlinná vlákna jsou odolná proti vlivům zásaditého prostředí, kdežto živočišná proti prostředí kyselému. Slabě kyselé prostředí je dokonce zpevňuje. Ke tkaní používali konopná vlákna, dále vlákna z kopřivy a lnu. V bohatých hrobech nacházíme hedvábí, které se do našeho prostředí dostávalo vždy importem. Používá se ovčí rouno i koňské žíně. Nástrojů sloužících k textilní výrobě se dochovalo jen minimum, protože většina byla ze dřeva. Důkazem nám jsou další používané nástroje z kovu, kamene či hlíny. Na několika málo textilních fragmentech se podařilo identifikovat původní obarvení a to černé, bílé, hnědé a zlatavé. 6.9
Jídlo
Jídlo prostého člověka a velmože se v zásadě moc nelišilo. Hlavní rozdíl býval v kvalitě a množství jídla. Celý proces přípravy býval nejčastěji ženskou záležitostí.Základní potravinou byla pšenice, z ní se vyráběla na ručním mlýnku 34
mouka. Pro získání kvalitní mouky se proces mletí i několikrát opakoval. Kvalitně semlít čtvrt kila obilí mohlo trvat asi dvě hodiny. Přes to všechno obilí mlely ženy pomocí kamenného mlýnku, který tvořily dva kameny. Horní, zvaný běhoun, byl opatřen "kolíkem" kterým byl otáčen. Nejčastějším jídlem byla kaše, ať již slaná nebo sladká( ty bývaly považovány za slavnostní jídlo). (http://cea.livinghistory.cz/zivotvm/remesla/jidlo/ )
Obr. 17. Ruční mlýnek
Obr. 18. Dřevěné lžíce Zajímavým pokrmem z nezralého obilí bylo pražmo. Další složku jídelníčku bylo nepochybně maso, nejčastěji vařené. Připravovalo se maso domácích zvířat - hovězí, vepřové, skopové a drůbeží. Konzumovalo se i maso lovné zvěře a nálezy rybářských 35
propriet (kosti, háčky, zátěže k sítím…) dokazují konzumaci ryb. Zajímavostí je konzumace
želvího
masa,
například
z
Čejče
na
Hodonínsku.(Beranová
2007).Z dalších potravin jmenujme např. mléko, z něhož již byli schopní vytvářet tvaroh či sýry a dále ovoce, zelenina a samozřejmě luštěniny. K dochucení používali koření (majoránku,petržel, kmín..) , ale hlavním ochucovadlem zůstávala sůl. Jídlo zapíjeli vodou, ovocnými šťávami, pivem a šlechta i vínem. Původ ovocnictví a vinařství musíme hledat v oblasti starých římskách provinciích,zejména v Podunají, neboť ovocné stromy, které byly využívány našimi předky v 8.- 10. století Římané o několik století dříve pěstovali běžně.( Galuška 2004) Pokud se jídlo nepeklo v peci, tak se nejčastěji vařilo. Jako nádoby pro vaření sloužily keramické hrnce nejrůznějších rozměrů. Hrnec tehdy býval univerzální nádobou a tomu odpovídá i jeho objem, který je závislý na použití nádoby. Vaření mohlo probíhat různými způsoby. Za zmínku stojí vaření pomocí vařivých kamenů, které se nahřály v ohni a byly vloženy do vody. Bylo zapotřebí vybírat vhodné kameny s malou tepelnou roztažností, které v ohni nepopukaly. Samotné vaření v keramických nádobách bylo specifické. Do ohně byly vkládány keramické nádoby již s tekutinou. Oheň obklopoval nádobu ze tří stran, aby bylo možno ze čtvrté strany bez obav z přílišného žáru míchat. Aby voda kvalitně odváděla teplo a nehrozilo, že se bude nádoba ohřívat nerovnoměrně a praskne,musely být žhavé uhlíky vždy pod úrovní hladiny . Keramika má velkou tepelnou setrvačnost, takže i po vyjmutí z ohně ještě několik přetrvával var uvnitř. Jistou alternativu hrnců představují železné kotle, ty jsou ale poměrně vzácné a můžeme je předpokládat u nejvyšších vrstev. Ke smažení masa mohla s jistou pravděpodobností sloužit i tzv. miska slezského typu. Ta mohla plnit funkci pánve při smažení. K přípravě obilovin a luštěnin, konkrétně pak
k
jejich
pražení
sloužily
velké
hliněné
pekáče
–
pražnice.
(http://cea.livinghistory.cz/zivotvm/remesla/jidlo) 6.10 Obživa Hlavní část obživy raně středověkého člověka představovalo zemědělství. Lov, popřípadě sběr lesních plodů byl pouze doplňkem. Zemědělství Velké Moravy se samozřejmě neomezovalo jen na pěstování rostlin, důležitou složkou byl i chov zvířat. Nicméně konzumace masa nebyla pro prostého člověka běžná a podstatnou
36
část
potravy
tvořily
nejrůznější
obilné
kaše
a
placky.
(http://cea.livinghistory.cz/zivotvm/remesla/zemedelstvi/) 6.11 Antropologie I když se ženy v Čechách dožívaly v průměru 43 let, maximum jejich úmrtí spadalo na počátek dospělosti. Ve Velkomoravských Mikulčicích zemřelo ve věkové skupině 20 – 40 let přes 40 % žen, průměrný věk žen byl 41 let. Muži se dožívali v průměru o 5 let vyššího věku než ženy a umírali nejčastěji mezi 40 až 60 lety. Stařecký věk nad 60 let byl všude výjimečný. Úmrtnost dětí byla značná, asi čtvrtina jich umírala ve věku do 6 let. Okolo 10 let a výše umírali děti už jenom málo. (Beranová 2007) Fyzický stav populace byl dobrý. Muži i ženy byly spíše střední výšky nebo vysocí. Muži měřili nejčastěji okolo 170cm, ale dosahovali i více než 180 cm, ženy měřily zhruba 160 cm. Výška přes 167 cm byla ojedinělá. Někdy se ve výšce odrážely i rozdíly sociální, tak tomu bylo například v Mikulčicích a na venkovském pohřebišti v sousedním Josefově. Muži a ženy pohřbeni s bohatou výbavou a se zbraněmi bývali v průměru vyšší, jedinci v chudších hrobech menší a vesničané z Josefova v průměru nejmenší. (Beranová 2007) Antropologický materiál dokládá nemoci kostí a kloubů, velmi častá byla spondilóza páteře a artróza kloubů, které přibývali s věkem a občas vedly k omezení nebo až k znemožnění hybnosti. Jsou doloženy změny i následkem zhojené tuberkulózy kostí na páteři, na kyčelním kloubu,atd.
37
7
HRADIŠTĚ
První hradiska se v Pomoraví objevila už v průběh osmého století. Jednalo se vlastně o starší sídliště, která byla obehnána opevněním. Důvod, proč k tomu došlo, zřejmě spočíval v samotné slovanské společnosti, hlavně však souvisel s vývojem uvnitř tehdejších mocenských špiček. Snad tím chtěli tehdejší mocní odlišit svá sídla od ostatních, snad vznik opevněných sídlišť skutečně souvisel s počátky státotvorných snah Slovanů, které provázely i válečné střety. Nejstarší opevnění těchto sídlišť často tvořila jen palisádová stěna nebo hradba velmi lehké konstrukce, jejichž funkčnost však umocňoval blízký vodní tok nebo prudký sráz. Někdy na přelomu 8. a 9. století došlo k realizaci nových, kvalitnějších opevnění.Byla to reakce na změnu mocenské situace v Podunají
a také na jistý druh epizačních snah v rámci moravské
společnosti. Například v Mikulčicích byla stará opevnění nahrazena konstrukčně kvalitnějšími hradbami.(Galuška 2004) Vznik hradiska určovala v 9. století celá řada podmiňujících faktorů. Hlavní přitom byla vůle místního představitele společenské nobility, později samotného vládnoucího knížete, kteří tím sledovali jednak své zájmy, jednak zájmy související se zprávou a obrany schopností Velké Moravy. U starších hradisek byla rozhodujícím faktorem jejich vzniku strategická poloha v rámci intenzivně osídlené, lidnaté a zemědělsky významné krajiny, často v těsné blízkosti většího říčního toku. Právě z těchto hradisek dalším vývojem vykrystalizovala obě ústředí Velké Moravy, Mikulčice a Staré Město u Uherského Hradiště, které dnes označujeme termínem aglomerace. Měla charakter ranně středověkých útvarů městského typu a na svou dobu v sobě kumulovala velký lidský potenciál. (Galuška 2004) Dvě hlavní velká centra: Mikulčice Staré Město u Uherského Hradiště 7.1
Mikulčice
Hradiště Valy u Mikulčic se rozkládá poblíž Hodonína na ploše asi 200 ha. Je umístěno v rovinatém terénu. Kolem teče řeka Morava, která ve starých dobách měla 38
ještě ramena, která hradiště obtékala a ochraňovala. Tvořil je knížecí hrad o rozloze asi 8 ha a skupina sídlišť samostatně opevněných. O hradišti se dlouho nic nevědělo, teprve na počátku 50-tých let přivedl akademik Josef Poulík povrchový průzkum, při němž odhalil důležité indicie. Roku 1954 začal výzkum, který ještě dlouho nebude ukončen. Dnes jsou Valy u Mikulčic národním kulturním památníkem , který navštěvují stovky výprav a tisíce domácích i zahraničních turistů. Nálezy z tohoto hradiště obletěly ve výstavách o Velké Moravě celý svět.(Beranová 2007) V 7. až 8. století byl postaven pevný hrad obehnaný palisádami, v němž sídlila jízdní družina se svým knížecím vůdcem. U hradu stála osada nebo skupina osad, kde žili jednak zemědělci a chovatelé dobytka a také řemeslníci. Kvetlo tu kovorytectví, zpracování mědi i zlata a umělecké řemeslo vůbec, stejně jako železářství a kovářství. (Beranová 2007) Na přelomu 8. a 9 století byla vybudována důkladná hradba tzv. komorovou konstrukcí. Uvnitř valu byly dřevěné komory zasypané hlínou, o val se opírala kamenná stěna. Komplex sídlišť, který se k hradu přimykal, byl rozšířen a opevněn podobnou technikou. Vytvořil se tak jakýsi systém dvorců spojených s knížecím sídlem. Nešlo však jenom o přestavbu a zdokonalení opevnění, ale o zásadní změnu jak ve významu hradiště tak ve společenské organizaci.(Beranová 2007)
Obr. 19. Hradiště Mikulčce Pro velkomoravské Mikulčice jsou charakteristické kostely, pohřebiště a paláce. Bylo prozkoumáno 12 kostelů jak v centrálním hradě, tak na přilehlých dvorcích. Z kostelů se zachovaly jenom základy, půdorysy a malé zbytky původní výzdoby nebo střešní krytiny. Kostely byly velmi různorodé, podélné s jednou lodí a čtvercovým nebo
39
polokruhovým kněžištěm, kruhové s jednou či více apsidami-tzv. rotundy, kostel se čtyřmi konchami a baptisteriem a další. Kostely se stavěly podle různých vzorů i vlivů, tak jak přicházely různé misie, ale nebyly prostým napodobením nýbrž vytvářeli svéráznou velkomoravskou architekturu.( Beranová 2007) Počet obyvatel mikulčického komplexu odhaduje J. Poulík na 2000, z toho více než 300 žilo ve vlastním centrálním hradě. Důležité poznatky o velkomoravských Mikulčicích, a nejenom o nich, přinesly výzkumy v bývalém řečišti. Našly se tam zbytky mostů, lodě, rybářské vrše, dřevěné nářadí a další předměty, které se jinak z našich zemí vůbec nedochovaly. Pohřebiště se rozkládala kolem kostelů. Většina hrobů měla jednoduchou, prostou výbavu, ale některé byly neobyčejně honosné. Muži měli zbraně, ostruhy, kování opasků, vše poněkud jiného osobitého stylu než dříve. Ženy měly náušnice, korále, přívěšky i prsteny. Na počátku devátého století se zde uplatňoval tzv. blatnicko-mikulčický styl, který rozvíjel dědictví slovansko-avarské kultury s karolinskými vlivy. V mladším období se uplatňovaly spíše vlivy Byzance, ale nešlo o byzanstské klenotnictví, nýbrž o svébytné velkomoravské. V hrobec se našli různé křesťanské symboly – křížky, nákončí pásu s tzv. oranty (vyrytými postavami v modlícím nebo žehnacím gestu). Bazilice se našlo dokonce 5 zděných hrobek zahloubených do maltové podlahy, které byly vyloupené. V okolí, například v Josefově, byla pohřebiště chudší a také lidé tam pohřbení byli hůře živení poznamenáni nemocemi
a na tehdejší dobu poměrně zkaženým
chrupem. Mikulčice na počátku 10. století přestaly existovat. Tak jako na jiných jihomoravských hradištích tu osídlení zaniklo, nejspíše v důsledku maďarského vpádu. O něco podeji tam vznikla malá bezvýznamná osada, ale ani ta nepřetrvala dlouho.( Beranová 2007) 7.2
Staré Město u Uherského Hradiště
Staré Město u Uherského hradiště je na rozdíl od Mikulčic v pozdějších tradicích spojováno s Veligradem, centrem Velké Moravy a sídlem Cyrila a Metoděje. Proto o ně byl zájem již v 19. století, ale archeologický výzkum rozvinutý po druhé světové válce neměl takové možnosti jako v Mikulčicích, protože mnohé bylo zničeno 40
pozdější zástavbou. Jádro osídlení se rozkládalo na dvou souběžných ostrožinách při ústí potoka Salašky do Moravy. Nejnovější výzkumy naznačují, že jádro s předvelkomoravským osídlením bylo na ostrově svatého Jiří v dnešním historickém jádru Uherského hradiště. Staré Město by tak vlastně bylo předhradím. Na Valách objevil V. Hrubý vůbec první zděný velkomoravský kostel a to v době, kdy se považovalo za samozřejmé, že nejstarší velkomoravské kostely byly jenom ze dřeva. Kostely byly podobně jako v Mikulčicích obklopeny pohřebišti, jejichž některé hroby měly mimořádně bohatou výbavu. ( Beranová 2007) Kde bylo centrum Velké Moravy, když obě místa jsou tak skvělá a významná? Musíme počítat se skutečností, že tehdy nikdy nebylo jen jedno středisko, jeden jediný hlavní hrad. Sídlem vládnoucích knížat byla asi obě. V obou můžeme hledat stopy po působení slovanských věrozvěstů a zejména po pobytu biskupa Metoděje. V novinách občas proskočily zprávy, že se našel Metodějův hrob. Ale jsou to jenom fantazie, bezpečné archeologické doklady neexistují. (Beranová 2007)
41
8
OBYTNÉ STAVBY VELKÉ MORAVY
Na knížecím sídle v Mikulčicích v 9. století obýval kníže kamenný palác, uvnitř členěný na několik místností, s maltovou podlahou a dřevěnými sloupy. Ostatní obyvatelé žili v jednoduchých srubech s podlahou udusanou z hlíny. Jejich domy tvořily nepravidelné řady a uličky. Kromě knížecího okrsku bylo v Mikulčickém komplexu několik samostatných dvorců s kostelem a opevněním, v nichž žili významní družníci nebo jiní přední představitelé velkomoravského státu. Palácové stavby a okrsky byly nalezeny a prozkoumány i na jiných centrech.(Beranová 2007) Pomineme-li kostely, nejvýznamnější památkou je kamenný palác v Mikulčicích, dlouhý 26 metrů a široký téměř 10 metrů. byla v hradě umístěna pec nebo krb určený k vytápění objektu. Není vyloučeno že byl spojen patrovým přechodem se sousední trojlodní bazilikou, uvnitř byla barevně okrášlena a pomalovaná omítka. Uvažuje se však i o tom, zda v tomto případě nešlo o sakrální objekt. Střechy bývaly z tašek byzantského charakteru. (Beranová 2007) Zvláštností ,která byla doposud zaznamenána jen v prostředí mocenských center Velké Moravy, jsou velké kůlové stavby. Jejich plocha se někdy blížila až k 100 m2. Stěny byly většinou vyplétány proutím, střechu sedlové konstrukce nesly vnitřní sochy s vaznicí. Interiéry některých staveb byly opatřeny pecí, jiné však nikoliv. Pravděpodobně šlo o shromažďovací prostor nějaké zvláštní skupiny tamního obyvatelstva, možná řemeslníků.(Galuška 2004) Na dvorské prostředí se ještě váží dlouhé halové stavby. Z území Moravy známe takovou stavbu jen z prostředí staroměstsko-uherskohradištské aglomerace, přesněji z prostoru církevního areálu v sadech. Představovala ji dvojlodní dřevěná stavba dlouhá 35 metrů a široká 7,5-8 m, vybavená dvěma otopnými zařízeními. Na severní straně k ní byl přistavěn další prostor o rozměrech 8,5 x 6,2 metru, opět provázený zdrojem tepla. Stavba jako celek tak nabyla půdorysu písmene „L“ a zabrala plochu o cca 320m2. Její stěny měly zřejmě drážkovou konstrukci. Interiér lze hypoteticky rozdělit na 3 prostory, přičemž u jeho západní poloviny nelze vyloučit další členění na menší místnosti. Halová stavba byla interpretována jako obydlí vysokého církevního hodnostáře a zároveň shromaždiště a učiliště stálých obyvatel sadského křesťanského areálu. (Galuška 2004 )
42
8.1
Sídla velmožů
Samostatným velmožským sídlem doby velkomoravské byl dvorec. Rodiny velmožů obývaly jedno až dvou prostorové dřevěné domy roubené konstrukce zbudované na kamenných podezdívkách, někdy opatřené litou maltovou podlahou, jindy podlahou prkennou. Knížata sídlila v ještě rozměrnějších stavbách, buď celo kamenných nebo kamenných kombinovaných s dřevěnými prvky, vždy však s litou maltovou podlahou. Střechy těchto staveb byly asi šindelové nebo dokonce i z vypalované krytiny antického charakteru. Knížecí sídla byla přinejmenším v interiéru omítnuta a vymalován, okna vyplňovaly malé skleněné tabulky. V souvislosti s otopným zařízením se nejčastěji vzpomíná krb nebo pec.O výbavě interiéru těchto sídel sice nevíme vůbec nic, jistě však nechybíme, budeme-li zde předpokládat dřevné lože, stoly, lavice, židle a truhlice, na stěnách lovecké trofeje, zbraně knížete a všudy přítomné kožešiny. Na stolech jisté stály keramické, kovové a skleněné nádoby na víno a medovinu. Knížecí i velmožská sídla byla určitě uzamykána, což dokládají nálezy železných otočných klíčů.(Galuška 2004) 8.2
Ostatní domy mocenských center a jejich vybavení
Domy prostých obyvatel hradisek a mocenských center byly po všech stránkách o poznání jednodušší a chudší. Vnějším vzhledem se zřejmě nijak neodlišovaly od svých vesnických protějšků. Jen mezi nimi bylo více domů zbudovaných na původní úrovni terénu, tedy domů povrchových, což platí především o Mikulčicích. Z hlediska konstrukčního mezi domy převažovaly sruby, ale byl zde i nemalý počet domů se stěnami z dusané hlíny. Střechy kryly došky z rákosí a slámy. (Galuška 2004) K nejdůležitějšímu vybavení obytných staveb patřila okna, dveře, podlahy a topeniště. O vytápění bylo zmíněno již v souvislosti s nejstaršími domy. Víme že nejstarší slovanské pece a ohniště nemívaly dymník, a že kouř odcházel otvory ve střeše. Nade dveřmi a přímo střechou bez stropu. Dýmníky se staly nezbytností v místnostech se stropem nebo v domech patrových. V 9. století už sice byly rozšířeny, ale jejich počátek zatím na základě archeologických nálezů s naprostou určitostí vysledovat nemůžeme.
43
Zděné komíny jsou v podstatě záležitostí vrcholného středověku, bezpečných archeologických dokladů je málo. Pece pro vytápění teplým vzduchem mohly být umístěny mimo obytný areál a rovněž pekařské pece bývaly někdy umístěny někdy vně domů. K oteplování místností přispívalo u zemnic zahloubení, u nadzemních domů bývaly trámy a prkna utěsněny mechem a jinými organickými látkami. K udržení relativní teploty mohl přispět také dobytek, jak už jsme uvedli dříve. Dřevěné dveře jsou doloženy v nálezech jen výjimečně, i když nepochybně existovaly. V primitivnějších podmínkách mohl místo dveří sloužit závěs z kůže nebo kožešiny. Domy mívaly prahy nebo byl vstup výše než okolní terén. Do některých místností se chodilo po schůdkách, u věžových staveb mohl být vstup až v prvním patře. Do dolní místnostizásobárny, se sestupovalo po žebříku. Okénka bývala malá, opatřená buď okenicemi proti zimě a nepohodě, nebo dotenka roztepanými kůžemi-blánami. Zasklená okna mohla být jen v některých palácích nebo v bohatých domech. Stropy bývaly pravidlem jenom v bohatších, výstavnějších domech a v domech patrových, starobylé chatrče a prosté chýše využívaly výhod lehčího odchodu kouře nejenom otvory, ale přímo došky ve střeše. Stropní trámy sloužily k zavěšení domácích potřeb i k sušení a uzení masa. Podlahy byly buď z dusané hlíny nebo z mazanice. U významnějších domů nebo tam, kde bylo vlhké podlaží, se dělaly z dřevěných trámů nebo z prken na dřevěných polštářích. V palácích mohly být podlahy z prken nebo malty či z různých dlaždic.( Galuška 2004) Omítnutí nebo vybílení stěn je leckdy pravděpodobné, ale málokdy doložené. Důležitou součástí domů bývaly zámky na dveřích, u komor nebo na truhlicích. Z archeologických nálezů známe jak klíče a okutí zámků , tak celé konstrukce a způsob zamykání, jak již bylo popsáno v kapitole číslo 5.2. Domy bývaly tmavé, protože malá okénka nedávala dost světla. Ženy si pokud možno přenášely práci k okénkům, pod nimiž snad bývaly také lavičky nebo sedátka. Po setmění dalo trochu světla jenom ohniště nebo louče. Hliněné kahánky a lampičky jsou u Slovanů poměrně pozdní záležitostí. Zato voskové svíce byly starobylé, nevíme ovšem jak dalece byly rozšířeny. Vosku k jejich výrobě měli sice Slované vzhledem k rozvinutému včelařství dost,ale byl důležitým obchodním artiklem a k obecnému užívání se ho určitě nedostávalo. (Beranová 2007)
44
V domě udržovali staří Slované pořádek. Zbytky proutěných košťat se našly např. v Braniboři, v Opolí. Podlahy opravovali, znovu vymazávali nebo v případě bohatších domů měnili prkna. Někdy je vysypávali jemným pískem. Na některých hradištích nebo v městských centrech časného typu udržovali čistotu i v okolí domů. Na všech sídlištích nacházíme tzv. odpadní jámy do nichž se zahazovaly odpadky, kosti zvířat i uhynulá zvířata. Někdy to byly dřívější zásobní jámy druhotně použité. I tak však v uličkách a ulicích zůstávalo dosti odpadků, zejména zvířecích kostí, které se vyhazovaly přímo okny z domů. Víme, že ve starých městech pobíhala volně prasata. Na druhé straně nacházíme ve většině center , kde se zachovalo dřevo, dřevěné dláždění ulic, u východních Slovanů i dláždění části dvorků. Hygienická zařízení – záchody, latríny a fekální jámy u domů a ve městech- byla ještě výjimečná. Zato byly obvyklé dřevěné lázně, sauny, o nichž nám vyprávějí historické prameny. (Beranová 2007) Staří Slované si stavěli vesnice u tekoucí vody, na březích řek, říček a potoků. Přístavní města byla většinou od moře vzdálená a stávala u ústí velkých řek se sladkou vodou. Také u hradišť nebo kolem nich tekla obvykle řeka nebo potok, ale to už zdaleka nestačilo. V případě nebezpečí nebo obležení byl zdroj vody důležitější než potrava. Příchody k vodě se opevňovaly nebo se přímo na hradišti budovaly studny často uvnitř roubené. Studny, studánky, prameny a jezírka byly předmětem uctívání. Tekoucí voda se však považovala za čistší a zdravější, kdežto k studniční bývala nedůvěra. ,,Živá voda“ s rybami a vodními živočichy přinášela život. Voda ve studni mohla být zkažena uhynulým zvířetem, mrtvolou nebo jinými rozkládajícími se látkami a pak se stávala ,,mrtvou vodou“ , jedovatou, morovou.(Beranová) 8.3
Dřevěný nábytek
Z nábytku jsou doloženy především různé lavice, jejichž nohy – kůly byly zapuštěny do země. Jen vzácně se našly celé dřevěné části lavic. Stoly známe spíš z písemných zpráv, z počátku byly asi velmi nízké nebo to byly desky přímo na podlaze. Také lavice a stoličky byly nizounké. Podél stěn bývaly různé police. Spávalo se většinou na lavicích nebo na zemi,
někdy v ohrazeném prostoru se slámou a senem,
kožešinami či větvemi vyloženém prostoru. V bohatších domech bývaly i pěkné vyřezávané nízké postele, jejichž zbytky se našly např. v Opolí. Bohatě zdobená křesla s opěradly známe z Novogradu.
45
Také dřevěné truhlice v bohatších
domácnostech byly zdobené. Jednoduché a prosté domy a hospodářství mívaly truhly užitkové, na zásoby i na přízi a látky, též pletené koše, zásobníky nebo ošatky. Nezbytným vybavením domů byly nádoby na vodu, ať již hliněné nebo ze dřeva. Voda se dávala i do hrobů, menší vědérka v hrobech měla železné obruče a ozdobné kování.
46
9
DISKUZE
Poslední dobou se výrazně zvyšuje zájem o archeologické výzkumy vesnických sídlišť. Nelze si nevšimnout, že při vyhodnocení výzkumu bývá většinou analyzován inventář osady, tzn. nalezené předměty, zejména keramika a předměty, které nepodlehly rozpadu, ale otázky týkající se vlastního sídliště bývají zmíněny jen okrajově. Můžeme to přisuzovat právě charakteru archeologických pramenů, jejichž výpovědní hodnota je omezena (již zmiňované předměty podléhající rozkladu) . Také má současný vývoj tendence k získávání co nejširšího všeobecného rozhledu, tudíž nezbývá čas na hlubší analýzu celkové situace. V našem případě se jedná o rekonstrukce objektů na základě kterých zjišťujeme jejich funkci, životnost apod. Pokud se nějaká rekonstrukce objeví, nejčastěji se jedná o objekt ve skutečné velikosti, model, kresbu nebo popis. Těch výzkumů, které nám poskytují rekonstrukci zahrnující celý proces výstavby, je podstatně méně. Takový stavební experiment, který je zaměřený na poznatky, vyplývající jak z provozních postupů, tak i provozních vlastností budovaného objektu, je jednou z možných metod pro řešení základních otázek osídlení v časně historických podmínkách. Ale jak získat co nejpřesnější obraz o bydlení a životě našich slovanských předků? Pokud by jsme chtěli získat odpovědi na stanovené otázky, musel by být použit stejný materiál, stejné pracovní nástroje a pokud možno i shodné pracovní postupy, jako tehdejší obyvatelé. Jeden z takových experimentů týkající se života Slovanů byl proveden v Březně u Loun, kde bylo zrekonstruováno obydlí ze 6. století a obydlí z 9. století. Výzkum vedla I..Plejnerová. Byl zaměřen na sledování technické obtížnosti stavby v tehdejší době, dále na spotřebu materiálu, dobu trvání výstavby a optimální počet pracovních sil. Protože já sama bych rekonstrukci jen velmi těžko zvládla nebo zorganizovala, využila jsem pro názornou představu některé z výsledků experimentu I. Pleinerové a použila je k rozvíjení svých domněnek.
47
Cílem experimentu bylo pozorovat způsoby a možnosti využití obydlí k pracovní činnosti a odpočinku malé rodiny, kterou pro Slovanské období předpokládáme. To obnášelo co nejpřesnější napodobení činností, které byly v domě vykonávány. Stavba domu si vyžádala přípravu teoretickou a samozřejmě i praktickou.To znamená vytvořit kresebnou rekonstrukci, připravit pracovní nástroje vyskytující se v tom období a samozřejmě zajistit stavební materiál. Rekonstrukce pomohla vyvrátit některé mylné předpoklady týkající se pracovních postupů či určení funkce nástroje. Například se předpokládalo, že k odstranění kůry byl používán nástroj zvaný teslice, avšak ta se ukázala být pro práci na ležících kmenech jako nevhodná a daleko lépe se osvědčil nástroj s tylními laloky, opatřený rovnou násadou. Dalším předpokladem bylo, že vymazání stěn hlínou je posledním technologickým postupem, což se ukázalo jako nesprávné a obtížné, kvůli vadícímu přesahu krytiny a omezenému přístupu k horním partiím. Daleko praktičtější by bylo provést omazání hlínou před pokrytím střechy. Oba domy měly nepravidelný obdélníkový půdorys. U rekonstrukce domu ze 6. století se jednalo o polozemnici s vyplétanými stěnami a rozměrech 4,4m – 4,6 x 4,2 m a zahloubení 80 cm. U objektu z 9. století šlo o drážkovou konstrukci o rozměrech 3,6 m x 3,10 – 3,3 m a byl zapuštěn do hloubky 40 cm. Možná kdyby se snažili přesněji vyměřit půdorys, předešli by komplikacím spojeným s nestejnou délkou stěn a práci by to ještě urychlilo. Při posuzování počtu pracovních sil pro práci na konstrukčních částech musíme vycházet z minima, což představují 2 pracovní síly, není to však optimální. Na rozdíl od toho na doplňkové práce (výplet vymazání) postačila jedna pracovní síla. Po zkušenostech I. Plenerové se jevil jako optimální počet 3 lidí pro vlastní konstrukci. Na experimentu se podíleli především neodborné síly – studenti, učni a důchodci. Také je nutno zvážit, jestli všechny provedené práce byly pro postavení domu nezbytné (např. odkorňování kmenů) nebo jestli je nebylo možné zjednodušit.
48
Stavba domu ze 6. století Při počtu tří osob, který se jevil jako optimální, zabrala stavba 268 hodin práce, což odpovídá asi 6 – 7 pracovním týdnům v dnešní době. Je potřeba mít na paměti, že v té době byl prvořadý zájem o postavení domu v co nejkratším čase, čili pracovní doba a dny volna nebyly limitovány a předpokládá se 60 – 70 pracovních hodin za týden pro tehdejší dobu. Dále je potřeba si uvědomit, že slovanští stavebníci nás výrazně předčili v práci se dřevem. Po zvážení těchto okolností se odhaduje čas potřebný v 6. století k výstavbě domu při počtu tří pracovních sil na dobu 3, maximálně 4 týdnů. Domnívám se však, že v té době fungovala i nějaká sousedská výpomoc, tím pádem mohla být doba ještě kratší. Také vzhledem k častému stěhování předpokládám, že měli ve stavbě obydlí určitou praxi, čili i zručnost. Podle I. Pleinerové bylo za potřebí 2, 5 m3 dřeva na konstrukci a na vnitřní zařízení byly použity asi 2 m3 dřeva. Na výplet stěn bylo použito 1200 prutů o síle 1,5 cm a délce kolem 1, 5 m. Hlíny na omazání stěn bylo použito 3 – 4 m3. Na krytinu střechy byl spotřebován rákos pokosený na ploše o velikosti 10 arů. Stavba domu z 9. století Při počtu tří pracovních sil zabrala stavba 516 hodin práce, tedy v současné době 3 měsíce. Vyjdeme- li opět z předpokladu 60 až 70 pracovních hodin týdně, odpovídající doba výstavby v 9. století je něco málo přes 7 týdnů. Bylo spotřebováno 6 m3 dřeva, na krytinu byla použita žitná sláma získaná z plochy 10 arů a odhad spotřebované hlíny činí asi 1 m3. Úvahy o výstavbě jsou jen spekulativní. Jaká byla skutečnost se můžeme jen domnívat. Další část experimentu se zabývala obýváním Slovanského domu. Na malé rodině – rodiče a tři děti, mělo být vyzkoušeno, zda je prostor obydlí dostačující pro nutné úkony i odpočinek. Opět zde bylo předpokladem co nejpřesnější napodobení činností odehrávajících se v domě. Většina pracovních úkonů muže byla situována mimo obydlí (práce na poli, kácení lesů) a jeho činnost v interiéru se omezovala jen na drobné opravy. Při pokusné akci se více projevila činnost ženy, hlavně příprava jídla a úkony s tím spojené ( rozdělávání ohně, mletí obilí). Vyšlo najevo, že ženy dříve pracovaly buď v kleče nebo seděly na zemi, nejčastěji však používaly nízké stoličky.
49
I. Pleinerová se domnívala, že příbytek býval vybaven policemi pro uložení potřebných předmětů. Ukázalo se však, že by byly velmi nevhodné. Při vyšším umístění by neodpovídaly potřebám při pracovních činnostech, které se odehrávaly na zemi a při nižším umístění by zabíraly již tak značně omezený prostor. Domnívám se proto, že nejlepší umístění předmětů bylo buď na zemi u stěn nebo zavěšení přímo na stěnách, a to konkrétně v případě železných předmětů, které by na vlhké zemi mohly podlehnout korozi. V obydlí se nacházely dvě lavice. Větší lavice byla chápána jako hlavní lože, na kterém spávali rodiče a malé dítě, druhá lavice sloužila jako lože zbylým dvěma dětem. Celková plocha určená ke spaní byla o velikosti 3,5 m2 a zdála se být víc než dostačující. Díky experimentu se ukázalo, že denní světlo dopadající okénky do interiéru obydlí, bylo slabé i za jasného počasí. Místnost by se dala určitě více osvětlit např. použitím voskových svíček, ale ty byly určené hlavně pro export. Další nevýhodou, na kterou experiment poukázal, byla silná koncentrace kouře, který se zejména při rozdělávání ohně držel nízko a způsoboval lidem v obydlí potíže. Nicméně za čas, po porovnání s osobami, které se v dané situaci vyskytli poprvé se ukázalo, že i při krátkém trvání pokusu se projevila určitá odolnost lidí pobývajících v obydlí, vyplývající ze zvyku. Výsledkem pokusu bylo, že obývaný prostor postačoval na běžné pracovní činnosti i odpočinek za předpokladu, že určité úkony měly přesně vymezené místo.
50
10 ZÁVĚR Během studia problematiky této bakalářské práce k tématu bydlení v době Velké Moravy jsem narazila jak na informace, které jsou všeobecně známe a dají se předpokládat, tak na velmi zajímavé poznatky, které bych v daném století nepředpokládala. Jedním z nich byla výroba dýh, pomocí kterých se zhotovovaly vědra a sudy. Bohužel se mi nikde nepodařilo zjistit jakým technologickým postupem byly již zmiňované dýhy vyráběny, každopádně se jednalo o skutečné dýhy leckdy jen pár milimetrů silné. Dalším překvapivým zjištěním pro mě bylo, že některé bohatší domy mocenských center Velké Moravy měly zasklívaná okna. Neví se jistě, zda se jednalo o produkt domácí výroby nebo se jednalo i importované zboží, které se k nám dostalo pravděpodobně z Říma. To, že staří Slované mohli obchodovat s leckdy vyspělejšími národy svědčí o tom, že měli co nabídnout. Nebylo tedy žádným překvapením že si svůj majetek před zloději zamykali. To dokládají nálezy zámků a klíčů jak hákového typu, tak překvapivě i otočné, o kterých se z písemných pramenů dozvídáme až z období gotiky. Svědčí to o tom, že Slované byly nejen výbornými zemědělci, ale také zručnými řemeslníky, kteří dokázali , pro nás v celku primitivními nástroji, postavit svůj dům v relativně krátkém časovém období. Bydlení vyplňovali jenom takovým inventářem, který skutečně potřebovali a tomuto cíli podmiňovali vše již při výrobě. Výroba předmětů měla původ v potřebách s ohledem na účelnost, ale je zřejmé, když budeme vycházet z nálezů ozdob a různých zdobených předmětů každodenní potřeby, že i staří Slované se chtěli obklopovat nejen věcmi účelnými, ale také v rámci jejich možností, krásnými. Podstata nás lidí je od počátku spjata s potřebou obklopovat se někdy až zbytečnostmi a zapomíná se při tom na opravdové, leckdy skryté a podstatné hodnoty. V dnešní době roste výroba a hlavně spotřeba věcí, které teoreticky nepotřebujeme, ale prakticky bez nich nemůžeme být, ať už nám to velí náš styl života nebo společenský status. Jsme zahlceni stále větším množstvím výrobků a prudce roste s tím spojená produkce odpadu. Měli bychom se nad tím zamyslet, vzít si příklad z našich slovanských předků a žít trochu víc „obyčejně“ .
51
11 SUMMARY During the study the problems of this bachelor work to see living in the time of Great Moravia Empire as I found the informations that is generally known and can be expected, and very interesting information that I had not envisaged in this century. One of them was the production of veneer by which they made a buckets and barrels. Unfortunately I never managed to find a process which has already been mentioned veneer produced at any rate, it was a real veneer sometimes only a few millimeters thick. Another surprising finding for me was that some of the richer houses of authority centers of Great Moravia Empire were glazing windows. It is not known for sure whether it was the product of domestic production, or were even imported goods, which are likely to reach us from Rome. That the ancient Slavs could trade with more developed nations often show that had something to offer. There was therefore no surprise that their property from thieves was locked. This is evidenced by findings of locks and keys as hook-type, but surprisingly also hinged on which the written sources to learn from the Gothic period. This suggests that the Slavs were not only an excellent farmers, but also skilled craftsmen, who proved to us by the primitive tools to build their house in a relatively short period of time. They had in their house just necessary inventory, which really needed that goal and conditioning everything already in production. Production of subjects had origins in the needs with regard to effectiveness, but it is clear if we build on the findings of the various ornaments and decorated objects of everyday use, that even the ancient Slavs wanted to surround not only purposeful things, but also within their possibilities, beautiful. Essence of our people from the beginning linked to the need to surround themselves with useless and sometimes forget that when the real, often hidden and intrinsic values. Nowadays there is increasing production and consumption is mainly things that do not need theory, but practically we can not be without them, whether we charge our lifestyle or social status. We are overwhelmed by an increasing number of products is growing rapidly and the associated waste production. We should ponder this, take the example of our Slavic ancestors and to live a bit more "ordinary".
52
12 POUŽITÁ LITERATURA 12.1 Monografie BERANOVÁ, M. Slované, 2., přeprac.vyd., Praha: Libri, 2000, ISBN 80-7277-022-5 BERANOVÁ, M., LUTOVSKÝ , M., Slované v Čechách : archeologie 6.-12. století, 1. vyd., Praha: Libri, 2009, ISBN 978-80-7277-413-5 GALUŠKA, L., Slované : doteky předků, 1. vyd., Brno (MZM), 2004, ISBN 80-7028-218-5 MANDELOVÁ, H., Na úsvitu českých dějin, Praha: Albatros, 1995, ISBN: 80-0000777-0 MĚŘÍNSKÝ, Z., České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. , 2., opr. vyd., Praha: Libri, 2002, ISBN 80-7277-104-3 MĚŘÍNSKÝ, Z., České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. , 2., opr. vyd., Praha: Libri, 2007, ISBN 80-7277-105-1 LUTOVSKÝ , M., Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1. vyd., Praha: Libri, 2001, ISBN 80-7277-054-3 PLEINEROVÁ, I., Březno : vesnice prvních Slovanů v severozápadních Čechách, 1. vyd., Praha: Academia, 1975 PLEINEROVÁ I., Březno: pokusy s výstavbou a obýváním staroslovanských domů, Památky archeologické 78, 1986 12.2 Internetové zdroje 2009- 2010 http://www.mamuti.cz http://cea.livinghistory.cz
53
13 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1. Velkomoravská říše ................................................................................................. 13 http://aba.wz.cz/mapy/Dejiny_zemi_koruny_ceske_1/02_velkomoravska_rise.jpg
Obr. 2. Časně slovanská zemnice ........................................................................................ 16 GALUŠKA, L., Slované, doteky předků, 1. , Modrá,MZM 2004
Obr. 3. Rekonstrukce zámku pro hákovitý typ klíče ........................................................... 18 GALUŠKA, L., Slované, doteky předků, Modrá,MZM 2004
Obr. 4. Hákovité a otočné klíče ........................................................................................... 19 LUTOVSKÝ, M., Encyklopedie Slovanské archeologie v Čechách,na Moravě a ve Slezsku, Libri 2001,
Obr. 5. Uspořádání interiéru slovanského obydlí ................................................................ 21 PLEINEROVÁ I., Březno. Vesnice prvních Slovanů v severozápadních Čechách, Praha 1975.
Obr. 6. Inventář slovanského obydlí .................................................................................... 21 PLEINEROVÁ Ivana, Březno: Experiments with building Old Slavic houses and living in them, Památky archeologické 78, 1986
Obr. 7. Schématický plán rozmístění inventáře................................................................... 22 PLEINEROVÁ I., Březno: Experiments with building Old Slavic houses and living in them, Památky archeologické 78, 1986
Obr. 8. Zemnice- odchod kouře střechou ............................................................................ 23 PLEINEROVÁ I., Březno. Vesnice prvních Slovanů v severozápadních Čechách, Praha 1975.
Obr. 9. Obilnice ................................................................................................................... 25 http://cea.livinghistory.cz/zivotvm/remesla/zemedelstvi/
Obr. 10. Vědra z Mikulčic ................................................................................................... 27 http://cea.livinghistory.cz/zivotvm/remesla/drevo/
Obr. 11. Monoxyl z Mikulčic .............................................................................................. 29 http://cea.livinghistory.cz/zivotvm/remesla/drevo/
Obr. 12. Dřevoobráběcí nástroje.......................................................................................... 30 http://cea.livinghistory.cz/zivotvm/remesla/drevo/
Obr. 13. Dřevoobráběcí nástroje.......................................................................................... 30 GALUŠKA, L., Slované, doteky předků, 1. vyd., Modrá,MZM 2004
Obr. 14. Miska slezského typu............................................................................................. 32 http://cea.livinghistory.cz/zivotvm/remesla/jidlo
Obr. 15. Schránka z parohu ................................................................................................. 33 http://cea.livinghistory.cz/zivotvm/remesla/kpi/
Obr. 16. Skleněné korálky ................................................................................................... 34 http://cea.livinghistory.cz/zivotvm/remesla/sklo/
Obr. 17. Ruční mlýnek......................................................................................................... 35 GALUŠKA, L., Slované, doteky předků, Modrá,MZM 2004
Obr. 18. Dřevěné lžíce ......................................................................................................... 35 GALUŠKA, L., Slované, doteky předků, 1., Modrá, MZM 2004
Obr. 19. Hradiště Mikulčce.................................................................................................. 39 http://www.palba.cz/forumfoto/displayimage.php?album=83&pos=43
54
