MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ ISTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ. Problémové chování na středních školách v důsledku toxikomanie

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ ISTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ

Problémové chování na středních školách v důsledku toxikomanie Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

doc. PaedDr. Mojmír Vážanský, CSc.

Veronika Pospíšilová Brno 2012

Zadání

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Problémové chování na středních školách v důsledku toxikománie vypracovala samostatně pod vedením doc. PaedDr. Mojmíra Vážanského, CSc. a s použitím pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendlovy univerzity v Brně. V Brně dne 30. května 2012

………………………….. Veronika Pospíšilová

Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce doc. PaedDr. Mojmíru Vážanskému, CSc., za odborné vedení, cenné připomínky a čas, který mi věnoval. Děkuji také rodině a přátelům za podporu během celého studia. Brno 2012

Veronika Pospíšilová

POSPÍŠILOVÁ, V. Problémové chování na středních školách v důsledku toxikomanie. Bakalářská práce. Brno : Mendelu, 2012.

ABSTRAKT Bakalářská práce se zabývá problémovým chováním na středních školách. Práce v teoretické části vymezuje problémové chování v důsledku toxikomanie. Příčinu vzniku u sociálních skupin, vymezuje vnější a vnitřní faktory, ovlivňující vznik patologického jednání. Nabídne aktuální informace, literární a elektronické zdroje, jež se zabývají vznikem vnějšího problému z pohledu školy a rodiny. V další části se věnuje možnostem příjmů výchovných opatření, probačních programů, restriktních zásahů. Poukazuje na pravomoc pedagogických pracovníků, úlohy soudů a příslušných orgánů. Metodou teoretické části je studium odborných literárních zdrojů, tvorba výpisků a jejich analýza, syntéza a srovnávání. Cílem praktické části je poskytnutí základních informací o otázkách problémového chování na středních školách. K dílčím cílům patří rozbor příčin vzniku výchovných potíží, změny v psychice na základě užívání omamných látek. Jako vhodná metoda pro zpracování praktické části se ukázal screeningový dotazník pro dospívající (podle R. E. Tarter). Hlavní pozornost se soustředila na pasáže, týkající se identifikace problémových oblastí dospívajícího. Dotazník obsahuje sadu 34 osobních otázek, jehož pomocí lze snadno identifikovat postoj k rodině a společnosti, označit nejvíce zneužívané omamné látky. Souhrn výsledků dotazovaného šetření umožní následný komplexní rozbor. Získané výsledky a z nich plynoucí závěry poslouží pedagogickým pracovníkům středních škol, které se podílely na získání potřebných údajů. Mohou se stát hodnotnou pomůckou k budování kvalitnějších vztahů mezi studenty a pedagogy a nepochybně ke zlepšení kultury školy. Častější aplikace, spojená s následným vyhodnocením doporučeného dotazníku umožní případným dalším uživatelům zjišťování názorové hladiny u dospívající mládeže. Klíčová slova: problémové chování, toxikomanie, návykové látky, drogová závislost, probační program

POSPÍŠILOVÁ, V. Problem behaviour at secondary schoools as a consequence of drug addiction. Bachelor´s work. Brno : Mendelu, 2012.

ABSTRACT This thesis deals with problem behaviour at secondary schools. The work in its theoretical section defines the problem behaviour as a consequence of drug addiction. The cause of occurence at social groups defines internal and external factors affecting the formation of pathological behaviour. It offers current news, literary and electronic resources which deal with the occurence of the outer problem from the point of view of schools and families. The next section is devoted to the possibilities of educational measures, probation programmes, restrict interventions. It refers to the power of teachers, the role of courts and competent authorities. The method of the theoretical part is to study professional literary sources, creating excerpts and analysis, synthesis and comparison. The aim of the practical part is to provide basic information on issues of problem behaviour at secondary schools. The sub-objectives are to analyse the causes of occurence of educational problems, changes in the mentality based on the use of drugs. As a suitable method for processing of the practical part proved useful the screening questionnaire revealed for young people (by R.E. Tarter). The main attention is focused on the passages concerning the identification of problem areas of a young person. The questionnaire contains a set of 34 personal questions, which can be used to identify easily the attitude to the family and society, to mark the most abused drugs. Summary of the results of the survey enables to complete subsequent analysis. The obtained results and the resulting conclusions will serve high school teachers who participated in obtaining the necessary data. They can become a valuable tool for building better relationships between students and teachers and will undoubtedly improve school culture. More frequent applications associated with subsequent evaluation of recommended questionnaire enable any other users to find out the opinion level of adolescents. Keywords: problem behaviour, addiction, addictive substances, drug addiction, probation program

OBSAH ABSTRAKT ..................................................................................................................... 5 OBSAH............................................................................................................................. 7 ÚVOD............................................................................................................................... 8 I. TEORETICKÁ ČÁST................................................................................................. 10 1 CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE ................................................................................. 10 2 METODIKA BAKALÁŘSKÉ PRÁCE..................................................................... 11 3 PROBLÉMOVÉ CHOVÁNÍ V DŮSLEDKU TOXIKOMANIE ............................. 11 4 PŘÍČINY

VZNIKU

PROBLÉMOVÉHO

CHOVÁNÍ

V DŮSLEDKU

TOXIKOMÁNIE ............................................................................................................ 12 4.1

Vnitřní faktory, ovlivňující vznik problémového chování .................................... 13

4.2

Vnější faktory, ovlivňující vznik problémového chování ..................................... 14

4.3

Rodina jako vnější faktor vzniku problémového chování..................................... 16

4.4.

Škola jako vnější faktor vzniku problémového chování ...................................... 21

5 DIAGNOSTIKOVÁNÍ PROBLÉMOVÉHO CHOVÁNÍ

NA STŘEDNÍCH

ŠKOLÁCH...................................................................................................................... 24 5.1 Metody a přístupy diagnostikování problémového chování..................................... 24 6 PREVENCE A MOŽNOSTI NÁPRAVY PROBLÉMOVÉHO CHOVÁNÍ............ 25 II. PRAKTICKÁ ČÁST.................................................................................................. 31 7 PRŮZKUMNÉ ŠETŘENÍ ......................................................................................... 31 7.1

Průběh průzkumu .................................................................................................. 32

7.2

Diskuze.................................................................................................................. 61

ZÁVĚR ........................................................................................................................... 64 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................ 66 PŘÍLOHY ....................................................................................................................... 71

7

„Dospívání je doba, kdy se člověk diví, jak tak nemožní rodiče, mohli mít tak skvělé dítě.“ (Mark Twain) Twain)

ÚVOD Každý člověk má v dnešní době dostatek příležitostí ke svobodnému rozhodnutí, jak, co a proč chce v životě mít, jaké chce realizovat plány a čeho hodlá dosáhnout. Existence zákeřného nebezpečí v podobě užívání a zneužívání některé z omamných látek, v jejichž důsledcích se objevuje páchání trestné činnosti osob různých věkových kategorií, však veškeré představy o ideálním způsobu života zásadně nabourává. Za významného korigujícího činitele se považují nejen osobní vlastnosti, případně přijaté individuální zásady jednání a v neposlední řadě i psychosomatická stránka každého jedince. Konzumace alkoholu nebo jiné omamné látky, případně jejich až vražedná kombinace způsobuje částečné a s přibývajícím časem nezvratné změny v jednání ke zvýšené, nadměrné agresivitě, ústí v neúměrně tvrdém, devastujícím postoji vůči sobě samotnému i ke druhým. Přestože užívání drog provází téměř nekonečná řada problémů, v mezilidských vztazích nebo spojených s problémy finančními nebo zdravotními, trvale roste počet osob, které se zvolna posunují z pozice pouhých ochutnávačů, příležitostných spotřebitelů až k závislým individuím, lidsky na dně. V souvislosti se sociálními, právními, ekonomickými a dalšími změnami kolem roku 1989 došlo také k zásadním převratům i na drogové scéně. Silně vzrostla spotřeba drog všech druhů. Složitost moderní společnosti a poměrně snadná dostupnost drog významně i tragicky souvisí se stále častějším užíváním uvedených látek příslušníky mladé generace. Problém s návykovými látkami u dětí a mládeže v současnosti narostl na obludných rozměrů, získal stále větší pozornost ze strany odborné i laické veřejnosti. Společnost vynakládá nemalé finanční prostředky na opatření, jejichž cíl spočívá

8

ve snaze co nejefektivněji řešit palčivý oříšek, omyl, sociální nádor. Závadové chování žáků na středních školách při užívání návykových látek se stal již problémem všech, rodičů, pedagogů i nepedagogického personálu, výchovných pracovníků, odborníků specialistů i poradců četných institucí. Obludný společenský úkol prevence, snížení hladiny užívání až iluzorní likvidace bez hranic číhajícího nebezpečného protivníka se v současné době projevuje jako kritický problém celé planety. Závisí totiž opravdu na každém zainteresovaném i zdánlivě nezúčastněném člověku, zda se dostatečně objevují solidní cesty k vyrovnání se se záludným problémem, jestli existuje i drobná šance ochrany dětí, nejmladších. Má-li dospívající zaujmout k plíživé a rozbujelé otázce zneužívání omamných látek patřičný postoj, musí získat, obdržet nejen obecné argumenty a veškeré stěžejní informace o podstatných aspektech, které se problematiky týkají. Na ostatních závisí úroveň transferu, umění až mistrovství předání dostupných informací mladým. Trvalá vstřícná komunikace mezi zástupci generací, dospělých s dětmi a mládeží o všech palčivých otázkách užívání a zneužívání drog tvoří nejvýznamnější součást prevence. Zejména však všichni výchovní pracovníci, rodiče, participující instituce a další a další úseky společenského života musí bezprostředně pocítit naléhavou potřebu konkrétní přímé osobní účasti v oblasti primární prevence různých patologických jevů.

9

I. TEORETICKÁ ČÁST

1

CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Předložená bakalářská práce se pokouší o vysvětlení vybraných pojmů, některých

termínů, spojených s problematikou omamných drog. Také přináší rámcový popis hlavních příčin užívání omamných látek na středních školách. Současně se zamýšlí nad otázkou: co vede žáky středních škol k patologickému jednání, jak významnou roli hraje rodinné zázemí a přátelé? V dalších kapitolách se pozornost ubírá k problémovému chování žáků na středních školách v důsledku konzumace různých omamných látek. Jednotlivé kapitoly se zdánlivě okrajově dotknou i přijaté/získané pravomoci pedagogických pracovníků, respektive upozorní na rozhodující, dominantní úlohu soudů a nápravných institucí, spojených se sledovanou problematikou. Předkládaný písemný materiál se vědomě zaměřuje na požadavek včasného řešení kritických situací, podobu, strukturu a realizaci převýchovného procesu, včetně vyhledání odborné pomoci. Přibližuje i odpovědi na dotazy typu: kam se mohou obrátit rodiče při užívání nebo zjevné závislosti nezletilého dítěte na drogách, možnosti řešení trestných činů a přestupků a zpětné začlenění do normálního života. Hlavní cíl bakalářské práce spočívá v poskytnutí základních informací o aktuální problematice užívání drog a objasnění poměru dospívající mládeže středních škol v Břeclavi k návykovým látkám. Bakalářská práce se také orientuje na dosavadní zkušenosti předních odborníků o drogové problematice. Osobní charakteristiky postižených mladých osob a vliv prostředí jako vybrané významné faktory, uplatňující se na vzniku problému zneužívání omamných prostředků, se objevují v kapitolách, věnovaných příčinám vzniku drogové závislosti. Značnou část textu zabírá přehled a názory specialistů v oblasti prevence, především na úrovni působení rodiny a školy. Autorka předpokládá, že uvedené výsledky alespoň částečně napomohou k odhalení spektra důvodů, které mohou vést mladé lidi k experimentování s návykovými látkami nebo dokonce přímo k jejich zneužívání. Je samozřejmé, že předkládaná písemná práce

10

nemůže vyčerpávajícím způsobem obsáhnout všechny aspekty značně rozsáhlého problému zneužívání návykových látek. Při výběru okruhů jednotlivých kapitol se okruh zájmu soustředil hlavně na vybrané problémy zneužívání drog a dalších látek, zvláště pak na charakteristické potíže současné mládeže.

2

METODIKA BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Ve své práci použiji metodu dotazníků. Volně podle R. E. Tarter adaptovali Nešpor,

Csémy a Műllerová. Po jejich vyhodnocení bychom se dozvěděli o důvodech a nejčastěji používaných látkách, které vedou dnešní studenty k opakovanému užívání. Měli by nám dát odpovědi na důvody, proč děti začínají s nebezpečnějšími látkami. Zjistíme, jaké návykové látky student užívá nejčastěji. Jakých přestupků se dopouštějí nejčastěji. Zdali pak si uvědomují rizika spojená a užíváním jak zdravotní tak vědomé porušování zákona.

3

PROBLÉMOVÉ CHOVÁNÍ V DŮSLEDKU

TOXIKOMANIE Dostupné specifické prostředky, které mění vědomí, jsou od nepaměti přitažlivé, pro mladé lidi obzvlášť. Stav, nabuzený omamnými látkami je pro jedince velmi nebezpečný nejenom po zdravotní stránce, ale i po fyzické. V jejich důsledku omámení jedinci často překračují pravidla školního řádu a dopouštějí se mnoha přestupků vůči pedagogovi, proti spolužákům, dopouští se újmy i na majetku školy. Drogy u mladých osob se řadí mezi mnohem nebezpečnější spojence než pro dospělé z více důvodů: a/ existence vyššího rizika těžkých otrav; b/ relativně snadné vytváření závislosti;

11

c/ možnost zaostávání dětí a dospívajících ve vývoji s obtížnou nápravou v pozdější letech; d/ nízká životní zkušenost v kombinaci s drogou snadno vede k ukvapenému, nesmyslnému a nebezpečnému jednání; e/ návykové problémy se u dospívajících častěji spojují s dalšími komplikacemi jako selhávání v životních rolích, krádeže apod. (Nešpor, 1997).

4

PŘÍČINY

VZNIKU

PROBLÉMOVÉHO

CHOVÁNÍ

V DŮSLEDKU TOXIKOMÁNIE Příčiny vzniku závad, společensky stěží přijatelného chování, mohou být různé. Někdy se jedná o neznalost studentů nebo případné domněnky mladých lidí, že zrovna jim se přece nic stát nemůže. Slabě vysvětlená závažná problematika o negativních společenských jevech, těsně i pevně spojených s užíváním jakýchkoli omamných prostředků i někdy minimální úsilí snaha rodičů (zákonných zástupců) o zabezpečení dokonalé, optimální přípravy dítěte na svět bez iluzí a přetvářky. Největší nebezpečí zrodu závislosti se skrývá v sociálním prostředí, kde rodiče běžně užívají omamné látky a děti jsou často svědky nejen konzumace, ale též situací a následků kontaktu s jedy různé podoby ve všech sférách života. Také se jedná o mladé jedince, kteří si z rodiny získali značně devastovaný model chování, třeba zneužívání a z něho pramenící pocity méněcennosti. Velmi brzo se takto postižené děti, školáci, mládež, dostávají mezi podobné společností opovrhované členy, kteří jim podlehli démonu pokušení. Často nechtějí vyčnívat z řady, zařadí se do skupiny, která zpočátku představuje pomyslný přístav společenství naděje. Touha po okamžitém zlepšení nálady, konečném vyřešení subjektivně stěží zvládnutelných situací nebo zbrklý útěk před denní realitou patří do arzenálu přání a představ juvenilní části členů společnosti. Samozřejmě vedle existence četných dalších faktorů, které na mladého „neostříleného“ a vždy málo věrohodně poučeného školáka působí a ovlivňují jeho chování. Jako dominantní příčina se chápe souhrn podmínek, které jestliže nastanou, ihned vyvolávají vznik daného jevu. Podle E. Drlíkové (1992, s. 226), „Příčina není jen subjektivní, ale i objektivní kategorie. Tedy není jen závislá od toho, co se odehrává

12

v subjektu, ale i od toho, co se odehrává mimo něho. Z toho vyplývá, že i příčiny výchovně problémového chování nemožno hledat jen v subjektivních faktorech, ale i ve faktorech objektivních“. Vznik poruch chování sotva vysvětlí jediná příčina, ale ani jednoduchý součet více zárodků. Při hledání možných důvodů problémového chování si kompetentní osoby v pomáhajících profesích kladou za úkol, označit dílčího původce změny v chování, ale současně nutí k zamyšlení nad celým komplexem zjevných i latentních příčin. Poruchy chování vůbec nevznikají automaticky. Při přehodnocování příčinnosti poruch se berou v úvahu soubory vnitřních a vnějších faktorů, jejich vzájemný vztah (Chaloupka et al., 1986). Jedná se o náročný a dlouhodobý proces, protože jen zjištěním skutečných příčin se dá zrealizovat úspěšná převýchova. Lze s výhradami souhlasit s D. Doylem (2000) že mohou někdy nastat situace, kdy se jednotlivé příčiny jeví jako méně významné, ale přítomnost sumy zdánlivě méně významných podnětů ovlivňuje aktuální i potenciální chování jedince. V bezprostřední naléhavé situaci se do popředí dere nutnost okamžitého zjištění, vymezení, stanovení vzájemného poměru stěžejních podnětů, jež ovlivňují další příčiny. U většiny v bibliografii uvedených autorů se s různými obměnami nachází členění faktorů, které ovlivňují vznik a průběh problémového chování, na vnitřní (endogenní) a vnější (exogenní). Dostupná literatura nabízí i značně odlišné názory na příčinnost problémů v chování. Uváděná pojetí jednotlivých autorů na zdroje, činitele vzniku závadového chování se obecně dělí do několika skupin. První skupina hlasů se zmiňuje o vnitřní, biologické a psychické podmíněnosti, druhá skupina upřednostňuje názory, že poruchy podmiňují zejména vnější činitelé a třetí skupina autorů klade důraz na multifaktorialitu, tedy o spolupůsobení vnějších a vnitřních faktorů. Pravděpodobně nejvíce zastánců se přikloní k názoru třetí skupiny o multifaktoriální podmíněnosti vniku problémového chování, protože každodenní praxe poukazuje na vzájemné prolínání faktorů vnějších a vnitřních.

4.1 Vnitřní faktory, ovlivňující vznik problémového chování Za reálné endogenní činitele se považují biologicko-psychické danosti jedince. K biologickým faktorům patří dědičnost, vrozené dispozice, překonané onemocnění (hlavně CNS), úrazy, věk, pohlaví apod. Mezi předpokládané psychické zdroje poruch patří typ temperamentu, charakter, úroveň rozumových schopností podmíněné IQ,

13

disharmonický vývoj osobnosti, psychopatologické faktory (psychózy, neurózy, LMD, psychopatie), emocionální labilita, nezralost, nedostatek empatie a jiné další. Na jedince má samozřejmě markantní vliv genetická výbava ze strany rodičů. Genové změny, včetně vad nebo poruch, mohou znatelně narušit okamžité i budoucí fungování mladého jedince. Příčinou mnoha psychických a fyzických nedostatků, podobně jako také zárodkem problémového chování, vzniklá chromozomální poškození, postižení. Genetiku ovlivňují i vnější vlivy, působící na plod v čase zárodečném, ale i v čase fetálním (např. toxický vliv alkoholu při alkoholově fetálním syndromu nebo nikotinem vyvolaná hypotrofie plodu) a proto i pozdější dopady se liší podle toho, v kterém období života mocně uvedení činitelé působili. Podle K. Majzlanové (1998) v těhotenství mohou na plod i nemocné vyvolávače, procházející matkou, a způsobit zápaly, degenerativní procesy nebo imunitní pochody. S genetickými změnami úzce souvisí i tělesná stavba a především komplex chemických struktur, které řídí veškeré tělesné systémy organismu, ovlivňují emoce a chování. J. Elliot, M. Place (2002, s. 12) poukázali na možný vliv chemické látky serotoninu v těle při vzniku poruch chování. „ Praxe v průběhu let ukázala, že určité poruchy (deprese, úzkost, poruchy příjmu potravy) jsou pozorovatelné u žen, zatím co jiné (alkoholismus, agresivita) jsou častěji pozorované u mužů. U zvířat podobně jako u lidí vykazují samice tendenci k zvýšené syntéze a přeměně serotoninu. Hromadí se důkazy, že by to mohla být právě tato chemická látka, která v celé živočišné říši řídí emoční reakce na nepříjemné zážitky. Pokud dojde k nějaké poruše v působení serotoninu, velmi pravděpodobně nastanou i emoční problémy. To vede ke spekulaci, že tato chemická látka v mozku může hrát významnou úlohu při vzniku či přetrvávání těchto poruch. Z hlediska věku a pohlaví mezi hlavní rizikové skupiny pro vznik problémového chování patří hlavně muži (chlapci) v období puberty a adolescence. Zařazení podle typu temperamentu se k četným rizikovým skupinám řadí cholerici (pohybliví, silní, nevyrovnaní) a melancholici (slabí z pohledu síly vzruchu a útlumu).

4.2 Vnější faktory, ovlivňující vznik problémového chování Za protipól teorie o vnitřních příčinách poruch chování se vnímá výklad (soubor pravidel, zákonitostí) o vnější podmíněnosti chování.

14

Prostředím se obecně rozumí všechno, co se nachází v okolí člověka, co na něj bezprostředně a trvale působí, živá i neživá příroda, předměty i lidé s osobními návyky, názory, konáním. Existence prostředí má rozdílný mnohostranný vliv podle objektivní závažnosti i podle determinant osobního prostředí. Zdánlivě totožné prostředí vyvolává u množiny jedinců individuálně odlišnou odpověď. Například nepříznivé domácí prostředí někdy způsobuje u jednoho dítěte podpoří neurotickou odpověď, u druhého přispěje ke změně povahy, třetího postihne poruchou v chování, čtvrtého může dovést až k delikvenci a na dalšího nemá žádný vliv (Bartko, 1990). Determinace psychického vývoje společenskými faktory se uznává všeobecně. Vliv vztahu hospodářské společnosti na duševní vývoj jedince je složitý. Chudoba například zapříčiňuje mnohé, ale údajně se vůbec nepodílí na všech případech poruch chování mladistvých. Kromě uvedeného se dokonce zdá, že více než chudoba jako ekonomický sociální produkt, se za příčiny problémů v chování především považují podmínky, které ji provázejí, např. přelidnění, disharmonické rodinné prostředí, nouze rodičů, nevhodní sousedé (Bartko 1990). Při vnímání působení širšího sociálního prostředí se nesmí opomenout ani na další významné faktory, jako vliv kultury, náboženství dané společnosti a pod.. Při vnějších faktorech, působící na vnik problémového chování, se doporučuje zvýraznit negativní tlak masových komunikačních prostředků. Z výzkumů sledování programů televizních stanic, ve kterých dominuje násilí, vyplývá, že sledované brutálním chováním hrdinů prošpikované pořady ve větší míře „s oblibou“ pozorují a berou za vzor děti, které se samy chovají agresivně a násilí na obrazovce bezprostředně provokuje jejich agresivitu

v životě

(Majzlanová,

1998).

Současně

se

právem

předpokládá

se, že i vrstevnické skupiny mají klíčový vliv na vznik problémového chování. Užší sociální prostředí dítěte tvoří především rodina, škola a vrstevnické skupiny. Nevyhovující prostředí poškozuje děti a mladistvé citově i morálně. Ze vnějších podmínek, které mohou mít na chování mladistvého negativní dopad, se uvádí i tvrzení R. Wernera (1973), který kdysi naléhavě varoval před: a/ rozdílnou hladinou požadavků prostředí (velké nebo malé nebo kolísavé); b/ sociální preferencí dítěte (rozmazlování); c/ negativním sociálním označování (vyvolání chladu, nenávisti); poskytováním individuální volnosti (maximální nebo miniaturní nároky); emocionálním obklopení dítěte (bezpečnost, jistota) s málo příznivými následky.

15

Při analýze vlivu vnějších faktorů problémového chování se do popředí zájmu zainteresovaných pracovníků dere působení rodiny a školy.

4.3 Rodina jako vnější faktor vzniku problémového chování V současnosti se všeobecně přijímá názor, že dítě se zařazuje do lidské společnosti zejména prostřednictvím dřívějších vlastních zkušeností z rodiny. Rodina jako základní společenská lidská jednotka, první společenství, s nímž se dítě střetává a ve které prožívá citové vztahy, a poznává význam jednotlivých členů, vytváří model pro budoucnost a koriguje budoucí postavení mladistvého ve společnosti, vztahy k ostatním lidem, vlastní názory a chování apod. Rodina má základní význam pro duševní vývoj člověka, znamená první reálnou školu života. Poměr členů rodiny k poruchám chování jednice má vysokou variabilitu a jak uvedla K. Majzlanová (1998) je často podmíněný a závisí na následujících faktorech: a/ absence otce nebo matky; výskyt, četnost, průběh, hladina a formy řešení konfliktů mezi rodiči; c/ disharmonické sourozenecké vztahy; d/ narušené způsoby chování u rodičů (hlavně psychotické poruchy – nemoci a těžká antisociálnost); e/ rodičovská hostilita (jako sklon k nepřátelským agresivním vnějším impulzům, včetně tendence ublížit jiné osobě, nepřátelství), odmítání, abúzus (nadměrné užívání, zneužívání) alkoholu nebo jiných drog. V souvislosti s odmítnutím nejednotné nebo extrémně volné disciplíny autoři uvedli, že žádný z výše uvedených faktorů nelze a priori označit za nevyhnutelnou podmínku vzniku

poruch chování mladistvého. Vliv každé z nich samostatně se liší znaky

charakteristiky, mají rozmanité příznaky a dopady. Jejich vyústění samozřejmě závisí na věku i pohlaví dítěte, také na jeho rizikových faktorech sociálních a ekonomických podmínek. V etiologii poruch chování vyzdvihl M. Sovák (1980) prvořadý význam sociálně patologického rodinného prostředí, které podmiňuje nesprávná rodinná výchova, rodinné prostředí s disharmonickým soužitím, rozvrácená rodinu, citová tupost rodiny, alkoholismus, kriminalita a duševní nemoci členů rodiny. Atmosféra rodinného prostředí je daná vzájemnými vztahy mezi rodiči a ostatními členy rodiny. Péče o dítě a vstřícné projevy lásky a něhy znamenají nevyhnutelnou podmínku zdravého vývoje. Podle H. Rozinajové (1988) chybějící nebo nedostatek zmíněných projevů způsobuje rozmach psychické deprivace, která se odráží

16

ve smyslové, pohybové, rozumové i citové oblasti. Citová a sociální strádání dítěte se kompenzuje jen velmi těžko. Podle autorky citově neuspokojené děti si do života v dospělosti často nesou jistou povrchnost, sníženou iniciativu, různé komplexy a někdy navíc úplnou bezcitnost, poruchy v sexuální oblasti, ale i sklony k delikvenci. Vztahy mezi rodiči a dětmi se nejvíce komplikují v období pubescence a začátkem adolescence (Drlíková, 1992). Příčiny málo hřejivého až neuspokojivého vztahu mezi rodiči a dětmi vycházejí z různých stran. D. Bartko (1990) za rozšířené příčiny pokládá „bariéry“, stupně omezení, chlad i odcizení z různých důvodů ze strany rodičů, zřídka ze strany dítěte. Často neřešitelné konflikty vznikají tehdy, když se rodiče k dítěti staví odmítavě nebo ho dokonce bez zjevného důvodu přehlížejí, trestají. Tlak represe a výchovné apatie vyvolá náležitou reakci v podobě závažných přestupkům. Dítě se uchyluje ke lži, neposlušnosti, vzdoru. Rodiče, používající tělesné tresty jako výchovný prostředek, sami selhávají, a současně u dítěte posilňují agresivitu, prohlubují strach (Majzlanová 1998). Děti, jejichž rodiče považují odmítavý postoj za správný a ztrácí ochotu nabídnout úsměv, pohlazení, pomocnou ruku, radu, citově strádají, stanou se lhostejní vůči všemu a všem. Jejich atributy „zdobí“ nestálost, nepokoj, snížení sociální adaptabilita (Bartko 1990). Vývoj dítěte podporuje nebo oslabuje pouze hřejivý nebo chladný poměr rodičů k potomkům a naopak, ale i vztahy mezi rodiči navzájem, jejich postoj k rozličným jevům společenského života, práci, lidem, kulturnímu životu a dalším sférám soužití. Podle Bartka (1990) hádky mezi rodiči často vedou u dítěte ke vnitřnímu konfliktu, abnormálnímu nebo antisociálnímu chování. Děti z rodin, v nichž vládne mezi rodiči tísnivé napětí a dochází ke sporům, se jeví jako citově velmi labilní, značně nervózní, těžce se adaptují, neumí navázat kamarádství, přátelství a postrádají rozvinutý smysl pro spolupráci. Individuální rozdíly však přesto existují. Zkušenosti ukazují, že není přímý jednoznačný vztah mezi disharmonií ve vztahu manželů a špatnou adaptací dítěte na společenské prostředí. Nesoulad mezi manžely se však často odráží v jejich citových vazbách na dítě, odráží se ve způsobech výchovy. Příčinu odchýleného vývoje dítěte lze spatřit i v pomýleném výchovném přístupu rodičů. Nesprávný edukativní poměr starších členů rodiny může vážně narušit optimální vývoj dítěte (Edelsberger, Kábele et al., 1988). Rodiče často nedoceňují nevyhnutelnost jednotného výchovného působení. Potom se stává, že otec souhlasí tehdy, když matka zakazuje, a matka povoluje zase všude tam, kde otec nesouhlasí. Nejednotné výchovné postoje obou rodičů (i prarodičů, respektive dalších vychovatelů), probouzejí v dítěti

17

duchovní zmatek, vnitřní konflikt. Dítě neumí přesně rozeznat, jak se jeho chování v dané situaci ohodnotí. Takové pocity nejistoty může později přenášet i na jiné osoby nebo vztahy (Turček, 2000). E. Drlíková (1992, s.142-143) uvádí základní typy rodinné

výchovy, které

vysvětlují možnosti korekce a možnosti výchovného působení. Příliš liberální typ je takový, když se dítě stává objektem nepřiměřené něžnosti a obdivu rodičů, když se mu povoluje všechno, co chce. Takový způsob výchovy vede většinou k negativním důsledkům jako je nesamostatnost, impulsivnost, nepřiměřená náročnost, neskromnost. Pro neúměrně autoritativní typ je charakteristická skutečnost, že dítě je už od raného věku objektem „drezúry“, systému jednostranně zaměřeného na přehnanou poslušnost, dodržování pravidel a přesného denního pořádku. I druhý způsob se z hlediska výchovy považuje za nevyhovující, protože v podmínkách obav ze selhání, kontroly, obavy z vyjádření vlastního názoru, slepé oddanosti se u dítěte formují takové vlastnosti osobnosti jako individualismus, uzavřenost, výrazná pasivita, nesamostatnost a apatie. Největší problém však přináší postupná ztráta vlastní identity, přehnaný obdiv k autoritám a nekritické podřizování se jim. Při středním typu výchovy se dítě v rodině usměrňuje tak, že rodiče citlivě přistupují ke kladení požadavků a vybírají si přiměřené způsoby pro jejich realizaci. Poslední způsob se ukazuje jako nejsprávnější. Pomyslnou přehlídku předpokládaných výsledků rozmanitých způsobů rodinné výchovy uvádí H. Rozinajová (1988, s. 93), z níž se hodí uvést několik příkladů: o Jak jsou rodiče k dětem trpěliví, jak jim projevují zdravou náklonnost a chápou společenství s dítětem jako náplň života, takovou sociální reakci dítěte přináší radostný a aktivní postoj k životu. o Jak rodiče dítěti všechno poskytnou, nic mu nezakazují, jsou k němu naivně shovívaví, takový výsledek v podobě egoismu a agresivity dítěte obdrží. o Opak tvoří zvýšená přísnost a kladení nepřiměřených požadavků z důvodu dosažení vyššího uznání, prestiže. Dítě reaguje vzdorovitostí, ve vzácných případech dokonce nervovým zhroucením. o Když se rodiče projevují jako přehnaně úzkostliví a zacházejí s dítětem jako s maličkým, nesvéprávným tvorem (i ve vyšším věku!), výsledek pomýleného postoje rodičů se projevuje v bojácnosti, pasivitě a závislosti rodičích. o Jestliže u rodičů ve vztahu k dítěti převažuje lhostejnost a emocionální chlad, chudoba srdce, nechávají ho toulat se bez sledování forem trávení volného času,

18

bez chuti „se s ním trápit“, sociální odpověď dítěte se projeví v egoismu a zjevné sociální nespokojenosti. o Neustálé hledání chyb na dítěti, perfekcionalismus a „láska s podmínkami“ ústí do nadměrné agresivity, nesamostatnosti a rozvoji komplexu méněcennosti u dětí a mladých. o Zjevné nepřátelské postoje k dítěti, trestání a posměch představují pro život dítěte skutečnou zátěž. Výsledek zvráceného vztahu se rychle odrazí v agresivitě dítěte.“ Podle J. Štípeka (1987) existuje určitá souvislost mezi školním vzděláním rodičů a problémovým chováním dítěte. Upozorňuje se na negativní vliv nízkého vzdělání rodičů, zvláště matky. Podle uvedeného autora převážná část těžce vychovatelných dětí a mládeže pochází z rodin, kde nejvyšším vzděláním rodičů je základní, případně neukončené základní vzdělání. Ukazuje se, že při zevních faktorech, ovlivňujících vznik problémového chování důležitou úlohu hraje struktura rodiny. Na vliv neúplné rodiny poukázali mnozí autoři. Pro poslední období je charakteristické, že se typ původní úplné rodiny výrazně narušil, což převážně vede k rozpadu rodiny a vzniká neúplná rodina. Uvedené společenství se všeobecně pokládá za podstatně méně vhodnou plnit společenské a výchovné funkce. Úplná rodina se naruší, když některý z rodičů umře nebo z jakýchkoli důvodů opustí rodinu, ale patří sem i rodiny svobodných matek. Závažnou skutečností je věk dítěte, ve kterém došlo ke vzniku neúplné rodiny (Štípek, 1987). Všeobecně platí, že ve dřívějších věkových obdobích dětí poměrně lehčeji překonávají podmínky neúplné rodiny než v období puberty a adolescence. Nejrozšířenější formou narušení úplné rodiny je rozvod. Rozvod se pokládá za sociálně patologický jev, ohrožující duševní integritu a spokojenost členů užší i širší rodiny. Děti z rozvedených rodin mají zvýšený výskyt problémů v porovnání s dětmi z úplných rodin. Problém uvedených dětí závisí i na vztazích k „odcházejícímu“ rodiči, případně na vztazích k němu po rozvodu. Jako hlavní příčiny zvýšeného výskytu problémů u dětí z rozvedených rodin se uvádí následující: přetrvávající manželský a rodičovský konflikt, při kterém dochází k oslabení funkce rodičovství a ke triangulaci dětí do konfliktního rodičovského vztahu; narůstající nefunkčnost rodiny, ve které rodiče s vážnými osobními problémy nebo dokonce se psychologickým poškozením nedokážou vlastním dětem vytvořit optimální podmínky pro zdravý vývoj; nekritický postoj k jednomu z rodičů a ke druhému zaujetí

19

vysloveně nepřátelského postoje; narušený vztah s opatrovnickým rodičem, oslabený kontakt s neopatrovnickým rodičem(Drlíková 1992, s. 97). I když se dá zřejmě konstatovat, že rozvodem narušená rodina v každém případě ovlivní vztahy dětí k rodičům, nelze jednoznačně potvrdit, že změna v soužití rodičů nevyhnutelně povede k nějaké formě narušení rodiny tak, aby se děti odcizily jednomu, případně oběma rodičům. O. Matoušek (1993) právem poukazuje na skutečnost, že psychické reakce dětí na rozvod rodičů se někdy hůře zaznamenají, ale přesto mají vysokou váhu. Děti často po rozvodu rodičů propadají depresi, ponoří se do myšlenkového a hodnotového zmatku, vytvářejí se fantastické hypotézy, pozitivně/negativně vysvětlující rozvod rodičů. Nejčastější okolností je absence otce v neúplné rodině. Podle D. Bartka (1990) právě nepřítomnost mužského elementu vede k lehčímu abnormálnímu vývoji a také

k poruchám chování. Otec většinou dítěti ztělesňuje vzor síly, ideál mužnosti,

příklad autority a strůjce disciplíny. Zjistilo se totiž, že mezi agresivními, asociálními a nedisciplinovanými chlapci (ale i děvčaty) je o mnoho více mladistvých, kteří vyrůstali v neúplné rodině, bez otce a jeho autority nebo pouze s jeho občasnou přítomností. Podobně K. Turček (2000) poukazují na reálné následky nepřítomnosti otce, „chlapa“ (jejich výzkumný soubor pocházel z kulturně znevýhodněného prostředí úplných a neúplných rodin) ve smyslu, že u chlapců, vyrůstajících bez otců, zjišťovali významně častější sociální nezralost, náladovost, deprese, nejistotu, impulsivitu a podrážděnost, proti chlapcům, kteří vyrůstali v úplné rodině. Nepřítomnost jedince mužského pohlaví přináší i jiné, drastické následky. Matka přebírá hospodářskou a výchovnou péči výhradně na sebe, často jako přívažek k vlastním povinnostem v zaměstnání. Na výchovu jí chybí přiměřený dostatek a proto dítě zůstává často samo. Bez dozoru, samotné a zklamané, si hledá (i virtuální) kamarády, toulá se a příležitostí k přestupkům proti běžným normám soužití se nabízejí daleko častěji. K uvedené problematice autoři K. Turček (2000), D. Bartko (1990) dodávali, že fyzická nebo psychická, reálná ztráta otce nepředstavuje jen jeho fyzickou nepřítomnost v rodině, ale i fakt, že muž, který doma žije s ostatními, může být z různých důvodů méně vhodný a otcovskou roli (očekávanou pozici) ve skutečnosti

20

neplní. Když otec postrádá opravdový vztah k dítěti, když se mu nevěnuje a zanedbává ho, je takový poměr duševně rovnocenný s jeho naprostou rodinnou absencí. Existují však i odlišné situace. Mezery v úplnosti rodiny se dají mnohdy nahradit zvýšenou pozorností, starostlivostí, péčí se zřetelem na psychické potřeby, které mají oba rodiče uspokojovat. Tak lze relativně snadno vysvětlit, že v četných rodinách s chybějícím členem rodičovského páru, vyrůstaly duševně zdravé děti. Při problematice úplnosti, respektive neúplnosti rodiny se nabízí k úvahách otázka velikosti a intenzity napětí, vnitřního konfliktu dítěte v podmínkách neúplné pevné rodiny a úplné rozhárané rodiny. První varianta se jeví přijatelnější. Nejvíce psychických poruch u dětí totiž způsobuje rozháraná úplná rodina. Jakmile se napětí manželského soužití odstraní rozchodem rodičů, děti se v průběhu času mohou do velké míry zotavit a adekvátně přizpůsobit i za cenu, že ztratí jednoho z rodičů (výjimky potvrzují pravidlo). Z úplných rodin jako obzvlášť rizikové pro vznik problémového chování dítěte se jeví rodiny s dospělým alkoholikem, rodiny zanedbávající, případně týrající vlastní děti, rekonstruovaná rodina, romské rodiny, rodiny se zneužívanou nebo týranou matkou.

4.4. Škola jako vnější faktor vzniku problémového chování Ve škole prožije dítě značný kus mladého života. Zkušenosti, které v ní získá, se často nesmazatelně, natrvalo vryjí do paměti a ovlivní jeho další chování a postoje. V souvislosti se školním prostředím někteří autoři uvádějí možnost vzniku narušeného vztahu mezi učitelem a žákem nebo mezi žákem a žákem. Lze totiž souhlasit s K. Majzlanovou (1998), která tvrdí, že i škola může podnítit zrod problémového chování prostřednictvím snížené učitelské citlivosti k žákově osobnosti, sotva přijatelným očekáváním učitelů, že si žák automaticky vyřeší vlastní problémy sám, nesprávným přístupem učitele a méně vhodnými instrukcemi ze strany učitele, který žákovi dává irelevantní úkoly. Osobnost učitele je natolik významným činitelem, že právě na jeho subjektivních kvalitách, pedagogickém mistrovství a přístupu ke kolektivu žáků obecně a konkrétně ke každému zvlášť, záleží zdar celého edukativního procesu. Rejstřík povahových vlastností a podoby chování pedagogického pracovníka významně ovlivňují celou atmosféru i samotný učební proces. Výhradně dobrý učitel je schopný utvářet příznivé

21

podmínky pro zdravý vývoj dítěte. Naopak, nervózní a plný osobních a mezilidských konfliktů nebo záští učitel může na dlouhou dobu výrazně nepříznivě ovlivnit nejen výsledky výchovně vzdělávací práce ve škole, ale i celkový vztah žáka k ostatním lidem. Opravdu dobrý pedagog, skutečná osobnost nejen vyučuje, ale i vychovává. V průběhu výchovně vzdělávacího procesu se někdy v různých situacích nelze vyhnout relativně tvrdému uplatnění autority a vyžadování disciplíny. J. Hvozdík (1986) v této souvislosti tvrdí, že děti si velmi dobře uvědomují, jaké hranice disciplíny si vytyčili jednotliví vyučující. Samotní pedagogové mohou znatelně oslabit vnitřní disciplínu, soužití a výsledky edukativního procesu ve třídě třeba špatnou organizací práce, nepřiměřeností nároků, ale i ztrátou emoční kontroly nad některým žákem nebo skupinou žáků. Jako nejčastější zdroje konfliktních situací mezi žákem a učitelem E. Drlíková (1992) uvádí negativní osobnostní rysy učitele, vzájemnou nebo jednostrannou apatii mezi učitelem a žákem, nadměrné požadavky na žáka, nesprávné ohodnocení a upevňování pocitu křivdy u žáka, případně neschopnost učitele vytvořit příznivou sociální atmosféru v třídě. L. Ďurič et al. (1975) tvrdil, že důležitým momentem vzájemného vztahu mezi vyučujícím a vyučovaným, vychovávajícím a vychovávaným, je přesné a podněcující hodnocení žáka. Zkušební situace s očekáváním slušného hodnocení podaného výkonu je nesporně pro žáka jakéhokoli věku stresem. Málo citlivý způsob přepínání úzkosti žáků při zdlouhavém a tíživém rozhodování o vyvolávání žáků, spolu s ironizováním nevědomostí či manifestních projevů strachu žáků významně neurotizují mladšího aktéra. U některých slabších jedinců se dokonce postupně vytváří odpor ke škole. Podobně jako vztah mezi učitelem a žákem, i vztah ke spolužákům může přinášet mnohé problémy. Ve školním kolektivu málokdy nepanuje rytířská rovnost. Dítě se v běžné třídní skupině někdy „na vlastní kůži“ seznamuje i se zákeřnými formami soupeření, s různými individuálními pocity čelí nebo se podrobuje nevyhnutelnosti pravidlům nebo lépe zákonům podřízení se třídní skupině spolužáků. Zkušenosti pedagogické praxe ukazují, že se dítě se necítí zrovna nejlépe ve skupině vrstevníků, která ho neuznává, pohrdá nebo snižuje jeho schopnosti, kde se mu ostatní z různých důvodů posmívají, kde prožívá strach, kde prožívá strádání šikany i kyberšikany. V takových případech odmítání, přehlížení, zesměšňování, přezírání, ubližování se může snadno stát, že dítě ztratí poslední části sebevědomí, stane se odstrčeným

22

samotářem, do myšlenkového vězení uprostřed třídní elity uzavřenou „bílou vránou“. V jemné podobě se vyskytnou útěky z domu, záškoláctví. Vztah žáka ke spolužákům se jeví jako symbiotický, relace tělesně slabšího, ale nadaného žáka k silnějšímu a méně nadanému. Takový poměr u jednoho brzdí samostatné myšlení, u druhého vytváří nedostatek schopnosti bránit se a u obou protagonistů

svízelným

zvládáním, překonáváním

překážek

vlastními

silami.

Parazitický vztah tělesně silnějšího žáka, který si agresivitou a hrozbami vynucuje pomoc při odpovědích, domácích úkolech apod. ke fyzicky slabšímu, mentálně zdatnějšímu jedinci. Z hlediska nežádoucího působení na duševní hygienu se jedná o vztah daleko závažnější, protože u jednoho žáka se rozvíjí agresivita, hrubost, násilí, na druhé straně se zvyšuje strach, obava a poddajnost. Uvedený vztah často končí ve výskytu poruch duševního zdraví. Vztah vzájemné spolupráce jako evidentně nejvhodnější a přesto ideální forma vzájemné relace mezi žáky utváří předpoklady na utváření správných vztahů jednotlivce v budoucnosti (E. Drlíková 1992). Vzájemné vztahy mezi žáky a konflikty, které stále vznikají, má samozřejmou povinnost i profesní odpovědnost řešit především učitel a vychovatel, vyslechnutím každého žáka osobně a potom všechny zainteresované společně. Krédo schopného dospělého manažera skupiny, výchovného pracovníka, zní: včasné zahájení řešení, nalezení kompromisu a zajištění komplexního výsledku. Samozřejmě významnou úlohu hraje spolupráce rodiny a školy. Pedagog se střetává se žákem v docela jiné situaci než rodič v domácím prostředí. Dítě je členem skupiny a učitel ho hodnotí na základě jiných kritérií než rodiče. I citový přístup učitele se lišil od rodičů (Presl, 1994). Uvedené autorka ve svém výzkumu zjistila, že učitelé hodnotili děti, zejména chlapce, jako problematické, daleko častěji než rodiče. Stává se, že rodina nepůsobí na dítě ve stejných morálních, hodnotových, sociálních a etických relacích jako škola a že události, znalosti, potřeby a pravidla školního řádu, normy spolupráce, vše, co se ve školním prostředí pokládá za důležité, je pro rodinu bezvýznamné a naopak. Existují rodiče, kteří nadávají na konkrétního učitele, celý pedagogický sbor a všechny ostatní před dítětem, nezdůvodňují nutnost brzkého omlouvání nepřítomnosti a zcela postrádají schopnost uvědomění, že přímo působí proti spolupracující škole. Pokud prospěch žáka „zdobí“ slabší hodnocení, přicházejí někteří rodiče za učitelem s výtkami, doporučeními změn a nápravy, bez schopnosti hledat

23

možnosti vzájemně prospěšné spolupráce při výchovném působení. Ve skutečnosti je často opak pravdou. Rodina a škola se dlouhá léta pokládá za prvořadé faktory zdravého duševního vývoje dítěte, ale je potřebné, aby obě strany měly jeden společný cíl a používaly přibližně stejné výchovné postupy.

5

DIAGNOSTIKOVÁNÍ

PROBLÉMOVÉHO

CHOVÁNÍ

NA STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH Cílem je získat, popisovat a vysvětlovat fakta, získaná určitými metodami. Problémové chování můžeme určit jednotlivými netestovými metodami. Získáváme specifická fakta plánovitým a promyšleným postupem. (Linhartová et al., 2008)

5.1 Metody a přístupy diagnostikování problémového chování . Dotazník Metoda, při níž získáváme hromadné údaje formou písemných otázek. Výhodou je časová nenáročnost. Ovšem musíme dobře formulovat otázky o to víc, že je pro studenty střední školy. Nejlépe volíme odpovědi typu ano-ne. Neměli bychom použít mnoho otázek z důvodu zájmu. Získané informace zpracujeme statisticky. (Linhartová., 2008, s. 33) Rozhovor Jedná se o nejčastěji používanou diagnostickou metodu spočívající v dotazování. Díky rozhovoru můžeme získat poznatky specifického druhu. Nebo si jen ověřit informace získané pozorováním. Může být řízený- jasně dané otázky

24

Nebo neřízený – kde klademe také promyšlené otázky ale volba a formulace je dána rozhodnutím dotazovaného. (Linhartová, 2008, s. 31) Pozorování Znamená sledovat jedince při jeho činnostech, jednání a projevů psychiky v souvislosti užití omamných látek. Má-li pozorování splnit svoji úlohu, mělo by být plánovité, cílevědomé, systematické a hlavně jeho výsledky musí být přesně zaznamenány. Studenti se za přítomnosti pozorovatele mohou do značné míry chovat jinak. Pro to je vhodná metoda nepozorovaného pozorování. Za pomocí průhledného skla nebo dlouhodobou aklimatizací. (Linhartová, 2008, s. 30)

6

PREVENCE A MOŽNOSTI NÁPRAVY PROBLÉMOVÉHO

CHOVÁNÍ Co dělat, když zjistíte, že vaše dítě bere drogy? • Najděte vhodný okamžik k rozhovoru. • Musíte

dát

dítěti

najevo,

že

se

snažíte

pomoci

–„mám

tě

rád“,

„mám o tebe strach“ • Dejte mu najevo, že mu chcete pomoci a záleží vám na něm. • Dát mu najevo řešení problému společnými silami. • Nesmíte na každou mít mnoho argumentu, musíte ho dobře po slouchat aby vědělo, že jste tu pro něj, zajímat se o jeho názor. • Ne brát vinu na sebe. • Připravte se na jeho argumenty a negativní emoce. • Přesvědčit ho a vyhledat pomoc odborníka. • Když vám dítě začne o něčem vyprávět, vypněte televizi, odložte časopis nebo přestaňte s gruntováním a věnujte se mu.

25

• Dítě k vám nemluví jen slovy, ale také výrazem tváře, gesty, tónem hlasu, držením těla. • Porovnejte, co říká dítě mimoslovně. Mimoslovní sdělení bývá často významnější. Asi každý táta a máma se setkali s uplakaným nebo zlostným „ mně nic není“ a dokázali ho přeložit jako „je mi smutno“ nebo „mám vztek“. Dítě povzbuzujte, aby s vámi mluvilo, a přitom ho neodrazujte přílišným vyptáváním. Neocenitelnou službu mohou prokázat slůvka jako „hm“, „aha“, „fakt?“, „no“, „skutečně?“ a další. Sdělujete jimi dítěti, že to, co říká vás zajímá. Někdy je však vhodně položená otázka potřebná a užitečná. Ale než se zeptáte dítěte, ptejte se sebe, jestli unesete odpověď. Prudká, odmítavá, jízlivá nebo zlostná reakce na poctivou odpověď dítěte by mohla mít nechtěný účinek: už se od něj nedozvíte nikdy nic. Zkuste vyjádřit to, co vám dítě řekne, vlastními slovy, a zeptejte se ho, jestli to tak skutečně myslelo. Dosáhnete tím dvojího cíle. Jednak dáváte najevo, že to, co vám říká, je pro vás důležité, a navíc se ubezpečíte, že jste správně porozuměli. Pozor na tón hlasu. Třeba jen slůvko „hmm“ se dá říci takovým způsobem, že dítě povzbudí v jeho povídání. Dá se ovšem říci i tak, že ho zmrazí uprostřed věty. Zvláště děti kolem puberty velmi špatně snášejí jízlivý tón nebo hlas plný blahovolné převahy. Dítěti můžete odpovídat nejen slovy. Když se vám s něčím pro něj důležitým svěří, může být laskavý úsměv, poplácání po zádech, pokývání hlavou nebo objetí tou nejsprávnější odpovědí. Vyhraďte si na dítě pokud možno denně alespoň chvíli času, kdy se budete věnovat jenom jemu. I pět minut může vaše vzájemné dorozumění velmi usnadnit. Známá americká terapeutka paní Satirová doporučovala každý večer se dítěte nebo dospívajícího ptát, jestli ho potkalo nějaké nebezpečí. Pokud je to jen ve vaší situaci možné, nelžete dítěti. Umějte mu říct „nevím“, když něco nevíte, a „promiň“, když v něčem chybujete. Tím jeho důvěru neztratíte, naopak posílíte vzájemný vztah. (Nešpor, Csémy et al., 1997,s. 14)

26

„Snadněji najdeš najdeš prsten ztracený v poušti než jednou ztracenou důvěru.“ (Perské přísloví) Lze se také obrátit na pracovníka pedagogicko-psychologické poradny. Další možností, je vyšetření dětským nebo dorostovým psychiatrem. V případě, že se nedaří stav stabilizovat, je na místě předání ke specializované léčbě. Léčba drogové závislosti je složitý a dlouhodobý proces. Nutným předpokladem léčby, je pacientův souhlas a ochota změnit svůj dosavadní životní stereotyp. Bez vnitřního přesvědčení a motivace řešit vzniklou situaci není žádná šance na úspěch. K úspěšné léčbě, je nutná i pomoc okolí postiženého – rodičů, sourozenců a přátel. Základem úspěchu léčby, je trpělivost a stanovení reálných cílů. Jedná se o pravidelné schůzky u psychologa zaměřeného na danou problematiku. Pokud je už natolik pozdě a nepomůže ani ambulantní léčba nastává buď dobrovolná či ústavní léčba (nařizuje soud). V ČR je několik ziskových či neziskových organizací zaměřených na pomoc drogově závislých, kam mohou rodiče své děti umístit. Ve většině zařízení bývá účast dobrovolná. Rodiče své děti přimějí slibem nebo pod výhružkou své děti absolvovat. Podle KU jen necelá polovina dospívajících vydrží celou dobu léčby. Nepatrné množství se zpět k droze nevrátí. V praxi se setkáváme s těmito formami léčby: -

ambulantní léčba;

-

stacionární léčba;

-

ústavní léčba;

-

terapeutická komunita;

-

svépomocné organizace.

27

Možnosti výchovných opatření Možnosti vychvěných opatření středních škol může být hned několik. Každá střední škola musí mít podle zákona MŠMT vypracovaný Minimální preventivní program- kde se dozvíme údaje o škole, žácích. Informace pro pedagogické pracovníky, pro rodiče a studenty. Měl by obsahovat: webové stránky, metodická pomoc: okresní metodik prevence, Krátkodobé dlouhodobé cíle. Spoluúčast učitelů na preventivní strategii, zakomponovaná ve ŠVP. Ze kterého jasně vyplívá jak postupovat při řešení užití omamných látek. Pravomoc pedagogických pracovníků Soudnictví na mládeži je upraveno zákonem č. 218/2003 Sb., jenž nabyl účinnost 1. 1. 2004. Předpokladem této právní úpravy je vymezení pravidel a odpovědnosti mladistvých. Zájem o potrestání je v pozadí, nejdůležitější uvědomění si důsledku svého chování a o znovu navázání společenských vztahů. Co má dělat učitel? Zastrašování a citové vydíraní studentů bývá často marné. Je důležité znát profil studenta. Neodbytně začít jednat, v situaci jenž vyplynula. Musí dobře znát drogovou problematiku. Drogový preventiva školy musí znát instituce s problematikou spojené a spolupracovat s protidrogovými institucemi. Naučit je tak důležitému odmítaní a jasnému „NE“ Informovat své studenty o tom, že máme tzv. legální drogy a to jsou káva, tabákové výrobky a v neposlední řadě alkohol. Provádět ve třídách anonymní dotazníky několikrát během školního roku. Problematiku konzultovat na třídních schůzkách s rodiči. Být žákovy dobrým pedagogem umět ho vtáhnout do problematiky učiva, mít jeho důvěru, pomáhat jim tvořit pevný hodnotný systém. Umět jim naslouchat verbální a neverbální komunikací. Důležitou součástí prevence uskutečňované v rámci školy je aktivní zapojení předem připravených vrstevníků prostřednictvím tzv. PEER PROGRAMŮ. Peer programy jsou uplatňovány v oblasti primární prevence a jejich cílem je především orientace na oblast zdravého životního stylu.

28

Peer –je přejato z anglického jazyka

a vyjadřuje v širším pojetí někoho,

s níž se může cílová skupina ztotožnit. Je schopna významně ovlivňovat názory a postoje členů této skupiny. Principem peer programu je pozitivní ovlivňování názorů a postojů mladých lidí mladými vyškolenými lidmi bez přímého vstupu či zásahu dospělých. Jestliže se cílová populace s nositeli preventivního programu ztotožní, poměrně snadno pak získané vědomosti a nabyté postoje uplatní v praxi. Vhodní kandidáti jsou vybírání z řad žáků. Tito žáci nesmí kouřit, pít alkohol a užívat jiné návykové látky. Jejich školní prospěch by měl odpovídat průměru školy či třídy. Výcvik aktivistů bývá nejčastěji dělen do čtyř „lekcí“, které se sestávají z motivace, nabídky kvalitních volnočasových aktivit, nácviku sociálních dovedností a nácviku odmítání drogy. Připravení vrstevníci pak záměrně působí na své spolužáky či přátele nejenom ve škole, ale mohou je zvát např. do klubu, připravovat pro ně různé programy, výstavy apod. (Nešpor et al., 1999, s.36)

Úloha soudů a příslušných institucí Nemusím zdůrazňovat, jak důležitá je potřeba spolupráce jednotlivých ministerstev. Jelikož míra meziministerské dohody a určité nadresortní koordinace je závislá jednak na politické vůli vlády jako celku a jednak na schopnosti jednotlivých ministrů spolu komunikovat, zaměřím se na instituci, které zásadním způsobem ovlivňují kvalitu péče přímo v denním životě orgány sociálně právní ochrany dětí (dále OSPOD) mají v popisu práce především ochranu práv a nároků dětí na příznivý vývoj a řádnou výchovu včetně jejich zájmů a působení na obnovení narušených funkcí rodiny. Tedy především preventivní práce vůči selhávání rodiny, pomoc při řešení složitých situací rodin jevících se jako rizikových a snaha na udržení rodiny pohromadě. Jak ale mohou tuto funkci orgány OSPOD smysluplně zajišťovat, když v průměru na jednu sociální pracovnici, pracovníka, připadá více 600 rodin. Vdané oblasti se setkáváme s možnou pomocí pracovníků PMS. Působí v jednotlivých střediscích po celé ČR. Jsou to specialisté v práci s mládeží a mají speciální pro školení, na jehož základě mohou pracovat s mladistvými a komunikovat jak se státním

29

zastupitelstvím tak soudem. Zajišťují nejen výkon ale i kontrolu výchovných a trestních opatření. Zaslouží se tzv. předjednání u soudu mladistvých pachatelů. Samozřejmě zaleží, v jaké míře došlo k překročení zákonu (zákon 213/2003 Sb.). Mladiství následně zapadají do tzv. Probačního programu- jedná se sociální výcvik, psychologické poradenství, terapeutický program. Zahrnuje prospěšně vzdělávací činnosti, rekvalifikační kurzy aj.. Tak aby se mladiství vyhnul chování jenž by bylo v rozporu se zákonem. K urovnání vztahů mezi poškozenými a mladistvými. Probační program-schvaluje ministr spravedlnosti (zákon č. 218/2003 Sb.) (Šterm et al., 2010, s. 131) Jak uvádí Střelec (2010, s.123) „ jsou-li učitel nebo rodič postaveni před problém (sociálně patologických projevů, výchovných problémů apod.), které nelze vyřešit vzájemnou spoluprácí na úrovni škola –rodina, je nezbytně nutné se obrátit a požádat o pomoc některou z institucí nebo zařízení, které jsou pro tuto činnost uzpůsobeny. 1. Pedagogicko- psychologická poradna 2. Oddělení péče o dítě a rodinu referátu sociálních věcí 3. Speciálně pedagogická centra 4. Střediska výchovné péče pro děti a mládež 5. Poradny pro rodinu, manželství mezilidské vztahy“

„Je dobrým zvykem, říci závěrem pár slov, nebo se o to alespoň pokusit. V této souvislosti nás napadají dvě věci, které adresujeme jak osobám „nezávislým“ (s vědomím toho, že oboustranný přechod z jedné kategorie do druhé je vždy možný): Žít znamená daleko víc než jen přežívat a žít znamená také být otevřeným názorům ostatním, názorům, jež nám všem leckdy nemusí být po chuti.“ (Nerad, Neradová , 1998, 136s.)

30

II. PRAKTICKÁ ČÁST

7

PRŮZKUMNÉ ŠETŘENÍ Pro své šetření jsou, použila skriningový dotazník pro dospívající, identifikující

rizikové oblasti. Volně podle R. E. Tarter adaptovali Nešpor, Csémy a Műllerová. „Dotazník byl vytvořen pro identifikaci problémových oblastí života klienta a posouzení závažnosti těchto problémů. Dotazník je speciálně zaměřen na posouzení problémů spojených s užíváním návykových látek, které je v úzkém spojení s fyzickým a psychickým zdravotním stavem, psychosociálním fungováním v rodině, v práci, ve škole a ve společnosti. Výsledný profil závažnosti identifikovaných problémů umožňuje lepší porozumění potřebám klienta a tím usnadňuje plánování léčebného procesu. Dotazník lze také využít pro vytipování oblastí, na které by mělo směřovat preventivní působení. Účel/použití: Dotazník slouží pro krátké a efektivní posouzení aktuálních problémů spojených s užíváním drog. Tyto problémy se většinou projevují maladaptivním chováním a narušením každodenního fungování člověka.“ (http://www.drogyinfo.cz/index.php/o_nas/evaluace/banka_evaluacnich_nastroju/skrini ngovy_dotaznik_pro_dospivajici_identifikujici_rizikove_oblasti)

Mým cílem bylo potvrdit, zda vybraní studenti škol užívají omamné látky a čeho se v jejich důsledcích dopouštějí. Jakou omamnou látku užívají nejčastěji a v jaké míře. Techniku dotazníku jsem zvolila proto, aby bylo možné porovnávat výsledky mého průzkumu s autory literatur. Dotazník má třicet čtyři otázek. V prvních dvou otázkách jsem zjišťovala pohlaví a věk respondentů. Dále jsem sledovala, rodinnou situaci, patologické jednání v důsledku užití omamných látek. Poslední část dotazníku byla zaměřená na, zmapování a užívání návykových látek (kouření, pití alkoholu, zkušenost s tvrdou

drogou),

na

okolnosti

užívání

těchto

látek,

znalostech

o

nich.

V dotazníku uplatňuji otázky s uzavřenými odpověďmi, ve kterých si respondent vybírá

31

mezi

dvěma

i

více

alternativami.

Z důvodů

zjištění

co

nejpravdivějších

a nejobjektivnějších odpovědí jsem zvolila dotazník anonymní. Hlavním cílem průzkumného šetření bylo zmapovat, situaci na poli Břeclavských škol.

7.1

Průběh průzkumu

Průzkum jsem pro prováděla na studentech dvou středních škol Soukromé střední odborná škola Břeclav, s.r.o., Střední odborné škole průmyslové Edvarda Beneše a Střední odborné učiliště, Břeclav. Studenti jsou smíšení, ale v kolektivu převládají dívky. Volila jsem středoškoláky i učně. Byli osloveni, respondenti 1.- 4. ročníku. Na začátku průzkumu byla studentům, poskytnuta instrukce, jak dotazník vyplnit, a informace o cíli šetření. Respondenti vyplňovali, dotazník anonymně, uváděli pouze pohlaví a věk, každý sám, pod nepřímým dohledem tazatele. Dotazník vyplnilo třicet osm studentů, z toho sedmnáct chlapců a dvacet jedna dívek.

Po prostudování dostupné literatury, veřejných

zdrojů zabývající s danou

problematikou, jsem vytyčila následující předpoklady.

Předpoklad I. Vrstevníci se podílejí na zneužívaní sociálně patologických jevů. Předpoklad II. Jsou si studenti vědomi nezákonného užívání Předpoklad III. Rodiče nevědí, kde a jak se jejich děti pohybují.

32

Předpoklad IV. Studenti sekundárního školství vědomě porušují zákon a páchají trestnou činnost. Vyhodnocená data z dotazníků, pro každou otázku zvlášť. Vytvoříme přehlednou tabulku s výsledky a zaneseme do grafů. Otázky jsou řazeny do grafů a nejčastěji zodpovězená otázka je barevně vyznačena.

33

A. Pohlaví respondentů Tab. I. Pohlaví Zdroj: autorka Pohlaví

Počet

%

respondentů Dívky

21

55

Chlapci

17

45

Celkem

38

100

45% 55%

dívky

chlapci

Graf I. Pohlaví (%) Zdroj: autorka Z grafu vyplývá, že víc než polovinou tj. 55% respondentů převažují dívky a 45% chlapců.

34

B. Věk respondentů Tab. II. Věk Zdroj: autorka Věk

Počet respondentů

%

15

9

25

16

13

34

17

12

31

18

4

10

Celkem

38

100

10% 25%

31%

34%

15let

16let

17let

18let

Graf II. Věk (%) Zdroj: autorka Z grafu vyplívá, že největším počtem 34% respondentů jsou šestnáctiletí, dále pak 31% sedmnáctiletí studenti, z 25% patnáctiletí studenti a 10% osmnáctiletých studentů.

35

I. ČÁST 1. Ukradli přátelé něco v obchodě nebo úmyslně poškodili cizí majetek během posledních 12 měsíců? Tab. III. Krádež Zdroj: autorka Krádež

Počet respondentů

%

Souhlas

8

21

Nesouhlas

30

79

Celkem

38

100

21%

79%

souhalas

nesouhlas

Graf III. Krádež (%) Zdroj: autorka Z grafu vidíme že, více jak dvě třetiny studentů tj. 79% záměrně neničí cizí majetek a nekradou. Záměrně kradlo či páchalo majetkově trestnou činnost 21% dotazovaných studentů.

36

2. Patříš do party, která se zabývá něčím nezákonným?

Tab. IV. Nezákonná parta Zdroj: autorka

Nezákonná

Počet

%

parta

respondentů

Souhlas

17

45

Nesouhlas

21

55

Celkem

38

100

45% 55%

souhlas

nesouhlas

Graf IV. Nezákonná parta (%) Zdroj: autorka Více jak polovina tj. 55% studentů nepatří do skupiny, která se zabývá něčím nezákonným. Téměř polovina 45% studentů patří do skupiny zabývající se něčím nezákonným.

37

4. Stalo se ti někdy, že jsi utratil (utratila) příliš mnoho peněz za alkohol, jiné drogy nebo hazardní hru a přišel (přišla) jsi tak o jiné aktivity, věci, hodnoty? Tab. V. Zneužití peněz Zdroj: autorka Zneužití

Počet

%

peněz

respondentů

Souhlas

12

32

Nesouhlas

26

68

celkem

38

100

32%

68%

Souhlas

Nesouhlas

Graf V. Zneužití peněz (%) Zdroj: autorka Z dotazovaných studentů 68% nezneužívá peníze ke koupi alkoholu, drog, hazardní hře. Nemalá část 32% respondentů ztrácí kontrolu nad penězi.

38

5. Stalo se ti někdy, že jsi pod vlivem alkoholu nebo drog něco nedodržel (nedodržela), např. byl (byla) jsi v noci přes zákaz mimo domov nebo porušil (porušila) zákon? Tab. VI. Porušování zákazů Zdroj: autorka Porušování

Počet

zákazů

respondentů

Souhlas

31

82

Nesouhlas

7

18

Celkem

38

100

%

18%

82%

souhlas

nesouhlas

Graf VI. Porušování zákazů (%) Zdroj: autorka Více jak tři třetiny oslovených studentů, nedodržela či porušila zákon pod vlivem alkoholu či drog. Jen malá část 18% respondentů neměla problém s dodržováním zásad.

39

6. Mění se ti často vlivem alkoholu nebo drog nálada ve velmi šťastné do velmi smutné? Tab. VII. Změna nálady Zdroj: autorka Změny nálady

Počet

%

respondentů Souhlas

20

47

Nesouhlas

18

53

Celkem

38

100

47% 53%

souhlas

nesouhlas

Graf VII. Změny nálady (%) Zdroj: autorka Po užití omamné látky či alkoholu se mění nálada 47% studentů. V 53% netrpí změny nálady.

40

7. Měl (měla) jsi někdy úraz pod vlivem alkoholu nebo drog? Tab. VIII. Úraz pod vlivem Zdroj: autorka Úraz

Počet

%

pod vlivem

respondentů

Souhlas

3

8

Nesouhlas

35

92

Celkem

38

100

8%

92%

souhlas

nesouhlas

Graf VIII. Úraz pod vlivem (%) Zdroj: autorka Velmi mnoho respondentů tj. 92% nemělo úraz pod vlivem alkoholu či drogy. Jen 8% studentů mělo úraz.

41

8. Ublížil (ublížila) jsi někdy někomu nechtěně pod vlivem drog nebo alkoholu? Tab. IX. Ublížení pod vlivem Zdroj: autorka Ublížení

Počet

%

pod vlivem respondentů Souhlas

8

21

Nesouhlas

30

79

Celkem

38

100

21%

79%

souhlas

nesouhlas

Graf IX. Ublížení pod vlivem (%) Zdroj: autorka Více jak dvě třetiny studentů tj. 79% neublížilo pod vlivem omamné látky. Ne celá jedna třetina záměrně ublížila po užití alkoholu či omamné látky.

42

9. Stalo se ti, že ses pod vlivem alkoholu nebo drogy vážně pohádal (pohádala) s přáteli nebo s někým z rodiny? Tab. X. Hádka pod vlivem Zdroj: autorka Hádka

Počet

pod vlivem

respondentů

Souhlas

9

24

Nesouhlas

29

76

Celkem

38

100

%

24%

76%

souhlas

nesouhlas

Graf X. Hádka (%) Zdroj: autorka Pod vlivem omamné látky se pohádalo 24% studentů. Zbývajícím 76% respondentů neměli hádku ze svého úzkého okolí.

43

10. Stalo se ti někdy, že sis později nepamatoval (nepamatovala) co jsi dělal (dělala) pod vlivem alkoholu? TabXI. Nepamatování děje Zdroj: autorka Nepamatování

Počet

%

děje

respondentů

Souhlas

12

32

Nesouhlas

26

68

Celkem

38

100

32%

68%

sohlas

nesouhlas

Graf XI. Nepamatování děje (%) Zdroj: autorka Z dotazovaných studentů 68% nemělo výpadek paměti po užití omamných látek a zbylých 32% si později nepamatovalo co se dělo.

44

II. ČÁST Jak často si měl(a), během posledních 30dnů některou z následujících látek? 1. Alkohol včetně piva Tab. XII. Alkohol Zdroj: autorka Alkohol

%

Počet respondentů

ani 1×

4

10

1-2×

8

32

3-9×

9

24

10-20×

4

10

víc než

1

3

8

21

38

100

20× ne v posledních 30 dnech ale dříve celkem

35% 32% 30% 25%

24% 21%

20% 15% 10%

10%

10%

5% 3% 0% ani1*

1-2-*

ani1*

1-2-*

3-9*

3-9*

10-20*

10-20*

víc než 20*

víc než 20*

ne v posl.30dnech

Graf XII. Alkohol (%) Zdroj: autorka 32% respondentů uvádí že 1-2* do měsíce užívá alkohol.

45

ne v posl.30dnech

2. Tabák TabXIII. Tabák Zdroj: autorka Tabák

%

Počet respondentů

ani 1×

1

3

1-2×

8

21

3-9×

12

32

10-20×

10

26

víc než

3

8

4

10

38

100

20× ne v posledních 30 dnech ale dříve celkem

35% 32% 30% 26%

25% 21%

20% 15% 12% 10%

10% 8%

5% 0% ani 1*

1-2*

ani 1*

1-2*

3-9*

3-9*

10-20*

10-20*

víc než 20*

víc než 20*

ne v posl. 30 dnech

Graf XIII. Tabák (%) Zdroj: autorka Studenti uvádějí že 3-9* do měsíce užívají tabákové výrobky.

46

ne v posl. 30 dnech

3. Marihuana nebo hašiš

Tab. XIV. Mariuhana, Hašiš Zdroj: autorka Marihuana nebo hašiš

%

Počet respondentů

ani 1×

12

32

1-2×

3

8

3-9×

8

21

10-20×

7

18

víc než

1

3

7

18

38

100

20× ne v posledních 30 dnech ale dříve celkem

35% 32% 30% 25% 21%

20%

18%

18%

15% 10% 8% 5% 3% 0% ani1*

1-2*

ani1*

1-2*

3-9*

3-9*

10-20*

10-20*

víc než 20*

víc než 20*

ne v posl. 30 dnech

Graf XIV. Mariuhana, Hašiš (%) Zdroj: autorka Z grafu je patrné, že 32% studentů neužívá mariuhanu, hašiš.

47

ne v posl. 30 dnech

4. Pervitin, efedrin, anfetamin Tab. XV. Pervitin, efedrin, anfetamin Zdroj: autorka Počet

Pervitin, efedrin, anfetamin

%

respondentů ani 1×

16

42

1-2×

7

18

3-9×

9

24

10-20×

3

8

víc než

1

3

2

5

38

100

20× ne v posledních 30 dnech ale dříve celkem

45% 40%

42%

35% 30% 25%

24%

20%

18%

15% 10%

8%

5%

5%

3%

0% ani1*

ani1*

1-2*

1-2*

3-9*

3-9*

12-20*

12-20*

víc než 20*

víc než 20*

ne v posl. 30 dnech

ne v posl. 30 dnech

Graf XV. Pervitin, efedrin, anfetamin (%) Zdroj: autorka 42% dotázaných nemá zkušenost s pervitinem, efedrinem, amfetaminy.

48

5. LSD, tripy, ecstasy a jiné halucinogeny Tab XVI. LSD, tripy, ecstasy a jiné halucinogeny Zdroj: autorka %

LSD, tripy, ecstasy

Počet

a jiné halucinogeny

respondentů

ani 1×

13

35

1-2×

10

26

3-9×

7

18

10-20×

4

10

víc než

1

3

2

8

38

100

20× ne v posledních 30 dnech ale dříve celkem

35%

35%

30% 26%

25% 20%

18%

15% 10%

10%

5%

8% 3%

0% ani1*

ani1*

1-2*

1-2*

3-9*

3-9*

10-20*

10-20*

víc než 20*

víc než 20*

ne v posl. 30 dnech

ne v posl. 30 dnech

Graf XVI. LSD, tripy, ecstasy a jiné halucinogeny (%) Zdroj: autorka 35% dotázaných nemá zkušenost s LSD, tripy, ecstasy a jinými halucinogeny.

49

6. Tlumivé látky a léky na spaní TabXVII. Tlumivé látky a léky na spaní Zdroj: autorka Počet

Tlumivé látky a léky na spaní

%

respondentů ani 1×

8

21

1-2×

6

15

3-9×

9

23

10-20×

6

15

víc než

5

13

5

13

38

100

20× ne v posledních 30 dnech ale dříve celkem

25% 23% 20%

21%

15%

15%

15% 13%

13%

10%

5%

0% ani1*

1-2*

3-9*

10-20*

víc než 20*

Graf XVII. Tlumivé látky a léky na spaní (%) Zdroj: autorka 32% dotázaných užívá tlumivé látky a léky na spaní 3-9* ve 30 dnech.

50

ne v posl. 30 dnech

7. Léky proti bolestem Tab. XVIII. Léky proti bolestem Zdroj: autorka Léky proti bolestem

%

Počet respondentů

ani 1×

0

0

1-2×

3

8

3-9×

9

24

10-20×

7

18

víc než

1

3

18

47

38

100

20× ne v posledních 30 dnech ale dříve celkem

50% 47%

45% 40% 35% 30% 25%

24%

20%

18%

15% 10%

8%

5% 0%

3% 0% ani1*

1-2*

3-9*

10-20*

víc ne 20*

Graf XVIII. Léky proti bolestem (%) Zdroj: autorka 47% dotázaných neužilo v posledních 30 dnech léky proti bolestem.

51

ne v posl. 30dnech

8. Opiáty (heroin, braun, kodein) Tab. XIX. Opiáty (heroin, braun, kodein) Zdroj: autorka Opiáty (heroin, braun, kodein)

Počet

%

respondentů ani 1×

27

71

1-2×

3

8

3-9×

0

0

10-20×

0

0

víc než

0

0

8

21

38

100

20× ne v posledních 30 dnech ale dříve celkem

80% 70%

71%

60% 50% 40% 30% 21%

20% 10%

8%

0% ani1*

1-2*

0% 3-9*

0% 10-20*

0% víc ne 20*

Graf XIX. Opiáty (heroin, braun, kodein) (%) Zdroj: autorka 71% respondentů nemá zkušenost s opiáty.

52

ne v posl. 30dnech

9. Těkavé látky (inhalování) Tab. XX. Těkavé látky (inhalování) Zdroj: autorka Těkavé látky (čichání)

Počet

%

respondentů ani 1×

30

79

1-2×

3

8

3-9×

0

0

10-20×

0

0

víc než

0

0

5

13

38

100

20× ne v posledních 30 dnech ale dříve celkem

80%

79%

70% 60% 50% 40% 30% 20% 13%

10%

8% 3%

0% ani1*

1-2*

0 3-9*

0 10-20*

víc ne 20*

Graf XX. Těkavé látky (inhalování) (%) Zdroj: autorka 79% respondentů nemá zkušenost s těkavými látkami.

53

ne v posl. 30dnech

10. Kokain Tab. XXI. Kokain Zdroj: autorka Kokain

%

Počet respondentů

ani 1×

31

82

1-2×

0

0

3-9×

0

0

10-20×

0

0

víc než

0

0

7

18

38

100

20× ne v posledních 30 dnech ale dříve celkem

90% 80%

82%

70% 60% 50% 40% 30% 20%

18%

10% 0% ani1*

0% 3-9*

1-2*

ani1*

1-2*

3-9*

0% 10-20*

10-20*

víc ne 20*

0% víc ne 20*

ne v posl. 30dnech

Graf XXI. Kokain (%) Zdroj: autorka Téměř polovina 47% respondentů má zkušenost s kokainem.

54

ne v posl. 30dnech

11. Jiné návykové látky Tab. XXII. Jiné návykové látky Zdroj: autorka Počet

Jiné návykové látky: jaké

%

respondentů ani 1×

20

52

1-2×

1

3

3-9×

9

23

10-20×

4

11

víc než

0

0

4

11

38

100

20× ne v posledních 30 dnech ale dříve celkem

60% 52%

50%

40%

30% 23% 20%

10%

11% 3%

0% ani1*

1-2*

3% 0 3-9*

10-20*

víc ne 20*

Graf XXII. Jiné návykové látky (%) Zdroj: autorka Polovina 52% respondentů neužívá jiné návykové látky.

55

ne v posl. 30dnech

12. Hazardní hra (sázky, automaty, karty o peníze a podobně) Tab. XXIII. Hazardní hra (sázky, automaty, karty o peníze a podobně) Zdroj: autorka Hazardní hra (sázky, automaty,

Počet

%

karty o peníze a podobně)

respondentů

ani 1×

25

66

1-2×

3

8

3-9×

3

8

10-20×

0

0

víc než

0

0

7

18

38

100

20× ne v posledních 30 dnech ale dříve celkem

70% 66% 60% 50% 40% 30% 20%

18%

10%

8%

8%

0% ani1*

1-2*

0 10-20*

3-9*

0% víc ne 20*

ne v posl. 30dnech

Graf XXIII. Hazardní hra (sázky, automaty, karty o peníze a podobně) (%) Zdroj: autorka Více jak polovina 66% respondentů nemá zkušenost s hazardní hrou.

56

III. ČÁST Čemu z následujících 12 položek jsi dával (dávala) případně přednost? Tab. XXIV. Čemu z následujících 12 položek jsi dával (dávala) případně přednost? Zdroj: autorka Čemu z následujících 12 položek jsi dával (dávala)

Počet

případně přednost?

respondentů

Alkohol

13

34

Tabák

5

13

Mariuhana nebo hašiš

3

8

Pervitin, efedrin, amfetamin

0

0

LSD, tripy jiné halucinogeny

4

11

Tlumivé látky a léky na spaní

3

8

Léky proti bolestem

4

10

Opiáty

0

0

Těkavé látky

1

3

Kokain

4

10

Jiné návykové

4

10

Hazardní hry

1

3

Celkem

38

100

57

%

35%

34%

30% 25% 20% 15% 13% 11%

10%

10%

8%

10%

8%

5% 3% 0%

3%

0 alkohol

mariuhana…

LSD…

Léky proti bolesti

Těkavé látky

Jiné náv. L.

alkohol

tabák

mariuhana…

Pervitin

LSD…

Tlumivé látky…

Léky proti bolesti

Opiáty

Těkavé látky

Kokain

Jiné náv. L.

Hazard. Hra

Graf XXIV. Čemu z následujících 12 položek jsi dával (dávala) případně přednost? (%) Zdroj: autorka Studenti dávají největší přednost alkoholu.

58

Co z následujících 12 položek ti případně způsobilo největší nesnáze? Tab. XXV. Co z následujících 12 položek ti případně způsobilo největší nesnáze? Zdroj: autorka

Čemu z následujících 12 položek jsi dával (dávala) případně

Počet

přednost?

respondentů

Alkohol

9

24

Tabák

1

3

Mariuhana nebo hašiš

5

13

Pervitin, efedrin, amfetamin

0

0

LSD, tripy, jiné halucinogeny

9

24

Tlumivé látky a léky na spaní

5

13

Léky proti bolestem

4

10

Opiáty

0

0

Těkavé látky

3

0

Kokain

0

7

Jiné návykové

1

3

Hazardní hry

1

3

Celkem

38

100

59

%

25%

24%

24%

20%

15% 13%

13%

10%

10% 7%

5% 3% 0%

3% 0%

alkohol

mariuhana…

0 LSD…

Léky proti bolesti

3%

0 Těkavé látky

Jiné náv. L.

alkohol

tabák

mariuhana…

Pervitin

LSD…

Tlumivé látky…

Léky proti bolesti

Opiáty

Těkavé látky

Kokain

Jiné náv. L.

Hazard. Hra

Graf XXV. Co z následujících 12 položek ti případně způsobilo největší nesnáze? (%) Zdroj: autorka Největší nesnáze způsobil studentům alkohol a halucinogeny.

60

7.2

Diskuze

Na základě zpracovaných dotazníků jsem mohla předpoklady vyvrátit či potvrdit, které jsem stanovila ve svém průzkumu. Předpoklad I. Vrstevníci se podílejí na zneužívaní sociálně patologických jevů. Výsledky ukazují, jak se mladší studenti se snaží vyrovnat jejich vrstevníkům. V dnešní době, vůbec nepřipouští, že by se chovali nevhodně nebo neeticky. Připadne jim naprosto reálné kouřit, nebo společensky užívat alkohol. Chlapci se většinou přiklánějí k alkoholu, ale mají zkušenost i s tvrdými drogami. Děvčata užívají, spíše víno část z nich na léky užívá vědomě alkohol pro nabuzení příjemného stavu, ztrátu studu, útěku od problému doma či ve škole.

Předpoklad II. Jsou si studenti vědomi nezákonného užívání. Výsledky ukazují, jejich odpovědi jasně vědí, že jsou nezletilí, ale vůbec se tím nezaobírají. Nemají strach z důsledků, které mohou nastat. Z toho že by si mohli ublížit. Je to pro ně naprosto všední tak jako u jejich vrstevníků. Nezaobírají se zda je to správné či ne.

Předpoklad III. Rodiče nevědí, kde a jak se jejich děti pohybují. Výsledky ukazují, že jsou studenti, kteří mají vytvořený s rodiči opravdu velmi pěkný vztah. Vědí, kde jsou (téměř vždy), s kým jsou (téměř vždy) a nechybí zde ta správná podezíravost a zájem vědět o své dítěti co nejvíce. Bohužel jsou i „slepí“ rodiče, kteří bezmezně svému dítěti věří a to co se dozví z okolí je pomluva popřípadě závist. Tyto studenti možná dokončí studium, ale v životě budou

61

mít pravděpodobně horší uplatnění. Jelikož nebudou moci nikoho, tak lehce přesvědčit o svém prohřešku jako své nejbližší.

Předpoklad IV. Studenti sekundárního školství vědomě porušují zákon a páchají trestnou činnost. Výsledky ukazují, že hranice odpovědnosti jsou si mladiství velmi dobře vědomi a spoléhají na to, že rodiče, většinou maminka problém vyřeší, při majetkově trestné činnosti zaplatí. Pokud nedojde ke snížení hranice věku trestní odpovědnosti za jejich vědomé porušování pravidel, přestupků, zákona nemůže být sjednána správná náprava.

Svůj průzkum jsem zaměřila na zmapování problémového chování v důsledku užívání omamných látek. Výsledky jsem srovnávala s autory prostudované literatury. Užívání drog a patologické jednání není u nás novým jevem. Zbývá mi jen dodat, že došlo k nárůstu problémového chování v důsledku užívání omamných látek. Převažuje skupina dívek v dotazovaných respondentech. Při užívaní návykových látek se nedopouští krádeže více jak tři třetiny respondentů. Ale ani 21% krádeží není malé množství. Více jak polovina dotazovaných studentů se domnívají, že nepatří do nezákonné party. Nezneužívá 68% studentů peníze k opatření návykových látek. Velmi výrazný počet studentů 82%, porušuje zákazy při užití omamných látek. Nedochází z 92% k úrazu zaviněným omamnou látkou. Narůstá agresivita mezi studenty dvě třetiny respondentů neublížilo ani nevyvolalo hádku pod vlivem drogy. Ve společenské míře užívání alkoholu s kamarády. Převážně dívky si i k obědu dají skleničku vína. K víkendovému užívání patří neodmyslitelně. Tabákové výrobky již nejsou tolik populární u studentů. Mariuhana a hašiš je oblíbená spíše u chlapců. Vede je k tomu nuda, pocit uvolnění, radost ze života či kamarádi. Malá skupina respondentů zkusila tvrdé drogy ze zvědavosti. Velká většina z nich má důvody proč „tvrdé“ drogy nebrat. Velký strach ze závislosti, škodlivosti na CNS, nevhodnému chování až násilí a zločinům. Drogy jim vzali blízkého člověka. Negativně ovlivňují postoj a jednání jedince. Ale i přes, to bylo v dotaznících zaškrtnuty odpovědi se zkušeností LSD, halucinogeny, pervitinem, kokainem. Tvrdé drogy jsou jim nabídnuty od svých vrstevníků kamarádů, kterým se snaží vyrovnat. Při „posílení“

62

omamnou látkou ztrácejí zábrany a jejich chování je vyprovokováno staršími jedinci skupiny. Aby zapadali, do party plní různé úkoly, které se neslučují se zákonem. Snaží se vyniknout ve třídách mezi vrstevníky a předhání se v tom, kdo udělá větší přestupek vůči řádu školy či samotnému pedagogovi. S porovnání s dostupnou literaturou, na základě průzkumného šetření se ztotožňuji s autory publikací. Je velmi důležité dnešní vytíženou společnost postavit před fakt že dochází k nárůstu dětí, užívající návykové látky běžně či se přikloní k tvrdším alternativám. V posledních letech se změnila i nabízená škála drog.

Je mnohem

pestřejší a mnohem přístupnější. Mladiství se domnívají, že se jim meze nekladou. Proto dochází k přečinům. Jejich volní jednání to považuje za správné a mají pocit, že konečně někam patří a vyniknou ve své partě. Názory autorů na charakter jedince ukazují, že většinou začínají jako mladiství páchat drobné přestupky (krádeže do automobilů, vloupání do garáží, sklepů, aj.). Jsou nyní méně kritičtí k sami sobě, méně ovladatelní, méně zodpovědní a odolnější vůči všem stresorům. Je jedno, jestli jsou z rodin bohatých nebo chudých. Nejdůležitější je aby se tam vraceli rádi a měli to pravé zázemí. Chceme, trestat děti za něco, jenž jsme odpovědni mi. Napodobují nás, naše chování. Co neschůdněji vše obejít, zařídit, vykřičet. Zvláště rizikovou skupinou jsou děti na útěku z domova, či výchovných zařízení a po dovršení hranice zletilosti propuštěni ze státních zařízení. Jsou velmi zranitelní, po psychické stránce a potřebují někomu důvěřovat. My rodiče, pedagogové, vychovatelé nesmíme zapomínat, že nejdůležitější fakt jak předejít tomuto riziku je správná prevence. Bude předcházet problémům jen tak pokud si vytvoříme s dětmi vřelí vztah ale s omezujícími výhradami. Nejčastěji dospívající hledají pomoc u svých kamarádů, vrstevníků, pak jsou to sourozenci, rodiče a až v poslední řadě škola. Ne jednou jsem já sama zažila pomoc „vyloučením“ ze školy. Takzvaně se potichu zbavit problému. Nezdá se mi to jako správné řešení. Ani rodiče, škola a sami studenti se nesmí stydět za to, že potřebují pomoc, ba naopak ten kdo vystoupí z řady, snaží se žít pro lepší zítřek bez patologických jevů ten si zaslouží obdiv.

63

ZÁVĚR Jeden z největších problému naší doby se začíná stávat návyk na drogách. Výsledky mého průzkumu potvrdily, že bychom se touto problematikou měli oprávněně zabývat u dospívající mládeže. Nejdůležitější skupinou mezi drogově závislými jsou právě mladí lidé. Podílí se zde celá řada faktorů. Významný podíl v této oblasti, mají právě kamarádi, rodina, škola, čas trávený mimoškolními aktivitami a bezpodmínečně osobnost jedince. Hlavním aspektem v socializačním procesu každého jedince staví rodina. Jeho nejbližší by mu měli ukazovat správné etické jednání a pyramidu s náležitými životními hodnotami a to nejdůležitější správné citové jednání a rozhodování. Vytvořit pocit sounáležitosti, oboustranné důvěry a lásky mezi sebou. Aby si sám dokázal vytvořit správný kodex pro život nejen bez drog. Harmonický způsob života rodičů a dětí je nejlepší přirozenou prevencí problémů způsobených návykovými látkami. I přes překážky života, je velmi důležité nezapomínat na své nejbližší. Dávat na obdiv zdánlivé maličkosti aby věřili v sebe sami a dokázali si dát cíle, které si vyplní. Jsou li to kamarádi, spolužáci, vrstevníci všichni sehrávají svou roli v životě jednoho jedince. Všichni musíme dbát na to, aby nezneužívali návykové látky. Z průzkumu jasně vyplívá, že největší zkušenosti nabývají na středních školách od svých spolužáků a vrstevníků. Dospívající navzájem ovlivňují svoje chování a jednání jak negativním tak pozitivním postojem. Tyto zkušenosti bychom měli využívat v programech zaměřovaných na primární prevenci ve válce proti návykovým látkám. Hlavním úkolem by mělo být posilování jedince jeho osobnostních rysů. Školy respektive pedagogičtí pracovníci by měli především odstranit „bariéru“ mezi žáky a učiteli. Potlačit klima školy – strach, zklamání, nespokojenost, nedůvěru. Tyto podměty se mohou nemalou mírou podílen na to rozjezdu návykové kariéry. Mladý jedinec musí mít volbu výběru různých aktivit, které mu umožní vyniknout a zaujmout jeho pozornost. Nemuselo by dojít k pocitu samotu, méněcennosti a bude mít daleko větší šanci ubránit se před nástrahami spojených s návykovými látkami, v jejichž důsledcích porušuje společenské pravidla a zákony. Veškeré společensko-etické pravidla vytváříme my všichni. Naši potomci si berou příklad z nás samých. Každý přestupek by měl být potrestán a hlavně vysvětlen.

64

Návykové látky vždy s námi byli, ale nyní se rozprostřeli mezi mladistvé v opravdu velké míře. Společnými silami bychom měli usilovat o to aby, mladí lidé, netíhli k drogám. Následně nepřekračovali a nepáchali trestné činnosti. Našli zalíbení v „normálním“ životu.

65

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BARTKO, D. Moderná psychohygiena. 6. vyd. Bratislava: Obzor, 1990. ISBN 80-215-0102-2. DOYLE, D. Nezdravá závislost. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000. 135 s. ISBN 80-7192-377-X. DRLÍKOVÁ, E. Učiteľská psychológia. Bratislava: SPN, 1992. 374 s. ISBN 80-08-00433-9. ĎURIČ, L. a kol. Pedagogická psychológia. Terminologický a výkladový slovník. Bratislava : SPN, 1997. 463 s. ISBN 80-08-02498-4. EDELSBERGER, L., KÁBELE, F. a kol. Speciální pedagogika pro učitele prvního stupně základních škol. Praha: SPN, 1988. ELLIOTT, J., PLACE, M. Dítě v nesnázích. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002. 208 s. ISBN 80-247-0182-0. GOODYER, P. Drogy a teenageři. Praha: Slovanský dům, 2001. 162 s. ISBN 80-86421-44-9. HAJNÝ, M. O rodičích, dětech a drogách. 1. vyd. Praha: Grada, 2001. 136 s. ISBN 80-247-0135-9. HVOZDÍK, J. Základy školskej psychologie. Bratislava: SPN, 1986. 142 s. CHALOUPKA, L. a kol. Etopedie. Praha: UK, 1986. 273 s. kol. Drogy otázky a odpovědi. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. 198 s. ISBN 978-80-7367-223-2. MAJZLANOVÁ, K. Poruchy správania u detí predškolského veku. Bratislava: vlastný náklad, 1998. MARHOUNOVÁ, J. Miluji, tedy jsem. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1986. 320 s. ISBN 08-066-86. MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1993. 124 s. ISBN 80-901424-7-8. LINHARTOVÁ, D. Psychologie pro učitele. 2. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2008. 257 s. ISBN 978-80-7375-222-4. NERAD, J. M., NERADOVÁ, L. Drogy a mýty. Olomouc: Sananim, 1998. 139 s. ISBN 80-7198-309-8.

66

NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Alkohol, drogy a vaše děti. 4. rozš. vyd. Praha: Besip, 1997. 128 s. NEŠPOR, K., PERNICOVÁ, H., CSÉMY, L. Jak zůstat fit a předejít závislostem. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 120 s. ISBN 80-7178-299-8. PEŠEK, R. Drogová závislost, aneb rychlý běh po krátké trati. Písek: Arkáda, 2007. 80 s. ISBN 978-80-239-9405-6. PRESL, J. Drogová závislost: Může být ohroženo i Vaše dítě?. Praha: Maxdorf, 1994. 85 s. ISBN 80-85800-18-7. ŘEHAN, V. Adiktologie 1. Olomouc: Univerzita Palackého, 2007. 130 s. ISBN 978-80244-1745-5. ROZINAJOVÁ, H. Pedagogika pre rodičov. Martin: Osveta, 1988. 272s. SOVÁK, M. Nárys speciální pedagogiky. Praha: SPN, 1980. 231 s. IC 58562 STŘELEC, S. Studie z teorie a metodiky výchovy 2, Brno: MSD, 2004. 214 s. ISBN 80-86633-21-7. ŠTERN, P., OŘEDNÍČKOVÁ, L., DOUBRAVOVÁ, D. Probace a mediace. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. 216 s. ISBN 978-80-7367-757-2. ŠTÍPEK, J. Sociální příčiny poruch chování obtíže vychovatelné mládeže. 1. vyd. Praha: SPN, 1987. 96 s. TURČEK, K. Patopsychologické a sociálnopatologické prejavy u detí a mládeže. Bratislava: IRIS, 2000. ISBN 80- 89018-06-8. TYLER, A. Drogy v ulicích. Praha: Ivo Železný, 2000. 426 s. ISBN 80-237-3606-X. WERNER, R. Dieťa s poruchami správania. Bratislava: SPN, 1973.

Použité internetové zdroje 1. www.skolspec.cz (online) http://www.skolspec.cz/soubor/metodik-pp-metod-manual-prevence.pdf 2. www.drogy-info.cz (online) http://www.drogyinfo.cz/index.php/onas/evaluace/bankavaluacnich nastroju/skriningovydotaznikprodospivajicirizikoveoblasti 3. www.drnespor.eu (online)

67

www.drnespor.eu/tartk8.doc Přehled tabulek a grafů Tab. 1 - Pohlaví Tab. 2 - Věk Tab. 3 - Krádež Tab. 4 - Nezákonná parta Tab. 5 - Zneužití peněz Tab. 6 - Porušování zákazů Tab. 7 - Změny nálady Tab. 8 - Úraz pod vlivem Tab. 9 -Ublížení pod vlivem Tab. 10 - Hádka pod vlivem Tab. 11 - Nepamatování děje Tab. 12 - Alkohol Tab. 13 - Tabák Tab. 14 - Mariuhana, hašiš Tab. 15 - Pervitin, efedrin, anfetamin Tab. 16 - LSD, trip, stasy a jiné halucinogeny Tab. 17 - Tlumivé látky a léky na spaní Tab. 18 - Léky proti bolesti Tab. 19 - Opiáty (heroin, braun, kodein) Tab. 20 - Těkavé látky (inhalované) Tab. 22 - Kokain Tab. 23 - Jiné návykové látky Tab. 24 - Hazardní hra (sázky, automaty, karty a podobně) Tab. 25 - Čemu z následujících 12 položek jsi dával (dávala), případně přednost Tab. 26 - Čemu z následujících 12 položek ti způsobilo největší nesnáze

68

Graf 1 - Pohlaví Graf 2 - Věk Graf 3 - Krádež Graf 4 - Nezákonná parta Graf 5 - Zneužití peněz Graf 6 - Porušování zákazů Graf 7 - Změny nálady Graf 8 - Úraz pod vlivem Graf 9 -Ublížení pod vlivem Graf 10 - Hádka pod vlivem Graf 11 - Nepamatování děje Graf 12 - Alkohol Graf 13 - Tabák Graf 14 - Mariuhana, hašiš Graf 15 - Pervitin, efedrin, anfetamin Graf 16 - LSD, trip, stasy a jiné halucinogeny Graf 17 - Tlumivé látky a léky na spaní Graf 18 - Léky proti bolesti Graf 19 - Opiáty (heroin, braun, kodein) Graf 20 - Těkavé látky (inhalované) Graf 22 - Kokain Graf 23 - Jiné návykové látky Graf 24 - Hazardní hra(sázky, automaty, karty a podobně) Graf 25 - Čemu z následujících 12. položek jsi dával (dávala), případně přednost Graf 26 - Čemu z následujících 12. položek ti způsobilo největší nesnáze

69

Seznam příloh Příloha č. 1

Rozdělení drog

Příloha č. 2

Tabulka drog

Příloha č. 3

Dotazník

Příloha č. 4

Seznam legislativních dokumentů

Příloha č. 5

Zajímavé odkazy

70

PŘÍLOHY Příloha č. 1 Co je to droga? Arabsky „durama“- surovina k výrobě léků. Má psychotropní účinek, silně působí na centrální nervový systém. Toxikomanie Abúzus-Neboli drogová závislost. Zneužívání omamných látek z nelékařských důvodů. Nadužívání látky. Mají stimulační i tlumivé účinky na centrální nervový systém vyvolávají pocit euforie, pocit bezpečí, nesmrtelnosti, nadlidské síly. Úzus- společensky přijatelná konzumace Misúzus- jedná se tzv. samo léčitelství. Použití léku bez doporučení lékaře či lékárníka. Vývoj stádia závislosti: 1. Iniciální(počáteční) pití kvůli psychotropním účinkům, experimentování za různých podmínek 2. Prodromální (varovné) roste tolerance pití, užívání látek, pocit viny, stud 3. Kruciální (rozhodné) počátek vlastní nemoci, změna osobnosti, opět roste tolerance 4. Terminální (konečné) nepříjemný stav po odeznění omamných látek, abstinenční příznaky, poškození organismu, závislé chování. (Jankových, V., 2011) Drogy dělíme : 1. Lehké (s akceptovatelným rizikem) lze užívat v přijatelných intervalech a množství, aniž dojde k drogové závislosti nebo nepříjemným důsledkům (tabák-nikotin, kofeinkáva), alkohol (sklenička vína, pivo) 2. Těžké (s neakceptovatelným účinkem) vedou ke vzniku závislosti tělesné, duševní. Poškození zdravotního stavu jedince.

Kategorii problémového chování určíme podle toho, jakou látku student užívá a jak ovlivní je CNS. Začneme od lehkých až po tvrdé látky. Máme základních rozdělení návykových a nenávykových látek. Konopné drogy (kanabinoidy) – marihuana, hašiš v ČR i ve světě nejčastěji používané, ilegální. Halucinogeny-stovky různých látek a) meskalin, durman, psilocybin, houby b) bufetenin- přirodní drogy živočišného původu c) kyselina lysergová – LSD, PCP (andělský prah) Stimulancia – amfetaminy, kokain- crack, pervitin ( konec 70.let objev snadné výroby), Nikotin, kofein Taneční drogy (MDMA, Ecstasy XTC) typický halucinogen se stimulačním účinkem Opiáty–

fentanyl-umělí

heroin,

morfin,

heroin,

metadon-

psychotropní látky Tlumivé látky- alkohol, etylalkohol, benzodiazepin Inhalanty- toluen,benzín- způsobují nevratná poškození mozku

72

nejnebezpečnější

Příloha č. 2 V následující tabulce je zachycena míra rizikovosti některých běžně užívaných látek. MÍRA RIZIKA

"TVRDOST"

ZÁSTUPCI

Toluen Heroin vysoká

tvrdé

Morfin Durman Crack LSD Lysohlávky

vysoká až střední

tvrdé

Kokain Pervitin Alkohol

střední

tvrdé

Ecstasy Efedrin Kodein Marihuana

relativně malá

měkké

Hašiš Kokový čaj

prakticky bez rizika

měkké

Káva Čaj

Příloha č. 3 Skríningový dotazník pro dospívající, identifikující rizikové oblasti (Volně podle R. E. Tartera adaptovali Nešpor, Csémy a Műllerová, 1995) – 18. verze) ANONIMNÍ DOTAZNÍK- NEVYPŇUJTE JMÉNO Počet dovršených let věku: Pohlaví:

mužské

ženské

I. ČÁST Odpověz, prosím na všechny následující otázky. Zakřížkuj „souhlasí“ nebo „nesouhlasí“. I když to nebude úplně přesné, odpověz podle toho, jestli je pravdivá odpověď podle tvého názoru blíže souhlasu nebo nesouhlasu. Odpovědi se týkají období posledních 12 měsíců, pokud není uvedeno jinak. 1.

Ukradli přátelé něco v obchodě nebo úmyslně poškodili cizí majetek během

posledních 12 měsíců? souhlasí

nesouhlasí

2. Patříš do party, která se zabývá něčím nezákonným? souhlasí

nesouhlasí

3. Měl (měla) jsi někdy pocit, že pití alkoholu, braní drog nebo hazardní hru přestáváš ovládat? souhlasí

nesouhlasí

4. Stalo se ti někdy, že jsi utratil (utratila) příliš mnoho peněz za alkohol, jiné drogy nebo hazardní hru a přišel (přišla) jsi tak o jiné aktivity, věci, hodnoty? souhlasí

nesouhlasí

5. Stalo se ti někdy, že jsi pod vlivem alkoholu nebo drog něco nedodržel (nedodržela), např. byl (byla) jsi v noci přes zákaz mimo domov nebo porušil (porušila) zákon? souhlasí

nesouhlasí

6. Mění se ti často vlivem alkoholu nebo drog nálada ve velmi šťastné do velmi smutné? souhlasí

nesouhlasí

7. Měl (měla) jsi někdy úraz pod vlivem alkoholu nebo drog? souhlasí

nesouhlasí

8. Ublížil (ublížila) jsi někdy někomu nechtěně pod vlivem drog nebo alkoholu? souhlasí

nesouhlasí

9. Stalo se ti, že ses pod vlivem alkoholu nebo drogy vážně pohádal (pohádala) s přáteli nebo s někým z rodiny? souhlasí

nesouhlasí

10. Stalo se ti někdy, že sis později nepamatoval (nepamatovala) co jsi dělal (dělala) pod vlivem alkoholu? souhlasí

nesouhlasí

II. ČÁST Jak často jsi měl (měla) během posledních 30 dnů některou z následujících látek? Zakřížkuj příslušný údaj. 1. Alkohol včetně piva: ani 1x 1 – 2x 3 – 9x 10 – 20x více než 20x ne v posledních 30 dnech, ale dříve 7 2. Tabák: ani 1x 1 – 2x 3 – 9x 10 – 20x

více než 20x ne v posledních 30 dnech, ale dříve 3. Marihuana nebo hašiš: ani 1x 1 – 2x 3 – 9x 10 – 20x více než 20x ne v posledních 30 dnech, ale dříve 4. Pervitin, efedrin, amfetamin: ani 1x 1 – 2x 3 – 9x 10 – 20x více než 20x ne v posledních 30 dnech, ale dříve 5. LSD, tripy, ecstasy a jiné halucinogeny: ani 1x 1 – 2x 3 – 9x 10 – 20x více než 20x ne v posledních 30 dnech, ale dříve 6. Tlumivé látky a léky na spaní: ani 1x 1 – 2x 3 – 9x 10 – 20x více než 20x ne v posledních 30 dnech, ale dříve

7. Léky proti bolestem: ani 1x 1 – 2x 3 – 9x 10 – 20x více než 20x ne v posledních 30 dnech, ale dříve 8. Opiáty (heroin, braun, kodein): ani 1x 1 – 2x 3 – 9x 10 – 20x více než 20x ne v posledních 30 dnech, ale dříve 9. Těkavé látky (čichání): ani 1x 1 – 2x 3 – 9x 10 – 20x více než 20x ne v posledních 30 dnech, ale dříve 10. Kokain: ani 1x 1 – 2x 3 – 9x 10 – 20x více než 20x ne v posledních 30 dnech, ale dříve

11. Jiné návykové látky ani 1x 1 – 2x 3 – 9x 10 – 20x více než 20x ne v posledních 30 dnech, ale dříve 12. Hazardní hra (sázky, automaty, karty o peníze a podobně): ani 1x 1 – 2x 3 – 9x 10 – 20x více než 20x ne v posledních 30 dnech, ale dříve III. ČÁST Čemu z následujících 12 položek jsi dával (dávala) případně přednost? Za příslušný název zakřížkuj velké P. Co z následujících 12 položek ti případně způsobilo největší nesnáze? Za příslušný název zakřížkuj vykřičník. 1. Alkohol včetně piva:

P

!

2. Tabák:

P

!

3. Marihuana nebo hašiš:

P

!

4. Pervitin, efedrin, amfetamin:

P

!

5. LSD, tripy, ecstasy a jiné halucinogeny:

P

!

6. Tlumivé látky a léky na spaní:

P

!

7. Léky proti bolestem:

P

!

8. Opiáty (heroin, braun, kodein):

P

!

9. Těkavé látky (čichání):

P

!

10. Kokain:

P

!

11. Jiné návykové látky

P

!

12. Hazardní hra (sázky, automaty, karty o peníze a podobně): P

!

Projdi prosím ještě jednou odpovědi na otázky ze všech oblastí a ověř si, že u každé otázky je zakřížkováno „souhlasí“ nebo „nesouhlasí“.

Zdroj: Nešpor, K. & Csémy, L. (1996). Léčba a prevence závislostí. Praha: Psychiatrické centrum Praha 9, ( www.drnespor.eu/tartk8.doc) Příloha č. 4 SEZNAM LEGISLATIVNÍCH DOKUMENTŮ ČESKÉ REPUBLIKY PRO OBLAST PREVENCE SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÝCH JEVŮ ZÁKLADNÍ LEGISLATIVNÍ NORMY ČESKÉ REPUBLIKY Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Vyhláška č. 72/2005 Sb. o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Vyhláška č. 263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí. Vyhláška č. 74/2005 Sb. o zájmovém vzdělávání. Vyhláška č. 15/2005 Sb., kterou se stanoví náležitosti dlouhodobých záměrů, výročních zpráv a vlastního hodnocení školy. Zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. Vyhláška č. 317/2005 Sb. o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků. Zákon č. 109/2002 Sb. o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů.

Vyhláška č.458/2005 Sb., kterou se upravují podrobnosti o organizaci výchovně vzdělávací péče ve střediscích výchovné péče. Vyhláška č. 438/2006 Sb., kterou se upravují podrobnosti výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních. Ministerstvo zdravotnictví Zákon č. 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými toxikomaniemi a o změně souvisejících zákonů. Zákon č. 167/98 Sb. o návykových látkách. Ministerstvo financí Zákon č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů. Zákon č.143/1992 Sb. o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech. Zákon č. 202/1990 Sb. o loteriích a podobných hrách. Ministerstvo spravedlnosti Trestní zákon č. 140/1961 Sb. Nařízení vlády č.114/1999 Sb., kterým se pro účely trestního zákona stanoví, co se považuje za jedy, nakažlivé choroby a škůdce. Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě a o změně dalších zákonů. Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Ministerstvo vnitra Zákon č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky. Zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích. Zákon č. 129/2000 Sb. o krajích. Zákon č.128/2000 Sb. o obcích. Ministerstvo práce a sociálních věcí Zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině. Zákoník práce č. 262/2006 Sb. Zákon č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu. Zákon č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře. Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách.

ZÁKLADNÍ MEZINÁRODNÍ NORMY Ministerstvo zahraničních věcí 47/1965 Sb. Jednotná úmluva o omamných látkách z roku 1961. 62/1989 Sb. Úmluva o psychotropních látkách z roku 1971. 458/1991 Sb. Protokol o změnách Jednotné úmluvy o omamných látkách z roku 196. 462/1991 Sb. Úmluva OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z roku 1988. Všeobecná deklarace lidských práv. 120/1976 Sb. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských sociálních a kulturních právech. 104/1991 Sb. Úmluva o právech dítěte. 209/1992 Sb. Evropská úmluva o lidských právech (Úmluva o ochraně lidských práv a svobod. Světová zdravotnická organizace (World Health Organization) Projekt WHO "Zdravá města" a "Zdravá škola". Evropský akční plán o alkoholu 2000–2005. Rámcová úmluva o kontrole tabáku. Evropský parlament a Rada Evropy 1150/2007/ES Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č, kterým se na období let 2007–2013 zavádí zvláštní program "Drogová prevence a informovanost o drogách" jako součást obecného programu "Základní práva a spravedlnost".

Příloha č. 5 Další zajímavé odkazy: Katalog odkazů využitelných pro vzdělávání http://www.ewa.cz Oficiální www stránky SIPVZ http://www.msmt.cz/vzdelavani/sipvz Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy http://www.msmt.cz Server pro vyhledávání obrázků http://www.picsearch.com Portál na podporu výuky s interaktivními tabulemi http://www.veskole.cz Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu http://www.planovanirodiny.cz Vzdělávací a informační portál pro základní a střední školy http://www.skolaonline.cz/

Zajímavé odkazy (Ústav pedagogických věd Filozofické fakulty MU Brno) http://www.phil.muni.cz/ped/cz/view.php?cisloclanku=2003110501 Portál územního plánování (lze nalézt i koncepční materiály k SPJ) http://portal.uur.cz/o-portalu/o-portalu.asp Ministerstvo vnitra – Bezpečnost a prevence http://www.mvcr.cz/bezpecnost/index.html Prev-Centrum – občanské sdružení http://www.prevcentrum.cz/cz/home/ Jak předejít drogovým problémům (PPP Olomouc) http://home.tiscali.cz/~cz287047/drogy/drogy.html#zavislosti Informační portál o ilegálních i legálních drogách http://www.drogy-info.cz/index.php Různé odkazy na www stránky o drogách http://www.zacatek.cz/katalog/www/spolecnost/zdravi/drogy/ První český zdravotnický portál http://nova.medicina.cz/default.dss?s_ts=39106,5235648148 Informační portál k BOZP (zařazena i problematika školství) http://www.bozpinfo.cz/ Pražská konzervatoř – stránky VP a ŠMP (vhodné jako vzorový materiál) http://www.prgcons.cz/poradce.asp (http://www.skolspec.cz/soubor/metodik-pp-metod-manual-prevence.pdf)