MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ INFORMOVANOST SPOLEČNOSTI O VHODNÉM ŘEŠENÍ BYTOVÉHO INTERIÉRU

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV NÁBYTKU, DESIGNU A BYDLENÍ

INFORMOVANOST SPOLEČNOSTI O VHODNÉM ŘEŠENÍ BYTOVÉHO INTERIÉRU BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

2009/2010

Nikola Kristenová

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Informovanost společnosti o vhodném řešení bytového interiéru zpracovala sama a uvedla jsem všechny pouţité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uloţena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, ţe před sepsáním licenční smlouvy o vyuţití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyţádá písemné stanovisko univerzity o tom, ţe předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne:

Nikola Kristenová

Poděkování: Na tomto místě bych chtěla poděkovat doc. Dr. Ing. Bruneckému za ochotu a trpělivost při odborném vedení mé bakalářské práce a doc. PhDr. Linhartové, CSc. za rady ohledně sestavování dotazníku. Velké díky patří ovšem také všem respondentům mého dotazníku.

„Domov je dílo, překrásné stejně jako přetěţké. A kaţdodenní.“ Miroslav Horníček

Abstrakt Vypracovala: Kristenová Nikola Název práce: Informovanost společnosti o vhodném řešení bytového interiéru Tato práce zpracovává způsob uţití jednotlivých sloţek tvořících bytový interiér. Shrnuje poznatky o vyuţití světla, barevnosti či rozloţení zařizovacích předmětů a zabývá se také různými vlastnostmi materiálového řešení stavebních prvků ohraničujících daný prostor. Tyto poznatky pak vyuţívá v anketě, kde pomocí dotazníků zjišťuje, zdali má mladá generace o této problematice dostatečné povědomí a zajímají se o ni, či nikoliv. Klíčová slova: bydlení, interiér, byt, nábytek, světlo, barva

Abstract Author: Kristenová Nikola Title: Awareness of people about appropriate solution of quarter interior

This paper compiles the way of using every single element creating interior of home. It summarizes knowledge about using light, colours or arrangement of furnishings. Also it deals with different characters of material solutions of items defining specific area. These pieces of knowledge are employed in public inquiry which uses questionnaires to learn whether young people know enough about these problems and if they are taking an interest in them.

Key Words: habitation, interior, apartment, furniture, lighting, colour

Obsah 1

Úvod .......................................................................................................................... 3

2

Cíl práce a metodika ............................................................................................... 4

3

Interiér ...................................................................................................................... 5 3.1

Psychická pohoda v interiéru ............................................................................. 5

4

Byt ............................................................................................................................. 6

5

Tvorba bytového interiéru ...................................................................................... 9 5.1

Bytová dispozice ................................................................................................ 9

5.1.1

Zóny .......................................................................................................... 10

5.1.2

Zóna komunikací ...................................................................................... 11

5.1.3

Zóna činností............................................................................................. 11

5.1.4

Zóna ukládání ........................................................................................... 12

5.2

Stavební prvky ohraničující a dělící prostor bytu ............................................ 13

5.2.1

Podlaha...................................................................................................... 14

5.2.2

Stěny ......................................................................................................... 17

5.2.3

Strop .......................................................................................................... 19

5.2.4

Okna .......................................................................................................... 19

5.2.5

Dveře ......................................................................................................... 20

5.2.6

Detaily prvků vymezujících prostor ......................................................... 20

5.3

Zařizovací prvky .............................................................................................. 20

5.3.1

Pevně svázané se stavbou ......................................................................... 20

5.3.2

Volné zařizovací prvky ............................................................................. 21

5.4

Světlo................................................................................................................ 23

5.4.1

Přirozené světlo......................................................................................... 23

5.4.2

Umělé osvětlení ........................................................................................ 24

5.5

Barvy v interiéru .............................................................................................. 26

5.5.1 5.6

6

Psychologické účinky barev ..................................................................... 27

Vzduch ............................................................................................................. 29

5.6.1

Odéry ........................................................................................................ 29

5.6.2

Tepelná pohoda ......................................................................................... 30

Jednotlivé místnosti ............................................................................................... 31 6.1

Předsíň .............................................................................................................. 31

6.2

Loţnice ............................................................................................................. 31 1

7

6.3

Pokoj pro děti ................................................................................................... 32

6.4

Obývací pokoj .................................................................................................. 33

6.5

Prostor pro stolování ........................................................................................ 34

6.6

Pracovna, dílna ................................................................................................. 35

6.7

Kuchyně ........................................................................................................... 35

6.8

Spíţ................................................................................................................... 36

6.9

Koupelna .......................................................................................................... 37

6.10

WC ................................................................................................................... 37

6.11

Komora ............................................................................................................. 37

Výsledky ankety ..................................................................................................... 38 7.1

Vědomostní otázky........................................................................................... 38

7.2

Otázky týkající se realizace a inspirace k vytváření bytového interiéru .......... 46

8

Diskuze.................................................................................................................... 49

9

Závěr ....................................................................................................................... 51

10 Summary ................................................................................................................ 52 11 Literatura a zdroje ................................................................................................ 53 12 Seznam obrázků a tabulek .................................................................................... 54

2

1 Úvod Vnější prostředí silně ovlivňuje kaţdého jednotlivce, bytové prostředí pak o to více, ţe v něm tráví velmi mnoho času. Proto je nutno věnovat tvorbě a zařizování obytného interiéru velkou péči. Domov by měl být místem klidu, kde kaţdý člověk nachází nejen ochranu před povětrnostními vlivy, ale také soukromí a prostor pro vykonávání běţných kaţdodenních činností. Poskytuje člověku prostředí, kam se kaţdý večer vrací, kde můţe odpočívat a připravovat se na další náročný den. Je proto nutné, aby se bytový prostor

se

řídil

určitými

pravidly,

jako

například

pravidly

hygienickými,

bezpečnostními, technickými či estetickými, i kdyţ se jedná o prostor vytvářený svobodnou individualitou jednotlivce. Jedním z nejdůleţitějších kritérií musí tedy být, aby byt vyhovoval potřebám a mentalitě jednotlivce.

3

2 Cíl práce a metodika Cílem práce je definovat bytový interiér, výhody a nevýhody různých typů bydlení a zpracovat obecná pravidla tvorby bytového interiéru. Pomocí dotazníku volně přístupnému na internetu pak zjistit, zdali mají lidé o této problematice dostatečné povědomí, zda se o ni zajímají či nikoliv. Tato práce byla tvořena kompilační formou, s vyuţitím vědomostí nabytých během studia, osobních úvah a za pomoci studijní literatury nebo informací získaných z ankety.

Metodika V první části práce jsou shrnuty vlastnosti bytového interiéru a různé moţnosti bydlení. V návaznosti na to jsou uvedena kritéria pro tvorbu takového bytového interiéru, který odpovídá všem poţadavkům soudobé společnosti i individuálním potřebám jednotlivce, nebo skupiny uţivatelů. Tato kritéria jsou dále uplatněna na jednotlivé místnosti bytového interiéru Druhá část práce se zabývá informovaností lidí o této problematice. Tato byla zjišťována pomocí dotazníku, který obsahoval otázky týkající se vědomostí ohledně bytového interiéru, názorů na úlohu sdělovacích prostředků, které se věnují tomuto tématu, a doplňujícími otázkami, které přibliţují rozloţení respondentů. Pro objektivní statistické vyhodnocení bylo třeba nejméně sto respondentů různého věku a pohlaví. Pouţitý dotazník byl anonymní. Po dobu jednoho týdne byl dotazník umístěn na www stránkách, které se specializují na jejich zveřejňování, www.vyplnto.cz, kde je současně volně přístupný i výsledek průzkumné ankety.

4

3 Interiér Interiér je vnitřní prostor objektu vyhrazený pro činnosti lidí, pro které je určen a navrţen. Privátní interiér je vytvořen pro pobyt a činnosti konkrétního člověka, nebo jasně definované skupiny osob (rodina) a jejich potřeby. (Hála, 2009) Bydlení je jednou ze základních potřeb člověka. Pod domácí střechou je nalézána nejen ochrana před povětrnostními vlivy, ale tento prostor poskytuje také regeneraci celého organismu. Bydlení je dynamický proces, který se mění s časem a potřebami uţivatelů. Kvalitu bydlení ovlivňuje například typ bytu, jeho velikost, dispoziční řešení či orientace ke světovým stranám. Počátky profesionálního přístupu k otázce kultury bydlení sahají do dvacátých let minulého století a souvisí s obdobím funkcionalistické architektury, kdy se bydlení začalo zkoumat jako soubor činností a začalo být vnímáno jako dynamický proces probíhající ve vymezeném prostoru domu nebo bytu. (Kanická, 2008) Jednotlivé interiéry se liší také v závislosti na geografickém umístění samotného prostoru, stejně jako na kulturní příslušnosti jeho uţivatelů.

3.1

Psychická pohoda v interiéru Psychická pohoda je v interiéru navozována nejen funkčním řešením prostoru,

ale také faktory jako materiálové provedení zařizovacích prvků, jejich tvar a barva. Velmi dobře působí předměty, ke kterým chová majitel určitý citový vztah, nebo květiny, které příznivě ovlivňují interiérové mikroklima. Nejdůleţitějšími faktory pro psychickou pohodu jsou však harmonické vztahy mezi lidmi. Z hlediska psychického vnímání mají nejpříznivější vliv materiály přírodní, které vytváří velmi příjemné mikroklima. Nejpouţívanějším materiálem stále zůstává dřevo, pouţívá se však i bavlna, proutí, len, lýko nebo vlna. Porézní materiály jako dřevo navíc významně přispívají k regulaci vlhkosti prostředí, povrch dřeva má navíc příjemnou povrchovou teplotu, protoţe velmi málo vedou teplo a jeho teplota tak zůstává stejná jako teplota prostředí.

5

4 Byt Byt je prostor ve stavebním objektu obývaný společně vymezenou skupinou nebo

jednou

osobou.

Lokace

bytu

se

posuzuje

z hlediska

urbanistického

a architektonického prostoru. Obojí má vliv na moţnosti tvorby interiéru. Urbanistickým prostředím se rozumí umístění bytového prostoru v krajině a zástavbě. Tím je myšleno bydlení ve městě či na vesnici. Obojí má své výhody i nevýhody a záleţí pouze na uţivateli, jak si zvolí. Tabulka 1: Klady a zápory různého druhu urbanistického prostředí (Hála, 2009)

zápory

klady 

  město

    

 vesnice 



výrazná blízkost lidí a přitom bydlení v anonymitě snadná dostupnost obchodů a škol kulturní aktivity a atrakce v blízkosti snadná doprava i v noci blízkost velkých dopravních uzlů větší moţnosti zaměstnání rychlá dostupnost lékařské péče bydlení v omezené komunitě lidí, kteří se znají a často si dokáţou vzájemně pomoci zdravější ovzduší a lepší ţivotní prostředí děti mají více svobody a pohybu v přírodě moţnost vlastní produkce části potravin 6



   







ne vţdy je v blízkosti zeleň či park (zvláště pro děti) dopravní ruch můţe být nebezpečný nikdy není úplné ticho větší finanční zátěţ rodiny anonymita není výhodná v okamţiku, kdy je potřebná pomoc je třeba se déle dopravovat do zaměstnání, za kulturou, do školy… vzdálená lékařská péče, obchody a úřady vyřízení problémů na radnici je jednodušší, vše co přesahuje její pravomoc je však horší

Architektonickým prostředím je myšlen prostor, který vytváří sama architektura stavby. Typy a některé vlastnosti bytů dle architektonického prostoru: 

Byt v rodinném domě či řadové zástavbě - spojuje výhody bydlení ve městě a na vesnici. Je zde větší napojení na přírodu, ale stále dobrá dostupnost dopravy, obchodů apod. Minimum okolních bytů umocňuje intimitu bydlení.



Byt v domě z pálených cihel - tyto byty mívají poměrně velkou plochu a vysoké stropy, coţ umoţňuje vestavbu galerie, často se zde nachází průchozí místnosti, které do jisté míry sniţují intimitu bydlení.



Byt v cihlovém domě 30. let minulého století (funkcionalismus) - mívá dobré dispoziční řešení, typickým znakem je pásové okno, byty mají rozdělenou společenskou a intimní část bytu.



Byt v panelovém domě - kvalita tohoto typu bydlení je dána technickými moţnostmi pouţitých materiálů a morální a fyzickou opotřebovaností těchto bytových řešení. V původním vybavení bytu se jiţ nacházela kuchyňská linka, stejně jako bytové jádro s vanou, umyvadlem i toaletou, mnohdy i vestavěná předsíňová skříň. V dnešní době se tyto byty často přestavují (hlavně umakartové jádro).



Mezonetový byt - je víceúrovňový byt s vlastním vnitřním schodištěm, spojuje výhody bydlení v bytě a samostatném domku. První mezonetový byt byl od Le Corbusiera.



Terasový byt - je vhodný do svaţitého terénu, střecha spodního bytu je vyuţívána jako terasa horního.



Podkrovní byt - můţe být součástí nástavby, ale mnohdy je to přestavěný původně nevyuţitý prostor půdy. Nabízí atraktivní výhledy, menší hluk, lepší kvalitu ovzduší.



Loftový byt - vyuţívá zchátralých průmyslových a zemědělských prostor. Vyuţívá velké světlé výšky prostoru, velkoplošného prosklení, libovolně členitelné volné plochy, moţnosti vestavění galerie.

7

Home Staging V současné době se u nás rozmáhá v USA poměrně dlouho známý Home Staging. Je to příprava domu nebo bytu, který byl aţ doposud domovem, k nafocení fotografií pro realitní kanceláře a k prohlídce potenciálních zájemců. Po provedení Stagingu se stane nemovitostí, která bude moci být úspěšně uvedena na realitní trh jako standardní produkt. Tento proces má více do činění s realitní činností a prodejem neţ s bytovým návrhářstvím, dekorováním nebo malováním, jak se mnoho lidí domnívá. Jedná se hlavně o přípravu domu k prodeji tak, aby prodej byl finančně co nejvýnosnější pro prodávajícího. Je to proces „vyjmutí domova z domu“, odstranění osobního vkusu prodávajícího, aniţ by se však nemovitost stala sterilní, neatraktivní nebo dokonce odpuzující. (www.homestaging.cz)

8

5 Tvorba bytového interiéru Při tvorbě bytového interiéru se pracuje s několika nástroji, které napomáhají vytvořit harmonické prostředí uzpůsobené konkrétnímu uţivateli. Jsou to stavební prvky ohraničující a dělící prostor bytu, bytová dispozice, které zahrnuje mimo jiné i vazbu na okolní prostor, zařizovací předměty, a to jak pevně vázané ke stavbě, tak mobilní, a dále práce se světlem, vzduchem a barvou v interiéru. Všechny tyto náleţitosti musí ctít určitá pravidla, aby byl byt harmonický a umoţňoval svým uţivatelům dostatečnou regeneraci. Především však jde o vytvoření domova.

5.1 Bytová dispozice Pro vytvoření optimálního bytového řešení je vţdy třeba přiměřeného prostoru. Počet místností a jejich velikosti je třeba dimenzovat na základě nároků a ţivotního stylu uţivatel, jejich věkového sloţení, vzájemných vazeb jednotlivých uţivatelů a četnosti a druhu návštěv. Rozčleněním celkové plochy bytu na jednotlivé místnosti a vzájemným vztahem mezi těmito místnostmi vzniká bytová dispozice. V daném prostoru je třeba plně vyuţít jeho potenciál. Jelikoţ jsou s ohledem na čas měněny poţadavky majitele, je třeba, aby se prostor byl schopný přizpůsobit všem těmto poţadavkům i potřebám. Vhodná bytová dispozice výrazně ovlivňuje kvalitu bydlení, a to nezávisle na velikosti obývaného prostoru. Činnosti provozované v bytě je třeba specifikovat, aby prostor, který je třeba vytvořit, byl nejen esteticky na výši, ale aby měl i dostatečnou funkčnost. Dle vazby na místo konání se činnosti dělí na základní, které lze provozovat pouze na určitém místě, a proměnlivé, které lze provozovat kdekoliv. Dále záleţí, zda je činnost vykonávána individuálně, nebo společně. Pro vytvoření ideálních podmínek v bytě je primárně třeba znát potřeby a poţadavky jeho uţivatelů. K tomu slouţí analýza způsobu ţivota všech členů domácnosti, která musí být v rovnováze s analýzou moţností bytu. Pro určité činnosti se vymezuje určité místo v bytě, vytváří se zóny. V menších bytech je ovšem třeba tyto zóny slučovat. Umístění nábytku mimo tyto cesty zajišťuje bezkoliznost provozu.

9

V kaţdém bytě by měli mít jeho obyvatelé prostor pro společné či společenské aktivity, stejně jako pro ty soukromé. Tyto dvě odlišné funkce bytu jej rozdělují na zónu společenskou a zónu privátní. Společenská zóna je určena nejen pro společné činnosti majitelů prostoru, nýbrţ také k přijímání návštěv a pohybu cizích osob. Do privátní zóny mají přístup většinou jen přímí obyvatelé domu. Společenská zóna by měla přímo navazovat na vstup a během pohybu v ní by návštěva neměla procházet zónou privátní. (např. při cestě na WC). Dispozičně jsou místnosti v prostoru bytu rozděleny na obytné a uţitné. Obytné místnosti musí mít minimální výměru 8 m2, je zde potřeba dostatečná moţnost vytápění a větrání. Slouţí pro přímý pobyt uţívajících osob. Místnosti uţitné jsou spíše technického a technologického rázu a jsou určené pouze pro krátkodobý pobyt či pohyb. Půdorysná plocha se také člení dle činností zde provozovaných. Jsou to: 

společné prostory obytné - jídelna, obývací pokoj



individuální prostory obytné - pracovna, loţnice



hospodářské příslušenství - kuchyně, komora



sanitární příslušenství - WC, koupelna, sauna



komunikační prostory - zádveří, předsíň, chodba, schodiště



technické příslušenství - dílna, kotelna



volné prostory - terasa, balkon, loggie



nebytová část - sklep, garáţ, altán (Kanická, 2008)

5.1.1 Zóny Bytový prostor musí uţivatelům poskytovat prostor pro jednotlivé aktivity, a to jednotlivě i společně, musí splňovat nároky na ukládání veškerých věcí a v neposlední řadě musí umoţňovat bezkolizní pohyb po bytě. Těmto třem poţadavkům odpovídají tři funkční zóny, které se v kaţdém bytě nachází. Je to zóna činností, zóna úloţná a zóna komunikací. Tyto zóny se nachází v celkové bytové dispozici i jednotlivých místnostech.

10

5.1.2 Zóna komunikací Komunikační zóna prochází celým bytovým prostorem, propojuje jednotlivé místnosti a umoţňuje přístup ke všem zařizovacím předmětům, vyústěním technologií či úloţným prostorům. Vţdy musí umoţňovat jejich funkční vyuţití. Tyto komunikační tahy spojují a zároveň oddělují druhé dvě zóny, které na ně navazují. Šířka této zóny musí umoţňovat i pohyb a manipulaci s předměty, či za pomoci protopedických pomůcek. Velmi příhodné je dimenzovat ji i pro pohyb na invalidním vozíku. Vţdy zde musí existovat části, kde se mohou vyhnout osoby, které se v místnosti či po bytě pohybují. V této zóně, nebo na její hranici, by se měly vyskytovat všechny řídicí technologie, jako například vypínače či ovladače topení. Začátek se nachází u vstupu do bytu, velikost se odvíjí také od počtu osob, které se tam mohou nacházet v jednom momentě (př. předsíň). Dimenzování těchto prostor vychází primárně z antropometrie člověka, z rozměrů předmětů, které budou během provozu bytu přemisťovány a z rozměrů zařizovacích předmětů, které je tam nutno při stěhování či přestavbě vměstnat. Prostor pro pohyb by neměl být uţší neţ 800 mm, coţ umoţňuje i pohodlný průchod osoby nesoucí nějaký předmět, chodící o berlích či dokonce průjezd invalidního vozíku. Komunikační tahy se skládají ze základní osy a vedlejších větví, na které se základní osa rozděluje. V místě rozdělení (či spojení) vznikají komunikační uzly. Tyto se většinou nachází u dveří před vstupem do místnosti. Dveře se proto většinou otevírají dovnitř místnosti (kromě malých prostor, př. WC), křídlem k bliţší stěně místnosti. Osoba má při vstupu do prostoru lepší rozhled a orientaci po místnosti. Mohou však existovat ještě další individuální poţadavky pro dimenzování těchto prostor, jako je například cvičení, společné vaření či domácí oslavy. 5.1.3 Zóna činností Zóna činností tvoří největší část bytu. Vychází z předpokladu, ţe všechny činnosti nelze provozovat v jednom prostoru, proto je byt rozčleněn na jednotlivá území, z nichţ kaţdé slouţí svému účelu. Jsou vybavena nábytkem a zařizovacími předměty, které slouţí dané činnosti nebo ji umoţňují, ale musí také obsahovat i volný prostor k aktivitě potřebný. Tato zóna musí vţdy navazovat na zónu komunikační, její velikost musí být odvozena od prostoru nutného k plnému funkčnímu vyuţití území.

11

Různé aktivity se mohou slučovat v jedné zóně, komunikace však musí být dostatečně dimenzovaná, aby nedocházelo k omezování jedné či druhé činnosti. V těchto prostorách lidé korigují míru soukromí, v jaké provádí tu či onu činnost. Mohou být provozovány individuálně v soukromí, či kolektivně ve společném prostoru. Rozsah těchto aktivit a jejich rozmanitost určují základní parametry obytného prostoru. Základními aktivitami jsou: 

odpočinek, spánek a obnova sil, rozmnoţování



hygienická očista organismu a vyměšování



přijímání potravy a její příprava



společný a společenský ţivot s osobami, se kterými je byt sdílen



společné a individuální sledování audiovizuálních prostředků Tyto jsou rozšířeny o řadu činností doplňkových, které mohou být vykonávány

v jiných prostorách neţ přímo k tomu určených. Jsou to například: 

společenské návštěvy



pracovní a obchodní činnosti



sportovní aktivity, posilování (Hála, 2009) Rozborem všech činností, které chce uţivatel v bytě provozovat, se získá přehled

o základních prostorových potřebách klienta, a to podle obvyklých rozměrů nábytkového vybavení a zařizovacích prvků potřebných ke kaţdé z těchto činností. Předměty, které jsou pouţívány ve vzájemné vazbě, vychází z antropometrických parametrů člověka při aktivitách, ke kterým jsou určeny. Je třeba také počítat s tím, ţe některé činnosti jsou prováděny všemi uţivateli současně a pro kaţdého z nich je třeba vytvořit potřebný prostor, a to nejen pro společně vykonávané činnosti (sledování audiovizuální techniky), ale také pro individuální činnosti vykonávané ve stejnou dobu (ranní hygiena). 5.1.4 Zóna ukládání V úloţné zóně se schraňují veškeré věci z osobního majetku uţivatelů, slouţící k provádění činností jak v bytě, tak kdekoliv jinde. Bez těchto prostor by se byt stal jen 12

nepřehledným skladištěm předmětů. Do jednotlivých částí úloţné zóny se ukládají předměty dle druhu, kaţdá část je určena pro určitý typ věcí. Úloţná zóna musí být napojená na zónu komunikací, pokud je však napojení pouze na zónu činností, jsou zde zpravidla uloţeny pouze věci slouţící ke konkrétní činnosti. Vţdy je to soubor dílčích kusů úloţného nábytku, i kdyţ můţe být ohraničena stěnami místnosti. Je třeba vytvořit prostory pro dlouhodobé a krátkodobé uloţení věcí. Krátkodobým uloţením je myšlen odkládací prostor pro uskladnění oděvů a bot návštěv. Dlouhodobé uloţení je třeba pro vše ostatní, co se v domácnosti nachází a uchovává. Například knihy, šatstvo, sportovní potřeby, nádobí, bytový textil, potraviny, potřeby pro koníčky… Úloţný prostor je ohraničen stěnami místnosti, nebo nábytku. Zpravidla je oddělen od okolního prostoru (výjimkou jsou šatní tyče v prostoru). Trendem je vytváření oddělených místností pro ukládání (šatna, komora…). Místnosti pro ukládání nemusí splňovat kritéria pro obytné místnosti. Některé mohou být pouze příslušenstvím bytu. Takovými jsou garáţ, sklep nebo komora. Tyto musí být dostatečně odvětrány, jejich zařízení se omezuje na regálové systémy, police či kontejnery. Ukládání předmětů v garáţi navíc podléhá poţárním předpisům. Dále je to spiţírna, pro ukládání potravin a šatna na ukládání oděvů. V současnosti je trendem omezovat úloţný nábytek na minimum tak, aby co největší plocha podlahy zůstala volná pro pohyb, sezení či ostatní činnosti v bytě. Potom ovšem musí dispozice bytu počítat s úloţnými místnostmi. Nábytek svou velikostí i tvarem odpovídá typu ukládaných předmětů. Jeho parametry se určují podle typu a počtu ukládaných věcí, způsobu ukládání, četnosti manipulace s uloţenými předměty a místnosti, kde se daný kus bude nacházet. V případě, ţe není úloţný prostor dostatečně dimenzovaný či je špatně řešený, začnou se tyto prostory tvořit mimovolně, jsou nevhodně umístěny a omezují provoz v bytě.

5.2 Stavební prvky ohraničující a dělící prostor bytu Kaţdá místnost v bytovém prostoru je vymezena třemi dominantními prvky, Těmi jsou podlaha, stěny a strop. Dotvářejí ji pak okna, dveře a detaily prvků, které s prostorem souvisí (radiátory, vypínače).

13

Do jisté míry lze tento prostor zvětšovat i zmenšovat. Zvětšovat jej lze odbouráním příček (v případě jejich nenosnosti). Zvětšovat lze i opticky, a to pouţitím zrcadel, nebo vhodné barevnosti v kombinaci s osvětlením. Ke zmenšování se zmíněné osvětlení s barevností pouţívají také. K dělení se pouţívají pevné či variabilní příčky z různých materiálů, členit však lze také pomocí výškových rozdílů či materiálů podlah, nebo zařizovacími prvky.

5.2.1 Podlaha Podlaha by měla především navozovat pocit stability. Poţadavky na ni se liší v závislosti na místnosti, ve které se nachází, a to z bezpečnostního, estetického, uţivatelského a zdravotního hlediska. Pozitivně působí propojení sousedních prostor sjednocením barev a materiálů. Dva různé povrchy by měly být rozděleny lištou, prahem či schodem. Při střídmém výběru podlahy má ostatní nábytek větší moţnost zaujmout. Tmavé barvy podlah se hodí spíše do větších a otevřenějších prostor. Materiály podlah Dle materiálu se dělí na studené a tvrdé podlahy a podlahy teplé a měkké. Studené a tvrdé podlahy Studené podlahy jsou velmi vhodné do hospodářských a sanitárních místností bytu, pro svou jednoduchou udrţovatelnost. Studený efekt lze zmírnit pouţitím vhodné izolace či podlahového vytápění. Materiálově tyto podlahy odpovídají například kamenu, keramickým obkladům, mramoru či cihle. Beton s povrchovou úpravou je základní podlahou, u jeho pouţití v bytovém prostoru se počítá s celoplošným překrytím. Zajišťuje základní tepelné a zvukové vlastnosti. Jsou kladeny velké nároky na kvalitu, provedení a dokončení této podlahy. V poslední době jsou nahrazovány samonivelační anhydridovou vrstvou. Samonivelační anhydridová podlaha tvoří dokonale rovný povrch. Stejně jako beton tvoří základ pro pokládku další podlahové krytiny. Ve fázi vývoje je snaha o vzhledově kvalitnější povrch. Lité

podlahy

jsou

na

bázi

epoxidových,

metylmetakrylátových

a polyuretanových pryskyřic. Jsou aplikovatelné na jakýkoliv podklad, ten však musí být na aplikaci připravený. Vyznačují se malou tloušťkou, výbornými mechanickými 14

vlastnostmi a odolností, jsou i esteticky přijatelné. Lze na ně aplikovat i protiskluzovou úpravu pomocí křemičitého písku. Dříve se pouţívaly například v obchodních centrech, ale uţ se uţívají i v bytové výstavbě. Většímu rozšíření brání vysoká cena a špatná opravitelnost beze stop. Keramická dlaţba se původně pouţívala v místnostech s vysokou vlhkostí, nyní se přesouvají i do jiných místností. Dlaţba je výborně čistitelná, s kvalitním tvrdým povrchem. Studený efekt lze zmírnit pouţitím podlahového vytápění. Kladou se na rovný a suchý podklad s pouţitím tmelu. Formáty dlaţdic jsou velmi „různé“ aţ do velikosti 600×600 mm. Pouţívají se v různé barevnosti, v lesku i matu, v kombinaci formátů a druhů. Pouţívají se i jako obklad stěn. Kámen se pouţívá v luxusnějších interiérech, nejčastěji ve vysokém lesku. Tloušťka vychází na 10 – 25 mm, s čímţ je třeba počítat ve stavebním projektu, zejména při návaznosti na jiný povrch. Pouţívá se mramor, ţula, rula, pískovec, čedič, ale i břidlice nebo onyx. Přírodní kámen se však pouţívá spíše na menších plochách neţ na celé podlaze. Existují také náhraţky přírodního kamene na bázi betonu a pryskyřic. Teraco je litá sbroušená podlahovina z kamenné drtě v cementové maltě, tato podlaha je bezespárová. Pouţívá se na namáhaných místech, jako jsou schodiště, balkony, terasy. Je velmi nenáročná na údrţbu, lze vytvořit různé barevné varianty, hrubé provedení i lesk. Místo drceného kamene se můţe pouţít i sklo či kov. Teplé a měkké podlahy Teplé podlahy se spíše pouţívají v obytných prostorách, i kdyţ ani pouţití studených podlah zde jiţ není výjimkou. Jsou to různé variace parket, plovoucích podlah či masivní palubky. Provádí se v různých kvalitách i povrchových úpravách. Jsou citlivé na teplotní a vlhkostní změny, při správném poloţení, údrţbě a omezení těchto změn mají tyto podlahy minimální opotřebení a velmi dlouhou ţivotnost. Podlaha z parket je skládaná podlaha z dřevěných dílců lepených tmelem rovnou na podkladní vrstvu. Vazba mezi jednotlivými dílci je na pero a dráţku, čímţ je zároveň zajištěna moţnost vyrovnání drobných rozměrových změn. Tloušťka i s tmelem bývá 15 – 28 mm, formáty dle výrobce. Je to nejčastější podlahovina, jednotlivé dílce se vyrábí z tvrdých dřevin jako dub a buk, ale uţ i z jasanu, teaku či bambusu. Parkety se lakují, nechává se vyniknout přirozená barva a textura dřeva, moření se pouţívá pouze na sjednocení barvy celé podlahy.

15

Mozaikové, neboli kazetové podlahy se skládají z dřevěných čtverců o tloušťce 8 mm a ploše 120×120 nebo 160×160 mm, lepených tmelem na podklad a skládaných do vzorů. Palubová podlaha se skládá z desek o různých délkách a šířkách, pokládají se na sucho na rošt a vázány jsou k sobě na pero a dráţku. K roštu se fixují přes pero kolářskými hřebíky. Je to levnější varianta neţ parkety, vyrábí se z méně ušlechtilých dřevin (modřín, borovice). Plovoucí podlaha je novodobou dřevěnou podlahou. Podlaha se klade na fólii, po které dílce klouţou. Jednotlivé dílce jsou k sobě lepeny nebo propojeny perem a dráţkou, podlahová vrstva není pevně spojena s podkladem a můţe dilatovat. Proto se mezi podlahou a stěnou nechává 10 – 15 mm spára, která se zakrývá lištou. Vyrábí se mnoho barevných i cenových variant, v dýze nebo ve fólii. Verze ve fólii je levnější variantou, pouţívá se tam, kde jsou kladeny vysoké nároky na mechanické vlastnosti. Z jiných materiálů lze pouţít například nerez, sklo či plasty, a to ve specifických interiérech jako efektní výtvarné řešení, které je však výrazně cenově náročnější. Podlahové krytiny Podlahové krytiny nejsou součástí podlahy, lze je měnit bez stavebního zásahu. Mají kratší ţivotnost, po opotřebení je třeba je vyměnit. Textilní krytiny neboli koberce se pouţívají celoplošně, tzv. ode zdi ke zdi, nebo v kusové, formátové formě. Na podlahu se nelepí, jen kladou, pouze v případě potřeby se pouţívá oboustranná lepicí páska. Cena se odvíjí od materiálu, způsobu zpracování, trvanlivosti,

kvality.

Existují

koberce

zátěţové,

se

samočisticí

schopností,

s protipoţárními vlastnostmi, antistatické… Korkové krytiny vytváří velmi příjemný povrch s přirozeným přírodním vzhledem. Pouţívají se jako lepené čtverce, jsou měkké, se správnou povrchovou úpravou dostatečně mechanicky odolné. Je to mimořádně elastický materiál, který poskytuje velmi dobrou zvukovou a teplotní izolaci. Je snadno opracovatelný, odolný proti opotřebení, mikroorganismům i chemikáliím. Linolea jsou krytiny z přírodních materiálů (drcený korek, lněný olej, pryskyřice, vápenec, dřevní moučka, přírodní pigmenty), která jsou však velmi často zaměňována s PVC. Lepí se lepidlem, mají tloušťku 3 – 6 mm, vzniklé spáry se nechávají volně, nebo se plní tmelem. Vizuálně napodobují vzhledy jiných podlah, Mají

16

však i své specifické vzory. Tlumí kročejový hluk, tepelně izolují, některá mohou být i antistatická. Gumy jsou specifické syntetické krytiny, které se pouţívají nejčastěji do čisticích zón. Na podklad jsou lepené, pouţití a vlastnosti mají obdobné jako linoleum. Další moţnosti podlah Zdvojené podlahy mají velkou výhodu flexibilních kabelových rozvodů, které jsou přístupné po odejmutí dílce. Velkou výhodou je moţnost umístění podlahové zásuvky kdekoli je potřeba, stejně jako vyvedení kabelů. U sofistikovanějších řešení lze pod podlahou vést i vodu, odpady či vzduchotechniku. Výška této podlahy je minimálně 40 mm, obvykleji však 80 – 120 mm i více, proto se s tímto řešením musí počítat jiţ v prvních fázích stavby. Z praktického hlediska by měly být stěny chráněny proti mechanickému poškození sokly. Materiál můţe a nemusí být totoţný s materiálem podlahy, lze jej takto potlačit i zvýraznit. V místě styku různých materiálů vzniká nebezpečí výškového rozdílu mezi těmito materiály, nebo volné spáry zachytávající nečistoty. Spáry se mohou začistit tmelem, tento ovšem stárne a je třeba jej obnovovat. Lišty připevňované k jednomu z materiálů spáru nejen zakryjí, ale mohou částečně vyrovnávat výškový rozdíl. Tvrdé podlahy vyţadují častější údrţbu, prach je na nich totiţ vířen, zatímco textilní povrchy jej váţí a odstraní se aţ za pouţití vysavače. 5.2.2 Stěny Také zde existuje řada pouţívaných materiálů, z nichţ kaţdý propůjčuje stěnám specifické vlastnosti. Tyto je třeba určit dle prostoru, kde bude materiál pouţit, na jak velké ploše, umístění plochy v interiéru, zda je poţadovaná dominance či neutralita plochy. V souladu s poţadovanými vlastnostmi se dále volí struktura, vzor, dezén. Povrch musí zajistit bezprašnost, otěruvzdornost. Stejně jako u podlah se pouţívají studené a teplé materiály. Stěna se můţe nechat bez zakrytí vlastního stavebního materiálu, takţe lze vidět cihly, či kámen (u jiných materiálů se to nepouţívá), které však musí splňovat estetické poţadavky, jako kvalita a rovnoměrnost spár. S tímto řešením je třeba počítat uţ při

17

stavbě. Je vhodnější je pouţít do velkých místností, nejlépe s návazností na exteriér. Pouţívá se také zděná stěna ze skleněných tvarovek, tzv. luxfer. Omítky se v interiéru pouţívají nejčastěji hladké, vyţadují dokonale rovný povrch, struktura je pak daná kvalitou práce. Hrubá omítka případné nerovnosti skryje, hodí se však spíše do chalup, případně místností zařízených v rustikálním stylu. V principu lze pouţít jakýkoli druh omítky pouţívaný na exteriér, většinou však pouze v návaznosti na něj. Malba se aplikuje přímo na hladký povrch omítky. Barevná škála je obrovská, tvoří se většinou přimícháním pigmentu do základní bílé, coţ ale zhoršuje kvalitu barvy. Vyrábí se také barvy z výroby, jsou ale draţší. Barva můţe být aplikovaná celoplošně, můţe však vytvářet vzory a obrazce. Řada výrobků má po aplikaci mramorový, kovový, perleťový apod. efekt. Dekorativní efekt můţe být vytvořen i způsobem nanášení barvy na povrch (stříkací pistole, štětka, houba, hladítko…). Barvy musí být bez zápachu, netoxické, nehořlavé a šetrné k ţivotnímu prostředí. Tapety umoţňují velmi široké moţnosti vzorového i barevného řešení stěn. Klasickým materiálem je textil a papír, v současné době se však pouţívají i například vinylové či skelné. Textilní tapety se lepí po celé ploše přímo na omítku, nebo se napínají na rám (historické), k čemuţ lze pouţít jakoukoliv tkaninu. Papírové tapety se nanáší na povrch v pásech, existují i samolepicí. Příměs plastů zlepšuje jejich uţitné vlastnosti, mohou být omyvatelné, antistatické, prach odpuzující… Tapety s rozličnou povrchovou úpravou v současné době vyţadují profesionální aplikaci. Lze vytvořit i fototapetu s oblíbenou fotografií, poměrně novou záleţitostí jsou nálepky na zeď s velmi jednoduchou aplikací a výrazným výtvarným efektem. Obklady se pouţívají pro překrytí povrchu stěny, nevhodnosti původního povrchu pro danou místnost, či výtvarnému dotvoření prostoru. Dělí se stejně jako podlahy na teplé a studené, vyţadují však niţší nároky na mechanické vlastnosti. Mohou se pouţívat i materiály, které jsou pro podlahy nevhodné. Keramický obklad se vzhledem ke své snadné udrţovatelnosti pouţívá v kuchyních, koupelnách, musí zde však být vytvořeny příznivé podmínky pro odvětrávání a odvod vlhkosti. Lepí se na stěnu, vlastnosti viz keramické podlahy. Kámen působí přírodně a chladně (kromě pískovce). Formáty se pouţívají dle výrobce, stejně tak je třeba s ním projednat tloušťku a opracování hran. Je to luxusní materiál, který se pouţívá ve specifických interiérech, nejlépe v návaznosti na exteriér.

18

Dřevěné obloţení má velmi dobré termoizolační vlastnosti, navozuje psychicky příjemný pocit, malý prostor však ještě zmenší. Zvláště tmavé dřevo. Je montované na podpůrnou konstrukci, připevněné vruty nebo kováním, eventuelně zavěšené na kovových lištách. Dílce mohou být z masivu i konstrukčních desek. Při montáţi je třeba zanechat dostatečné spáry pro vyrovnání případných objemových změn. Mohou se pouţít i jiné materiály, jako sklo, kov, plast, opaxit, korek, umělý kámen apod. Kaţdé netypické provedení však přináší úskalí s realizací. Je třeba zjistit si vlastnosti materiálu (jak jej udrţovat, jaké je opotřebení, otěr, křehkost…) a těm uzpůsobit formát a typ uchycení. Vhodnou kombinací barevnosti a dezénů lze opticky velmi dobře korigovat velikost místnosti - světlá barva, jemný vzor a jemná omítka ji zvětšují v případě, ţe jsou aplikovány po celé výšce místnosti. Optického zvětšení místnosti lze docílit i umístěním zrcadla, které prostor i prosvětlí, je však náročné na údrţbu. Zmenšení lze naopak dosáhnout pouţitím tmavých barev či velkých vzorů ukončených pod stropem. Jednobarevná malba vytváří vhodnější podklad pro další dekorace.

5.2.3 Strop Strop se ve většině případů ponechává bílý, jednoduše omítnutý, můţe být dokončen stejně jako stěny. Při rekonstrukcích se často zakrývá sádrokartonovými podhledy, které sniţují výšku stropu či vytváří prostor pro vzduchotechniku nebo rozvody. Umoţňují také libovolné zavěšení stropního svítidla. Na chalupách bývá častým jevem přiznaná trámová konstrukce, případně bývá obloţen dřevem. Obloţení je připevněno na podpůrné konstrukci, stejně jako u obloţení stěn. Navíc můţe zlepšovat akustické či tepelné vlastnosti konstrukce.

5.2.4 Okna Materiálově se na okenní rámy pouţívá kvalitní dřevo, plasty nebo hliník. Barva okenního rámu by se měla shodovat s barvou dveří, umocňuje to pocit klidu a uspořádanosti. Je vhodné mít moţnost okna v případě potřeby zakrýt, ať uţ jako ochranu před sluncem či světlem, tak z potřeby intimity. K tomu slouţí růţné druhy rolet, vertikální

19

či horizontální ţaluzie, záclony nebo závěsy. Tvarově zajímavá okna však tvoří dekorace celému prostoru, proto není třeba je zakrývat záclonou. (Dále viz 5.4 Světlo) 5.2.5 Dveře Pomocí barevnosti a materiálu je lze v interiéru potlačit či zvýraznit. V menších prostorech lze pro ušetření místa pouţít dveře shrnovací nebo zasouvací, ta však mají sníţenou zvukovou i tepelnou izolaci. Pro lepší prostoupení světla celým interiérem je moţné pouţití dveří se skleněnou výplní. 5.2.6 Detaily prvků vymezujících prostor Tyto doplňky a drobnosti velmi vypovídají o kultivovanosti obyvatel, či zřizovatele interiéru. Patří sem garnýţe, kování úchytky, zásuvky, vypínače, prahy… Pouţitím neutrálního a sjednoceného designu je zajištěna určitá čistota prostředí a univerzální vyuţití.

5.3

Zařizovací prvky Mezi zařizovací prvky se řadí nejen nábytek, ale také technické vybavení bytu

(TV, klimatizace, topení…) nebo neviditelné části jako potrubí, elektrické vedení, prvky skryté nad podhledem či za sádrokartonovou přepáţkou. Zařizovací prostředky mohou být spojené se stavbou (vestavěné) nebo volně umístěné v prostoru, obojí mohou být jak atypické prvky vyrobené na míru, tak tzv. katalogové výrobky (sériově vyráběné prvky z běţné nabídky dodavatelů). 5.3.1 Pevně svázané se stavbou Tyto zařizovací předměty jsou většinou navrhovány uţ ve stavebním projektu. Patří mezi ně hygienické vybavení, kuchyňské linky či vestavěné skříně. Technologické a technické vybavení V případě, ţe se zařizuje novostavba, jsou sanitární předměty jiţ součástí stavebního projektu. Ovšem z důvodu rozvoje a četných inovací v tomto odvětví se 20

často ještě v této fázi zaměňují za jiné, vhodnější. Zásadním je připojení na teplou a studenou vodu a odpad. Vestavěné technologie a technické prvky jsou topení, vzduchotechnika, nebo klimatizace. Platí zde obdobné zásady jako u sanitárních předmětů, jako napojení na potřebné rozvody. Řadí se sem také ovládací čidla, spínací či řídící jednotky, péče věnovaná těmto detailům, jejich umístění, barevnosti či nápadnosti, ovlivňuje celkové působení interiéru. Nábytkové prvky Vestavěné nábytkové prvky se v interiérech běţně pouţívají od průmyslové revoluce a jejich podíl se stále zvyšuje. Zpravidla bývají umístěny do prostor nik, které vytvoří stavební konstrukce, a to zejména úloţné prostory. Vestavěné úloţné prostory, zejména skříně, se vyznačují velkou flexibilitou, moţností různorodého provedení i výtvarného řešení předních ploch, jejich způsobu otevírání. Lze rozlišovat vizuální řešení venkovních ploch a funkční řešení vnitřního vybavení. Velikost a typ vybavení by měl vţdy odpovídat typu ukládaných předmětů a potřebám uţivatele. Vnější vzhled a otevírání musí korespondovat s celkovým řešením prostoru, materiály jsou velmi různorodé. V případě, ţe se v bytě nachází dítě, je třeba mít moţnost otevírání skříně zajistit, eventuelně upravit vnitřní uspořádání tak, aby se zabránilo jeho přístupu k neţádoucím předmětům. Tato bezpečnost musí odpovídat normě ČSN 91 0100 – Nábytek – Bezpečnostní poţadavky. Kuchyňské sestavy musí být primárně napojeny na rozvody vody, elektřiny, na odpad. Případný posun koncových prvků těchto rozvodů nebývá problémem, je však třeba jej konzultovat s odborníkem. Na základě konzultací s uţivatelem se určuje místo v prostoru, uspořádání, vzhled a materiály sestavy. S nárůstem práce se sádrokartonovými příčkami v interiéru se více objevují duté prostory, kam se umisťují dřevěné niky, policové systémy či podobné malé úloţné prostory. Je však třeba zohlednit jejich váhu včetně uloţených předmětů a dostatečně je fixovat ke stěně. 5.3.2 Volné zařizovací prvky Volným nábytkem se rozumí předměty či sestavy, které nejsou přímo spojené se stavební konstrukcí, mohou se volně pohybovat po prostoru (to je ovšem někdy 21

omezeno jejich hmotností). Běţně se do bytových interiérů vybírají katalogové zařizovací prvky, atypické zařízení se pouţívají v interiérech nejvyšší třídy, u prvků s netypickou funkcí či pro zákazníka s atypickými potřebami (tělesné postiţení). Na rozdíl od technického vybavení je nábytek i emotivním prvkem interiéru, jeho estetické působení interiér zušlechťuje a zpříjemňuje pobyt v místnosti. Zaoblené rohy zjemňují dojem z jednotlivého zařízení a navozují pohodlí, zatímco čisté a tvrdé tvary zčásti odrazují. Světlý nábytek se zdá být lehký, tmavý naopak působí těţkopádněji neţ ve skutečnosti je. Pouze v neutrálně laděném interiéru lze pouţít výrazný kus, ovšem právě tyto módní výstřelky se časem omrzí. V interiéru by se měla projevit určitá stylová a cenová jednota. Pro výběr se uţívá katalogů, internetových prezentací, firemních materiálů. Velmi důleţitým je osobní zhlédnutí vybraného kusu v prezentačním prostoru, je třeba posoudit detaily předmětu, jeho působení v prostoru a skutečnou velikost. Vhodná je také přítomnost budoucího uţivatele. Příhodnějším je zvolení variabilnějšího nábytku, a to zejména z dlouhodobého hlediska, je třeba také myslet na případné rezervy úloţných prostor. Při pořizování se bere v úvahu cena, kvalita a udrţovatelnost nábytku, ale také ergonomické hledisko a design. Častým posuzovacím hlediskem je poměr ceny a kvality daného kusu. Zohledňuje se také moţnost ekologické likvidace. Volné technické vybavení je primárně potřeba vhodně umístit do prostoru, určit které části mají být skryty (kabely) i vhodné umístění ovladačů. V souvislosti s těmito přístroji přichází i na zdravotní stránku, jako vhodné umístění obrazovky či reprosoustavy. Toto je také vhodné konzultovat s výrobcem či prodejcem. Doplňkové předměty a dekorace dotváří celkovou atmosféru interiéru. Mohou mít vedle funkce, mnohdy i místo funkce, silný emocionální náboj a prostor obohacují svou zajímavostí či krásou. Doplňků je velmi široká škála, od textilních jako jsou polštáře či kusové koberce, přes doplňky okenních otvorů či nábytku, aţ po drobné doplňkové předměty, které se nábytkem nenazývají, jako jsou stojany na květináče, hodiny, věšáky… Knihy se svou barevností, mnoţstvím a různorodostí do jisté míry uplatňují jako dekorace. Svislé uloţení prostor zvyšuje, vodorovné naopak rozšiřuje. Pravidelné uspořádání tvoří harmonický celek, zatímco nepravidelné uloţení vytváří pocit chaosu.

22

Bytové textilie se většinou uplatňují v interiéru na větších plochách, proto je třeba věnovat výběru barvy, materiálu, vzoru a struktuře velkou pozornost. Pro dosaţení harmonie v interiéru je třeba sladit jak barevnosti, tak vzory v celém prostoru. Čím výraznější jsou tyto textilie, tím méně výrazné musí být ostatní zařízení. Jejich ţivotnost je také kratší a jejich nahrazení můţe do interiéru vnést vítanou změnu. Plošné dekorace musí být v interiéru vhodně rozmístěny, měly by prostor harmonicky doplňovat. Podobné kusy by měly tvořit skupinky na základě určité linie a se stejnými rozestupy. Za takovými dekoracemi je nejvhodnější pouţití jednobarevné stěny. Lze také graficky zpracovat celou stěnu. Díky své kráse zastávají dekorativní roli i květiny. Ty navíc přispívají ke zlepšení bytového mikroklimatu. A to jak v podobě řezané, tak rostlé. Je třeba volit všechny tyto předměty uváţlivě, mohou celkové působení prostoru potlačit i umocnit. Nábytek i doplňky se stávají součástí prostoru bytu, dotváří jednotlivé interiéry. Kromě návaznosti na prostor zde vzniká vztah mezi nábytkem a člověkem. Mobiliář musí být podřízen jak prostoru, tak i člověku. Zařízení je třeba podřídit potřebám a zajistit tím funkčnost celého interiéru, není vhodné slepě upřednostňovat estetickou stránku. Veškeré zařizovací předměty musí odpovídat prostoru, pro který je určen.

5.4

Světlo Světlo je prostorový prvek, který modeluje povrchy, objemy a prostor.

Umoţňuje vyuţití zraku a zároveň je kompozičním prvkem v interiéru. 5.4.1 Přirozené světlo Velkou roli v ţivotě jako zdroj energie či světla má slunce. Proto je v bytové pohodě podstatná orientace jednotlivých místností vůči světovým stranám. Správná orientace navozuje nejen pocit pohody, ale můţe napomoci ke sniţování provozních nákladů, jako náklady za topení apod. K tepelným ztrátám dochází převáţně na severní straně, zatímco ostatní bývají dobře osluněny, pokud to tedy stavební řešení umoţňuje, je vhodné přizpůsobit řešení interiéru těmto podmínkám. Na severní stranu se situují

23

převáţně hospodářské a komunikační prostory, na osluněné strany je vhodné umístit prostory obytné. Pro loţnici je vhodný východ, pro obývací pokoj západ. Interiér můţe být přirozeným světlem osvětlován jednostranně, dvoustranně, po celém obvodu či ze stropu. Dopadající světlo můţe být přímé, nepřímé (odraţené), nebo rozptýlené (např. procházející mléčným sklem). Na jednu stranu je v interiérech patrná snaha o maximalizaci přirozeného světla, na stranu druhou je vţdy vhodné mít moţnost okna zakrýt, ať uţ z důvodu potřeby intimity či regulace světla. Veškeré textilní krytí oken by mělo být výškově sladěné, ať uţ zakrývá případný radiátor pod oknem, či jej přiznává. V případě délky po celé stěně je tímto prostor zklidňován a zvětšován. Pouţitím světlých materiálů je světlo zjemňováno a místnost se prosvětlí. Stejně tak při pouţití barev je procházející světlo modifikováno a mění atmosféru celé místnosti. Jednobarevné záclony vyvaţují ostatní dekor pouţitý v místnosti, velké vzory jsou velmi dominantní, brzy však omrzí. Výborný efekt má pouţití motivu, který se v místnosti jiţ objevuje jinde. Záclony se vyznačují poloprůhledností, jsou lehké a vzdušné a světlo jimi částečně prostupuje. Jsou příjemným protikladem technicistního vybavení pokoje svou hravostí a tendencí k pohybu. (Hála, 2009) Pouţívají se většinou v kombinaci se závěsy, které mají k pohybu stejný vztah, světlu však před vniknutím do pokoje zabraňují úplně. Mají výrazný výtvarný akcent, vţdy by měly souviset s potahy, přehozy, tapetami… Textilní panely na rozdíl od záclon nejsou řasené, bývají posuvné a zasouvají se za sebe. Ţaluzie mohou být horizontální (většinou z lehkých kovů, dřeva - časté čištění), nebo vertikální (většinou textilní, náznak kancelářské atmosféry). 5.4.2 Umělé osvětlení Sluneční světlo se stalo měřítkem pro vnímání kvality umělého osvětlení. Nelze jej však vţdy a všude pouţít. Proto se doplňuje, a pro noční pouţití i nahrazuje, světlem umělým. Jeho kvalita závisí na typu a tvaru pouţitých svítidel, stejně jako na jejich rozmístění v prostoru. Pomocí světla lze měnit atmosféru, tvarovat prostor, potlačit nebo zdůraznit funkcionalitu. (Hála, 2009)

24

Světelné zdroje Sluneční světlo obsahuje všechny barvy spektra v téměř vyváţeném poměru. Svítidla pouţívaná v interiérech vydávají světlo za pouţití pouze teplé a neutrální barvy. Různé zdroje světla mají různé sloţení barev vydávaného světla, a proto mají také rozdílné působení na člověka. Klasická ţárovka vydává příjemně působící teplé světlo, při pouţití bez stínidla se pouţívají speciální matné ţárovky, které svým světlem neoslňují. Jsou však nahrazovány tzv. kompaktními zářivkami. Ty, stejně jako klasické zářivky, vydávají světlo dle účelu, pro který jsou určeny, v domácnostech se většinou pouţívají ty, které vydávají teplé nebo neutrální bílé světlo. K nejstarším světelným zdrojům patří svíčka. Ta se dnes pouţívá k dotvoření intimní atmosféry, či jako alternativní světelný zdroj. Nově se v interiérech začínají pouţívat také LED diody. Typy osvětlovadel: 

stropní osvětlovadla (zavěšená, přisazená, či zabudovaná)



nástěnná (zabudovaná, přisazená a na konzolách)



podlahová (zabudovaná)



stojanová (pevné a přenosné podlahové a stolní lampy)



svítidla zabudovaná do nábytku



atypické světelné stěny a sestavy (Vinárčiková, 2001)

Druhy osvětlení Pro vytvoření dobrého osvětlení se pouţívá kombinace několika druhů osvětlení. Základním prvkem je celkové osvětlení. Slouţí pouze k orientaci po prostoru bez většího zaměření na detail. Stále ještě bývá zvykem pouţití centrálního závěsného svítidla, stále častěji se však pouţívá například světelný rastr po celé ploše stropu. Toto osvětlení bývá ovládáno nástěnným vypínačem u dveří místnosti. Dalším druhem je funkční osvětlení, které je určeno pro dostatečné osvětlení k činnosti v jednotlivých funkčních zónách. Světlo svítí jedním směrem, nebo osvětluje konkrétní prostor. Třetím druhem je dekorativní osvětlení, které je určeno pro zdůraznění předmětu či místa, například uměleckého díla. I samotná lampa můţe být takovým dílem.

25

Stejně důleţitým činitelem, jako vlastní světlo, jsou v celkové kompozici povrchové vlastnosti vymezujících ploch a objemů. Liší se stupněm a směrem odraznosti, coţ záleţí na barvě, lesku, struktuře povrchu a samozřejmě materiálu. (Bednář, 1993) Vhodné osvětlení podléhá řadě faktorů. Především záleţí, nač je určena osvětlovaná místnost, jaká je zde pouţita barevnost a struktura ploch. Je třeba vzít v úvahu také věk uţivatele. Svítidlo musí být také vhodně umístěno. Uţ projekt interiéru musí obsahovat veškeré elektroinstalace, pro zamezení případných potíţí se zastavěnými zásuvkami či nevhodně vyvedenými kabely. Barva je podmíněna světlem a světlo je sloţeno z barev a obojí můţeme kombinovat v bytech různými způsoby. Jestliţe jsou správně vyváţeny, světlo a barva se navzájem zesilují a jsou účinnější neţ kaţdé samostatně. (Hájek, 1964) Ve vnímání barev se však projevuje tzv. metamerie. Ta se projevuje tím, ţe dvě barvy, které se jeví na slunečním světle stejné, se pod světlem umělým jeví rozdílné, a to vše z důvodu, ţe byly namíchány z různých kombinací barev.

5.5

Barvy v interiéru Nemůţeme hovořit o barevném řešení interiéru, zvolíme-li barvu na stěny,

stínítka svítidel nebo koberec. Barevné řešení interiéru souvisí s kompletním řešením interiéru, s jeho charakterem a účelem, kterému mám slouţit. Je to spíše věcí citu, vkusu a zkušenosti neţ záleţitostí stroze a výlučně rozumovou, zaloţenou na vědeckých poučkách. Nelze jej zjednodušit a shrnout do několika bezvýhradně platných, vše zahrnujících pravidel, tak jako ţádnou tvůrčí činnost. (Holub, 1964) Barvy dotváří celkovou atmosféru prostoru. Mají vliv na náladu, opticky ovlivňují rozměry místností. V prostoru jsou vnímány komplexně pro celý interiér, je proto nutné zacházet s nimi uváţeně. Barevnost i dezény, stejně jako mnohé jiné, podléhají módním trendům, proto není příliš vhodné jim výrazně podléhat, a to pro jejich krátkodobost. Lepší variantou je proto vybírat podle vkusu uţivatele.

26

Lidské oko vnímá barvy základní (červená, ţlutá, modrá, černá, bílá) jako čisté, jejich kombinacemi pak vznikají barvy smíšené. Tyto jsou pak poskládány do barevného kruhu. Barvy určitým způsobem působí i na krevní oběh. V interiéru tak lze ovlivnit individuální pocit tepla. Rozdělují se na barvy teplé (červená a její odstíny ke ţluté a k modré), studené (smíchání modré a ţluté a jejich tmavé a světlé odstíny – zelené barvy) a neutrální (černá, bílá). (Hájek, 2004). Působení barev lze korigovat jejich aplikací v koncentrované nebo zředěné formě. Lze také vyuţít psychologického účinku barevných kontrastů. Těch je několik druhů. Kontrastem tmavé a světlé barvy se rozumí kontrast mezi tmavými a světlými tóny v rámci kaţdé barvy. Nejsilnější kontrast vzniká kombinací černé a bílé. Také podkladová barva má vliv na působení kombinace barev, můţe daný kontrast ještě zvýraznit či částečně potlačit. Kontrast doplňkových barev vyuţívá barev, které jsou v barevném kruhu naproti sobě (modrá - oranţová, červená - zelená), které se navzájem zvýrazňují. I přesto, ţe se k sobě hodí, je třeba obezřetně pracovat s jejich mnoţstvím, Vţdy musí jedna převaţovat, kontrastní efekt lze zjemnit pouţitím bílé barvy. Kontrast teplé a studené barvy se řídí stejným pravidlem. Interiér vyvedený ve studených barvách lze proteplit doplňky v barvách teplých a naopak. Kvalitativním kontrastem se rozumí kombinace čisté barvy s barvou lomenou (míchaná s černou), vzniká tak kontrast tón v tónu. Kvantitativní kontrast vyuţívá efektu kontrastu velké plochy s malou za pouţití pravidel kontrastů uvedených výše. 5.5.1 Psychologické účinky barev Zelená je studená smíšená barva, její doplňkovou barvou je červená. Je to barva naděje, klidu a rovnováhy, svěţesti, sebejistoty, harmonie, míru. V interiéru je všeobecně pouţitelná, hlavně v místech kde se doplňuje energie, odpočívá nebo pracuje. Pouţívá se také v lékařském prostředí. Na organismus má obdobný účinek jako pučení zeleně na jaře. Kombinovat se můţe se všemi barvami. Modrá je základní studená barva, její doplňková barva je oranţová. Je barvou uklidňující, osvěţující, vzbuzuje pocit dálky, je symbolem moře, věrnosti, víry. V interiéru se pouţívá v závislosti na její sytosti, není vhodná pro pouţití na podlahu. Dobře snáší teplé barvy. V základním sytém tónu je vhodná pro extroverty, pro utlumení dynamických dětí. 27

Červená je základní teplá barva, její doplňková barva je zelená. Je dráţdivá, povzbuzuje k aktivitě aţ agresivitě, podporuje zvyšování tepu, zrychluje dýchání, vyjadřuje energii, duševní sílu, náklonnost. V interiéru se pouţívá na místech, kde chceme zvýšit pozornost. Její koncentrací se tvoří napětí a podněcuje aktivita, nehodí se však na podlahy. Vhodné pouţití je na doplňcích a solitérech. Ţlutá je nejintenzivnější teplá základní barva, její doplňková barva je fialová. Má povzbuzující účinky, vyvolává pocit odlehčenosti. Vytváří asociaci slunce, vyjadřuje teplo, štěstí, energii. V interiéru dodává pocit světlosti a tepla, je pouţitelná pro nábytek i doplňky. Béţová je teplá lomená barva, tvoří přechod mezi hnědou a bílou. V interiéru se díky své neutralitě dobře snáší s výraznými barvami, včetně problematické růţové, tyrkysové či fialové. Hnědá je teplá barva, která symbolizuje stálost, sounáleţitost, pocit bezpečí a jistoty. V interiéru se pouţívá na podlahy, na úloţném nábytku, textiliích či čalounění. V nadměrné míře působí monotónně a fádně. Bílá je základní neutrální barva. Je barvou symbolizující dálky, sněhová pole, čistotu. Můţe působit neosobně aţ sterilně, je vhodná pro uplatnění barev ostatních. Má na ně také neutralizační vliv. V interiéru vytváří mírně stimulující prostředí. Její monotónnost se vyrovnává kombinováním s jinými barvami. Barevně různorodé prostředí sjednocuje. Černá je neutrální základní barva. Pohlcuje světlo, symbolizuje noc, při pouţití u ţivých a čistých barev zdůrazňuje jejich sytost. (Kanická, 2008) Optické vlastnosti barev Barvy aplikované na různých materiálech a strukturách působí různě. Lesklý povrch působí intenzivněji neţ matný, zdá se světlejší. Matný povrch zase zvyšuje krásu a hodnotu barev. Různé působení mají také barvy při denním světle a při umělém osvětlení. Ţárovky zvýrazňují teplé barvy, zářivky zas ty studené. Tuto skutečnost je nutno brát v úvahu při výběru. Pouţitím různých barev na plochách vymezujících prostor lze jeho velikost opticky korigovat. A to nejen pouhou barevností, ale také materiálovou skladbou. Teplé a syté barvy stěny opticky přibliţují, nábytkové kusy v těchto barvách se zdají větší 28

a upoutávají na sebe pozornost. Studené a světlé barvy prostor zvětšují, nábytek v těchto barvách se působí vzdáleněji a menším dojmem neţ ve skutečnosti jsou. Prostor lze také zvětšit pouţitím stejné barevnosti podlahy a stěn v sousedních místnostech. Zjednodušeně jsou světlé barvy vhodné na stěny a strop, tmavé odstíny a hnědá na podlahu. Soulad v interiéru zajistí pouţití maximálně dvou dominantních barev.

5.6

Vzduch Jediný způsob zajištění kvalitního vzduchu v místnosti je jeho výměna s vnějším

prostředím. Kvalitou vzduchu je myšlena jeho optimální čistota a sloţení, správná teplota a vlhkost, přítomnost volných radikálů a chemických prvků a zároveň nepřítomnost choroboplodných zárodků a pachů. Základním způsobem výměny vzduchu v bytě je klasické větrání pomocí oken a dveří. Z důvodu neustálého zlepšování konstrukce oken, a to hlavně jejich těsnící schopnosti, je třeba větrat mnohem častěji. Díky tomu, ţe není vzduch do interiéru neustále přiváděn drobnými netěsnostmi v konstrukci, kvalita vzduchu se rapidně zhoršuje vlivem VOC, odérů apod. Přirozené větrání bez technických větracích prostředků můţe být nárazové nebo dlouhodobé. Nárazové větrání je energeticky méně náročné, přesto velmi účinné, dokáţe sníţit pocity únavy organismu. Dlouhodobé provětrávání je mírnější, zajišťuje však stálou výměnu vzduchu a udrţuje jeho optimální sloţení. Pro výměnu vzduchu se pouţívají technické prostředky. Pouţívají se různé druhy ventilačních systémů či rekuperační jednotky, které provádí řízenou výměnu vzduchu bez tepelných ztrát. Pouţívá se také klimatizace, která však nevyměňuje vzduch s vnějším prostředím, pouze jej chladí v interiéru. Všechny tyto moţnosti musí být navrţeny specialistou v oboru topení, vzduchotechniky či klimatizace a nemohou plně nahradit přímé větrání. (Hála, 2009)

5.6.1 Odéry Odérové látky jsou plynné sloţky ovzduší vnímané jako pachy (nepříjemné odéry) či vůně (příjemné odéry). Jsou to organické či anorganické látky vznikající zpravidla jako vedlejší produkty lidské činnosti (kouření, příprava jídel, kosmetické 29

přípravky apod.), jejich počet v interiérech má v současné době stoupající tendenci. Kromě vnitřních zdrojů existují také zdroje vnější, jako produkty spalovacích motorů nebo výrobních procesů, ale také například odéry rostlinného původu. I kdyţ odéry přímo neohroţují zdraví člověka, při určité koncentraci mohou způsobit ztrátu výkonnosti, soustředění či chuti a vést aţ k pocitu nevolnosti. Pachy je proto snaha odstraňovat. Eliminace neţádoucích odérů je moţné omezením zdroje, omezením pole přenosu, nebo absorpcí. V domácnostech se neţádoucí odéry vyskytují nejčastěji v kuchyni, kde vznikají od odpadů či nezdařeného kulinářského pokusu, dále na toaletě a při uskladnění čisticích prostředků a špinavého prádla. Pole přesunu se nejčastěji omezuje výměnou vzduchu jak okny, tak například digestoří či ventilátorem. Absorpční schopnosti vykazuje půda s rostlinami a neizolovaný povrch dřeva. Existují i nové, vysoce porézní materiály, které jsou schopny odéry jímat ze svého okolí, postupem času se však samy mohou stát jejich zdrojem. Vůně mohou naopak vytvářet pozitivní pocity, různá aroma mají různé vlivy. Toto je však velmi individuální záleţitostí, v závislosti na člověku se mohou vlivy velmi různit. (Brunecký, 1998)

5.6.2 Tepelná pohoda S kvalitou vzduchu souvisí také tzv. tepelná pohoda. To je pocit, který člověk vnímá při vstupu do interiéru. Nezahrnuje však pouze teplotu vzduchu, ale také rychlost jeho proudění, vlhkost či tělesnou aktivitu a oděv. Kaţdý člověk tyto faktory cítí jinak a proto je tepelná pohoda velmi individuální Pro uzpůsobení tepelné pohody se pouţívají různé druhy vytápění a klimatizací. Vytápí se přímým ohřevem vzduchu (rekuperace), rozvody tepla od centrálního topení, topením pod podlahou. Kaţdý ze systémů má své výhody i nevýhody, všechny však musí být realizovány odborníkem.

30

6 Jednotlivé místnosti 6.1 Předsíň Tato místnost je hygienickým filtrem, který odděluje byt od venkovního světa. Je hranicí mezi domovem a veřejným prostorem. Zde zůstává převáţná většina špinavého oblečení, bot nebo mokrých deštníků. Je také místem, kde se přijímají návštěvy, a je to ta první místnost, kterou návštěva uvidí. Zde se odkládá svrchní oděv a obuv po příchodu a je třeba, aby se zde vyskytovalo tomu odpovídající zařízení. Řešením bývá předsíňová stěna, která můţe zahrnovat všechny potřebné komponenty, jako věšák na dočasné odloţení svrchníku, botník, zrcadlo, menší úloţný prostor na drobnosti nebo odkládací prostor. Obdobně můţe poslouţit i předsíňový věšák v kombinaci s menším skříňovým nábytkem. Ke zpříjemnění obouvání můţe poslouţit křesílko nebo lavička. To vše by mělo samozřejmě odpovídat počtu členů v domácnosti. V případě, ţe byt neobsahuje samostatnou komoru, nachází se v předsíni také velký úloţný prostor pro sezónní oděvy a obuv, ale i cestovní kufry nebo čisticí prostředky. Osvětlení by mělo být řešeno centrálním světlem, které můţe být doplněno dekoračním nasvícením okrasných předmětů či zrcadla. Výhodou je také nasvícení vnitřních prostor velkého, ale i menšího úloţného nábytku. Podlaha by měla být především jednoduše čistitelná, proto jsou vhodnější tvrdé povrchy před těmi měkkými. Jelikoţ se předsíň často stává komunikačním uzlem bytu, je vhodné zde pouţívat na podlahu stejný, nebo stejně barevný materiál, jako u ostatních místností, a to zejména v případě menších místností.

6.2

Loţnice V ideálním případě je zde vše podřízeno spánku, a sexuálnímu ţivotu, mnohdy

je však, z prostorových důvodů, tato místnost také vyuţívána například jako pracovna. Klíčovým prvkem této místnosti je postel, většinou manţelské dvojlůţko, doplněné nočními stolky, skříňkami, případně toaletním stolkem, oblékání můţe být usnadněno čalouněnou lavicí nebo křesílkem. Dispozice by měla umoţnit dočasné 31

umístění dětské postýlky nebo přebalovacího pultu. Pokoj určený pro spaní dvou osob musí být velký alespoň 12m2. I kdyţ existují z hygienického hlediska mnohem vhodnější moţnosti ukládání oděvů, je častým vybavením loţnic velký úloţný prostor. Jeho vnitřní prostor by měl být řešen přehledně a v neposlední řadě vhodně osvětlen. Volné ukládání na šatní tyče není ideální ani z hlediska hygienického, kdy se na oděvy práší a uvolňuje se VOC, ani estetického, kdy směs vzorů a barev nemusí působit v interiéru vhodně. Z hlediska bezpečnosti by se mělo počítat s pohybem osob po této místnosti v noční rozespalosti, proto je vhodné vyvarovat se ostrých rohů a noh přečnívajících přes okraj postele. Řešením můţe být i tlumené noční osvětlení. Nejvhodnější podlahovou krytinou je z hygienického hlediska koberec, který zachycuje prachové částice, a ty se pak nevíří vzduchem. Je ovšem nutná pravidelná údrţba takového povrchu, stejně jako loţního prádla. Není vhodné umisťovat v loţnici např. televizi apod., z důvodu lapání volných iontů. Opticky se zde nejvíce uplatňují dvě plochy, skříně a lůţka. Tyto by se neměly vzájemně přebíjet, ale doplňovat. Barevně je vhodnější pouţívat světlé barevnosti, nepříliš křiklavé, pro zachování klidnější atmosféry.

6.3

Pokoj pro děti Zatímco dospělí mají k vykonávání obdobných činností jako děti více místností

(obývací pokoj, loţnice, pracovna), dítě má pro tyto aktivity většinou k dispozici pouze dětský pokoj. Proto také není vhodné zde pouţívat starší, a většinou nevyhovující, nábytek. Dětem taky bývá vymezena jedna z menších místností, proto se musí při zařizování tohoto prostoru postupovat velmi uváţeně. Nevhodné je postavení lůţka přímo u okna. Při pouţití patrových postelí je třeba, aby nad spodním i horním lůţkem bylo alespoň 90 cm místa. Lepší variantou je postavení tzv. do „L“, čímţe se zlepší i přístup k oběma lůţkům v případě nemoci. Prostor pro hraní, který se převáţně nachází na zemi, by měl být z důvodu tepelné pohody pokryt antialergenním kobercem a můţe být doplněn cvičebními pomůckami, jako je ribstol, na výstavu výtvarného projevu dítěte je vhodná nástěnka na zeď. Část procesu hraní probíhá také u pracovního stolu. Příhodná je výškově nastavitelná pracovní plocha s moţností jejího naklonění. Samozřejmostí je dětská pracovní, také výškově nastavitelná, ţidle. Zde také probíhá učení dítěte. 32

Kromě ukládání oděvu je třeba zde vyřešit také uloţení knih, hraček a učebních pomůcek. Z důvodu nedostupnosti pro dítě, a zároveň výchovy dítěte (uklízení vlastních věcí), by se neměly pouţívat vysoké skříně, nebo vysoko uloţené police. Zejména u menších dětí je třeba věnovat zvýšenou pozornost bezpečnosti, a to ať uţ nábytku, tak částí stavební konstrukce. Při osvětlení by se měla projevit snaha o maximalizaci přirozeného světla zvenčí, pozornost je třeba soustředit hlavně na pracovní plochu a lůţko (pokud si v něm dítě čte). Umístění pracovního koutu pod zvýšené lůţko je méně vhodné. Stejně jako u ostatních místností se jeví ideální kombinace centrálního světla s osvětlením jednotlivých funkčních zón. I kdyţ mají menší děti rády syté a pestré barvy neznamená to, ţe stěny a nábytek mají hýřit mnoţstvím těchto barev. Uţ samotná pestrá směs hraček a doplňků vnáší do interiéru různorodou a intenzivně působící paletu barevnosti, a proto je výhodnější, kompenzují-li ji stěny a plochy v pozadí vyváţenějším a méně rušivým dojmem. (Vinárčiková, 2001)

6.4

Obývací pokoj Obývací pokoj je polyfunkční místností, kde se odehrává velká část rodinného

ţivota. Často je propojen i s jinými místnostmi a má i jiné funkce neţ jen společenskoodpočivnou. Nejčastěji se zde nachází jídelní kout, pracovní kout, lze zde vytvořit alternativní přespání pro návštěvy, mnohdy se zde nachází mnoţství úloţných prostor. Ne vţdy je však prostor natolik velký, aby se zde tyto funkce bez problémů vešly, proto právě zde můţe výrazně pomoci práce bytového architekta. Velká část společensko-odpočivné funkce v této místnosti se soustředí na sledování, případně poslech, audiovizuální techniky. Mělo by se zde proto nacházet pohodlné sezení. Klasické velké čalouněné pohovky však nemusí být vţdy tím nejlepším řešením. Sjednocení tvarů a barev přispívá ke klidu v místnosti a pohodě, toto řešení však nemusí vyhovovat všem členům domácnosti. V tomto případě velmi záleţí na povaze a zvyklostech majitele. V případě dostatečně velkého prostoru je dobré umístění sedacího koutu pro jednu osobu, vhodným je křeslo s podnoţkou či chaiselongue a dostatečné osvícení, pro individuální četbu či poslech hudby apod. Dostatečné úloţné prostory pro uloţení audiovizuální techniky a všech jejích komponent by mělo být samozřejmostí. Sedací souprava by měla být natočena směrem 33

k audiovizuální technice, křesla by měla být mobilní a lehká. Taktéţ umístění techniky podléhá určitým pravidlům. Ať je to vzdálenost televize (5-7 násobek úhlopříčky), její výška (cca ve výšce očí pozorovatele), či umístění reproduktorů (ve výši hlavy posluchače, alespoň 2-3 metry od sebe, tvoříc s posluchačem rovnostranný trojúhelník). Zapomínat by se také nemělo na ukrytí kabeláţe veškerých přístrojů, ať uţ pro zabránění jejich poškození či poškození zdraví uţivatelů prostoru. Úloţný prostor by měl slouţit pouze pro ukládání předmětů, které se zde pouţívají (záleţí samozřejmě na funkcích, které obývací pokoj poskytuje). Je to většinou velmi nesourodá směsice předmětů. Speciálně dimenzován bývá také pro umístění audiovizuální techniky. Vhodným osvětlením je, jako u všech místností, centrální světlo s doplňujícími bodovými světly ozařujícími jednotlivé funkční zóny. Pro nasvícení během večerního sledování televize by se zde mělo nacházet světlo s niţší, nebo nastavitelnou intenzitou, aby byl sníţen kontrast mezi obrazovkou a okolní tmou. Veškeré elektroinstalace musí být provedeny odborníkem, jehoţ přístup zajistí jejich plnou funkčnost a bezpečnost. Stejně tak zavěšení skříněk či polic na stěny. Pokud je jeden předmět dominantní výrazným dezénem či barvou (můţe se jednat i o plochu stěny), ostatní by měly být voleny spíše neutrální, jinak je zde riziko pocitu chaosu a přeplněnosti. Umírněnější řešení je v tomto případě vhodnější, módní trendy lze aplikovat například v doplňcích či na výmalbě.

6.5

Prostor pro stolování Jídelní kout se můţe nacházet v samostatné místnosti, případně je přidruţený ke

kuchyni či obývacímu pokoji. Velikost stolu by měla odpovídat počtu osob v domácnosti, okolo něj by měl být dostatek místa pro odsunutí ţidle a průchod. Prostorově náročnější bývají stoly s kruhovou nebo oválnou deskou. Pro malé strávníky by se zde měla nacházet speciální dětská ţidle. V případě umístění jídelního koutu do jiné neţ samostatné místnosti by se mělo dbát na jeho situování mimo komunikační tahy a vhodnou vazbu na kuchyňské pracoviště. Jídelní plocha, i případné čalounění ţidlí, by měla být jednoduše čistitelná, stůl musí mít dostatečnou stabilitu, zvláště v případě rozkládací desky. Při pouţití skleněné 34

stolové desky v domácnosti s malými dětmi je třeba uţít speciálního bezpečnostního skla. Zařízení záleţí na vkusu majitele, není zde nutná tvarová ani materiálová shoda ţidlí se stolem. Měla by se zde však projevit kultura stolování, čímţ je myšleno nádobí a pouţívané textilie. Stůl by měl být samostatně osvícen. Nejčastěji se pouţívá závěsné světlo, které však musí být alespoň 60 cm nad deskou stolu.

6.6

Pracovna, dílna Práce v domácnosti se stává stále více a více rozšířenou. Můţe nabývat různých

podob, od práce na PC či rýsování, aţ po různé formy kutilství či sběratelství. Ve většině domácností není dostatečný prostor pro vybudování samostatných prostor pro tyto účely, proto bývají přidruţeny do jiných místností. Pracovní stůl, a to ať uţ je v samostatné místnosti či v ní není, by měl být dostatečně dimenzovaný na danou činnost, vhodná je i kancelářská ţidle. Plocha by měla být dostatečně osvětlena. Práce na PC je mnohdy vyřešena pouţitím tzv. home office, coţ je výklopná či výsuvná pracovní deska, kterou lze v případě potřeby rychle skrýt. Stejně jako ke sledování televize by se u PC mělo nacházet svítidlo s niţší intenzitou světla.

6.7

Kuchyně Kuchyňské sestavy se tvoří v různých tvarech, kdy samotná sestava představuje

písmeno „I“, „L“, „U“, eventuelně je vybudována se samostatným ostrůvkem. Častým jevem je v současnosti napojení na jídelnu či jídelní kout a společenskou zónu. Tato varianta neizoluje vařící osobu od veškerého dění, vyţaduje si však dokonalé odsávání výparů. Veškeré zařízení zde musí být v prvé řadě funkční a bezpečné. Úloţný prostor by měl být přístupný bez jakéhokoli natahování či nepřirozeného ohýbání. To se zajišťuje plné vysouvání zásuvek spodních skříněk či horní vyklápění vrchních skříněk. Ty by také měly být přichyceny v odpovídající výšce nad pracovní deskou. Linka bývá zpravidla rozdělena na tři hlavní centra. Mycí centrum, samotná pracovní plocha a varné centrum. Všechna by měla být dostupná bez potřeby většího 35

přebíhání a v ideálním případě by měla být vedle sebe umístěna v uvedeném pořadí s tím, ţe pracovní plocha by měla být dlouhá alespoň 80 cm. Elektrospotřebiče lze zajistit na přání uţivatele, výběr je velký. I zde by se mělo velmi dbát na správné zapojení dle pokynů výrobce. Pro varné centrum se ideálním řešením zdá indukční plotna, která zabraňuje jakémukoli popálení, je však finančně náročnější, a to i na pouţitý druh nádobí. Podlaha by neměla být kluzká, ze stejného důvodu je třeba se také vyvarovat malých kusových koberečků, a být lehce udrţovatelná. Z hlediska čistitelnosti je vhodné za pracovní plochu pouţít keramický obklad. Moţné je také pouţít stejný materiál a dezén jako na pracovní plochu, či obloţení ze skla. Skříňky jsou vhodnější umístěné na soklu či noţkách, pro zasunutí nártů chodidel pod linku. Dotykové kování sniţuje moţnosti úrazu zapříčiněným nevhodně vyčnívající úchytkou. Po obou stranách varného panelu by se měla nacházet odkládací plocha, pečící zařízení by mělo být umístěno ve vhodné výšce, pro zabránění nepřirozeného ohýbání. V domácnosti s dětmi, zvláště s těmi menšími, je nutno prakticky všechno zajistit proti otevření. Při osvětlování by se mělo dbát na nasvícení pracovní plochy, jehoţ podcenění můţe vést k mnohým úrazům. Z hlediska barevnosti a materiálového sloţení je na trhu velmi široká nabídka, takţe lze vytvořit jakoukoli kombinaci dle přání majitele. Barevnost podléhá módním trendům, agresivní barvy, jakkoliv populární, nejsou příliš vhodné, lepší je pouţití barev neutrálních a klidnějších. Zařizování kuchyně by mělo podléhat počtu členů v domácnosti, osobnosti nejčastějšího kuchaře a charakteru vaření, stejně jako sloţení dalších činností, které se zde budou provozovat.

6.8

Spíţ Zde by se měly nacházet především úloţné prostory, převáţně na jídlo,

s přestavitelnými a omyvatelnými policemi. Místnost by měla být dostatečně odvětraná a chráněná proti hmyzu.

36

6.9

Koupelna Tato místnost by měla mít určitou návaznost intimní část bytu, velikostně by

měla odpovídat počtu členů domácnosti. Nachází se zde různé druhy drţáků, polic nebo skříněk pro ukládání. Vše potřebné by zde mělo být snadno dostupné, a to i pro děti (samozřejmě s výjimkou předmětů, ke kterým nemají mít přístup). Pouţití vany postavené v prostoru je velmi náročné na místo, stejně jako pouţití velké rohové vany. Její tvar či materiál můţe být v podstatě jakýkoliv, stejně tak je tomu u umyvadla. Umístění toalety do koupelny je moţné pouze v domácnostech s jedním aţ dvěma členy, nebo v případě druhé, samostatné toalety. Podlaha by měla mít protiskluzovou úpravu, obdobně by se měla zajistit vana. Nábytek je vhodnější se zaoblenými hranami, nejlépe bez úchytek. Materiály pouţité na stěny i podlahu by měly být neporézní a lehce udrţovatelné, případné obloţení stěn musí být dostatečně odvětrané. Centrální osvětlení by mělo být doplněno samostatným osvětlením osoby u zrcadla či toaletního stolku.

6.10 WC Ve vícečlenných rodinách je nutné WC oddělit od koupelny, pokud se nenachází druhé, samostatné. Na toaletu vhodné umístit menší umyvadlo. K praktickým sanitárním předmětům zvyšujícím komfort a hygienu patří bidet, nejvhodnějším umístěním je hned vedle záchodové mísy. Z hygienického hlediska je vhodnější zavěšená varianta (záchodové mísy i bidetu), lépe se udrţuje. Dveře by se měly otevírat ven.

6.11 Komora Je nejvhodnějším místem pro umístění čisticích potřeb, sezónního oblečení, pračky, vysavače apod. Musí to však být dostatečně dimenzovaný a větraný prostor.

37

7 Výsledky ankety Dotazník byl po dobu jednoho týdne vyvěšen na internetu a během této doby byl vyplněn 163 respondenty. Obsahoval osm otázek vědomostních, čtyři týkající se realizace a inspirace k vytváření bytového interiéru a tři otázky přibliţující osobu respondenta. Skoro tři čtvrtiny odpovídajících byly mezi dvaceti a třiceti lety a převaţovaly ţeny nad muţi. Přes padesát procent je středoškolského vzdělání, okolo dvaceti procent pak mají absolventi vysoké školy humanitního a vysoké školy technického zaměření.

7.1 Vědomostní otázky 1) Kterou místnost byste situovali směrem na východ? o obývací pokoj o loţnice o kuchyň o koupelna

Obrázek 1: Výsledky veřejného průzkumu – 1. otázka

38

Ačkoliv ţádná z nabízených odpovědí není úplně špatná, většina dotazovaných odpověděla, ţe východním směrem by nasměrovala okna loţnice. V tomto případě totiţ mohou dopadající sluneční paprsky zpříjemnit jiţ vstup do nového dne.

2) Která místa vyţadují velmi kvalitní osvětlení? (resp. které činnosti) U této otázky naprostá většina odpovědí zahrnovala osvětlení pracovní desky v kuchyni, pracovního stolu a místa určeného ke čtení (loţnice, obývací pokoj). Kvalitní osvětlení je třeba mít v celém bytě, v některých částech bytu je mu však třeba věnovat zvláštní pozornost. Primárně v kuchyni, kde by jeho nevhodností mohlo dojít dokonce k váţným úrazům a dále v pracovně či u pracovního stolu a v místech, kde je uţivatel zvyklý si číst nebo pracovat. Zdravotní obtíţe jsou spojené především s kondicí zraku.

39

3) Jakou barevnost zařizovacích předmětů, stěn a podlahy byste zvolili do malého pokoje? o světlou podlahu i stěny, výrazné zařizovací prvky o světlou podlahu i stěny, neutrální zařizovací prvky o tmavou podlahu, světlé stěny, výrazné zařizovací prvky o tmavou podlahu, světlé stěny, neutrální zařizovací prvky o jiné

Obrázek 2: Výsledky veřejného průzkumu - 3. otázka

Barevné řešení malé místnosti (př. koupelna) je velmi závislé na vkusu uţivatele a povaze místnosti. Při uţití světlých barev se prostor opticky zvětší a za přispění vhodně volených zařizovacích prvků se můţe i menší místnost stát plnohodnotnou součástí bytu.

40

4) Jaký typ podlahového materiálu byste zvolili do kuchyně? o keramické dlaţdice o plovoucí podlaha s menšími kusovými koberci o plovoucí podlaha o linoleum o jiné

Obrázek 3: Výsledky veřejného průzkumu - 4. otázka

Podlaha v kuchyni musí být v prvé řadě jednoduše čistitelná a odolná, dále nesmí být kluzká. Podlahové keramické dlaţdice mívají protiskluzovou povrchovou úpravu, a proto jsou jedním z nejlepších materiálů pro toto pouţití.

41

5) Jaká by měla být minimální délka pracovní plochy na kuchyňské sestavě? o 80 cm o 100 cm o 120 cm o 140 cm

Obrázek 4: Výsledky veřejného průzkumu - 5. otázka

Pracovní plocha v kuchyni musí být dlouhá minimálně 80 cm. V otázce nebyla poskytnuta moţnost určit menší rozměr, proto je tento rozměr nadhodnocován.

42

6) Jaká by měla být minimální výměra loţnice pro dvě osoby? o 10 m2 o 12 m2 o 14 m2 o 16 m2

Obrázek 5: Výsledky veřejného průzkumu - 6. otázka

Největší procento odpovídajících správně určilo minimální výměru loţnice, pouze hrstka respondentů určila hodnotu menší. Skoro polovina tuto minimální výměru nadhodnotila, čímţ je sice odpověď vyhodnocena jako špatná, ovšem z pohledu tvorby interiéru větší rozměry pokoje nejsou na škodu.

43

7) Jaká si myslíte, ţe je minimální výška zavěšení závěsného svítidla nad jídelní stůl? o 50 cm o 60 cm o 70 cm o 80 cm

Obrázek 6: Výsledky veřejného průzkumu - 7. otázka

Minimální výška závěsného svítidla nad jídelním stolem je 60 cm. Většina respondentů určila odpovědi s vyšší hodnotou, coţ při tvorbě osvětlení není takovým prohřeškem, jako podhodnocení tohoto rozměru.

44

8) Které z uvedených zařizovacích předmětů JE vhodné umístit do loţnice? o postel o TV o velký úloţný prostor o dětská postýlka o čalouněná lavice na převlékání o odpočivné křeslo o pracovní stůl + ţidle o knihovna o němý sluha

Obrázek 7: Výsledky veřejného průzkumu - 8. otázka

Zařizovací předměty loţnice by se měly vybírat velmi střídmě. Jelikoţ by zde vše mělo být podřízeno právě spánku, mnohdy se zde nachází mnoho zbytečností. Pracovní kout či televize v této místnosti jsou velmi nevhodné. Dokonce i úloţný nábytek můţe být na vhodnějším místě, ovšem prostorová omezenost některých bytů tomu nepřeje. 45

7.2 Otázky týkající se realizace a inspirace k vytváření bytového interiéru 9) Jste spokojeni s ochotou a informovaností personálu při nakupování zařizovacích předmětů?

Obrázek 8: Výsledky veřejného průzkumu - 9. otázka

Nejvíce dotazovaných nemá představu o informovanosti personálu v obchodech, kde se prodávají zařizovací předměty. Souvisí to s rozloţením respondentů, kdy většina si pravděpodobně ještě nezařizovala své vlastní bydlení, případně se na to chystá. Právě v těchto obchodech by měl být personál informován velmi dobře, aby v případě potřeby mohl poradit a pomoci.

46

10) Vyuţili jste, nebo vyuţili byste sluţby bytového architekta? o ne, myslím, ţe je to zbytečné o ano, ale nechal/a bych si jen poradit, realizaci bych provedl/a sám/sama o ano, nechal/a bych si zařídit byt i s realizací

Obrázek 9: Výsledky veřejného průzkumu - 10. otázka

Většina respondentů by si od bytového architekta nechala v rámci tvorby interiéru alespoň poradit. Někteří by si od odborníka nechali interiér nejen vytvořit, ale také zařídit celou realizaci.

47

11) Sledujete pořady o vybavování interiéru (Bydlení je hra, Jak se staví sen...), a co si o nich myslíte? 12) Nakupujete časopisy pojednávající o zařizování interiéru, a co si o nich myslíte? Sledování pořadů zabývajících se tvorbou interiéru je převáţně ţenskou záleţitostí. Nelze jednoznačně říci, zda se jimi lidé nech ávají či nenechávají inspirovat. „Bydlení je hra“ je obecně lépe přijímáno jako střízlivější, realizace interiérů je více „nohama na zemi“. Především je zde spolupracováno s budoucími uţivateli bytu. Bez této spolupráce nemůţe bytový interiér plnit svou základní funkci, a to vytvářet domov. Lidé mnohem častěji sledují tyto pořady, neţ nakupují odborné časopisy. Především z důvodu vysoké ceny a velkého mnoţství reklam, které obsahují. Inspirace, která by z nich mohla být čerpaná, je převáţně těţko sehnatelná a cenově nedostupná.

48

8 Diskuze Z výsledků veřejného průzkumu je patrná určitá znalost, nebo alespoň povědomí o tvorbě bytového interiéru. Odpovědi na některé otázky obsaţené v dotazníku jsou spíše věcí citu a určitých zkušeností, neţ znalostí problematiky. Mezi takové se řadí otázky 1 – 4 a 8. Otázky 5 – 8 jsou spíše vědomostní, zde však hrozí riziko tipování odpovědi ze středních poloh nabídky. Otázky 9 – 12 se soustředí na tvorbu samotného interiéru, na sloţky, které napomáhají jeho vhodnému řešení. Vyjadřují spíše názory respondentů. Vybavení loţnice zařizovacími předměty se můţe zdát jako jednoduchý úkol, mnohé vybavení zde však zůstává spíše ze zvyku, či se zde umisťuje z důvodu nedostatku místa. Takovým vybavením je například velký úloţný prostor, či pracovní stůl. Dětská postýlka se zde potřebná pouze po určitý čas, ale s místem na ni je třeba počítat. Velmi nevhodným je umístění TV. Orientace oken této místnosti směrem k východu můţe zpříjemnit jiţ vstup do nového dne a přispět tak k psychické pohodě uţivatelů. Minimální velikost loţnice pro dvě osoby je daná potřebou dostatečného objemu vzduchu. Podlahová krytina pouţitá v kuchyni musí splňovat veškeré bezpečnostní poţadavky, kvůli manipulaci s ostrými nástroji a horkými nádobami by zde nedodrţením těchto předpisů mohlo dojít k váţným úrazům. Jednoduchá čistitelnost a dobrá odolnost jsou základem, stejně jako protiskluzová úprava. Nejvhodnější se jeví keramické dlaţdice, ovšem ani ostatní druhy podlahových krytin nejsou úplně špatnou volbou. Pro zmenšení rizika zranění je třeba kvalitně nasvítit pracovní plochu. Ta musí poskytovat dostatek prostoru pro vaření, ne však příliš, aby u vaření nebylo nutné neúměrně přebíhat. Nasvětlením interiéru lze velmi ovlivnit jeho působení, stejně jako pouţitou barevností. V těchto případech však velmi záleţí na uţivateli, jaké má o dané místnosti představy a jaký typ interiéru mu vyhovuje. Obecně více světla, světlých barev a střídmost při vybavování (ať uţ barevnost, tak mnoţství předmětů) navozuje pocit čistého a prostorného interiéru. Někdo však můţe preferovat menší prostory, tmavší, kde jsou police plné knih a upomínkových předmětů, stěny zdobené obrazy či fotkami. Kvalitní osvětlení však stále zůstává. Zvláště v místech, kde je uţivatel zvyklý si číst, kde píše, pracuje či provozuje jinou činnost, jejíţ nevhodné nasvícení by mohlo způsobit újmu na zraku. 49

Informovanost lidí ohledně způsobu vytváření svého domova je věcí, která se vţdy můţe zlepšovat a tím přispívat ke zkvalitnění těchto prostor. Jelikoţ však člověk nemůţe mít dokonalé znalosti o všem, co k ţivotu potřebuje, je třeba hlavně vědět kam si zajít pro radu. Proto je velikým kladem, ţe většina dotazovaných by při realizaci svého domova vyuţila rad bytového architekta, velké procento lidí by dokonce nechalo celý proces realizace na odborníkovi. Také obchody, a především ty s nábytkem či jinými zařizovacími předměty, by měly zaměstnávat odborníky, nebo své zaměstnance pečlivě vyškolit, aby dokázali zákazníkovi v případě potřeby poradit. Obdobným způsobem mohou být poradcem či inspirací periodika či speciální programy na toto téma, to ovšem jen okrajově. V tomto případě totiţ neexistuje přímá interakce mezi uţivatelem interiéru a „rádcem“, která je během tvorby domova nezbytná. Také serióznost těchto sdělovacích prostředků není zaručena a mnohdy není příliš valná. Je proto vhodnější je povaţovat pouze za pomocné sloţky procesu vytváření domova.

50

9 Závěr Bakalářská práce na téma „Informovanost společnosti o vhodném řešení bytového interiéru“ byla řešena kompilační formou s vyuţitím veřejného průzkumu pomocí dotazníků. Byl vytvořen přehled o výhodách a nevýhodách různých druhů bydlení a zpracován přehled o nástrojích, pomocí kterých se bytový interiér tvoří. Tyto poznatky pak byly aplikovány na jednotlivé místnosti v bytě. Veřejného průzkumu se zúčastnilo 163 respondentů, z čehoţ největší podíl spadalo do věku od 20 do 30 let. Právě tato skupina je převáţně tou, která si zařizuje nové bydlení, proto jsou informace o znalostech právě této skupiny významným přínosem. Podle ankety je mladá generace velmi dobře informována o tom, jakým způsobem by měl být interiér zařizován. Tato skutečnost však můţe být způsobena vysokým procentem respondentů, kteří právě tento obor studují. Informovanost lidí ohledně bytového interiéru by se však měla zvyšovat. Důleţitější je však to, aby lidé měli moţnost obrátit se na odborníky, kteří budou umět pomoci. Problematika bytového interiéru je tématem, které se nikdy nemůţe dostatečně vyčerpat. Stále budou přibývat nové potřeby lidí a s tím i nové funkce a druhy zařizovacích předmětů. A s nimi opět vyvstanou otázky, jak tyto předměty vhodně včlenit do bytového interiéru.

51

10 Summary Bachelor thesis „Awareness of people about appropriate solution of quarter interior“ was resolved by compiling method with improvement of public inquiry by questionnaires. There was a summary made about advantages and disadvantages of different sort of living and instruments which creates home interior. This knowledge was applied to every single room in the interior. There were 163 answerers of public inquiry, most of them were between 20 and 30 years old. This group of people is the one, which furnishes new habitation for themselves. Information from these people is very useful. Young generation is notified very well about the way how to furnish an interior according to public inquiry. This can be made by lots of answerers studying this sphere. Knowledge of people about home interior should be rising. More important is that people could apply directly to some specialist, who could help. Problems of home interior is a topic which never can be written out. There will be always some new needs and it brings new functions and species of furnishings. There will always be need to figure them in the interior, properly.

52

11 Literatura a zdroje Literatura 

BEDNÁŘ, Pavel. Interier. Praha: Vydavatelství ČVUT, 1993. 44 s. ISBN 8001-00983-1.



BRUNECKÝ, Petr. Dějiny a bydlení. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003. 234 s. ISBN 80-7157-677-8.



BRUNECKÝ, Petr. Domiciologie. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1998. 167 s. ISBN 80-7157-307-8.



HÁJEK, Václav. Ergonomie v bytě, projektu a v praxi. Praha: Sobotáles, 2004. 128 s. ISBN 80-86817-00-8.



HÁLA, Boris. Interiér - tvorba obytného prostou. Praha: Grada, 2009. 152 s. ISBN 978-80-247-3216-9.



HOLUB, Zdeněk. Barva a osvětlení v interiéru. Praha: Vydavatelství obchodu, 1964. 84s.



HONZÍK, K. Tvorba životního slohu: stati o architektuře a užitkové tvorbě. Praha: Horizont, 1976. 352 s.



KANICKÁ, Ludvika. Bydlení. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2008. 104 s. ISBN 978-80-7375-162-3.



POŠTULKOVÁ, L. Typológia zariaďovacích prvkov bytu, člověk – prostor nábytok. Zvolen: Technická univerzita vo Zvolene, 2007. 174 s. ISBN 978-80228-1797-4.



VINÁRČIKOVÁ, Jana. Moderní bydlení - současný obytný interiér. Bratislava: Jaga group, 2001. 239 s. ISBN 80-88905-26-5.

Internetové zdroje 

Home staging [online]. 2010 [cit. 2010-06-29]. Dostupné z WWW: <www.homestaging.cz>.

53

12 Seznam obrázků a tabulek

Tabulka 1: Klady a zápory různého druhu urbanistického prostředí (Hála, 2009) ........... 6 Obrázek 1: Výsledky veřejného průzkumu – 1. otázka .................................................. 38 Obrázek 2: Výsledky veřejného průzkumu - 3. otázka................................................... 40 Obrázek 3: Výsledky veřejného průzkumu - 4. otázka................................................... 41 Obrázek 4: Výsledky veřejného průzkumu - 5. otázka................................................... 42 Obrázek 5: Výsledky veřejného průzkumu - 6. otázka................................................... 43 Obrázek 6: Výsledky veřejného průzkumu - 7. otázka................................................... 44 Obrázek 7: Výsledky veřejného průzkumu - 8. otázka................................................... 45 Obrázek 8: Výsledky veřejného průzkumu - 9. otázka................................................... 46 Obrázek 9: Výsledky veřejného průzkumu - 10. otázka ................................................. 47

54