MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA Ústav zoologie, rybářství, hydrologie a včelařství BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA Ústav zoologie, rybářství, hydrologie a včelařství

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

BRNO 2014

BARBORA SKOPALOVÁ

Mendelova univerzita v Brně Ústav zoologie, rybářství, hydrologie a včelařství Program: Zemědělská specializace Studijní obor: AGROEKOLOGIE

Využití rampových pastí (ramp traps) pro průzkum biodiverzity - Review Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Vladimír Hula, Ph.D.

Vypracovala: Barbora Skopalová

Brno 2014

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Využití rampových pastí (ramp traps) pro průzkum biodiverzity - review vypracovala samostatně a veškeré použité prameny uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně dne:………………………..

…………………………………………………….. podpis

Poděkování V první řadě bych velmi ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Vladimíru Hulovi, Ph.D. za odborné vedení, cenné připomínky a rady při zpracování bakalářské práce. Poděkování také patří Ing. Janě Kratochvílové za její čas a konzultaci. V neposlední řadě děkuji mé rodině a přátelům, kteří mě podporovali a dodávali energii.

ABSTRAKT Cílem této bakalářské práce je review o metodě sběru bezobratlých pomocí rampových pastí se zaměřením na epigeon, tedy bezobratlých živočichů žijících a pohybujících se po zemském povrchu. Srovnat výhody a nevýhody této metody se zemními pastmi a navrhnout, proč tyto pasti používat či nepoužívat. Obě metody mají své výhody a nevýhody, avšak výhody rampových pastí značně převyšují. V případě rampových pastí je materiál vždy čistý a bez příměsí napadaného rostlinného materiálu. Loví se do nich signifikantně méně obratlovců a více chtěných bezobratlých (střevlíkovitých brouků, pavouků). Jsou náročnější na přípravu, ale samotné použití v terénu je jednodušší. Nevyžadují narušení terénu kopáním jako u metody zemních pastí. Na základě zjištěných skutečností je možné jednoznačně doporučit přechod od zemních pastí k pastem rampovým.

Klíčová slova: biodiverzita, bezobratlý, rampové pasti, zemní pasti

ABSTRACT The aim of this thessis is to review the method of collecting invertebrates using ramp traps with a focus on epigeon, ie invertebrates living and moving onthe earth's surface. Compare the advantages and disadvantages of this method with ground traps and suggest why using those traps

or not. Both methods have their advantages

and disadvantages, but the benefits greatly outweigh the ramp traps. In the case of ramp traps the material is always clean and free of impurities fallen plant material. It is hinted significantly less vertebrates and more needed invertebrates (ground beetles, spiders). They are difficult to prepare, but the actual use in the field is easier. They do not require distortion field diging as the method of ground traps. Based on the findings can be clearly recommended transition from ground traps to the ramp trap.

Keywords: biodiversity, invertebrate, ramp traps, pitfall traps

OBSAH 1

ÚVOD ....................................................................................................................... 8

2

CÍL PRÁCE............................................................................................................. 9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED ..................................................................................... 10 3.1 BIODIVERZITA...................................................................................................... 10 3.2 DŮLEŽITOST MONITORINGU BEZOBRATLÝCH ....................................................... 11 3.3 ODCHYTOVÉ METODY EPIGEICKÝCH BEZOBRATLÝCH ŽIVOČICHŮ........................ 12 3.3.1

4

Odchytové metody epigeických bezobratlých používané v praxi ................ 13

ZEMNÍ PASTI ...................................................................................................... 15 4.1 HISTORIE ............................................................................................................. 17 4.2 SLOŽENÍ ............................................................................................................... 17 4.3 VYUŽITÍ ............................................................................................................... 19 4.4 FREKVENCE VÝBĚRŮ A ROZMÍSTĚNÍ PASTÍ ........................................................... 23

5

RAMPOVÉ PASTI ............................................................................................... 25 5.1 HISTORIE ............................................................................................................. 25 5.2 SLOŽENÍ ............................................................................................................... 26 5.3 VYUŽITÍ ............................................................................................................... 27 5.4 FREKVENCE ODBĚRŮ A ROZMÍSTĚNÍ PASTÍ ........................................................... 30

6

DISKUZE .............................................................................................................. 32

7

ZÁVĚR .................................................................................................................. 35

8

SEZNAM LITERATURY .................................................................................... 37

9

SEZNAM OBRÁZKŮ ......................................................................................... 43

10 SEZNAM ZKRATEK .......................................................................................... 44 11 PŘÍLOHY .............................................................................................................. 45

1

ÚVOD Tato práce s názvem ,,Využití rampových pastí (ramp traps) pro průzkum

biodiverzity – review“, se zaměřuje na metody sběru epigeonu, tedy bezobratlých, žijících a pohybujících se po svrchní vrstvě půdy, opadu a hrabance. V dnešní době se mnoho jak státních, tak soukromých organizací zabývá ochranou životního prostředí, kam spadá i odchyt bezobratlých živočichů. Pro sběr těchto bezobratlých je nejčastěji používána metoda zemních pastí. Tato metoda není vždy optimální, jak je dlouhá léta sledováno a zjišťováno a má mnoho nedostatků. Proto je porovnávána s metodou zatím ne moc známou, ale vhodnější a to s metodou rampových pastí. Využití rampových pastí by mohlo být návodem jak eliminovat možnost odchycení jiných živočichů, než pro které jsou dané pasti určeny. Důležitou skupinou členovců zachycujících se do zemních a rampových pastí jsou pavouci a brouci z čeledi drabčíkovitých a střevlíkovitých. Střevlíkovití brouci jsou predátoři ostatních členovců a měkkýšů. Díky své diverzitě jsou důležití při rovnováze koloběhu toku energií. Můžeme je také nazvat bioindikátorem ekosystému, jelikož velmi negativně reagují na používání umělých hnojiv a herbicidů v jejich životním prostředí. V přírodě, kde se pesticidy používají ve zvýšené míře, se tyto druhy vyskytují jen ojediněle (Hůrka, 1996). Drabčíkovití, epigeičtí živočichové, patří mezi predátory a dekompozitory půdního povrchu a jsou bioindikátory narušeného či znečištěného prostředí (Kula & Boháč, 1997). Patří mezi nejužitečnější brouky stejně jako střevlíci, protože velké procento druhů se živí škodlivým hmyzem (Málek, 2000). Díky velkému zastoupení druhů patří drabčíkovití do nejpočetnější čeledi brouků a jejich zastoupení v ekosystémech je nepostradatelné (Boháč, 2003). Pavouci, sekáči, štíři, štírci a roztoči patří do třídy pavoukovců. Všichni pavouci jsou draví kromě jednoho druhu skákavky, která je býložravá. Mezi zajímavosti u pavouků patří jejich snovací bradavky (modifikované končetiny), díky kterým si vyrábí hedvábná vlákna na stavbu pavučin, do kterých se chytá jejich kořist. To neplatí u běžníků, slíďáků, skákavek a dalších druhů, kteří sítě sice dělají, ale neslouží jím k zachycení potravy (Bellmann, 2004, Kozma, 2011).

8

2

CÍL PRÁCE

Cílem této bakalářské práce je porovnat využití metody zemních a rampových pastí pro odchyt epigeicky žijících bezobratlých a zjistit, zda je použití těchto metod vhodné či nikoli. Řešení tohoto úkolu zahrnuje tyto dílčí cíle:  shromáždit co největší množství literatury zabývající se rampovými pastmi;  na základě získané literatury zjistit, jak rampové pasti používat a uvést co nejvíce o možnostech jejich modifikací a kombinování s ostatními metodami;  dále popsat výhody a nevýhody využívání této metody oproti zemním pastem při průzkumu biodiverzity;  na závěr shrnout, zda jsou tyto pasti výhodnější a účelnější než zemní pasti a navrhnout důvody jejich používání či nikoliv.

9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1 Biodiverzita Biodiverzita neboli biologická rozmanitost je soubor všech žijících organismů na Zemi. Rozděluje se na biodiverzitu genovou, druhovou, ekosystémovou a kulturní. Biodiverzita se zkoumá na úrovni globální, regionální a lokální. Ztráta biologické rozmanitosti je přírodními katastrofami způsobena jen zřídka. Velký vliv na její pokles má člověk svými negativními zásahy do životního prostředí (Laštůvka & Krejčová, 2000). Antropogenním vlivem může být nejen neudržitelný růst lidské populace, ztráta přirozených lokalit a proměnlivost prostředí, ale i zavlečení nepůvodních druhů rostlin a živočichů, znečišťování biotických složek (voda, půda, vzduch) či těžba neobnovitelných zdrojů. Tímto se narušují přírodní procesy a stabilita ekosystémů závislá na udržení druhové rozmanitosti. V posledních letech se biodiverzita snižuje 100krát až 1000krát rychleji než by se tak dělo pouze přírodními procesy. Laštůvka & Krejčová (2000) uvádí, že od roku 1600 vyhynulo přes 500 druhů živočichů (z toho okolo 200 druhů obratlovců a 400 druhů bezobratlých) a 600 druhů rostlin. Pro ochranu globální úrovně biodiverzity byla roku 1992 na konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro podepsána Evropským společenstvím Úmluva o biologické rozmanitosti. Touto Úmluvou se všechny členské státy zavazují dodržovat její hlavní dva cíle: ochranu biologické rozmanitosti, udržitelné a rovnoměrné využívání přírodních zdrojů (Vlašim, 2013). Měření druhové rozmanitosti jedinců provádíme poměrem mezi počtem jednotlivých druhů, jejich významem a pomocí indexu druhové rozmanitosti. Podle něj měříme počet, pestrost i význam konkrétního společenství. Z celého počtu druhů v ekosystému je nejčastěji jen malé procento běžných druhů složených z velkého počtu jedinců. Mnohem větším procentem jsou zastoupeny vzácné druhy malého významu. I když pár dominantních (běžných) druhů zodpovídá za energetický tok, právě vzácné druhy a jejich hojný počet ukazuje druhovou diverzitu trofické složky společenstva. Pokud dochází k průzkumu diverzity druhů, používají se dva typy postupů. První

porovnává

tvar,

uspořádání

a

10

rovnici

křivek

druhové

početnosti.

Druhý postup zkoumá rozdíly ukazatele rozmanitosti podílem poměrného významu druhů (Odum, 1977). Ztráta biodiverzity, její ochrana, sledování a vyhodnocení změn jsou v posledních desetiletích důležitými tématy národních i mezinárodních politik. Především biologická rozmanitost je řazena mezi největší problémy životního prostředí. Mezinárodní smlouvy zabývající se ochranou biodiverzity jsou například Úmluva o biologické rozmanitosti - CBD, Evropská úmluva o krajině, Úmluva o ochraně mokřadů - Ramsarská úmluva, Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin - CITES (Romportl et al., 2008).

3.2 Důležitost monitoringu bezobratlých Monitoring je opakující se děj zjišťování stavu a změn přírody pro následnou kontrolu a vyhodnocení k možnému zásahu a opatření. Musí být dodrženy všechny standardní náležitosti, jasně vymezené území, kde průzkum probíhá a také by mělo být zřejmé, co chceme inventarizovat a za jakým účelem (Janáčková et al., 2009). Monitorování se také provádí při změně druhové skladby dřevin v lese nebo při živelné pohromě (požár, povodně) pro zjištění změny druhového zastoupení na postiženém stanovišti (Kula & Boháč, 1997). Velkým důvodem, proč se provádí odchyt bezobratlých je ten, že je vědecky popsána desítka milionu druhů a dalších několik milionů druhů ještě popsaných není. Jen u hmyzu je 1,5 milionu vědecky popsaných druhů, ale odhaduje se, že je to jen jedna třetina, která je popsaná. (Kundrata, 2012). Metody sběru bezobratlých se využívají pro zjištění druhového složení určitého ekosystému, výskytu ohrožených druhů a při inventarizačních průzkumech. Aby se na základě těchto zjištění vědělo o druhovém složení lokalit, udělala se možná opatření proti ztrátě biodiverzity, nebo mohly být lokality chráněny. Důvodem, proč provádíme monitoring, je zjištění změny složení populace určité lokality v čase a složení populace ve zvláště chráněných území (dále jen ZCHÚ). Ve ZCHÚ jsou podkladem pro zpracování Plánu péče o ZCHÚ. Dalším z důvodů průzkumu diverzity je zjištění dostupného spektra všech žijících bezobratlých v biocenóze. Monitoring se také provádí pro zjištění druhového spektra bezobratlých na určitém území, a dále pro zjištění 11

populační hodnoty či změny kvalitativních a kvantitativních populací v biocenóze. V neposlední řadě je důležité vědět, který škodlivý hmyz a další členovci se vyskytují v kulturách,

abychom

mohli

udělat

opatření

před

ztrátami

výnosu

(Laštůvka & Krejčová, 2000). Diverzita bezobratlých je závislá na druhovém složení, struktuře a hustotě bylinného, keřového i stromového patra a různého obhospodařování půdy. Pokud se změní struktura vegetace, může se snížit nebo zvýšit početnost hmyzu a dalších bezobratlých živočichů. Pro průzkum druhového bohatství se používá mnoho metod. Stále jsou zdokonalovány různé pasti a další metody tak, aby byly zachyceny pouze cílové organizmy (Janáčková et al., 2009).

3.3 Odchytové metody epigeických bezobratlých živočichů Při monitoringu lokality si entomolog zmapuje biocenózu a určí si použití konkrétní metody podle toho, na kterou cílovou skupinu bezobratlých se chce zaměřit a za jakým účelem data sbírá. Každý druh má odlišné nároky na prostředí, ve kterém žije. Tyto rozdíly určují jejich specifický způsob života a potřeby ke svému vývoji. Výběr metody se také musí přizpůsobit ročnímu období a vegetačnímu složení biotopu. Bezobratlí se pohybují chůzí i letem a neexistuje žádná univerzální metoda, která by nám pomohla zachytit všechny druhy žijící na jedné lokalitě. Podmínky pro výskyt živočichů jsou biotické a abiotické faktory ročního období, aktuální počasí a hodina sběru (Winkler, 1974, Absolon et al., 1994). Metody sběru se mohou rozdělovat na kvantitativní a kvalitativní. Sběr exemplářů se provádí individuálně či hromadně pomocí hlavních a doplňkových metod. Některé metody

dle

Metodiky

inventarizačních

průzkumů

maloplošných

ZCHÚ

jsou nazývány nevhodnými, protože zachytí i druhy nevyskytující se přirozeně na monitorovaném území. Abychom dosáhly nejlepšího výsledku při monitorování konkrétní lokality v určitém měsíčním období, je velice důležité správně past zkombinovat, vhodně ji umístit a aplikovat konzervační medium (Janáčková et al., 2009). Mnohé běžné druhy se sbírají pomocí klasické a oblíbené metody zemních pastí, ale i prosevem, sklepáváním, smykem aj. Tyto nejpoužívanější metody jsou

12

doprovázeny například metodou přímého individuálního sběru, sběrem pod kůrou stromů, světelnými pastmi nebo lepovými pásy (Winkler, 1974).

3.3.1 Odchytové metody epigeických bezobratlých používané v praxi Používaných metod v entomologické praxi je mnoho. Výběr jejich využití je různorodý a záleží na druhu studie a složení biotopu jak z hlediska vegetačního pokryvu, tak z potencionálního zastoupení druhů obývajících stanoviště podléhající monitoringu. Metodika inventarizačních průzkumů maloplošných ZCHÚ uvádí pro sběr brouků v biotopu jako vhodné metody (dle Janáčková et al., 2009) například: 

Prosívání

Prosevem se zjišťuji druhy epigeické a terestrické. Prosívadlo se skládá z konstrukce se sítem s oky 0,6 až 1,2 cm a pytle do kterého padá prosetý materiál. Vhodné použití této metody je na jaře a na podzim. 

Individuální sběr

V mnohých případech je tato metoda neefektivní ale zároveň i nenahraditelná. Provádí se v celém vegetačním období se zaměřením na místa, kde nelze uplatnit ostatní metody nebo jako doplňková metoda. 

Individuální sběr metodou čtvercovou

Touto metodou zjišťujeme bezobratlé žijící v půdě, hrabance a na nízkých bylinách. Vyrobí se rám nebo se použijí čtyři hůlky a provázek a prohledává se takto ohraničená plocha. Uplatňuje se hlavně pro zjištění výskytu, popřípadě okamžitého hubení hmyzích škůdců a jejich larev přezimujících pod povrchem půdy (Dykyjová et al., 1989). 

Sklepávání

Upotřebí se pro odchyt druhů žijících v bylinném, keřovém i stromovém patře při odchytu fungikolních i korticikolních druhů. Sklepávadlo tvoří rám na který je upevněno plátno, kde se zachytí bezobratlý hmyz. Sklepáváme od jara do podzimu v dopoledních a večerních hodinách. 

Smykání

Smykáním získáme drobný hmyz florikolní a herbikolní. Smýkadlo je pevná kovová obruč

vyplněná

plátnem.

Tuto

metodu 13

aplikujeme

dopoledne,

podvečer,

a večer, nejlépe před bouřkou a po ní. Tato metoda není efektivní a spíše je jen doplňková (Novák et al., 1969). 

Zemní pasti

Doporučovány při dlouhodobějším monitoringu, (viz kapitola 4). Při inventarizaci pavouků je preferováno u sběru epigeických druhů použít na prvním místě zemních pastí, doprovázených prosevem nebo metodou čtvercovou. Metodou smykání, sklepávání, či umísťování lepových pásů na kmeny stromů je upřednostňován sběr epifytických druhů (Janáčková et al., 2009). 

Lepové pásy

Použitím lepových pásů se lapí členovci pohybující se na kmenech stromů. Lepem se natírají proužky kůry nebo se upevní na kmen papírový pás potřený lepkavou hmotou (Dykyjová et al., 1989). Za nezastupitelné metody, které popisuje Dykyjová et al. (1989) jsou také: 

Světelné pasti a lapáky

Chytání na světlo je typické pro svoji jednoduchost a účinné při zachycení mnohých členovců s noční aktivitou. Pro aplikaci této metody upotřebíme plátna nebo stanu a lihové či acetylenové lampy, baterky nebo rtuťové výbojky v místě s elektrickým proudem (Dykyjová et al., 1989).

14

4

ZEMNÍ PASTI Zemní pasti jsou velice efektivní při zachycení exemplářů, pracují mechanicky

a samostatně, proto nejsou časově náročné. Nepoddávají se možným chybám jako jiné metody nebo dokonce chybám sběratele (Skuhravý, 1957). Metody zemních pastí jsou velmi oblíbené, levné a nenáročné na údržbu. Jejich použití ale vyžaduje narušení zemského povrchu a tím časovou náročnost na umístění pasti. Tato metoda odchytu je hojně rozšířená, tudíž její užívání značně převyšuje nad ostatními metodami sběru v entomologii. Nevýhodou je, že zachytí i velké množství necílových obratlovců, což má za následek mnoho negativních ohlasů (Patrick & Hansen, 2013). Hlavní uplatnění padacích zemních pastí je při průzkumu biologické rozmanitosti sledovaného území. Pomocí této metody zjišťujeme biodiverzitu téměř všech bezobratlých, ale nejvíce hmyz epigeický - přizpůsobený životu na půdním povrchu. Zemní pasti zachytí především brouky střevlíkovité, drabčíkovité a pavouky bez rozdílu čeledí (Adis, 1979). Zemní pasti nám také zachytí velké procento významných a vzácných druhů pavouků, proto je jejich použití velice oblíbené při zjišťování arachnofauny (Janáčková et al., 2009). Zemní pasti informují sběratele o velikosti populace, druhovém složení společenstva a o ekologické rovnováze na konkrétní lokalitě. Určují dominanci epigeických živočichů jednotlivých druhů sledovaných lokalit, počty jedinců, jejich denní a noční aktivitu a intenzitu výskytu. Metoda zemních pastí nám také může umožnit porovnat výsledky sběru exemplářů stejného období během následujících let, protože je možné zemní pasti umístit na stejná místa (Adis, 1979). Tyto pasti nám zachytí, jak uvádí Stammer (1948) in Skuhravý (1957) vývojové stupně hmyzu, dále zaznamenají dobu páření a dospívání, populační dynamiku a konkurenci mezi jednotlivými druhy. Padací zemní pasti můžeme použít k porovnání poměrů dominantních druhů konkrétních lokalit vyskytujících se na odlišných místech. K tomuto porovnání nám slouží Sørensenův index druhové podobnosti (Kůrka & Vaněk, 2008). Musí se brát v úvahu, že se dá porovnávat druhové složení stejných lokalit, ale mělo by být identické uspořádání a typ pasti, velikost lokality a také vegetační pokryv či klimatické podmínky. Proto je srovnávání obtížné (Adis, 1979).

15

Zemní pasti nemají daný standart a každý si může vybrat, jak si zemní past vybaví. Používají se různorodé konzervační a smrtící tekutiny. Ty působí na konkrétní druhy neutrálně, atraktivně nebo odpudivě. Velice efektivní a lákavé pro mnoho druhů je použití tři až pěti procentní ethylenglykol, který je typický pro pomalé odpařování. Je levný, ale toxický. Formaldehyd má také atraktivní účinek na mnohé druhy, ale i ten je toxický. Propylenglykol má podobné účinky na bezobratlé jako ethylenglykol ale není tolik toxický (Adis, 1979, Šafář, 2009). Alkoholy nebo samotný líh je spíše odpuzující, ale pro některé druhy může působit neutrálně Adis (1979). Parafín působí odpudivě, jak zkoumali Koivula et al. (2003). Přidáním kapky detergentu se sníží povrchové napětí tekutiny a zabrání se úniku exemplářům (Adis, 1979). U zemních nástrah se také doporučuje použít rozmanité návnady, pasti různých materiálů, odlišné průměry, dobře zvolené uspořádání a vzdálenost mezi jednotlivými pastmi. Doba, po kterou probíhá sběr materiálu, by měla být po celý rok v dobře dostupných stanovištích. Neměla by být kratší než jeden měsíc v ročním období - jaro až podzim, pokud se jedná o lokalitu špatně dostupnou (Adis, 1979). Provedení pasti a použité konzervační a smrtící tekutiny přizpůsobujeme vlastnostem biotopu podléhajícího sledovaného územní (Janáčková et al., 2009). U metody zemních pastí se používá jak zastřešení, tak pasti bez stříšky. Použití stříšky je ale vhodnější a to především z důvodu nezředění konzervační tekutiny deštěm. Pro střevlíkovité brouky je vhodné použít vnadidla (maso, pivo, sýr, atd.) (Kundrata, 2012). Faktorů ovlivňujících účinnost zemních pastí je mnoho. Adis (1979) poukázal na 18 nejzávažnějších. Jsou to klimatické a půdní podmínky, povrchové nesrovnalosti, průměr, tvar, doba instalování a výběr vzorku, stříška pasti či konzervační a smrtící kapaliny. Tyto faktory mohou hmyz lákat nebo naopak odpuzovat, či působit neutrálně. Mezi další ovlivňující faktory patří uspořádání a vzdálenost mezi pastmi a materiál, ze kterého jsou pasti vyrobeny. Metoda zemních pastí nezachytí všechny členovce pohybující se na zemském povrchu. Brouci (Coleoptera) se často zachytí okraje pasti a dokážou se dostat zpět na povrch. Větší střevlíkovití (Carabidae) spadnou do pasti častěji. Některé druhy také mohou unikat. Časté návštěvy pokusné plochy zvýší obsah CO2 v půdě a tím se zvednou počty chvostoskoků (Adis, 1979).

16

4.1 Historie Ve světě metodu zemních pastí použil již Korotzev (1906) a Kissel (1911) in Novák et al. (1969). Ke zjišťování výskytu epigeonu v jeskyních použil tuto metodu Barber (1931). Tento výzkum byl publikován v ne příliš známém časopise a proto je metoda známá až po zveřejnění práce Stammera (1948) in Skuhravý (1957). Ten uvedl, že je tato metoda mechanického sběru oproti doposud používaným metodám výhodná v tom, že sběr materiálu probíhá po celých 24 hodin a nepoddává se možným chybám entomologa (Skuhravý, 1957). Metodu zemních pastí použil pro studium arachnofauny Geiler (1954 - 1955, 1956) a Scherney (1955) in Novák et al. (1969). Tyto pasti také použily například Beirne (1955), Peterson (1959), Knudsen (1969), Freeman (1974), Dunn (1989) in Clark & Blom (1992). Ve studii sběru bezobratlých v Mexiku byl autory použit trychtýř s upozorněním, že v období podzimu se ucpával rostlinným materiálem (Clark & Blom, 1992). První záznamy o této metodě jsou v České republice datovány Dudou a Klapálkem (1990), Novákem a Skuhravým (1950) in Novák et al. (1959). Používaly se pro sběr dat na výpočet dominance a abundace, v případě střevlíkovitých v České republice již od roku 1953 (Novák et al., 1969). Šikovné provedení pasti bylo podle Mandla (1946). Ten měl v pastech uprostřed nádoby zavěšenou epruvetu s návnadou (obr. 1). Past ze skleněné nádoby naplněnou 3% formalinem krytou stříškou použil Heydemann (1953). O rok později toto modifikoval Geiler o skleněnou trubičku s otvory napuštěnou atraktivní látkou, která se pozvolna vypařovala (obr. 2). Jako návnadu lze použít kus masa nebo sýru. Trefné provedení pasti má Tretzel (1955), kde skleněnou nádobu opatřil stříškou s ohnutými rohy směrem dolů, která sloužila jako podpěra. Je důležité pasti správně uložit do předem vyhloubených děr (Novák et al., 1969).

4.2 Složení Pasti rovnoběžné s povrchem terénu jsou více účinné než pasti, které přesahují nad povrch terénu. Proto je velmi důležité být důsledný při výběru vhodného místa i hloubky pasti. Větší druhy zemní pasti zachytí bezobratlé snadněji než druhy malé (Novák et al., 1969). 17

Mezi první podoby zemních nástrah patří pasti z plechovek o průměru 10 cm a výšky 12 cm bez fixační tekutiny s návnadou, aby velké druhy nepožíraly malé. V horní třetině byla udělaná díra pro přebytečný odtok dešťové vody. Jiná past byla zhotovena z kilogramové plechovky či litrové zavařovací sklenice o průměru 10 cm. Tato past byla kryta plechovou stříškou se zahnutými rohy rozměrů 18 x 18 cm jak uvádí Skuhravý (1957) i Novák et al. (1669). Návnadou mohl být kousek hnijícího masa uloženého v epruvetě umístěné pod stříškou pasti podle provedení Mandla (1946) viz výše. Epruveta se každý večer zavírala a otevírala ráno. Pasti byly kontrolovány po několika hodinách ve dne i v noci pro zjišťování denní a noční aktivity bezobratlých. Aby větší dravé druhy nenapadaly ty menší, bylo v pastech umístěno sítko. Menší druhy tak propadly až na dno léčky a větší zůstaly na sítku. Pasti bez návnady s použitím formalinu jsou vhodnější pro lepší manipulaci a časovou nenáročnost při sledování sezónní dynamiky nebo druhového spektra střevlíkovitých (Skuhravý, 1957, Novák et al., 1969). Kryštal (1955) experimentoval s velkými pastmi 30 cm v průměru, výšky až 45 cm. Takto velká past byla opatřena sítkem proti pádu větších částí nečistot do pasti. Do vnější nádoby je vložen kelímek nebo sklenice menšího průměru s trychtýřem, kam padají bezobratlí, což je velmi jednoduché pro jejich odběr a snadnou manipulací s pastí. Další složení pasti může být z nádoby o objemu 0,5 až 1 litr (sklenice, plechovky, plastového kelímku). Menší nádoba je zasunuta do větší, pro snadný výběr lapených exemplářů a zamezení zasypání díry zeminou. Vnitřní nádržka je zapuštěna do země tak, aby horní okraj byl rovnoběžně s úrovní povrchu terénu. Při výběru exemplářů zůstane vnější nádoba v zemi a zabrání tak zasypání vyhloubené jámy. Průměr se běžně uvádí 5 až 20 cm, ale i 30 cm a výška 5 až 15 cm. Past je v častějších případech kryta stříškou proti dešti a proti zředění fixační či konzervační tekutiny, aby se zabránilo znehodnocení ulovených jedinců. Vhodné je například vložit trychtýř do vyjímatelné nádoby a to z důvodu minimalizovat zachycení drobných savců a obojživelníků (Novák et al., 1969). Jako trychtýř je možné použít seříznutou horní třetinu PET lahve (obr. 3). Pletivo nebo trychtýř v pastech umístěné do nádoby znemožní zachycení nechtěného obratlovce, jak použili a publikovali například Freitag et al. (1969), Burke & Goutlet (1998), Work et al. (2002) in Pearce et al. (2005). Toto tvrzení bylo ale v mnoha studiích vyvráceno. 18

Složení pasti dle Pearce et al. (2005) byl vnitřní plastový kelímek o objemu jednoho litru, hloubky 11,5 cm, průměru 10,5 cm zasunut do vnějšího kelímku stejných rozměrů. Vnitřní nádoba byla rovnoběžně s povrchem terénu a bylo na ni položené kovové pletivo s oky 1,5 cm v průměru proti nechtěnému zachycení obratlových živočichů. Pletivo s těmito otvory nemá dostačující účinek, obratlovci se v takovéto pasti zachytí.

4.3 Využití Tato metoda se může užívat po celý rok. Využití je možné téměř na všech typech podkladů, kromě skalnatých a mělkých půd. V případě inventarizačních průzkumů zjišťování biodiverzity se doporučuje a je zcela na místě metodu zemních pastí praktikovat celý rok, protože každý druh obývající určitý biotop je aktivní v různých měsících. Po ukončení výzkumu je nutno zemní pasti odstranit. Zasypat jámu zeminou a v nejlepším případě dát do původního stavu, aby místo, kde se past nacházela, nebylo příliš odlišné od okolí. Pokud se předpokládají další sběry v příštím roce, můžeme nechat vnější nádobu v zemi, ale musíme zabezpečit povrch pasti proti pádu všech živočichů (Janáčkováet al., 2009). Zemní pasti nám zachytí brouky střevlíkovitých a drabčíkovitých, pavouky, sekáče, škvory, stonožky, mnohonožky, nosatce. Z rovnokřídlých - kobylky, cvrčky, sarančata, mravence, larvy páteříčků a jiných skupin hmyzu. Pro zjištění denní a noční aktivity bezobratlých pasti prohlížíme po dvou až třech hodinách. Podle Nováka et al. (1969) se nejedná o úplně objektivní metodu, ve své publikaci uvádí: „Druhy dravé, rychle se pohybující na povrchu půdy při shánění potravy mají větší pravděpodobnost pádudo zemních pastí než druhy méně pohyblivé, především býložravé.“ Velké druhy se do zemních pastí zachytí snáz než druhy malé (Novák et al., 1969). Na Šumavě roku 2009 v období červen až listopad bylo determinováno zastoupení hemiedafických a epigeických brouků lesních ekosystémů pomocí pěti zemních nástrah na deseti lokalitách. Pasti nebyly kryty stříškou. Jednou měsíčně byly kontrolovány, vybírány chycené exempláře a měnila se konzervační tekutina ethylenglykolu.

Celkem

bylo

zachyceno

126

druhů

brouků

z celkových

3 111 exemplářů. Počet odchycených druhů se v měsících červenec a srpen snížil. 19

V měsících září až listopad vzrostl počet už jen nepatrně. Nejvyšší přítomnost druhové pestrosti byla zaznamenána v měsíci červnu (Boháč & Matějka, 2009). Sběr střevlíkovitých probíhal v lužním lese Chráněné krajinné oblasti (dále jen CHKO) Litovelské Pomoraví v letech 1998 až 1999. Metodou zemních pastí byla sledována druhová rozmanitost dominantních druhů a jejich aktivita. Průzkum byl doprovázen informacemi o ovzduší, teplotě, vlhkosti a chemických vlastnostech půdy (Tvardík, 2001). Sběrem zemními pastmi byla sledována pavoučí populace Krkonošských rašelinišť lesního typu mezi lety 1997 až 2006. Byla použitá tradiční zemní past o průměru deset cm a modifikovaná etážová (patrová) past, což je zasazená plechová skruž do země o průměru 60 cm tvořící první patro a ve středu umístěná tradiční zemní past. I přes doprovázené metody použité na Krkonošských rašeliništích to byly právě zemní pasti určující dominantní epigeické druhy pavouků (Kůrka & Vaněk, 2008). Při zjišťování společenstev pavouků v lokalitě sprašové stráně Kavylové stepi, byly padací zemní pasti doprovázené dalšími metodami. Celkem bylo zachyceno 56

druhů

pavouků.

Největší

podíl

získaných

druhů

měly

zemní

pasti

(Kůrka & Dolejš, 2011). Zemní pasti byly použity při odchytu nosatce černého zvaného taky banánového (Cosmopolites sordidus) pro zjištění velikosti populace na farmách banánových plantáží v Ugandě od srpna 1999 do března 2002. Sledovala se úspěšnost při použití dvou různých feromonů po dobu jednoho roku a sedmi měsíců na 42 farmách. Pasti byly přemisťovány jednou za měsíc a zachytily pouze kolem deseti jedinců za měsíc. Po dvojnásobném zvýšení feromonů odchycených nosatců ubylo ještě víc. Bohužel nebyly výsledky odchytu pomocí zemních pastí dostačující. (Tinzaara et al., 2005). Má velikost pasti vliv na sběr nebo ne? Při této studii monitoringu se porovnávalo množství zachycených druhů střevlíků (Coleoptera: Caradidae, Staphylinidae) a pavouků (Araneae) v pěti odlišných průměrech zemních pastech a třech velikostech zastřešení na lokalitě pokryté spadaným listím. Všeobecně platí, že lepší výsledky odchytu mají větší zemní pasti, ale při velikostech průměrů pastí se už názory mohou lišit. Délka obvodu totiž není přímo úměrná velikosti pasti a proto i velmi malé pasti v obvodu mohou zachytit více exemplářů. Je však přímo úměrné, že menší pasti zachytí 20

menší druhy (Carabid) a (Staphylinid) a pasti větší naopak větší jedince (Carabid) a také (Lycosidae). Při tomto monitoringu zjišťování biologické diverzity střevlíků a pavouků

neměla

velikost

pasti

a

stříšky

vliv

na

druhovou

pestrost.

Pro ekologické monitorování je ideální použít větší počet menších pastí a menší počet pastí větších, abychom zachytily i vzácnější druhy (Work et al., 2002). Adis (1979) uvádí, že malé pasti zachytí větší počet arachnofauny. Studiemi, jak minimalizovat zachycení obratlovců, tedy obojživelníků, plazů a savců se bohužel mnoho autorů nezabývá, i když je to velký problém. Často do pasti spadnou a zahynou běžně se vyskytující, ale i vzácní či zákonem chránění obojživelníci a savci. Z ochranářského hlediska je zachycení těchto živočichů při odchytech bezobratlých nepřípustné. Navíc mohou být exempláře znehodnoceny rozkladem těchto nechtěně zachycených živočichů, či dokonce snědeny. Těmito výzkumy se zabývají například Freitag et al. (1969), Bruke & Goulet (1998), Brennan et al. (1999) a Work et al. (2002) in Pearce et al. (2005). Pearce et al. (2005) se zabýval studií jak efektivně maximalizovat zachycení bezobratlých a zároveň minimalizovat zachycení necílových skupin obratlovců. Použil k tomu různé modifikace zemních pastí s kombinací trychtýře a pletiva, které by měli zabránit pád nechtěných jedinců do pasti nebo jim umožnit uniknout. Také se přidávají hořké látky jako chinin pro snížení atraktivity obratlovců. Ve výzkumu použil tyto modifikace: 

První modifikací pasti byla konvenční past (obr. 5). Trubka z PVC vložena do

země v jedné rovině s povrchem půdy, k jedné straně umístěný kelímek kde byla horní hrana rovnoběžně s potrubím. Zdá se být efektivní pro zachycení například cvrčků, krtonožek a druhů hledající úkryt v půdě, ale i tak je oproti ostatním modifikacím v této studii nejméně vhodnou alternativou. Z celkového počtu druhů bylo v této pasti zachyceno 22% druhů pavouků, 28% druhů brouků a 66% z celkového počtu obratlovců.

21

Obr. 5 Konvenční past podle Adjei, M, B., (2000), (http://sfbfp.ifas.ufl.edu/articles/article_2000_june.shtml). 

U druhé zemní pasti bylo použito trychtýře, který byl vložen o 1cm hlouběji než

byl okraj pasti. V téhle pasti se zachytilo celkem 23% druhů brouků, 20% druhů pavouků a 20% obratlovců. Je pravděpodobné, že takové procento zachycených obratlovců bylo způsobeno častým pádem trychtýře na dno pasti. 

Třetí modifikovaná zemní mělká past malého průměru zhotovena z plastového

kelímku uložená v jedné rovině s povrchem půdy hluboká pouhých 4,2 cm zachytila celkem 22% drobných brouků, pavouků 13% a 5% obojživelníků a plazů. Umožní tak nejvíce uniknout nechtěně chyceným obratlovcům ale i větším bezobratlým. 

Čtvrtá tzv. nordlander past zhotovena podle Lemieux & Lindgren (1999) in

Pearce et al. (2005) byla plastová nádoba s víkem, která má u povrchu okraje 17 otvorů v průměru 1,3 cm, vložená do stejně velké nádoby umístěné v zemi rovnoběžně s terénem. Vnitřní nádoba přesahuje nad okraj povrchu země a otvory jsou rovnoběžně s terénem. Tato past zachytila 13% druhů brouků, 17% pavouků a 5% obratlovců (obr. 6).

Obr. 6 Nordlander past podle Higgins, R, J., & Lindgren, B,S., (2012), (http://faculty.tru.ca/rhiggins/Pitfalls.html,). 22



Poslední modifikací je past rampová (viz kapitola 6). Rampová past zachytila

14% druhů brouků, 29% druhů pavouků a 5% obratlovců (Pearce et al., 2005). Hora (2010) studoval metodologické aspekty používání zemních pastí na čeledi střevlíkovitých v biotopu CHKO Litovelské Pomoraví a CHKO Bílé Karpaty. Stanovoval optimální počet zemních pastí pro zjištění druhů střevlíkovité populace. Konstatoval, že s větším počtem pastí přibyl i počet zachycených exemplářů. Optimální množství nástrah se může pohybovat od pěti až sedmi pro zjištění dominance. Deset až dvanáct pastí zachytí už i vzácnější druhy. Od počtu deseti pastí v lokalitě se stabilizuje počet zachycených druhů.

4.4 Frekvence výběrů a rozmístění pastí Doba studie navrhovaná Adisem (1979) je od dubna do listopadu. Pokud se jedná o nepříliš významné monitorování, postačí v každém ze třech ročních období alespoň jeden měsíc sledování. Typ pasti by měl být různorodý (různé velikosti, průměry, materiály, zastřešení). Adis (1979) doporučuje pasti z plastového materiálu o průměru 5,6 cm, hloubky 12 cm, kruhovitého tvaru se zúženým vstupem. Preferuje spíše mokré pasti, které bychom měli vybírat a konzervační kapalinu měnit dva až čtyři krát v měsíci. Suché pasti kontrolovat a chycený materiál vybírat každý den. Počet pastí by se měl pohybovat alespoň mezi 24 až 36 kusy na sledovanou lokalitu pro zjištění dominantních druhů. Liniové uspořádání pastí je nejvhodnější a vzdálenost pastí od sebe závisí stejně jako jejich počet na velikosti sledované plochy. Pro Barberovy pasti se doporučovala vzdálenost rozmístění 1 až 2 metry od sebe (Adis, 1979). Absolon (1994) navrhoval pasti vybírat v dostupném terénu jednou týdně. Pokud sledujeme druhy nebo populace ve ZCHÚ nebo méně dostupných lokalitách můžeme interval odběru posunout na jednou za 14 dní až jednou za měsíc. Pokládají se v několika kusech do linie několik metrů od sebe (Absolon, 1994). Liniové uspořádání pasti při studiu drabčíkovitých (Coleoptera: Staphylinidae) v prostoru lužního lesa CHKO Litovelské Pomoraví bylo zvoleno na třech lokalitách v počtu 18 pastí ve třech řadách deset m od sebe (jedna lokalita sedm pastí v řadě 10 m od sebe). Výzkum probíhal 11 měsíců od února 1998 do listopadu 1999. 23

Výběr zajatých drabčíků z pasti byl každých 14 dní. V zimním období jednou měsíčně. Celkem bylo zachyceno 42 druhů drabčíkovitých z 2 277 jedinců. Zajímavostí je, že v roce 1998 bylo zachyceno třikrát více imag, ale počet chycených druhů byl jen pětkrát větší než v následujícím roce (Málek, 2000). Na počty zachycených bezobratlých má vliv rozmístění, průměr a vzdálenost mezi jednotlivými pastmi. Dále použití konkrétní konzervační látky, či materiál, ze kterého je past vyrobena. Také použité vnadidlo, a zda je past kryta stříškou či nikoli (Ward et al., 2001). Brennan et al. (1999) in Ward et al. (2001) zaznamenal, že velikost pasti má značný vliv na zachycené množství jedinců a druhů bezobratlých. Digweed et al. (1995) in Ward et al. (2001) navrhoval pasti blízko u sebe a zjistil, že je větší pravděpodobnost pádu jedince do pasti, když jsou pasti blízko u sebe. Monitoring drabčíkovitých na lesních lokalitách byl pomocí zemních pastí od dubna do října v letech 1986 – 1995. Použito bylo vždy deset zemních pastí v linii vzdálených od sebe pět metrů. Pasti byly kontrolovány a vybírány jednou týdně (Kula & Boháč, 1997). Work et al. (2002) při své studii monitoringu vybíral pasti jednou za dva týdny od května do srpna 2002. Pearce et al. (2005) používal pasti od června do září. Rozmisťoval je 25 až 500 metrů od sebe. Vybírání exemplářů probíhalo jednou týdně. Tinzaara et al. (2005) pasti rozmisťoval 20 metrů od sebe a místo jejich položení bylo přemístěno každý měsíc. Kontrolovány byly každých 5 dní. Při své studii porovnání zemních a rampových pastí pro zachycení putování pavouků použil Patrick & Hansen (2013) zemní pasti rozmístěné do pěti linií, kde v každé byly tři zemní pasti mezi sebou vzdáleny 3 metry. Rozmístění pastí v lokalitě CHKO Litovelské Pomoraví v roce 2007 bylo šest pastí v linii, v roce 2008 byla k původní linii přidána linie druhá složená také ze šesti nástrah. V druhém biotopu CHKO Bílé Karpaty bylo v letech 2008 a 2009 použito 13 až 23 pastí. Autorem bylo zjištěno, že rozmístění pasti nemělo na počty chycených střevlíků vliv (Hora, 2010). Niemelä et al. (1986) použil 15 pastí, později je zvýšil až na 45 pastí na jednom sledovaném stanovišti. Nárůst druhů při zvýšeném počtu položených pastí nezaznamenal. Pouze jeden vzácný druhu se zachytil při použití většího množství pastí.

24

5

RAMPOVÉ PASTI Rampové pasti jsou levné, nenáročné na údržbu a snadno umístitelné. Jsou lehké,

přenosné a instalace nevyžaduje kopání. Umístění je možné i na místech kde zemní pasti nelze užít. Dají se používat po celý rok i v místech pokrytých sněhem. Tato metoda nám lapí bezobratlé epigeonu všech velikostí ale i létavý hmyz. Zachytí více druhů bezobratlých a mnohem méně nechtěných savců, obojživelníků a plazů. Rampové pasti se začaly používat na místech, kde nebylo možné využít ostatní metody. Tedy tam, kde je mělký horizont, substrát skal, jeskyně, vápencové podloží a písek jako zemina, kde je kopání obtížné či je zapotřebí povolení nebo dokonce zákaz kopání jako například v některých národních parcích v USA (Patrick & Hansen, 2013).

5.1 Historie Tato metoda sběru byla poprvé použita Bostanian et al. (1983) jako alternativa zemních pastí na místech, kde nebylo možné zemní pasti uplatnit. Past byla výšky jen kolem pěti cm, složena ze dvou částí. Kovová konstrukce kvádrového tvaru s jedním otvorem pro umístění rampy na boční straně. Rampa se směrem k zemi rozšiřovala. Zhotovení bylo náročné a drahé. Těžká past se špatně přemisťovala a zachytila především střevlíkovité brouky. Bouchard et al. (2000) rampovou past zhotovil z plastové nádržky také s rozšířenou rampou. Past byla mnohem levnější, lehčí a manipulace při rozmisťování byla snadnější. Použil konzervační tekutinu propylenglykolu. Jeho výsledky byly v rozporu se studií Bostanian et al. (1983), kde byly úlovkem hlavně velcí střevlíci. Do pastí týmu Bouchard et al. (2000) se zachytila větší škála členovců všech velikostí jako chvostoskoci, mouchy, kobylky, mravenci, pavouci, roztoči. Rampové pasti jsou různého typu a dají se přizpůsobit k odchytu konkrétních druhů. Při zjišťování aktivity komárovitých (Culicidae) se používaly už od roku 1986 (Truema & Iver, 1986).

25

5.2 Složení Rampové pasti mohou být různých velikostí, materiálů i barev. Složení pasti může být z plastové čtyřhranné nebo kruhovité nádoby s odklápěcím víkem a jednou až čtyřmi rampami vedenými z nádoby. Kontejner bývá většinou průhledný, ale barva se přizpůsobuje dle atraktivnosti druhů. Rampy se směrem k zemi mohou a nemusí rozšiřovat. Doporučují se rampy protiskluzové, nastříkané texturou nebo s nalepenými kamínky nebo pískem proti uklouznutí hmyzu na hladké ploše. Doporučuje se asi pět mm od nádoby nechat rampu bez nátěru, aby se zabránilo broukům, pavoukům a dalším členovcům zachytit, či uniknout a mohli tak spadnout do kontejneru (Bouchard et al., 2000). Velká rampová nástraha (i když velice mělká) použitá dle Bouchard et al. (2000) byla zhotovena z průhledného kontejneru kvádrové konstrukce s odklápěcím víkem délky 17 cm, šířky 12 cm a výšky 5,5 cm. Jedna plastová rampa směrem k zemi se rozšiřující měla plochu natřenou hrubou texturou proti uklouznutí hmyzu (obr. 7). Malé pasti, jak autoři popisují, mohou mít rozměry 11cm délky, 5 cm šířky a 6,5 cm výšky. Nádoba se doporučuje usadit na povrchu půdy tak, aby se nemohla převrhnout silným větrem. Navrhoval ji přichytit hřebíkem pomocí pásky k zemi, nebo ji zatlačit pár milimetrů do půdy (Bouchard et al. 2000). Další složení, které bylo v praxi použito pro zachycení střevlíkovitých brouků, byl plastový kontejner kruhovitého tvaru s odklápěcím víkem. Tato past měla 11,5 cm v průměru a 8,5 cm na výšku. Dvě proti sobě umístěné rampy pod úhlem 15° z polyesterového materiálu a nátěrem proti uklouznutí (obr. 8). Rampy byly zasunuty do vyřezaných děr rozměrů 4 cm na šířku, 4,5 cm na výšku a jsou 30 cm dlouhé. Směrem k zemi se rozšiřující ze 4 na 30 cm (Smith et al., 2004). Veron (2004) použil rampovou past vyrobenou z polyvinylchloridu (dále jen PVC), kterou si nechal patentovat (obr. 9). Nádoba měla délku stejnou jako šířku 15,2 cm a výšku 5 cm. Dvě rampy 15,2 cm široké a 15,4 cm dlouhé byly umístěny pod stropem nádoby v otvoru, který měl 3 cm na výšku. Výška 3 cm tak měla odlákat vstup velkých střevlíků a hrabošů. Rampa měla drážky proti uklouznutí. Celá past byla detailně doladěna pro sběr tesaříkovitých (Cerambycidae).

26

Další rampová past složená z PVC byla rozměrů: 14 cm délky, čtyři cm šířky, měla čtyři rampy z papírového kartonu 13 cm dlouhé, 12 cm široké umístěné ve výšce čtyři cm od země (Reddy, 2007). Reddy, Cruz et al. (2008) použili past, která je komerčně dostupná a speciálně dělaná pro sledování a odchyt populace Cosmopolites sordidus. Celá past je vyrobena z PVC. Kontejner je čtvercovitého tvaru žluté barvy rozměrů 14 krát 14 cm, hluboký čtyři cm. Čtyři rampy napojeny na horní hrany nádoby jsou 12 cm široké a 13 cm dlouhé (obr. 10). Rampová past zhotovena podle Patrick & Hansen (2013) je z plastové nádoby (PVC) délky a šířky 12 cm, výšky osm cm. Dvě rampy z hliníku byly zasunuty do vyřezaných otvorů v kontejneru pět cm široké, čtyři cm vysoké (obr. 11). Rampy se směrem k zemi rozšiřují (Patrick & Hansen, 2013). Víko rampové pasti není doporučováno z materiálu jako je kov nebo sklo, stejně jak publikoval Adis (1979) u zastřešení zemních pastí. Plastové víko je ideální natřít bezbarvým matným lakem s přidáním písku nebo jiného přírodního materiálu pro snížení odrazu světla.

5.3 Využití Rampová past naplněna látkou oxidu uhličítého byla používána v roce 1986 při sledování aktivity komárů, především druhů (Aedes). Celkem bylo ve dvou sledovaných sezónách zachyceno 22 druhů komárů. (Trueman & Iver, 1986). Jiná studie se věnovala účinku zachycení komárovitých (Culicidae) za použití rampové pasti pomocí uvolňování oxidu uhličitého z válce, který byl pod tlakem vypouštěn v různé intenzitě. Pasti byly rozmístěné v určitých vzdálenostech od válce a zkoumala se přitažlivost konkrétně zachycených druhů v pastech (Iver & Elligott, 1989). Pro zachycení druhů komára Culex tarsalis byly sací pasti větších rozměrů více účinnější, než použití rampových pastí (Lothrop, et al., 2002). Při odchytu (Metamasius hemipterus - Coleoptera: Curculionida) na polích cukrové třtiny byly stejně účinné 27

rampové pasti jako přízemní galonové pasti umístěné na bambusové tyči (Oehlschlager, Gonzales, et al., 2002). Rampová past přizpůsobená pro použití v ovocných sadech dle Rigby & Smith (2002) byla použita při dvouleté studii v jablečných sadech v Britské Kolumbii. Metoda zde zjišťovala žijící rody střevlíků (Carabidae), jakožto polyfágních predátorů škůdců ovocných dřevin. S rampovou pastí kruhovitého tvaru byly skvělé výsledky. Byl zachycen velký počet jedinců. Vzorky nebyly tolik znečištěné napadaným a rozkládajícím se rostlinným materiálem a zachytilo se podstatně méně obratlovců než je tomu v zemních pastech. Celkem bylo zachyceno 44 druhů střevlíkovitých z celkově 4 299 zachycených jedinců (Rigby & Smith, 2002) Použití speciálně upravené patentované rampové pasti ,,Vernon Beetle Trap‘‘ popsané v předchozí kapitole (6.2) bylo použito pro odchyt samčího pohlaví tesaříkovitých (Coleoptera: Elateridae) druhů (Agriotes lineatus, Agriotes obscurus) velice úspěšné. Past zachytila ostatní druhy jen zřídka. Reddy (2007) se zabýval studií odchytu (Hylotrupes bajulus) z čeledi tesaříkovitých tedy škůdců stavebního dřeva. Použil pozemní pasti vyrobené z lepenky a rampové pasti z PVC na testovací ploše ve skleníku. Obě pasti byly různých velikostí, barev a obsahovaly rozdílné feromony. Konstatoval, že použití určitých feromonů mělo vliv na atraktivitu samčí a samičí populace. Různá barva také ovlivňovala exempláře. Velikost pastí naopak neměla na úlovky vliv. Pozemní past zachytila více brouků, je levnější a má v těchto podmínkách jednodušší použití než metoda rampových pastí. Není ale vyloučeno, že v domácnostech to může být rampová past, která zachytí větší počet těchto brouků (Reddy, 2007). Škůdce kořenů banánovníku pocházející z Indonesie a Malajsie, který je známý a nalezený téměř na všech plantážích po celém světě (Cosmopolites Sordidus) se pomocí metody rampových pastí za použití feromonů, jak bylo při studii zkoumáno a zjištěno, odchytával velice dobře. Průměrně pasti zachytily pět až deset exemplářů za týden. Tato studie se zaměřovala na zjištění účinnosti různých feromonů, a zda je lepší umístit pasti na slunci nebo ve stínu. Tito nosatci nemají přirozeného predátora, a když byli vysazení draví brouci proti těmto škůdcům, účinnost byla minimální. Proto je velice vhodnou metodou použít rampovou past s feromonem, který jedince velice láká. Při sledování populace nosatcovitých na banánových plantážích byly kontejnery 28

rozmístěné na vlhkých stinných místech s použitím feromonů a zachytily mnohem více dospělých jedinců než bez použití feromonů, či pasti, které byly umístěné na slunci (Reddy, Cruz et al., 2008). Reddy et al. (2009) publikovali o rok později článek, kde se zabývali odchytem (Cosmopolites sordidus). Použili zemní, pozemní a rampové pastí různých barev a velikostí. Lákali je také pomocí feromonů. Nejvíce dospělých jedinců bylo zachyceno v pozemních pastech větších rozměrů, hnědé barvy, umístěných ve stínu. Rampové pasti použili pro zjišťování biologické rozmanitosti Patrik & Walter (2011) a porovnávali je se zemními pastmi. Studii podléhalo pět lokalit, kde na každé bylo použito pět zemních a tři rampové pasti. Společně bylo zachyceno 43 druhů, avšak větší počet druhů zachytily právě rampové pasti (Patric & Walter, 2011). Ve vápencových jeskyních v Severní Alabamě a v Georgii probíhal sběr materiálu pomocí rampových pastí s návnadou. Jeskynní fauna není dosud známa a ani neexistuje standartní metoda odchytu těchto bezobratlých. Bylo sledováno a zkoumáno, zda rampová past zachytí vysoké počty druhů bezobratlých žijících v jeskyni. V pěti jeskyních bylo instalováno 14 pastí, které zachytily 44 druhů z 21 204 jedinců. Nejčastějším lapeným druhem byly dvoukřídlí (Diptera). Z dvoukřídlých bylo zachyceno celkem 18 druhů. Rampové pasti byly při odchytu velice úspěšné (Campbell, Woods et al., 2011). V Byerských jeskyních patřících mezi největší jeskynní systémy v Gruzii probíhal úspěšný průzkum bezobratlých pomocí čtyř rampových pastí s návnadou banánu a kuřecími játry. Ve třech sběrných obdobích (březen 2008, červen 2009, prosinec 2009) bylo zachyceno 23 druhů z celkových 4 016 jedinců. Tyto pasti byly přemisťovány každých 14 dní od vchodu hlouběji do jeskyně. Průzkum byl doprovázen metodou individuálního vizuálního sběru v trhlinách, pod kameny a v organických materiálech. Individuálním sběrem bylo chyceno dalších 11 druhů (Campbell, Delong, et al., 2012). Výsledky nasbíraného materiálu byly porovnány s průzkumem autorů Holsinger & Peck (1971). Bylo konstatováno, že rampové nástrahy jsou velmi účinné pro odchyt bezobratlých žijících v jeskyních (Campbell, Delong, et al., 2012).

29

Sběr exemplářů na pastvinách v Jižní Dakotě byl prováděn pomocí rampových pastí. Metoda rampových pastí zachytila o 1,1 druhů víc než metoda zemních pastí (Patrick & Hansen, 2013).

5.4 Frekvence odběrů a rozmístění pastí V ovocných sadech v Britské kolumbii byly rampové pasti použity pro zjištění druhového složení střevlíkovitých (viz výše). V každém sadě byly umístěny tři rampové pasti pod korunami stromů, 15 až 30 m od sebe. Výběry probíhaly v intervalech 7 až 10 dnů od dubna do října během roku 1999. V roce 2000 od dubna do listopadu (Shmith et al., 2004). Rampové pasti použité při odchytu nosatcovitých (Cosmopolites Sordidus) byly rozmístěné na banánových plantážích pět metrů od sebe a každý měsíc se přemisťovaly na jiné místo. Kontejnery byly vybírány jedenkrát týdně (Reddy, 2009). Rampové pasti použité na pastvinách v jižní Dakotě byly rozmístěné v pěti liniích vzdálených mezi s sebou osm metrů. V každé linii byly kontejnery od sebe vzdáleny tři metry. Sběr materiálu probíhal od května do srpna ve třech periodách výběru pastí (Patrick & Hansen, 2013).

30

Tabulka č. 1: Silné a slabé stránky používání zemních a rampových pastí. ZEMNÍ PASTI

RAMPOVÉ PASTI

- časově a technicky nenáročné

- časově a technicky nenáročné

- celoroční použití

- celoroční použití i na místech kde nelze uplatnit zemní pasti

- levné, snadno se instalují - pracují mechanicky a samostatné po dobu 24 hodin SILNÉ STRÁNKY

- nepodléhají chybám sběratele - při dlouhodobé nebo opakované studii stejné lokality umístitelné na totéž místo

- snadná instalace a manipulace, údržba, snadné vyjmutí exemplářů - pracují mechanicky a samostatné po dobu 24 hodin - nepodléhají chybám sběratele - zachytí více jedinců i druhů - nejsou zanesené bahnem, rostlinným materiálem a zaplaveny srážkovou vodou - zachytí velmi malé % obratlovců (obojživelníků, savců)

- zanáší se bahnem, rostlinným materiálem - srážková voda zředí konzervační tekutinu a tím znehodnotí exempláře - zachytí velké % bezobratlých přes modifikace, např. SLABÉ trychtýř, pletivo, které se mohou odpuzovat nebo STRÁNKY znemožnit zachycení některých druhů bezobratlých - vyžaduje narušení zemského povrchu - neposkytnou nám absolutní kvalitativní souhrn druhů konkrétního biotopu

31

- špatně se umisťují při dlouhodobé nebo opakující se studii na stejné místo - nezachytí jedince po celém obvodu pasti jako u zemních pastí (ale přesto jsou účinnější)

6

DISKUZE Vedlejší zachycení obratlovců do padacích zemních pastí se v pěti průzkumech

podle publikace Thompson & Thompson (2008) pohybuje od 0,4 do 15,6 jedinců na 1 000 nocí. Nejzásadnějším problémem této metody zemních pastí je zachycení obratlovců jako rejsků a hrabošů, z obojživelníků to jsou hlavně skokani a kuňky (Málek, 2000). Hledají se tedy různé alternativy jak minimalizovat zachycení nechtěných obratlovců. Harvey et al. (2000) používali zemní pasti, nekryté stříškou, průměru 30 cm, 45 cm hluboké s použitím pletiva s oky 1 krát 1 cm. Pasti byly používány jeden rok (114 000 nocí) na 63 místech a zachytily 1 462 obratlovců (87 druhů plazů a obojživelníků). Pro objasnění (114 000 nocí znamená použití 312 pastí každý den v průběhu jednoho roku). O čtyři roky později po dobu 12 měsíců bylo na 554 800 nocí zachyceno více než 6 000 obratlovců v zemních pastech (Thompson & Thompson, 2008). Pendola & New (2007) doporučují pasti průměru 15 cm, 8 cm hluboké, ale také nebylo dokázáno, že by zachytily méně obratlovců. Karraker (2001) zkoumal pasti s motouzem zavěšeným do kontejneru pro únik obratlovců. Doporučuje dát provázek na desku tvořící stříšku pasti pro únik aktivních savců. Tento motouz může být účinný také při úniku i menším plazům. Thompson & Thompson (2007) zkoumali vliv výšky stříšky nad pastí. Pokud stříšku umístíme nízko, zamezí vstup větším obojživelníkům, ptákům i savcům, ale zase by mohla být úkrytem pro plazy a omezit vstup některých brouků a měkkýšů (Thompson & Thompson, 2007). V západní Austrálii je od roku 2004 Úřadem pro ochranu ŽP mnohem častěji požadováno provádět průzkumy bezobratlých jako součást při inventarizačních průzkumech obratlovců, nebo musí být zemní pasti zabezpečeny tak, aby se minimalizovalo zachycení těchto nechtěně zajatých živočichů (Thompson & Thompson, 2008). Smith, et al. (2004) také uvádějí, že oproti tradičně používaným zemním pastem se v rampových pastech zachytilo méně obratlovců a exempláře nebyly znehodnoceny napadaným rostlinným materiálem. Při použití feromonových lákadel měly rampové pasti skvělé výsledky v počtech odchycených (Cosmopolites sordidus) oproti jiným metodám - například využití dravých brouků jako ekologické hubení škůdců, jak popisuje již Norris (1987), později Tinzaara et al. (2003) in Reddy, Cruz, et al. (2008). 32

Rampovými pastmi bylo odchyceno 5 až 10 jedinců za týden. Zemní pasti s použitím feromonů měly špatné výsledky. Zachytilo se v nich jen kolem deseti jedinců za měsíc. Každý hmyz se dá lákat na jiné atraktanty, jak vizuální nebo čichové a musí se použít konkrétní metody u daných druhů. Proto se při odchytu těchto druhů jeví rampová past jako vhodná metoda (Reddy, Cruz, et al., 2008). Protože jsou chemické postřiky nežádoucí a také finančně nákladné, je mnohem efektivnější použít rampovou past na odchyt škůdce banánů, i když dobré výsledky měla i past pozemní. Kdybychom je měly odchytávat pomocí zemních pastí, bylo by to časově náročné a neefektivní (Reddy, 2009). Způsob sběru bezobratlých v jeskynních není standardizován. Druhová pestrost také není dosud zcela známa, ale použití rampové pasti je v těchto podmínkách většinou jediné reálné řešení pro dlouhodobější monitoring biodiverzity bezobratlých. Bylo zjištěno, že s rampovými pastmi jsou v jeskyních skvělé výsledky (Campbell, Wood, et al., 2011). Obě dvě metody jsou poměrně levné a údržba pastí je snadná a nenáročná. V zemních pastech se zachytí mnohem více obojživelníků a savců než v rampových pastech. I přesto, že past opatříme pletivem s oky o průměru 1,5 centimetrů nebo průměru 1 centimetr nejsou výsledky sníženého zachycení obratlových živočichů dostačující. Možnost zachycení obratlovců lze snížit mělkou zemní pastí vysokou 4 až 5 cm, ze které se dokážou osvobodit. Zde ovšem roste možnost úniku i větších aktivních brouků nebo větších pavouků aj. Značné množství jedinců ale i druhů zachytí rampová past, především tedy pavoučí komunitu a minimalizuje zachycení obratlovce. Rampovou past je vhodné použít pro kvantitativní i kvalitativní průzkumy. Velkou výhodou je její nenáročná údržba a snáz se pokládá na vybranou plochu, na rozdíl od zemních pastí, které se často zanáší bahnem a musí se uložit do vykopané díry (Pearce et al., 2005). Při srovnávání zemních a rampových pastí použitých na pastvinách při průzkumu pavoučí populace autory Patrick & Hansen (2013) bylo zachyceno celkem 60 druhů pavouků z celkových 1 405 jedinců. Zemní pasti zajaly 41 druhů z celkových 465 exemplářů. Rampové pasti lapily 48 druhů z 940 jedinců. Celkem 12 druhů bylo zajato pouze v zemních pastech a 19 druhů pouze v rampových pastech.

33

Rampové pasti zachytily cca o 1,1 druhů více a 2 krát více jedinců pavouků. Je nutné podotknout, že běžné druhy zachytily obě pasti a rampová past měla pouze dvě rampy. Aby byl získán objektivní výčet jedinců, druhů nebo populace, je důležité pasti na sledované lokalitě správně rozmístit v určitém počtu. Mnoho autorů má rozdílné názory kolik pastí ideálně použít při odchytech bezobratlých. Při kvalitativním zjišťování druhové skladby epigeonu pavouků homogenního stanoviště, stačí použít 2 až 3 zemní pasti s návnadou pro zachycení aktivních, dominantních druhů Sechterová & Špičáková (1988) in Kula & Boháč (1998). Adis (1979) publikoval, že počet pastí závisí na ŽP a že 24 až 36 pastí určí dominanci epigeicky žijících bezobratlých. Pro zjištění střevlíkovitých druhů v biotopu poslouží 10 až 12 pastí. Dominantní druhy a 75 % všech lapených střevlíků bylo zachyceno 5 až 7 zemními pastmi (Hora, 2010). Zemní pasti nám nezachytí všechny epigeické bezobratlé. Zachytí hlavně určité populace druhů aktivních na zemském povrchu v určitém časovém období. Na účinnost metody zemních pastí má vliv mnoho faktorů popsaných výše (viz kapitola 4). Odstraněním travního porostu při instalaci zemní pasti se zvýší nebo sníží možnost zachycení některých druhů. Ze zemních pastí nám mohou někteří brouci (Coleoptera) uniknout, protože jsou schopni se pomocí svých drápků vyšplhat na povrch pasti. Tomuto může zabránit zúžená zemní past u povrchu terénu, ale použití této zemní pasti je nepraktické. Naopak velice praktická rampová past má víko s otvory jen u vstupu rampy a tudíž je menší pravděpodobnost úniku těchto druhů. Nesrovnalosti terénu, či překážky v podobě kamenů nebo větví také mohou ovlivnit zachycení menších členovců (Adis, 1979).

34

7

ZÁVĚR Časté odchyty obratlovců do zemních pastí mají za následek nátlak, aby se

prováděl průzkum bezobratlých jako součást sběru suchozemské fauny, nebo aby se udělalo opatření, které by omezilo zachycení nechtěných obratlovců. Jedna z možností omezující zachycení nechtěných úlovků je použití suché pasti, trychtýře a drátěného pletiva. Názory na použití pletiva se u mnoha autorů rozchází. Pletivo zamezuje vstup velkým broukům, kteří se mohou zachytit drápky. Trychtýř mnohé druhy pavouků a dalších členovců odpuzuje a do pasti nevlezou. Suché pasti musíme denně vybírat a to je mnohdy časově náročné. Drátěné pletivo i trychtýř nejsou ale zcela účinné proti zachycení obratlých živočichů. Pasti naplněné fixačními tekutinami lákají savce na sušších stanovištích mnohem častěji, než v místech s vyššími ročními srážkami. Místa se sušším podnebím, jsou vhodná pro použití suché rampové pasti s návnadou, aby případné tekutiny nelákaly v takových podmínkách obratlovce. Z hlediska eliminace možnosti zachycení obojživelníků a savců je použití těchto rampových pastí vhodnější. Obratlovci mohou ale spadené bezobratlé sníst či poškodit pokud nemáme v pastech udělané úkryty. Zde ovšem bohužel odpadá atraktivnost tekutin i pro bezobratlé, takže celková účinnost těchto nástrah může být poměrně nízká, ale i přesto díky menšímu zachycení obratlých živočichů účinnější než aplikace zemní pasti. Thompson & Thompson (2008). V sušších podmínkách by mohla být vhodnou alternativou použita metoda rampových pastí. Ve vlhkém prostředí, kde může do zemní pasti natéct srážková voda, je opět ideálnější použít tuto rampovou past (Patric & Walter, 2011). V oblastech s vysokým počtem obojživelníků je lepší nahradit zemní pasti pastmi rampovými. Ty sice nejsou ještě rozšířené a obecně známé, avšak je jisté, že mají slibnou budoucnost při používání. Nejlepší využití rampových pastí se předpokládá u sledování populace pavouků, kteří se do těchto pastí zachycují ve vysokých počtech (Patric & Walter, 2011). Metoda rampových pastí je úspěšná při sledování populací pavoučí komunity, ale zachytí i mnohé druhy ostatních bezobratlých. Tato metoda sběru je nejvhodnější alternativou při šetření biodiverzity ve ZCHÚ, národních parcích i běžných inventarizačních průzkumech aj. Rampové pasti předčily zemní pasti svými lepšími 35

vlastnostmi při využití ve speciálních lokalitách, kde nelze jiné metody využít a při srovnávání silných a slabých stránek používání těchto zemních a rampovými pastí, které jsou uvedeny v tabulce č. 1, vykazují rampové pasti lepší výsledky. Podle získaných výsledků ze všech použitých materiálů, bylo srovnáno kolik je nutno použít pastí k daným studiím a k odchytu konkrétních druhů. Je navrhováno použít deset až patnáct rampových pastí pro získání dominantních, běžně se pohybujících ale i vzácných druhů a některého létavého hmyzu. Rozměry kontejneru jsou doporučeny mezi deseti až patnácti centimetry v průměru vysoké 8 až 12 cm. Rozmístění je ideální 5 až 20 metrů, ale samozřejmě zaleží na rozloze sledované plochy. V rampových pastech není dostatečně možné zachytit členovce po celém obvodu, tak jako je tomu v pastech zemních. I přesto však zachytí až dvakrát více jedinců a větší počet druhů. Z toho důvodu jsou rampové pasti praktičtější a do budoucna mohou překonat využívání metody zemních pastí. Závěrem jednoznačně navrhuji plynulý přechod z používání zemních pastí na pasti rampové a doporučuji užití testovacích ploch pro zjišťování dalších efektivních uplatnění a modifikací, aby se rozvíjela a rozšiřovala jejich aplikace. Nadále studiemi zjišťovat, zda je vhodné doprovázet metody rampových pastí i pastmi zemními nebo zda je můžeme zcela vytěsnit z jejich užívání. Je nutné se také více zabývat kombinací rampových pastí s dalšími metodami pro získání absolutního souhrnu druhů obývajících určitý ekosystém.

36

8

SEZNAM LITERATURY

ABSOLON, K., 1994: Metodika sběru dat pro biomonitoring v chráněných územích. Český ústav ochrany přírody, Praha. 70 s. ADIS, J., 1979: Problems of Interpreting Arthropod Sampling with Pitfall Traps. Zoologischer Anzeigen, 202: 177 – 184. BARBER, H. S., 1930 – 1931: Traps for cave-inhabiting insects. Journal of the Elisha Mitchell Scientific Society, 46, 259 – 265. BELLMANN, H., 2004: Pavouci. NS Svoboda, Praha. 93 s BOHÁČ, J., 2003: Využití epigeických bezobratlých pro sledování změn ekosystému a krajiny v chráněných oblastech (case study). [online ]. Dostupné on-line na: http://www.infodatasys.cz/vav2003/drabcikoviti.pdf. (cit. dne: 03. 03. 2014) BOHÁČ, J., MATĚJKA, K., 2010: Sledování epigeických brouků na výškovém transektu na Plechém (Šumava) v roce 2009. Průběžná zpráva za řešení projektu 2B06012 Management biodiversity v Krkonoších a na Šumavě v roce 2009, Praha. 19 s. BOSTANIAN, N, J., BOIVIN, G., GOULET, H., 1983: Ramp pitfall trap. Journal of Economic Entomology, 76: 1473 – 1475. BOUCHARD, P., WHEELER, T. A., H. GOULET. 2000: Design for a low-cost, covered, ramp pitfall trap. The Canadian Entomologist, 132: 387 – 389. CLARK, W. H., BLOM P. E., 1992: An efficient and inexpenzive pitfall traps systems. Entomological News, 103(2): 55 – 59. CAMPBELL, J. W., DELONG, B. E., CAREY, V., RAY, CH., 2012: Survey of terrestrial invertebrate species from Byers Cave; Dade County, Georgia The Free Library

[online

].

Dostupné

on-

line

na:

http://www.thefreelibrary.com/Survey%20of%20terrestrial%20invertebrate%20speci es%20from%20Byers%20Cave;%20Dade...-a0314716910.

37

CAMPBELL, J. W., WOODS, M., BALL, H, L., PIRKLE, R, S., CAREY, V., RAY, CH., 2011: Terrestrial macroinvertebrates captured with a baited ramp-pitfall trap from five limestone caves in North Alabama and Georgia (USA) and their association with soil organic matter. Journal of Natural History, 45(43 – 44): 2645 – 2659. DYKYJOVÁ, D., 1989: Metody studia ekosystémů. Academia, Praha. 692 s. HARVEY, M, S., SAMPEY, A., WEST, P, L, J., WALDOCK, J, M., 2000: Araneomorph spiders from the southern Carnarvon Basin, Western Australia: a consideration of regional biogeographic relationships. Records of the Western Australian Museum, Supplementum, 61: 295 – 321. HEYDEMANN,

B.;

1953:

Agrarökologische

Problematik,

dargetan

an

Untersuchungen über die Tierwelt der Bodenoberfläche der Kulturfelder. Dissertation, Üniversität Kiel. Kiel. HIGGINS, R. J., LINDGREN, B. S., 2012: An evaluation of methods for sampling ants (Hymenoptera: Formicidae) in British Columbia, Canada. Canadian Entomologist, 144(3): 491 – 507. HOLSINGER, J, R., PECK, S, B., 1971: The invertebrate cave fauna of Georgia. NSS Bull, 33: 23 – 44. HORA, P., 2010: Metodologické aspekty používání zemních pastí pro studium epigeonu na příkladu střevlíkovitých. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, přírodovědecká fakulta, katedra zoologie a antropologie. Olomouc, 50 s. HŮRKA, K., 1996: Carabidae České a Slovenské republiky. Kabourek, Zlín, 565 s. IVER, S. B., ELLIGIOTT, P. E., 1989: Effects of release rates on the range of attraction of carbon dioxide to some southwestern Ontario mosquito species. Journal of the American Mosquito Control Association, 5(1): 6 – 9. JANÁČKOVÁ, H., ŠTORKÁNOVÁ, A., VÍTEK, O., (eds), 2009: Metodika inventarizačních průzkumů maloplošných zvláště chráněných území. [online]. Dostupné on-line na: http://www.nature.cz/natura2000-design3/sub-text.php?id=241. (cit. dne: 16. 12. 2012).

38

KARRAKER, N, E., 2001: String theory: reducing mortality of mammals in pitfall traps. Wildlife Society Bulletin, 29: 1158 – 1162. KOIVULA, M., KOTZE, D, J., 2003: Pitfall trap efficiency: do trap size, collecting fluid and vegetation structure matter? Entomologica Fennica, 14: 1 – 14. KOZMA, P., 2011: Pavouk, pavouci a důležité informace. In. Arachnos.eu [online]. Dostupné online na: http://arachnos.eu/cs/pavouk. (cit. dne: 2. 2. 2014). KRYŠTAL, A. F., 1955: K entomologiemi ekskursii aerednij školi. Radjanskaja škola Kiiv, Kiiv, 1 – 310. KULA, E., BOHÁČ, J., 1997: Biomonitoring stanovištních změn v náhradních porostech břízy imisní oblasti – II. Drabčíkovití. Lesnictví – Forestry, 43(11): 519 – 526. KUNDRATA, R., 2010: Entomologie – metody sběru hmyzu. FRVŠ G4 1772/2012. Katedra zoologie a ornitologická laboratoř [online]. Dostupné on-line na: http://www.zoologie.upol.cz/terenni_cviceni/materialy/Entomologie.pdf. (cit. dne: 11. 12. 2013). KŮRKA, A., DOLEJŠ, P., 2011: Pavouci kavylové stepi u Brozan v dolním Poohří (severní

Čechy).

Sborník

Severočeského

Muzea,

přírodní

vědy,

29:

137 – 148. KŮRKA, A., VANĚK. J., 2008: Pavouci (Araneae) krkonošských lesních rašelinišť. Opera Corcontica, 45: 125–149. LAIBNER, S., 2000: Elateridae of the Czech and Slovak Republics České a Slovenské republiky. Kabourek, Zlín, 292 s. LAŠTŮVKA, Z., KREJČOVÁ, P., 2000: Ekologie. Konvoj, Brno, 185 s. LOTHROP, H. D., LOTHROP, B., REISEN, W, K., 2002: Nocturnal microhabitat distribution of adult Culex tarsalis (Diptera: Culicidae) impacts control effectiveness. Journal of Medical Entomology, 39(4): 574 – 582.

39

MÁLEK, P., 2000: Drabčíkovití (Coleoptera – Staphylinidae) v epigeonu lužního lesa CHKO Litovelské Pomoraví. Diplomový práce. Univerzita Palackého v Olomouci, přírodovědecká fakulta, katedra zoologie a antropologie, Olomouc, 56 s. MANDL, K., 1946: Eine neue Methode des Blindkäferfanges. Zeitschrift der Wiener Entomologischen Gesellschaft, 31, 180 – 182. NIEMELÄ, J., HALME, E., PAJUNEN, T., HAILA, Y., 1986: Sampling spiders and carabid beetles with pitfall traps: The effect of increased sampling effort. Annales Entomologici Fennici, 52: 109 – 111. NOVÁK, K., 1969: Metody sběru a preparace hmyzu. Academia, Praha, 244 s. ODUM, E. P., 1977: Základy ekologie. Academia, Praha, 736 s. OEHLSCHLAGER, A. C., GONZALES, L., GOMEZ, M., RODRIGUEZ, C., ANDRADE, R., 2002: Pheromone-based trapping of West Indian sugarcane weevil in a sugarcane plantation. Journal Of Chemical Ecology, 28(8): 1653 – 1664. PATRICK, L. B., HANSEN, A., 2013: Comparing ramp and pitfall traps for capturing wandering spiders. Journal of Arachnology, 41(3): 404 – 406. PATRICK, L. B., WALTER, A., 2011: Measuring biodiverzity of spiders. Pitfall traps verses ramp traps: which is more effective? Proceedings of the South Dakota Academy of Science, 90: 201– 201. PEARCE, J. L., SCHUURMAN, D., BARBER, K, N., LARRIVÉE, M., VENIER, L, A., McKEE, J., McKENNEY, D., 2005: Pitfall trap designs to maximize invertebrate captures and minimize captures of nontarget vertebrates. The Canadian Entomologist, 137: 233 – 250. PENDOLA, A., NEW, T, R., 2007: Depth of pitfall traps - does it affect interpretation of ant (Hymenoptera: Formicidae) assemblages? Journal of Insect Conservation, 11: 199 – 201. REDDY, G. V. P., 2007: Improved Semiochemical-Based Trapping Method for OldHouse Borer, Hylotrupes bajulus (Coleoptera: Cerambycidae). Environmentl Entomology, 36(2): 281 – 286.

40

REDDY, G. V. P., CRUZ, Z, T., GUERRERO, A., 2009: Development of an efficient pheromone-based trapping method for the banana root borer Cosmopolites sordidus. Journal of Chemical Ecology, 35(1): 111 – 117. REDDY, G. V. P., CRUZ, Z. T., NAZ, F., 2008: A pferomone-based tramping system for monitoring the population of cosmopolites Sordidus (Germar) (Coleoptera: Curculionidae). Journal of Plant Protection Research, 48(4): 515 – 5257. RIGBY, S., SMITH, R., 2002: A better mouse trap? Evaluating the ramp pitfall trap, s. 124. In: Proceedings, International IPM Conference, 24. – 26. Března, 2002, Toronto Canada, Entomological Society of Canada, Ottawa, ON. ROMPORTL, D., ANDREAS, M., VLASÁKOVÁ, B., 2008: Monitoring of biodiversity changes in the landscape scale. Journal of Landscape Ecology. 1(1): 49 – 68. SCHAUFF, M. E., (eds), Collecting and preserving insects and mites: techniques and tools. Systematic Entomology Laboratory, Washington, D. C. 68 s. SKUHRAVÝ, V., 1957: Metoda zemních pastí. Časopis Československé společnosti entomologické, Praha, 54(1): 27 – 40. SMITH, R. F., COSSENTINE, J, E., RIGBY, S, M., SHEFFIELD, C, S., 2004: Species of ground beetle (Coleoptera: Carabidae) in organic apple orchards of British Columbia. Journal of the Entomological Society of British Columbia, 101: 49 – 55. ŠAFÁŘ, J., 2009: Vliv typu zemních pastí a typu konzervační kapaliny na odchycenou epigeickou faunu. Diplomová práce, Mendelova univerzita v Brně, agronomická fakulta, Brno, 65 s. THOMPSON, S. A., THOMPSON, G. G., 2007: Temporal variations in grounddwelling invertebrate biomass in the Goldfields of Western Australia. Records of the Western Australian Museum, 23: 235 – 240. THOMPSON, S. A., THOMPSON, G. G., 2008: Vertebrate by-catch in invertebrate wet pitfall traps. Journal of the Royal Society of Western Australia, 91: 237 – 241.

41

TINZAARA, W., GOLD, C, S., KAGEZI, G, H., DICKE, M., HUIS., NANKINGA, C., TUSHEMEREIRWE, W., RAGAMA, P, E., 2005: Effects of two pheromone trap densities against banana weevil, Cosmopolites sordidus, populations and their impact on plant damage in Uganda. Journal of Applied Entomology, 129(5): 265 – 271. TRETZEL, E., 1955: Technik und Bedeutung des Fallenfanges für ökologische Untersuchungen. Zoologischer Anzieger. 155: 276 – 287. TREUMAN, D. W., McIVER, S. B., 1986: Temporal patterns of host-seeking activity of mosquitoes in Algonquin Park, Ontario, Canadian Journal of Zoology/Revue Canadienne de Zoologie, 64(3): 731 – 737. TVARDÍK, D., 2001: Epigeická fauna čeledi Carabidae v lužním lese CHKO Litovelské Pomoraví. Časopis Slezského muzea Opava, 50: 264 – 270. UNITED STATES DEPARTMENT OF AGRICULTURE, DEPARTMENT OF AGRICULTURE, USA., 1986: Insects and mites: techniques for collection and preservation 103 s. In: STEYSKAL, G. C., MURPHY, W, L., HOOVER, E, M., (eds), Miscellaneous Publication, USDA, 1986. 103 s. VERNON, R. S., 2004: A ground-based pheromone trap for monitoring Agriotes lineatus and A. obscurus (Coleoptera: Elateridae). Journal of the Entomological Society of British Columbia, 101: 83 – 84. VLAŠIM, M., 2013: Co je to biodiverzita a proč ji chránit? In. Ekologický institut Veronica [online]. Dostupné on-line na: http://www.veronica.cz/?id=431. (cit. dne: 16. 3. 2013). WARD, D. F., NEW, T, R., YEN, A, L., 2001: Effects of pitfall trap spacing on the abundance, richness and composition of invertebrate catches. Jurnal of Insect Conservation, 5: 47 – 53. WORK, T. T., BUDDLE, C, M., KORINUS, L, M., 2002: Pitfall trap size and capture of three taxa of litter-dwelling arthropods: implications for biodiversity studies. Environmental Entomology, 31(3): 438 – 448. WINKLER, J. R., 1974: Sbíráme hmyz a zakládáme entomologickou sbírku. SZN, Praha, 211 s.

42

9

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obrázek 1: Zemní past podle Mandala (1946), Metody sběru a preparace hmyzu, Novák et al. (1969). Obrázek 2: Geilerova zemní past (1954), Metody sběru a preparace hmyzu, Novák et al. (1969). Obrázek 3: Zemní past s trychtýřem, © Barbora Skopalová (2014). Obrázek 4: Zemní past s pletivem a stříškou, Martin (1977), Inventory Methods for Terrestrial Arthropods. Ministry of Enviroment, Lands and parks, British Columbiaʽs

Biodiversity,

1998.

Dostupné

on-line

na:

http://www.for.gov.bc.ca/hts/risc/pubs/tebiodiv/terranth/assets/arthropod.pd f . (cit. dne: 20. 2. 2014). Obrázek 5: Konvenční past podle Adjei, M, B. (2000), Controlling Mole Crickets on Bahiagrass Pasture with Nematodes, Adjei, M, B.,(2000). Dostupne on-line na: http://sfbfp.ifas.ufl.edu/articles/article_2000_june.shtml. (cit. dne: 20. 2. 2014). Obrázek 6: Nordlander past podle Higgins, R, J., & Lindgren, B,S. (2012), Nordlander pitfall traps for ants, Higgins, R, J., & Lindgren, B,S., (2012), Dostupné on-line na: http://faculty.tru.ca/rhiggins/Pitfalls.html, (cit. dne: 20.4. 2014). Obrázek 7: Rampová past s jednou rozšiřující se rampou, Bouchard et al. (2000), Design for a low- cost,covered, ramp pitfall trap, Bouchard et al. (2000). Obrázek 8: Rampová past kruhovitého tvaru se dvěma proti sobě umístěnými rampami, Smith et al. (2004), Species of ground beetle (Coleoptera: Carabidae) in organic apple orchards of British Columbia, Smith et al. (2004). Obrázek 9: Vernon Beetle Trap, US Industrial design patent (US Patent Des. 465254), Veron (2004), A ground-based pheromone trap for monitoring Agriotes lineatus and A. obscurus (Coleoptera: Elateridae), Vernon, (2004). Obrázek 10: Rampová past čtvercovitého tvaru se čtyřmi rampy, http://www.chemtica.com/site/?p=2764, Copyright © 2014 chemtica.com. Obrázek 11: Rampová past čtvercovitého tvaru se dvěma rozšiřujícími se rampami, Patrick & Hansen (2013), Comparing ramp and pitfall traps for capturing wandering Spide, Patrick & Hansen (2013). Obrázek 12: Rampová past se čtyřmi rampami, © Skopalová Barbora (2014). Obrázek 13: Rampová past se dvěma rampami, © Skopalová Barbora (2014). 43

10

SEZNAM ZKRATEK CBD

–

Úmluva o biologické rozmanitosti

CITES

–

Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin

EVL

–

Evropsky významné lokality

CHKO

–

Chráněná krajinná oblast

PVC

–

Polyvinylchlorid

ZCHÚ

–

Zvláště chráněná území

ŽP

–

Životní prostředí

44

11

PŘÍLOHY

45