Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie a včelařství
Bakalářská práce Endoparazitózy koní v konvenčních chovech Jihomoravského kraje
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Doc. Ing. Marie Borkovcová, Ph.D.
Dobroslava Týcová
Brno 2014
2
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem práci: Endoparazitózy koní v konvenčních chovech Jihomoravského kraje vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací.
Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona.
Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.
V Brně:……………………………
………………………………… podpis 3
PODĚKOVÁNÍ:
Děkuji Ing. Marii Borkovcové, Ph. D. za všestrannou pomoc při zpracování výsledků a odborné konzultace.
4
ABSTRAKT:
Název práce: Endoparazitózy koní v konvenčních chovech Jihomoravského kraje. Autor: Dobroslava Týcová
Předmětem této práce bylo sledování druhového spektra parazitů a intenzity infekce u koní a navrhnout řešení parazitologických problémů. Vzorky byly odebírány od června 2012 do března 2013 ve čtyřtýdenních intervalech a byly podrobeny rozboru pomocí nedestruktivních koprologických metod. V průběhu sledovaného období byla dokumentována intenzita a prevalence výskytu endoparazitů, a to v závislosti na ročním období, na úrovni hygienické a veterinární péče o koně a v závislosti na pohybové aktivitě zvířat. Celkem byly zachyceny dva druhy parazitů a to vývojová stádia střevních hlístic a v jednom případě byla nalezena vajíčka škrkavky koňské. Nejvyšší prevalence parazitů byla v období červen a červenec, kdy byli koně na pastvinách a mohli se tak nakazit vajíčky parazitů z okolního prostředí. Ze zjištěných výsledků lze doporučit udržování dostatečné hygieny ve stájích i vnějším prostředím. Dle mého úsudku bych nadále pokračovala nejdříve v koprologických rozborech exkrementů a na jejich základě bych v případě potřeby použila odčervovací prostředky.
Klíčová slova: kůň, endoparazit, rezistence.
5
ABSTRACT:
Title: Author: Dobroslava Týcová
Key words: horse, endoparasites, resistence.
6
OBSAH: 1 ÚVOD…………………………………………………………...……………….….…9 2 CÍL PRÁCE….………………………………….……..……………………….….…11 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED…………...…………………………………………....…...12 3.1 Charakteristika parazitizmu………………………………………………….….….12 3.2 Parazitologie………………...……………………………………………..……….12 3.3 Parazit…………………..………………………………………………….…….…12 3.4 Hostitel………………...………………………………………………….………...12 3.5 Veterinární parazitologie………...….……………………………………………..13 3.5.1 Rozdělení parazitologie pro veterinární účely ………………………..………….13 3.5.2 Formy parazitismu…………...……………………………………….…………..13 3.5.3 Patogenita parazitů……………………………………………..…….…………..14 3.5.4 Faktory ovlivňující dynamiku patologických procesů při invazivních chorobách...14 3.6 Imunita………..……………………………………………………………...……..14 3.6.1 Věková imunita…..……….……………………………………………..….….…15 3.6.2 V imunitních mechanizmech obranného systému se uplatňují………….……….15 3.7 Taxonomie endoparazitů koní……………………………………………...…....…15 3.8 Parazitózy koní……………………………………………………….……...……..18 3.8.1 Apicomlpexa…………………………………………………………..………….18 3.8.1.1 Emireriidae…………………………………………………….……...………..18 3.8.1.1.1 Eimeria………………………………………………………..…...…………18 3.8.2 Platyhelminthes……………………………………………………….………….19 3.8.2.1 Anoplocephalidae……………………………………..…………...…………...19 3.8.2.1.1 Anoplocephala magna……………………………….………...……………..19 3.8.2.1.2 Anoplocephala mamillana…………………………………...……………….19 3.8.2.1.3 Anoplocephala perfoliata……………………..…………..………………….19 3.8.2.2 Fasciolidae………………………………………….……………………..……19 3.8.2.2.1 Fasciola hepatica……………………………….…………………….……...20 3.8.3 Nematoda………………………………………………………………….….…..20 3.8.3.1 Ascirididae……………………………………………………..……….….…...20 3.8.3.1.1 Parascaris equorum………………………………………….………………20 3.8.3.2 Oxyuridae…………………………………………………….……….………..21 3.8.3.2.1 Oxyuris equi………………………………………………..……..…………..21 3.8.3.3 Strongylididae……………………………………….……………..…………...22 3.8.3.3.1 Strongyloides westeri…………………………..……………..……………...22 3.8.3.4 Habronematidae………………………………………………….……...……...22 3.8.3.4.1 Habronema musace…………………………………………………..……....22 3.8.3.4.2 Draschia megastroma…………………………………………………..….…23 3.8.3.5 Onchocecidae…………………………………………………………..…....….23 3.8.3.5.1 Onchocerca reticulata……………………………………………………..…23 3.8.3.5.2 Setaria equina………………………………………………………….……..23 3.8.3.5.3 Onchocerca cervicalis……………………………………………...…...……23 7
3.8.3.6 Dictyocaulidae…………………………………………….…….….…….….…23 3.8.3.6.1 Dictyocaulus arnfieldi……………………………………………….……….24 3.8.3.7 Strongylidae……………………………………………………….……………24 3.8.3.7.1 Velcí strongylidi…………………………………………….......……………25 3.8.3.7.1.1 Strongylus equinus…………………………………………………….……25 3.8.3.7.1.2 Strongylus edentatus………………………………………..………………25 3.8.3.7.1.3 Strongylus vulgaris……………………………………………………...….25 3.8.3.7.2 Malí strongylidi………………………………………………………………26 3.8.3.8 Trychostrongylidae……………………………………………..………………26 3.8.3.8.1 Trychostrongylus axei…………………………………………......…………26 3.8.4 Arthropoda………………………………………………………………..………27 3.8.4.1 Oestridae……………………………………………………………..…………27 3.9 Antiparazitika………………………………………………………………...…….27 3.9.1 Mechanizmus účinku antiparazitik…………………………………………….…27 3.9.2 Rozdělení antiparazitik dle cílového parazita…………………………...……….28 3.9.3 Rezistence parazitů proti anthelmintikům…………………..............................28 3.9.4 Faktory ovlivňující vznik rezistence………………………………………..……28 4 MATERIÁL A METODIKA……………………………………………………...…30 4.1 Charakteristika stáje zařazené k odběru vzorků……………………………………30 4.2 Materiál……………………………………………………………………………..30 4.3 Metodika………………………………………………………………………..…..30 5 VÝSLEDKY A DISKUZE………………………………………………………...…32 5.1 Prevalence a druhové zastoupení endoparazitů u zkoumaných koní………………32 5.1.1 Koně ve spodní části stáje……………………………………...........................32 5.1.2 Koně v horní části stáje…………………………………………………………..40 5.2 DOPORUČENÍ…………………………………………………………...….…….49 6 ZÁVĚR……………………………………………………………………………….51 7 POUŽITÁ LITERATURA…………………………………………………………...52
8
1
ÚVOD
Chov koní vyvolává stále větší zájem, zejména u mladé generace. V současné době u nás prochází složitějším vývojem, a to hlavně z ekonomických hledisek. Výrazný posun nastal zejména v odvětví plemenitby koní, vznikl systém evidence koní a je snaha o zlepšování jejich užitkových vlastností. Do roku 1989 řídila chov koní plemenářská organizace Státní plemenářský podnik v Praze. Zemský chov byl spravován prostřednictvím hřebčinců Písek a Tlumačov. Začátkem 90. let došlo k rozpadu plemenářské organizace, vznikly chovatelské svazy a jejich sdružením vznikla začátkem 90. let Asociace svazu chovatelů koní, v jejímž čele stojí prezident a členy prezidia jsou jednotliví zástupci svazů sdružených v asociaci. V České republice je 19 uznaných plemen koní (DUŠEK, 2007). Tento zvýšený zájem o chovatelskou činnost s sebou nese určitá rizika, týkající se převážně vystavení koní zvýšenému tlaku parazitů. Parazité jsou součástí života koně od začátku jejich vývoje až do dnešních dní. Divoce žijící předci dnešních domestikovaných forem koní však nebyli vystaveni tak mohutnému tlaku parazitů, jako je tomu u dnešních jedinců. Bylo to především díky životnímu prostoru, který obývali divocí koně. Rozlehlé pláně, na kterých se pásli předkové našich koní, neposkytovaly parazitům tolik možností k opětovnému útoku na svého hostitele, jako je tomu v dnešních moderních ustájovacích zařízeních. S trusem, který za sebou zanechávali divoce se pasoucí koně, a který byl kontaminován vajíčky parazitů, se již tito koně povětšinou nedostávali do styku, neboť putovali krajinou a s infikovanou pastvou se již většinou nesetkávali. Endoparazité se u takto žijících koní udržovali na přirozeně nízké úrovni, která neohrožovala hostitele na životě. Jinak je tomu bohužel v dnešních chovech koní. Prostory, ve kterých dnešní koně chováme, jsou značně omezené a velmi snadno může dojít ke kontaminaci prostředí. Hlavně bahnité vlhké výběhy jsou skvělým místem k množení škrkavek. K vysoké koncentraci kontaminovaných výkalů může dojít například ve společných stájí s nedostatečným odklizem podestýlky, a to především v období odčervení. Bedlivý chovatel by měl dát pozor nejen na dobře promyšlený a naplánovaný odčervovací program, ale i na dostatečnou hygienu stájového prostředí, odbornou péči o louky, pastviny a výběhy. Výskyt parazitů samozřejmě neovlivňuje jen hygiena ale také počasí, teplota a vlhkost. Avšak dobrá a dostatečná preventivní opatření mohou výskyt parazitů v prostředí značně eliminovat. 9
Projevy infekce mohou mít různé příznaky, zejména dle intenzity infekce a druhového zastoupení parazitů. Lehké příznaky mohou jen poukazovat na přítomnost parazitů, jedná se například o vystouplá žebra nebo prověšené břicho. Těžší a těžké příznaky mohou změnit celkový zdravotní stav i způsobit smrt. Až 80 % kolikových stavů může být zapříčiněno přítomností endoparazitů. Druhové zastoupení endoparazitů je velmi pestré, jedná se o zástupce skupin výtrusovců, členovců, hlístic a ploštěnců. Jednotlivé druhy mají odlišné životní cykly, napadají různé orgány a způsobují více či méně závažné zdravotní komplikace.
10
2
CÍL PRÁCE
Cílem této bakalářské práce s názvem: Endoparazitózy u koní v konvenčních chovech Jihomoravského kraje, bylo zjišťování druhového spektra parazitů ve vybraných chovech, a to pomocí nedestruktivních koprologickách metod. Dále sledování prevalence a intenzity parazitů v jednotlivých chovech během prováděného odběru vzorků. Mimo jiné bylo cílem práce zvýšení povědomí majitelů vyšetřovaných koní o parazitologické problematice konkrétních koní. A v neposlední řadě bylo studium domácí a zahraniční literatury, týkající se problematiky parazitů u koní.
11
3
LITERÁRNÍ PŘEHLED:
3.1 Charakteristika parazitizmu Parazitismus je biologicky významný způsob soužití dvou organismů, parazita a jeho hostitele. Je to vztah, při němž má jeden z organismů z tohoto soužití zisk, zatímco druhý škodu (VOLF a kol., 2007). Jedná se o jev, který vzniká v důsledku působení širokého spektra různých činitelů ve vývoji živočišných druhů a jejich vzájemných vztahů. Parazitismus má v živočišné říši důležitou roli pro udržení stability ekosystémů (RYŠAVÝ a kol., 1989).
3.2 Parazitologie Parazitologie
je
věda
o
parazitech,
jimi
vyvolaných
onemocněních
(parazitózách) a boji s nimi (JURÁŠEK, 1987). Tuto vědu můžeme chápat v užším nebo širším slova smyslu. V užším slova smyslu zahrnuje parazitující prvoky, helminty, hmyz a pavoukovce. V širším slova smyslu zahrnuje bakterie, viry a jiné parazitující organizmy (wikipedia, 2010).
3.3 Parazit (cizopasník, příživník) Je organizmus rostlinného (fytoparazit) nebo živočišného (zooparazit) původu, který využívá druhý organizmus (hostitele) jako zdroj výživy a prostředí pro svůj život. Vyžaduje od hostitele (částečně nebo úplně) regulaci vztahů s vnějsím (přírodním) prostředím. Nedostatečná přizpůsobivost jednoho z obou partnerů na takový život zapříčiňuje cizopasníkovi smrt. Parazity dělíme na ektoparazity, jež cizopasí na těle hostitele a na endoparazity, jež parazitují uvnitř těla hostitele (JURÁŠEK, 1987).
3.4 Hostitel Je pro existenci parazita nevyhnutelným partnerem, se kterým vytváří vzájemné parazitohostitelské vztahy. Parazitologie proto studuju nejen parazity a hostitele, ale i vztahy a přizpůsobovací proces mezi nimi (JURÁŠEK, 1987).
12
3.5 Veterinární parazitologie Veterinární parazitologie zkoumá parazity, kteří ovlivňují zdravotní stav hospodářsky významných, zájmových a volně žijících zvířat. Zabývá se taxonomickými znaky, morfologií, funkcí, vývojem a životními podmínkami parazitů v přírodě a hostitelském organizmu. Studuje vznik, průběh a zánik parazitóz u zvířat, jejich diagnostiku, klinické projevy, patologicko-morfologické změny v hostiteli, terapii a prevenci. Jejím hlavním úkolem je ochrana zdraví zvířat (wikipedia, 2012). 3.5.1
Rozdělení parazitologie pro veterinární účely:
Podle systematické příslušnosti parazitů se dělí veterinární parazitologie na: 1) veterinární protozoologie – zabývá se veterinárně významné parazitární prvoky 2) veterinární helmintologie – studuje veterinárně významné helminty. 3) veterinární arachnoentomologie – zkoumá veterinárně významné pavoukovce a hmyzem.
3.5.2
Formy parazitizmu
Rozlišujeme následující formy parazitizmu (RYŠAVÝ, 1989): a) pseudoparazitizmus Tato forma se objevuje u volně žijících zvířat, které po náhodném vstupu do některých orgánů hostitele mohou vyvolat přechodné onemocnění. Takový typ parazitizmu je blízký fakultativnímu. b) fakultativní (příležitostný) parazitizmus Tento typ se často objeví u organizmů, které žijí volně v přírodě, ale při náhodném vniknutí do hostitele mohou žít i parazitickým způsobem života. c) obligátní (typický, pravý) parazitizmus Už dle názvu je jasné, že tento typ je vlastní každému parazitovi, u kterého se během ontogeneze vyskytuje alespoň jedna parazitická fáze. d) hyperparazitizmus V tomto případě jde o zvláštní formu parazitizmu, při které jeden parazit cizopasí na druhém parazitovi.
13
3.5.3
Patogenita parazitů
Formy patogenity parazitů dělíme na (JURÁŠEK, 1987): a) Mechanický účinek: Do kategorie mechanických účinků patří přímé poškození tkání a orgánů, dráždění tkání hostitele a jiné mechanické účinky b) Toxický účinek: Toxiny parazitů jsou biologicky pozměněné toxiny. Jde o proteinové frakce
obsahující
termostabilní
a
termolabilní
složky.
Mají
povahu
proteolytických enzymů. U endoparazitů existují endotoxiny, u ektoparazitů exotoxiny. Soubory toxinů jsou sekrety látkové výměny parazitů, čili metabolity parazitů. Nejbouřlivějším projevem účinku těchto metabolitů na hostitele je alergická reakce. c) Odebírání potravy: Parazité se živí krví, lymfou, buňkami tkání a natrávenou potravou. Stupeň poškození hostitele odebíráním potravy závisí na intenzitě invaze, velikosti a počtu parazitů a na způsobu jejich výživy. d) Přenos chorob: I.
Ektoparazité mohou přenášet bakterie a viry buď aktivně pro sání krve naočkováním původce onemocnění přímo do těla hostitele, nebo pasivně přes drobná poranění na kůži.
II.
Endoparazité mohou přenášet původce onemocnění buď primárně prostřednictvím migrujících larev, nebo sekundárně přes drobná poškození tkání způsobená na endoparazity.
e) Snižování odolnosti: Právě snižování odolnosti organizmu hostitele či jeho určitého orgánu může být jedním z nejzávažnějších patogenních účinků parazita na hostitele.
3.5.4
Faktory ovlivňující dynamiku patologických procesů při invazivních chorobách:
Dynamiku patologických procesů při invazivních chorobách ovlivňují faktory (JURÁŠEK, 1987): a. Výživa:
14
Plnohodnotná výživa zvyšuje odolnost organizmu hostitele. Opačně působí karence ve výživě – dle Hanáka (1987). b. Věk hostitele: Intenzivnější a zhoubnější patogenní účinek parazitů je na zvířata mladších věkových kategorií, než na dospělé jedince. c. Biotické faktory: Jde o vzájemný vliv různých druhů parazitů při smíšených invazích. d. podnebí: Patogenita parazitů často souvisí s teritoriem a podnebím. Dle Valdové (2003) migraci larev parazitů velmi pomáhá teplé deštivé počasí. Naopak slunce, sucho či holomrazy jsou pro larvy poměrně rychle inaktivující. Pro parazity jsou nejvhodnější přechodná období a vlhká deštivá léta. e. Roční doba: V různých klimatologických pásmech země může být odlišná. Ovlivňuje sezónnost invazí.
3.6 Imunita: Je to stav zvýšené rezistence mikroorganizmu (JURÁŠEK, 1987). Imunitu je možno dělit na: a) přirozená (vrozená, druhová) – označovaná jako absolutní nevnímavost. Charakterizovaná dle hostitelsko-parazitárních vztahů. Její podstata je založená na specifických imunitních mechanizmech. V podstatě je to neschopnost parazita vyvíjet se v organizmu hostitele, jehož fyziologické vlastnosti neodpovídají jeho potřebám a požadavkům. b) získaná 1. přirozeně získaná = objevuje se po překonání choroby. Označuje se také názvem postinvazivní imunita. 2. uměle získaná I)
aktivní uměle získaná imunita = vzniká při vakcinaci, kdy si organizmus sám vytváří protilátky. Při parazitárních onemocněních se využívá vyjímečně.
II)
pasivní získaná imunita = vzniká po aplikaci séra s obsahem protilátek (imunoglobulinů). Tato imunita je krátkodobá, trvá jen několik týdnů. Při parazitárních onemocněních se nepoužívá. 15
3.6.1
Věková imunita Je to zvýšená přirozená odolnost zvířat proti parazitům, závisí na celkovém
fyziologickém stavu hostitele. Všeobecně platí, že mladá zvířata jsou mnohem náchylnější a méně odolnější proti parazitům než dospělá zvířata v produkčním věku.
3.6.2
V imunitních mechanizmech obranného systému hostitele se uplatňují: a. Buněčné reakce
Buňky reagují na invazi hypertrofií, což vede ke gigantizmu buněk. b. Tkáňové reakce Ty se projevují především vytvářením pouzdra kolem parazita, které více či méně izoluje parazita od okolních tkání. c. Humorální reakce Ty jsou těsně spojeny s projevy imunitní reakce a spočívají ve tvorbě protilátek v krvi hostitele.
3.7 Taxonomie endoparazitů koní (LAŠTŮVKA, 2000): Taxonomie kokcidií koní: Kmen: Apicomplexa Podtřída: Coccidia Řád: Eucoccidia Podřád: Eimeriina Druh: Eimeria leucarti = původce kokcidiózy koní
Taxonomie parazitických červů: A) taxonomie parazitických ploštěnců Kmen: Plathelmithes - Ploštěnci 1. Třída: Trematoda - Motolice Řád: Fasciolida Čeleď: Fasciolidae Druh: Fasciola hepatica – Motolice jaterní = původce jaterní motoličnatosti 2. Třída: Cestoda – Tasemnice = původci cestodózy koní Řád: Cyclophlyllida - Kruhovky Čeleď: Anoplocephalidae 16
Druh: Anoplocephalida perfoliata Anoplocephalida magna Paranoplacephala mamilliana
B) taxonomie parazitických hlístic Kmen: Nematoda Třída: Secernentea 1. řád: Ascaridida - Škrkavice Druh: Parascaris equorum – škrkavka koňská = původce askaridózy koní 2. řád: Strongylida – Měchovci = původce strongylidózy Čeleď: Strongylidae Podčeleď: Strongylinae – velké strongylidy Rod: Strongylus Tridontophorus Podčeleď: Cyathostominae - malé strongylidy Rod: Cyathostoma (syn. Trichonema) Cyliocyclus Čeleď: Trichostrongylidae = původce trichostrongylózy koní Druh: Trychostrongylus axel Čeleď: Dictyocaulidae Druh: Dictyocaulus arnfieldi 3. řád: Rhabditida - Háďata Druh: Strongyliloides westeri = původce strongyloidózy koní 4. řád: Oxyurida - Roupi Druh: Oxyuris equi – roup koňský = původce oxyurózy koní 5. řád: Spirurida - Spiruly Nadčeleď: Spiruroidea Druhy rodů: Habronema Draschsia
= původci habronematózy žaludku koní
Thelazia Nadčeleď: Spiruroidea Druhy Rodů: Onchocerca = původci filarióz
Setaria
17
Taxonomie gastrofilidů koní: Kmen: Členovci Třída: Insecta - Hmyz Podřád: Cyvlorrhapha - Kruhošví Druh: Gasterophilus intestinalis G. heamorrhoidalis G. inermis G. nasalis
= původci gastrofilóz koní
G. nigricornis G. pecorum
3.8
Parazitózy koní:
3.8.1 Apicomlexa Výtrusovci jsou jedním z největších kmenů parazitických protist, který obsahuje medicínsky a veterinárně závažné parazity. Všichni zástupci výtrusovců jsou adaptováni na život uvnitř, nebo méně často na povrchu buněk hostitelského organizmu. Tělo výtrusovců je tvořeno jednou buňkou, která má systém organel apikálního komplexu. Apikální komplex je soubor organel na předním pólu těch životních stádií, která vnikají ať částečně nebo úplně do buněk hostitele (VOLF a kol., 2007).
3.8.1.1 Eimeriidae Do čeledi kokcidií patří vnitrobuněční parazité, pro něž je typické, že jejich nepohlavní stádia, tedy merozoiti a sporozoiti, mají dobře vyvinuté organely apikálního komplexu. Jejich složitý životní cyklus, který je charakteristicky provázen střídáním generací, se může uskutečňovat v jednom hostiteli, pak se jedná o kokcidie monoxenní, nebo může docházet ke střídání hostitelů a pak se jedná o kokcidie heteroxenní (RYŠAVÝ a kol., 1989).
3.8.1.1.1
Eimeria Schneider, 1875
U koní se z kokcidií nejčastěji vyskytuje Eimeria leuckarti. Tento parazit se vyvíjí ve střevě a po pomnožení se s trusem dostávají do prostředí oocysty, což trvá přibližně 3133 dní. K vylučování oocysty dochází po dobu 5-12 dní, což lze prokázat mikroskopickým vyšetřením speciálně upraveného trusu. Střevní záněty a koliky jsou u koní způsobovány pouze infekcemi těmito parazity (ŠVEHLOVÁ, 2010). 18
3.8.2
Platyhelminthes
Kmen ploštěnců je charakteristický dorzoventrálním silně zploštělým tělem. Tělní dutina je tvořena schizocoelem, trávicí soustava je slepá nebo úplně chybí. Vylučovacím ústrojím jsou protonefridie (LAŠTŮVKA a kol., 2004).
3.8.2.1 Anoplocephalidae Vývojový cyklus tasemnic probíhá přes mezihostitele, kterým jsou půdní roztoči čeledí
Galimnidae,
Oribarulidae
a
Carabodidae.
Dojde-li
k pozření
vajíčka
mezihostitelem, uvolní se z vajíčka ekosféra, ta pronikne do tělní dutiny roztoče a vyvíjí se zde po dobu 1-4 měsíců do infekčního stádia cysticerkoidu. Kůň se infikuje, pozře-li krmivo znečištěné roztoči s cysticerkoidy. Během 6-8 měsíců se z cysticerkoidu vyvíjí dospělá tasemnice, která je schopná produkovat vajíčka (VOJTOKOVÁ a kol., 2006).
3.8.2.1.1
Anoplocephala magna (Abildgaard, 1789)
Je největší tasemnicí koní, dosahuje délky až 80 cm a šířky až 2,5 centimetru. Tento druh cizopasí v tenkém střevě a žaludku koní (RYCHTÁŘOVÁ, 2008).
3.8.2.1.2
Anoplocephala mamillana Blanchard, 1848
Je nejmenším druhem tasemnice parazitujících koní. Je dlouhá 6-50 mm. Žije ve dvanáctníku a přední části tenkého střeva (ŠVEHLOVÁ, 2011).
3.8.2.1.3
Anoplocephala perfoliata (Goeze, 1782)
Tento druh dosahuje velikosti 4-8 cm a napadá tkáně na přechodu tenkého střeva ve střevo tlusté (OKE. 2008). Svým působením ve střevě hostitele mohou způsobovat koliky, neprůchodnost střev až rupturu céka (WINTZER, 1999). Diagnostika tasemnice u koní pomocí koprologických metod je považována za málo průkaznou a nepřesnou, proto je v poslední době hledán jiný způsob diagnostiky tohoto parazita u koní (VOJTKOVÁ a kol., 2006).
3.8.2.2 Fasciolidae Pro motolice je charakteristické listovité, kopinaté nebo páskovité tělo. Kolem ústního otvoru je vytvořena mohutná přísavka, další přísavka je umístěna na břišní straně poblíž středu těla. Většina motolic jsou hermafrodité, s charakteristickými
19
složitými vývojovými cykly, při kterých dochází ke střídání 2 až 4 hostitelů (LAŠTŮVKA a kol., 2004).
3.8.2.2.1 Fasciola hepatica Linnaeus, 1758 Dospělí jedinci motolice jaterní parazitují ve žlučovodech a žlučovém měchýři. Jsou až 3,5 cm dlouhé a 1 cm široké. Vývojový cyklus motolic je nepřímý, přes jednoho hostitele, kterým je slimák z čeledi Lymnaeidae. Cerkárie jsou encystovány na vlhké trávě a po pozření migrují do jater hostitele. V játrech migrují mladé fascioly parenchymem, čímž poškozují jednotlivé jaterní buňky hostitele, jejichž obsahem se i živí. Migrující fascikly za sebou zanechávají typické kanálky naplněné krví. Fascioly zůstávají v játrech 6-8 týdnů a poté migrují do žlučovodu a žlučového měchýře, kde začínají produkovat vajíčka. Jedna samice motolice může vyprodukovat 4000-10000 vajíček denně, jež jsou se žlučí periodicky vylučovaná do střeva (RYCHTÁŘOVÁ, 2010).
3.8.3
Nematoda
Pro nematody je charakteristické bilaterálně souměrné, nečlánkované, červovité tělo, které je kryto jednovrstvou pokožkou s kutikulou. Tělní dutinu tvoří pseudocoel. Nemají oběhový systém. Charakteristický je u nich pohlavní dimorfizmus, kdy sameček je výrazně menší než samička (RAMEL, 2010).
3.8.3.1
Ascirididae
Škrkavky jsou parazité tenkého střeva, které dosahují délky 15-40 cm. Vajíčka těchto parazitů musí být delší dobu ve vnějším prostředí, kde se rýhují. Pouze rozrýhovaná vajíčka mohoou způsobit nákazu. Po pozření larvičky škrkavek pronikají do střevní stěny, odkud pronikají do krve a jsou zaneseny přes játra do srdce a plic. Z plic se dostávají do trávicí trubice, kde dospívají (LAŠTŮVKA a kol., 2004).
3.8.3.1.1
Parascaris equorum (Goeze, 1782)
Škrkavka koňská. Je to nejznámnější parazit koní. Samičky škrkavek dosahují velikosti až 40 cm, čímž představuje největšího parazita u koní. Dospělé škrkavky žijí ve střevech hostitele po dobu několika měsíců. Jsou problémem především u mladých koní, u nichž způsobují zaostávání v růstu. Při akutních stavech se můžeme setkat také s respiračními obtížemi, které jsou způsobeny migrací larev do plic. Patogenita dospělců 20
spočívá především v možnosti mechanického ucpání střeva, až jeho rupturu (KOUDELKA, 2004). Na rozdíl od malých strongylidů se koně škrkavou koňskou nakazí přímo pozřením vajíčka, která jsou opatřena tlustým odolným obalem a speciální vrstvou, díky níž se vajíčka zachytávají v prostředí, kde perzistují i několik let. Jedná se o typickou stájovou infekci. Po nakažení se v těle hostitele vylíhne larva, která migruje ze střeva přes vnitřní orgány, které tímto poškozuje, do plic. Odtud je vykašlána a polknuta. Ve střevě pak dokončí svůj vývoj. Infekce jsou nebezpečné zvláště pro mladé koně, kde může při větším počtu škrkavek docházet až k ucpání či ruptuře střeva. Starší koně mívají proti škrkavkám účinnou imunitu. Stejně jako strongylidy, také škrkavky, nejsou díky jejich rezistenci účinná některá antiparazitika (EQUIPA, 2010).
3.8.3.2
Oxyuridae
Roupi jsou unikátní a rozsáhlou skupinou menatodů, která obývá zadní část střeva mnoha obratlovců a herbivorních členovců (VOLF a kol., 2007). Dosahují velikosti jen několika mm. Mají ocasovitě protažený konec těla a před kloakou mají umístěny dva páry přichycovacích bradavek. Vajíčka kladou do okolí řitního otvoru hostitele. Vajíčka se na vzduchu velmi rychle rýhují a tím může docházet k velmi rychlé autoinfekci. Larvy roupů nemigrují tělem a dospívají přímo ve střevě (LAŠTŮVKA a kol., 2004).
3.8.3.2.1
Oxyuris equi (Schrank, 1788)
V poslední době získává stále na významu roup koňský (Oxyuris equi), parazit, který se u nás dříve téměř nevyskytoval. Je jediným endoparazitem, který přímo způsobuje drhnutí ocasu koní. Toto chování koní upozorňující majitele zvířete na to, že není vše v pořádku, vyvolávají samičky, které se vysouvají z konečníku a kladou do jeho okolí vajíčka opatřena lepivou hmotou. Třením o okolí se vajíčka rozšíří a ulpívají na stáji a jejím vybavením, odkud se nakazí další koně, popř. dochází k autoinfekci (samonakažení). Vajíčka jsou velmi odolná, proto se roupa ze stáje zbavuje obtížně. Laboratorní diagnostika není vždy jednoduchá, nejúčinnější je roupa zjistit přímo ve stáje (typické chování koně, odřený ocas, šňůry vajíček v okolí konečníku, diagnostika lepicí páskou) (EQUIPA, 2010).
21
3.8.3.3
Strongylididae
Háďata jsou řádem hlístic, které se vyznačují hladkou nebo kroužkovanou strukturou kutikuly. Jejich tělo je obvykle jen několik mm dlouhé, protáhlé a v zadní části více či méně zploštělé (LAŠTŮVKA a kol., 2004).
3.8.3.3.1
Strongyloides westeri Ihle, 1917
Hádě koňské je obvykle prvním parazitem, kterým se hříbě infikuje. Larvičky háděte migrují na základě hormonálních změn během březosti z tělních tkání klisny do jejich mléčné žlázy, odkud se hříbě nakazí během sání mléka. Tito parazité jsou na tento způsob migrace již tak adaptován, že je možné je prokázat v kolostru. Dospělý kůň se obvykle nakazí kožní cestou nebo spolknutím larev s krmivem znečištěným trusem. Larvy poté migrují krevní a lymfatickou cestou do plic a odtud do tenkého střeva (BRIGGS a kol., 2004). Vývojový cyklus tohoto parazita trvá pouhé dva týdny a mladí koníci si velmi rychle proti němu vytvoří dostatečnou imunitu, takže dospělé koně napadá jen v ojedinělých případech (je-li jejich imunita narušená nemocí nebo stářím). Přestože je jejich vývojový cyklus tak krátký, mohou hříbata během těchto dvou týdnů vážně onemocnět. Bývají postižená těžkými průjmy, které nelze nijak vyléčit a hříbata jsou velmi vysílená (IFAUNA, 2010).
3.8.3.4
Habronematidae
Vlasovité hlístice, které mají vyvinutou malou ústní dutinu nebo jsou zcela bez ní. Jsou to biohelminté žijící jako parazité v různých orgánech obratlovců (LAŠTŮVKA a kol., 2004).
3.8.3.4.1
Habronema musace Carter, 1861
Je to parazit koní, zeber a oslů. Tento druh cizopasí v žaludku, někdy také ve slepém nebo tlustém střevu (RYŠAVÝ a kol., 1989). Larvy jsou uloženy v rankách v blízkosti očí a tlamy, odkud migrují přes tkáň postiženou granulomatózní zánětlivou reakcí. Léze postihují také spojivku (KRISOVÁ, MEZEROVÁ, 2003). Mezihostitelem tohoto parazita je stájový hmyz, především moucha a bodalka stájová (ŠVEHLOVÁ, 2011).
22
3.8.3.4.2
Draschia megastoma (Rudolphi, 1819)
Je to parazit se stejnou životní strategií jako Habronema musace. v případě, že se jejím larvám podaří proniknout do otevřené rány, nebo do spojivky, mohou způsobovat granulomy, abscesy či špatně se hojící otevřené rány až vředy. V takovém případě hovoříme o kožní habronemiáze, která je také známá pod pojmem letní rány (ŠVEHLOVÁ, 2011).
3.8.3.5
Onchocecidae
Tato čeleď zahrnuje řadu ovoviviparních a viviparních druhů s rozmanitou biologií. Tito živočichové parazitují v nejrůznějších vnitřních orgánech obratlovců kromě ryb (VOLF a kol., 2007).
3.8.3.5.1
Onchocerca reticulata Diesing, 1841
Vlasovec šlachový parazitující na nohách a šlachách koňovitých. Mezihostitelem jsou pakomárci a muchničky (LAŠTŮVKA a kol., 2004).
3.8.3.5.2
Setaria equina (Abildgaard, 1789)
Vlasovec koňský je parazit o velikosti 8-15 cm. Přenáší se pomocí mikrofilárií, což jsou mikroskopické larvičky, které jsou roznášeny krví. Mikrofilária jsou přes krev nasáta parazitujícími dvoukřídlými, především komáry, kteří slouží jako přenašeči infekce. V mezihostiteli se larvy mění v infekční stádium, které se při opakovaném sání krve dostávají do konečného hostitele (LAŠTŮVKA a kol., 2004).
3.8.3.5.3
Onchocerca cervicalis Railliet & Henry, 1910
Je nejzávažnějším parazitem postihujícím koňské oko. Dospělý hlíst žije hluboko v šíjovém vazu koně. Mikrofilárie putují podkožím, dokud nejsou nasáty komáry. Uvnitř mezihostitele se vyvíjí infekční stádium přibližně 25 dní. Poté jsou přenesena na koně kousnutím komárů a vyvíjí se v dospělce. Putující mikrofilárie mohou způsobit dermatologický nebo oční problém (KRISOVÁ, MEZEROVÁ, 2003).
3.8.3.6
Dictyocaulidae
Plicnivky jsou parazitičtí červi patřící do třídy Nematoda (hlístice). Je pro ně charakteristické, že dospělci těchto červů se lokalizují v průdušnicích, průdušinkách, samotných plicních sklípcích nebo plicních cévách. Je pro ně charakteristické oblé tělo, 23
většinou vláskovitého, nitkovitého nebo vřetenovitého tvaru. Mají oddělená pohlaví a vývoj probíhá přímo (geohelminté) nebo nepřímo přes mezihostitele (biohelminté). Mezihostitelem jsou suchozemští nebo vodní plži, žížaly a další bezobratlí. Mají malou ústní kapsuli, samci mají vyvinutou kopulační burzu i párové spikuli. Vajíčka nebo larvy se dostávají do průdušnic a jsou spolu s hlenem vykašlávány z plic. Následně jsou koncovým hostitelem polknuty a přec celý trávicí trakt se s trusem dostávají do vnějšího prostředí. Geohelminté se na povrchu půdy několikrát svlékají a poté larvy lezou na traviny, se kterými jsou pozřeny koncovým hostitelem. Biohelminté vyhledávají vhodného mezihostitele, v nichž prodělávají další vývoj, několikrát se svlékají. Koncový hostitel se nakazí pozřením nakaženého mezihostitele. Jakmile se larvy dostanou do střeva, pronikají přes stěnu střeva do střevních mízních uzlin a z nich do krevního oběhu. Krví se dostanou larvy do plic, kde červi dospívají a migrují do plicních sklípků, průdušinek nebo do průdušnice, kde kopulují a produkují vajíčka či rovnou larvy (WIKIPEDIA, 2013).
3.8.3.6.1
Dictyocaulus arnfieldi (Cobbold, 1884)
Tento parazit napadá osly, žijí-li ve společnosti koní. U koní se tento parazit nemůže vyvíjet, ale může u nich způsobovat závažné zdravotní problémy. Larvy žijící v bronších mohou způsobovat chronickou bronchitidu, kašel až kolaps alveolů. Malý počet plicních červů vyvolává jen mírné příznaky, ale při vysokém počtu může docházet až ke zneprůchodnění dýchacích cest. (ŠVEHLOVÁ, 2011).
3.8.3.7
Strongylidae
Zástupci této čeledi jsou nejčastěji diagnostikovanými parazity koní. Počty parazitů v těle hostitele se zvyšují s jeho věkem, obvykle se pohybují v desítkách až stovkách tisíc jedinců na jednoho koně. Dospělci parazitují v tlustém střevě, kde kladou vzájemně si podobná tenkostěnná vajíčka.
Ta ve stádiu 8-12 blastomer odcházejí společně
s trusem z těla ven. Larvy, které se z vajíček líhnou, procházejí dvěma neinfekčními stádii, během nichž žijí ve výkalech a půdě, kde se živí bakteriemi. Podle teploty prostředí se po 7-20 dnech mění na larvy infekční, které již potravu nepřijímají (JANKOVSKÁ, LANGROVÁ, 2002). Tuto čeleď můžeme rozdělit do dvou základních skupin: a) velké strongylidy z podčeledi Strongylinae = zubovky b) malé strongylidy z podčeledi Cyathostominae 24
Tyto skupiny se liší nejen velikostí, ale hlavně vývojovým cyklem uvnitř hostitele (ŠVEHLOVÁ, 2011).
3.8.3.7.1
Velcí strongylidi
Larvy po pozření absolvují značnou cestu z žaludku napříč tělními tkáněmi koně, která může trvat 6-11 měsíců. Napadené tělní tkáně se liší podle druhu parazita. U všech druhů po migraci dochází k návratu larev zpět do střeva, kde dozrávají a poté kladou vajíčka (BRIGGS a kol., 2004).
3.8.3.7.1.1 Strongylus equinus O.F. Müller, 1780 Zubovka koňská je největším parazitem z této skupiny. Dosahuje velikosti 25-55 mm. Dospělci cizopasí ve střevě koňovitých. Po pozření se larvy zapouzdří ve střevní sliznici, odkud se po několika měsících migrují do dutiny břišní a dostávají se do jater. Po několika měsících se skrze střevní sliznici vrací do tlustého střeva, kde po dobu několika týdnů kladou obrovské množství vajíček, jež odcházejí z těla hostitele společně s jeho trusem (RYCHTÁŘOVÁ, 2008). Negativně se projevují larvičky putující tělem a zejména dospělci způsobující střevní potíže (strongylózy) (LAŠTŮVKA a kol., 2004).
3.8.3.7.1.2 Strongylus edentatus Looss, 1900 Larvy migrují tělem hostitele, cesta vede přes střevní sliznici portálními žílami do jater, kde se larvy svlékají a několik měsíců zde pobývají a vytvářejí krvavé chodbičky. Po zhruba 2 měsících putují z jater k pobřišnici, kde se opět svlékají. Teprve po roce se opět objevují ve střevě a vytvářejí zde hnisavé uzlíky (RYCHTÁŘOVÁ, 2008).
3.8.3.7.1.3 Strongylus vulgarit Looss, 1900 Zubovka věncová je parazit o velikosti 14-20 mm (RYCHTÁŘOVÁ, 2008). Larvy jsou nejnebezpečnější ze všech druhů zubovek, způsobují u koní nejvíce škod. Vyvrtávají si chodbičky v malých tepénkách ve stěnách střeva, jimi pronikají až do přední tepny mezikruží, což je céva zásobující celý trávicí trakt. V cévě larvy narušují tok krve. V tepně pobývají po dobu asi 120 dní, kde dokončí svůj růst a vývoj. Poté putují zpět do tlustého střeva, kde se z nich stávají dospělí strongylidé (WINTZER, 1999).
25
3.8.3.7.2
Malí strongylidi
Jsou skupinou parazitů zahrnující celosvětově přes 40 druhů. U koní jsou tito parazité zastoupeni nejpočetněji. Všechny druhy mají stejný vývojový cyklus (BROWN, 2000). Infikovaní koně mají řadu symptomů jako je špatná kvalita srsti, pomalý růst, snížená kondice či ztráta hmotnosti. Vyskytují se také závažnější obtíže, jako koliky až ucpání střev (PISCOPO, 2002). Tito parazité mají jednodušší vývojový cyklus bez mezihostitele. Dospělci v tlustém střevě produkují vajíčka, která odcházejí s exkrementy do vnějšího prostředí, kde se z nich do 48 hodin líhnou infekční larvy, které jsou odolné vůči vyschnutí a na pastvě se kumulují zejména v létě (BODEČEK, 2006). Kůň se nakazí perorálně, když vajíčka přijme s potravou. Následně se parazit dostává do slepého nebo tlustého střeva, kde probíhá jeho další vývoj. Migrace larev je omezena pouze na střevní stěnu, kde část larev zůstane v latentní formě. Období klidů může trvat i několik měsíců (BODEČEK, 2009). Ideálním prostředím pro šíření infekce malých strongylidů je pastvina, protože jsou zde výhodné klimatické podmínky. Je tedy nutné brát v úvahu i ošetřování pastevního porostu jako preventivní opatření v boji s těmito cizopasníky (BRIGGS a kol., 2004). Do této podčeledi patří druhy: Coronocyclus coronatus, Cyathostomum catinatum, Cyliocyclus nassatus, Cyliostephanus goldi, Cyliostephanus minutu, Gyalocephalus capitus.
3.8.3.8
Trychostrongylidae
Je to skupina parazitů vyskytujících v plicích, dýchacích cestách nebo trávicím traktu savců a ptáků. Larvy se do těla hostitele dostávají perorálně (LAŠTŮVKA a kol., 2004).
3.8.3.8.1
Trichosrtongylus axel (Cobbold, 1879)
Tento cizopasník žije v žaludku a tenkém střevě přežvýkavců a koní. Může být přenášen mezi ovcemi a koňmi při společné nebo střídavé pastvě těchto druhů. Je proto nezbytné ošetřovat antiparazitiky oba druhy pasených zvířat (BODEČEK, 2004).
26
3.8.4
Arthropoda
Skupina členovci jsou nejpočetnější kmen živočišné říše. Jedná se o živočichy, kteří mají dobře vyvinuté vnější opěrný systém, tvořený chitinovou kutikulou, na níž jsou uchyceny také svaly. K umožnění pohybu jsou jednotlivé tělní články i články končetin spojeny tenkou blankou. Krunýř je během života několikrát svlékán a nahrazován novým, jelikož by bránil v růstu jedince. Díky mimořádnému rozvoji nervové soustavy pronikli od prakticky všech biotopů ve velkém počtu druhů i jedinců (wikipedia, 2013).
3.8.4.1
Oestridae Střečci patří do čeledi dvoukřídlý hmyz. Larvální stádia prodělávají vývoj
v podkoží, nosních dutinách a hltanu přežvýkavců, případně koní nebo v trávicím ústrojí lichokopytníků. Larvy střečků vyvolávají onemocnění zvířat (střečkovitost), zatímco dospělé mouchy jsou neškodné, jelikož mají zakrnělé ústní ústrojí, které jim dovoluje jen sání rostlinných šťáv (wikipedia, 2013).
3.9 Antiparazitika: Jsou to látky, které napomáhají zbavovat se živočichy jejich parazitů. Antiparazitické látky jsou rozděleny na: a. antiparazitica interna = látky působící proti vnitřním parazitům b. antiparazitica externa = látky působící proti vnějším parazitům Řada používaných preparátů však náleží do obou těchto kategorií (HERA, 2011).
3.9.1
Mechanizmus účinku antiparazitik:
a. Působení na specifické enzymy Působí na specifické enzymy parazita, nebo na enzymy, které jsou pro parazita nezbytné. b. působení v biochemických pochodech Působí zásahem do energetického metabolizmu (např. na úrovni mitochondrií, snižováním využití glukózy, rozpojením procesů oxidační fosforylace) nebo zásahem na neuromuskulární aparát parazita. c. účinek doposud není znám Účinek se předpokládá např. vazbou na DNA.
27
3.9.2 Rozdělení antiparazitik podle cílového parazita: a. Antiprotozoika = účinné látky působí proti jednobuněčným parazitům b. Antitrematoda = účinné látky působí proti motolicím c. Anticestoda = účinné látky působí proti tasemnicím d. Antinematoda = účinné látky působí proti oblým červům e. Antihelmintika = kombinace antitrematod, anticestod a antinematod
3.9.3 Rezistence parazitů proti antihelmintikům: Navzdory dostupnosti a široké škále antiparazitik jsou parazitózy stálým problémem, vyskytujícím se v chovech hospodářských i společenských zvířat. Spíše než úplná eradikace parazitóz je pravděpodobnější udržení parazitárních onemocnění na subklinické úrovni preventivními opatřeními a vhodně volenou terapií (VERNEROVÁ, 2006). Antihelmintistická rezistence je závažným celosvětovým problémem. V praxi se upřednostňují hlavně širokospektrální anthelmintika, jejichž nevýhoda spočívá v nižší účinnosti na encystovaná stádia cystom, která se lokalizují ve stěně tlustého střeva a také možným postupným vznikem rezistence vůči těmto přípravkům (CONDOR a kol., 2005). Rezistenci zvyšuje také snadná dostupnost těchto přípravků, které se majitelé koní mohou v dnešní době snadno pořídit i bez předpisu veterinárního lékaře (MITEK, 2010). Střídání anthelmintik je často diskutovaným faktorem, který podněcuje vznik rezistence. Vznik odolných populací parazitů bezpochyby podporuje několikaleté používání stejného přípravku, popřípadě přípravky se stejným mechanizmem účinku. V minulosti bylo propagováno střídání různých skupin anthelmintik během období kratšího, než je jeden rok. V poslední době se však ukazuje, že tato rychlá rotace anthelmintik umožňuje vznik polyrezistentních kmenů parazitů. Z tohoto důvodu se takový postup nedoporučuje (BODEČEK, 2005).
3.9.4
Faktory ovlivňující vznik rezistence parazita:
Ke vzniku rezistence parazitů na používaná antiparazitika může docházet např. z těchto důvodů (OKE, 2009): a. Majitelé odčervují své koně každý rok stejným přípravkem b. Koně jsou stejným přípravkem odčervováni vícekrát do roka 28
c. nedodržuje se dávkování, většinou je to z důvodu nesprávného odhadu tělesné hmotnosti koně d. chovatelé nezajistí podání celé dávky anthelmintika e. koně jsou odčervováni v nevhodném ročním období f. přiřazením nových koní do stáje bez předcházející karantény
29
4
MATERIÁL A METODIKA
Hlavní náplň mé bakalářské práce spočívala v pravidelných odběrech vzorků trusu koní, které se konaly každé čtyři týdny a jejich následným koprologickým rozborem. Vzorky byly získávány od června roku 2012 do března roku 2013. Výsledky rozborů byly pravidelně zaznamenávány. Dále bylo na základě výsledků koprologických rozborů doporučováno individuální provedení antihelmintistických opatření u jednotlivých koní, a tím omezení přebytečného nadužívání těchto látek u koní, kteří nebyly parazity ohroženi.
4.1 Charakteristika stáje zařazené k odběru vzorků Jsou zde ustájeni koně jak na soutěže, tak rekreační vyjížďky. V horní části jsou zbudovány zděné boxy pro koně.
4.2 MATERIÁL Všechny vzorky od uvedených koní byly získávány po dobu 10 měsíců. Odebírány byly čerstvé exkrementy v množství 30-50 gramů do igelitových pytlíků. Z igelitových pytlíků byl po odběru mechanicky vymačkán přebytečný vzduch a každý vzorek byl označen. Vzorky byly do dvanácti hodin od odebrání zpracovány, nebo byly konzervovány chladem.
4.3 METODIKA Pro zpracování odebraných vzorků byla použita flotační metoda. Tato metoda je založená na vyšší měrné hmotnosti flotačního roztoku, než je měrná hmotnost vajíček helmintů, takže zárodky parazitů vyplavou na povrch flotačního roztoku. Jako flotační roztok byl použit Brezův roztok se specifickou hmotností 1300 (1000 g MgSO4; 2000 g NaS2O3 a 1000 ml H2O). Postup přípravy vzorku: 1. Vzorek trusu o hmotnosti 3 – 5 gramů přeneseme do třecí misky. Postupným přidáváním vody a mícháním trusu připravíme homogenní kašovitou suspenzi. 2. Dokonale rozmíchaný vzorek přecedíme přes sítko s oky 0,5 – 0,8 mm. Já jsem použila obyčejnou textilní gázu. Poté přefiltrovaný vzorek slijeme do čtyř centrifugačních zkumavek. 30
3. Obsah centrifugačních zkumavek centrifugujeme po dobu 3 minut při rychlosti 2500 otáček za minutu. 4. Po ukončení centrifugace z odstředěných zkumavek slijeme supernatant. 5. Zkumavky se sedimentem doplníme flotačním roztokem do výšky ¼. Sedimenty ve zkumavkách důkladně promícháme s přidaným flotačním roztokem. Poté obsah zkumavek slijeme do 2 centrifugačních zkumavek a doplníme flotačním roztokem, aby v obou zkumavkách bylo stejné množství. 6. Poté zkumavky centrifugujeme po dobu 3 minut při rychlosti 2500 otáček za minutu. 7. Po ukončení centrifugace odstředěné zkumavky opatrně vyjmeme a přeneseme do stojanu na zkumavky. Poté pomocí mikroskopického oka sejmeme z každé zkumavky dvě kapky z povrchu tekutiny. 8. Kapky umístíme na očištěné a odmaštěné podložní sklíčko, překryjeme sklíčkem krycím a mikroskopujeme pod mikroskopem při desetinásobném zvětšení.
Výsledky byly pravidelně zaznamenávány pomocí počítačového programu do grafů pro jednotlivé koně. V grafu jsou zaznamenány hodnoty značící koncentraci vajíček endoparazitů v trusu koně pro daný měsíc. Intenzitu infekce jsem rozdělila do 5 kategorií: 1. žádná infekce: 0 vajíček parazitů v zorném poli 2. slabá infekce: 1-5 vajíček parazitů v zorném poli 3. mírná infekce: 6-10 vajíček parazitů v zorném poli 4. střední infekce: 11-15 vajíček parazitů v zorném poli 5. silná infekce: 16-20 vajíček parazitů v zorném poli Když dojde k nálezu silné infekce, sledují se další příznaky (např. hubnutí, nechutenství, vystouplá žebra a další) a případně se provádí další kontrolní koprologický rozbor dříve než za 4 týdny. Pokud se i při dalším odběru prokáže silná infekce parazity, je doporučeno okamžité odčervení koně. Pakliže se silná infekce neprokáže a na koni nejsou patrné vedlejší příznaky (viz výše), odčervení nemusí být striktně doporučováno a preferuje se další sledování.
31
6 0
14
14
24 odčervení
7
8
49 odčervení
0
9
Browny
Čiky
Ryta
Drinky
Pepi
32
14
20 odčervení
21
0
0
Bubík
Easter
Soňa
Pinky
5
5
2
9
7
13
3
0
23
17
0
8
2
4
2
2
14
0
3
0
0
7
10/2
15
21. 11. 2012
5
4
4
0
4
0
0
0
14
5
8
13
19. 12. 2012
10
4
5
0
13 odčervení
1
3
4
4
2
0
0
0
3
4
1
0
10
5
0
22 odčervení
6
0
21. 2. 2013
15 odčervení
25. 1. 2013
0 3 5 2 1 3 8 8 0 Legenda: čísla v tabulce jsou vyjádřena v počtech nalezených vývojových stádií střevních hlístic při
5
6
10
3
3
24 odčervení
2
7
10
3
9
0
3
8
9
9
22. 10. 2012
7
9
3
0
5
6
5
3
0
0
5
2
0
25. 3. 2013
mikroskopování helmintologického preparátu, číslo za lomítkem je počet nalezených vajíček škrkavky koňské
Zrzka
3
0
Tuffi
3
21
4
Ramic
8
13
5
26 odčervení
8
14
4
15
24. 9. 2012
5.1.1
15
6
21 odčervení
0
Stormy
20. 8. 2012
23. 7. 2012
18. 6. 2012
Jméno koně/ datum
5 VÝSLEDKY A DISKUZE
5.1 Prevalence a druhové zastoupení endoparazitů u zkoumaných koní
Výsledky rozborů jsou uvedeny v Tab. 1 a Tab. 2
Koně ve spodní části stáje
Tab. 1: Výsledky rozborů spodní části stáje
Celkem bylo odebráno 130 vzorků trusu od 13 koní. Z toho ve 101 případech byl nález pozitivní, což činilo 77,69%. Ve všech případech se jednalo o nález strongylidů, což je u koní nejčastější případ. V 1 případu se jednalo zároveň o nález Parascaris equorum. Škrkavky byly nalezeny pouze u koně mladšího dvou let věku. Tuto skutečnost potvrzuje i KOUDELKA (2004), který uvádí, že tito parazité jsou problémem především mladých koní, protože starší koně již mají vytvořenou imunitu, a proto nemají s těmito parazity problémy. Ve 29 případech byl nález na endoparazity negativní, což činí 22,31 %, ve 48 případech (36,92%) byla síla infekce slabá, ve 29 případech (22,31%) se vyskytovala mírná infekce, ve 14 případech (10,77%) byla infekce střední a u 10 případů se objevila silná infekce endoparazity, což činí 7,69%.
Stormy 25 20 15 10 5
strongylidy
0
Graf č. 1 Vývoj intenzity parazitární infekce u klisny Stormy od června 2012 do března 2013
33
Browny 25 20 15 10 strongylidy
5
škrkavky
0
Graf č. 2 Vývoj intenzity parazitární infekce u hřebečka Browny od června 2012 do března 2013
Čiky 30 25 20 15 10 strongylidy
5 0
Graf č. 3 Vývoj intenzity parazitární infekce u klisny Čiky od června 2012 do března 2013
34
Ryta 60 50 40 30 20 strongylidy
10 0
Graf č. 4 Vývoj intenzity parazitární infekce u klisny Ryta od června 2012 do března 2013
Drinky 30 25 20 15 10 5
strongylidy
0
Graf č. 5 Vývoj intenzity parazitární infekce u klisny Drinky od června 2012 do března 2013
35
Pepi 14 12 10 8 6 strongylidy
4 2 0
Graf č. 6 Vývoj intenzity parazitární infekce u klisny Pepi od června 2012 do června 2013
Ramic 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0
strongylidy
Graf č. 7 Vývoj intenzity parazitární infekce u hřebce Ramic od června 2012 do března 2013
36
Tuffi 30 25 20 15 10 strongylidy
5 0
Graf č. 8 Vývoj intenzity parazitární infekce u hřebce Tuffi od června 2012 do března 2013
Bubík 25 20 15 10 strongylidy
5 0
Graf č. 9 Vývoj intenzity parazitární infekce hřebce Bubík od června 2012 do března 2013
37
Easter 25 20 15 10 strongylidy
5 0
Graf č. 10 Vývoj intenzity parazitární infekce hřebce Easter od června 2012 do března 2013
Soňa 14 12 10 8 6 strongylidy
4 2 0
Graf č. 11 Vývoj intenzity parazitární infekce u klisny Soňa od června 2012 do března 2013
38
Pinky 12 10 8 6 strongylidy
4 2 0
Graf č. 12 Vývoj intenzity parazitární infekce u klisny Zrzka od června 2012 do března 2013
Zrzka 9 8 7 6 5 4 strongylidy
3 2 1 0
Graf č. 13 Vývoj intenzity parazitární infekce u klisny Pinky od června 2012 do března 2013
39
18. 6. 2012
0
0
0
2
0
0
0
0
0
0
3
2
0
X
X
datum/ jméno koně
Amir
Fred
Ferda
Kamil
Cent
Sabina
Misi
Toscan
Jimmi
Diom
Chili
Etilén
Walter
Baška
Trereza
X
0
40
1 8
1
13
21 X X
11
X
X
8
0
0
14
2
1
X
1
4
2
1
1
2
0
18 odčervení
5
0
20. 8. 2012
0
23. 7. 2012
7
0
23
5
11
4
0
7
X
9
5
6
X
0
3
24. 9. 2012
4
12
6
0
0
43 odčervení
0
0
2
0
13 Odčervení
8
7 4
5
1
0
X
1
5
0
X
0
0
0
0
6
1
0
0
X
4
4
0
X
0
0
18 Odčervení
0
25. 1. 2013
19. 12. 2012
3
0
9
0
0
32 Odčervení
0
X
2
1
7
X
0
5
21. 11. 2012
X
4
2
0
X
0
4
22. 10. 2012
1
0
9
0
0
11
0
1
X
0
1
15
X
0
0
21. 2. 2013
6
0
3
7
7
8
0
0
X
0
0
5
X
0
3
25. 3. 2013
5.1.2 Koně v horní části stáje
Tab. 2: Výsledky rozborů z horní části stáje
Celkem bylo odebráno 128 vzorků od celkem 15 koní. Ze všech vzorků bylo 72 případů pozitivních na strongylidy, což činí 56,25%. Negativní nález byl u 56 vzorků (43,75%), u 41 případů (32,03%) se jednalo o slabou infekci endoparazity, v 17 případech (13,28%) se jednalo o mírnou infekci endoparazity, v 8 případech (6,25%) se jednalo o střední infekci a v 6 případech se jednalo o silnou infekci, což činí 4,69%.
Amir 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0
strongylidy
Graf č. 14 Vývoj intenzity parazitologické infekce u hřebce Amir od června 2012 do března 2013
41
Fred 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0
strongylidy
Graf č. 15 Vývojt intenzity parazitologické infekce u hřebce Fred od června 2012 do března 2013
Ferda 1 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5
strongylidy
0,4 0,3 0,2 0,1 0 18,6,2012
23, 7, 2012
Graf č. 16 Vývoj intenzity parazitologické infekce u hřebce Ferda od června 2012 do července 2012
42
Kamil 16 14 12 10 8 6
strongylidy
4 2 0
Graf č. 17 Vývoj intenzity parazitologické infekce u hřebce Kamil od června 2012 do března 2013
Cent 6 5 4 3 2
strongylidy
1 0
Graf č. 18 Vývoj intenzity parazitologické infekce u hřebce Cent od června 2012 do března 2013
43
Sabina 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0
strongylidy
Graf č. 19 Vývoj intenzity parazitologické infekce u klisny Sabina od června 2012 do března 2013
Misi 2,5 2 1,5 strongylidy 1 0,5 0 18,6,2012
23, 7, 2012
Graf č. 20 Vývoj intenzity parazitologické infekce u klisny Misi od června 2012 od července 2012
44
Toscan 35 30 25 20 15 10 5 0
strongylidy
Graf č. 21 Vývoj intenzity parazitologické infekce u hřebce Toscan od června 2012 do března 2013
Jimmi 1,2 1 0,8 0,6 strongylidy
0,4 0,2 0
Graf č. 22 Vývoj intenzity parazitologické infekce u hřebce Jimmi od června 2012 do března 2013
45
Diom 12 10 8 6 4
strongylidy
2 0
Graf č. 23 Výskyt intenzity parazitologické infekce u hřebce Diom od června 2012 do března 2013
Chili 14 12 10 8 6 strongylidy
4 2 0
Graf č. 24 Výskyt intenzity parazitologické infekce u hřebce Chili od června 2012 do března 2013
46
Etilén 16 14 12 10 8 6 4 2 0
strongylidy
Graf č. 25 Výskyt intenzity parazitologické infekce u hřebce Etilén od června 2012 do března 2013
50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
Walter
strongylidy
Graf č. 26 Vývoj intenzity parazitologické infekce u hřebce Walter od června 2012 do března 2013
47
Baška 14 12 10 8 6
strongylidy
4 2 0 24,9,2012 22, 10, 2012
21, 11, 2012
19, 12, 2012
25, 1, 2013
21, 2, 2013
25, 3, 2013
Graf č. 27 Výskyt intenzity parazitologické infekce u klisny Baška od září 2012 do června 2013
Tereza 8 7 6 5 4 strongylidy 3 2 1 0 24,9,2012 22, 10, 2012
21, 11, 2012
19, 12, 2012
25, 1, 2013
21, 2, 2013
25, 3, 2013
Graf č. 28 Výskyt intenzity parazitologické infekce u klisny Tereza od září 2012 do června 2013
48
5.2 DOPORUČENÍ Majitelé a chovatelé koní mohou vhodně zvoleným managementem chovu předejít většině rizik spojených s výskytem parazitárních infekcí. K regulaci množství parazitů v chovech koní z velké části napomáhají chovatelská opatření. Mohou napomáhat i k regulaci četnosti využívání anthelmintik, což v důsledku zabraňuje možnosti vzniku rezistence populace parazitů proti těmto účinným látkám. Na základě výsledků ze svého výzkumu uvádím shrnutí základních chovatelských opatření a zásad v několika bodech: •
Dobrá hygiena stájí, pastvin a výběhů.
•
Častý odkliz exkrementů.
•
Žlaby, napáječky a nádoby na krmení udržovat v čistotě.
•
Stáje a boxy pravidelně dezinfikovat.
•
Krmit pouze kvalitními, nekontaminovanými krmivy určenými pro kategorie koní, předkládat vyváženou krmnou dávku obohacenou o vitamíny a minerální látky v několika dávkách během dne.
•
Krmiva předkládat na čistou zem nebo do čistého žlabu.
•
Napájet pouze zdravotně nezávadnou vodou.
•
Používat kvalitní stelivo v dostatečném množství.
•
Nepřetěžovat pastviny. Efektivně z pastvin a výběhů odstraňovat výkaly, současně pozemky ošetřovat například sekáním nedopasků apod. Velké plochy rozdělit na menší a aplikovat rotační metody pastvy.
•
Zamezit koni v kontaktu s hnojem, mokřinami či bažinami.
•
Pravidelné ošetřování koní a kontrola jejich zdravotního stavu.
•
Pravidelný sběr a následný rozbor exkrementů při koprologickém vyšetření. Data související s parazitologickou problematikou řádně evidovat, případně parazitologickou problematiku konzultovat s veterinárním lékařem.
•
Pokud se jedná o chov se zvýšeným infekčním tlakem, nutnost vytvořit rozumný odčervovací program založený na životních cyklech parazitů s ohledem na jednotlivé věkové kategorie koní.
•
Nespásání trávy za mokra a rosy, ani nekrmit senem ze zamokřených luk.
•
Po odčervení držet v karanténě a omezit pohyb antihelmintiky ošetřených koní po pastvinách po dobu přibližně tří týdnů, fekálie s parazity odstraňovat ze stáje i výběhů. 49
•
Nepodceňovat dávkování při podávání odčervovacích prostředků, rezistencím chceme zabránit, ne je vytvářet.
•
K odčervování používat kvalitní prostředky s platnou expirací.
•
Nově příchozí koně odčervovat před vypuštěním do výběhu.
•
Dbát zvýšené pozornosti v chovech, kde se rodí a odchovávají hříbata.
•
Dodržování preventivních opatření, aplikace jen dobře promyšleného a vhodného odčervovacího programu.
•
Konzultovat problematiku s veterinárním lékařem, a případně si nechat poradit.
50
6
ZÁVĚR
Cílem této práce bylo sledování intenzity infekce u koní v areálu Ranč Ch v Ořešíně. Vzorky byly odebírány pokud možno ve čtyřtýdenních intervalech od celkem 28 koní po dobu 10 měsíců, v období od června 2012 do března 2013. Za použití koprologického vyšetření byl proveden rozbor u 258 vzorků exkrementů, z toho bylo 173 vzorků pozitivních na nález vajíček z čeledi strongylidé, což činí 67,05% z celkového počtu vyšetřovaných vzorků exkrementů. V 1 případě byl v exkrementech pozitivní nález na vajíčka Parascaris equorum. V tomto výzkumu se prokázala skutečnost uváděná v literatuře, že mladí koně do věku tří let jsou náchylnější na výskyt parazita Parascaris equorum. Ten nebyl u starších koní prokázán. Ve sledovaném chovu se vyskytoval jeden hřebeček, mladší tří let věku. Prevalence parazitů u tohoto koně byla na vyšší úrovni, což je způsobeno nedostatečně vyvinutou přirozenou obranyschopností mladých jedinců. Při zvyšujícím se množství vajíček nalezených v trusu, a tím tedy předpokládaným rostoucím počtu parazitů v těle koně, byly pozorovány změny zdravotního stavu, zejména špatná kvalita srsti a nadmuté břicho. Starší koně v těchto stájích neměli výraznější problémy s parazitárními infekcemi. U většiny koní bylo na základě výsledků koprologických vyšetření upuštěno od pravidelného podávání anthelmintik. U těchto koní nebyly pozorovány žádné změny zdravotního stavu, které by souvisely s prokázáním parazitární infekce. Stáje disponují pastvinami a výběhy, které všechny koně navštěvují po celou pastevní sezónu. Pastviny jsou ideálním prostředím k vývoji parazitů, přesto si myslím, že k přemnožení parazitů následkem pastvy koní na infikované pastvě nedocházelo. V některých případech, kde došlo k nálezu kritického počtu parazitů, se použily odčervovací prostředky, ale po zbytek sledovaného období se u ostatních koní žádné odčervovací prostředky nepoužívali. V chovu se spoléhalo na přirozenou sílu imunitního systému jednotlivých koní, což ve většině případů bylo dostatečné a kůň si udržel únosné množství parazitů v těle. Z výsledků výzkumu vyplývá, že nejvhodnějším způsobem boje proti parazitům koní je především prevence a důsledné dodržování hygieny stájí, výběhů a pastvin.
51
7
POUŽITÁ LITERATURA 1. BIOLIB, 2010: Taxony: Dostupné na: www.biolib.cz 2. BODEČEK Š., 2004: Nález žaludečních střečků u importovaného koně. Veterinářství, č. 11, s. 628 - 631. 3. BODEČEK, Š., KOUDELA, B., JAHN, P., BEZDĚKOVÁ, B., 2006: Malí strongylidé – parazitóza trávicího traktu koní s rostoucím významem. Jezdectví, č. 11, s. 72 – 74. 4. BRIGGS K., 2004: Drugs for the Deworming War. The Horse; článek číslo 2460. 5. BRIGGS K., 2004: Parasite Primer: Examining the Evidence. The Horse; článek číslo 5193. 6. BRIGGS K. a kol., 2004: Resistant Worms: Do Your Horse Have Them. The Horse, 09: 39 – 43. 7. BRIGGS K. a REINMEYER C.. 2004: Age – Related Parasites: Scourges of Foals and Young Horses. The Horse; článek číslo 1621. 8. CONDOR G. A. a CAMPBELL W.C., 1995: Chemotherapy of Nematode infections of Veterinary importace, with special reference to drug resistence. Adv. Parasitology, 35/1995: 1 – 84. 9. COENEN M. a MEYER H., 2003: Krmení koní: Současné trendy ve výživě. Praha: Ikar, 256 s. 10. DUŠEK J. a kol., 2007: Chov koní. Brázda, Praha. 400 s. 11. DYK, V., CHROUST, K., ZAVADIL, R., 1972: Parazitologie a invazní choroby – vybrané kapitoly z protozoologie a arachnoentomologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 126 s. 12. EQUIPA, 2013: Veterinární služby pro koně. Dostupné na: www.equipa.cz 13. HANÁK J., 1997: Základy diagnostiky u koní z aspektu sportovní veterinární medicíny. Medicus veterinarius, Plzeň, 251 s. 14. HERA A., 2010: Antiparazitika ve veterinární medicíně. Dostupné na: www.vfu.cz 15. IFAUNA, 2010: Koně a jejich parazité. Dostupné na: www.ifauna.cz 16. JURÁŠEK, V., 1987: Parazitológia a invazné choroby. Košice: Příroda, 306 s. 17. JURÁŠEK, V., DUBINSKÝ, P., 1993: Veterinárna parazitológia. Bratislava: Príroda, 382 s. 52
18. KOUDELA B., 2004: Anoplocephala perfoliata – skrytý parazit koní. Dostupné na: www.cehis.cz 19. KOUDELA B., 2004: Vnitřní parazité koní. Dostupné na: www.cehis.cz 20. KRISOVÁ Š. a MEZEROVÁ J., 2003: Onemocnění rohovky virového, parazitárního a neinfekčního původu u koně. Veterinářství, 53: 195 – 198. 21. LANGROVÁ a JANOVSKÁ, I., 2002: Hlístice čeledi Strongylidae – nejčastější parazité koní. Náš chov, č. 1, s. 52 – 53. 22. LANGROVÁ a JANOVSKÁ, I., 2001: Současné problémy prevence cyatostomózy koní. Veterinářství, č. 7, s. 298 – 299. 23. LANGROVÁ, I., 2000: Sezónní dynamika prevalence a intenzity výskytu oocyst Eimeria leuckarti ve reces různých kategorií koní v ČR, Praha:, s. 128 – 129. 24. LAŠTŮVKA, Z., 2000: Zoologie pro zemědělce a lesníky. Brno: MZLU, 267 s. 25. MITEK A., 2010: Deworming Young Horses. When to Start?. The Horse; článek číslo 15 976. 26. NOVÁKOVÁ, K., KOUDELA, B., 2006: Výskyt rezistence na anthelmintika v chovech koní na Moravě. Veterinářství, č. 56, Brno:, s. 20 – 23. 27. OKE S., 2008: Do Tapeworms Cause Colic? Age – Old Question Remains. The Horse, článek číslo 11 839. 28. OKE S., 2010: Resistant Parasites: Predatory Fungus Could Aid Control. The Horse, článek číslo 16 048. 29. OKE S., 2007: Study: Blood Test More Accurate then Fecal Analysis for Detecting Equine Tapeworms. The Horse, článek číslo 10 157. 30. OKE S., 2010: Tapeworms – Colic Link Discovered. The Horse, článek číslo 16 390. 31. OKE S., 2009: Will the Worms Win? Part 2: Resistence. The Horse, článek číslo 14 011. 32. PISCOPO S., 2002: Dewormer Resistence in Small Strongyles. The Horse, článek číslo 3 228. 33. RAMEL G., 2010: The Phylum Nematoda. Dostupné na: www.earthlife.net 34. RYCHTÁŘOVÁ J., 2008: Parazité koní: Cestoda - Tasemnice. Dostupné na: www.agropress.cz
53
35. RYCHTÁŘOVÁ J., 2008: Parazité koní: Trichonema – Malí strongylidé. Dostupné na: www.agropress.cz 36. RYCHTÁŘOVÁ J., 2008: Velcí strongylidé. Dostupné na: www.agropress.cz 37. RYŠAVÝ, B., 1989: Základy parazitologie. Praha: SPN, 216 s. 38. STACHOVÁ, D., 2003: Koně a jejich parazité. Fauna, č. 11, s. 50 – 53. 39. STACHOVÁ, D., 2003: Koně a jejich parazité. Fauna, č. 12, s. 50 – 53. 40. STACHOVÁ, D., 2004: Malá encyklopedie nemocí koní. Fauna, č. 13, s. 52 – 56. 41. STACHOVÁ, D., 2004: Malá encyklopedie nemocí koní. Fauna, č. 19, s. 54 – 56. 42. STACHOVÁ, D., 2005: Malá encyklopedie nemocí koní. Fauna, č. 3, s. 53 – 56. 43. STACHOVÁ, D., 2005: Malá encyklopedie nemocí koní. Fauna, č. 7, s. 51 – 54. 44. ŠVEHLOVÁ D., 2011: Koňští paraziti 1. Dostupné na: www.equichannel.cz 45. ŠVEHLOVÁ D., 2011: Koňští paraziti 2: Tasemnice a škrkavky. Dostupné na: www.equichannel.cz 46. ŠVEHLOVÁ D., 2011: Koňští paraziti 3: Strongylidi a méně častí příznivci. Dostupné na: www.equichannel.cz 47. ŠVEHLOVÁ D., 2005: Malá encyklopedie nemocí koní – Fauna, 16: 23 – 25. 48. ŠVEHLOVÁ D., 2007: Malá veterinární příručka pro milovníky koní - Boj proti parazitům. Fauna, 18: 28 – 31. 49. ŠVEHLOVÁ D., 2011: Pastviny a parazité. Dostupné na: www.equichannel.cz 50. VOGEL, C., 1996: Já kůň – velká kniha péče o koně. Praha: Cesty, 192 s. 51. VOJTKOVÁ, M., 2006: Výskyt a klinický význam tasemnice Anoplocephala perfoliata. Veterinářství, č. 1, s. 24 – 28. 52. WIKIPEDIE, 2013: Otevřená encyklopedie. Dostupné na: www.wikipedie.cz 53. WINTZER H. J., 1997: Nemoci koní: Průvodce studiem a praxí. Bratislava: Hajko a Hajková, 538 s. 54. WINTZER, H. J., 1999: Nemoci koní. Bratislava: HH, 538 s.
54
