Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství. Hodnocení krmných dávek sportovních koní Diplomová práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství

Hodnocení krmných dávek sportovních koní Diplomová práce

Vedoucí práce: Ing. Petr Mareš, Ph.D.

Vypracovala: Bc. Zuzana Jakubcová

Brno 2012

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Hodnocení krmných dávek sportovních koní“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

dne ………………………………………. podpis diplomanta ……………………….

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala vedoucímu mé diplomové práce Ing. Petrovi Marešovi Ph.D. za odborné vedení a rady při zpracování diplomové práce. Ing. Petře Jančíkové a Ing. Ivo Vyskočilovi za ochotu a pomoc při zpracování této práce. Především bych chtěla poděkovat rodičům, kteří mi umožnili studium na této škole.

ANOTACE JAKUBCOVÁ, Z.: Zhodnocení krmných dávek sportovních koní. Diplomová práce, Mendelova univerzita v Brně, 2012.

Cílem diplomové práce bylo zhodnotit krmné dávky u vybraných koní různého plemene, věku a pracovního zatížení v Zemském hřebčinci Tlumačov. Hodnocení

úrovně

výživy bylo

provedeno

v období

únor

–

březen.

K

individuálnímu sledování bylo vybráno 16 koní. U těchto koní byla odhadnuta hmotnost, zhodnocena kondice, a koně byli rozděleni do kategorií podle pracovního zatížení. Byla stanovena potřeba živin a proveden výpočet krmných dávek. Dále byl hodnocen rozdíl v příjmu sušiny, SE a SNL mezi skupinou koní v základním výcviku a koní s výkonností. Z hodnocení vyplývá, že zavedený způsob krmení z velké části odpovídá potřebám sportovních koní plemenných hřebců připravovaných na sportovní sezónu a připouštění. Sledovaní koně byli v odpovídající kondici pro uvedené účely. Základ krmné dávky tvořilo kvalitní seno a siláž ze zavadlé píce, jejíž kvalita nebyla příliš vhodná ke krmení koní. Na základě výsledků porovnání potřeby a příjmu živin bylo zjištěno, že většina sledovaných koní přijímala více SE a NL, než byla jejich denní potřeba. Mezi koňmi, kteří přijímali více SE, byli hřebci a valaši v přípravě na sportovní sezónu a hřebci v období připouštění. U těchto koní nebylo pozorováno žádné nestandardní chování. Zatímco rozdíly v potřebě sušiny, SE a SNL mezi skupinami nebyly statisticky významné, rozdíly v příjmu těchto živin byly statisticky významné.

Klíčová slova: koně, krmná dávka, živiny

ANNOTATION JAKUBCOVÁ, Z.: Evaluation of diets sport horses. Diploma thesis, Mendel University Brno, 2012

The objective of this diploma thesis was to evaluate the diet of selected horses of different breed, age and workload in the National Tlumačov stables. Evaluating the level of nutrition was carried out during February – March. 16 horses were selected for individual monitoring. These horses have been estimated weight, condition, and the horses were divided into categories based on workload. The nutrients need and calculation of feed rations were carried out. The difference in dry matter intake, SE and the SNL group of horses in basic training and performance horses was also evaluated. The assessment shows that the established method of feeding largely meets the needs of sport horse stallions at upcoming sports season and mating. The tracking horses were in adequate condition for such purposes. The base diet consisted of hay and silage quality of wilted silage, whose quality was not very suitable for feeding of horses. Based on the results of nutrient needs comparing was found that most of the monitored horses received more SE and NL than their daily need. Among the horses that receive more SE, were stallions and geldings in preparation for a sports season and stallions in preparation for breeding season. These horses did not experience any unusual behavior. While differences in the need to dry matter, SNL and SE between groups were not statistically significant in the intake of these nutrients was statistically significant.

Keywords: horses, rations, nutrients, nutrients needed

Obsah

1

ÚVOD ..................................................................................................................... 7

2

LITERÁRNÍ PŘEHLED ...................................................................................... 8 2.1

Trávicí trakt koně ................................................................................................ 8

2.2

Trávení .............................................................................................................. 11

2.3

Živiny ................................................................................................................ 12

2.4

Technika krmení koní ....................................................................................... 17

2.5

Krmiva .............................................................................................................. 20

3

CÍL PRÁCE ......................................................................................................... 24

5

MATERIÁL A METODIKA.............................................................................. 25

6

5.1

Metodika vlastního hodnocení .......................................................................... 26

5.2

Metodika laboratorních analýz ......................................................................... 27

5.3

Metodika smyslového hodnocení krmiv ........................................................... 28

5.4

Metodika hodnocení potřeby živin ................................................................... 28

VÝSLEDKY A DISKUZE .................................................................................. 30 6.1

Výsledky hodnocení techniky krmení .............................................................. 30

6.2

Výsledky smyslového hodnocení krmiv ........................................................... 31

6.3

Výsledky laboratorní analýzy živinového složení krmiv ................................. 31

6.4

Výsledky hodnocení potřeby a příjmu živin ..................................................... 33

7

ZÁVĚR ................................................................................................................. 37

8

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................... 38

9

SEZNAM TABULEK ......................................................................................... 44

10

SEZNAM OBRÁZKŮ ......................................................................................... 45

11

SEZNAM GRAFŮ ............................................................................................... 45

PŘÍLOHY ...................................................................................................................... 47

1

ÚVOD Výživa byla v dějinách chovu koní vždy jedním z klíčových faktorů

ovlivňujících zdraví, sportovní výkony a reprodukci. Způsob výživy je určován výživným stavem koně, jeho kondicí a sportovním nebo produkčním zaměřením. Výživa patří mezi nejdůležitější prvky, kterými je jedinec spojen s vnějším prostředím. Příjem vody a krmiva je nezbytný stejně jako dýchání nebo pohyb. Krmivo vstupuje do vnitřního prostředí a dostává se do buněk, takže má zásadní vliv na složení organismu, jeho funkci, na vývoj a výkon jedince. Výživa má jako dodavatel potřebných látek a živin rozhodující význam pro udržení aktivního zdrav í a schopnosti maximálního výkonu. (Tlučhoř, 1999) Kůň je neuvěřitelný sportovec, který vyniká v různých typech závodů, jako jsou dostihy, rodeo nebo vytrvalostní dostihy. Ať už koně startují na nejvyšších úrovních nebo jsou využívaní pouze pro rekreační ježdění, musí být krmeni odpovídajícím způsobem pro zajištění optimální kondice pro požadovaný výkon. (Warren, 2009a) Diplomová práce se zabývá hodnocením krmných dávek u koní na různé výkonnosti a zátěže. Kromě hodnocení krmných dávek je práce také zaměřen a na techniku krmení, hodnocení krmiv na základě smyslového posouzení i laboratorní analýzy.

7

2

LITERÁRNÍ PŘEHLED

2.1 Trávicí trakt koně Trávicí soustava umožňuje příjem a trávení potravy, vstřebávání živin a vylučování nestrávených zbytků. Základ trávicí soustavy tvoří trávicí trubice, která se skládá z dutiny ústní, hltanu, jícnu, žaludku a střeva. Do trávicí trubice ústí slinné žlázy, játra a slinivka břišní (Marvan et al., 2007). 2.1.1 Dutina ústní Dutina ústní tvoří počátek trávicího traktu (Kresan et al., 1979). Kůň má dlouhou ústní dutinu a velmi pohyblivé pysky, které obsahují četná nervová zakončení. Při příjmu krmiva kůň nevyužívá zraku, krmivo rozlišuje pomocí hmatových chlupů na pyscích (Jelínek, Koudela et al., 2003). Spodní pysk je nesmírně pohyblivý, citlivý a silný. Slouží k výběru a třídění krmiva (Cuddeford, 2006). 2.1.2 Jazyk Jazyk je velmi pohyblivý svalnatý orgán, který je důležitý při pití, přijímání a zpracování potravy a při polykání. Jsou na něm umístěna chuťová a hmatová čidla (Miholová, Lipský, 1975). 2.1.3 Zuby Všechny zuby koně jsou semihypselodontního typu (zuby s prodlouženou dobou růstu). Trvalý chrup koně tvoří 36-44 zubů přičemž u klisen pravidelně chybí špičáky (Červený 2011). Na rozdíl od přežvýkavců, má kůň spodní i horní řezáky a je tak schopný ukousnout velmi malé části krmiva (Cuddeford, 2006). Funkcí zubů je uchopení a žvýkání potravy. Na procesu trávení se podílejí zejména rozmělněním krmiva na menší části. Žvýkání také stimuluje tok slin, které iniciují chemické trávení krmiva a obalují krmivo před jeho dalším průchodem trávicím traktem (Jackson, 2000). 2.1.4

Sliny Sliny navlhčují sliznici dutiny ústní a zabraňují jejímu vysychání, zvlhčují a

změkčují tvrdou potravu, usnadňují její rozžvýkání a polykání. Rozpouštějí

8

v potravě látky, které dráždí chuťová čidla a tím nepřímo podněcují vyměšování slin a žaludečních šťáv. Chrání sliznici dutiny ústní před mechanickým poškozením a poškozením kyselinami. Napomáhají také očišťovat dutinu ústní od odloupaných epitelů a zbytků potravy (Komárek et al., 1964). Kůň žvýká krmivo velmi důkladně, stranu žvýkání mění po 15-20 minutách. Za den vyloučí 40-50 litrů slin. Sliny mají pH 7,3 – 7,5. Dobu žvýkání a množství vyloučených slin ovlivňuje obsah vody v krmivu (Jelínek, Koudela et al., 2003). 2.1.5 Hltan Hltan navazuje na ústní dutinu a vyplňuje prostor mezi větvemi spodní čelisti. (Miholová, Lipský, 1976). Spojuje dutinu ústní s jícnem a nosní dutinu s hrtanem. V hltanové dutině se trávicí cesta kříží s dechovou (Komárek, Sova, 1971). Při polykání zatlačí jazyk sousto do hltanu, nadzvedne tím měkké patro a uzavře východy z nosní dutiny. Příklopka uzavře vchod do hrtanu a stahem hltanové stěny se sousto dostane do jícnu (Miholová, Lipský, 1976). 2.1.6 Jícen Jícen je svalová trubice spojující ústa a žaludek. Krmivo je stlačováno jícnem peristaltickými vlnami nebo svalovými kontrakcemi. Sliny produkované sekrečními žlázami v ústech obalují sousto a zabraňují jeho uvíznutí v jícnu (Jackson, 1998). Délka jícnu koně je až 150 cm a jeho stěna má schopnost se roztahovat při polykání sousta do 6 cm (Marvan et al., 2007). 2.1.7 Žaludek Žaludek dospělého koně je malý orgán, který zaujímá 10% z jeho trávicího traktu (Frape, 2010). Slouží ke shromažďování potravy a dochází zde k částečnému trávení (Komárek, Sova, 1971; Reece, 1998). Koně mají žaludek jednokomorový složitý. Klenba žaludku se přetváří v rozsáhlý slepý vak a na pravé straně ústí do slepého vaku jícen (Najbrt et al., 1980). Celkový objem žaludku koně je 8-20 l (Marvan, 2007). Žaludek koně není při normálním krmení nikdy zcela prázdný a při nakrmení dosyta nikdy úplně plný. Přijaté krmivo se v žaludku zdržuje a je od stěn ke středu postupně promícháno výměšky žaludečních žláz (Komárek et al., 1964). Trávenina v žaludku zůstává jen krátkou dobu, do tenkého střeva přechází již v průběhu krmení (Jackson, 2000).

9

2.1.8 Tenké střevo Z žaludku přechází trávenina do tenkého střeva, které se skládá z dvanáctníku, lačníku a kyčelníku (Jackson, 2000). Tenké střevo je nejdůležitější úsek pro trávení a vstřebávání (Marvan et al., 2007). Vstřebávají se zde jednoduché cukry, aminokyseliny, mastné kyseliny, vitaminy rozpustné v tucích (A, D, E) a některé minerální látky (Jackson, 2000). Do dvanáctníku ústí žlučovod a slinivkový vývod. Lačník je nejdelší část tenkého střeva a je nejdůležitější částí z hlediska trávení a vstřebávání. Kyčelník je nejkratším úsekem tenkého střeva a ústí do slepého střeva. Celková délka tenkého střeva koně je 15-30 m (Marvan et al., 2007). 2.1.9 Tlusté střevo Tlusté střevo se skládá ze slepého střeva, tračníku a konečníku. Nestrávený materiál přechází do slepého střeva. Slepé střevo koně představuje velký rezervoár potravy a má objem asi 50 litrů. Tračník koně má největší rozsah. Tvoří ho vzestupný tračník, označovaný také jako velký tračník, příčný a sestupný tračník (Marvan et al. 2007). Slepé střevo a velký tračník se podobají bachoru přežvýkavců, nachází se zde bakterie a prvoci, kteří umožňují trávení celulózy a jiných vláknitých frakcí krmiva. Tyto mikroorganismy také syntetizují vitamíny skupiny B a vitamín K (Jackson, 2000). Konečník je koncový úsek tlustého střeva, hromadí se zde nestrávené zbytky potravy a formují výkaly. Tlusté střevo koně má délku 8-9 m, objem 130-150 l (Marvan et al. 2007). 2.1.10 Slinné žlázy Slinné žlázy zahrnují velké slinné žlázy a drobné slinné žlázy (Frandson, Wilke, Fails, 2009). Drobné slinné žlázy jsou rozmístěny ve sliznici dutiny ústní a produkují hlavně hlen. Mezi velké slinné žlázy patří příušní, podčelistní a podjazykové. Příušní i podčelistní jsou párové. Podjazykové slinné žlázy se skládají ze dvou skupin žláz, přičemž u koní se vyskytuje pouze skupina žláz s mnohočetnými samostatnými vývody (Miholová, Lipský, 1976). Slinné žlázy se dělí na serózní, mucinózní a smíšené. Příušní slinné žlázy vylučují serózní sliny, podčelistní a podjazykové smíšené (Frandson, Wilke, Fails, 2009).

10

2.1.11 Slinivka břišní Slinivka břišní je složena z endokrinní a exokrinní části. Exokrinní část produkuje bikarbonát sodný a trávicí enzymy, které se dostávají slinivkovým vývodem do dvanáctníku. Endokrinní část se skládá ze skupiny buněk, které se nazývají Langerhansovy ostrůvky. Produkují hormony glukagon a inzulin, nezbytné k regulaci hladiny cukru v krvi (Frandson, Wilke, Fails, 2009). 2.1.12 Játra Játra jsou největší žlázou trávicího ústrojí (Miholová, Lipský, 1976). U koně jsou vzhledem k velikosti těla poměrně malá, váží průměrně 5 kg. Játra koně nemají žlučník, jaterní vývod prochází přímo k dvanáctníku. Jeho konečnou rozšířenou část je možno označit jako žlučovod. Žlučovod ústí do dvanáctníku společně s vývodem pankreatu (Najbrt et al., 1980). Játra slouží jako zásobárna krve a k ukládání živin, především glykogenu. Ukládá se zde ale i tuk, vitamíny a další látky. Dochází zde k detoxikaci a syntéze plazmatických bílkovin. Tvoří se zde mastné kyseliny, dochází zde k fosforylaci tuků, oxidaci mastných kyselin, tvorbě ketonových látek, dezaminaci aminokyselin a tvorbě močoviny. V játrech se také neustále tvoří žluč, která u koní odchází jaterním vývodem do dvanáctníku. Žluč slouží k emulgaci tuků, aktivuje pankreatickou lipázu, umožňuje vstřebávání tuků, upravuje pH ve dvanáctníku pro působení střevních a pankreatických enzymů, podporuje motorickou činnost střev a má baktericidní vlastnosti. Se žlučí odcházejí zplodiny látkové výměny zachycené v játrech do střev (Miholová, Lipský, 1976). 2.1.13 Zvracení U koní je zvracení velmi vzácné, protože se u něj špatně otevírá česlo v opačném směru. Může tedy dojít k dilataci žaludku v důsledku zvýšení vnitřního tlaku při snaze zvracet a může dojít k prasknutí žaludku (Reece, 2011).

2.2 Trávení Trávení začíná, ve chvíli kdy kůň začne přijímat krmivo a v dutině ústní se začnou uvolňovat enzymy (Little, 1998a; Jones, 2007). Když se krmivo dostane do žaludku a tenkého střeva začnou se uvolňovat hlavní trávicí enzymy a dochází k trávení. K absorpci většiny živin dochází v tenkém střevě, méně již ve slepém a tlustém střevě. Funkce tlustého střeva je důležitá z hlediska mikrobiálního trávení 11

(Little, 1998a). Konečnými produkty mikrobiálního trávení v tlustém střevě jsou těkavé mastné kyseliny, především kyselina propionová, máselná a octová. Tyto organické kyseliny se stávají po resorpci významným zdrojem energie. Až 75 % potřebné energie kůň získává z těkavých mastných kyselin vstřebaných v tlustém střevě (Reece, 2011).

2.3 Živiny Všechny kategorie koní (mladí rostoucí koně, pracující koně, dospělí koně, březí a kojící klisny) musí získat dostatek esenciálních živin: vodu, energii, dusíkaté látky, minerály a vitamíny. (Little, 1998a) 2.3.1 Voda Voda je nejdůležitější složka těla zvířat. Představuje prostředí, v němž probíhají biochemické reakce (Zeman et al., 2006). Je důležitá při resorpci živin, transportu látek v těle, regulaci tělesné teploty, regulaci osmotického tlaku a jako rozpouštědlo (Sommer et al., 1985). Potřeba vody závisí na faktorech, jako je teplota prostředí, pracovní zátěž a složení krmné dávky (Freeman, 2009a). U koní se pohybuje mezi 2 a 4 kg/kg sušiny krmné dávky (Zeman et al., 2005). Zvýšený příjem lze očekávat se zvyšujícím se příjmem sušiny krmné dávky. Příjem vody také zvyšuje nízká stravitelnost krmné dávky. Kromě toho lze očekávat častější příjem vody v období vyšších teplot okolního prostředí. Koně pracující při vyšších teplotách mohou mít zvýšené požadavky na vodu až o 300 - 400 procent. Omezení příjmu vody může způsobit trávicí problémy, proto je důležité, aby měli koně neomezený přístup k čerstvé čisté vodě (Freeman, 2009a). Podle Navrátila (2007) by napájecí voda měla mít teplotu 8 - 12°C. 2.3.2

Sušina

U koní se příjem sušiny krmné dávky řídí jejich hmotností a orientačně ji lze odhadnout na 1,4 – 3,9% z živé hmotnosti (Meyer et al., 1991). Kapacita příjmu sušiny je dána kapacitou trávicího traktu koní, koncentrací energie v krmné dávce, kvalitou krmiv i jinými faktory. Průměrný příjem sušiny se pohybuje 2kg/100kg živé hmotnosti (Zeman et al., 2005).

12

2.3.3

Energie

Ke své existenci potřebuje každý organizmus značné množství energie, kterou využívá pro neustálou látkovou přeměnu, růst, transport látek a exkreci, regulaci tělesné teploty, pohybovou aktivitu, rozmnožování a produkci (Zeman, Tvrzník, 2008). Požadavky koní na energii jsou ovlivněny věkem, úrovní a délkou vykonávané práce. Největší požadavek na energii mají mladí rostoucí koně, koně s vysokou intenzitou práce a kojící klisny. Energie je zajištěna rozkladem škrobu a dalších rozpustných sacharidů, a také těkavými mastnými kyselinami, které vznikají mikrobiálním trávením vláknitých složek potravy ve slepém střevě (Little, 1998b). Škrob se vyskytuje hlavně v obilí, 55 – 85% škrobu se vstřebává v tenkém střevě. Škrob, který přechází do tlustého střeva je tráven mikroby a vstřebáván v podobě těkavých mastných kyselin. Velké množství škrobu přecházející do tlustého střeva zvyšuje riziko kolik, z důvodu produkce plynů mikrobiálním trávením, změn pH a bilance tekutin. Množství škrobu, který přechází do tlustého střeva, závisí na úrovni příjmu, rychlosti průchodu trávicím traktem, a množství mechanického narušení tvrdých zrn. Bezpečná dávka škrobu je 200g na 100 kg živé hmotnosti koně. (Freeman, 2009) Vláknina se nachází v nejdelších částech objemných krmiv, např. v seně a zelené píci (Duberstein, Johnson, 2009). Je hlavní podpůrnou složkou rostlinných buněčných stěn. Je tvořena celulózou, hemicelulózou, ligninem a kutinem. Bezprostředně ovlivňuje stravitelnost živin a tím i produkční účinnost krmiva popř. krmné dávky. Stravitelnost buněčných stěn je závislá na jejich tloušťce. Vláknina vzbuzuje pocit nasycení a podporuje peristaltiku trávení. Pro koně je určité množství vlákniny bezpodmínečně nutné. Trávení vlákniny závisí na mikrobiální fermentaci ve slepém střevě a tračníku. Dále závisí na zralosti a typu píce (Freeman, 2009). Její stravitelnost je však asi o 25% nižší než u přežvýkavců a proto je i nižší využitelnost energie. Pro koně je vhodný obsah hrubé vlákniny 0,4 kg/100 kg živé hmotnosti (Tlučhoř, 1999). Tuky, sloučeniny mastných kyselin a glycerolu patří k nejkoncentrovanějším zdrojům energie. Obsahují více než dvojnásobné množství energie než sacharidy a bílkoviny (Tlučhoř, 1999). Tuk je složkou mnoha krmiv. Jadrné směsi bez přidání tuku ho obsahují obvykle kolem 2 – 3%. Tento přídavek zvyšuje koncentraci energie jadrné směsi, bez nutnosti zvýšení množství škrobu (Freeman, 2009).

13

Množství tuku v jadrné směsi lze zvýšit až na 10 – 12%, přičemž tuky z rostlinných zdrojů jsou přijatelnější než z živočišných zdrojů (Harper 2004a). Při podávání vyššího množství mohou vznikat poruchy ve stravitelnosti vlákniny a vstřebávání vápníku. Přechod na dávky obsahující tuk by měl trvat alespoň dva týdny (Meyer, Coenen, 2003). Dalším zdrojem energie mohou být bílkoviny. K tvorbě energie je ale efektivnější využití sacharidů a tuků. Bílkoviny by měly být dodávány především jako zdroj aminokyselin, nikoli jako zdroj energie. (Freeman, 2010)

2.3.4 Dusíkaté látky Dusíkaté látky patří mezi stavební živiny, ale jejich část může být využita jako zdroj energie. Z výživářského hlediska lze dusíkaté látky rozdělit na bílkoviny a nebílkovinné dusíkaté sloučeniny (Zeman et al., 2006). Potřeba dusíkatých látek na záchovu a růst se liší v závislosti na věku a zatížení. Obecně platí, že rostoucí koně mají vyšší potřebu dusíkatých látek než dospělí koně. Rostoucí kůň potřebuje 12 – 18% dusíkatých látek v sušině krmiva pro správný růst a vývoj. Více dusíkatých látek potřebují také březí klisny v posledním trimestru a kojící klisny, které je produkují velké množství mléka. Starším koním, v závislosti na jejich zátěži, stačí pravděpodobně nižší procento dusíkatých látek (8 – 12% v sušině). Koně v intenzivním tréninku potřebují více dusíkatých látek, protože dochází k vývoji svalové tkáně. Při příjmu nadměrného množství dusíkatých látek dochází k jejich vylučování v moči v podobě močoviny, která se rychle mění na amoniak (Duberstein, Johnson, 2009).

2.3.5 Vitamíny Vitamíny jsou organické živiny, které zvíře musí získat z krmiva nebo různých doplňků. Tyto živiny mají různé funkce. Jsou to kofaktory enzymů, hormonů a antioxidanty (Oke, 2010). Významným zdrojem vitamínů je čerstvá píce a většina jejich potřeb je splněna, pokud mají koně dostatek kvalitního sena nebo pastvy (Freeman, 2009a). Vitamíny jsou na základě jejich chemického složení rozděleny na rozpustné, v tucích nebo ve vodě (Oke, 2010).

14

2.3.5.1 Vitamíny rozpustné v tucích Vitamíny A, D, E a K jsou rozpustné v tucích a jsou vstřebávány z trávicího traktu pomoci malých tukových kapek. Na rozdíl od ve vodě rozpustných vitamínů, které jsou snadno vylučovány v moči, mohou být vitamíny rozpustné v tucích ukládány v tukových tkáních těla a játrech. Tak může snadno dojít předávkování. Proto by se mělo dodržovat doporučené dávkování, především u vitaminu A (Oke, 2010). Vitamín A patří mezi nejčastěji doplňované vitaminy, částečně z důvodu velké potřeby pro růst a vývin (Freeman, 2009a). Vitamín A je důležitý pro reprodukci, zdravou kůži, zrak a růst kostí. Prekurzor vitamínu A je přítomen v čerstvé zelené píci (Oke, 2010). Vitamin D je velmi důležitý pro absorpci a využití vápníku a fosforu. Příznakem nedostatku vitamínu D je křivice u mladých koní a osteomalacie u starších koní. V nadbytku je vitamín D toxický a může vést ke kalcifikaci měkkých tkání (Little, 1998a). Vitamín D se vyskytuje v seně sušeném na slunci a vzniká v kůži působením slunečního záření. Dostatečné množství vitaminu E pro koně se nachází v přirozených krmivech. Na vitamín E jsou bohatá objemná krmiva, obilná zrna, obilné klíčky a oleje, zejména olej z pšeničných klíčků. Je důležitý pro mnoho fyziologických funkcí organismu. Udržuje stabilitu membrán a integritu červených krvinek (Little. 1998b). Je silný antioxidant, který podporuje zdraví nervů. Jeho nedostatek u koní, kteří nejsou na pastvě, je spojen s degenerativní myeloencefalopatií (EDM) a onemocněním motorického neuronu (EMND) (Oke, 2010). Vitamín K je důležitý pro srážení krve (Oke, 2010). U koní se jeho nedostatek neprojevuje, jelikož ho syntetizuje střevní mikroflóra v dostatečném množství (Tlučhoř, 1999). 2.3.5.2 Vitamíny rozpustné ve vodě Ve vodě rozpustné vitamíny B a C nejsou ukládány v těle, jako je tomu u vitamínů rozpustných v tucích. Koně tedy musí mít pravidelný denní příjem těchto vitamínů (Oke, 2010). Vitamíny skupiny B mají celou řadu funkcí, jako je udržování zdravé kůže a svalů, podporovat růstu a dělení buněk, posílení imunitního a nervového systému. Nejvíce známý u majitelů koní je biotin (vitamín B7), který je používán jako doplněk pro zdravá kopyta a srst. Vitamíny skupiny B (kromě B12) jsou obsaženy v kvalitních krmivech a jsou syntetizovány bakteriemi v tlustém střevě. Vitamín B12 je syntetizován v dostatečné míře při dostatečném množství kobaltu v krmivu. Doplněk vitamín B může být vhodný u mladých koní, starých a

15

těžce pracující koní nebo u koní, kteří dostávají vysoké dávky koncentrovaných krmiv. Vitamin C má širokou škálu biologických aktivit. Je silný antioxidant, účastní se různých enzymatických reakcí, je potřeba pro syntézu kolagenu. Jeho nedostatek je vzácný, jelikož je tento vitamín u většiny savců, včetně koní syntetizován z glukózy. Doplňování vitaminu C může být výhodné například při stresu, u rostoucích koní, starých koní nebo těžce pracujících koní. (Oke, 2010) 2.3.6 Minerální látky Všichni koně potřebují minerální látky a jejich potřeba závisí na věku, pracovním zatížení, březosti a laktaci. Minerály mají mnoho funkcí. Jsou především hlavní složkou kostí a účastní se různých biochemických reakcí (Harper, Gill, 2005). Jsou to kofaktory enzymů a jsou důležité pro transport energie. Některé minerály jsou nedílnou součástí vitamínů, hormonů a aminokyselin. Většinu potřebných minerálů kůň získává z objemných a jadrných krmiv. Jejich zastoupení a obsah se liší jejich koncentrací v půdě, zastoupením rostlinných druhů, zralostí a podmínkami sklizně (Nielsen, 2005). Nadměrné množství minerálů v krmné dávce nezlepšuje zdraví nebo výkon koní. Některé minerály mohou být ve větším množství toxické. Minerální látky jsou klasifikovány jako makroprvky nebo mikroprvky. Mezi makroprvky řadíme vápník, fosfor, sodík, chlór, hořčík, draslík a síru. Mezi mikroprvky řadíme měď, zinek, selen, kobalt, železo, jód, mangan, fluor, chrom, molybden, křemík a nikl (Harper, Gill, 2005). Vápník a fosfor jsou hlavními komponenty kostí. Každý z nich má v těle další funkce. Vápník tvoří asi 35% skeletu a podílí se na kontrakcích svalů, srážení krve, regulaci enzymatických reakcích, funkci buněčných membrán a regulaci teploty. Asi 99% vápníku v těle je v kostech a zubech. Vápník je důležitý pro integritu kopytní stěny. Hladina vápníku je obvykle vyšší v objemných krmivech a nižší v obilných zrnech, přičemž obilná zrna mají vysoký obsah fosforu. Fosfor představuje 14 - 17% kostry. Asi 80% fosforu těla je v kostech a zubech. Funguje také v mnoha energetických reakcích metabolismu a je důležitý při syntéze různých sloučenin. Nadměrné množství fosforu snižuje rychlost vstřebávání vápníku, což vede k jeho nedostatku. Velmi důležitý je poměr těchto prvků. Ideální je poměr v rozmezí 1,5:1 až 2:1. Poměr 6:1 je přijatelný pro dospělé koně. Poměr v rozmezí 2,5:1 až 1,8:1 je

16

přijatelný pro mladé, rostoucí neměl by však překročit 3:1. Množství fosforu by nikdy nemělo být vyšší než množství vápníku. (Harper, Gill, 2005) Sodík, draslík a chlor jsou základními makroprvky pro všechny koně. Jsou obsaženy v obilí a objemných krmivech, v závislosti na kvalitě, množství a poměru těchto krmiv (Mccutcheon 2001). Sodík a chlor jsou prvky nepostradatelné k udržení osmotického tlaku v mimobuněčných tekutinách, pro regulaci poměru kyselin a zásad, a pro metabolismus vody. Při intenzivnějším pohybu stoupá potřeba obou prvků z důvodu jejich vysokých ztrát. Mnoho krmiv obsahuje jen malé množství sodíku. Větší množství sodíku obsahuje například krmná řepa a krmiva, která z ní pocházejí, jako např. melasa. Nedostatek především sodíku, ale i chloru se projevuje především u pracujících koní, při intenzivním vylučování obou prvků pocením, při ztrátě většího množství krve nebo při průjmech. Dostatečné množství sodíku a chloru pro koně lze zajistit nejlépe solným lizem. Koním, kteří se při intenzivním zatížení hodné potí, je vhodné přidávat kamennou sůl do krmiva. V intracelulárních prostorách, především ve svalové tkáni je uloženo 90 % draslíku. Draslík je nezbytný pro regulaci osmotického tlaku buněk, je také aktivátor řady enzymů podílejících se na glykolýze a na oxidativní fosforylaci. K výraznému nárůstu jeho potřeby dochází u pracujících koní, z důvodu vylučování draslíku potem a močí. Draslík je obsažen v běžných krmivech. (Meyer, Coenen, 2003) V kostře je obsaženo 60% hořčíku. Hořčík je aktivátor řady enzymů. Koně s nedostatkem hořčíku bývají více ve stresu a dříve unavení z výkonu. Nedostatek nebo nadbytek hořčíku u koní, kteří jsou krmeni přirozenými krmivy, není známý. (Harper, Gill, 2005)

2.4 Technika krmení koní Základem krmné dávky pro všechny koně jsou kvalitní objemná krmiva (Warren, 2009a). Koně se vyvinuli jako přirození „spásači “ a jejich trávicí trakt je uzpůsoben na příjem velkého množství objemných krmiv (Lardy, Poland, 2001). Kůň by měl denně přijmout minimálně 1 % objemného krmiva ze své živé hmotnosti (Lardy, Poland, 2001; Jones, 2007; Warren, 2009a). Podle Ralston (2005) by mělo kvalitní objemné krmivo zaujímat nejméně 50% z denního příjmu krmiva. Loch (2003) uvádí, že dostatečné množství objemných krmiv v krmné

17

dávce snižuje riziko vzniku kolik nebo schvácení kopyt. Objemná krmiva mohou lehce pracujícím koním stačit na uhrazení potřeby všech živin. Koně ve střední až těžké intenzivní zátěži potřebují doplnit energii v podobě koncentrovaných krmiv a olejů. Množství krmiva by se mělo měnit podle potřeby. Nejlepším ukazatelem potřeby krmiva je tělesná hmotnost (Warren, 2009a). Stejně jako správná volba krmiv, doba krmení nebo množství krmiva hraje důležitou roli předkládání krmiv ve správném pořadí. Bylo zjištěno, že krmení sena před koncentrovanými krmivy má pozitivní vliv na stabilitu střevní mikroflóry. Ve stresu hodně koní přijímá krmivo rychle a nedostatečně žvýká. Speciálně u koní, kteří přijímají velké množství koncentrovaných krmiv, to může mít za následek vznik žaludečních vředů. (Wichert, 2005)

2.4.1 Frekvence krmení Pro zdraví koní je lepší, pokud se krmí častěji, zejména pokud se krmí jadrná krmiva. Pokud překročí dávka jádra 0,5% tělesné hmotnosti koně, je lepší krmit ve dvou nebo více dávkách za den. Tyto dávky by měly být krmeny po 10 až 14 hodinách. Krmení by mělo probíhat v době, kdy je ve stáji klid, takže kůň nebude ve stresu a nebude hltat. Kůň se naučí předvídat dobu krmení, takže se doporučuje krmit každý den vždy ve stejnou dobu. Nepravidelné krmení může vést k hltání krmiva a k zažívacím problémům. Může to také způsobit zbytečný stres. Při každém krmení by mělo být poskytnuto stejné množství jadrných krmiv. Pokud krmíme koně ve stáji jadrnými krmivy, musíme jim poskytnout také dostatek sena. (Lardy, Poland, 2001)

2.4.2 Změna krmení Jako prevence trávicích problémů je potřeba měnit krmnou dávku v průběhu několika dnů. Trávicí trakt potřebuje čas, aby se změnám přizpůsobil. Pokud se výrazně zvyšují dávky jadrných krmiv, je třeba zvyšovat je postupně během několika dnů. (Lardy, Poland, 2001)

18

2.4.3 Krmení koní – lehká práce Nutriční požadavky lehce pracujících koní lze často splnit krmením vyššího množství kvalitní sena, bez přidání jadrných krmiv. Někteří koně však lépe pracují s přídavkem malého množství jadrných krmiv. (Warren, 2009a)

2.4.4 Krmení koní – střední práce Některým koním ve střední práci může stačit k udržení dobré tělesné kondice seno, zatímco jiní nejsou schopni přijmout dostatečné množství sena potřebné pro jejich zvýšené energetické požadavky. Pro většinu koní ve střední práci je potřeba k zajištění odpovídající úrovně energie doplnit jadrné krmivo do krmné dávky. (Warren, 2009a)

2.4.5 Krmení hřebců Obecně platí, že připouštění nebo odběr inseminačních dávek u hřebců může být bráno jako práce. Nutriční požadavky hřebců jsou totiž podobné jako u koní, kteří vykonávají práci. Pro hřebce je důležité zajištění odpovídajícího množství energie. Přestože skutečné množství energie vynaložené hřebcem během vlastního aktu páření je poměrně nízké, nároky na potřebu energie podstatně zvyšuje další fyzická aktivita (stimulace) a psychika (nervozita). Ostatní nutriční požadavky se rovněž během období připouštění zvyšují, protože jsou potřeba v poměru k příjmu energie. Hřebci, kteří pravidelně pracují, mají vyšší požadavky na živiny a musí být krmeni podle úrovně jejich práce. Hřebec by měl být v období připouštění v dobré tělesné kondici. Pokud je v dobré kondici mimo sezónu, měl by být krmen tak aby byla udržena. Mimo sezónu může být dostačující pro splnění potřeby energie a NL krmení vysoce kvalitního travního sena nebo vojtěškotravního sena. (Warren, 2009b)

2.4.6

Bodové hodnocení kondice

Bodové hodnocení kondice (BCS) je účinným systémem hodnocení nutričního stavu (Rammerstorfer, 2012). BCS je bodovací metoda hodnocení tělesného tuku ve vztahu ke svalovině (Burwash, Warren, 2009), udává, zda je kůň krmen odpovídajícím množstvím energie (Harper, 2004b). Systém od Dr. Henneke

19

(tabulka 1) přiřazuje číselnou hodnotu od 1 do 9 na základě ukládání tuku v oblasti beder, žeber, kořene ocasu, kohoutku, krku a ramen (obrázek 1). Kondice koně udává rovnováhu mezi příjem a výdejem energie. Může být ovlivněna řadou faktorů jako je krmení, reprodukce, počasí, pracovní zátěž nebo problémy se zuby (Burwash, Warren, 2009). Koně, kteří jsou příliš tlustí nebo příliš hubení nepodávají efektivní výkon. BCS výkonnostních koní by se měl pohybovat od 4,5 do 7,5. Rekreační koně s lehkou zátěží, mohou mít BCS od 5,5 - 7,5. Koně se středně těžkou a těžkou zátěží BCS 5 - 5,5. Někteří koně podávající intenzivní výkon mohou mít BCS 4,5. Pokud mají koně BCS nad 5,5, nemohou podávat dobré výkony ve středně těžkých a těžkých soutěžích. Hubení koně nemohou podávat požadovaný výkon, protože nemají dostatek zásob energie. Je-li v krmivu nedostatek energie, využívá kůň uloženou energii pro výkon, čímž ztrácí tělesnou kondici a hmotnost. U koní, kteří podávají vysoké výkony v létě při vysokých teplotách a vlhkosti je pravděpodobné, že přijímají méně krmiva a ztrácí tělesnou kondici, BCS je potom asi 4,5. Koně mohou být hubenější, ale nesmí mít vystouplá žebra. Pokud mají příliš mnoho tělesného tuku (BCS 6 nebo vyšší) mohou mít při vysokém a středně intenzivním výkonu problémy s regulací tělesné teploty. Každý kůň je individuální a proto musí každý majitel nebo trenér určit, v jaké kondici bude kůň podávat nejlepší výkony v dané disciplíně (Harper, 2004b). Burwash, Warren (2009) uvádí, že výzkum neprokázal vztah mezi reprodukčními schopnostmi a BCS u hřebců. Nicméně z hlediska zdravotního stavu není dobré, aby byl kůň velmi hubený (BCS méně než) 2 nebo extrémně tlustý (BCS více než 8). Někteří hřebci jsou v připouštěcí sezóně poměrně aktivní. V důsledku toho mohou značně zhubnout. U těchto hřebců se v období před připouštěním zvyšuje BCS na 6 až 7, aby v období připouštění nebyl příliš hubený.

2.5 Krmiva 2.5.1 Objemná krmiva Objemná krmiva jsou zdrojem energie, dusíkatých látek, minerálních látek a vitamínů. Jejich obsah závisí na druhu krmiva a jeho nutriční hodnotě. Na rozdíl od přežvýkavců mají koně omezenou schopnost využití krmiv s nízkou nutriční hodnotou. (Redfearn, Freeman, 2009)

20

2.5.1.1 Zelená píce Hodnota zelené píce závisí na zastoupení jednotlivých druhů rostlin (Dušek et al., 1999). Zelenou píci je třeba zkrmovat zásadně čerstvou, protože krmení zapařenou pící může způsobit zdravotní problémy. Nadměrné krmení zelené píce způsobuje větší tvorbu plynů a může docházet ke kolikám. Těžce pracujícím koním se nedoporučuje krmit zelenou píci ve velkém množství z důvodu přetížení trávicího traktu, snížení činnost dýchacího ústrojí a následně pak zvýšenému pocení a rychlejšímu nástupu únavy (Tlučhoř, 1999; Čermák, 2001). 2.5.1.2 Seno Seno je pro koně přirozeným krmivem, které plně vyhovuje fyziologickým požadavkům trávení. Kvalitní seno má příznivé dietetické účinky, snižuje negativní účinky kyselých siláží, netradičních krmiv nebo vysokých dávek jadrných krmiv. Je také významným zdrojem vitamínu D a betakarotenu (Zeman et al., 2006). Seno patří stále k nejdůležitějším krmivům. Na jeho kvalitě závisí zdraví a výkonnost zvířat, proto je důležité kvalitu před nákupem nebo zkrmováním posuzovat (Meyer, Coenen, 2003). Kvalitní seno musí být čisté, rovnoměrně a dobře usušené. Nesmí být prašné, plesnivé, zatuchlé a nesmí také osahovat nežádoucí příměsi (např. plevele nebo hlínu). Má přirozenou olivovou až tmavě zelenou barvu, typicky sennou vůni a je na pohmat měkké (Zeman et al., 2006). Seno pro koně by mělo obsahovat přes 20 % vlákniny. Příliš měkké seno je pro koně z hlediska fyziologie trávení nevhodné. Starší slámové seno, pokud není narušena jeho kvalita, má nižší krmnou hodnotu, ale splňuje požadavek na nasycení zvířat (Duryttya, 2005). Optimální doba sklizně je v první polovině kvetení trav (Meyer, Coenen, 2003). 2.5.1.3 Sláma Jednotlivé druhy slámy se vyznačují nízkým obsahem bílkovin, vysokým obsahem vlákniny a nízkou stravitelností. Krmná hodnota je dána poměrem listů a stonku (Meyer, Coenen, 2003). Pro koně je vhodná především ovesná a ječná sláma (Tlučhoř, 1999). Nejlépe přijímány jsou slámy bohaté na stonky, tvrdé a dobře usušené (pšeničná a žitná) (Meyer, Coenen, 2003). Sláma nesmí být zatuchlá, plesnivá nebo nahnilá a před krmením je vhodné ji mechanicky upravit (Zeman et al., 2006).

21

2.5.1.4 Siláž Při konzervaci zelené píce silážováním dochází k nízkým ztrátám živin. Je také méně náročná na práci a na rozdíl od přípravy sena nezávislá na počasí. Při zkrmování také odpadá problém s prachem. Pokud je siláž dobré hygienické kvality, je srovnatelná se senem, nebo i lepší. Obsah bílkovin nebývá vyšší než v seně (Meyer, Coenen, 2003). Silážovaná píce má řadu výhod a je pro koně velmi vhodná. V posledních deseti letech význam siláže ke krmení koní roste a nadále bude nahrazovat seno jako základní krmivo (Röcken, 2012).

2.5.2 Obiloviny Ke krmení koní může být využito mnoho druhů obilovin a jejich produktů, obvykle ke zvýšení energetické hodnoty krmiva koní (NRC, 2007). Obiloviny se vyznačují vysokým obsahem škrobu, průměrným množstvím bílkovin a malým množstvím tuku. Důležité rozdíly jsou ve struktuře škrobu. Zatímco škrob ovsa se skládá ze středně velkých granulí, které se snadno rozpadají na malé částečky, granule kukuřičného škrobu jsou středně velké až větší spojeny pevně mezi sebou a lze je rozbít jen silným mechanickým působením nebo tepelným ošetřením (Meyer, Coenen, 2003). Zpracování měkkých zrn (jako např. ovsa) má na celkovou stravitelnost malý vliv, na rozdíl od zpracování s tvrdých zrn (jako např. kukuřice). Zpracování zrna může být také vhodné pro koně se špatným chrupem nebo mladé koně (Hammer, 2010). 2.5.2.1 Oves Oves má proti ostatním obilovinám mnohé výhody. Díky vysokému podílu plev a velikosti bývá zpravidla dobře rozžvýkán a díky vysoké stravitelnosti nevyžaduje žádné zvláštní úpravy. Obsahuje také relativně vysoké množství nenasycených mastných kyselin a slizových látek, které působí příznivě v trávicím traktu (Meyer, Coenen, 2003) . Oves může být krmen celý, mačkaný nebo tepelně upravený (Hammer, 2010). 2.5.2.2 Ječmen Ječmen se o obsahu energie a bílkovin řadí mezi kukuřici a oves. Vzhledem k tomu, že je tvrdší, než oves, měla by být zrna před krmením mačkána nebo tepelně

22

upravena. Ječmen může krmen jako jediná obilovina, je méně chutný než oves nebo kukuřice, ale je nejlépe využitelný v jadrných směsích. (Hammer, 2010)

23

3

CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo zhodnotit krmné dávky u vybraných koní

různého plemene, věku a pracovního zatížení. Posoudit techniku krmení, odebrat vzorky krmiv, jednotlivá krmiva a krmné směsi zhodnotit na základě jejich analýzy. U vybraných koní zhodnotit kondici, odhadnout hmotnost a následně spočítat potřebu živin. Následně provést konečného zhodnocení a navrhnout případné změny krmení.

24

5

MATERIÁL A METODIKA Krmné dávky byly hodnoceny v Zemském hřebčinci Tlumačov. Zemský

hřebčinec Tlumačov je státní podnik. Ve třech stájích je ustájeno kolem 70 koní, různého plemene věku a využití. Kromě stájí přímo v Tlumačově jsou součástí hřebčince také testační odchovny Skály a Buňov. Hodnocení úrovně výživy bylo provedeno na základě znalosti plemene, věku, pohlaví, pracovního zatížení, denního režimu a denního příjmu krmiva. Denní příjem krmiv a jejich kvalita byly hodnoceny na základě vícedenního hodnocení individuálních krmných dávek v období únor – březen. Krmné dávky byly posuzovány ve stáji mladých koní v základním výcviku (stáj č. 1) a ve stáji pro sportovní koně a hřebce, kteří byli připravováni na sportovní resp. připouštěcí sezonu (stáj č. 3). Individuální krmné dávky byly hodnoceny na základě denních odběrů vzorků dávkovaného objemného a koncentrovaného krmiva. Nejprve byly odebrány vzorky jednotlivých krmiv a krmných směsí. Jejich analýza byla provedena v laboratořích Ústavu výživy zvířat a pícninářství Mendelovy univerzity v Brně. Analýza travní siláže ze zavadlé píce byla provedena v laboratoři S.O.S. Skalice nad Svitavou. Byl stanoven obsah sušiny, NL, tuku, vlákniny, popela a obsah BNLV byl stanoven výpočtem. U travní siláže ze zavadlé píce byl stanoven fermentační proces (pH, obsah kyseliny mléčné, máselné, octové, KVV a etanolu). U sena a travní siláže ze zavadlé píce bylo provedeno smyslové hodnocení podle Doležala et al. (2006) a Zemana et al. (2006). Odběr vzorků a analýzy krmiv a krmných směsí byly provedeny podle nařízení komise (ES) č. 152/2009 ze dne 27. ledna 2009, kterým se stanoví metody odběru vzorků a laboratorního zkoušení pro úřední kontrolu krmiv a podle postupů, které uvádí Kacerovský (1990). Ke sledování bylo vybráno 16 koní různého plemene, věku a pracovního zatížení. U těchto koní byla odhadnuta hmotnost na základě zootechnických mír. Byl změřen obvod hrudníku pomocí páskové míry a délka těla pomocí hůlkové míry (vzdálenost od ramene k sedacímu hrbolu) (obrázek 1). Na základě těchto údajů byl proveden odhad hmotnosti koní podle výpočtu, který uvádí Frape (2007): Hmotnost (kg) = obvod hrudníku (cm) 2 × délka těla (cm)/ 11 877

25

Dále bylo u těchto koní provedeno BCS (bodové hodnocení kondice) podle devítistupňové stupnice, kterou uvádí NRC (2007) (tabulka 1). Kondice byla hodnocena podle množství uloženého tuku na krku, v oblasti kolem kohoutku, za rameny, na žebrech, zádech, kyčelním a sedacím hrbolu, a oblasti kořene ocasu (obrázek 1). Hodnocení bylo provedeno vizuálně a pohmatem. Podle zjištěného stupně zátěže a popisu práce byli koně rozděleni do kategorií, které jsou uvedeny v tabulce 2. Součástí hodnocení úrovně výživy bylo měření aktuálního denního příjmu jednotlivých krmiv, tj. sena, travní siláže o vyšší sušině a jadrných krmiv. Množství přijaté slámy bylo zjištěno na základě kvalifikovaného odhadu. K výpočtu potřeby živin byly použity vzorce a tabulky, které uvádí Zeman et al. (2005) a norem NRC (2007). Výpočet denního příjmu živin byl proveden na základě našeho měření a porovnání se stanovenou potřebou živin pomocí programu pro výpočet krmných dávek pro koně. Výsledky byly statisticky vyhodnoceny jednoduchou analýzou variance v programu STATISTICA 10 CZ.

5.1 Metodika vlastního hodnocení Ve stáji č. 1 (tabulka 3) je ustájeno 24 koní. Jedná se o mladé koně ve věku 3 – 4 roky, kteří jsou v základním stupni výcviku. Funguje zde vazný způsob ustájení, tzv. štonty. Tito koně pracují 6 dní v týdnu po dobu 30 min pod sedlem. Pohybují se v kroku a klusu. Ve stáji č. 3 (tabulka 4) je ustájeno 27 koní. Jedná se o hřebce a valachy, kteří jsou využívaní pro parkurové skákání a plemenní hřebci. Tito koně jsou ustájení v boxech různých rozměrů. Průměrná velikost boxů je 3,5×3m. Koně chodí denně na kolotoč (30-40 minut) a denně pracují pod jezdcem. U koní, kteří byli připravování na závodní sezonu, byla zařazena dvakrát týdně skoková práce. Výška a náročnost skákání záležela na stupni obtížnosti, na který byl kůň připravován. Do sledování bylo vybráno 5 koní ze stáje č. 1 a 11 koní ze stáje č. 3. Všechny boxy i stání koní jsou vybaveny automatickými napáječkami a koně mají adlibitní přístup k minerálnímu lizu. Většina boxů i stání je stlaná ovesnou slámou s výjimkou 3 boxů, které jsou stlané pilinami (koně č. 1,2 a 11). Krmné dávky tvoří objemné krmivo, kterým je seno a travní siláž ze zavadlé píce a jadrné krmivo. Jako jadrné krmivo se využívá oves, 3 druhy granulovaných krmných směsí, směs mačkaného ovsa s ječmenem. Všichni koně jsou krmeni dvakrát denně

26

objemným krmivem a třikrát denně jadrným krmivem. Objemné krmivo je předkládáno na zem. Koně jsou krmeni ráno v 6 hodin jadrným a objemným krmivem, potom ve 12 hodin pouze jadrným krmivem a večer v 18 hodin opět objemným i jadrným krmivem. Ve stáji č. 1 dostávají koně ráno seno a večer travní siláž ze zavadlé píce. Ve stáji č. 3 dostávají koně seno a travní siláž ze zavadlé píce při ranním i večerním krmení.

5.2 Metodika laboratorních analýz Stanovení obsahu sušiny Obsah sušiny byl stanoven z rozdílů hmotností rozborového vzorku před vysušením a po vysušení při 105 ± 2°C za předepsaných podmínek.

Stanovení obsahu dusíkatých látek Obsah dusíku byl

stanoven metodou podle Kjeldahla.

Vzorek byl

mineralizován horkou kyselinou sírovou za přítomnosti katalyzátoru. Kyselý roztok byl alkalizován roztokem hydroxidu sodného. Amoniak byl po vydestilování jímán do odměřeného množství kyseliny sírové. Množství uvolněného amoniaku bylo stanoveno titračně/alkalimetricky.

Stanovení obsahu vlákniny podle Hennebergera-Stohmanna Obsah vlákniny byl stanoven jako zbytek po 30 minutové hydrolýze v 1,25 % roztoku kyseliny sírové a 1,25 % roztoku hydroxidu draselného, po vyprání, promytí organickým rozpouštědlem, usušení a odečtení popela za předepsaných podmínek.

Stanovení obsahu tuku Obsah tuku byl stanoven vážkově po předsušení, extrakci extrakčním činidlem (dietyléterem) a oddestilování extrakčního činidla.

Stanovení obsahu popela Obsah popela byl stanoven spálením a vyžíháním rozborového vzorku při 550 ± 20°C a následným zvážením.

27

Stanovení obsahu bezdusíkatých látek výtažkových Obsah bezdusíkatých látek výtažkových (BNLV) byl stanoven výpočtem: BNLV (g/kg) = obsah sušiny (g/kg) – (obsah NL g/kg + obsah tuku g/kg + obsah vlákniny g/kg + obsah popela g/kg)

Stanovení obsahu organických kyselin kapilární izotachoforézou Touto metodou byly stanoveny kyseliny mléčná, octová a máselná.

Stanovení pH elektrometricky a titrací Hodnota pH byla stanovena ve výluhu po odpipetování filtrátu výluhu a zamíchání. Po změření aktivní kyselosti pH byla provedena titrace odměrným 0,1 N roztokem hydroxidu sodného do pH 8,2. Kyselost vodního výluhu (KVV) v miligramech KOH na 100 g travní siláže o vyšší sušině byla vypočítána podle vzorce: KVV = V – m1×100/m0

5.3 Metodika smyslového hodnocení krmiv Smyslové hodnocení bylo provedeno u sena a travní siláže ze zavadlé píce. U sena byly hodnoceny ukazatele: vůně (pach), barva, struktura (jemnost) a znečištění. U travní siláže ze zavadlé píce byly posuzovány: pach, barva, struktura a konzistence. Podle těchto ukazatelů byly přiděleny body a následně stanovena výsledná kvalita sena a travní siláže o vyšší sušině. K tomuto hodnocení byla využita metodika, kterou uvádí Doležal et al. (2006) a Zeman et al. (2006).

5.4 Metodika hodnocení potřeby živin SE (stravitelná energie) a stravitelné dusíkaté látky pro koně (SNLk) v krmivech byly stanoveny výpočtem pomocí koeficientů stravitelnosti, které byly převzaty z Katalogu krmiv (Zeman et al., 1995). K hodnocení denní potřeby živin u jednotlivých zvířat byly využity normy potřeby živin NRC 2007 a normy potřeby živin pro koně, které uvádí Zeman et al. (2005). Z těchto norem byly vybrány některé důležité výpočtové vzorce, které byly využity v této práci. Porovnání potřeby a příjmu sušiny, SE a NL koní bylo provedeno zvlášť pro skupinu lehce a středně pracujících koní.

28

5.4.1 Hodnocení potřeby energie Stravitelná energie pro koně (SE) byla vypočtena na základě vzorce, který uvádí NRC (2007). Potřeba energie – lehká práce PSE (Mcal/den) = 0,0333 × H × 1,2 Potřeba energie – střední práce PSE (Mcal/den) = 0,0333 × H × 1,4 Hodnoty z těchto výpočtů jsou uváděny již přepočtené na MJ.

5.4.2 Hodnocení potřeby NL Potřeba dusíkatých látek (NL) byla vypočtena na základě vzorce, který uvádí NRC (2007). Potřeba SNL byla vypočtena na základě vzorce, který uvádí Zeman et al. (2005). Potřeba NL na záchovu NL (g/kg H) = H × 1,26 Navýšení NL na práci Lehká práce: NL (g/kg H) = H × 0,089 Střední práce: NL (g/kg H) = H × 0,177 Potřeba SNL SNL = 3,1× H0,75

29

6

VÝSLEDKY A DISKUZE Při výpočtu krmných dávek nebyla použita skutečná živá hmotnost ale

vypočtený odhad na základě tělesných mír. Tento způsob měření a výpočtu je standardně využívaný a byl proveden podle zásad, které uvádí Frape (2007). Zjištěné míry (obvod hrudníku a šikmá délka těla) a následně vypočítaná hmotnost koní, BCS a zátěž jednotlivých koní jsou uvedeny v tabulce 3 a 4. Přidělené známky BCS byly 5 a 6, to znamená, že žádný z vybraných koní nebyl příliš hubený nebo tlustý. Průměrná hmotnost koní dosahovala v průměru 496 ± 29,21 kg. Harper (2004b) uvádí, že koně s lehkou zátěží mohou mít BCS od 5,5 - 7,5. Koně se středně těžkou a těžkou zátěží BCS 5 - 5,5. Burwash, Warren (2009) doporučují u hřebců, kteří jsou v připouštěcí sezóně hodně aktivní, zvýšení BCS v období před připouštěním na 6 až 7, aby v období připouštění nebyli příliš hubení. Odhadnutá hmotnost a BCS u sledovaných koní odpovídala standardním mírám u koní daného plemene, věku pohlaví a pracovní zátěže.

6.1 Výsledky hodnocení techniky krmení Krmiva a krmné dávky vybraných koní jsou uvedeny v tabulce 5 a 6. Koně jsou ustájeni v boxech, díky tomu je možný individuální přístup ošetřovatelů, krmení a úprava krmné dávky každému koni podle potřeby. Každý box je vybaven automatickou napáječkou, koně tedy mají neomezený přístup k čerstvé vodě. Mají zde také minerální liz k doplnění potřeby minerálních látek. Většina boxů je stlaná ovesnou slámou. Sláma může navíc sloužit k doplnění sušiny a koně, kteří tráví většinu času v boxech, se zabaví. Naopak výhodou využití pilin k podestýlání je bezesporu to, že můžeme sledovat přesné množství přijatých krmiv. Koně jsou krmeni dvakrát denně objemným krmivem a třikrát denně jadrným krmivem. Ráno dostávají koně nejprve jádro potom objemné krmivo, v poledne pouze jádro a večer nejprve objemné krmivo před jadrným. V době sledování byli koně ve stáji č. 1 krmeni ráno senem a odpoledne siláží o vyšší sušině. Pro koně je vhodné, aby při každém krmení přijímali všechny složky krmiva. Vhodnější je tedy aby při ranním i odpoledním krmení dostali seno i siláž ze zavadlé píce jako ve stáji č. 3. Při ranním krmení by bylo vhodnější předkládat nejprve objemná krmiva především u koní, kteří stojí na pilinách, jako je tomu při večerním krmení.

30

Výhody krmení objemného krmiva před jadrným byly popsány výše. U koní se však během našeho sledování nevyskytovali žádné zdravotní potíže, které by souvisely s tímto způsobem krmení. Jadrné krmivo je rozděleno do tří dávek denně, to je vhodné, zejména pro koně, kteří ho dostávají ve vyšší množství. Důvod předkládání krmiv častěji v menších dávkách zde již byl také zmíněn.

6.2 Výsledky smyslového hodnocení krmiv Podle ukazatelů uvedených v tabulce 7 byly za smyslové hodnocení sena přiděleny body. Na základě údajů v tabulce 8 byla stanovena výsledná jakost sena velmi dobrá. Výsledky smyslového hodnocení sena jsou uvedeny v tabulce 9. Travní siláž ze zavadlé píce byla hodnocena podle ukazatelů uvedených v tabulce 10. Výsledná kvalita byla určena po součtu bodů podle tabulky 1 1 jako zdařilá – nezdařilá. Výsledky smyslového hodnocení travní siláže se zavadlé píce jsou uvedeny v tabulce 12.

6.3 Výsledky laboratorní analýzy živinového složení krmiv Výsledky laboratorní analýzy krmiv a krmných směsí jsou uvedeny v tabulce 14. Na základě těchto výsledků byla hodnocena kvalita sena. Hodnocení bylo provedeno podle obsahu NL a vlákniny (tabulka 15). Podle obsahu NL byla výsledná kvalita sena hodnocena jako dobrá a podle obsahu vlákniny jako podřadná. Přesto, že je obsah NL v seně nízký, sledovaní koně jich přijímali více, než byla jejich denní potřeba. Obecně jsou koně NL překrmovaní. Seno s nízkým obsahem NL je tedy pro koně vhodné. Seno s vysokým obsahem vlákniny je pro koně také vhodné, vzhledem k jejímu mikrobiálnímu rozkladu v tlustém střevě a následnému využití jako zdroje energie. Na velmi dobrou kvalitu sena poukázalo již smyslové hodnocení. Výsledná kvalita travní siláže ze zavadlé píce byla hodnocena jako méně zdařilá. U travní siláže ze zavadlé píce byl obsah sušiny 28,16%. Podle Wilkinsona (2005) a Cuddeforda (2012) by travní siláže ze zavadlé píce pro koně měly mít sušinu 500 – 700 g/ kg původní hmoty resp. 50 – 70%. Röcken (2012) uvádí obsah sušiny 40 – 60% sušiny. Podle Zemana et al. (2006) by travní siláž ze zavadlé píce

31

měla obsahovat 33 % sušiny a neměla by překročovat hranici 45% (maximálně 50%). Obsah sušiny 28,16% je nižší, než obsah sušiny, který doporučují zmínění autoři. Siláže s nízkým obsahem sušiny jsou po otevření méně stabilní, především pokud se ihned nespotřebují a snadno potom dochází k sekundární fermentaci. Obsah NL byl stanoven na 9,53% v kg sušiny. Zeman et al. (2006) uvádí minimální množství 14,5%. Obsah vlákniny 32,7% přesáhl doporučovanou hranici 25%, kterou uvádí Zeman et al. (2006). Nižší obsah NL a vyšší obsah vlákniny koním, jak už bylo zmíněno u hodnocení sena, nevadí. Stanovené pH 4,61 je nižší než rozmezí pro sportovní koně 4,8 – 5,8, které udává Wilkinson (2005). Cuddeford (2012) však udává rozmezí pH 4 – 6, což travní siláž předkládaná sledovaným koním splňuje. Zeman et al. (2006) udává rozmezí pH 4,4 – 4,55, tyto hodnoty hodnocená travní siláž překračuje. Výskyt etanolu, značí přítomnost kvasinek a horší aerobní stabilitu této travní siláže ze zavadlé píce. Na horší kvalitu poukazuje výskyt kyseliny máselné, který byl patrný již při smyslovém hodnocení, ta by se v silážích neměla vyskytovat vůbec. Vyšší obsah popele naznačuje znečištění zeminou. Tato siláž ze zavadlé píce není pro koně vhodná. Výsledky analýzy granulovaných krmných směsí byly porovnány s jejich deklarovaným nutričním složením, které je uvedené v tabulce 16. Deklarované nutriční složení a složení zjištěné na základě laboratorní analýzy se výrazně neliší. Výrobci krmných směsí mají ze zákona povinnost deklarovat tyto jakostní znaky: obsah NL, tuku, vlákniny a popela. Všechny tyto znaky byly na hodnocených krmivech uvedeny. U extrudované doplňkové krmné směsi je navíc uveden obsah SEk, což je pro chovatele a majitele koní pozitivní. Zelenka (2006) uvádí, nejvyšší povolený obsah vlhkosti u doplňkových krmných směsí 14%. Jelikož nejvyšší obsah vlhkosti byl 6,25%, u doplňkového granulovaného krmiva č. 2, nejvyšší povolený obsah ani jedno z analyzovaných granulovaných krmiv nepřekračuje.

32

6.4 Výsledky hodnocení potřeby a příjmu živin 6.4.1 Sušina Na základě výsledů analýzy krmiv byl spočítán příjem sušiny u jednotlivých koní. Celkové množství přijaté sušiny, množství sušiny přijaté z objemných a jadrných krmiv v kilogramech je uvedeno v tabulce 17. Dále je zde vyjádřen příjem sušiny v procentech z živé hmotnosti koně. V tabulce 18 je znázorněn podíl přijaté sušiny objemného a jadrného krmiva na celkovém množství přijaté sušiny v procentech. Průměrný celkový příjem sušiny koní v lehké práci byl 10,02 ± 2,39 kg, to znamená 2% z živé hmotnosti, 7,02 ± 1,04 kg objemného krmiva, tzn. 1,41% živé hmotnosti a 3,17 ± 1,51 kg jadrného krmiva, tzn. 0,64% živé hmotnosti. U středně pracujících koní byl průměrný celkový příjem sušiny 12,07 ± 2,3 kg, tzn. 2,4% z živé hmotnosti, 7,63 ± 1,81 kg objemných krmiv tzn. 1,54% z živé hmotnosti a 4,06 ± 1,26 kg jadrných krmiv, tzn. 0,82% z živé hmotnosti. Odhadovaný celkový příjem sušiny pro pracujícího koně o hmotnosti 500 kg je podle Zemana (2005) 1,45 – 2,3% z živé hmotnosti. Ott (1995) uvádí doporučený příjem sušiny pro lehce pracující koně 1,5 – 2% a pro koně ve střední práci 1,75 – 2,5% z živé hmotnosti. Podle NRC (2007) je odhadovaná potřeba pro lehce pracující koně 1,5 – 2,5% a pro koně se střední zátěží 1,75 – 2,5% z živé hmotnosti. Odhadovaná potřeba objemných krmiv podle NRC (2007) je pro lehce pracující koně 1 – 2% z živé hmotnosti a 0,5 – 1% z živé hmotnosti jadrných krmiv. Pro středně pracující 1 – 2% z živé hmotnosti objemných, 0,75 – 1,5% z živé hmotnosti jadrných krmiv. Zeman et al. (2005) uvádí orientační potřebu pro lehce pracující koně 1,4% objemných a 0,5% jadrných krmiv z živé hmotnosti. Pro středně těžkou práci 1,3% z živé hmotnosti objemných krmiv 0,91% z živé hmotnosti jadrných krmiv. Průměrný celkový příjem sušiny, příjem sušiny objemného a jadrného krmiva u sledovaných koní odpovídal odhadovaným potřebám, které uvádí Ott (1995) a NRC (2007). Byl však mírně vyšší než orientační potřeba, kterou uvádí, kterou uvádí Zeman et al. (2005). Podíl příjmu sušiny objemných krmiv na celkovém příjmu sušiny sledovaných koní byl 69 ± 9%, podíl příjmu jadrných krmiv byl 31 ± 9%. Jones (2007) uvádí

33

podíl jádra 35% a objemu 65% pro lehkou práci a podíl objemu a jádra 50% pro střední práci. Tlučhoř (1999) uvádí 70 – 75% podíl objemných krmiv a 30 – 25% podíl jadrných krmiv pro lehce pracující koně. Pro středně pracující koně (v zimním období) podíl 55 – 50% objemných a 45 – 50% jadrných krmiv. Pagan (2000) publikoval zastoupení objemných krmiv a jadrných krmiv u sportovních koní 33 – 80% a 20 – 66%. Příjem sušiny jadrného krmiva byla nejvyšší u koně č. 10 (50%), který měl pouze lehkou zátěž.

6.4.2 SE Potřeba a příjem SE, NL a SNL u vybraných koní jsou uvedeny v tabulkách 19, 20 a 21. Porovnání potřeby SE, NL podle NRC (2007), SNL podle Zemana et al. (2005) a příjmu pro jednotlivé koně je znázorněno v grafech 1 – 16. V tabulce 19 je uvedena potřeba a příjem SE (MJ). Průměrný příjem lehce pracujících koní byl 122,77 ± 42,49 MJ, průměrný příjem koní se střední zátěží byl 172,66 ± 38,53 MJ. Průměrná potřeba podle NRC (2007) pro lehce pracující koně 86,96 ± 8,52 MJ a pro středně pracující 88,44 ± 8,94 MJ. Při průměrné hmotnosti skupiny lehce pracujících koní 493,5 ± 34,2 kg byla jejich průměrná potřeba podle NRC (2007) 86,96 MJ. Při průměrné hmotnosti skupiny středně pracujících koní 503 ± 9,78 kg byla jejich průměrná potřeba podle NRC (2007) 88,44 MJ. Příjem SE je tedy vyšší než potřeba, kterou doporučují NRC (2007). Vysoký příjem SE je zřejmý zejména u koní 6 – 16 (graf 6 – 16). Nejvíce SE přijímal kůň 11 (o 192% více než byla jeho potřeba).

6.4.3 NL Průměrný příjem NL lehce skupiny lehce pracujících koní byl 1137 ± 446,7 g, průměrný příjem skupiny středně pracujících koní 1772,7 ± 416,6 g. Průměrná potřeba NL je pro skupinu lehce pracujících koní podle NRC (2007) 693,6 ± 39,96 g, pro skupinu středně pracujících koní 675,9 ± 27,86 g. Freeman (2008) uvádí denní potřebu 680,4 g NL pro koně v lehké práci a 771,1 g po koně ve střední práci. Příjem NL je vyšší než denní potřeba, kterou uvádí NRC (2007) a Freeman (2008). Vysoký příjem je opět velmi vysoký u koní 6 – 16 (graf 6 – 16). Nejvyšší příjem NL je u koně 11 (o 237% více než denní potřeba stanovená NRC 2007).

34

NRC 1989 uvádí, že pracující koně nepotřebují přídavek NL. NRC 2007 již uvádí přídavek NL pro pracující koně. Názory na navyšování NL jsou různé. Vysvětlení vyšší potřeby pro pracující koně na obnovu a růst svaloviny se jeví jako logické. Koně jsou však obecně NL překrmovaní, ať množství NL navyšujeme nebo ne, což je zřejmé u sledovaných koní.

6.4.4 Tuk Průměrný denní příjem tuku byl u sledovaných koní 302 ± 111,3 g. Podle Meyera a Coenena (2003) by měl být denní příjem tuku z krmné dávky do 2g/kg živé hmotnosti. Podle nich vyšší množství tuků v krmivu a následně v trávicím traktu může zpomalovat vyprazdňování žaludku a také zřejmě tlumí aktivitu mikroorganismů v žaludku a v tenkém střevě. Hughes et al. (1995 cit. Carney, 2012) uvádí, že přídavek 10% tuku nemá žádný vliv na celkovou stravitelnost sušiny, ale zvyšuje se stravitelnost NDF u koní. Kohnke et al. (1999) vysvětluje zvýšenou stravitelnost vlákniny spojenou s přídavkem tuku menším obsahem škrobu v krmné dávce a tím snížením tlumivého efektu trávení škrobu na trávení vlákniny ve střevě. To znamená, že snížený příjem škrobu může zmírnit snížení pH v tlustém střevě, které je důsledkem fermentace škrobu v tlustém střevě. To usnadňuje množení a zvýšenou aktivitu celulolytických bakterií a zvyšuje se trávení vlákniny. Jansen et al. (2000) ve své práci uvádí, že přídavek tuku v množství 37% ze stravitelé energie významně snižuje stravitelnost vlákniny. Podle Hammer (2010) může

navíc

vyšší

množství

tuku

v

krmivu

způsobovat

nižší

chutnost a průjmy.

6.4.5 Vláknina Průměrný denní příjem vlákniny u koní v lehké zátěži byl 3700,3 ± 1142,9 g, u koní ve střední zátěži 4833,02 ± 1205 g. Průměrný denní příjem u všech koní byl 4054,3 ± 1275,7 g.

35

6.4.6 BNLV Průměrný denní příjem BNLV (bezdusíkatých látek výtažkových) byl 7420,7 ± 2152,6 g.

6.4.7 Popel Průměrný denní příjem popele byl 1187,5 ± 436,04 g u všech koní. U koní lehce pracujících byl 1054,5 ± 383,65 g a u koní středně pracujících SP 1480,13 ± 400,07 g.

6.4.8 Statistické vyhodnocení V rámci hodnocení krmných dávek bylo provedeno porovnání skupiny koní v základním výcviku a koní s dosaženou výkonností, přičemž do skupiny koní v základním výcviku byli zařazeni koně 1 – 5 a 15 a do skupiny koní s výkonností byli zařazeni koně 6 – 14 a 16. Rozdíly v potřebě sušiny, SE a SNL mezi skupinami nebyly významné. Rozdíly v příjmu těchto živin byly významné, když jsme zjistili, že průměrný příjem SE u skupiny koní v základním výcviku byl 99,04 MJ a u skupiny koní s výkonností 161,96 MJ, příjem sušiny u skupiny koní v základním výcviku byl 8,93 kg a u skupiny koní s výkonností 11,7 kg. Příjem SNL u skupiny koní v základním výcviku byl 558,76 g a u skupiny koní s výkonností 1037,3 g.

36

7

ZÁVĚR Cílem diplomové práce bylo posoudit krmné dávky u vybraných koní různého

plemene, věku a pracovního zatížení v Zemském hřebčinci Tlumačov. Hodnocení úrovně výživy bylo provedeno v období únor – březen. K individuálnímu sledování bylo vybráno 16 koní, u kterých byla odhadnuta hmotnost, zhodnocena kondice. Koně byli rozděleni do kategorií lehké a střední práce. Podle toho byla stanovena potřeba živin a proveden výpočet krmných dávek. Dále byl hodnocen rozdíl v příjmu sušiny, SE a SNL mezi skupinou koní v základním výcviku a koní s výkonností. Z výsledků hodnocení vyplývá, že zavedený způsob krmení z velké části odpovídá potřebám sportovních koní plemenných hřebců připravovaných na sportovní sezónu a připouštění. Sledovaní koně byli v odpovídající kondici pro uvedené účely. Koně jsou ustájeni individuálně v boxech, díky tomu je možný individuální přístup, především sledování příjmu krmiv a úpravy krmných dávek, což je pro sportovní koně a plemenné hřebce důležité. Základem krmné dávky bylo kvalitní seno a siláž ze zavadlé píce, jejíž kvalita nebyla příliš vhodná ke krmení koní. Na základě výsledků porovnání potřeby a příjmu živin bylo zjištěno, že většina sledovaných koní přijímala více SE a NL, než byla jejich denní potřeba. Mezi koňmi, kteří přijímali více SE, byli hřebci a valaši v přípravě na sportovní sezónu a hřebci v období připouštění. U těchto koní nebylo pozorováno žádné nestandardní chování. Potřeba SE je tedy značně individuální. Problematika vyššího příjmu NL již byla zmíněna ve výsledcích. V rámci hodnocení krmných dávek bylo provedeno porovnání potřeby a příjmu některých živin u skupiny koní v základním výcviku a u skupiny koní s dosaženou výkonností. Zatímco rozdíly v potřebě sušiny, SE a SNL mezi skupinami nebyly statisticky významné, rozdíly v příjmu těchto živin byly statisticky významné.

37

8

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

BURWASH, L. a WARREN, L. Body Condition Scoring Your Horse. Agri - Facts [online]. 2009 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www1.agric.gov.ab.ca/$department/deptdocs.nsf/all/agdex9622/$FILE/bodycondition-scoring-horses.pdf

CUDDEFORD, D. Equine nutrition: Some unique features, functions and frailties of the digestive systém of the horse. In: WISEMAN, J., Ed. by Garnsworthy, P. C. Recent developments in non-ruminant nutrition. Nottingham, U.K: Nottingham Univ. Press, 2006. ISBN 19-047-6134-8. ČERMÁK, B., KOLÁŘOVÁ S., BRUCKNEROVÁ, M. Zásady krmení koní. 2., upr. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2002, 34 s. ISBN 80-727-1124-5. ČERVENÝ, Č. Vademecum anatomie domácích savců pro studium a veterinární praxi. Vyd. 1. Praha: Brázda, 2001, 350 s. ISBN 978-80-209-0389-1 DOLEŽAL, P. Konzervace, skladování a úpravy objemných krmiv. 1.vyd. Brno: MZLU, 2006, 213 s. ISBN 80-7157-993-2.

DUBERSTEIN, K. J., JOHNSON, E. L. How to Feed a Horse: Understanding Basic Principles of Horse Nutrition. [online]. 2009, [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.caes.uga.edu/applications/publications/files/pdf/B%201355_1.PDF DURUTTYA, M. Velká etologie koní. 2., rozš. vyd. Praha: HIPO-DUR, 2005, 583 s. ISBN 80-239-5088-6.

FRANDSON, R., W. WILKE, A. D. FAILS. Anatomy and physiology of farm animals. 7th ed. Ames, Iowa: Wiley-Blackwell. ISBN 08-138-1394-8.

FRAPE, D. L. Equine nutrition and feeding. 3rd ed. Ames, IA: Blackwell Pub., c2004, 650 s. ISBN 14-051-0598-4.

38

FREEMAN, W. F. Nutrients needs of horses. [online]. 2009a, [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://pods.dasnr.okstate.edu/docushare/dsweb/Get/Document-2067/F3997web.pdf

FREEMAN, W. F. Feeding Management of the Equine. [online]. 2009b, [cit. 201204-07]. Dostupné z: http://osufacts.okstate.edu/docushare/dsweb/Get/Document2051/ANSI-3973web.pdf

FREEMAN, D. W., REDFEARN, D. D. Forage for Horses. [online]. 2009, [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://pods.dasnr.okstate.edu/docushare/dsweb/Get/Document-2077/ANSI3980web.pdf HAMMER, C. Feedstuffs for horses. [online]. 2010, č. 999 [cit. 2012-04-07]. HARPER, F. Feeding the Equine Athlete, Part I. Horse Express [online]. 2004, č. 3 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://animalscience.ag.utk.edu/Horse/pdf/HorseExpress/HorseExpressSummer2004 .pdf HARPER, F. Feeding the Equine Athlete, Part II. Horse Express [online]. 2004, č. 4 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://animalscience.ag.utk.edu/Horse/pdf/HorseExpress/HorseExpressFall2004.pdf

HARPER, F., GILL, W. Minerals for Horses Part I: Major Minerals. Horse Express [online]. 2005, č. 4 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://animalscience.ag.utk.edu/Horse/pdf/HorseExpress/HorseExpressFall2005.pdf

CHURCH, D, POND, W. G. Basic animal nutrition and feeding. 3rd ed. New York: Wiley, c1988, 472 s. ISBN 04-718-5246-5.

39

JELÍNEK, P., KOUDELA, K.. Fyziologie hospodářských zvířat: celost. vysokošk. učebnice pro vys. školy zeměd. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003, 409 s. Živočišná výroba. ISBN 80-715-7644-1.

JONES, M. Digestive System of the Horse and Feeding Management. Agriculture and

Natural

Resources

[online]:

2007

[cit.

2012-04-07].

Dostupné

z:

http://www.uaex.edu/Other_Areas/publications/PDF/FSA-3038.pdf KACEROVSKÝ, O. Zkoušení a posuzování krmiv: celost. vysokošk. učebnice pro vys. školy zeměd. 1. vyd. Praha: SZN, 1990, 213 s. Živočišná výroba. ISBN 80-2090098-5.

KOHNKE, J. Understanding Equine Digestion. Nutrition Fact Sheet [online]. 2012, č. 10 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.kohnkesown.com/N10understandingequinedigestion.pdf KOMÁREK, V. Anatomie a fyziologie hospodářských zvířat. 2. vyd. Praha: SZN, 1964. 387 s. KOMÁREK, V., SOVA, Z. Anatomie a fyziologie hospodářských zvířat. 2. vyd. Praha: SZN, 1971. 574 s.

KRESAN, J. et al. Morfológia hospodárskych zvierat. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 1979. 629 s.

LARDY, G., POLAND, Ch. Feeding manegement for horse owners. [online]. 2001, [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.ag.ndsu.edu/pubs/ansci/horse/as953.pdf

LITTLE, O. Basic Horse Nutrition. [online]. 1998a, [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.uky.edu/Ag/AnimalSciences/pubs/asc114.pdf

LITTLE, O. Nutrition of the Performance Horse. [online]. 1998b, [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.uky.edu/Ag/AnimalSciences/pubs/asc113.pdf

40

LOCH, W. Feeding Horses. Agricultural MU Guide [online]. 2003, [cit. 2012-0407]. Dostupné z: http://extension.missouri.edu/explorepdf/agguides/ansci/g02807.pdf/publicat ions/fil es/pdf/B%201355_1.PDF MARVAN, F. Morfologie hospodářských zvířat. Vyd. 4. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze v nakl. Brázda, 2007c1992, 303 s. ISBN 978-80-213-1658-4. MIHOLOVÁ, B., LIPSKÝ, D. Anatomie a fyziologie hospodářských zvířat. 1. vyd. Praha: SZN, 1976. 258 s.

MEYER, H., KIENZLE, E., ZMIJA, G.: Feeding in racing stables. Pferdeheilkunde. 7. 1991: 365-372. MEYER, H., COENEN, M. Krmení koní: současné trendy ve výživě. Vyd. 1. Překlad Bohumila Chocholová, Tomáš Kapic. Praha: Ikar, 2003, 254 s. ISBN 80249-0264-8. NAŘIZENÍ KOMISE (ES) č. 152/2009, kterým se stanoví metody odběru vzorků a laboratorního zkoušeni pro úřední kontrolu krmiv. Úřední věstník Evropské unie, L 54/1. Dostupný z: http://www.ukzuz.cz/Articles/46-2-Legislativa+.aspx NAVRÁTIL, J. Základy chovu koní. 3., přeprac. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací Praha, 2007, 79 s. ISBN 978-80-7271-186-4.

NIELSEN, B. D. 2005. Minerals, exercise and bone: Practical ways to improve soundness. Alberta Horse Breeders and Owners Conference. Jan 7-9. Red Deer, AB. p. 69-75

Nutrient requirements of horses. 6th rev. ed. Washington, D.C.: National Academies Press, c2007, 341 s. Animal nutrition series (Washington, D.C.). ISBN 03-096-6096-3.

41

OKE, S. Vitamins and Minerals. [online]. 2010, [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.thehorse.com/pdf/factsheets/vitamins-minerals/vitamins-minerals.pdf

OTT, E. A. Dietary nutrient allowances for horses. Feedstuffs, v.64, n.29, p.77-80, 1995. RALSTON, S. L. Forage Substitutes for Horses. [online]. 2009, [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.esc.rutgers.edu/publications/PDF_Files/fs073.pdf

RAMMERSTORFER. Nutrition of the Performance Horse. In: [online]. Oregon State

University,

2012

[cit.

2012-04-07].

Dostupné

z:

http://oregonstate.edu/instruct/ans310/Lectures/equine2.pdf REECE, W. O. Fyziologie domácích zvířat. 1. vyd. Praha: Grada, 1998, 449 s. ISBN 80-716-9547-5. REECE, W. O. Fyziologie a funkční anatomie domácích zvířat. 1. české vyd. Praha: Grada, 2011, 473 s. ISBN 978-80-247-3282-4.

SLEZÁKOVÁ, N., NAJBRT, R. et al. Veterinární anatomie: 1. 2. vyd. Praha: SZN, 1980. 520 s. SOMMER, A. Výživa a kŕmenie hospodárskych zvierat. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 1985. 279 s. TLUČHOŘ, V. In: DUŠEK, J. Chov koní. 1. vyd. Praha: Brázda, 2001, 350 s. ISBN 80-209-0282-1. TVRZNÍK, P, ZEMAN L a HERZIG I. Úvod do problematiky vztahu výživy a zdravotního stavu zvířat. Vědecký výbor výživy zvířat. 2008 [cit. 2012-04-07].

WARREN, L. K. Feeding the Stallion. Agri - Facts [online]. 2009b, 50-3 [cit. 201204-07]. Dostupné z:

42

http://www1.agric.gov.ab.ca/$department/deptdocs.nsf/all/agdex9622/$FILE/feedin g-the-stallion.pdf

WARREN, L. K. Feeding Working and Performance Horses. Agri - Facts [online]. 2009a [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www1.agric.gov.ab.ca/$department/deptdocs.nsf/all/agdex9622/$FILE/feedin g-working-and-performance-horses.pdf

WICHERT, B. Pferde richtig füttern. BVET-Magazin. 2005 [cit. 2012-04-07] ZEMAN, L. et al. Katalog krmiv: (tabulky výživné hodnoty krmiv). 1. vyd. Pohořelice: VÚVZ, 1995. 465 s. ISBN 80-901598-3-4 ZEMAN, L. et al. Potřeba živin a tabulky výživné hodnoty krmiv pro koně. 3. vyd. Brno: MZLU, 2005, 341 s. ISBN 80-715-7855-X. ZEMAN, L. et al. Výživa a krmení hospodářských zvířat. 1. vyd. Praha: Profi Press, c2006, 360 s. ISBN 80-867-2617-7.

43

9

SEZNAM ZKRATEK %

procento

°C

stupeň celsia

±

směrodatná odchylka

BCS

bodové hodnocení kondice

BNLV bezdusíkaté látky výtažkové g

gram

H

hmotnost

kg

kilogram

LP

lehká práce

Mcal

megakalorie

MJ

megajoule

NL

dusíkaté látky

NRC

Nutrition Requirements Council

PSE

potřeba stravitelné energie

SE

stravitelná energie

SNL

stravitelné dusíkaté látky

SP

střední práce

10 SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Systém bodového hodnocení kondice Tabulka 2: Příklad rozdělení zátěže koní do několika kategorií Tabulka 3: Stáj č. 1 Tabulka 4: Stáj č. 3 Tabulka 5: Krmné dávky (stáj č. 1) Tabulka 6: Krmné dávky (stáj č. 3) Tabulka 7: Metodika hodnocení kvality sena Tabulka 8: Výsledná kvalita sena podle počtu přidělených bodů Tabulka 9: Výsledky smyslového hodnocení kvality sena Tabulka 10: Metodika smyslového hodnocení kvality siláží Tabulka 11: Výsledná kvalita siláží podle smyslového hodnocení

44

Tabulka 12: Výsledky smyslového hodnocení travní siláže ze zavadlé píce Tabulka 13: Výsledky analýzy travních siláží ze zavadlé píce Tabulka 14: Výsledky laboratorní analýzy živinového složení krmiv Tabulka 15: Hodnocení sena na základě obsahu NL a vlákniny Tabulka 16: Deklarované nutriční složení Tabulka 17: Příjem sušiny krmiva Tabulka 18: Podíl přijaté sušiny objemného a jadrného krmiva na celkovém množství přijaté sušiny v procentech Tabulka 19: Porovnání potřeby a příjmu stravitelné energie Tabulka 20: Porovnání potřeby a příjmu NL

11 SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Bodové hodnocení kondice Obrázek 2: Měření hrudníku a délky těla

12 SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Porovnání potřeby živin s normou – kůň 1 Graf 2: Porovnání potřeby živin s normou – kůň 2 Graf 3: Porovnání potřeby živin s normou – kůň 3 Graf 4: Porovnání potřeby živin s normou – kůň 4 Graf 5: Porovnání potřeby živin s normou – kůň 5 Graf 6: Porovnání potřeby živin s normou – kůň 6 Graf 7: Porovnání potřeby živin s normou – kůň 7 Graf 8: Porovnání potřeby živin s normou – kůň 8 Graf 9: Porovnání potřeby živin s normou – kůň 9 Graf 10: Porovnání potřeby živin s normou – kůň 10 Graf 11:Porovnání potřeby živin s normou – kůň 11 Graf 12: Porovnání potřeby živin s normou – kůň 12 Graf 13: Porovnání potřeby živin s normou – kůň 13 Graf 14: Porovnání potřeby živin s normou – kůň 14 Graf 15: Porovnání potřeby živin s normou – kůň 15 Graf 16: Porovnání potřeby živin s normou – kůň 16

45

46

PŘÍLOHY

47