MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Kurz volitelného německého jazyka pro 5. třídu základní školy PEDAGOGICKÁ FAKULTA. Diplomová práce

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra německého jazyka a literatury

Kurz volitelného německého jazyka pro 5. třídu základní školy Diplomová práce

Brno 2007

Autor práce: Jana Nečesalová Vedoucí práce: PhDr. Alice Brychová

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen literaturu uvedenou v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne

Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Alici Brychové za trpělivé vedení mé práce, cenné rady a připomínky. Rovněž děkuji za náměty a doporučení, které mi poskytla a které jsem použila v této diplomové práci.

Obsah ÚVOD .............................................................................................................................2 1 TEORETICKÁ ČÁST .........................................................................................3 1.1. ÚVOD .................................................................................................................3 1.2. VÝUKA CIZÍHO JAZYKA NA PRVNÍM STUPNI ZÁKLADNÍ ŠKOLY ...........................3 1.2.1. Cizí jazyk v osnovách prvního stupně základní školy....................................3 1.2.1.1. Historie ....................................................................................................3 1.2.1.2. Současný stav od poloviny 90. let 20. století ....................................................6 1.2.2. Cíle cizojazyčného vyučování .......................................................................8 1.2.3. Zásady cizojazyčného vyučování ..................................................................8 1.2.4. Metody cizojazyčného vyučování ................................................................11 1.3. MIMOŠKOLNÍ VÝCHOVA ...................................................................................13 1.3.1. Zájmová činnost ..........................................................................................14 1.3.2. Požadavky na výchovu mimo vyučování .....................................................17 1.3.3. Funkce výchovy mimo vyučování ................................................................18 1.3.4. Zařízení pro výchovu mimo vyučování........................................................19 1.3.5. Formy práce při výuce cizího jazyka mimo vyučování ...............................20 2 EMPIRICKÁ ČÁST .............................................................................................23 2.1. ÚVOD ...............................................................................................................23 2.2. CÍL VÝZKUMU A FORMULOVÁNÍ HYPOTÉZ........................................................23 2.3. VÝSLEDKY ŠETŘENÍ A JEJICH INTERPRETACE ...................................................24 3 PRAKTICKÁ ČÁST.............................................................................................33 3.1. ÚVOD ...............................................................................................................33 3.2. VORSTELLEN (PŘEDSTAVOVÁNÍ) .....................................................................35 3.3. BEGRÜßUNG (POZDRAVY)................................................................................43 3.4. ZAHLEN (ČÍSLA) ..............................................................................................54 3.5. TIERE (ZVÍŘATA) .............................................................................................63 3.6. FARBEN (BARVY).............................................................................................73 3.7. NIKOLAUSTAG (DEN, KDY CHODÍ MIKULÁŠ) ...................................................85

ZÁVĚR ........................................................................................................................91 SUMMARY ................................................................................................................92 POUŽITÁ LITERATURA ...................................................................................93 PŘÍLOHY ...................................................................................................................96

1

Úvod Současný multikulturní svět klade stále větší důraz na aktivní znalost cizích jazyků. Dávno pryč je doba, kdy jsme si vystačili pouze s mateřským jazykem. Nelze popřít, že světovým jazykem číslo jedna je angličtina. Bez její znalosti se dá jen stěží prosadit v oblasti obchodní, kulturní, politické, technické atd. Tento trend pochopila i česká společnost, a proto se anglický jazyk vyučuje již na základních školách. Postupně se zahájení jeho výuky posouvá do stále nižších ročníků. Není výjimkou, že se žáci s tímto jazykem setkají již v první třídě. V důsledku tohoto jevu se přirozeně oslabují pozice ostatních cizích jazyků. Mezi ně patří i německý jazyk, který byl ještě v nedávné době na českých školách hojně vyučován. Myslím si, že žáci by se skutečně měli jako první cizí jazyk učit angličtinu. Nicméně vzhledem k zeměpisné poloze České republiky bychom neměli odsouvat německý jazyk do zapomnění. Každý z nás by měl ovládat alespoň jeho základy. Bylo by velmi naivní spoléhat na to, že si lidé k němčině najdou cestu sami. Proto se domnívám, že by mělo být žákům základních škol umožněno studium německého jazyka a to už na prvním stupni, zvláště projeví-li o to sami zájem. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla věnovat svoji práci problematice výuky německého jazyka na prvním stupni základní školy. K tématu přistupuji zeširoka. První část práce je teoretická. Zpočátku popisuji histori vývoje výuky cizích jazyků na prvním stupni základních škol na našem území. Dále komentuji výčet cílů, zásad a metod cizojazyčného vyučování. Protože se chci zaměřit na výuku němčiny v rámci volného času, pokračuji vysvětlením pojmů volný čas, mimoškolní výchova, zájmová činnost a uvádím formy práce při výuce cizího jazyka mimo vyučování. Empirická část spočívá ve zpracování výsledků dotazníkového šetření. K tomuto účelu jsem sestavila dotazník s otázkami, které si kladou za cíl zjistit aktuální stav výuky cizích jazyků v pátých třídách základní školy. Zejména jsem pátrala po zájmu o německý jazyk. Dotazník vyplnili rodiče žáků pátých tříd několika vybraných škol. Výsledky jsou statisticky vyhodnoceny, znázorněny v grafech a stručně okomentovány. Praktická část obsahuje několik ukázkových na sebe navazujících hodin pro výuku nepovinného německého jazyka pro 5. třídu základní školy. Zpracováno je šest výukových témat, přičemž jedno téma je rozvrženo do dvou vyučovacích jednotek a to tak, že v první z nich se příslušné téma probírá, v druhé opakuje. Součástí každé přípravy jsou pracovní listy a potřebné materiály do hodin. 2

1 Teoretická část 1.1. Úvod V každém odvětví lidské činnosti platí, že pokud chceme dosáhnout kvalitního výsledku, je třeba se na práci dobře připravit. Stejně tak jako dům nelze stavět bez dobrých základů, tak ani náplň kurzu volitelného německého jazyka nelze vytvářet bez dobrých teoretických znalostí. Proto moje diplomová práce zpočátku obsahuje část teoretickou, ve které jsem za značného přispění studia odborné literatury shrnula nejdůležitější a nejzákladnější poznatky vztahující se ke zvolenému tématu.

1.2. Výuka cizího jazyka na prvním stupni základní školy 1.2.1. Cizí jazyk v osnovách prvního stupně základní školy V této kapitole se budu věnovat historii vyučování cizích jazyků na prvním stupni základní školy od vzniku samostatného Československa do současnosti. Sleduji pouze situaci na území dnešní České republiky. Domnívám se, že obsah této dějinné pasáže není sice tím nezbytným základem potřebným pro moji práci, nicméně tato oblast byla pro mne zajímavá. Proto jsem ji nakonec na toto místo zařadila. Ostatně každé studium historie může svým dílem přispět k pochopení věcí současných.

1.2.1.1. Historie Důležitým mezníkem v historii Českých zemí je rok 1918, ve kterém končí první světová válka, rozpadá se Rakousko-Uhersko a vzniká samostatné Československo. Ve všech oblastech společenského života dochází ke změnám, nevyjímaje školství. Přeměna školského systému však není okamžitá, ale postupná. V roce 1922 vychází Malý školský zákon, který mimo jiné stanovuje povinné předměty obecné školy. Na rozdíl od dnešní základní školy, obecná škola nerozlišuje první a druhý stupeň. Tvoří ji osm postupných ročníků. K povinným předmětům na obecné škole patří: náboženství, občanská nauka a výchova, jazyk vyučovací, prvouka, vlastivěda, zeměpis, dějepis, počty s naukou o tvarech měřických, přírodopis, přírodozpyt, kreslení, zpěv, ruční práce, tělesná výchova. Znamená to, že cizí jazyk se na obecné škole neučí v žádném ročníku. Rozdělení 3

předmětů do jednotlivých ročníků a jejich hodinová dotace je stanovena učebním plánem obecné školy z roku 1923. Ministerstvo školství a národní osvěty vydává v roce 1933 nový učební plán pro osmitřídní obecné školy, který se zásadně neliší od učebního plánu z roku 1923. Vyučují se stejné předměty. Ke změnám dochází pouze v zařazení předmětů do jednotlivých postupných ročníků a v hodinových dotacích. Cizí jazyk se do nových učebních plánů nezařazuje. Během okupace českých zemí Německem prochází celý systém našeho školství zásadními změnami. Ty se týkají především obsahu vyučování. Od listopadu 1939 se do škol zavádí povinná výuka německého jazyka. Žáci se mu učí již od třetí třídy a to v případě, přihlásilo-li se pro něj nejméně 12 dětí. Ve školním roce 1940/41 se již všichni žáci od třetí třídy učí povinně německy. Hodinová dotace připadá na 3 hodiny týdně pro žáky třetích, čtvrtých a pátých tříd. Žáci si mají osvojit základy hovorové němčiny, seznámit se s německým písmem a základní gramatikou. Důraz je kladen na probuzení zájmu o německý jazyk. Ve školním roce 1942/43 se zvyšuje počet vyučovacích hodin německého jazyka týdně. Žáci se mu učí již od prvního postupového ročníku a to v první a druhé třídě 4 hodiny týdně, ve třetí až páté třídě 7 hodin týdně a v šesté až osmé třídě 6 hodin týdně. Po osvobození Československa ruskou armádou se samozřejmě okamžitě zastavuje vyučování německého jazyka na obecných i občanských školách. Uzavírají se německé školy. Do sestavení nových učebních osnov se vyučuje podle učebního plánu z roku 1933. Na nižším stupni se žáci věnují především českému jazyku, čtení, psaní a počítání. Výuka cizího jazyka se nerealizuje. Na začátku školního roku 1953/54 se dosavadní národní, střední školy a gymnázia přeměňují na všeobecně vzdělávací školy nové školské soustavy. (srov. Kováříček, 1984)

V roce 1954 vydává ministerstvo školství učební osnovy, podle kterých se žáci čtvrté a páté třídy učí tři hodiny týdně ruskému jazyku. (srov. Národní škola: učební osnovy pro 1. až 5. postupný ročník všeobecně vzdělávacích škol, 1954, s. 3)

4

Na základě učebních osnov z roku 1960 se hodinová dotace ruského jazyka u žáků čtvrtých a pátých tříd snižuje na dvě hodiny týdně. Hlavním cílem vyučování je položit základy řečovým dovednostem ve čtení, v poslechu, v ústním a písemném vyjadřování. 4. třída – tiskací a psací podoba azbuky, ruská výslovnost; 5. třída – řečové dovednosti, technika čtení a psaní, nejdůležitější slovní zásoba. Slovní okruhy: rodina, škola, město, vesnice, příroda, tělesná výchova a sport. Dále se mohou žáci nepovinně učit: - slovenskému jazyku; Tento předmět je určen pro žáky 2. až 9. tříd slovenského původu ve třídách s českým jazykem vyučování s hodinovou dotací 2 hodiny týdně; - německému jazyku, který je určen žákům 1. až 9. ročníku německé národnosti, hodinová dotace činí 2 – 4 hodiny týdně; - řeckému (makedonskému) jazyku – pro žáky řeckého původu, hodinová dotace 4 hodiny týdně. (srov. Učební osnovy pro 1. – 5. ročník, 1960, s. 50 - 56)

Podle učebních osnov z roku 1975 se žáci prvního stupně základní školy neučí cizí jazyk. V páté třídě se učí 4 hodiny týdně ruský jazyk, ale pátá třída je v této době součástí druhého stupně základní školy. (srov. Učební osnovy pro 1. – 5. ročník, 1976, s. 3)

Díky vzpomínkám pamětníků vím, že se žáci čtvrté třídy na školách s rozšířenou výukou jazyků v této době učí ruskému jazyku. V roce 1982 vyšly nové učební osnovy, podle nichž se žáci 1. až 4. ročníku základní školy rovněž neučí cizímu jazyku. Pátá třída se řadí ke druhému stupni základních škol. (srov. Učební osnovy pro 1. – 4. ročník, 1989, s. 3)

5

1.2.1.2. Současný stav od poloviny 90. let 20. století V 90. letech 20. století vydává ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy tři vzdělávací programy pro primární vzdělávání: Obecná škola Základní škola Národní škola „Vzdělávací programy jsou základním pedagogickým dokumentem pro poskytování vzdělání. Obsahují pojetí daného stupně vzdělání, závazné požadavky na obsah vzdělání, rozpracovávají cílové požadavky na kompetence žáků a navrhují učivo pro jednotlivé ročníky (případně etapy).“ (Nelešovská, Spáčilová, 2005, s. 35)

Vzdělávací program Základní škola platí od 1. září 1996 a vymezuje první stupeň základní školy od 1. do 5. ročníku. Podle učebního plánu tohoto programu se žáci, kteří chodí ve školním roce 2006/2007 do čtvrté a páté třídy, učí 4 hodiny týdně cizí jazyk. Žáci, kteří jsou v tomtéž roce v prvním až třetím ročníku, se učí cizí jazyk ve třetí až páté třídě s časovou dotací tři hodiny týdně. Nejvíce žádaným cizím jazykem je angličtina nebo němčina, žák má však i možnost zvolit si francouzský, ruský či španělský jazyk. Hlavním cílem vyučování v tomto období je vytvořit u žáků pozitivní vztah k cizímu jazyku, probudit u nich zájem naučit se cizí jazyk. Žák také může od prvního ročníku navštěvovat nepovinný předmět Další cizí jazyk. V první až třetí třídě může učitel vyučovat v blocích, rozdělit vyučovací hodinu na menší časové jednotky (např. z důvodů udržení žákovy pozornosti po krátkou dobu, nutnosti častého střídání aktivit), kombinovat různé činnosti, avšak musí dodržet týdenní časovou dotaci. (srov. Vzdělávací program Základní škola, 1996, s. 55 - 56)

Vzdělávací program Obecná škola platí od 1. září 1997 a má 5 postupových ročníků. Žáci, kteří jsou ve školním roce 2006/2007 v 1. až 3. ročníku, se učí cizímu jazyku od 3. do 5. třídy 10 – 14 hodin týdně. Žáci, kteří ve školním roce 2006/2007 navštěvují 4. nebo 5. třídu, se učí ve čtvrté třídě 10 – 14 hodin týdně a v páté třídě 14 – 17 hodin týdně.

6

Nepovinný předmět cizí jazyk si mohou žáci zapsat již od prvního ročníku, ale zastánci obecné školy jej doporučují zařadit až od třetí třídy. (srov. Vzdělávací program Obecná škola, 1996, s. 23)

Podle vzdělávacího programu Národní škola se vyučuje od 1. září 1997. Stejně tak jako ve vzdělávacím programu Základní škola může učitel rozdělit vyučovací hodinu na menší úseky. Cizí jazyk je součástí základního učebního plánu od 4. třídy. Žáci se mu učí 3 hodiny týdně. V 1. až 3. ročníku je cizí jazyk řazen do nadstavbové části. (srov. Vzdělávací program Národní škola, 1997, s. 51 - 52)

Od školního roku 2007/2008 se v prvních a šestých třídách začíná učit podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. „Jedná se o klíčový dokument, který konkretizuje požadavky v oblasti základního vzdělávání v podobě cílů obsahu a očekávaných výstupů, kterých má žák dosáhnout. Základním cílem vzdělávání je vybavit žáka souborem klíčových kompetencí, které jsou chápány jako souhrn způsobilostí (dovedností, schopností, postojů, hodnot a vědomostí) využitelných v životě i v dalším vzdělávání.“ (Nelešovská, Spáčilová, 2005, str. 36)

Obsah základního vzdělávání je rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí, přičemž cizí jazyk spadá do oblasti Jazyk a jazyková komunikace. Vzdělávací obor Cizí jazyk má na prvním stupni základní školy časovou dotaci tři hodiny týdně a vyučuje se povinně od třetího ročníku. Žákům musí být nabídnuta výuka anglického jazyka. Pokud si však rodiče přejí, aby se jejich dítě učilo jinému cizímu jazyku, musí je škola upozornit, že může být porušena návaznost výuky na jiné základní nebo později střední škole. Při zájmu žáků lze začít s výukou cizího jazyka i v nižších ročnících. (srov. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2005, s. 106)

7

1.2.2. Cíle cizojazyčného vyučování „Cílem školního vzdělání rozumíme zamýšlený a očekávaný výsledek výchovně- vzdělávací práce, k němuž učitel v součinnosti s žáky směřuje. Tento výsledek je vyjádřen ve změnách osobnosti žáka (jeho vědomostech, dovednostech, vlastnostech, postojích, názorech aj.).“ (Nelešovská, Spáčilová, 2005, s. 43)

Choděra (2001) považuje za hlavní cíl výuky cizích jazyků cíl jazykový (komunikativní),

který

směřuje

k dosažení

komunikativní

kompetence.

Mezi

komunikativní dovednosti patří poslech, mluvení, čtení a psaní. Dále rozlišuje cíle vzdělávací a cíle výchovné, které jsou založeny na humanistických procesech. Vzdělávací cíl (informativní, poznávací, kognitivní) spojuje s internalizací poznatků o mimojazykových faktech s jazykem spojených. Výchovný cíl (formativní) spočívá, tkví v rozvoji rysů osobnosti, charakteru a morálních kvalit. Lazar (1980) upozorňuje na úkoly, které má výuka německého jazyka plnit: - vzbudit u žáků zájem o studium cizího jazyka; - naučit žáky využívat znalostí cizího jazyka; - ovládat cizí jazyk a osvojit si metody samostatného studia; - rozvíjet myšlení žáků; - vytvářet a upevňovat pracovní a mentální disciplínu. Já osobně považuji za nejdůležitější vytvořit u žáků pozitivní vztah k cizím jazykům a naučit je adekvátně reagovat na běžné situace. Nepovažuji za katastrofické porušení některého z gramatických pravidel, preferuji dorozumívací funkci jazyka.

1.2.3. Zásady cizojazyčného vyučování „Pod pojmem vyučovací zásady rozumíme určité požadavky a pravidla, které jsou formulovány na základě poznání zákonitostí vyučovacího procesu a jejichž dodržování ovlivňuje efektivitu a úspěšnost vyučování.“ (Nelešovská, Spáčilová, 2005, s. 141)

Někteří autoři používají místo pojmu vyučovací zásada výraz princip. 8

Nyní představím soustavu vyučovacích zásad, které platí pro každý vzdělávací systém. U těchto zásad navíc uvádím, jak by se měly uplatňovat při výuce cizích jazyků. Zásada názornosti -

do výuky zapojovat co nejvíce smyslů. Tuto zásadu je důležité dodržovat hlavně u dětí mladšího školního věku, protože jejich myšlení je převážně konkrétní;

-

ve výuce cizích jazyků se tato zásada uplatňuje především ve vnímání zvukové podoby jazyka.

Zásada soustavnosti (postupnosti) -

systematické osvojování vědomostí od jednoduchého ke složitějšímu, od snadného k obtížnému, od blízkého ke vzdálenému a od známého k neznámému;

-

žákům by zejména gramatika, slovní zásoba a jednotlivá témata měla být zprostředkovány postupně, systematicky.

Zásada uvědomělosti a aktivity -

žák ví, co a proč se učí, aktivní zapojení celé osobnosti žáka do učení, vhodná volba metod a jejich časté střídání;

-

tato zásada je dnes pokládána za stěžejní;

-

pro výuku cizích jazyků je důležitá zásada aktivní komunikativnosti, podle které mají jazykové prostředky sloužit ke sdělování smysluplných obsahů.

Zásada přiměřenosti -

vše

musí

být

přiměřené

věku

žáka,

jeho

somatickým,

psychickým

i individuálním zvláštnostem; -

spočívá ve vhodném výběru témat, slovní zásoby, gramatického, fonetického a ortografického učiva, poslechových činností.

Zásada trvalosti -

žák si vybaví osvojené vědomosti a dovednosti a dokáže je použít při své činnosti;

-

učitel musí respektovat zákonitosti paměti, např. křivku zapomínání či vlivy transferu;

-

v cizím jazyce je pak důležité soustavné opakování slovní zásoby, jako účelné se jeví začlenění dříve naučené slovní zásoby do nově probíraného učiva. 9

Zásada výchovnosti vyučování -

v průběhu vyučování se realizují všechny složky výchovy: výchova rozumová, mravní, estetická, tělesná, pracovní;

-

je velmi důležitá v primární škole, protože se osobnost žáka teprve formuje;

-

speciálně výuka cizího jazyka umožňuje vnímat cizí kultury, rozumět jim, chápat je jako součást jednoho lidského společenství.

Zásada vědeckosti -

vyučování musí být na vědecké úrovni;

-

žáci si osvojují poznatky ve zjednodušené podobě za účelem pochopení, ale i u nich bychom měli hledět na osvojování správných vědeckých a odborných pojmů;

-

při výuce cizího jazyka je nutné pracovat se slovníky, metodickými příručkami a odbornými publikacemi. Důležité je předávat žákům zcela správné informace, na prvním stupni obzvláště v oblasti fonetiky.

Zásada spojení teorie s praxí a školy se životem -

to, co se žáci naučí, lze použít v praxi;

-

při výkladu uvádí učitel konkrétní příklady, využití aktivit, které vedou k uplatnění v praktickém životě;

-

v dnešní době se zdůrazňuje zásada priority řečové praxe před jazykovou teorií, která upřednostňuje používání cizího jazyka před jeho popisem a interpretací.

Zásada komplexního rozvoje osobnosti žáka -

rozvoj všech složek osobnosti žáka, tj. oblasti kognitivní (poznávací), psychomotorické a afektivní (postojové);

-

z hlediska cizích jazyků se jedná buď o komplexnost vyváženou nebo nevyváženou. Vyvážená komplexnost nastává tehdy, když jsou ve výuce přítomny všechny dílčí komponenty (např. jednotky gramatické, lexikální, fonetické a grafické, ústní a písemná komunikace, řečová produkce a recepce, jazykové a řečové dovednosti, verbální a nonverbální komunikace). Nevyvážená komplexnost je způsobena absencí některé z komponent. Cílem každé výuky je samozřejmě komplexnost vyvážená. (srov. Nelešovská, Spáčilová, 2005, s. 140 – 149), (srov. Choděra, Ries, 1999, s. 69 – 82)

10

Princip individuálního přístupu k žákům -

učitel respektuje individuální zvláštnosti žáků;

-

každý žák má svoji osobní hodnotu, kterou je potřeba odhalit a následně rozvíjet;

-

myslím si, že u cizího jazyka je tento přístup nepostradatelný pro řečové dovednosti a správnou výslovnost.

Princip zpětné vazby -

žáci získávají od učitele zpětnou vazbu, informaci o tom, jak pracují, zda plní úkol úspěšně či neúspěšně;

-

zpětná vazba je velmi důležitá i pro učitele, který tak získává přehled o tom, zda mu žáci rozumí či nikoli;

-

domnívám se, že výuka cizího jazyka je z velké části založena na komunikaci, a proto by byla bez zpětné vazby neefektivní; tato zásada se uplatňuje obecně ve všech řečových dovednostech – čtení, psaní, mluvení, poslech i v dílčích kompetencích – gramatika, výslovnost, slovní zásoba, pravopis. (srov. Filová, 1996, s. 13 – 16)

1.2.4. Metody cizojazyčného vyučování Vývojem metod vyučování cizím jazykům se zabývá celá řada autorů na celém světě. V souvislosti s vyučováním cizích jazyků mluvíme o širším pojetí metody. „Je to metodický směr, v němž se uplatňují aspekty řady věd, především lingvistiky, psychologie, pedagogiky, antropologie, filozofie, kybernetiky, sociologie a dalších oborů, i když ne ve stejné míře a stejně systematicky. Tyto aspekty pak spoluurčují specifický přístup k výběru učiva a jeho osvojování.“ (Hendrich, 1988. s. 256)

Mezi metody v širším slova smyslu, které je vhodné používat na prvním stupni základní školy, patří metoda přímá, metoda audioorální, metoda audiovizuální, metoda komunikativní. Přímá metoda -

poslech a mluvení jsou nejdůležitější cesty k ovládání cizího jazyka;

-

podstatou vyučování je tedy rozhovor; 11

-

velmi důležitá je jednojazyčnost - czí jazyk se dítě učí bez pomoci mateřského jazyka;

-

pojmy se spojují s konkrétním obsahem, nepoužívá se překlad;

-

významným cílem vyučování je rozvíjet „Sprachgefühl“;

-

mluvnice a gramatická pravidla nestojí v popředí výuky;

-

typické formy cvičení: otázky a odpovědi, Lückentexte“, doplňovací cvičení, hraní dialogů, učení rýmů a písní zpaměti, příležitostně také diktát a převyprávění. (srov. Neuner, Hunfeld, 1993, s. 35 - 42 )

Audioorální metoda -

jedná se o spojení slyšeného a řečeného;

-

žáci se učí řečovým dovednostem v následujícím pořadí: poslech, mluvení, čtení, psaní;

-

jednojazyčnost vyučování – veškerá komunikace probíhá v cizím jazyce, jen minimální používání mateřského jazyka;

-

situativnost vyučování - gramatika se procvičuje při dialozích týkajících se každodenní reálné problematiky;

-

uplatňuje se imitace a časté opakování;

-

charakteristické formy cvičení: cvičení vzorových vět v různých variacích, substituce, „Lückentexte“, doplňovací cvičení, učení se zpaměti, přehrávání modelových rozhovorů. (srov. Neuner, Hunfeld, 1993, s. 58 – 61)

Audiovizuální metoda -

jedná se o spojení slyšeného a viděného;

-

fáze vyučování: prezentace obrázku, obrázkové řady (vizuální složka) a dialogu nahraného na kazetě, CD (auditivní složka);

-

vysvětlení

významů

jednotlivých

částí

rozhovoru

pomocí

opakovaného poslechu jednotlivých pasáží, otázek a odpovědí; -

naučení se rozhovorů zpaměti;

-

vymýšlení vlastního dialogu k obrázkům nebo sehrání scénky;

-

cvičení vzorových vět použitých v dialozích; 12

ukazování,

-

psaní a čtení se přidává až v pokročilejší fázi vyučování; (srov. Neuner, Hunfeld, 1993, s. 62 - 65)

Komunikativní metoda -

používá se dnes ze všech vyučovacích metod nejčastěji;

-

je zaměřena na komunikaci žáka v cizím jazyce;

-

minimální používání mateřského jazyka;

-

vyznačuje se komplexností: rovnoměrné zastoupení komunikace mluvené, psané, poslechu a řečové improvizace;

-

učitel se přizpůsobuje potřebám žáků, ne naopak;

-

důležitým znakem je užitečnost - učitel volí praktická témata a reálné situace;

-

neexistuje pevný systém charakteristických forem cvičení, požadavek se klade na komunikativní povahu cvičení a učení se reálných situací. (srov. Kostovičová, 2006), (srov. Janíková, 2000. s. 17)

1.3. Mimoškolní výchova Ve své diplomové práci se zabývám výukou nepovinného německého jazyka. Realizuje se mimo dobu obvyklou pro povinnou školní výuku, tzn. ve volném čase dětí. Volným časem se zabývá pedagogika volného času, která vymezuje pojem volný čas jako „čas, v němž člověk svobodně volí a dělá takové činnosti, které mu přinášejí radost, potěšení, zábavu, odpočinek, které obnovují a rozvíjejí jeho tělesné a duševní schopnosti, popř. i tvůrčí schopnosti. Je to čas, v němž je člověk sám sebou, nejvíce patří sám sobě, kdy koná převážně svobodně a dobrovolně činnosti pro sebe, popř. pro druhé, ze svého vnitřního popudu a zájmu.“ (Němec, 2002, s. 17)

Myslím si, že pro některé děti je účast v zájmovém kroužku cizího jazyka vhodně zvolenou volnočasovou aktivitou. Přináší jim nejen nové poznatky, ale i potěšení, odreagování od školních povinností, relaxaci. Jiným dětem však připomíná činnosti realizované ve škole a další „nasávání“ nových informací je pro ně únavné.

13

Domnívám se, že je to zpravidla u dětí, které věnují domácí přípravě na vyučování více času. Pro takové žáky jsou vhodné především takové činnosti, které nevyžadují zapojení myšlení, např. sport. Podle Úmluvy o právech dítěte má být každému dítěti dána příležitost k účelnému naplňování volného času. Doslovně se v článku 31 uvádí: 1. „Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na odpočinek a volný čas, na účast ve hře a oddechové činnosti odpovídající jeho věku, jakož i na svobodnou účast v kulturním životě a umělecké činnosti. 2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají a zabezpečují právo dítěte na všestrannou účast v kulturním a uměleckém životě a napomáhají k tomu, aby dětem byly poskytovány odpovídající a rovné možnosti v oblasti kulturní, umělecké, oddechové činnosti a využívání volného času.“ (Úmluva o právech dítěte, 199– , s. 38 – 39)

1.3.1. Zájmová činnost Současným trendem ve vývoji školy je rozšiřování jejího působení do oblasti smysluplného využívání volného času. Škola se stává otevřenou institucí, její nabídka se rozšiřuje o další vzdělávání a zájmovou činnost. (srov. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice: Bílá kniha, 2001, s. 54)

Obsah výchovy mimo vyučování „Pedagogické ovlivňování volného času, zejména výchova dětí v době mimo vyučování, je významnou oblastí výchovného působení. Poskytuje příležitost vést jedince k racionálnímu využívání volného času, formovat hodnotné zájmy, uspokojovat a kultivovat významné lidské potřeby, rozvíjet specifické schopnosti a upevňovat žádoucí morální vlastnosti.“ (Pávková, 2002, s. 39)

Obsah

výchovy

mimo

vyučování

tvoří

činnosti

výchovně-vzdělávací,

odpočinkové, rekreační, zájmové, společensky prospěšné, samoobslužné a příprava na vyučování. Za nejdůležitější složku výchovy mimo vyučování se považují zájmové činnosti. Proto se jim budu v následujícím textu podrobněji věnovat. (srov. Pávková, 2002, s. 51 – 52)

14

„Zájmové činnosti chápeme jako cílevědomé aktivity zaměřené na uspokojování a rozvíjení individuálních potřeb, zájmů a schopností. Mají silný vliv na rozvoj osobnosti i na správnou společenskou orientaci.“ (Pávková, 2002, s. 96)

Existuje několik typů zájmových činností: Zájmové činnosti společenskovědní -

vedou k poznání aktuálního společenského dění i historických souvislostí;

-

základní oblasti jsou: výchova k vlastenectví,

partnerství, rodičovství,

společenská výchova, sběratelství a jazykověda. Zájmové činnosti pracovně-technické -

směřují ke zdokonalování manuálních dovedností a k aplikaci technických poznatků v praxi;

-

rozvíjí technické myšlení a zájem žáků o tvořivou práci;

-

okruhy činností: např. práce s různými materiály, jednoduché opravy hraček, modelářství, výpočetní technika.

Zájmové činnosti přírodovědné -

pěstují vztah žáka k přírodě, k její ochraně;

-

okruhy činností: pozorování rostlin a živočichů, meteorologické změny, pěstitelství, chovatelství, práce s klíčem k určování rostlin, živočichů, hub, encyklopedií, spolupráce s botanickou zahradou, hvězdárnou.

Zájmové činnosti estetickovýchovné -

formují estetické vztahy žáků k přírodě, společnosti, materiálním a kulturním hodnotám;

-

rozvíjí výtvarný, literární, dramatický a hudebně-pohybový projev;

-

okruhy výtvarné činnosti: např. využívání různých výtvarných technik, hry s barvou, dekorativní práce, návštěvy výstav, kultura těla a oblékání;

-

okruhy hudební činnosti: např. zpěv, hudební hry, taneční hry, hra na hudební nástroje, poslech hudby, dějiny hudby;

-

okruhy literárně-dramatické činnosti: např. četba, přednes, dramatizace, komunikativní dovednosti, návštěva divadla, beseda s umělci.

15

Zájmové činnosti tělovýchovného, sportovního a turistického zaměření -

přispívají k tělesné zdatnosti, dělají žáky psychicky odolnější, podporují zdravý vývoj žáků;

-

okruhy činností: atletika, gymnastika, sportovní hry, turistika, sledování sportovních soutěží. (srov. Pávková, 2002, s. 98 – 102)

Problematikou zájmového zaměření dětí a mládeže se zabývá Paeddr. Bohuslava Vacková. Je řešitelkou výzkumného projektu Zájmové vzdělávání jako nástroj účelného využívání volného času dětí a mládeže. Tento výzkum probíhal od prosince roku 2003 do listopadu roku 2005 ve všech krajích České republiky kromě hlavního města Prahy. Jeho hlavním cílem bylo zmapovat nabídku volnočasových aktivit pro děti a mládež a zapojení dětí do nich. Z údajů zjištěných Paeddr. Vackovou (viz Graf 1) vyplývá, že největší podíl na účasti v níže uvedených zájmových aktivitách mají děti mladšího školního věku (6 – 12 roků, 1. stupeň základní školy) a to 49,3 %. Žáci tohoto věku jsou ve fázi hledání zájmu, který není ještě zcela vyhraněný. Věková kategorie 13 – 18 let je zastoupena 39,7 %, předškolní děti 7,0 % a mládež do 26 let 4,0 %. 10,7%

Sport

6,5%

Estetika 6,5% 44,3%

Práce na PC Přírodověda

8,3%

Turistika Další 23,7% Graf 1: Zájmové zaměření činností

Mezi další zájmové činnosti patří: jazykové kroužky, zdravověda, požární ochrana, modelářské činnosti, ekologie, křesťanská výchova. (srov. Vacková, 2005, s. 32 – 34)

16

1.3.2. Požadavky na výchovu mimo vyučování Výchova mimo vyučování je specifický proces, který splňuje určité požadavky: Požadavek pedagogického ovlivňování volného času -

zdůrazňuje nutnost pedagogického dozoru.

Požadavek jednoty a specifičnosti vyučování a výchovy mimo vyučování -

společné plnění výchovného cíle, kterého lze dosáhnou specifickými prostředky;

-

spolupráce pedagogů.

Požadavek dobrovolnosti -

dobrovolná účast dětí na činnostech.

Požadavek aktivity -

aktivní podíl dětí ve všech fázích činnosti, tedy při plánování, přípravě, realizaci i hodnocení.

Požadavek seberealizace -

jedinec uplatňuje své specifické vlohy a schopnosti.

Požadavek pestrosti, zajímavosti a přitažlivosti -

vztahuje se na obsah, metody i formy práce.

Požadavek odpočinkového a rekreačního zaměření -

volba takových činností, při nichž dochází k odstraňování únavy, regeneraci duševních i fyzických sil;

-

tyto činnosti mají kompenzovat činnosti při vyučování.

Požadavek zájmového zaměření -

zájmové činnosti jsou nejdůležitější součástí obsahu výchovy mimo vyučování, důraz je kladen na uspokojování, podněcování, rozvíjení, prohlubování a kultivaci žáků.

Požadavek citlivosti a citovosti -

pedagog musí při vedení a motivování činnosti postupovat citlivě, působit na žákovu emocionalitu, snažit se u žáků vyvolat kladné emociální zážitky.

Požadavek orientace na sociální kontakt -

ve volném čase žáci prožívají interakci (vzájemné působení) s ostatními lidmi. 17

Požadavek efektivity -

jak může zřizovatel s prostředky které má, prospět co nejvíce dětem;

-

dosahování cílů správnými prostředky, racionálně a hospodárně.

Požadavek kvality a evaluace -

lze rozlišit evaluaci vnitřní a vnější;

-

vnitřní evaluace: pedagog se zamýšlí nad tím, zda dosahuje vytčených cílů;

-

vnější evaluace: zda pedagog prokazuje výsledky své činnosti navenek, zda využívá zdrojů hospodárně, vnější evaluaci uskutečňuje nadřízený orgán či zřizovatel (např. zástupci obce, Česká školní inspekce). (srov. Pávková, 2002, s. 48 – 49)

1.3.3. Funkce výchovy mimo vyučování 1. Výchovně-vzdělávací funkce – rozvoj schopností žáků, usměrňování, kultivace a uspokojování jejich zájmů a potřeb, formování postojů a morálních vlastností, motivace k hodnotnému využívání volného času, získávání nových vědomostí, dovedností a návyků. 2. Zdravotní funkce – usměrňování režimu dne, střídání rozmanitých činností: např. duševní a tělesné činnosti, práce a odpočinku, příležitost k pobytu na čerstvém vzduchu, pohybové činnosti kompenzují sezení při vyučování, pobyt v příjemném prostředí mezi kamarády. 3. Sociální funkce – starání se o děti v době, kdy jsou rodiče v zaměstnání, vyrovnávání rozdílů mezi nestejnými materiálními a psychologickými podmínkami v rodinách, pomoc dětem z konfliktního rodinného prostředí. (srov. Pávková, 2002, s. 41 – 43)

Národní program rozvoje vzdělávání: Bílá kniha (2001) navíc rozlišuje funkci kulturní a preventivní. Nicméně nerozvádí náplň těchto funkcí. Podle mého názoru však můžeme tyto funkce charakterizovat následovně: 4. Kulturní funkce – vytváření vztahu ke kulturním a uměleckým hodnotám, k dílům architektonickým, hudebním, výtvarným, literárním, divadelním.

18

5. Preventivní funkce – předcházení negativním jevům, patologickému jednání jako jsou např. krádeže, drogová závislost, alkoholismus, delikvence.

1.3.4. Zařízení pro výchovu mimo vyučování Školní družiny - určeny pro žáky prvního stupně základní školy, velký význam má funkce sociální, protože školní družiny zajišťují sociální péči a bezpečnost dětí, pestrá struktura zájmových činností, dostatek pohybu. Školní kluby - určeny pro žáky druhého stupně základních škol, fungují zcela na principu dobrovolnosti, sociální funkce ustupuje do pozadí, v současné době ubývá školních klubů a tím pádem se snižuje možnost působit na žáky v jejich obtížném období – v období pubescence. Střediska pro volný čas dětí a mládeže, která zahrnují domy dětí a mládeže a stanice zájmových činností - realizují specializované zájmové činnosti pod pedagogickým vedením, organizují pravidelnou i příležitostnou zájmovou činnost, v létě pořádají prázdninové tábory, umožňují účast nejen dětem a mládeži, ale i rodičům s dětmi. Domovy mládeže - obstarávají pro žáky středních škol, kteří nemohou z důvodů přílišné vzdálenosti školy od místa bydliště denně dojíždět, výchovnou péči, ubytování a stravování, dbají také o hodnotné využívání volného času, realizují zájmové činnosti. Dětské domovy -zařízení ústavní výchovy pro děti od 3 do 18 let, kromě ostatních důležitých úkolů se snaží o to, aby tyto děti prožívaly svůj volný čas obdobně jako děti z řádných rodin. Základní umělecké školy - patří do systému školního vzdělávaní, ale fungují zcela na principu dobrovolnosti, činnosti jsou realizovány v odpoledních hodinách, nabízí zpravidla obory hudební, hudebně-pohybové, výtvarné a literárně-dramatické, mohou také sloužit jako příprava pro další studium. Jazykové školy - umožňují získávaní jazykových vědomostí, zřizují se podle zákona č. 76/1978 Sb., o školských zařízení, ve znění pozdějších předpisů, mohou fungovat samostatně nebo při škole.

19

Vedle výše uvedených základních mimoškolních zařízení, existují ještě různá občanská sdružení, sdružení dětí a mládeže, tělovýchovné a sportovní organizace, kulturní a osvětová zařízení. Trávení volného času dětí a mládeže také ovlivňují církve a náboženská společenství, která realizují výchovu na základě křesťanských myšlenek. Jedná se například o salesiánská střediska mládeže. (srov. Pávková, 2002, 45 - 46)

1.3.5. Formy práce při výuce cizího jazyka mimo vyučování Protože je má práce zaměřena na výuku německého jazyka v rámci výchovy mimo vyučování, soustředím se v další části hlavně na problematiku cizího jazyka. 1. Zájmové kroužky Pro realizaci zájmových kroužků musí být splněn dostatečný počet žáků (členy kroužku mohou být žáci z několika škol), kvalitní personální vedení, vhodná místnost k pravidelným schůzkám. Mezi nejčastější náměty programů cizojazyčných kroužků patří: -

dramatizace – nácvik jednoduchých scének, dramatizované dialogy, kolektivní čtení divadelních her v originále;

-

loutkové divadlo – žáci hrají krátké divadelní hry, zpravidla pohádky, střídají se ve vedení loutek a čtení rolí;

-

jazykové hry - žáci si procvičují učivo hravou formou, hry je vhodné střídat, aby nedocházelo ke stereotypům a musí být vhodné pro všechny žáky kroužku;

-

cizojazyčné písně – žáci zpívají a hudebně doprovází národní i populární písně, mohou také poslouchat písně z CD přehrávačů;

-

recitace – seznámení s literárními díly dané země, výrazný přednes;

-

lidové tance – seznamení s folklórem a tradicemi cizí země;

-

zeměvěda – učitel žákům poskytuje informace o reáliích cizí země, žáci si mohou sami sbírat různé mapy, pohlednice, obrázky, zajímavé články, které si systematicky třídí;

-

konverzace – zahrnuje různé činnosti z výše uvedených kroužků, např. jazykové hry, písně, říkadla, rozhovory.

20

2. Dopisování Žáci naváží kontakt s mládeží z cizí země, mohou si psát o svém každodenním životě, o koníčcích a zálibách, o své zemi. Tato forma mimotřídní aktivity je vhodná spíše pro žáky staršího školního věku či pro středoškoláky. Žáci mladšího školního věku či začátečníci potřebují občas poradit. V této situaci je účelné spolu se žáky utvořit vhodné věty týkající se tématu a napsat je na tabuli. Poté se již bude psát žákům mnohem lépe. 3. Soutěž v cizím jazyce Soutěže se pořádají na mnoho námětů: např. recitační, výrazné čtení, konverzace, poslech, překlad. Nejdříve se žáci zúčastní třídního kola. Ti nejlepší postoupí do kola školního, vítězové do okresního kola, krajského a celostátního. Komisi tvoří učitelé, kteří hodnotí předem daná kritéria soutěže: výslovnost, jazykovou správnost, pohotovost a plynulost, poslech s porozuměním. Vítězové obdrží přiměřené odměny. Zpravidla to bývají knížky o cizí zemi, cizojazyčné slovníky, pobyty v zahraničí. Učitelé také nepřijdou zkrátka. Odměnou je jim spokojení z jejich vlastní práce. 4. Samostatná četba literárních děl Jedná se o četbu jak v originálu, tak i v překladu. Při četbě v originále žák uplatňuje získané jazykové znalosti, které dále upevňuje a prohlubuje. Jestliže čtou žáci knihy v překladu, stihnou tak více stěžejních literárních děl. Žáky můžeme motivovat přečtením zajímavého úryvku. Vedeme je k stručnému zápisu o četbě. 5. Literární beseda Literární beseda bývá organizována při významném výročí např. při výročí spisovatelů. V programu se nejčastěji setkáme se seznámením o životě autora, s četbou ukázek v originále i překladu, s ukázkou různých překladů stejného textu. Místnost, ve které beseda probíhá, bývá zpravidla vyzdobena knihami autora, různými fotografiemi s popisky. 6. Cizojazyčné odpoledne, cizojazyčná besídka Tato forma slouží především k prezentaci výsledků, kterých dosáhli žáci v různých jazykových kroužcích. Hlavní náplní bývá zpravidla dramatizace. Poté 21

následuje zábavný program ve formě jazykových a společenských her, písní s pohybovým doprovodem či tematických kvizů. Pro zpestření lze připravit drobné občerstvení typické pro danou zemi. 7. Čtení cizojazyčných novin a časopisů Jde o individuální nebo skupinovou práci žáků, jejíž hlavním cílem je čtení s porozuměním. Učitel volí články zajímavé, žákům blízké. Žáci mohou o přečtené zprávě referovat česky, pokročilejší cizojazyčně. Z přečtených článků si žáci vypisují klíčová slova. 8. Nástěnka, tematická výstavka Má být výsledkem práce co největšího počtu žáků třídy. Řeší nejen aktuální otázky jazyka, můžeme na ni pověsit bodové hodnocení ze soutěží v hodinách cizího jazyka. Nástěnku zdobíme obrázky, výstřižky z tisku, různými aktivizačními materiály jako jsou přísloví, citáty, hádanky, jazykolamy, říkadla, anekdoty, hádanky či křížovky. 9. Společné návštěvy kulturních programů Jedná se o zážitek celé třídy. Dávají nám podnět k diskusi o divadle, filmu či výstavě obrazů. 10. Zeměvědná beseda Rozumí se tím povídání o přírodních krásách dané cizí země a jejich městech. Bývá doplněno fotografiemi, videoprojekcí, přitažlivé bývá zejména vyprávění vlastních zážitků o návštěvě v cizí zemi, o způsobu života tamějších obyvatel, o kultuře a zvycích. (srov. Hendrich, 1988, s. 444 - 449)

Samostatná četba literárních děl, literární beseda, cizojazyčné odpoledne a čtení cizojazyčných novin jsou formy výuky, které nelze aplikovat na 1. stupni základní školy. Naopak nejvhodnější se mi jeví zájmový kroužek, jehož hlavními náměty jsou konverzační témata, jazykové hry a písně. Těchto forem jsem proto využila v praktické části mé práce při tvorbě vzorových příprav pro výuku německého jazyka. Ostatní formy, např. zeměvědnou besedu či návštěvu kulturního programu lze zařadit pro zpestření výuky, nikoli jako její pravidelnou a hlavní náplň. 22

2 Empirická část 2.1. Úvod Od školního roku 2007/2008 začne platit Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Tato koncepce výuky podporuje výuku cizích jazyků, zavádí první cizí jazyk již ve třetí třídě a umožňuje žákům navštěvovat různé jazykové kroužky.

2.2. Cíl výzkumu a formulování hypotéz Cílem mého výzkumu bylo zjistit, v jakém stavu je v současné době výuka cizích jazyků v pátých třídách základních škol. Zajímalo mě zejména, jaké cizí jazyky se učí žáci páté třídy, zda navštěvují nějaký jazykový kroužek, jestli jim škola nabídla výběr cizího jazyka, jak náročné je pro žáky učit se cizímu jazyku, jaký zájem by byl o kroužek německého jazyka a jak brzy je vhodné začít s výukou cizího jazyka. Stanovila jsem si následující hypotézy, jejichž potvrzení či vyvrácení mi pomůže lépe pochopit současnou situaci výuky cizích jazyků na prvním stupni základních škol. H1: Většina žáků pátých tříd se učí anglický jazyk. H2: Minimálně jedna čtvrtina žáků páté třídy navštěvuje kroužek cizích jazyků. H3: Výuka cizího jazyka je pro žáky páté třídy náročná. H4: Jestliže žákům páté třídy bude nabídnut kroužek cizího jazyka, pak většina z těch, kteří jej chtějí navštěvovat, si vybere německý jazyk. Metoda výzkumu Ke zjištění potřebných údajů jsem zvolila metodu dotazníku, protože jím lze snadnou cestou získat velké množství informací a je snadno vyhodnotitelný. Jeho nevýhodou je však nižší návratnost a to, že respondent nesprávně pochopí položenou otázku či na ni odpoví tak, jak se domnívá, že se od něj očekává (tzv. sugestivní otázka). Tím může dojít ke zkreslení výsledků šetření. (srov. Gavora, 2000, s. 99 - 108)

Dotazník

je

tvořen

osmi

otázkami

a

to

otevřenými,

i polouzavřenými. Přesné znění dotazníku lze najít v příloze číslo 1. 23

uzavřenými

Výzkumný soubor Soubor výzkumu tvořili rodiče žáků pátých tříd celkem ze tří základních škol. Byly to ZŠ Vejrostova v Brně Bystrci, ZŠ Moravec a ZŠ T. G. Masaryka v Moravských Budějovicích. Dotazník měl formu papírového formuláře. Jím jsem oslovila celkem 162 rodičů. Nazpět se mi vrátilo 107 vyplněných dotazníků (návratnost asi 67 %).

2.3. Výsledky šetření a jejich interpretace V této části provedu rozbor jednotlivých otázek. Po přesné citaci otázky, tak jak byla položena v dotazníku, následuje grafické vyhodnocení odpovědí. Na ně navazuje interpretace a vlastní komentář výsledků. Dotazník nevyhodnocuji pro každou školu zvlášť, ale souhrnně za všechny rodiče z libovolných škol.

1. Jaký cizí jazyk se učí Vaše dítě v 5. třídě? a) anglický jazyk b) německý jazyk c) francouzský jazyk d) ruský jazyk e) jiný (napište) ……………………………… Otázka č. 1

100%

85,2%

80%

60%

40%

13,9% 20%

0,0%

0,0%

0,9%

0%

Anglický jazyk

Německý jazyk

Francouzský jazyk

Ruský jazyk

Jiné - španělský jazyk

Interpretace: Žáci páté třídy se v současné době učí nejvíce anglickému jazyku (89,9 %). Druhý nejčastěji vyučovaný cizí jazyk je němčina (9,2 %). Ale i ona se ve 24

srovnání s angličtinou vyučuje jen málo. Z ostatních cizích jazyků se mezi odpověďmi objevila pouze španělština (0,9 %). V těchto odpovědích jsou zahrnuty i cizí jazyky, kterým se žáci učí nepovinně formou kroužku. Z odpovědí rodičů vyplývá, že pouze dva žáci se učí dva cizí jazyky zároveň (první angličtinu a němčinu, druhý angličtinu a španělštinu). Vlastní komentář: Výsledky mě vůbec nepřekvapily. Angličtina dominuje všem cizím jazykům již na prvním stupni základních škol. Žáky motivuje rozumět anglické písni z rádia, umět si přeložit návod k počítačové hře. A navíc je to jazyk živý, jazyk, který je jazykem vědy, informatiky, politiky, obchodních jednání atd.

2. Který z výše uvedených jazyků se Vaše dítě učí: a) povinně………………………………………………………… b) volitelně (např. formou kroužku)………..……………………? Otázka č. 2 a) - povinný cizí jazyk

91,6% 100%

80%

60%

8,4%

40%

20%

0%

Anglický jazyk

Německý jazyk

Otázka č. 2 b) - volitelný cizí jazyk

20%

15%

10%

3,7% 0,9%

5%

0,9%

0%

Anglický jazyk

Německý jazyk

25

Španělský jazyk

Interpretace: Žáci 5. tříd navštěvují jen velmi málo kroužky cizích jazyků (v absolutních číslech se jedná o pouhých 6 žáků!). Poměrné zastoupení jazyků mezi povinnými a nepovinnými je přibližně stejné – převažuje angličtina. Ze způsobu odpovědí v dotaznících lze vyčíst, že někteří žáci se učí angličtinu povinně a zároveň i volitelně. Vlastní komentář: Vzhledem k tomu, jak se v dnešní době zdůrazňuje nutnost učit se cizím jazykům, myslela jsem si, že účast žáků v kroužcích cizích jazyků bude vyšší.

3. Dostalo Vaše dítě možnost vybrat si povinný cizí jazyk? a) Ano

b) Ne Otázka č. 3 82,1%

100% 80% 60%

17,9%

40% 20% 0%

Ano

Ne

Interpretace: Přibližně 82 % dotázaných rodičů uvedlo, že dostali možnost zvolit si pro své dítě cizí jazyk. 17,9 % rodičů napsalo, že jim tato volba nebyla umožněna. Vlastní komentář: U této otázky musím zdůraznit, že nastaly případy, kdy rodiče žáků stejné školy odpověděli různě. Buďto je to způsobené tím, že si to rodiče už nepamatují, nebo svému dítěti nevěnují dostatečnou pozornost. Další možností vysvětlení je, že rodiče chtěli své dítě přihlásit např. do německého jazyka, ale z důvodů malého zájmu nebyla tato výuka zrealizována.

26

4. Na tuto otázku odpovídejte jen v případě, že Vaše odpověď u otázky 3 je NE. V opačném případě přejděte přímo k následující otázce. Jaký povinný cizí jazyk byste zvolili pro své dítě, když by Vám tato volba byla umožněna a proč? …………………………………………………………………………… Otázka č. 4

100%

80%

60%

45,5% 27,3%

40%

18,2% 9,1% 20%

0%

Anglický jazyk

Německý jazyk

Ruský jazyk

Maďarský jazyk

Interpretace: Jen necelá polovina rodičů (45,5 %) by pro své dítě jako povinný cizí jazyk zvolila angličtinu, necelá třetina (27,3 %) by vybrala němčinu, téměř pětina (18,2 %) ruštinu a asi desetina (9,1%) maďarštinu. Vlastní komentář: Na tuto otázku odpovědělo jen asi 18 % z dotazovaných (ti, kterým nebyla dána volba povinného cizího jazyka). Z výsledku je možné usoudit, že anglický jazyk by neměl tak silné postavení mezi ostatními cizími jazyky. Více než polovina rodičů by dala přednost jinému povinnému cizímu jazyku. Myslím si, že poměrné zastoupení cizích jazyků tak, jak ukazuje graf, je přínosnější pro společnost, protože anglicky přece jen nemluví celý svět. Neměli bychom zapomínat na další cizí jazyky. Těší mě, že více než jedna čtvrtina rodičů by pro své dítě zvolila německý jazyk. Ve spektru cizích jazyků bych považovala za rozumné vidět i např. francouzštinu, španělštinu, italštinu. Rodiče ve svých odpovědích neuváděli důvody případné volby povinného cizího jazyka .

27

5. Jak náročná je pro Vaše dítě výuka povinného cizího jazyka? 1

2

3

1…..velmi snadná

4

5

5….velmi obtížná, téměř nezvladatelná Otázka č. 5

100%

80%

48,1%

60%

40%

27,4%

21,7%

2,8%

20%

0,0%

0%

Náročnost 1

Náročnost 2

Náročnost 3

Náročnost 4

Náročnost 5

Interpretace: Téměř polovina (48,1 %) dotázaných rodičů uvedla, že výuka cizího jazyka je na pětiškálové stupnici druhá nejlehčí, přibližně pětina (21,7 %) dokonce považuje výuku za velmi snadnou. O něco více než čtvrtina (27,4 %) se domnívá, že cizí jazyk je pro jejich dítě středně obtížný, jen velmi malá část ze všech dotázaných (2,8 %) napsala, že výuka je obtížná. Vlastní komentář: Domnívala jsem se, že bude výuka cizích jazyků pro žáky náročnější. Podlé mého názoru mají na této pozitivní situaci velikou zásluhu učitelé, kteří si pravděpodobně uvědomují, že hlavním cílem výuky cizího jazyka na prvním stupni základní školy není naučit žáky všem gramatickým poučkám a bohaté slovní zásobě, ale získat je pro jazyk, utvořit u nich kladný vztah k dalšímu studiu cizích jazyků. Je pravděpodobné, že rodiče odpověděli tak, že se stupeň náročnosti shoduje s průměrnými výsledky, kterých žáci při výuce cizího jazyka dosahují.

6. Má Vaše dítě možnost učit se jiný cizí jazyk než povinný (např. chodí do kroužku)? a) Ano

b) Ne 28

Otázka č. 6

100%

67,3%

80%

32,7%

60% 40% 20% 0%

Ano

Ne

Interpretace: Více než dvě třetiny (67,3 %) dětí mají možnost učit se volitelně některý cizí jazyk, necelé jedné třetině (32,7 %) žáků není tato možnost poskytnuta. Vlastní komentář: Přestože výuka cizích jazyků není pro žáky pátých tříd příliš náročná a zároveň většina má možnost dalšího studia cizích jazyků, jen malá část navštěvuje kroužek cizího jazyka. Domnívám se, že důvod tkví v preferenci jiných zájmových kroužků např. sportovních. Je to zcela jiná činnost, při které se žáci více odreagují. I když třeba rodiče vidí efektivnější využití volného času v rámci jazykového kroužku, samotný žák si zvolí jinou zábavu a dnes rodiče plní přání svých dětí v maximální míře.

7. Na tuto otázku odpovídejte jen v případě, že Vaše odpověď u otázky 6 je NE. V opačném případě přejděte přímo k následující otázce. Uvítali byste, kdyby Vaše dítě mělo možnost učit se další cizí jazyk např. formou kroužku? Pokud ano, jaký cizí jazyk byste vybrali? a) Ano

Jaký jazyk?.........................................

b) Ne Otázka č. 7 - 1. část

100%

76,7%

80% 60%

23,3%

40% 20% 0%

Ano

Ne

29

Interpretace: Více než tři čtvrtiny rodičů (76,7 %) by uvítaly, kdyby se jejich dítě učilo dalšímu cizímu jazyku, zbývající podíl rodičů (23,3 %) o tuto volbu nemá zájem. Vlastní komentář: Rodiče, kteří v dotazníku uvedli u této otázky odpověď „ano“, zřejmě považují znalosti cizích jazyků v dnešní době za důležité. Domnívám se, že se jedná zpravidla o rodiče, kteří poskytují svým dětem podnětné prostředí a jejichž dětem nedělá výuka prvního cizího jazyka větší obtíže. Záporně na tuto otázku mohli odpovědět rodiče, jejichž dítě je nadané v jiné oblasti, má jiné zájmy, je časově vytížené, dlouho mu trvá příprava na vyučování apod. Také mnozí rodiče mohou považovat výuku cizích jazyků v rámci povinných předmětů za zcela dostačující. Otázka č. 7 - 2. část 100%

80%

60%

40,7% 40%

18,5%

18,5% 11,1%

20%

3,7%

7,4%

0%

Anglický jazyk

Francouzský Italský jazyk jazyk

Německý jazyk

Ruský jazyk

Španělský jazyk

Interpretace: Podle odpovědí rodičů by nejoblíbenějším cizojazyčným kroužkem byla němčina (40,7 %), následují angličtina a francouzština (oba 18,5 %), pak ruština (11,1 %), španělština (7,4 %) a nakonec italština (3,7 %). Vlastní komentář: U odpovědí na tuto otázku se objevuje ještě bohatší spektrum cizích jazyků než u otázky číslo 4. Rodiče, jejichž žáci se učí jako první cizí jazyk němčinu, zvolili vždy jako volitelný předmět angličtinu. Většina rodičů, jejichž děti se učí jako první cizí jazyk angličtinu, by ráda přihlásila své dítě do kroužku jiného cizího jazyka. Z nich je nejoblíbenější německý jazyk. Myslím si, že důvodem je zeměpisná poloha České republiky vzhledem k německy mluvícím zemím, historické okolnosti, hospodářská spolupráce apod. 30

8. Podle mého názoru je vhodné zavést výuku prvního povinného cizího jazyka od (kolikátého) …………………… ročníku a výuku druhého povinného cizího jazyka od (kolikátého) ………………… ročníku. Otázka č. 8 50%

1. cizí jazyk

45%

2.cizí jazyk

40%

33,0%

35%

33,9% 30,0%

30,0%

30% 25% 20%

14,8% 16,0%

15% 10%

10,4% 7,8%

6,0%

8,0%

7,0%

5%

0,0%

0,0%

0,0%

0,0%

0,0%

2,0% 0,0%1,0%0,0%

0%

1.třída

2.třída

3.třída

4.třída

5.třída

6.třída

7.třída

8.třída

9.třída

po skončení ZŠ

Interpretace: Asi jedna třetina dotázaných rodičů je spokojena se současnou situací, přibližně jedna třetina by posunula zahájení výuky o rok později, a dokonce asi jedna sedmina rodičů o dva roky později. Mezi rodiči převažuje názor, že žáci by měli začít s výukou prvního cizího jazyka ve třetí nebo čtvrté třídě. Vlastní komentář: Mezi rodiči není jednotný názor na zahájení výuky prvního cizího jazyka. Očekávala bych, že mezi odpověďmi bude převažovat třetí třída (současný stav) a že více rodičů by jeho započetí spíše směřovalo do ještě nižších ročníků. Zajímavé je, že navzdory současné tendenci začít s výukou cizího jazyka co nejdříve, by téměř polovina rodičů odsunula zahájení výuky o jeden nebo dva roky. Zahájení výuky druhého cizího jazyka koresponduje s výsledky zahájení prvního cizího jazyka. Z odpovědí je znát, že za ideální odstup mezi začátky výuky obou cizích jazyků považují rodiče dva až tři roky. Jako pozdní se mi zdá začít s výukou druhého cizího jazyka až od osmé třídy. Za extrémní považuji názor s touto výukou začít až po základní škole.

31

Vyhodnocení hypotéz: Procentuálním vyhodnocením získaných dat a jejich zpracováním do grafů jsem došla k následujícím závěrům: H1: Většina žáků pátých tříd se učí anglický jazyk. Hypotéza potvrzena. H2: Minimálně jedna čtvrtina žáků páté třídy navštěvuje kroužek cizích jazyků. Hypotéza vyvrácena. H3: Výuka cizího jazyka je pro žáky páté třídy náročná. Hypotéza vyvrácena. H4: Jestliže žákům páté třídy bude nabídnut kroužek cizího jazyka, pak většina z těch, kteří jej chtějí navštěvovat, si vybere německý jazyk. Hypotéza potvrzena.

32

3 Praktická část 3.1. Úvod Stěžejním bodem praktické části práce je zpracování návrhu obsahu a metodického postupu volitelného kroužku německého jazyka pro pátou třídu základní školy. Vzhledem k tomu, že sestavení celoročního kurzu přesahuje rámec mojí diplomové práce, vytvořila jsem přípravy lekcí přibližně na první čtvrtletí školního roku. Vybrala jsem si šest témat zpracovaných do jedenácti vyučovacích jednotek. Přitom pět témat na sebe navazuje. Není proto vhodné jejich pořadí měnit. Šesté, poslední téma - „der Nikolaustag“ jsem do náplně kurzu zvolila pro zpestření. Jeho časové zařazení vychází na začátek prosince. Seznam zvolených témat: • Vorstellen (Představování) • Begrüßen (Pozdravy) • Zahlen (Čísla) • Tiere (Zvířata) • Farben (Barvy) • Nikolaustag (Den, kdy chodí Mikuláš) Témata jsou zpracována formou her tak, aby výuka byla pro žáky přitažlivá, zábavná. Používám hry, které jsou obecně známé, děti je znají už z mateřské školy, popř. z jiných povinných vyučovacích předmětů na základní škole. Inspirací pro některé aktivity obsažené v práci mi byly náměty jednak z hodin výuky na naší fakultě, tak náměty vypozorované v průběhu pedagogické praxe. Chci zdůraznit, že: -

vyučovací jednotka trvá 60 minut;

-

výuka je určena pro žáky 5. tříd, tedy věkové skupině 10 – 11 let;

-

výuka probíhá ve školní třídě či v přírodě;

-

tento kurz nabízí systematicky řazenou řadu vyučovacích jednotek;

-

jedna hodina je vždy věnována novému tématu, následující hodina jeho opakování (výjimkou je téma Nikolaustag, které neobsahuje opakovací část);

-

činnosti rozvíjí všechny čtyři dovedností: Sprechen, Lesen, Schreiben, Hören i dílčí kompetence kromě gramatiky: slovní zásobu, fonologii a pravopis; 33

-

žáci na konci každé vyučovací jednotky dostanou domácí úlohu k procvičení probraného učiva s výjimkou první hodiny, která je zaměřena na seznámení a má především navnadit příjemnou atmosféru;

-

co se týče hodnocení, předpokládám, že bude odpovídající volitelnému kroužku tzn. založené na pochvalách, mírné, povzbudivé pro žáky;

-

v závěru praktické části jsou uvedeny přílohy, které mají nejčastěji podobu pracovních listů.

34

3.2. Vorstellen (Představování) Téma: Vorstellen (představování)

Místo konání: školní třída

Aktivita: Kennenlernen (seznámení)

Doba trvání: 15 min

Všeobecný cíl: žáci se vzájemně seznámí Jazykový cíl: žáci používají pozdrav „hallo“ a umí se německy představit Výchovný cíl: žáci se chovají společensky, při představování si podávají ruce Rozvíjená dovednost: Sprechen Organizační forma: plénum Řečové prostředky učitele: Hallo! Ich heiße… Wie heißt du? Řečové prostředky žáka: Hallo! Ich heiße…“ Metodický postup: 1. Učitel si nasadí na ruku maňáska, obchází po kruhu celou třídu, každému žákovi podá ruku a řekne: U: „Hallo!“ Ž: „Hallo!“ 2. Učitel obchází znova s maňáskem kruh, opět podá žákům ruku a tentokrát řekne: U: „Florian.“ Ž 1: „Patrik.“ Ž 2: „Kuba.“ 3. Každý řekne celou větou, jak se jmenuje. U: „Ich heiße Florian.“ Ž 1: „Ich heiße Patrik.“ Ž 2: „Ich heiße Kuba.“ 4. Učitel se každého žáka zeptá, jak se jmenuje. U: „Wie heißt du?“ Ž 1: „Ich heiße Dana.“ Učitel vždy opakuje svůj výrok, dokud na něj žáci správně nereagují. (srov. Brychová, 2002)

Prostředky a materiály: maňásek. 35

Téma: Vorstellen (představování)


Aktivita: Gespräch (rozhovor)


Všeobecný cíl: žáci se vzájemně seznámí Jazykový cíl: žáci si upevnění slovní zásobu k tématu Výchovný cíl: žáci se začlení do kolektivu Rozvíjená dovednost: Sprechen Organizační forma: plénum, práce ve dvojicích Řečové prostředky učitele: Hallo! Ich heiße. Kommt her und macht einen Kreis. Setzt euch. Ja, gut. / Ja, sehr gut.

Řečové prostředky žáka: Hallo! Ich heiße…“ Metodický postup: 1. Žáci se pohybují po třídě a ostatní spolužáky zdraví zamáváním ruky a německým: Ž: „Hallo!“ 2. Žáci se pohybují volně po třídě za doprovodu hudby. Jakmile učitel hudbu vypne, vytvoří co nejrychleji dvojice a navzájem se představí. Ž 1: „Ich heiße...“ Ž 2: „Ich heiße...“ 3. Vždy po doznění hudby provedou žáci předcházející úkoly zároveň. Ž 1: „Hallo!“ Ž 2: „Hallo!“ Ž 1: „Ich heiße David.“ Ž 2: „Ich heiße Tereza.“ Učitelka upozorní žáky, aby si zapamatovali, s kým vedli rozhovor naposledy. Ti tvoří dvojici pro další aktivitu. 4. Žáci předvedou nacvičený rozhovor svým spolužákům. U: „Kommt her und macht einen Kreis. Setzt euch.“ Žáci se posadí na koberec. Vždy jedna dvojice vstane a předvede ostatním tentýž rozhovor. Učitel nezapomene žáky chválit. U: „Ja, gut. / Ja, sehr gut.“ Je vhodné, když se do výše uvedených činností zapojí i učitel se svým maňáskem.

Prostředky a materiály: CD přehrávač, CD disky, maňásek. 36

Téma: Vorstellen (představování)


Aktivita: Das ist… (To je…)


Všeobecný cíl: žáci adekvátně reagují na otázku, žáci si uvědomí, že jedno jméno může být řečeno u nás a v cizí zemi odlišně

Jazykový cíl: žáci si osvojí slovní zásobu - das ist…, ja, nein Výchovný cíl: žáci si uvědomí odlišnost, podobnost jmen v různých zemích, žáci neposuzují člověka podle jména

Rozvíjená dovednost: Sprechen Organizační forma: plénum Řečové prostředky učitele: Das ist Dana. Wer ist das?Ja. Nein. Papa. Řečové prostředky žáka: Das ist David. Ja. Nein. Papa. Metodický postup: 1. Učitel ukáže na svého maňáska a představí jej. U: „Das ist Florian.“ Poté takto představí všechny žáky ve třídě. U: „Das ist Honza.“ U: „Das ist Petr.“ Nejdříve vyslovuje jejich křestní jména česky. Poté žákům vysvětlí, že některá česká jména mají v německy mluvících zemích své ekvivalenty (např. Hans, Simone), které se však vyslovují odlišně a že jiná jména vůbec nemají (např. Patrik, Zdeňka). I ta ale nevyslovují stejně jako my. Učitel nezapomene zdůraznit, že každé jméno je hezké a že člověka nehodnotíme podle toho, jak se jmenuje, nýbrž podle jeho vlastností. Učitel ukazuje na žáky ještě jednou, ale tentokrát je představí s německou výslovností. U: „Das ist Hans.“ U: „Das ist Peter.“ 2. Následně představí každý žák ve třídě svého souseda. Ž: „Das ist….“ 3. Učitel ukáže na jednoho žáka ve třídě a zeptá se ho: U: „Wer ist das?“ 37

Ž: „Das ist…“ 4. Učitel ukáže na Davida. U: „Das ist David.“ U: „Ja.“ (kývá u toho hlavou) Takto učitel správně pojmenuje několik žáků ve třídě. Ž: „Ja.“ (žáci hromadně) 5. Učitel ukáže na Davida. U: „Das ist Honza.“ U: „Nein.“ (kroutí hlavou) Učitel pojmenuje špatně několik žáků a ti hromadně řeknou: Ž: „Nein.“ 6. Učitel pojmenovává žáky střídavě správně a špatně. 7. Učitel česky zhodnotí průběh hodiny. Při loučení si nasadí na ruku maňáska a zamává dětem. U: „Papa!“ Ž: „Papa!“

Prostředky a materiály: maňásek.

38

Téma: Wiederholung der Vorstellung


Aktivita: Gespräch (rozhovor)


Všeobecný cíl: žáci adekvátně reagují na otázku Jazykový cíl: žáci si zopakují slovní zásobu Výchovný cíl: žáci se chovají společensky, při představení si podají ruku Rozvíjená dovednost: Sprechen Organizační forma: plénum Řečové prostředky učitele: Hallo! Ich heiße… Wie heißt du? Řečové prostředky žáka: Hallo! Ich heiße… Wie heißt du? Metodický postup: 1. Učitel si nasadí na ruku maňáska, obchází po kruhu celou třídu, každému žákovi podá ruku a řekne: U: „Hallo! Ich heiße Florian.“ Ž: „Hallo! Ich heiße…“ 2. Žáci vytvoří kruh. Učitel se postaví doprostřed něj, zatočí se, na někoho ukáže a zeptá se: U: „Wie heißt du?“ Ž: „Ich heiße...“ Postupně roli učitele vystřídají všichni žáci.

Prostředky a materiály: maňásek.

39



Aktivita: Lied Ich bin ich


Všeobecný cíl: žáci se pomocí písně naučí a zopakují slovní zásobu k tématu Jazykový cíl: žáci si procvičí a prohloubí slovní zásobu Výchovný cíl: žáci si vytvoří pozitivní vztah k hudbě - zpěvu Rozvíjená dovednost: Sprechen Organizační forma: plénum Řečové prostředky učitele: Wir singen das Lied. Ich bin ich und du bist du. Ich heiße ... und wie heißt du?

Řečové prostředky žáka: Ich bin ich und du bist du. Ich heiße ... und wie heißt du?

Metodický postup: 1. Učitel zpívá společně se žáky píseň. U: „Wir singen das Lied.“ Žáci stojí v kruhu a opakují slova po učiteli. U: „Ich bin ich.“ (učitel ukazuje prstem na sebe) Ž: „Ich bin ich.“ (žáci ukazují prstem na sebe) U: „Und du bist du.“ (učitel ukáže na některého z žáků) Ž: „Und du bist du.“ ( žáci ukážou na některého ze svých spolužáků) U: „Ich heiße ...“ (učitel na sebe ukáže řekne své jméno) Ž: „Ich heiße ...“ (každý žák na sebe ukáže a řekne své jméno) U: „Und wie heißt du?“ (učitel ukáže na některého žáka) Ž: „Und wie heißt du?“ ( žáci ukážou na některého ze svých spolužáků) 2. Učitel předzpívá žákům píseň. Žáci se k němu postupně přidávají. 3. Až žáci zvládnou slova a melodii písně, vezme si učitel do ruky míč a po přezpívání celé písně jej hodí některému z žáků a ten musí na otázku „Und wie heißt du?“ odpovědět. Ž 1: „Ich heiße ...“ Poté zpívá opět celá třída píseň a při položení otázky „Und wie heißt du?“ hodí žák 1 míč dalšímu ze spolužáků. Hra se opakuje, dokud se nevystřídají všichni žáci.

Prostředky a materiály: příloha č. 2, míč. 40



Aktivita: Ja oder nein?


Všeobecný cíl: žáci rychle reagují na tvrzení Jazykový cíl: žáci porozumí danému tvrzení, žáci si zopakují slovní zásobu - ja x nein

Výchovný cíl: žáci se chovájí ohleduplně ke spolužákům Rozvíjená dovednost: Sprechen Organizační forma: plénum Řečové prostředky učitele: Das ist Honza. Řečové prostředky žáka: Ja. Nein. Metodický postup: 1. Učitel nalepí do jednoho rohu třídy smějícího se smajlíka, který znázorňuje německé „ja“ a do protilehlého rohu třídy mračícího se smajlíka, který znázorňuje německé „nein“. 2. Učitel ukáže vždy na jednoho žáka a prohlásí: U: „Das ist Hans.“ Pokud se tento žák opravdu jmenuje Hans, zakřičí všichni žáci hromadně: Ž: „Ja!“ V takovém případě se žáci postaví pod smějícího se smajlíka. Pokud se tento žák Honza nejmenuje, zakřičí žáci: Ž: „Nein!“ V tomto případě doběhnou žáci k mračícímu se smajlíkovi.

Prostředky a materiály: smějící se a mračící se smajlík.

41



Aktivita: Wer ist das?


Všeobecný cíl: žáci poznají pohádkové postavy Jazykový cíl: žáci používají otázku „Wer ist das?“ a odpovídají na ni: „Das ist…“ Výchovný cíl: žáci si vybaví kladné vlastnosti pohádkových postav Rozvíjená dovednost: Sprechen Organizační forma: plénum Řečové prostředky učitele: Wer ist das? Und jetzt die Hausaufgabe. Jeder bekommt ein Arbeitsblatt. Hier hast du das Arbeitsblatt. Ergänze, was fehlt. Papa.

Řečové prostředky žáka: Das ist Štaflík. Wer ist das? Papa. Metodický postup: 1. Učitel promítá na plátno různé pohádkové postavy či známe osobnosti a ptá se: U: „Wer ist das?“ Ž: „Das ist Krteček.“ Pokud jsou žáci šikovní, mohou se ptát sami navzájem: Ž 1: „Wer ist das?“ Ž 2: „Das ist motýl Emanuel.“ 3. Zadání domácího úkolu. U: „Und jetzt die Hausaufgabe. Jeder bekommt ein Arbeitsblatt. Hier hast du das Arbeitsblatt. Ergänze, was fehlt.“ Učitel žákům česky vysvětlí, co mají dělat. 2. Učitel česky zhodnotí průběh hodiny. Při loučení si nasadí na ruku maňáska a zamává dětem. U: „Papa!“ Ž: „Papa!“

Prostředky a materiály: projektor, obrázky pohádkových postav, fotografie slavných osobností, maňásek, příloha č. 3.

42

3.3. Begrüßung (Pozdravy) Téma: Begrüßung (pozdravy)


Aktivita: Korrektur der Hausaufgabe (oprava


domácího úkolu), Hallo oder Guten Tag? (Ahoj nebo dobrý den?)

Všeobecný cíl: žáci zvolí vhodný pozdrav pro danou situaci Jazykový cíl: žáci si osvojí slovní zásobu – Hallo! Guten Tag! Výchovný cíl: žáci se chovají slušně, společensky Rozvíjená dovednost: Sprechen Organizační forma: plénum Řečové prostředky učitele: Guten Tag, Kinder! Wir korrigieren die Hausaufgabe. Nimm das Arbeitsblatt. Wie heißt du? Wer ist das? Gut. Schön. Hallo, Peter! Guten Tag!

Řečové prostředky žáka: Guten Tag! Ich heiße…. Das ist Manka (Cipísek, Rumcajs, Bob, Bobek, Křemílek). Hallo! Guten Tag!

Metodický postup: 1. Při vstupu do třídy pozdraví učitel žáky: U: „Guten Tag, Kinder!“ Ž: „Guten Tag!“ 2. Oprava domácího úkolu. U: „Wir korrigieren die Hausaufgabe. Nimm das Arbeitsblatt.“ Pro srozumitelnost překládá učitel současně do mateřského jazyka. Následně se postupně zeptá všech žáků: U: „Wie heißt du?“ Ž: „Ich heiße…“ Učitel promítá projektorem na plátno stejné pohádkové postavy, jako jsou v pracovním listě a ptá se: U: „Wer ist das?“ Ž: „Das ist Manka (Cipísek, Rumcajs, Bob, Bobek, Křemílek).“ 43

U: „Gut.“ Učitel si také prohlédne, jak jednotliví žáci domácí úkol vypracovali. Pilné pochválí: U: „Schön.“ Zapomnětlivcům žádný trest neukládá. Vysvětlí jim, že psaní domácích úkolů je důležité pro smysluplnou práci, že je potřeba zopakovat si to, co se ve škole naučí. 3. Učitel si nasadí na ruku maňáska a každé dítě pozdraví podáním ruky: U: „Hallo, Peter!“ Ž: „Hallo, Florian!“ 4. Poté učitel odloží maňáska, podá jednotlivě každému dítěti ruku a při tom řekne: U: „Guten Tag,!“ Ž: „Guten Tag!“ Učitel tyto pozdravy opakuje tak dlouho, dokud je žáci po něm žák nezopakují. Žáci se s pomocí učitele pokusí v češtině vysvětlit, kdy se používá pozdrav „Hallo!“ a kdy „Guten Tag!“ 5. Všichni žáci se postaví do kruhu a to tak, že každý druhý žák si stoupne na vyvýšené místo – židličku a dá si na hlavu klobouk. Ten představuje dospělou osobu. Žáci stojící na zemi jsou děti. Učitel se také do hry zapojí. Ten již sám o sobě je dospělou osobou, ale pro úplnost hry si také nasadí klobouk a stoupne si na židličku. Jako první pozdraví učitel žáka po své levici. Jelikož ten nestojí na židličce a nemá klobouk, představuje tedy dítě, pozdraví jej : U: „Hallo!“ Ten zase pozdraví svého spolužáka po levici, který stojí na židli a má na hlavě klobouk: Ž 1: „Guten Tag!“ Takto pokračuje řetězová reakce, dokud se nevystřídají všichni žáci. Ž 2: „Hallo!“ Ž 3: „Guten Tag!“

Prostředky a materiály: pracovní list s vypracovaným domácím úkolem, maňásek, židličky, klobouky.

44

Téma: Begrüßung (pozdravy)


Aktivita: Tschüs oder Auf Wiedersehen? (Ahoj


nebo na shledanou?)

Všeobecný cíl: žáci zvolí vhodný pozdrav pro danou situaci Jazykový cíl: žáci si osvojí slovní zásobu – Tschüs! Auf Wiedersehen! Výchovný cíl: žáci se chovají slušně, společensky Rozvíjená dovednost: Sprechen Organizační forma: plénum Řečové prostředky učitele: Tschüs! Auf Wiedersehen! Řečové prostředky žáka: Tschüs! Auf Wiedersehen! Metodický postup: 1. Učitel si nasadí na ruku maňáska, otevře dveře a odchází ze třídy. Přitom se „maňásek“ s dětmi rozloučí: U: „Tschüs!“ Tuto činnost vykonává učitel tak dlouho, dokud na něj žáci hromadně nezavolají: Ž: „Tschüs!“ 2. Žáci jednotlivě naznačují svůj odchod ze třídy a loučí se se svými spolužáky: Ž 1: „Tschüs!“ Ž: „Tschüs!“ (sborově) 3. Poté učitel odloží maňáska, nasadí si na hlavu klobouk, opět vychází ze třídy a volá: U: „Auf Wiedersehen!“ Učitel tento pozdrav opakuje tak dlouho, dokud jej po něm žáci nezopakují: Ž: „Auf Wiedersehen!“ 4. Žáci se s pomocí učitele pokusí v češtině vysvětlit, kdy se používá pozdrav „Tschüs“ a kdy „Auf Wiedersehen“. 5. Všichni žáci se postaví do kruhu a to tak, že každý druhý žák si stoupne na vyvýšené místo – židličku a dá si na hlavu klobouk. Ten představuje dospělou osobu. Žáci stojící na zemi jsou děti. Učitel se také zapojí do hry. Ten již sám o sobě je dospělou osobou, ale pro úplnost hry si také nasadí klobouk a stoupne si na židličku. Jako první se rozloučí učitel se žákem po své levici. Jelikož ten nestojí na židličce a nemá klobouk, představuje tedy dítě, pozdraví jej: 45

U: „Tschüs!“ Ten se zase rozloučí se svým spolužákem po levici, který stojí na židli a má na hlavě klobouk: Ž 1: „Auf Wiedersehen!“ Takto pokračuje řetězová reakce, dokud se nevystřídají všichni žáci. Ž 2: „Tschüs!“ Ž 3: „Auf Wiedersehen!“

Prostředky a materiály: maňásek, židličky, klobouky.

46

Téma: Begrüßung (pozdravy)


Aktivita: Lied Guten Tag

Doba trvání: 25min

Všeobecný cíl: žáci reagují adekvátně na otázku Jazykový cíl: žáci rozumí otázce „Wie geht’s?“ a umí na ni odpovědět Výchovný cíl: žáci si vytvoří pozitivní vztah k hudbě - zpěvu Rozvíjená dovednost: Sprechen Organizační forma: plénum Řečové prostředky učitele: Ich singe das Lied vor. Wiederhole nach mir. Guten Tag! Hallo, wie geht’s? Danke, prima, gut. Tschüs! Auf Wiedersehen! Danke, nicht so gut. Danke, es geht. Danke, ganz schlecht. Jeder bekommt ein Arbeitsblatt. David, lies die erste Aufgabe vor. Pavla, lies die zweite Aufgabe vor. Auf Wiedersehen!

Řečové prostředky žáka: Guten Tag! Hallo, wie geht’s? Danke, prima, gut. Tschüs! Auf Wiedersehen! Danke, nicht so gut. Danke, es geht. Danke, ganz schlecht. Ordne zu. Wie geht’s dir? Auf Wiedersehen!

Metodický postup: 1. Učitel předzpívá celou píseň. U: „Ich singe das Lied vor.“ 2. Učitel zazpívá část písně, žáci po něm opakují. U: „Wiederhole nach mir.“ U: „Guten Tag! Guten Tag!“ Ž: „Guten Tag! Guten Tag!“ U: „Hallo, wie geht’s?“ Ž: „Hallo, wie geht’s?“ U: „Guten Tag! Guten Tag!“ Ž: „Guten Tag! Guten Tag!“ U: „Hallo, wie geht’s?“ Ž: „Hallo, wie geht’s?“ U: „Danke, prima, gut.“ Ž: „Danke, prima, gut.“ U: „Danke, prima, gut.“ Ž: „Danke, prima, gut.“ 47

U: „Tschüs! Auf Wiedersehen!“ Ž: „Tschüs! Auf Wiedersehen!“ Žáci již většině textu rozumí. Neznámá slova učitel žákům přeloží. Poté se všichni postaví do kruhu, chytí se za ruce, několikrát zpívají píseň a při tom se do rytmu mírně pohupují. 3. Větu „Danke, prima gut.“ nahrazujeme: „Danke, nicht so gut.“ „Danke, es geht.“ „Danke, ganz schlecht.“ Učitel při zpívání ukazuje příslušné smajlíky. 4. Učitel rozdá žákům text písně, který si vezmou domů. 5. Zadání domácího úkolu. U: „Jeder bekommt ein Arbeitsblatt. David, lies die erste Aufgabe vor.“ Ž: „Ordne zu.“ Učitel žákům česky vysvětlí, co mají dělat. U: „Pavla, lies die zweite Aufgabe vor.“ Ž: „Wie geht’s dir?“ Učitel žákům opět objasní zadání úkolu v mateřském jazyce. 6. Učitel česky zhodnotí hodinu a rozloučí se se žáky: U: „Auf Wiedersehen!“ Ž: „Auf Wiedersehen!“

Prostředky a materiály: smajlíci, příloha č. 4., příloha č. 5.

48

Téma: Wiederholung der Begrüßung (opakování pozdravů)

Místo konání: školní třída Doba trvání: 20 min

Aktivita: Korrektur der Hausaufgabe (oprava domácího úkolu), Echospiel (hra na ozvěnu)

Všeobecný cíl: žáci napodobí způsob mluvy učitele Jazykový cíl: žáci si procvičí poslech a výslovnost, žáci si zopakují slovní zásobu Výchovný cíl: žáci se sžijí se skupinou Rozvíjená dovednost: Sprechen, Hören Organizační forma: plénum Řečové prostředky učitele: Nimm die Hausaufgabe. Hallo! Das Bild Nummer eins. Das Bild Nummer zwei. Das Bild Nummer drei. Das Bild Nummer vier. Wiederhole nach mir. Gut. Richtig. Danke. Auf Wiedersehen! Tschüs! Guten Tag. Wie geht’s dir? Prima.

Řečové prostředky žáka: Hallo! Gut. Danke. Auf Wiedersehen! Tschüs! Guten Tag. Wie geht’s dir? Prima. Es geht.

Metodický postup: 1. Při vstupu do třídy pozdraví učitel žáky: U: „Guten Tag!“ Ž: „Guten Tag!“ 2. Oprava domácího úkolu. U: „Nimm die Hausaufgabe.“ U: „Das Bild Nummer eins.“ (učitel ukáže 1 na prstech a zároveň příslušný obrázek) Ž: „Auf Wiedersehen.“ U: „Richtig.“ U: „Das Bild Nummer zwei.“ (učitel ukáže 2 na prstech a zároveň příslušný obrázek) Ž: „Hallo!“ U: „Richtig.“

49

U: „Das Bild Nummer drei.“ (učitel ukáže 3 na prstech a zároveň příslušný obrázek) Ž: „Guten Tag!“ U: „Gut.“ U: „Das Bild Nummer vier.“ (učitel ukáže 4 na prstech a zároveň příslušný obrázek) Ž: „Tschüs!“ U: „Gut.“ Učitel se každého žáka zeptá: U: „Wie geht’s dir?“ Ž 1: „Gut.“ Ž 2: „Es geht.“ 3. Učitel říká německá slova. Nemluví monotónně, ale mění melodii, barvu i výšku hlasu. Střídá také hlasitost. Žáci po něm jednotlivá slova opakují. Snaží se napodobit i způsob, jakým je učitel řekl. U: „Wiederhole nach mir.“ U: „Hallo! Gut. Danke. Auf Wiedersehen! Tschüs! Guten Tag. Wie geht’s dir? Prima.“ Ž: „Hallo! Gut. Danke. Auf Wiedersehen! Tschüs! Guten Tag. Wie geht’s dir? Prima.“ Učitele může vystřídat některý ze žáků. 4. Žáci chodí volně po prostoru. Učitel promítá projektorem na plátno obrázky z pracovního listu, který žáci vyplňovali předešlou hodinu. Podle toho, jaký obrázek učitel právě promítne, poznají žáci, jakým pozdravem se mají zdravit. Žáci také pohyby těla naznačují, zda se loučí nebo vítají. Ž: „Hallo! (Guten Tag! Auf Wiedersehen! Tschüs!)“

Prostředky a materiály: pracovní list s vypracovanou domácí úlohou, obrázky z pracovního listu (viz předešlá hodina), projektor, plátno.

50



Aktivita: Lied Guten Tag (píseň Dobrý den) Všeobecný cíl: žáci si pomocí písně zopakují slovní zásobu k tématu Jazykový cíl: žáci si zopakují slovní zásobu k tématu Výchovný cíl: žáci získají pozitivní vztah k hudbě - zpěvu Rozvíjená dovednost: Sprechen Organizační forma: plénum Řečové prostředky učitele: Guten Tag! Hallo, wie geht’s? Danke, prima, gut. Tschüs! Auf Wiedersehen! Danke, nicht so gut. Danke, es geht. Danke, ganz schlecht.

Řečové prostředky žáka: Guten Tag! Hallo, wie geht’s? Danke, prima, gut. Tschüs! Auf Wiedersehen! Danke, nicht so gut. Danke, es geht. Danke, ganz schlecht.

Metodický postup: 1. Žáci se postaví do kruhu a zazpívají si společně píseň Guten Tag. 2. Žáci jsou rozděleni na dvě skupiny. První skupina zpívá: S 1: „Guten Tag! Guten Tag! Hallo, wie geht’s? Guten Tag! Guten Tag! Hallo, wie geht’s?“ Druhá skupina: S 2: „Danke, prima, gut. Danke, prima, gut. Danke, prima, gut. Tschüs! Auf Wiedersehen!“ „Danke, prima, gut. Danke, prima, gut. Danke, prima, gut. Tschüs! Auf Wiedersehen!“ 3. Skupiny se vystřídají. První skupina nyní zpívá to, co napoprvé zpívala druhá skupina a naopak. 4. Nahrazování „Danke, prima, gut“ výrazy: „nicht so gut“, „es geht“, „ganz schlecht“ podle obrázků smajlíků.

Prostředky a materiály: smlajlíci.

51


Aktivita: Gespräch


(rozhovor),

Arbeitsblatt

(pracovní list)

Všeobecný cíl: žáci vedou rozhovor Jazykový cíl: žáci si zopakují slovní zásobu, žáci trénují řečových dovedností Výchovný cíl: žáci vyjadřují vlastní pocity, žáci spolupracují ve dvojicích Rozvíjená dovednost: Sprechen, Lesen Organizační forma: plénum Řečové prostředky učitele: Guten Tag! Hallo, wie geht’s? Danke, prima, gut. Tschüs! Auf Wiedersehen! Danke, nicht so gut. Danke, es geht. Danke, ganz schlecht. Die Hausaufgabe ist, dieses Gespräch mit dem Vater oder mit der Mutter noch einmal zu Hause abzuspielen.

Řečové prostředky žáka: Guten Tag! Hallo, wie geht’s? Danke, prima, gut. Tschüs! Auf Wiedersehen! Danke, nicht so gut. Danke, es geht. Danke, ganz schlecht.

Metodický postup: 1. Žáci vytvoří dvojice. Dvojice žáků se postaví naproti sobě volně do prostoru. První ze dvojice zpívají: S 1: „Guten Tag! Guten Tag! Hallo, wie geht’s? Guten Tag! Guten Tag! Hallo, wie geht’s?“ Druzí ze dvojice zpívají: S 2: „Danke, prima, gut. Danke, prima, gut. Danke, prima, gut. Tschüs! Auf Wiedersehen!“ „Danke, prima, gut. Danke, prima, gut. Danke, prima, gut. Tschüs! Auf Wiedersehen!“ Při zpívání si žáci podávají ruce a zároveň se pantomimicky snaží obsah svých slov vyjádřit. 2. Skupiny se prohodí. První skupina nyní zpívá to, co napoprvé zpívala druhá skupina a naopak. 3. Nahrazování „Danke, prima, gut“ jinými spojeními podle smajlíků.

52

4. Každá dvojice dostane obálku s lístečky se slovy, která si všichni společně nahlas přečtou, v případě potřeby i přeloží. Žáci sestaví z těchto slov rozhovor a nalepí jej na připravený papír. Následně ho přečtou, zahrají ostatním. 5. Učitel okopíruje sestavené rozhovory. Kopie rozdá žákům tak, aby každý z dvojice měl buď originál, nebo kopii vytvořeného rozhovoru. 6. Zadání domácího úkolu. U: „Die Hausaufgabe ist, dieses Gespräch mit dem Vater, mit der Mutter oder mit einem Freund noch einmal zu Hause abzuspielen.“ Učitel žákům česky vysvětlí zadání domacího úkoku, aby všichni vědeli, co mají dělat. 7. Učitel česky zhodnotí hodinu a rozloučí se se žáky: U: „Auf Wiedersehen!“ Ž: „Auf Wiedersehen!“

Prostředky a materiály: příloha č. 6, smajlíci.

53

3.4. Zahlen (Čísla) Téma: Zahlen (čísla)


Aktivita: Korrektur der Hausaufgabe (oprava


domácího úkolu), Zählen bei der Musik (počítání při hudbě)

Všeobecný cíl: žáci si rozvíjí rytmické cítění Jazykový cíl: žáci si osvojí slovní zásobu čísel od 1 do 10 Výchovný cíl: žáci si utváří pozitivní vztah k hudbě Rozvíjená dovednost: Hören, Sprechen Organizační forma: plénum Řečové prostředky učitele: Guten Tag, Kinder! Eins, zwei, drei, vier, fünf, sechs, sieben, acht, neun, zehn.

Řečové prostředky žáka: Guten Tag! Eins, zwei, drei, vier, fünf, sechs, sieben, acht, neun, zehn.

Metodický postup: 1. Při vstupu do třídy pozdraví učitel žáky: U: „Guten Tag, Kinder!“ Ž: „Guten Tag!“ 2. Oprava domácího úkolu. Učitel se žáků zeptá, s kým si procvičili zadaný rozhovor a vyzve dobrovolníky k jeho převedení. 3. Žáci vytvoří velký půlkruh a posadí se na židličky. Učitel si stoupne doprostřed. Z CD přehrávače pustí repovou hudbu beze slov. Počítá do rytmu, ukazuje při tom na prstech a žáci po něm sborově opakují. U: „Eins.“ Ž: „Eins.“ U: „Eins, zwei.“ Ž: „Eins, zwei.“ U: „Eins, zwei, drei.“ 54

Ž: „Eins, zwei, drei.“ Takto se pokračuje až do čísla 10. 3. Žáci po řadě samostatně počítají do rytmu, každý žák řekne jedno číslo. Učitel vždy ukáže na žáka, který je právě na řadě.

Prostředky a materiály: CD přehrávač, CD.

55

Téma: Zahlen (čísla)


Aktivita: Zahlkarten (karty s čísly), Rechnen


(počítání)

Všeobecný cíl: žáci si procvičí paměť Jazykový cíl: žáci si upevní slovní zásobu k tématu Výchovný cíl: žáci se chovají k sobě ohleduplně Rozvíjená dovednost: Sprechen Organizační forma: plénum Řečové prostředky učitele: Eins, zwei, drei, vier, fünf, sechs, sieben, acht, neun, zehn. Was ist das?

Řečové prostředky žáka: Das ist eins, zwei, drei, vier, fünf, sechs, sieben, acht, neun, zehn.

Metodický postup: 1. Učitel rozmístí ve třídě karty s čísly 1 - 10. Karty musí být dostatečně veliké a od sebe dosti vzdálené. Učitel říká názvy jednotlivých čísel a žáci se vždy postaví k příslušné kartě. U: „Sieben.“ Žáci si stoupnou ke kartě, na které je číslo 7. U: „Was ist das?“ Ž: „Das ist sieben.“ 2. Když žáci čísla dostatečně zvládnou, můžou počítat jednoduché příklady na sčítání a odčítaní. Německá slovíčka „plus“ a „minus“ není potřeba žákům speciálně vysvětlovat. Všichni žáci se posadí do lavic. Učitel chodí k jednotlivým kartičkám s čísly, a tak tvoří příklad. Při tom všechna čísla jmenuje. U: „Drei plus vier ist sieben.“ Každý žák vytvoří jeden příklad. Ž 1: „Acht minus vier ist vier.“

Prostředky a materiály: karty s čísly 1 – 10.

56

Téma: Zahlen (čísla)


Aktivita: Arbeitsblatt (pracovní list)


Všeobecný cíl: žáci propojí matematiku a slovní zásobu Jazykový cíl: žáci si upevní slovní zásobu, při psaní domácí úlohy si žáci procvičí pravopis psaní čísel

Výchovný cíl: žáci pracují samostatně Rozvíjená dovednost: Sprechen Organizační forma: samostatná práce Řečové prostředky učitele: Ihr bekommt ein Arbeitsblatt. Hier hast du das Arbeitsblatt. Ordne zu. Eins, zwei, drei, vier, fünf, sechs, sieben, acht, neun, zehn. Ergänze die Zahlenreihe. Auf Wiedersehen!

Řečové prostředky žáka: Eins, zwei, drei, vier, fünf, sechs, sieben, acht, neun, zehn. Auf Wiedersehen!

Metodický postup: 1. Učitel rozdá každému žákovi pracovní list. U: „Ihr bekommt ein Arbeitsblatt.“ U: „Hier hast du das Arbeitsblatt. Ordne zu.“ 2. Samostatná práce žáků. Žáci mají za úkol přiřadit k číslům jejich německé názvy. Učitel chodí po třídě mezi žáky a radí jim, pokud je to potřeba. 3. Vyhodnocení. Učitel ukazuje daný počet na prstech a žáci čísla německy jmenují. 4. Zadání domácího úkolu. U: „Ihr bekommt ein Arbeitsblatt. Ergänze die Zahlenreihe.“ Pokud by některému žákovi nebylo zadání domácí úlohy jasné, učitel mu jej v mateřském jazyce dovysvětlí. 5. Učitel česky zhodnotí hodinu a rozloučí se se žáky: U: „Auf Wiedersehen!“ Ž: „Auf Wiedersehen!“

Prostředky a materiály: příloha č. 7, příloha č. 8.

57

Téma: Wiederholung der Zahlen (opakování čísel)


Aktivita: Zahlenzug (vlak čísel)


Všeobecný cíl: žáci si rozvíjí rytmické cítění Jazykový cíl: žáci si zopakují slovní zásobu k tématu Výchovný cíl: žáci se sžijí se skupinou Rozvíjená dovednost: Sprechen Organizační forma: samostatná práce Řečové prostředky učitele: Guten Tag, Kinder! Wir korrigieren die Hausaufgabe. Zeig mir die Hausaufgabe. Peter, komm und schreib Nummer „zwei“ („drei“, „vier“…) an die Tafel. Ordne die Zahlen nach der Reihe. Wir machen einen Zug. Eins, zwei, drei, vier, fünf, sechs, sieben, acht, neun, zehn.

Řečové prostředky žáka: Guten Tag! Eins, zwei, drei, vier, fünf, sechs, sieben, acht, neun, zehn.

Metodický postup: 1. Pozdravení, uvítání. U: „Guten Tag, Kinder!“ Ž: „Guten Tag!“ 2. Oprava domácího úkolu. U: „Wir korrigieren die Hausaufgabe.“ U: „Zeig mir die Hausaufgabe.“ Učitel se podívá, jak žáci vypracovali domácí úkol a vyvolává jednotlivé žáky k tabuli, aby napsali dané číslo. U: „Peter, komm und schreib Nummer „zwei“ an die Tafel.“ Učitel nediktuje čísla za sebou, nýbrž napřeskáčku. Až jsou všechna čísla napsána na tabuli, mají je žáci seřadit tak, jak jdou za sebou. U: „Ordne die Zahlen nach der Reihe.“ Ž: „Eins, zwei, drei, vier, fünf, sechs, sieben, acht, neun, zehn.“ 3. Žáci vytvoří vlak, tak že se postaví do zástupu za sebe a chytnou za ramena žáka stojícího před nimi. Učitel stojí úplně vpředu - lokomotiva. U: „Wir machen einen Zug.“

58

Vlak se pohybuje po třídě a žáci společně s učitelem jmenují německy čísla za sebou do rytmu, který udává chůze. U + Ž: „Eins, tschu, tschu, zwei, tschu, tschu, drei, tschu, tschu, vier, tschu, tschu, fünf, tschu, tschu, sechs, tschu, tschu, sieben, tschu, tschu, acht, tschu, tschu, neun, tschu, tschu, zehn, tschu, tschu.“ 4. Vlak opět chodí po třídě, avšak tentokrát nepočítají všichni sborově, nýbrž jednotlivě tak, jak stojí za sebou. U: „Eins, tschu, tschu.“ Ž 1: „Zwei, tschu, tschu.“ Ž 2: „Drei, tschu, tschu.“ A tak dále až do deseti a pak se začne počítat zase od jedničky. (srov. Rozek, Zanata, 1990, s. 12)

Prostředky a materiály: pracovní list s vypracovaným domácím úkolem.

59



Aktivita: Tombola (tombola)


Všeobecný cíl: žáci dodržují stanovená pravidla hry Jazykový cíl: žáci si zopakují slovní zásobu k tématu Výchovný cíl: žáci si uvědomí, že někdy úspěch záleží na štěstí a ne na vědomostech Rozvíjená dovednost: Hören Organizační forma: samostatná práce Řečové prostředky učitele: Schreibe eine Zahl in jedem Viereck. Numer eins, zwei, drei, vier, fünf, sechs, sieben, acht, neun, zehn.

Řečové prostředky žáka: Eins, zwei, drei, vier, fünf, sechs, sieben, acht, neun, zehn.

Metodický postup: 1. Učitel rozdá každému žákovi papír, na kterém je nakreslena prázdná tabulka složená z pěti čtverců. Žák do každého čtverce napíše jedno číslo od 1 do 10. U: „Schreibe eine Zahl in jedem Viereck.“ 2. Učitel losuje lístky z osudí (klobouk, plastová dóza) a čte čísla, která jsou na nich napsána. U: „Numer drei (eins, zwei, vier, fünf, sechs, sieben, acht, neun, zehn).“ Pokud si tato čísla žáci zapsali do tabulky, postupně je škrtají. Vyhrává ten, kdo má jako první škrtnuta všechna čísla. 3. Kontrola. Žák, který vyškrtal všechna pole tabulky, přečte čísla, která si do tabulky na začátku napsal. Učitel posoudí, zda žák skutečně zaškrtal správná čísla. Hra trvá tak dlouho, dokud nedohrají všichni žáci.

Prostředky a materiály: tabulka, osudí.

60





Všeobecný cíl: žák sestaví z písmen slovo Jazykový cíl: žáci si zopakují psaní čísel Výchovný cíl: žáci pracují trpělivě Rozvíjená dovednost: Schreiben Organizační forma: samostatná práce Řečové prostředky učitele: Ihr bekommt ein Arbeitsblatt. Dana, lies die Aufgabe vor. Té, á, c, h. (a hláskování dalších čísel do 10). Was ist das? Gut. Das ist alles für heute. Ich wünsche allen schöne Woche. Auf Wiedersehen.

Řečové prostředky žáka: Suche die Zahlen. Eins, zwei, drei, vier, fünf, sechs, sieben, acht, neun, zehn. Ergänze. Auf Wiedersehen.

Metodický postup: 1. Učitel rozdá žákům pracovní list. U: „Ihr bekommt ein Arbeitsblatt.“ U: „Peter, lies die Aufgabe vor.“ Ž: „Suche die Zahlen.“ Podle způsobu zadání úkolu bude pravděpodobně všem žákům jasné, co mají dělat. Drobné nejasnosti učitel individuálně dovysvětlí. 2. Samostatná práce žáků. 3. Vyhodnocení. Učitel přečte vždy skupinu písmen a zeptá se: U: „Té, á, c, h. Was ist das?“ Ž: „Acht.“ U: „Gut.“ Tímto způsobem si žáci společně zkontrolují celé cvičení. 4. Zadání domácího úkolu. U: „Ihr bekommt ein Arbeitsblatt. Dana, lies die Aufgabe vor.“ Ž: „Ergänze.“ Všichni žáci určitě pochopí, že mají zadaný příklad vypočítat a doplnit výsledek. Slabším žákům učitel vysvětlí, co mají za domácí úkol udělat. 61

5. Ukončení hodiny + rozloučení. U: „Das ist alles für heute. Ich wünsche allen schöne Woche. Auf Wiedersehen.“ Ž: „Auf Wiedersehen.“


62

3.5. Tiere (Zvířata) Téma: Tiere (zvířata)


Aktivita: Begrüßung (pozdravení), Korrektur der


Hausaufgabe (oprava domácího úkolu), Puzzle

Všeobecný cíl: žáci rozvíjí vlastní představivost, vnímání tvarů, kombinační schopnosti

Jazykový cíl: žáci si osvojí názvy zvířat Výchovný cíl: žáci pracují ohleduplně a vzájemně se tolerují Rozvíjená dovednost: Sprechen Organizační forma: práce ve dvojicích či trojicích Řečové prostředky učitele: Guten Tag, Kinder! Wir korrigieren die Hausaufgabe. Nimm das Arbeitsblatt. David, lies die erste Aufgabe vor. Spielt Puzzle. Wer ist auf dem Bild? Die Katze, der Hund, der Elefant, der Vogel, das Schwein, der Fisch, die Maus, das Schaf, die Kuh, das Pferd. Ja, richtig. Nein, falsch. Wer noch?

Řečové prostředky žáka: Guten Tag! Sieben minus vier ist drei (a obdobné příklady na počítání do 10). Die Katze, der Hund, der Elefant, der Vogel, das Schwein, der Fisch, die Maus, das Schaf, die Kuh, das Pferd.

Metodický postup: 1. Pozdravení, uvítání. U: „Guten Tag, Kinder!“ Ž: „Guten Tag!“ 2. Oprava domácího úkolu. U: „Wir korrigieren die Hausaufgabe.“ U: „Nimm das Arbeitsblatt. David, lies die erste Aufgabe vor.“ Ž: „Sieben minus vier ist drei.“ U: „Richtig.“ Takto si společně zkontrolují celou domácí úlohu.

63

2. Učitel rozdělí žáky do skupin po dvou až třech. Každá skupina obdrží obálku s rozstříhanými obrázky zvířat. Pro jednoduchost je vhodné jeden obrázek rozstříhat na dva díly, aby skládání nezabralo žákům příliš mnoho času. Na jedné části obrázku je napsán vlastní název zvířete, na druhé příslušný člen. Úkolem žáků je složit obrázky jednotlivých zvířat. U: „Spielt Puzzle!“ 3. Učitel vede se žáky rozhovor: U: „Wer ist auf dem Bild?“ Ž: „Das Pferd.“ Učitel vždy znovu název zvířete zopakuje, aby žáci slyšeli správnou výslovnost. U: „Ja, richtig. Das Pferd.“ U: „Wer noch?“

Prostředky a materiály: pracovní list s vypracovaným domácím úkolem, příloha č. 11.

64

Téma: Tiere (zvířata)


Aktivita: Wer ist das? (Kdo to je?)


Všeobecný cíl: žáci tvoří otázky, žáci vedou rozhovor Jazykový cíl: žáci si upevní slovní zásobu a procvičí otázku „Wer ist das?“ Výchovný cíl: žáci sociálně komunikují se skupinou Rozvíjená dovednost: Sprechen Organizační forma: plénum Řečové prostředky učitele: Wer ist das? Ja, richtig. Nein, falsch. Řečové prostředky žáka: Wer ist das? Das ist die Katze, der Hund, der Elefant, der Vogel, das Schwein, der Fisch, die Maus, das Schaf, die Kuh, das Pferd. Ja, richtig. Nein, falsch.

Metodický postup: 1. Učitel má k dispozici nerozstříhané obrázky týchž zvířat. Postupně je ukazuje žákům a ptá se: U: „Wer ist das?“ Ž: „Das ist die Kuh.“ U: „Ja, richtig. / Nein, falsch.“ Poskládané puzzle slouží žákům jako nápověda. 2. Učitel má v pytlíčku přichystané obrázky týchž zvířat, které vystříhal z různých časopisů, kalendářů. Každý žák (i učitel) si vylosuje jeden obrázek. U: „Wer ist das?“ Ž 1: „Das ist der Hund.“ U: „Ja, richtig.“ Ž 1: „Wer ist das?“ Ž 2: „Das ist die Maus.“ Ž 1: „Ja, richtig.“

Prostředky a materiály: nerozstříhané obrázky zvířat.

65

Téma: Tiere (zvířata)




Všeobecný cíl: žáci se orientují v textu Jazykový cíl: žáci si upevní názvy zvířat a procvičí si jejich pravopis Výchovný cíl: žáci pracují pečlivě, trpělivě Rozvíjená dovednost: Schreiben, Sprechen Organizační forma: samostatná práce, plénum Řečové prostředky učitele: Lies die Aufgabe vor. Suche 10 Tiere und schreibe sie mit dem Artikel auf die Zeile. Welche Tiere sind im Buchstabenfeld? Ja, richtig. Nein falsch. Wer noch? Ordne die Wörter nach dem Alphabet und schreib sie ganz unten. Jeder bekommt ein Arbeitsblatt. Peter, lies die Aufgabe vor. Das ist alles für heute. Ich wünsche allen schöne Woche. Auf Wiedersehen.

Řečové prostředky žáka: Suche im Buchstabenfeld 10 Tiere und schreibe sie mit dem Artikel auf die Zeile. Der Fisch, die Katze, der Hund, das Schaf, der Elefant, der Vogel, die Maus, die Kuh, das Pferd, das Schwein. Ergänze. Auf Wiedersehen.

Metodický postup: 1. Učitel rozdá každému dítěti jeden pracovní list. Společně si nahlas přečtou zadání úkolu a vysvětlí si, co budou dělat. U: „Lies die Aufgabe vor.“ Ž: „Suche im Buchstabenfeld 10 Tiere und schreibe sie mit dem Artikel auf die Zeile.“ Učitel žákům pomůže přeložit zadání úkolu. 2. Samostatná práce žáků. Pro rychlejší žáky má učitel připravenou aktivitu „navíc“: U: „Ordne die Wörter nach dem Alphabet und schreib sie ganz unten.“ 3. Vyhodnocení. U: „Welche Tiere sind im Buchstabenfeld?“ Ž 1: „Das Schwein.“ U: „Ja, richtig./Nein falsch.“ U: „Wer noch?“ Ž 2: „Die Kuh.“ U: „Richtig.“ 66

Postupně žáci jmenují všechna zvířata, která našli v osmisměrce. 4. Zadání domácího úkolu. U: „Jeder bekommt ein Arbeitsblatt.“ U: „Peter, lies die Aufgabe vor.“ Ž: „Ergänze.“ Učitel česky domácí úkol dovysvětlí, aby všichni žáci věděli, co mají dělat. Poradí jim, že pokud si nejsou jisti, jak se které zvíře píše, mohou hledat nápovědu v osmisměrce. 5. Ukončení hodiny + rozloučení. U: „Das ist alles für heute. Ich wünsche allen schöne Woche. Auf Wiedersehen.“ Ž: „Auf Wiedersehen.“

Prostředky a materiály: příloha č. 12 , příloha č. 13.

67

Téma: Wiederholung der Tiere (opakování zvířat)



Doba trvání: 20min

Hausaufgabe (oprava domácího úkolu), Wer ist das? (Kdo je to?)

Všeobecný cíl: žáci se umí vyjadřovat, žáci tvoří otázky a reagují na ně Jazykový cíl: žáci si procvičí společně se slovní zásobou k tématu otázku „Wer ist das?“

Výchovný cíl: žáci komunikují vzájemně mezi sebou a s učitelem Rozvíjená dovednost: Sprechen Organizační forma: plénum Řečové prostředky učitele: Guten Tag, Kinder! Wir korrigieren die Hausaufgabe. Nimm das Arbeitsblatt. Komm und schreib das an die Tafel. Wer ist das? Ja, richtig. Nein, falsch.

Řečové prostředky žáka: Guten Tag! Richtig. Falsch. Wer ist das? Das ist die Katze, der Hund, der Elefant, der Vogel, das Schwein, der Fisch, die Maus, das Schaf, die Kuh, das Pferd. Ja, richtig. Nein, falsch.

Metodický postup: 1. Pozdravení, uvítání. U: „Guten Tag, Kinder!“ Ž: „Guten Tag!“ 2. Kontrola domácího úkolu. U: „Wir korrigieren die Hausaufgabe. Nimm das Arbeitsblatt.“ Učitel ukáže žákům vždy jeden obrázek a ptá se: U: „Wer ist das?“ Ž 1: „Das ist das Pferd.“ U: „Komm und schreib das an die Tafel.“ Takto si společně zkontrolují celý domácí úkol. 3. Žáci se postaví do prostoru a vytvoří kruh. Učitel položí do kruhu obrázky zvířat. Každý žák si jeden vybere. Učitel se postupně ptá všech žáků: U: „Peter, wer ist das?“ 68

P: „Das ist die Kuh.“ U: „Ja, richtig. /Nein, falsch.“ 4. Učitel drží v ruce míč. Ukáže žákům svůj obrázek a zeptá se: U: „Wer ist das?“ Po položení otázky hodí učitel míč některému žákovi a ten odpoví: Ž 1: „Das ist der Hund.“ U: „Ja, richtig.“ Ž 1: „Wer ist das?“ Po položení otázky hodí žák 1 míč některému ze spolužáků. Ž 2: „Das ist die Maus.“ Ž 1: „Ja, richtig.“

Prostředky a materiály: pracovní list s vypracovaným domácím úkolem, obrázky zvířat, míč.

69



Aktivita: Partnersuchspiel (hledání partnera do


dvojice). Was erinnerst du? (Na co si vzpomeneš?)

Všeobecný cíl: žáci si procvičí pamět a představivost Jazykový cíl: žáci si zopakují slovní zásobu k tématům „Tiere“ a „Zahlen“, žáci si upevní psaní zvířat

Výchovný cíl: žáci spolupracují ve dvojicích Rozvíjená dovednost: Schreiben, Lesen Organizační forma: práce ve dvojicích Řečové prostředky učitele: Suche ein Bild. Suche deinen Partner. Schreibt die Tiere, die ihr kennt. Ja, richtig. Nein, falsch. Wieviel Tiere habt ihr?Welche?

Řečové prostředky žáka: Die Katze, der Hund, der Elefant, der Vogel, das Schwein, der Fisch, die Maus, das Schaf, die Kuh, das Pferd, eins, zwei, drei, vier, fünf, sechs, sieben, acht, neun, zehn.

Metodický postup: 1. Každý žák si ve třídě najde jeden díl puzzle. U: „Suche ein Bild.“ Poté hledá k sobě svého partnera, který doplní jeho obrázek. U: „Suche deinen Partner.“ 2. Následně se každá dvojice odebere na libovolné místo ve třídě. Na volný list papíru žáci napíší co nejvíce zvířat, která si zapamatovali. 3. Vyhodnocení. Každá dvojice řekne, kolik zvířat napsala a přečte je. U: „Wieviel Tiere habt ihr?“ Ž: „Vier (eins, zwei, drei, fünf, sechs, sieben, acht, neun, zehn).“ U: „Welche?“ Ž: „Die Katze, der Hund, der Elefant, der Vogel, das Schwein, der Fisch, die Maus, das Schaf, die Kuh, das Pferd.“

Prostředky a materiály: puzzle zvířat, tužka, papír.

70



Aktivita: Arbeit mit den Bildern (práce s obrázky)


Všeobecný cíl: žáci se prosadí ve skupině vhodným způsobem Jazykový cíl: žáci si procvičí slovní zásobu k tématům „Tiere“ a „Zahlen“, žáci si zopakují otázku „Wer ist das?“

Výchovný cíl: žáci se chovají ohleduplně Rozvíjená dovednost: Sprechen, Hören Organizační forma: plénum Řečové prostředky učitele: Wer ist das? Ja, richtig. Nein, falsch. Weißt du schon? Jeder bekommt ein Arbeitsblatt. Kreuze richtig oder falsch an. Das ist alles für heute. Ich wünsche allen schöne Woche. Auf Wiedersehen.

Řečové prostředky žáka: A drei, D vier,…Das ist die Katze, der Hund, der Elefant, der Vogel, das Schwein, der Fisch, die Maus, das Schaf, die Kuh, das Pferd. Wer ist das? Weißt du schon? Ja. Nein. Auf Wiedersehen.

Metodický postup: 1. Učitel má k dispozici velké obrázky zvířat. (Doporučuji přibližně velikost A2.) Zvířata však nevidíme, protože jsou ukryta pod papírovými čtverci. Každý obrázek je uložen v souřadnicovém systému. Žáci postupně odkrývají jednotlivá pole a hádají, které zvíře je na obrázku. U: „Wer ist das?“ Ž 1: „A vier.“ U: „Weißt du schon?“ Ž 1: „Nein.“ Ž 2: „D sieben.“ U: „Weißt du schon?“ Ž 2: „Ja.“ U: „Wer ist das?“ Ž 2: „Das ist die Katze (der Hund, das Schaf…).“ U: „Ja, richtig. /Nein, falsch.“ 2. Jeden žák přejme roli učitele. Odkrývá jednotlivá pole, která si ostatní žáci vybírají. Ž 1: „Wer ist das?“ 71

Ž 2: „B 5.“ Tento rozhovor pokračuje podle výše uvedeného scénáře. 3. Zadání domácího úkolu. U: „Jeder bekommt ein Arbeitsblatt. Kreuze richtig oder falsch an.“ 4. Ukončení hodiny + rozloučení. U: „Das ist alles für heute. Ich wünsche allen schöne Woche. Auf Wiedersehen.“ Ž: „Auf Wiedersehen.“


72

3.6. Farben (Barvy) Téma: Farben (barvy)




Hausaufgabe (oprava domácího úkolu), Farbkarten (barevné karty)

Všeobecný cíl: žáci rozvíjí svoji paměť Jazykový cíl: žáci si osvojí názvy barev Výchovný cíl: žáci pracují trpělivě, pozorně Rozvíjená dovednost: Sprechen Organizační forma: frontální vyučování Řečové prostředky učitele: Guten Tag, Kinder! Wir korrigieren die Hausaufgabe. Nimm das Arbeitsblatt. Das Bild Nummer 1 ist richtig oder falsch? Gut. Das ist rot (gelb, schwarz, blau, lila, rosa, braun, grau, grün, orange, weiß). Ist das rot?

Řečové prostředky žáka: Guten Tag! Richtig. Falsch. Das ist rot (gelb, schwarz, blau, lila, rosa, braun, grau, grün, orange, weiß). Ja, richtig. Das ist rot. Nein, falsch. Das ist nicht rot. Das ist gelb.

Metodický postup: 1. Pozdravení, uvítání. U: „Guten Tag, Kinder!“ Ž: „Guten Tag!“ 2. Oprava domácího úkolu. U: „Wir korrigieren die Hausaufgabe. Nimm das Arbeitsblatt.“ U: „Das Bild Nummer 1 ist richtig oder falsch?“ Ž: „Richtig.“ U: „Gut.“ Tímto způsobem si společně zkontrolují celý domácí úkol. 3. Učitel přinese do výuky tvrdé barevné papíry přibližně formátu A 5 a postupně žákům jednotlivé barvy představí. Vybere si jednu kartu, ukáže ji žákům a řekne: U: „Das ist blau.“ 73

Žáci zopakují: Ž: „Das ist blau.“ Představenou barvu umístí učitel na magnetickou tabuli a napíše pod ní její název. Takto prezentuje žákům všechny barvy. 4. Učitel sejme barevné karty z magnetické tabule, zvedne jednu kartu a ptá se: U: „Ist das rot?“ Ž: „Ja, richtig. Das ist rot. / Nein, falsch. Das ist nicht rot. Das ist gelb.“ 5. Učitel rozdá barevné karty žákům. Jejich úkolem je karty správně přiřadit k jejich názvům na magnetické tabuli.

Prostředky a materiály: pracovní list s vypracovaným domácím úkolem, magnetická tabule, tvrdé barevné papíry.

74

Téma: Die Farben (barvy)


Aktivita: die Palette (paleta)


Všeobecný cíl: žáci rozvíjí svoji paměť Jazykový cíl: žáci si upevní slovní zásobu k tématu, žáci píší názvy barev Výchovný cíl: žáci pracují samostatně Rozvíjená dovednost: Schreiben, Lesen Organizační forma: samostatná práce Řečové prostředky učitele: In der Klasse sind die Farbkarten. Auf der hinteren Seite steht, wie die Farbe heißt. Hier hast du dieses Arbeitsblatt. Male aus und beschreibe. Wie ist das? Ja, richtig. Nein, falsch. Richtig. Falsch. Ist das braun (rot, gelb…)?

Řečové prostředky žáka: Das ist rot (gelb, schwarz…). Ja, richtig. Das ist rot. Nein, falsch. Das ist nicht rot. Das ist gelb.

Metodický postup: 1. Učitel rozmístí po třídě malé barevné kartičky, na jejichž druhé straně je napsán německý název příslušné barvy. U: „In der Klasse sind die Farbkarten. Auf der hinteren Seite steht, wie die Farbe heißt.“ (učitel názorně ukáže) 2. Každý žák dostane nevybarvenou malířskou paletu. U: „Hier hast du dieses Arbeitsblatt.“ Jeho úkolem je ji vybarvit a na příslušné linky doplnit názvy barev. Pokud si žák s některou barvou neví rady, najde si ve třídě příslušnou barevnou kartičku, obrátí ji, přečte si název barvy, vrátí do původní polohy a zapíše si barvu do pracovního listu. 3. Vyhodnocení. Učitel ukazuje jednotlivé barevné karty a žáci podle vybarvené palety říkají, jakou mají barvu. U: „Wie ist das?“ Ž: „Das ist rot (blau, braun…).“ U: „Ja, richtig. / Nein, falsch.“ Učitel se také může ptát: U: „Ist das braun?“ (ukazuje barevnou kartičku) 75

Ž: „Ja, das ist braun. / Nein, das ist rot.“ U: „Richtig. / Falsch.“

Prostředky a materiály: příloha č. 16, barevné karty s německým popisem na druhé straně.

76

Téma: Die Farben (barvy)


Aktivita: Partnersuchspiel (hledání partnera)


Všeobecný cíl: žáci si rozvíjí pamět Jazykový cíl: žáci si zopakují názvy barev a zvířat Výchovný cíl: žáci spolupracují ve dvojicích Rozvíjená dovednost: Sprechen Organizační forma: plénum Řečové prostředky učitele: Suche deinen Partner. Der Elefant ist grau. Das Schwein ist rosa. Das Pferd ist braun. Der Hund ist schwarz. Wie ist der Elefant? Ja, richtig. Nein, falsch. Wer ist schwarz? Gut. Jetzt die Hausaufgabe. Das ist alles für heute. Ich wünsche allen schöne Woche. Auf Wiedersehen.

Řečové prostředky žáka: Der Elefant ist grau. Das Schwein ist rosa. Das Pferd ist braun. Der Hund ist schwarz. Wie ist der Elefant (der Hund, die Katze, das Pferd…)? Wer ist schwarz (braun, rot, blau…)? Auf Wiedersehen.

Metodický postup: 1. Každý žák ve třídě dostane náhodně vybranou kartu. Na polovině z celkového počtu karet jsou napsány názvy barev v němčině, na ostatních jsou barevné obrázky zvířat s německým výrazem pro ně. Úkolem žáka je vytvořit dvojici s některým ze spolužáků tak, aby si jejich kartičky odpovídaly. Např. k obrázku šedého slona s německým výrazem „der Elefant“ by patřila do dvojice kartička s nápisem „grau“. Celkem existují čtyři páry karet. U: „Suche deinen Partner.“ 2. Každá dvojice vytvoří z páru kartiček jednoduchou větu vložením slovesa „ist“ mezi obsah jednotlivých kartiček a nahlas ji přečte. Např. Ž 1: „Der Elefant ist grau.“

(při tom ukáže ostatním žákům šedého slona)

Ž 2: „Das Schwein ist rosa.“ (při tom ukáže ostatním žákům růžové prase) Ž 3: „Das Pferd ist braun.“

(při tom ukáže ostatním žákům hnědého koně)

Ž 4: „Der Hund ist schwarz.“ (při tom ukáže ostatním žákům černého psa) 3. Učitel pověsí na magnetickou tabuli zvětšené kartičky barevných obrázků s německým ekvivalentem. Společně si ještě jednou přečtou jednotlivé věty. 4. Učitel se ptá žáků: 77

U: „Wie ist der Elefant?“ Ž: „Der Elefant ist grau.“ U: „Ja, richtig.“ U: „Wer ist schwarz?“ Ž: „Der Hund ist schwarz.“ U: „Gut.“ 5. Žáci tvoří otázky „Wie ist…?“ „Wer ist…?“ a ptají se mezi sebou vzájemně. Používají také ostatní zvířata, která se naučili v dřívější hodině. 6. Zadání domácího úkolu. U: „Jetzt die Hausaufgabe. Dvakrát týdně barevně pojmenuješ věci ve svém pokojíčku. Ukážeš na nějaký předmět a řekneš: Das ist blau. Das ist rot. Pokud se ti podaří, pozvi na své vystoupení rodiče.“ 7. Ukončení hodiny + rozloučení. U: „Das ist alles für heute. Ich wünsche allen schöne Woche. Auf Wiedersehen.“ Ž: „Auf Wiedersehen.“

Prostředky a materiály: magnetická tabule, příloha č. 17.

78

Téma: Widerholung der Farben (opakování barev)

Místo konání: park

Aktivita: Begrüßung (pozdravení), Korektur der


Hausaufgabe (oprava domácího úkolu), Farbkarten (barevné karty)

Všeobecný cíl: žáci si rozvíjí paměť Jazykový cíl: žáci si zopakují slovní zásobu k tématu Výchovný cíl: žáci dodržují herní pravidla Rozvíjená dovednost: Sprechen, Schreiben Organizační forma: plénum, samostatná práce Řečové prostředky učitele: Guten Tag, Kinder! Welche Farbe kennst du? Drei, zwei, eins, los. Nummer 1 ist... Nummer 2 ist...

Řečové prostředky žáka: Guten Tag! Rot, blau, gelb, grün, rosa, lila, braun, grau, schwarz, weiß, orange.

Metodický postup: 1. Pozdravení, uvítání: U: „Guten Tag, Kinder!“ Ž: „Guten Tag!“ 2. Cestou do parku se učitel žáků ptá, jak se jim podařil domácí úkol, zda si skutečně barevně pojmenovali věci v pokojíku. Následně si společně všechny barvy připomenou. U: „Welche Farbe kennst du?“ Ž: „Rot, blau, gelb, grün, rosa, lila, braun, grau, schwarz, weiß, orange.“ 3. Žáci hrají cestou hru čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku. Jeden žák řekne následující větu: Ž: „Čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku - blau.“ Po vyřčení této věty se snaží chytnout některého ze spolužáků, který se nedrží předmětu modré barvy. Chycený se stává honičem v následujícím kole. Žáci si libovolně volí jednotlivé barvy. 4. Učitel rozmístí po parku 11 kartiček. Na každé kartičce je velký barevný puntík a nad ním jedno z čísel 1 - 10. Každý žák obdrží list papíru, na kterém jsou pod sebou předepsané číslice 1 – 10. Žáci běhají po parku, hledají kartičky a k číslům na papíře 79

přiřazují barvy. Vyhrává ten, kdo správně vyplní všech 11 barev v nejkratším čase. Učitel žáky odstartuje: U: „Drei, zwei, eins, los.“ 5. Společné vyhodnocení. Učitel říká čísla a žáci barvu, kterou k nim přiřadili. U: „Nummer eins ist…“ Ž: „Rot.“ Učitel pochválí nejen výherce, ale všechny žáky, kteří se snažili.

Prostředky a materiály: karty s barevnými puntíky, papíry s předepsanými čísly 1 – 10.

80

Téma: Wiederholung der Farben (opakování barev)


Aktivita: Was entsteht? (Co vznikne?)


Všeobecný cíl: žáci si rozvíjí paměť Jazykový cíl: žáci trénují poslech, žáci si opakují názvy barev Výchovný cíl: žáci pracují trpělivě Rozvíjená dovednost: Hören Organizační forma: frontální vyučování Řečové prostředky učitele: Jeder bekommt ein Arbeitsblatt. A 4 ist rot. Male, was ich sage. Was ist auf dem Bild? Das ist der Drachem.

Řečové prostředky žáka: Danke. Noch einmal, bitte. A 5 ist blau. Ja, richtig. / Nein, falsch.

Metodický postup: 1. Učitel rozdá každému žákovi prázdnou čtvercovou síť umístěnou v souřadnicovém systému. U: „Jeder bekommt ein Arbeitsblatt.“ Ž: „Danke.“ Učitel řekne zadání úkolu: U: „Male, was ich sage.“ Učitel vymezí pomocí souřadnic jeden čtvereček a přiřadí mu konkrétní barvu. U: „A 4 ist rot.“ Žák si najde v souřadnicovém systému odpovídající čtvereček a vybarví jej příslušnou barvou (v našem případě červenou). Takto pokračují, dokud jim nevznikne obrázek. Pokud žák nepostřehne nějaké políčko, zeptá se: Ž: „Noch einmal, bitte.“ 2. Vyhodnocení. U: „Was ist auf dem Bild?“ Žáci pravděpodobně neví, a proto jim učitel poradí. U: „Das ist der Drache.“ Žáci podle své vyplněné barevné sítě říkají: Ž 1: „A 5 ist blau.“ 81

Ostatní žáci jej poslouchají a podlé své sítě kontrolují. Ž: „Ja, richtig. / Nein, falsch.“

Prostředky a materiály: příloha č. 18, pastelky.

82

Téma: Wiederholung der Farben (opakování barev)


Aktivita: die verwirrten Farben (popletené barvy)


Všeobecný cíl: žáci si rozvíjí paměť Jazykový cíl: žáci si opakují slovní zásobu k tématům: barvy, zvířata Výchovný cíl: žáci spolupracují ve dvojicích Rozvíjená dovednost: Sprechen Organizační forma: práce ve dvojicích Řečové prostředky učitele: Wer ist das? Wie ist die Kuh (das Schaf, der Hund…)? Bildet die Gruppen zu zweit. Wie ist das Pferd? Jeder bekommt ein Arbeitsblatt. Male die Tiere aus. Das ist alles für heute. Ich wünsche allen schöne Woche. Auf Wiedersehen.

Řečové prostředky žáka: Das ist die Kuh (der Elefant, das Schwein, die Katze, der Hund, die Maus, der Fisch, der Vogel, das Pferd, das Schaf). Die Kuh (der Hund, die Katze…) ist braun (weiß, grau…). Das Pferd ist grün. Die Katze ist gelb. Das Schwein ist blau. Der Elefant ist rot.

Metodický postup: 1. Učitel ukazuje žákům barevné obrázky zvířat – ovce, pes, kočka, kráva, prase, ryba, myš, slon, pták, kůň a ptá se: U: „Wer ist das?“ Ž: „Das ist die Kuh.“ U: „Wie ist die Kuh?“ Ž: „Die Kuh ist braun.“ 2. Žáci vytvoří dvojice. U: „Bildet die Gruppen zu zweit.“ Jeden ze dvojice vběhne do herního území, kde jsou na zemi náhodně rozmístěny barevné obrázky (modré prase, zelený kůň, černý slon a žlutá kočka). Úkolem tohoto žáka je zapamatovat si obsah obrázku, doběhnout na hranici území, kde na něj čeká jeho partner (ten do území nemá přístup) a v němčině svému partnerovi říci, co je na obrázku. Ž: „Das Pferd ist grün.“ Druhý z dvojice vyslechne větu v němčině a namaluje na připravený papír její obsah. 83

Po dvou nakreslených obrázcích se žáci ve dvojici vystřídají. 3. Všichni žáci si pak vzájemně mezi sebou porovnají namalované obrázky a společně se pokusí popletené barvy opravit. U: „Wie ist das Pferd?“ Ž: „Das Pferd ist braun.“ 3. Zadání domácího úkolu. U: „Jeder bekommt ein Arbeitsblatt. Male die Tiere aus.“ Aby byl úkol všem žákům srozumitelný, vysvětlí jej učitel i v mateřském jazyce. 4. Ukončení hodiny + rozloučení. U: „Das ist alles für heute. Ich wünsche allen schöne Woche. Auf Wiedersehen.“ Ž: „Auf Wiedersehen.“


84

3.7. Nikolaustag (Den, kdy chodí Mikuláš) Téma: Der Nikolaustag (den, kdy chodí Mikuláš)




Hausaufgabe, der Irrgarten (bludiště)

Všeobecný cíl: žáci rozvíjí svoji pozornost a přesnost Jazykový cíl: žáci si osvojí slovní zásobu – Mikuláš, čert, anděl Výchovný cíl: žáci rozlišují mezi dobrem a zlem Rozvíjená dovednost: Sprechen, Schreiben Organizační forma: samostatná práce, plénum Řečové prostředky učitele: Guten Tag, Kinder! Wir korrigieren die Hausaufgabe. Zeig mir die Hausaufgabe. Richtig. Sehr gut. Wer ist das? Hier hast du dieses Arbeitsblatt. Suche, wie man „Mikuláš“, „čert“ und „anděl“ sagt und schreib das unter dem Bild.

Řečové prostředky žáka: Guten Tag! der Hund, die Katze, das Schwein, die Maus, die Kuh, der Elefant, der Fisch, das Schaf, der Vogel, das Pferd. Das ist der Nikolaus (der Teufel, der Engel).

Metodický postup: 1. Pozdravení, uvítání. U: „Guten Tag, Kinder!“ Ž: „Guten Tag!“ 2. Kontrola domácího úkolu. U: „Wir korrigieren die Hausaufgabe. Zeig mir die Hausaufgabe.“ U: „Richig. Sehr gut.“ 3. Učitel ukáže postupně žákům obrázek Mikuláše, čerta a anděla a ptá se: U: „Wer ist das?“ Žáci nereagují, protože tato slova neumí do němčiny přeložit. 4. Učitel rozdá žákům pracovní list, na kterém je nakresleno bludiště. U: „Suche, wie man „Mikuláš“, „čert“ und „anděl“ sagt und schreib das unter dem Bild.“ 85

Žák si zvolí obrázek, který chce vyjádřit německým slovíčkem. Vyhledá začátek čáry nejblíže tomuto obrázku a postupuje po ní tak dlouho, až nalezne její konec. U něj objeví německé slovo vyjadřující obsah obrázku a zapíše jej na linku pod příslušný obrázek. Žáci tak sami za pomocí bludiště odhalí, jak se řekne „Mikuláš“, „čert“ a „anděl“. 5. Učitel znovu ukazuje žákům obrázky Mikuláše, čerta a anděla. Na jeho otázku už dovedou děti reagovat. U: „Wer ist das?“ Ž: „Das ist der Nikolaus (der Teufel, der Engel).“ 6. Učitel diskutuje se žáky v češtině o tom, co jednotlivé postavy symbolizují. Řeší otázku dobra a zla, odměny a trestu apod.

Prostředky a materiály: pracovní list s vypracovaným domácím úkolem, obrázky Mikuláše, čerta a anděla, příloha č. 21.

86

Téma: Der Nikolaustag (den, kdy chodí Mikuláš)


Aktivita: Was ist im Nikolaus’s Sack? (Co je


v Mikulášově vaku?)

Všeobecný cíl: žáci pracují s elektronickým slovníkem na internetu Jazykový cíl: žáci si rozšíří slovní zásobu k tématu Výchovný cíl: žáci spolupracují ve dvojicích Rozvíjená dovednost: Sprechen Organizační forma: práce ve dvojicích, samostatná práce Řečové prostředky učitele: Jeder bekommt ein Arbeitsblatt. Das ist der Nikolaus und das ist der Sack. Was ist im Nikolaus’s Sack? Lies ganz unten. Male, was in den Nikolaus’s Sack gehört. Schreibe! Weiter. Ist „das“ im Nikolaus’s Sack?

Řečové prostředky žáka: Die Banane, der Apfel, die Mandarine, die Orange, die Erdnuß, die Dattel, die Schokolade, die Oblate, der Bonbon, die Praline. Ja, der Bonbon ist / ist nicht im Nikolaus’s Sack.

Metodický postup: 1. Učitel rozdá žákům pracovní list a názorně ukáže na obrázku Mikuláše, co je to „der Sack“. Následně jim rozdá pracovní list. U: „Jeder bekommt ein Arbeitsblatt.“ U: „Das ist der Nikolaus und das ist der Sack.“ (při tom ukazuje) 2. Učitel prochází se žáky pracovní list. U: „Was ist im Nikolaus’s Sack? Lies ganz unten.“ Ž 1: „Die Banane.“ Ž 2: „Der Apfel.“ Žáci postupně přečtou všechna slova. 3. Některým slovíčkům žáci rozumí, jiná si musí vyhledat ve slovníku na internetu. Učitel jim vysvětlí, jak takový slovník funguje. Žáci se posadí po dvojicích k počítači a postupují podle návodu učitele. U: „Schreib „www.seznam.cz“, klikni na „slovník“ a pak na „německo-český“. Slovíčko, které chceš přeložit, napiš do prázdné kolonky (učitel ukáže) a kurzorem myši potvrď nabídku „ přelož“.“ 87

Všechny kroky dělá i učitel na svém počítači a promítá je projektorem na plátno, aby žáci měli kontrolu. Žákům, kterým se práce nedaří, učitel individuálně pomůže. 4. Žáci ve dvojicích hledají k německým výrazům české ekvivalenty a doplňují je každý sám do pracovního listu. Až mají všechna slovíčka přeložená, posadí se zpátky do lavic a dokreslí vše do mikulášského vaku. U: „Male, was in den Nikolaus’s Sack gehört.“ 5. Učitel má obrázky všech dobrot a veškerého ovoce, které donesl „náš“ Mikuláš. Ukáže vždy jeden obrázek a ptá se: U: „Ist „das“ im Nikolaus’s Sack?“ Ž: „Ja, der Bonbon ist im Nikolaus’s Sack.“ Pro pobavení se může učitel zeptat: U: „Ist die Katze im Nikolaus’s Sack?“ Ž: „Nein, die Katze ist nicht im Nikolaus’s Sack.“

Prostředky a materiály: obrázky Mikuláše, čerta a anděla, počítače s připojením na internet, projektor, pastelky, příloha č. 22.

88



Aktivita: das Lied Lieber guter Nikolas (píseň


Milý dobrý Mikuláši)

Všeobecný cíl: hlasová výchova Jazykový cíl: žáci si procvičí čtení, výslovnost a rozšíří slovní zásobu Výchovný cíl: žáci mají radost z obdarovávání druhých Rozvíjená dovednost: Sprechen Organizační forma: plénum Řečové prostředky učitele: Wer ist das? Wir singen das Lied Lieber guter Nikolas. Ich lese vor. Lest mit mir. Wir übersetzen den Text.

Řečové prostředky žáka: Das ist der Nikolaus. Metodický postup: 1. Učitel ukáže žákům obrázek Mikuláše a pro připomenutí se zeptá: U: „Wer ist das?“ Ž: „Das ist der Nikolaus.“ Učitel žáky motivuje tím, že si právě o Mikuláši společně zazpívají píseň. U: „Wir singen das Lied Lieber guter Nikolas.“ Učitel rozdá všem žákům text písně. 2. Učitel přečte text písně nejdříve sám. Žáci sledují očima text. U: „Ich lese vor.“ 3. Napodruhé čtou text žáci společně s učitelem. U: „Lest mit mir.“ 4. Poté si společně přeloží text písně. U: „Wir übersetzen den Text.“ 5. Učitel zahraje jednou melodii a napodruhé se žáci k němu připojují svým zpěvem. Žáci mohou hudební doprovod obohatit hrou na hudební nástroj.

Prostředky a materiály: příloha č. 23, hudební nástroje.

89



Aktivita: die Bescherung (nadílka)


Všeobecný cíl: podpora přátelských vztahů Jazykový cíl: žáci si zopakují názvy sladkostí a ovoce Výchovný cíl: žák poděkuje za mikulášskou nadílku Rozvíjená dovednost: Sprechen Organizační forma: plénum Řečové prostředky učitele: Bitte. Was ist das? Jeder bekommt ein Arbeitsblatt. Übersetz diese Wörter. Das ist alles für heute. Ich wünsche allen schöne Woche. Auf Wiedersehen.

Řečové prostředky žáka: Danke schön. Das ist die Schokolade (die Banane, der Apfel, die Mandarine, die Orange, die Erdnuß, die Dattel, die Oblate, der Bonbon, die Praline). Auf Wiedersehen.

Metodický postup: 1. Na závěr hodiny má učitel pro žáky připravenou mikulášskou nadílku. Pro zpestření se může převléct do mikulášského kostýmu. Učitel přinese látkový pytlík, ve kterém jsou různé sladkosti a ovoce. Obchází postupně celou třídu a nabízí žákům. U: „Bitte.“ Ž: „Danke schön.“ U: „Was ist das?“ Ž: „Das ist die Schokolade.“ 2. Zadání domácího úkolu. U: „Jeder bekommt ein Arbeitsblatt. Übersetz diese Wörter. Přelož následující slova. Jsou to slova, která se vztahují k tématu, která budeme probírat příští hodinu. Pokud máš doma internet, tak pomocí internetového slovníku, pokud ne, použij slovník v knižní podobě.“ 3. Ukončení hodiny + rozloučení. U: „Das ist alles für heute. Ich wünsche allen schöne Woche. Auf Wiedersehen.“ Ž: „Auf Wiedersehen.“

Prostředky a materiály: látkový pytlík se sladkostmi a ovocem, příloha č. 24.

90

Závěr Ve své diplomové práci jsem se věnovala německému jazyku na prvním stupni základní školy. Na základě studia odborné literatury jsem vypracovala její teoretickou část. Ta obsahuje stručný nástin vývoje výuky cizích jazyků na prvním stupni základní školy od vzniku samostatné Československé republiky po současnost. Zároveň zahrnuje krátce okomentovaný přehled cílů, zásad a metod cizojazyčného vyučování. V neposlední řadě jsem věnovala pozornost vybraným aspektům pedagogiky volného času, které mají úzký vztah ke zvolenému tématu. Jedním z cílů mé práce bylo udělat si představu o tom, v jakém stavu je v pátých třídách základních škol výuka cizích jazyků. K tomuto účelu jsem realizovala výzkum. Sestavila jsem dotazník a o jeho vyplnění požádala rodiče žáků pátých tříd. Počet respondentů, kteří odpověděli na dotazník, byl malý (o něco více než sto), a proto z něj nelze činit žádné obecně platné závěry. Přesto mi získané výsledky pomohly k vytvoření částečného obrazu o zájmu a stavu našeho základního školství v oblasti výuky cizích jazyků, zvláště pak jazyka německého. Přesvědčila jsem se o tom, že anglický jazyk má dnes výrazně dominantní postavení mezi cizími jazyky. O další cizí jazyky není v pátých třídách velký zájem, až nejlépe si mezi nimi stojí němčina.Tu by si rodiče také nejčastěji vybrali pro své děti, pokud by je chtěli přihlásit do volitelného kroužku cizího jazyka. Přesné procentuální vyhodnocení a grafické znázornění těchto a dalších tvrzení lze nalézt v empirické části této práce. Hlavním smyslem mého snažení bylo sestavit náplň kurzu volitelného německého jazyka pro 5. třídu základní školy. Jednotlivé aktivity v hodinách jsem se snažila volit tak, aby výuka probíhala hravou a zábavnou formou. Vzhledem k obsáhlosti předešlých částí jsem připravila pouze jedenáct hodinových lekcí, které by pokryly přibližně jednu třetinu školního roku. Uvědomuji si, že předkládám neúplný návrh kurzu německého jazyka, který by bylo třeba dopracovat na celý školní rok. Přestože nemám tento návrh v praxi ověřený, doufám, že je funkční, přínosný a lze ho použít k míněnému účelu.

91

Summary My final thesis deals on German language in a elementary school. The theoretical part is based on specialized literature and includes the development of the foreign language education at elementary schools in the area of the Czech Republic since 1918 and a commented outline of foreign language aims, principals and methods. I also paid attention to some after-school pedagogical aspects, which are closely connected to the chosen topic. One aim of my work was to have a proper grasp of foreign language education in the 5th grade of elementary schools. To this aim I directed my survey which I gave to parents of the 5th grade pupils. The number of respondents was not very big (over one hundred), that is why I can not deduce general conclusion. Nevertheless, the results helped me to be informed about the situation of foreign language education in elementary schools, especially education of German language. I convinced myself about dominant role of English among foreign languages. Other languages are not so popular; the best position after English has German. German would be chosen by parents if they had to choose another foreign language as an after school activity. Accurate assessment and graphs of them is in the empirical part of the work. The main purpose of my effort was to prepare syllable of an after-school course of German language for the 5th grade of elementary school. I tried to choose activities in lessons so that they would be attractive, entertaining and so that I could use games. Because the theoretical and empirical parts are extensive, I prepared only eleven syllables of lessons, which could cover only one third of a school year. I realize that I am not proposing a completed German language course. It should be completed with syllables for the whole school year. Despite of the fact that the proposal is not completed, I hope that it could be functional, purposeful and used for intended aim.

92

Použitá literatura 1. Autorský kolektiv. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2005. 126 s. ISBN 80-87000-02-1. 2. Autorský kolektiv. Vzdělávací program Národní škola. Praha: SPN, 1997. 162 s. ISBN 80-04-26683-5.s 3. BRYCHOVÁ, A. Handreichungen zum Seminar „Methodik und Didaktik Deutsch als Fremdsprache auf der Primarstufe“. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, 2002 (v tisku). 4. BÜTTNER, S., a kol. Tamburin 1 (Arbeitsbuch). München: Max Hueber Verlag, 1998. 79 s. ISBN 3-19-011577-X. 5. BÜTTNER, S., a kol. Tamburin 1 (Lehrbuch). 2. vyd. München: Max Hueber Verlag, 1997. 88 s. ISBN 3-19-001577-5. 6. CEMPÍRKOVÁ, J. Guten Tag, Kinder! 3 v 1. Brno: Jazyková přípravka, s.r.o., 2003. 66 s. ISBN 80-239-1184-8. 7. FILOVÁ, H. Didaktické principy. In FILOVÁ, H., a kol. Vybrané kapitoly z obecné didaktiky. Brno: Masarykova univerzita, 1996, s. 13 – 19. 8. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6. 9. HENDRICH, J., a kol. Didaktika cizích jazyků. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. 498 s. 10. CHODĚRA, R., RIES, L., a kol. Didaktika cizích jazyků na prahu nového století. Ostrava: Ostravská univerzita, 1999. 163 s. ISBN 80-7042-157-6. 11. JANÍKOVÁ, V., MICHELS – McGOVERN, M. Aspekte des Hochschulfachs: Methodik und Didaktik des Unterrichts Deutsch als Fremdsprache im Überblick. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, 2000. 97 s. ISBN 80-210-2344-9.

93

12. KOSTOVIČOVÁ, H. Co je komunikativní metoda? [online]. poslední aktualizace 9. 8. 2006 [cit. 21. února 2007].

Dostupný z WWW:

. 13. KOUŘIMSKÁ, M., a kol., Die 4 Jahreszeiten auf Deutsch : Winter. Praha: Agentura JIRCO, 2001. 101 s. ISBN 80-86550-03-6. 14. KOVÁŘÍČEK, V. Prameny k dějinám školství I. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 1984. 238 s. 15. LAZAR, E., a kol. Didaktika nemeckého jazyka. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1980. 296 s. 16. MŠMT ČR: Kompletní pedagogická dokumentace vzdělávacího programu OBECNÁ ŠKOLA, čj. 12035/97-20, včetně všech změn a doplňků (1. část pro 1. – 5. ročník) [online]. 1996, poslední aktualizace 1. 9. 2006 [cit. 14. března 2007]. Dostupné z WWW: . 17. MŠMT ČR: Kompletní pedagogická dokumentace vzdělávacího programu ZÁKLADNÍ ŠKOLA, čj. 16 847/96 – 2, včetně všech změn a doplňků [online]. 1996, poslední aktualizace 1. 9. 2006 [cit. 14. března 2007]. Dostupné z WWW: . 18. Národní program rozvoje vzdělávání: Bílá kniha. Praha: Tauris, 2001. 98 s. ISBN 80-211-0372-8. 19. Národní škola: Učební osnovy pro 1. až 5. postupný ročník všeobecně vzdělávacích škol. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1954. 219 s. 20. NELEŠOVSKÁ, A., SPÁČILOVÁ, H. Didaktika primární školy. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 254. s. ISBN 80-244-1236-5. 21. NĚMEC, J., a kol. Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času pro doplňující pedagogické studium. Brno: Paido, 2002. 119 s. ISBN 80-7315012-3. 22. NEUNER,

G.,

HUNFELD,

H.

Methoden

des

fremdsprachlichen

Deutschunterrichts. Berlin: Langenscheidt, 1993. 184 s. ISBN 3-468-49676-1. 23. PÁVKOVÁ, J., a kol. Pedagogika volného času. Praha : Portál, 2002. 231 s. ISBN 80-7178-711-6. 94

24. ROZEK GIUSTI, G., ZANATA MERCI, F. Deutsch mit Peter und Petra. Ismaning: Verlag für Deutsch, 1990. 64 s. ISBN 3-88532-343-5. 25. ŠVINGROVÁ, L. Využití mezipředmětových vztahů německého jazyka s prvoukou v integrované výuce na 1. stupni ZŠ. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, 2004. 80 l., 21 l. příl. Vedoucí diplomové práce PhDr. Alice Brychtová. 26. Učební osnovy pro 1. - 4. ročník základní školy. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. 216 s. 27. Učební osnovy pro 1. – 5. ročník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 173 s. 28. Učební osnovy pro 1. až 5. ročník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1960. 151 s. 29. Úmluva o právech dítěte. Ostrava: Aries, v.o.s., 199-. 67 s. 30. VACKOVÁ, B. Zájmové vzdělávání jako nástroj účelného využívání volného čas dětí a mládeže [online]. 2005, poslední aktualizace 6. 5. 2006 [cit. 24. března 2007]. Dostupný z WWW: .

95

Přílohy Seznam příloh Příloha č. 1: Dotazník Příloha č. 2: Píseň Ich bin ich (notový zápis a text písně) Příloha č. 3: Pohádkové bytosti (pracovní list) Příloha č. 4: Píseň Guten Tag (notový zápis a text písně) Příloha č. 5: Pozdravy (pracovní list) Příloha č. 6: Rozhovor (pracovní list) Příloha č. 7: Spojování čísel (pracovní list) Příloha č. 8: Číselná řada (pracovní list) Příloha č. 9: Popletená písmena (pracovní list) Příloha č. 10: Počítání (pracovní list) Příloha č. 11: Puzzle zvířat (obrázek) Příloha č. 12: Osmisměrka (pracovní list) Příloha č. 13: Názvy zvířat (pracovní list) Příloha č. 14: Skrytý obrázek (obrázek) Příloha č. 15: Správně nebo špatně? (pracovní list) Příloha č. 16: Malířská paleta (pracovní list) Příloha č. 17: Barevná zvířata (obrázek) Příloha č. 18: Drak (pracovní list) Příloha č. 19: Popletené barvy (obrázek) Příloha č. 20: Vymalovánky (pracovní list) Příloha č. 21: Bludiště (pracovní list) Příloha č. 22: Mikulášův vak (pracovní list) Příloha č. 23: Píseň Liber guter Nikolas (notový zápis a text písně) Příloha č. 24: Neznámá slova (pracovní list)

96

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Kurz volitelného německého jazyka pro 5. třídu základní školy PEDAGOGICKÁ FAKULTA. Diplomová práce

Recommend Documents