Masarykova univerzita Pedagogická fakulta KATEDRA ČESKÉ LITERATURY. Multikulturní výchova v čítankách pro 2. stupeň ZŠ

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta KATEDRA ČESKÉ LITERATURY

Multikulturní výchova v čítankách pro 2. stupeň ZŠ

Brno 2011

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

Mgr. Jitka Zítková, Ph.D.

Bc. Jitka Klimešová

Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V Brně dne 8. 12. 2011 Bc. Jitka Klimešová 2

Děkuji Mgr. Jitce Zítkové, Ph.D. za odbornou pomoc při zpracování této práce.

3

Obsah

Úvod.................................................................................................................................. 5 1. Pojem multikulturní výchova.................................................................................... 7 2. Základní pojmy pouţívané v multikulturní výchově ................................................ 9 2.1 Etnikum, etnicita, etnické vědomí ...................................................................... 9 2.2 Národ, národnost, národnostní menšina ........................................................... 10 2.3 Kultura, kulturní vzorce ................................................................................... 11 2.4 Rasy, rasismus, xenofobie ................................................................................ 12 2.5 Předsudek, stereotyp ........................................................................................ 13 3. Multikulturní výchova v dokumentech české vzdělávací politiky ......................... 14 3.1 Multikulturní výchova v Bílé knize ................................................................. 14 3.2 Multikulturní výchova v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní školy 15 3.2.1 Charakteristika průřezového tématu Multikulturní výchova ......................... 15 3.2.2 Přínos průřezového tématu k rozvoji osobnosti ţáka .................................... 16 3.2.3 Tematické okruhy Multikulturní výchovy ..................................................... 17 4. Multikulturní výchova v literární výchově ............................................................. 19 4.1 Práce s dětskou literaturou ............................................................................... 20 4.2 Výběr vhodné literatury ................................................................................... 20 4.3 Metodický postup při práci s literaturou obsahující multikulturní téma .......... 21 5. Kódovací kategorie obsahu ..................................................................................... 22 5.1 Pojmy, východiska a předpoklady analýzy........................................................... 23 6. Čítanky nakladatelství Nová škola ......................................................................... 25 6.1 Čítanka pro 6. ročník ........................................................................................ 25 6.2 Čítanka pro 7. ročník ........................................................................................ 27 6.3 Čítanka pro 8. ročník ........................................................................................ 30 6.4 Čítanka pro 9. ročník ........................................................................................ 31 7. Čítanky řady Nová škola – tabulka výskytu sociokulturních skupin...................... 33 8. Čítanky nakladatelství SPN .................................................................................... 35 8.1 Čítanka pro 6. ročník ........................................................................................ 35 8.2 Čítanka pro 7. ročník ............................................................................................ 37 8.3 Čítanka pro 8. ročník ............................................................................................ 38 8.4 Čítanka pro 9. ročník ............................................................................................ 40 9. Čítanky řady SPN – tabulka výskytu sociokulturních skupin ................................ 41 10. Čítanky nakladatelství Fraus .................................................................................. 43 10.1 Čítanka pro 6. ročník .................................................................................... 43 10.2 Čítanka pro 7. ročník .......................................................................................... 43 10.3 Čítanka pro 8. ročník .......................................................................................... 44 10.4 Čítanka pro 9. ročník .......................................................................................... 45 11. Čítanky řady FRAUS – tabulka výskytu sociokulturních skupin ........................ 46 Závěr ............................................................................................................................... 48 Pouţitá literatura ............................................................................................................. 50

4

Úvod Téma diplomové práce zní Multikulturní výchova v čítankách pro 2. stupeň ZŠ. Multikulturní výchova je jedním z průřezových témat Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, měla by se tedy prolínat všemi vzdělávacími oblastmi. Multikulturní výchova seznamuje ţáky s rozmanitostmi různých kultur, jejich tradicemi a hodnotami a pomáhá rozvíjet osobnost ţáka. K vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace má multikulturní výchova velmi blízko, literární výchova ji můţe poskytovat díky rozmanitým textům v čítankách dostatek prostoru. Diplomová práce tedy pojednává o zastoupení multikulturní výchovy v současných čítankách pro 2. stupeň ZŠ. Cílem diplomové práce je zjistit, v jaké míře je zastoupeno průřezové téma multikulturní výchova v současných čítankách pro 2. stupeň ZŠ (v obsahové i řídící sloţce) – konkrétně v kompletních řadách čítanek od tří nakladatelství (Fraus, SPN, Nová škola). Dalším cílem je zjistit, jakou mírou se liší zastoupení tohoto průřezového tématu v jednotlivých čítankách od různých nakladatelství pro stejné ročníky 2. stupně ZŠ. Cílem je také sledovat, zda se multikulturní výchova prolíná v čítankách pro kaţdý ročník 2. stupně ZŠ. Jako základní metoda byla zvolena metoda obsahové analýzy. Metoda obsahové analýzy zahrnuje vymezení výzkumného problému a příslušné hypotézy, stanovení výzkumných vzorků, volbu analytické jednotky obsahu, stanovení kódovacích kategorií obsahu, kvantifikaci analytických kategorií obsahu a interpretaci údajů analýzy obsahu z tabulek. Formulace výzkumného problému zní: V jaké míře je zastoupeno průřezové téma multikulturní výchova ve vybraných čítankách pro 2. stupeň ZŠ? Jedná se o deskriptivní výzkumný problém. Hypotézy se formulují jen pro relační a kauzální výzkumné problémy. Základním souborem jsou čítanky určené pro 2. stupeň ZŠ. Výběrový soubor představují kompletní řady čítanek pro 2. stupeň ZŠ od těchto tří nakladatelství: Fraus, SPN (nová řada) a Nová škola. Vybrány byly na základě obecného povědomí o uţívanosti čítanek. Analytickou jednotkou obsahu jsou texty čítanek, které se týkají tématu multikulturní výchova.

5

V obsahové analýze je rozhodující stanovení kódovacích kategorií obsahu. Jejich definitivní soupis byl stanoven v průběhu analýzy. Další metodou je komparace. Srovnávány budou čítanky vţdy pro stejné ročníky z hlediska zastoupení textů týkajících se multikulturní výchovy a také celkově jednotlivé řady čítanek. Teoretickou část práce tvoří první část diplomové práce, ve které je vysvětlen termín multikulturní výchova a její základní pojmy. Teoretická část se také zabývá charakteristikou multikulturní výchovy v dokumentech české vzdělávací politiky (Bílá kniha, Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání) a multikulturní výchovou v literární výchově. Výzkumná

část

popisuje

vybrané

čítanky

pro

2.

stupeň

ZŠ

z hlediska přítomnosti témat souvisejících s multikulturní výchovou. V tabulkách je zaznamenán počet ukázek vztahujících se k jednotlivým sociokulturním skupinám. Zjištění jsou poté interpretována. Tato diplomová práce můţe být nápomocná učitelům literární výchovy při výběru čítanek pro 2. stupeň ZŠ.

6

1. Pojem multikulturní výchova Pedagogický slovník uvádí tuto definici multikulturní výchovy: „Je to jednak interdisciplinární oblast teorie a výzkumu, jednak soubor praktických aktivit. Usiluje o to vytvářet prostřednictvím vzdělávacích programů způsobilost lidí chápat a respektovat i jiné kultury neţ svou vlastní, eliminovat nebo oslabovat etnické či rasové předsudky. Má značný praktický význam vzhledem k vytváření postojů vůči imigrantům, příslušníkům jiných národů, kultur, ras apod.“1 Jan Průcha, který jako jeden z prvních autorů systematicky zpracovává aktuální problematiku multikulturní výchovy, definuje multikulturní výchovu následovně: „Multikulturní výchova je edukační činnost zaměřená na to, aby učila lidi z různých etnik, národů, rasových a náboţenských skupin ţít spolu, vzájemně se respektovat a spolupracovat. Provádí se na základě různých programů ve školách a v mimoškolních zařízeních, v osvětových akcích, v reklamních kampaních, v politických opatřeních. Jsou s ní spojovány velké naděje i značné finanční prostředky, ale její skutečné efekty nejsou spolehlivě prokazovány.“2 Průcha dále poukazuje na nepřesnost termínu „výchova“. Pojem multikulturní výchova pochází z angl. multicultural education a dostává se k nám po roce 1989. Termín „education“ v angličtině znamená „výchova“, „vzdělávání“, ale i „pedagogika“. V českém prostředí se však tento anglický termín pouţívá pouze ve významu „výchova“. Průcha za dominantní sloţku multikulturní edukace ovšem označuje vzdělávání. Průcha tedy multikulturní výchovu chápe jako „proces zaloţený především na znalostech“ a zastává pojetí, ţe poslání multikulturní výchovy „můţe být naplňováno tehdy, jsou-li příslušné subjekty (jak učitelé a jiní vzdělavatelé, tak ţáci, studenti, širší veřejnost) vybaveny solidními znalostmi o jevech etnického, kulturního, rasového souţití.“3 Ve zkratce Průcha vyjadřuje smysl multikulturní výchovy takto: „Multikulturní výchova = poznávat → rozumět → respektovat (jiné kultury, etnika, národy) → koexistovat a kooperovat.“4 Průcha dále komplexněji vymezuje pojem multikulturní výchova a to v těchto koncepcích: 1

PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 5. vyd. Praha: Portál, 2008, s. 129. PRŮCHA, Jan. Multikulturní výchova: příručka (nejen) pro učitele. 1. vyd. Praha: Triton, 2006, s. 15. 3 Tamtéţ, s. 16. 4 Tamtéţ, s. 17. 2

7

Multikulturní výchova jako praktická edukační činnost – multikulturní výchova je realizována především ve školní výuce, ţákům jsou ve vybraných předmětech podávány charakteristiky jiných kultur a národů a kladeny poţadavky na jejich respektování a toleranci. Multikulturní výchova je ovšem podporována i různými výstavami, publikacemi různých vládních a nevládních organizací. Přinos např. představují programy Evropské unie zaměřené na mezinárodní výměnu mládeţe, studentů a učitelů, na mezinárodní spolupráci škol, obcí a regionů aj. Multikulturní výchova jako oblast vědecké teorie s interdisciplinárním charakterem – multikulturní výchova vychází z více vědeckých disciplín – pro porozumění multikulturní výchově jsou kromě pedagogických aspektů důleţité poznatky

z etnologie,

interkulturní

psychologie,

srovnávací

sociologie,

historické vědy, teorie komunikace aj. Multikulturní výchova jako oblast výzkumu – provádějí se empirické výzkumy např. těchto jevů: postoje příslušníků jedné etnické skupiny vůči jiným etnickým skupinám, vznik rasových předsudků u dětí a mládeţe, problémy vyučování dětí imigrantů v hostitelské zemi atd. Multikulturní výchova jako systém informačních a organizačních aktivit – multikulturní výchova má k dispozici řadu odborných časopisů, informačních center, databází pro multikulturní výchovu, existují také vědecké asociace pro multikulturní výchovu a jsou pořádány mezinárodní konference o multikulturní výchově. [Průcha, J., 2006]

8

2. Základní pojmy používané v multikulturní výchově Multikulturní výchova operuje především s těmito základními pojmy: kultura, etnikum, rasa, etnická skupina, stereotypy, rasové předsudky aj. Těmto odborným výrazům je nutno porozumět, neboť podle RVP ZV mají učitelé vést ţáky k osvojování základních pojmů multikulturní terminologie.

2.1

Etnikum, etnicita, etnické vědomí

Etnikum (z řec. ethos = „kmen, rasa, národ“) je skupina lidí vyznačující se společným původem, společným jazykem a společnou kulturou, tedy svou vlastní etnicitou. [Průcha, J., 2006] Pojem etnicita představuje ústřední pojem pro teorii multikulturní výchovy. „Etnicita je souhrn kulturních, rasových, jazykových a teritoriálních faktorů, historických osudů a představ o společném původu, formujících etnické vědomí člověka, jeho etnickou identitu.“5 Dalšími pojmy spojenými s pojmem etnikum jsou „etnické vědomí“ či „etnická identita“. Průcha tyto odborné výrazy charakterizuje následovně: „Etnické vědomí (etnická identita) je uvědomování si, prociťování sounáleţitosti s určitou etnickou skupinou na základě společně sdílených znaků etnicity nebo rodového původu. Je souhrnem názorů na původ, etnický prostor (vlast), historické osudy, postavení, úlohu a povahu vlastního etnika a na jeho místo mezi ostatními etniky.“6 Na intenzitě etnického vědomí závisí etnická příslušnost, která je v praxi často ztotoţňována s „národností“. [Průcha, J., 2006]

5 6

PRŮCHA, Jan. Multikulturní výchova: příručka (nejen) pro učitele. 1. vyd. Praha: Triton, 2006, s. 29. Tamtéţ, s. 30.

9

2.2

Národ, národnost, národnostní menšina

„Národ je osobité a uvědomělé kulturní a politické společenství, na jehoţ utváření mají největší vliv společné dějiny a společné území.“7 Existují

tři

typy

kritérií

pro

vymezení

národů:

kulturní,

politická

a psychologická. Mezi kulturní kritéria patří spisovný jazyk, společné náboţenství nebo společná dějinná zkušenost. Do kritérií politické existence spadá vlastní stát určitého národu nebo autonomní postavení národa v mnohonárodním nebo federativním státě. Psychologická kritéria znamenají, ţe lidé sdílejí společné vědomí o své příslušnosti k určitému národu. Jednotlivá kritéria se mohou vzájemně kombinovat (národy lze vymezit zároveň všemi třemi kritérii), některé kritérium se můţe projevovat silněji či slaběji neţ druhé nebo můţe chybět úplně. Příslušnost k národu je však dána především pocitem vnitřní sounáleţitosti jedince s národem, s jeho historií a tradicemi. Nezáleţí tedy pouze na objektivních znacích (např. na společném mateřském jazyce). [Průcha, J., 2006] V teorii multikulturní výchovy se dále setkáváme s pojmy „národnost“ a „národnostní menšina“. S pojmem národnost jsou spjaty určité problémy, neboť pojem národ se vyskytuje ve dvojím významu: „Národ ve smyslu etnickém je soubor osob obvykle se společným jazykem, společnou historií, tradicí a zvyky, společným územím a národním hospodářstvím. Národ ve smyslu politickém je společenství občanů určitého státu, tedy soubor osob se státní příslušností tohoto státu.“8 Z toho vyplývá, ţe mohou nastávat potíţe při zjišťování národností. V politickém smyslu národa či národnosti je kritériem státní občanství, avšak ve významu etnickém je jiţ situace sloţitější

–

jednotliví

obyvatelé

mají

moţnost

sami

se

přihlásit

k určité

národnosti/etniku – národnost v tomto případě není jen objektivní kategorií, ale představuje subjektivní postoj kaţdého jednotlivce, tzn. či jedinec skutečně pociťuje vnitřní sounáleţitost s národem. [Průcha, J., 2006] Stejně jako s vymezením „národnosti“ nastávají problémy s definováním „národnostní menšiny“. V evropských zemích se tento pojem chápe ve smyslu tzv. autochtonní (domácí, původní) národnosti, tzn., ţe nezahrnuje skupiny nových imigrantů. Vhodnějším termínem je etnická menšina, která pokrývá všechny skupiny

7

MAŘÍKOVÁ, H.; PETRUSEK, M.; VODÁKOVÁ, A. a kol. Velký sociologický slovník. 1, A – O. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996, s. 668 – 669. 8 PRŮCHA, Jan. Multikulturní výchova: příručka (nejen) pro učitele. 1. vyd. Praha: Triton, 2006, s. 38.

10

obyvatel určité země, tj. i ty, které nepatří k většinové (majoritní) populaci. [Průcha, J., 2006]

2.3

Kultura, kulturní vzorce

Průcha rozlišuje dvě různá pojetí kultury: „Podle širšího pojetí zahrnuje pojem kultura všechno, co vytváří lidská civilizace – tedy jednak materiální výtvory lidské činnosti, jako jsou např. obydlí, nástroje, oděvy, průmysl, dopravní a telekomunikační systémy a další, jednak duchovní výtvory lidí, jako je umění, náboţenství, morálka, zvyky, vzdělávací systémy, politika, právo aj. Podle uţšího pojetí (uplatňovaného v interkulturní psychologii) je pojem kultura vztahován spíše k projevům chování lidí – tedy kulturou určitého společenství se míní jeho zvyklosti, symboly, způsoby komunikace a společenské rituály, sdílené hodnotové systémy, předávané zkušenosti, zachovávaná tabu.“9 Velký sociologický slovník uvádí tuto definici: „Kultura je souhrn prostředků a mechanismů specificky lidské adaptace k vnějšímu prostředí. Představuje program činnosti jednotlivců a skupin, který je fixovaný sociokulturními stereotypy a předávaný prostřednictvím kulturního dědictví. Kultura vystupuje v podobě a) výtvorů lidské práce, b) sociokulturních regulativů (norem, hodnot, kulturních vzorců), c) idejí (kognitivních systémů), d) institucí organizujících lidské chování.“10 Jiří Kocourek chápe kulturu jako „nástroj člověka k adaptaci na své ţivotní prostředí.“11 Dále zdůrazňuje dva základní úhly, ze kterých je v současnosti nahlíţeno na kulturu: axiomatický – kultura jako povznesení lidského ducha, vzdělanosti a úrovně civilizace – a syntetický – kultura jako sloţitý celek zahrnující vědění, víru, umění, právo, morálku, zvyky a vše osvojené člověkem jako členem společnosti. [Šišková, T., 2008] K pojmu kultura se váţe řada dalších pojmů a koncepcí. Průcha přikládá význam především těmto: kulturní pluralita, kulturní relativismus, etnocentrismus a kulturní vzorce (standardy).

9

PRŮCHA, Jan. Multikulturní výchova: příručka (nejen) pro učitele. 1. vyd. Praha: Triton, 2006, s. 46 – 47. 10 MAŘÍKOVÁ, H.; PETRUSEK, M.; VODÁKOVÁ, A. a kol. Velký sociologický slovník. 1, A – O. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996, s. 548 – 549. 11 ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Výchova k toleranci a proti rasismu: multikulturní výchova v praxi. 2. vyd., aktualiz. Praha: Portál, 2008, s. 36.

11

Podle principu kulturní plurality jsou jednotlivá společenství (např. národy, etnika, rasy) se svými specifickými kulturami zcela rovnocenná. Důleţitá je tolerance způsobu ţivota jiných společenství a jejich odlišných hodnot a norem. Uznání takového principu se označuje jako teorie kulturního relativismu, podle které jsou jednotlivé kultury jedinečné sociokulturní systémy pochopitelné pouze v kontextu jejich vlastních hodnot a norem. [Průcha, J., 2006] Opakem kulturního relativismu je etnocentrismus a znamená silnou preferenci určitého etnika. Je to „tendence poznávat, hodnotit, interpretovat všechny ţivotní jevy z perspektivy kultury vlastního společenství“.12 Cizí společenství jsou tedy poměřována vlastní skupinou. Za správné jsou povaţovány pouze hodnoty, normy a ideje sociální skupiny, se kterou se jedinec identifikuje. Neméně důleţitým pojmem jsou „kulturní vzorce“, jejichţ poznávání nám umoţňuje blíţe se seznámit s jinými etniky a národy. „Kulturní vzorce (standardy) jsou způsoby chování, hodnoty a normy, komunikační zvyklosti, které jsou charakteristické pro určité etnikum nebo kulturu určité země. Jsou generačně předávány a udrţují se trvale v historickém vývoji.“13

2.4

Rasy, rasismus, xenofobie

Průcha vymezuje ve stručnosti rasy takto: „ Rasy (plemena) jsou velké skupiny lidí s charakteristickými tělesnými znaky, které jsou dědičné, vytvořily se vlivem přírodního prostředí a vznikly původně v určitých geografických teritoriích: europoidní plemeno v Evropě a na Blízkém východě, negroidní plemeno v Africe, mongoloidní plemeno v Asii.“14 V současné době se setkáváme s hojným uţíváním pojmu rasismus či rasová diskriminace. Často jsou však tyto pojmy uţívány nepřesně. Průcha objasňuje rasismus následovně: „Rasismus je souhrnné označení pro takové jednání, které překračuje pouhé vnímání rasových odlišností a přetváří se na nepřátelské aktivity vůči příslušníkům jiné rasy. Takové aktivity se projevují v diskriminaci, v agresivním chování (verbálním nebo fyzickém) či násilí.“15 Rasová diskriminace se tedy vyskytuje tehdy, dochází-li 12

MAŘÍKOVÁ, H.; PETRUSEK, M.; VODÁKOVÁ, A. a kol. Velký sociologický slovník. 1, A – O. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996, s. 278. 13 PRŮCHA, Jan. Multikulturní výchova: příručka (nejen) pro učitele. 1. vyd. Praha: Triton, 2006, s. 49. 14 Tamtéţ, s. 52. 15 Tamtéţ, s. 54.

12

k jednání nebo činům poškozujícím příslušníky jiných etnických či rasových skupin. Pocity sociální distance, nízké oblíbenosti příslušníků jedné rasy u příslušníků jiné rasy nebo odmítavé postoje a předsudky vůči jiné rase nelze ztotoţňovat s rasismem. [Průcha, J., 2006] Xenofobie (z řec. xénos=příchozí a fóbos= bázeň, úzkost) vyjadřuje strach ze všeho cizího, z něčeho, co stojí mimo vlastní sociální útvar. Je spojena se způsobem posuzování jiných na základě tradice své etnické či národnostní skupiny. Představuje základnu problémů minorit a jejich napětí vůči majoritě. [Šišková, T., 2008]

2.5

Předsudek, stereotyp

Předsudek je chápán jako uzavřený postoj k čemukoliv. Je to zvláštní druh stereotypu, podle něhoţ má určitá skupina lidí niţší kvalitu neţ my sami a tento názor je brán automaticky za daný bez jakéhokoliv dalšího přezkoumávání. Předsudky se objevují ve vztazích mezi rasami (předsudky rasové), národy či etniky (předsudky národnostní), ale také se váţou na sociální, kulturní, regionální a náboţenské rozdíly nebo na rozdíly věku, pohlaví apod. [Velký sociologický slovník, 1996] Stereotyp (z řec. stereos = pevný; typos = ráz) představuje psychický mechanismus, který reguluje vnímání a hodnocení určitých jevů, ovlivňuje názory, mínění, postoje i chování. Stereotypy jsou určité ustrnulé představy ve vědomí lidí, které většinou přejímáme z jiných zdrojů neţ naší vlastní sociální zkušeností. [Velký sociologický slovník, 1996]

13

3. Multikulturní výchova v dokumentech české vzdělávací politiky

3.1

Multikulturní výchova v Bílé knize

Národní program rozvoje vzdělávání v České republice (Bílá kniha) vytyčuje obecné cíle vzdělávání a výchovy v českých školách, přičemţ velká pozornost je zde věnována i cílům vztahujícím se k multikulturní výchově. Bílá kniha obsahuje mj. tyto cíle: „Posilování

soudrţnosti

společnosti.

Vzdělávací

soustava

je

jednou

z nejvýznamnějších integrujících sil, a to nejenom předáváním sdílených hodnot a společných tradic, ale především zajištěním rovného přístupu ke vzdělávání, vyrovnáváním

nerovností

sociálního

a

kulturního

prostředí

i

všech

znevýhodnění daných zdravotními, etnickými či specificky regionálními důvody a podporou demokratických a tolerantních postojů ke všem členům společnosti bez rozdílu. Tyto úkoly se koncentrují do výchovy k lidským právům a multikulturalitě, která na základě poskytování věcných informací o všech menšinách, zejména romské, ţidovské a německé, jejich osudech a kultuře, utváří vztahy porozumění a sounáleţitosti s nimi. Důleţitou úlohu v tomto smyslu má i menšinové školství, dvoujazyčné školy a vzdělávání cizinců a jejich dětí, jako součásti integrace těchto skupin do české společnosti.“16 „Výchova k partnerství, spolupráci a solidaritě v evropské i globalizující se společnosti znamená usilovat o ţivot bez konfliktů a negativních postojů ve společenství nejen druhých lidí, ale i jiných národů, jazyků, menšin a kultur, být schopen přijmout a respektovat i značné odlišnosti mezi lidmi a kulturami dnešního propojeného světa.“17

16

Národní program rozvoje vzdělávání v České republice – Bílá kniha. Praha: MŠMT a Ústav pro informace ve vzdělávání, 2001, s. 14 – 15. 17 Tamtéţ, s. 15.

14

3.2 Multikulturní výchova v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní školy Multikulturní výchova je jedním z šesti průřezových témat Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, která reprezentují okruhy aktuálních problémů současného světa. Průřezová témata přispívají k rozvoji osobnosti ţáka jak v oblasti vědomostí, dovedností a schopností, tak v oblasti postojů a hodnot. Obsah průřezových témat je rozpracován do tematických okruhů, které procházejí napříč vzdělávacími oblastmi a umoţňují propojení vzdělávacích obsahů oborů. Průřezová témata jsou povinnou součástí základního vzdělávání. Do vzdělávání na 1. i 2. stupni musí být zahrnuta všechna průřezová témata, avšak všechna nemusí být zastoupena v kaţdém ročníku. Ţákům by v průběhu školní docházky měly být postupně nabídnuty všechny tematické okruhy jednotlivých průřezových témat.

3.2.1 Charakteristika průřezového tématu Multikulturní výchova Multikulturní výchova seznamuje ţáky s rozmanitostí různých kultur, jejich tradicemi a hodnotami. Ţáci si budou lépe uvědomovat i svoji vlastní kulturní identitu, tradice a hodnoty. Prostřednictvím multikulturní výchovy se učíme poznávat vlastní kulturní zakotvení a porozumět odlišným kulturám. Dalším přínosem je rozvoj smyslu pro spravedlnost, solidaritu a toleranci a vytváření respektu vůči sociokulturní rozmanitosti. Ve škole se setkávají ţáci z různého sociálního a kulturního zázemí, proto se multikulturní výchova ve velké míře dotýká i mezilidských vztahů ve škole. Úkolem školy je zabezpečit takové prostředí, ve kterém se všichni ţáci budou cítit sobě rovni, úspěšní budou jak ţáci majority, tak minorit a obě skupiny ţáků budou poznávat navzájem své

kultury

a

vzájemné

poznávání

povede

k vzájemné

toleranci

a k odstraňování předsudků. Multikulturní výchova se prolíná všemi vzdělávacími oblastmi, bliţší vztah má však podle Rámcového vzdělávacího programu především k vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, Člověk a společnost, Informační a komunikační technologie, Umění a kultura, Člověk a zdraví, Člověk a příroda (v této oblasti se dotýká především vzdělávacího oboru Zeměpis). 15

3.2.2 Přínos průřezového tématu k rozvoji osobnosti žáka Podle RVP ZV v oblasti vědomostí, dovedností a schopností Multikulturní výchova: „poskytuje ţákům základní znalosti o různých etnických a kulturních skupinách ţijících v české a evropské společnosti rozvíjí dovednost orientovat se v pluralitní společnosti a vyuţívat interkulturních kontaktů k obohacení sebe i druhých učí ţáky komunikovat a ţít ve skupině s příslušníky odlišných sociokulturních skupin, uplatňovat svá práva a respektovat práva druhých, chápat a tolerovat odlišné zájmy, názory i schopnosti druhých učí přijmout druhého jako jedince se stejnými právy, uvědomovat si, ţe všechny etnické skupiny a všechny kultury jsou rovnocenné a ţádná není nadřazena jiné rozvíjí schopnost poznávat a tolerovat odlišnosti jiných národnostních, etnických, náboţenských, sociálních skupin a spolupracovat s příslušníky odlišných sociokulturních skupin rozvíjí dovednost rozpoznat projevy rasové nesnášenlivosti a napomáhá prevenci vzniku xenofobie učí ţáky uvědomovat si moţné dopady svých verbálních i neverbálních projevů a připravenosti nést odpovědnost za své jednání, poskytuje znalost některých základních pojmů multikulturní terminologie: kultura, etnikum, identita, diskriminace, xenofobie, rasismus, národnost, netolerance aj.“18 V oblasti postojů a hodnot Multikulturní výchova dle RVP ZV: „pomáhá ţákům prostřednictvím informací vytvářet postoje tolerance a respektu k odlišným sociokulturním skupinám, reflektovat zázemí příslušníků ostatních sociokulturních skupin a uznávat je napomáhá ţákům uvědomit si vlastní identitu, být sám sebou, reflektovat vlastní sociokulturní zázemí stimuluje, ovlivňuje a koriguje jednání a hodnotový systém ţáků, učí je vnímat odlišnost jako příleţitost k obohacení, nikoli jako zdroj konfliktu

18

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP, 2007, s. 97.

16

pomáhá uvědomovat si neslučitelnost rasové (náboţenské či jiné) intolerance s principy ţivota v demokratické společnosti vede k angaţovanosti při potírání projevů intolerance, xenofobie, diskriminace a rasismu učí vnímat sebe sama jako občana, který se aktivně spolupodílí na utváření vztahu společnosti k minoritním skupinám“19

3.2.3 Tematické okruhy Multikulturní výchovy Průřezové téma Multikulturní výchova tvoří 5 tematických okruhů: Kulturní diference, Lidské vztahy, Etnický původ, Multikulturalita a Princip sociálního smíru a solidarity. Tematické okruhy tohoto průřezového tématu vycházejí z aktuální situace ve škole a měly by reflektovat aktuální dění v místě školy i současnou situaci ve společnosti. Tematické okruhy nabízí podle RVP ZV tato témata, jejichţ výběr a způsob jejich zpracování v učebních osnovách je v kompetenci školy: „Kulturní diference – jedinečnost kaţdého člověka a jeho individuální zvláštnosti; člověk jako nedílná jednota tělesné i duševní stránky, ale i jako součást etnika; poznávání vlastního kulturního zakotvení; respektování zvláštností různých etnik (zejména cizinců nebo příslušníků etnik ţijících v místě školy); základní problémy sociokulturních rozdílů v České republice a v Evropě Lidské vztahy – právo všech lidí ţít společně a podílet se na spolupráci; udrţovat tolerantní vztahy a rozvíjet spolupráci s jinými lidmi, bez ohledu na jejich kulturní, sociální, náboţenské, zájmové nebo generační příslušnost; vztahy mezi kulturami (vzájemné obohacování různých kultur, ale i konflikty vyplývající z jejich rozdílnosti); předsudky a vţité stereotypy (příčiny a důsledky

diskriminace);

důleţitost

integrace

jedince

v

rodinných,

vrstevnických a profesních vztazích; uplatňování principu slušného chování

19


17

(základní morální normy); význam kvality mezilidských vztahů pro harmonický rozvoj osobnosti; tolerance, empatie, umět se vţít do role druhého; lidská solidarita, osobní přispění k zapojení ţáků z odlišného kulturního prostředí do kolektivu třídy Etnický původ – rovnocennost všech etnických skupin a kultur; odlišnost lidí, ale i jejich vzájemná rovnost; postavení národnostních menšin; základní informace o různých etnických a kulturních skupinách ţijících v české a evropské společnosti; různé způsoby ţivota, odlišné myšlení a vnímání světa; projevy rasové nesnášenlivosti – jejich rozpoznávání a důvody vzniku Multikulturalita – multikulturalita současného světa a předpokládaný vývoj v budoucnosti; multikulturalita jako prostředek vzájemného obohacování; specifické rysy jazyků a jejich rovnocennost; naslouchání druhým, komunikace s příslušníky odlišných sociokulturních skupin, vstřícný postoj k odlišnostem; význam uţívání cizího jazyka jako nástroje dorozumění a celoţivotního vzdělávání Princip sociálního smíru a solidarity – odpovědnost a přispění kaţdého jedince za odstranění diskriminace a předsudků vůči etnickým skupinám; nekonfliktní ţivot v multikulturní společnosti; aktivní spolupodílení dle svých moţností na přetváření společnosti, zohlednění potřeb minoritních skupin; otázka lidských práv, základní dokumenty“20

20


18

4. Multikulturní výchova v literární výchově Za pomoci dětské literatury lze vzbudit u dětí nejen zájem o jiné kultury, ale také přispět k jejich pochopení. „Wham, M. A., Barnhart, J., Cook, G. (1996) zjistili, ţe děti v předškolním a v mladším školním věku, které poslouchaly nebo četly pohádky jiných kultur, ať doma či ve škole, jsou tolerantnější k rozdílům mezi kulturami a potaţmo mezi lidmi (Guofang, W. 2006). Takaki, R. (1999) uvádí, ţe ,,multikulturní“ dětské knihy vedou k rozvětvené společnosti, ve které mají občané stejné cíle – rozumět a váţit si ostatních, zajímat se o společnou historii a vše, co všechny národy spojuje. (Guofang, W. 2006)“21 Četba můţe slouţit jako zdroj poznatků o jiných zemích, kulturách a jiných lidech. Texty mohou obsahovat odlišný způsob ţivota, přednosti, charakteristiky jednotlivých národů, popř. přírodní podmínky, ve kterých ţijí. S ţáky se následně můţeme bavit o tom, které národnostní menšiny u nás ţijí a proč. S ţáky můţeme konat besedy o knihách, divadelních hrách, filmech a televizních pořadech. Tyto besedy poskytují vhodný prostor pro uplatnění témat, jako jsou setkání s jinakostí, některé podoby konfliktů mezi lidmi apod. Při učivu ţánrů jako jsou pohádky, pověsti, bajky, mýty, se nabízí srovnávání našich a cizích pohádek, bajek, mýtů. Můţeme se např. zaměřovat na rozdíly mezi různými pohádkami, které si vyprávějí různé národy, etnika apod. Ţáků se ptáme na společné a rozdílné vlastnosti pohádek či mýtů různých národů. Existuje také mnoho pohádek se stejným motivem. Např. pohádka O Popelce se vypráví po celém světě. I cestopisy lze chápat jako „okna“ do cizího světa – vystupují v nich obyvatelé jiných kontinentů, zobrazena je odlišná příroda a od přírodních podmínek se odvíjí i odlišný způsob ţivota těchto obyvatel. Ţáci při práci s textem obsahujícím multikulturní téma získávají např. tyto interkulturní kompetence: ţáci se seznámí s odlišným způsobem ţivota, myšlení a s rozdílným vnímáním světa, odlišné se v tomto případě rovná rovnocenné a plnohodnotné; ţáci získají základní informace o jiných – kulturně blízkých i kulturně vzdálených zemích; pokud do výuky zařadíme i skupinovou práci, ţáci respektují práci druhého ve skupině – dokáţí spolupracovat. [Beránková, Mrázová, 2008]

21

BERÁNKOVÁ, K.; MRÁZOVÁ, E. Každý je důležitý – vzájemně se poznávejme! Příloha CD. 1. vyd. Ústí nad Labem : Univerzita J.E.Purkyně, 2008, s. 1.

19

4.1

Práce s dětskou literaturou

K. Beránková a E. Mrázová ve své publikaci „Kaţdý je důleţitý – vzájemně se poznávejme!“ uvádí, ţe učitel můţe vybírat knihy podle témat, která vycházejí z široké nabídky, kterou literatura poskytuje. Lze tedy vyuţít např. těchto knih: knihy popisující rodinné tradice a zvyky, které se dodrţují při svatbách, narozeninách, křtinách; knihy, které líčí průběhy svátků, jako jsou Vánoce, Velikonoce, ţidovské svátky (Hanukkah), Oslavy světla, které uctívají Hindu Indiáni, oslavy Nového roku v asijské části světa, oslavy Nového roku u pravoslavně věřících, muslimské svátky; knihy popisující lidské ţivotní osudy, přátelství, vztahy mezi členy rodiny, vztahy ke zvířatům, reakce na ztrátu bliţních nebo na ztrátu domácího mazlíčka aj. Beránková a Mrázová také upozorňují na to, ţe knihy jsou nejen dobrým zdrojem informací pro studium kulturních tradic a zvyků jiných kultur, ale také vhodným tématem pro obohacování kontaktů mezi lidmi, upevňování a zlepšování vztahů mezi vrstevníky, spoluţáky a členy rodiny. Rozvíjejí vzájemné porozumění, pocit sounáleţitosti a podporují akceptaci druhého člověka. [Beránková, Mrázová, 2008]

4.2

Výběr vhodné literatury

Existuje několik kritérií pro výběr vhodné knihy: 1. Vybraná kniha by měla mít literární hodnotu. Méně hodnotné knihy mohou vyvolat u dětských čtenářů i záporný postoj k literatuře. 2. Zvolený text by měl být přiměřený věku dětí a měl by přinášet nové informace. 3. Důleţitá je kreativnost knihy a dostatek podnětů pro diskusi ve vyučování, které by kniha měla přinášet. 4. Kniha by také měla obsahovat dostatek prvků z kultur, které by přímo či nepřímo obohacovaly vědomosti ţáků. 5. Předloţený text by měl být pro všechny ţáky srozumitelný, všichni ţáci by ho měli chápat. 6. Ţádoucí jsou kniţní ilustrace, které autenticky zobrazují charakteristické tělesné rysy lidí a zachycují detaily popisované kultury. 20

Vybrané materiály by také měly poskytovat ţákům náměty pro další činnosti, např. vyuţití pro dramatizaci příběhu, analýzu příběhu, kreativní psaní nebo výtvarné a pracovní činnosti. [Beránková, Mrázová, 2008]

4.3

Metodický postup při práci s literaturou obsahující multikulturní téma

Učitel můţe přistoupit k výuce aţ po pečlivém výběru témat a materiálů. 1. Na začátku hodiny by měla proběhnout úvodní motivace, ve které učitel navodí pracovní atmosféru pomocí vyprávění ze své vlastní zkušenosti nebo ze zkušenosti ţáků. 2. Dostatek prostoru by mělo být věnováno čtení, které následuje po úvodní aktivitě. Čtení můţe být společné nebo individuální nebo probíhat v malých skupinách. 3. Nezbytné je věnovat čas pro „zaţití“ přečteného textu. 4. Při další práci s textem ţákům pomáhá pomocný materiál, který učitel rozdá. Lze vyuţívat např. tzv. mapy příběhu nebo Vennovy diagramy, které jsou vhodné především při hledání kontrastů či shodných prvků v podobných příbězích. 5. Následuje diskuse, ve které jsou ţákům kladeny otázky navozující interpretaci příběhu, vedoucí k analýze příběhu, k hodnocení získaných informací, k porovnávání chování literárních postav ve stejných situacích apod. 6. O tématu můţeme dále získávat více informací a pokračovat v dalších činnostech, např. studovat příslušné země a kultury. [Beránková, Mrázová, 2008]

21

5. Kódovací kategorie obsahu Následující tabulka kategorií vychází z projektu Varianty.22 Tabulka ze zmíněného projektu byla pro potřeby této práce upravena. Do tabulky bude zaznamenáván počet ukázek vztahující se k příslušným sociokulturním skupinám.

Sociokulturní skupiny

Národnostní

Náboženské

Čítanka pro 6. ročník




Romové Informace Postoje Vietnamci Informace Postoje Ţidé Informace Postoje Jiné Informace Postoje Islám Informace Postoje Judaismus Informace Postoje Křesťanství Informace Postoje Jiné Informace Postoje Afričané a Afroameričané Informace Postoje Číňané a Japonci Informace Postoje Egypťané Informace Postoje

22

VARIANTY (kol.). Obsahová analýza učebnic pro základní školy : závěrečná zpráva. Praha, 2002.

22

Kulturní

Indiáni Informace Postoje Řekové Informace Postoje Římané Informace Postoje Jiné Informace Postoje

5.1 Pojmy, východiska a předpoklady analýzy Sociokulturní skupina (SKS) – skupina definovaná na základě její etnické, národnostní, náboţenské nebo kulturní příslušnosti jejích členů. Interkulturní výchova zahrnuje složky: • kognitivní – poskytuje základní znalosti o různých sociokulturních skupinách ţijících v české a evropské společnosti; • instrumentální – rozvíjí dovednosti orientovat se v kulturně pluralitní společnosti a vyuţívat interkulturní kontakty a dialog k obohacení sebe a druhých; • afektivní – pěstuje postoje tolerance a respektu k odlišným sociokulturním skupinám a ţivotním formám.

Obsahová analýza v čítankách pro základní školy sleduje výskyt interkulturně vzdělávacích prvků, které jsou definovány v souladu se sloţkami multikulturní výchovy následovně: -

informace o ţivotě různých sociokulturních skupin, které ţily/ţijí v české, evropské i mimoevropské společnosti; Př.: Mýty a legendy o stvoření světa – ukázky pojetí: biblického, severoamerických Indiánů atd.

23

-

podněty (náměty k činnostem, otázky), které pomáhají budovat a rozvíjet dovednosti nezbytné pro ţivot v sociokulturně pluralitní společnosti; Př.: Vţij se do role; co cítíme vůči Romům, Ţidům, cizincům apod.

-

podněty (texty, náměty k činnostem, otázky), které pomáhají formovat postoje tolerance, respektu a otevřenosti k odlišným sociokulturním skupinám. Př.: Povídka s tématem rovnocennosti všech etnických skupin. Informace o ţivotě různých sociokulturních skupin a postoje formující toleranci

a respekt k odlišným sociokulturním skupinám jsou sledovány v obsahové sloţce čítanek. V řídícím aparátu je sledován především výskyt otázek a námětů k činnostem, které pomáhají rozvíjet dovednosti ţáků a formovat postoje tolerance a respektu.

24

6. Čítanky nakladatelství Nová škola Čítanky jsou sestaveny v souladu s poţadavky RVP ZV. Klíčové kompetence a očekávané výstupy k jednotlivým tematickým okruhům nalezneme podrobně zpracované na konci čítanky. Na dolním okraji stránek ve ţlutých rámečcích jsou umístěny odkazy na odpovídající učivo v dalších učebnicích nakladatelství Nová škola. Lze tedy široce uplatňovat mezipředmětové formy výuky. V zelených rámečcích na dolním okraji stránek jsou umístěna průřezová témata. Pod vybranými ukázkami se nacházejí otázky k textu, činnostní úkoly, ale i náměty pro skupinovou práci. Čítanky doplňuje také slovníček literárních pojmů, který se nachází vţdy na konci čítanky.

6.1


Čítanka se skládá ze 17 oddílů. Ukázky jsou řazeny tematicky. Za ukázkami najdeme několik otázek vztahujících se k textům a základy literární teorie, u ukázek od známých autorů i medailonky těchto autorů. Čítanka přináší ukázky jak od českých, tak zahraničních spisovatelů a zároveň i populárně naučné ukázky, které tematicky korespondují s učivem ostatních předmětů. Hned v prvním oddílu „Zase ve škole“ se setkáváme s ukázkou vztahující se k multikulturní výchově, konkrétně se zde jedná o téma rovnocennosti všech etnických skupin a toleranci. Ukázka má název „Zrození Xaveria“ a její autorkou je Jindřiška Černíková. Na text navazují otázky, které rozebírají chování aktérů příběhu, ţáci mají např. posoudit, kdo ze spoluţáků se zachoval nevhodně a která slova by se naopak dala hodnotit jako rozumná. Další ukázka, která by se dala vyuţít pro multikulturní výchovu, nese název „Skvrny na měsíci“, pochází z knihy „Mýty a legendy“, jejímţ autorem je Frank Jouve, a je označena jako africká legenda. Ve IV. oddílu „Svět před miliony let“ najdeme ukázku z knihy „Dětská bible“ od Jiřího Matějky a Aleny Borákové – „Stvoření světa podle Bible“. Prostřednictvím této ukázky se ţáci seznámí s tím, jak si vysvětluje původ člověka křesťanství. S křesťanstvím souvisí i tradice Vánoc, o které se ţáci mohou dozvědět z ukázky „Vánoce“ od Jakuba Horáka (oddíl VII. „Vánoční, silvestrovské a jiné zimní radování“). 25

VIII. oddíl „A je tu civilizace“ nás seznamuje se starověkým Egyptem. Ukázky jsou informativního charakteru, představují nám především egyptskou kulturu, náboţenství, ale dočteme se také, jak vypadá takový všední den v říši faraonů a mnoho dalších zajímavostí ze ţivota Egypťanů. Celkem se Egyptu věnuje osm ukázek: „Starověké civilizace“, „Balzamování“ – Jane Chisholmová, Anne Millardová, „Egyptské pyramidy“, „Sinuhet“ („Ţivotopis starý 4000 let“) – Vojtěch Zamarovský, „Všední den v říši faraonů“ – Břetislav Vachala, „Mumie“ – Pavel Šrut, „Jak myši zachránily Egypt“ – Jiří Tomek, „Věštění“ – Zilpha Keatley Snyderová. V XI. oddílu „Ve starověkém Řecku“ se seznámíme s kořeny civilizace v Evropě, se základními řeckými mýty a v neposlední řadě s osobnostmi starověkého Řecka. První ukázka oddílu nám představuje řeckého básníka Homéra a podává stručný obsah jeho eposů „Ilias a Odysseia“. Spisovatel Alain Quesnel napsal knihu „Mýty a legendy – Egypt, Řecko, Galie“. V čítance je z jeho díla zastoupen text věnující se trojské válce a nese název „Trojský kůň“. Staré řecké mýty převyprávěl dětem do srozumitelné podoby spisovatel Eduard Petiška. V čítance je uveden jeho příběh, který líčí osudy Daidala a jeho syna Ikara („Daidalos a Ikaros“ z knihy „Staré řecké báje a pověsti“). Báji Eduarda Petišky by ţáci mohli srovnávat s následující ukázkou, s „Jarmareční písní na počest prvních vzduchoplavců“ od Jiřího Ţáčka. Z knihy „Úţasní Řekové“ pochází ukázka od Terry Deary „Poučné bajky“. Tento text nás seznamuje se jménem řeckého bajkaře Ezopa. Na text dále navazují právě dvě Ezopovy bajky „Chamtivec“ a „Vrána a dţbán“. XII. oddíl s názvem „Ţijí s námi“ se věnuje národnostním menšinám Ţidů a Romů. Ţáci se na začátku tohoto oddílu setkávají s pojmem národnostní menšina. Tento pojem mají vysvětlit a uvést některé jejich příslušníky, kteří ţijí v České republice. Dále se autoři čítanky ţáků ptají, jestli slyšeli o rasové nesnášenlivosti a následně se ţáci mají zamyslet nad tím, proč by neměli být příslušníci národnostních menšin utlačováni a proč mají zaručena stejná práva jako ostatní občané státu. Tato kapitola nás dále seznamuje se zajímavostmi ze ţivota Ţidů, s jejich tradicemi a zvyky. Ţidovské tematice je věnována ukázka „Alexandrovo zmoudření“ od Lea Pavláta. Další národnostní menšinou, kterou se tento oddíl zabývá, jsou Romové. Opět jsou zde uvedeny zajímavosti ze ţivota Romů, poznatky k jejich historii a jazyku a hlavní romské hodnoty. Ukázkou vztahující se k této tematice je „Jak byli stvořeni Romové“ od Heleny Demeterové. Na ukázku navazují dvě otázky. Autoři se ptají jaké jiné pověsti o stvoření světa a lidí, pocházejících od různých národnostních menšin, ţáci znají, proč asi takové pověsti vznikaly a jak se mění vyprávění pověsti podle toho, kdo 26

ji vypráví. Druhá otázka se týká pojmu rasismus, z čeho vzniká a čím je nejvíc nebezpečný. Na závěr tohoto oddílu jsou uvedeny ještě romské hádanky a romská přísloví. Na nich lze ukázat veliký vztah Romů k rodině a pospolitosti. Tento oddíl povaţuji v čítance k průřezovému tématu multikulturní výchova za nejpřínosnější. Ţáci se v něm seznámí s několika termíny vztahujícími se k multikulturní výchově, konkrétně národnostní menšina, rasová nesnášenlivost a rasismus. Ţáci se seznámí s kulturou a tradicemi Ţidů a Romů. Jak text „Zajímavosti ze ţivota Ţidů“, tak text „Zajímavosti ze ţivota Romů“ poskytuje ţákům většinou nové informace, které ţáky podněcují k přemýšlení nad danou kulturou. O římské kultuře se dozvídáme v XV. oddílu „Ve starověkém Římě“. První ukázka nám přibliţuje dětství a výchovu ve starověkém Římě, další nás seznamuje s osobností Julia Caesara. Na základě ukázky „Dětství a výchova“ se ţáci mají zamyslet nad ţivotem ve starověkém Římě a následně vyjádřit důvody, proč by chtěli, anebo naopak nechtěli ţít ve starověkém Římě. Své názory mají poté porovnat s ostatními spoluţáky. Z knihy „Ještě prohnilejší Římané“ pochází ukázka „Povídka o jednom lvu“, která vypráví příběh z prostředí římské arény, ale také je příběhem velkého přátelství člověka a zvířete. Na ukázku navazuje výčet zajímavostí, které plynule přechází k tématu křesťanství. Po zajímavostech kladou autorky čítanky ţákům motivační otázky ke křesťanství. Otázky jsou stavěny na tom, co uţ ţáci o tématu znají, např. co víte o Jeţíši Kristu, které svátky nám podle tradice připomínají jeho narození, které jeho úmrtí apod. Následuje komiks „Ukřiţování Jeţíše Krista“ od Jiřího Černého a Ivany Lomové.

6.2


Ukázky jsou seřazeny do 14 oddílů. Část jich odpovídá paralelně probíranému dějepisnému, zeměpisnému a přírodopisnému učivu 7. ročníku. Tyto kapitoly jsou proloţeny ukázkami z oblíbených literárních ţánrů, jako jsou např. fantasy literatura, detektivka, bestseller nebo humorné příběhy. III. oddíl s názvem „Cesta po Africe a Austrálii“ je věnována cestopisu, bajce a opět se zde naskytuje téma chování k cizincům. Cestopis můţe poskytovat mnoho příleţitostí k zařazení multikulturní výchovy, neboť „obsahem cestopisu je popis 27

autorovy cesty do cizích zemí a záznam jejich geografických, národopisných, kulturních, sociálních a jiných zvláštností.“23 První ukázka této kapitoly má název „Cesta do ciziny“ a je od Ladislava Špačka. Autor čtenáře nabádá k tomu, aby se snaţili lidem v cizí zemi a jejich zvykům porozumět, respektovat je a přizpůsobovat se jim. Otázky k ukázce se zaměřují na osobní zkušenost ţáků, např., kterou exotickou zemi ţáci navštívili a s jakým pro ně neobvyklým chováním se v ní setkali, nebo mají jmenovat některý typicky český způsob chování, ať kladný nebo záporný, který by u nás mohl cizince zaskočit. Na závěr mají ţáci shrnout do jedné věty zásady správného chování v cizí zemi. V následující ukázce „Slavnostní hostina“ poznává mladá americká lékařka ţivot jednoho australského domorodého kmene. Lékařka se se skupinou domorodců vypravila na cestu po Austrálii a seznamuje se tam s jejich způsobem ţivota. Domorodci a lékařka se od sebe navzájem učí svým zvykům, např. lékařka se naučila léčebným metodám domorodců a jim na oplátku vyprávěla, jak se léčí v Americe. Z ukázky také vyplývá pro čtenáře ponaučení, ţe člověk nemá nikdy říkat „nikdy“, protoţe mohou nastat situace pro nás nepředvídané. I kdyţ lékařce připadalo pojídání červů v první chvíli nepředstavitelné, nakonec ho okusila a dokonce jí zachutnalo. Otázky k ukázce nutí ţáky přemýšlet, ţáci jsou dotazováni na jejich vlastní názor a tím se zde nabízí i podnět k diskuzi mezi ţáky. Autoři čítanek se ptají na hlavní ponaučení, které si lékařka odnesla ze setkání s původními obyvateli Austrálie a jestli souhlasí s jejich názorem a dále čemu se od sebe domorodci a lékařka navzájem naučili. Motivujícími otázkami pro ţáky jsou, jestli si ţáci myslí, ţe by domorodcům chutnalo naše jídlo, které typicky české jídlo by pro ně bylo nejméně stravitelné, a které by naopak ocenili. Poslední otázkou je, jak se původním obyvatelům Austrálie říká. Ukázka se tedy vztahuje k učivu zeměpisu – obyvatelé Austrálie, osídlování Austrálie. „Leţ, která se stala pravdou“ je název africké bajky, která pochází z knihy „O ţelvách, lidech a kamenech“. Zajímavou otázkou, kterou mají ţáci po přečtení bajky zodpovědět, je, jak posuzují leţ Afričané a jak my, Evropané. Další cestopis „Papua“ od Rudolfa Švaříčka zobrazuje ţivot domorodých kmenů ţijících na ostrově Papua-Nová Guinea. K zamyšlení a uvědomění si kulturních zvláštností vybízí ţáky tyto otázky: jak rozdílně vnímají čas domorodci a Evropané a jak domorodci přistupují k ţivotu.

23

VIEWEGHOVÁ, T. Čítanka pro 7. ročník základní školy. Brno : Nová škola, 2008, s. 21.

28

VII. oddíl „Na úsvitu dějin“ zprostředkovává pohled do světa křesťanství. Seznamuje nás s významnými osobnostmi z dějin křesťanství, jako byli např. věrozvěstové Konstantin a Metoděj, Bořivoj, který zakládal první křesťanské kostelíky, nebo svatý Václav, patron české země. Ukázky z vybraných děl doplňuje výčet zajímavostí z počátků křesťanství i ze ţivota křesťanů. VIII. oddíl „Cesta po Americe“ přibliţuje původní obyvatele Ameriky. První příběh O dívce, která měla hodně ráda svého milého, převyprávěl William Camus na základě ústní lidové tradice severoamerických Indiánů. Na text navazují mj. otázky a úkoly, které srovnávají indiánský svět s naším evropským. Opět nechybí výčet zajímavostí, tentokrát ze světa Indiánů z „Indiánské encyklopedie“ Mnislava Zeleného. Další ukázka ze stejného oddílu nás přesouvá do irské vesnice 10. století, nese název „V zajetí Vikingů“ a seznamuje nás s tímto severským národem. Následné otázky a úkoly směřují mj. k mezipředmětovým vztahům (zeměpis, dějepis), ale podněcují i ke skupinové práci, ţáci se mají pokusit ve skupinách dovyprávět příběh a pomocí vlastní fantazie odhadnout další osud dětí z příběhu. S Amerikou souvisí i jméno Kryštofa Kolumba. Čítanka přináší ukázku z jeho objevné plavby v podobě komiksu. Opět tu dochází k rozvíjení mezipředmětových vztahů (zeměpis, dějepis). Z knihy „Mýtů a legend amerického kontinentu“ byl do čítanky zařazen americký mýtus „Jak vzniklo jezero Titicaca“. Zde se nabízí srovnání s jinými mýty. Můţeme se vrátit i ke starověkým mýtům z předcházejících ročníků. Dalším národem vyskytujícím se v čítance jsou Vietnamci. Iva Zbořilová je autorkou vietnamské pohádky „Rýţe“ z knihy „Vietnamské pohádky“. Následují „Zajímavosti ze ţivota ve Vietnamu“, ze kterých se dozvídáme charakterové vlastnosti Vietnamců, poznáváme jejich hodnotový ţebříček a seznamujeme se s jejich nejvýznamnějším svátkem v roce. Prostřednictvím informací o jiné národnosti a jejich odlišné kultuře si ţák buduje tolerantní postoje k národnostní menšině na našem území. Ţidovské tematiky se týká ukázka „Poklad ze snu“ od Lea Pavláta. Na ukázku navazuje populárně naučný text „Ze ţivota Ţidů v 16 – 17. století“. Ţáci si uvědomí tradice ţidovské kultury. Prostřednictvím informací o ţidovském způsobu ţivota si ţáci vytvářejí postoje tolerance a respektu k této menšině. Proto na ukázku navazují takové úkoly jako vyhledat v textu výrazy spojené se ţidovským způsobem ţivota a vysvětlit, co tato slova znamenají, nebo zjistit, kde se v našem kraji zachovaly synagogy, jednu z nich vybrat a vyhledat k ní co nejvíce informací. 29

XII. oddíl „Cesta po Asii“ je opět, jak uţ napovídá sám název oddílu, plný textů, které by se daly vyuţít pro výuku multikulturní výchovy. Do tohoto oddílu byly zařazeny mj. následující texty: dvě ukázky z „Milionu“ od Marca Pola, „O ţlutém čápovi“, „Tibet – tajemství červené krabičky“, „Zajímavosti ze ţivota v Tibetu“ a „Očima tvůrce“. Poslední zmíněný text napsal Libor Budínský a je prezentován formou rozhovoru s Viliamem Poltikovičem, který natočil dokumentární film o Indii.

6.3


Obsahová stránka čítanky pro 8. ročník se skládá ze tří hlavních celků. Nejrozsáhlejší oddíl čítanky je věnován vývoji světové a české literatury od konce 18. do závěru 19. století. Kromě medailonů významných autorů a literární teorie přibyly v této čítance nově informace o uměleckých směrech, které jsou umístěny ve ţlutých rámečcích se svorkou. Česká literatura 19. století je prokládána ukázkami z literatur 20. století, které reagují na literární podněty 19. stol. První oddíl nás mj. seznamuje s některými historickými událostmi amerického kontinentu v 19. století a s historickými dějinami v Evropě před a během první světové války. Druhý oddíl se věnuje vývoji člověka, ukázky jsou zaměřeny na problémy s dospíváním, rodinné vztahy, tematiku drog atd. Třetí oddíl „Literární toulky Evropou“ nám pomocí cestopisů, úvah, poezie či bestsellerů přibliţuje vybrané evropské země. Na konci čítanky najdeme literární test, ve kterém si ţáci mohou vyzkoušet, jak pozorně četli a jestli umí správně interpretovat literární text. V kapitole „Od májovců po lumírovce“ je zařazena ukázka „Od jezera Michiganského“ od spisovatele Josefa Václava Sládka z knihy „Americké obrázky“. Ukázka se dotýká indiánské tematiky, konkrétně souţití Indiánů a bělochů, a lze na ní formovat postoje ţáků k této kulturní skupině. I otázky k textu se vztahují k formování postojů a otázka, zda lze tzv. mlčící většinu lidí zmanipulovat k jednání, se kterým původně ani nesouhlasí, nabízí podnět k diskusi. Následující ukázka vztahující se k multikulturní výchově, v sobě zahrnuje téma respektování zvyklostí cizích zemí při jejich návštěvě. Úryvek nese název Tanec s vlky“, pochází ze stejnojmenné knihy a jeho autorem je Michael Blake. V ukázce je vylíčen jeden z prvních přímých kontaktů hlavní postavy poručíka Johna Dunbara 30

s Indiány, při kterém dochází k setkání dvou odlišných kultur. Na text navazující otázky nutí ţáky vcítit se jak do pocitů bělochů, tak Indiánů. Úryvek z knihy „Malý velký muţ“ od Thomase Bergera se opět dotýká indiánské tematiky. Hlavní postavou je zde Jack Crabb, řečený Malý velký muţ, původem běloch vychovaný Čejeny. Autor knihy líčí násilí páchané bělochy při osídlování Ameriky, ale neidealizuje ani ţivot Indiánů. Otázky k této ukázce jsou spíše zaměřeny na autorův styl vyprávění. V další ukázce „Jak se řekne „olé“ hebrejsky?“ z knihy „Nejlepší povídky z cest“ popisuje autor Ephraim Kishon svoji první účast na španělské koridě. Ţáci se díky otázkám a úkolům za textem zamyslí nad španělskými býčími zápasy, v ukázce vyhledají, jak na býčí zápasy nahlíţí sám autor a co ho na nich zaráţí nejvíc. Dále jsou ţákům nabízeny podněty k vyhledávání dalších informací, např. na internetu (říká se správně toreador, nebo torero; jak se nazývají ostatní účastníci koridy a jakou mají v aréně úlohu). Ţáci si pomocí této a podobných ukázek budují toleranci a vstřícnost k jiným etnikům. Ţidovskou tematiku zastupují v této čítance „Ţidovské anekdoty“ od Pavla Kantorka. Autorem textu „Na shledanou, Anglie!“ je František Nepil. U této ukázky se nabízí dílčí průřezové téma cestování jako způsob poznávání ţivota v jiných zemích. Otázky a úkoly nutí ţáky vyhledávat další informace vztahující se k Anglii. Známá romská spisovatelka Elena Lacková zastupuje v čítance téma specifika kultury a tradic Romů úryvkem „Chundrula“ z knihy „Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou“. V ukázce se Elena Lacková zamýšlí především nad romštinou jako jazykem. I otázky a úkoly k textu jsou zaměřeny na romský jazyk. Za ukázkou následuje výčet informací o romském jazyce.

6.4


Čítanka pro 9. ročník je věnována české a světové literatuře 20. století. Cílem této čítanky je vytvořit si ucelenou představu o vývoji literatury u nás i ve světě od zrodu moderny aţ po současnou postmoderní literaturu. Ţákům mohou pomoct v orientaci dva stručné chronologické přehledy vývoje světové a české literatury první a druhé poloviny 20. století. Dalším přehledem, o který je tato čítanka obohacena, je 31

souhrn poznatků o literatuře – přehled základů teorie literatury. Své znalosti si ţáci mohou prověřit v obvyklém závěrečném testování a nově i v testu ze základů teorie literatury. Čítanka seznamuje ţáky nejen s hlavními literárními směry a skupinami, ale i se zásadními historickými okamţiky a jejich zobrazením v literatuře, jako např. osud ţidovské dívky během heydrichiády v novele „Romeo, Julie a tma“ od Jana Otčenáška. Závěrečný oddíl „Současný svět“ přibliţuje mj. téma národnostních menšin, společenských problémů nebo téma týkající se fyzického či duševního handicapu. Kapitola „Válečná léta (40. léta)“ obsahuje úryvek z prózy „Zasvěcení“ od Arnošta Lustiga. Tento známý český spisovatel zaměřuje tematicky svoji tvorbu na zobrazení ţivota Ţidů během druhé světové války, na holocaust. Próza „Zasvěcení“ popisuje dospívání praţského ţidovského chlapce Richarda těsně po nástupu fašismu v českých zemích. Novela „Romeo, Julie a tma“ od Jana Otčenáška přináší další příběh týkající se ţidovské tematiky. Maturant Pavel ukrývá Ţidovku Ester, která se nedostavila do transportu do Terezína, v malém pokoji u otcovy krejčovské dílny. Přicházejí fašisté a pročesávají dům od domu, objeví se i v domě, ve kterém se ukrývá Ester. Čtením těchto ukázek zvyšujeme u ţáků citlivost vůči předsudkům a učíme je nedělat zjednodušené soudy o rasách a menšinách. Úryvek „Stánek“ od Jana Cempírka pochází z románu „Bílej kůň, ţlutej drak“. Mladá česko-vietnamská spisovatelka (Lan Pham Thi) v něm popisuje vztah Vietnamců a Čechů. Po vydání knihy se však ukázalo, ţe pravým autorem románu je někdo jiný, český spisovatel Jan Cempírek. V souvislosti s touto ukázkou je moţné zapojení témat jako respektování jiných etnik nebo neslučitelnost rasové intolerance se zásadami demokracie. Nejen romskou tematiku zastupuje v čítance báseň „Veliký mír“, jejímţ autorem je romský pedagog, filozof a básník Vlado Oláh. Spisovatel se zamýšlí nad příčinami konfliktů, proč vlastně člověk člověku škodí nebo člověk člověka zabíjí. Báseň vyzývá k rovnocennosti ras a etnik.

32

7. Čítanky řady Nová škola – tabulka výskytu sociokulturních skupin Sociokulturní skupiny

Národnostní

Náboženské

Kulturní

Romové Informace Postoje Vietnamci Informace Postoje Ţidé Informace Postoje Jiné Informace Postoje Islám Informace Postoje Judaismus Informace Postoje Křesťanství Informace Postoje Jiné Informace Postoje Afričané a Afroameričané Informace Postoje Číňané a Japonci Informace Postoje Egypťané Informace Postoje Indiáni Informace Postoje Řekové Informace Postoje Římané Informace Postoje

Čítanka pro

Čítanka pro

Čítanka pro

Čítanka pro

6. ročník

7. ročník

8. ročník

9. ročník

2 1

3

2

1 2

2

4

5

1

1

1 1

1 9

3 5 4 33

1

1 2

2

Jiné Informace Postoje

8

2

Národnostní skupiny: Nejvíce informací bylo nalezeno o národnostní skupině Romů. Čítanky se věnovaly jak romské lidové, tak i autorské tvorbě. Alespoň jedna ukázka týkající se romské tematiky byla zastoupena v kaţdé čítance. Nejvíce ukázek se nacházelo v čítance pro 6. a 7. ročník. Na druhém místě stojí skupina Ţidů, na třetím sociokulturní skupina Vietnamců. I ţidovská tematika se průběţně prolíná od čítanky pro 6. aţ 9. ročník. Ukázky vztahující se k vietnamské národnostní skupině se vyskytují pouze dvě, a to v čítance pro 7. a 9. ročník. Náboţenské skupiny: Co se týče náboţenství, čítanky nakladatelství Nová škola obsahovaly celkem 9 ukázek tykajících se křesťanství. Tyto ukázky byly obsahem čítanek pro 6. a 7. ročník. O tomto náboţenství čítanky bezesporu dostatečně informují. Některé ukázky týkající se ţidovské tematiky by se daly částečně zařadit i k judaismu, ale převáţně se týkaly všeobecně ţidovského způsobu ţivota a kultury Ţidů, proto jsou zařazeny do první kategorie národnostních skupin. V čítankách zcela chyběly informace o islámu či dalších náboţenstvích. Kulturní skupiny: Z kulturních skupin byly nejvíce zastoupeny úryvky z děl o Egypťanech. Všechny se nacházely v čítance pro 6. ročník a byly informativního charakteru. Indiánská tematika se objevila v čítance pro 7. a 8. ročník. Dohromady se této tematice věnovalo 6 ukázek. O starověkých národech Řeků a Římanů se zabývala čítanka pro 6. ročník (celkem 9 ukázek). Do kategorie jiné kulturní skupiny spadá např. ukázka o Vikinzích, Tibeťanech, Španělech aj.

34

8. Čítanky nakladatelství SPN 8.1


Čítanka pro. 6. ročník se skládá z osmi oddílů. Multikulturní výchovy se týká především první oddíl „Z dávných věků“. Ke kaţdé ukázce jsou připojeny základní informace o autorovi a jeho dílu, vybrané knize a jejím ději apod. Za většinou ukázek jsou uváděny další knihy se stejným námětem, které by si ţáci mohli přečíst. K textům jsou vţdy připojeny otázky a náměty k činnostem. První ukázka „Návrat Opeřeného hada“ je od Vladimíra Hulpacha. Do stejnojmenné knihy jsou zahrnuty mýty indiánů Střední a Jiţní Ameriky. Otázky pobízejí ţáky mj. k hledání dalších mýtů o stvoření světa. Druhá ukázka je od Eduarda Petišky, který zpracovával různé egyptské náměty, a nese název „O egyptském princi, který utíkal před svým osudem“. Eduard Petiška je autorem i další ukázky „Orfeus“ z knihy „Staré řecké báje a pověsti“. Vlastním převypravováním se snaţil zpřístupnit staré řecké příběhy i mládeţi. Jedním z úkolů navazujících na text je srovnání hlavních postav z příběhů „O egyptském princi“ a „Orfeus“ a určit, které z nich jednají podobně. Úkoly a otázky opět pobízí k hledání dalších starověkých bájí, ţáci se mají vcítit do lidí dávných dob a říci, jak tito lidé nahlíţejí na osud. „O moudrosti krále Šalamouna“ vypráví Arnošt Goldflam. Jedná se o prastarý ţidovský příběh zachycený ve Starém zákoně. Čínskou „Pohádku o kruté princezně Turandot“ převyprávěl český básník a překladatel Kamil Bednář. Za pohádkou je uvedeno jedno čínské přísloví, ţáci mají popřemýšlet nad tím, jak toto přísloví souvisí s obsahem pohádky. Původně keltským vyprávěním, které bylo poprvé literárně zpracováno ve Francii, je příběh o Tristanovi a Isoldě. V čítance ho přináší Václav Cibula pod názvem „Čarovný nápoj Tristana a Isoldy“ a pochází z jeho díla „Hrdinové starých evropských bájí“. Ruskou lidovou pohádku „Sviňka Zlatoštětinka“ v čítance vypráví Irina Karnauchová. V pohádce vystupuje postava typu hloupého Ivánka, úkolem ţáků je hledat tento typ postavy i v pohádkách jiných národů. Otázka také zní, jestli ţáci znají českou obdobu této pohádky a některý příběh s ní spojený. Pro srovnání uvádí autor

35

čítanky další knihy jako náměty k četbě pro ţáky, např. „Ukrajinské mýty, pohádky, pověsti“. Poslední ukázkou zmíněného oddílu je „Zrcadlo Romů“ od romské spisovatelky a básnířky Margity Reiznerové. I čítanka pro 6. ročník nakladatelství Nová škola tedy neopomíjí častou romskou tematiku. Ţáci se mají zamyslet nad hlavní myšlenkou příběhu a zjistit, kde se nachází pravlast Romů. I oddíl „Kříţem kráţem – toulky, cesty, putování“ přináší některé ukázky vztahující se k multikulturní výchově. Do starověké Mezopotámie je situován příběh o malé Hatifě a jejím příteli, starém písaři Simsalovi, který Hatifu kdysi nalezl zbědovanou na okraji karavanní cesty. V úryvku uvedeném v čítance Hatifa vzpomíná na svůj ţivot před setkáním se Simsalem. Autorem toho příběhu je německý spisovatel Willy Meinck. Další ukázkou z uvedeného oddílu je úryvek z knihy „Milion“ od benátského kupce Marca Pola, který se dostal do Číny a ve sluţbách mongolského chána Kublaje procestoval téměř celou mongolskou říši. Tento poutavý cestopis je plný Polových postřehů o chánově dvoře, přírodě, zvycích a mravech. Další cestopis z čítanky je od Františka Nepila, který ve své knize „Malý atlas mého srdce“ zachytil své postřehy z cest po některých zemích. V čítance je uvedena ukázka o Islandu. Jeden z úkolů za textem pobízí ţáky k hledání dalších cestopisných prací. V oddílu „Dětskýma očima“ se nachází úryvek z knihy „O boţím Sidorkovi“, jejímţ autorem je Vladislav Haluška. Tohoto spisovatele inspirovala vyprávění, která se tradují mezi Romy, píše však příběhy vlastní. Úryvek nese název „Černá cikánská kůţe“. Kniha Vladislava Halušky obsahuje souběţně romskou a českou verzi kaţdého textu. V čítance je proto ţákům nabídnut poslední odstavec příběhu „Černá cikánská kůţe“ jak v češtině, tak v romštině. Ţáci mají na základě těchto ukázek srovnat oba jazyky a uvést, zda nacházejí některé společné rysy. Autor čítanky se ptá, jestli se ţáci jiţ setkali s romskou literaturou. Ţáci tedy mohou stavět na informacích, které uţ znají, a k nim vyhledávat další informace k romské kultuře.

36

8.2 Čítanka pro 7. ročník Čítanka se skládá z šesti oddílů – „V krajině her a fantazie“, „O přátelství a lásce“, „Staré příběhy – věčné inspirace“, „Nikdy se nevzdávej – souboje, prohry, vítězství“, „Jak jsem potkal lidi“ a „S úsměvem jde všechno líp“. Oddíl „V krajině her a fantazie“ nabízí úryvek „Výjev ze ţivota antilop“ z kníţky „Pohádky pro nehodné děti“ od Jacquese Préverta, ve kterém se setkáváme s pojmy černí a bílí lidé a můţeme tedy navázat např. na učivo o rasách a postojích k těmto rasám. Oddíl „O přátelství a lásce“ přináší antický příběh Narkissos a Échó, který vypráví podle knihy Publia Ovidia Nasa Věra Adlová, a galskou pověst „Věrná Eponina“ od Bernarda Briaise, k níţ se vztahuje otázka, která předpokládá, ţe uţ ţáci nějaké informace o Keltech mají, a staví tedy na zkušenostech ţáků (co víte o keltské kultuře). Oddíl „Staré příběhy – věčné inspirace“ přináší „Africká lidová vyprávění“. Na africká lidová vyprávění navazuje text Luboše Kropáčka o afrických vyprávěních – africké ústně předávané tvorbě. Kropáček přibliţuje čtenářům motivy afrických vyprávění a zdůrazňuje, ţe členění ústní tvorby do řady ţánrů je rozdílné v pojetí Afričanů a v pojetí Evropanů. Africké chápání vyprávěného textu např. nezná hranici mezi pohádkou, mýtem a legendou, jakou vymezuje evropské členění. Prostřednictvím „Gilgameše“ od Eduarda Petišky se setkáváme se starověkou mezopotámskou kulturou. Na vyprávění o Gilgamešovi navazuje text Vojtěcha Zamarovského, který podává doplňující informace o „Eposu o Gilgamešovi“, vysvětluje, kde se Mezopotámie nacházela a jaké národy v této oblasti ţily. Starou řeckou kulturu zastupuje v čítance ukázka „Odysseova dobrodruţství“ vyprávěná Jaroslavem Hulákem. Romskou tematiku představuje Hana Doskočilová se svou knihou „O mamě Romě a romském pámbíčkovi“, konkrétně těmito ukázkami: „O stvoření světa“, „O lidském nevděku“, „O velikém trápení“, „Pánbůh v loktuši“, „O boţích zázracích“ a „O nebezpečí, které nikdy nekončí“. Na ukázky ještě navazuje výčet „Romských přikázání“. Otázky a úkoly se mj. týkají původu romského etnika, romských přikázání a charakteristiky romského Pánaboha. Nabízejí podnět k diskusi ve třídě o romských přikázáních, vyplývá i moţnost srovnat romská a křesťanská přikázání. Čítanka neopomíjí ani arabskou kulturu a s ní spojené náboţenství - islám. „Příběhy tisíce a jedné noci“ vypráví Eduard Petiška. V čítance je uvedena ukázka 37

„O slepém Abdalláhovi“. Na ukázku navazuje text, v němţ Eduard Petiška osvětluje svůj tvůrčí postup. „Šup do pytle!“ je název italské pohádky Itala Calvina. Se jménem Eduarda Petišky je spjata i ţidovská tematika. V čítance vypráví ţidovskou pověst ze staré Prahy „Rabín Löw soudí jako Šalamoun“. Václav Cibula potom vypráví „O golemovi“. K legendární postavě z praţských ţidovských pověstí, Golemovi, se vrátila i spisovatelka Eva Hudečková pohádkovým příběhem z poloviny 19. století s názvem „Bratříček Golem“. Ţáků se poté ptáme, jestli četli i jiné knihy vztahující se k ţivotu ţidů, a mohou o nich i o ţidovské kultuře dále vyprávět. V oddílu „Nikdy se nevzdávej – souboje, prohry, vítězství“ se nenachází ţádná ukázka vztahující se k multikulturní výchově. V oddílu „Jak jsem potkal lidi“ je zařazena ukázka od amerického spisovatele Forresta Cartera. Jeho knihy se váţou k indiánskému prostředí. Úryvek v čítance pochází z knihy „Škola Malého stromu“. Oddíl „S úsměvem jde všechno líp“ přináší tři indické pohádky od Jiřího Marka: „Král a tři zloději“, „O třech mudrcích“, „Tři přátelé“. Mezi náměty činností po přečtení ukázek patří např. srovnat jednotlivé trojice hrdinů – jejich jednání, vlastnosti a schopnosti, jednoduše jeden z příběhů zdramatizovat nebo vyprávět podobné pohádkové příběhy ostatním. Radovan krátký shromáţdil ve své knize „Dobrodruzi pěti moří“ pirátské příběhy, jako ukázka pro čítanku byl vybrán příběh „S Biblí proti pirátům“. K výuce multikulturní výchovy by se dal zařadit proto, ţe se v něm objevují různá náboţenství (křesťané, pohané) a různé národnosti (Angličané, Turci).

8.3 Čítanka pro 8. ročník Čítanka je sloţena z šesti oddílů: „Nestárnoucí literatura“, „Z literatury 19. století“, „Smutky, strasti, svízele“, „Humor“, „Chvála jazyka“ a „Jiné světy“. První oddíl „Nestárnoucí literatura“ se týká především ţidovské a romské tematiky, seznamuje nás s japonskou a čínskou kulturou. K judaismu lze přiřadit úryvky z „Biblických příběhů“ od Ivana Olbrachta a vyprávění ze souboru „Příběhy z Talmudu“, jehoţ autory jsou Shook, Bradley a Bleefeld. Talmud představuje vedle Starého zákona druhou základní knihu ţidovského náboţenství. 38

Milena Hübschmannová sesbírala romská přísloví, která jsou prezentována pod názvem „Moudrá slova starých Romů“. V čítance jsou uvedeny dvojjazyčně – jak v romském, tak českém jazyce. Na text navazují otázky, díky kterým ţáci srovnávají česká a romská přísloví, hledají pro některá z romských přísloví obdobu v příslovích českých, popř. v příslovích z jiných jazyků. Dále si mají ţáci připomenout ukázky z romské literatury či díla, s nimiţ se jiţ dříve seznámili. Bohumil Mathesius je autorem knihy překladů čínské poezie „Zpěvy staré Číny“. Překlady však pořizoval podle překladů čínských textů do jiných jazyků a s předlohami zacházel volně, vznikají tedy spíše variace na původní čínské motivy. K čínské kultuře se vztahuje otázka na ţáky, co víte o čínské kultuře z období starověku a středověku. Opět je tedy kladen důraz na informace, které jiţ ţáci znají, a zapojení mezipředmětových vztahů (dějepis). Bohumil Mathesius přebásnil také stará japonská pětiverší uvedené v díle „Verše psané na vodu“. Následuje otázka, kde se jiţ ţáci s texty z čínské nebo japonské literatury, popř. u jiných asijských literatur, setkali. Námětem staré čínské a japonské poezie se nechal k vlastní tvorbě inspirovat i český písničkář Jaromír Nohavica a napsal „Píseň psanou na vodu“. Do oddílu „Z literatury 19. století“ zařadil autor čítanky úryvek z knihy „Chaloupka strýčka Toma“ od Harriet Beecher-Stoweové. Tato americká spisovatelka se snaţila vylíčit často otřesné ţivotní podmínky černochů. Hlavní postavou je starý otrok Tom, který je zcela oddaný svému pánovi a trpně snáší veškerá příkoří a utrpení. Z textu v čítance je zjevné, jaký je autorčin vztah k otroctví a otrokářům. Ţáci mají toto tvrzení konkrétně doloţit. Další otázka za textem směřuje k dějinám USA, ţáci jsou dotazováni na občanskou válku, kdy se odehrávala a kdo v ní zvítězil. Poslední otázka se dotýká pojmu rasismus, který by ţáci měli znát (Existuje rasismus ještě dnes?). Indickou kulturu přibliţuje povídka „Subha“ od indického spisovatele a myslitele Rabíndranátha Thákura. Povídka můţe místy připomínat smutnou pohádku, která vyrůstá z tradičních orientálních vyprávění, ale zachycuje také, jak mohou ustrnulé normy a zvyklosti působit na konkrétní lidské osudy. Otázky k ukázce se vztahují k indické kultuře a společnosti, ţáci mají hodnotit chování rodičů a jejich vztah k dceři, ale také si všímat jazykových prostředků, které autor vyuţívá. Poslední otázka je zaměřena na dnešní svět a zní, zda i v této době existují ještě země, kde ţeny mohou mít podobný osud jako Subha.

39

8.4 Čítanka pro 9. ročník Čítanka pro 9. ročník se skládá z těchto oddílů: „Chvála vypravěčství“, „Naruby“, „Legendy českého divadla 20. století“, „Poezie“, „Písně a písničkáři“, „Vize a fantazie“ a „Osudy“. Z „Úsměvných ţidovských historek“ od Daniela Lifschitze pochází úryvek „Ze ţidovského humoru“. Otázky k textu podněcují ţáky k dalšímu seznamování s ţidovským národem, jeho kulturou a historií. „Moudrosti a příběhy zenu“ vypráví Marco Aldinger. Příběh v čítance nás seznamuje s náboţenským proudem zenbudhismem. Jiří Dědeček je autorem básně „Za trochu lásky“, ve které vystupují neonacisté, a obsahuje téma problematiky ras (Ţid, Cikán) a rasové nesnášenlivosti. Oddíl „Osudy“ přináší báseň „Navečer přišla jsem“ romské spisovatelky Tery Fabiánové. Za básní je uveden i ţivotopis této autorky. Ţákům je za ukázkou navrhnut námět k činnosti vyhledávat informace o současné romské literatuře, popř. o literatuře jiných menšin ţijících v českých zemích.

40

9. Čítanky řady SPN – tabulka výskytu sociokulturních skupin Sociokulturní skupiny

Národnostní

Náboženské

Kulturní


Čítanka pro

Čítanka pro

Čítanka pro

Čítanka pro

6. ročník

7. ročník

8. ročník

9. ročník

2

1

1

1

3

1

1

1

1 1

5

1

1 2

1

1 3

1

1

1

1

2

41


4

5 1

Národnostní skupiny: Nejvíce ukázek se dotýkalo ţidovské a romské tematiky. Romská tematika procházela postupně všemi čítankami. Ţidovská tematika se prolínala také všemi čítankami pro druhý stupeň, ale v čítance pro 6. a 8 ročník byla zastoupena ukázkami vztahujícími se k judaismu. V ţádné čítance nebyla obsaţena ukázka, která by se týkala národnostní skupiny Vietnamců. Náboţenské skupiny: Z náboţenství byl nejvíce zastoupen judaismus. Jedna ukázka byla věnována arabské kultuře s islámským náboţenstvím. Do kategorie jiné byl zařazen tzv. zenbudhismus, se kterým se ţáci mohou setkat v čítance pro 9. ročník. V čítankách chyběly informace o křesťanství. Kulturní skupiny: Nejvíce ukázek se týkalo čínské a japonské kultury. Ukázky k těmto kulturám se vyskytovaly v čítance pro 6. a 8. ročník. Starým Řekům byly věnovány tři ukázky, Afričanům společně s Afroameričany a Indiánům po dvou ukázkách, egyptská kultura našla zastoupení v čítance pro 6. ročník ve formě jedné ukázky. Do celkem početné kategorie jiné kulturní skupiny byla zařazena např. keltská, mezopotámská, indická kultura a další.

42

10.

Čítanky nakladatelství Fraus

10.1 Čítanka pro 6. ročník Čítanka se skládá z těchto tří hlavních oddílů: „Můj Domov“ (s kapitolami „... a to je ta krásná země“, „Otec vlasti“, „Učitel národů“, „Národ sobě“, „Bejvávalo“), „Za dobrodruţstvím“ (s kapitolami „V nebezpečí“, „V zahradě, v lese, na horách“), „Nevšední příběhy“ (s kapitolami „Ve škole, doma a mezi kamarády“, „Ve škole fantazie“). Na konci čítanky najdeme slovníček literárních pojmů, stránku s názvem „Odkud jsou“ (země, odkud pocházejí jednotliví spisovatelé), soupis uţitých knih, odkazy na knihy z „Hledání souvislostí“ a z „Můţete si přečíst“. Oddíl „Za dobrodruţstvím“ přibliţuje především tematiku indiánskou (např. „Souboj“ – Karel May, „Válečná čelenka a znamenité činy“ – Ernest Thompson Seton, „Bílý tesák“ – Jack London), ale najdeme tu i příběh z Indie („Mauglí“ – Rudyard Kipling) nebo Afriky („Prales leopardů“ – Ladislav Mikeš Pařízek). I v této čítance autorky nezapomněly opomenout ukázku ze „Starých řeckých bájí a pověstí“ od Eduarda Petišky („Trojská válka“).

10.2 Čítanka pro 7. ročník Čítanka obsahuje následující tři oddíly: „Můj domov“ (s kapitolami „Chrám i tvrz“, „Svatý Václave...“, „Ţij pravdu“, „Běh na dlouhou trať“), „Bylo, nebylo“ (s kapitolami „Odkud a kam“, „Byl jednou jeden“, „Ve zvířecím zrcadle“, „V cizí zemi“) a „Co nás zajímá“ (s kapitolami „O zvířatech a lidech“, „O sobě navzájem“, „Nápady literárního klauna“, „O našich dědech“, „O lidech a robotech“). V oddílu „Můj domov“ najdeme úryvek „Eine kleine Jazzmusik“ z knihy „Sedmiramenný svícen“ od Josefa Škvoreckého. Tento text se týká ţidovské tematiky a přináší např. informace o tom, jaké byly zákazy za protektorátu a jak se v té době ţilo. Oddíl „Bylo, nebylo“ přináší informace o křesťanství (ukázka „O stvoření světa a člověka“ od Ivana Olbrachta z „Biblických příběhů“), mýty staré Číny (úryvek „Jak vznikl svět“), řecké báje zastupuje text „Potopa“ od Publia Ovidia Nasa, ukázka „Prométheus“ z knihy „Starověké báje a pověsti“ od Rudolfa Mertlíka. 43

„O ţivotě slavného izraelského krále Davida“ nás informuje Eduard Petiška. Ukázka pochází z knihy „Příběhy starého Izraele“ a vztahuje se k náboţenství ţidovského národa – judaismu. „Pohádku o Abdalláhovi Zemském a Abdalláhovi Mořském“ z knihy „Pohádek tisíce a jedné noci“ vypráví František Hrubín. Tato ukázka můţe být podnětem k bavení se s ţáky o arabském světě, arabské kultuře a islámu.

10.3 Čítanka pro 8. ročník Čítanka pro 8. ročník je tvořena sedmi oddíly: „Můj domov a svět“ (s kapitolami „Mozart a Praha“, „Dvořák v Americe“, „Cesty a návraty“), „O bozích a lidech“, „Ve sluţbě bohu, králi a dámě“, „Vyšla hvězda nad Betlémem“, „Sen, láska a smrt“, „Šoa“ a „Čtu, čteš, čteme“. Oddíl „Můj domov a svět“ seznamuje ţáky prostřednictvím ukázky „Z nového světa“ z knihy „Spirituál bílého muţe“ od Zdeňka Mahlera s pojmem rasismus a zákonem o občanské rovnosti. Multikulturní výchově můţeme bezesporu vyučovat pomocí cestopisů. V této čítance najdeme ukázku „Afrika!“ od Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda, která ţákům přibliţuje obyvatele Afriky (Etiopové černošského původu, Libyjci, Berbeři, Arabové), jak tito obyvatelé bydlí, jak ţijí, jejich náboţenství – islám, jaké postavení má v tomto náboţenství ţena apod. Za lištou najdou ţáci otázku, proč by chtěli/nechtěli být libyjskou dívkou. Mají se tedy vcítit do pocitů tamních ţen, navrhnout, v čem by změnili rodinné a společenské postavení libyjských ţen a pokusit se problém řešit v kontextu tamní kulturní tradice. Dalšími texty z cestopisu „Afrika snů a skutečnosti“ od Hanzelky a Zikmunda jsou „Masajové“, nejzajímavější východoafrický kmen, nebo „Viktoriino jezero“, který zobrazuje charakteristiku kmene Luo. S dalšími

obyvateli

Afriky,

Berbery,

nás

seznamuje

Zdeněk

Šmíd

prostřednictvím úryvku z knihy „Bubny Berberů“. Oddíl „O bozích a lidech“ je plný ukázek týkajících se řecké mytologie. Naproti tomu oddíl „Vyšla hvězda nad Betlémem“ je naplněn ukázkami vztahujícími se ke křesťanství. Oddíl „Šoa“ přináší tematiku ţidovskou. Ladislav Fuks je autorem úryvku „Kchonyho cesta do světa“, pocházejícího ze sbírky „Mí černovlasí bratři“. Nabízí 44

témata cesta jako útěk nebo jako záchrana ţidů před nacismem. Z dalších ukázek obsahujících téma ţidovství jmenujme alespoň „Příběh o kukačce“ nebo „Rebeka“ z knihy „Sedmiramenný svícen“ od Josefa Škvoreckého.

10.4 Čítanka pro 9. ročník Čítanka pro 9. ročník se skládá celkem ze sedmi oddílů: „Můj domov a svět“ (s kapitolami „Být indiánem“, „Být v Americe českým básníkem“), „Za literárními památkami“ (s kapitolami „Z renesanční literatury“, „Od renesance k baroku“, „Z literárního klasicismu“), „Krása je v pravdě“ (s kapitolou „Realismus v literatuře“), „Moderna“ („Nová krása“, „Světlo, barvy, vůně“, „Stíny a tma“, „Symboly světa a duše“), „Avantgarda“ („Osvobozená slova“, „Osvobozená obraznost“), „Neklidné dvacáté století“ („O té první velké válce“, „Kříţe, srpy, kladiva“, „O té druhé velké válce“, „Mezi lidmi“) a „Čtu, čteš, čteme“ („Pohádky nepohádky“, „O lásce sladké a hořké“, „Příběhy strašné i směšné“). Dále obsahuje např. i slovníček literárních pojmů, chronologický přehled nebo přehled očekávaných kompetencí a výstupů. V oddílu „Můj domov a svět“ je zastoupena indiánská tematika (Franz Kafka – „Touha stát se indiánem“, Alberto Vojtěch Frič – „O sobě a indiánech“, „Kuvade“, „Jak se na světě objevil peyotl“, „Dobře upečený člověk (Pimové)“, Joseph Alexander Altsheller – „Tanec slunce“, „Indiánské modlitby“), romskou tematiku nabízí oddíl „Čtu, čteš, čteme“ prostřednictvím ukázky „Láska“ od Bohumila Hrabala. Oddíl „Neklidné 20. století“ přináší zajímavou ukázku od Jindřišky Smetanové „Význam sedmikrásek v zahraniční politice“. Díky této ukázce se mohou ţáci seznámit s novým pojmem - etnocentrismus a diskutovat o rozdílnosti kulturního prostředí a národních povah.

45

11.

Čítanky řady FRAUS – tabulka výskytu sociokulturních skupin

Sociokulturní skupiny

Národnostní

Náboženské

Kulturní


Čítanka pro

Čítanka pro

Čítanka pro

Čítanka pro

6. ročník

7. ročník

8. ročník

9. ročník

1

1

1 1 1

8

1

17

4

1 1

7

3 1

2

46

12


1

1

Národnostní skupiny: Čítanky obsahují celkově velmi malé mnoţství ukázek k národnostním skupinám, některé čítanky neobsahují ţádné. Pouze v případě čítanky pro 8. ročník by se teoreticky daly ukázky vztahující se k judaismu přeřadit do první kategorie. Romové jsou zastoupeni jednou ukázkou v čítance pro 9. ročník. Náboţenské skupiny: Náboţenstvím se čítanky řady Fraus věnují bezesporu dostatečně. Nejvíce ukázek je věnováno křesťanství, na druhém místě stojí judaismus. Kulturní skupiny: Nejvyšší počet ukázek je věnován řecké kultuře. Opomíjena není ani indiánská tematika, která stojí v počtu ukázek na druhém místě. V čítance pro 8. ročník byl věnován i dostatečný prostor africké kultuře. Oproti čítankám jiných řad však chybí v čítankách Fraus informace o kultuře Egypťanů a Římanů.

47

Závěr Ve své diplomové práci jsem se snaţila zjistit, v jaké míře je zastoupeno průřezové téma multikulturní výchova v současných čítankách pro 2. stupeň ZŠ. Konkrétně byly vybrány kompletní řady čítanek od tří nakladatelství – Nová škola, SPN a Fraus. Cílem bylo také zjistit, jakou mírou se liší zastoupení multikulturní výchovy v jednotlivých čítankách od různých nakladatelství pro stejné ročníky 2. stupně ZŠ, a zda multikulturní výchova prostupuje kaţdou čítankou. Kaţdá ze zkoumaných čítanek obsahovala několik ukázek, které můţeme vyuţít pro výuku multikulturní výchovy v literární výchově. Analyzované čítanky tedy splňují poţadavek Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání zařazení průřezového tématu multikulturní výchova do výuky. Z národnostních skupin bylo nejvíce ukázek věnováno romské a ţidovské tematice. Menší zastoupení v ukázkách našli i Vietnamci. Co se týká náboţenství, v čítankách najdeme texty přinášející informace především o křesťanství a judaismu. Z kulturních skupin měli největší zastoupení Egypťané, Řekové a Indiáni. Opomenuti aůe nebyli ani Afričané a Afroameričané, Číňané a Japonci nebo staří Římané. V čítankách řady Fraus bylo nalezeno celkem 64 ukázek s multikulturní tematikou. Převáţná část se nacházela v čítance pro 8. ročník (celkem 42 ukázek). Ostatní čítanky obsahovaly podstatně méně těchto ukázek, čítanka pro 9. ročník devět ukázek, pro 7. ročník sedm ukázek a pro 6. ročník šest ukázek. Největší počet ukázek byl spojen s křesťanstvím a na druhém místě se starou řeckou kulturou. Těmto ukázkám se nejvíce věnovala čítanka pro 8. ročník. Na dalších místech stojí ukázky s indiánskou tematikou (především v čítance pro 9. ročník), ukázky věnující se judaismu a africké kultuře. I čítanky řady Nová škola obsahovaly celkem 64 ukázek s multikulturní tematikou. Převáţná část ukázek se ale tentokrát nacházela v čítance pro 6. ročník (28 ukázek). Na druhém místě s počtem 24 ukázek stojí čítanka pro 7. ročník. V čítance pro 8. ročník bylo věnováno pouze osm ukázek s multikulturní tematikou a v čítance pro 9. ročník čtyři ukázky. Nejvíce ukázek v těchto čítankách bylo věnováno romské tematice, křesťanství a egyptské kultuře. Romská tematika se prolínala postupně všemi čítankami, informace o Egypťanech bychom však našli pouze v čítance pro 6. ročník a informace o křesťanství v čítance pro 6. a 7. ročník. Nezanedbatelný počet ukázek byl věnován také ţidovské a indiánské tematice nebo staré řecké kultuře. Zatímco ţidovská 48

tematika se opět prolíná postupně všemi čítankami druhého stupně, indiánskou tematiku najdeme pouze v čítance pro 7. a 8. ročník a informace o kulturní skupině Řeků v čítance pro 6. ročník. Ze zkoumaných čítanek se nejméně věnují multikulturní výchově čítanky řady SPN s počtem 43 ukázek s multikulturní tematikou. Na prvním místě v počtu těchto ukázek stojí čítanka pro 7. ročník (17 ukázek), na druhém místě čítanka pro 6. ročník (12 ukázek), na třetím pro 8. ročník (10 ukázek) a naposledním čítanka pro 9. ročník (4 ukázky). Nejvíce ukázek se týkalo ţidovského náboţenství judaismu, jejich převáţnou část bychom našli v čítance pro 8. ročník. Na druhém místě stojí ukázky s romskou tematikou a čínskou nebo japonskou kulturou. Ukázky spjaté s národnostní skupinou Romů prostupují všemi čítankami pro druhý stupeň. Ukázky věnované kultuře Číňanů či Japonců však obsahují pouze čítanky pro 6. a 8. ročník. Opomenuta není ani národnostní skupina Ţidů (čítanka pro 7. a 9. ročník) a kulturní skupina Řekové (čítanka pro 6. a 7. ročník). Pokud srovnáme jednotlivé čítanky pro 6. ročníky, zaujímá v počtu ukázek s multikulturní tematikou první místo čítanka od nakladatelství Nová škola, na druhém místě stojí čítanka od nakladatelství SPN a poslední místo zaujímá čítanka z řady Fraus. Z čítanek pro 7. ročníky stojí na prvním místě opět čítanka od nakladatelství Nová škola, následuje čítanka z řady SPN a na posledním místě se opět nachází čítanka od nakladatelství Fraus. Z čítanek pro 8. ročníky se však čítanka od nakladatelství Fraus nachází na prvním místě, poté následuje čítanka řady SPN a nakonec čítanka řady Nová škola. Čítanky pro 9. ročníky obsahovaly celkově málo ukázek týkajících se multikulturní výchovy. První místo připadá čítance z nakladatelství Fraus, čítanky řady SPN i Nová škola stojí shodně na místě druhém.

49

Použitá literatura Primární literatura: JANÁČKOVÁ, Z.; FEJFUŠOVÁ, M. Čítanka pro 6. ročník základní školy. Brno : Nová škola, 2007. 195 s. ISBN 80-7289-079-4. LEDERBUCHOVÁ, L.; BERÁNKOVÁ E. Čítanka 6. Učebnice pro šestý ročník ZŠ a primu víceletých gymnázií. 1. vyd. Plzeň : Fraus, 2003. 224 s. ISBN 80-7238-248-9. LEDERBUCHOVÁ, L.; BERÁNKOVÁ E. Čítanka 7. Učebnice pro sedmý ročník ZŠ a sekundu víceletých gymnázií. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2004. 215 s. ISBN 80-7238-323-X. LEDERBUCHOVÁ, L.; STEHLÍKOVÁ, M. Čítanka 8. Učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia. 1. vyd. Plzeň : Fraus, 2005. 224 s. ISBN 80-7238-422-8. LEDERBUCHOVÁ, L.; STEHLÍKOVÁ, M. Čítanka 9. Učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia. 1. vyd. Plzeň : Fraus, 2006. 232 s. ISBN 80-7238-539-9. SOUKAL, Josef. Čítanka 6. Literární výchova pro 6. ročník základní školy a pro odpovídající ročník víceletých gymnázií. 3. vyd. Praha : SPN, 2007. 208 s. ISBN 97880-7235-350-7. SOUKAL, Josef. Čítanka 7. Literární výchova pro 7. ročník základní školy a pro odpovídající ročník víceletých gymnázií. 3. vyd. Praha : SPN, 2007. 208 s. ISBN 97880-7235-351-4. SOUKAL, Josef. Čítanka 8. Literární výchova pro 8. ročník základní školy a pro odpovídající ročník víceletých gymnázií. 3. vyd. Praha : SPN, 2008. 224 s. ISBN 97880-7235-396-5. SOUKAL, Josef. Čítanka 9. Literární výchova pro 9. ročník základní školy a pro odpovídající ročník víceletých gymnázií. 3. vyd. Praha : SPN, 2008. 220 s. ISBN 97880-7235-397-2. VIEWEGHOVÁ, T. Čítanka pro 7. ročník základní školy. Brno : Nová škola, 2008. 191 s. ISBN 80-7289-092-1. VIEWEGHOVÁ, T. Čítanka pro 8. ročník základní školy. Brno : Nová škola, 2009. 131 s. ISBN 80-7289-110-3. VIEWEGHOVÁ, T. Čítanka pro 9. ročník základní školy. Brno : Nová škola, 2010. 135 s. ISBN 970-80-7289-162-7.

50

Sekundární literatura: BERÁNKOVÁ, K.; MRÁZOVÁ, E. Každý je důležitý – vzájemně se poznávejme! : metodické náměty pro multikulturní výchovu. 1. vyd. Ústí nad Labem : Univerzita J.E.Purkyně, 2008. 104 s. ISBN 978-80-7414-052-5. BERÁNKOVÁ, K.; MRÁZOVÁ, E. Každý je důležitý – vzájemně se poznávejme! Příloha CD. 1. vyd. Ústí nad Labem : Univerzita J.E.Purkyně, 2008. 33 s. ISBN 97880-7414-052-5. BEZDĚK, F.; SPÁČIL, F.; HEFKOVÁ, M. Interaktivní rozvoj klíčových kompetencí : metodika a aktivity v průřezových tématech : Osobnostní a sociální výchova a Multikulturní výchova. 1. vyd. Fryšták : Dům Ignáce Stuchlého SKM, 2008. 140 s. ISBN 978-80-254-1956-4. GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno : Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6. PRŮCHA, Jan. Multikulturní výchova : příručka (nejen) pro učitele. 1. vyd. Praha : Triton, 2006. 263 s. ISBN 80-7254-866-2. PRŮCHA, Jan. Multikulturní výchova : Teorie – praxe – výzkum. 1. vyd. Praha : ISV nakladatelství, 2001. 211 s. ISBN 80-85866-72-2. PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 5. vyd. Praha : Portál, 2008. 322 s. ISBN 978-80-7367-416-8. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha : VÚP, 2007. MAŘÍKOVÁ, H.; PETRUSEK, M.; VODÁKOVÁ, A. a kol. Velký sociologický slovník. 1, A – O. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1996. 747 s. ISBN 80-7184-164-1. MAŘÍKOVÁ, H.; PETRUSEK, M.; VODÁKOVÁ, A. a kol. Velký sociologický slovník. 2, P – Ţ. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1996. 1627 s. ISBN 80-7184-310-5. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice – Bílá kniha. Praha : MŠMT a Ústav pro informace ve vzdělávání, 2001. ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Výchova k toleranci a proti rasismu : multikulturní výchova v praxi. 2. vyd., aktualiz. Praha : Portál, 2008. 280 s. ISBN 978-80-7367-182-2. ŠVEC, Štefan a kol. Metodológia vied o výchove : kvantitatívno-scientické a kvalitatívno-humanitné prístupy v edukačnom výskume. Bratislava: Vydavateľstvo IRIS, 1998. 303 s. ISBN 80-88778-73-5. VARIANTY (kol.). Obsahová analýza učebnic pro základní školy : závěrečná zpráva. Praha, 2002. 51

Bibliografický záznam: KLIMEŠOVÁ, Jitka. Multikulturní výchova v čítankách pro 2. stupeň ZŠ : diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra české literatury, 2011. 52 s. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Jitka Zítková, Ph.D.

Anotace Tato diplomová práce pojednává o míře zastoupení průřezového tématu multikulturní výchova ve vybraných současných čítankách pro 2. stupeň ZŠ.

Annotation This thesis deals with the degree of cross curriculum theme of the topic of multicultural education in selected contemporary reading-books at the second grade of primary school.

Klíčová slova Multikulturní výchova, čítanka, rámcový vzdělávací program, průřezové téma

Keywords Multicultural education, reading-book, general educational program, cross curriculum theme

52

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta KATEDRA ČESKÉ LITERATURY. Multikulturní výchova v čítankách pro 2. stupeň ZŠ

Recommend Documents