MASARYKOVA UNIVERZITA. Hrajeme si s písmem PEDAGOGICKÁ FAKULTA. Diplomová práce. Katedra výtvarné výchovy. Brno Autor práce: Iva Čumová

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy

Hrajeme si s písmem Diplomová práce

Brno 2007

Autor práce: Iva Čumová

Vedoucí práce: PaedDr. Hana Stadlerová

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu použité literatury. Souhlasím s tím, aby byla práce uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a byla zpřístupněna studijním účelům. V Brně, dne 12. července 2007

.......................................

2

Poděkování Ráda bych srdečně poděkovala paní PaedDr. Haně Stadlerové za odborné vedení a pomoc při zpracování diplomové práce. Dále děkuji maminkám Martině Malé, Ireně Laczkové a Petře Paukové za rady a obrázky předškoláčků, Mgr. Michalu Kosovi za cenné připomínky a v neposlední řadě spoluautorům této práce - svým žákům. 3

OBSAH ÚVOD.......................................................................................................................................................... 6 1. PÍSMO..................................................................................................................................................... 9 1.1 VÝZNAM PÍSMA PRO ČLOVĚKA ........................................................................................................... 9 1.2 HISTORIE PÍSMA ............................................................................................................................... 13 1.2.1 Předhistorické období – předstupně písma.............................................................................. 13 1.2.2 Historické období – vznik a další vývoj písma......................................................................... 15 1.2.3 Závěr........................................................................................................................................ 20 2. VÝVOJ PSANÉ ŘEČI ......................................................................................................................... 21 2.1 NEŽ ZASEDNEME DO ŠKOLNÍ LAVICE ................................................................................................ 21 2.2 ZAČÍNÁME PSÁT ............................................................................................................................... 21 2.2.1 Psychologické aspekty výuky psaní.......................................................................................... 21 2.2.2 Příprava na psaní v předškolní výchově.................................................................................. 22 2.2.3 Ve škole - nácvik psaní ............................................................................................................ 23 2.2.3.1 Přípravné období...............................................................................................................................23 2.2.3.2 Období vlastního nácviku .................................................................................................................24 2.2.3.4 Období rozvíjení rukopisu ................................................................................................................24

3. PÍSMO VE VÝTVARNÉM PROJEVU DÍTĚTE ............................................................................. 26 3.1 DĚTSKÝ VÝTVARNÝ PROJEV ............................................................................................................. 26 3.2 VÝVOJ A ETAPY DĚTSKÉHO VÝTVARNÉHO PROJEVU ......................................................................... 28 3.3 CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY DĚTSKÉHO VÝTVARNÉHO PROJEVU ...................................................... 30 3.4 CO A ČÍM „PÍŠE“ PŘEDŠKOLÁK.......................................................................................................... 31 3.4.1 Symboly v dětském výtvarném projevu .................................................................................... 32 3.4.2 Písmo v kresbě předškoláka..................................................................................................... 37 3.4.2.1 Písmo ve spontánním projevu předškolního dítěte............................................................................37 3.4.2.2 Písmo v činnosti navozené vychovatelem.........................................................................................39

3. 5 PÍSMO A ŠKOLÁK ............................................................................................................................. 43 3.5.1 Psaní ........................................................................................................................................ 43 3.5.1.1 Český jazyk a literatura.....................................................................................................................44

3.5.2 Pojďme třeba ... ....................................................................................................................... 46 3.5.2.1 Výtvarná výchova .............................................................................................................................46

3.5.3 „Teď piš.“................................................................................................................................ 49 3.5.4 „Čmáranky, psaníčka...“ ......................................................................................................... 52 4. HRAJEME SI S PÍSMEM .................................................................................................................. 55 4.1. PÍSMENKOVÁ

TANCOVAČKA ........................................................................................................... 56

4

4.2 „PSALO SE“, KDYŽ JEŠTĚ NEBYLO PÍSMO? ........................................................................................ 56 4.2.1 Kipu ......................................................................................................................................... 57 4.3 PÍSMO JE TADY ................................................................................................................................. 58 4.3.1 Egyptské hieroglyfy.................................................................................................................. 58 4.4 TOTEM.............................................................................................................................................. 60 4.5 PADÁNÍ............................................................................................................................................. 61 4.6 OBLEČENÍ PRO KNIHY ....................................................................................................................... 62 4.7 GRAFFITI .......................................................................................................................................... 62 4.8 HLEDÁNÍ .......................................................................................................................................... 63 4.9 MOJE PÍSMENO ................................................................................................................................. 64 4.10 ABECEDA ....................................................................................................................................... 65 4.11 RAZÍTKOVAČKA ............................................................................................................................. 65 4.12 NÁBYTEK ....................................................................................................................................... 66 4.13 PAMÁTKA PÍSMENU ........................................................................................................................ 67 4.14 TO JSEM JÁ ..................................................................................................................................... 68 4.15 PÍSMENO DO POHÁDKY ................................................................................................................... 68 4.16 EX LIBRIS ....................................................................................................................................... 70 4.17 KALIGRAFIE ................................................................................................................................... 71 4.18 JINÁ KNIHA ..................................................................................................................................... 72 4.19 CD OBAL ........................................................................................................................................ 72 4.20 LÁTKA ............................................................................................................................................ 73 4.21 PÍŠEME NA STROJI ........................................................................................................................... 74 4.22 ZNAČKA ......................................................................................................................................... 74 4.23 PRSTY, PRSTÍČKY............................................................................................................................ 75 4.24 RÝSOVANÁ JMÉNO ......................................................................................................................... 76 4.25 ROLÁŽ ............................................................................................................................................ 76 4.26 ŽIVELNÁ POEZIE ............................................................................................................................. 77 4.27 TOLIK INFORMACÍ .......................................................................................................................... 78 4.28 T JAKO TRÁVA ................................................................................................................................ 78 ZÁVĚR...................................................................................................................................................... 79 RESUMÉ................................................................................................................................................... 80 SUMMARY .............................................................................................................................................. 80 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................................... 81 SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................................................. 83

PŘÍLOHY

5

Úvod Písmo je všude kolem nás. Od narození ho vnímáme a převážnou částí našeho života nás provází. Je to náš prostředník ke komunikaci se světem a zároveň nám pomáhá poznávat naši historii, umění, dědictví našich předků. Téma své diplomové práce jsem si vybrala na základě svého dlouholetého zájmu o výtvarnou výchovu a zejména o písmo. Od dětství mě písmo fascinuje. Jeho rozmanité druhy, tvary...Už jako malá jsem si s ním ráda hrála, psala, měnila, vymýšlela nápisy, plakáty, obálky, později se učila kaligrafii... Písmo patří k jedněm z největších vynálezů lidstva. Nikdo z nás si nedokáže představit, že by neexistovalo. V dětství si ho osvojíme a pak už ho používáme. Ve škole, při práci, čtení, psaní...Věnujeme pozornost jeho tváři? Většinou se soustředíme na obsah sdělení, jeho výtvarných složek si už všímá málokdo. Dítě se s nácvikem písma setká, až když nastoupí do školy. Je i součástí práce ve výtvarné výchově na 1. stupni? Moc často se s tím nesetkáme. Někteří učitelé se tomu i vyhýbají s tím, že děti mají písma dost při psaní. Cílem mé diplomové práce je přiblížit písmo dětem jinak než ho znají. Chtěla jsem, aby ho poznaly nejen jako prostředek komunikace, ale i jako součást výtvarné kultury. Současně jsem sledovala jejich vlastní spontánní písemné projevy a hledala v nich možné inspirace do hodin výtvarné výchovy. Práce je rozdělena do dvou částí. V první, teoretické, jsem zpracovala tři kapitoly. První kapitola se zabývá významem písma a historií jeho vývoje. Protože mě zajímaly písemné projevy dětí, je druhá kapitola věnována vývoji písemného projevu. Ve třetí kapitole se zaměřuji na písmo ve výtvarném projevu dítěte v předškolním a mladším školním věku. V praktické části prezentuji 28 vyučovacích hodin výtvarné výchovy, kde námětem bylo písmo. Součástí práce jsou také přílohy, vztahující se k jednotlivým kapitolám z teoretické části a k jednotlivým zrealizovaným hodinám.

6

TEORETICKÁ ČÁST

7

1. Písmo Písmo bychom mohli zařadit mezi nejpodivuhodnější a nejvýznamnější výtvory lidského ducha. Bez něj si to v běžném životě nedokážeme představit, je pro nás samozřejmostí. Setkáváme se s ním téměř na každém kroku. Používáme ho ve škole, při práci i ve volném čase, když se „bavíme“ a odpočíváme. Všude, kde se ocitneme, je alespoň něco, co s písmem souvisí. Někdy i na místech, kde bychom to nečekali. Vyjdeme si do přírody a můžeme se nám stát, že narazíme na pohozený popsaný papírek, láhev s etiketou, rozcestník... Co je to písmo? Jednoduše můžeme říci, že je to soustava tištěných, psaných, kreslených, malovaných nebo rytých grafických znaků, které slouží k zaznamenání myšlenek a skutečností v určitém jazyku nezávisle na prostoru a čase. Písmo nám pomáhá zapsat si naše nápady, poslat někomu zprávu, uchovat to, co je pro nás důležité, přečíst si krásnou knihu..... Jiří Eliška mluví o tom, že písmo k nám promlouvá dvojí řečí. Jedná se o zvukovou a vizuální řeč.1 Napsané čteme nebo posloucháme v nějakém jazyku, dovídáme se nějaký obsah a význam, posloucháme melodii textu apod. Z hlediska vizuálního můžeme u písma pozorovat tvar a proporce písmen, vnímat jeho konstrukci, nechávat ho na sebe esteticky působit. Písmo se tedy nemusí stát pouze prostředkem k zaznamenávání a předávání informací, ale může se stát i zdrojem inspirace, poznání a vizuálního uspokojení, neboť vypovídá o kráse tvaru, linie a kresby, stylizaci, proporcích a kompozici.2 Bez písma by dnešní společnost nebyla taková jaká je. Člověk by nebyl tím, čím je. Dokážeme si vůbec představit, že by neexistovalo?

1.1 Význam písma pro člověka Říká se, že písmo je paměť lidstva. Co uděláme my, když si potřebujeme něco zapamatovat? Uděláme si uzel na kapesníku? Uzel ale „sděluje“ pouze mně, co si mám pamatovat, ostatním lidem předává jenom informaci, že nemám na něco zapomenout. O jakou informaci jde, už neví. I já můžu po určité době zapomenout o jakou povinnost šlo, nevybavím si vše, co jsem si chtěla pamatovat. Co je tedy nejlepší udělat? Jak jinak

1 2

Eliška, J., 2005, s. 6. Tamtéž.

8

než si to napsat na papírek, do zápisníku nebo do počítače. Pomocí tohoto zápisu se moje myšlenka uchová a já si ji můžu kdykoliv připomenout. Člověk je tvor společenský a od pradávna žil ve skupinách. Navazoval neustále kontakt s ostatními lidmi, reagoval na jejich podněty, sám dával impulsy k interakci. Jako my i pravěcí lidé potřebovali mezi sebou komunikovat. Nejdříve si informace předávali pomocí přirozených prostředků - posunky, gesty, zvuky. Později se člověk stal tvůrcem řeči. To, co lidé vyslovovali, ale nebylo trvanlivé. Některá sdělení byla tak důležitá, že je bylo nutné uchovávat a předávat dál. Měli už v té době nějaké prostředky jak zaznamenávat zprávy, když ještě neexistovalo písmo? Velice málo. K těm nejstarším patří jeskynní kresby a malby. Pomocí jednoduchých kreseb a znaků se náš lidský předchůdce pokusil zaznamenat nejen informace týkající se přežití, ale i své fantazie, své pocity. To málo, co o něm víme, jsme si mohli domyslet i z jeho maleb. K uchování přesnějších informací člověk časem vymýšlel různé upamatovací pomůcky – uzly, zářezy do holí, značky atd. Ty mu ale brzy také nestačily. Zaznamenaly například přesné číselné údaje, ale počet jiných významů, které se jimi daly vyjádřit, byl už velmi malý. „Jednoznačnost a přesnost myšlenky je jemný duchovní materiál, háklivý na mnohoznačnost, neurčitost a nepřesnost danou interpretem i časovým posunem.“ 1 Po určité době se lidská společnost dostala do takového stavu, že už bylo nutné zapamatovat si některé informace přesně, muselo tedy vzniknout písmo.2 Nebylo to ale takto jednoduché. Než lidé dospěli k tomuto bodu, kdy vlastně měli co zaznamenávat, kdy už si nedokázali poradit s množstvím nových informací, museli projít vývojem trvajícím mnoho miliónů let. Rozvíjel se jejich intelekt, řeč, myšlení. Člověk se postupně stával tím, čím je dnes, čekalo ho akorát vše vymyslet a vynalézt. Písmo tedy souvisí s vývojem civilizované společnosti. Pokud by ale nevzniklo písmo, rozvoj společnosti a kultury by se zpomalil a myšlenky a nápady by se nešířily ve větším rozsahu. „Písmo vznikalo zpravidla tam, kde si je vynutil rozvoj výrobních sil a výrobních vztahů.“

3

Začátky vzniku písma můžeme hledat v povodí velkých řek jako

jsou například Eufrat, Tigrid, Nil nebo Žlutá řeka (Chuang – che). Národy žijící v těchto oblastech dospěly do takového stupně vývoje, že vznik písma byl nevyhnutelný. První

1

Eliška, J., 2005, s. 6. Smetáček, V., 1981, s. 102. 3 Kéki, B., 1984, s. 11. 2

9

„písma“ se vyvinula nezávisle na sobě. Každá z těchto kultur dospěla k různému stupni vývoje písma. Ovlivňovala to například zeměpisná poloha, potřeby společnosti, osobitost jejího jazyku, vliv jejích vlastních předstupňů písma a později i písma sousedních národů. Vynález písma umožnil těmto lidem, aby vnímali myšlenku, nejen sluchem, ale i zrakem. Starověké kultury mohly začít „fixovat“ písmem své příhody, vzpomínky, svou minulost. Umožnilo jim to přenášet sdělení na velké vzdálenosti, zapisovat je pro budoucí generace. „Písmem si lidstvo vytvořilo nástroj k poznání minulosti i budoucnosti.“1 Člověk tedy vynalezl něco, čím byl schopen informace přesně zaznamenávat. Postupem času se proces vývoje písma zdokonaloval a urychloval. S rostoucí vyspělostí lidské společnosti vzrůstal i počet vyvíjejících se písem, abecedních systémů, typů psacích prostředků a materiálů, na které byly ideje zapisované. Další obrovský pokrok nám přinesl středověk. Do této doby lidé psali ručně na různé materiály, tesali do kamene nebo ryli do destiček. Písmo používali především panovníci, šlechtici a zástupci církve. Johanes Gutenberg dal světu významný vynález, když v roce 1445 vytiskl svůj první historický tisk. Vynalezení knihtisku se stalo dalším mezníkem v dějinách lidstva. Od této chvíle se informace šířily ještě rychleji a staly se prostřednictvím tištěného textu dostupnější většímu počtu lidí. Začalo se produkovat více knih, a ty se tak mohly dostat nejen k bohatým šlechticům, ale i k obyčejným, chudým lidem, kteří se mohli také vzdělávat. Jaký význam má písmo pro člověka 21. století? Tak jako v minulosti i teď potřebujeme písmo k rozšiřování kultury, k zaznamenání našich vědomostí a myšlenek, k jejich uchování pro další generace. Zabýváme se ještě vůbec tím, v jaké formě jim tyto informace předáme? Pravděpodobně ne, zdá se, že vítězem je tištěné slovo. Zdokonalujeme ho a hledáme jeho ještě rychlejší šíření než je knihou či novinami. Znamená pro nás ještě vůbec něco ručně psané písmo? Většina z nás asi nepřemýšlí nad tím, zda-li raději píše rukou nebo používá spíš klávesnici. Prostě používá obojího, podle toho v jaké je situaci, co musí napsat a jaké k tomu má možnosti a prostředky. Když se na tím zamyslíme, je nám v současnosti příjemnější ručně psaný text nebo text tištěný ? Bude za čas psaní rukou zbytečností? S rychle rozvíjející se dobou to vypadá, že převládne písmo tištěné nebo zaznamenávání událostí a faktů jinými způsoby, takovými, které ještě neznáme a které

1

Eliška, J., 2005, s. 6.

10

možná vymyslíme. Lidé budou pravděpodobně i nadále využívat psacího písma. Je a bude dovednost psát rukou stále potřebná? Ručně psané písmo převládá a asi ještě nějakou dobu bude nutností především ve školách, hlavně základních. Zůstane pro naše děti začátek objevování písma skrze jejich ruce? Nebude v budoucnosti pro děti lepší, když se od začátku naučí psát jen na klávesnici a naopak zmizí trápení zvané nácvik písma při hodinách psaní? I když už teď můžeme na některých typech škol vidět, že hodně studentů používá notebooky místo klasického zapisování a úkoly odevzdávají převážně v tištěné formě, zdá se, že i nadále zůstane potřeba psacího písma ve školách zachována. A to minimálně z toho důvodu, že psaní patří mezi nejsložitější motorické činnosti a příznivě tím působí na rozvoj dětského mozku. Když se objevilo písmo, i přes jeho netušené možnosti, někteří namítali, že může zbavit lidstvo nezbytnosti používat paměti. Obávali se, že to zničí ústní kulturu. Potká takovýto osud ručně psané písmo? Zbaví nás tištěné písmo nezbytnosti používat psacího písma? Tištěné písmo by ale nebylo bez psacího. O významu tištěného písma a jeho možnostech už bylo napsáno. Dnešní doba, plná elektronických podob písma, psacích strojů, mobilních telefonů, počítačů nabízí rychlejší podoby komunikace se světem. Proč se zdržovat s dopisem, když můžu „naťukat“ e-mail? Proč unavovat na přednášce ruku rychlým psaním, když to můžu napsat „všema deseti“? Proč se vyplňovat se složenkou, když ji můžu zaplatit elektronickou cestou? Proč se psát s přáním, když si ho můžu vytvořit v počítači? I když se lidé obávali, že písmo výrazně ublíží ústnímu tradování, nakonec se stejně prosadilo a člověk začal komunikovat i tímto způsobem. Ale i přesto ústní předávání myšlenek, mýtů, povídek a tradic zůstalo. Většina z nás bude tedy používat tištěná slova a psát na klávesnici, ale určitě se najdou takoví, kteří znovu rádi napíší milované osobě klasický dopis, budou se učit kaligrafii a inspirovat se kaligraficky vyvedenou básní, zkusí si hrát s písmem při navrhování obalu, budou si psát poznámky na papírek, záznamy do diáře, číslo na jízdenku, vzkaz do písku...

11

1.2 Historie písma Písmo je i historickou záhadou. Ani mezi odborníky zatím nedošlo k přesné shodě, kdy a kde přesně vzniklo. Základy skutečného písma se začaly vyvíjet přibližně před 5000 lety. Ale už dávno před tím, než došlo ke vzniku písma, měli lidé určité způsoby jak navzájem komunikovat, a to především prostřednictvím různých primitivních prostředků. Někteří odborníci rozdělují historii vzniku písma na dvě období: předhistorické a historické. Předhistorické období bychom mohli označit jako období předstupňů písma – většinou to byly různé značky a předměty spojené s majetkem. Některé z nich přetrvaly a používaly se souběžně s písmem. Historické období začíná vznikem prvních písem v několika oblastech starého světa. Písmo od té doby prošlo čtyřmi vývojovými stupni. Přes piktogram, ideogram a slabičné písmo k zatím poslednímu vývojovému stupni, a to k písmu hláskovému.

1.2.1 Předhistorické období – předstupně písma Už i v tomto období potřeboval člověk některé informace uchovávat a předávat. Vedle pamětí, tradic a zvyků, maloval na skalní stěny, používal mnemotechnické značky a pomůcky z různých materiálů. Některé z nich přetrvaly a používaly se souběžně s písmem. I dnes si některé etnické skupiny vyměňují informace prostředky, které můžeme považovat za předstupně písma. Jeskynní kresby Jde o památky nazývané výjevové obrazy, které namalovali lidé na stěny v jeskyních před 20 000 - 25 000 lety. Nejčastěji na nich zachycovali lovecké výjevy. Používali k tomu žlutou, červenou a černou barvu a malovali především koně, býky a buvoly. Nejzachovalejší můžeme najít v jeskyni Lascaux ve Francii, která je nazývána Sixtinskou kaplí pravěku.

Obrázek 1: Jeskynní malba v Lascaux1

1

Dostupný z WWW: http://www.francethisway.com/prehistoricfrance/prehistoricfrance1.php

12

Vlastnické značky Tyto značky používaly národy chovající dobytek především na území Evropy a Asie. Vypalovaly je na zvířata, aby tím označily svůj majetek. Vrubované hůlky Sloužily k evidenci půjčeného majetku. Na hůlky se vyřezávaly vroubky, poté byly podél rozštípnuty. Jednu polovinu si nechal věřitel a druhou dlužník. Zpravodajské hole Zpravodajská hůl byla používána na území Evropy nebo například v Austrálii. Ne vždy sloužila ke stejnému účelu. Někde sloužila jako povolávací rozkaz, jinde jako pověření k předání vzkazu nebo pozvánka na významnou událost. Hole se používaly i při výměně zboží, či oznamování rodinných události, dokonce i jako žádosti o pomoc. Uzlové značky Poprvé se uzly na šňůrách objevily u starých Číňanů. Vyjadřovaly číselné vztahy nebo pojmy. Šňůry se pletly z rákosu a třtiny. Uzly, které se na ně přivazovaly, byly buď ze třtiny nebo slámy. Ještě složitější systém uzlového písma se objevil ve 13. století ve Střední a Jižní Americe, v říši Inků. Inkové toto písmo používali ve státní správě a nazývali je kipu. Každé kipu se skládalo z hlavní šňůry, od které visely vedlejší provázky. Na nich byly navázané jednoduché nebo mnohonásobné uzly. Šňůry a uzly byly různě barevné a měly různé významy. Řetězce mušlí Tato pomůcka byla používána v různých variantách obyvateli Afriky nebo severoamerickými Indiány. Afričané mušle navlékali do řetězců a tyto řetězce pojmenovali aroko. Význam zprávy záležel na počtu mušlí a jejich umístění. Indiáni mušle barvili a řezali na malé kotoučky, ze kterých pak vytvářeli pásy zvané vampumové.

Obrázek 2: Indiánský vampumový pás1

1

Dostupný z WWW: http://beadbugle.com/html/wampum___beads_tell_the_story.html

13

Domovní znamení a vývěsní štíty Tento zvyk se objevoval převážně ve středověkých městech, kdy se budovy označovaly znamením stavitele, případně prvního majitele. Znamení se dávala na dveře nebo štít domu. Rozšířila se prakticky po celém světě.

1.2.2 Historické období – vznik a další vývoj písma Vývoj písma můžeme rozdělit do čtyř etap, ve kterých se postupně přešlo od obrázku k písmenu. •

Obrázkové písmo ( piktogramy )

•

Pojmové písmo ( ideogramy )

•

Slovní a slabičné písmo

•

Hláskové písmo

Obrázkové písmo (piktogramy) Ve střední době kamenné se už objevují jeskynní kresby, které mají stylizovanou podobu a předměty zobrazují jen několika čarami. Z hlediska dějin písma to byl velice podstatný okamžik, protože se vytvořily drobné prvky obrázkového písma. Tyto „obrázky“ zobrazovaly nejen konkrétní předměty a mohly i znamenat určitá slova nebo věty. „ Piktogram je takový schématický obraz. Zachycuje pouze obsah sdělení, nemá konkrétní zvukovou podobu. Je srozumitelný bez znalosti jazyka, stejně jako dopravní značky a symboly.“ 1 Po celém světě bychom mohli najít památky obrázkového písma. Písmo severoamerických Indiánů Indiánské kmeny na severoamerickém kontinentě si vytvořily obrázkové písmo, které bylo velice podobné nejjednodušším skalním kresbám z mladší doby kamenné. Kohau rongo-rongo Tyto písemné znaky vyryté na dřevěných destičkách byly objeveny na Velikonočních ostrovech. Text byl psán velice hustě a směřoval na jednom řádku zleva doprava a na druhém obráceně. Toto písmo se zatím nepodařilo rozluštit.

Obrázek 3: Znaky z Velikonočního ostrova2

1 2

Eliška, J., 2005, s.7 Dostupný z WWW: http://www.chauvet-translation.com/figures/Figure153.jpg

14

Pojmové písmo ( ideogramy ) Ani ideogram se neváže na konkrétní zvukovou podobu, znamená jen ideu. Takovéto písmo se nazývá pojmové nebo znakové. Předpokladem pro přečtení ideogramů byla znalost pojmů, které vyjadřovaly. Sumerové Staří Sumerové jsou považováni za vynálezce písma. Nejdříve obrázkového a později klínového. Obrázkové vymysleli kolem čtvrtého tisíciletí př. n. l. Jednotlivé znaky tohoto písma, které byly značně zjednodušené a stylizované, představovaly jen konkrétní předměty. Daly se ale kombinovat a mohly vyjadřovat i asociované pojmy. Egypťané Mezi pojmové písmo patří i nejstarší forma egyptských hieroglyfů. Toto písmo vzniklo ve třetím tisíciletí př. n. l. Znaky představovaly věci a bytosti. Čínské písmo Mezi ideogramy bychom zčásti mohli zařadit i čínské písmo. Objevilo se asi kolem roku 2000 př.n.l. v pánvi Žluté řeky ( Chuang-che). Protože se v Číně mluvilo až osmi jazyky a nespočtem dialektů, byl v roce 200 př. n. l. vypracován standardní systém písma. Znaky představují pojmy, nikoli konkrétní fonetická slova. Tento systém mohly tyto jazyky i dialekty společně používat. V řeči si sice nerozuměli, ale to, co bylo napsané, si mohli vzájemně přečíst. Čínské písmo má více než 50 000 znaků. Například k četbě beletrie Číňanovi stačí, aby znal přibližně 5000 znaků. Písmo se maluje štětcem nebo tiskne kolmo dolů. Na vývoj evropského písma nemělo přímý vliv. Slovní a slabičné písmo Užíváním obrázku pro zobrazení určitého předmětu se obrázek přestal spojovat s konkrétním předmětem, ale začal se spojovat s určitým slovem. Klínové písmo Během dalšího vývoje se sumerské obrázkové písmo stále více vázalo na pouhou zvukovou

podobu

jednotlivých

slov.

V sumerštině

se

vyskytovalo

mnoho

jednoslabičných slov, bylo tedy možné použít téhož znaku jak pro určitý pojem, tak i pro zvukovou podobu určité slabiky.1 Klínové písmo se tak z původně obrázkového písma měnilo v písmo slovní a dále v kombinaci písma slovního a slabičného. Obsahovalo tzv. determinativy, které udávaly význam znaku. Stály buď před ním nebo za ním. Psalo se dřevěnými rydly ve tvaru klínu do hliněných destiček, které se pak 1

Kéki, B., 1984, s. 27.

15

vypalovaly. Toto takzvané klínové písmo později převzali Asyřané, Babyloňané a Peršané. Egyptské hieroglyfy Egyptské písmo využívalo tři druhy znaků. Piktogramy, které představovaly bytosti a věci. Dále složitější kombinované ideogramy zaznamenávající myšlenky. V poslední řadě fonogramy – značky, které vyjadřovaly zvuky. Hieroglyfy ve svém vývoji prošly od obrázků přes slabiky k hláskovému písmu. Postupně si Egypťané vytvořili tři písmenové soustavy, jejichž znaky byly slovní, slabičné i hláskové. Hláskových znaků bylo 24, a to jen pro souhlásky. Samohlásky k souhláskám si čtenáři doplňovali sami, podle smyslu textu. Vznikla sice první hlásková abeceda, ale vedle souhlásek označovali Egypťané i jejich skupiny, dokonce i celá slova. Používali také determinativy, kterými rozlišovali piktogramy a fonogramy. Hieroglyfy používali zpočátku k monumentálním nápisům tesaným do kamene. Vynálezem papyru se toto písmo začalo používat i v psané podobě. Písaři si tento nový materiál oblíbili pro jeho výhody. Přestali kopírovat tesané tvary a začali některé značky zjednodušovat a zkracovat. Vyvinulo se tak písmo hieratické. Z něho vzniklo v 6. století dalším zjednodušením démotické písmo. To bylo stručnější, rychlejší a psali jím hlavně úředníci. Hieratické písmo zůstalo písmem kněžským.

Obrázek 4: Egyptské hieroglyfy1

1

Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Egypt_Hieroglyphe2.jpg

16

Hláskové písmo Hlavním rysem hláskového písma je, že zaznamenává pouze zvukovou podobu slova nebo jednotlivých hlásek bez ohledu na vyjadřovaný obsah. Zachytíme jím v písemné podobě prakticky všechny zvuky. Utvořením tohoto písma byla ukončena fonetizace písma. Všechny změny, které v dalším vývoji písma proběhly, byly pouze přizpůsobováním existujících písemných soustav potřebám jednotlivých jazyků. Féničané V druhém tisíciletí před naším letopočtem žili na území dnešní Sýrie Féničané, kteří vytvořili první hláskové písmo. Jejich abecedu tvořilo 22 znaků pro jednotlivé souhlásky. Psali s ním zprava doleva, slova se oddělovala čárkami nebo tečkami. V textu se nepsaly samohlásky, čtenáři si je doplňovali podle významu. Jejich písmo se stalo předlohou pro písmo hebrejské, arabské, syrské, mongolské. Ovlivnilo celý pozdější vývoj písmových systémů. Řekové V Evropě převzali fénické písmo v desátém století př. n. l. Řekové. Fénickou abecedu upravili a doplnili. Finální řecká abeceda měla 24 hlásek – 17 souhlásek a 7 samohlásek. Časem pozměnili i fénický způsob zprava doleva na tzv. bustrofedon (oslí orání). Jeden řádek se psal zleva doprava a druhý naopak zprava doleva. Takto se to střídalo v celém textu. Písmena se při takovém to stylu psaní musela zrcadlově otáčet. Asi 500 let př.n.l. se ustálilo psaní zleva doprava. Archaické řecké písmo se během staletí objevilo ve více variantách. Největší rozdíly byly mezi iónskou a dórskou abecedou. Ve vývoji řeckého písma můžeme pozorovat písmo kapitální, používané většinou na nápisy tesané do kamene. Mělo znaky jen pro velká písmena. Používalo se i v psané formě, jeho tvar později ovlivnilo použití papyru. Všechny varianty tohoto písma byly zatlačeny do pozadí ve třetím století n. l. písmem unciálním, které bylo charakteristické zaobleným tvarem.1 „Řecké písmo se stalo základem vývoje jak latinského, tak i byzantského (slovanského) písma.“ 2 Latinské písmo Římané poznali písmo od Etrusků. Své písmo – latinku vytvořili z etruského a řeckého. Některé znaky převzali, jiným doplnili tvar, další přeměnili úplně. Zprvu byla latinka hranatá a strohá. Během staletí se její podoba značně změnila. Římané do ní

1 2

Kéki, B., 1984, s. 100. Eliška, J., 2005, s. 10.

17

vkládali svoji originální fantazii a důvtip. Nejdříve ho používali k ozdobení svých soch, obelisků, reliéfů apod. Texty tesali pomocí dlát, u písmen střídali tenké a silné linie. Toto písmo monumentálního charakteru mělo pouze velká písmena. Byl to typ nápisového písma zvaný římská kapitála. Písmo psané se od tohoto tesaného přirozeně lišilo. Před naším letopočtem psali tzv. kvadrátou, písmem komponovaným do čtverce. V prvním století našeho letopočtu byla nahrazena písmem protáhlým do výšky, rustikou. Kolem roku 170 n. l. se objevil další typ, a to písmo unciální. Unciála se skládala výhradně z velkých písmen (majuskulí) a byla zaoblená. V 5. století vznikla její další forma, polounciála. Rozpad Římské říše vedl, díky izolaci oblastí vzdělanosti, ke vzniku řady lokálních písem, tzv. národních. V 8. století nastala další významná etapa v dějinách vývoje latinského písma, a to vznik malých písmen abecedy. Karolínská minuskule byla prvním uceleným systémem malé abecedy. Vyvinula se na dvoře krále Karla Velikého. Karolínská minuskule bylo úhledné a tvarově zřetelné písmo. Byla úzce spjatá s architekturou té doby. Tvar odpovídal nevýraznějšímu prvku románského stylu, půlkruhu. Ve středověku se také vyvinula práce písařů a opisovačů knih v umění kaligrafie. Vznikaly krásné iluminované texty psané na pergamen. Ve druhé polovině dvanáctého století se vyvíjejí gotická písma. Můžeme je rozdělit do tří skupin: majuskulová písma nápisová , formální písma knižní a běžná písma kurzívní například bastardy. Gotické písmo opět kopíruje prvek architektury, a to lomený oblouk. Poslední typ písma, který vzniknul před nástupem knihtisku, se objevil v renesanční Itálii. Měl oblé a široké tvary a nazýval se humanistická kurzíva. Slovanská písma Východní část Evropy se po zániku Římské říše dostala pod vliv Byzance. Mluvilo se zde řecky a lidé používali řecké písmo. Bylo po staletí rozvíjeno a vyvinuly se zde psané formy unciální, kurzívní i minuskule. Toto písmo přežilo zánik Byzance a byzantsko - řecká abeceda se stala základem slovanského písma. Tvůrcem nejstaršího slovanského písma hlaholice (glagolica) se stal Metoděj. Hlaholice měla 38 znaků a byla vytvořena úpravou z řeckých minuskulí. Ve starém Velkém Bulharsku, kam po odchodu z Čech Metoděj přišel, se vedle hlaholice rozšířila praktičtější cyrilice. Odtud se cyrilice šířila do Srbska, na Ukrajinu a do Ruska. V 11. století se centrem slovanské vzdělanosti stal Kyjev. Car Petr I. se v 18. století zasloužil o reformu cyrilice. Azbuka prošla poslední úpravou v roce 1917 a je zatím poslední fází vývoje písma Rusů.1 1

Eliška, J., 2005, s. 14.

18

Další písma Z dějin je známo asi tak 400 dalších druhů písem. Vznikaly po celém světě. Například krétské písmo, písmo Aztéků a Mayů, korejské písmo, vietnamské písmo, indická písma, hebrejské písmo, arabské písmo, germánské runy atd.

1.2.3 Závěr V druhé polovině 15. století dochází k dalšímu zlomu v dějinách písma. Vedle rukopisu se objevuje tištěné slovo. „Proměna, kterou písmo prodělalo technologií knihtisku byla naprosto zásadní. Ovlivnila tvarosloví znaků, úpravu textu, estetiku tiskovin. Zřetelně se oddělila podoba písem typografických a kaligrafických.“ 1 V této kapitole je zachycen velice stručný přehled vývoje písma. Podrobný vývoj písma popisuje například Béla Kéki ve své knize 5000 let písma,2 užitečné informace můžeme najít ve Vizuální komunikaci. Písmu Jiřího Elišky3 nebo v knize Pravoslava Kneidla Z historie evropské knihy.4 Stručný přehled vývoje písma je zachycen v tabulce viz. Příloha 1.

1

Eliška, J., 2005, s. 17. Kéki, B., 1984. 3 Eliška, J., 2005. 4 Kneidl P., 1989. 2

19

2. Vývoj psané řeči Dovednost psát není lidem vrozená, mají ale určité dispozice k tomu, aby se to naučili. Objevování, poznávání a nácvik písma probíhá u každého člověka v ranném dětství.

2.1 Než zasedneme do školní lavice Už od velice útlého věku začíná dítě „psát“ a utvářet si svůj grafický rukopis. Za první psaní můžeme považovat už bezobsažné „čáranice“ u dětí v batolecím věku. Tento výtvarný projev je pro dítě především hrou, ve které se spojuje radost z pohybu a zároveň radost ze vznikající grafické stopy, něčeho, co zůstává. Jakmile dítě objeví tužku, pouští se do experimentů. Kreslí neplánovaně, jednoduchými tahy, bez kontroly. Zpočátku celým tělem, posléze celou rukou. To, co nakreslí, je tedy výsledkem přirozeného pohybu ruky. Časem, díky zdokonalování motoriky ruky,

začne dítě

úmyslně zkracovat linie, zastavovat pohyb na kraji papíru nebo měnit směr čáry. Pohyb ruky už není tak přirozený a začíná se uplatňovat uvědomělejší grafický pohyb, který je usměrňovaný z mozkového centra. Současně si začíná uvědomovat plochu. „Písemná“ aktivita dítěte v tomto období je nejen dobrá pro jeho rozumový vývoj, ale také pro senzomotorickou aktivitu (rozvíjení jemné motoriky ruky v koordinaci se zrakem a hmatem). Tato spontánní aktivita by se měla u dítěte co nejvíce podporovat. Už dlouho před tím, než se děti dostanou do školy a začnou psaní nacvičovat, se s ním setkají. Mají s ním určité zkušenosti jak za mateřské školy, tak z rodinného prostředí. Pokouší se psát. Většinou se dokážou podepsat, napsat některá slova a číslice.

2.2 Začínáme psát S přípravou ke psaní se dítě setkává už v předškolní výchově, se samotným nácvikem psaní až ve škole. Nácvik psaní se pojí s potřebou cvičit a rozvíjet širokou škálu různorodých návyků a dovedností. Některé se musí u dítěte vytvořit, další probudit, jiné upevňovat a koordinovat.

2.2.1 Psychologické aspekty výuky psaní Psaní (psanou řeč) si nelze osvojit mechanicky, ale pouze v procesu učení. Toto učení se opírá o složitou psychickou činnost, jejímž výsledkem je vytvoření nového psychicko - funkčního systému. Ten je bezprostředně spjatý se zvukovou řečí a s

20

myšlením. Tento funkční systém se vytváří po etapách a je závislý na zrání ústředního nervového systému, především mozkové kůry. Současně

také závisí na učení a

vyučovacích metodách a na rozvoji myšlení.1 Proces psaní je vnitřně závislý na nervových mechanismech, tzn. na kvalitě poznávacích funkcí (vnímání, představ, pozornosti, paměti, myšlení), na stavu smyslů (zraku, sluchu, řeči), na svalové vyzrálosti ruky i celého těla. Mezi vnější podněty, které ovlivňují psaní, patří především úroveň rodinného a školního prostředí, zejména záleží na používaných metodických postupech a vedení.

Pro optimální vývoj psaní je nezbytná souhra základních mozkových funkcí a motoriky. Jana Doležalová2 je shrnuje ve své knize Prvopočáteční psaní. Je to souhra: •

analyticko-syntetické činnosti sluchové a zrakové

•

diferenciační činnosti akustické a vizuální (sluchového rozlišování hlásek a slabik a zrakového rozlišování tvarů)

•

orientace prostorové (především pravolevé) a orientace časové

•

zrakové a sluchové paměti

•

smyslu pro rytmus

•

schopnosti slučovat jednotlivé složky

•

myšlení

•

grafomotorické a optické činnosti jedince (senzomotorické koordinace)

Podstata psaní spočívá v tom, že přeměníme slyšené, viděné nebo řečené slovo do složité grafomotorické činnosti, jejíž výsledkem je psané slovo. Abychom to dokázali, musíme znát písmena psací abecedy, provést sluchovou analýzu u slov, správně artikulovat jednotlivé hlásky, dešifrovat hlásky v písmena, dodržet posloupnost písmen při psaní, spojovat písmena ve vyšší celky. 3

2.2.2 Příprava na psaní v předškolní výchově Psaní je v předškolním věku zpravidla jen přiřazování neznámých znaků k sobě. Aniž znají písmena, dovedou některé děti napsat podle předlohy tiskacími písmeny

1

Fabiánová, B., Havel J., Novotná M., 1999, s. 33. Doležalová, J., 1998, s. 4. 3 Tamtéž. 2

21

jednoduchá slova, například své jméno. Umí „psát“ dopisy, tj. kreslit nebo čárat pro druhé. V rámci přípravy na psaní se velký význam připisuje grafomotorickým cvičením, která slouží k rozvíjení jemné motoriky. Začíná se s nimi už v mateřské škole a postupem času na nich můžeme sledovat úroveň grafomotorických dovedností dítěte. Této úrovni musí být přizpůsobena motivace pro další práci. U každého dítěte je to jiné a je potřeba, aby na to učitelé reagovali individuálním přístupem.

2.2.3 Ve škole - nácvik psaní Podle tradiční metodiky psaní se začíná s nácvikem psacích dovedností v šesti letech. Dítě musí pochopit základy psaní, osvojit si techniku, hygienické a technické návyky.1 Pro nevyzrálý organismus dítěte je tato činnost velmi náročná, protože vyžaduje určitou úroveň psychosomatických schopností. Ve školní lavici se potkávají děti s určitou inteligencí a zralostí. Úkolem učitele je citlivě vyvážit tyto hladiny a všechny děti dovést zdárně k cíli. Samotný nácvik písma bychom mohli rozdělit do tří období, ve kterých si dítě postupně osvojuje, upevňuje a zdokonaluje písařské dovednosti. 1) přípravné období 2) období vlastního nácviku 3) období rozvíjení rukopisu 2.2.3.1 Přípravné období Toto období můžeme charakterizovat jako systematickou přípravu na psaní. Dítě si zvyká na školu, učí se základním hygienickým a kulturním návykům. Psaní dítěte se v tomto období opírá o zkušenosti a návyky, které získalo doma a v předškolním zařízení. Získalo je především kreslením a malováním. Jde o: •

tvorbu linií

•

orientaci v ploše

•

soustředění

•

koncentraci na určitou činnost

•

držení psacího nástroje

Mezi dětmi se objevují individuální rozdíly. 1

Některé z nich často dělají

Šupšáková, B., 1991, s. 25.

22

nadbytečné pohyby, které se musí omezit, aby se ruka mohla připravit na psaní. Jiným dětem dělá potíže držení psacího prostředku a manipulace s ním. Aby dítě správně drželo psací nástroj, potřebuje úplně uvolnit svalstvo horní končetiny. Tomu nejlépe napomáhá hravá činnost, jejímž výsledkem je pohyb (gymnastický nebo grafický cvik uskutečněný zábavně a v rytmu). Tyto uvolňovací cviky současně napomáhají k rozvoji smyslového vnímání (zejména zrakového a pohybového), psychických schopností, tvarové paměti a představivosti, pozornosti, soustředění a disciplíny. Uvolňovacími cviky by se mělo dosáhnout konečného efektu – při psaní se ruka pohybuje po papíru lehce a rovnoměrně. Po této fázi žáci přistupují k přípravným kresebným cvikům. Často se motivují nějakým pohybem, např. „houpačka se houpe“, „prší“, „kočka honí myšku“ apod. Doporučuje se psát tyto cviky ve stoje a na větší formáty. Po stadiu uvolňování ruky a přípravných cviků, následuje nacvičování prvků (částí) písmen. Děti píšou šikmé čáry shora dolů a naopak, ostré obraty, horní a dolní zátrhy, šikmé čáry přes linku, horní a dolní kličky, ovály. Cílem přípravných cviků jsou nejenom prvky písmen, ale i úprava grafického projevu. 2.2.3.2 Období vlastního nácviku Začíná po dokonalém zvládnutí přípravných kresebných cviků. Zahrnuje nácvik číslic, písmen velké a malé abecedy, spojování písmen do slabik, slabik do slov a slov do krátkých vět. V tomto období žáci opisují psaná písmena, jedním tahem je spojují nejdříve do slabik a později do slov. Pokud možno jedním tahem. Učí se přepisovat tiskací písmena, správně umisťovat diakritická znaménka, objevovat chyby v psaní a odchylky od předepsané normy. Podmínkou úspěšného psaní je vytváření určitých návyků. Děti by měly dodržovat správné sezení, správné držení těla, pera a správnou polohu písanky. 2.2.3.4 Období rozvíjení rukopisu Toto období začíná v tu chvíli, kdy se žák naučí poslední písmeno abecedy a upevní si ho. Stále se opakuje probrané učivo. Na různých cvičeních zdokonalují děti svůj rukopis a celkovou úpravu. Pomalu se začíná klást důraz na rychlost psaní. Ve druhém i třetím ročníku je už zredukováno psaní tvarů písmen a číslic na minimum, děti

23

opisují či přepisují kratší texty. Od třetího ročníku je další didaktický postup zaměřen především na sluch a paměť. Dochází k formování osobitého rukopisu. V nervové soustavě dítěte dochází k vytvoření nervových spojů, které umožňují vykonávat jednoduché pohyby prsty. Dítě umí zapojovat jemnou motoriku, aniž by se na to výrazně soustředilo nebo si to uvědomovalo. Protože psaní je víceméně zautomatizované, začíná se dítě více soustředit na obsah než na samotnou činnost. Tím přestává při psaní kontrolovat ruku a pod vlivem různých vnějších a vnitřních faktorů se deformuje jeho grafický proces. Třetím ročníkem systematické psaní, organizované v takovéto formě, v podstatě končí.

Obrázek 5: Přípravné kresebné cviky v 1. ročníku.

Obrázek 6: Přepisování krátkého textu na konci první třídy.

24

3. Písmo ve výtvarném projevu dítěte „Je v povaze dětské, že ruka ráda črtá.“1 Od narození je dítě v kontaktu s ostatními lidmi a světem a snaží se komunikovat. Potřebuje reagovat na to, co cítí, co vidí a na to, co se děje kolem něj. Dívá se, směje se, pláče, brouká si, hýbe se, dotýká se, chytá. A pak přijde první skvrna a posléze čára.... Součástí přirozeného vývoje dítěte je výtvarný projev. Výtvarný projev, zejména kresba, je tedy pro dítě dalším prostředkem jak sdělovat své myšlenky, pocity, přání a to především v době, když ještě všechny informace nedokáže vyjádřit slovy a psát se naučí později. Po této stránce má kresba mnoho společného s řečí. Stává se „písmem – psanou řečí“. Časem, jak začíná dítě poznávat i taje psané řeči, můžeme v obrázcích, společně s kresbou, postupně nalézt nejdříve písmeno, časem slovo, větu. V předškolním věku se dítě vyjadřuje „písemně“ převážně kresbou. A jak dál? Přijde okamžik, kdy se naučí vyjadřovat a komunikovat psanou řečí. Co je pro něj snazší? Má, po zvládnutí psané řeči, když už může informace napsat, potřebu do svých obrázků vkládat písmo? Už ovládá mluvenou i psanou formu řeči. Co chce říci, může jednoduše říci nebo napsat. Co chce nakreslit a namalovat, nakreslí a namaluje. To, co bylo v raném dětství spojené se oddaluje, nastávají dvě možné cesty - grafického a výtvarného vyjádření myšlenek. Zajímá nás tedy použití prvků písma v předškolním věku, jak při spontánní činnosti dítěte, tak při činnostech navržených někým jiným. Za druhé nás zajímá, když už se ve škole naučí psát a většina jeho činností je řízených učitelem, zda používá písmo jen k sdělování informací, nebo ho i spontánně použije při výtvarné činnosti, která je navozena uměle – učitelem a námětem hodiny. Dále si budeme všímat použití písma ve škole v činnostech, které nejsou řízené a hledat v nich možnou inspiraci pro výtvarnou výchovu.

3.1 Dětský výtvarný projev Proč dítě začne kreslit, výtvarně se projevovat? Říká se, že kresba je hluboká životní potřeba. Potřeba se realizovat, nějakým způsobem si osvojit a poznávat svět. Jaromír Uždil přirovnává počátky výtvarné „řeči“ k řeči mluvené. „Tak jako jednotlivé zvuky přecházejí neohraničeně jeden do druhého a jsou tu dřív, než se spojí 1

Fabiánová B., Havel J., Novotná M., 1999, s. 39.

25

s nějakým věcným významem, tak nějak je to s prvními začátky kreslířské formy. Zřídkakdy si povšimneme; někdy však přece přistihneme jednoroční batole, jak sleduje očima pohyb vlastního prstíčku - zajímavý pohyb, jenž se cele odbývá v prostoru; později budeme překvapeni tím, že dítě otisklo zamazanou dlaň na bílou plochu nebo že sleduje stopu ukazováčku na zamlženém skle.“1 Výtvarný projev nezačíná tedy nějakou řízenou činností navozenou od někoho jiného, ale samovolně, spontánně. Co tedy znamená spontánní? Veřejná encyklopedie CoJeCo vysvětluje pojem spontánnost neboli spontaneitu jako „označení živelně probíhajících procesů, jež se dějí bez účasti lidského vědomí nebo bez poznání zákonitostí daného procesu. Za spontánní se také označuje vše, co se odehrává samovolně, bez zásahu nebo regulace lidskou vůlí.“2 Spontánní chování je tedy něco, co vychází samo ze sebe. V psychologickém slovníku najdeme u pojmu spontaneita: „(lat. sponte = dobrovolně, o své vůli) – samovolnost , „samočinnost“, bezprostřednost, činnost z vlastního popudu nenavozená zvenčí; schopnost projevovat se z vlastního popudu, z vnitřních „ příčin“, aktivně.“ 3 Proč tedy každé dítě začne kreslit? Spontánně se výtvarně projevovat? Malé děti jsou považovány za spontánní jedince, protože jejich chování a aktivita jsou řízeny jejich vlastní přirozeností. Helena Hazuková a Pavel Šamšula popisují spontánní výtvarný projev: „Spontánním rozumíme samovolný, neřízený dětský výtvarný projev, tedy činnost, která není vychovatelem uvědoměle a záměrně vyvolávána a řízena. Z hlediska produktu této činnosti jde o výtvory, vzniklé na základě vnějších a vnitřních podnětů, jejich prožívání a reakce na ně, nikoli o výsledek přímého výchovného záměru a úsilí.“4 Přirozeností dítěte je hrát si. Hraje si celým tělem i ručičkou. Jednoho dne svou nahodilou pohybovou aktivitou objeví, že zanechává viditelnou stopu. Kresba se pro něj stane hrou. Jaromír Uždil to popisuje tak, že třebaže to je zatím jen „čárání“, není tato hra stejná jako ostatní, zanechává za sebou něco, k čemu se dítě může vrátit a co ho vybízí k další hře, komplikovanější. Kresba se začne se vyvíjet a výsledný produkt – čára, skvrna se může změnit „z pouhého vytváření stopy v zobrazení známých věcí, a v tomto případě už vlastně přestane být hrou a stává se vážným pokusem o uplatnění vlastních schopností dítěte.“ 5 Toto první čárání, které je pro dítě příjemnou zkušeností 1

Uždil, J. 1980, s. 15. Dostupný z WWW: spontánnost - CoJeCo - Vaše encyklopedie 3 Geist, B., 2000. 4 Hazuková, H., Šamšula, P., 1991, s. 30. 5 Uždil, J., 1980, s. 18. 2

26

– hrou, bude postupně přispívat k rozvoji jeho psychiky – duševních funkcí vnímání, myšlení, představivosti, cítění. Jak se tedy vyvíjí výtvarný projev dítěte? Existuje mnoho názorů na vznik dětské kresby. Podle již zmiňovaného autora souvisí začátek kreslení s vývojem dítěte, se vznikem osobnosti , který je podmíněn oddělením se od primárního stavu, ve kterém zcela splývá subjektivní a objektivní. Jak už bylo napsáno, kresba je přirozeným projevem dítěte, projevem potřeby seberealizace. Výtvarný projev je tedy přirozeným a specifickým projevem osvojování světa.

3.2 Vývoj a etapy dětského výtvarného projevu Vývoj kresby u každého dítěte závisí na jeho zkušenostech, na rozvoji jeho intelektu a emocí a v neposlední řadě na rozvoji jeho motorických schopností. Zároveň mají na tento vývoj vliv různé vnější podněty, podpora okolí a také nadání. Každé dítě, za předpokladu, že se vyvíjí normálně, prochází určitými stádii vývoje dětské kresby jako ostatní děti, a to v přibližně stejném čase. Můžeme je rozdělit takto:1 1)

Stádium čáranic (čmáranic)

2) a) Období přechodu ze stádia čáranice do stádia prvotního obrazu b) Vytváření grafických typů – rozvoj kreslířského zobrazování 3)

Obrat k napodobování optické podoby (vizuální realismus)

4)

Krize dětského výtvarného projevu

Stádium čáranic Dětské obrázky jsou zatím bezobsažné čárací experimenty. Jsou hrou, provází je radost z právě vznikající stopy. Výsledkem je zdokonalení motoriky a schopnost pohybové inhibice se zpětnou vazbou do psychiky dítěte.2 Dítě zažívá moment uspokojení, radost z grafického pohybu, který zanechává trvalou stopu. Pokouší se pochopit novou věc tím, že ji používá. Probouzí se představivost. Období přechodu ze stádia čáranice do stádia prvotního obrazu Kolem druhého roku se probouzejí asociace. Tak jak dítě začíná chápat svět a snaží se ho uspořádávat, tak se také začíná měnit jeho kresba. Nastává spojení kresby s představou. Dítě se snaží své čáranice pojmenovávat nebo doplňovat. „Dochází

1 2

Hazuková, H., Šamšula P., 1991, s. 32-34. Tamtéž.

27

k náhlému poznání, které je prvním stupněm k vědomému zobrazení. Dítě vkládá svoji představu do čmáranice, která začala vznikat jako bezobsažná.“1 Vytváření grafických typů - rozvoj kreslířského zobrazování V této době objevuje dítě první grafické znaky, které jsou výrazněji orientovány k vizuální podobě. Objeví, že forma může něco zastupovat. Začíná používat dominantní symbol, který si ve své představě spojuje s konkrétním předmětem a současně s řadou podobných předmětů. „Vzniká útvar, který si zachová v představě a který je dítě schopno nakreslit znovu (ovál= hlava, tělo, jablko, rybník, dům).“ 2 Po určitý čas pak dítě ulpívá na grafických typech, které si pro objekty reality vytvořilo. Během vývoje tento svůj způsob zobrazování přizpůsobuje a přibírá nové znaky – vlasy, oči apod. Těchto grafických typů není mnoho, jsou pro jedince typické a poměrně stálé. Toto období bývá často nazýváno „naivním dětským realismem“. Obrat k napodobování optické podoby V závislosti na mentálním vývoji se dítě pokouší kreslit to, co vidí. Kolem sedmého roku se jeho kresby mění, jsou v období vizuálního realismu. Tyto změny ve výtvarném projevu jsou důsledkem změn struktury dětského myšlení. Nástup myšlení v konkrétních operacích se projevuje tím, že se dítě snaží do kresby dostat např. sugestivnější situace, pohyb apod. Skutečnost ho už bezprostředně neovlivňuje. Pracuje s fixovanými představami a charakterem vypracovaných grafických útvarů. To, co kreslí, je vázáno na konkrétní obsah a názornou představu. Období krize dětského výtvarného projevu S nástupem období formálního myšlení, postupným rozvojem abstraktního myšlení a kritičnosti se vychylují jednotlivé složky osobnosti dítěte z rovnováhy. Dominuje racionální poznávání reality. V této době se výtvarný projev začíná stávat popisným, neinvenčním, dítě chce zobrazovat věci tak, jak je vidí. Objevuje se obkreslování, necitlivé přejímání vzorů z tvorby dospělých. Dítě je k sobě velice kritické, obrázky se mu nelíbí, radost z kresby mizí a zájem o ni klesá. „Krize dětského výtvarného projevu není nutným jevem, existuje možnost její prevence vhodným pedagogickým vedením výtvarné činnosti dětí v tomto období i

1 2

Hazuková, H., Šamšula, P., 1991, s.33. Tamtéž.

28

obdobích předchozích.“1

3.3 Charakteristické znaky dětského výtvarného projevu Dětská kresba má charakteristické znaky, které jí odlišují od kresby ostatních. Helena Hazuková a Pavel Šamšula2 uvádějí tyto: •

jednoduchost a úspornost kresebných a malířských tahů

•

zobrazování v nejúplnějším profilu

•

zobrazování předmětů důsledně vedle sebe a bez překrývání

Bývají označovány jako naivní realismus. Snaha po úplnosti vyjádření se dále projevuje: •

zvýšeným zájmem o funkční a pro dítě zajímavé detaily

•

v tzv. transparenci ( dítě zobrazuje předměty, které nejsou ve skutečnosti vidět)

•

ve výtvarném vyprávění (tyto znaky se shrnují pod pojmem intelektuální realismus)

•

nepoměrnosti

v proporcích;

časté

deformace

jsou

v souvislosti

s funkčností, dítě používá zkratku a nadsázku •

vytváření grafických typů ( např. podob pro jednotlivé věci a lidi )

Vytváření nových grafických typů představuje pro dítě velkou duševní námahu. Na vývoj nového působí především potřeba: vyjádřit vztah člověka k prostředí, naznačit věcné souvislosti, zdůraznit jednání osob, charakterizovat duševní hnutí. Každá změna starého grafického typu na nový probíhá pozvolně a nějaký čas existují oba vedle sebe. V kresbě se to může projevovat například takto: •

dítě přenáší znaky z jedné představy na druhou (jeho nová představa není ještě plně vyvinutá, pomáhá si některými znaky ze staré)

•

oživuje neživé předměty - personifikace

•

přenáší lidské znaky na zvířata, věci - antropomorfismus

Můžeme si všimnout i dalších nápadných znaků: •

1 2

možné naklánění znaků ve směru budoucího písma, zakulacování ostrých

Hazuková, H., Šamšula, P., 1991, s. 34. Hazuková, H., Šamšula, P., 1991, s. 35 – 37.

29

a pravých úhlů •

R – princip „kříž“ – ostré odlišení dvou základních směrů (rukou na těle, komín na střeše, naznačení ukončení těla)

•

zmnožení detailů (víc knoflíků, očí, prstů…)– zobrazovací automatismus Ten je základem tzv. nepravého ornamentu – přezdobování: o výzdoba zakrývá mezery v představivosti a myšlení o tam, kde dítě nedokáže sledovat složitý tvar nebo nepochopí funkčnost o libost z motorické činnosti zanechávající stopy

Dalším znakem je kolorit. Reálnou barvu používá tam, kde barva nutně souvisí s představou zobrazovaného předmětu (strom je zelený, voda je modrá...). Neurčité barvy, např. fasády domů, se promítají do volné barevnosti. Děti častěji používají teplých barev pro vyjádření příjemných věcí. Výjimečné používání barev: individualita dítěte – oblíbenost některých barev a jejich používání, barevná nadsázka, barevné slyšení (záznam slyšeného – např. zvuky těla).

3.4 Co a čím „píše“ předškolák Už bylo napsáno, že pro malé děti je „písmem“ kresba. Kresba je vizuální řečí, kterou komunikují dávno před tím, než se naučí mluvit a psát. Stejně tak, jako má písmo své symboly pro určité hlásky, tak i dítě si vytvoří vlastní soustavu symbolů pro okolní realitu na základě osobních zkušeností a asociací. Jsou tyto symboly odlišné od symbolů ostatních dětí? Většinou ne. Děti žijí a vyrůstají ve stejném kulturním a společenském prostředí, proto si vytvářejí podobné symboly. Od narození jsou děti ve vzájemné interakci s prostředím a jsou ovlivňovány vizuální kulturou. Kromě živých bytostí a předmětů na ně působí knihy, obrazy, televize, reklama a také písmo. Začne dítě v předškolním věku1 vkládat do svého obrázku kromě symbolů i prvky písma? Od raného věku se s tím můžeme setkat. Je to závislé na tom, v jakém prostředí žije, s čím má zkušenosti, s čím už se setkalo. Je pravděpodobné, že dítě z velmi málo podnětného prostředí, použije prvků písma později než dítě, kterému jsou čteny knihy a dítě se s nimi setkává. Nejdříve se podíváme na nejvýraznější symboly v dětské kresbě a pořadí ve 1

Předškolní věk zde chápejme jako období od narození do nástupu do školy.

30

kterém je dítě začne vytvářet a používat a budeme při tom sledovat spontánní použití prvku písma. Na závěr se také zaměříme na vstup druhé osoby do procesu tvoření a na použití písma ovlivněné tímto vstupem.

3.4.1 Symboly v dětském výtvarném projevu Jaké základní symboly1 dítě používá ve své „vizuální řeči“? Můžeme je rozdělit na primární a sekundární. Za primární bychom mohli označit - přímé (zjevné), za sekundární - nepřímé (skryté). Člověk Prvním symbolem je člověk a z něho postupně odvozené další tři symbolické ztvárnění: muž, žena, dítě > rodina. •

první zobrazení člověka – „hlavonožec“. Jde o kruhovou formu s detaily obličeje, ze které postupem vývoje vyrůstají nejdříve: třásňovité nohy, později od hlavy směřují zřetelné nohy a nakonec je hlavonožec obohacován o další detaily (vlasy, náušnice, čepice apod.)

•

v další fázi vývoje přibudou ruce; ty vyrůstají buď z hlavy nebo nohou

•

posléze se objevuje trup, který může mít různé tvary (kruh, ovál, trojúhelník, čtverec, obdélník, lahvovitý tvar). Viz Příloha č. 2

•

v další fázi dochází k rozlišení mužské a ženské postavy, a to především oblečením; následují pokusy o:

•

naznačení pohybu

•

zachycení gesta

•

zobrazení postavy v profilu; ten je nesymetrický; nejdřív zobrazován u zvířecích postav; často v tzv. smíšeném profilu (otočeny jsou jen některé části těla; hlava z profilu, ale zároveň obě oči apod.)

•

pokus o zachycení duševního hnutí

Mezi nejčastější symboly, které se objevují v dětském výtvarném projevu patří: auto, zvířata, panenka, pes, pták, strom, květina, dům, fantastické bytosti. Zobrazení prostoru Dítě pojímá prostor nevizuálně, snaží se o plošné uspořádání. Vidí jakoby jednu scénu současně seshora, frontálně i například zespodu. Výsledek je často v rozporu se 1

Platí i pro starší děti, nejen pro předškolní.

31

zrakovou zkušeností. Dítě má ale svou logiku a tento rozpor bez problému přechází. Poměrně brzy začíná rozlišovat zemi a nebe, podle okrajů papíru. Posléze se figury a předměty rozptýlené po prostoru začínají přesunovat k základní čáře – to, co na ní nestojí, to lítá a vše je k ní kolmo (R-princip). Někdy se základní čára prodlužuje kolem celého okraje papíru ( pokud dolní délka nestačí). Složité scény zobrazuje nad sebou. Časem přibude k základní čáře ještě jedna, a to tzv. intelektuální horizont (pás vymezující prostor). Někdy můžeme v obrázcích nalézt ještě významovou perspektivu (předměty pro dítě důležitější jsou větší) a obrácenou perspektivu (figury vpředu jsou menší než ty vzadu). Grafické symboly jsou nejpřirozenějšími prostředky sebeprezentování dítěte ve světě. Kresbám a jejich vytváření se věnuje dítě hlavně do té doby, než ovládne řeč a písmo. I poté, co se tak stane, zůstává mnoho skutečností a pocitů, které nemůže sdělit slovem, zatímco obraz mu umožní „vypořádání se“ se skutečností. Některé symboly vypovídají o dítěti více, dítě se do nich „promítá“, rozkrývá vztahy s okolím, které by nedokázalo

a ani nechtělo popsat či vysvětlit. „Čára, kterou kreslí, o něm něco

vypovídá, protože se jedná o jeho nevědomé písmo.“1 Co nám tedy může kresba o dítěti povědět?

Postava - zahrnuje různé prvky; důležitý prvek je obličej – polidšťuje. Dítě promítá do postavy své představy o sobě. • hlava – centrum „já“, mnohé napovídá prostřednictvím prvků, které k ní patří. o nos – ekvivalent falického symbolu o oči – „zrcadlo duše“ o uši – slouží k tomu, abychom se něco dověděli; schopnost slyšet, poslouchat; dítě toužící po vědění je kreslí velké o vlasy – sexuální atribut o ústa – symbolizují řeč – komunikaci; potrava; erotika; vyceněné zuby – mohou naznačovat agresivitu; zavřená ústa bez úsměvu – napětí; u malých dětí – kulatá ( viz. Příloha 2.) •

tělo o ruce – různé podoby (hrabičky, smetáčky, kolečka, s pěti prsty) dobře vyznačené - sociabilita; rozpažené ruce hledají oporu, ruce

1

Davido, R., 2003, s. 29.

32

za zády něco skrývají; velmi malé ruce - bezbrannost o prsa – skutečnost, že se dítě zabývá sexuálními otázkami, zdůrazňují vztah mezi matkou a dítětem o nohy – ohnuté – u depresivnějších dětí Pokud dítě zdůrazňuje nějaké části – zaměřuje pozornost sebe sama nebo okolí k této části těla. •

velikost postavy o

příliš velká postava – sebepřecenění, velké ego, touha být středem pozornosti, snaží se zakrýt svůj pocit nedostatečnosti

o •

příliš malá postava – sebepodceňování, nedůvěra, strach, úzkost

oblečení o mnoho významů: teplé oblečení – (může vyjadřovat pocit citového chladu); knoflíky a kapsy ( zvyšují hodnotu postav, velký počet odráží závislost); klobouk, dýmka, kravata – mužské atributy, sexuální symboly o nahá postava – do 7 let normální, zhruba od 10 let vytrvalé zobrazování nahé postavy může odrážet asociální, patologické chování

• podoby postavy – kolem 5 až 6 roku, charakterizují autorův zájem či trápení, pohádkové bytosti nebo povolání o princezna – pasivní bytost, okrášlená, snaha líbit se, být přijímána o policista, kovboj – agresivní postavy, touha být velký, mít moc, zvítězit v boji, být v akci, zachraňovat, snaha dodat si kuráž o klaun – špatná adaptace na školní systém, sklon k depresím o rytíř – bojovník dobra, ochránce, strážce hodnot o drak, příšera, čert – schopnost zastrašit, získat respekt, vypořádání se se strachem, ale také sympatická, oblíbená postava, dramatický prvek o námořník – touha uniknout od skutečnosti; kreslí hlavně děti, které nejsou šťastné o král – moc, bohatství o čarodějnice – obávaná i sympatická bytost

33

o zmrzačené postavy – dítě má s někým konflikt nebo problém: např. nezobrazení „problematické“, ubližující ruky nebo její deformace

Dům – patří k nejoblíbenějším dětským tématům; má v sobě četné symboly – přístřeší, rodinné teplo apod.; dům kreslí jako postavu, prostřednictvím stavby dítě kreslí sebe a svoje postavení v rodině. o dům je místo bezpečí, zároveň je i otevřeno vnějšímu světu – okny a dveřmi o cesta k domu – spoj s okolím o otevřená okna či dveře – komunikace s okolím o množství oken – velká rodina o dva komíny – přítomnost matky a otce o dům jako pevnost, hrad – defenzivní znázornění představy o těle o dům jako zámek - ideální útočiště o osamělý, nepřístupný dům – bez dveří, s vysokým plotem, znak nezdaru a prohry o malý dům s malými okny – možné poruchy afektivity (mezi 6. až 8. rokem – nesmělost a připoutanost k matce; nad 8 let – pocit méněcennosti a osamělosti; puberta – zdrženlivost v projevování citů) o dům zaplňuje celý papír nebo ho přesahuje – touha po projevech lásky, po ovládání vlastních pudů

Strom – je symbolem člověka, sama sebe - růstu, kontaktů s okolím, vyrovnání se s minulostí. Dítě během svého vývoje kreslí různé stromy. o větve – dostředivost (introvert), odstředivost (extrovert); větve mohou být i jako gesto paží – rozpažené či svěšené; spletité větve (sklon ke lhaní) o kmen – představuje stabilní „já“ jedince; suk nebo poranění kmenu odkazuje na nějaké (nevědomé) trauma, problém, s nímž

34

se dítě nevyrovnalo, např. rozvod rodičů, čím níže na kmeni, tím hlouběji v minulosti o vzrůst – sebevědomí o kořeny – vědomí své ukotvenosti v rodině o kolem 8. až 10. roku – tvar jako koule

Zvíře – zvířata jsou dětem velmi blízká, znají i ta, která nikdy neviděly. Zaujímají k nim citově zabarvený postoj, je jim sympatické nebo nesympatické. o pes - dvojí pohled - pes je věrný, mazlíček, poslušný, ale také kouše, štěká; pes na vodítku – relativita svobody o divoké šelmy – strašlivá zvířata obvykle zpodobňují otce, kterého se dítě bojí o ptáci – v hnízdě představují domov; ptáci v letu – jistý stupeň mysticismu o ryby – pohoda a štěstí, ale i ryba jako oběť na udici o fantastické bytosti – odráží se v nich úzkost dítěte, často ale motivovány vyprávěním, filmem

Hvězdy o slunce – zahřívá nás, svítí na nás; zářivé – ideální otec; teplé s věncem paprsků – dobrý vztah s otcem; vybledlé – opačný význam o měsíc – symbol noci a tajemství, živná půda pro různé fantazie, často spojován se smrtí o obloha – symbol tužeb, čistotou své nekonečnosti představuje dokonalost, někdy spojována s posvátnem, některé děti ji spojují se smrtí – úzkost

Živly o země – poskytuje pocit bezpečí, symbol rovnováhy a stability; představuje plodnost, růst rostlin, nerostné bohatství; v obrázcích přítomna prostřednictvím stromů a plodů, květin, hornatých a kamenitých nerovností svého povrchu o oheň – připomíná symboliku slunce, je spojován s teplem, mužností, ale také s ničením; v kresbách se objevuje zřídka

35

o voda – patří k hlavním ženským symbolům, představuje všechno, co se týká zrození, přerušované čárky u deště – úzkostné osoby, často se vyskytují u dětí, které se pomočují

3.4.2 Písmo v kresbě předškoláka Popsali jsme si etapy ve vývoji dětské kresby. Kreslení překonává tři základní fáze. Z prvního období, nezobrazujícího, přechází kresba do období izolovaných představ k nejrozvinutějšímu stádiu, k situační kresbě. V každé bychom mohli najít i spontánní používání prvků písma. 3.4.2.1 Písmo ve spontánním projevu předškolního dítěte Náhodná čáranice dostane jednoho dne svůj obsah. Dítě připojí ke svému obrázku slovní obsah. Kolem druhého roku se objevuje fáze, která je více spojena s intelektem dítěte – dítě se pokouší napodobovat psaní dospělých. Dítě už může sledovat určitý záměr.1 Dvouletý chlapec podával mamince lístek s čmáranicí, se slovním komentářem „ham, ham“. Mohl mít původní záměr napodobovat maminčinu činnost zapisování nákupu nebo to byl prostě okamžitý nápad až v závěru kreslení – náhodná podobnost.

Obrázek 7: Čáranice – Nákup. ( Jonášek 2;3)

Častějším kreslením se urychluje a obohacuje vyvolávání představ, aktivizuje se uložená zkušenost. Kolem třetího roku začíná tedy dávat dítě svým obrázkům nějaký obsah. Zobrazuje svůj svět, hraje si se záměnou – forma něco zastupuje. 1

Davido, R., 2001, s. 22.

36

Tím, jak se vyvíjí, přibývají v kresbě další prvky. To, že se děti snaží nakreslit nějaký objekt, je vede k lepšímu vnímání světa kolem sebe: dítě přemýšlí, jak věci fungují, všímá si známých lidí, vztahů mezi lidmi, vztahů mezi lidmi a věcmi. Po třetím roce se už také snaží napodobovat některá písmena. Většinou je jejich nápodoba nedokonalá, hodně často se mezi prvními objevuje číslice jedna. Tří a půlletá holčička, které se doma hodně četlo, nakreslila rodinu. Posléze, při popisu obrázku, do něj začala vpisovat další znaky. Byl to pokus o záznam příběhu ( text vedle obrázku), jak to znala z knih? Znaky vkládala do obrázku během svého vyprávění, zároveň ale mohla napodobovat babičku - učitelku, která zrovna opravovala sešity. ( Příloha č. 3) Čím více se vyvíjí, tím více potřebuje dítě ukládat svoje představy na papír. K tomuto úsilí se připojuje barevné cítění a konkretizované formy, rozvíjí se u něj proporcionální smysl (až do sedmi let ale většinou disproporční). Každé dítě prochází stejnými etapami, ale ne vždy ve stejném čase. Ke konci čtvrtého roku rozpoznají některé děti až dvacet velkých tiskacích písmen a několik jich umí i napsat.1 Můžeme je nalézt i v jejich kresbách. Někdy jsou to jenom znaky, různě zasazené do obrázku (viz. Obr. 8), později i slova ( většinou zatím napodobovaná z knížek ). (Příloha č. 4)

Obrázek 8: Jednotlivá písmenka. ( Jiřík 4;11)

V pěti letech procházejí děti obdobím relativního klidu. Svět se jim rozšiřuje za hranice domova, rodiny a mateřské školky. Pětileté dítě si rádo cvičí dovednosti (např. opisuje slova z knih – Příloha č. 5) ve všech oblastech vývoje a zdokonaluje se. Podle vzoru napíše různá písmena a nakreslí různé útvary. Např. A, I, O, U, C, H, L, T, 1

Eileen Allen, K., 2002, s. 111.

37

čtverec, trojúhelník. Hodně dětí se už mezi pátým a šestým rokem naučí (většinou z vlastního zájmu) celou abecedu, některé dokážou rozeznat i malá písmena. Pokud už umí písmena i používat a skládat je do slov, zaznamenávají často některé své pocity, popisují to, co nakreslily (Příloha č. 6), podepisují se, písmo se stává součástí her (Příloha č. 7). V šesti letech, s blížícím se nástupem do školy, se písmo objevuje ještě více, často v důsledku řízené předškolní přípravy. 3.4.2.2 Písmo v činnosti navozené vychovatelem Vychovatelem tady chápejme rodiče a učitelky mateřské školy. Většina rodičů se samozřejmě věnuje svým dětem a všímá si, co dělají a více či méně je podporují v jejich aktivitách. Ptají se dětí, co kreslily nebo je naopak vybídnou, aby něco nakreslily, třeba i pro někoho dalšího (obrázek = „dopis“). Pokud se dítě zajímá o písmenka, tak jim je ukážou, pojmenují je. V kresbách se pak nejčastěji objevují podpisy, věnování, někdy i vysvětlení, co děti komu „posílají“ ( Obr. č. 9).

Obrázek 9: „Dopis tatínkovi“ ( Kuba 5; 5)

Většina šestiletých dětí, ještě než přijdou do školy, zná asi třetinu písmen. Některá písmenka umí přečíst nebo napsat, poznají a napíšou i pár slov. Odborníci zastávají názor, že když ještě dítě nemá skutečný přístup k písmu (škola), je dobré ho doma podporovat k učení čtení a psaní, ale zásadně hravou formou.

38

Deset rad rodičům1 1) Nepokoušejte se vyučovat dítě sami. Poskytněte mu ale možnosti, aby projevilo zvědavost nad psaným slovem (knihy, etikety, vývěsní štíty apod.) Na spontánní dětskou otázku by se mělo reagovat poskytnutím informace a dostatečně se dítěti věnovat. 2) Povídejte si s dítětem o tom, co kreslí. Z toho, co poví, zformulujte zjednodušený opis obrázku. Můžete mu ho nabídnout jako jeho nadpis – s otázkou: „Auto fičí – mám ti to napsat pod obrázek?“ Nejvhodnější je psát velkými tiskacími písmeny. 3) Akceptujte čmáranice a jiné písemné pokusy vašeho dítěte. Berte vážně, co přitom dítě povídá. Chyby nejsou na škodu. Můžete mu navrhnout, že mu slova napíšete tak, „jak by to napsali dospělí“. Slovo, které chce vidět, mu předepište. Služby ale nabízejte jako sekretářka: „Mám ti napsat?“ 4) Dítěti co nejvíce čtěte. Nechte ho, aby si samo zvolilo knihu, časopis, čas a délku čtení. Pokud se přitom dívá do knihy, můžete někdy přeskočit prstem ze slova na slovo. Při čtení dělejte krátké odmlky, aby si dítě mohlo všimnout, které části mluveného a psaného slova navzájem souvisí. 5) Pokud si mlčky čtete sami pro sebe a v blízkosti je dítě, potichu si brblejte. Mnoho dětí vůbec neví, co jejich rodiče dělají, když se dívají do novin a knih. V dítěti se může probudit zvědavost, a bude chtít vědět, co čtete. Můžete si s ním i popovídat o obrázku vedle článku a ukázat na text: „Tak a tady je ještě napsáno...“ Dítě si uvědomí rozdíl mezi obrázkem a psaným slovem. 6) Komentujte vlastní čtecí a psací aktivity. Například při hledání produktů v obchodě, si potichu říkejte: Tady je napsán cukr, tady sůl...“ Mluvte i tehdy, když si sepisujete nákup. Dítěte se můžete zeptat: „Co mám ještě napsat, abychom na to při nakupování nezapomněli?“ 7) Vyzvěte příbuzné, aby vašemu dítěti psali dopisy. 8) Hrajte slovní hry. Která slova začínají stejně? Hledá stejná slova. Na roboty. Robot mluví trhaně. Např. M-A-M-A, dítě zkouší podobně (po

1

Šupšáková, B., 1991, s. 19-21.

39

hláskách, ne po slabikách). 9) Nechť dítě najde, co je na vývěsních štítech, na nápisech, v reklamě, obalech. Upozorněte ho na podobnost slov, o které se zajímá. Na začátku mají společná písmena – stejně se taky říkají. Např. POšta – POlicie. Neučte se ale s dítětem abecedu a nebo psaní jednotlivých slov. 10) Zhotovte si s dítětem vlastní plakáty, malé sešitky apod., do kterých si může kreslit, psát, nalepovat obrázky a slova podle svých představ. Další takové místo, kde se dítě setkává s předškolní přípravou na psaní, je mateřská škola. Předškolní období má význam pro rozvoj osobnosti dítěte i pro rozvoj předpokladů pro učení. Výchova je zde směřována k osobnostně orientovanému modelu, kde je výchovná práce podřízena individualizovaným potřebám a zájmům dětí. Předškolní výchova je důležitá, protože na ni navazuje školní výuka, kde se už očekávají určité dovednosti a návyky (např. oblast grafomotoriky). Přípravnou etapou pro psaní se i zde stává kresba. Je to hravá činnost, která v sobě zároveň zahrnuje pracovní návyky. Přehled činností připravujících dítě na psaní •

tělovýchovné – rozvoj obratnosti, zručnosti a rovnováhy – rozvoj jemné motoriky, manipulace s náčiním.

•

manipulační a technické dovednosti – činnosti s materiálem, nástroji a pomůckami – rozvoj experimentace s výtvarným i technickým materiálem, hmotou, látkou, rozvoj manipulačních dovedností s nástroji, používání pomůcek (hry s papírem – tvarování, mačkání, vytrhávání...; hry s plastelínou, těstem, hlínou – mačkání, hnětení, válení; kreslení – tužkou, uhlem, špejlí, rudkou; malování – zacházení s barvou a štětcem; rozvíjení dovedností potřebných pro pozdější psaní – manipulace s tužkou, volnost držení tužky, koordinace ruky a oka, uvolnění paže a zápěstí

•

estetické činnosti – výtvarné činnosti – výtvarné vyjadřování představ, postižení konkrétního obsahu, kreslení na základě zážitků

Oblasti přípravy o utváření hygienických a pracovních návyků, správné držení kreslicího náčiní

40

o rozvoj tělesné a percepční stránky dětské osobnosti •

kloubní pohyblivost a grafomotorická zručnost

•

rozvoj sluchového a zrakového vnímání

•

rozvoj rozlišovacích schopností

•

rozvoj paměti a představivosti

•

cvičení pohybu očí zleva doprava a shora dolů

•

pěstování rytmického cítění

o provádění specifických grafomotorických cvičení pro přípravu dětí na psaní Jedním z ověřených postupů v přípravě dětí na psaní je metoda „Dobrého startu“. Tuto metodu dobře popisuje Jana Doležalová.1 Dětem je ve školkách různými způsoby přibližováno už i písmo a psaní: nejvíce grafomotorické cvičení; dále hry s písmenky; podepisování obrázku (pokud to dítě zvládá); hry s tvary – ohmatávání, obkreslování ve vzduchu; tvořivé využívaní ve výtvarných činnostech; obtahování vzorů písmen na lavici a na tácku s dětskou krupičkou nebo pískem; obkreslování vzorů uhlem na velkém archu papíru; obkreslování tužkou v řádcích sešitu; hledání písmenek, spojování, uvolňovací cvičení. Vše je individuální, některé děti zvládají více než ostatní.( Příloha č. 8)

Obrázek 10: Tvořivé využití tvaru písmene

1

Doležalová J., 1998, s. 59-61.

41

3. 5 Písmo a školák Nástup do školy se stává pro dítě radikální životní změnou. Všechno se mění. Dosud byla hlavní náplní života hra. Najednou se dítě musí přizpůsobovat novým věcem – školní práci a povinnostem. To znamená: je po něm požadována větší kázeň, musí být schopné odložit uspokojení okamžitých potřeb, usilovat o výkon i ve chvílích, kdy by radši dělalo něco jiného. Dostává se do daleko větší skupiny, než na jakou bylo zvyklé a musí se s ní sžívat a vyrovnat se s novým vztahem - vrstevnickým. Podřizuje se nové autoritě - učiteli. Při školní práci najednou přichází činnosti, které dítě musí dělat ať se mu chce, či nechce. Zabývá se věcmi, jejichž smysl ještě plně nechápe a nebo je tento smysl příliš vzdálený. Tyto činnosti si nevybírá samo, ale předkládá mu je učitel. Převážnou část dne ve škole mu někdo řídí a vyžaduje po něm, aby se souvisle soustředilo po desítky minut. Spontánně se může projevovat převážně mimo vyučovací jednotky. Ale i tak ho někdo hlídá a některé jeho impulsy tlumí. Budeme se teď především soustředit na dva vyučovací předměty, které jsou předmětem našeho zájmu - psaní – součást českého jazyka a výtvarnou výchovu. Pokusíme se o vzájemnou integraci mezi těmito předměty. Nejprve se budeme zajímat o řízené činnosti v psaní a budeme hledat jejich možné propojení s výtvarnou výchovou. Dále se pokusíme najít spontánní písemné projevy dětí během i mimo vyučování a zkusíme v nich hledat inspiraci pro hodiny výtvarné výchovy.

3.5.1 Psaní Za nejvhodnější a nepřijatelnější způsob vyučování psaní je u nás považována analyticko-syntetická metoda. Český jazyk zapisuje mluvenou řeč foneticky. K hláskám, které jsou analyzovány z verbálního projevu, se připojují písmena a ta se pak syntetizují do slabik, slov a vět. Výuka psaní proto nemůže být oddělována od výuky čtení, procesy čtení a psaní se vzájemně ovlivňují. Analyticko-syntetická činnost je pří písařském výkonu důkladnější a konkrétnější, protože písařský výkon je zaměřen na konkrétní prvky, na jejich tvar i funkci.1 Dítě spojuje hlásku s písmenem a písmeno musí motoricky vyjádřit. Písmena si při psaní musí stále uvědomovat, představovat si jejich tvar, který psaním znova vytváří. Zkušenosti ze psaní uplatňuje při čtení. Čtení zároveň kladně ovlivňuje proces psaní.

1

Doležalová, J., 1998, s. 26.

42

Rozvíjí paměť pro grafický znak a rovněž zacházení se symboly, ovlivňuje analytickosyntetické činnosti, kontrolu psaného textu. Jak už bylo napsáno v 2. kapitole samotný nácvik psaní je rozdělován do tří období. Přípravné období, období vlastního nácviku a období rozvíjení rukopisu. V každém období bychom mohli najít různé inspirace k propojení s výtvarnou výchovou. Nejdříve se ale musíme podívat na očekávané výstupy a učivo. Od roku 2006 jsou vzdělávací programy Základní škola, Obecná škola a Národní škola nahrazovány jednotným Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání. Nejvyšším cílem je „plný rozvoj lidské osobnosti“. V tom současná pedagogika navazuje na pokrokový odkaz minulosti, samozřejmě v nových podmínkách a s novým zaměřením. Rámcový vzdělávací program vymezuje závazné rámce vzdělávání, uvádí základní principy, klíčové kompetence a oblasti, které jsou pro každou školu závazné. Každá škola si vytváří svůj vlastní Školní vzdělávací program. Tvorba tohoto kutikulárního dokumentu dává učitelům možnost svobodně formulovat představy o nejvhodnější podobě vzdělání na jejich škole. Mají možnost přemýšlet a projednávat množství společných úkolů i problémů. Tvorba ŠVP vede učitele k týmové práci, posiluje potřebu jejich dalšího vzdělávání. Navozuje nový styl práce jedinců i školy jako celku. ŠVP poskytuje školám dostatečný prostor pro tvořivost, umožňuje projektové vyučování a výuku tzv. integrovaných předmětů. 3.5.1.1 Český jazyk a literatura Vzdělávací obsah základního vzdělávání je v RVP ZV orientačně rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí. Vzdělávací obor Český jazyk a literatura patří do oblasti Jazyk a jazyková komunikace. Vzdělávací obsah vzdělávacích oborů

je tvořen

očekávanými výstupy a učivem. V rámci 1. stupně je vzdělávací obsah dále členěn na 1. období (1. až 3. ročník) a 2. období (4. až 5. ročník). Očekávané výstupy jsou na konci 3. ročníku jako orientační (nezávazné) a na konci 5. ročníku a 9. ročníku jako závazné. 1

Dovednosti získané ve vzdělávacím oboru Český jazyk a literatura jsou potřebné nejen pro kvalitní jazykové vzdělání, ale jsou důležité i pro osvojování poznatků v dalších předmětech. Užívání češtiny umožňuje žákům poznat a pochopit společenskokulturní vývoj lidské společnosti, vytvářejí si předpoklady k efektivní komunikaci. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura má komplexní charakter. Kvůli přehlednosti je rozdělen do tří složek: 1

RVP, 2005, s. 18.

43

1) Komunikační a slohová výchova (čtení, psaní, sdělování, analyzování, posuzovaní) 2) Jazyková výchova (osvojování spisovného jazyka) 3) Literární výchova ( poznávání literárních druhů, vnímání literatury, recepce, interpretace a produkce literárního textu) Písemný projev je zařazován do Komunikační a slohové výchovy, můžeme ho sledovat i v obou dalších. Očekávané výstupy na 1. stupni ZŠ Komunikační výchova 1. období ( 1. – 3. tř.) ŽÁK: •

zvládá základní hygienické zásady spojené s psaním

•

píše správné tvary písmen a číslic, správně spojuje písmena i slabiky; kontroluje vlastní písemný projev

•

píše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení

2. období (4. – 5.tř.) ŽÁK: •

píše správně po stránce obsahové i formální jednoduché komunikační žánry

Učivo •

základní hygienické návyky (správné sezení, držení psacího náčiní, hygiena zraku, zacházení s grafickým materiálem)

•

technika psaní (úhledný, čitelný a přehledný písemný projev, formální úprava textu)

•

žánry písemného projevu: adresa, blahopřání, pozdrav z prázdnin, omluvenka; zpráva, oznámení pozvánka, vzkaz, inzerát, dopis, popis; jednoduché tiskopisy (přihláška, dotazník), vypravování 1

1

RVP, 2005, s.22.

44

3.5.2 Pojďme třeba ... Vedle hodin, kdy musí dítě většinu času dělat činnosti navozené někým jiným, jako psát, počítat apod., existují ve škole předměty, které dávají dítěti určitou volnost a poskytují mu prostor pro spontánní projevy. Dítě může dělat něco, co je mu příjemné. Připomínají mu svět her a zábavy. Umožňují mu pohybovat se, zazpívat si, kreslit... Jedná se o tělesnou výchovu, hudební výchovu a předmět, kterým se budeme více zabývat – výtvarnou výchovu. Tato oblast umožňuje žákům jiné než pouze racionální poznávání světa a odráží nezastupitelnou součást lidské existence – umění a kulturu. Zprostředkovává poznání kultury (procesy i výsledky duchovní činnosti) a umění (proces specifického poznávání a dorozumívání – nelze sdělovat jinak než uměleckými prostředky). Vzdělávání v této oblasti přináší umělecké osvojování světa, osvojování estetickým účinkem. V procesu uměleckého osvojování světa dochází k rozvíjení specifického cítění, tvořivosti, vnímavosti k uměleckému dílu a jeho prostřednictvím i k sobě samému i k okolnímu světu. Součástí je i hledání a nalézání vazeb mezi druhy umění (společná témata), schopnost vcítit se do kulturních potřeb ostatních lidí a jimi vytvořených hodnot. V tvořivých činnostech jsou rozvíjeny schopnosti nonverbálního vyjadřování prostřednictvím tónu a zvuku, linie, bodu, tvaru, barvy, mimiky, gesta apod.1

3.5.2.1 Výtvarná výchova Vzdělávací obor výtvarná výchova je součástí vzdělávací oblasti Umění a kultura. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Výtvarná výchova je zaměřen na práci s vizuálně znakovými systémy (nástroj poznávání a prožívání lidské existence). Vizuálně obrazné vyjádření neslouží pouze jako prostředek k přenášení reality, ale i jako prostředek, který se podílí na způsobu jejího přijímání a zapojování do procesu komunikace. V základním vzdělávání je výtvarná výchova postavena na tvůrčích činnostech – tvorbě, vnímání a interpretaci. Činnostech, které umožňují žákovi rozvíjet a uplatnit vlastní vnímání, cítění, myšlení, prožívání, představivost, fantazii, intuici a invenci. K jejich realizaci nabízí výtvarná výchova

vizuálně obrazné prostředky (tradiční,

ověřené i nové). 1

RVP, 2005, s. 64.

45

Tvůrčími činnostmi chce VV: o rozvíjet smyslovou citlivost o vést k uplatňování subjektivity o pomoci k ověřování komunikačních účinků.

Očekávané výstupy a učivo na 1. stupni ZŠ 1. období (1. – 3. tř.) ŽÁK: o rozpoznává a pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření (linie, tvary, objemy, barvy, objekty); porovnává je a třídí na základě odlišností vycházejících z jeho zkušeností, vjemů, zážitků a představ o v tvorbě projevuje své vlastní životní zkušenosti; uplatňuje při tom v plošném i prostorovém uspořádání linie, tvary, objemy, barvy, objekty a další prvky a jejich kombinace o vyjadřuje rozdíly při vnímání události různými smysly a pro jejich vizuálně obrazné vyjádření volí vhodné prostředky o interpretuje podle svých schopností různá vizuálně obrazná vyjádření; odlišné interpretace porovnává se svojí dosavadní zkušeností o na základě vlastní zkušenosti nalézá a do komunikace zapojuje obsah vizuálně obrazných vyjádření, která samostatně vytvořil, vybral či upravil 2. období (4. – 5. tř.) ŽÁK: o při vlastních tvůrčích činnostech pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření; porovnává je na základě vztahů (světlostní poměry, barevné kontrasty, proporční vztahy a jiné) o užívá a kombinuje prvky vizuálně obrazného vyjádření ve vztahu k celku: v plošném vyjádření linie a barevné plochy; v objemovém vyjádření modelování a skulpturální postup; v prostorovém vyjádření uspořádání prvků ve vztahu k vlastnímu tělu i jako nezávislý model

46

o při tvorbě vizuálně obrazných vyjádření se vědomě zaměřuje na projevení vlastních životních zkušeností i na tvorbu vyjádření, která mají komunikační účinky pro jeho nejbližší sociální vztahy 1 o nalézá vhodné prostředky pro vizuálně obrazná vyjádření vzniklá na základě vztahu zrakového vnímání k vnímání dalšími smysly; uplatňuje je v plošné, objemové i prostorové tvorbě o osobitost svého vnímání uplatňuje v přístupu k realitě, k tvorbě a interpretaci vizuálně obrazného vyjádření; pro vyjádření nových i neobvyklých pocitů a prožitků svobodně volí a kombinuje prostředky (včetně prostředků a postupů současného výtvarného umění) o porovnává různé interpretace vizuálně obrazného vyjádření a přistupuje k nim jako ke zdroji inspirace o nalézá a do komunikace v sociálních vztazích zapojuje obsah vizuálně obrazných vyjádření, která samostatně vytvořil, vybral či upravil Učivo Rozvíjení smyslové citlivosti o prvky vizuálně obrazného vyjádření – linie, tvary, objemy, světlostní a barevné kvality, textury – jejich jednoduché vztahy (podobnost, kontrast, rytmus), jejich kombinace a proměny v ploše, objemu a prostoru o uspořádání objektů do celků – uspořádání na základě jejich výraznosti, velikosti a vzájemného postavení ve statickém a dynamickém vyjádření o reflexe a vztahy zrakového vnímání k vnímání ostatními smysly - vizuálně obrazná vyjádření podnětů hmatových, sluchových, pohybových, čichových, chuťových a vyjádření vizuálních podnětů prostředky vnímatelnými ostatními smysly o smyslové účinky vizuálně obrazných vyjádření – umělecká výtvarná tvorba, fotografie, film, tiskoviny, televize, elektronická 1

RVP, 2005, s. 69.

47

média, reklama 1 Uplatňování subjektivity o prostředky pro vyjádření emocí, pocitů, nálad, fantazie, představ a osobních zkušeností – manipulace s objekty, pohyb těla a jeho umístění v prostoru, akční tvar malby a kresby o typy vizuálně obrazných vyjádření – jejich rozlišení, výběr a uplatnění – hračky, objekty, ilustrace textů, volná malba, skulptura,

plastika,

animovaný

film,

comics,

fotografie,

elektronický obraz, reklama o přístupy k vizuálně obrazným vyjádřením – hledisko jejich vnímání (vizuální, haptické, statické, dynamické), hledisko jejich motivace (fantazijní, založené na smyslovém vnímání) Ověřování komunikačních účinků o osobní postoj v komunikaci – jeho utváření a zdůvodňování; odlišné interpretace vizuálně obrazných vyjádření (samostatně vytvořených a přejatých) v rámci skupin, v nichž se dítě pohybuje; jejich porovnávání s vlastní interpretací o komunikační obsah vizuálně obrazných vyjádření – v komunikaci se spolužáky, rodinnými příslušníky a v rámci skupin, v nichž se žák pohybuje (ve škole i mimo školu); vysvětlování výsledků tvorby podle svých schopností a zaměření o proměny komunikačního obsahu – záměry tvorby a proměny obsahu vlastních vizuálně obrazných vyjádření i děl výtvarného umění 2

3.5.3 „Teď piš.“ V této kapitole se zaměříme podrobněji na záměrné činnosti využívající psaní. Pokusíme se hledat možné propojení s výtvarnou výchovou. Výuka psaní začíná v 1. třídě uvolňovacími cviky, které jsou zaměřeny na uvolnění celé paže. Používá se činností, které procvičují hrubou motoriku a uvolňují 1 2

RVP, 2005, s. 69. RVP, 2005, s. 70.

48

ramenní kloub a loketní klouby. Cvičí i jemnou motoriku, svaly a klouby prstů, uvolňují zápěstí. Činnosti: vytrhávání, vystřihování a skládání papíru, modelování, „cupování“ vaty, navlékání korálků, manipulace s drobným materiálem apod. Všechny tyto činnosti se dají dobře uplatnit i při výtvarné výchově. Děti se setkávají se známými materiály (papír, hlína...), mohou být prostředkem např. výtvarné hry, výtvarné etudy. Výtvarná hra – nejdůležitější je prožitek, proces hry. Je také nenásilným cvičením psychomotorických dovedností. Výtvarná etuda – cvičná krátká činnost, která prohlubuje výtvarné poznatky nebo zkušenosti a dovednost jejich vědomého využívání.

Potom žáci přistupují k přípravným kresebným cvikům. Je dobré když jsou motivovány nějakým pohybem. Např. „myška hledá úkryt“ apod. Jde o kresby linie vedené po ploše papíru různými směry (Obr. č. 11), pokračuje se cviky, které již připravují ruku na specifický pohyb při psaní, jednotažný vedený zleva doprava (Obr. 12).

Obrázek 11: Přípravné cviky.

Těchto pohybů můžeme využívat

Obrázek 12: Cviky vedené zleva doprava.1

jak na hry s kreslířskými materiály, tak

například k výtvarnému zkoumání. Výtvarné zkoumání

- vede k získání poznatků, zkušeností a dovedností

v zacházení s výtvarnými prostředky a s jejich symboličností. Je pokusným hledáním určitých výtvarných problémů.2 Žáci mohou využívat pohybů z kresebných cviků, aby:

1 2

•

pozorovali stopy různých kreslířských prostředků (tužka, uhel, rudka)

•

hráli si s linií, pozorovali různě vedené linie – stejnoměrné, důrazné,

Obrázky použity z knihy Jany Doležalové Prvopočáteční psaní. Slavíková, V., Slavík, J., Hazuková, H., 2000, s. 153.

49

odlehčené, pevné, či chvějivé, souvislé, přerušované, tečkované •

zkoumali tvoření šrafur a textur

•

výtvarně komponovali

•

kombinovali různé kreslířské techniky s dalšími technikami apod.

Obrázek 13: Hry s voskovým pastelem a barvou – uvolňování, křížení, míchání barev.

V období vlastního nácviku si můžeme hrát s částmi písmenek, s písmenky či slovy. V podstatě se můžeme pustit s dětmi do všech technik - kresby, malby, prostorové tvorby. •

spojení hravých objevů s kompozičním myšlením – výřezy, šablony, kombinace

•

hry se různými šablonami – kresba, roztírání, vrstvení

•

hry s barvou (hustou, tekoucí, mísení...)

•

pokusy s různými nástroji – (štětce, stěrky, houbičky...)

•

otiskování – razítka (spojení hry a výtvarného rytmu)

Poslední období - nám dává ještě více možností, už nejen s prvky písma, ale s jeho používáním. V podstatě se nemusíme bránit žádným technikám ani prostředkům výtvarné tvorby (i volná tvorba, výtvarná akce), hodně prostoru dává grafika. •

hry s povrchovými strukturami

•

spojení otisku nebo jeho výřezu s daným písmem

•

kontrasty

•

základy grafického vyjadřování – omezení popisnosti 50

•

hry s vyjadřovacími prostředky

•

řešení plošného znaku

•

řešení dekorativní plochy – variace prvků

•

hry s volně psaným textem

•

spojování ilustrace s volně psaným textem

•

seznamování se základy písmařské tvorby – typy písma, výrazové možnosti

•

spojení znaku a písma v prostoru a další

Inspirujeme se nejen samotným písmem, ale i tam, kde je písmo přítomno – knihy, reklama, návrhy obalů, objekty, plakáty, komiksy, známková tvorba apod.

3.5.4 „Čmáranky, psaníčka...“ Ve škole se samozřejmě můžeme setkat i se spontánními písemnými projevy. Většinou vznikají o přestávkách, či ve chvílích, když žák není pod přímým výchovným vedením. Některé se přenáší i domů. Po zvládnutí psaní tak děti mají další možnost, jak sdělovat své myšlenky, komunikovat s ostatními. Začněme například obyčejným čáráním. Spousta dětí si čmárá. Jen tak. Poslouchají například při hodině čtení pohádku a přitom si bezcílně kreslí, čmárají, popisují papír. Čmárání není uvědomělým procesem jako psaní. Podvědomě při něm funguje pravá mozková hemisféra. Na rozdíl od písmenek a znaků užívaných při psaní, při čmárání člověk kreslí spíše stromy, šípy, domky, srdíčka, trojúhelníky, číslice, ale také celá slova či postavy. Někdo je dělá bohatě zdobené, jiný holé. Některé symboly se v jedné čmáranici objevují vícekrát. Čmáranicemi si člověk krátí čas anebo se uklidňuje. Podle psychologů uvolňují mozek a připravují ho k aktivitě. Kde děti spontánně používají písmo? •

psaní na tabuli

•

psaníčka, vzkazy

•

vlastní časopisy, knihy, deníky

•

popisují lavice

•

stěny na záchodech

•

píší si po rukou, po těle

•

do sešitů, na obaly

•

na přezůvky 51

•

dělají si pozvánky, plakátky

•

do památníků

•

při hrách (např. na učitele)

Z těchto projevů lze vymyslet mnoho námětů. Můžeme: výtvarně zpracovat starý nábytek; vymýšlet „nové písmo“ pro vzkazy; zpracovávat jinými, nezvyklými způsoby media – knihy, časopisy; pomalovat vhodnou stěnu – graffiti; pokud budou prostředky na tělové barvy – body art; využívat staré boty, knihy atd. k objektové tvorbě; navrhovat plakáty; zkoušet frotáže – lavice, stěny; navrhovat obaly na CD, knihy...

Obrázek 13: Desky sešitu.

Obrázek 14: Popisování ruky.

52

PRAKTICKÁ ČÁST

53

4. Hrajeme si s písmem Svou praktickou část jsem realizovala ve svém současném pracovišti na Základní škole v Červené Vodě. Většina hodin byla odučena ve Výtvarné dílně. Tento kroužek je určen pro žáky z 1. stupně, kteří mají zvýšený zájem o výtvarnou výchovu. Zbytek hodin byl zrealizován v jednotlivých ročnících prvního stupně. S písmem jsem si hráli přibližně rok a půl. Děti, které se na práci podílely, byly ve věku 6 – 12 let. Náměty byly inspirovány historií písma, spontánními psanými projevy dětí ve škole, uměním obsahujícím prvky písma, užitou tvorbou apod. Některé byly spíše určeny mladším dětem, nebo naopak starším. Daly se však přizpůsobit věku i dovednostem žáků. Pracovali jsme s mnoha materiály, vyzkoušely si hodně technik a výtvarných postupů. Motivace probíhala formou příběhů, otázek, rozhovorů a diskusí a také pozorováním a inspirací uměním. Cílem bylo přistoupit k písmu ze všech možných úhlů pohledu, s ponecháním dostatku prostoru pro spontánní projevy a rozvoj tvořivosti.

54

4.1. Písmenková tancovačka Výtvarný cíl: hledat možnosti měkké tužky, příprava na šrafování, tónování, zdokonalovat technické výtvarné dovednosti (stříhání)

Klíčové pojmy: kompozice, tvar, linie, šablona, šrafura Výtvarný postup: dynamická kresba měkkou tužkou přes šablonu Pomůcky: kreslicí karton A2, kartony na šablony, měkké tužky Motivace Dnes je ve městě tancovačka! Víte o tom? Sejdou se tam všichni a i my jsme zváni. Jenomže teď jsme slíbili písmenkům, že si s nimi budeme hrát. Jaká vlastně už známe? Tiskací, psací, malá, velká, tlustá... Zatím jsme je psali tužkou do řádků nebo kreslili pastelkou, perem... Ale teď mě napadá...Co kdybychom vzali písmenka na dnešní tancovačku? Na takové tancovačce se tancuje, poskakuje, poletuje a co potom, kdyby se tam tak ještě objevila písmenková rvačka? Pojďme si každý najít kamaráda písmeňáka a vysvobodíme ho z papíru. Pomůžou nám kamarádky nůžky a už můžeme jít naše písmenka roztancovat, posunovat, nechat je poskakovat anebo i poprat...

Zhodnocení Úkolem bylo seznámit děti se šablonou, nechat je výtvarně prozkoumat možnosti měkké tužky, nebát se velkého formátu, když mám „jen tužku“, rozpohybovat při této práci celou paži. Chtěla jsem se při této výtvarné hře zaměřit především na to, aby žáci zkoušeli různý přítlak, vedli linku tak, aby vznikaly různě intenzivní tóny šedé. Příprava šablon byla trochu náročnější, některé děti nevěděly, jakou velikost zvolit. Samotnou práci začaly některé děti bojácně, bylo možné pozorovat jejich povahu. Bály se větších tahů, tužku držely krečovitě. Postupně se většina dětí postavila, akce začala být živelnější. Přišly na to, že ve stoje to jde lépe, nebály se rozsouvat šablony, vrstvit kresbu přes sebe. Došlo i k vypůjčování šablon, některým jedna najednou nestačila. I děti se, stejně jako písmena, začaly pohybovat po místnosti. (Příloha č. 10)

4.2 „Psalo se“, když ještě nebylo písmo? I v dobách, když ještě neexistovalo písmo si lidé potřebovali sdělovat určité myšlenky, zaznamenávat paměti, uchovávat například číselné údaje. Jakým způsobem to dělali, když ještě nikdo nevynalezl písmo? Většinou předávali své paměti nebo

55

tradice ústně, kreslili na sklaní stěny. Později si vymysleli různé upamatovací prostředky. Některé národy vyráběly vlastnické značky na označování svého dobytka, k evidenci zapůjčených věcí používali vrubované hůlky. Na hůlky byly vyřezávány vroubky a poté byly rozděleny na dvě poloviny. Jedna pro dlužníka a druhá pro věřitele. Jako pozvánky na lovy, taneční slavnosti či pouze jako potvrzení předání zprávy vyráběli naši předci zpravodajské hole. A nesmíme zapomenout na uzlové značky, které používali už staří Číňané a jejich složitější verzi Inkové. V neposlední řadě bychom mohli zařadit mezi předstupně písma také řetězce mušlí, domovní znamení nebo vývěsní štíty.

4.2.1 Kipu

Výtvarný cíl: rozvíjet citlivost pro tvarovou kompozici, rozvíjet dovednost práce s neobvyklým materiálem, rozvíjet fantazii při vytváření konkrétní věci

Klíčové pojmy: kipu Výtvarný postup: výtvarná etuda, navazování uzlů Pomůcky: bavlněné barevné tkalouny (provázky) Motivace Jsme na cestě za objevováním nových zemí a narazili jsme na novou tajemnou zemi. Je šestnácté století a my jsme se dostali do incké říše v Jižní Americe. Při prozkoumávání této země jsme setkali s neobvyklými předměty z provázků. My ale nejsme křesťanští kněží, kteří přikazovali tyto neobvyklé provazy s uzlíky ničit, přidáme se spíše k badatelům. Ti se dlouho domnívali, že jde spíše o jednoduché záznamy číselných údajů. Podle některých šlo pravděpodobně i o záznam řeči, možná i celých příběhů a mýtů. Byla to hlavně pomůcka. Aby ale někdo další těmto šňůrkám s uzlíky rozuměl, potřeboval k tomu vykladače. Každý vykladač uměl uzlovat zprávy a jeho úkolem bylo pamatovat si, co každý uzel znamená. Vyznal se ve způsobech uzlování, jaké používat barvy šňůry, jak velké mezery mezi uzly nechávat... Pojďme zkusit psát tímto „písmem“. Co je na něm zvláštní? Nepíše se na papír, nepoužívá se k tomu žádné pero. Je „napsané“ na šňůrkách. Není tedy ploché, ale můžeme ho ohmatat. Číst nejen očima, ale i rukama. Zkus napsat nějaký svůj příběh. Kipu se váže na hlavní šňůru, ke které se přivazují vedlejší provázky s uzlíky. Při vázání uzlíků přemýšlej nad příběhem, vybírej pro slova nebo věty barvičku. Navaž vedlejší uzlíky na hlavní šňůrku. Zkus si svůj příběh „přečíst“.

56

Zhodnocení Součástí motivace bylo i prohlížení kipu. Využili jsme počítačové učebny a pokoušeli se vyhledavačem najít na internetu nějaké obrázky.1 Nechala jsem na dětech, zdali budou pracovat samostatně nebo ve skupinkách. Neutvořily se větší skupiny než dvojice. Vznikaly zajímavé objekty. Děti činnost zaujala, některé dělaly spíš jednodušší uzlíky, některé se pustily do velkých propletenců. (Příloha č. 11)

4.3 Písmo je tady „Na začátku každého písmového systému je piktogram. Piktogram je v podstatě obraz reálného předmětu. Na jeho podobu a konečný vzhled měl vliv nástroj, materiál, prostředí vzniku, také intelektuální vyspělost písaře, a proto má různou úroveň stylizace a abstrakce.“ 2 Obecně se má za to, že nejstarší písmo pochází ze starověkého Egyptu. Egypťané své hieroglyfy tesali do kamene, malovali na architekturu, popisovali mumie, psali na náhrobky. I hieroglyfy byly původně písmem obrázkovým, až se přes slabiky dostaly k hláskovému písmu. Staroegyptská hlásková abeceda obsahovala 24 písmen. „Vytvoření hláskové abecedy však nebylo provedeno důsledně: vedle souhlásek Egypťané označovali jedním znakem i jejich skupiny, dokonce i celá slova.“ 3 Nezávisle na vývoji písma v Egyptě vznikaly v podobných podnebných oblastech jako v Egyptě další obrázková písma. Například písmo Sumerů, nazývané klínové, ale taky třeba písmo čínské.

4.3.1 Egyptské hieroglyfy

Výtvarný cíl: rozvíjet schopnost výtvarné stylizace, seznámit se s přípravnou grafickou technikou, pochopit vztah negativních a pozitivních prvků

Klíčové pojmy:, hieroglyf, grafika, gumotisk, linoryt Výtvarný postup: výtvarné zkoumání, gumotisk Pomůcky: karton A4 nebo A5, klovatina, uhly nebo suché pastely

1

Dostupný z WWW: khipugalleryhome Eliška, J., 2005, s. 7. 3 Kneidl, P., 1989. 2

57

Motivace Žijeme ve starověkém Egyptě, v povodí Nilu. Je kolem roku 2900 př. n. l. Náš stát je sjednocený, vládne nám faraón, který je pokládán za boží vtělení. Máme svou architekturu, stavíme hrobky, balzamujeme mrtvé. Už máme také své „písmo“. Tyto naše znaky jsou pro nás také božské. Tesáme a ryjeme je na náhrobky, na naše domy, barvíme jimi naše oblečení. Naše znaky jsou obrázky, které zobrazují předměty a bytosti. Vytvořte každý svůj znak. Co to může být? Zvířátko, předmět, něco, čeho se bojím, dobrota..... Zkus vymyslet svůj „hieroglyf“. Egypťané vyrývali své znaky také do kamene. My si přiblížíme grafickou techniku, která se také vyrývá - linoryt. Pomůžeme si jinou technikou – gumotiskem. Gumotisk nejde vytisknout, může nám ale pomoci pochopit, jak takový linoryt funguje. Nakresli na papír štětcem a klovatinou svůj obrázek. Pokus se o co největší zjednodušení. Když Egypťané vyrývali své znaky, museli také své obrázky „kreslit“ co nejjednodušeji, protože složitější by se jim špatně do kamene ryly. Představ si, že to, co jsi nakreslil klovatinou, jsi vytesal nebo vyryl. Myslíš si, že už je znak hotový? Nepřipadá ti smutný bez barev? Co kdybychom ho obarvili? Egypťané své hieroglyfy také někdy barvili. Vyber si barvičku, o které si myslíš, že charakterizuje tvůj znak. Nemusí to být ta, jíž ve skutečnosti tvůj předmět má. Může charakterizovat například nějakou jeho vlastnost. Vtírej barvu do kresby, můžeš i přes klovatinu. Nakonec vymyjeme klovatinu pod tekoucí vodou. Co se stane, když klovatinu smyješ? Objevil se tvůj hieroglyf, jakoby vyrytý na barevné zdi? Myslíš si, že kdybychom obrázek skutečně do něčeho vyryli, nanesli na něj barvu a otiskli, že by vypadal podobně?

Zhodnocení Děti si většinou zvolily obrázek zvířete. Zpočátku byly zvědavé, co vlastně budeme dělat. Snažily se většinou o co nejjednodušší tvar. Co se týče kolorování děti při výběru barev dávaly přednost veselým a zářivým. Většinou svůj obrázek zabarvily jen jednou barvou, možná by bylo lepší, kdybychom použili více odstínů téže barvy. Největší pozdvižení samozřejmě přineslo vymývání klovatiny. Všechny děti si vymyly klovatinu samy, považovala jsem to za důležité, aby si to vyzkoušely, i když to odnesla zeď a podlaha. Musím přiznat, že to pro některé byla nejzábavnější část hodiny.

58

4.4 Totem Výtvarný cíl: rozvíjet výtvarnou fantazii při objevování a dotváření tvaru, volné zacházení s malířskou paletou

Klíčové pojmy: otisk, tvar Výtvarný postup: spontánní přepis podnětu, symetrický otisk, hledání tvaru, kolorování řídkou barvou

Pomůcky: čtvrtky, řídké barvy Motivace Při naší výpravě do Kanady jsme v lesích narazili na zvláštní dřevěné sloupy. Byly tak obrovské! Láďa odhadoval, že jsou tak 12 metrů vysoké. Představte si, že na nich byly vyřezané zvláštní tvary. Některé připomínaly vlky, medvědy orly nebo prapodivné masky... Dumali jsme nad tím, k čemu to tak asi slouží. Veronika si byla jistá, že to jsou určitě nějaké modly. „No nazdar, tady asi někdo bydlí“, ukazuje na staré ohniště a najednou... Slyšíme vřískot, takový humbuk jsme nikdy v životě nezažili. A už jsme leželi na zemi, svázaní lanem. Indiáni! Jak jsme na to mohli zapomenout. Pan Nový nám o nich vyprávěl... Za chvíli se ale vysvětlilo, že nejsme nepřátelé a my se s nimi skamarádili. Láďovi to nedalo a začal se vyptávat na ty sloupy…Tak jsme se dozvěděli, že jde o totemy - erby rodinných klanů, které na sobě nesou jejich životní příběhy, historii, jsou symboly jejich důstojnosti... A víte co? My jsme skoro taky taková rodina. Kamarádíme spolu, baví nás malovat a kreslit… Co kdybychom si udělali svůj vlastní totem? Abychom mohli říci: „Podívejte se na nás, to jsme my, malí výtvarníci, kteří k sobě patří a představují takovou malou rodinu...“ Co takhle udělat totem z našich jmen? Ale ne jen tak obyčejně. Indiáni měli na totemech taky svá jména, zobrazovala je ale zvířata, masky... Jak bychom mohli vymyslet z našeho jména nějaký zvláštní tvar. Vezmi si papír a po délce přehni. Na jednu polovinu napiš své jméno. Můžeš jakkoliv. Co se stane, když ho znovu přehneme a otiskneme? Dá se v tom otisku něco najít? Pokus se najít nějaký tvar a vzniklé plochy vybarvi barvami, které by tě mohly charakterizovat.

Zhodnocení Tato činnost se dětem líbila. K napsání svého jména používaly spíše psacího písma, to jim také pomáhalo k hledání různých tvarů. Některé děti se do toho pustily

59

odvážně, hledaly co možná nejsložitější tvar, své jméno v něm chtěly schovat. Tiskací písmena takové možnosti zhoršovala, na některých obrázcích zůstala jména čitelná. Vzniklé plochy děti vybarvovaly podle svojí preference barev, každou vzniklou plochu většinou jednou barvou, některé se pokoušely i o symetrické vybarvení. Myslím si, že toto vymalování přispělo k celkové čitelnosti, tvary se nám v barvě neztrácely. Celkově byla ve třídě živá atmosféra, děti hodně komunikovaly a vzájemně si hledaly jména. Pěknou tečkou bylo vyvěšení našeho totemu na nástěnku na chodbě. (Příloha č. 12)

4.5 Padání Výtvarný cíl: rozvíjet výtvarné myšlení, vyhledávat působivé tvarové a barevné kompozice z písmen, rozvíjet citlivost pro tvarovou kompozici

Klíčová slova: kompozice Výtvarný postup: výtvarná etuda, kombinovaná technika, stříhání a vytrhávání písmen, kresba tuší, fixem

Pomůcky: zbytky papírů, výstřižky z novin a časopisů, barevné papíry, lepidlo, tuš, fixy, barvy

Motivace Z pytle se nám vysypala písmena. Velká, malá, vystřižená... Spadla nám na papír a už volají, že se jim tady nelíbí. A by vedle sebe sneslo Z, ale to B, co na něm leží je pěkně břichaté a těžké. A dalším písmenkům je zase smutno, je jich prý málo a nudí se. Kdyby tak měly třeba prolézačku nebo houpačku... Zkus písmenka na tvém obrázku uspořádat tak, aby se jim tam líbilo. Můžeš jim i nějaká další přikreslit, domalovat, připsat...

Zhodnocení Každý žák přistoupil k tomuto úkolu jinak. Někdo se pokusil o tvarovou variantu jednoho písmene, jiný zase vystřihoval písmenka z časopisů a snažil se je poskládat tak, aby vyvážil plochu. Někteří pojali úkol hravě, nebáli se kombinovat. Bylo možné pozorovat jejich temperament, pečlivost, tvořivost. (Příloha č. 13)

60

4.6 Oblečení pro knihy Výtvarný cíl: spontánní práce s papírem, využití tvarů papíru pro návrh obalu ve volné dekorativní koláži

Klíčová slova: obal knihy, koláž, kompozice Výtvarný postup: plošné komponování se stříhaným, trhaným papírem, dekorativní koláž

Pomůcky: barevné papíry, lepidla, čtvrtky, obaly starých knih Motivace Včera odpoledne jsem ve sklepě naší školy objevila místnost, o které jsem nevěděla. Představte si, že zevnitř bylo slyšet hlasy. Ani ne strašidelné nebo nešťastné, spíš naštvané. Zajímalo mě, co se tam děje. Tak jsem to zkusila a nakoukla dovnitř. K mému údivu to nebyli lidé, ale knížky! Stěžovaly si, že už tam jsou dvacet let uskladněné a za celou dobu se nedostaly ani ven, ani k nikomu, kdo by si je přečetl. Že se tam na ně práší a je tam šero a taky že vůbec neví, co se děje venku. Ke všemu ráno viděly nějaké holčičky a ty měly na sobě krásné oblečení. A ony mají takové ošklivé a šedivé! Tak jsem jim navrhla, že jim zkusíme nějaké nové oblečení vymyslet. My přece víme, že knihy nemají kalhoty, ale obaly. Zahrajeme si na návrháře a vymyslíme jim něco nového na sebe...

Zhodnocení Pokusili jsem se o design přebalu knihy. Použili jsme staré potrhané obaly od knih, na které jsme lepili barevné papíry. Děti využívaly zbytky nebo většinou stříhaly geometrické obrazce. Chtěla jsem, aby se pokusily o řešení barevné kompozice na neobvyklém formátu, o abstraktní návrh bez vztahu k obsahu knihy.

4.7 Graffiti Výtvarný cíl: rozvíjet fantazii, tvořivost, schopnost výtvarné stylizace, hra s barvami a tvarem, učit se tvůrčí spolupráci ve skupině

Klíčová slova: graffiti Výtvarný postup: kombinovaná technika – kresba olejovým pastelem, kolorování akvarelem, malba na zeď

Pomůcky: olejové pastely, vodové barvy, čtvrtky A2, barvy Remacol

61

Motivace Jdeme velkým cizím městem. Po ulicích, okolo domů, obchodů, parků...V takovém městě jsou i místa, kam moc lidí nechodí. Opuštěné dvorky, ohrady, ošuntělá zákoutí, pustá prostranství s oprýskanými zdmi. Na některých se objevují barevné obrázky, zvláštní písmena, značky a tvary... Rozhovor: Všimli jste si někdy těchto nápisů na zdech? Co myslíš, že znamenají? Líbí se ti, že někdo takto pomalovává zdi? Co když se objeví na nově opraveném domě? A jak to vypadá, když se takto pomaluje ošklivé šedivé zákoutí? Takový nápis může znamenat jméno, vzkaz, podpis... Pokus se vytvořit svůj podpis, který schováš do písmen nebo tvarů, vybarvi je barvami, o kterých si myslíš, že by tě mohly charakterizovat.

Zhodnocení Graffiti jsme dělali dvakrát. Poprvé to děti zkoušely na velké papíry, podruhé jsme využili možnosti a pomalovali oprýskanou zeď v učebně výtvarné výchovy. Na papíry žáci tvořili kompozice většinou z písmen. Protože jsem neměla žádný obrazový materiál a vycházeli jsme pouze ze zkušenosti samotných dětí (ty znaly většinou nápisy z razantně vytvořených písmen) a motivace, tvořily kompozice většinou písmena, pouze v jednom případě použil žák i obrázek. Ještě větší zájem o toto téma nastal, když došlo ke skutečnému pomalování zdi. Z prostorových důvodu jsem zvolila pro tuto činnost skupinovou práci. To, jak to žáci pojmou, jsem už nechala zcela na nich. Děvčata se nejdříve nemohla domluvit, jestli vymyslí nápis nebo značku či obrázek. Pak přišla s tím, že každá namaluje kousek nějakého tvaru a další ho dodělá. Nakonec z tohoto originálního nápadu vznikla celkem zajímavá kompozice a příjemně ozdobila naši třídu. (Příloha č. 15)

4.8 Hledání Výtvarný cíl: všímat si vlastností uhlu, vnímat kontrast bílých a černých ploch, rozvíjet citlivost pro objevování výtvarných hodnot v tvarech přírody i v tvarech vyrobených lidmi, vyhledávat významy v náhodných tvarech

Klíčové pojmy: frotáž Výtvarný postup: hra s povrchovými strukturami - frotáže Pomůcky: hedvábný papír, uhel

62

Motivace Výtvarná etuda – frotáž. Zkoušení frotáže na tiskátkách usazených v rámu, plastických nápisech, cedulkách. Pozorování principu – co se mi „otiskne“. Hledání tvarů, částí písma v přírodě, v prasklinách omítek, chodníků, předmětů, které připomínají písmo a frotáží je přenášet na papír, spojovat je do sebe.

Zhodnocení Pro některé menší děti to bylo první setkání s frotáží. Nejdříve jsem hodinu pojala jako zkoumání a cvičení. Používali jsme tiskátka nebo nápisy, které jsme našli ve škole. Část hodiny jsme strávili venku. Děti frotážovaly přímo nápisy nebo hledaly tvary a skládaly z nich písmeno či slovo. S menšími dětmi jsme zkoumali, jak frotáž funguje, zkoušeli jsme i různý přítlak a posunování.

4.9 Moje písmeno Výtvarný cíl: práce s temperou – všímat si vlastností husté barvy , míchání, spojování s bílou a černou, rozšiřování palety odstínů, použít barvu jako prostředek komunikace

Klíčové pojmy: malba, tempera, míchání barev Výtvarný postup: volná malba Pomůcky: čtvrtky A2, barvy Remacol, tempery, štětce Motivace Máš oblíbené písmeno? Co tě napadne, když si ho představíš? Vyber si jedno a zkus si ho spojit s nějakou věcí, pocitem nebo člověkem. Co teď dělá tvoje písmenko? Je hádavé jako kamarád, hodné jako maminka, barevné jako lízátko? Když si to představíš, jakou vidíš barvu? Vyjádři své písmeno, jaké je, co cítí, co může představovat...

Zhodnocení Mým záměrem bylo, aby si žáci co nejvíce pohráli s barvami, pokoušeli se je vzájemně míchat, hledali možnosti husté barvy. Pokud v nich písmeno vyvolalo nějaký zážitek nebo vzpomínku, chtěla jsem, aby se pokusili tento pocit vyjádřit barvou, která je při tom napadla. Například Z je zlost a ta je rudá. Vzájemně jsme při práci komunikovali. Někde písmenko vyjadřovalo člověka, jinde asociaci...

63

4.10 Abeceda Výtvarný cíl: rozvíjet fantazii, tvořivost a schopnost výtvarné stylizace Klíčové pojmy: abeceda, ilustrace, tvar, linie, plocha Výtvarný postup: volný výtvarný přepis představy, kombinovaná technika, ilustrace

Pomůcky: tuš, fixy, olejový pastel, pastelky, vodové barvy Motivace Žijeme na jiné planetě a přijeli jsme na návštěvu na planetu Zemi. S obyvateli této planety se nám už podařilo domluvit. Mají stejně jako my i psanou řeč. Používají podobný systém. Slova skládají z jednotlivých znaků. Říkají jim abeceda. Naše znaky vypadají zcela odlišně... Pokus se navrhnout svoji abecedu, napiš své znaky pro Pozemšťany. Vyrob jim nástěnnou tabuli, kde by si mohli tvou abecedu prohlédnout. Můžeš jim napsat i nějaký vzkaz, příběh...

Zhodnocení Při této práci se utvořily dvě skupiny. Děti z té první to pojaly opravdu jako návrh, vymyslely si své znaky a spontánně si začaly se znaky hrát, psát zprávy a vzájemně si je luštili. Žáci ze druhé skupiny pojaly úkol jako obrázek a snažili se nejen o návrh znaků, ale i o barevné vyřešení plochy. Někdo svá písmenka vykreslil, jiný zase vymaloval plochu kolem nich. Výběr pomůcek jsem nechala zcela na nich. (Příloha č. 18)

4.11 Razítkovačka Výtvarný cíl: hravě zpracovat plochu (rovnováha, zmatek, nepořádek...), tvůrčím způsobem používat otiskování razítek, jejich pravidelné, nepravidelné řazení, komponování plochy

Klíčová slova: razítko, otisk, plocha Výtvarný postup: kompoziční etuda, volná výtvarná parafráze Pomůcky: čtvrtky A2, razítka s písmeny, razítková barva Motivace Inspirace uměním - prohlíželi jsme si práce umělců, kteří ve svých dílech používali prvků písma. Např. Karel Trinkewicz, Paul Klee, Ferdinand Kriwet, Henrik Nicolaas Werkman, Jaspers Johns. Většinou šlo o kompozice z písmen. 64

Zhodnocení Měli jsme k dispozici různě velká razítka. Chtěla jsem, aby děti zkusily zaplnit celou plochu, různě písmena skládaly, otáčely, střídaly, opakovaly podobné prvky... Většina dětí začala opatrně, vybraly si jedno písmeno, které tiskaly na různá místa a pak zase další. Pravděpodobně jsem zvolila moc velký formát, protože i když jsme měli velká razítka, plocha pro ně byla moc velká. Po chvíli většina dětí upustila od promyšleného komponování a začalo spontánní razítkování. Někdo střídal po razítku, další razítkoval jedním po celé ploše, někteří dokonce oběma rukama. Ve třídě se nám strhla opravdu vřava, děti u toho vykládaly a smály se. Z hodiny byl pro ně nejzajímavější samotný proces otiskování. Ale i tak nám v závěru vznikly docela pěkné kompozice. (Příloha č. 19)

4.12 Nábytek Výtvarný cíl: výtvarně zpracovat starý nábytek, design, učit se tvůrčí spolupráci ve skupině

Klíčová slova: design, návrh, výtvarný objekt Výtvarný postup: volná tvorba, malba Pomůcky: starý nábytek, barvy Balakryl, štětce Motivace Na půdě leží staré lavice a židle, které už jsou na vyhození. Jsou ošuntělé, odřené, ale taky počmárané od neposlušných žáků. Teď už jsou vyhozené a jenom čekají až z naší školy odejdou. Jaký je asi jejich příběh? Kolik dětí za svůj život potkaly, kolikrát na nich něco někdo napsal? Co bychom s nimi mohli udělat? Můžeme je vzít s námi do naší učebny a něco vymyslet... Viděli jste už někdy nějaký nábytek, který se nepodobal tomu, jak ho znáte? Pojďme s ním něco udělat, aby se nám líbil a zároveň, aby jiní poznali, že jsou ze školy a vypráví nějaký příběh...

Zhodnocení Se svolením vedení naší školy jsem mohla pomalovat starý nábytek. S dětmi jsme se dohodli, že chceme, aby byl barevný a veselý. Děti pracovaly ve skupinách a každá skupina se dohodla, odkud jejich nábytek pochází, nebo naopak kam by mohl patřit. A tak se nám za chvíli objevila židle matikářka, písmenkářka nebo lavice výtvarnice...(Příloha č. 20) 65

4.13 Památka písmenu Výtvarný cíl: spontánní hra s papírem a jeho vlastnostmi, využívání kvalit materiálu a různých pracovních postupů – mačkání, trhání, vrstvení, učit se tvůrčímu přístupu k méně obvyklému zacházení s tradičním materiálem

Klíčová slova: hra, stříhání, mačkání, trhání, muchlání, spojování, lepení tvar, objekt

Výtvarný postup: výtvarný objekt, prostorové komponování z papíru, výtvarné zkoumání

Pomůcky: různé druhy papíru, karton, tkalouny, provázky, lepidla, lepicí pásky

Motivace Proč lidé dělají sochy? Někoho nebo něčeho si váží a chtějí si to zapamatovat... Představ si, že například jednou nastane doba, kdy lidé už nebudou ke vzájemné komunikaci používat písma. Budou se dorozumívat úplně jinými způsoby a ani k uchování myšlenek už nebude potřeba písmen, slov, knih. A na písmena se zapomene. Udělej nějakému písmenu nebo slovu sochu. Sochu pro ty, kteří už písmena nebudou znát a používat. Můžeš ve svém tvaru chovat nějaké tajemství nebo poselství, památku... Z čeho se takové sochy dělají? Nejčastěji z hlíny, kamene, bronzu. Písmena a slova se psala na papír. Zkusíme udělat naši sochu z papíru. Využívej všeho, co ti papír bude nabízet. Stříhej, mačkej, tvaruj, trhej...

Zhodnocení Mým záměrem bylo, aby děti poznaly papír jinak než dosud. Papír nemusí být pouze plocha na kterou kreslím nebo maluji. V této třídě nebyli žáci moc zvyklí pracovat ve skupině a měli s tím problémy. Někteří se do práce zapojovali méně nebo se nechali řídit, čekali na něčí nápad. Nicméně začaly vznikat větší objekty, kde základem bylo například jedno písmeno a do něho se proplétaly a vstupovaly další nebo to bylo spojování několika písmen do sebe (vzkazy, šifry). Problém byl trochu se slepováním, lepidlo se dalo použít jen na doplňující stříhané prvky, které se lepily na rovnější plochy. Vyřešily jsme to ovazováním tkalounem, oblepením páskou, protažením. (Příloha č. 21)

66

4.14 To jsem já Výtvarný cíl: rozvíjet dovednost práce s tuší, různé vedení linky a hry s ní, rozvíjet tvořivost a smysl pro symboliku

Klíčová slova: monogram, tuš, linie, kresba, šrafura, stínovaná kresba Výtvarný postup: volná parafráze tvarů písmen, perokresba Pomůcky: čtvrtky A3, tuše, dřívka, perka, štětce Motivace Každý člověk má své jméno. Oslovují nás jím naši kamarádi, rodiče, učitelé. Říkáme my sami někdy své jméno? Ano, například, když se někomu představujeme. Většinou ho ale píšeme. Když si podepisujeme sešit, prověrku, obrázek, přezůvky. Píšeme vždy celé jméno? Nebo jen část, zkratku? Co nám maminka vyšila na ručník nebo napsala přezůvky v 1. třídě? Někdy napíšeme jen začáteční písmena ze jména a příjmení. To už používali lidé dávno v minulosti. Skupinou dvou či více písmen si značkovali svoje osobní předměty či korespondenci. Dokonce nastal čas, kdy si svoji značku psali téměř na vše – kapesníky, nádobí, příbory, povlečení, knihy... Dnes už se moc monogramy nevidí. My zkusíme vymyslet svůj. Pohraj si ze svými písmenky, dej jim tvar, který by tě mohl charakterizovat...

Zhodnocení Během motivace jsme si prohlíželi knihy s různými typy písem. Děti mohly vidět, že se písma měnila i dobou. Inspirovaly se například lomenými písmy, zdobenými písmy, barokním, renesančním... Každý si nejdříve navrhl tvar monogramu. S vykrýváním ploch si poradili různě. Bylo možné pozorovat jejich temperament, pečlivost, trpělivost... Používání linií se měnilo z pevných, rovných linek na přerušované, tečkované. Jinde se zase objevovala hustá lineární textura, siluety písmen. Během práce se děti ponořovaly do svého světa a uklidnila i ty největší „bouřliváky“. (Příloha č. 22)

4.15 Písmeno do pohádky Výtvarný cíl: řešit plošný znak, hra s písmenem, rozvíjet citlivost pro barevnou a tvarovou kompozici, rozvíjet fantazii při zobrazení pohádkového písmene

Klíčová slova: iniciála, iluminace, kodex

67

Výtvarný postup: ilustrace Pomůcky: tuš, dřívko, černý fix, akvarelové pastelky Motivace Jsou knihy psány ručně? Ty, co si koupíme v obchodě, ne. Možná, když si napíšeme vlastní... Knihy jsou tištěné v tiskárnách na strojích. Jak to bylo před tím, než se vymyslel stroj na tisknutí? Knihy psali ručně písaři ve středověkých klášterech. Těmto knihám se říkalo kodexy. Měly krásné obrázky a také iniciály. Na začátku textu velká, krásně zdobená písmena, která měla čtenáře upoutat a vlákat ho do děje, umožnit mu orientaci v knize... Vymysli iniciálu do pohádky nebo příběhu, kterou upoutáš a přilákáš další čtenáře...

Zhodnocení Tato činnost zaujala spíše starší děti. Iniciály působily střízlivě, nebyly tolik dekorativní jako ty středověké. Žáci používali spíše různě vedených linek a tvarových sestav, než zobrazení člověka, konkrétní věci či děje, což můžeme u středověkých iniciál nalézt. Menším dětem jsem tuto práci uzpůsobila – vybraly si písmenko a nakreslily k němu vše, co je napadlo a začínalo tímto písmenem. Časově jsme to nezvládli, někteří už nestihli písmenko vybarvit a nebo to dodělali příště. (Příloha č. 23)

68

4.16 Ex libris Výtvarný cíl: základy grafického vyjadřování – omezení popisnosti, výstižné vyjádření motivu a jeho umístění do formátu, spojení písma a obrázku, sledování vývoje grafického listu – od návrhu k realizaci, rozvíjet dovednost práce s rydlem

Klíčová slova: linoryt, formát, motiv, ex libris, pozitiv, negativ Výtvarný postup: linoryt Pomůcky: lino A5, rydla, tiskařská barva, lis Motivace Pepík miluje knihy. Kdykoliv má čas, tak čte a čte. Doma má v knihovničce spousty knih. A ještě víc jich rozpůjčoval kamarádům, aby mohli zažívat stejná dobrodružství jako on. Ale co se nestalo... Někteří mu knížky nevrátili nebo je omylem dali někomu jinému. Nejoblíbenější knížka dokonce skončila v místní knihovně. Pepík byl smutný a nevěděl, co dělat. Nakonec se vydal knížku hledat...V knihovně už několikrát byl, ale ne na všech místech. Při svém hledání se s knížkami z knihovny skamarádil. Postěžoval si jim, jaké má starosti, že mu kamarádi poztráceli knížky a nebo mu je nechtějí vrátit. Knížky se mu podivovaly, že si je neoznačil. Ony jsou od paní knihovnice poznačené štítkem, a proto ví, kam patří. Slyšely ale od přistěhovaleckých knih, že některé domácí knihy mívají zvláštní nálepky, razítka... Bývají na nich obrázky, nápisy, jména... Slyšeli jste někdy o těchto nálepkách? Mají takový zvláštní název – ex libris. Česky to znamená – z knih. Je to znak, erb, značka, kterou si můžeš vlepit nebo natisknout do knihy. Tím označíš, že je to tvá kniha, tvůj majetek. Promysli svoje ex libris, navrhni si motiv i písmo.

Zhodnocení Žáci, kteří pracovali na ex libris, se s technikou linorytu už setkali. Většinou šlo o výtvarné etudy, hry zaměřené na ovládání pracovního nástroje a zkoumání stop rydel. Nyní jsem chtěla, aby se pokusili přenést kresbu do grafické techniky. Žáci měli sledovat posloupnost vzniku grafického listu. Bylo nutné začít přenesením kresby na lino. Museli si uvědomit, co budou chtít mít černé a co bílé a podle toho vyrývat. Malý problém byl s písmem. I když jsme měli za sebou přípravné techniky (např. kreslený monotyp – protisk), kde jsme zkoušeli, jak

69

písmeno i slovo napsat, aby ve výsledku vypadalo tak, jak má, potřebovalo pár dětí mou pomoc nebo vyžadovaly kontrolu. U některých žáků přetrvávaly problémy s ovládáním rydla a vedením linky. Kontrolovala jsem, zda žáci směřují rydlem od ruky dopředu, před sebe, zda si opírají rydlo o dlaň a kladou rydlo ve správném úhlu. Zapojila jsem žáky i do samotného tisku. Navalovali si barvu, dávali si matrici do lisu, utahovali ho... Společnými silami, i přes protesty našeho starého lisu, se nám podařilo všechny linoryty vytisknout. (Příloha č. 24)

4.17 Kaligrafie Výtvarný cíl: rozvíjet výtvarné myšlení, hra s linií a její posun k vytvoření znaku, hra s barvou – lití, vymývání, zdokonalovat dovednost práce se štětcem – uvolnění zápěstí

Klíčová slova: kaligrafie, linie, znak, řídká barva, uhel, stylizace Výtvarný postup: kombinovaná technika, výtvarná hra – uplatnění náhody, parafráze na čínské znaky

Pomůcky: čtvrtky A2, řídké barvy, štětce, houbičky Motivace Pozorování obrázků s čínskou kaligrafií. Rozhovor – znaky se píší štětcem, přehlednost čínského písma, neznamenají písmena, ale pojmy; píší se shora dolů pod sebou...

Zhodnocení Tato hodina byla zaměřena na výtvarnou hru a zkoumání práce s barvou a zároveň na hravou kresbu do mokrého podkladu, na uvolnění zápěstí nutné při písmomalířství. Děti různě lily na papír barvy, roztíraly je štětci, vytíraly houbičkou, některé použily i ruce. Do tohoto mokrého podkladu jsem zkoušeli kreslit štětcem a barvou, co nejvíce uvolněným zápěstím, znaky inspirované čínskou kaligrafií. Podklady se různily. Někdo si barvy smyl, že zůstala jedna, jiný měl naopak podklad moc mokrý a znak se rozpil do ztracena... Dětem se líbily náhodné proměny, které jim umožňovaly tyto hry a také to, že se nedalo přesně očekávat, jak to dopadne. (Příloha č. 25)

70

4.18 Jiná kniha Výtvarný cíl: výtvarné vyjádření abstraktní představy – knihy jinak než ji známe; kolektivní přístup ke kompozici, rozvíjet a kultivovat výtvarné myšlení při vzájemné komunikaci o výtvarném vyjádření vlastní knihy, učit se tvůrčí spolupráci ve skupině

Klíčová slova: kniha, abstraktní, prostorová kompozice, objekt Výtvarný postup: výtvarná experimentace Pomůcky: různé druhy papírů, tuš, fixy, nůžky, lepidla, tužky Motivace Rozhovor a diskuze – co je to kniha? Co se z ní dovídáme? Víme, jak vypadají knihy? Jsou všechny stejné? Viděli jsme někdy nějakou zvláštní knihu? Můžeme vymyslet jinou knihu? Knihu kamarádství? Knihu našich očí? Školního nepořádku?... Nebude podobná těm, co známe, ale bude přitom nositelem informací... o nás, o našich pocitech, snech...

Zhodnocení Každá skupina měla za úkol vymyslet svou knihu a netradičně ji zpracovat. Nejdřív děti vymýšlely názvy a jak by mohly knihu pojmout, co bude vlastně vyjadřovat. První skupina si vybrala barevné kartony a svou knihu nazvala Šifrovník. S reálnou knihou měla společná písmena. Slova a zprávy jsou v ní zakódované. Musí se přijít na to, které písmeno je první a to prozradí šifru a s její pomocí si můžeme knihu přečíst. Druhá skupina napsala knihu svých rukou. Každý přinesl do knihy list svých dlaní, které o něm mohou něco říci... Listy děti zpracovaly tak, že obkreslovaly dlaně různě přes sebe a vzniklé plochy výtvarně vyřešili body, liniemi, šrafurami apod. Tuto knihu děti nestihly během jedné hodiny, stály ale o její dokončení. Pokračovali s touto činností i v příští hodině. (Příloha č. 26)

4.19 CD obal Výtvarný cíl: rozvíjet výtvarné myšlení, hledání kompozice z náhodně vzniklých tvarů, spojení tvaru, obrázku s písmem, umístění do formátu, uvažovat o vztahu mezi funkcí, tvarem a dekorem

Klíčová slova: tvar, typy písma, formát, dekor

71

Výtvarný postup: dekorativní písmová kompozice v konkrétním propagačním úkolu, koláž, užitá grafika

Pomůcky: čtvercové formáty, čtvrtka A5, zbytky samolepicích fólií, nůžky Motivace Navrhni obal na desku pro svou oblíbenou hudební skupinu, zpěváka...

Zhodnocení Využili jsme zbytků lepicích fólií z grafického studia. Žáci spojovali náhodně vzniklé tvary se stříhanými, doplňovali je písmeny. Byla to docela zábavná hra, dalo se sledovat spousty přístupů, jak se soustředili na rozmístění prvků na ploše. Někde se objevovalo opakování, postupné zvětšování, nebo naopak zmenšování, překrývání, vrstvení...(Příloha č. 27)

4.20 Látka Výtvarný cíl: rozvíjet schopnost pro dekorativní výtvarnou činnost, návrh dekorativní rytmické kompozice, sledovat mísení odstínů barev, rozvíjet dovednost práce se šablonou – tisk tupováním, učit se tvůrčí spolupráci ve skupině

Klíčová slova: šablona, rytmus, náhoda, barva, odstín Výtvarný postup: volná výtvarná hra se šablonami a s razítky Pomůcky: karton na šablony, čtvrtky A1, razítka, barvy Remacol, houbičky, nůžky

Motivace Pan Mihola je šéfem velké textilní továrny. Vyrábějí zde látky na oblečení. Kdysi dávno byl krejčím a rád šil překvapení pro své nejbližší. Ale co se nestalo! Jeho syn má zítra narozeniny a on na to zapomněl. Musí rychle vymyslet nějaký dárek. Možná by mohl ušít nějakou košili... Šel se podívat do skladu látek, ale žádná se mu nelíbila a pro syna by se ani nehodila. Co teď? Návrháři už odešli domů. On umí šít, ale navrhnout látku? Co kdybychom mu pomohli a společně mu nějakou vyrobili? Syn pana Miholy je učitel. Co takhle použít písmenka?

Zhodnocení Na této „látce“ pracovali žáci ze druhé třídy. Nejdříve jsme si připravili šablony. S vystřihnutím sem jim musela pomoci, protože někteří si nevěděli rady a šablonku

72

prostřihli. Samotné tisknutí je velice bavilo. Nejdříve jsme tiskli přes šablony a poté práci dokončovali velkými razítky. Kompozice vznikala spíš náhodně, než aby ji žáci příliš promýšleli. Pozorovali jsme změny barev, které se při tisku objevovaly. Na závěr jsme museli konstatovat, že bychom si klidně takhle veselou košili koupili. (Příloha č. 28)

4.21 Píšeme na stroji Výtvarný cíl: zkoumání výrazových vlastností barev – mísení, použití rukou jako pracovního nástroje, pokus o vyjádření pocitu při psaní

Klíčová slova: mísení, odstín Výtvarný postup: výtvarná hra s barvou, zkoumání Pomůcky: čtvrtky A1, A2, tekuté barvy, tempery Motivace My jsme se naučili psát rukou. Můžeme k psaní používat i něčeho jiného než pera? Už jsme někdy psali na psacím stroji nebo počítači? Viděli jste někoho, kdo psal na počítači všemi deseti prsty? Když píšeme rukou, dá se poznat, jestli jsme unavení, smutní nebo jestli jsme při psaní spěchali? Pozná se to, když píšeme na počítači? Pojďme psát na „stroji“. Barvičky nám pomůžou s tím, co a jak píšeme...

Zhodnocení Děti vždy baví, když mohou zabořit ruce do barvy. Papír byl náš stroj a každý se pustil do psaní. Děti si při práci vykládaly, komu píšou anebo co píšou. Psaly se veselé a smutné zprávy, naštvaný nebo milostný dopis, nákup... Z motivace vycházelo i použití barev. Každý si podle sebe vybíral barvy, přiřazoval je k pocitům při psaní. Na konci hodiny byla třída plná ohnivých zpráv, veselých psaníček, smutných dopisů... (Příloha č. 29)

4.22 Značka Výtvarný cíl: návrh vlastní značky, rozvíjet schopnosti pro dekorativní výtvarnou činnost, pokus o zjednodušení konkrétní věci na co nejjednodušší znak

Klíčová slova: značka, znak, piktogram Výtvarný postup: volná kresba

73

Pomůcky: náčrtník, čtvrtka A5, tužka, fixy Motivace Ještě před tím, než lidé vymysleli písmena pro jednotlivé hlásky, používali piktogramy – obrázky, které znázorňovaly věci, ale i slova... Dnes se používají značky například na označování výrobků, firmy nebo akce. Můžeme být třeba obchodníky, kteří prodávají své zboží na tržnici. Zkus vymyslet značku, která by charakterizovala tvůj obchod, to co prodáváš.

Zhodnocení Žáci si vymysleli svůj obchod a tvořili značky z předmětů, které by mohli prodávat. Objevila se nám rybka, televize, jablko, bota... Písmeno, například ze jména, se neobjevilo téměř u nikoho. Akorát Martin, obchodník s pavouky a kdejakou havětí, udělal svou značku z písmena M, které připomíná nohy pavouka. (Příloha č. 30)

4.23 Prsty, prstíčky Výtvarný cíl: hledání tvarů písmen v obkreslení vlastní ruky a prstů, skládání písmena z těchto tvarů, utvoření sestavy – například jméno, výtvarné řešení vzniklých ploch – linií, body, otiskem prstu

Klíčová slova: kresba, linie, bod, plocha Výtvarný postup: výtvarná hra s vlastní rukou, obkreslení, dokresba, otisky prstů

Pomůcky: čtvrtky A3, tužky, fixy, pastelky, vodové barvy, barevné tuše Motivace Hra, zkoumání, hledání písmenka ve vlastní dlani. Dokážeš svou rukou vytvořit nějaké písmeno? Když je položíš na papír vidíš část některého? Kdybys obkreslil například prsty a pak část dlaně, vytvořil bys nějaké?

Zhodnocení Prstíky jsem obkreslovala s nejmenšími dětmi, s prvňáčky a druháky. Tato činnost se jim velice líbila. Někteří hledali písmenka a těmi pak různě zaplňovali plochu. Vznikaly nám pěkné kompozice. Někdo rovnou vymýšlel slovo, většinou zkoušeli svá jména. S vyplněním tvarů, písmen si poradili různě. Vybarvili a doplnili otisky prstů nebo dokreslovali různě vedenými liniemi, body a tvary. Výsledné práce, prstíková písmenka, působily stejně jako děti velmi roztomile. (Příloha č. 31)

74

4.24 Rýsované jméno Výtvarný cíl: návrh nápisu – jména, rýsovaná kresba - práce s rozdílnými rytmy linií, s jejich silou a směrem, s hustotou vrstvení a způsoby překrývání

Klíčová slova: návrh, rýsování, nápis, textura, přítlak Výtvarný postup: rýsovaná kresba, výtvarná etuda, hra s linií, využití rýsovaných textur při návrhu podoby jména

Pomůcky: čtvrtky A3, tužky, pravítka Motivace Prohlížení různých druhů písma, hlavně lomených, pozorování nápisů, slov tvořených lomenými linkami ( například znázornění názvu hudebních skupin – Kiss a další).

Zhodnocení Když jsem žákům řekla, že zkusíme kreslit podle pravítka, byli trochu překvapení. Velmi rychle ale veškerá nejistota zmizela. Některým šlo hlavně o tvar a zkoušeli nové způsoby ztvárnění písmen. Další se více zaměřili na vlastní výzdobu písma různě vedenými liniemi. V obrázcích bylo možné sledovat i různé využití přítlaku a všimnout si různých tvrdostí tužek. Jména byla rýsována jemnou linkou, či naopak velmi hustými a výraznými texturami. Provedení se také lišilo, některé děti byly v závěru netrpělivé a na výsledku to bylo vidět. (Příloha č. 32)

4.25 Roláž Výtvarný cíl: proměna motivu – písmena, snaha o jeho rozpohybování, hledání působivé tvarové kompozice

Klíčová slova: roláž, motiv Výtvarný postup: výtvarný experiment Pomůcky: čtvrtky A3, barevné papíry, pravítka, nůžky, lepidla Motivace Písmenům je těsno v jejich tvaru, chtěla by se trochu protáhnout, uvolnit, roztáhnout, pokrčit, zatančit si... My jim pomůžeme. Rozstříháme je a pomocí proužků se o to pokusíme.

75

Zhodnocení Tato činnost patřila mezi náročnější. Jak časově, tak pro některé i z hlediska provedení. Žáci použili více písmen a většinou je přelepovali přes sebe. Nakreslili si je od ruky a i proužky rozstříhali bez pomocných linek. Poradila jsem jim, že si mohou na druhé straně proužky označit číslem, aby se jim při lepení nepopletly. Je zajímavé, že téměř všichni si písmenka rozstříhali horizontálně. Mezery měly většinou pravidelný rytmus, vysouvání dílů mimo osu se našlo jen v pár případech. Děti se bály více deformovat a měnit původní tvar. Na dokončení, například domalování okolí či jiné výtvarné zpracování nám bohužel už nevyšel čas. Celkově si myslím, že tato činnost byla nakonec spíš cvičením na rozvíjení dovednosti práce s tímto neobvyklým výtvarným postupem a neodpovídala mému původnímu záměru. (Příloha č. 33)

4.26 Živelná poezie Výtvarný cíl: hra s písmem, rozvíjet fantazii a tvořivost, pokus o vyjádření pohybu, síly, energie nějakého živlu

Klíčová slova: grafická poezie Výtvarný postup: volná kresba, parafráze grafické poezie Pomůcky: čtvrtky A2, barevné tuše, dřívka, perka, štětce Motivace Břichatec byl zloděj písmen. Všude kde se objevil, tak nějaká uloupil. Měl už jich plné břicho a další dával do obrovského pytle. Jednoho dne se už lidé naštvali a dohodli se, že dostanou písmena za každou cenu zpátky. Jenomže Břichatec byl pěkně veliký obr! I když byli tak odhodlaní, stejně se ho báli. Lidem ale přišla na pomoc fujavice. Podtrhla Břichatcovi nohy a bác! Všechna písmena byla na svobodě. Vyskákala z břicha a pytle, fujavice se roztočila a už je unášela zpátky tam, kam patřila. Představ si, že jsi zachránil také nějaká písmena a ta odnáší obrovské vlny, tornádo... Napadá tě ještě něco dalšího?

Zhodnocení Přemýšlela jsem, jestli dětem dopředu ukázat podobné hry s písmem a slovy v dílech některých umělců, ale nakonec jsem to neudělala. Měla jsem obavy, jestli je to zaujme, ale ty byly hned pryč po tom, co se do toho děti s chutí pustily. Čím mladší byly, tím uvolněnější a spontánnější byl jejich projev. Používaly písmen psacích i tiskacích. Každý měl přesnou představu, co jejich písmena unáší. 76

Nakonec jsme si o tom vyprávěli a některé děti dokonce vymýšlely další příběhy, což mě velmi potěšilo. Během hodiny jsme si také ukázali nějaké obrázky grafické poezie, kaligrafy a typografy od našich i zahraničních umělců. (Příloha č. 34)

4.27 Tolik informací Výtvarný cíl: rozvíjet fantazii - hledat významy v náhodně vzniklých tvarech při koláži, spojení těchto tvarů s písmem, volně psaným či vystřiženým, natištěným

Klíčová slova: koláž Výtvarný postup: nezobrazující volná tvorba, koláž Pomůcky: staré noviny, zbytky různých papírů, papíry s okopírovanými, různě deformovanými novinami, lepidla, tuš, fixy, dřívka, tužky, pastelky

Motivace Pořád se k nám dostávají nějaké informace. Posloucháme je, čteme... Některé ani vědomě nevnímáme nebo je hned vypustíme, protože pro nás nejsou důležité. Hlava se nám plní příběhy, vzpomínkami, obrázky, anebo jenom pojmy či záblesky... Představ si, že to, co máš v hlavě, bychom rozložili na papír. Někde by se daly přečíst celé příběhy, jinde jen útržky, části slov, vidět obrázky...

Zhodnocení Při této hodině jsme si s žáky páté třídy vyzkoušeli koláž. Jako podklad jsem jim okopírovala různě poskládané nebo zmačkané noviny. Žáci využívali několika postupů. Informace stříhali, trhali, vrstvili přes sebe. Někdo i vystoupil z plochy a nalepoval zmuchlané nebo pomačkané papíry (zmatené informace). Náhodně vzniklé a dolepené kompozice obtahovali, doplňovali písmeny (vystřiženými, napsanými...) a někde i slovy, kratšími texty. Některé informace zvýrazňovali jako důležité, nejnovější, veselé, smutné... K dokreslení si vybírali pastelky, někdo radši tuš nebo fixy. (Příloha č. 35)

4.28 T jako tráva Výtvarný cíl: volná asociační kresba, domalba – barevná kompozice, řešení formátu a vzájemného vztahu několika prvků (motiv a pozadí, barevné vyvážení), rozvíjet citlivost pro výtvarné vnímání přírodních jevů

Klíčová slova: tvar písmena, olejový pastel, kolorování, motiv, pozadí, kompozice 77

Výtvarný postup: kombinovaná technika, kresba olejovým pastelem, kolorování vodovou barvou

Pomůcky: čtvrtky A2, A3, olejové pastely, vodové barvy, štětce Motivace Pozorování , zkoumání – představte si nějaké písmeno, tiskací nebo psací. Mohli byste pozorovat jeho tvary v přírodě? Například, když se podíváme potoka plného oblázků, najdeme v něm nějaké? Nebo na moři? Zkus přepsat nějaký takový přírodní jev, vyjádři jeho náladu, atmosféru...

Zhodnocení Některé z dětí použily opravdu jen jedno písmeno, kterým zaplnili plochu. Objevila se nám louka plná trávy z t, moře plné velkých vln z v, vodopád lijavec z l... Co se týče kolorování snažila jsem se je navést k tomu, že se barevně nemusí obrázek shodovat se skutečností, ale mohou hledat barevné tóny, které souzní s náladou, pocitem, prožitkem, který by měly, kdyby například hladily oblázky v potoce, lehly si do vln a nechaly se unášet...(Příloha č. 36)

78

Závěr Mým cílem bylo zpracovat a ověřit náměty pro výtvarnou výchovu, které byly inspirované písmem a oblastmi, ve kterých se používá. Toto téma jsem si vybrala z toho důvodu, že písmo jako námět nebývá tak často ve škole při výtvarné výchově využíváno. Inspirovala jsem se nejen historií písma či používáním písma v užité tvorbě, ale i samotnými spontánními písemnými projevy dětí, které jsem vypozorovala v naší škole. Podařilo se nám s dětmi zrealizovat 28 námětů. Dalších asi 10 jsme už nestihli, doufám ale, že se k nim ještě v budoucnu vrátíme. Na práci se podílelo přibližně 20 žáků z Výtvarné dílny. Ne všichni dělali vše, část námětů zpracovali nejmenší, další byly určené pro starší. Protože námětů bylo hodně a nechtěla jsem své žáky z Výtvarné dílny písmem zahltit, zrealizovala jsem některé s žáky ze všech ročníků 1. stupně naší školy. Práce zde byla pro mě trochu obtížnější, protože jsem se s některými dětmi neznala a ony nebyly zvyklé na můj styl práce. Ale i tak tady vznikly pěkné práce. Tímto jim děkuji a zároveň svým kolegyním, které mi umožnily mé nápady s jejich žáky zpracovat. Při hraní s písmem jsme zažili nezapomenutelné chvíle. Užili jsme si legraci a prožili spousty zážitků. Také jsme se seznamovali s dalšími technikami a přístupy, které ještě některé děti nevyzkoušely. Doufám, že toto naše hraní si s písmem pro ně bylo přínosné a dalo jim něco navíc. Snažila jsem se, aby při práci mohly rozvíjet a zdokonalovat své výtvarné dovednosti, tvořivost, fantazii, aby si prohlubovaly své výtvarné poznatky a také, aby měly dost prostoru pro spontánní práci. Na závěr mohu dodat, že i mě tato práce obohatila. Získala jsem cenné zkušenosti a poznatky, které mohu uplatnit ve své další pedagogické činnosti.

79

Resumé Tato diplomová práce se zabývá využitím písma jakožto námětu v hodinách výtvarné výchovy na prvním stupni základní školy, případně v nižších ročnících výtvarného oboru základní umělecké školy. V teoretické části je zpracovávána tematika historie písma, vývoje psaného projevu, dále dětský výtvarný projev a uplatnění symbolů v tomto projevu. Mimo to se práce zaměřuje na hledání prvků písma a jeho využití ve výtvarném projevu předškoláků a školáků. Zjištěné výtvarné projevy dětí, které prvky písma využívaly, byly inspirací pro hodiny výtvarné výchovy. Tyto hodiny byly potom zrealizovány s dětmi ve věku od 6 do 12 let. Praktická část je sborníkem těchto uskutečněných hodin výtvarné výchovy, kde bylo námětem právě písmo.

Summary This diploma thesis deals with use of writing as the subject in visual art lessons at the first level of elementary school or in lower grades of elementary art school. The theoretical part contains several topics such as history of writing, development of written expression, children´s graphic expression and use of symbols in this expression. Besides these topics the thesis focuses on looking for writing elements and their use in graphic expression of pre-school and school children. The found writing elements were inspiration for visual art lessons carried out with 6-12 years old children. The practical part is a collection of these implemented lesson plans of visual art lessons, where writing was the subject of the lesson.

80

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY CIKÁNOVÁ, K. Kreslete si s námi. 2. vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 127 s. ISBN 80-7151-015-7. CIKÁNOVÁ, K. Malujte si s námi. 2. vyd. Praha: AVENTINUM, 1996. 127 s. ISBN 80-852777-84-0. CIKÁNOVÁ K. Objevte s námi tvar. Praha: AVENTINUM, 1995. 128 s. ISBN 807151-732-1. DAVIDO, R. Kresba jako nástroj poznání dítěte. Praha: Portál, 2001. 206 s. ISBN 807178-449-4. DOLEŽALOVÁ, J. Prvopočáteční psaní. Hradec Králové: Gaudeamus, 1998. 127 s. ISBN 80-7041-938-5. DUSONG, J. L., SIEGWARTOVÁ, F. Typografie. Praha: SVOJTKA a VAŠUT, 1997. 191 s. ISBN 80-7180-296-4. DVOŘÁKOVÁ, H. Výtvarná výchova na prvním stupni I. Havlíčkův Brod: TOBIÁŠ, 1996. 80 s. ISBN 80-85808-46-3. DVOŘÁKOVÁ, H. Výtvarná výchova na prvním stupni II. Havlíčkův Brod: TOBIÁŠ, 1998. 88 s. ISBN 80-85808-59-5. ELIŠKA, J. Vizuální komunikace. Písmo. Brno: CERM, 2005. 60 s. ISBN 80-7204418-4. FABIÁNKOVÁ, B., HAVEL, J., NOVOTNÁ, M. Výuka čtení a psaní na 1. stupni základní školy. Brno: Paido, 1999. 85 s. ISBN 80-85931-64-8. FULKOVÁ, M. a kol. Výtvarná výchova. Praha: FORTUNA, 1997. 128 s. ISBN 807168-382-5. GEIST, B. Psychologický slovník. 2. vyd. Praha: Vodnář, 2000. 425 s. ISBN 8086229-07. HAZUKOVÁ, H., ŠAMŠULA, P. Didaktika výtvarné výchovy I. Praha: Karolinum, 1991.118 s. ISBN 382-114-90. KÉKI, B. 5000 let písma. Praha: Mladá fronta, 1984. 152 s. ISBN 23-083-84. KNEIDL, P. Z historie evropské knihy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. 144 s. ISBN 80-205-0093-6. KUČERA, M. Mluví písmo. Praha: Avicenum, 1991. 204 s. ISBN 80-201-0186-1. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha:VÚP, 2005. ROESELOVÁ, V. Námět ve výtvarné výchově. Praha: SARAH, 1995. 196 s.

81

ROESELOVÁ, V. Řady a projekty ve výtvarné výchově. Praha: SARAH, 1997. 226 s. ISBN 80-902267-2-8. ROESELOVÁ, V. Techniky ve výtvarné výchově. Praha : SARAH, 1996. 245 s. ISBN 80-902267-1-X. ŘÍČAN, P. Cesta životem. Praha: Panorama, 1990. 450 s. ISBN 11-059-90. SLAVÍKOVÁ, V., SLAVÍK, J., HAZUKOVÁ, H. Výtvarné čarování. Praha: Univerzita Karlova – Pedagogická fakulta, 2000. 180 s. ISBN 80-7290-016-1. SLEZÁK, M., DVOŘÁKOVÁ H., BRUŽEŇÁK, J., ELIŠKA J. Písmo ve výtvarné výchově. Praha: SPN, 1989. 407 s. ISBN 14-337-89. SMETÁČEK, V. Lidé a informace. Praha: Albatros, 1981. 340 s. ISBN 13-896-81. STADLEROVÁ, H. Výtvarná výchova v pojetí integrované výuky. Brno: Masarykova univerzita, 2001. 74 s. ISBN 80-210-2735-5. ŠAMŠULA, P., ADAMEC, J. Průvodce výtvarným uměním I. Praha: Práce, 1994.162 s. ISBN 80-208-0323-8. ŠAMŠULA, P., ADAMEC, J. Průvodce výtvarným uměním III. Praha: Práce, 1996. 128 s. ISBN 80-208-0386-6. ŠAMŠULA, P. Obrazárna v hlavě 4. Praha: SPL - Práce, 1999. 64 s. ISBN 80-8628701-7. ŠAMŠULA, P. Obrazárna v hlavě 5. Praha: SPL – Práce, 2000. 64 s. ISBN 80-8628726-2. ŠAMŠULA, P. Obrazárna v hlavě 6. Praha: SPL - Práce, 2002. ISBN 80-86287-49-1. ŠUPŠÁKOVÁ, B. Detské písmo. Bratislava: Bradlo, 1991. ISBN 80-7127-045-8. UŽDIL, J. Čáry, klikyháky, paňáci a autíčka. Praha: SPN, 1980. 127 s. ISBN 14-58380. UŽDIL, J. Výtvarný projev a výchova. Praha: SPN, 1978. 336 s. ISBN 14-788-78. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. Praha: Portál, 2000. 528 s. ISBN 80-7178308-0. YOUNGOVÁ, C. Kaligrafie. Bratislava: PRÍRODA, 1996. 80 s. ISBN 80-07-00867-5. ZDENĚK, M. a kol. Základy výtvarné výchovy. Praha: SPN, 1983. 291 s. ISBN 16-0513/1. ZHOŘ, I. Výtvarná výchova v projektech I. Havlíčkův Brod: TOBIÁŠ, 1995. 88 s. ISBN80-85808-48-X. ZHOŘ, I.Výtvarná výchova v projektech II. Havlíčkův Brod: TOBIÁŠ, 1996. 88 s. ISBN 80-85808-35-8. 82

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Tabulka historického vývoje písma. Příloha č. 2: Obrázek – postava s oválným trupem. Příloha č. 3: Dětská kresba se znaky. Příloha č. 4: Opisované slovo. Příloha č. 5: Opisovaná slova z obrázkové knihy. Příloha č. 6: Vysvětlení obrázku. Příloha č. 7: Hra na doktorku. Příloha č. 8: Činnosti s písmenky ve školce. Příloha č. 9: Řízené psaní. Příloha č. 10: Písmenková tancovačka. Příloha č. 11: Kipu. Příloha č. 12: Totem. Příloha č. 13: Padání. Příloha č. 14: Oblečení pro knihy. Příloha č. 15: Graffiti. Příloha č. 16: Hledání. Příloha č. 17: Moje písmeno. Příloha č. 18: Abeceda. Příloha č. 19: Razítkovačka. Příloha č. 20: Nábytek. Příloha č. 21: Památka písmenu. Příloha č. 22: To jsem já. Příloha č. 23: Písmeno do pohádky. Příloha č. 24: Ex libris. Příloha č. 25: Kaligrafie. Příloha č. 26: Jiná kniha. Příloha č. 27: CD obal. Příloha č. 28: Látka. Příloha č. 29: Píšeme na stroji. Příloha č. 30: Značka. Příloha č. 31: Prsty, prstíčky.

83

Příloha č. 32: Rýsované jméno. Příloha č. 33: Roláž. Příloha č. 34: Živelná poezie. Příloha č. 35: Tolik informací. Příloha č. 36: T jako tráva.

84

PŘÍLOHY

85

Příloha č. 1 : Tabulka – Stručný přehled historického vývoje písma

Stručný přehled historického vývoje písma Klínová písma Hieroglyfická písma Fénické písmo Řecká písma

Řecké západní

Římská písma

Archaická latinka

Řecké východní

Capitalis monumentalis Capitalis rustica

Římské kurzívy

Capistalis quadrata

majuskulová

Klasická kapitála

minuskulová

LATINKOVÁ PÍSMA

SLOVANSKÁ PÍSMA

Unciála

Lomená písma Textura

Polounciála

Hlaholice

Písma národní

Cyrilice

Karolínská minuskule

Ustav

Bastarda

Gotická kurzíva Poloustav

Rotunda

Skoropis

Humanistická minuskule Vynález knihtisku

Humanistická kurzíva

Tisková textura Tisková bastarda

Tisková rotunda

Renesanční antikva a italika

Tisková cyrilice

Švabach

Barokní antikva

Gražanka

86

(azbuka) Fraktura Klasická antikva a italika Akcidenční písma 19.století Písma 20.století Příloha č. 2: Obrázek – postava s oválným trupem. ( Katka – 3,5 let; Vlk a Červená Karkulka )

87

Příloha č. 3: Dětská kresba se znaky. ( Katka – 3,5 let; Tatínek a Kačenka u maminky v bříšku)

88

Příloha č. 4: Opisované slovo. ( Jiřík – 4;11)

Příloha č. 5: Opisovaná slova z obrázkové knihy. ( Jiřík - 5;4 )

89

Příloha č. 6: Vysvětlení obrázku. ( Jiřík – 5; 8 Domina1)

Příloha č. 7: Hra na doktorku. ( Markétka 5; 9)

1

Zajímavé je, že chlapec píše od obrázku směrem nahoru.

90

Příloha č. 8: Činnosti s písmenky ve školce.

Příloha č. 9: Řízené psaní. ( Markétka 6 )

91

Příloha č. 10: Písmenková tancovačka.

92

Příloha č. 11: Kipu.

93

Příloha č. 12: Totem.

94

Příloha č.13: Padání.

Příloha č. 14: Oblečení pro knihy.

95

Příloha č. 15: Graffiti.

96

Příloha č. 16: Hledání.

97

Příloha č. 17: Moje písmeno.

98

Příloha č. 18: Abeceda.

99

Příloha č. 19: Razítkovačka.

Příloha č. 20: Nábytek.

100

Příloha č. 21: Památka písmenu.

101

Příloha č. 22: To jsem já.

102

Příloha č. 23: Písmeno do pohádky.

Příloha č. 24: Ex Libris.

103

Příloha č. 25: Kaligrafie.

104

Příloha č. 26: Jiná kniha.

105

Příloha č. 27: CD obal.

106

Příloha č. 28: Látka.

107

Příloha č. 29: Píšeme na stroji.

108

Příloha č.30: Značka.

Příloha č. 31: Prsty, prstíčky.

109

Příloha č. 32: Rýsované jméno.

Příloha č. 33: Roláž.

110

Příloha č. 34: Živelná poezie.

111

Příloha č. 35: Tolik informací.

112

Příloha č. 36: T jako tráva.

113