Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy. Magisterská diplomová práce Bc. Lucie Nováková

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy

Magisterská diplomová práce

2014

Bc. Lucie Nováková

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy

Srovnávací a uměnovědná studia

Bc. Lucie Nováková

Skupina výtvarných umělců v Brně Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Helena Maňasová Hradská, Ph.D.

2014

Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

…………………………………………….. Bc. Lucie Nováková

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce paní Mgr. Heleně Maňasové Hradské, Ph.D. za pomoc a cenné rady při psaní práce. Děkuji také pracovnici Archivu města Brna paní PhDr. Haně Jordánkové za zpřístupnění archivu.

Obsah Úvod.................................................................................................................................. 1 1

Situace v Československu mezi světovými válkami ................................................. 4

2

Kulturně-historický kontext Brna mezi světovými válkami ..................................... 5

3

Vývoj uměleckých spolků v Brně ............................................................................. 9

4

Skupina výtvarných umělců v Brně ........................................................................ 15 4.1

Členové spolku ................................................................................................. 15

4.2

Organizace a chod spolku ................................................................................ 19

5

Výstavy Skupiny výtvarných umělců v Brně a jejich recepce v dobovém tisku .... 31

6

Spolupráce Skupiny výtvarných umělců s ostatními organizacemi ........................ 46

Závěr ............................................................................................................................... 54 Resumé............................................................................................................................ 57 Použitá literatura ............................................................................................................. 58 Obrazová příloha............................................................................................................. 64

Úvod Předmětem předkládané práce je Skupina výtvarných umělců v Brně, spadající do období mezi světovými válkami. Tento umělecký spolek byl založen 10. prosince 1922 umělci, kteří vystoupili z Klubu výtvarných umělců Aleš, protože nebyli spokojeni s vedením klubu. Zaměřili se na moderní umění oproti konzervativním členům KVU Aleš. Mezi členy byli nejen malíři, sochaři a architekti, ale také historici umění a milovníci umění. Skupina se za své existence potýkala nejen s finančními potížemi a absencí vlastních výstavních prostor, ale také se skeptickým obecenstvem, které nebylo zcela připraveno na obrodu umění. Kromě vlastní výstavní činnosti, kdy pořádala výroční výstavy prací svých členů, zprostředkovávala pomocí dalších výstav jiné moderně orientované umělce z Československa i zahraničí, pořádala přednášky o umění, vydávala publikace o svých členech a v plánu měla i vydávat vlastní časopis. Dosud se badatelé zabývali Skupinou jen v obecnějším měřítku, jako součást jiného tématu. Výjimkou je pouze článek Hany Karkanové a Kateřiny Svobodové publikovaný v Bulletinu Moravské galerie v Brně č. 49 z roku 1993,1 ve kterém se autorky pokusily sestavit základní charakteristiku Skupiny od jejího počátku až do zániku a sestavit seznam členů a výstav. Primárním pramenem, ze kterého práce čerpá, je dokumentace uložená v Archivu města Brna ve fondu R 39 – Brněnské umělecké spolky. Ke Skupině jsou zde uloženy jak zápisy ze schůzí, tak i korespondence, katalogy výstav a účty. Zápisy ze schůzí jsou tu zastoupeny již od roku 1922, kdežto dopisy a ostatní dokumentace až od roku 1933. Archivní fond nebyl dosud řádně uspořádán a zveřejněn, proto jsem k některým částem neměla přístup. Částečné informace lze také nalézt v Moravském zemském archivu ve fondu B 26 – Policejní ředitelství Brno. K dalším známým pramenům patří kniha Moderní výtvarné umění na Moravě, deset let Skupiny výtvarných umělců v Brně2 od Jaroslava B. Svrčka, který byl členem Skupiny. Tato publikace byla vydána v roce 1933 jako členská prémie Skupiny a původně měla pojednávat nejen o moderním umění na Moravě a Skupině, ale měla 1

Karkanová, Hana – Svobodová, Kateřina. Skupina výtvarných umělců v Brně. In Bulletin Moravské galerie v Brně 49. Brno: Moravská galerie, 1993, s. 57-72. 2 Svrček, Jaroslav B. Moderní výtvarné umění na Moravě: deset let Skupiny výtvarných umělců v Brně. Brno: Skupina výtvarných umělců v Brně, 1933.

1

také obsahovat příspěvky členů. Z finančních důvodů však nakonec byla vydána jen část. V první části knihy „Výtvarné umění v Brně po převratě“ nás Svrček seznamuje s vývojem umění, od Klubu přátel umění přes Klub výtvarných umělců Aleš a Kolibu až ke Skupině výtvarných umělců v Brně. Další část knihy je věnována medailonkům malířů a sochařů, kteří byli členy Skupiny, přičemž poslední část je věnována brněnské architektuře. Klub výtvarných umělců Aleš vydal v roce 1938 knížku Výtvarná práce moravských umělců ve 20. roce republiky k dvacátému výročí založení spolku3. V obou publikacích je zdůrazněno špatné prostředí pro rozvoj moderního umění v Brně. Hned v úvodu druhé publikace je Brnu vyčítána absence českého domu umělců, malá péče a pozornost, kterou by věnovalo potřebám výtvarníků a uměleckým výstavám, včetně nákupů uměleckých děl pro galerie. Publikace je tvořena krátkými příspěvky a vzpomínkami na počátky výtvarného života v Brně od členů KVU Aleš a jejich přátel. Recenze výstav, tiskové zprávy Skupiny a informace o jednotlivých umělcích byly také zveřejňovány v dobovém tisku, jako například v Lidových novinách, časopisech Index, Horizont, Akord, Host a dalších. Ke Klubu výtvarných umělců Aleš publikovaly Hana Karkanová a Kateřina Svobodová článek v příloze Bulletinu Moravské galerie č. 56 z roku 2000.4 V článku autorky přehledně představily spolek a sestavily seznam členů a výstav. Informace k oběma uskupením můžeme nalézt také v katalozích výstav 90 let Domu umění v Brně a 100 let Domu umění v Brně. V prvním katalogu najdeme hned několik kapitol, které jsou pro tuto práci přínosné, jako například kapitola Roberta Janáse Mährischer Kunstverein – dějiny spolku v letech 1882-1945,5 kde je objasněn počátek výtvarných spolků na Moravě, dále kapitola Hany Karkanové a Kateřiny Svobodové České výtvarné spolky v Brně a Künstlerhaus / Dům umění v 1. polovině 20. století,6 která zmiňuje výstavy brněnských spolků v Domě umělců. Druhý zmíněný katalog doplňuje ten o deset let starší. Kapitola Jana Sedláka Dům umělců a Dům umění na pozadí

3

Podešva, František. Výtvarná práce moravských umělců ve 20. roce republiky k dvacátému výročí založení spolku. Brno-Praha: Klub výtvarných umělců Aleš, 1938. 4 Karkanová, Hana – Svobodová, Kateřina. Klub výtvarných umělců Aleš. In Bulletin Moravské galerie v Brně 56. Brno: Moravská galerie, 2000. 5 Janás, Robert. Mährischer Kunstverein – dějiny spolku v letech 1882-1945. In Vránová, Jana (ed.) 90 let Domu umění města Brna. Brno: Dům umění města Brna, 2000. 6 Karkanová, Hana – Svobodová, Kateřina. České výtvarné spolky v Brně a Künstlerhaus / Dům umění v 1. polovině 20. Století. In Vránová, Jana (ed.) 90 let Domu umění města Brna. Brno: Dům umění města Brna, 2000.

2

výtvarného a architektonického dění Brna7 je přehledem výstavní činnosti německých a českých spolků v Domě umělců, doplněná o architektonický vývoj v Brně. Materiálů k německým výtvarným spolkům v Brně je pomálu, protože Německý dům i Dům umělců byly na konci 2. světové války poničeny bombardováním a většina materiálů se nedochovala.8 O povaze německé kultury v Brně v meziválečném období se můžeme dozvědět více informací v článku Jitky Sedlářové v Bulletinu Moravské galerie v Brně9 nebo také v již zmiňovaných publikacích 90 let Domu umění a 100 let Domu umění. Doplňující literaturou byly především studie ve sbornících Brno v minulosti a dnes. Tato práce si klade za cíl sebrání detailních faktů k fungování a organizaci Skupiny výtvarných umělců v Brně a pozorování jejího propojení s ostatními organizacemi kulturního Brna, kterými byly nejen další umělecké spolky, ale také redakce časopisů, jako například Index, Lidové noviny a další. Po krátkém historickém úvodu, ve kterém popisuji situaci v Československu po 1. světové válce následuje kapitola zabývající se kulturně-historickým kontextem Brna v meziválečném období. V této kapitole se snažím vystihnout změnu poměrů ve městě způsobenou vznikem samostatného státu, dále pak česko-německé vztahy a krátce také umělecký vývoj Brna. Ve třetí kapitole se zabývám vývojem uměleckých spolků v Brně, které vznikaly již od počátku 19. století, a rozlišuji je na německé a české spolky. V následující kapitole se nejdříve zaměřuji na členy Skupiny výtvarných umělců v Brně, poté na její fungování a organizaci. V páté kapitole se zabývám výstavami a jejich recenzemi v dobovém tisku. V poslední kapitole se snažím nastínit spolupráci s jinými spolky, ať již brněnskými, jako byl například Klub výtvarných umělců Aleš, tak také mimobrněnskými spolky, jako byl SVU Mánes, které se Skupinou spolupracovaly na pořádání výstav. Snažím se také zjistit provázanost s dobovým tiskem. V práci budou použity u německých spolků české názvy, přičemž při první zmínce v textu je německý název uveden vždy v závorce.

7

Sedlák, Jan. Dům umělců a Dům umění na pozadí výtvarného a architektonického dění Brna. In Slavíček, Lubomír – Vránová, Jana (eds.). 100 let Domu umění. Brno: Dům umění města Brna, 2010. 8 Sedlák, Jan. Dům umělců a Dům umění na pozadí výtvarného a architektonického dění Brna. In Slavíček, Lubomír – Vránová, Jana (ed.) 100 let Domu umění města Brna. Brno: Dům umění města Brna, 2010, s. 37. 9 Sedlářová, Jitka. Německá kultura v Brně 1918-1938. In Bulletin Moravské galerie v Brně 49. Brno: Moravský galerie, 1993.

3

1 Situace v Československu mezi světovými válkami Rozpad Rakousko-Uherské monarchie měl za následek vznik samostatného Československého státu, který byl vyhlášen v Praze Národním výborem 28. října 1918. Na Moravě byl vznik vyhlášen o den později. Zpočátku zůstaly v platnosti staré zemské a říšské zákony a všechny úřady byly podřízeny Národnímu výboru. 13. listopadu se sešel národní výbor a prohlásil se za Revoluční národní shromáždění jako nejvyšší zákonodárný orgán československého státu. 14. listopadu byla zvolena první vláda v čele s prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem.10 Nově vzniklý stát se musel vzpamatovat z morálních, ekonomických a politických následků první světové války, ale současně zažil éru bouřlivého rozvoje, budování nových poměrů a hospodářského optimismu. Bylo potřeba provést měnovou reformu, došlo ke zdražení potravin, ale mzdy byly podprůměrné. Republika se potýkala také s nedostatkem surovin, velkou nezaměstnaností a úpadkem mravnosti. Byl schválen zákon o státní podpoře v nezaměstnanosti. V Československu byly také zastoupeny početné národnostní menšiny. Vedle německé menšiny také židovská či maďarská. Od poloviny dvacátých let docházelo k hospodářskému růstu a snižování nezaměstnanosti. Do pozitivního vývoje zasáhla ovšem velká hospodářská krize v letech 1930-1934. Od nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 se začaly vyostřovat národnostní spory a vnikla Sudetoněmecká strana. 18. prosince 1935 byl novým prezidentem zvolen Edvard Beneš. 13. března 1938 došlo k připojení Rakouska k Německu, které mělo pro Československo neblahé následky. 22. září 1938 přijala Hodžova vláda s Benešem podmínky německého ultimáta a podstoupila část pohraničí. Poté následovalo jmenování nové vlády a vyhlášení úplné mobilizace. 29. září podepsaly čtyři velmoci Mnichovskou dohodu a o den později oznámily její výsledky československé vládě, která je přijala. V březnu 1939 došlo k německé vojenské okupaci Čech a Moravy a následnému vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava. 1. záři vypukla druhá světová válka, když bylo napadeno Polsko nacistickým Německem.

10

Kárník, Zdeněk. Malé dějiny Československé (1867-1939). Praha: Dokořán, 2008, s. 41-45.

4

2 Kulturně-historický

kontext

Brna

mezi

světovými

válkami Před rozpadem Rakouska-Uherska bylo Brno vnímáno jako „předměstí Vídně“ nebo také označováno jako „rakouský Manchester“. To se však po vzniku samostatné Československé republiky změnilo. Z provinčního města se Brno proměnilo ve druhé největší město republiky a hlavní město země Moravskoslezské. Stalo se politickosprávním, hospodářským a kulturním centrem Moravy. Byly zde umístěny nové úřady a Nejvyšší soud republiky. 6. listopadu 1918 došlo k předání brněnské radnice z německých rukou do českých. Zápas o zřízení druhé české univerzity byl dovršen 28. ledna 1919, kdy byla založena Masarykova univerzita se čtyřmi fakultami. Dále zde byla založena Vysoká škola zemědělská, zvěrolékařská a lesnická. Česká opera se nastěhovala do divadelní budovy Na Hradbách (dnešní Mahenovo divadlo), přičemž Němcům byly vyhrazeny dva dny v týdnu. Mohl se začít svobodně rozvíjet český kulturní a umělecký život. Politické a národnostní změny se projevily také v hospodářské

oblasti.

Z hlediska

průmyslu

strojírenství

postupně

nahradilo

ve vedoucím postavení textilní průmysl, který byl hlavním odvětvím za RakouskaUherska.11 Politický vývoj byl výrazem třídních a sociálních bojů o nové uspořádání společnosti. Probíhaly zde boje proletariátu proti buržoazii a kapitalistické vládě. Povstání dělnické třídy v Oslavanech v prosinci 1920 skončilo porážkou proletariátu. Byla ustavena Komunistická strana Československa, která byla od roku 1929 vedená Klementem Gottwaldem. Ve volbách v roce 1928 zvítězili národní socialisté, kteří zvolili starostou Karla Tomeše.12 Dalším významným politickým hnutím byly fašistické organizace vznikající již od roku 1924, které získali stabilní politický vliv po volbách v roce 1935.13 Brno také zasáhla světová hospodářská krize, která zde vyvrcholila v roce 1936 a přinesla patnáct tisíc nezaměstnaných. Byly vydávány tzv. žebračenky, což byly poukázky na potraviny v hodnotě deseti korun. Městská rada společně se zastupitelstvem iniciovaly vznik Ústředního komitétu pro péči o nezaměstnané v Brně, který se nezaměstnaným snažil zprostředkovat alespoň příležitostnou práci.14 11

Dřímal, Jaroslav – Peša, Václav. Dějiny města Brna 2. Brno: Blok, 1973, s. 95. Ibid., s. 93. 13 Ibid., s. 109. 14 Ibid., s. 98-99. 12

5

Svou činnost zahájila Levá fronta, která byla organizací českých levicově orientovaných intelektuálů, a Svaz přátel SSSR. Ve třicátých letech jsou také organizovány velké protifašistické demonstrace a po připojení Rakouska k nacistické Třetí říši se zvedla mohutná vlna antifašistického odporu. Od počátku roku 1934 emigrují do Brna rakouští sociální demokraté.15 V 19. století bylo Brno často vnímáno jako německé město a politický život byl charakterizován bojem mezi Čechy a Němci. „Národnostní a politické boje v Brně se netýkaly jen školství. Vedly se také v jazykové a kulturní oblasti, zasahovaly do hospodářské sféry v podobě podpory anebo bojkotu politicky a národně angažovaných obchodníků a živnostníků, byly provázeny trvalým hnutím dělnictva za vyšší mzdy, za zkrácení pracovní doby, proti drahotě a militarismu.“16 Rok 1918 vyvolal v Brně vlnu českého nacionalismu, došlo ke stržení sousoší Josefa II. před Německým domem a odstranění i jiných soch spojených s habsburskou monarchií. Situace také vyvolala odchod některých významných brněnských Němců jako například Friedricha Wanniecka. V německé společnosti tyto události vyvolaly pocit národního ohrožení.17 Dle novějších poznatků se v Brně objevovaly i tendence ke sblížení Čechů a Němců. Například v německém časopise Der Mensch byly zveřejňovány i práce českých autorů, působila zde Kosmopolitní společnost (1919-1924), což bylo nadnárodně orientované sdružení, které vzniklo z podnětů příslušníků německé inteligence. Tato společnost realizovala přednášky a vydávala časopis Die Wahrheit, kde se často objevovaly kosmopolitní myšlenky a analýza nacionalismu. I na české straně se však objevují lidé, zamýšlející se nad soužitím několika národů v ČSR, např. Jednota mírová vedená Jindřiškou Wurmovou a Filosofická jednota (MU).18 Kromě českého a německého obyvatelstva bylo v Brně zastoupeno také obyvatelstvo židovské. Ve většině případů se však Židé hlásili k německé národnosti, a tudíž byli členy německých spolků. Již v 19. století proběhly v Brně velké urbanistické změny a došlo k bourání městských hradeb, zbudování okružní třídy, asanaci části centra, ražení nových ulic 15

Ibid., s. 110-113. Ibid., s. 70. 17 Sedlářová, Jitka. Německá kultura v Brně 1918-1938. In Bulletin Moravská galerie v Brně č. 49, Brno: Moravská galerie, 1993, s. 167. 18 Jeřábek, Miroslav. Od rozpadu Rakouska-Uherska k Výstavě soudobé kultury – Duchovní klima města Brna dvacátých let 20. století. In Vránová, Jana (ed.). 90 let domu umění. Brno: Dům umění města Brna, 2000, s. 75. 16

6

a vystavění

nových

reprezentačních

budov.

Kromě

historizujících

tendencí

se v architektuře začal prosazovat také secesní styl. Důležitým bodem pro rozvoj města bylo vytvoření tzv. Velkého Brna, připojením 23 převážně českých předměstí a okolních obcí, ke kterému došlo 16. dubna 1919. V důsledku toho vzrostla rozloha města. Počet obyvatel se zvýšil na 210 000 a bylo tedy zapotřebí nové urbanistické koncepce. 19 Byl zřízen nový regulační poradní sbor a vypsáno několik urbanistických soutěží na regulační plán města. Docházelo zde k rozsáhlé výstavbě veřejných a obytných budov. K rozvoji brněnského kulturního života po osvobození přispěla mladá generace umělců, která se narodila kolem přelomu století. Od roku 1920 byl hlavním městským architektem Jindřich Kumpošt. Ve dvacátých letech se v Brně začala rozvíjet moderní funkcionalistická architektura a Brno se tak přibližovalo evropské avantgardě. Přednášeli zde významní zahraniční architekti, jako například Jacobus Johannes Pieter Oud, Walter Gropius, Amedée Ozenfant, Le Corbusier, Adolf Loos a další. V roce 1930 postavil Mies van der Rohe vilu Tugendhat v Černopolní ulici. Mezi významné architekty, kteří se v meziválečném období usadili v Brně, patří např. Bohuslav Fuchs, Jiří Kroha, Jindřich Kumpošt, Josef Polášek, Jan Víšek a Arnošt Wiesner. Brno nebylo jen střediskem moderní architektury, ale také nábytkové tvorby. V roce 1921 založil architekt Jan Vaněk Spojené UP závody v Brně spojením továren v Černé Hoře u Brna, v Třebíči a dalších. Vyráběl se zde levný, jednoduchý a typizovaný nábytek podle architekta Jaroslava Grunta. V roce 1925 Vaněk odešel z UP závodů a založil společně s Bohuslavem Fuchsem, Jaroslavem Gruntem a S. Kučerou Standard, bytovou společnost (S.B.S.), ta rozvinula standardizaci a modernizaci nábytku a výrobu sektorového nábytku.20 Od 26. května 1928 se konala Výstava soudobé kultury v Československu na brněnském výstavišti, která se stala manifestací české moderní architektury a byla uspořádána k 10. výročí vzniku republiky. Výstavními odbory byly: Školství obecné, střední, zemědělské, odborné a umělecko-průmyslové, Věda, duchová a technická kultura a školství vysoké, Umění, Umělecký průmysl, Samospráva, Zemědělství

19

Dřímal, Jaroslav – Peša, Václav. Dějiny města Brna 2, Brno: Blok, 1973, s. 90. Sedlář, Jaroslav. Meziválečná umělecká avantgarda v Brně 20. a 30. let. In Brněnská věda a umění meziválečného období (1918-1939) v evropském kontextu: Sborník příspěvků z konference Masarykovy univerzity. Brno: Masarykova univerzita, 1993, s. 124. 20

7

a zahradnictví, Radio a kino.21 Základní ideou výstavy tak bylo prolínání vědy, školství a umění. Měla vliv i na vývoj bydlení, protože její součástí se stala bytová kolonie Nový dům. Výstaviště bylo vybudováno pod vedením Emila Králíka jako manifest konstruktivismu a funkcionalismu. Této výstavy se zúčastnili také němečtí umělci, kteří původně požadovali samostatný výstavní pavilon, ale nakonec vystavovali spolu s Čechy. Důležitou událostí bylo také založení Školy uměleckých řemesel v roce 1924 na Husově ulici, která byla spravována Obchodní a živnostenskou komorou v Brně, jejímiž členy byli Jan Vaněk a Bohuslav Fuchs. Na škole učila řada členů Skupiny výtvarných umělců v Brně, jako například Petr Dillinger, František Süsser nebo Jaroslav Král.

21

Jeřábek, Miroslav. K ideové rovině Výstavy soudobé kultury v Československu v Brně roku 1928. In Brno v minulosti a dnes, sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna XXI. Brno: Krajské nakladatelství, 2008, s. 320.

8

3 Vývoj uměleckých spolků v Brně I když se má práce zabývá obdobím první republiky, považuji za důležité zmínit počátky umělecké spolkové činnosti v Brně, která se zde organizovala již v průběhu 19. století. Pro umělecké spolky meziválečné doby bylo typické prolínání napříč uměleckými obory. Výtvarní umělci se často setkávali s literáty, teoretiky umění a dalšími osobnostmi brněnského kulturního života. Proto ve svém výčtu spolků uvádím také některé literární spolky. První umělecké instituce byly založeny v průběhu 19. století. Například obrazárna Františkova muzea (později Moravské zemské muzeum) byla založena již v roce 1818 Moravsko-slezskou společností pro podporu zemědělství, přírodovědy a vlastivědy, která plnila funkci zemské akademie. Základem obrazové sbírky se staly dary členů Moravsko-slezské společnosti a ředitelem muzea byl Jaroslav Helfert. Moravské uměleckoprůmyslové muzeum bylo založeno 1873 a jeho ředitelem byl jmenován Julius Leisching. 1. dubna 1961 se obrazárna oddělila od Moravského zemského muzea a společně s Uměleckoprůmyslovým muzeem vytvořila dnešní Moravskou galerii. V Brně se také objevují soukromí sběratelé. Heinrich Gomperz, brněnský podnikatel, sběratel umění a spoluzakladatel Moravského uměleckého spolku, v roce 1892 odkázal své obrazové sbírky městu Brnu a jeho obyvatelům. Židovský podnikatel Arnold Skutezky odkázal svou sbírku zemi Moravskoslezské. Výtvarný odbor Klubu přátel umění v Brně se v roce 1906 snažil o vznik soupisu soukromého uměleckého majetku na Moravě.22 Kulturní a politický život německých obyvatel se od roku 1891 koncentroval do Německého domu, kde se pořádaly koncerty, přednášky a byla zde také umístěna čítárna. Sídlilo tu mnoho německých spolků. Naproti tomu české obyvatelstvo se soustředilo v Besedním domě. Do uměleckých spolků, které vznikaly ve větších městech již od počátku 19. století, vstupovali nejen umělci, ale především milovníci umění, mecenáši a teoretici. Tyto spolky organizovaly umělecký život v daném regionu a snažily se pozvednout vkus obyvatelstva. Náplní spolků bylo kromě pořádání výstav a podpory umělců také sbírání a prodej uměleckých děl nejen muzeím, ale i soukromým sběratelům. Před vznikem uměleckých spolků vystavovali umělci svá díla pouze

22

Slavíček, Lubomír. Sobě, umění, přátelům. Kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 16501939. Brno: Barrister & Principal, 2007, s. 199-200.

9

v ateliérech. Spolky začaly pořádat tzv. výroční výstavy (Jahresausstellungen), kde byla díla k zhlédnutí širšímu publiku a navíc se zde i prodávala. Kromě uměleckých spolků začala také vznikat umělecká sdružení a jednoty, které si zakládali samotní umělci.23 První Umělecký spolek (Kunstverein) byl v Brně založen 1829 z iniciativy Františka Xavera Braumüllera. Tento spolek měl podporovat výtvarné umění a současné umělce, získávat významná díla minulosti a ochraňovat ohrožené památky Moravy, ale již v roce 1841 zanikl.24 Z iniciativy Christiana d’Elverta byl 16. dubna 1882 založen Moravský umělecký spolek (Mährischer Kunstverein), který měl vzniknout již v roce 1871, a jeho předsedou byl zvolen d’Elvert, členy výboru se stali Gustav von Schoeller, Gustav Trautenberger a Heinrich Gomperz. I když mohli do spolku vstoupit také Češi, převažovali zde němečtí členové. Spolek se soustředil především na pořádání výstav, i když nepravidelných kvůli absenci vlastních výstavních prostor. Od svého počátku se spolek snažil vybudovat vlastní Dům umělců (Künstlerhaus), což se mu povedlo až v roce 1911, kdy byl otevřen vedle Městského divadla na Kolišti jako Jubilejní dům umělců císaře Františka Josefa (Kaiser Franz Josef-Jubiläums-Künstlerhaus). Pořádaly se zde pravidelné výstavy, přednášky, koncerty atd. Členem spolku byl například Friedrich Wannieck a mecenášem Jan II. z Liechtenštejna. Dlouholetým předsedou spolku byl také Josef Jelinek. Ředitelem Domu umělců byl do roku 1918 Camillo Palleta, který pro brněnské výstavy získal řadu kvalitních uměleckých děl, a díky němu také prosperoval. V roce 1891 byl otevřen Německý dům, který se stal hlavním kulturním centrem německého obyvatelstva, a působili zde například Friedrich Wannieck a Gustav von Scholler. V roce 1909 vzniklo Sdružení německo-moravských výtvarných umělců (Vereinigung deutsch-mährischer bildender Künstler), které bylo v roce 1914 přejmenováno na Sdružení německých výtvarných umělců Moravy a Slezska (Vereinigung deutscher bildender Künstler Mährens und Schlesiens), a roku 1913 vznikl Moravský svaz umělců (Mährischer Künstlerbund). Tato sdružení byla pouze pro německomoravské umělce, patřili sem například Hans Temple, Hugo Charlemont, Carl Wollek a Franz Barwig. Odmítnutí umělci si v roce 1918 založili vlastní spolek Die Juryfreien. V důsledku rozpadu Rakouska-Uherska zanikl Moravský svaz umělců a roku 1921 vznikl Svaz umělců „Mährische Scholle“ (Künstlerbund Mährische

23

Janás, Robert. Mährischer Kunstverein – dějiny spolku v letech 1882-1945. In Vránová, Jana (ed.). 90 let Domu umění města Brna. Brno: Dům umění města Brna, 2000, s. 9. 24 Slavíček, Lubomír. Sobě, umění, přátelům. Kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 16501939. Brno: Barrister & Principal, 2007, s. 193-194.

10

Scholle), který se posléze sloučil se starším Sdružením ve Sdružení německých výtvarných umělců Moravy a Slezska: „Scholle“ (Vereinigung deutscher bildender Künstler Mährens und Schlesiens: „Scholle“). Moravský umělecký spolek po vzniku Československa opustila řada členů, kteří se přestěhovali za hranice republiky. V březnu roku 1919 vznikla v Brně Německá společnost pro vědu a umění (Deutsche Gesellschaft für Wissenschaft und Kunst), jejímiž členy byli Carl Franzel, Arnold Skutezky, Julius Leiching a Quido Glück. V roce 1922 byla ustavena tzv. umělecká rada, ve které zasedali například Eduard Csánk, Karl Truppe, Gustav Böhm či Viktor Oppenheimer. Spolek začal propůjčovat své výstavní prostory i českým a židovským spolkům, přestal se orientovat čistě na výtvarné umění a rozšířil tak své aktivity. Po roce 1939 však byl spolek podřízen nacistům a roku 1945 zrušen. Dům umělců byl za druhé světové války těžce poškozen a po válce předán do českých rukou jako Dům umění.25 První český umělecký spolek na Moravě vznikl až na přelomu 19. a 20. století a to Klub přátel umění. Ve stanovách Klubu je uvedeno: „jeho účelem jest pěstovati krásná umění a krásnou literaturu, šířiti zájem a porozumění pro ně a hájiti jejich prospěchu se zvláštním zřetelem k umění specificky moravskému“.26 Už z toho plyne, že šlo spíše o milovníky umění než o samotné umělce. Základy Klubu byly položeny již v prosinci 1899, kdy proběhlo několik schůzí, a 17. prosince byla uspořádána výstava obrazů ve Vesně. Na tuto výstavu byly vybrány práce Petra Jaroše, Jána Köhlera, Aloise Kalvody, Alfonse Muchy, Hanuše Schwaigra, F. L. Šichana, Maxe Švabinského, Joži Úprky a Zdenky Vorlové. Umělci vystavující na této výstavě byli jmenováni čestnými členy klubu. Ustavující valné hromady, která se konala 14. ledna 1900, se zúčastnilo 42 členů a za předsedu spolku byl zvolen ředitel lycea Vesny František Mareš.27 Z počátku pořádali výstavy v Müllerově domě „U Solnice“, poté v Besedním domě a od roku 1910 se snažili o postavení vlastního výstavního pavilonu, což se jim však nepodařilo. Umělci byli přijati do Klubu pouze za čestné členy a nemohli být zvoleni do výboru, proto v roce 1905 vedla snaha umělců dostat se do vedení Klubu k vytvoření odborů – literárního a hudebního a v roce 1906 i výtvarného. Hudební odbor vedl Leoš Janáček, který se později stal i předsedou Klubu. V roce 1907 tato situace vedla 25

Janás, Robert. Mährischer Kunstverein – dějiny spolku v letech 1882-1945. In Vránová, Jana (ed.). 90 let Domu umění města Brna. Brno: Dům umění města Brna, 2000, s. 11-19. 26 Stanovy Klubu přátel umění. Archiv města Brna, fond R 39 – Brněnské umělecké spolky. 27 Toman, Oldřich. Členská základna Klubu přátel umění v Brně. In Dřímal, Jaroslav (ed.). Brno v minulosti a dnes, sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna II. Brno: Krajské nakladatelství, 1960, s. 227.

11

k odchodu výtvarných umělců a založení Sdružení výtvarných umělců moravských se sídlem v Hodoníně, u jehož vzniku stáli bratři Uprkové. SVUM vzniklo 27. dubna 1907 ve Valašském Meziříčí. Ideou pro ně byl život na vesnici a lidové umění pokládali za zdroj umělecké inspirace a obrody, za autentický, nezkažený zdroj umění. Spolek v květnu 1913 slavnostně otevřel vlastní Dům umělců v Hodoníně. V březnu 1912 se od Klubu odtrhli i spisovatelé a vytvořili Moravské kolo spisovatelů vedené Viktorem Kamilem Jeřábkem, které bylo sdružením starší konzervativnější generace. Od roku 1930 vydávali list Kolo, který redigovali Josef Cipra a Antonín Veselý. Mezi další členy spolku patřili Karel Elgart Sokol, Jaroslav Marcha či Antonín Trýb.28 Díky odštěpení výtvarných umělců a spisovatelů byly od roku 1913 jednotlivé odbory Klubu přátel umění zrušeny. Od roku 1919 se očekávalo vytvoření spolku, který by přešel k jasnějšímu výtvarnému cíli. Josef Podešva svolal mimořádnou valnou hromadu Klubu přátel umění a Čeněk Vořech navrhl jméno patrona českých malířů Mikoláše Alše. 15. února 1919 převzali vedení Klubu výtvarníci, předsedou se stal Valentin Hrdlička, místopředsedou V. Mach a jednatelem Josef Šíma. 11. června 1919 se Klub přátel umění přeměnil na Klub výtvarných umělců Aleš, který byl už veden samotnými umělci. Předsedou spolku byl zvolen Valentin Hrdlička a jednatelem Josef Šíma. První výstava se konala v salonku kavárny Slávie a vystavovali zde bratři Hlavicové, Josef Šíma, Josef Axman, Václav Mach, Eduard Milén, Jaroslav Král, František Podešva, Jaroslav Provazník a Valentin Hrdlička. KVU Aleš pokračoval ve snahách předešlého Klubu postavit si vlastní výstavní pavilon, což se povedlo v roce 1923, kdy byl dokončen výstavní pavilon Aleš na Žerotínově náměstí. V roce 1936 se KVU Aleš angažoval obrazově i literárně v měsíčníku Kolo, vydávaném Moravským kolem spisovatelů. 12. října 1919 vznikla také Koliba – obec umělecké tvorby na Moravě, jejímž ideologem byl František Tučný a která se hlásila ke slovanským kořenům a odmítala západní vlivy, což vedlo k jejímu brzkému zániku v roce 1922. Ideový základ pochází z Umělecké besedy. Jejími členy byli Břetislav Bartoš, Ferdiš Duša, Čeněk Vořech, Marie Vořechová, Rudolf Březa, Bohuslav Fuchs, František L. Gahura, Joef Štěpánek a Zdenka Vorlová. Za svou krátkou existenci stihla Koliba uspořádat tři výstavy a od roku 1921 vydávat vlastní časopis Kněhyně. Ještě před zánikem Koliby se z ní odtrhla bratislavská odbočka vedená 28

Hájková, Alena – Kožmín, Zdeněk – Vlašín, Štěpán. Literární život v Brně v letech 1918-1965. In Brno v minulosti a dnes, sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna VIII. Brno: Krajské nakladatelství, 1966, s. 318.

12

Frankem Wollmanem, která položila základ pro Uměleckou besedu slovenskou v Bratislavě. Různá úroveň tvorby umělců KVU Aleš měla za následek vystoupení progresivnější části mladých umělců, kteří si v prosinci 1922 založili vlastní spolek – Skupinu výtvarných umělců v Brně, a do kterého vstoupili i někteří bývalí členové Koliby. V březnu 1939 došlo ke sloučení KVU Aleš se Skupinou výtvarných umělců v Brně ve Spolek výtvarných umělců moravskoslezských Aleš, který měl pobočku v Praze. Ve dvacátých letech vznikly ještě další spolky: Devětsil, Literární skupina, Klub moravských skladatelů. Devětsil sdružoval pokrokové umělce, novináře a politické pracovníky. Brněnská odnož pražského Devětsilu byla založena 15. prosince 1923 s podtitulem svaz pro propagaci a tvorbu novodobé činné kultury. Již před založením brněnské odnože se jeho členové scházeli v kavárně Slavii, kde debatovali o současných uměleckých otázkách. Až s příchodem Bedřicha Václavka se začalo mluvit o formě veřejného spolku. Hlavními členy byli Artuš Černík, Bedřich Václavek, Jaroslav B. Svrček a František Halas. Hlavním přínosem brněnské odnože bylo vydávání prvního českého uměleckého časopisu – revue Pásmo, časopisu pro šíření proletářské literatury. Tento časopis zprostředkovával styky s evropskou avantgardou. V Brně vyšly dva ročníky a poté byl vydáván v Praze. Další důležitou aktivitou brněnského Devětsilu byla přednášková činnost zahájená ve Vesně, kdy v Brně přednášeli nejen čeští, ale i zahraniční teoretici, jako například Theo van Doesburg, Laslo Moholy Nagy, Karel Teige, Jaroslav Seifert a další. Za svou existenci také předvedli divadelní hru Jiřího Wolkera Komisař v Dělnickém domě. 23. června 1927 brněnský Devětsil zanikl.29 Literární skupina byla ustanovena v únoru 1921 v kavárně Slavia a již od října téhož roku vydávala vlastní časopis Host, ve kterém publikovala mladá generace básníků a spisovatelů, například Jiří Wolker, L. Blatný, Bedřich Václavek, Vítězslav Nezval, František Halas a další. Od roku 1924 Literární skupina s Devětsilem spolupracovala, ale její činnost postupně ochabovala. Časopis Host po vydání osmi ročníků zanikl. Klub moravských skladatelů, založen v roce 1920, sdružoval skladatele, výkonné umělce i kritiky. Brněnské spolky, ať už výtvarné, literární či hudební, vznikaly již od 19. století. Německé spolky často sdružovaly stejné osobnosti, které měly ve spolcích různou 29

Pokorný, Bedřich. O počátcích brněnského Devětsilu. In Brno v minulosti a dnes, sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna VIII. Brno: Krajské nakladatelství, 1966, s. 211-213.

13

funkci. Hlavním německým uměleckým spolkem byl Moravský umělecký spolek s vlastním výstavním pavilonem Domem umělců. Druhým spolkem bylo Sdružení německých výtvarných umělců Moravy a Slezska: „Scholle“. Přesto se však kulturní život brněnských Němců často soustředil kolem Německého domu, ve kterém se také pořádaly výstavy. Vývoj českých uměleckých spolků byl postupný od jednoho k druhému. Často také spolupracovaly výtvarné spolky s literárními a některé osobnosti byly členy více spolků. Mezi hlavní soupeře českých výtvarných spolků v Brně patřily Klub výtvarných umělců Aleš a Skupina výtvarných umělců v Brně. Dalším uměleckým spolkem působícím na Moravě mezi dvěma světovými válkami bylo například Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně.

14

4 Skupina výtvarných umělců v Brně 4.1 Členové spolku „Má-li vzniknout kulturní prostředí, pak se zakotvenost autorů v tomto prostředí musí projevovat aktivně: vztah k prostředí není dán jen tím, že v něm spisovatel bydlí, ale tím, že nějak zasahuje do místního kulturního života. Ano, spisovatel se stává brněnským autorem nikoli jen tím, že v Brně působí, ale především tím, že jeho přítomnost brněnské publikum mezi sebou cítí. Je třeba, aby pomáhal vytvářet kulturní atmosféru města – i když píše třebas o věcech zcela nebrněnských.“30 I když se tento citát týká spisovatelů, můžeme ho aplikovat i na brněnské výtvarné umělce. Skupina sídlila v Brně, ale ne všichni její zakládající členové z Brna pocházeli, někteří se v něm jen postupem času usadili. Od počátku však počítali s přijímáním členů mimo brněnskou uměleckou scénu. Skupina od svého počátku sdružovala významné umělce orientované na moderní umění a kladla důraz na vysokou kvalitu jejich práce. To vyplývá již z okolností vzniku Skupiny, která se odštěpila od Klubu výtvarných umělců Aleš právě pro neshody týkající se kvality a orientace vystavovaných prací, což vyplývalo také z generační různorodosti KVU Aleš. Umělecký program Skupiny „…byl už plně orientován na moderní umění a Skupina přinášela do Brna názory, které ovlivňovaly život a podobu města po celé meziválečné období, což je nejvýznamnější a nejdynamičtější kapitola vývoje města.“31 Za svou existenci sdružovala Skupina řadu významných osobností, mezi které patřili architekti, malíři, sochaři, grafici, teoretici, historikové umění, sběratelé a mecenáši. Asi nejznámějším umělcem patřícím ke Skupině byl malíř, grafik a ilustrátor Antonín Procházka (1882-1945), který byl současně i členem SVU Mánes. Před vznikem brněnské Skupiny byl také členem Osmy a Skupiny výtvarných umělců. Narodil se ve Vážanech u Vyškova a studia absolvoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a Akademii výtvarných umění v Praze. Do Brna se s manželkou Linkou Procházkovou (1884-1960) přestěhovali roku 1924, když získal místo profesora kreslení

30

Hrabák, Josef. Některé problémy brněnské literatury. Rovnost, 21.10.1965. Karkanová, Hana. Grafika ze sbírky Otakara Teyschla. In Červená, Radana – Chatrný, Jindřich. Otakar Teyschl: univerzitní profesor, lékař, sběratel, mecenáš. Brno: Statutární města Brno, 2012, s. 126. 31

15

na Státním československém dívčím reálném gymnáziu.32 V Brně byl jeho mecenášem MUDr. Otakar Teyschl (1891-1968), který se později stal členem odboru přátel umění. Antonín Procházka dospěl ve svém díle od raných expresionistických tendencí přes kubismus až k neoklasicistnímu stylu. V Brně také začal experimentovat s technikou enkaustiky. Dalším výrazným umělcem byl Jaroslav Král (1883-1942). Narodil se v Malešově u Kutné Hory a vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění v Praze. Do Brna přišel v roce 1916. Z počátku zde působil jako pomocný učitel na Českém státním gymnasiu a od roku 1921 jako asistent při stolici technického kreslení na Vysokém učení technickém. Jeho činnost byla velmi rozsáhlá, angažoval se v Indexu, Levé frontě, Klubu pro umění a vědu Ars, Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení se SSSR a ve Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku. Od roku 1927 byl současně členem SVU Mánes. Po 1. světové válce se v jeho díle objevuje sociální tématika a od 20. let se věnoval především figurální tématice. Tvorba Jaroslava Krále svým klasicizujícím zaměřením navazovala na moderní směry soudobého umění. Malíř, grafik a ilustrátor Eduard Milén (1891-1976) se narodil ve Frýdštejně v Čechách jako Eduard Müller. Stejně jako dva výše jmenovaní umělci absolvoval studia na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Do Brna přišel jako vojenský malíř do kadetky v Králově Poli roku 1917. Od roku 1921 pracoval jako výtvarný redaktor a kreslíř v Lidových novinách.33 Věnoval se také scénografii v Zemském divadle. Od roku 1946 byl profesorem výtvarné výchovy na pedagogické a filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Zachycoval podobu města Brna, věnoval se knižní ilustraci i plakátové tvorbě. Nejčastěji tvořil technikou litografie. Dílo malíře a sochaře Josefa Kubíčka (1890-1972) se odvíjí od expresívně laděných sociálních námětů 20. let ke klasicistním ženským dřevěným skulpturám pozdějšího období. Stejně jako Antonín Procházka byl nejdříve členem SVU Mánes. Narodil se ve Slatině nad Zdobnicí a vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu

32

Kutal, Albert. Antonín Procházka. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1959, s. 15-21. 33 Svrček, Jaroslav B. Eduard Milén. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1958, s. 6.

16

v Mnichově, Akademii výtvarných umění v Praze a Akademii výtvarných umění v Mnichově. Do Brna se přestěhoval v roce 1924.34 Malíř, kreslíř a grafik František Václav Süsser (1890-1956) se narodil ve Vídni, kde studoval na Uměleckoprůmyslové škole. Od roku 1918 učil na Vyšší průmyslové škole textilní v Brně a od roku 1924 byl profesorem na Škole uměleckých řemesel v Brně, kde učil kresbu a malbu. V letech 1920-1922 kreslil pro Lidové noviny významné osobnosti brněnského kulturního života.35 Grafik a malíř Petr Dillinger (1899-1954) ve svém díle vyrovnává rysy modernosti i znaky romantizující archaičnosti a blíží se neoklasicistnímu směru dvacátých let. Věnoval se především ilustrátorské tvorbě. Později se v jeho rukopise projevuje

snaha

o

uvolnění.

Narodil

se

v Českém

Dubu

a

studoval

Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umělců v Praze. V roce 1923 navštívil ateliér Františka Kupky v Paříži. Od roku 1927 byl profesorem na grafickém oddělení Školy uměleckých řemesel v Brně a od roku 1945 profesorem na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Praze. Tvorba spjatá s Brnem se pokládá za jeho tvůrčí a umělecký vrchol. Architekt

Bohuslav

Fuchs

(1895-1972)

se

narodil

ve

Všechovicích

pod Hostýnem a vystudoval Akademii výtvarných umělců v Praze. V letech 1923-1929 byl architektem Stavebního úřadu města Brna. Pracoval také jako designér bytových doplňků. Působil v S.B.S., Magazínu AKA.36 V Brně realizoval hned několik staveb, jako například Zemanovu kavárnu, Moravskou banku, hotel Avion, hotel Passage (dnešní Slovan) a další. Josef

Šíma

(1891-1971)

se

narodil

v Jaroměři,

vystudoval

Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění a ČVUT v Praze. Na VUT v Brně pracoval od roku 1918 jako asistent technického kreslení u prof. Ferdinanda Herčíka. Přestože od roku 1920 žil ve Francii, dále udržoval styky se svou rodnou zemí. Byl rovněž členem spolků Devětsil, Tvrdošíjní a Umělecká beseda. Přispíval také do Lidových novin. 34

Svrček, Jaroslav B. Josef Kubíček. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1964, s. 10-11. 35 Heslo František Süsser. In Encyklopedie dějin města Brna [online]. Dostupné z 36 Heslo Bohuslav Fuchs. In Encyklopedie dějin města Brna [online]. Dostupné z

17

Architekt Emil Králík (1880-1946) se narodil v Praze a vystudoval architekturu na ČVUT v Praze u prof. Josefa Schulze. V roce 1907 odešel do Brna, kde získal místo profesora na České průmyslové škole. Od roku 1920 se stal profesorem architektonického kreslení a ornamentální tvorby na České vysoké škole technické v Brně. Od roku 1924 byl členem Klubu architektů v Brně. V Brně postavil vlastní vilu a budovu Všeobecného penzijního ústavu (dnes Nejvyšší soud). Architekt Stanislav Josef Sochor (1882-1959) se narodil v Hodíškově u Nového Města na Moravě a vystudoval architekturu na ČVUT v Praze. Byl ředitelem Uměleckoprůmyslového muzea v Brně a přednosta Státního památkového úřadu pro Moravu a Slezsko v Brně.37 Karel Jílek (1896-1983) se narodil v Moravičanech a studoval na Akademii výtvarných umělců v Praze u Maxe Švabinského. Od roku 1927 učil figurální kreslení na Odborné škole pro ženská povolání v Brně. Po 2. světové válce učil na Škole uměleckých řemesel v Brně. Členem Skupiny se stal v roce 1933, současně byl také členem Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně. Malíř František Kaláb (1908-1950) se narodil v Brně, absolvoval studia na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Jaroslava Bendy a Akademii výtvarných umělců v Praze u Otakara Nejedlého. Členem Skupiny byl od roku 1932 a členem SVU Mánes od roku 1936. Od tohoto roku byl též redaktorem časopisu Index a vytvářel scénické návrhy pro Zemské divadlo v Brně. Ve svých obrazech se zabýval ženskou figurální tématikou a stylově vycházel z Picassa. Od roku 1933 spolupracoval se Společností AKA, pro kterou vytvořil návrhy na textilie se zvířecími motivy.38 Sochař Vincenc Makovský (1900-1966) se narodil v Novém Městě na Moravě, po studiu na Akademii výtvarných umění v Praze absolvoval studijní pobyt v Paříži. Od roku 1930 byl členem Skupiny i SVU Mánes. V roce 1939 spoluzaložil Školu umění ve Zlíně. Vytvořil například podobiznu Karla staršího ze Žerotína na nádvoří Nové radnice a pomník prof. Edwarda Babáka na Joštově ulici v Brně.

37

Heslo Stanislav Josef Sochor. In Encyklopedie dějin města Brna [online]. Dostupné z 38 Heslo František Kaláb. In Encyklopedie dějin města Brna [online]. Dostupné z

18

Historik umění Albert Kutal (1904-1976) se narodil v Hranicích na Moravě a na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně vystudoval dějiny umění a klasickou archeologii. Od roku 1926 pracoval nejdříve jako pomocná odborná síla v uměleckohistorickém oddělení Zemského muzea a od roku 1931 jako odborný asistent obrazárny. Jako historik umění se zabýval českým středověkým uměním. Psal recenze do Lidových novin a časopisu Index. Historik umění Václav Richter (1900-1970) se narodil v Třešti a vystudoval dějiny umění a prehistorickou archeologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V Brně působil od roku 1928 jako knihovník v Uměleckoprůmyslovém muzeu, od roku 1938 jako ředitel muzea a od roku 1945 jako správce muzea. Od roku 1928 také zastával funkci výtvarného referenta v Lidových novinách. Výtvarný a divadelní kritik Jaroslav Bohumil Svrček (1887-1978) se narodil v Ostrožské Nové Vsi. V Brně žil od roku 1919, kdy převzal vedení kulturní rubriky v Rovnosti. Byl rovněž zakládajícím členem brněnského Devětsilu. Pracoval také v Lidových novinách a časopisu Index.

4.2 Organizace a chod spolku V následující kapitole vycházím ze studia pramenů v Archivu města Brna, a to především z Knihy zápisů ze schůzí a z dopisů. Touto částí se jako jediný zabýval článek Hany Karkanové a Kateřiny Svobodové. Ostatní badatelé vycházeli z tohoto článku, proto jsem považovala za důležité archiv navštívit a fakta ověřit. Ve většině případů z důvodu neuspořádanosti archivu neodkazuji na jednotlivé prameny. Ustavující valná hromada Skupiny výtvarných umělců se konala 10. prosince 1922, na které byli za řádné členy přijati malíři Ferdiš Duša (1888-1958), František Foltýn (1891-1976), Eduard Milén, Jaroslav Král, Josef Šíma, Josef Zamazal (18991971), sochař Josef Kubíček, architekti Vladimír Dufka (1892-1969), Karel Kotas (1894-1973),

Emil

Králík,

Stanislav

Sochor,

Vladimír

Škára

(1890-1974)

a za mimořádné členy přijati malíř František Süsser, František Lydie Gahura (18911958) a architekt a učitel na Průmyslové škole stavební v Brně Jaroslav Oplt (18871975). Předsedou spolku byl zvolen architekt Emil Králík. Pokladníkem se stal Vladimír Škára a do výboru byli zvoleni Ferdiš Duša, Jaroslav Král a Stanislav Sochor. 19

Za náhradníky poté Josef Zamazal a Karel Kotas a za revisory účtů Josef Kubíček a Vladimír Dufka. Tajemníkem se stal přispívající člen J. Pekárek, jednatelem Jaroslav Král a pořadatelem a zástupcem předsedy Stanislav Sochor. Také byly stanoveny členské příspěvky pro řádné a mimořádné členy 10 Kč a pro přispívající členy 20 Kč ročně. Na valné hromadě se rozhodlo o vydávání členských prémií od roku 1923 a jako první byl vybrán dřevoryt Sv. Jiří od Ferdiše Duši v nákladu 300 kusů, za kterou umělec obdržel honorář 1000 Kč. V roce 1923 bylo Zemskou správou úředně uznáno ustavení spolku a Skupina se stala členem Syndikátu výtvarných umělců, který byl odborovou organizací. Od začátku se Skupina snažila získat finanční podporu Ministerstva školství a národní osvěty. Jaroslav Král a Emil Králík byli pověřeni dojít do Zemského výboru s žádostí o zakoupení děl. Již od počátku měla Skupina v plánu pořádat přednášky, které měly konzervativnějšímu brněnskému publiku zpřístupnit zásady moderního umění.39 Umělecký program Skupiny navazuje na činnost pražského Spolku výtvarných umělců Mánes, se kterým Skupina navázala těsnou spolupráci. Snažili se bojovat za pokrokovost, porozumění a uznání moderního umění. Skupina byla otevřená diferencovaným výtvarným názorům. Tvorbu členů Skupiny spojuje snaha o čistší, výtvarnější výraz a emotivní účinek, které jsou protikladem naturalistického umění. V roce 1923 byli za členy Skupiny přijati Břetislav Bartoš (1893-1926), Čeněk Vořech (1887-1976) a Oldřich Šebor (1892-1939). Na druhé valné hromadě konané 21. ledna 1924 byl zvolen předsedou Josef Kubíček, jednatelem Vladimír Dufka a členy výboru Josef Zamazal, Emil Králík a Stanislav Sochor. Členskou prémií za rok 1924 byla soška Šárky od Josefa Kubíčka z pálené hlíny, přičemž bylo objednáno 200 kusů po 20 Kč za kus. Na valné hromadě se také probíraly příjmy a výdaje za předcházející rok, přičemž Skupina měla mírný přebytek, jelikož celkový příjem činil 7285 Kč a výdej zhruba 5000 Kč. Architekt Stanislav Sochor navrhl, aby se členové Skupiny stali členy odbočky Svazu Československého díla, což bylo přijato. Nový předseda spolku také vyjádřil, že „si přeje ve spolku více srdečnosti a spolupráce jakož i rozšíření činnosti např. publikační“40. Za řádné členy byli přijati architekt Jaroslav Syřiště (1878-1951), malíř Antonín Procházka a malíř a sochař Hubert Kovařík (1888-1958). V tomto roce obdržela Skupina podporu 2000 Kč od Ministerstva školství a národní osvěty. Skupina

39 40

Kniha zápisů ze schůzí, Archiv města Brna, fond R 39 – Brněnské umělecké spolky. Kniha zápisů ze schůzí, Archiv města Brna, fond R 39 – Brněnské umělecké spolky.

20

na popud SVU Mánes vystoupila ze Syndikátu výtvarných umělců. Předseda Josef Kubíček navrhl, aby bylo jednáno s vedením Domu umělců o propůjčení výstavních místností. Na podzim roku 1924 oslovila redakce uměleckého listu „Umění Slovanů“ Skupinu s tím, že by jí věnovala listopadové číslo. 8. listopadu svolal SVU Mánes v Praze ustavující schůzi Odborové organizace výtvarných umělců československých. Za Skupinu byl do výboru zvolen sochař Josef Kubíček. Na členské schůzi konané 21. listopadu se jednalo o sblížení s KVU Aleš, které navrhl Jindřich Kumpošt (18911968) při návštěvě Karla Čapka (1890-1938) a Josefa Čapka (1887-1945) v Brně. Emil Králík zdůraznil podmínky možného sloučení: přísná revise členstva na základě obeslaných prací pro členskou výstavu. Stanislav Sochor navrhl podniknout kroky ke stavbě definitivního pavilonu při příležitosti jubilejních výstav v roce 1928. Výstavy jednotlivců v pavilonu Aleš mohly být pořádány pouze s vědomím spolku. V lednu 1925 byla na schůzi Skupiny udělena důtka Josefu Zamazalovi za jeho kritiku v Kurýru, členové Skupiny požadovali jeho omluvu, on však ze spolku vystoupil. Třetí valná hromada se konala 31. ledna 1925 v Akademické kavárně, na níž se konstatoval vcelku úspěšný vývoj spolku. Bylo oznámeno členství 220 přispívajících a 16 řádných členů. Novým předsedou spolku se stal Antonín Procházka, členy výboru Eduard Milén, Jaroslav Král a Emil Králík a jednatelem Eduard Milén. Skupina také obdržela finanční podporu od Ministerstva školství a národní osvěty v hodnotě 2000 Kč a od Zemského výboru 1000 Kč. Původně měla být členská prémie vytvořena sochařem Hubertem Kovaříkem, ale jeho návrhy byly odmítnuty a byla vypsána užší soutěž na vázu, ve které byl vybrán návrh Antonína Procházky. Antonín Procházka navrhl, aby byli do Skupiny přijati dva literáti, kteří by referovali o výstavách a činnosti spolku i jednotlivců, a aby bylo utvořeno umělecké prostředí, které by zvýšilo zájem o výtvarnou činnost. V tomto směru se však nedohodli. Na valné hromadě konané 23. ledna 1926 byl zvolen předsedou architekt Vladimír Škára, členy výboru Stanislav Sochor, Jaroslav Král a Václav Vokálek. Počet členů řádných činil 13 a přispívajících 232, přičemž vystoupili Vojtěch Šebor, Ferdiš Duša, Karel Kotas, Josef Kubíček a Eduard Milén, který se však vrátil, a byli přijati Linka Procházková, František Srp (1895-1943) z Bučovic, Václav Vokálek (18911970), Emil Filla (1882-1953) a Rudolf Kremlička (1886-1932) z Prahy. Za členskou prémii byla vybrána Posmrtná maska Aloise Mrštíka zhotovená Václavem Vokálkem. 21

Za předchozí rok měli nezaplacený účet za vázy a nedoplatky za výstavní prostory. Byl také znovu projednáván návrh Procházky na přijetí spisovatele do spolku, který byl po delší diskuzi přijat. Od Ministerstva školství a národní osvěty získali podporu 3000 Kč. Moravský zemský výbor udělil podporu 1000 Kč. 13. května 1926 se zúčastnila slavnostního otevření Domu umění v Moravském Ostrově. Skupina podnítila ustavení pracovního sboru všech moravských uměleckých spolků, aby dozíral na korektní vypisování soutěží a zadávání projektů. Byl ustanoven poradní sbor při Ministerstvu školství a národní osvěty, do kterého Skupina jmenovala Václava Vokálka. Finanční obtíže, se kterými se Skupina potýkala, dokládá i fakt, že chtěli propustit spolkového tajemníka. Na valné hromadě 12. února 1927 zvolen předsedou Václav Vokálek a členy výboru Vladimír Dufka, Linka Procházková, Antonín Procházka. František L. Gahura navrhl debatní večírky. Schůzky výboru se nově začaly pořádat v kavárně Praha. Ladislav Žák (1900-1973), Ludvík Dvořáček (1895-1972), Jiří Krejčí (1899-1977) a Vladimír Kristin (1894-1970) byli nově přijati za řádné členy při příležitosti konání spolkové výstavy. Skupina sestavila pracovní výbor k získání nových výstavních místností tvořený Václavem Vokálkem, Emilem Králíkem, Jaroslavem Králem a Antonínem Procházkou. Ze zlínské výstavy dorazily některé práce poškozené, za což později pojišťovna Moldávie zaplatila Skupině 1200 Kč. V tomto roce se uskutečnilo jednání s brněnským časopisem Horizont o samostatné příloze vedené Skupinou. Jako členská prémie byla vydána litografie Podzim od Jaroslava Krále. Na valné hromadě konané 11. února 1928 byl předsedou zvolen Václav Vokálek a členy výboru Jaroslav Král, Antonín Procházka a Ladislav Žák. Za čestné členy byli zvoleni Emil Králík a Stanislav Sochor a za členy byli přijati architekt Bohuslav Fuchs, J. Velek, Petr Dillinger, Anna Rosová-Vokálková (1899-?) a Václav Richter. Nakonec nahradila členskou prémii výstava kreseb členů Skupiny spojená se slosováním pro přispívající členy. Výstavní činnost byla menší než v předešlém roce, protože na spolek doléhala finanční tíseň a trpěl nedostatkem výstavních místností. Mimoto se v tomto roce konala Výstava soudobé kultury v Československu, pro kterou byly zabrány všechny výstavní prostory v Brně. Na valné hromadě konané 16. února 1929 byl zvolen předsedou Eduard Milén a členy výboru Bohuslav Fuchs, Petr Dillinger a Linka Procházková. Za členskou 22

prémii mělo být vydáno album kreseb. Nakonec byla prémie vydána jedna za roky 1928 a 1929 a to Balady od Jiřího Mahena ilustrované litografiemi Eduarda Miléna. V květnu 1929 Arno Sáňka (1892-1966) navrhoval sloučení s KVU Aleš, přičemž by vznikly tři odbory: výtvarný, hudebně-literární a odbor přátel umění. Nakonec bylo Sáňkovi doporučeno, aby zorganizoval odbor přátel umění. Eduard Milén prosazoval spolupráci s brněnským časopisem Index, který uveřejňoval i kritiky výstav. Skupina podala návrh na jmenování členů pro regulační sbor města Brna, ale jejich návrh neprošel. Prostřednictvím Eduarda Miléna se také Skupina zúčastnila debatního večera „O poměrech výtvarného umění v Brně a vybudování kulturního domu“. Na valné hromadě konané 15. února 1930 v hotelu Passage je zvolen předsedou opět Eduard Milén a členy výboru Bohuslav Fuchs, Petr Dillinger, Jaroslav Král. Kvůli špatné finanční situaci zvýšila Skupina členské příspěvky činných členů na 100 Kč a členské prémie z 60 na 100 Kč. Obrodné hnutí mladých žen Skupině nabídlo místnost a výkladní skříň v kině Moderna na Dominikánském náměstí za roční nájem 4200 Kč, to však skupina odmítla. Konečně byla dohodnuta spolupráce s Indexem, který vyhradil Skupině sloupek na obálce. Za řádné členy byli přijati malíř Eduard Stavinoha (19031973) a sochař Vincenc Makovský. Jako členská prémie na tento rok byla vybrána soška Žena s kytarou od Vincence Makovského. Od poloviny roku začala Skupina jednat o spolupráci s architektem Janem Vaňkem (1891-1962), který vlastnil nábytkovou společnost S.B.S. Od něj získala prostory k výstavám v jeho podniku na Dominikánském náměstí. Jednalo se o tři místnosti a halu. Místo nájmu požadoval vstupné a procenta z prodeje obrazů. V tomto roce se objevilo několik podvodníků, kteří se vydávali za obchodníky a vybírali příspěvky na Skupinu. Na valné hromadě konané 14. února 1931 byl předsedou zvolen Bohuslav Fuchs a členy výboru Petr Dillinger, František Srp a Jaroslav Král. Skupina měla 25 řádných a 230 přispívajících členů. Byly navrženy změny ve financování výstav: transporty a katalogy se platily jen členům spolku, majetnější nečlenové si výstavu plně hradili, nemajetní neplatili nic. Také bylo zvýšeno vstupné u Jana Vaňka s tím, že polovina připadne Skupině. Jako členská prémie byl vydán lept Pradlena od Petra Dillingera. Skupina měla v plánu uspořádat cyklus přednášek o moderním umění za účasti Eugena Dostála (1889-1943), Antonína Matějčka (1889-1950), Jaromíra Pečírky (1891-1966), Karla Novotného (1904-1976) a Vincence Kramáře (1877-1960). 5. prosince byla uskutečněna přednáška Antonína Matějčka „O základech a povaze souvěkého umění“ 23

v Uměleckoprůmyslovém

muzeu.41

Rada

města

Brna

organizovala

akci

pro nezaměstnané, na kterou spolek přispěl darem obrazu a peněžitými částkami od architektů. Na valné hromadě z 20. února 1932 díky předešlému úspěšnému období byl odsouhlasen stejný výbor v čele s Bohuslavem Fuchsem. Jaroslav B. Svrček se sblížil se Skupinou a přihlásil se za činného člena Skupiny. Skupina chtěla již v předešlém roce vydat k desátému výročí založení almanach, kterého se nakonec ujal sám Jaroslav B. Svrček. Almanach měl původně obsahovat několik článků, které by obsáhly 10 let kulturního Brna, podařilo se však vydat jen část o Skupině. Skupina chtěla získat k vystavování pavilon Alše, čímž byli pověřeni Bohuslav Fuchs, Petr Dillinger a Jaroslav Král. 8. dubna se konala další přednáška v Uměleckoprůmyslovém muzeu, které se zhostil Jaromír Pečírka („O dnešku v českém umění výtvarném“). Za členy byli přijati Emanuel Hrbek (1897-1975) a Věra Jičínská (1898-1961) a František Kaláb. Teprve v květnu bylo rozhodnuto o členské prémii za rok 1931, a to lept Pradlena od Petra Dillingera. Na podzim se opět jednalo o sloučení Skupiny s KVU Aleš, kdy Bohuslav Fuchs navrhl vytvoření velkého spolku na Moravě sdružujícího architekty, výtvarníky, hudebníky, herce i literáty, čímž by spolek získal na větší důležitosti. Toto bylo přijato oběma spolky. Na další schůzi Bohuslav Fuchs vylíčil složení nového spolku takto: utvořily by se tři odbory, výtvarný, literární a hudební. Výtvarný by se dělil na dvě sekce (malířů a sochařů, a architektů), literární by byl složen z členů Literární skupiny a hudební z Klubu moravských spisovatelů. Následně se měl sestavit pracovní výbor, který by se staral o výstavy, o sociální zabezpečení umělců, o propagaci umění, zde měli být zastoupeni i přátelé umění. Karel Růžička vypracoval stanovy nového spolku. Do Skupiny byli na popud Jaroslav B. Svrčka přijati čtyři slovenští malíři - František Malý (1900-1980), Mikuláš Galanda (1895-1938), Ĺudovít Fulla (1902-1980) a František Reinchental (1895-1971), kteří učili na bratislavské Škole umeleckých remesiel založené v roce 1930 Josefem Vydrou, který byl o roku 1939 ředitelem brněnské Školy umění a řemesel. Za členy se také přihlásili Albert Kutal a František Kaláb. Počátkem roku 1933 byla KVU Aleš odmítnuta dohodnutá výstava Linky Procházkové v jeho pavilonu. Následkem toho Skupina žádala, aby se další komunikace 41

-al. [Kutal, Albert]. Skupina výtvarných umělců rozšířila letos svůj program. Index, list pro kulturní politiku, 1931, roč. III, č. 11-12, s. 122.

24

mezi spolky odehrávala pouze písemně. Výstava se nakonec uskutečnila v Domě umělců. V tomto roce byla také poprvé zamítnuta podpora od Ministerstva školství a národní osvěty. Na valné hromadě konané 1. dubna 1933 byl předsedou zvolen Antonín Procházka a členy výboru Eduard Milén, Bohuslav Fuchs a František Kaláb. V březnu 1933 Antonín Procházka navrhl, aby byla jednání s KVU Aleš ukončena, aby Skupině nevznikla žádná škoda morální nebo finanční, což bylo přijato novým výborem. Místo toho se uvažovalo o vytvoření umělecké obce v Brně společně s literáty a hudebníky. Snahy na sloučení spolků nedopadly podle představ, a tak od toho bylo upuštěno. Namísto toho byl založen odbor přátel umění o deseti členech, u jehož vzniku byli přední brněnští sběratelé, mecenáši a příznivci Skupiny prof. MUDr. Otakar Teyschl (1891-1968), účetní František Venera (1901-1979), ředitel Lidových novin RNDr. Jaroslav Císař (1894-1983), ředitel elektrotechnické továrny František Dvořáček (1891-1967), lékárník a bibliofil PhMr. Mojmír Helcelet (1879-1959), advokát JUDr. Karel Růžička (1895-?), JUDr. Josef Slezák (1888-1949), Ing. Antonín Podrábský (1901-1942), Josef Král (1885-1978), bratr Jaroslava Krále, a bývalý tajemník Skupiny Ing. Konstantin Raclavský (1900-1992). Tento odbor byl v květnu připojen ke Skupině, ale s vlastním výborem a financemi. V dopise řádným členům Skupiny se uvádí: „Doufáme, že reorganisováním spolku a hlavně přičleněním přátel umění získáme značné možnosti zvýšení spolkové činnosti ku prospěchu moderní tvorby a značně se přiblížíme k cíli, t.j. utvoření výtvarně kulturního střediska v Brně.“42 Odbor přátel umění měl naplňovat vytyčené cíle pořádáním přednášek, informativní činností žurnalistickou, vydáváním knih a časopisů, publikací letáků a opatřením hmotných prostředků potřebných k uskutečnění účelu spolku. Na mimořádné valné hromadě 27. června 1933 byly přijaty nové stanovy. Konstantin Raclavský připravil návrh domácího jednacího řádu, který byl doplňkem stanov spolku. V září téhož roku se konala informační schůzka činných členů s odborem přátel umění a byl stanoven prozatímní výbor přátel umění s předsedou Otakarem Teyschlem. Další mimořádná valná hromada se konala 27. září a byl zvolen nový výbor Skupiny aklamací v čele s Antonínem Procházkou. Předsedou přátel umění se stal Otakar Teyschl. Nově byly zavedeny odstupňované příspěvky: přispívající členové 20 Kč i s prémií nebo 120 Kč s prémií a účastí na slosovací akci, přátelé umění měli odstupňované příspěvky od 100 do 150 Kč s tím, že se účastnili slosovací akce bez příplatku. Novinkou byla slosovací

42

Dopis Řádným členům SVU v Brně. Archiv Města Brna, fond R 39 – Brněnské umělecké spolky.

25

akce, na kterou měli možnost darovat malíři jeden obraz, pět kreseb či grafickou desku, sochaři sošku a ostatní buď věnovali peněžitý dar, nebo pro slosování koupili dílo od umělce. Vytištěn byl konečně almanach pod názvem „Moderní výtvarné umění na Moravě, 10 let Skupiny výtvarných umělců v Brně“, jako prémie za roky 1932 a 1933 v nákladu 300 kusů od Jaroslava B. Svrčka. Stanovena koncepce přednáškové činnosti, přičemž se měly konat přednášky pro širší veřejnost na filozofické fakultě Masarykovy univerzity a speciální přednášky pro členy spolku a přátele umění. Jaroslav B. Svrček navrhl reklamu jako rozhovory s výtvarníky v rozhlase. Na konci roku 16. prosince se konala slosovací akce, která zřejmě neměla kýžený finanční výsledek. Spolek přijal osm činných členů: malíři Richard Wiesner (1900-1972), Imro Weiner (1901-1978), Bohumil Dvorský (1902-1976), Jan Sládek (1909-1992), Karel Jílek (1896-1983), sochařka Hana Wichterlová (1903-1990), architekti Miloslav Kopřiva (1894-1968) a Bohumil Babánek (1896-1963). Na valné hromadě konané 17. února 1934 se stal předsedou Antonín Procházka a členy výboru František Kaláb, Jaroslav Král a Bohuslav Fuchs. Výbor přátel umění zůstal nezměněn. Jako členská prémie pro tento rok byla zvolena barevná litografie Půlakt (Růžový akt) od Františka Kalába. Výbor se rozhodl upustit od vytvoření velkého spolku a navrhl akceptovat přátele umění, díky nimž byl spolek reorganizován, a byla založena kartotéka a fotoarchiv spolku. Skupina získala nové důvěrníky mimo Brno, kteří zprostředkovávali kontakty se sběrateli, a počet členů se zvedl na 44 činných a 21 členů odboru přátel umění. Do odboru přátel umění byli přijati klasický filolog PhDr. Karel Svoboda (1888-1960), archivář PhDr. Jindřich Šebánek (1900-1977), Marie Růžičková a Milada Tvrdá (1886-1974). Na další schůzi bylo vytvořeno několik komisí: hospodářská a organizační, výstavní a instalační, propagační, publikační a přednášková. Předsedou hospodářské a organizační se stal František Dvořáček, předsedou výstavní a instalační Antonín Procházka, předsedou propagační Otakar Teyschl, předsedou publikační a přednáškové Mojmír Helcelet, přičemž iniciátorem všech komisí byl zvolen Konstantin Raclavský. Z prodaných obrazů mělo Skupině připadnout 20 % od nečlenů a 10 % od členů, přičemž členům je doprava obrazů hrazena, nečlen ji zaplatí buď penězi, nebo obrazem. V dubnu se konal koncert předmozartovské hudby. Koncem roku navázal spolek těsnější spolupráci s Uměleckou besedou v Praze díky setkání Antonína Procházky s Josefem Čapkem. Za členy Skupiny

26

byli přijati Karel Černohorský (1896-1982), F. Plhoň, Emil Kotrba (1912-1983) a Karel Krejčí. Na valné hromadě konané 9. února 1935 byl předsedou zvolen Antonín Procházka, členy výboru Petr Dillinger, František Kaláb, Jaroslav Král a František Srp a předsedou přátel umění Otakar Teyschl. Jako členská prémie byl vydán lept Františka Srpa Ležící dívka. Za nové členy Skupiny byli přijati Richard Brun (1908-1980), Marie Bartoňková (1908-1993), Aljo Beran (1907-1990), Josef Gabriel (1902-1970), Karel Lenhart (1904-1978), Jan Provazník (1901-1978) a Zoroslava Drobná (1907-1988). Pokračovali v přednáškovém cyklu z dějin umění – Eugen Dostál přednášel o středověkém malířství, Albert Kutal o středověké plastice, Roman Jakobson (18961982) o středověké literatuře. Ostravští členové založili v dubnu 1935 vlastní spolek Skupinu výtvarných umělců v Ostravě, což bylo brněnskou Skupinou akceptováno. Na valné hromadě v únoru 1936 byl předsedou zvolen Jaroslav Král. Po neúspěšné snaze o získání výstavních místností v pavilonu městské spořitelny se rozhodlo o výstavbě vlastního výstavního pavilonu a byla vypsána soutěž, které se zúčastnilo devět architektů. Ředitel stavebního úřadu města Brna Ing. Jaroslav Zigmund (1884-?) poukázal na jediné možné umístění pavilonu naproti kavárně Museum u Německého domu. Také se zaměřili na rozšíření počtu přispívajících členů. Skupina si pronajala výkladní skříň v pasáži Typos, kde zveřejňovala informace o výstavách a vystavovala díla. Činní členové prováděli návštěvníky na výstavách Skupiny a na členské schůze byli zváni i přispívající členové. Díky těmto krokům se Skupině podařilo získat 82 přispívajících členů, takže na konci roku jich bylo 310. Nových řádných členů bylo osm: malíři Vilém Mužík (1902-1978), Alois Fišárek (1906-1980) a František Foltýn (1891-1976), sochaři Jan Znoj (1905-1950) a Karel Pokorný (1891-1962), architekti Bedřich Rozehnal (1902-1984), Bohumil Tureček (1902-1982), Ladislav Rado (1909-1993), Mojmír Kyselka (1902-1974), Vilém Hlobil (1904-1994) a František Hřivna (1905-1967). Na konci roku tedy Skupina čítala celkem 55 řádných členů: 35 malířů, 8 sochařů a 12 architektů, přičemž 15 z nich byli zároveň členy SVU Mánes. Vlastní časopis z finančních důvodů zamítli a nevyšel ani pokus pronajmout si časopis Forum. Podařilo se jim však navázat spolupráci s časopisem Index již od ledna 1937. Skupina navázala spolupráci se Zemským divadlem (dnes Národní divadlo), se kterým uspořádala výstavu Výtvarník na scéně. Členové Skupiny František Kaláb, Jan Sládek, Eduard Milén, Karel Jílek, Bohumil Tureček a Bedřich 27

Rozehnal zde poté pracovali jako scénografové. Přednáškový cyklus pokračoval uměním renesance. Členskou prémii na tento rok byla barevná litografie Zátiší u okna od Karla Jílka. Skupina také uspořádala společně s Odbočkou Ústředí architektů v Brně společenskou akci karneval malířů, sochařů a architektů. Na valné hromadě v únoru 1937 byl předsedou spolku zvolen Jaroslav Král, schválena spolupráce s Indexem a členské příspěvky se zvedly o 5 Kč. Jako členskou prémii na tento rok vybrali plastiku od Augustina Handzela (1886-1952). Nakonec však byla jako prémie vydána litografie Puškin od Františka Süssera. Skupina začala spolupracovat s Komenského vyšší školou lidovou, kde pořádala přednášky o současném umění, kterých se zúčastnili prof. Jiří Kroha (1893-1974), Bohuslav Fuchs, Ladislav Rado, František Kaláb a František Foltýn. Spolupráce s časopisem Index trvala pouze jeden rok, kvůli finančním potížím Skupiny byla ukončena smlouva. Nadále byla udržována spolupráce se Zemským divadlem na scénování výprav. Došlo ke zrušení pronájmu výkladní skříně v Typosu a zvednuty provize z prodeje uměleckých děl. Za členy byli přijati Jiří Kroha, J. Šolc, Evžen Škarda (1905-1973). Počet činných členů spolku se zvedl pouze na 68, přičemž přispívajících bylo 298. Byla ustanovena sekce architektů, která měla prosadit spolupráci architektů s malíři a sochaři při řešení problémů moderní architektonické tvorby. Olomoučtí členové a přátelé Skupiny si v roce 1937 vytvořili vlastní spolek nazvaný Skupina výtvarných umělců Olomouc. Na valné hromadě v únoru 1938 byl předsedou zvolen Bohuslav Fuchs. Jako prémie byla vydána přednáška Františka Halase, kterou pronesl u příležitosti zahájení členské výstavy v říjnu 1937 v Domě umělců v grafické úpravě Eduarda Miléna. Za členy byli přijati František Kadlec, Jiří Auermüller (1907-?), J. Polák a Medvecký. Městská rada zamítla žádost o pozemek ke stavbě pavilonu. Skupina podala ještě další dva návrhy na umístění: místo při vyústění promenády na Kolišti nebo přístavbu pavilonu k Zemanově kavárně na Kolišti. Bylo potřeba najít náhradní prostory pro pořádání členské výstavy, což se nepovedlo. V září výbor propustil tajemníka spolku a zrušil pronájem místností v hotelu Passage. V listopadu 1938 se opět otevřela diskuze ohledně spojení s KVU Aleš. První společná porada obou spolků se konala 17. listopadu. Za Skupinu se dostavili Richard Brun, František Foltýn, Karel Jílek, František Kaláb, Jaroslav Král, Eduard Milén, Vilém Mužík, Ladislav Rado, JUDr. Josef Slezák a Emil Škarda. Za KVU Aleš Josef 28

Axmann, Helena Bochořáková, Fridrichová, Hrdlička, R. Kučera, S. Kučera, Jindřich Kumpošt, Kundera, Lichtág, Schneiderka, Šimková, Volejníček, Vrzal. Předsedou porady byl zvolen Jaroslav Král. Zde bylo usneseno netvořit zatím nový spolek, ale organizovat dobrovolné schůze z delegátů spolků, ke kterým by se později přidali i delegáti ostatních moravských výtvarnických spolků. Přípravný výbor utvořený ze zástupců obou spolků se měl pravidelně scházet jednou za 14 dní. Koncem prosince 1938 KVU Aleš souhlasil se sloučením pod názvem Spolek výtvarných umělců Aleš. 11. února 1939 svolala Skupina mimořádnou valnou hromadu, na které bylo sloučení odhlasováno. Sloučení se uskutečnilo až v květnu 1939 s kompromisem: Skupina se vzdala paritního zastoupení ve výboru a KVU Aleš netrval na revizi pražských členů. Nový spolek přijal název Spolek výtvarných umělců moravsko-slezských Aleš v Brně. V předsednictví spolku se vystřídalo několik osobností, které byly voleny opakovaně. Prvním předsedou byl zvolen architekt Emil Králík a v dalších letech se vystřídali ve funkci předsedy Josef Kubíček, Antonín Procházka, Vladimír Škára, Václav Vokálek, Eduard Milén, Bohuslav Fuchs a Jaroslav Král. Každý rok byli také voleni členové výboru. Na první valné hromadě byly stanoveny členské příspěvky, které byly kvůli finanční tísni zvýšeny v roce 1930 a znovu v roce 1933. Od roku 1923 se Skupina rozhodla vydávat členské prémie, o jejíž zhotovení vždy požádala některého ze svých členů. Z počátku Skupina hodnotila svůj vývoj jako vcelku úspěšný, ale jejich finanční problémy stále narůstaly a znemožňovaly jim uskutečnit některé vytyčené cíle. Například vydávání vlastního časopisu nikdy nebylo z finančních důvodů možné uskutečnit. Na druhou stranu jednala Skupina s několika časopisy a nakonec se jí podařilo na krátkou dobu spolupracovat s časopisem Index. Do Skupiny postupně vstoupili i teoretikové, historikové a kritici umění, jako například Václav Richter a Albert Kutal. V roce 1933 se rozhodli řešit špatnou finanční situaci pořádáním slosovací akce, která však nepřinesla očekávaný výsledek. Špatná finanční situace ovlivnila i nedostatek výstavních prostor, protože některé si nemohli dovolit. Roku 1936 Skupina rozhodla o postavení vlastního výstavního pavilonu a vypsala soutěž. V roce 1938 však městská rada zavrhla žádost o pozemek. Od počátku byla Skupina členem odborové organizace Syndikát výtvarných umělců, ze které však na popud SVU Mánes roku 1924 vystoupila. Skupina nepořádala pouze výstavy, ale měla v plánu již od svého vzniku pořádat přednášky o umění pro široké publikum, které začala uskutečňovat koncem roku 1931. Od roku 1924 se uvažovalo o sloučení s KVU Aleš, přičemž v roce 29

1932 bylo navrhnuto vytvoření velkého spolku na Moravě sdružujícího architekty, výtvarníky, hudebníky, herce i literáty. V následujícím roce však byly jednání s KVU Aleš ukončeny. Místo toho vznikl ve Skupině odbor přátel umění, který sdružoval sběratele, mecenáše a příznivce Skupiny, jako byli Otakar Teyschl, Jaroslav Helfert, Karel Růžička, Jan Císař a další. Postupně se od Skupiny odtrhli ostravští a olomoučtí členové, kteří si vytvořili vlastní spolky. Stále se zhoršující finanční situace a absence výstavních prostor prakticky způsobila konec činnosti Skupiny a po jednáních s KVU Aleš došlo ke sloučení obou spolků ve Spolek výtvarných umělců moravskoslezských Aleš v Brně.

30

5 Výstavy Skupiny výtvarných umělců v Brně a jejich recepce v dobovém tisku Výstavní činnost Skupiny byla rozsáhlá. Za svou existenci uspořádala nejen řadu členských výstav, ale také výstavy jednotlivých členů nebo také výstavy jiných výtvarných spolků. Až na výjimky nebyly výstavní katalogy rozsáhlé. Obsahovaly pouze seznam vystavených děl, popřípadě nějaké černobílé reprodukce děl. Od počátku své existence měla Skupina problémy s výstavními prostory, jako ostatně i jiné spolky. V Brně v té době byly k dispozici pouze výstavní prostory v Uměleckoprůmyslovém muzeu a v Domě umělců. Většina spolků se spojila v úsilí o postavení uměleckého domu v Brně, ke kterému však nedošlo. V roce 1923 se podařilo Klubu výtvarných umělců Aleš otevřít vlastní výstavní pavilon na Žerotínově náměstí a v květnu téhož roku pozvali Skupinu k výstavě, ale na to Skupina nepřistoupila. Stanislav Sochor popisuje nepříznivé podmínky pro rozvoj moderního umění na Moravě: „V Brně je ještě dnes pro umělecký život půda tvrdá. Není dosud vytvořeno nezbytné spojení a souručenství mezi umělci a publikem. Vinu částečně nese ona neujasněnost v nazírání na soudobé proudy v umění, která někdy kolísá u těch, kteří výstavy pořádají, a proto se daleko více zveličuje u výstavního publika. Položiti pevné základy není dnes možno, protože v prvé řadě chybí důstojné výstavní místnosti. Prostory, které dnes výstavy hostí, nevyhovují ani rozměrem, ani uměleckou výpravou. Proto se objevují výstavy v Brně skoro sporadicky a pro chudost vnější výpravy a pro těkavost a různorodost směrů zanikají bez hlubšího ohlasu. Vidíme to v prvé řadě na nákupech; téměř jich není, veřejné korporace kupují velice málo a bez pevného plánu, jich tribut umění nelze nazvati ani almužnou a jednotlivci jsou teprve daleko pozadu. Východisko z tohoto zakletí je těžké a bude státi mnohé a veliké oběti. Umělci, kteří sem přišli, musí dobrou polovici sil vynaložiti na to, aby kladli základy ke spojení s obecenstvem, pak jsou povinni tvořiti i duševní spojení mezi sebou. Za těžkého kulturního podnebí přibývá díla málo a je často drsné a nehonosné, ač v jádře prohřáto

31

ideály. Bolestné tvůrčí štěstí je jedinou spolehlivou odměnou a němá uznání často jediným holdem obecenstva.“43 Výstavy Skupiny byly organizovány tak, aby se udržela kvalita a úroveň vystavovaných prací a proto díla vybírala odborná porota složená ze členů Skupiny. První výstava Skupiny se konala v Uměleckoprůmyslovém muzeu od 10. prosince 1922 do 7. ledna 1923. Z počátku byly výstavy pořádány v Uměleckoprůmyslovém muzeu díky řediteli Stanislavu Sochorovi, který byl také členem Skupiny. Tato první výstava měla u brněnského publika úspěch a zúčastnili se jí zakládající členové Skupiny Ferdiš Duša, František Foltýn, Jaroslav Král, Eduard Milén, František Süsser, Josef Šíma, Josef Zamazal, Josef Kubíček, Vladimír Dufka, František Lydie Gahura, Karel Kotas, Emil Králík, Stanislav Sochor a Vladimír Škára. Na výstavě bylo vystaveno celkem 72 děl, přičemž zde byly zastoupeny jak oleje, akvarely a grafické práce, tak dřevěné plastiky Josefa Kubíčka. Architekti se výstavy účastnili svými plány a návrhy či fotografiemi provedených staveb. Od počátku výstavní činnosti měla Skupina určenou výstavní porotu, která vybírala práce. Na této výstavě ji tvořili Jaroslav Král, Emil Králík, Eduard Milén, Stanislav Sochor, Josef Zamazal a Vladimír Škára. Výstavní plakát byl navrhnut Eduardem Milénem.44 Obecně byla tato výstava v dobovém tisku dobře hodnocena a těšila se velké návštěvnosti. Josef Čapek ve své recenzi na výstavu oceňuje nejmladší moravské umění, které již nenavazuje na dočerpanou

tradici

moravského

umění

vycházející

z lidového

prostředí

a impresionistické malby, ale dosahuje moderního vývoje a výboje. Od charakteristiky dosavadního vývoje umění na Moravě a chválu nové nastupující generace se dostává k charakteristice jednotlivých členů Skupiny. Dušova robustní schopnost posílena silným vírem moderní výrazovosti, Kubíček jako talent lyrický a přirozeně naivní. Malíře Zamazala, Krále a Foltýna řadí do samostatné skupiny vycházející z prostorotvorných hodnot barvy. Zastoupení architekti, dle jeho názoru, navazují na novou pražskou architekturu. V závěru konstatuje: „V celku poskytuje výstava obraz nového nástupu, rozběhu a měření sil, jejichž rozvinutí pilnou a cílevědomou prací bylo by v oživeném uměleckém životě Brna proudem plodným a prospěšným.“45 Velký zájem o výstavu také dokládá recenze, ve které autor píše: „…exposice těší se stále pěkné

43

Sochor, Stanislav. Moderní umění na Moravě. Umění Slovanů, 2, 1924, č. 1, s. 4. Katalog výstavy. Archiv města Brna, fond R 39 – Brněnské umělecké spolky. 45 Čapek, Josef. Nejmladší umělecká Morava. 1. Členská výstava Skupiny výtvarných umělců v Brně. Uměl.-prům. museum. Lidové noviny, roč. 30, 14.12.1922, č. 625, s. 7. 44

32

návštěvě. Také několik zakoupených prací ukazuje čilý zájem o mladé moderní umění, jež po výstavě Tvrdošíjných Bohumila Kubišty a Otakara Marvánka získává stále širšího porozumění a přátelštější sympatie brněnského obecenstva.“46 Na druhé členské schůzi 11. ledna 1923 informoval tajemník Pekárek ostatní členy o výsledku první výstavy takto: platících návštěvníků bylo celkem 995, katalogů se prodalo 331 a celkový příjem za vstupné a katalogy činil 2258,-Kč.47 Jako druhou výstavu uspořádali 2. dubna 1923 výstavu Antonína Procházky, která byla převezena z pavilonu Mánes v Praze a představila 98 prací z let 1907 – 1922. Poté následovala výstava prací Oldřicha Koníčka z let 1916 – 1923, která se konala v opět v Uměleckoprůmyslovém muzeu od 21. října do 11. listopadu. Druhá členská výstava se konala v pražském Mánesu od 4. listopadu do 2. prosince 1923, propůjčení pavilonu bylo bezplatné, katalogy opatřil Mánes, Skupina hradila dopravu. Rok 1924 zahájila Skupina výstavou výtvarného odboru Umělecké Besedy z Prahy v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Výstava se konala od 6. do 30. dubna. Třetí členská výstava byla zahájena 4. května 1924 opět v Uměleckoprůmyslovém muzeu, za účasti Jaroslava Krále, Josefa Kubíčka, Emila Králíka, Eduarda Miléna, Antonína Procházky, Jaroslava Syřiště, Stanislava Sochora, Františka Süssera, Josefa Šímy, Vladimíra Škáry a Josefa Zamazala. Nově byli součástí této výstavy i ukázky uměleckého průmyslu Oldřicha Šebora a Huberta Kovaříka. Jaroslav B. Svrček vytýká Skupině její uměleckou bezprogramovost, charakterizuje ji jako mírně moderní, snažící se držet krok s vývojem nového umění, což se dle jeho názoru neprojevuje u všech členů stejně. Na přední místo staví Jaroslava Krále, jehož dílo charakterizuje jako vyrovnanou, čistou krásu formy. Dílo Antonína Procházky hodnotí jako násilné prolínání kubismu s naturalismem. Františku Süsserovi vytýká cizí vlivy, Josefu Zamazalovi primitivismus. Plastiky Josefa Kubíčka dle něj postrádají prostorovost. Sochorově architektuře vytýká štukatérskou a plastickou dekorativnost. Umělecký průmysl podle něj není pravým uměním, a proto by s ním neměl být vystavován. Nakonec i Šeborův plakát výstavy shledal velmi slabým.48 Ačkoli se může zdát Svrčkova kritika Skupiny negativní a tvrdá, v hodnocení členských i autorských výstav Klubu výtvarných umělců Aleš zachází ještě dál, přičemž se velmi nelibě vyjadřuje 46

jz. [Zamazal, Josef]. Výstava karikatur a ilustrací Zdeňka Kratochvíle. Lidové noviny, roč. 30, 26.12.1922, č. 642, s. 7. 47 Kniha zápisů ze schůzí. Archiv města Brna, fond R 39 – Brněnské umělecké spolky. 48 js. [Svrček, Jaroslav B.]. Členská výstava Skupiny výtvarných umělců v Brně (Umělecko-průmyslové museum). Rovnost, roč. 40, 31.5.1924, č. 149, s. 4-5.

33

i o výstavním pavilonu. Například: „…nevypudí-li vás odtud ještě spíše plísňový zápach a celková ponurá nálada pavilonu. Čím dále více utvrzeni jste v přesvědčení, jak nesmyslně tento pavilon byl postaven. Tmavý, neútulný, vlhký, plísní prolezlé koberce, a vzduch, škoda mluvit. Kde je vina?“49 Od třicátých let se však jeho kritika Skupiny změnila. Jaroslav B. Svrček se sblížil s jejími členy a roku 1932 se stal také členem. Skupina uspořádala výstavu grafiky Hollar z Prahy v salonku firmy Barvič a Novotný v České ulici od 2. do 30. listopadu. V tomto roce se také uskutečnila vánoční prodejní výstava v druhém poschodí Uměleckoprůmyslového muzea. Na počátku ledna 1925 se v Kurýru objevuje Zamazalova kritika kulturních aktivit v Brně za rok 1924. Práci Skupiny i Alše shledává velmi chudou a naopak vyzdvihuje činnost jednotlivců, kteří se zasloužili o vznik časopisu Pásmo, sborníku Bytová kultura a cyklu přednášek o moderní architektuře. Vyjadřuje zklamání ohledně naděje vložené do vzniku Skupiny a jejího podnětného soupeření s Alšem. Dle jeho názoru došlo rozdělením spolků k roztříštění sil, které bolestně pociťují oba spolky, a činnost obou spolků shledává totožnou. Skupině navíc vyčítá přílišné sebevědomí. Ohledně sloučení obou spolků, o kterém se tou dobou uvažovalo, vyjadřuje názor, že by nemělo dlouhého trvání, protože by došlo k ideovým, uměleckým či osobním konfliktům. V závěru navrhuje likvidaci obou spolků a navrhuje vytvoření společného výstavního výboru, výboru propagačního a finanční komitét.50 Tato kritika měla pokračování ještě následující den, kdy odmítl pořádání hromadných spolkových výstav jako přežitou a staromódní záležitost a doporučil pořádat souborné výstavy jednotlivců či kolekce 2-3 příbuzných individualit. Také navrhl, aby se malíři připojili k chystané akci ustavující valné hromady Odborové organizace čs. architektů na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku, která se měla konat v polovině ledna.51 Nutno podotknouti, že jeho kritika byla čistě subjektivní, jelikož mu výbor Skupiny za ni udělil důtku a dožadoval se omluvy. 28.

února

1925

byla

zahájena

výstava

obrazů

Emila

Filly

v Uměleckoprůmyslovém muzeu pořádaná Skupinou, na které byly PhDr. Vladimírem Helfertem zakoupeny tři obrazy pro sbírku Zemského muzea – Dvě ženy z roku 1912, Portrét spisovatele Uhra z roku 1908 a Zátiší s cukřenkou z roku 1924. Pro tuto výstavu 49

js. [Svrček, Jaroslav B.]. Adolf A. Zahel (Souborná výstava v paviloně Alše). Rovnost, roč. 40, 31.5.1924, č. 149, s. 5. 50 Zamazal, Josef. O soustředění brněnských výtvarníků. Kurýr, roč. 2, 8.1.1925, č. 5, s. 6. 51 Zamazal, Josef. O soustředění brněnských výtvarníků. Kurýr, roč. 2, 9.1.1925, č. 6, s. 6.

34

byly také promítány reklamy v kinech Universum a v Republice. Tato výstava byla umělcovou první samostatnou výstavou v republice a představovala jeho tvorbu z let 1907 – 1924. Tato výstava se vesměs setkala v tisku s dobrými ohlasy.52 Výjimkou je opět Svrčkova recenze v Rovnosti, kde shledává celkový dojem výstavy jednotvárný a skličující. Upozorňuje také na protiklad mezi Fillovou výstavou a současně pořádanou soubornou výstavou Hynaisovou ve výstavním paviloně Alše.53 Čtvrtá členská výstava se konala v dubnu 1925, pracemi byli zastoupeni Ferdiš Duša, Jaroslav Král, manželé Procházkovi, František Srp, Josef Kubíček a Václav Vokálek. Od 8. do 29. listopadu pořádala Skupina výstavu Rudolfa Kremličky, žádala 16 % z prodejní ceny obrazů. Poprvé byla také pořádána vánoční výstava pod taktovkou Františka Venery, za což mu mělo být poskytnuto 15 % z prodeje obrazů. Od 6. do 28. března 1926 pořádali výstavu prací Karla Holana, Miloslava Holého a Pravoslava Kotíka v Uměleckoprůmyslovém muzeu. V tomto roce se Skupina také účastnila výstavy československého umění v Benátkách, kterou organizoval Zdeněk Wirth. Pro tuto výstavu vybrala Skupina práce Emila Filly, Rudolfa Kremličky, Františka Srpa, Antonína Procházky, Jaroslava Krále a Václava Vokálka. Skupina v tomto roce obeslala Průmyslovou, kulturní a hospodářskou výstavu Těšínska a Ostravska v Orlové 40 obrazy a grafikami a 8 plastikami. Od začátku roku Skupina jednala o posmrtné výstavě Jana Štursy, která však byla pro nedostatek financí odložena. Koncem roku uspořádala Skupina členskou výstavu v Městském domě v Nitře. Skupina uspořádala v únoru 1927 soubornou výstavu Felixe Jeneweina, kterou poté převezla Umělecká Beseda do Prahy. Dále uspořádala výstavu k 40. výročí SVU Mánes od 5. března do 28. března. Obě výstavy byly prodělečné. Od 7. do 29. května byla pořádána členská výstava Skupiny v pražské Síni Mánesa, které se zúčastnili Jaroslav Král, František Srp, Linka Procházková, Antonín Procházka, Emil Filla, Ladislav Žák, Ludvík Dvořáček, Jiří Krejčí, Vladimír Kristin. Tato výstava byla převezena do Brna, kde byla doplněna pracemi Františka L. Gahury, Augustina Handzela a Rudolfa Kremličky a otevřena od 5. do 25. června ve dvou místnostech Uměleckoprůmyslového muzea jako pátá členská výstava. Josef Zamazal ve své recenzi na výstavu opět zdůrazňuje chabost spolkové činnosti Skupiny, 52 53

E.D. [Dostál, Eugen]. Brněnské výstavy. Emil Filla. Lidové noviny, roč. 33. 12.3.1925, č. 127, s. 7. jbs. [Svrček, Jaroslav B.]. Souborná výstava Emila Filly. Rovnost, roč. 41, 31.3.1925, č. 89, s. 4.

35

pochybuje o její existenci, vytýká jí malou účast členů a pozvání dvou kapacit Mánesa a také vystavení již známých prací.54 Při příležitosti Podhorácké výstavy v Tišnově v září tohoto roku byly vystaveny také práce Skupiny společně s pracemi Otakara Kubína. 11. prosince byla zahájena členská výstava Skupiny ve Zlíně, kromě Srpových prací, které se zdržely při převozu. Bohužel se žádné práce neprodaly a zpět do Brna byly poslány poškozené. Od 22. ledna do 5. února 1928 byla uspořádána výstava kreseb členů Skupiny spojená se slosováním pro přispívající členy, které nahradilo členskou prémii za rok 1927. V roce 1928 se spolek zúčastnil Výstavy soudobé kultury v Brně, která se začala připravovat již v předešlém roce. Nakonec však vystavovali někteří členové jako jednotlivci v expozici výtvarného umění a hromadnou výstavu se nepodařilo zorganizovat. Od 19. prosince 1928 do 15. ledna 1929 uspořádala Skupina členskou výstavu v Domě umění v Moravské Ostravě, která se však setkala s nepochopením tamního obyvatelstva, měla malou návštěvnost a nic se neprodalo, kromě malé litografie od Miléna. Od 10. března do 7. dubna 1929 byla otevřena 25. členská výstava Skupiny v Uměleckoprůmyslovém muzeu a svými pracemi se zúčastnili Petr Dillinger, Ludvík Dvořáček, Emil Filla, Bohuslav Fuchs, František L. Gahura, Augustin Handzel, Jaroslav Král, Vladimír Kristin, Antonín a Linka Procházkovi, František Srp, Ladislav Žák a jako host se zúčastnil Eduard Stavinoha. Na tuto výstavu Skupina pozvala starostu města Brna Karla Tomeše, který se však dostavil inkognito, a přísedícího zemského výboru Kopečka, který přišel s ředitelem Zemského muzea PhDr. Jaroslavem Helfertem, ti poté zakoupili pro Zemskou galerii (dnešní Moravská galerie) dva obrazy a jednu grafiku. Zdeněk Rossmann usuzuje, že má Brno málo aktivních výtvarných umělců a rozlišuje dvě střediska: prvým křídlem je KVU Aleš, který dle něj nemá daleko k artistickému diletantismu, a naproti tomu Skupinu hodnotí jako moderně orientovanou, která se nebojí výtvarných experimentů. Dobrý průměr výstavy Skupiny, početnost vystavených děl dle něho svědčí o kvalitě a tvůrčí pohotovosti členů. Vyzdvihuje ovšem Krále, který se odklonil od dějovosti a literární náplně díla a dospěl k základním malířským elementům, barvě a formě. Kladně hovoří i o dílech manželů Procházkových, naopak díla Kristina, Dillingera, Srpa a Dvořáčka dle něho dosud

54

jz. [Zamazal, Josef]. Brněnské výstavy. Lidové noviny, roč. 35, 11.6.1927, č. 294, s. 7.

36

nevyšly z dobrého průměru postimpresse. Co se týká vystavujících architektů, vyzdvihuje práce Fuchse oproti pracím Gahurovým a Žákovým. V závěru článku se také vyjadřuje k výstavě A. Volejníčka ve výstavních místnostech Alše, na jehož obrazech ilustruje, jak se dobrý talent může propůjčit lacinému vkusu a nazírání zbohatlého měšťáka.55 Krátce se o výstavě zmiňuje i Josef Zamazal v Lidových novinách, neodpustil si však opět postěžovat na malou aktivitu brněnských umělců a absenci rozsáhlejších výstavních prostor. Z vystavených umělců upozorňuje na Fuchse, o kterém hovoří jako o vynalézavém a bystrém výtvarníkovi moderní orientace. Kladně hodnotí i práce manželů Procházkových a práce Královy a Dillingerovy.56 V tomto roce Skupina vystavovala práce svých členů na Výstavě moderního obchodu konané na brněnském výstavišti. Zdeněk Rossmann v recenzi výstavy v Indexu vytýká výstavnímu výboru špatné umístění členské výstavy Skupiny, která podle jeho slov byla „…v zastrčeném koutku pavilonu B. V. T. v místnosti, jež je školním příkladem, jak výstavní prostor vypadat nemá.“57 Jako vhodnější umístění se mu jevil hlavní palác, který poskytoval dostatek místa. Svou kritiku výstavního výboru odůvodňuje následovně: „…moderní obchod dluží hodně modernímu malířství, jehož výsledky, formu a styl vzal do služeb reklamy a propagace.“58 Od 15. ledna 1930 se konala výstava Skupiny v Alšově síni Umělecké besedy v Praze, ze které byly pořízeny snímky obrazů. V Lidových novinách byla otisknuta krátká recenze výstavy, krátce charakterizující tvorbu jednotlivých umělců, avšak konstatuje neměnný ráz Skupiny od její poslední výstavy v Síni Mánesa.59 Od 23. února do 16. března uspořádána výstava Skupiny v Městském muzeu v Hradci Králové. Členská výstava v Domě umělců byla zahájena 6. dubna 1930 proslovem architekta Fuchse za velkého počtu návštěvníků. Výstava byla velmi úspěšná i díky své neobvyklé instalaci s kalikovými stěnami a kovovými židlemi S.B.S., provedené Fuchsem. Zájem o výstavu projevili také členové Dělnické akademie a Etického hnutí československého studentstva, kteří výstavu navštívili za doprovodu členů Skupiny.60 V recenzi výstavy v Lidových novinách se píše: „Nemůže býti pochybností o tom, že umělci sdružení v brněnské SVU zaujímají přední postavení v soudobém moravském výtvarném umění. 55

Rossmann, Zdeněk. Brněnské výstavy. Index, leták kulturní informace, 1929, roč. I, č. 4, s. 5. jz. [Zamazal, Josef]. Brněnské výstavy. Lidové noviny, roč. 37, 17.3.1929, č. 140, s. 7. 57 Rossmann, Zdeněk. Výstava Skupiny výtvarných umělců na V. M. O. Index, leták kulturní informace, 1929, roč. I, č. 8, s. 3. 58 Ibid., s. 3. 59 -jč- [Čapek, Josef]. Pražské výstavy. Lidové noviny, roč. 38, 22.1.1930, č. 38, s. 9. 60 Zprávy skupiny výtvarných umělců v Brně. Index, leták kulturní informace, 1930, roč. II, č. 5, obálka. 56

37

To proto, že většinou navazují na výtěžky moderního umění západoevropského, překonávajíce tak konservativní vývojová stadia i snahy špatně chápaného regionalismu.“61 Autor uznává, že výstava převyšuje počtem vystavených prací a důstojnou instalací minulé výstavy, konstatuje však, že nepřináší nové poznatky o uměleckých profilech jednotlivých členů. V recenzi v Indexu také autor chválí výstavu jako jejich nejlepší v tomto roce, jak po stránce kvality, tak i kvantity.62 Skupina krátce vystavovala práce svých členů ve výkladní skříni firmy Remington.63 V listopadu

se

konala

výstava

květinových

zátiší

členů

Skupiny

v Uměleckoprůmyslovém muzeu. První výstavou uspořádanou v nových prostorech galerie Vaněk byla souborná výstava pražského malíře Alfreda Justitze konaná od 30. listopadu 1930 do 2. ledna 1931, výstavu zahájil Eugen Dostál přednáškou o moderním umění.64 K výstavě byl vydán katalog v úpravě Petra Dillingera, doplněný textem Františka Venery.65 Na stránkách Indexu informuje o výstavě Bedřich Václavek.66 V Indexu se v tomto roce objevuje glosa o brněnské výtvarné kritice od Bedřicha Václavka, ve které si stěžuje na Jaroslava Kopu a jeho kritiku výstavy Skupiny v Moravskoslezském deníku. Na závěr konstatuje: „O vyčištění výtvarné kritiky v Brně by se měli ovšem postarati především brněnští výtvarníci sami.“67 Od 24. ledna 1931 pořádala Skupina výstavu v galerii Vaněk představující osmnáctileté působení malíře Jaroslava Krále. Katalogy na tuto výstavu zaplatil František Dvořáček. V Indexu vyšla recenze výstavy od Alberta Kutala, ve které autor vystihuje vývoj Královy tvorby a zakončuje ji slovy: „…dospěl Král k dílům, jež zřetelně vynikají nad provinciální úroveň brněnského výtvarnictví. Jeví se nám jako silná malířská osobnost, spíše rozumově než citově založená, poněkud suché invence, za to však nadaná silnou vůlí pokračovati ve vytčeném směru.“.68 Od 28. února do 5. dubna byla pořádána výstava Josefa Šímy v galerii Vaněk zahájená přednáškou

61

r.v. [Richter, Václav]. Brněnské výstavy. Členská výstava Skupiny výtvarných umělců. Lidové noviny, roč. 38, 19.4.1930, č. 200, s. 7. 62 Rss. Výstava SVU. v Brně. Index, leták kulturní informace, 1930, roč. II, č. 6, s. 48. 63 Zprávy skupiny výtvarných umělců v Brně. Index, leták kulturní informace, 1930, roč. II, č. 6, obálka. 64 Zprávy Skupiny výtvarných umělců v Brně. Index, leták kulturní informace, 1930, roč. II., č. 11-12, obálka. 65 Alfred Justitz. Brno: Skupina výtvarných umělců v Brně, 1930. 66 B.V. [Václavek, Bedřich]. Výstava Alfréda Justitze. Index, leták kulturní informace, 1930, roč. II, č. 11-12, s. 92. 67 P.B. [Václavek, Bedřich]. O brněnské výtvarné kritice. Index, leták kulturní informace, 1930, roč. II, č. 6, s. 47. 68 -al. [Kutal, Albert]. Souborná výstava Jaroslava Krále. Index, list pro kulturní politiku, 1931, roč. III, č. 1, s. 6.

38

Eugena Dostála. Výstava byla tvořena 22 obrazy krajin a portrétů.69 Na výstavě byl zakoupen obraz Krajina pro Zemské muzeum. Výstava představila nový vývoj Šímovy tvorby.70 Skupina také současně chtěla pořádat výstavu malířů Svazu sovětských socialistických republik v Uměleckoprůmyslovém muzeu, místo toho uspořádala výstavu kreseb Zdeňka Kratochvíla. Poté následovala od 29. března výstava Ukrajinské grafiky v Uměleckoprůmyslovém muzeu ve spolupráci se Společností pro hospodářské a kulturní sblížení s Novým Ruskem. 11. dubna byla zahájena první samostatná výstava obrazů Františka Muziky přednáškou Adolfa Hoffmeistera v galerii Vaněk. Výstava zahrnovala deset let malířovy tvorby.71 16. května byla zahájena výstava Petra Dillingera přednáškou Eugena Dostála v galerii Vaněk. Výstava představila jeho malířskou tvorbu.72 Od června byla uspořádána prázdninová výstava kreseb a obrazů členů Skupiny. Od 3. do 25. října se konala výstava Františka Srpa v galerii Vaněk. Albert Kutal ve své recenzi výstavy rozděluje tvorbu umělce do dvou období oddělených rokem 1929.73 Od 7. listopadu výstava obrazů Jana Zrzavého, který sám žádal Skupinu v dopise o uspořádání výstavy v Brně. Skupina v tomto roce také zaslala osm obrazů na Výstavu sportu a tělesné výchovy v Pardubicích. Od 2. ledna 1932 byla uspořádána výstava obrazů, plastik, grafiky a kreseb Otakara Kubína v galerii Vaněk. Výstava byla do Brna přenesena z Prahy, ochuzená však především o grafické práce.74 Poté následovala souborná výstava Františka Süssera od 20. února do 13. března v galerii Vaněk. Výstava obrazů Jindřicha Štýrského a Toyen od 19. března do 10. dubna v galerii Vaněk. Katalog k výstavě vydal František Venera, což zařídil Jaroslav B. Svrček. Další výstavou v dubnu byla výstava kreseb a akvarelů Alfreda Justize v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Od 11. do 28. září pořádána velká jubilejní výstava Miloše Jiránka v Domě umělců za podpory RNDr. Císaře ke dvacátému výročí jeho úmrtí, která představila jeho pozdní dílo. Od 16. od 30. října pořádala Skupina výstavu obrazů Emila Filly a Antonína Procházky k jejich padesátinám v Domě umělců, která byla zahájena přednáškou PhDr. Vincence Kramáře a představila jejich celoživotní dílo. Skupina spolupracovala s KVU Aleš 69

Katalog výstavy prací Josefa Šímy. Brno: Skupina výtvarných umělců, 1931. -al [Kutal, Albert]. Výstava obrazů Josefa Šímy. Index, list pro kulturní politiku, 1931, roč. III, č. 2, s. 21. 71 -al. [Kutal, Albert]. Brněnské výstavy. Index, list pro kulturní politiku, 1931, roč. III, č. 4, s. 45. 72 -al. [Kutal, Albert]. Výstava Petra Dillingera ve Vaňkově galerii v Brně. Index, list pro kulturní politiku, 1931, roč. III, č. 5, s. 57. 73 -al. [Kutal, Albert]. Brněnské výstavy. Index, list pro kulturní politiku, 1931, roč. III, č. 9-10, s. 107. 74 -al. [Kutal, Albert]. Brněnské výstavy. Index, list pro kulturní politiku, 1932, roč. IV, č. 1, s. 7. 70

39

na výstavě Sovětské architektury uspořádané ke konci roku v paláci Morava. Téměř všechny výstavy byly zahájeny přednáškou o díle vystavujícího umělce. Počátkem roku 1933 odešel Jan Vaněk do Prahy a Skupina byla nucena opustit prostory jeho galerie. Bohuslav Fuchs nabídl zdarma prostory magazínu AKA jako náhradu, kde byly od února pořádány krátké čtrnáctidenní výstavy kreseb členů Skupiny, které byly úspěšné. V tomto roce Skupina uspořádala 13 výstav, z toho 4 mimo Brno. Již v lednu tohoto roku spolupracovala Skupina s KVU Aleš na pořádání výstavy kreseb, akvarelů a olejů Mikoláše Alše v pavilonu Aleš.75 22. února začala první výstava kreseb v magazínu AKA, na které byly vystaveny kresby Františka Kalába, jenž byl brněnskému publiku představen poprvé.76 Následovaly výstavy Eduarda Miléna, Jaroslava Krále, Věry Jičínské, Mikuláše Galandy, Františka Srpa a Adolfa Hoffmeistera. Od 3. do 16. září byla v Domě umělců uspořádána výstava Linky Procházkové společně se členskou výstavou Skupiny. Vánoční výstava spojená se slosovací akcí se konala v prosinci v prostorech YWCA. Závěrem roku uspořádala Skupina členskou výstavu v Umělecké besedě slovenské v Bratislavě. Skupině se podařilo získat v roce 1934 nové spolkové prostory pro svou činnost v bytě v hotelu Passage (dnes Slovan) na Lidické ulici, ve kterém v následujících letech vystavovali. Od 27. ledna do 17. února zde pořádala Skupina výstavu Český poimpresionismus do války z brněnského soukromého majetku, která představila díla čelných reprezentantů umělecké generace Osmy a Tvrdošíjných. Pro tuto výstavu zapůjčili díla nejen členové odboru přátel umění – Otakar Teyschl, František Venera, Mojmír Helcelet, František Dvořáček, Jaroslav Císař, Karel Růžička, Jaroslav Slezák – ale i jiní brněnští sběratelé umění, jako například majitel a vydavatel Lidových novin JUDr. Jaroslav Stránský (1884-1964), notář JUDr. František Weiner (1871-1934), advokát JUDr. Osvald Brázda (1897-1964), Jiří Jiráček (1881-?), redaktor František Pekárek (1888-?) a matka Emila Filly Žofie Fillová (1859-1936).77 V březnu se konala výstava obrazů a kreseb Václava Špály. V dubnu následovala souborná výstava Františka Kalába. V květnu byly vystaveny kresby a grafiky Emila Filly. Při příležitosti padesátých narozenin Jaroslava Krále byla Skupinou uspořádána jeho výstava v Domě umělců od 27. května do 10. června. Tento rok také pořádala Skupina putovní výstavu

75

-al [Kutal, Albert]. Brněnské výstavy. Index, list pro kulturní politiku, 1933, roč. V, č. 2, s. 22. -al [Kutal, Albert]. Brněnské výstavy. Index, list pro kulturní politiku, 1933, roč. V, č. 3, s. 32. 77 Kutal, Albert. Český poimpresionismus do války. Brno, 1934. 76

40

kreseb svých členů v několika městech. V Prostějově byla pořádána tamním Klubem přátel umění v Národním domě. V Archivu města Brna se nachází dopis od prof. Josefa Glivického z Prostějova ze dne 7.5.1934, ve které píše: „Výstava vcelku měla velmi nepříznivou dobu. Návštěvy mimo školní výpravy (asi 6 tříd) bylo přes 60 osob, tedy poměrně malá. Ovšem zájem byl probuzen a její význam je vskutku velký.“78 Prodala se pouze jedna kresba Jílkovy krajiny a Josef Glivický k dopisu přiložil dvě kritiky z místního tisku. V národně-demokratickém listu Hlasy z Hané vyšla kritika výstavy od redaktora Grünzweiga, ve které obviňuje Skupinu, že do Prostějova poslala nahodilou snůšku kreseb a pokusů o kresbu, naopak v kritice chválí jako moderního umělce místního Aloise Doležela, který prý tvoří klasické portréty a v kompozici se vyrovná renesančním umělcům. Na okraj výstřižku poznamenal Josef Glivický vtipně: „to je to jádro pudla“. Tato kritika mohla mít neblahý vliv na návštěvnost výstavy. Druhá recenze byla otištěna v časopise Pokrok, ale až týden po skončení výstavy. Před tím než byla výstava poslána do Prostějova, byla vystavena v Zemském muzeu v Opavě. V září téhož roku uspořádala Skupina výstavu kreseb a plastik Otty Gutfreunda v hotelu Passage.79 V říjnu se konala výstava ostravských členů Skupiny Bohumíra Dvorského, Augustina Handzela, Vladimíra Kristina a Jana Sládka v hotelu Passage, na kterou navázala souborná výstava Josefa Čapka.80 Závěrem roku se konala vánoční výstava spojená s losovací akcí. Na této výstavě vynikly nad ostatní práce od Antonína Procházky a Jaroslava Krále.81 V roce 1935 převzala Skupina od Umělecké besedy výstavu kreseb a akvarelů fauvisty Raoula Dufyho, kterou uspořádala společně s Aliance française v hotelu Passage. Hned v únoru navázali výstavou obrazů, kreseb a litografií Willyho Nowaka, jehož dílo nebylo možné sledovat v souvislém vývoji, protože kromě několika starších prací byly vystaveny jeho práce z posledních let.82 V březnu navázala Skupina výstavou kreseb Antonína Procházky, které byly ukázkou vývoje jeho tvorby od raných vlivů přes kubistické období až po klasicizující období ovlivněné primitivismem. V recenzi výstavy Karel Krejčí po popisu vývojové linie Procházkovy tvorby v závěru popisuje jeho práce z posledních let, které se projevují antikizující tendenci a kterým vytýká

78

Dopis prof. Josefa Glivického ze 7.5.1934. Archiv města Brna, fond R 39 – Brněnské umělecké spolky. -r-. Výstavy v Brně. Akord, 1934, roč. 1, č. 9, obálka. 80 -r-. Brněnské výstavy. Akord, 1934, roč. 1, č. 12, s. 29-30. 81 Krejčí, Karel. Brněnské výstavy. Akord, 1935, roč. 2, č. 1, s. 15. 82 Krejčí, Karel. Brněnské výstavy. Akord, 1935, roč. 2, č. 2, s. 25. 79

41

bezprostřední vztah ke skutečnosti.83 V dubnu konaná výstava představovala tvorbu z posledních dvou let Bedřicha Feigla. Po této výstavě následovala v květnu výstava obrazů a kreseb Jana Zrzavého a v červnu výstava Giorgia de Chirica, která představila jeho tvorbu do roku 1935. V září uspořádala Skupina členskou výstavu v Domě umělců, na které byly sochařské práce zastoupeny jen několika pracemi, například od Augustina Handzela a Marie Bartoňkové. Karel Krejčí ve své rozsáhlé recenzi pochybuje o dalším vývoji moravskoslezského umění kvůli zvolnění vývojového procesu u starších členů spolku a nedostatku hledání nových hodnot u novějších členů. Zdůrazňuje také nevhodnost umístění Fillových zářivě barevných zátiší oproti tlumeným pracím Královým. Opět pochybuje o vystavených dílech Procházkových. Nezaujaly ho ani Dillingerovy obrazy, kterému doporučuje věnovat se grafice, ve které vyniká.84 Albert Kutal ve své recenzi v Indexu vytýká spolku nekázeň některých členů, kteří výstavu neobeslali. Z nových členů ho zaujala pouze Marie Bartoňková a malíř Richard Brun, práce ostatních nových členů se mu nejeví příliš výrazná. Stejně jako Krejčí kritizuje archaizující obrazy Procházky i obrazy Dillingerovy. 85 V září se současně konala v hotelu Passage výstava francouzské grafiky z majetku Moderní galerie v Praze. Na tuto výstavu navázala v říjnu výstava obrazů a kreseb Karla Jílka z posledních dvou let.86 V prosinci se opět konala vánoční výstava spojená se slosovací akcí. V roce 1936 uspořádala Skupina několik výstav z toho 12 v Brně a 4 mimo Brno. První byla výstava bratislavských členů Františka Malého a Imre Weinera v hotelu Passage, jejichž tvorba je ovlivněna surrealismem.87 Po delší době uspořádali v únoru výstavu pražské Umělecké besedě. Od 28. února do 22. března uspořádala Skupina výstavu SVU Mánes v Domě umělců. Koncem března pak byla zahájena výstava Josefa Šímy v hotelu Passage. V dubnu pokračovali výstavou Věry Jičínské, která představila tvorbu z let 1932-1936. V květnu pořádali výstavu Otakara Kubína, která představila jeho obrazy z poslední doby. V červnu pořádala Skupina spolu se Zemským divadlem v Brně výstavu Výtvarník na jevišti. V září uspořádala Skupina výstavu obrazů a scénických návrhů Jana Sládka, kterou v říjnu vystřídala výstava Františka Reichentála. V Alšově síni Umělecké Besedy uspořádala Skupina výstavu kreseb a akvarelů od 19. září do 11. října. Jubilejní stá výstava Skupiny se konala 83

Ibid., s. 26-27. Krejčí, Karel. Brněnské výstavy. Akord, 1935, roč. 2, č. 5, s. 76-78. 85 -al [Kutal, Albert]. Brněnské výstavy. Index, list pro kulturní politiku, 1935, roč. VII, č. 2, s. 77-78. 86 Krejčí, Karel. Brněnské výstavy. Akord, 1936, roč. 3, č. 1, s. 11. 87 Krejčí, Karel. Brněnské výstavy. Akord, 1936, roč. 3, č. 2, s. 27-28. 84

42

od 3. do 28. října 1936 v Domě umělců a vystavovali zde Marie Bartoňková, Richard Brun, Petr Dillinger, Bohumír Dvorský, Emil Filla, Alois Fišárek, Bohuslav Fuchs, Josef Gabriel, Vilém Hlobil, Homola, Hrádek, František Hřivna, Věra Jičínská, Karel Jílek, František Kaláb, Jaroslav Král, Jiří Krejčí, Karel Lenhart, Vincenc Makovský, Vilém Mužík, Josef Polášek, Antonín Procházka, Linka Procházková, Jan Provazník, Salichová, Jan Sládek, František Srp, J. Šolc, František Süsser, Richard Wiesner a Jan Znoj.88 Byly zde také vystaveny projekty na výstavní pavilon Skupiny. V recenzi v časopise Forum se hovoří o Skupině jako o centru moderního umění na Moravě, které sjednocuje nejlepší české umělce tehdejší doby. Vyzdvihuje orientaci Skupiny na moderní mezinárodní umělecké tendence oproti konzervativnějším uměleckým sdružením, jejichž program je založen na domácí tradici. Na zahájení výstavy byla velká návštěvnost. Úvodní řeč pronesl předseda Skupiny Jaroslav Král, dále krátce promluvil Bittner z Moravského uměleckého spolku a nakonec zazněla přednáška profesora Jaromíra Pečírky o moderním umění, kde také zdůraznil vysokou kvalitu výstavy.89 Krejčí v úvodu své recenze píše: „Skupina může na svých sto výstav pohlížet zpět s hrdostí, vždyť teprve jimi bylo Brno trvale zapojeno do našeho pokrokového výtvarného snažení a tím i do uměleckého dění evropského.“90 Dále nabádá brněnskou inteligenci k ideové a hmotné podpoře Skupiny. I on hovoří o dobré úrovni výstavy a nejvýše hodnotí práce Emila Filly. V listopadu byla uspořádána souborná výstava Petra Dillingera zahájená Eugenem Dostálem, přičemž obrazy byly vystaveny v hotelu Passage a grafika v Uměleckoprůmyslovém muzeu. V prosinci se opět konala vánoční výstava spojená se slosovací akcí. V lednu 1937 pořádala Skupina výstavu Jiřího Krejčího, v únoru v Praze velkou přehlídku prací svých členů v Síni Mánesa a výstavu architekta Bedřicha Feuersteina, v březnu soubornou výstavu Georgese Karse, členskou výstavu v Hradci Králové a výstavu kreseb členů Skupiny v Olomouci. V dubnu byla pořádána výstava olejů, kreseb a karikatur Antonína Pelce a někteří členové se zúčastnili II. zlínského salonu. 8. května byla zahájena výstava kreseb a akvarelů ze sbírky Otakara Teyschla v hotelu Passage. K výstavě nebyl vydán katalog, jména autorů vystavených prací lze dohledat pouze v dobovém tisku. Tato výstava však patřila k divácky nejúspěšnějším. Jaroslav

88

Stá výstava Skupiny výtvarných umělců v Brně. Brno: Skupina výtvarných umělců, 1936. V.Z. Die hundertste Ausstellung der Skupina výtvarných umělcě im Brünner Künstlerhaus. Forum, roč. 6, 1936, s. 220. 90 Krejčí, Karel. Brněnské výstavy. Akord, roč. 3, 1936, č. 5, s. 74-76. 89

43

B. Svrček v Lidových novinách oceňuje změnu v dosavadním systému výstav, kterou tato výstava přinesla. Sbírku Otakara Teyschla hodnotí jako vyšší typ uměleckého sběratelství.91 Skupina měla v plánu pokračovat v takovýchto výstavách, k nim však již nedošlo. V červnu následovala výstava dětské kresby a v září výstava Josefa Gabriela a Františka Hřivny zahájená Bedřichem Václavkem. Od 23. září do 12. října měla Skupina členskou výstavu v Domě umělců doplněnou souborem evropského malířství, druhou část výstavy museli instalovat v hotelu Passage pro nedostatek místa. V listopadu v hotelu Passage a částečně v Zemském muzeu vystavovali práce Linky Procházkové, která měla předešlý měsíc výstavu v Obecním domě v Praze. V prosinci se opět konala vánoční výstava spojená se slosovací akcí. V únoru 1938 pořádala Skupina členskou výstavu ve Východoslovenském muzeu v Košicích, která byla v březnu přenesena do Užhorodu. V únoru v Domě umělců uspořádala Skupina ve spolupráci s Moravským uměleckým spolkem výstavu Švýcarská kniha a architektura. V březnu byla uspořádána výstava obrazů a kreseb Františka Tichého v hotelu Passage. Od 9. dubna do 1. května vystavovala Skupina obrazy a kresby Jindřicha Štýrského a Toyen z let 1936-1937 v hotelu Passage. Úvod ke katalogu napsal Karel Teige a výstavu zahájil Jiří Kroha. Další výstava v hotelu Passage představila Miloše Malinu. Bylo potřeba najít náhradní prostory pro pořádání členské výstavy, což se nepovedlo, a výstava se konala nadvakrát ve spolkových místnostech v hotelu Passage, v září nejdříve kresby, grafika a část plastik a v říjnu obrazy a zbývající plastiky. Poslední výstava uskutečněná Skupinou v Brně byla vánoční výstava spojená se slosovací akcí v prosinci 1938 v hotelu Passage. Svrček v recenzi na výstavu v Lidových novinách oznamuje ukončení výstavní činnosti Skupiny, což považuje za silné oslabení uměleckého života v Brně. Brnu vyčítá nedostatek dobré vůle a porozumění v potřebě postavení uměleckého domu, ale částečnou vinu dává i roztříštěnosti brněnského uměleckého života, protože si umělecké spolky nebyly oporou.92 V prvních letech existence Skupiny výtvarných umělců v Brně byly výstavy organizovány v prostorech Uměleckoprůmyslového muzea. Od roku 1930 příležitostně vystavovala Skupina v Domě umělců. Od prosince téhož roku vystavovala v galerii Vaněk, která se stala na dva roky jejich působištěm. Po zrušení galerie Vaněk 91 92

jbs [Svrček, Jaroslav B]. O sběratelství a sběratelích. Lidové noviny, roč. 45, 22.5.1937, č. 254, s. 9. jbs [Svrček, Jaroslav B.]. Brněnské výstavy. Lidové noviny, roč. 46, 17.12.1938, č. 634, s. 7.

44

se Skupina přesunula do prostor magazínu AKA. V roce 1934 získala prostory v hotelu Passage, ve kterých zůstala až do roku 1938. Recenzemi výstav se zabývalo několik dobových novin a časopisů. Skupině věnovali svou pozornost v Lidových novinách, Rovnosti, Indexu, Akordu a dalších. Často se kritikové stali členy Skupiny, jako například Jaroslav B. Svrček a Albert Kutal, který psal recenze pro Index. Rozsáhlé recenze výstav můžeme nalézt v časopise Akord od roku 1935, kdy byla jeho redakce přenesena do Brna. O brněnských výstavách tu psal rubriku Karel Krejčí, který neskrýval své sympatie ke Skupině, jak dokládají jeho recenze. V jeho recenzích můžeme najít popis některých vystavovaných obrazů, ne vždy však uvádí jejich název. Mezi největší kritiky Skupiny patřil Josef Zamazal, který byl původně členem. Členské výstavy dokládají různost stylů jednotlivých členů. Na některých můžeme sledovat i stylový vývoj jednotlivých umělců. Nejčastěji byly v tisku vyzdvihovány práce od Jaroslava Krále, Emila Filly, Antonína Procházky a Bohuslava Fuchse.

45

6 Spolupráce Skupiny výtvarných umělců s ostatními organizacemi V meziválečném období působilo v Československu několik významných uměleckých spolků. V Praze zaujímali hlavní postavení SVU Mánes a Výtvarný odbor Umělecké besedy. I přes různost spolků byla jejich společným kritériem náročnost na uměleckou kvalitu. Mezi další umělecké spolky působící v hlavním městě Československa patřili například Jednota umělců výtvarných v Praze, Devětsil a Spolek českých umělců grafiků Hollar. Na Moravě působilo několik uměleckých spolků, které můžeme rozdělit dle národnostní příslušnosti na německé a české. Mezi německými spolky zaujímá hlavní postavení nejstarší Moravský umělecký spolek, jehož členy se od počátku mohli stát i příslušníci české národnosti, a po vniku samostatného Československa začal propůjčovat své výstavní prostory i českým a židovským spolkům. Dalším německým spolkem působícím na Moravě v meziválečném období bylo Sdružení německých výtvarných umělců Moravy a Slezska: „Scholle“. České umělecké spolky můžeme rozdělit například dle toho, zda se orientovaly na tradiční moravské, či moderní umění. Některé spolky by bylo možné rozdělit i dle politické příslušnosti jejich členů. Mezi nejstarší české umělecké spolky na Moravě patří Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně a Klub výtvarných umělců Aleš, které se dají zařadit spíše k moravské lidové tradici, i když se úplně neuzavíraly jiným vlivům. Krátce fungující výtvarný spolek Koliba – obec umělecké tvorby na Moravě už programově odmítal západní vlivy, hlásil se k moravskému regionalismu a politicky k socialismu. Z tohoto spolku se zrodila také Umělecká beseda slovenská v Bratislavě. Naproti tomu Skupina výtvarných umělců v Brně se od počátku orientovala na moderní umění stejně jako další moravské spolky Výtvarní umělci v Moravské Ostravě a Skupina výtvarných umělců v Olomouci. Za svou existenci navázala Skupina styky hned s několika spolky. Spolky si navzájem pořádaly členské výstavy nebo výstavy jednotlivých členů. Skupina tedy za svou existenci vystavovala hned v několika československých městech – v Praze, Nitře, Tišnově, Zlíně, Moravské Ostravě, Hradci Králové, Olomouci a dalších a do Brna přinesla několik výstav významných československých i evropských umělců. 46

Za spolupráce s Aliance française uspořádala Skupina výstavu kreseb a akvarelů Raoula Dufyho v lednu 1935 v hotelu Passage. Dále představila obrazy Giorgia de Chirica v červnu 1935 opět v hotelu Passage a v září téhož roku představila Skupina brněnskému publiku francouzskou grafiku z majetku Moderní galerie v Praze. V Archivu města Brna se dochovaly dopisy a účty týkající se domlouvání termínů výstav a převozu uměleckých děl. Ne vždy se Skupině podařilo dohodnout vyhovující termíny pro svoje výstavy mimo Brno, a proto se některé plánované výstavy neuskutečnily. Často také Skupina plánovala převést výstavu umělce do Brna odjinud, ale z finančních důvodů se jí to nezdařilo.93 Od počátku to byl především Spolek výtvarných umělců Mánes v Praze, na jehož činnost Skupina navázala. SVU Mánes vznikl již v roce 1887 původně jako studentské sdružení. Od roku 1897 vydávali časopis Volné směry. V době působení Skupiny byli jeho předsedy Otakar Novotný (1920-1931), Josef Gočár (1932-1937) a Václav Špála (1938-1939).94 Někteří členové SVU Mánes se později stali také členy Skupiny, jedním z prvních byl Antonín Procházka. Skupina byla svým uměleckým programem blízká SVU Mánes, pěstovala tvorbu v duchu moderního umění, bojovala za jeho pokrokovost, porozumění a uznání. Rozdíl mezi oběma spolky je právě v tom, že Skupina byla generačně jednotnější a zaměřená na moderní umění, kdežto v Mánesu se spojilo několik generací umělců, i když s převahou nového umění. „Spolupráce s Mánesem byla po celou dobu existence Skupiny jednou z nejpevnějších a nejplodnějších spolkových vazeb, která přinášela výhody oběma stranám.“95 Oba spolky si navzájem pořádaly výstavy. Již v listopadu 1923 měla Skupina členskou výstavu v Síni Mánesa, přičemž jim byl výstavní pavilon propůjčen bezplatně, a SVU Mánes také opatřil katalogy, za to mu také náleželo vybrané vstupné. K 40. výročí založení SVU Mánes jim uspořádala Skupina v březnu 1927 výstavu v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně. V květnu téhož roku měla Skupina opět členskou výstavu v Síni Mánesa v Praze. Od 28. února do 22. března pořádala Skupina výstavu k 50. výročí založení SVU Mánes v Domě umělců. Poslední členskou výstavu v Síni Mánesa měla Skupina v únoru 1937.

93

Archiv města Brna, fond R 39 – Brněnské umělecké spolky. Řádní členové S.V.U. Mánes od generace zakladatelů do dnešních dnů. [online] Dostupné z 95 Karkanová, Hana – Svobodová, Kateřina. Skupina výtvarných umělců v Brně. In Bulletin Moravské galerie v Brně 49. Brno: Moravská galerie, 1993, s. 59. 94

47

Skupina spolupracovala na pořádání výstav také s Uměleckou besedou v Praze. V dubnu 1924 jí uspořádala výstavu v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně. Několikrát vystavovali v Alšově síni Umělecké besedy, například v lednu 1930 zde Skupina měla členskou výstavu a v září 1936 vystavovala kresby a akvarely svých členů. Skupina uspořádala dvě výstavy člena Umělecké Besedy Jana Zrzavého, první souborná výstava se konala v listopadu 1931 v galerii Vaněk, druhá výstava obrazů a kreseb se uskutečnila v květnu 1935 v hotelu Passage. V listopadu 1924 pořádala také Skupina výstavu grafiky SČUG Hollar v salónku Barvič a Novotný. Další spolupráci při pořádání výstav navázala Skupina také s Uměleckou besedou slovenskou v Bratislavě, kde měla Skupina členskou výstavu v prosinci 1933, se spolkem Výtvarní umělci v Moravské Ostravě a se Skupinou výtvarných umělců v Olomouci. Spolupráce s německým Moravským uměleckým spolkem se většinou omezovala na zapůjčení prostor Domu umělců pro výstavy Skupiny. Výjimkou bylo spolupořádání výstavy Švýcarská kniha a architektura v Domě umělců. Jak jsem již uvedla v předchozích kapitolách, Skupina zápasila po celou dobu své existence s absencí vlastních výstavních prostor. V Brně byla situace s výstavními prostory velmi špatná. K dispozici byly pouze prostory Uměleckoprůmyslového muzea a Domu umělců patřícímu německému Moravskému uměleckému spolku, o které se muselo dělit několik českých i německých spolků. Skupina usilovala nejen o stavbu vlastního pavilonu, ale také se spojila s ostatními v boji o postavení uměleckého domu v Brně. I přes značné úsilí, které v těchto bodech učinili, k postavení pavilonu ani uměleckého domu nikdy nedošlo. V časopise Index vycházely pravidelně zprávy a články informující o problému výstavních prostor v Brně.96 Pouze KVU Aleš se podařilo postavit si vlastní pavilon. V meziválečném Brně existovaly pouze dva české spolky sdružující výtvarné umělce, mezi nimiž panovala určitá rivalita. Mimo tyto spolky stálo jen málo výtvarných umělců.

Klub

výtvarných

umělců Aleš

sdružoval

umělce spíše

konzervativnější, kdežto Skupina výtvarných umělců v Brně sdružovala moderněji orientované umělce, ale oproti KVU Aleš zde bylo větší ideové rozpětí. KVU Aleš představoval umělce tvořící v duchu akademického realismu a impresionismu. V tvorbě umělců Skupiny panovala nejednotnost uměleckého názoru. Část umělců se vzdala 96

Viz Václavek, Bedřich. Opatřte Brnu kulturní dům! Index, leták kulturní informace, 1929, roč. I, č. 2, s. 4.

48

zpodobování viděné skutečnosti, naproti tomu někteří se vracejí k obrazovému iluzionismu. Skupina oproti KVU Aleš dbala na vyšší úroveň tvorby svých členů.97 Když přirovnáme tvorbu umělců Skupiny k pražskému SVU Mánes, tak v pražském prostředí zaujímá Jednota výtvarných umělců podobné místo jako KVU Aleš v Brně. Ze začátku Skupina nenavazovala kontakty s KVU Aleš, ale když si KVU Aleš v roce 1923 vystavěl vlastní výstavní pavilon, vyzval Skupinu k pořádání výstavy. I když měla Skupina problémy s výstavními prostory, nabídku k vystavování v pavilonu Alše odmítla. Začala o tom uvažovat až mnohem později. Díky vlastním výstavním prostorám měl KVU Aleš nad Skupinou zjevnou výhodu, což se projevilo především v počtu uspořádaných výstav. Výhodou jistě byl také fakt, že brněnské obecenstvo lépe přijímalo výstavy KVU Aleš, které se těšily větší návštěvnosti. Od určité doby se také jednalo o sloučení obou spolků, kterého nebylo možné dosáhnout právě kvůli konzervativnosti KVU Aleš. Ke Sloučení obou spolků došlo až po zániku Skupiny v roce 1938. Oba spolky spolu uspořádaly dvě výstavy. První byla výstava Sovětské architektury v paláci Morava na přelomu roku 1932 a 1933. Druhou byla výstava olejů, kreseb a akvarelů Mikoláše Alše pořádaná v lednu 1933 v pavilonu Alše. Zajímavá je spolupráce se Zemským divadlem v Brně, se kterým Skupina v červnu 1936 uspořádala výstavu Výtvarník na jevišti v hotelu Passage. Na výstavě byly vystaveny návrhy dekorací a kostýmů a fotografie představení. Krejčí však ve své recenzi udává, že výtvarníci pracují v duchu stylismu, který snižuje svým plošným dekorativismem samotný herecký výkon. Vyzvedává jen práci Zdeňka Rossmanna a Františka Kalába.98 Tato výstava měla za následek další spolupráci mezi členy Skupiny a Zemským divadlem, ve kterém pak zastávali funkci scénografů. Připomeňme alespoň Eduarda Miléna, Jana Sládka, Františka Kalába, Karla Jílka, Bohumila Turečka či Bedřicha Rozehnala. Jak již bylo řečeno meziválečná doba je charakteristická prolínáním různých druhů umění, jako například výtvarného s literárním. Z tohoto důvodu v této kapitole uvádím kromě spolupráce Skupiny s jinými výtvarnými spolky také její spolupráci s redakcemi časopisů a novin, a to nejen kulturních.

97

Kutal, Albert. Brněnské výtvarnictví v roce 1931. Index, list pro kulturní politiku, 1932, roč. IV, č. 1, s. 20-22. Viz také -al [Kutal, Albert]. Brněnské výstavy. Index, list pro kulturní politiku, 1933, roč. V, č. 1, s. 7. 98 Krejčí, Karel. Brněnské výstavy. Akord, 1936, roč. 3, č. 4, s. 60.

49

Skupina, jelikož se jí nepodařilo zřídit vlastní časopis, za svou existenci navázala spolupráci s několika moravskými časopisy orientovanými na moderní umění. V časopise Host vydávaném Literární skupinou můžeme najít několik výtvarných studií o členech Skupiny a reprodukce jejich děl. V roce 1927 se Skupina snažila navázat spolupráci s brněnskou revue soudobé kultury Horizont, která se později začala věnovat pouze architektuře. K této zamýšlené spolupráci však nemáme žádné bližší informace. Lze předpokládat, že k této spolupráci nedošlo kvůli tíživé finanční situaci Skupiny. Dalším časopisem byl Index, jehož úzká spolupráce se Skupinou však trvala jen jeden rok kvůli nedostatku financí Skupiny. Tuto spolupráci navázali v roce 1937, kdy se Skupina stala spoluvydavatelem časopisu. Někteří členové Skupiny však pracovali v časopise již před tímto rokem a v letech 1930-1932 měla Skupina na obálce Indexu svůj sloupek, ve kterém krátce informovala o své činnosti. Časopis Index, leták kulturní informace (od III. ročníku list pro kulturní politiku) vycházel v letech 1929-1939. Tato kulturně politická revue vznikla z impulsu českého estetika a literárního kritika Bedřicha Václavka (1897-1943) a významného sociologa a filozofa Josefa Ludvíka Fischera (1894-1973) a z jejich potřeb organizovat, redigovat a především vydávat podobné společensko-kritické listy na Moravě. Velkou inspirací a spoluredaktorem byl i Jiří Mahen (1882-1939).99 Index se vyjadřoval ke všem základním otázkám kultury, umění a politiky. S časopisem Index jsou propojeni také malíř Jaroslav Král, architekt Jan Vaněk, který financoval první ročník, a architekt Zdeněk Rossmann, který se staral o typografickou úpravu časopisu. Postupně se přidali také Bohuslav Fuchs a muzikolog PhDr. Vladimír Helfert. Bedřich Václavek přišel do Brna roku 1923 a o rok později se stal knihovníkem Zemské a univerzitní knihovny v Brně. V roce 1933 byl z politických důvodů převelen do Studijní knihovny v Olomouci, ale dále časopis redigoval.100 Byl také členem brněnského Devětsilu. Od roku 1926 byl členem redakční rady a řídil kulturní rubriku v Rovnosti. Skupina nebyla jediná, která se potýkala s finančními problémy. Časopis Index měl po celou dobu své existence dluhy, ze kterých mu nepomohl ani výnos z knih, které vydávali. Dluh tiskárně Novina vyrovnávali Josef L. Fischer a Vladimír Helfert půjčkou v olomouckém peněžním ústavě, kterou spláceli ještě dlouho po zániku časopisu.

99

Gabriel, Jiří. Hledání řádu Skutečnosti: Sborník k 100. výročí narození Josefa Ludvíka Fischera. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 100 Vlašín, Štěpán. Bedřich Václavek: studie s ukázkami z díla. Praha: Melantrich, 1979, s. 130-135.

50

Finanční

problémy

se

snažili

vyřešit

založením

společnosti

přátel

Indexu

se zakládajícím příspěvkem ve výši 1000 Kč.101 Jednotliví členové Skupiny spolupracovali na úpravách časopisů nebo přispívali karikaturami a ilustracemi. Jaroslav Král přispíval svými karikaturami do časopisu Index. Petr Dillinger byl skvělým ilustrátorem a podílel se na úpravě několika časopisů, jako například Indexu a Akordu. Eduard Milén pracoval jako výtvarný redaktor Lidových novin, kde určoval celkový vzhled novin. Ve své práci usiloval o harmonii tištěného slova, kreseb a fotografií.102 Díky Milénově typografické úpravě se Lidové noviny nápadně odlišovaly od jiných novin a byly vzorem pro další denní listy.103 Lidové noviny byly deník s celostátní působností s hlavní redakcí v Brně a v období první republiky byly na vrcholné úrovni. Noviny byly založeny Adolfem Stránským (1885-1931) a v meziválečném období vedl redakci Arnošt Heinrich (18801933), po jeho smrti pak Eduard Bass (1888-1946). V letech 1927-1936 zastával funkci ředitele novin Jan Císař, který byl členem odboru přátel umění. Funkci výtvarného referenta zastával Václav Richter od roku 1928. Před ním tuto funkci zastávali Eugen Dostál a Josef Zamazal. Po něm do funkce nastoupil Jaroslav B. Svrček. Jaroslav B. Svrček začínal v roce 1919 jako divadelní a výtvarný kritik v Rovnosti (od 1929 vycházela Rovnost jako součást Rudého práva) a od roku 1935 byl výtvarným kritikem Lidových novin. Byl členem brněnského Devětsilu, redigoval revue Pásmo, přispíval do Hosta a s Jiřím Krohou vydával časopis Horizont. Na přelomu 20. a 30. let začal spolupracovat s Indexem, přispíval do Volných směrů a glosoval umělecké dění v rozhlase. Se Skupinou se sblížil počátkem 30. let a v roce 1932 se stal členem spolku. Později napsal několik monografií umělců Skupiny jako například o Antonínu Procházkovi, Lince Procházkové, Eduardu Milénovi a dalších. Ve svých recenzích v Rovnosti se snažil přiblížit moderní umění prostému dělnickému divákovi. Členové Skupiny se angažovali i v jiných spolcích. Brněnská pobočka Levé fronty vznikla v roce 1930 s předsedou Richardem Fleischnerem a místopředsedou Bedřichem Václavkem. Členem byl i Jaroslav Král, který se poté angažoval v Arsu. 101

Fischer, Josef Ludvík. Vzpomínání in margine. In Index, vzpomínkový sborník Bedřicha Václavka. Brno: Museum dělnického hnutí Brněnska, 1957, s. 19. 102 Rajlich, Jan. Brněnské Lidové noviny a Eduard Milén. In Chmel, Zdeněk (ed.). Lidové noviny Arnošta Heinricha a dnešek. Brno: Masarykova univerzita et al., 2006, s. 55-63. 103 Svrček, Jaroslav B. Eduard Milén. Brno: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1958, s. 8.

51

Ve stanovách si Levá fronta vytkla za cíl propagovat moderní kulturní snahy a podporovat snahy členů po vzdělání jak v oboru moderní kultury, tak v oboru socialismu. Zaměřila se na spolupráci se členy ostatních československých spolků věnujících se témuž účelu. Činnost spolku byla zastavena v září 1933. Výborové schůze se často konaly v Akademické kavárně, kde také probíhaly členské schůze Skupiny. Současně s Levou frontou v Brně byla založena její německá sekce Linksfront, která se účastnila všech akcí.104 Ars, klub pro moderní umění a vědu byl založen v roce 1933, předsedou byl zvolen Jaroslav Král, který byl nahrazen v listopadu Františkem Klikou, do funkce se vrátil opět v roce 1935. Tento spolek se snažil převzít činnost zakázané Levé fronty. Členem byl také František Kaláb. Schůze se konaly v kavárně Loyd na Francouzské ulici nebo v Akademické kavárně na Falkensteinerově ulici. Činnost spolku byla zastavena koncem roku 1938. Nejangažovanějším umělcem v kultuře meziválečného Brna, který patřil ke Skupině, byl bezpochyby Jaroslav Král. Skupina získala do svých řad několik teoretiků, historiků a kritiků umění, kteří pracovali v redakcích brněnských novin a časopisů. Odtud mohli podávat svědectví nejen o výstavní činnosti Skupiny. Díky odboru přátel umění získala Skupina navíc řadu vlivných osobností brněnského kulturního života. Díky tomu mohli umělci patřící ke Skupině získat nové zakázky. Příkladem může být Otakar Teyschl, který krátce po svém zvolení děkanem Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v roce 1937 inicioval objednání portrétní busty jeho předchůdce v úřadě, prof. Edwarda Babáka (1873-1926), u sochaře Vincence Makovského. Stejně tak o rok později Otakar Teyschl doporučil univerzitní komisi Antonína Procházku pro zakázku na výzdobu auly Právnické fakulty Masarykovy univerzity, pro kterou vytvořil rozměrný obraz Prométheus přinášející lidstvu oheň.105 Spolupráce jednotlivých umělců Skupiny se neomezovala jen na osobnosti stojící mimo Skupinu, ale můžeme najít i spolupráci mezi jednotlivými umělci Skupiny, kteří pracovali v různých oborech výtvarného umění. Propojení výtvarných umělců s architekty ve Skupině dalo podnět k jejich úzké spolupráci. Vzájemně spolupracovali při řešení problémů moderní architektury a jejího propojení s volným uměním. 104

Viz Kogos, Leo. Linksfront, německá sekce Levé fronty v Brně. In Index, vzpomínkový sborník Bedřicha Václavka. Brno: Museum dělnického hnutí Brněnska, 1957, s. 40-42. 105 Slavíček, Lubomír. Milovník a sběratel výtvarného umění, přítel a mecenáš umělců. In Červená, Radana – Chatrný, Jindřich. Otakar Teyschl: univerzitní profesor, lékař, sběratel, mecenáš. Brno: Statutární města Brno, 2012, s. 117-118.

52

Příkladem

může

být

spolupráce

Františka

Kalába

s Bohuslavem

Fuchsem.

Ti spolupracovali v roce 1935 na kavárně Muzeum v Brně, postavené Bohuslavem Fuchsem. František Kaláb zde provedl malířskou výzdobu. V roce 1937 opět spolupracovali v Trenčianských Teplicích na budově termálního koupaliště Zelená žába, kde provedl František Kaláb nástěnné malby. Umělci Skupiny mezi sebou jistě udržovali vřelé vztahy. Věra Mikulášková (*1928), manželka básníka Oldřicha Mikuláška (1910-1985), vzpomíná na podvečery v kině Republika, kam docházeli malíři Eduard Milén a Jaroslav Král kreslit diapozitivy na vtipné náměty Jaromíra Johna a Jiřího Mahena, které se promítaly před začátkem filmu.106 Brněnská společnost umělců a intelektuálů se také scházela v domě Svrčkova švagra, MUDr. Františka Kusáka, v Obřanech. Pravidelně se zde potkávali manželé Procházkovi, Eduard Milén, Karel Jílek, František Kaláb, Jiří Kroha, Jindřich Honzl, Dalibor Chalupa a další.107 Schůze spolků probíhaly často v brněnských kavárnách. Skupina se scházela v Akademické kavárně, kavárně hotelu Avion a kavárně Slavia. V Akademické kavárně se například scházela také Levá fronta iniciovaná Bedřichem Václavkem.

106

Mikulášková, Věra. Zrcadlo vzpomínek. Brno: Šimon Ryšavý, 2009, s. 76. Jeřábek, Dušan. Brno – kulturní město předválečné a válečné: o divadle, literatuře, výtvarném umění a významných osobnostech univerzity v letech 1928-1948. Brno: Barrister & Principal, 2006, s. 28-29. 107

53

Závěr Tato práce sledovala vývoj Skupiny výtvarných umělců v Brně založené v roce 1922 brněnskými výtvarníky, kteří se odtrhli od Klubu výtvarných umělců Aleš. V úvodních kapitolách jsem naznačila dobovou situaci v Československu a kulturněhistorický kontext meziválečného Brna, ve kterém jsem se snažila vystihnout změnu poměrů ve městě, česko-německé vztahy a umělecký vývoj Brna. V další kapitole jsem se zabývala vývojem uměleckých spolků v Brně, které začaly vznikat již na začátku 19. století. Tyto spolky jsem rozdělila na německé a české. Mezi německými spolky byly hlavní Moravský umělecký spolek a Sdružení německých výtvarných umělců Moravy a Slezska: „Scholle“. Mezi české spolky pak kromě Skupiny patřily Klub výtvarných umělců Aleš a Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně. V následující kapitole jsem nejprve krátce představila nejvýznamnější členy Skupiny, mezi které patří Antonín Procházka, Jaroslav Král, Petr Dillinger, Josef Kubíček, Eduard Milén, Bohuslav Fuchs, Albert Kutal a další. Skupina sdružovala nejen brněnské umělce, ale do svých řad přijímala i jiné české, moravské a slovenské umělce. Pomocí zkoumání archivních pramenů jsem zpracovala fungování a organizaci Skupiny. Zde je nutné říci, že fond R 39 – Brněnské umělecké spolky v Archivu města Brna nebyl dosud uspořádán a je nepřístupný. Kromě výstavní činnosti pořádala Skupina přednášky pro širokou veřejnost na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Každý rok vydávala členské prémie. Postupem času se ustanovil odbor přátel umění, který sdružoval významné osobnosti brněnského kulturního života. Počet členů vzrůstal, ale Skupina se téměř po celou dobu své existence potýkala s finančními problémy. Trpěla také absencí vlastního výstavního pavilonu, proto byla nucena pronajímat si jiné výstavní prostory. Další kapitola zpracovává výstavy Skupiny a jejich recepci v dobovém tisku. Výstavní činnost Skupiny byla značně rozsáhlá. Pořádala pravidelné členské výstavy, souborné výstavy prací svých členů, ale také přinášela do Brna výstavy evropských moderních umělců. Recenzemi výstav se zabývalo několik dobových novin a časopisů. Často se kritikové stávali členy Skupiny. Příkladem může být Jaroslav B. Svrček, který zpočátku Skupinu často kritizoval v Rovnosti, ale po jeho sblížení se Skupinou byl k výstavám shovívavější. Dalším kritikem, který se stal členem Skupiny, byl Albert 54

Kutal, který psal pro časopis Index. Naproti tomu Josef Zamazal, který byl členem Skupiny, začal její činnost kritizovat v tisku a poté ze spolku vystoupil. Ve svých kritikách Skupiny však nepřestal. Hojně se recenzím věnoval také Karel Krejčí v časopise Akord. Výstavy měly většinou malou návštěvnost, zřejmě pro nedostatek pochopení u brněnského konzervativního publika. Naproti tomu výstavy konkurenčního Klubu výtvarných umělců Aleš se těšily větší oblibě u brněnských návštěvníků. V recenzích byli často vyzdvihováni Antonín Procházka a Jaroslav Král. Často se na členských výstavách Skupiny projevila stylová diferenciace tvorby jejích členů. Jednotícím principem Skupiny byla touha po moderním projevu, který vstřebával jednak podněty světového umění, ale také nosné proudy tradice. V poslední kapitole jsem vytyčila spolupráci s ostatními spolky, kde především vyniká spolupráce se SVU Mánes, na jejíž umělecký program Skupina navázala. Spolupráce mezi spolky probíhala především tak, že si navzájem pořádaly výstavy. Dále jsem v kapitole krátce ukázala spolupráci s časopisy. Skupina chtěla již od počátku vydávat vlastní časopis, ale to se jí z finančních důvodů nepovedlo, proto se snažila navázat

spolupráci

s některými

brněnskými

časopisy.

V roce

1937

byla

spoluvydavatelem časopisu Index. Často byla Skupina provázána s redakcemi časopisů díky svým členům, kteří buď do časopisu přispívali, nebo se starali o jeho obálky a celkovou úpravu. K tomu přispěl i fakt, že Skupina sdružovala řadu teoretiků, historiků a kritiků umění. Do Skupiny se sdružovaly všechny brněnské osobnosti usilující o modernizaci českého venkovského Brna. Na mnoha příkladech jsem ukázala prolínání brněnského kulturního života. Někteří členové byli zároveň členy jiných spolků a organizací. Antonín Procházka, Jaroslav Král, Emil Filla, Bohuslav Fuchs a další byli zároveň členy pražského SVU Mánes. František Süsser a Petr Dillinger vyučovali na Škole uměleckých řemesel v Brně, jejímž ředitelem se po roce 1939 stal Josef Vydra, zakladatel Skoly umeleckých remesiel, na které vyučovali členové Skupiny František Malý, Mikuláš Galanda, Ĺudovít Fulla a František Reichentál. Albert Kutal pracoval v Zemském muzeu a v Lidových novinách. Jaroslav B. Svrček pracoval v Rovnosti a Lidových novinách. Již zmíněný odbor přátel umění sdružoval významné brněnské mecenáše, sběratele a milovníky umění, jako například lékaře Otakara Teyschla, muzikologa Vladimíra Helferta, Františka Dvořáčka, právníka Karla Růžičku, Jaroslava Císaře, Františka Veneru, Mojmíra Helceleta, Konstantina Raclavského a další. V jejich 55

sbírkách byly zastoupeny především práce Antonína Procházky a Emila Filly. Se Skupinou byl spojen i ředitel SBS Jan Vaněk, který jí pronajímal výstavní prostory v galerii Vaněk. Mezi umělci patřícími ke Skupině vyniká osobnost Jaroslava Krále, který byl zároveň členem Levé fronty a později Arsu. Skupina i přes své nezdary zaujímá důležité místo v kultuře meziválečného Brna. Především se snažila zprostředkovat brněnskému publiku moderní umění nejen výstavami, ale i přednáškami. V tomto ohledu se Skupině dostalo opory v brněnském denním tisku. Z počátku to byly časopisy Host a Pásmo, které věnovaly pozornost modernímu umění. První vydávala Literární skupina a druhý Devětsil. Po jejich zániku tuto funkci převzal především časopis Index. Důležitým krokem, který Skupina učinila, bylo soustředění okruhu příznivců, z nichž se stali sběratelé a mecenáši. Za dobu své existence udržovala vztahy i s několika významnými osobnostmi kulturního Brna stojícími mimo Skupinu, jako například s Bedřichem Václavkem, Jiřím Mahenem, Janem Vaňkem a dalšími. Skupina svou rozsáhlou činností podněcovala čilý výtvarný život nejen v Brně, ale i v ostatních moravských městech.

56

Resumé Tato diplomová práce se zabývá uměleckým spolkem Skupina výtvarných umělců v Brně, který zde působil v období mezi světovými válkami. Zkoumá počátky uměleckých spolků v Brně od počátku 19. století. Zabývá se fungováním a organizací Skupiny výtvarných umělců v Brně, výstavní činností spolku a recenzemi v dobovém tisku. Pozoruje také její propojení s ostatními organizacemi a osobnostmi kulturního Brna.

Summary The diploma thesis deals with the artistic association called The Group of Fine Artists in Brno that existed in the period between the two world wars. The thesis examines the beginnings of the artistic associations in Brno since the start of the 19th century as well as the functions and organization of The Group of Fine Artists in Brno and its exposition activities and the reviews in the contemporary press. It observes the connection of the group with other organizations and with famous figures of the cultural life in Brno.

Zusammenfassung Diese Diplomarbeit befasst sich mit dem Kunstverein Die Gruppe der bildenden Künstler in Brünn, der hier in dem Zeitraum zwischen den Weltkriegen tätig war. Sie untersucht die Ursprünge der Kunstvereine in Brünn seit dem 19. Jahrhundert. Sie beschäftigt sich mit der Arbeit und Organisation der Gruppe der bildenden Künstler in Brünn. Mit den Ausstellungen des Vereins und Rezensionen in der zeitnahen gedruckten Form. Sie betrachtet auch ihre Verbindung mit anderen Organisationen und Persönlichkeiten der Kulturstadt Brünn.

57

Použitá literatura Archivní prameny: Archiv města Brna, fond R 39 – Brněnské umělecké spolky. Archiv Moravské galerie v Brně, Rodinný archiv Svrčkových a Knozových Moravský zemský archiv, fond B 26 – Policejní ředitelství Brno.

Literatura: Alfred Justitz. Brno: Skupina výtvarných umělců v Brně, 1930. Brněnská věda a umění meziválečného období (1918-1939) v evropském kontextu: Sborník příspěvků z konference Masarykovy univerzity. Brno: Masarykova univerzita, 1993. Brno v minulosti a dnes, sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna VIII. Brno: Krajské nakladatelství, 1966. Brno v minulosti a dnes, příspěvky k dějinám a výstavbě Brna XXI. Brno: Archiv města Brna, 2008. Bulletin Moravské galerie v Brně č. 49. Brno: Moravský galerie, 1993. Čermáková, Jana. A vůbec: utajený sborník Mileně Flodrové k 75. narozeninám. Brno: Statutární město Brno, 2010. Červená, Radana – Chatrný, Jindřich. Otakar Teyschl: univerzitní profesor, lékař, sběratel, mecenáš. Brno: Statutární města Brno, 2012. Dřímal, Jaroslav (ed.). Brno v minulosti a dnes, sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna II. Brno: Krajské nakladatelství, 1960. Dřímal, Jaroslav – Peša, Václav. Dějiny města Brna 2. Brno: Blok, 1973 Gabriel, Jiří (ed.). Hledání řádu Skutečnosti: Sborník k 100. výročí narození Josefa Ludvíka Fischera. Brno: Masarykova univerzita, 1994.

58

Chmel, Zdeněk (ed.). Lidové noviny Arnošta Heinricha a dnešek. Brno: Masarykova univerzita et al., 2006. Index, vzpomínkový sborník Bedřicha Václavka. Brno: Museum dělnického hnutí Brněnska, 1957. Jeřábek, Dušan. Brno – kulturní město předválečné a válečné: o divadle, literatuře, výtvarném umění a významných osobnostech univerzity v letech 1928-1948. Brno: Barrister & Principal, 2006. Karkanová, Hana - Kudělková, Lenka - Macharáčková, Marcela. Od renesance po modernu: 1900-1945: stálá expozice výtvarného umění v Brně. Brno: Muzeum města Brna, 1997. Kárník, Zdeněk. Malé dějiny Československé (1867-1939). Praha: Dokořán, 2008. Katalog výstavy prací Josefa Šímy. Brno: Skupina výtvarných umělců, 1931. Kutal, Albert. Antonín Procházka. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1959. Kutal, Albert. Český poimpresionismus do války. Brno: Skupina výtvarných umělců, 1934. Mikulášková, Věra. Zrcadlo vzpomínek. Brno: Šimon Ryšavý, 2009. Novák, František (ed.). Brno v minulosti a dnes, příspěvky k dějinám a výstavbě Brna XXII. Brno: Archiv města Brna, 2009. Podešva, František. Výtvarná práce moravských umělců ve 20. roce republiky k dvacátému výročí založení spolku. Brno-Praha: Klub výtvarných umělců Aleš, 1938. Seznam obrazů a kreseb výstavy Věry Jičínské. Brno: Skupina výtvarných umělců, 1936. Slavíček, Lubomír. Sobě, umění, přátelům. Kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650-1939. Brno: Barrister & Principal, 2007. Slavíček, Lubomír – Vránová, Jana (eds.). 100 let Domu umění města Brna. Brno: Dům umění města Brna, 2010. 59

Stá výstava Skupiny výtvarných umělců v Brně. Brno: Skupina výtvarných umělců, 1936. Svrček, Jaroslav B. Eduard Milén. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1958. Svrček, Jaroslav B. Josef Kubíček. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1964. Svrček, Jaroslav B. Moderní výtvarné umění na Moravě: deset let Skupiny výtvarných umělců v Brně. Brno: Skupina výtvarných umělců v Brně, 1933. Vlašín, Štěpán. Bedřich Václavek: studie s ukázkami z díla. Praha: Melantrich, 1979. Vránová, Jana (ed.). 90 let domu umění města Brna. Brno: Dům umění města Brna, 2000.

Články v novinách a časopisech: -al. [Kutal, Albert]. Brněnské výstavy. Index, list pro kulturní politiku, 1931, roč. III, č. 4, s. 45. -al. [Kutal, Albert]. Brněnské výstavy. Index, list pro kulturní politiku, 1931, roč. III, č. 9-10, s. 107. -al. [Kutal, Albert]. Brněnské výstavy. Index, list pro kulturní politiku, 1932, roč. IV, č. 1, s. 7. -al [Kutal, Albert]. Brněnské výstavy. Index, list pro kulturní politiku, 1933, roč. V, č. 1, s. 7. -al [Kutal, Albert]. Brněnské výstavy. Index, list pro kulturní politiku, 1933, roč. V, č. 2, s. 22. al [Kutal, Albert]. Brněnské výstavy. Index, list pro kulturní politiku, 1933, roč. V, č. 3, s. 32. -al [Kutal, Albert]. Brněnské výstavy. Index, list pro kulturní politiku, 1935, roč. VII, č. 2, s. 77-78. 60

-al. [Kutal, Albert]. Skupina výtvarných umělců rozšířila letos svůj program. Index, list pro kulturní politiku, 1931, roč. III, č. 11-12, s. 122. -al. [Kutal, Albert]. Souborná výstava Jaroslava Krále. Index, list pro kulturní politiku, 1931, roč. III, č. 1, s. 6. -al [Kutal, Albert]. Výstava obrazů Josefa Šímy. Index, list pro kulturní politiku, 1931, roč. III, č. 2, s. 21. -al. [Kutal, Albert]. Výstava Petra Dillingera ve Vaňkově galerii v Brně. Index, list pro kulturní politiku, 1931, roč. III, č. 5, s. 57. B.V. [Václavek, Bedřich]. Výstava Alfréda Justitze. Index, leták kulturní informace, 1930, roč. II, č. 11-12, s. 92. Čapek, Josef. Nejmladší umělecká Morava. 1. Členská výstava Skupiny výtvarných umělců v Brně. Uměl.-prům. museum. Lidové noviny, roč. 30, 14.12.1922, č. 625, s. 7. E.D. [Dostál, Eugen]. Brněnské výstavy. Emil Filla. Lidové noviny, roč. 33. 12.3.1925, č. 127, s. 7. Hrabák, Josef. Některé problémy brněnské literatury. Rovnost, 21.10.1965 jbs [Svrček, Jaroslav B.]. Brněnské výstavy. Lidové noviny, roč. 46, 17.12.1938, č. 634, s. 7. jbs [Svrček, Jaroslav B]. O sběratelství a sběratelích. Lidové noviny, roč. 45, 22.5.1937, č. 254, s. 9. jbs. [Svrček, Jaroslav B.]. Souborná výstava Emila Filly. Rovnost, roč. 41, 31.3.1925, č. 89, s. 4. -jč- [Čapek, Josef]. Pražské výstavy. Lidové noviny, roč. 38, 22.1.1930, č. 38, s. 9. js. [Svrček, Jaroslav B.]. Adolf A. Zahel (Souborná výstava v paviloně Alše). Rovnost, roč. 40, 31.5.1924, č. 149, s. 5. js. [Svrček, Jaroslav B.]. Členská výstava Skupiny výtvarných umělců v Brně (Umělecko-průmyslové museum). Rovnost, roč. 40, 31.5.1924, č. 149, s. 4-5. jz. [Zamazal, Josef]. Brněnské výstavy. Lidové noviny, roč. 35, 11.6.1927, č. 294, s. 7 jz. [Zamazal, Josef]. Brněnské výstavy. Lidové noviny, roč. 37, 17.3.1929, č. 140, s. 7.

61

jz. [Zamazal, Josef]. Výstava karikatur a ilustrací Zdeňka Kratochvíle. Lidové noviny, roč. 30, 26.12.1922, č. 642, s. 7. Krejčí, Karel. Brněnské výstavy. Akord, 1935, roč. 2, č. 1, s. 15. Krejčí, Karel. Brněnské výstavy. Akord, 1935, roč. 2, č. 2, s. 25. Krejčí, Karel. Brněnské výstavy. Akord, 1935, roč. 2, č. 2, s. 26-27. Krejčí, Karel. Brněnské výstavy. Akord, 1935, roč. 2, č. 5, s. 76-78. Krejčí, Karel. Brněnské výstavy. Akord, 1936, roč. 3, č. 1, s. 11. Krejčí, Karel. Brněnské výstavy. Akord, 1936, roč. 3, č. 2, s. 27-28. Krejčí, Karel. Brněnské výstavy. Akord, 1936, roč. 3, č. 4, s. 60. Krejčí, Karel. Brněnské výstavy. Akord, 1936, roč. 3, č. 5, s. 74-76. Kutal, Albert. Brněnské výtvarnictví v roce 1931. Index, list pro kulturní politiku, 1932, roč. IV, č. 1, s. 20-22. P.B. [Václavek, Bedřich]. O brněnské výtvarné kritice. Index, leták kulturní informace, 1930, roč. II, č. 6, s. 47. -r-. Brněnské výstavy. Akord, 1934, roč. 1, č. 12, s. 29-30. -r-. Výstavy v Brně. Akord, 1934, roč. 1, č. 9, obálka. Rossmann, Zdeněk. Brněnské výstavy. Index, leták kulturní informace, 1929, roč. I, č. 4, s. 5. Rossmann, Zdeněk. Výstava Skupiny výtvarných umělců na V. M. O. Index, leták kulturní informace, 1929, roč. I, č. 8, s. 3. Rss. Výstava SVU. v Brně. Index, leták kulturní informace, 1930, roč. II, č. 6, s. 48. r.v. [Richter, Václav]. Brněnské výstavy. Členská výstava Skupiny výtvarných umělců. Lidové noviny, roč. 38, 19.4.1930, č. 200, s. 7. Sochor, Stanislav. Moderní umění na Moravě. Umění Slovanů 2, 1924, č. 1, s. 4. Václavek, Bedřich. Opatřte Brnu kulturní dům! Index, leták kulturní informace, 1929, roč. I, č. 2, s. 4. V.Z. Die hundertste Ausstellung der Skupina výtvarných umělcě im Brünner Künstlerhaus. Forum, 1936, roč. 6, s. 220.

62

Zamazal, Josef. O soustředění brněnských výtvarníků. Kurýr, roč. 2, 8.1.1925, č. 5, s. 6. Zamazal, Josef. O soustředění brněnských výtvarníků. Kurýr, roč. 2, 9.1.1925, č. 6, s. 6. Zprávy skupiny výtvarných umělců v Brně. Index, leták kulturní informace, 1930, roč. II, č. 5, obálka. Zprávy skupiny výtvarných umělců v Brně. Index, leták kulturní informace, 1930, roč. II, č. 6, obálka. Zprávy Skupiny výtvarných umělců v Brně. Index, leták kulturní informace, 1930, roč. II., č. 11-12, obálka.

Web: Heslo Bohuslav Fuchs. In Encyklopedie dějin města Brna [online]. Dostupné z Heslo František Kaláb. In Encyklopedie dějin města Brna [online]. Dostupné z Heslo František Süsser. In Encyklopedie dějin města Brna [online]. Dostupné z Heslo Stanislav Josef Sochor. In Encyklopedie dějin města Brna [online]. Dostupné z Řádní členové S.V.U. Mánes od generace zakladatelů do dnešních dnů. [online] Dostupné z

63

Obrazová příloha

[1] Katalog I. členské výstavy Skupiny výtvarných umělců v Brně, 10.12.1922 6.1.1923.

[2] Přihláška Skupiny výtvarných umělců v Brně, kolem 1930. Zdroj: Archiv města Brna, fond R 39 – Brněnské umělecké spolky. 64

[3] Pozvánka na výstavu Emila Filly a Antonína Procházky 1932. Zdroj: Archiv Moravské galerie v Brně, fond Rodinný archiv Svrčkových a Knozový, kart. 3.

[4] Seznam členských prémií Skupiny výtvarných umělců v Brně. Zdroj: Seznam obrazů a kreseb výstavy Věry Jičínské. Brno: Skupina výtvarných umělců, 1936.

65

[5] František Süsser, Puškin. Jedna ze dvou litografií vydaných jako prémie za rok 1937. Zdroj: Index, list pro umění a kulturní politiku, 1937, roč. IX, č. 5, s. 57.

[6] 25. členská výstava Skupiny výtvarných umělců v Brně v Uměleckoprůmyslovém muzeu v roce 1929. Zdroj: Index, leták kulturní informace, 1929, roč. I, č. 4, s. 5.

66

[7] Z výstavy Skupiny výtvarných umělců v Brně v Domě umělců. Zdroj: Index, leták kulturní informace, 1930, roč. II, č. 6, s. 37.

[8] Členové Skupiny výtvarných umělců v Brně na výstavě v Hradci Králové. Zdroj: Karkanová, Hana - Kudělková, Lenka - Macharáčková, Marcela. Od renesance po modernu: 1900-1945: stálá expozice výtvarného umění v Brně. Brno: Muzeum města Brna, 1997, s. 21.

67

[9] Jaroslav Král, Karel Jílek a František Kaláb při rozhlasové besedě v roce 1939. Zdroj: Karkanová, Hana - Kudělková, Lenka - Macharáčková, Marcela. Od renesance po modernu: 1900-1945: stálá expozice výtvarného umění v Brně. Brno: Muzeum města Brna, 1997, s. 24.

[10] Jaroslav Král, Jaroslav B. Svrček, 1928. Zdroj: Čermáková, Jana. A vůbec: utajený sborník Mileně Flodrové k 75. narozeninám. Brno: Statutární město Brno, 2010, s. 438. 68

[11] Vincenc Makovský, Karikatura Jaroslava B. Svrčka, kolem 1930. Zdroj: Čermáková, Jana. A vůbec: utajený sborník Mileně Flodrové k 75. narozeninám. Brno: Statutární město Brno, 2010, s. 449.

[12] Jaroslav Král, Jan Vaněk, ředitel SBS, přemýšlí o konstruktivní činnosti Indexu na poli brněnské kultury. Zdroj: Index, leták kulturní informace, 1929, roč. I, č. 7, s. 6.

69

[13] Jaroslav Král, Vladimír Škára. Zdroj: Index, leták kulturní informace, 1930, roč. II, č. 6, obálka.

[14] Jaroslav Král, Redaktoři brněnského kulturního měsíčníku Index, Bedřich Václavek, Josef Ludvík Fischer, Bohuslav Fuchs a Vladimír Helfert, se radí o rozpočtu na rok 1934. Zdroj: Index, list pro kulturní politiku, 1933, roč. V, č. 11.

70