Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Hudební věda
Bakalářská diplomová práce
Hudební život v Teplicích po roce 1945
vedoucí práce: Mgr. Viktor Pantůček
Kristina Reinischová, DiS.
2010
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla veškerou pouţitou literaturu, prameny a zdroje informací. ….................................
Děkuji vedoucímu práce Mgr. Viktoru Pantůčkovi, za ochotné a trpělivé vedení mé práce a za poskytnutí cenných rad a informací.
Obsah: 1.
Úvod
1
2.
Stručné nastínění hudebního života Teplic
3
3.
Severočeská filharmonie Teplice
5
3.1 Zřízení Městského lázeňského orchestru
5
3. 2 Miloslav Bervíd 1949–1956
6
3. 3 Bohumil Berka 1956–1972
7
3. 4 Jaroslav Soukup 1972–1989
8
3. 5 Jan Štván 1989–1991
10
3. 6 Tomáš Koutník 1991–1997
11
3. 7 Charles Olivieri-Munroe 1997–2010
12
Hudební festival Ludwiga van Beethovena
15
4. 1 I. ročník 1964
16
4. 2 II. ročník 1965
16
4. 3 III. ročník 1966
17
4. 4 IV. ročník
18
4. 5 V. ročník 1968
19
4. 6 VI. Ročník 1969
19
4. 7 VII. ročník 1970
20
4. 8 VIII. ročník 1971
21
4. 9 IX. ročník 1972
21
4. 10 X. ročník 1974
22
4. 11 XXXX. ročník 2004
22
4. 12 XXXXI. ročník 2005
24
4. 13 XXXXII. ročník 2006
24
4. 14 XXXXIII. ročník 200
25
4. 15 XXXXIV. ročník 2008
26
4. 16 XXXXV. ročník 2009
26
5.
Konzervatoř v Teplicích
28
6.
Krušnohorské divadlo
31
7.
Závěr
36
8.
Resumé
37
4.
9.
Summary
38
10.
Bibliografie
39
1. Úvod Jelikoţ jsem jiţ dříve měla moţnost zpracovávat v rámci různých seminárních prací a referátů témata týkající se kulturní historie města, kde ţiji, velmi jsem uvítala moţnost vyuţít získané poznatky při psaní své bakalářské práce. K zadanému tématu mám blízko i z toho důvodu, ţe jsem absolventkou konzervatoře, která je nedílnou součástí kulturního ţivota města. Vzhledem ke svému oboru se v práci nebudu zabývat moderní populární hudbou ani rockovou a jazzovou scénou, přestoţe i tato hudba má v našem městě dlouholetou tradici a z Teplic pochází řada známých hudebních skupin. Jako cíl své bakalářské práce jsem si vymezila přehledné zpracování hudebního vývoje, který byl velkou měrou ovlivněn lázeňským charakterem města a tudíţ i specifickým sloţením publika. Během několika století působila v Teplicích celá řada významných hudebních těles, institucí a organizací, které zvláště po druhé světové válce prošly mnohdy překotným vývojem a zajímavými změnami. Samozřejmě není moţné se podrobně zabývat všemi tělesy a hudebními událostmi, zaměřím se pouze na několik nejvýznamnějších. Pokusím se v archívech a knihovnách vyhledat materiály přibliţující vývoj především těch institucí, které dodnes ve městě působí. Kromě konzervatoře bych se především chtěla věnovat Severočeské filharmonii Teplice, která svou vzrůstající úroveň v posledních letech dokazuje i na mnoha zahraničních zájezdech. Zaměřím se na pořádání festivalu Ludwiga van Beethovena, který přispívá k vysoké kulturní úrovni nejen samotného města, ale celého regionu a který zároveň dává prostor a příleţitost k prezentaci hudebníků, kteří v našem městě působí a v neposlední řadě věnuji kapitolu dnes jiţ zaniklému operetnímu souboru.
* Při sběru materiálů ke své práci jsem se od počátku potýkala s nedostatkem informací. Díky Bohumilu Plevkovi, který se hudební historii Teplic svědomitě věnoval do 80. let minulého století máme dochovány cenné informace, které by jiţ dnes nebylo moţné dohledat. Např. jím sestavený Almanach Hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena mapuje prvních 20 ročníků festivalu. Bohuţel v ţádné instituci (Regionální knihovna Teplice, Knihovna regionálního muzea Teplice, Státní okresní archiv Teplice) nejsou dochované festivalové broţury, programy nebo jiné informace o dalších ročnících. Přehledná koncertní činnost byla i součástí teplických novin Revue Teplice, které přestaly být vydávány po roce 1990. Proto jsem nemohla hlouběji proniknout do programové dramaturgie a z ní vytvořit např. přehled nejhranějších skladeb apod. Zabývám se tedy prvními deseti a posledními šesti ročníky, jelikoţ od 40. ročníku byl festival značně pozměněn. Zdroje k 1
posledním šesti festivalům mi poskytla Severočeská filharmonie Teplice, jenţ je od roku 1998 organizátorem festivalu a jenţ si od tohoto roku materiály ukládá. Podobný problém mě provázel i u kapitoly věnované Krušnohorskému divadlu. Divadelní archiv byl ztracen při likvidaci stálé operetní scény a ve Státním okresním archivu v Teplicích jsou uloţeny pouze torza záznamů. Čerpala jsem tedy z Plevkovi publikace Cesty 1945 – 1985, Krušnohorské divadlo Teplice a z novinových článků převáţně Deníku Směr. V kapitole věnované Severočeské filharmonii Teplice vycházím především ze tří prací, které byly vydány k jubilejním rokům tělesa: 30 let severočeského symfonického orchestru, nositele vyznamenání za vynikající práci od Petara Zapletala, 40 let SČSO Bohumila Plevky a Severočeská filharmonie, historie a současnost od současného ředitele SČF Romana Dietze a Lenky Přibylové. Při sběru dat o teplické konzervatoři mě velmi překvapilo, ţe podávání výročních zpráv je ze zákona povinné aţ od roku 1995 a tudíţ daná instituce nedisponuje relevantními materiály do tohoto roku. Cenné informace mi v osobním rozhovoru poskytl Jaromír Broţ, který se významně zaslouţil o zaloţení školy.
2
2. Stručné nastínění hudebního života Teplic České lázně byly od nepaměti pulsujícím střediskem kulturního, především hudebního ţivota. Podobně jako lázeňská léčba procházela i původně zemědělská obec Teplice jistým vývojem. Hudební a duchovní atmosféra zde měla v 16. století převáţně český charakter. To nám dokazují i česky psaný kancionál (1560) a graduál (1566), jeţ nechalo opatřit literátské bratrstvo působící při kostele sv. Jana Křtitele.1 V průběhu 16. století, konkrétně po roce 1561, kdy v Praze vyšla tiskem báseň Tomáše Mitise O lázních teplických,2 začalo docházet k rozvoji lázeňství a s přibývajícími návštěvami význačných lázeňských hostů vzrůstala ţivotní úroveň obyvatel. Rozvíjející se lázeňský ţivot s sebou přinášel i intenzivnější kulturní a společenské dění. Šlechtické druţiny, které do teplických lázní přijíţděly, byly mnohdy doprovázeny hudebníky. Samozřejmostí letní sezóny se brzy staly koncerty saských dvorních umělců a také plesy. Nedílnou součástí společenského ţivota se od roku 1751 stalo i divadlo, které pro potřeby šlechtické rodiny a jejich hostů nechal v budově zámku vystavět kurfiřtský rod Clary-Aldringenů.3 V roce 1787 se panství ujal Jan Nepomuk Clary-Aldringen, vzdělaný a osvícenský šlechtic s novodobými estetickými a filozofickými názory. Podnikavý majitel se snaţil do Teplic nalákat co nejvíce návštěvníků a měl zájem na tom, aby divadlo slouţilo i širší veřejnosti. Proto nechal v roce 1789 přistavět k západnímu křídlu zámku samostatné divadlo nazvané Dům komedií.4 Značnou změnou prošla i zámecká zahrada, jeţ vlivem nových estetických ideálů prošla proměnou z původní barokní zahrady s okrasnými záhony, fontánami a bludišti na typ anglického parku. Významného postavení se teplickým lázním dostalo na konci 18. století, kdy se císařovna Marie Terezie, soupeřící s pruským králem Fridrichem Wilhelmem III., jenţ byl dlouhá léta kaţdoročním hostem lázní, dohodla na ochraně Teplic, Karlových Varů, lázní Warmbrunnu v Sasku a Landeggu ve Slezsku s tím, ţe se zde mohou léčit vojáci obou znepřátelených stran.5 Teplice tak jiţ v 18. století patřily k velmi oblíbeným lázním, ale největšího rozkvětu dosáhly v první polovině 19. století, kdy nejen ve smyslu společenském a kulturním, ale především hudebním byly nazývány „salónem Evropy“. Návštěvy významné evropské šlechty velmi přitahovaly hudebníky, kteří se sem jezdili nejen léčit, ale především ukazovat své umění a ucházet se o přízeň mocných. Navštěvovaly je takové umělecké persony jako Ludwig van Beethoven, Fryderyk Chopin, Carl Maria von Weber, 1 2 3 4 5
Plevka, Bohumil: Severočeské hudební kapitoly (Severografia, Most, 1983). Historie města Teplice [online] 2010 [cit. 10. 5. 2010] Http: www. teplice. cz/cz/mesto/historie/dejiny-mesta/. Plevka, Bohumil: Severočeské hudební kapitoly (Severografia, Most, 1983). Tamtéţ. Historie města Teplice [online] 2010 [cit. 10. 5. 2010] http: www. teplice. cz/cz/mesto/historie/dejiny-mesta/.
3
Václav Jan Tomášek, Ferenc Liszt. Hned z kraje století zde na lesní roh koncertoval Jan Václav Stich-Punto, později návštěvníky oslnil houslista Josef Slavík, ze zahraničních muzikantů např. Pablo de Sarasate, Anton Rubinštejn, Eugen Ysaye a mnoho dalších.6 Nejvýznamnějším představitelem hudebního ţivota byla ovšem lázeňská kapela. Ta zajišťovala pravidelnou promenádní a kolonádní hudbu od samého počátku 19. století. Často byla rozdělena na skupiny a hrála na dvou místech současně. Toto uskupení 15–20 hudebníků pořádalo koncerty nevalné kvality a stále častěji se setkávalo s veřejnou kritikou. O růst umělecké úrovně lázeňské hudby měl značný zájem teplický starosta Josef Matyáš Wolfram, který byl zároveň hudebníkem, skladatelem a dirigentem, a jenţ se roku 1828 významně zasadil o vytvoření stálé hudební společnosti, tzv. Bademusikgesellschaft v čele s ředitelem a dirigentem Josephem Rohnem. K stoupající úrovni tělesa nesporně přispěli i absolventi praţské konzervatoře, kteří se v této době stávali členy orchestru. Dobové rozdělení města na relativně samostatné městské části Teplice a Šanov (z němemckého originálu „Teplitz-Schönau“), ve kterých se uplatňovaly dva samostatně působící orchestry, způsobovalo hudebníkům značné finanční problémy. Zásadní zvrat nastal roku 1838, kdy zemské prezidium navrhlo litoměřickému krajskému úřadu změny v řízení, obsazení a financování hudební společnosti. Rozhodnutím litoměřického hejtmanství vznikl jediný orchestr, v němţ se spojilo dvacet dva členů teplického a deset členů orchestru působícího v Šanově. Ředitelem a kapelníkem nově vzniklého tělesa byl jmenován Karl Schmit. Tímto rozhodnutím je moţné klást oficiální vznik profesionálního teplického orchestru do roku 1838.7 V roce 1874 pak vznikla nová divadelní budova a při ní byl zaloţen stálý operní soubor, jenţ zajišťoval provozování opery po celý rok.8
6 Plevka, Bohumil: Severočeské hudební kapitoly (Severografia, Most, 1983). 7 Dietz, Roman – Přibylová, Lenka: Severočeská filharmonie Teplice. Historie a současnost (Teplice, 2008). 8 Kovář, Pavel: Konfrontace (Revue Teplice, 1985, č. 10, s. 19).
4
3. Severočeská filharmonie Teplice 3. 1 Zřízení Městského lázeňského orchestru Jak jsem jiţ zmínila v úvodní kapitole, hlavním představitelem teplického hudebního ţivota 19. a první poloviny 20. století byla lázeňská kapela, která působila velmi aktivně a všestranně. V době lázeňské sezóny hrála několikrát denně na promenádách a kolonádě. Účinkovala na plesech a při církevních svátcích. Poté, kdy získala oficiální statut a stala se městskou lázeňskou kapelou, její úroveň stoupala a byla početně rozšiřována. Od roku 1874, kdy převzala i funkci divadelního orchestru, začala za účasti vynikajících hostujících sólistů a dirigentů uvádět i samostatné koncerty váţné hudby.9 V roce 1948 zahájil lázeňský orchestr novou kapitolu své existence. Z iniciativy významné osobnosti teplického hudebního ţivota, klavíristy, skladatele a ředitele hudební školy Aloise Sarauera a dirigenta a učitele Miloše Sedmidubského, bylo 6. února 1948 na plenární schůzi Městského národního výboru v Teplicích schváleno zřízení Městského lázeňského orchestru. Na první rok provozu byla vyčleněna částka 3 285 000 Kčs. Na 21. února byly vypsány první konkurzy. Konkurzní komisi vytvořili zakladatelé nového orchestru Alois Sarauer, Miloš Sedmidubský a významní představitelé tehdejší české kultury Václav Holzknecht, Václav Smetáček a Emanuel Kaucký.10 Vzhledem k poválečnému odsunu německých obyvatel došlo v Teplicích a jejich okolí k nedostatku kvalitních hudebníků. Převáţná část přihlášených uchazečů pocházela ze zrušeného lázeňského orchestru v Mariánských Lázních a z řad posluchačů praţské konzervatoře. Prvním dirigentem byl zvolen Miloš Sedmidubský, druhým Josef Vyskočil a uměleckým poradcem Alois Sarauer.11 Sedmidubský setrval na svém postu velmi krátce a poté byl na dva měsíce vystřídán Bohušem Slezákem. Pod jeho taktovkou se 25. dubna 1948 uskutečnil první koncert. Na programu zazněla předehra k opeře Prodaná nevěsta (B.Smetana), Slovanský tanec č. 8 a 16 (A. Dvořák), Fantasie z opery Bajazzo (R. Leoncavallo) a Egyptský balet (A. Luigini). Druhou část koncertu řídil Josef Vyskočil a orchestr přednesl Polonézu z opery Eugen Oněgin (P. I. Čajkovskij), Píseň lásky (J. Suk), suitu z baletu Hloupý Honza (O. Nedbal) a předehru k opeře Vilém Tell (G. Rossini). Na doporučení umělecké komise, kterou si vyţádalo vedení orchestru, byl na post
9 Dietz, Roman – Přibylová, Lenka: Severočeská filharmonie Teplice. Historie a současnost (Teplice, 2008). 10 Tamtéţ. 11 Plevka, Bohumil: 40 let SČSO (Teplice, 1988).
5
šéfdirigenta 1. června 1948 přijat absolvent praţské konzervatoře Josef Hrnčíř, od kterého se očekávala stabilní práce s orchestrem. Josef Hrnčíř však v Teplicích setrval pouze necelý rok a odešel do Plzeňského rozhlasového orchestru. I přes značně nestabilní podmínky, orchestru např. chyběla odpovídající zkušebna a technické vybavení, uskutečnil Městský lázeňský orchestr během prvního roku 180 koncertů. O uměleckých úmyslech tohoto tělesa vypovídá i jeho přejmenování na Městský symfonický orchestr Teplice koncem roku 1948.12
3. 2 Miloslav Bervíd 1949–1956 1. ledna 1949 byl na místo šéfdirigenta jmenován Miloslav Bervíd, absolvent praţské konzervatoře a posluchač Václava Talicha. Jeho hlavním úkolem bylo přebudovat orchestr na symfonické těleso, které bude schopné zvládat náročný symfonický program a svou uměleckou úrovní se vyrovná velkým konkurenčním symfonickým orchestrům.13 Jiţ 8. a 9. ledna 1949 orchestr uskutečnil své první vystoupení mimo Teplice. Sukovu scénickou hudbu k Zeyerově hře Radúz a Mahulena uvedl v Litvínově. 24. ledna se v Mostě představil s Dvořákovými Slovanskými tanci a 3. března koncertoval v Litoměřicích. To, ţe se Miloslavu Bervídovi dařilo orchestr konsolidovat, dokazuje i koncert uskutečněný 10. dubna 1949, na jehoţ programu zazněly poněkud obtíţnější symfonické kusy: Pjotr Iljič Čajkovskij – Romeo a Julie (ouvertura-fantasie, Pjotr Iljič Čajkovskij – Klavírní koncert b moll a Alexander Borodin – Symfonie h moll. 9. května 1949 pod názvem Krajský oblastní symfonický orchestr uvedl Smetanovu Mou vlast. Další změna názvu nastala po třech měsících, kdy se zřizovatelem orchestru stal Krajský národní výbor. Od srpna 1949 se těleso na necelé dva roky prezentovalo pod jménem Krušnohorská filharmonie.14 Počet orchestrálních hráčů se neustále zvyšoval a koncem roku 1949 dosáhlo těleso 50 členů a získalo druhého dirigenta – Miroslava Lebedu. V roce 1951 byl orchestr zařazen mezi státní symfonické orchestry a název pozměněn na Krušnohorský symfonický orchestr. Téhoţ roku je Miloslav Bervíd dosazen i do funkce ředitele a orchestr poprvé vyjíţdí za hranice Ústeckého kraje. Koncertuje v Pardubicích, Náchodě, Hradci Králové a v Praze. Významným počinem Miloslava Bervída bylo zaloţení abonentních koncertů, které byly rozděleny do dvou řad, z nichţ první vţdy 12 Dietz, Roman – Přibylová, Lenka: Severočeská filharmonie Teplice. Historie a současnost (Teplice, 2008). Plevka, Bohumil: 40 let SČSO (Teplice, 1988). Zapletar, Petar: 30 let severočeského symfonického orchestru, nositele vyznamenání za vynikající práci (Teplice, 1977). 13 Plevka, Bohumil: 40 let SČSO (Teplice, 1988). 14 Dietz, Roman – Přibylová, Lenka: Severočeská filharmonie Teplice. Historie a současnost (Teplice, 2008).
6
dirigoval šéfdirigent, druhou jeho zástupce. Kromě klasických symfonických koncertů realizují symfonikové výchovné koncerty pro školní mládeţ a tzv. tematické koncerty, na kterých často spolupracovali populární praţští herci. 18. června 1953 byl např. uveden koncert s podtitulem Večer Jaroslava Haška, na němţ účinkoval herec František Filipovský.15 V létě roku 1953 opustil místo druhého dirigenta Miroslav Lebeda a na jeho post nastoupil Josef Daniel. Po osmi letech (v říjnu 1956) ukončil Miloslav Bervíd spolupráci s Krušnohorským symfonickým orchestrem a odešel do Městského lázeňského orchestru v Mariánských lázních.16
3. 3 Bohumil Berka 1956–1972 Po odchodu Miloslava Bervída stanul v čele orchestru v roce 1956 Bohumil Berka, jenţ byl absolvent praţské konzervatoře a měl bohaté dirigentské zkušenosti z osmiletého působení v Moravské filharmonii Olomouc.17 Dosavadní uměleckou činnost orchestru Bohumil Berka stále rozšiřoval. Nově koncipoval výchovné koncerty pro školy, které byly nyní rozděleny podle závaţnosti programu a obsahovaly průvodní výklad. Velmi kladně byly posluchači přijímány koncerty s průvodnímy slovy Mirko Očadlíka, Miroslava Barvíka a Václava Hozknechta, se kterými Berka spolupracoval. V koncertní sezóně 1956/57 byl orchestr značně vytíţen. Odehrál padesát školních a deset abonentních koncertů a čtyřicet repríz na zájezdech. Zároveň se v letní sezóně konalo osm koncertů týdně. 12. srpna 1957 se uskutečnilo první zahraniční hostování do saské Pirny a byla navázána spolupráce se Staatliches Kulturorchester Pirna, se kterým se kaţdoročně pořádaly výměnné koncerty v saských městech aţ do roku 1983. V říjnu 1957 odešel do Ostravské filharmonie druhý dirigent Josef Daniel a jeho místo dočasně převzali jako stálí hosté dirigenti Alois Klíma, František Stupka a Zdeněk Košler. Během dalšího působení Bohumila Berky se pak v orchestru vystřídalo několik druhých dirigentů. V letech 1958–1963 to byli Boris Masopust, Milivoj Uzelac, Josef Svoboda a Martin Turnovský. 1. listopadu 1963 vystřídal Martina Turnovského Libor Pešek, pod jehoţ taktovkou hrál orchestr celých šest let.18 V roce 1960 získal orchestr opět nový název, tentokrát byl přejmenován na Severočeský symfonický orchestr (SČSO). V roce 1961 byl post koncertního mistra houslí obsazen bývalým 15 Tamtéţ. 16 Dietz, Roman – Přibylová, Lenka: Severočeská filharmonie Teplice. Historie a současnost (Teplice, 2008). Plevka, Bohumil: 40 let SČSO (Teplice, 1988). 17 Dietz, Roman – Přibylová, Lenka: Severočeská filharmonie Teplice. Historie a současnost (Teplice, 2008). Plevka, Bohumil: 40 let SČSO (Teplice, 1988). 18 Dietz, Roman – Přibylová, Lenka: Severočeská filharmonie Teplice. Historie a současnost (Teplice, 2008).
7
členem České filharmonie, vynikajícím instrumentalistou Karlem Šroubkem. Vzhledem k uvolňující se politické atmosféře v 60. letech účinkoval orchestr v církevních prostorách v Litoměřicích, Oseku, Ústí nad Labem a Varnsdorfu. Byly pořádány netradiční koncerty, např. 27. května 1967 byla na rybníku teplické zámecké zahrady provedena Händelova Vodní hudba. Po odchodu Libora Peška (1969) nastoupil na jeho místo Vladimír Válek. Za působení posledních tří zmíněných druhých dirigentů (M. Turnovského, L. Peška a V. Válka) bylo kromě běţného klasického a romantického repertoáru uvedeno mnoho náročných děl autorů 20. století, např. díla Gustava Mahlera, Maurice Ravela, Igora Stravinského, Arthura Honeggera, Paula Hindemitha, zazněla i Vokální symfonie Vladimíra Sommera ad. V šedesátých letech se orchestru dostalo prvních veřejných uznání. V roce 1962 získal Krajskou cenu za umění 1. stupně, Cenu města Teplic, a v roce 1968 obdrţel od tehdejšího prezidenta Ludvíka Svobody státní vyznamenání „Za vynikající práci“. Na počátku sedmdesátých let nastaly vlivem normalizace ve vedení SČSO organizační změny. V roce 1970 byl Bohumil Berka odvolán z funkce ředitele a 30. července 1971 zrušen pracovní poměr s Vladimírem Válkem. Bohumil Berka však ve funkci druhého dirigenta s orchestrem spolupracoval dalších třináct let.19
3. 4 Jaroslav Soukup 1972–1989 V říjnu 1972 byl na místo ředitele a hlavního dirigenta jmenován ţák Václava Talicha Jaroslav Soukup, který své dirigentské zkušenosti získal ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, v Armádním uměleckém souboru v Praze a v Západočeském symfonickém orchestru v Mariánských Lázních. Prvním přínosem Jaroslava Soukupa bylo rozšíření orchestru na více neţ sedmdesát hráčů a vytvoření kulturní instituce, která se skládala nejen z orchestrálních muzikantů, ale i ze sólistů a komorních hráčů, jako byli klavírista Jan Novotný, houslista Boris Monoszon, Panochovo kvarteto, Kocianovo kvarteto a Nové praţské trio a která byla schopna poskytnout posluchačům symfonické i komorní koncerty na vysoké úrovni.20 V roce 1973 Jaroslav Soukup prosadil rozsáhlou rekonstrukci barokní budovy Zahradního a plesového domu, který byl sídlem Severočeského symfonického orchestru.21 Zahradní plesový dům
19 Dietz, Roman – Přibylová, Lenka: Severočeská filharmonie Teplice. Historie a současnost (Teplice, 2008). Plevka, Bohumil: 40 let SČSO (Teplice, 1988). 20 Plevka, Bohumil: 40 let SČSO (Teplice, 1988). 21 Tamtéţ.
8
byl postaven na konci 18. století panstvem Clary-Aldringenů a jiţ podle názvu je patrné, ţe slouţil k většině společenských událostí ve městě.22 Severočeskému symfonickému orchestru byl poskytnut jiţ v roce 1960 a muzikanti zde konečně získali potřebné zázemí, především zkušebnu a prostory pro administrativu. Do té doby hudebníci zkoušeli v budově dnešního Státního okresního archivu a na koncerty se přesouvali do teplického divadla, kde ovšem sídlil a aktivně působil operetní soubor. Zrekonstruovaná budova orchestru byla opět uvedena do provozu 2. března 1979, avšak problematika chybějícího, odpovídajícího hudebního sálu vyřešena nebyla.23 Sál Krušnohorského divadla byl velmi vytíţen vzhledem k působení operetního souboru s vlastním divadelním orchestrem, baletem a sólisty. Navíc byl jiţ pro tak velké filharmonické těleso nevyhovující po stránce provozní i akustické. Proto přišel Jaroslav Soukup s myšlenkou vybudovat v Teplicích koncertní sál po všech stránkách odpovídající moderním poţadavkům. Díky Soukupovým výborným organizačním schopnostem a plné podpoře politického vedení akceptovaly krajské orgány jeho návrh a v roce 1979 byla zahájena výstavba podle projektu Karla Hubáčka. Dům kultury byl situován do centra města, kde tvoří s nově vybudovanou 177 dlouhou prosklenou kolonádou od akademického architekta Otakara Binara spojnici mezi náměstím a divadlem.24 Koncertní sál Domu kultury má kapacitu 549 míst s pevnými, stupňovitě uspořádanými sedadly. Disponuje varhanami s vynikajícím zvukem, moderním osvětlením a prostorným jevištěm, které pojme 120 členný orchestr, 100 členný sbor a v popředí zůstává dostatek prostoru i pro taneční soubor. Vnitřní stěny jsou obloţeny dřevěnými deskami s rezonanční nebo odrazovou funkcí, kterými lze manipulovat a dosáhnout tak nejlepšího akustického výsledku. Kromě jednoho z nejlepších sálů v republice získala filharmonie v Domě kultury i prostory pro technické a nástrojové vybavení, kanceláře pro administrativu a multifunkční estrádní sál. Dům kultury byl slavnostně otevřen 5. listopadu 1986 Smetanovou Mou Vlastí.25 Od 1. července 1979 vystupoval orchestr pod názvem Severočeská státní filharmonie Teplice (SČSF). Kromě abonentních, letních kolonádních a výchovných koncertů pořádaných nejen na území kraje, natočila v prostorách duchcovského, veltruského a teplického zámku několik symfonických koncertů pro Československou televizi.26 V roce 1983 dostala SČSF moţnost poprvé ve své historii koncertovat v západní Evropě. Na
22 23 24 25
Plevka, Bohumil: Severočeské hudební kapitoly (Severografia, Most, 1983). Dietz, Roman – Přibylová, Lenka: Severočeská filharmonie Teplice. Historie a současnost (Teplice, 2008). Bartošková, Věra: Dar teplické kultuře (Revue Teplice, 1985, č. 7, s. 10). Bartošková, Věra: Dar teplické kultuře (Revue Teplice, 1985, č. 7, s. 10). Akustika hudebních prostorů v České republice (Akademie múzických umění, Praha, 2008). 26 Dietz, Roman – Přibylová, Lenka: Severočeská filharmonie Teplice. Historie a současnost (Teplice, 2008).
9
třítýdenním turné po Španělsku se představila s Dvořákovými Slovanskými tanci a Novosvětskou symfonií, dále pak s díly Rossiniho, Brahmse, Čajkovského, Webera a dalších. O dva roky později přijala opakované pozvání a na devíti koncertech, které byly dramaturgicky orientované především na hudbu českou a ruskou, zazněla díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Pjotra Iljiče Čajkovského.27 Koncem roku 1985 odešel po třicetileté soustavné práci s orchestrem Bohumil Berka z funkce druhého dirigenta. Na jeho místo nastoupil čerstvý absolvent Akademie múzických umění v Praze Jan Štván. Od května do srpna 1986 koncertovala polovina filharmoniků na Sardinii a Sicílii a polovina plnila „kolonádní“ provoz v Teplicích. Následující letní sezóna byla řešena stejným způsobem. V červnu 1989 se filharmonie představila rakouskému publiku ve Zlatém sále Musikvereinu. I přes povinné odevzdávání pasů v průběhu zájezdů zůstalo v emigraci několik hudebníků. Při poznávání kapitalistických zemí zaznamenávali muzikanti pravdivé informace ze západních mediálních zdrojů a měli moţnost tvořit si objektivní názor na politickou situaci konce osmdesátých let. Od 13. listopadu 1989 se filharmonici aktivně podíleli na ekologických demonstracích a 18. listopadu se při hostování v Liberci dozvěděli o událostech 17. listopadu v Praze. 20. listopadu i přes varování a výhruţky odmítli zkoušku a jako většina kulturních institucí přijali výzvu České filharmonie a vstoupili do stávky. Na abonentním koncertě 23. listopadu nezazněl naplánovaný program, ale před zcela zaplněným hledištěm byla zahrána česká hymna a Smetanova Vltava. Za účasti studentů, přímých účastníků událostí na Národní třídě v Praze, a praţských herců se po koncertě rozvinula debata. Podobné koncerty se uskutečnily ještě 30. listopadu a 7. prosince a zúčastnili se jich např. Petr Čepek, Karel Roden, Ivana Chýlková, Eliška Balzerová, Jiří Cízler a další.28 Na výroční schůzi ROH (24. listopadu) za účasti členů i vedení orchestru byl Jaroslav Soukup vyzván k rezignaci. Na místo šéfdirigenta rezignoval, ale ve funkci ředitele zůstal aţ do dubna 1990. I přes poctivou práci a značné zásluhy ve prospěch orchestru se stal Jaroslav Soukup obětí sametové revoluce. Paradoxně právě tyto kulturní instituce, jenţ se jako jedny z prvních podílely na změnách v naší zemi, jsou dnes brány jako ekonomická přítěţ rozpočtů.29
27 Tamtéţ. 28 Tamtéţ. 29 Koukal, Pavel: Dirigent (Revue Teplice, 1989, č. 8, s. 13). Dietz, Roman – Přibylová, Lenka: Severočeská filharmonie Teplice. Historie a současnost (Teplice, 2008). Plevka, Bohumil: 40 let SČSO (Teplice, 1988).
10
3. 5 Jan Štván 1989–1991 Od prosince 1989 zastával funkci šéfdirigenta Jan Štván, který do té doby působil ve funkci druhého dirigenta. Jan Štván vystudoval praţskou AMU u Václava Neumanna, dále ve svém studiu pokračoval u Genadije Rozhdestwenského v Sieně a u Helmutha Rillinga ve Stuttgartu a v USA. Administrativní činnost byla převedena do rukou dosavadního kontrabasisty Petra Macka, jenţ měl zkušenosti v oblasti managementu. V červnu 1990 nastoupil na místo druhého dirigenta Jiří Kubík a v říjnu téhoţ roku byl na základě řádného konkurzu přijat do funkce ředitele orchestru Tomáš Ondráček. Koncertní činnost pokračovala ještě nějaký čas podle naplánovaných a nasmlouvaných programů z předlistopadového období. V roce 1990 se nově zvolený ředitel snaţil o obnovení spolupráce s městy, kde dříve filharmonie účinkovala. Zpočátku se dařilo zájezdy domlouvat a orchestr vystoupil v Lounech, Litoměřicích, Ţatci, Mostu, Karlových Varech, Novém Boru a Praze. Postupem času přestala mít divadla o hostování filharmonie zájem a v roce 1991 hrál orchestr kromě Teplic pouze jednou v Ústí nad Labem a dvakrát v Praze. Naopak management vyuţil moţnosti koncertovat v zahraničí a v červnu 1991 byly uskutečněny zájezdy do Itálie a v červenci do Švýcarska.30
3. 6 Tomáš Koutník 1991–1997 V říjnu 1991 bylo místo šéfdirigenta nabídnuto Tomáši Koutníkovi. S vidinou zvýšení umělecké úrovně orchestru byl Tomáš Koutník vybrán pro svou bohatou dirigentskou zkušenost. Koutník je absolventem praţské AMU v oborech dirigování a hra na violoncello, po studiích působil jako dirigent v Symfonickém orchestru v Bratislavě, poté v Sukově komorním orchestru v Praze, v Janáčkově filharmonii Ostrava a v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu v Praze. Po odchodu ředitele filharmonie Tomáše Ondráčka na konci roku 1991 získal Koutník i tuto funkci. Jeho několikaleté zkušenosti se na orchestru brzy projevily v umělecké kvalitě i ve zvýšené návštěvnosti abonentních koncertů. Filharmonie se pod jeho taktovkou představila na interpretační soutěţi Praţského jara, koncertovala v tuzemských městech (Plzeň, Hradec Králové, Nelahozeves, Liberec) a zvýšil se počet zahraničních zájezdů. V srpnu 1992 se uskutečnily dva koncerty v Itálii a od září do prosince deset v SRN. Byla navázána spolupráce s pěveckými sbory z německých měst Quakenbrücku, Ludwigsburgu a Ulmu. V témţe roce došlo díky reorganizaci státní správy k převedení orchestru opět pod správu 30 Dietz, Roman – Přibylová, Lenka: Severočeská filharmonie Teplice. Historie a současnost (Teplice, 2008).
11
města Teplice. Název orchestru byl změněn na Severočeská filharmonie Teplice. Kvůli nedostatku finančních prostředků byl sníţen počet uměleckých zaměstnanců a bylo zrušeno místo druhého dirigenta. V září 1994 byla započata spolupráce s ústeckým univerzitním sborem Chorea Academica se sbormistrem Josefem Říhou, jejímţ výsledkem bylo natočení České mše vánoční od Jakuba Jana Ryby na CD. Sólové party nazpívali sólisté Jarmila Mrkusová, Věra Páchová, Jaroslav Mrázek a Jiří Kleker. V letech 1994–1996 natočila SČF v rámci projektu k 200. výročí narození Franze Schuberta čtyři CD se všemi jeho symfoniemi. Další, nevšední a pro filharmonii první projekt tohoto druhu se uskutečnil během roku 1997. Severočeská filharmonie společně s německo – luţickosrbským lidovým divadlem z Budyšína a německými sólisty operních scén nastudovala operu Dmitrije Kabalevského Colas Breugnon. Opera zazněla pod vedením českého dirigenta Karla Noska a byla devětkrát reprízována.31
3. 7 Charles Olivieri-Munroe 1997–2010 Po odchodu Tomáše Koutníka v létě 1997 nastoupil na místo šéfdirigenta čerstvý absolvent Janáčkovy akademie múzických umění v Brně Charles Olivieri-Munroe. Tento původem Kanaďan vystudoval Královskou hudební konzervatoř a Univerzitu v Torontu. Po promoci roku 1992 získal stipendia od Ontario Arts Council a pokračoval ve studiu dirigování u Otakara Trhlíka v Brně, u Jiřího Bělohlávka v Praze a u Rudolfa Baumgartnera v Luzernu. Teplickým posluchačům se Olivieri-Munroe představil 16. října 1997 na zahajovacím abonentním koncertě s díly Leonarda Bernsteina, Samuela Barbera a George Gershwina. Svým temperamentem a skvělým vedením orchestru, který pod jeho taktovkou dosáhl vynikajících výkonů, si okamţitě získal přízeň publika. Inovační dramaturgií do které zařadil významné světové umělce a která byla zaměřena na široké spektrum posluchačů záhy dosáhl několikanásobného zvýšení počtu abonentních návštěvníků. Na jaře roku 1998 účinkovala filharmonie na koncertním turné ve Španělsku, na podzim v Německu a v dubnu následujícího roku přijala nabídku na měsíční koncertování v Deutsches Theater v Mnichově s Verdiho operou Nabucco pod vedením italského dirigenta Eralda Salmierima. V červenci téhoţ roku vyvrcholila spolupráce s monackou princeznou a klavíristkou, jenţ se představila i teplickému publiku, koncertem v Monte Carlu. 1. října 2000 byl Radou města Teplic jmenován do funkce ředitele filharmonie Roman Dietz. Jeho prvním počinem bylo vybudování nového managementu, který měl v první řadě za úkol 31 Tamtéţ.
12
navázat nové kontakty s tuzemskými i zahraničními agenturami, protoţe zájezdová činnost začínala stagnovat. Vinou ekonomických změn se náklady na provoz orchestru kaţdý rok zvyšovaly a aby mohlo těleso fungovat jako doposud, bylo nutné přesvědčit zřizovatele orchestru, město Teplice, o významu a větší finanční podpoře, a také získat sponzory. V roce 2001 uzavřela filharmonie smlouvu o spolupráci s reklamní společností Propag, která je i marketingovým partnerem Fotbalového klubu Teplice, a stala se tak výjimečným propojením sportu a kultury. Po téměř roční pauze získala SČF opět moţnost koncertovat na zahraničních turné. Během roku 2002 uskutečnili filharmonikové 120 koncertů z toho 37 v zahraničí. Mezi zajímavé projekty patří zájezd do španělské Valencie, kde byly ve futuristickém centru pro více neţ 15 000 posluchačů provedeny Planety od Gustava Holsta, koncert s názvem Rockestra, kde zazněly skladby skupin Pink Floyd, Deep Purple, Queen, ABBA a dalších, nebo turné po Německu s egyptským klavíristou Waelem Faroukem a za řízení šéfdirigenta Káhirské filharmonie Ahmeda el Saedina. Nejen, ţe pro filharmoniky přinesly tyto netradiční projekty příjemnou repertoárovou změnu, ale podařilo se jimi i stabilizovat finanční situaci a dosáhnout 36% ekonomické samostatnosti. Téměř padesát let se orchestr stará o hudební vzdělání mladých posluchačů klasickými školními koncerty. V říjnu 2002 rozšířila filharmonie tuto činnost o projekt s názvem Jonáš a Melicharová na koncertě, na kterém spolupracovala s Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou. Uvedla jej také v Teplicích, Ústí nad Labem, Chomutově, Litoměřicích a Děčíně. V roce 2003 uskutečnila filharmonie koncerty v Basileji, Paříţi, Lyonu, Marseille, Toulouse, Nice, Mnichově, Kolíně nad Rýnem a dalších městech pro agenturu Art Concerts Mnichov. Často účinkovala v praţském Rudolfinu nebo ve Smetanově síni Obecního domu a pravidelně doprovázela houslistu Pavla Šporcla po celé České republice. Díky pestré dramaturgii koncertních sezón a zařazováním stále náročnějších děl roste kvalita orchestrálního tělesa a počty abonentů se kaţdým rokem zvyšují. V roce 2004 byl orchestr neuvěřitelně vytíţen. Uskutečnil 142 koncertů, z toho 52 v zahraničí a trţby za vlastní výkony se vyšplhaly na 9, 5 milionu korun. V porovnání s rokem 2000, kdy bylo uvedeno 88 koncertů (10 v zahraničí) a výdělek za vlastní koncerty 3,6 milionu je patrné, ţe vzrůstající aktivita orchestru je řízena správným směrem. Mezi významné projekty v roce 2004 patří půlnoční koncert z 30. dubna na 1. května na praţském Vyšehradě, kde se filharmonie účastnila oslav vstupu České republiky do Evropské unie. 1. května uvedla v Praze v kostele sv. Antonína Dvořákovo Te Deum. V témţe roce dochází i k velké reorganizaci Hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena, jeţ Severočeská filharmonie 13
pořádá. Na jeho závěrečném koncertě 24. června zazněla premiéra Symfonie č. 1 „Písně o samotách“ od současného skladatele Vladimíra Franze, která byla napsaná na objednávku právě pro SČF. Další premiérou, o níţ se Severočeská filharmonie zaslouţila, bylo dílo Josefa Vejvody Novelty Concerto, jehoţ sólistou byl Pavel Šporcl a dirigentem Tomáš Koutník. Velkým záţitkem se pro teplické publikum stal také zahajovací koncert 42. ročníku Hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena v roce 2006, kdy přijal pozvání světoznámý violoncellista Misha Maisky a se svými dětmi Saschou a Lilly přednesl Beethovenův Trojkoncert pro housle, violoncello a klavír. V roce 2007 byl orchestr pozván k uvedení samostatného koncertu v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Praţské jaro. Pod názvem Shakespeare v hudbě zazněla 29. května v prţském Rudolfinu díla Antonína Dvořáka, Václava Trojana, Ericha Wolfganga Korngolda a Sergeje Sergejeviče Prokofjeva. Od letní lázeňské sezóny 2007 nehraje těleso pouze odpolední kolonádní a večerní koncerty jak tomu bylo doposud několik desítek let. Vedení orchestru přijalo nabídku šéfdirigenta orchestru Městského divadla opery a baletu v Ústí nad Labem Norberta Baxy a filharmonie kaţdoročně spolupracuje na projektu Evropské hudební akademie. V rámci festivalu dochází k dirigentským a pěveckým workshopům, k pořádání koncertů v šanovské Mušli, v Domě kultury nebo operní představení v Krušnohorském divadle. Lázeňští hosté a obyvatelé Teplic mají daleko větší výběr kulturního vyţití. Severočeská filharmonie Teplice je dosud jediným profesionálním symfonickým tělesem v regionu severních Čech a reprezentuje nejen město Teplice, ale i Ústecký kraj a celou Českou Republiku
na
zahraničních
zájezdech.32
32 Dietz, Roman – Přibylová, Lenka: Severočeská filharmonie Teplice. Historie a současnost (Teplice, 2008).
14
4. Hudební festival Ludwiga van Beethovena V bohaté kulturní tradici Teplic vystupuje hudební ţivot na nejpřednějším místě. Významní hudebníci přijíţděli do Teplic buď jako umělci nabízející své umění společensky vysoce postaveným osobnostem, které si u termálních pramenů zlepšovaly své zdraví, nebo jako samotní pacienti. Mezi těmi, kteří se přijeli do Teplic léčit, byl i Ludwig van Beethoven. Jelikoţ nedoslýchavost, kterou skladatel trpěl, byla povaţována za chorobu revmatického původu, byly mu doporučeny teplické lázně, jeţ byly proslulé úspěšnou léčebnou tradicí. Na základě doporučení zavítal Beethoven do Teplic poprvé v roce 1811, roku 1812 svou léčebnou kůru opakoval. Pracoval zde na 7. a 8. symfonii a do období, kdy pobýval v Teplicích je datován i jeho dopis „nesmrtelné milence“.33 Právě v Teplicích získal řadu uměleckých a společenských známostí. V zámecké zahradě došlo k jeho známému setkání s Johannem Wolfgangem Goethem. Hudební festival vznikl na počest skladatelových návštěv a kaţdoročně připomíná jeho pobyt. Počátky Hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena sahají do poloviny 50. let. V prostorách nádvoří teplického zámku se v letních měsících konaly večerní koncerty. V rámci těchto letních koncertů byly v roce 1956 provedeny všechny Beethovenovy symfonie a zámecké nádvoří bylo po skladateli pojmenováno. První ročník festivalu se oficiálně konal aţ v roce 1964 pod názvem Dny Ludwiga van Beethovena. V roce 1966 došlo k přejmenování na Hudební festival Ludwiga van Beethovena. Název byl mírně pozměněn ještě v roce 1975, a to na Podzimní hudební festival, a v roce 1976 pouze na Hudební festival. V průběhu pětačtyřiceti let se podoba festivalu výrazně změnila. Od počátku konání organizovalo festival Kulturní a společenské středisko města Teplice pod záštitou Městského národního výboru. V průběhu prvních deseti let se dramaturgický plán ustálil na pěti koncertech v rozmezí čtrnácti dní na přelomu září a října. Z počátku byly do programu zařazovány převáţně díla Ludviga van Beethovena a jeho současníků. Festivalové koncerty byly pořádány převáţně v Teplicích a přilehlých městech (Duchcov, Osek, Dubí). V roce 1982 byl festivalu navrácen původní název. Od roku 1999 je organizátorem Severočeská filharmonie Teplice. Podstatné změny v jeho organizaci nastaly v roce 2004 v jubilejním 40. ročníku. Termín konání byl přesenut na přelom května a června a počet koncertů se rozšířil na 17 v 10 městech Ústeckého kraje. V současné době je průměrně pořádáno 20 koncertů z nichţ některé dokonce za hranicemi Ústeckého regionu (Jablonec nad Nisou). Velkou měrou se na rozšiřování festivalu podílejí starostové a primátoři měst, kteří o konání koncertů v jejich obcích jeví zájem a často se podílejí i na jejich financování. Pořadatelé se kaţdoročně snaţí vytvořit takový dramaturgický program, aby byl umělecky náročný, pestrý a přitom posluchačsky přitaţlivý. 33 Plevka, Bohumil: Beethoven v Teplicích 1811 a 1812 (Teplice, 1964).
15
Zaznívají tu díla veškerých slohových období. Pravidelně zvou na teplické pódium některého světově známého umělce (Misha Maisky, Sharon Kam), který účinkuje se Severočskou filharmonií. Tím tak napomáhají ke zviditelnění filharmonie a samozřejmě i města Teplice. V následujícím přehledu se věnuji pouze prvním deseti a posledním šesti festivalovým ročníkům, čímţ chci poukázat na vývoj dramaturgie a rozsahu festivalu.
4. 1 I. ročník –1964 První ročník festivalu se konal ve dnech 5. června - 12. června roku 1964 pod názvem Dny Ludwiga van Beethovena. Obsahoval tři koncerty, které repertoárově vycházely především z děl oslavovaného skladatele. K příleţitosti festivalu vydal Krajský výbor Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí v Ústí nad Labem studii Bohumila Plevky Beethoven v Teplicích 1811, 1812. Zasedáním Beethovenovy společnosti v rokokovém sále teplického zámku byl festival slavnostně zahájen. Zasedání se účastnili představitelé města a členové společnosti. Zazněly zde dva referáty, první s názvem O společenském významu Beethovena díla a druhý na téma Beethoven a Teplice. Poté byla v prostorách muzea slavnostně otevřena Pamětní síň Ludwiga van Beethovena. Na prvním festivalovém koncertě uvedl Severočeský symfonický orchestr Beethovenovou 1. symfonii C dur pod vedením Bohumila Berky a 9. symfonii d moll, ve které spoluúčinkoval Český pěvecký sbor. Sólových partů Ódy na radost se ujali členové dráţďanské opery Ruth Burgardtová (soprán) a Fridrich Hölzke (tenor), sólistka České filharmonie Věra Soukupová (mezzosoprán) a basista Národního divadla v Praze Eduard Haken. Druhého festivalového koncertu se zhostil teplický rodák František Maxián (1907-1971), který na svém klavírním recitálu v sále muzea uvedl následující Beethovenova klavírní díla: 7 bagatel pro klavír, op. 33, Sonátu d moll, op. 31 a Sonátu cis moll, op. 27, Měsíční svit. První ročník Dnů Ludwiga van Beethovena vyvrcholil závěrečným koncertem Severočeského symfonického orchestru pod taktovkou Libora Peška. Po Händelově Vodní hudbě zazněl Beethovenův 1. klavírní koncer C dur v podání japonské sólistky Mayeko Muroi. Koncert byl uzavřen 7. symfonií A dur, kterou Beethoven skládal právě při pobytu v Teplicích.34
4. 2 II. ročník – 1965 14. června 1965 byl koncertem Severočeského symfonického orchestru zahájen druhý ročník Dnů Ludwiga van Beethovena. Orchestr byl řízen hostujícím švédským dirigentem Carlem 34 Plevka, Bohumil: Almanach Hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena Teplice 1964-1984 (Teplice, 1984).
16
Thorwaldem Hesselem a uvedl dílo švédského skladatele Johana Helmicha Romana. Beethovenův houslový koncert přednesl sólista Stanislav Srp a v poslední části zahajovacího koncertu posluchači vyslechli Symfonii č. 3 Es dur zvanou Eroica. K problematickému tématu komu byl určen dopis tzv. nesmrtelné milence, který autor (Ludwig van Beethoven) napsal v době svého druhého léčebného pobytu v Teplicích 6. a 7. července 1812 byla vydána redakcí okresních novin Směr publikace Bohumila Plevky Beethovenův dopis nesmrtelné milence. Druhý festivalový koncert se uskutečnil 24. června na kterém se v Beethovenových komorních dílech představilo České trio ve sloţení A. Plocek, J. Hála a S. Večtomov. 2. července byl festival zakončen Beethovenovým 5. klavírním koncertem Es dur v němţ se sólového partu ujal Stanislav Knor a 5. symfonií c moll tzv. Osudovou. Severočeský symfonický orchestr řídil jako host Martin Turnovský. Za účasti představitelů města, lázní, Beethovenovy společnosti a novinářů byla 20. června odhalena pamětní deska na domě Zlatá harfa v Lázeňské ulici čp. 75, v němţ byl Beethoven ubytován od 4. srpna do 18. září 1811. Pamětní desku zhotovil akademický sochař Vincenc Havel.35
4. 3 III. ročník – 1966 Pod novým názvem Hudební festival Ludwiga van Beethovena byly ve dnech od 10. června do 1. července provedeny v Teplicích a Duchcově čtyři festivalové koncerty a dva doprovodné programy. Město Duchcov nebylo pro rozšíření festivalu zvoleno náhodně. Z duchcovské rodové větve pocházel Ferdinand Arnošt Valdštejn, který se významně zasadil o přijetí mladého Ludwiga van Beethovena na místo dvorního varhaníka na kurfiřtském dvoře v Bonnu a posléze mu byla umoţněna cesta do Vídně. Beethoven mu za danou pomoc věnoval Klavírní sonátu op. 53 později označenou jako Valdštejnská. V Duchcovském parku byla v rámci festivalu 15. června odhalena Beethovenova busta a slavnostní večer byl dovršen recitálem Františka Raucha obsahující klavírní skladby Ludwiga van Beethovena a Fryderyka Chopina. Na zahajovacím koncertě (10. 6.) o jehoţ program se tradičně postaral Severočeský symfonický orchestr tentokrát řízený Georgem Singerem zazněl 5. klavírní koncert Es dur, 7. symfonie A dur (L. van Beethoven) a symfonická báseň Ference Liszta Prometheus. Za osobní přítomnosti vídeňského skladatele Manfreda J. Nedbala a autora Ronda pro orchestr, jenţ zaznělo jako úvodní skladba na dalším festivalovém koncertě 20. 6. měli posluchači
35 Tamtéţ.
17
moţnost vyslechnout ještě 4. Beethovenův klavírní koncert G dur v podání klavíristy Zdeňka Hnáta a 8. symfonii F dur téhoţ skladatele. Festivalovým obohacením byla přednáška Václava Holzknechta zabývající se problematikou interpetace Beethovenových skladeb. Na závěrečném koncertě (1. 7. ) zazněl ryze beethovenovský repertoár: 2. symfonie D dur, Romance pro housle a orchestr G dur a F dur a 5. symfonie c moll v podání Dráţďanské filharmonie s šéfdirigentem Horstem Förstrem. Sólové části přednesl koncertní mistr Waltr Hartwich. Dráţďanská filharmonie se stala prvním zahraničním tělesem, jenţ koncertovalo v rámci tohoto festivalu. V rámci festivalu byla vydána studie Beethoven a Goethe věnující se osobnímu setkání umělců v Teplicích. V tomto roce vydalo město Duchcov publikaci Beethoven a Duchcov. Autorem obou děl je Bohumil Plevka.36
4. 4 IV. ročník – 1967 Čtvrtý ročník festivalu se nesl v duchu autorova jubilea. Na slavnostním zahájení v rokokovém sále zámku bylo připomenuto 140. výročí skladatelovy smrti a poté večer pokračoval hudebně literárním programem. V rámci festivalu byl vydán programový almanach obsahující informace k jednotlivým pořadům, pojednání o beethovenovských památkách v Teplicích a Duchcově a studii o Beethovenově vztahu k severním Čechám. Dne 19. 6. uvedl Severočeský symfonický orchestr s hostujícím dirigentem Gerhardem Rolfem Bauerem Beethovenovy předehry Král Štěpán a Trosky athénské, které skladatel komponoval při pobytu v Teplicích roku 1811. Turecká klavíristka Idil Biretová přednesla 2. klavírní koncert B dur a 7. symfonií A dur byl zahajovací koncert uzavřen. V sále teplického zámku zazněl 21. června recitál japonské klavíristky Meico Miyazavy, která uvedla Beethovenovy sonáty Appasionata, Měsíční svit a Valdštejská. Operní soubor plzeňského Divadla J. K. Tyla přednesl pod taktovkou zaslouţilého umělce Bohumíra Lišky jedinou Beethovenovu operu Fidelio. Opera byla posluchači velmi kladně přijata a stala se nejúspěšnějším pořadem tohoto festivalu. V úvodu závěrečného festivalového koncertu zaznělo Orchestrální trio D dur Jana Václava Antonína Stamice v podání Severočeského symfonického orchestru, který řídil šéfdirigent košického rozhlasového orchestru Jan Šefl. Dále koncert pokračoval beethovenským repertoárem 6.
36 Tamtéţ.
18
symfonií F dur a 5. klavírním koncertem Es dur.37
4. 5 V. ročník – 1968 Pátý ročník festivalu se značně odlišoval od ročníků předešlých. V první řadě byl kvůli vysokému počtu kulturních akcí v jarních měsících přesunut do podzimního období a stal se úvodem k následující koncertní sezóně. Další změny zasáhly samotný program festivalu, který byl ochuzen o doprovodné festivalové akce. Nebyla vydána publikace, neuskutečnila se ţádná přednáška a především zazněly pouze dva koncerty. Na zahajovacím večeru konaném 4. října vystoupil Severočeský symfonický orchestr s italským dirigentem Eliem Boncompagni a přednesl tři Beethovenova díla: předehru Egmont, Houslový koncert D dur (sólista-Bruno Bělčík) a 5. symfonii c moll. Dostatečnou náhradu za skromný festivalový program přinesl koncert 25. října, který dopřál posluchačům nevšední hudební záţitek. Severočeským orchestrem a Českým pěveckým sborem za řízení Eduarda Fischera byla provedena v Oseckém klášteře Beethovenova Missa solemnis. Sólové party přednesli členové Národního divadla Jaroslava Vymazalová, Jan Hlavsa, Dalibor Jedlička a sólistka Českého pěveckého sboru Marie Mrázová. Koncert shlédlo přes 1200 posluchačů a získal velký ohlas.38
4. 6 VI. ročník – 1969 Ve dnech od 5. září do 16. října se v rámci festivalu konalo sedm pořadů, z toho dva v Duchcově a jeden v Oseku. Slavnostní zahajovací koncert poprvé přednesl hostující orchestr, jímţ byl Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK s šéfdirigentem Václavem Smetáčkem. V první části koncertu byla uvedena Beethovenova předehra Egmont a 2. klavírní koncert, kde sólový part přednesl Zdeněk Hnát. Dvořákova 8. symfonie, Anglická zazněla v druhé půli večera. Oproti ostatním ročníkům festivalu, byl tento velmi bohatý na koncerty komorní hudby. Záhřebské kvarteto uvedlo v sále teplického zámku čtyři komorní koncerty skládající se z Beethovenových kvartetů. Komorní duo Nora Grumlíková (housle) a Jaroslav Kolář (klavír) předneslo v zámeckém sále v Duchcově Beethovenovy sonáty. Klavírní sonáty zazněly i v podání německého klavíristy Heinricha Berga a České trio se představilo v duchcovském zámku ve sloţení J. Páleníček, I. Štraus a S. Večtomov. Československý komorní orchestr měli posluchači moţnost vyslechnout 10. října v teplickém divadle. V jeho podání zazněla Sinfonia C dur od Františka Xavera Richtera, Sinfonia B dur Jiřího Antonína Bendy, Beethovenův 1. klavírní koncert, jehoţ 37 Tamtéţ. 38 Tamtéţ.
19
sólistou byl Kjel Baekkelund z Norska a koncert pro orchestr Luboše Fischera. Závěrečný festivalový koncert se uskutečnil v oseckém klášteře a poskytl publiku nevšední beethovenovský program ve kterém byly uvedeny árie Ah! perfido, Fantasie c moll pro klavír, sbor a orchestr a Mše C dur. Koncert přednesl Severočeský symfonický orchestr v čele s Bohumilem Berkou, Český pěvecký sbor pod vedením Josefa Veselky a sólisté Eva Zikmundová, Marie Mrázová, Miroslav Švejda a Jaroslav Horáček. Klavírní sólo zahrál Ilja Hurník.39
4. 7 VII. ročník – 1970 Rok 1970 byl jubilejním ročníkem 200. výročí narození Ludwiga van Beethovena. Oslavné programy v ČSSR probíhaly v průběhu celého roku. Jednou z akcí, kterou připravila Beethovenova společnost pro své členy, byl autokarový zájezd po místech spjatých s Beethovenovými pobyty v českých zemích. Účastníci podnikli na začátku července pětidenní cestu ze Slovenska do Hradce u Opavy a odtud přijeli do Teplic. Zde se setkali s teplickými představiteli kultury, učinili prohlídku města, lázní a míst spojených se skladatelovým pobytem. Poté odjeli do Duchcova a Karových Varů. Díky jubilejním oslavám získal i festival slavnostnější ráz. Ve Smetanově síni Krušnohorského divadla byla 14. září otevřena výstava Beethoven v portrétech současníků, která byla první na toto téma v ČSSR. Na zahájení festivalu přijali pozvání významní představitelé české kulturní scény např. rektorka AMU Marie Budíková-Jeremiášová, ředitel praţské konzervatoře Václav Holzknecht, vedoucí hudebního oddělení Národního muzea v Praze E. Hradecký a další. Na prvním festivalovém koncertě (18. září) se pod taktovkou Jiřího Waldhanse představila Státní filharmonie Brno a ve svém programu uvedla předehru Leonora III., Beethovenův 5. klavírní koncert Es dur v podání Františka Raucha a 7. symfonii A dur téhoţ skladatele. Festival pokračoval recitálem z Beethovenova klavírního díla uskutečněný v duchcovském zámku italským klavíristou Emiliem Riboliem (23. září), komorním koncertem (30. září) berlínského Beethovenova tria ve sloţení A. Webersinke, M. Scherzer, K. H. Schröter a koncertem Severočeského symfonického orchestru (7. října) s hostujícím dirigentem Boguslavem Madeyem a francouzskou houslistkou Janine Andrade. Hudebně literární pásmo nazvané Ţivot Beethovenův si hosté vyslechli v sále lázeňského domu v Dubí (14. října) a program byl doplněn skladatelovými díly, které zahrálo Trio Severočeského symfonického orchestru. 21. října uvedlo Státní divadlo Zdeňka Nejedlého z Ústí nad Labem jedinou Beethovenovu
39 Tamtéţ.
20
operu Fidelio v nastudování reţiséra Norberta Snítila a šéfa opery Františka Vajnara. Publikace Bohumila Plevky s názvem Teplické skladby Ludwiga van Beethovena byla vydána k příleţitosti festivalu v Beethovenově jubilejním roce.40
4. 8 VIII. ročník – 1971 VIII. ročník festivalu začal 24. září vernisáţí výstavy nazvané Ţeny kolem Beethovena. Výstava představila portréty ţen, které ovlivnily skladatelův ţivot a tvorbu. Navštěvníci si mohli prohlédnout podobizny Beethovenovi matky, přítelkyň, ţákyň i milenek. Téhoţ dne večer následoval první koncert, na kterém zazněl program ryze beethovenovský: předehra Leonora III., 7. symfonie a 3. klavírní koncert v podání Symfonického orchestru československého rozhlasu v Praze za řízení Aloise Klímy. Sólový part v klavírním koncertu přednesla Valentina Kameníková. Na komorním koncertě v sále duchcovského zámku zazněly 29. 9. Beethovenovy sonáty v podání violoncellisty Edmunda Kurtze z Velké Británie a s klavírním doprovodem Jiřího Hubičky. 3.10. se teplickému publiku představil soubor ze Státní filharmonie lotyšské SSR Riţský komorní orchestr bez dirigenta a uvedl díla Giovanni Battisti Pergolesiho, Johanna Sebastiana Bacha, Dmitrije Dmitrijeviče Šostakoviče a Michaila Michajloviče Ippolitova-Ivanova. Na třetím komorním koncertě (5. 10.) vystoupila polská houslistka Wanda Wikomirská, která za klavírního doprovodu Alfréda Holečka zahrála díla Beethovena, Bacha, Szymanovského a Ravela. Sérii komorních koncertů tohoto festivalového ročníku uzavřel recitál klavíristy N. Karse (8. 10.) uskutečněný v prostorách lázeňského domu v Dubí. Festival byl zakončen 12. října programem z díla Ludwiga van Beethovena a Ference Liszta. Pod taktovkou bulharského dirigenta Wesselina Garvanova zahrál Severočeský symfonický orchestr Beethovenovu 8. symfonii. Ve druhé půli večera zazněl Lisztův 1. klavírní koncert, který přednesla maďarská sólistka Gabriela Tormová.41
4. 9 IX. ročník – 1972 V teplickém zámeckém parku, nedaleko hlavní promenády , kde došlo v roce 1812 ke slavnému setkání Ludwiga van Beethovena a Johanna Wolfganga Goetha s císařskou rodinou byl 20. září zahájen IX. ročník festivalu odhalením Beethovenovy busty. Autorem plastiky je teplický akademický sochař Václav Kyselka. Téhoţ dne se na zahajovacím koncertě představil Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK s dirigentem Rayem Rosenkranzem (USA) a polským houslistou Krzysztofem Jakowiczem. V první polovině večera zazněl Beethovenův Houslový 40 Tamtéţ. 41 Tamtéţ.
21
koncert D dur, ve druhé jeho 7. symfonie. O týden později (27. 9.) se uskutečnil první ze tří komorních koncertů. V sále duchcovského zámku zazněly Beethovenovy sonáty pro violoncello a klavír v podání Josefa Chuchra a Alfréda Holečka. 28. 9. si v malém sále Krušnohorského divadla posluchači vyslechli skladby Jiřího Pauera, Ludwiga van Beethovena a Franze Schuberta v interpretaci Smetanova kvarteta (J. Novák, L. Kostelecký, M. Škampa, A. Kohout) a 11. 10. se v lázních v Dubí uskutečnil recitál klavíristy Pavla Štěpána. Program posledního festivalového koncertu se vztahoval k 140. výročí úmrtí Johanna Wolfganga Goetha a nabídl obecenstvu Beethovenovu hudbu ke Goethově tragédii Egmont. Provedení se zhostil Severočeský symfonický orchestr pod taktovkou polského dirigenta Jerzy Katlewicze. Monology z dramatu přednesl Milan Friedl a písně Klárky zazpívala Olga Jiránková.42
4. 10 X. ročník – 1974 Vzhledem k tomu, ţe rok 1973 byl jediným rokem, kdy se festival neuskutečnil, desátý jubilejní ročník spadá aţ do roku 1974. Výroční zahajovací koncert uvedla Slovenská flharmonie za řízení Ladislava Slováka. Do programu, na kterém zazněla 7. symfonie Antonína Dvořáka a 4. klavírní koncert Ludwiga van Beethovena přednesený Ivanem Moravcem, byla zařazena Hrdinská balada Dezidera Kardoše, jelikoţ byl koncert zakomponován do oslav 30. výročí Slovenského národního povstání. Tři Beethovenovy smyčcové kvartety zazněly v teplickém divadle 25. 9. v podání Kvarteta hlavního města Prahy (B. Novotný, K. Přibyl, L. Malý, J. Širc). Další komorní koncert zazněl v sále Dubských lázních 2. 10. Klavírista Ilja Hurník přednesl skladby Ludwiga van Beethovena, Maurice Ravela a svou vlastní Sonatinu. České noneto, které se na festivalu představilo poprvé, uzavřelo cyklus komorních koncertů 9. 10. díly Bohuslava Martinů, Pavla Bořkovce a Ludwiga van Beethovena. Po předehře Leonora III zakončil Severočeský symfonický orchestr v čele s Jaroslavem Soukupem a Praţský filharmonický sbor s Josefem Veselkou jubilejní festivalový ročník 9. symfonií s Ódou na radost. Sólových partů se ujali M. Machotková, L. Márová, O. Spisara a J. Horáček.43
4. 11 XXXX. ročník – 2004 Jubilejní 40. ročník festivalu přinesl značné změny v dramaturgii, termínu konání a počtu
42 Tamtéţ. 43 Tamtéţ.
22
měst, ve kterých byl pořádán. Festivalová komise odsouhlasila přenesení termínu festivalu z přelomu září a října na přelom května a června tak, jak byl festival pořádán v jeho prvních čtyřech ročnících. Tento termín lépe zapadá do celkového hudebního ţivota Teplic. Navazuje na končící abonentní sezónu Severočeské filharmonie a bezprostředně předchází Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích. Díky podpoře Magistrátu města Teplice a Ústeckého kraje byly festivalové koncerty pořádány po celém území Ústeckého regionu v rozmezí jednoho měsíce. Počet koncertů se z ustálených pěti zvýšil na šestnáct. Do programu bylo zařazeno jedno operní představení, čtyři symfonické koncerty, přednáška, recitál s besedou a deset komorních koncertů. 27. 5. 2004 byl festival zahájen Dvořákovým Te Deum a Beethovenovou Symfonií č. 9 d moll. Provedení se tradičně zhostila Severočeská filharmonie Teplice ve spolupráci s Praţským komorním sborem a Choreou academicou, smíšeným pěveckým sborem UJEP v Ústí nad Labem. Sólové části koncertu přednesli hosté Magdaléna Hajóssyová (soprán), Erika Šporerová (alt), Leo Marian Vodička (tenor) a Miloslav Podskalský (bas). Zahajovací koncert byl řízen šéfdirigentem Severočeské filharmonie Charlesem Olivieri-Munroe a posluchači ho vyslechli v koncertním sále Domu kultury v Teplicích. Následující den nabídl festivalový program v Lázeňském domě Beethoven recitál slovenské sopranistky Magdalény Hajóssyové a jejích posluchaček Stanislavy Imriškové a Ľuby Dutkové z HAMU v Praze. Za klavírního doprovodu Marcela Javorčeka zazněly árie od Benedetta Marcella, Giuseppe Giordaniho, Giacoma Mayerbeera, Antonína Dvořáka, Giuseppe Verdiho, Bedřicha Smetany a dalších. Recitál se konal ve spolupráci s Regionálnou Obcí Slovákov v Tepliciach.44 Do festivalové dramaturgie bylo zapojeno Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem, kde byla 15. 6. uvedena premiéra opery Don Giovanni od Wolfganga Amadea Mozarta pod taktovkou Norberta Baxy a regionální knihovna v Teplicích, v níţ vědecká pracovnice z Beethovenhausu v Bonnu přednášela na téma Ludwig van Beethoven v současném světě a jeho vztah k Čechám. Komorních koncertů bylo uvedeno deset v různých městech Ústeckého kraje, převáţně v zámeckých nebo církevních prostorách (Teplice, Klášterec nad Ohří, Jezeří, Velké Březno, Děčín, Osek, Litoměřice, Chomutov). Z domácích komorních souborů přijali pozvání Nové praţské collegium, Quarteto con flauti, Filharmonické kvarteto Praha, Violové kvarteto České filharmonie, České noneto, Ensemble Messiaen a Kaprálová kvartet, zahraničním hostem byla Camerata musica „Jean Baptiste Loeillet“45 z Berlína. Zazněla díla Antonia Vivaldiho, Georga Fridricha Händela, Jeana Baptisty Loeilla, Wolfganga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena, Franze Schuberta, 44 Regionálna Obec Slovákov v Tepliciach je organizace sdruţující občany slovenské a české národnosti. Prostřednictvím prezentace slovenské kultury, historie a významných osobností se snaţí pěstovat novodobou vzájemnost Čechů a Slováků. Organizuje kulturní, společenské a vzdělávací akce. 45 Jean Baptiste Loeillet (1680–1730), vlámský flétnista a clavecinista. V roce 1702 odešel do Paříţe a poté do Londýna. V komorních skladbách vycházel především z půdorysu kontrastně řazených vět sonaty da chiesa. Skládal převáţně flétnový repertoár.
23
Dmitrije Šostakoviče, Otomara Kvěcha a dalších. Beethovenův Trojkoncert C dur a Dvořákova Symfonie č. 9 e moll byly uvedeny na druhém symfonickém koncertu tohoto ročníku a zazněly v Městském divadle v Mostě v podání Symfonického orchestru Českého rozhlasu Praha a sólistů Bon-Jiu Koo (housle), Young-Chang Cho (violoncello) z Jiţní Korey a klavíristy Jana Simona. Český komorní orchestr Praha, flétnista Robert Stallman (USA), flétnistka Isabelle Chapuis (Francie) a harfenistka Kateřina Englichová vystoupili s převáţně mozartovským programem na třetím symfonickém koncertu, tentokrát v Chomutově. Andante a Rondo G dur pro flétnu a orchestr, Koncert č. 5 C dur pro flétnu, harfu a orchestr, Sinfoniu concertante D dur pro dvě sólové flétny a orchestr a Dvořákovu Serenádu E dur řídil dirigent Ondřej Kukal. Festival byl ukončen Beethovenovým Koncertem pro housle a orchestr D dur v podání korejského houslisty Hyuk Joo Kwuna a světovou premiérou Symfonie č. 1 „Písně o samotách“ současného skladatele Vladimíra Franze.46
4. 12 XXXXI. ročník – 2005 Na zahajovacím koncertě 41. ročníku festivalu zazněla jediná Beethovenova opera Fidelio, uvedená v poloscénickém provedení v koncertním sále Domu kultury. Severočeská filharmonie spolu s Praţským komorním sborem a sólisty Annou Ryan, Tomášem Krejčíkem, Richardem Novákem, Danielou Strakovou, Pavlem Kamasem, Janem Hladíkem a Tomášem Kořínkem vystupovali pod taktovkou hostujícího dirigenta Pavla Šnajdra. Na patnácti komorních koncertech se představily soubory: Trio Cantabile, Epoque quartet, Stamicovo kvarteto, Slovenské komorní trio, Praga Camerata, Ludwig piano quartet, Heroldovo kvarteto, Künův dětský sbor, Beethoven trio Ravensburg a další. V rámci festivalu byla Severočeským divadlem opery a baletu Ústí nad Labem provedena opera Tosca (G. Puccini) a na třech symfonických koncertech zazněly skladby: Koncert pro hoboj F dur Františka Kramáře, Busoniho Concertino pro klarinet, Beethovenův Trojkoncert C dur, Koncertantní symfonie Es dur, Koncert pro flétnu a harfu (W. A. Mozart), Symfonie e moll (F. Mendelsson-Bartholdy), Adagio pro smyčce (S. Barber), Kubánská předehra, Rhapsody in Blue, Porgy a Bess – předehra a vybrané písně (G. Gershwin).47
4. 13 XXXXII. ročník – 2006 Nevšední záţitek si odnesli posluchači ze zahajovacího koncertu XXXXII. ročníku Festivalu Ludwiga van Beethovena. Po dlouhém jednání mohli festivaloví organizátoři nabídnout teplickému publiku skutečně světově proslulého interpreta. První poloviny večera se zhostila Severočeská 46 Dietz, Roman: Hudební festival Ludwiga van Beethovena 40. ročník, festivalová broţura (Teplice, 2004). 47 Dietz, Roman: Hudební festival Ludwiga van Beethovena 41. ročník, festivalová broţura (Teplice, 2005).
24
filharmonie pod vedením Charlese Olivieri-Monroe se Symfonií č. 4 f moll Pjotra Iljiče Čajkovského a v druhé části koncertu se představil jeden z nejlepších violoncellistů Mischa Maisky se svými dětmi Saschou a Lily. Společně zahráli Trojkoncert C dur pro klavír, housle a violoncello od Ludwiga van Beethovena. V tomto seskupení byl jejich teplický koncert premiérový. O druhý festivalový program se postaralo Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem. Pod taktovkou dirigenta Norberta Baxy zazněla opera Giusseppe Verdiho Rigoletto. Na třetím koncertě se v domě kultury v Teplicích představil orchestr působící při škole Hayes school of Music (USA), který je sloţen z profesorů, jeţ vedou nástrojové skupiny, a studentů školy. V jejich podání zaznělo Svěcení domu (L. van Beethoven), předehra k opeře Kouzelná flétna a Symfonie č. 1 Es dur (W. A. Mozart), a od Aarona Coplanda pak díla Quiet City a Eight Poems of Emily Dickinson. Následovala série čtrnácti komorních koncertů, na kterých se představily soubory Nové Praţákovo kvarteto, Praţské violoncellové trio, Ensemble Martinů, Epoque quartet, České noneto, Quartetto Telemann, Chamber music Connection, Trio 75 a další. V obsazení komorních souborů stále častěji spatřujeme jména absolventů teplické konzervatoře. V tomto roce působila v rámci Ensemble Martinů klavíristka Markéta Janáčková, absolventka třídy Miloslava Mikuly, v Novém Praţákovu kvartetu se představil violoncellista Josef Praţák, v samostatném pořadu vystoupila absolventka Evy Ševčíkové, flétnistka Lucie Čistecká. Festival uzavřela Severočeská filharmonie Teplice Beethovenovým Koncertem pro klavír a orchestr č. 5 Es dur zvaným Císařským, jehoţ sólového partu se ujal vynikající americký klavírista James Dick, a Schumannovou 3. symfonií Es dur, Rýnskou.48
4. 14 XXXXIII. ročník – 2007 Po třiačtyřicáté přivítala Severočeská filharmonie své posluchače na zahajovacím koncertě festivalu Ludviga van Beethovena 24. května 2007. Program byl ovšem sestaven z ryze „nebeethovenovských“ děl. Zazněla svita Sen noci svatojánské (Václav Trojan), Othello (Antonín Dvořák), Mnoho povyku pro nic (Erich Wolfgang Korngold) a výběr ze svity z opery Romeo a Julie (Sergej Prokofjev). O druhý symfonický koncert se opět postarala Severočeská filharmonie se sólisty Štěpánkou Heřmánkovou (soprán), Milanem Vlčkem (tenor), Radkem Krejčím (baryton), Davidem Szendiuchem (bas) a sborem Liderkranz Bettringen. Společně provedli kantátu Stvoření od Josepha Haydna. V průběhu šestnácti komorních koncertů vystoupily v Teplicích a přilehlém okolí soubory Praţský ţesťový soubor, Trio Cantabile, Collegium Musa Pragensis, Zwiebelovo kvarteto, Apollon kvartet, SoliDeo, Gentlemen Singers, Trio Amadeus, Quartetto con flauto a další.
48 Dietz, Roman: Hudební festival Ludwiga van Beethovena 42. ročník, festivalová broţura (Teplice, 2006).
25
Festival byl zakončen Dvořákovým Te Deum a Beethovenovou 9. symfonií.49
4. 15 XXXXIV. ročník – 2008 Tento festivalový ročník byl bohatý na symfonické koncerty, kterých bylo uvedeno šest. Na prvním z nich byl festival zahájen Missou Solemnis (L. van Beethoven) v podání Severočeské filharmonie a Praţského filharmonického sboru. Následoval komorní koncert v sále sanatoria Beethoven, na němţ vystoupilo Epoque quartet s programem: Adagio a fuga (František Xaver Richter), Smyčcový kvartet f moll (L. van Beethoven) a smyčcový kvartet „Shofarot“ (Sylvie Bodorová). Po koncertě následovala beseda se skladatelkou poslední skladby o jejím vztahu ke Slovensku a osobních kompozičních záměrech. Na druhém symfonickém koncertě opět provedeném v Domě kultury v Teplicích se se Severočeskou filharmonií představil klavírista Federico Gianello a pod řízením pěti mladých nadějných dirigentů, kteří se v průběhu večera vystřídali (Frédéric Tschumi, Azat Maksutov, Cornelius During, Kiril Stankow, Nikolai Petersen), zazněly skladby Egmont (L. van Beethoven), Moře (C. Debussy) a Koncert pro klavír d moll (J. Brahms). V pořadí třetí orchestrální koncert zazněl aţ v Jablonci nad Nisou a o jeho program (J. Brahms: Akademická slavnostní předehra c moll, J. Sibelius: Finlandia, E. Grieg: Peer Gynt – svita č. 1, E. Elgar: Enigma Variations) se postaral Leicester Symphony Orchestra z Velké Británie. Zbývající tři se odehrály opět v Teplicích a z toho čtvrtý byl v řízení orchestru organizován stejně jako druhý. Nathan Brock, Francesc Pratt, Leo McFall, Chris Younghoon Kim a Droujelub Yanakiew se podělili o dirigování v Beethovenově Symfonii D dur a Brahmsově Symfonii c moll. Na posledních dvou vystoupili pro publikum přitaţliví zahraniční hosté jako houslistka Jung-Yoon Yang, houslový soubor Magical Strings of Youth sloţený z hráčů ve věkovém rozpětí od 4 do 17 let a světoznámá klarinetistka Sharon Kam. I na čtrnácti komorních koncertech účinkovali velmi známí umělci např: Josef Suk, Jan Simon, Jiří Bárta, Hanny Schmid Wyss, Trio d'archi di Praga, Gamavilla Quartet a další.50
4. 16 XXXXV. ročník – 2009 45. festivalový ročník byl orámován dvěma koncerty, na kterých měli posluchači moţnost slyšet umělce světového jména. Na zahajovacím koncertě se představili sólisté La Scaly Annamaria Popescu, Fulvio Oberto a Giovanni Guagliardo. V doprovodu Severočeské filharmonie Teplice a pod vedením jejího šéfdirigenta zazněly árie z děl Wolfganga Amadea Mozarta, Michaila Ivanoviče Glinky, Giuseppe Verdiho, Pjotra Iljiče Čajkovského, Georga Bizeta, Giacoma Pucciniho, Leonarda 49 Dietz, Roman: Hudební festival Ludwiga van Beethovena 43. ročník, festivalová broţura (Teplice, 2007). 50 Dietz, Roman: Hudební festival Ludwiga van Beethovena 44. ročník, festivalová broţura (Teplice, 2008).
26
Bernsteina, Riccarda Cocciante a Luca Plamondona. Na závěrečném vystoupil houslista Shlomo Mintz s Houslovým koncertem e moll Felixe Mendelssona-Bartoldyho a v druhé části koncertu oddirigoval Pastorální symfonii F dur Ludwiga van Beethovena. Na zbývajících šestnácti koncertech se představili např. klavírista James Dick, Kateryna Tereshchenko, Trio Amadeus, Dechové kvinteto Praţské komorní filharmonie, harfenistka Jana Boušková, houslista Tomáš Jamník, Škampovo kvarteto, Verner Collegium, Klavírní kvarteto Českých filharmoniků a další. Jistě pro teplické publikum zajímavým a ne zcela běţným koncertem byl Večer českého a slovenského melodramu, na němţ vystoupila Eva Elsnerová, Bořivoj Navrátil a Miroslav Sekera a na kterém uvedli melodramy Vodník (Z. Fibich / K. J. Erben), Lesná panna (M. Moyzes / L. Podjavorinská) a Balada česká (O. Ostrčil / J. Neruda).51
51 Dietz, Roman: Hudební festival Ludwiga van Beethovena 45. ročník, festivalová broţura (Teplice, 2009).
27
5. Konzervatoř Teplice Převáţná část hudebníků působících v Teplicích před druhou světovou válkou byli sudetští Němci. Odsunem německy mluvících obyvatel po druhé světové válce nedisponoval severočeský kraj větším počtem kvalitních muzikantů. Do obnoveného teplického symfonického orchestru přišli hráči převáţně ze zrušeného lázeňského orchestru v Mariánských lázních a divadelní těleso tehdejšího Divadla severu získalo osmdesát umělců z divadla v Českých Budějovicích. Příchozími muzikanty se sice situace stabilizovala, ale problematická otázka nedostatku kvalifikovaných umělců vyřešena nebyla. V šedesátých letech probíhal průzkum na lidových školách umění o počtu aprobovaných učitelů. Výsledkem bylo zjištění, ţe „...závaţným problémem na lidových školách umění je zajištění aprobovaných učitelů, kterými jsou absolventi konzervatoří. Ve školním roce 1966/67 působilo na lidových školách umění v kraji 357 interních a 67 externích učitelů, z toho 382 učitelů hudebního oboru (330 interních), 23 pro výtvarný, 11 pro literárně dramatický a 8 pro taneční směr. V nejvíce zastoupeném hudebním oboru bylo ze 382 učitelů 106 nekvalifikovaných, z nich pak 21 si doplňovalo kvalifikaci studiem při zaměstnání. S nárokem na důchod vyučovalo 58 učitelů, z toho 32 kvalifikovaných. Perspektivně do roku 1975 přibude s nárokem na důchod dalších 20% učitelů“.52 To znamená, ţe téměř jedna třetina kantorů nedisponovala potřebným vzděláním. Velkým nedostatkem, jenţ by tuto situaci mohl řešit, byla absence školského zařízení v oblasti severních Čech, které by aprobované muzikanty produkovalo. Od roku 1964 působil ve funkci krajského školského inspektora Jaromír Broţ, který byl iniciátorem výzkumu a v roce 1966 zahájil osobní jednání na Ministerstvu školství s návrhem řešit kritickou situaci. Po zpočátku negativních odpovědích získal roku 1970 svolení k zaloţení konzervatoře. Po talentových zkouškách bylo přijato třicet studentů na denní studium a pro velký zájem bylo otevřeno i studium při zaměstnání s padesáti přijatými posluchači.53 Konzervatoř započala svou činnost 1. 9. 1971. V prvních dvou letech byla organizačně i hospodářsky přičleněna k teplickému gymnáziu a pedagogický sbor vedený Jaromírem Broţem čítal pouze několik
52 Školská správa Severočeského krajského národního výboru v Ústí nad Labem, materiál pro jednání školské a kulturní komise s Krajským národním výborem ve dnech 30. 11. – 1. 12. 1967, uloţeno: vlastní archiv Jaromíra Broţe. 53 Tamtéţ.
28
odborných učitelů. Mezi zakládající pedagogy patřili např. Jaroslav Čermák (klavír), Irena Černá (klavír), Jiřina Dlouhá (housle), Miroslava Hušková (akordeon), Jaroslav Kabil (viola), Zdeněk Kolářský (housle), Václav Krahulík (kytara), Antonín Satýnek (klarinet), Rudolf Slach (kontrabas), Eva Sobíšková (bicí), Eva Ševčíková (flétna), Jindřich Šindelář (trubka), Mirko Škampa (violoncello).54 V roce 1973 se stala konzervatoř samostatnou institucí v čele s novým ředitelem, bývalým náčelníkem Vojenské hudební školy Víta Nejedlého v Roudnici nad Labem Metodem Přikrylem. Odborné předměty se vyučovaly v lidové škole umění a všeobecně vzdělávací v budově gymnázia. Aţ po dohodě odboru školství Krajského národního výboru s Okresním národním výborem a Městským národním výborem v Teplicích získala konzervatoř vlastní budovu v Českobratrské ulici. Adaptační práce se prováděly takřka za provozu a v roce 1975 byla budova přizpůsobena potřebám konzervatoře.55 Prvními absolventy se v roce 1977 stalo 27 studentů denního studia a 42 posluchačů studujících při zaměstnání. Díky rozrůstajícímu se pedagogickému sboru se v průběhu prvních deseti let existence školy začaly vyučovat všechny nástroje obsaţené v symfonickém orchestru, bylo také zaloţeno pěvecké oddělení a oddělení lidových nástrojů, ve kterém se učilo hře na kytaru, akordeon a bicí nástroje. V počátcích školy byl zřízen houslový soubor vedený Zdeňkem Kolářským a s přibývajícím počtem posluchačů byl postupně sestaven celý symfonický orchestr. V letech 1977–1985 působil ve funkci ředitele Bohuslav Číţek. Po něm převzal vedení Milan Dlouhý, který na svém postu setrval do roku 1989. Od roku 1990 aţ dodnes v této funkci působí Milan Kubík.56 Od počátku zaloţení školy přispívají studenti teplické konzervatoře velmi aktivně k hudební atmosféře Teplicka. Ukončením přístavby hlavní budovy konzervatoře získala nejen škola, ale i teplické publikum nový koncertní sál, tolik nepostradatelný pro školu s hudebním zaměřením. Převáţná část koncertů posluchačů bývá uskutečněna právě v těchto reprezentativních prostorách. Kaţdoročně zde představí kaţdý pedagog svou třídu samostatným koncertem. Kromě nejlepších ţáků, kteří po vykonání konkurzu absolvují svůj závěrečný koncert za doprovodu Severočeské filharmonie v Domě kultury, se v sále konzervatoře konají všechny absolventské koncerty.57 Studenti školního symfonického orchestru a školního pěveckého sboru vystupují pravidelně ve vánočním čase v Domě kultury s Českou mší vánoční od Jakuba Jana Ryby, ve spolupráci s Brixiho komorním sborem pořádají pravidelné adventní koncerty, účinkují na zahájení oslav lázeňské sezóny, na dubských slavnostech, zajišťují hudební produkci při vernisáţích a pořádají
54 55 56 57
Kubík, Milan - Ţiţková, Jitka: 35 let konzervatoře v Teplicích – jubilejní broţura (Teplice, 2006). Číţek, Bohuslav: 10 let konzervatoře v Teplicích – jubilejní broţura (Teplice, 1981). Kubík, Milan - Ţiţková, Jitka: 35 let konzervatoře v Teplicích – jubilejní broţura (Teplice, 2006). Výroční zprávy Konzervatoře v Teplicích.
29
koncertní činnost pro lázeňské hosty v sále sanatoria Beethoven.58 V různých komorních seskupeních pravidelně vystupují na nejrůznějších hradech a zámcích severočeského kraje, např. učinkují na zámku ve Velkém Březně, v Zákupech, Duchcově a Libochovicích. Činnost konzervatoře je mimořádně bohatá. Podílejí se na ní jak ţáci, tak pedagogové školy. Svou hudební aktivitou výrazně pozvedají kulturní ţivot města a celého severočeského regionu.
58 Výroční zprávy Konzervatoře v Teplicích.
30
6. Krušnohorské divadlo První divadlo, které vzniklo v Teplicích, nechal vystavět rod Clary-Aldryngenů na teplickém panství roku 1751 a zpočátku slouţilo pouze majiteli zámku a zvané aristokratické společnosti. Roku 1789 bylo přestavěno, rozšířeno a směli jej navštěvovat i lázenští hosté a obyvatelé Teplic. Rozrůstajícímu se lázeňskému městu přestalo v polovině 19. století kapacitně vyhovovat a proto byla v roce 1872 zahájena výstavba nové divadelní budovy. O dva roky později bylo divadlo slavnostně otevřeno a do tohoto roku je datován vznik stálého činoherního a operního souboru. V roce 1919 divadlo vyhořelo a z celého objektu se zachovala jen kavárna a obvodové zdivo. Pro město byla obnova divadla naštěstí samozřejmostí a jiţ v dubnu roku 1924 byla nová budova slavnostně otevřena Wagnerovou operou Mistři pěvci norimberští.59 Bohatý repertoár zahrnoval opery, operety a činohry výhradně v německém jazyce.60 Pronikání českého slova na jeviště zaznamenáváme ovšem jiţ v první polovině 20. století, kdy teplickému divadlu bylo povoleno uskutečnit čtyřicet českých představení ročně. A skutečně se na plakátech z roku 1924 objevily tituly jako Strakonický dudák, Lucerna, Věc Makropulos, Večer tříkrálový a další.61 Dříve neţ se podařilo vytvořit kvalitní české divácké zázemí, zavládla němčina městem i divadelním repertoárem nekompromisně znovu, a to aţ do května 1945. Okamţitě po osvobození Československa se do divadla vrátilo několik českých zaměstnanců a ti začali ihned jednat o dalším osudu této instituce. Vzhledem k absenci českých muzikantů v této oblasti bylo 11. května 1945 na ministerstvu kultury rozhodnuto, ţe bývalá budějovická Jihočeská zpěvohra a část její činohry dostane k dispozici teplické divadlo. Po okupaci byl celý soubor nucen uvolnit divadlo Němcům a přesídlit do Tábora. Během války byly pak soubory rozpuštěny a budova jejich mateřské scény byla značně poškozena. K znovuobnovení českobudějovického divadla po válce nedošlo, ale jejím členům bylo nabídnuto učinkování právě v Teplicích. Jiţ 2. června 1945 bylo osmdesát členů divadla z Českých Budějovic přestěhováno do Teplic a krátce nato začalo nově vzniklé těleso zkoušet. Uměleckým vedoucím se stal reţisér Tadeáš Šeřínský, administrativním 59 Plevka, Bohumil: Severočeské hudební kapitoly (Severografia, Most, 1983). 60 Kovář, Pavel: Konfrontace (Revue Teplice, 1985, č. 10, s. 19). 61 mp: 110 let teplického divadla (Revue Teplice, 1984, č. 7, s. 22).
31
ředitelem Bohumír Kristejn (bývalý ředitel českobudějovického divadla) a šéfem opery Josef Bartl. Provozovatelem se stala Ústřední rada odborů a byl přijat název Divadlo severu. Představením Smetanovy Prodané nevěsty se první česká scéna v Teplicích slavnostně otevřela 24. června 1945. 29. června se představil i činoherní soubor s inscenací Maryši bratří Mrštíků. Operetní soubor, jenţ byl součástí opery, uvedl 2. července Nedbalovu Polskou krev.62 K první velké reorganizaci, které později provázely divadla v Teplicích, Ústí na Labem a Mostě několik dalších let, došlo hned na podzim roku 1945. Teplická opera včetně operetní sloţky byla zrušena a aktivní zde zůstala pouze činohra pod vedením Tadeáše Šeřínského. Nedlouho poté byla do Teplic převedena opereta z Mostu s ředitelem Vladimírem Smetanou a šéfreţisérem Karlem Smaţíkem. Ze zrušeného teplického orchestru odešla většina muzikantů do nově se zakládajícího operního souboru v Liberci a dirigent Josef Bartl přijal nabídku z Karlových Varů, kde na jaře 1946 vzniklo ojedinělé zřízení Ústecko-karlovarské opery, jenţ měla dvě pracoviště a dva provozovatele (v Ústí nad Labem a Karlových Varech).63 Divadlo severu bylo přejmenováno na Městské divadlo Teplice-Šanov a v sezóně 1945/46 uskutečnilo více neţ čtyřicet premiér. Velké operety měl na starosti Karel Smaţík a drobnější hudební komedie studoval Kamil Olšovský. Opereta fungovala v Městském divadle Teplice-Šanov pouze jedinou sezónu. Po ročním působení bylo rozhodnuto o vrácení operetního souboru zpět do Mostu a aţ do roku 1949 disponovalo teplické divadlo pouze činoherním souborem.64 Po zrušení zemského zřízení a ustanovení Ústeckého kraje nabylo 1. srpna 1949 platnost rozhodnutí Krajského národního výboru ke sloučení tří souborů. Divadla z Ústí nad Labem, Teplic a Mostu byla sloučena do jedné instituce s názvem Krajské krušnohoské divadlo s tím, ţe činohra a lidová zpěvohra bude provozována v Teplicích, opera v Ústí na Labem a činohra v Mostě. Uměleckým ředitelem Krajského krušnohorského divadla byl jmenován Tadeáš Šeřínský, jehoţ ředitelství sídlilo v Teplicích. O rok později, po odchodu Tadeáše Šeřínského, se stal ředitelem KKD Jan Pacl, který se stal i šéfem a reţisérem operety. Josef Pacl začal v Teplicích budovat operetní soubor, od kterého očekával, ţe bude schopný zvládat i nejnáročnější operetní díla. Na post šéfdirigenta přijal Františka Poppa, jehoţ dirigentské schopnosti umoţňovaly náročná díla do programu zařazovat. Do angaţmá byli přijati i výborný tenorista Drago Čáslavský, Růţena Ječmenová a postupně další mladí nadaní zpěváci. Do repertoáru byla zařazena díla Vinobraní, Polská krev (Oskar Nedbal), Krásná Helena, Orfeus v podsvětí (Jacques Offenbach) Cikánský baron, Netopýr (Johann Strauss) a další. Nutno dodat, ţe za působení Jana Pacla se velmi často
62 Plevka, Bohumil: Cesty 1945 – 1985, Krušnohorské divadlo Teplice (Teplice, 1985). 63 Tamtéţ. 64 Tamtéţ.
32
uváděla i díla sovětských autorů, která byla hojně reprízována, např. Tabákový kapitán (Vladimír Ščerbačev), Poplach mezi děvčaty, Trembita, Píseň tajgy (Jurij Sergejevič Miljutin) nebo Svatba v Malinovce (Boris Alexandrov). Tato díla byla prováděna i v rámci týdnů sovětských her nebo na Festivalu sovětských her, který Krajské krušnohorské divadlo uskutečnilo v roce 1952, a kterého se zúčastnilo Národní divalo, Divadlo čs. armády, Divadlo S. K. Neumanna a Divadlo J. K. Tyla.65 Při nové reorganizaci severočeského divadelnictví bylo v roce 1952 společné ředitelství tří divadel zrušeno a z „kombinátu“ Krajského krušnohorského divadla se staly tři samostatné umělecké soubory s vlastním vedením. Název Krušnohorské divadlo zůstal teplické scéně. V jubilejním desátém roce své existence uspořádaly všechny tři soubory KD (opereta, činohra a loutkové divadlo66) na 500 zájezdů.67 Koncem roku 1956 ukončil ředitel Jan Pacl svou činnost v Teplicích a na jeho místo nastoupil 1. ledna 1957 Ivan Glanc, který dosud působil v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Glanc vedl teplické divadlo pouze něco málo přes jednu sezónu, ale za jeho ředitelování divadlo zaţilo důleţitý zvrat. K 15. červenci 1958 byla rozpuštěna činohra. Ta se se svými diváky rozloučila inscenacemi, které provedla v posledních dvou sezónách: Úklady a láska (F. Schiller), Matka (K. Čapek), Optimistická tragédie (V. Višněvskij), Opory společnosti (H. Ibsen) a další. Po Ivanu Glancovi přebral vedení divadla na deset let Karel Melichar-Skoumal.68 25. dubna 1959 se teplický soubor zaslouţil o provedení československé premiéry Jurije Miljutina Polibek Čanity, o jejíţ reţiji se postaral Oldřich Nový. Další československá premiéra na sebe nenechala dlouho čekat a hned v následujícím roce zazněla na teplickém jevišti opereta Bolero od E. Schmidta a O. Schneidereita. V témţe roce navštívili divadlo i sovětští skladatelé Tichon Chrennikov a Dmitrij Kabalevskij, který oddirigoval představení svého díla Vesna zpívá.69 Od podzimní sezóny 1963 došlo k další velmi zásadní reorganizaci teplického divadla. Počet uměleckých pracovníků operety byl značně sníţen. Zkrácení stavu pracovníků se dotklo všech sloţek souboru (orchestru i baletu, byl zrušen pěvecký sbor). V tomto rozhodnutí můţeme spatřovat prvopočátek konce operetního souboru. Reorganizací se divadlo změnilo na malou hudební scénu, která byla schopna produkovat pouze menší operetní díla. S obdobím velkých operet se divadlo rozloučilo dílem Johanna Strausse Královnin krajkový šátek.70 O dalším sloučení Krajského krušnohorského divadla se jednalo na počátku roku 1968. KD 65 Tamtéţ. 66 Loutkové divadlo bylo v rámci KKD zaloţeno roku 1949 a působilo po celých severních Čechách. Soubor s maňáskovým divadlem účinkoval v divadlech, klubech a školách. 67 Divadelní autopark KD patřil k jedněm z nejvybavenějších v celé ČSSR, vlastnil čtyři autobusy a pět nákladních automobilů. 68 Plevka, Bohumil: Cesty 1945 – 1985, Krišnohorské divadlo Teplice, (Teplice, 1985). 69 Tamtéţ. 70 Tamtéţ.
33
mělo být sloučeno se Státním divadlem Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem. 16. ledna téhoţ roku byla dokonce fúze divadel odsouhlasena, ale dne 25. června na zasedání Krajského národního výboru rada toto usnesení zrušila a divadla pokračovala ve své činnosti jako doposud. Novým uměleckým ředitelem byl k 1. srpnu zvolen Ilja Bureš. Burešovým cílem bylo navrátit se ke klasickým operetám. Ovšem kvůli nedostačujícímu obsazení musely být prováděny škrty, čímţ byly operety značně ochuzeny a ztrácely na kvalitě. Na konci roku 1971 byl Ilja Bureš sesazen z funkce ředitele a k 1. lednu 1972 byl do této pozice jmenován Tadeáš Šeřínský, který zde působil uţ v letech 1945–1950. V době normalizace se situace stále zhoršovala. Umělecká úroveň souboru neustále klesala. Nedostatek stálých uměleckých pracovníků byl řešen výpomocemi. Např. v roce 1985 čítal pěvecký sbor pouze jedenáct zpěváků. V roce 1981 vystřídal Tadeáše Šeřínského ve funkci ředitele Vlastimil Chudlanský, který zde působil aţ do roku 1987, poté na jeho místo nastoupil Zdeněk Lavička. Po roce 1989 bylo těleso v katastrofálním stavu. V roce 1992 nastal velký útlum veškeré činnosti. Za celý rok nebyla provedena jediná premiéra a od ledna do března roku 1993 neuvedl soubor ţádné představení. Téhoţ roku odstoupil z funkce ředitele Zdeněk Lavička a nedlouho po něm i ekonomický náměstek Václav Broţ. Bez konkurzního řízení byl do čela souboru dosazen František Veselý.71 15. března 1994 se na Okresním úřadě uskutečnilo jednání za přítomnosti zástupců Okresního úřadu města Teplice, Městského úřadu Teplice, nájemce budovy divadla a ředitele operetního souboru Františka Veselého, kde bylo rozhodnuto o ukončení činnosti stávajícího divadelního souboru Krušnohorského divadla Teplice k 30. červnu 1994. Okresní úřad nemohl splnit poţadavky souboru na kaţdoroční dotaci dvaceti miliónů korun a nebyl přijat ani jeden z návrhů na transformaci divadelního souboru. Vedoucího referátu územního rozvoje a kultury Okresního úřadu Petr Horák jejich zamítnutí vysvětlil: „Ani jeden z návrhů nepřináší ţádný způsob komplexního řešení další existence souboru. Předloţené návrhy totiţ neobsahují základní údaje, jako jsou druh společnosti, která by měla vzniknout, vymezení majetku k privatizaci, ocenění převáděného majetku a způsob jeho převodu. Oba návrhy dále předpokládají pokračující dotace finančních prostředků bez předchozího předjednání o jejich reálnosti“. Podle Horáka bylo moţné navrhnout dvě varianty řešení: „První, která by byla motivována ekonomickými aspekty a znamenala by ve svém důsledku likvidaci souboru. Varianta druhá, motivovaná patriotismem a snahou o zachování staletých tradic teplického divadelnictví, by řešila transformaci souboru vznikem nové divadelní společnosti s účastí města jako zakladatele, zpracováním privatizačního projektu se stanovením způsobu převodu majetku, přepočtem nezbytných dotací a schválením
71 Ina: Ředitel KD abdikoval (Deník Směr, 18. 2. 1994 č. 30, roč. 2, s. 7).
34
poskytování jejich částí Okresním úřadem jako účelovým příspěvkem městu Teplice.“72 K navrhované druhé variantě se starosta Městského úřadu Teplice Karel Feix vyjádřil takto: „Městský úřad uţ nyní doplácí velké finanční částky na činnost filharmonie a Domu kultury a pokud se nepodaří prodat některé plánované objekty v majetku města, je další dotace zmíněných subjektů nejasná. Velké náklady stojí město rovněţ školství a různé rekonstrukce. V tomto případě nejde o otázku citu nebo vlastního přístupu města k dané problematice, ale jde o otázku celkové hospodářské situace.“73 Ředitel Krušnohorského divadla František Veselý situaci komentoval slovy: „Jak jsem slyšel, finanční prostředky nejsou. Divadlo samo si tyto prostředky ale neseţene a ani si je samo není schopno vydělat.“74 Přednosta Okresního úřadu Tomáš Říman byl názoru, ţe souboru nic nebrání v tom, aby se transformoval do některé z forem společností a stal se samostatným právním subjektem. Jednání byl přítomen i nájemce budovy Krušnohorského divadla, který k případné transformaci řekl: „Od vedení Krušnohorského divadla jsem dosud neobdrţel inventarizaci ani ekonomické zhodnocení za rok 1993. Pokud by k transformaci souboru došlo, čítala by dotace zhruba 7 miliónů, a při provedení silné redukce, která by umoţnila alespoň minimální funkčnost scény a navíc, budova divadla je v dezolátním stavu. Byl jsem neustále vláčen v novinách jenom proto, ţe vedení souboru nebylo schopno informovat členy souboru o skutečné situaci. Nevím, na co stále čekali. Kdyby byl problém řešen dříve, bylo by řešení moţná snadnější.“75 Konečný verdikt zazněl z úst přednosty Okresního úřadu: „Činnost divadelního souboru bude ke 30. 6. letošního roku zrušena. Pokud se bude divadelní soubor transformovat v nějakou společnost, je Okresní úřad Teplice ochoten ji určitou částkou dotovat. Termín 30. června ale pokládám za definitivní, protoţe nemá cenu zastírat, ţe bychom po téhle době nemohli členům souboru vyplatit ani mzdy. V případě transformace uměleckého souboru bychom pak technické zázemí a inventář převedli na takto transformovaný subjekt za symbolickou cenu."76 Bohuţel operetní soubor se transformovat nepodařilo a od té doby se divadelní prostory otevírají pouze v průběhu plesové sezóny a pro hostující soubory.
72 73 74 75 76
Svobodová, Ilona: Soubor KDT bude ke 30. 6. zrušen (Deník Směr, 26. 3. 1994, č. 72, roč. 2, s. 9). Tamtéţ. Tamtéţ. Tamtéţ. Tamtéţ.
35
7. Závěr V současnosti jsou Teplice velice kulturním městem s vysokým hudebním potenciálem jak artificiální tak nonartificiální hudby. Svůj největší podíl na tom má bezesporu jejich lázeňský charakter. Lázenští hosté, kteří po procedurách v době odpočinku vyhledávají umění, mnohonásobně pozvedají všeobecnou kulturnost populace, která bez jejich přítomnosti není nijak zvlášť vysoká. Tento problém vyplývá z přistěhovalecké skladby obyvatelstva po roce 1945. Proto není divu, ţe udrţitelnost dvou profesionálních těles byla nereálná. I v 19. století kdy Teplice procházely největším rozkvětem a byly označovány za „salón Evropy“, zastával Městský lázeňský orchestr zároveň funkci divadelní kapely. Významným počinem pro pozvednutí kulturního ţivota ve městě, bylo bez pochyby zřízení hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena. Vhodným přenesením termínu jeho konání na začátek lázeňské sezóny, bohatým a pestrým programem, symfonickými orchestry, komorními soubory, dirigenty, zpěváky a instrumentalisty evropského i světového renomé kaţdoročně zavítá do Teplic mnoho významných hostů, a tím je zvyšována jak prestiţ města tak Severočeské filharmonie jako symfonického tělesa a organizátora festivalu. Značnou zásluhu na současném stavu má i konzervatoř, jenţ zajišťuje přísun aprobovaných umělců, kterých byl v tomto regionu po odsunu německy mluvících obyvatel nedostatek. Všechny tři organizace působící do dnešních dnů (Severočeská filharmonie Teplice, Konzervatoř v Teplicích, Hudební festival Ludwiga van Beethovena) se vzájemně ovlivňují a jsou jistým způsobem propojeny. Jejich největším společným znakem je péče o duševní potřeby člověka, kterou zajišťují kulturním a hudebním prostředím.
36
8. Resumé Ve své bakalářské práci mapuji hudební kulturu města v jejích nejdůleţitějších a nejvýraznějších čtyřech centrech. Práce je rozčleněna do čtyř hlavních částí: Severočeská filharmonie Teplice, Hudební festival Ludwiga van Beethovena, Krušnohorské divadlo a Konzervatoř Teplice. Úvod práce představuje stručné nastínění kulturního prostředí města od počátku 15. století, na jehoţ základech bylo vybudováno významné kulturní středisko, ve kterém se po 2. světové válce uplatnila dvě orchestrální tělesa, kvůli nedostatku způsobilých hudebníků byla zaloţena konzervatoř a vznikl Hudební festival Ludwiga van Beethovena. V části Severočeská filharmonie Teplice se věnuji obnovení Městského lázeňského orchestru po 2. světové válce, dále rozšiřování tohoto tělesa, jeho uměleckým růstem, charakteristice koncertních sezón, osobnostem jednotlivých dirigentů, opakovaným změnám názvu orchestru, výčtu zahraničních zájezdů a hodnocení domácího orchestrálního zázemí. Ve druhé části Hudební festival Ludwiga van Beethovena sleduji programovou dramaturgii jednotlivých ročníků, působení významných zahraničních sólistů, hostujících dirigentů, doprovodné festivalové akce (přednášky, konference, vydané publikace ad.) a změny v managementu. Ve třetí části Kontervatoř Teplice se zabývám otázkou zaloţení konzervatoře a jejím přínosem pro hudební kulturu celého regionu. Poslední část nazvaná Krušnohorské divadlo je pojata podobně jako kapitola první. Věnuji se otázkám zaloţení Divadla severu obsahujícím tři soubory: opery, operety a činohry, postupného rušení operního a činoherního souboru, organizačním změnám v managementu, hodnocení jednotlivých sezón a úplnému zrušení stále scény v roce 1994.
37
9. Summary Purpose of this dissertation is mapping of music heritage of the city in its four, the most important and expressive centers. This work is divided into four main parts: the North Czech Philharmonic Teplice, Ludwig van Beethoven Music Festival, Krušné Hory Theatre and Teplice Conservatory. Introduction to this work presents a brief outline of cultural background of the city in the beginning of the 15th century, which was a base for establishing important cultural center, in which after World War II performed two orchestral elements. Due to lack of musicians a conservatory was established and Ludwig van Beethoven Music Festival was founded. Part describing the North Czech Philharmonic Teplice deals with the renewal of the Municipal Spa Orchestra after WWII, expansion of this element, its artistic growth, the characteristics of the concert seasons, the personality of the individual conductors, the repeated name change of the orchestra, list of foreign tours and evaluation of domestic orchestral background. The second part of this work called the Music Festival of Ludwig van Beethoven is tracking program dramaturgy of each season, appearance of important foreign soloists, guest conductors, accompanying festival events (lectures, conferences, issued publications, etc.) and changes in management. The third part, the Teplice Conservatory, deals with the purpose of establishing of the conservatory and its contribution to the musical culture of the region. The last part entitled Krušné Hory Regional Theatre is structured same as the first part. That means establishment of the North Theatre containing three repertories: Opera, Operetta and Drama, gradual conclusion of Opera and Drama repertory, organizational changes in management, evaluation of various seasons and final abolition of the scene in 1994.
38
10. Bibliografie: Akustika hudebních prostorů v České republice (Akademie múzických umění, Praha, 2008). aus: Divadlo a konzervatoř (Revue Teplice, 1984, č. 4, s. 21). ba: XX. Ročník hudebního festivalu L. v. Beethovena (Revue Teplice, 1984, č. 9, s. 8). Bartošková, Věra: Dar teplické kultuře (Revue Teplice, 1985, č. 7, s. 10). Brych, O. : A tak se ptám: kdo chce zlikvidovat divadlo? (Teplický kurýr, 25. 2. 1994, č. 8, roč. 2, s. 1, 3). Číţek, Bohuslav: 10 let konzervatoře v Teplicích – jubilejní broţura (Teplice, 1981). Černušák, Gracian - Nováček, Zdenko - Štědroň, Bohumír: Československý hudební slovník osob a institucí ( Státní hudební vydavatelství Praha, 1963). Dietz, Roman: Hudební festival Ludwiga van Beethovena 40. ročník, festivalová broţura (Teplice, 2004). Dietz, Roman: Hudební festival Ludwiga van Beethovena 41. ročník, festivalová broţura (Teplice, 2005). Dietz, Roman: Hudební festival Ludwiga van Beethovena 42. ročník, festivalová broţura (Teplice, 2006). Dietz, Roman: Hudební festival Ludwiga van Beethovena 43. ročník, festivalová broţura (Teplice, 2007). Dietz, Roman: Hudební festival Ludwiga van Beethovena 44. ročník, festivalová broţura (Teplice, 2008). Dietz, Roman: Hudební festival Ludwiga van Beethovena 45. ročník, festivalová broţura (Teplice, 2009). Dietz, Roman – Přibylová, Lenka: Severočeská filharmonie Teplice. Historie a současnost (Teplice, 2008). 39
Fukač, Jiří - Vyslouţil, Jiří: Slovník české hudební kultury ( Editio Supraphon, Praha, 1997). Homolka, Miroslav: Návštěvou operety si nadělíte příjemný večer (Deník Směr, 21. 1. 1994, č. 17, roč. 2, s. 9). Homolka, Miroslav: Opereta F. Lehára Země úsměvů měla úspěch (Deník Směr, 27. 12. 1993, č. 195, roč. 1, s. 9). Homolka, Miroslav: Tisíc a jedna noc v podání KD Teplice (Deník Směr, 7. 12. 1993, č. 180, roč. 1, s. 8). ina: Ředitel KD abdikoval (Deník Směr, 5. 2. 1994, č. 30, roč. 2, s. 7). Koukal, Pavel: Dirigent (Revue Teplice,1989, č. 8, s. 13). kov: Bude v Teplicích konservatoř? (Revue Teplice, 1969, č. 9, s. 11). Kovář, Pavel: Konfrontace (Revue Teplice, 1985, č. 10, s. 19). Kovář, Pavel: Ve víru not a tónů (Revue Teplice, 1989, č. 9, s. 17). Kubík, Milan - Ţiţková, Jitka: 35 let konzervatoře v Teplicích – jubilejní broţura (Teplice, 2006). LP: Mladí severočeští hudebníci za hranicemi (Revue Teplice, 1989, č. 9, s. 12). mp: 110 let teplického divadla (Revue Teplice, 1984, č. 7, s. 22 a 26). Plevka, Bohumil: Almanach Hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena (Teplice, 1984). Plevka, Bohumil: Beethoven (Revue Teplice, 1969, č. 9, s. 1-2). Plevka, Bohumil: Beethoven v Teplicích 1811 a 1812 (Teplice, 1964). Plevka, Bohumil: Cesty lázeňského orchestru (Revue Teplice, 1989, č. 10, s. 18-19). Plevka, Bohumil: Cesty 1945-1985 (Teplice, 1985). Plevka, Bohumil: Dvě kapitoly o divadle I. (Revue Teplice, 1969, č. 5, s. 6-7). Plevka, Bohumil: Hudba u teplických pramenů (Teplice, 1989). Plevka, Bohumil: Kdyţ zazní festivalová znělka (Revue Teplice, 1989, č. 12, s. 21). Plevka, Bohumil: Mozaika pětadvaceti let (Revue Teplice, 1989, č. 9, s. 18-19). Plevka, Bohumil: Severočeský symfonický orchestr (Teplice, 1973). Plevka, Bohumil: Slavní dirigenti v Teplicích (Revue Teplice, 1989, č. 5, s. 21). Plevka, Bohumil: Severočeské hudební kapitoly (Severografia, Most, 1983). Plevka, Bohumil: Teplické skladby Ludwiga van Beethovena (Teplice, 1970). Plevka, Bohumil: 40 SČSF (Teplice, 1988). Přibylová, Lenka: Zahraniční host SČSF( Revue Teplice, 1989, č. 5, s. 18-19). Přibylová, Lenka: Zahraniční host SČSF (Revue Teplice, 1989, č. 8, s. 9). Svobodová, Ilona: A opět o divadle (Deník Směr, 8. 3. 1994, č. 56, roč. 2, s. 9). Svobodová, Ilona: Dojde k transformaci divadla? (Deník Směr, 16. 4. 1994, č. 89, roč. 2, s. 7). Školská správa Severočeského krajského národního výboru v Ústí nad Labem, materiál pro jednání 40
školské a kulturní komise s Krajským národním výborem ve dnech 30. 11. - 1. 12. 1967, uloţeno: vlastní archiv Jaromíra Broţe. Štambera, David: Teplická operetní scéna má na kahánku (Deník Směr, 8. 3. 1994, č. 41, roč.2, s. 7). Trunec, Otakar: Mozart inspiruje mládeţ (Revue Teplice, 1989, č. 8, s. 21). Výroční zprávy Konzervatoře v Teplicích. Zapletal, Petar: 30 let Severočeského symfonického orchestru, nositele vyznamenání Za vynikající práci (Teplice, 1977). Historie
města
Teplice
[online]
2010
[cit.
cz/cz/mesto/historie/dejiny-mesta/. www.grovemusic.com
41
10.
5.
2010]
Http:
www.
teplice.
