Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Absolventi Senior akademie jako účastníci prevence kriminality

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav pedagogických věd Andragogika

Bc. Karolína Plisková

Absolventi Senior akademie jako účastníci prevence kriminality Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: prof. PhDr. Milada Rabušicová, Dr.

2014

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně

s využitím

uvedených

pramenů

a literatury.

……………………………………………. Karolína Plisková

Na tomto místě bych ráda poděkovala prof. PhDr. Miladě Rabušicové, Dr. za její odborné vedení, cenné rady a vstřícnost. Dále děkuji všem respondentům, bez kterých by tato práce nemohla vzniknout. V neposlední řadě mé poděkování patří mým nejbližším, kteří mě podporovali při vysokoškolském studiu.

„No já mám v sobě nesmírnou zvídavost, bych řekla. Já potřebuji vědět. Denně, denně se něco naučit. Denně něco vědět. A bude to až do smrti. To já vim.“ (paní Berta popisuje sama sebe)

Anotace Tato práce se zabývá problematikou celoživotního vzdělávání se zaměřením na bezpečnostní problematiku seniorů. Pro komplexní obraz jsou v úvodu popsány charakteristiky stáří, seniora a celoživotního vzdělávání. Protože je práce teoretickoempirická, v druhé části pracuji s daty získanými z pořízených rozhovorů s absolventy Senior akademie. Celkově práce odkrývá fakt, že absolventi v mládí dosáhli nadstandardního vzdělání a nyní je můžeme považovat za aktivní seniory. Svoji účast hodnotí velmi kladně, avšak do šíření prevence se příliš nezapojují. Senior akademii navštěvují zejména kvůli bezpečnosti své a svých blízkých.

Klíčová slova Celoživotní vzdělávání, vzdělávání seniorů, bezpečnost seniorů, stárnutí, stáří.

Annotation This thesis deals with lifelong learning oriented on senior safety. The characteristics of old age, senior and lifelong learning are described in the introduction to give a complex image. Because the thesis is theoretically-empirical, I work with the data obtained from interviews with graduates of Senior academy in the second part. Overall, the thesis reveals the fact that graduates achieve above-standard education in youth and in these days we can consider them as active seniors. They evaluate their attendance to be very positive, however, they do not get involved in spreading of the prevention very much. They visit Senior academy particularly because of their safety and their close relatives.

Key words Lifelong Learning, Senior Education, Senior Safety, Ageing, Old Age.

Obsah Obsah ................................................................................................................................ 6 Úvod .................................................................................................................................. 8 TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................. 10 1 Stáří ............................................................................................................................. 10 1.1 Vymezení pojmů stárnutí a stáří ............................................................................ 10 1.2 Kategorizace stáří ................................................................................................. 12 1.2.1 Kalendářní stáří .............................................................................................. 12 1.2.2 Biologické stáří .............................................................................................. 13 1.2.3 Sociální stáří ................................................................................................... 15 1.3 Psychologie stárnutí .............................................................................................. 16 1.4 Aktivní a úspěšné stárnutí ..................................................................................... 19 1.4.1 Koncept aktivního stárnutí ............................................................................. 19 1.4.2 Koncept úspěšného stárnutí ............................................................................ 21 2 Senior ........................................................................................................................... 23 2.1 Definice pojmu senior ........................................................................................... 23 2.2 Potřeby seniorů ..................................................................................................... 24 2.2.1 Maslowova hierarchie potřeb ......................................................................... 25 2.3 Životní styl seniorů ................................................................................................ 27 2.4 Senioři čelící hrozbám ........................................................................................... 30 3 Celoživotní vzdělávání ............................................................................................... 33 3.1 Celoživotní vzdělávání a učení .............................................................................. 33 3.2 Vzdělávání seniorů ................................................................................................ 35 3.3 Funkce vzdělávání seniorů .................................................................................... 37 3.4 Formy vzdělávání seniorů ..................................................................................... 37 3.4.1 Univerzita třetího věku ................................................................................... 38 3.4.2 Virtuální univerzity třetího věku .................................................................... 39 3.4.3 Univerzita volného času ................................................................................. 39 3.4.4 Akademie třetího věku ................................................................................... 40 3.5 Senior akademie .................................................................................................... 41

EMPIRICKÁ ČÁST ..................................................................................................... 44 4 Metodologie výzkumu................................................................................................ 44 4.1 Cíl výzkumu ........................................................................................................... 44 4.2 Základní výzkumná otázka .................................................................................... 44 4.3 Výzkumná strategie ............................................................................................... 45 4.4 Technika sběru dat ................................................................................................ 46 4.5 Vstup do terénu a výzkumný vzorek ...................................................................... 47 4.6 Zpracování a analýza dat ..................................................................................... 49 5 Senioři jako účastníci a absolventi Senior akademie .............................................. 51 5.1 Nadstandardní vzdělávací dráha .......................................................................... 53 5.2 Aktivní senior ........................................................................................................ 54 5.2.1 Psychické projevy .......................................................................................... 54 5.2.2 Rysy osobnosti ............................................................................................... 55 5.2.3 Denní režim.................................................................................................... 56 5.2.4 Volnočasové aktivity ..................................................................................... 57 5.3 Nabourávači seniorského stereotypu .................................................................... 60 5.4 Turisté U3V ........................................................................................................... 61 5.5 Profesionálové bezpečnosti................................................................................... 65 5.6 Společné poznatky o bezpečnosti .......................................................................... 69 5.7 Nalézání zážitků .................................................................................................... 71 5.8 Socializace s poradenstvím ................................................................................... 72 5.9 Rozvoj specializace ............................................................................................... 75 5.10 Hodnocení ........................................................................................................... 76 5.11 Preventista pro všechny ...................................................................................... 80 5.12 Preventista nejbližších ........................................................................................ 82 5.13 Shrnutí výsledků .................................................................................................. 83 Závěr .............................................................................................................................. 88 Bibliografie .................................................................................................................... 90 Přílohy ............................................................................................................................ 94 Příloha č. 1.. ............................................................................................................... 94 Příloha č. 2.. ............................................................................................................... 97

Úvod Stáří jedince je doprovázeno celou řadou involučních změn, které se pozitivně či negativně projevují na jeho fyzické i psychické kondici. Z aspektu bezpečnosti seniorů je nutné respektovat zejména negativní změny, které mají vliv na jeho ohroženost. Přestože je rychlost změn individuální, díky přirozenému vývoji zákonitě dochází k poklesu potenciálu zdraví, snížení výkonnosti nebo involuci smyslového vnímání. Ze sociální perspektivy senior zpravidla opouští své dosavadní zaměstnání, čímž dochází ke změně životního stylu, sociální role i potenciálu. Není výjimkou, že staří lidé začnou žít izolovaně, obecně se stávají více ohroženi rizikem nízkého sociálního postavení a ztrátou životních perspektiv. Veškeré tyto změny se nakonec negativně promítají v naplňování jejich zesílené potřeby jistoty a bezpečí. Ze strany společenských vlivům, jsou senioři komplexně ohroženi celou řadou další rizik. Jedním z nich je neudržení rychlého tempa měnící se společnosti. Moderní technologie a nové postupy vyžadují aktivitu a připravenost seniorů. Jak se dále ukazuje, vliv na kvalitu života seniorů má, a zejména bude mít, demografické stárnutí populace. Tento fakt bude vyžadovat značné finanční zajištění oblasti sociální a zdravotní péče. Co je ovšem pro tuto práci obzvláště významné, v každé společnosti se vyskytují sociálně patologické projevy, které mají negativní dopad na bezpečnost seniorů. Díky přirozeným involučním změnám jsou staří lidé hendikepovaní menší schopností úniku i obrany. Proto se více seniorů stává obětí nemravného a neetického jednání či dokonce trestné činnosti. O jedné z možností, jak lze proti negativním dopadům bojovat, pojednává tato práce.

Je zaměřená

na absolventy celoživotního

vzdělávání

se

zaměřením

na bezpečnostní problematiku. Konkrétně se jedná o specifickou formu Senior akademie, kterou již téměř deset let s úspěchem pořádá Městská policie. Skrze celoživotní vzdělávání, jakožto jeden z pilířů aktivního stárnutí, se snaží zkvalitnit seniorský život. Díky jejím programům nejsou senioři informačně, společensky ani kulturně izolovaní od zbytku společnosti. Akademie se snaží aktivovat a vzdělávat seniory, aby nenechali potenciální pachatele zneužívat jejich přirozených hendikepů stáří. A v ideálním případě, aby si osvojené poznatky a dovednosti nenechávali pouze pro sebe, ale nabídli je formou rady či pomoci i lidem v jejich okolí. Její absolventi se

8

automaticky stávají asistenty prevence kriminality a záleží zcela na nich, do jaké míry se s touto činností ztotožní. Cílem této práce je odhalit motivy, které seniory do akademie přivádějí, a přínosy, které se promítají do jejich běžného života. Dále zájem absolventů setrvat i nadále v kontaktu s Městskou policií. Přičemž za klíčový bod považuji jejich odhodlanost k participaci na celoživotním vzdělávání, a co víc, jejich vlastní iniciativu tuto aktivitu neukončit, ale setrvat jako účastníci prevence kriminality. Proto mě bude zajímat, zda a případně do jaké míry zhodnocují nově získané znalosti a dovednosti formou šíření prevence. V práci si pokládám tyto základní výzkumné otázky: Jak můžeme charakterizovat absolventy, kteří i nadále udržují kontakt se Senior akademií? Jak tito absolventi hodnotí

svoji účast a jak se promítá do jejich běžného života? Celkově se práce skládá ze čtyř základních částí: úvodu, teoretické části, empirické části, závěru. Nedílnou součástí práce je i bibliografie a přílohy. Při výzkumném šetření využívám kvalitativní metodologie, která v tomto případě spočívá v provedení polostrukturovaných rozhovorů s absolventy základního i pokročilého programu Senior akademie. Vzhledem k tématu práce jsem v teoretické rovině odkryla tři dílčí oblasti: Stáří, Senior a Celoživotní vzdělávání. V jednotlivých částech jsem se snažila o podložení problematiky celoživotního vzdělávání. Nejprve jsem popsala proměny, ke kterým ve spojitosti se stářím dochází a koncepty vedoucí k celoživotnímu vzdělávání. Následně jsem věnovala pozornost seniorovi jako jedinci mající specifické potřeby a životní styl. Pro ukotvení bezpečnostní problematiky jsem popsala hrozby, kterým ve dnešním světě čelí. Dále jsem se zabývala samotným celoživotním vzděláváním, ve kterém hráli hlavní roli senioři. Uvedla jsem jeho funkce a formy. Na závěr představuji Senior akademii, jejíž popis slouží jako pojítko mezi částí teoretickou a empirickou. Empirická část je rozdělena na dvě poloviny. V první popisuji vytyčené cíle, výzkumné a specifické výzkumné otázky. Uvádím charakteristiku zvolené výzkumné strategie, techniky sběru dat a do detailu líčím vstup do terénu. Následně se věnuji analýze dat a analytickému příběhu. Empirickou část uzavírám shrnutím, které předkládá konečné výsledky šetření. V závěru práce odpovídám na základní výzkumné otázky, které jsem představila u úvodu. Nedílnou součástí práce je i bibliografie a přílohy v podobě kostry polostrukturovaného rozhovoru a ukázky jednoho z rozhovorů.

9

TEORETICKÁ ČÁST 1 Stáří „Stáří nemá být koncem života, ale jeho korunou.“ A. Repond Život člověka je složen z jednotlivých vývojových stádií, které jsou charakterizovány určitými strukturálními a funkčními znaky a změnami. K těmto změnám dochází v interakci mezi organismem a přírodním či sociálním prostředím. Soubor těchto specifických charakteristik od sebe nejčastěji odlišuje jednotlivé vývojové fáze (Pacovský, 1990). Stáří je právě poslední vývojovou fází v životě člověka. Můžeme na něj pohlížet z úhlu individuálního, kdy je jedinec neboli senior neopakovatelnou

individualitou.

Z druhého úhlu

pohledu

nacházíme

rovinu

společenskou, kdy se neobejdeme bez společenských souvislostí. Problematikou stárnutí a stáří se zabývá věda gerontologie (z řec. gerón - starý člověk, logos - nauka), jejíž předmět zkoumání se stává stále více aktuální díky nepřetržitě narůstajícímu počtu starých lidí. Proces stárnutí je tedy významným fenoménem i sociálním problémem. V této kapitole se zabývám vymezením stáří a stárnutí pomocí definic a obecných charakteristik. Pro podrobnější přehled dané problematiky pokračuji výčtem různých aspektů stáří, které na něj nazírají z několika možných úhlů. V závěru se čtenář dočítá o aktivním přístupu ke stáří v rámci konceptu aktivního stárnutí.

1.1 Vymezení pojmů stárnutí a stáří Během ontogeneze jedince přirozeně dochází k procesu stárnutí, odborně nazýváno gerontogenezi, kdy lidský organismus prochází řadou involučních změn. Celý tento proces můžeme podle Novotné, Hříchové, Miňhové (1998) komplexně pojímat jako výsledek vzájemného působení genetických faktorů, životního prostředí a životního stylu. Mühlpachr (2004) rozšiřuje toto vymezení stárnutí o aktuální zdravotní stav jedince. Pacovský a Heřmanová (1981) charakterizují stárnutí jako specifický a biologický proces, o kterém dále tvrdí, že je dlouhodobě nakódován, je nevratný, neopakuje se, jeho povaha je různá a zanechává trvalé stopy. Je tedy zřejmé, že se jedná o proces individuální a celoživotní mimo jiné i díky tomu, že se v něm odrážejí předešlé události a zkušenosti. 10

Výsledkem procesu stárnutí je stáří. Přestože studium stáří a stárnutí je aktuální téma, na které se zaměřuje pozornost čím dál častěji, považovat jej za nový předmět zkoumání by bylo mylné. Když se podíváme do minulosti, zjišťujeme, že už Hippokrates vymezil stáří jako ztrátu vlhka nebo dále Aristoteles považoval stáří jako ztrátu tepla. Podle Galéna je stáří stav mezi zdravím a nemocí, navozený změnami tělních šťáv s úbytkem vlhka, tepla a krve (Piťhová in Krejčí, 2013). Během dlouhého vývoje došlo k vývoji, rozšíření a specifikování těchto výchozích definic. Ani dnes se však nesetkáváme s jednotnou a celosvětově uznávanou definicí stáří. To potvrzuje i Stuart - Hamilton (1999). Vysvětluje to tím, že existuje celá řada způsobů, jak definovat stáří. I přes tento fakt uvádím vymezení významného českého internisty a geriatra Kalvacha (2004, s. 47), který definuje stáří jako „poslední fázi ontogeneze přirozeného průběhu života.“ Poukazuje na fakt, že se jedná jak o projev, tak důsledek involučních změn, kdy dochází k proměnám morfologickým i funkčním, které můžeme pozorovat během celého života jedince. Za vlivy, které na stáří působí Čevela, Kalvach a Čeledová (2012) uvádějí prostředí, zdravotní stav, životní styl, vlivy sociálně ekonomické a psychické. Zde nacházíme mimo jiné i důležitost sociální role a postavení seniora ve společnosti. K věkovému vymezení se vyjadřuje Rabušic (1995) a nehledě na nespočet periodizací uvádí, že nejčastější definice stáří předpokládá, že starým se jedinec stává po dovršení věku kolem šedesáti až šedesáti pěti let. Na závěr vymezování stáří cituji dvě definice pocházející od psychologů. Společně shrnují charakteristiku stáří zahrnutím dopadů jak na organismus jedince, tak na jeho osobnost. Langmeier a Krejčířová (1998, s. 184) o stáří tvrdí, že je to „souhrn změn ve struktuře a funkcích organismu, které podmiňují jeho zvýšenou zranitelnost a pokles schopností a výkonnosti jedince a které kulminují v terminálním stádiu a ve smrti.“ Oproti tomuto vymezení můžeme v definici od Vágnerové (2007, s. 299) vyčíst jak optimistickou, tak realistickou perspektivu. Tvrdí, že „stáří přináší nadhled a moudrost, pocit naplnění, ale také úbytek energie a nezbytnou proměnu osobnosti směřující k jejímu konci. Je obdobím relativní svobody, ale i dobou kumulace nevyhnutelných ztrát ve všech oblastech.“ Jak je tedy patrné, na pojetí stárnutí a stáří lze nahlížet z různých úhlů pohledů, což komplikuje jeho konečné vymezení. Definice se díky tomu nepřetržitě nově formulují.

Pro

porovnání

uvádím

soudobé

pojetí

stáří

dnešní

populací.

To zkoumal empirický výzkum, který pro Výzkumný ústav práce a sociálních věcí provedli Vidovićová a Rabušic v roce 2003. Dochází k závěrům, že česká populace 11

vnímá stáří jako životní fázi, kdy člověk vypadá staře díky horšímu fyzickému zdravotnímu stavu, má vyšší věk, ztrácí duševní svěžest a autonomii. I přesto, že se jedná o soudobý výzkum, je jasné, že pojetí stáří není finální verzí. To potvrzuje Rabušic (1995), který se domnívá, že demografický a společenský vývoj si pravděpodobně vynutí další nové definice.

1.2 Kategorizace stáří Abychom byli schopni stáří správně vnímat a pochopit celou jeho šíři, je třeba komplexního pohledu. Pacovský (1990) říká, že pro jeho dosažení musíme zohlednit intraindividuální komplexnost, která představuje mnohočetnost a individuálnost změn, příčin i projevů samotného jedince. Protože senioři jako populace netvoří homogenní skupinu, je nutné přihlížet také ke strukturálním i funkčním odlišnostem, které jsou zahrnuty v interindividuální variabilitě. Na tyto odlišnosti beru ohled v následujících odstavcích, které se zabývají jednotlivými vymezeními stáří vzhledem k jeho kategorizaci, která je vzájemně podmíněná a provázaná. Podkapitoly jsou zaměřeny na jednotlivé aspekty změn, ke kterým ve stáří dochází. Všechny změny, příčinné i následné, se podle Mühlpachra (2004) vzájemně prolínají a mnohé jsou i protichůdné. Z toho důvodu je obtížné periodizaci stáří v jednotlivých kategoriích striktně vymezit. I přes tento fakt se budu držet tradičního dělení, které zmiňuje Čevela, Kalvach a Čeledová (2012) i Mühlpachr (2004), a to kategorizaci z aspektu kalendářního, biologického a sociálního.

1.2.1 Kalendářní stáří Věk je jednou z charakteristik člověka. Kalendářní, chronologický či matriční věk nazýváme stářím kalendářním (Pacovský, 1990). Je dáno dosažením určitého věku, který je předem dohodnutý a považujeme ho za sociální konstrukt. Vychází z empirického poznání běžného průběhu života a biologického stárnutí. Charakteristické pro kalendářní stáří je, že se dá snadno a jednoznačně stanovit díky datu narození. Toho se využívá například pro demografické účely. Naopak za nedostatek lze považovat, že se skrze kalendářní stáří nedozvídáme nic o individuálních involučních změnách ani o sociálních rolích. Přičemž se jeho parametry historicky mění. „Se zlepšováním zdravotního stavu a prodlužováním naděje dožití se již po řadu generací setrvale pokles

12

potenciálu zdraví zpomaluje a hranice stáří se tak posouvá do vyššího věku“ (Čevela, Kalvach, & Čeledová, 2012, s. 25). Protože je stárnutí proces individuální, můžeme u některých lidí sledovat, že stárnou rychleji a dříve nebo naopak druzí mohou stárnout pomaleji a později. Tímto způsobem dochází k situaci, že se biologický věk jedince nemusí shodovat s jeho věkem kalendářním. Ten byl v 60. letech 20. století periodizován komisí expertů Světové zdravotnické organizace (dále WHO) a následně akceptován i Organizací spojených národů (Kalvach, 2004). Periodizace kalendářního věku: (podle WHO)

0 - 14 let

dětský věk

15 - 29 let

mladý věk

30 - 44 let

dospělý věk

45 - 59 let

střední věk

60 - 74 let

starší věk; rané stáří

75 - 89 let

stařecký věk; senium

90 a více let

dlouhověkost

Přestože je tato periodizace celosvětově uznávanou, čím dál více autorů se domnívá, že pro dnešní společnost není nejvhodnější. Čevela, Kalvach a Čeledová (2012) tvrdí, že dnes je výstižnější členění pocházející od Neugatenové na mladé seniory (young-old), kteří spadají do věkového rozmezí 65-74 let a řeší problematiku seberealizování, penzionování a trávení volného času; staré seniory (old-old), kteří spadají do věkového rozmezí 75-84 let, kdy dochází zejména ke změnám funkční zdatnosti a velmi staré seniory (very old-old), kteří spadají do věkového rozhraní 85 a více let, kdy je největší důraz kladen na soběstačnost a zabezpečenost seniorů.

1.2.2 Biologické stáří Jak už bylo popsáno v předchozích odstavcích, stárnutí je biologický proces. Často jsou u jedince somatické změny znatelnější, než psychické a je patrná celková variabilita proměn. Míra těchto involučních změn, pokles potenciálu zdraví, nám dává informaci o biologickém stáří. Komplexně „jde o souhrn nevratných biologických změn, případně genových expresí predikujících zvýšené riziko nemocí, funkčních deficitů, úmrtí, případně i maximální čas zbývající do přirozené smrti u daného

13

člověka“ (Uotinen at al., 2006, in Čevela, Kalvach, & Čeledová, 2012, s. 25). Pro biologické stáří neexistují měřítka ani kritéria, nelze jej nijak přesně stanovit. Na biologickém stáří se odrážejí chorobné změny, dědičné předpoklady i důsledky působení vnějších vlivů, které se během života jedince nastřádaly. Obecně můžeme říci, že dochází ke snížení výkonnosti a koordinovanosti tělesných funkcí. Orgány i tkáně mění svou velikost. Z důvodu úbytku vody v organismu, až o 20%, dochází k jejich zmenšování (Novotná, Hříchová, & Miňhová, 1998). Zjevné jsou i změny výšky postavy (senioři rostou tzv. „do země“) a držení těla. Kromě toho, že se výška jedince zmenšuje, dochází i k úbytku svalové hmoty, což má v konečném důsledku negativní vliv na fyzický výkon. K tomu se dále přidává nárůst podílu tukové hmoty, snížení kvality kosterní hmoty, degenerativní změny kloubů a další oslabení organismu. K viditelným projevům dochází také na kůži. Mimo jiné také díky úbytku vody v těle ztrácí elasticitu, stává se ochablou, čím dál více vrásčitou, bledne a vznikají na ní pigmentové skvrny. Tyto projevy lze nejčastěji pozorovat v obličejové části, kde ale také dochází proměnám v rysech obličeje. Mezi další charakteristické znaky patří šedivění a vypadávání vlasů. Mimo výše zmíněné viditelné projevy stáří dochází taktéž k involučním změnám, které nejsou na první pohled patrné. Organizmus seniorů produkuje méně tepla, což způsobuje celkový pokles tělní teploty a negativní dopad na termoregulační systém. Degenerace také postihuje systém endokrinní, trávící, kardiovaskulární, respirační i centrální nervovou soustavu, a to vše se odráží na vitalitě a kondici jedince. Stárnutí se nevyhýbá ani lidskému mozku. Stárne také, i když stojí za povšimnutí, že k involučním projevům dochází pomaleji, než je tomu u ostatních orgánů. Dokonce poslední výzkumy ukazují, že v určitých částech mozku i v této vývojové fázi dochází k novým spojením a prodlužují se výběžky neuronů (Novotná, Hříchová, & Miňhová, 1998). Z toho důvodu je více než důležité mozkovou aktivitu seniorů stimulovat a pobízet k aktivní činnosti. Vzhledem k biologickému stáří je nutné zmínit stárnutí smyslových orgánů, které částečně korespondují s kvalitou života seniorů z hlediska komunikace. U smyslového vnímání dochází nejčastěji nejprve k oslabení receptorů. Zhoršuje se zrak a naslouchání se stává obtížnějším, což znesnadňuje interakci seniora a společnosti. Situaci často nepomáhá ani fakt, že dochází ke změnám řeči a hlasu.

14

1.2.3 Sociální stáří Při vymezování sociálního stáří budeme na stáří nazírat jako na sociální událost. Za znak sociálního stáří jedinců můžeme považovat sled několika sociálních změn nebo naplnění kritéria, kterým je nejčastěji považován odchod do starobního důchodu. Mühlpachr (2004, s. 19) tvrdí, že sociální stáří je dáno „změnou rolí, životního způsobu i ekonomického zajištění.“ Za jeho počátek tedy můžeme považovat penzionování, kdy zároveň nejčastěji dochází ke změnám sociálních rolí i sociálního potenciálu, nezaměstnanosti, poklesu životní úrovně, funkčním deficitům, zastarávání znalostí, ztrátě perspektiv a aspirací (Čevela, Kalvach, & Čeledová, 2012). Jak už bylo ale dříve podotknuto, stáří je proces individuální, a proto nelze přesně vymezit ke které ze změn, kdy a v jakém rozsahu dojde. V životě seniorů se můžeme setkávat s různorodostí schopnosti a zájmu pracovat či penzionovat. Čevela, Kalvach a Čeledová (2012) v této souvislosti upozorňují na nabourávání kritéria sociálního stáří. V dnešní praxi to znamená, že přechodná forma postupného penzionování nebo částečné zaměstnanosti se stává čím dál častějším řešením, a to z mnoha socioekonomických důvodů. Ve fázi, kdy jedinec odchází do úplného starobního důchodu, hrozí největší riziko vyloučení ze sociálního života. Senior ztrácí čím dál více sociálních kontaktů a je silněji vázán na rodinu a nejbližší známé ve svém okolí. Ke změně sociálního statusu napomáhá i výše zmiňované biologické stáří. Díky proměně zevnějšku jedince ho lidé začínají vnímat jako starce a podle tohoto vnímání se k němu adekvátně chovají. U některých seniorů může dojít k velmi výrazným kvalitativním změnám, které zapříčiní ztrátu typických rysů jedinců a jakoby proměnu celé jejich osobnosti (Vágnerová, 2000). Kromě těchto dopadů může zevnějšek jedince signalizovat jaký je jeho celkový, somatický i psychický stav. V kontextu sociálního stáří Mühlpachr (2004) hovoří o sociální periodizaci života. Pomocí ní lze život jedince zjednodušeně rozčlenit do tří, eventuálně čtyř velkých období neboli věků, přičemž seniorů se týká věk třetí a čtvrtý. Přestože se toto pojetí dostává do širšího povědomí veřejnosti (např. Univerzita třetího věku), neobchází se bez určitých úskalí. První období je předproduktivní a nazývá se první věk. Je to období dětství, mládí, kdy jedinec roste a vyvíjí se. Následně se v něm promítá vzdělávací dráha a profesní příprava, kdy jedinec získává znalosti a zkušenosti. Druhý věk je produktivní.

15

Je svázán s obdobím dospělosti, kdy člověk zakládá svoji vlastní rodinu a je sociálně i ekonomicky aktivní. Obdobím postproduktivním je označován třetí věk. Zde nacházíme problematiku spojenou s předsudky o stáří. Veřejnost často nabývá představy o stáří jako o období poklesu zdatnosti a odpočinku. Senior už v sobě nenese potenciál produktivní přínosnosti. Toto východisko vede k podceňování, diskriminaci a eliminaci potřeb. Je zapříčiněno přílišnou reflexí pracovní role jedince a upozaděním role osobního rozvoje jako celoživotního procesu. Posledním obdobím je čtvrtý věk, který bývá někdy označován jako fáze závislosti. Tohoto označení dostál díky častému rozvratu integrity a funkčním deficitů, které přivádějí jedince k tomu, že je odkázán na pomoc druhých (Čevela, Kalvach, & Čeledová, 2012). Nicméně i přes tyto fakta je důležité brát zřetel na fakt, že čtvrtý věk je jen jednou z podob pokročilého stáří, která není zákonitě dána. Není proto vhodné zahrnovat nesoběstačnost mezi stejné zákonitosti jako u předcházejících věků. Tímto bychom odporovali konceptu úspěšného stárnutí a autonomii seniorů.

1.3 Psychologie stárnutí Ačkoliv existuje celá řada definic a vymezení stárnutí, jejíž problematice se věnuji v úvodu kapitoly Stáří, z obsahového hlediska lze najít společné těžiště v somatických a psychických změnách, které u jedince bezesporu probíhají. Somatické involuční změny jsou popsány výše v rámci biologického stáří a v této podkapitole doplním charakteristiku změn psychologických. I přes takové rozčlenění dvou skupin probíhajících změn, zcela striktní vymezení není možné. Somatiku i psychiku společně pojí analogické principy, díky kterým dochází k vzájemné provázanosti a podmíněnosti. Podle Mühlpachra (2004) se v duševním stárnutí konkrétně prolínají vlivy biologického věku mozku i celého těla s vlivem zkrácené životní perspektivy, proměny vizáže a dalších sociálních faktorů, které s sebou věk přináší, a které ovlivňují duševní involuční pochody. V definici stáří od Vágnerové (2000) se dočítáme, že dochází k proměnám celé osobnosti. Pacovský (1990, s. 39) to upřesňuje a zdůrazňuje, že při „fyziologickém stárnutí a stáří se kvalitativně struktura osobnosti nemění.“ Na kvalitu psychiky ve stáří má významnější dopad osobnost člověka a její úroveň, než to, jak starý kdo je, tedy hledisko kalendářního věku jedince. Oproti struktuře osobnosti ale dochází k proměnám osobnostních rysům jedince, které jsou pro každého charakteristické. Může docházet 16

k jejich sestupné nebo vzestupné tendenci, čímž podle Dobiáše (in Pacovský, 1900) člověk karikuje svou povahu. Obecně lze říci, že psychické změny ve stáří jsou méně viditelné, než ty biologické, jsou pomalejší a latentní. Podle dostupných výzkumů (Novotná, Hříchová, & Miňhová, 1998) duševní stáří dále můžeme charakterizovat menší pružností psychických funkcí a zpomalením reakčního času. Některé psychické funkce se nemusí měnit vůbec, některé dosahují sestupné, některé dokonce vzestupné tendence. S přibývajícím věkem se nemění slovní zásoba ani jazykové dovednosti. Tato stabilita psychických funkcí se taktéž týká některých oblastí intelektu, který byl dosažen ve zralém věku. „Staří lidé si uchovávají schopnost používat dříve osvojené znalosti a způsoby uvažování“ (Vágnerová, 2000, s. 454). Ačkoliv intelekt zůstává nezměněn, dochází u jedince ke vzniku poruch a vad, které mohou zapříčinit nemožnost projevu dané úrovně intelektu. V takovém případě podle Pacovského (1990) hovoříme o skrytém intelektu. Z oblasti gerontologické psychologie můžeme jmenovat řadu změn psychických kvalit, které mají regresivní charakter. Některé tyto změny se dají považovat za součást charakteristiky stařecké normy. Jedná se zejména o zhoršení výbavnosti a vštípivosti paměti. K poklesu psychických funkcí začíná docházet už v průběhu stárnutí (Gruberová, 1998). Konkrétně jsou postupně oslabovány kognitivní funkce, které ale při normálním průběhu stárnutí dlouho nemají žádný vliv na praktický život seniora. Postupné oslabování jednotlivých aspektů poznávacích funkcí lze kompenzovat. Jedním z aspektů je zpomalení psychomotorického tempa, které má za důsledek pomalejší reakce na podněty a menší rychlost slovní reakce či odpovědi na otázku. Díky stárnutí tedy dochází ke zpomalení výkonu, ale jak bylo předem zmíněno, nemusí nutně automaticky docházet ke zhoršení celkové kapacity (Vágnerová, 2000). Senior potřebuje na určitou činnost delší dobu, ale je v jeho schopnostech ji vykonat. Dalším aspektem je již jmenované typické zhoršení vštípivosti a výbavnosti. Toto oslabení psychické kvality se u starších lidí začíná projevovat už kolem padesátého roku života, kdy si přestávají okamžitě vybavovat určité pojmy. Dále se objevuje zhoršená schopnost zafixovat si nové názvy a informace. Přestože senior musí vyvinout daleko větší úsilí, aby si zafixoval nové poznatky, dlouhodobá paměť a snadné vybavování starých zážitků zůstává v dobré kondici. Což je jeden z důvodů, proč staří lidé dávají přednost rutině a stereotypu. S tím se váže i další aspekt, který představuje pokles adaptability. Starší lidé se s postupně přibývajícími léty hůře přizpůsobují novým 17

situacím. Jsou konzervativnější a lpí na zaběhnutých postupech. Z pravidla neradi řeší komplikované situace a nevyhledávají nové prostředí. Posledním aspektem změn kognitivních funkcí dle Grumberové (1998) je snížení schopnosti koncentrovat se, což je zapříčiněno zvýšenou únavností. Při pokračování výčtu změn psychických funkcí, u kterých dochází k sestupné tendenci, nelze opomenout emoční labilitu. Senioři bývají citově labilnější a ne vždy jsou schopni své emoční projevy ovládat. Často mívají větší sklon k úzkostem, depresím a bývají snadněji emočně ovlivnitelní (Vágnerová, 2000). Starší jedinci jsou velmi snadno citově zranitelní, mají potřebu projevů náklonnosti a očekávají, že na ně budou druzí brát ohledy. Při změně rysů osobnosti staršího jedince dochází často ke změnám povahy. Grumberová (1998) tvrdí, že se negativní vlastnosti stářím akcentují. Může se tak stát, že z šetrného mladého jedince se ve stáří stává lakomý nebo naopak požitkářský senior. Kdo byl v mládí úzkostný, může ve stáří být hypochondr, sobecký člověk může na stáří zase dospět k egocentrikovi. Tito jedinci pak vyžadují trvalé ohledy a nejsou ochotni přiznat svoji případnou chybu. Vzhledem k typům osobností introvert a extrovert můžeme předpokládat, že dojde k zesílení jejich povahových rysů. Z introverta tak může být až samotář a extrovert může být až nepříjemně mnohomluvný. Nicméně, existuje také skupina jedinců, která je ve stáří osvobozena od vlivu vášní a afektů. Tito senioři se ve stáří dopracovávají k vnitřnímu klidu a nadhledu. Proto můžeme z hlediska proměny povahy tvrdit, že to, jaký člověk opravdu je, se ukazuje až ve stáří. Tehdy člověk přestává dělat to, co po něm vyžaduje jeho sociální role a ukazuje se, jakým je opravdu na dně své duše. Proto moudrý, ohleduplný a laskavý jedinec takový zůstane i v poslední fázi života. Bylo by mylné předchozí charakteristiku změn zobecňovat, v oblasti psychiky platí, že ne všechny změny vždy směřují k horšímu. I v duševní sféře se můžeme setkat s pozitivními jevy. S přibývajícím věkem lze mluvit o zvýšení vytrvalosti, trpělivosti a rozvaze. Jak poznamenává Pacovský (1990), stáří netrpí ukvapenými závěry a platí dávná poučka o moudrých starcích. Senior projevuje větší míru stálosti ve svých názorech i vztazích, jedná opatrněji a obezřetněji.

18

1.4 Aktivní a úspěšné stárnutí Při vymezování stáří je řečeno, že na něj můžeme nahlížet jednak z pohledu individuálního, tak z pohledu společenského. Společenské hledisko stáří jakožto fenoménu s sebou přináší mimo jiné i politické otázky, které se snaží formovat dnešní společnost. Jedním takovým konkrétním příkladem může být Národní program přípravy na stárnutí na období 2008 až 2012, který vláda České republiky přijala pod názvem Kvalita života ve stáří. Jeho oblastmi zájmu jsou prevence duševního zdraví, výchova k fyzické a psychické soběstačnosti, potřeba vzdělávání a edukace v oblasti sociální integrace, trénink komunikačních a sociálních interakcí (Čípová, in Veteška & Vacínová, 2011). Tento program nabývá důležitosti v politických dokumentech a na jednotlivých resortech postupně dochází k praktikování východisek konceptu aktivního stárnutí stejně jako úspěšného stárnutí.

1.4.1 Koncept aktivního stárnutí Roku 2002 vnesla Světová zdravotnická organizace (dále WHO) také na pole gerontopedagogiky ucelený koncept aktivního stárnutí, jehož východiska jsou definována v dokumentu Active Ageing: A Policy Framework. Koncept přichází jako reakce na problematiku demografického stárnutí populace, která je velmi aktuální ve vyspělých zemích. Celkově se v hospodářsky vyspělých zemích včetně ČR zdravotní a funkční stav nově stárnoucích generací dlouhodobě a setrvale zlepšuje, což je umožněno změkčováním životních podmínek, tedy způsobu života. Z obou příčin tak dochází jak k prodlužování života ve stáří, tak ke kompresi závažné nemocnosti a disability - senioři žijí déle, jsou zdravější a zdatnější, méně omezeni prostředím, fenotyp stáří se pozitivně mění (Čevela, Kalvach, & Čeledová, 2012, s. 20).

Díky prodlužování se naděje dožití dochází ke zvýšení podílu starých osob v populacích vyspělých zemí, proto mluvíme o demografickém stárnutí. Přestože se hlavní idea konceptu může zdát zřejmá již z názvu (Active ageing), její vymezení je poněkud široké. Výraz aktivní zahrnuje rovinu společenskou, ekonomickou, kulturní, duchovní i občanskou (OECD, 1998). Za aktivního seniora je pokládán jedinec, který se zapojuje do společenského dění, pečuje o svou zdravotní kondici a participuje na celoživotním vzdělávání. WHO (2002) považuje za obecný základ konceptu uznání lidských práv stárnoucích osob, které jsou založeny 19

na principech OSN vztahujících se k nezávislosti, účasti, důstojnosti, péči a seberealizaci. Bez uznání práv, potřeb, možností a schopností seniorů není úspěšná realizace konceptu možná. Po celou dobu ale WHO o stárnutí uvažuje ve smyslu pozitivní zkušenosti, jejíž dosažení lze docílit právě naplněním výše jmenovaných aspektů. Koncept aktivního stárnutí se vztahuje na jednotlivce i skupiny. Umožňuje lidem uvědomit si svůj fyzický, sociální a vnitřní potenciál pro spokojenost v průběhu života a účastnit se společenského života podle svých potřeb, přání a možností, a to vše zároveň za předpokladu zajištění odpovídající ochrany, bezpečí a péče v případě potřeby (WHO, 2002, s. 12).1

Strategie aktivního stárnutí zohledňuje všechny stránky života, jedince i skupiny, přičemž neopomíjí osobní zodpovědnost každého z nás. Z českých autorů se k ní vyjadřují Rabušicová, Rabušic (2008), kteří se domnívají, že aktivní stárnutí je velmi ambiciózní projekt, který zahrnuje předpoklad proměny našeho chápání ve vztahu k seniorskému věku. Konkrétně pak Rabušic apeluje na odborníky ze sociálních věd. „Před sociology, psychology a pedagogy stojí jasný úkol: naučit člověka stárnout.“ Což v samotné praxi představuje potřebu „vnutit mu koncept aktivního stárnutí“ (Rabušic, 2008, s. 273-274). Oproti tomu Vidovićová (2005) poukazuje na nebezpečné tendence uchylující se k definování aktivního stárnutí pouze skrze ekonomickou aktivitu. Připomíná, že je nutné řešit i jiné dimenze. Například je nutné brát v potaz, že některým seniorům involuční změny projevující se na jejich fyzické kondici znemožňují účast v aktivitách, které zmiňuje koncept aktivního stárnutí. Dalším běžným důvodem může být i nutnost pečovat o své blízké. Veškeré tyto bariéry jsou součástí přirozeného života, a proto je nutné mít je na paměti. V případě,

že

odhlédneme

od

teoretického

základu

směrem

k praxi,

pak konkrétní podobu realizace na místní úrovni nacházíme v dokumentu „Plán aktivního stárnutí ve městě Brně“, který v roce 2012 uveřejnilo statutární město Brno. Přestože město nemá žádný koncepční dokument, který by řešil situaci stárnoucí populace, potýká se s jednou z nejvyšších hodnot indexu stáří2 ve velkých městech ČR 1

Vlastní překlad z anglického originálu: „Active ageing applies to both individuals and population groups. It allows people to realize their potential for physical, social, and mental well being throughout the life course and to participate in society according to their needs, desires and capacities, while providing them with adequate protection, ecurity and care when they require assistance.“ 2 Index stáří získáme porovnáním počtu osob v postproduktivním věku a v předproduktivním věku (Statutární město Brno, 2012).

20

a tato hodnota se bohužel neustále zvyšuje. Proto Kancelář Brno-Zdravé město spolu s Kanceláří strategie města iniciovaly vytvoření Plánu aktivního stárnutí ve městě Brně, který je prvním dokumentem svého druhu v ČR. Reflektuje koncept aktivního stárnutí a jedním z klíčových partnerů je Kancelář WHO v ČR. Dokument je určen především pro organizace, které ovlivňují život seniorů, a jeho cílem je „nastavit proces systematických kroků vedoucích k vytvoření, resp. zlepšení podmínek pro zdravé a aktivní stárnutí ve městě Brně“ (Statutární město Brno, 2012, s. 5). Jedná se o dlouhodobý dokument, jehož smyslem není zmapování a vyřešení zdravotnických či sociálních služeb, ale vytvoření podmínek pro aktivní a nezávislý život seniorů.

1.4.2 Koncept úspěšného stárnutí Druhým významným konceptem, který má dosah až do gerontopedagogické oblasti je koncept úspěšného stárnutí. S předchozím konceptem aktivního stárnutí má leccos společné, někteří autoři dokonce považují tato pojetí za totožné, přesto při podrobnějším zkoumání docházíme ke zjištění, že koncept úspěšného stárnutí je o něco citlivější při pohledu na stárnutí biologické. Koncept úspěšného stárnutí pochází z USA a jeho zastánci (Rowe & Kahn, 1998) se domnívají, že cílem gerontologie a geriatrie by nemělo být pouze samoúčelné prodlužování života jedince ve stáří. Dominantní pozornost by podle konceptu měla být věnována zlepšování zdravotního a funkčního stavu stárnoucích jedinců, aby se předcházelo vzniku závislosti na pomoci druhých. Těmito snahami koncept bojuje o dosažení samostatnosti a soběstačnosti u seniorů. Základní tezí je skutečnost, že stav lidského organismu (jeho zdravotní i funkční stránka) je dán různými okruhy faktorů. Po celou dobu vychází z předpokladu, že tyto faktory jsou více či méně ovlivnitelné a stáří jako samotné by se nemělo ignorovat či přetvářet na negativní jev3. Hlavními faktory dle Mühlpachra (2004) jsou zákonitosti biologické involuce, chorobné procesy, životní způsob z hlediska aktivity nebo pasivity, životní podmínky, subjektivní hodnocení a prožívání.

3

Ve společnosti dochází k tzv. ageismu, který jako první definoval Robert Butler v roce 1969. Ageismus vymezuje jako „proces systematické stereotypizace a diskriminace lidí, protože jsou starší“ (Butler in Palmore, 1999, s. 34). Ve společnosti za těchto okolností dochází k ignoraci a izolaci seniorů, aby nezdržovali a nepřekáželi. Společnost od starší generace neočekává nic pozitivního (Vágnerová, 2000). OSN takovéto chování považuje za jednu z podob potlačování nebo porušování práv seniorů (Parnes & Solich, 2006, in Postavení a diskriminace seniorů).

21

Stárnutí dle těchto idejí se může dělit na obvyklé, úspěšné a patologické (Mühlpachr, 2004). K obvyklému stáří je přiřazen senior, jehož zdravotní a funkční stav i sociální role odpovídá jeho vrstevníkům a normě v dané společnosti. Při úspěšném stárnutí je zdravotní a funkční stav seniora lepší než průměr. Senior je plně soběstačný a zhruba do devadesáti let je tělesně, psychicky i sociálně aktivní. Neúspěšné stáří postihuje seniory, jejichž zdravotní a funkční stav neodpovídá současné normě. Dochází u nich k rozvoji závislosti a chorob. Jedinci často nabývají dojmu vyššího biologického než kalendářního věku, což signalizuje předčasné stárnutí.

22

2 Senior „Víte, jak lidi dojdou do důchodu, tak se přestanou sebevzdělávat. Potom stárnou duševně. Člověk musí na sobě pracovat a vzdělávat se!“ Irena, 69 let Jedinci dosahující vysokého věku neboli senioři jsou plnohodnotnou součástí dnešní společnosti. Tvoří v ní specifickou skupinu v duchu generační odlišnosti, která je dále podpořena značnou heterogenitou. V kapitole věnované stáří uvádím několik periodizací věku člověka a charakteristiku jednotlivých změn, ke kterým u seniorů dochází. Veškeré tyto informace nadále reflektuji i v této kapitole, která věnuje pozornost konkrétně definování seniorů, jejich potřebám, životnímu stylu a případným hrozbám, kterým mohou čelit.

2.1 Definice pojmu senior V dostupné literatuře, ani ve vyhláškách Ministerstva práce a sociálních věcí se nedozvídáme přesné vymezení pojmu „senior“. Vysvětlení nabízí Český statistický úřad, který problematiku komentuje tvrzením, že pojem senior není právní ani statistickou kategorií a nejvíce se blíží kategorii sociologické (Cieslar, 2012). Ani zde ale pojem není jednoznačně ukotven, setkáváme se například s názvy „starý občan, který dosáhl určitého věku“ nebo „osoba staršího věku“. Dříve nebylo výjimkou ani pojmenování s pejorativním nádechem „důchodce“, proti kterému se ale v roce 1999 vyjádřilo i OSN (Petřková & Čornaničová, 2004). Oproti tomu lze pojem „senior“ považovat za emočně nezatížené slovo, které systémově navazuje na pojmenování senia. Za předpokladu, že odvozujeme pojem od senia, dostáváme se k dalšímu bodu problematiky spojené s definováním pojmu senior. Senium dle WHO je vymezeno rozpětím od 75 do 89 let. Celosvětově, ani v rámci ČR, ale věkové rozpětí pro vymezení seniorského věku není striktně definováno. V soudobé společnosti se za seniora považuje jedinec ve věku 60+, čemuž dle WHO odpovídá starší věk a z hlediska administrativní hranice tento věk odpovídá odchodu do penze. Nicméně, ani toto hledisko není pro všechny jedince jednotné. Je tedy patrné, že už při vymezování věkového rozmezí nacházíme značnou heterogenitu seniorské populace a kalendářní věk proto není jasným identifikátorem. 23

Pro účely mé práce označuji jako seniory všechny ty, kteří překročili hranici šedesáti let a získali status „osoba v postproduktivním věku“, který podle již popsaného sociálního stáří odpovídá třetímu věku. Odchodem do penze se mění jejich životní stereotypy a dochází ke změnám v oblasti socializace. Kromě těchto změn dochází k individuálním proměnám v biologické, sociální, psychologické a ekonomické oblasti.

2.2 Potřeby seniorů V poslední vývojové fázi člověka dochází k postupným změnám zdravotního i funkčního stavu, proměňují se sociální role, stejně jako dochází k duševním involučním pochodům. S ohledem na celou šíři těchto vyjmenovaných změn můžeme konstatovat, že během procesu stárnutí, dochází u seniora k proměně jeho potřeb a priorit při jejich naplňování. Lidské potřeby jsou podstatnými motivy chování, jednání a prožívání seniorů. Obecně za potřebu považujeme projev nedostatku něčeho, co jedinci chybí nebo čeho má naopak nadbytek (Pichaud & Thareau, 1998). Kýženým stavem je tento deficit či nadbytek odstranit skrze naplnění potřeby. Za běžných podmínek člověk své potřeby vyjadřuje žádostí nebo směřuje své jednání k jejich naplnění. V literatuře se setkáváme s odlišnými klasifikacemi. V případě psychologie se nejčastěji lidské potřeby třídí na biogenní, fyziologické a na psychogenní, sociogenní, psychologické. Dle Trachtové, Fojtové a Mastiliakové (1999) odpovídá právě toto rozdělení potřeb představě o člověku jako bytosti s aspekty biologickými, psychologickými a sociálními. Jak jsem již předeslala, v jednotlivých věkových obdobích a následně i v průběhu stáří se potřeby, biologické i psychické, mění. Dochází k proměně jejich významu, zaměření a způsobu uspokojování. Dalším faktorem, který je může ovlivňovat je fakt, že saturace jedné potřeby může frustrovat potřebu druhou. V případě seniorů může například dojít k situaci, kdy přestěhování seniora do domu s pečovatelskou službou může zvýšit jeho pocit bezpečí, ale na druhou stranu může narušit sociální vazby (Čevela, Kalvach, & Čeledová, 2012). Ve stáří mnozí senioři ztrácejí schopnost uspokojovat své potřeby a udržovat kontrolu nad svým životem v dané míře, na kterou byli dříve zvyklí. Tak dochází ke snížení kvality jejich života a zároveň nárůstu důležitosti podpory a pochopení těchto jedinců a jejich potřeb (Janečková, 2005 in Čevela, Kalvach, & Čeledová, 2012). Je důležité vzít v potaz fakt, že konkrétně potřeby samotné se nijak významně neodlišují 24

od potřeb mladších jedinců. Protože ale dochází ke změnám schopností seniorů, největší odlišnosti nacházíme v jejich naplňování a uspokojování. Jarošová (2006) říká, že se s přibývajícím věkem dostává do popředí naplňování potřeb fyziologických. I přes tuto změnu ale nedochází u seniorů k úplnému zúžení pouze v oblasti fyziologické, ale stejnou měrou u jedinců vyvstávají potřeby psychické.

2.2.1 Maslowova hierarchie potřeb V souvislosti s kvalitou života ve stáří a smysluplností života seniorů je nutné brát v potaz zřejmě nejznámější a nejvlivnější teorii zabývající se hierarchií lidských potřeb, kterou vytvořil humanistický psycholog A. H. Maslow. Jeho základní klasifikace bývá prezentována jako pomyslná pyramida, v níž jsou potřeby hierarchicky znázorněny. V Maslowově teorii tedy obecně platí, že alespoň částečné naplnění níže umístěné základní potřeby je často podmínkou pro uplatnění vývojově vyššího stupně. Setkáváme se zde s tzv. hierarchií relativní nadvlády, kdy aktuálně neuspokojovaná potřeba má tendenci být u jedince dominantní (Nešporová, Svobodová, & Vidovićová, 2008). V teorii se rozdělují potřeby na vývojově nižší (základní) a vývojově vyšší (vztahující se k růstu). Mezi základní se řadí fyziologické potřeby a potřeba bezpečí a jistoty. K vyšším v teorii připadají sociální, psychické a estetické potřeby. Dle Sikorové (in Plevová, 2011) Maslow o vyšších potřebách tvrdí, že vyvstávají během ontogeneze, když dochází k upevnění vazby člověka na sociální podmínky, ve kterých žije. Za vývojově nejvyšší považuje růstovou potřebu, která je organizovaným komplexem kolem potřeby seberealizace. V prvním stupni Maslowovy pyramidy nacházíme fyziologické potřeby. Jsou základní, a proto je nacházíme na nejnižší příčce. Neuspokojení byť jen jedné z nich má dopad na celkový stav jedince. Jak říká Jarošová (2006), vystávají při narušení homeostázy, vyrovnanosti vnitřního a vnějšího prostředí organismu. U seniorů je zesílen nárok na vyprazdňování se, odpočinek, teplo, pohodlí a potřebu být bez bolesti. Oproti tomu do pozadí ustupuje potřeba příjmu potravin, zejména tekutin, dále klesá potřeba sexuální, hygienické péče a úpravy zevnějšku (Mlýnková, 2011). Uspokojování fyziologických potřeb věnují jedinci největší díl ze svého času. Při případném jejich neuspokojení není možné přistoupit k vyšším potřebám. Do druhého stupně patří potřeba bezpečí a jistoty. Oproti střednímu věku bývá ve stáří intenzivnější a její uspokojování významnější. S přibývajícím věkem se jedinci 25

cítí stále více ohroženi, proto jistota a bezpečí má větší hodnotu, než v předešlých letech. A to zejména proto, že si senioři uvědomují ubývání svých sil a schopností. Staří lidé jsou tudíž opatrnější, objevuje se silnější potřeba vyhýbat se nepříjemnostem či nebezpečí (Vágnerová, 2007). Pocit bezpečí a jistoty senioři vyhledávají ve sféře fyzické, sociální, psychické i ekonomické. Fyzická potřeba bezpečí vyvstává například při obavě z pádu a jeho následku na zdraví. Senior ji může uspokojit používáním kompenzačních pomůcek nebo pomocí druhé osoby, která ho zabezpečí (Pichaud & Thareau, 1998). Sociální potřebu bezpečí a jistoty můžeme pozorovat v vázanosti na akceptaci a ocenění lidmi z nejbližšího okolí či na potřebě jistoty, že jedinec někam patří, že je součástí nějaké sociální skupiny. Tyto potřeby popisuje Vágnerová (2007) a dodává, že s potřebou silnější citové jistoty koresponduje také znatelná fixace na rodinu či partnera. K naplnění psychického bezpečí a pocitu jistoty přispívá například pocit psychické blízkosti, pochopení a sdílení. Uspokojování potřeby informovanosti má velký význam zejména pro ty seniory, kteří nemohou vycházet z domu. Třetí stupeň Maslowovy pyramidy představují sociální potřeby, které se váží na citové vztahy. Nacházíme v této kategorii potřebu lásky, komunikace a sounáležitosti. Vyvstávají zejména v situacích osamělosti člověka, projevují se jako snaha být milován nebo členem určité sociální skupiny (Jarošová, 2006). Potřeba lásky je přitom pojímána jak ve smyslu lásku dávat, tak ji naopak pociťovat a přijímat. Potřeba komunikace má často s přibývajícím věkem hendikepy a její uspokojování se může setkat s obtížemi. Senior může být izolovaný, dochází k fyziologickým involučním pochodům, které mohou vézt až k neschopnosti vyjádřit své myšlenky. Potřeba sounáležitosti ke skupině se projevuje v různých podobách. V raném stáří se senioři rádi stýkají se svými přáteli, pravidelně navštěvují zájmové kroužky a často pociťují generační sounáležitost. Současně stále více zesiluje potřeba úzkého kontaktu s rodinou a partnerem (Pichaud & Thareau, 1998). Do čtvrtého stupně pyramidy patří potřeba uznání a sebeúcty. Všichni lidé bez rozdílu věku mají potřebu být respektování. Aby se jim dostávalo úcty od druhých a měli i úctu k sobě samotným. Již dříve zmíněná fixace starých lidí na nejbližší má zde další opodstatnění. Rodina jim nejenže poskytuje významné zázemí, ale staří lidé díky ní získávají pocit významnosti své existence. Protože již opustili zaměstnání, naplňují svoji potřebu uznání nejčastěji v rodině skrze kooperaci s jejími členy. Sebeúcta ve vyšším věku je spojena především se soběstačností. Jak tvrdí Vágenrová (2007),

26

kladně ji mohou ovlivňovat vybrané osobně významné role, kompetence nebo mezilidské vztahy. Na pomyslném nejvyšším bodě pyramidy nacházíme potřebu seberealizace. Je úzce spjata s nalezením a naplněním smyslu života, nad kterým se právě starší jedinci často zamýšlejí a celkově bilancují. Obzvláště u této potřeby platí individuální pojetí. Pokud u seniora potřeba seberealizace vyvstane, může být uspokojena například díky univerzitám třetího věku, vzdělávacím programům či jiným tvořivým aktivitám. Není však nutné si za potřebu seberealizace dosazovat pouze tyto prvky vyšších stupňů (Pichaud & Thareau, 1998). Jestliže jedinci poskytuje smysl života, může se uspokojením potřeby seberealizace stát i např. sociální role, pocit uznání nebo rodina. Naopak na odvrácenou stranu potřeby seberealizace poukazuje Vágnerová (2007), která tvrdí, že „může být ve stáří hůře saturována a obvykle postupně klesá její význam“ (s. 346). I v tomto případě hraje důležitou roli autonomie, svoboda rozhodování o svém životě a o svých krocích. V případě, že u seniora narůstá stupeň závislosti, dochází k poklesu autonomie a negativně se projevuje na seberealizaci jedince. Někteří senioři proto už jen zdůrazňují své dávné úspěchy, které pro ně jsou jistotou. Jiní uspokojují potřebu seberealizace nepřímo, skrze identifikaci s blízkým člověkem, jehož úspěchy senior prožívá jako by byly jeho vlastní. Dochází ovšem i k situacím, kdy senioři potřebu seberealizace nepociťují vůbec, nepotřebují si nic dokazovat, cítí se bezvýznamní či na své ambice již rezignovali.

2.3 Životní styl seniorů Nejčastějším důvodem vedoucím ke změně životního stylu jedince bývá nárůst svobody (Sak & Kolesárová, 2012) a úbytek schopností, jež je přirozeným projevem pokročilejšího stáří (Vágnerová, 2000). Starý člověk začíná mít potřebu pomoci v každodenním životě, zastává novou sociální pozici, snaží si zachovat svoji autonomii, udržet své zájmy a naplnit své potřeby. Tomu všemu odpovídá podoba životního stylu, který Sak s Kolesárovou (2012) definují jako „dynamizovaný hodnotový systém člověka, modifikovaný jeho endogenními a exogenními dovednostmi, promítnutý do časoprostoru životního a sociálního pole přirozeného světa v konkrétní společnosti.“ Trávení volného času seniorů se odvíjí od celé řady faktorů, které odpovídají citované definici životního stylu. Co si senior může dovolit, a co už naopak překračuje jeho rozpočet, ovlivňuje jeho finanční situace, dále zdravotní stav se projevuje 27

na jedincově vitalitě a nakonec díky určitému typu osobnosti senior inklinuje k daným aktivitám či zájmům (Stuart – Hamilton, 1999). Nicméně svoji roli hrají i další socioekonomické a geografické faktory. Nabídka volnočasových aktivit se pro tuto cílovou skupinu na vesnicích oproti městům propastně liší a senioři jsou po většinu času nucení přizpůsobit se aktuální nabídce bez větší možnosti realizace svých tužeb. Dominantním činitelem ovlivňujícím životní styl seniorů je typ domova, ve kterém senior pobývá. Nejběžněji se setkáváme s formami, kdy senior bydlí ve vícegenerační domácnosti, své vlastní domácnosti nebo využívá některého ze sociálních zařízení. Mimo výše popsané faktory se do volnočasových aktivit promítá také kontinuita, která je podložena silnou vazbou mezi předešlou účastí v mladším věku a následném pokračování ve věku seniorském. Dříve aktivní jedinci si udržují své koníčky nebo hledají nové možnosti, které často poskytují organizace orientované právě na stárnoucí populaci (Agahi, Ahacic, & Parker, 2006). Z českých autorů toto tvrzení ostatně potvrzuje i Šerák (2009, s. 193): „Lidé, kteří se během svého života projevovali aktivně, samozřejmě inklinují k aktivnímu využití důchodu.“ A nejenom předchozí účast, ale také sociální zázemím jedince pozitivně ovlivňuje náklonnost seniorů k aktivnímu trávení času. Castillo at al. (2010) ve svém výzkumu došli k závěru, že sociální podpora vycházející od blízké rodiny a přátel má kladný vliv na účast seniorů ve volnočasových aktivitách. Ti, kteří nepociťují podporu z nejužšího kruhu blízkých, naopak inklinují k pasivnějšímu životnímu stylu. Na životní styl seniora má vliv celá předchozí životní dráha. Jak je zřejmé, nejsou to pouze aktivity ve volném čase, ale i způsob komunikace, pracovní aktivity, velikost rodiny a interakce mezi jejími členy, atd. Jestliže jsem v předchozí kapitole o potřebách seniorů hledala odpověď na otázku „Co?“, v této kapitole zjišťuji „Jak?“(Sak & Kolesárová, 2012). Podle dosud popsaného výčtu faktorů, které působí na proměnlivost životního stylu, je ale jasné, že identifikovat obecně platný životní styl seniorů není jednoduché. Zájmy, rituály, potřeby a mnoho dalších aspektů se nedají generalizovat, a proto nelze získat jednoznačný model. V každé kapitole se můžeme utvrdit, že senioři opravdu tvoří velmi heterogenní část populace a prožívání poslední fáze života je vysoce individuální záležitostí. Přesto v literatuře můžeme nalézt společné rysy v chování seniorů. Stuart–Hamilton (1999) hovoří o dvou protichůdných pohledech, které zastřešuje teorií aktivity a teorií odcizování. Přesto sám připouští, že se jedná o protipóly, které nezahrnují optimální volbu pro všechny jedince.

28

V literatuře se setkáváme s názory, že nejvýhodnější strategií pro seniory je zůstat co nejdéle aktivními. Autoři v duchu teorie aktivity argumentují tím, že senioři pociťují životní spokojenost a užitečnost, pokud se mohou zapojit do společenských aktivit. Odchod do důchodu pro tyto seniory znamená možnost věnovat se činnostem, které je zajímají a při jejichž realizaci se jim dostává pocitu spokojenosti (Vágnerová, 2007). Jsou nadále otevřeni novým podnětům a prolínání se nejrůznějších aktivit spojených se vzděláváním. Tomuto přístupu se dostává opory v konceptu aktivního stárnutí, který je popsán v dřívější stejnojmenné kapitole. Teorie aktivity vychází z předpokladu, že senioři aktivní život převážně preferují. K situaci, kdy se senioři nezapojují či nejsou sami aktivní se vyjadřuje Maddox (1970, in Stuart–Hamilton, 1999). Podle něj je mylné to považovat za příčinu stáří, protože tak s největší pravděpodobností činili po většinu života. Teorie odcizování pocházející od Cumminga a Henryho (1961, in Stuart– Hamilton, 1999) mluví o starých lidech jako o jedincích, kteří se ve své poslední životní fázi připravují na smrt. Tvrdí, že senioři vyhledávají sociální kontakt čím dál méně. Důvodem může být postupné slábnutí smyslů nebo sociální odcizování, které je zapříčiněno například odchodem do důchodu, úmrtím přátel či partnera. „Tento proces byl Cummingem a Henrym prohlášen za logický, neboť je odstartován samotnou stárnoucí osobností a živen společenskými konvencemi. Připomíná to přípravu starých lidí na smrt zbavováním se vazeb k hmotnému světu“ (Stuart–Hamilton, 1999, s. 170). Autoři tím však mají na mysli pouze relativní odpoutávání se, nikoli absolutní, za které byli několikrát kritizováni. Následně provedené výzkumy upřesnily, že se jedná o odcizování se okolí pouze u jedinců, kteří byli vždy samotářští. V životním stylu seniorů se odráží nespočet faktorů a také celá předešlá životní dráha. „Disponibilita dělící volný čas od času pracovního se stává charakteristikou seniora“ (Sak & Kolesárová, 2012, s. 99). Objem času, se kterým může nakládat podle svých představ, se rozšiřuje a senior se díky tomu stává svobodnějším. Tato svoboda v životním stylu se ovšem někdy proměňuje v dvousečnou zbraň. Senior dostává do svých rukou čas, který nemá jasně vymezený obsah. Jedinci, kterým v předchozích letech vyhovovat pevný řád, se mohou cítit nepohodlně a dosažená volnost se pro ně může stát zátěží. Pociťují, že svůj úkol ve společnosti už splnili, v poslední životní fázi jsou nepotřební, a proto se začnou uchylovat do ústraní. Objevuje se pocit samoty a prázdnoty života (Vágnerová, 2007, s. 356). Protipólem k tomuto přístupu se stává

29

postoj, kdy jsou senioři spokojení díky dostatečné volnosti. Svůj čas využívají aktivně a oceňují možnost volby.

2.4 Senioři čelící hrozbám Staří lidé jsou oproti mladším generacím v některých oblastech více znevýhodnění, diskriminování a ohrožení. Ohroženost je nepřímo úměrná zdravotnímu a funkčnímu stavu, a zároveň přímo úměrná sociální izolaci, společenské necitlivosti a rozháranosti. Důležitou oblastí z hlediska možných hrozeb je zejména osobní bezpečnost. Statutární město Brno (2012, s. 12) dokládá, že „více jak 40% seniorů se obává o svou bezpečnost“. Z gerontologických knih se dočítáme, že senioři jsou ohroženi náhodnými zraněními a nehodami, které jsou zapříčiněny zhoršujícím se zdravotním stavem, diskriminací z hlediska věku (ageismem), špatným zacházením (EAN4) či možnou úmyslnou násilnou a jinou trestnou činností. Poslední možnost potvrzují mezinárodní statistiky, které dokládají, že počet zločinů páchaných na starých lidech se zvyšuje. Proto je podle Mühlpachra (2004) potřebné vynakládat úsilí, aby si bezpečnostní orgány i senioři více uvědomovali možné hrozby, které na seniory z pohledu sociální patologie číhají. Ve smlouvě o ústavě pro Evropu se zřetelně zakazuje jakákoliv forma diskriminace, a to včetně diskriminace založené na věku. Přesto se s demografickým vývojem a narůstajícím počtem starších lidí ve společnosti setkáváme s diskriminací seniorů. Poukazuje se na neadekvátní chování mladší generace ke starším, přestupky v tomto smyslu ve zdravotnictví, při jednání na úřadech, obchodech a dalších institucích. Při tuzemském průzkumu v roce 2004 se ukázalo, že se s ageismem5 setkalo pouze 5,4% seniorů. Tato čísla jsou sice oproti zahraničí příznivá, ale Rada seniorů ČR si je vysvětluje tím, že „řada starších občanů nepociťuje diskriminační prvky za negativní jev, ale spíše za samozřejmost v chování občanů“ (Parnes & Solich, 2006, s. 45). Protože problematika ageismus je rozsáhlá, OSN vytvořilo typologii zneužívání

4

EAN (Elder Abuse and Neglect) je zkratka pocházející z anglického výrazu, který zastřešuje týrání, zneužívání a zanedbávání starších osob (Martinková, Vlach, & Krejčová, 2009). Jedná se o nejčastěji používaný název, avšak Mühlpachr (2004) upozorňuje na problematiku neexistence speciální konvence ani obecné shody o názvu. 5 Diskriminační chování vychází z předsudků, které jedinec zaujímá vůči určité skupině. Tošnerová (Lorman, 2006, in Postavení a diskriminace seniorů) uvádí pět nejčastějších předsudků o stáří v Česku: staří lidé jsou všichni stejní, stáří mužů a žen je stejné, staří nemají čím společnosti přispět, stáří je křehké – potřebuje péči, stáří je ekonomickou zátěží společnosti.

30

seniorů. V jeho materiálech (Parnes & Solich, 2006) se dočítáme o tělesném zneužívání, citovém nebo psychickém zneužívání, finančním vykořisťování a zanedbávání. Vzhledem k zhoršujícímu se zdravotnímu a funkčnímu stavu se senioři relativně snadno stávají obětí trestné činnosti. Motivem se může stát majetkový prospěch nebo pouhá agresivita anomálních či deviantních pachatelů. Oběti, v našem případě seniory, můžeme hodnotit na základě toho, jak ovlivnily spáchání a výsledek trestného činu. Zabývá se tím vědní obor viktimologie, přičemž viktimnost je „míra rizika konkrétního člověka či určité sociální skupiny, že se stane obětí trestné činnosti, resp. konkrétního trestného činu“ (Mühlpachr, 2004, s. 73). U seniorů je viktimnost dána zejména jejich slabší schopností úniku, obrany, osamělostí nebo odlišným způsobem chování (např. přílišná důvěřivost). Při práci s indexem viktimity ale musíme brát v potaz nemožnost absolutního vystižení nebezpečí, protože nezahrnuje latentní kriminalitu, do které řadíme i různé formy rodinného násilí. Takové násilí nemusí být seniory rozeznáno nebo o něm nemusí být schopni ani ochotni vypovídat. Špatné zacházení se staršími lidmi dosahuje mnohdy nesporné kvality trestného činu, ale bohužel bývá identifikováno pouze jako špatné zacházení (případně ubližování, nevhodné zacházení). EAN může probíhat úmyslně nebo neúmyslně a obvykle se pod něj zahrnuje tělesné ubližování, finanční zneužívání, zanedbávání druhou osobou, vlastní zanedbávání péče o sebe sama, citové a psychické týrání, pohlavní zneužívání a systémové týrání. Druhy takovéhoto ubližování se vyskytují jak ze strany osob seniorům cizích, tak příbuzných, nezřídka ze strany členů rodiny. Starší osoba si mnohdy nevhodné zacházení nemusí uvědomovat nebo si ho naopak vykládá jako svůj vlastní osobní neúspěch (Marinková, Vlach, & Krejčová, 2009). V takovýchto případech je více než důležité včas vyhledat pomoc odborníka, který pomůže vyřešit problém ve stádiu poradenské pomoci. Výše popsané okolnosti nám dovolují nastínit ideální cestu prevence6. Optimálním řešením prevence násilí na seniorech se považuje výchova ke zdravému sebevědomí, zodpovědnému chování, vhodné volbě partnera, samostatnosti a toleranci. Konkrétně pak, vzhledem k poznatkům o viktimnosti, Mühlpachr (2004) identifikoval několik bodů prevence trestné činnosti vůči seniorům. Uvádí, že je ve společnosti žádoucí navození mravné, občansky odpovědné atmosféry a společenské kontroly, která 6

Konkrétním příkladem z praxe můžou být preventivní aktivity Městské policie v Brně. Tyto aktivity mají pomoci seniorům nestát se obětí trestného činu. Jejich obliba dlouhodobě roste. Jedná se například o Senior Akademii, projekt Řetízek, Senior linku bezpečí či Centrum tísňového signálu (Statutární město Brno, 2012).

31

by byla k problematice seniorů citlivá. Za všeobecně prospěšnou považuje osvětu a přiměřenou popularizaci rizika trestné činnosti vůči seniorům. Zde je však důležité, aby nedošlo k inspirování potenciálních pachatelů. V dalším bodě apeluje na zvýšenou pozornost geriatrických terénních pracovníků, včetně dobrovolníků, a významnost konkrétního poradenství. Takovéto poradenství se může rozvíjet díky sociálním pracovníkům nebo také v rámci organizací zaměřených na seniory.

32

3 Celoživotní vzdělávání „Žít znamená celý život se učit.“ Latinské přísloví Během posledních let se často setkáváme s názory, které vyjadřují důležitost otázky vzdělání a vzdělávání. Tyto postoje jsou čím dál častější a nabývají na síle i mimo diskuze v odborných kruzích. V souvislosti s tématem demografického stárnutí populace ve většině vyspělých zemí se do popředí diskuzí odborníků ze sociálních a ekonomických věd dostává problematika vzdělávání v dospělém a seniorském věku. Téma však není iniciováno pouze odborníky, samotní senioři jsou v průměru vzdělanější, než byli jejich předci a mají také od života daleko vyšší očekávání (Čípová, in Veteška & Vacínová, 2011). V této kapitole se budu věnovat právě vzdělávání seniorů z perspektivy celoživotního vzdělávání. Následně popíši funkce vzdělávání seniorů a vyjmenuji jednotlivé formy, skrze které je vzdělávání realizováno. Kapitolu uzavře speciální forma celoživotního vzdělávání, Senior akademie, která představí oblast, ve které bylo realizováno výzkumné šetření.

3.1 Celoživotní vzdělávání a učení Kořeny celoživotního vzdělávání a učení sahají až do dávné historie. Vymezit přesné období vzniku je proto velmi obtížné. Beneš (in Veteška, 2009) uvádí, že není pochyb o tom, že první představy sahají do antiky nebo židovské kultury. Nicméně nutno podotknout, že je nalézáme i v mimoevropských kulturách či filozofiích. Jejich rozkvět lze sledovat v renesanci, humanismu a osvícenství. Určitý vrchol představuje dílo J. A. Komenského, díky kterému došlo k propojení filozofických představ s pedagogikou a didaktikou. Formuloval myšlenku školy stáří jako jednu ze součástí celoživotního vzdělávání. Přestože škola dětství a mládí byla oceňována a stala se základem světového školství, jeho škola stáří byla téměř 300 let pouze součástí archivovaných rukopisů. Až v díle „Vševýchova“ vychází kapitola věnovaná škole stáří, jejímž obsahem je „jak by mohl, dovedl a chtěl starý člověk žít“ (Komenský, 1992, in Klevetová & Dlabalová, 2008, s. 27). Senioři by se v ní měli učit, jak moudře využívat výsledků svého celoživotního působení a jak správně prožívat zbytek života. Základy moderního pojetí celoživotního vzdělávání se datují k počátku 20. století a za jejich zakladatele můžeme považovat E. Lindemana a B. Yeaxlee. Jejich hlavní 33

myšlenkou bylo, že „učení představuje integrální součást života, proto je i vzdělávání nikdy nekončícím procesem“ (Veteška in Veteška & Vacínová, 2011, s. 43). Důležitým předpokladem pro úspěšnou realizaci v praxi je, že se na celoživotním vzdělávání podílí celý vzdělávací systém. Tento krok má zabránit, aby se vzdělávání redukovalo jen na učení se ve vzdělávacích institucích. Naopak, je žádoucí, aby se do procesu zapojily veškeré subjekty a vzdělávání tak bylo jedincům nabízeno i ze strany církve, komunity, atd. Vzdělávání by se mělo proměňovat v sebeurčené a reflektovat nejen teoretické penzum, ale i zájmy a potřeby jedince. Jak je tedy patrné, celoživotní vzdělávání se netýká pouze povolání, ale také osobnostního rozvoje i v nepracovním kontextu. Nicméně celoživotní vzdělávání je součástí vzdělávání dospělých, ve kterém právě profesní prvek převládá. Průcha (1999, s. 171) vzdělávání dospělých definuje jako: „proces, ve kterém se dospělý člověk aktivně, systematicky a kontinuálně učí za účelem změny znalostí, názorů, hodnot, schopností a dovedností. Dospělým ve smyslu vzdělávání je osoba, jejíž hlavní sociální role se dají charakterizovat statusem dospělého a která zároveň ukončila svou vzdělávací dráhu ve formálním vzdělávacím systému.“

Další definice vztahující se k celoživotnímu vzdělávání nalézáme i v Memorandu o celoživotním učení (2000). To vzdělávání jasně spojuje s cíly, jež se vztahují k dosažení a zdokonalení znalostí, dovedností či odborných předpokladů. Jinak řečeno celoživotní vzdělávání a učení usiluje o získávání a rozvíjení klíčových kompetencí jedince. V evropských strategiích byl komplexní přístup prezentován uznáním všeživotního učení7, které usiluje o to, aby učení probíhalo po celý život jedince a věk, čas, místo a forma nehrála roli. Snaží se, aby se formální, neformální vzdělávání a informální učení navzájem doplňovalo a bylo navzájem rovnoprávné. Veteška (in Veteška & Vacínová, 2011) o celoživotním a všeživotním učení tvrdí, že je v dnešní rychle se rozvíjející postmoderní společnosti preferovaným modelem, díky kterému lze docílit jak rozvoje jedince, tak rozvoje společnosti za využití jejich potenciálů. Memorandum o celoživotním učení (2000) jasně vymezuje tři základní kategorie účelové učební činnosti: formální, neformální a informální učení. Předpokládá, že se tyto klíčové pojmy budou prolínat a doplňovat během celého života jedince. Formální

7

Český název pochází z anglického originálu „livewide learning“. Ten v sobě nese význam šířky a délky, což vystihuje celou škálu životních situací, míst, forem a času.

34

vzdělávání je nejčastěji realizováno ve vzdělávacích institucích, přičemž jeho cíl, funkce, obsah i hodnocení jsou jasně definovány a legislativně vymezeny. Jednotlivé vzdělávací stupně na sebe navazují a účastník za jejich úspěšné absolvování získává doklad. Ten slouží k získání uznávaných certifikátů či kvalifikací. Na rozdíl od toho neformální vzdělávání se uskutečňuje mimo formální vzdělávací systém. Poskytují ho nejčastěji zaměstnavatelé, soukromé vzdělávací instituce, neziskové organizace nebo školy. Zaměřuje se na formování osobnosti jedince skrze získávání vědomostí, dovedností, zkušeností a kompetencí. Za jeho absolvování může účastník obdržet diplom, který ale nevede k vyššímu stupni vzdělání. Poslední kategorií je informální učení, které se přirozeně vyskytuje v každodenním životě. Je to proces, kdy jedinec získává vědomosti, osvojuje si dovednosti, postoje a kompetence. Na rozdíl od předešlých kategorií nemusí probíhat záměrně. Je proto neorganizované, nesystematické a institucionálně nekoordinované. Vzhledem k profilaci této práce budu v následujících kapitolách vycházet zejména z učení neformálního, kterému nejčastěji vzdělávání seniorů v praxi odpovídá.

3.2 Vzdělávání seniorů Během posledních let se z nejrůznějších důvodů vzdělávání seniorů ukazuje jako celospolečenská potřebnost. Mezi nejvíce patrné příčiny patří demografické stárnutí obyvatelstva, které s sebou přináší společenské, kulturní, ekonomické i politické důsledky. Tyto změny v populační skladbě se staly společenským problémem, a navíc také předmětem zájmu vědy i vzdělávání dospělých. S nárůstem podílu seniorů ve společnosti upozorňuje Mühlpachr (2004) na nutnost připravit se na řešení problematiky související s kvalitou života seniorů. Jedná se o velmi subjektivní a individuální kategorii, která pro každého seniora v danou chvíli znamená odlišné věci. Silný vliv na kvalitu života seniorů má individuální tempo stárnutí (viz kapitola Stáří), kterému odpovídá následná diferenciace. Za rozlišující faktory můžeme považovat věk, zdravotní stav, pohlaví, rodinnou situaci, životní úroveň, vzdělanostní úroveň, získaný socioprofesní status apod. Na subjektivním prožívání kvality života seniorů se odrážejí i životní aspirace a hodnotová orientace, přičemž velmi dominantním činitelem jsou hodnoty spojené s kultivací osobnosti. Komplexně lze však říci, že stejně tak v postproduktivním věku je nejdůležitějším kritériem pro posuzování kvality života různorodost potřeb a jejich možné 35

uspokojování. Zda jde o potřeby fyziologické, psychické nebo sociální v tomto případě nehraje roli. Rozvíjení systému vzdělávání pro starší generace je považováno jako jeden z nejdůležitějších kompenzačních mechanismů. V padesátých letech proto vznikla vědní disciplína gerontopedagogika, jejíž náplní je výchova a vzdělávání ve stáří a ke stáří. Snaží se hledat cesty „jakým způsobem připravit člověka na poslední etapu života, jak navrátit důstojnost stáří a vymezit úlohu člověka ve stáří“ (Klevetová & Dlabalová, 2008, s. 52). V obecném pojetí je gerontopedagogika zaměřená na pomoc, péči a podporu seniorů. Proto má samotné studium pro účastníky v postproduktivním věku jiný význam, funkci i formu než pro dospělé, na které se specializuje andragogika. Nejčastěji je realizováno v neformální rovině, ale zároveň se setkáváme s názory, které apelují na rozšíření vzdělávání seniorů i mimo zájmovou činnost. Zejména sociologové používají jako své argumenty tvrzení, že v důsledku stárnutí populace, které se projevuje úbytkem ekonomicky aktivních osob, bude pro společnost nezbytné začlenit na pracovní trh i seniory. To povede k situaci, kdy lidé v postproduktivním věku, nicméně ekonomicky aktivní, budou nuceni aktualizovat své znalosti a dovednosti, eventuálně

získat

zcela

nové.

„Představa

vzdělávání

seniorů

jako

něčeho

nepragmatického, zájmového a odtrženého od světa práce tak bude stále více patřit minulosti“ (Šerák, 2009, s. 183). Když odhlédneme od vyhlídek do budoucnosti, řada gerontologů je už dnes přesvědčena, že nepřetržité vzdělávání může významně ovlivnit kvalitu stáří. Vzdělávání poskytuje seniorům znalosti, hraje socializační roli, ovlivňuje jejich postoje, názory i chování. Cíle, které si starší studenti ve vzdělávacích aktivitách kladou, ukazují, že si jsou vědomi hodnoty vzdělání (Willis, 1985, in Perlmutter & Hall, 1992). Výzkumy dokládají, že vzdělávací činnost seniorů přispívá k pocitu důstojnosti a životního uspokojení, k začlenění se do společnosti a zároveň k fyzickému a duševnímu zdraví (Mühlpachr, 2004). Podle Hasmanové Marhánkové (2011) se mimo výše jmenované přínosy objevuje také pocit sebenaplnění. Oproti tomu potřeba dalšího vzdělávání pro osvojování si nových znalostí s následným využitím při hodnocení přínosů u seniorů nehraje tak významnou roli. Účastníci celoživotního vzdělávání se skrze aktivní životní styl snaží distancovat od negativního obrazu stáří. Díky vzdělávání lépe zvládají vývojové úkoly a úspěšněji se adaptují na pozdější stádia života. Vzdělávání má také pozitivní vliv na orientaci v nových životních situacích a schopnost činit samostatné rozhodnutí. Podle 36

Mühlpachra (2004, s. 138) se vzdělávání v postproduktivním věku stává „nutnou podmínkou pochopení života ve stále se měnícím světě.“ Senioři se skrze něj dostávají k informacím, které jim dávají možnost volby v uspořádání si vlastního života a zároveň je udržují psychicky vyrovnanější a spokojenější.

3.3 Funkce vzdělávání seniorů V předchozí kapitole jsem nastínila, jaké může mít přínosy celoživotní vzdělávání pro seniory. Nyní se budu věnovat popisu konkrétních funkcí vzdělávání v postproduktivním věku. V literatuře se setkáváme s vícerem možných dělení. Za nejběžnější považuji dělení funkcí pocházející od Livečky a Mühlpachra (1982, in Mühlpachr, 2004), kteří je shrnují do čtyř oblastí: preventivní, anticipační, rehabilitační a posilovací. Preventivní funkci naplňují nejrůznější opatření, díky kterým se jedinec může vyvarovat určitým negativním projevům stáří (např. chronické onemocnění, duševní obtíže). Anticipační funkce je důležitá z hlediska připravenosti na budoucí změny, které se váží s novým životním stylem v důchodovém věku. Rehabilitační funkce ve vzdělávání znamená znovuobnovovat a udržovat fyzické i duševní schopnosti, které jsou nezbytné pro další existenci jedince. Poslední posilovací funkce je považována za nejdůležitější. Probouzí v seniorech zájem o volnočasové aktivity, nové věci a naplňování svých vlastních potřeb. Autoři přiznávají, že podle charakteru působení by se funkce dala nazývat i jako stimulační nebo kultivační. Palán (2002) má k pojímání funkcí obdobný přístup. Zásadní odlišnost nacházíme pouze v kategoriích věnovaných poradenské činnosti, které Livečka s Mühlpachrem explicitně nezmiňují. Tato sféra je vyjádřena dvakrát a za cíl si dává zejména uchovat u seniorů kvality sociálních vztahů a psychického rozvoje. Neopomíjí však ani právní a jiné sféry poradenské činnosti, které pro jedince v postproduktivním věku mohou mít zásadní vliv.

3.4 Formy vzdělávání seniorů Vzdělávání občanů postproduktivního věku je ve světě realizováno skrze formy samostatných institucí nebo se uskutečňuje díky krokům, které ho začleňují do běžného vzdělávacího systému. V České republice se můžeme setkat s rozmanitými specifickými vzdělávacími formami různého charakteru. Veškeré formy si kladou za cíl co možná 37

nejlépe vyhovět sociální skupině, která je charakteristická svou homogenitou a diferencovaností zároveň (Mühlpachr, 2004). Pod homogenitou si můžeme představit opuštění trhu práce, pod diferencovaností odlišné nejvyšší dosažené vzdělání, profesi, finanční zázemí apod. V praxi se proto nejčastěji můžeme setkat s Univerzitami třetího věku8, Virtuálními univerzitami třetího věku, Univerzitami volného času a Akademiemi třetího věku. Těmto jmenovaným vzdělávacím formám se budu věnovat v následujících podkapitolách.

3.4.1 Univerzita třetího věku Univerzity třetího věku (dále jen U3V) jsou zřejmě nejznámější institucí, která poskytuje seniorům vzdělávání. Hlavní myšlenkou iniciátorů těchto univerzit bylo vytvořit druhý životní program pro občany postproduktivního věku, kteří se nechtějí spokojit pouze se svými zálibami, jimž se věnují mimo život majoritní společnosti. Za zakladatele můžeme považovat francouzského profesora P. Vellase, který v Toulouse roku 1973 založil první U3V (Haškovcová, 1990). Program byl volen tak, aby respektoval medicínské, sociokulturní a sociální aspekty, důležité pro aktivitu stárnoucích a starých jedinců. U3V se pro seniory brzy stala místem pravidelného a společenského setkávání. Byla místem, které je stejně tak, jako akademická půda velmi společensky hodnoceno. Na tzv. Toulouskou iniciativu v krátké době navázaly další evropské univerzity a posléze i mimoevropské. U nás vznikla první U3V ve školním roce 1986/7 v Olomouci pod garancí Československého červeného kříže. Ve školním roce 1987/8 následovala první U3V, která se konala nejen na akademické půdě, ale která se zároveň uskutečnila pod záštitou univerzity, byla to Fakulta všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Dnes nabízí Česká republika vzdělávací programy pro seniory na mnohých univerzitách i vysokých školách, které se sdružují v Asociaci U3V České republiky (Čípová in Veteška & Vacínová, 2011). Protože počet U3V neroste jen u nás, ale také po celém světě, vyvstává potřeba vzájemné komunikace. Nejen pro tyto, ale i další

8

Ve světě, zejména ve skandinávských a německy mluvících zemích, se můžeme často setkat také s Lidovými univerzitami, které jsou specifickou podobou vzdělávání seniorů. Jejich charakteristikou je, že senioři absolvují vzdělávací programy společně s mladými posluchači. Tímto způsobem dochází k vzájemnému ovlivňování a sbližování obou generací (Mühlpachr, 2004).

38

účely bylo založeno už r. 1977 Mezinárodní sdružení U3V - AIUTA9. Česká republika se stala členem tohoto sdružení v roce 1993. U3V jsou specifickou součástí celoživotního vzdělávání. Za jejich charakteristický znak můžeme považovat, že poskytují vzdělávání seniorům na nejvyšší možné, tedy vysokoškolské, úrovni. Přestože mají neprofesionální zaměření, nejde o formu poskytování vyšší odborné kvalifikace, senioři mají většinou statut mimořádných studentů dané školy. U3V mají zájmový edukační charakter a v posledních letech kladou důraz na sociálně psychologické aspekty vzdělávání starších jedinců. Jak uvádí Petřková (1994, in Mühlpachr, 2004), jejich cílem je vytvářet předpoklady pro setkávání různých generací, formovat základy pro výměnu zkušeností a vyvést starého jedince z jakéhosi gheta.

3.4.2 Virtuální univerzity třetího věku Virtuální U3V jsou ve své podstatě formou dálkového vzdělávání seniorů. Jedná se o projekt Virtuálních výukových přednášek, který si klade za cíl přiblížit možnosti vysokoškolského vzdělávání i pro ty seniory, kteří se ho nemohou osobně účastnit v univerzitních městech (Čípová in Veteška & Vacínová, 2011). Tímto způsobem dochází k naplnění jednoho z cílů Asociace U3V, který požaduje tzv. přenositelnost kurzů. Univerzity či fakulty natáčí své tematické přednášky, které posléze poskytují k výuce v tzv. konzultačních střediscích, které sídlí v „neuniverzitních“ městech. Senioři je následně společně zhlédnou díky audiovizuálnímu záznamu, mohou si vyplnit testové úkoly a případně kontaktovat lektora. A co víc, přednášku si senioři mohou pustit i doma.

3.4.3 Univerzita volného času První univerzita volného času vznikla jako osobní příspěvek D. Steinové v roce 1993 k Evropskému roku seniorů. Dnes je univerzita součástí Centra celoživotního vzdělávání v Praze a nabízí šest oborů systematického zájmového vzdělávání (Bočková,

9

Zkratka je přeložena z anglického názvu, který v plném znění zní „Association Internationale des Universités du Troisiéme Age“ (Mühlpachr, 2004).

39

2000). Ve školním roce 2005/6 bylo v centru zapsáno více než 4000 studentů ve věku od 6 do 92 let. Charakteristikou pro univerzity volného času je, že nejsou věkově segregované. Proto se za jejich pozitivním přínosem skrývá mezigenerační faktor se silnou sociální orientací. Jak popisuje Klevetová s Dlabalovou (2008) v univerzitách volného času se setkávají například rodiče na mateřské dovolené, invalidní či starobní důchodci nebo lidé nezaměstnaní v produktivním věku. Existence univerzit volného času není vázána na vysoké školy, což je činí flexibilnějšími. Univerzity jsou nejčastěji organizovány soukromými agenturami, občanskými sdruženími, domovy důchodců nebo knihovnami.

3.4.4 Akademie třetího věku Akademie třetího věku se těšily velké oblibě již za Československa a teoreticky vzato, jejich vznik je datován dříve, než vznik jejich „univerzitních kolegyň“ (Haškovcová,

1990).

Už

dříve

byly

realizovány

pod

záštitou

například

Československého červeného kříže nebo tzv. kulturních domů. Dnes je organizují taktéž instituce jako je například Akademie J. A. Komenského. Senioři díky akademiím třetího věku mohou uspokojovat své vzdělávací potřeby i tam, kde nejsou vysoké školy. Akademie třetího věku10 jsou charakteristické svou přístupností výkladu a ochotou přizpůsobovat obsah místním potřebám a individuálním zájmům seniorů. Zahrnují také exkurze, pohybově turistické programy či kroužky (Bočková, 2000). Z pravidla mají akademie dvousemestrální organizační strukturu a nabízené přednášky mohou být monotematické nebo naopak tematicky pestré. Důležitým rozdílem mezi akademiemi a univerzitami je, že zatímco akademie chtějí osobám postproduktivního věku zpříjemnit život a kultivovat jejich volný čas, univerzity seniory vybízejí k jejich vlastní aktivitě a angažovanosti. Každá z forem studia je jiná a oslovuje jinou skupinu starších jedinců, což je ve shodě s tvrzením Mühlpachra (2004) o homogenitě a diferencovanosti seniorů, které jsem nastínila v úvodu této kapitoly.

10

K této formě vzdělávání seniorů přiřazuje Mühlpachr (2004, s. 139) taktéž Kluby aktivního stáří, které se na rozdíl od akademií vyznačují „trvalejšími neformálními vztahy, rozvíjením osobních zájmů seniorů a uspokojováním potřeb vzájemného kontaktu.“ Zmínku o obdobné formě zmiňuje i Čípová (in Veteška, & Vacínová, 2011), která uvádí Kluby třetího věku. Ty charakterizuje jejich jednorázovou povahou.

40

3.5 Senior akademie Senior akademie je speciální studijní program ve formátu celoživotního vzdělávání, na který jsem zaměřila své výzkumné šetření. Je realizován Městskou policií Brno a studium je orientováno především na témata kriminálních, pořádkových, dopravních nebo požárních rizik, které seniory v současném světě ohrožují. V posledních letech se ale vzdělávací témata rozšiřují a senioři se seznamují i s problematikou spotřebitelskou, zdravotní, sociální či finanční. Účastníci se díky lektorům učí orientovat ve složitých životních situacích a efektivně komunikovat se státní správou, samosprávou a složkami Integrovaného záchranného systému. Jako absolventi mají možnost participovat na prevenci kriminality, čímž se budu v mém výzkumném šetření později podrobně zabývat. Jak uvádí webový portál Městské policie Brno (Senior akademie, 2014), vzdělávací struktura se skládá ze čtyř úrovní vzdělávacích programů a dvou úrovní komunitního dobrovolnictví. Základní program nese podtitul „Jak se nestat obětí“ a orientuje se na seniora jako na potenciální oběť protiprávního nebo nemravného jednání. Účastníkům jsou poskytovány informace, znalosti a dovednosti nezbytné pro bezpečný život ve společnosti. Během šesti měsíců senioři absolvují cyklus odborných přednášek a exkurzí, mají možnost navštěvovat volitelné kurzy pro nácvik některých dovedností, jsou členy Klubové knihovny bezpečí a mohou odebírat tištěné periodikum Absolventské listy. Důležitým momentem pro tuto práci je fakt, že se absolventi základního programu stávají Asistenty prevence kriminality v rámci komunitního dobrovolnictví11. Tato činnost jim dává možnost podílet se na osvětě v okruhu svých vrstevníků, přátel a rodiny. Primární myšlenkou šíření prevence je neformální, ale cílená pomoc lidem z nejbližšího okolí. Nabídnutí rady či pomoci ale záleží zcela na absolventovi. Sám si volí jakou formu a s jakým odhodláním k této dobrovolné činnosti bude přistupovat. Na podrobnější popis zkušeností s činností Asistentů prevence kriminality absolventů, se zaměřím, jak jsem již předeslala, v empirické části této práce. V případě dalšího zájmu jsou absolventi zapsáni do pokročilého programu, který na dosavadní témata navazuje a dále je rozšiřuje. Pokročilý studijní program nese podtitul „Senior jako poškozený, svědek nebo oznamovatel“. Navazuje na dřívější poznatky

11

Ve slovníku sociální práce se dočítáme, že dobrovolnictví je nekariérní a neplacená činnost, kterou jedinci provádějí kvůli pomoci svým bližním, komunitě nebo společnosti (Matoušek, 2003).

41

absolventů základního programu, které rozšiřuje o ty, které jsou důležité pro hodnotné a využitelné oznámení nebo svědectví, ale i komunikaci se státní správou, samosprávou a složkami Integrovaného záchranného systému. Během šesti měsíců se senioři účastní cyklu odborných přednášek a mají možnost zúčastnit se i volitelných poznávacích exkurzí, které souvisejí s danou problematikou. Senioři, kteří úspěšně absolvují pokročilý studijní program, se eventuálně mohou zapojit do komunitního dobrovolnictví a stát se Asistenty strážníka územáře, kterému napomáhají v místě bydliště udržovat veřejný pořádek a bezpečnost. Mimo to se absolventi pokročilého programu mohou dále účastnit „Letních branně vzdělávacích seminářů“ a „Diskusních klubových večerů“. Letní branně vzdělávací semináře představují spojení pohybové aktivity a přednášky. Během pochodu v délce trasy 8-10 km, a také po jeho skončení, jsou absolventům na vytvořených stanovištích zprostředkovávány informace v podobě přednášky na dané téma. Vycházejí z problematiky osobních dokladů, starožitností a jejich oceňování, ochrany památek, výbavy jízdního kola, výcviku asistenčních psů apod. Senioři se na těchto akcích lépe poznávají, navazují nové vztahy a získávají aktuální informace z různých oblastí bezpečnosti. Jednou za čtvrt roku mají absolventi možnost účastnit se i Diskusního klubového večera, na který přicházejí zajímaví hosté. Ti jsou spjati s městem Brnem a jejich práce souvisí s posláním akademie. Volné osvětové programy se nacházejí na třetí úrovni vzdělávacích programů a zaměřují se zejména na organizovanou část populace seniorů nejrůznějšími organizacemi, občanskými, profesními a zájmovými sdruženími, domovy pro seniory apod. V tomto případě se nejedná o kontinuální studium, programy mají jednorázový charakter a jejich obsahovou náplní je zejména osvěta. Témata jsou proto volena adekvátně podle cílové skupiny a je možno je i dále přizpůsobovat. Na poslední úrovni se nachází Univerzitní program, který vznikl v reakci na mimořádně vysoký zájem seniorů o vzdělávání v programech Senior akademie. Městská policie Brno proto začala spolupracovat s Masarykovou univerzitou Brno (dále jen MU) a Vysokým učením technickým Brno (dále jen VUT), které v rámci Univerzit třetího věku zavedly kurz Prevence kriminality. Kromě lektorů MU a VUT se na realizaci podílí i strážníci z Odboru prevence. Městská policie Brno a její Senior akademie se díky svým vzdělávacím programům již téměř deset let snaží o začlenění starších jedinců do dnešní společnosti. Děje se tomu tak nejen z informačního hlediska, ale také společenského a kulturního. Důležitost těchto oblastí ve vztahu ke stáří a stárnutí se promítá právě v předchozích kapitolách. 42

Se společenskou, kulturní a občanskou rovinou se setkáváme v popisu konceptu aktivního stárnutí. Míra aktivity v těchto oblastech se citelně odráží zejména na sociálním stáří jedince a hraje významnou roli při naplňování vyšších potřeb seniorů. Touto kapitolou bych mé teoretické ukotvení práce zakončila a v následující empirické části se zaměřila na popis a zjištění výzkumného šetření, které bylo realizováno právě v Senior akademii.

43

EMPIRICKÁ ČÁST 4 Metodologie výzkumu Na předešlou teoretickou část navazuji empirickou, ve které popíši jednotlivé dílčí body mého výzkumného šetření. Poté, co objasním cíle a výzkumnou otázku, přistoupím ke specifikám sběru dat a jejich analýze. Za samotné jádro empirické části považuji popsání analytického příběhu. Na závěr uvedu výsledky vyplývající z mého výzkumného šetření.

4.1 Cíl výzkumu Za intelektuální cíl této práce si pokládám odhalit motivy, které seniory do akademie přivádějí, a přínosy, které se promítají do jejich běžného života. Dále zájem absolventů setrvat i nadále v kontaktu s Městskou policií. Přičemž za klíčový bod považuji jejich odhodlanost k participaci na celoživotním vzdělávání, a co víc, jejich vlastní iniciativu tuto aktivitu neukončit, ale setrvat jako účastníci prevence kriminality. Proto mě bude zajímat, zda a případně do jaké míry zhodnocují nově získané znalosti a dovednosti formou šíření prevence. Po předchozí diskuzi s paní Kubišovou, vedoucí Odboru prevence, se pro Městskou policii Brno snažím najít odpověď na to, co konkrétně si senioři z akademie odnášejí do svých životů. To považuji za praktický cíl práce, protože z této zpětné vazby může Městská policie následně vytěžit užitečné informace pro plánování budoucích ročníků. Oblast celoživotního vzdělávání mě už dlouho zajímá, ale dosud jsem neměla příležitost dostat se do praxe a získat tak osobní zkušenosti. Proto mým osobním cílem je, obohatit se o poznatky a praktické zkušenosti z této oblasti vzděláváni.

4.2 Základní výzkumná otázka V souvislosti s vytyčenými cíli si v mé diplomové práci pokládám následující výzkumné otázky: Jak můžeme charakterizovat absolventy, kteří i nadále udržují kontakt se Senior akademií? Jak tito absolventi hodnotí svoji účast a jak se promítá do jejich

běžného života? Pro její zodpovězení jsem si definovala tyto specifické výzkumné otázky:

44

SVO1: Jaké je současné sociální zázemí respondenta? SVO2: Jaký je životní styl respondenta? SVO3: Jakou měl respondent kariérní dráhu? SVO4: Jaké motivy vedly k podání přihlášky do Senior akademie? SVO5: Jak absolvent hodnotí Senior akademii? SVO6: Co bylo pro seniory přínosné? SVO7: Jak senior udržuje kontakt se Senior akademií a dalšími absolventy? SVO8: Jak se promítá absolvování Senior akademie do běžného života seniora?

4.3 Výzkumná strategie Vzhledem ke zvolené problematice této práce a definovaným výzkumným otázkám jsem v empirické části práce zvolila kvalitativní výzkumnou orientaci. Ta výzkumníkovi poskytuje adekvátní hluboké poznání a podrobnou analýzu konkrétního prostředí. Toto prostředí se vyznačuje celistvou kulturou, která se skládá z hodnot, postojů a pravidel chování určité skupiny lidí (Gavora, 2000). Ze širokého výčtu

dostupných

definic

můžeme

o kvalitativní

výzkumné

orientaci

tvrdit,

že je založená na obecné metodě usuzování neboli indukci. Díky ní výzkumník ve svých závěrech dochází k informacím, které přesahují východiska zkoumání. Dále kvalitativní přístup umožňuje získat jiná data, která také oproti kvantitativní výzkumné orientaci jinak analyzujeme i interpretujeme. Tímto postupem proto získáváme i jiné typy závěrů. A v neposlední řadě v definicích figuruje charakteristika, která zmiňuje typickou práci se slovy a textem (Švaříček & Šeďová, 2007). Vzhledem k cílové skupině, kterou jsou v tomto konkrétním výzkumu senioři, považuji za důležitý i přístup výzkumníka ke zkoumaným osobám. Právě kvalitativní orientace je příhodná pro spolupráci s jedinci v postproduktivním věku, neboť výzkumníkovi dovoluje „sblížení se zkoumanými osobami, a proniknutí do situací, ve kterých vystupují, protože jen tak jim může rozumět a může je popsat“ (Gavora, 2000, s. 31). Podrobněji se o těchto situacích zmiňují U. Flick, E. Kardoff a I. Steinke (2004), kteří vyzdvihují důležitost každodenních zážitků a zkušeností, které zkoumané osoby nabývají v přirozeném prostředí. Každá zkoumaná osoba má na události jedinečný pohled, jelikož jí sama přikládá různý význam. Výzkumný přístup ale nabízí podrobný vhled, který výzkumníkovi dovoluje získat nové informace.

45

I přes výše zmiňované klady kvalitativního přístupu, je třeba brát v úvahu jisté nedostatky. J. Hendl (2008) mluví zejména o časové náročnosti, možnosti zkreslení dat výzkumníkem, nemožnosti zobecnění výsledků a omezenosti informací získaných od zkoumaných osob. Požadavku na reliabilitu tedy vyhovět nemůžeme, ale za to, jak uvádí P. Gavora (2000), validitu lze zabezpečit dlouhodobostí výzkumu, přímým kontaktem s realitou, rozsáhlým a přesným popisem.

4.4 Technika sběru dat Sběr dat jsem realizovala pomocí techniky rozhovoru. Během sestavování schématu rozhovoru jsem se řídila pyramidovým modelem (Wengraf, in Švaříček & Šeďová, 2007). Nejprve jsem si rozložila základní výzkumné otázky na osm otázek specifických, od kterých jsem v dalším kroku odvodila jednotlivé tazatelské otázky. Pomocí předem připravené struktury, která byla formulována jazykem přístupným pro respondenta, jsem se snažila odhalit postoje, hodnocení a rysy seniorů, které je vedou k participaci na celoživotním vzdělávání a prevenci kriminality. Právě tato metoda mi také umožňovala odkrytí subjektivních pohledů zkoumaných osob na události přítomné nebo minulé a neméně důležité plány seniorů do budoucna (Hendl, 1997). Dotazovaní senioři tak mohli volně povídat o svých zkušenostech, zážitcích a pocitech, které si ze Senior akademie odnesli. Pohledy samotných seniorů na problematiku jsem se snažila odhalit konkrétně pomocí polostrukturovaného rozhovoru, který dává respondentů nezbytnou volnost. Protože účastníci Senior akademie situacím přikládají různý význam, jsou právě oni sami odborníky na prožívané situace (Švaříček & Šeďová, 2007). Tato metoda je pružná, dává velký prostor dotazovaným osobám, ale neustále je dodržována určitá osnova a tazatel, který se může doptávat, má na paměti předem definovaný účel (Hendl, 2008). I použitím otevřených otázek jsem zajistila, aby respondenti měli prostor pro vyjádření svého názoru a já získala odpovědi na mnou formulované dotazy. Díky tomuto dostatku volnosti lze předejít nejasnostem nebo riziku přehlédnutí důležitých informací, jak srovnává Švaříček (in Švaříček, Šeďová, 2007, s. 159-160) s kvantitativním přístupem: „Pomocí otevřených otázek může badatel porozumět pohledu jiných lidí, aniž by jejich pohled omezoval pomocí výběru položek v dotazníku“

46

Protože jsem veškeré rozhovory realizovala při osobním setkání, bylo mi umožněno sledovat i neverbální komunikaci dotazovaných. Určitá tvrzení byla více či méně zdůrazněna, což napomáhalo k detailnějšímu pochopení kontextu a vedlo k intuitivnímu doptávání se na doplňující otázky. K přednostem této metody se vyjadřuje i P. Gavora (1996), který dodává, že právě díky rozhovoru se tazatel může dostat blíže k respondentovi, který se při osobním kontaktu snadněji otevře. Právě tento vztah může vést k získání hlubších odpovědí. Díky volbě polostrukturovaných rozhovorů jsem mohla získat mnoho detailních informací, které vypovídají o tom, jak senioři reflektují dopad Senior akademie na jejich nynější život, hodnoty a postoje. Domnívám se, že to byla i příležitost pro dotazované, aby se zamysleli nad různými oblastmi, nad kterými se běžně hlouběji nezamýšlejí nebo jim nepřikládají větší význam. Tato metoda mi umožnila proniknout blíže k dotazovaným, sledovat jejich reakce a získat odpovědi na mé výzkumné otázky.

4.5 Vstup do terénu a výzkumný vzorek Do terénu jsem poprvé vstoupila poprvé v měsíci říjnu, kdy jsem oslovila Městskou policii Brno. Na osobní schůzce se zástupci Odboru prevence jsem konzultovala praktický cíl práce a informovala se, jakou cestou by bylo možné oslovit potenciální respondenty. Ještě v tom samém měsíci jsem se účastnila Diskusního klubového večera, který je pravidelným volitelným programem pro absolventy Senior akademie. Kapacita prostor je omezená, proto si zájemci musí zavčasu vyzvednout bezplatnou vstupenku, čímž potvrzují aktivní zájem o svou účast. Na úvod programu jsem byla představena seniorům moderátorem večera, aby senioři věděli, že se Senior akademií spolupracuji a měli ke mně důvěru. Během pauzy jsem náhodně oslovila deset absolventů sedících v různých řadách. Všichni mi přislíbili poskytnutí rozhovoru a poskytli mi telefonní číslo nebo e-mailovou adresu. Osobní kontakt v první komunikaci u seniorů považuji za nejlepší možnou variantu. Senioři se cítili bezpečně, viděli, s kým mluví, jaký je kontext záměru a podle svých pocitů mohli zvážit případné odmítnutí. Samotná realizace rozhovorů proběhla v měsíci březnu následujícího roku. Po telefonické či e-mailové domluvě jsem si domluvila čas a místo setkání, které absolventům nejvíce vyhovovalo. Nejčastějším místem setkání byla klidná cukrárna v centru města nebo domov respondentů. Za jednou respondentkou jsem dokonce byla 47

pozvána, pár dnů před jejím propuštěním, do nemocnice. V návštěvních hodinách jsem ji navštívila na lůžkovém oddělení a rozhovor pořídila v nemocniční kavárně. Její ochotu a pozitivní přístup dokládá úryvek z rozhovoru: „No, po svojim jsem přišla, po svojim odejdu, žádný berle. (smích) Doktorka rehabilitace žije v domnění, že chodím jenom po pokoji, jenom od pelesti k pelesti se držím, no a já už se s chodítkem pouštím i na kafe do kantýny“ (Gréta). Senioři přistupovali k rozhovorům s velkou mírou ochoty. Pro navození příjemné atmosféry jsem si s respondenty vyměnila pár úvodních vět, ujistila je o anonymitě, informovala je o přibližné délce rozhovoru a požádala o svolení k pořízení

nahrávky.

V průběhu

konverzace

jsem

plně

využila

flexibility

polostrukturovaného rozhovoru. Aby rozhovor působil co nejpřirozeněji, doptávala jsem se na zajímavé informace a strukturu otázek měnila podle potřeby. Pro získání saturovaných dat jsem realizovala celkem osm rozhovorů, které byly nahrávány na MP3 přehrávač s funkcí diktafonu. Získané rozhovory byly v rozsahu 45 - 80 min a nejpozději druhý den po jejich získání jsem přistoupila k doslovnému přepisu. V průběhu celého sběru dat jsem si dělala poznámky, týkající se využitelnosti poznatků, rysů osobnosti a hodnocení akademie. Tyto poznámky nesloužily k následné analýze, ale napomáhaly mi v případném doptávání se dalších respondentů. Výzkumný vzorek (viz tabulka č. 1) tvoří osm seniorů, kteří jsou absolventy Základního a zároveň Pokročilého vzdělávacího programu Senior akademie a projevují zájem o bezpečnostní problematiku. V kontaktu se Senior akademií setrvávají, nadále se s chutí účastní volitelných programů určených pro absolventy, udržují kontakt i s ostatními absolventy a mají v plánu v těchto aktivitách vytrvat. Výzkumný vzorek tvoří jeden muž a sedm žen. Za nejnižší společnou dosaženou úroveň nejvyššího dosaženého vzdělání můžeme považovat střední školu s maturitou. Jednotně obývají svoji vlastní domácnost, jsou samostatní a autonomní. Podle periodizace kalendářního věku (dle WHO) spadají do kategorie raného stáří.

48

Tabulka č. 1. Výzkumný vorek. Jméno

Věk

Vzdělání

Domácnost

Bydliště

Berta

68

VŠ

sama

Brno

Eva

67

SŠ

sama

Brno

Gréta

73

SŠ

s manželem

Brno

Irena

69

SŠ

sama

Brno

Marie

68

SŠ

s manželem

okolí Brna

Rudolf

67

VŠ

s manželkou

Brno

Soňa

72

SŠ

sama

Brno

Žofie

70

VŠ

sama

Brno

4.6 Zpracování a analýza dat Jak jsem předeslala v předchozí kapitole, nahrávky rozhovorů jsem přepisovala nejpozději druhý den od jejich pořízení. Přepisy jsem tvořila v doslovném znění, včetně pauz a emočních projevů, abych zachovala původnost jejich projevu. Z důvodu zachování anonymity jsem všem respondentům zaměnila jména. V případě, že se zmiňují nějaká jména osob, měst nebo firem, tak i ty jsou fiktivní. S takto zpracovanými daty jsem provedla analýzu pomocí metody otevřeného kódování. Obecné kódování „představuje operace, pomocí nichž jsou údaje rozebrány, konceptualizovány a složeny novým způsobem“ (Švaříček & Šeďová, 2007, s. 211). Následně jsem text rozbila na významové celky, kterým jsem přiřadila jména. Tímto způsobem jsem získala kódy, za kterými se nacházelo několik slov či vět. Po každém zakódování přepisu jsem si rozhovor opětovně přečetla a snažila se hledat možné souvislosti. Zároveň jsem si dělala poznámky, které se později staly pomocnou osou kategorií a analytického příběhu. Nicméně po zakódování všech rozhovorů jsem veškeré kódy porovnala a sledovala, které se vyskytují s větší četností. V návaznosti na kódy, které jsou ukotveny v datech, jsem vytvořila systematickou kategorizaci kódů (Švaříček 49

& Šeďová, 2007). Vzniklé skupiny kódů neboli kategorie jsem následně dále zpracovala technikou vyložení karet, která mi pomohla vytvořit kostru pro analytický příběh.

50

5 Senioři jako účastníci a absolventi Senior akademie V této kapitole se dostávám k podstatě mého výzkumného šetření (viz grafické znázornění v grafu č. 1). Díky analýze dat docházím k zjištění, že výchozím podpůrným činitelem, který přivádí seniory k účasti v Senior akademii je nadstandardní vzdělávací dráha jedince. Vzdělávací dráhu seniorů lze označit jako nadprůměrnou. S ní spojené vzdělávací potřeby jsou patrné i v pozdější kariérové dráze. Na toto zjištění navazuje hlavní předpoklad účasti, za který pokládám charakteristiku aktivního seniora. Takový senior se začleňuje do společnosti, aktivně tráví svůj volný čas a zajímá se o svůj fyzický i psychický stav. U absolventů můžeme sledovat jakýsi elán do života. Z analýzy účasti v Senior akademii vyplynulo, že existuje typologie seniorů, která je rozřazuje do jistých skupin. Zástupci skupin jsou nositeli charakteristických znaků, které se projevují podobnou kariérovou dráhou, denním režimem, očekáváním nebo přístupem k Senior akademii. Lze identifikovat nabourávače seniorského stereotypu, kteří si do Senior akademie přichází zpestřit svůj fádní život seniora a naplnit své psychické potřeby. Další skupinou jsou turisté univerzit třetího věku (turisté U3V), kterou díky své zvídavosti hojně navštěvují instituce zaměřené na vzdělávání seniorů. Profesionálové bezpečnosti jsou poslední skupinou, která se v Senior akademii objevuje. Mají o bezpečnostní problematice značné množství předchozích znalostí a zkušeností, a proto se do akademie přichází zdokonalit. Typologie pokračuje i v oblasti přínosů z účasti. Kromě společných poznatků o bezpečnosti, které senioři využívají v osobním životě, můžeme sledovat dominanci specifických přínosů pro jednotlivé skupiny účastníků. Nalézání zážitků pro nabourávače seniorského stereotypu, socializace s poradenstvím pro turisty U3V a rozvoj specializace pro profesionály bezpečnosti. S přínosy pro absolventy se váže i hodnocení Senior akademie, ve kterém senioři vyjadřují míru své spokojenosti a případně uvádějí typy pro vylepšení. Přestože se všichni absolventi pokročilého studijního programu stávají asistenty prevence kriminality, míra jejich angažovanosti záleží zcela na nich. Ukazuje se, že nejširší pole zhodnocení dosažených znalostí a dovedností mají turisté U3V, kteří jsou preventisty pro všechny. Absolventi z ostatních skupin svoji účast využívají převážně pro sebe nebo pro nejbližší rodinu, proto je nazývám preventisty nejbližších.

51

Graf č. 1. Grafické znázornění analytického příběhu

Preventista nejbližších

Preventista pro všechny

Nalézání zážitků

Socializace s poradenstvím

Rozvoj specializace

Hodnocení

Společné poznatky o bezpečnosti

Nabourávači seniorského stereotypu

Turisté U3V

Aktivní senior

Nadstandardní vzdělávací dráha

52

Profesionálové bezpečnosti

5.1 Nadstandardní vzdělávací dráha Přestože se nejvyšší dosažené vzdělání u absolventů liší, za nejnižší společnou úroveň můžeme považovat středoškolské vzdělání s maturitou12. Vzdělávací dráha, která nese tuto charakteristiku, se dá považovat za nadprůměrnou. Absolventi končili své formální vzdělávání mezi lety 1960 - 1970, kdy 80% populace dosahovalo vzdělání bez maturity (ČSÚ in Simonová, 2009). Dosažení maturity či vyšší úrovně si absolventi pochvalují. Paní Marie hodnotí své vzdělání vzhledem k tehdejším poměrům kladně: „Takže my jsme měli zaměření jako takový všeobecný, no. A my jsme potom vlastně končili maturitou, takže na tu dobu to bylo takový dobrý.“ Dobrou úroveň svého vzdělání pozitivně hodnotí i Eva: „Mám vyšší odbornou chemickou průmyslovku. Na tu dobu to bylo dobrý.“ U ostatních absolventů, kteří dosáhli vysokoškolského vzdělání, se ambice studovat vysokou školu projevovaly jako automatické a samozřejmé. Rudolf vzpomíná: „Vysokou, to jsem věděl, spíš tam došlo k přelomu, jakou vysokou. Ale že na vysokou, to jo.“ V rodině Berty se vzdělání cenilo a rodičů záleželo na tom, aby se mu dostalo u všech dětí: „(…) rodiče 4 děcka dohromady a rodiče nás chtěli mít vyštudovaný, (…). Čili my jsme byli všichni, dá se říct vysokoškolsky vzdělání.“ Obecně se vzdělávací a profesní dráha u absolventů vyznačuje pílí a jistou dávkou vynaloženého úsilí. Gréta mluví o nutnosti jít s dobou a nezaostávat za novými technologiemi. Popisuje, jak v zaměstnání pociťovala vzdělávací potřebu tlakem: „No, všechno, jak postupně narůstala automechanizace, modernizace. Všechno jsem se musela do to, doučit. No, já mám aji specializaci, minimum, pedagogické. Jako protože jsem měla na starosti učně, ještě když jsem byla v Budějovicích,… To jsem si dodělávala až potom, po škole.“ U Gréty tedy můžeme sledovat vlivem společnosti, především jejím tlak. Vnitřní tah vzdělávacích potřeb naopak zažívala Žofie. Vždy chtěla vystudovat vysokou školu, vedl ji k tomu osobní zájem na vlastním rozvoji. Protože se ale sama starala o syna, svou vzdělávací potřebu naplnila až s odstupem času: „Až byl syn na těch právech, až jsem měla všechny ty povinnosti v němu splněný, tak jsem s červeným diplomem dálkově dostudovala Pedagogiku u pana profesora Jůvy.“ Aktivní přístup ke vzdělání měl taktéž Rudolf, který z výzkumného vzorku dosahuje nejvyššího vzdělání: „No, ale potom jsem při zaměstnání dělal aspiranturu, to je dneska PhD., ale dříve CSc., kandidát věd. Čili, nebyl jsem ten typ, co zůstane na škole,

12

Podle UNESCO a jeho mezinárodní standardní klasifikace vzdělávání z roku 2011 se jedná o ISCED 3.

53

ale z praxe. No a mezitím ten sport, 3x týdně tréninky, tak to.“ Nadstandardní vzdělávací dráha tedy absolventů sloužila jako kvalitní základna pro budoucí angažovanost. Píle a snaha neustrnout na jednom místě se projevuje i v následné profesní dráze. Irena líčí, jak se na lepší pozice musela vypracovat: „Po vyučení jsem se vypracovala k vedoucí revizorů.“ Souhlasně i Gréta: „Na to jsme se museli vypracovat.“ A taktéž Marie: „Začínala jsem úplně od začátku, od přepážkový pracovnice, když bylo potřeba, tak jsem doručovala a pak vedoucí pošty.“Ať už se jednalo o kterýkoli rozměr vzdělávacích potřeb, absolventi Senior akademie projevovali vůli aktivně pracovat na svém rozvoji již v předchozí životní dráze.

5.2 Aktivní senior Dle mého zjištění se aktivita seniorů jeví jako hlavní předpoklad a výchozí podmínka účasti v Senior akademii. Tato kategorie vystihuje něco jako elán, vitalitu či chuť od života, který, jak se ukazuje, má své kořeny v předchozí životní dráze. Aktivnímu trávení času napomáhá také společenský vývoj, který seniorům nabízí možnosti odpovídající jejich požadavkům. Díky kvalitativnímu přístupu bylo výše zmíněné charakteristiky, jako je například optimismus a životní náboj, možno sledovat již během průběhu rozhovorů. Berta mě přímo pobízí k dalším tématům k vyprávění: „Ale dávejte mi další otázky, já mám bohatej život a jsem ukecaná kantorka. (smích)“ Pro přehlednější podložení této kategorie na ni budu nazírat z úhlu psychických projevů, rysů osobnosti, denního režimu a volnočasových aktivit.

5.2.1 Psychické projevy Většina respondentů vystoupila z trhu práce a přijali svou roli seniora. Přestože se jejich osobnostní rysy během života mohly měnit a ovlivňovalo je nespočet proměnných, můžeme u nich dnes identifikovat postoje odpovídající vitálnímu jednání. K involučním změnám v kognitivních procesech přirozeně dochází, ale jejich projevy nejsou nijak fatální. Senioři mají snahu si svůj mentální potenciál udržovat a pracovat na něm. Tato charakteristika se však neukotvila až ve stáří, ale má své kořeny v předchozích letech. Berta si svůj aktivní přístup k věcem a dění okolo sebe uvědomuje již od mládí: „A já říkám, já jsem mohla být čímkoliv. Já jsem mohla být čímkoliv. 54

Mě zajímá všechno, já umím dělat všechno. Já vám rozmontuju třeba robot. Jo? Kuchyňský. Jednou mě řekl opravář, když jsem nemohla opravit robot, protože mi pořád zůstávala jedna součástka: „Paní, vy jste rozložila to, co se vůbec nerozdělává!“ Přestože přiznává, že miluje lenošnost, při své vlastní charakteristice si uvědomuje dominanci vzdělávacích potřeba a potřebu smysluplného trávení volného času. Berta se uchyluje k aktivnímu trávení seniorského života: „No já mám v sobě nesmírnou zvídavost, bych řekla. Já potřebuji vědět. Denně, denně se něco naučit. Denně něco vědět. A bude to až do smrti. To já vim. Vzdělávací typ. Hledám radost ze života.“ Ke vzdělávacím aktivitám se hlásí i Eva, i když se jedná o situaci, kdy ona by byla v roli učitele. Snaží se využívat dříve nabyté znalosti a tím si udržovat svůj intelekt. Eva má zájem na tom, aby byla aktivním a užitečným člen rodiny. Popisuje, jak by ráda předávala své znalosti vnukům: „Chtěla bych se s nima učit, ten mladší teď začal chemii, tak jsem se mu několikrát nabízela, protože mám chemickou průmyslovku. Říkala jsem mu: „Až budeš mít chemii, tak ti pomůžu.“ Ale sklidil dvě 4 na začátek, ani se nepochlubil, tak to potom jsem byla trochu naštvaná, ale potom jsme to spolu dělali.“ Rudolf netráví tolik času s rodinou, ale také se u něj znatelně projevuje snaha mentální činnost. Stejně tak je zvídavý a přidává, že je i důsledný: „No, obecně asi, dalo by se říct, že když mám nějaký problém, tak ho rád řeším dokonce. Zapomenu na všecky ostatní věci a třeba teď řeším tento problém. Čili, dalo by se říct, důslednost. Kdysi dávno, když se ještě psaly pracovní posudky, tak tam byla jedna věta, ta byla dost výstižná: „Je příliš náročný na ostatní, ale i na sebe.“ Marie naopak trénuje svoji mozkovou činnost luštěním křížovek: „No tak já jsem strašně takovej soutěživej typ. Takže si tak luštím křížovky, účastním se soutěží všelijakejch, a co jde poslat mejlem, tak všechny soutěže posílám. A můžu říct, že se mi to vyplatilo. Vyhrála jsem zájezd do Řecka a byla to teda moc pěkný, bezvadný. Krásný počasí, seznámila jsem se tam zase s partou dobrejch lidí a od tý doby, loni už jsem tam byla s vnučkou a letos jedeme zase.“ V jejich činnostech vidíme snahu být neustále mentálně aktivní, v druhé polovině nacházíme elán cestovat, poznávat nová místa, navazovat nové sociální vztahy, a přitom odvahu převzít zodpovědnost a starat se o vnučku.

5.2.2 Rysy osobnosti Při zamyšlení se nad vlastní charakteristikou a popisem své osobnosti se shodně objevuje náhled na sebe jako na samostatnou, přizpůsobivou a soběstačnou bytost, které 55

má zájem o udržení si dobré fyzické i mentální kondice. Paní Irena energicky popisuje, jak se sama vnímá: „Já mám věk a mám ňuch na lidi. Zkušenosti. Jsem flexibilní, asertivní. Nekonfliktní. Řekla bych, že jsem vzdělaná, ne že bych si fandila, ale něco v té hlavě mám, když těm lidem radím. Že? No a životní zkušenosti, ty nenahradí nic. Samostatná, suveréní.“ Stejně tak samostatná se cítí být i Berta: „Jinak já ale, vlastně dá se říct, kromě pěti let, co jsem byla vdaná, jo, (…) žiju celej život jakoby sama. (…) Protože od právnických věcí až po všecko, já si celej život vyřizuju sama. No.“ I Žofie žije sama a uvědomuje si důležitost své soběstačnosti. Vypráví příhodu, jak byla u syna na návštěvě: „Já když jsem tam byla jednou na návštěvě a vidím, co si musí prostudovat, že to má 6000 i víc stran, no tak nemůžu po něm chtít, aby se věnoval starý matce. Takže proto dělám všechno proto, abych byla co nejdýl soběstačná.“ Snaží se na život dívat optimisticky a řídit se pozitivním krédem, které zahrnuje jak duševní, tak fyzické poslání: „No, já to shrunu, já žiju podle kréda „hejbat se a nezblbnout“. A to je všechno v tomhle.“ Žofie si uvědomuje, že absence fyzické či duševní aktivity by měla fatální vliv na její soběstačnost. Dobrá duševní kondice pro osobnost seniora představuje jakýsi předpoklad pro možné budoucí fungování. Díky nadstandardní vzdělávací dráze si jsou senioři vědomi hodnoty vzdělání, a jak se ukazuje, snaží se svou osobnost i nadále rozvíjet. Irena se k sebevdělávání staví velice pozitivně: „Víte, jak lidi dojdou do důchodu, tak se přestanou sebevzdělávat. Potom stárnou duševně. Člověk musí na sobě pracovat a vzdělávat se. A to je o tom duševnu, v jaké společnosti se pohybujete. A nemá na to vliv můj opravdový věk. To není o tom věku. Je to o tom, aby ten člověk ten mozek udržoval, stýkal se s lidima, oblíkal se. Starých vitálních lidí je málo. To je nevýhoda toho našeho národa.“ Irena popírá kalendářní a biologické stáří a vyzdvihuje důležitost stáří sociálního (viz kapitola Kategorizace stáří). Berta si důležitost duševní a fyzické kondice uvědomuje taktéž, navíc popisuje prostor k relaxaci: „Ale jelikož nechci ztloustnout, tak si ty buchty radši neupeču. Neudělám. Tak raděj budu sportovat, učit se, než dělat domácí práce. A zahrádku, tam ne, tam budu chodit jenom relaxovat. Ne se hrabat do země.“

5.2.3 Denní režim Postoj k aktivnímu životnímu stylu lez pozorovat nejen v popisu rysů osobnosti jedince, ale stejně tak v běžném denním životě. Gréta mluví o své lásce k zahradě, která 56

se projevuje od samého rána: „Já prostě jsem ráno, kdyby tam nebyli ti sousedi, tak v noční košuli jsem pochodila po zahradě, s každou kytkou, každým keříkem jsem se přivítala, promluvila, jo?“ Soňa žije sama, ale má psa, který vyžaduje péči. Proto její ráno začíná také aktivně: „No, vzhledem k tomu, že mám tady tu chlupatou potvoru, tak ráno vstanu, jdeme ven, na 30 až 60 minut. Pak se nasnídám, pak si uklidím.“ Starost o psa vyžaduje pravidelnou aktivitu a režim ze strany seniora. Tuto povinnost popisuje i Marie: „Ráno já musím prostě vstávat, musíme snídat, pejsek musí dostat žrát. No potom máme takovou siestu, že on prostě má takový hračky, takže to s ním cvičíme, běháme. My máme takový průchozí byt, takže to se tam honíme, a když jsou tam vnoučata, tak běháme s něma. A se psem, takže aji tak.“ Senioři popisují každodenní aktivity a povinnosti, které stojí na počátku jejich běžných dní. Přestože se program rozchází od samotného rána, aktivita, energie a vitalita je spojuje. Ani po zbytek dne nezůstávají pasivními. Rudolf zmiňuje běžné starosti: „No a teď do toho samozřejmě skáče spousta povinností, sestra má problém, dcera má problém, tam musím vyřídit to, tam musím vyřešit to.“ Co se týče stravovacích návyků, tak se ukazuje, že senioři využívají možností, které jim dnešní doba nabízí. Paní Eva zmiňuje, že pro ozvláštnění jídelníčku chodí se sestrou do vegetariánské jídelny: „V pátky chodíme do Oázy, to je taková lidová jídelna, vegetariánská.“ Služeb jídelny využívá i Žofie. Dochází tam každodenně a v ušetřeném čase se místo vaření „snaží žít“: „Já jsem si vařila, jedla jsem to 3 dny potom, takže teďka díky tomu se snažím žít. No a hejbat se, hejbat se, hejbat se.“

5.2.4 Volnočasové aktivity Když paní Žofie mluví v předchozí podkapitole o tom, jak se snaží žít, má na mysli, že se věnuje svým koníčkům: „Teď jsem hodně chodila se dívat, fotit koniklece do rezervace.“ Senioři disponují velkým objemem volného času, kterému jsou svým vlastním pánem. Mezi velmi oblíbenou volnočasovou aktivitu patří turistika. Senior při chůzi vykonává přirozený pohyb, což je nejsnazší cesta, jak si udržovat fyzickou kondici. Navíc, si senior rozšiřuje i všeobecný rozhled díky navštěvování nových míst a ve většině případů může upevňovat či rozšiřovat své sociální zázemí. Tyto jmenované přínosy nesporně vedou k celkové lepší kondici. Rudof se věnuje turistice už dlouhá léta. O svých dovolených v Alpách říká: „Třeba chození po horách. To mě baví. No opravdu, každoročně tam strávím tak nejmíň 3 týdny. To s tím, že týden jedu úplně 57

sám, případně s někým a na 14 dní jedu se ženou. Děláme to tak, že každej týden jsme někde jinde a je to zaměřený opravdu na vysokohorskou turistiku, žádný kavárny a nějaký ležení a allinclusivy.“ Soňa je dokonce vedoucí turistického oddílu: „Leta jsme se se sestrou věnovali józe a ta turistika. To je celej život.“ Díky snaze absolventů udržet si fyzickou kondici u nich můžeme sledovat nesmírnou paletu aktivit. Berta, která se turistice věnuje už 15 let, střídá několik druhů aktivit: „Jógu jsem cvičila intenzivně. Ale to všechno přerušuju. Mezi tím potřebuju uvařit, nakoupit, vyprat, jo? (…) A středa, což je dnešek, pravidelně v 10 vycházím, středa, leta, prostě 15 let. Prostě vycházím někam na vycházku. Podle zdraví a podle počasí. Kromě toho, na kole, ježdění, jo? Taky podle zdravotního stavu, to už patří do těch tůr středečních. Anebo každý den, v 8 ráno jsem vyjížděla a vobjela jsem si 18,8, tady kolečko. Až v 60 letech jsem začala na kole. Kromě toho chodím jako nárazově, není to všechno denně a pravidelně, každý týden chodím do aquaparku v Kohoutkách plavat, jo?“ Pestrost volnočasových aktivity zaměřených na sportovní aktivitu lze identifikovat i u Rudolfa, u kterého se zároveň promítá zaměření na bezpečnost. Kromě karate a juda chodí střílet: „Pak mám speciální dny, není to pravidelně, ale ve čtvrtky někdy odpoledne chodím střílet a v pátky, to mívám odpoledne trénink.“ Irena svůj volný čas hodnotí obecně, přičemž sportovní aktivity zaujímají důležité místo: „Vnoučata, já nejsu ta hlídací babička, já nemá čas. Jiný babičky stárnou při vnoučatech doma, já né. Já jsem aktivní. Já chodím sportovat, pracovat. Taky jsem v asociaci průvodců, po Brně, Náměstí Svobody, Starou radnici, Českou, Červený kostel,…“ I přes veškerou snahu zůstat aktivním, zejména díky volnočasovým aktivitám, nemají senioři tolik sil a energie, a proto prokládají své trávení volného času i méně fyzicky náročnými aktivitami, jako je například zájem o kulturu, luštění křížovek, hraní her na počítači, atd. Například Eva se také ráda věnuje turistice, ale přiznává, že jí přestává sloužit zdraví, a proto dá někdy přednost kultuře: „Někdy jsem lenošná, už to zdraví taky není, jak to bývalo za mlada. Třeba včera jsme se sestrou byly v divadle, sestřenice zpívá v divadle, v opeře, tak jsme se byly podívat na generálce. Kulturu máme rády, koncerty divadlo.“ Marie si zase ráda luští křížovky, čímž bojuje proti involučním změnám paměti. Sama říká: „Ty koníčky mně dělají radost. A ještě, když se to zúročí s tím, že vyhrávám, nebo něco získám. Osvěžím si prostě paměť. Já jsem byla na operaci s hlavou, je to asi 12 roků, takže si jako myslím, že tu paměť cvičím. Na něco přijdu sama, na něco použiju počítač. Takže tak mám z toho 58

aji radost.“ Marie tedy aktivně využívá i moderních technologií, díky čemuž drží krok s dnešní společností. Počítač využívá i Berta. Ta ale přiznává, že jejím koníčkem jsou spíše počítačové hry, které hraje jako posedlá: „(…) Dcera mě do toho, ta mladší. Já teda nevím, mám se za to stydět, nemám se za to stydět. Nestydím se za to.“ S ohledem na výše uvedené podkapitoly, absolventy Senior akademie lze charakterizovat jako aktivní seniory, kteří sami na sebe nahlížejí jako na sportovní či vzdělávací typy. Zvídavost, zájem o udržení si fyzické kondice a životní optimismus se vine jako jedna spojovací nit v každodenních aktivitách. Tento životní styl je však podpořen předchozí životní dráhou, kde nachází své kořeny. Absolventi se již v mládí zapojovali do aktivního trávení času a v důchodovém věku nečiní jinak. Jako příklad může sloužit úryvek od paní Ireny: „Na zemědělku jsem 3 roky chodila. Všeobecný přehled, od lesnictví, jak se hnojí, z krve poznají rakovinu. Ale to byl můj zájem, aby se mi rozšířil obzor. Lidi se musí sebevzdělávat, když budu sedět doma na důchodě, tak to je: „Mamó, podej mně pivó.“ To tak je, to je život. To know how v hlavě. To je důležitý.“ Absolventi se zapojují do celoživotního vzdělávání, přičemž si uvědomují váhu vzdělání i v postproduktivním věku. Vzdělávací potřeba je povzbuzuje k využívání aktuální nabídky pro seniory. Jedinci navštěvují specializované programy, které se překrývají, doplňují a poskytují jim možnost rozšiřovat si své obzory. Mimo to, také jejich pravidelnost udržuje seniory déle autonomní a vitální. Eva si díky pravidelným aktivitám pochvaluje svůj týdenní režim: „Mám svůj pravidelnej program, a takže jako dobrý, no.“ V rámci svého aktivního života se senioři také čím dál více setkávají s moderními technologiemi, které značně mění povahu jejich běžných činností. Senioři se netají tím, že do svého běžného života začlenili využívání mobilního telefonu, počítače nebo internetu. To potvrzuje Gréta, která vzpomíná, jak se jí ozvala dlouholetá kamarádka: „No ale, Františka mi poslala, mail. Vlastně, to jsme si ještě nemailovaly, to jsme si posílaly esemesky.“ Absolventi Senior akademie tyto moderní technologie aktivně využívají, což se odráží i v jejich běžných či volnočasových aktivitách.

59

5.3 Nabourávači seniorského stereotypu V souvislosti s předchozí analýzou aktivního seniora jsem během analýzy dat identifikovala jisté charakteristické vlastnosti seniorů, které vedou k vymezení třech odlišných skupin absolventů. První typem jsou jedinci, kteří skrze účast v Senior akademii nabourávají svůj stereotypní život seniora, tzv. „nabourávači seniorského stereotypu“. Přestože si už několik let udržují své koníčky, jsou obklopeni rodinou a pravidelně se setkávají s přáteli, nacházejí ve své účasti jistý druh odreagování od rutinních každodenních povinností. Paní Marie, která žije s manželem o svém životě v důchodu, říká: „Všechno je takový běžný, uvařit, nakoupit, vyprat, dát vnučku spát, odpoledne jít pro druhou do družiny a pořád dokola. Běžnej život a nestíhá se to, to je to.“ Naopak Eva už několik let žije sama. Ačkoli vše stíhá, také není spokojena, přiznává, že chvilkami nemá co dělat. „Dopoledne nakoupit, uvařit. Někdy čtu, na televizi se dívám. Teď jsem začla tu předzahrádku trošku. Ale někdy se aji skoro nudím. Říkám, člověk když si tady naklidí a vypere, tak (odmlčení)… Nemá coby.“ Obě představitelky typu, který se snaží o nabourání dennodenního stereotypu, shodně zmiňují, že domov, tvoří jejich dominantní působiště a místo své realizace. Marie říká: „[respondentka popisuje, kdy ztrácí trpělivost] (smích) To ani nechtějte vědět. No, vždycky se něco najde a teď zvlášť, když jsme oba v důchodě a celý den jsme doma.“ Stejně tak Eva zmiňuje svůj pobyt doma: „[respondentka přemýšlí, kde se o Senior akademii dověděla] Hm, asi od kamarádky nebo někde v televizi. Tehdy tomu dělali reklamu, tak jsem si říkala, aby člověk neseděl jenom doma a tak, tak že by bylo dobrý prostě něco se dovědět.“ Za další charakteristiku můžeme spatřovat pociťovaný deficit nových či oživujících podnětů v životě seniora. Při otázce, zda si myslí, že ji akademie nějak změnila, Marie naznačuje, že jí dny v důchodě utíkají pomalu a svůj každodenní život nazývá „fádním“. „Tak nezměnila, nezměnila. Aspoň jsme to tak nezapomněli, za jedno jsme se něco dozvěděli, momentálně jako v tom, podívali jsme se někam a ten čas v tom důchodě trošku utekl a bylo to takový, ne tak fádní, jak třeba pořád doma. Já s těma vnoučatama a s manželem. A takový to. Prostě jsme se dostali, dostali ven a jo?“ Akademie se pro ni tedy stala jakýmsi záchytným bodem, na který se mohla těšit, a programem, který odbourá nudu všedních povinností. Na otázku, zda pro ni program nebyl náročný, odpovídá: „Ne, nebyl. Byly to ty 3 hodiny, to bylo akorát jednou za týden. A rychle to ten týden utekl. My jsme se na to aji těšili.“ 60

Pozitivní pocity z očekávání další přednášky potvrzuje i Eva. Líbilo se jí, že potkávala nové nebo i staré přátele: „Tak jednak se tam člověk seznámí jako. Potkala jsem tam tady bývalýho kolegu. (…) Takže opravdu, já jsem tam chodila se sestrou a opravdu jsme se tam moc těšily. Moc. Každý týden.“ Konkrétně pak Marie nazývá vidinu svého programu, kdy se odreaguje jako „výpadek“ z každodenních povinností v rodině. Tento její výpadek představuje čas pro její rozvoj, aktivní odpočinek od povinností a možnost socializace. Na otázku, zda by chtěla pokračovat v účasti dále, odpovídá: „No chtěla. (…) Člověk se to naučí, že ten týdenní stereotyp, tam je takovej výpadek, že s tím musím počítat. Já nevím, kdy to bude, ale třeba když to je v pondělí, tak to ani hlídání žádný nechci. Jo, to se zase podle mě musí upravit ten čas. A někdy to bylo dopoledne, někdy odpoledne. Takže se s tím musí počítat.“ Nabourávači seniorského stereotypu pocházejí z rodin, kde mají své zázemí, mají naplněny nižší potřeby, ale přesto jim v životě něco chybí. Za tímto deficitem stojí psychické potřeby, které je přivádí k účasti v Senior akademii. Očekávají, že zpestří jejich fádní život seniora, ve kterém se převážně promítají povinnosti spojené s chodem rodiny a domácnosti. Do akademie přicházejí především s očekáváním nějakých zajímavostí a nových zážitků. Explicitně to zmiňuje Eva: „Tak je fakt, co od toho člověk očekává, že se dozví nějaký zajímavý věci a třeba něco zažije.“

5.4 Turisté U3V Dalším

typem

účastníků

jsou

senioři,

kteří

jsou

jakýmisi

„turisty“

po univerzitách třetího věku. Mají zkušenost s pravidelným navštěvováním různých vzdělávacích programů určených pro seniory, kde aktivně participují na celoživotním vzdělávání. Vzdělávací aktivity jim poskytují pravidelný program, který striktně dodržují a přizpůsobují mu své ostatní činnosti. „Chodila jsem na počítače, SA, veterina, jedna univerzita, Masaryčka, druhá univerzita. Mezi tím různý přednášky, kurzy. Teď do toho ta turistika, to jsme chodili s těma krokoměrama. No, já to shrunu, já žiju podle kréda „hejbat se a nezblbnout“. A to je všechno v tomhle“ (Žofie). Podobný příběh vypráví i Soňa: „Ale já jsem začala už v roce 2000 chodit na Masaryčku na celoživotní vzdělávání, pak techniku na VUT a pak policejní tu Senior akademii. No a teď děláme tu veterinu, ne, ne zemědělku.“ Po samotném absolvování programu zůstává tato skupina účastníků i nadále aktivní a v kontaktu s ostatními absolventy. To potvrzuje Berta, která využila možnosti nadále docházet do počítačové 61

učebny a setkávat se tak stále s přáteli: „Takže chodím do knihovny VUT na Antonínské a kromě toho na pajdák na Poříčí. Každý pátek a to tam sedávám úplně posedlá, úplně jak to říkají, úplně jako narkoman. Jo?(…) To, to je, miluju pátky! Doslova. Miluju pátky, to už je tak 4, 5 let. A skutečně, já tam su. To jedině, mimořádná akce, že bych musela někam odjet nebo být v nemocnici. No, kromě toho pátku, vlastně, pondělí, úterý a čtvrtek, chodím na VUT na počítač, jo?“ Samotná účast na vzdělávání nemusí být podmíněna zájmem či angažovaností v dané problematice. „Ono jako všechny ty U3V jsou pěkný, ale tato byla nejlepší. Třeba ta technika, to byly přednášky úplně z jinýho oboru. Doprava, stavebnictví. To spíš pro chlapy bylo, ale chodily jsme tam“ (Soňa). Důležitější je pro seniora smysluplně strávený den, kdy se něco dozví, má program a setká se s přáteli. „Člověk se těší na setkání s lidma. Poznáváte se a setkáváte se s novými lidmi, jo? No a jak už to bylo tady řečeno, vlastně člověk se naučí řešit problémy, který by si v daný moment neuměl, nevěděl poradit, jo?“ (Berta). Postoj turistů U3V ke vzdělávacím institucím je plný radosti. Jak můžeme vidět u Berty, instituce a jejich programy představují pro turisty pomyslné zdroje elánu do života. „Tak radost, potěšení, optimismus. (…) I se zdravotními potížemi, tam chodím, protože tam na ně zapomenu, jo?“ Žofie také popisuje svoji zapálenost do turistiky, která je organizovaná pod záštitou Vysokého učení technického v Brně. Udržuje se díky ní v dobré psychické i fyzické kondici: „To je moje láska, turistika. (…) No a jednou za rok máme setkání na veterině, jelikož je nás asi 1200. Máme brožury, CD a klubový trička. (…) No, tak to je moje obrovská, jako, nechci říct vášeň. Protože v mým věku už vášeň vypadá jinak. Ale díky tady té společnosti a tady tomu, že se hejbám. A že opravdu cvičím, cvičím, cvičím, tak se udržuji tak, jak jsem. Chodíme, meleme pantem, zazpíváme si. Takový éro jsem. No. Z bábovky jsem dostala opožděnou pubertu.“ Turisté U3V se také často vzájemně znají, což je mimo jiné podmíněno i aktivní snahou o navazování sociálních kontaktů. Vytváří si mezi sebou kamarádské vztahy, které jsou součástí jejich sociálního zázemí. Konkrétně Soňa, Berta i Žofie žijí samy, proto sociálním interakcím připisují velký význam. Žofie ke svým kamarádským vztahům říká: „My jsme tam pořád vymýšlely k tomu nějaký lumpárny. Takže třeba se stalo, že předloni, se Libor, tam oblíkli za Mikuláše, udělali tam anděla, že. A čerta. Nebo všelijaký takový věci. No potom, co chodím na ty univerzity, tak to máme zase takový užší kroužek, co už se známe a co si říkáme, kterej kurz, nebo která přednáška, nebo kde která univerzita má dobrý přenášky, abychom navazovaly. Tak to jsem vám říkala, Senior akademie, 62

univerzity a třetí skupina. Já už na počítače nechodím, tím, že ho mám doma. Ale jsme v kontaktu přes mailový adresy.“ Turisté U3V se snaží držet krok s dnešní společností a tím si zachovat důstojnou pozici důchodce. Všichni téměř denně využívají počítač a připojení na internet pro svou vlastní realizaci, zábavu, udržování kontaktů či získávání informací. „No. Já jsem vždycky chtěla umět na počítači, protože já, matematika, fyzika, jo? No prostě učitelka, no, perfektní. Já jsem říkala, musím, musím, se to naučit, jo? Takže jako já jsme věděla, že mě to popadne, jo. (…) Já mám momentálně 2000 nepřečtených, nepřečtených emailů! Ale já si to přeposílám, svět, nemám čas, tak lup to tam. Já to třídím, recepty posílám do jiné složky, zdravotní problémy, zdraví obecně a moje zdraví… Čili já když, zdravotních problémů mám spoustu, jo? Já to nastuduju na internetu a pak doktoři mají ze mě radost, já je asi, mají pocit, že je poučuju“ (Berta). Soňa si práci na počítači také pochvaluje. Mimo jiné ho jako vedoucí klubu turistů využívá pro organizační záležitosti: „Já vedu tu turistiku, tak tam jednou za měsíc napíšu program. Pak to pošlu dceři, ta mi to vytiskne a pak na schůzi jim to rozdám, aby věděli, co se ten další měsíc bude dělat. Tak na to je ten počítač výbornej. Jinak si posíláme maily, blbůstky. Podívám se, co je ten den aktuální…“ Všechny představitelky turistů U3V se věnují péči o domácnost, ale není to pro ně dominantní prostředí, kde by trávili většinu svého času. V jejich denním režimu je kladen větší důraz na seberealizaci a volnočasové aktivity. Berta přiznává, že když může, tak se domácím pracím vyhne: „Buchty, zákusky, všechno miluju, jo? Ale jelikož nechci ztloustnout, tak si to radši neupeču. Tak raděj budu sportovat, učit se, než dělat domácí práce. (…) Teď jsem začala zase, to je taky něco o mě, já vlastně celoživotně k té matematice, fyzice, jsem si řekla, prostě jazyk, jo? Na gymplu že němčina leta, a samouk, samouk. Francouzština. Takže denně, jako musí být.“ Stejně tak Žofie upřednostňuje aktivní trávení času v důchodě. Hned ráno cvičí, kontroluje aktuální dění a jak sama říká „vyráží“ ven. Sama popisuje svůj aktivní životní styl takto: „Vstanu, hned ještě v pyžamu si zacvičím, vyndám támhle podložku, zacvičím si těch 20 minut na krční páteř, protože jsem měla v listopadu vážný problémy. Potom se nasnídám, chvilku buď tady poslouchám Brněnskej rozhlas, kouknu, když je potřeba, někdy ne, na počítač a vyrazím. Vyrážím buď něco vyřídit, nebo mám nějaký jiný povinnosti, nebo s kamarádkou máme, třeba se domluvíme, že se podíváme na nějakou výstavu. (…) No a hejbat se, hejbat se, hejbat se. No, a když nemáme přednášku, tak já si jdu do kampusu pěšky pro něco, oběhnu to.“ 63

Tendence být stále plnohodnotnými členy společnosti se u Žofie a Soni také projevují částečným setrváním v profesní dráze. Činnosti, které vykonávají, jsou sice odlišné od předchozího zaměstnání, nicméně jim poskytují prostor pro realizaci, jistý druh povinnosti a program. Žofie o svém přivýdělku říká: „No a pak jdu v 6 večer, jdu do práce. Kamarádka pracuje v ordinaci tady pod kopcem, tam je dvojordinace a já jim tam chodím denně na hodinu, hodinu a půl uklidit. Takže mám pohyb a vím, že musím vyjít. (…) No a pak, když jsem šla do důchodu, tak jsem ještě nejen zaskakovala, ale i učila 5 let na plnej úvazek.“ Soňa chodí pracovat pouze jednou týdně, ale říká to s radostí, jako by to byl její koníček: „Jo a ještě jednou týdně chodím půjčovat knížky na strojní fakultu.“ Absolvent, kterého jsem charakterizovala jako turistu U3V, svou činností a aktivitou v seniorském věku neslevuje ze svých požadavků na sebe sama. Turisté U3V jsou vytíženi jak fyzicky, tak mentálně. Zajímají se o aktuální dění, kulturu, jsou počítačově gramotní, udržují sociální kontakty a případně chodí na brigádu. Jejich snahou je zůstat co nejdéle soběstačnými. Veškerou touto činností si získávají sebevědomí, jistotu či obdiv od okolí. „Víte co, já jsem před rozvodem byla ta bábovka, ale až jsem si musela všechno sama zařídit, vyřídit, pečovat o syna, kterej byl, jak jsem vám říkala, ústnatej. (…) Ale až jsem si udělala tu vysokou školu, počítačovou gramotnost, teď ty univerzity, tak jsem získávala čím dál víc to sebevědomí. Jistotu, přátelé“ (Žofie). Berta má bližší vztah s dcerou a popisuje, jak si u ní získala obdiv svými dovednostmi na počítači: „Když jsem to poslala dceři, tak dcera mě napsala, žena počítaču dělá 10 let, ale že to by neuměla udělat, to co… Že na to nemá čas, jo? Říkala, to, co ty tam děláš. No tak já jsem pro ňu takový přáníčka vytvářela, takový zvláštní, aji rozpohybovaný obrázky, včetně nějakých vlastních veršíků k tomu a tak.“ Podobné pocity obdivu zažívá i Soňa: „[respondentka popisuje, jak se k jejímu životnímu stylu staví rodina] Jó, mi fandí. Trošku mě obdivujou, aji. (smích)“ Důvod, který je přivádí do Senior akademie, se dá zobecnit na zvědavost. Touha srovnávat s předchozí činností, nesetrvat na jednom místě, poznat novou problematiku, navázat nová přátelství a nepřetržitě se rozvíjet. Žofie říká: „No tak zprvu, to byla zvědavost, já jsem už měla v té době srovnání. Už jsem chodila na MU, i když jsem nemohla očekávat, že přednášky támhle třeba od špičkovýho kardiologa, budou stejný, jako od kriminalisty, ale (…).“ Stejná očekávání kvituje Soňa: „No, abych pravdu řekla, tak jsem byla hlavně zvědavá, co nám vlastně poskytnou. Protože si to člověk neuměl představit.“ 64

Turisté U3V jsou aktivními seniory, kteří s chutí a jim vlastním elánem navštěvují instituce zaměřené na vzdělávání seniorů. Do vzdělávacích programů si přicházejí rozšířit obzor nehledě na danou problematiku, budovat sociální kontakty, které jim poskytují sociální zázemí. Za charakteristický rys můžeme považovat zájem o aktuální a zajímavé dění. Turistům záleží na tom, aby udrželi krok s dnešní společností, ve které budou mít i oni, jakožto senioři, smysluplnou roli. Participace na celoživotním vzdělávání je pro ně prostředkem k růstu a způsobem, jak zůstat co nejdéle soběstačnými. Díky svému elánu neustávají ani v profesní dráze, čímž sami nabývají ještě většího sebevědomí a jistoty. Jako další podpůrný činitel se ukazuje také pociťovaná podpora a obdiv od nejbližšího okolí. Do Senior akademie turisté U3V přicházejí se zvědavostí, co jiného a nového se dozví, případně, s kým dalším se seznámí. Díky své bohaté předchozí participaci na celoživotním vzdělávání jsou připraveni ke srovnávání s předchozími institucemi.

5.5 Profesionálové bezpečnosti Třetím typem účastníku jsou senioři, u kterých vyvstává vzdělávací potřeba podpořena inklinací k bezpečnostním tématům, tzv. „profesionálové“. Toto zaměření lze identifikovat v jejich předchozí kariérové dráze. U paní Gréty se bezpečnostní a zejména právní tématika promítá už ve vzdělávací dráze. Popisuje, jak vystudovala ekonomiku spojů: „To byla střední škola, ty znalosti, 80% spoje. Protože tak jak je trestní zákoník, občanskoprávní zákoník, tak byl poštovní. Poštovní zákoník, ten byl na úrovni občanskoprávního. To byly paragrafy, přes který nejel vlak.“ V následné profesní dráze se vzdělání promítá, přičemž se upevňují a prohlubují nabyté zkušenosti. „Dělaly jsme inspektorky České pošty. Před nama se třepaly aji tužky. (smích) (…) Vlastně jste ty lidi viděla všude a ještě jste hlídala, co ti naši zaměstnanci udělali, aby nebyla nějaká trestní činnost a takový. Pořád ve střehu a absolutně jsme se nemohly nudit. (…)“ (Gréta). Kontrolní činnost prováděl také Rudolf, který se s odstupem doby staví do pozice odborníka: „[hodnotí lektora] Kdybych do toho neviděl, tak si řeknu, to je teda někdo, to je profík. Víte, já jsem dělal i chvilku kontrolora, něco jak je dnes ČOIka. Něco jsem si přišel koupit, zaplatil jsem a pak jsem řekl, že to převážíme a zkontrolujeme.“ Bohaté zkušenosti s kontrolní činností se ukazují jako zásadní. Pro úplnost ještě Gréta dodává, že také pracovala v revizní komisi: „Já krom to jsem ještě byla mimo jiné jinak činná, jo. Veřejně. Dělala jsem revizní komisi, dneska za to 65

berou velký prachy, já vždycky dostala tužku a kalendář. No, no. Dneska se tomu říká dozorčí rada. Dneska bych byla předsedkyně dozorčí rady.“ Cesta Ireny k bezpečnostně právní problematice nebyla tak přímá. Nejprve vystudovala gymnázium, poté se vyučila prodavačkou. Přesto se díky vyvinutému úsilí vypracovala, jak sama uvádí, na „vyšší posty“: „Po vyučení jsem se vypracovala k vedoucí revizorů, počítala jsem jim pokutěnky. Přitom jsem studovala střední ekonomku. (…) A teď mám koncesní listinu, to podnikáme se synem a to jsou dobrovolný a nedobrovolný dražby, mediační služba. (…) Jsem jako obecný zmocněnec. Já komunikuju s těma soudma, exekutorama.“ Irena přímo potvrzuje podmíněnost své vzdělávací potřeby s výkonem profese, které se i v důchodu věnuje: „[popisuje, jak se o akademii dozvěděla] Chodila tam kamarádka, ale, já jsem mediátor, tak z toho to vyplývá, abych si doplnila vzdělání. Protože to má úžasnou úroveň a navíc, já se tam dovím ty novinky pro svoje povolání. (…) Dělám předsedu samosprávy pro 96 bytů, všechno souvisí s tím mým povoláním, (…).“ Provázanost zkušeností a zájmu je u profesionálů velmi dominantní. Náplň a povaha současného běžného dne se u zástupců profesionálů liší v závislosti na zdravotním stavu a věku. Gréta je už druhý měsíc hospitalizovaná v nemocnici, ale přesto vzpomíná, jak si se zájmem četla doma u snídaně noviny a každý den s manželem sledovali aktuální dění. „No, tak ne vždycky, ale většinou ty noviny donesl k té snídani. No a tak jsme měli takovou siestu. Pustili si Dobré ráno s ČT, no a na něco jsme nadávali, na politiku, rozebrali jsme situaci od východu až na západ, že jsme to probrali, dění a pak běžně, no.“ Charakteristickým znakem pro aktivity vyplňující běžné dny profesionálů je užitečnost a praktičnost. Gréta uvádí, jak ztrácí trpělivost při bezcílném bloudění po obchodech. „Nemám ráda chodit prázdně po ulici, od obchodu k obchodu. To nemám ráda. Nesnáším výlety na Vaňkovku nebo do Olympie. To nesnáším přímo. To mám hned vysokej tlak. Až mrtviční. Ne pro mě je to ztráta času a blbě využitej čas, protože, když si nepotřebuju nic koupit, tak proč tam chodim. Radši půjdu někam, kde se něco dozvim.“ Pro Irenu je důležitá aktivita, díky které se udržuje i ve vyšším věku v kondici. „Jiný babičky stárnou při vnoučatech doma, já né. Já jsem aktivní. Já chodím sportovat, pracovat. (…) Já čtu časopis z roku 2012, protože nemám čas ho přečíst.“ K vysoké míře aktivity a nedostatku času se shodně vyjadřuje i Rudolf, kterého naplno zaměstnává aktuálně pociťovaný vzdělávací deficit. „Můj běžný den? Patřím mezi ty typy, kterým se nedostává času. Já patřím mezi ty, kteří jsou natolik aktivní a natolik vytížení sami sebou, abych byl přesný. (…) Já to dělám spíš k tomu, že jsem jaksi ve svém náhledu na svět došel k tomu, že toto teď 66

musím vyřešit. A řeším si to sám pro sebe. Tak mě to zajímá, že tomu musím přijít na kloub.“ Dále také mluví o jeho všestranném zaměření osobnosti, přičemž si uvědomuje svoji vyhraněnost. Bezpečnost se promítá v profesní dráze, volnočasových aktivitách i v jeho osobněních postojích a chování. „Ale ono se tady míchá to moje celkový zaměření, protože jsem začal dělat tu sebeobranu. (…) Takže já nějak takhle jsem byl a do dneška jsem zaměřený. Takže ten pohled tady bude specifický na rozdíl od ostatních. No a moje rodina je tím mým zaměřením natolik znechucená, zvláště mé dcery, ty už stresuje se jen zamyslet nad podobným bezpečnostním tématem. (…)“ (Rudolf). Profesionálové si typicky uvědomují spojitosti a návaznost Senior akademie s jejich předchozím životem. Lze říci, že jim akademie poskytuje i dodatečné odpovědi na určité jevy či situace. Nenásilně se stává součástí jejich celoživotní dráhy, ve které nacházejí další podobné podněty k rozvoji. Grétě akademie potvrdila, že bezpečnostní zásady, které vyžadovala, byly a jsou na místě. (…) „Až na ty nejvyšší posty jsem kontrolovala, no. Tam byly už milionky. No. Naučí vás to, dávat si pozor na peníze. To vás naučí hodně. A když už přejdu k tomu, tak ta akademie to dotvrdila. Toto my jsme hlásali těm zaměstnancům, tu bezpečnost. Tak v té akademii to zas bylo prezentovaný na nás, věděli jsme, že jsme ty zaměstnance nehonili zbytečně. Protože to opravdu, to co jsme se všechno dozvěděli, jaká byla všechno to, tak to bylo vlastně to, co my jsme našim zaměstnancům vtloukali do hlavy. Dnes a denně. Ať se jim to líbilo nebo nelíbilo, ale z pohledu té inspekce jste věděla, kde to nebezpečí hrozí. A když jsme se dostali do takovýho, že nás školil odborník kriminalista, tak jste viděla, co to je všechno.“ Irena naopak popisuje, jak porovnávala vybavenost sanitek během jedné z exkurzí. Znala danou problematiku před dvaceti lety a nyní mohla porovnat vývoj, který se tu dobu odehrál. „(…) Já jsem navíc dělala sekretářku ředitele Bohunickýho špitálu, takže já jsem znala sanity moc dobře před 20 rokama. Teď jsme byly na exkurzi, bylo to vybavený. Protože mě to oslovuje, já jsem byla vždycky na postech, já mám široký spektrum vzdělání. Všechno mě zajímá.“ Rudolfa naopak zaujala jedna ze scének natolik, že se stala inspirací pro další zamyšlení: „No tak, né. Ono je to potom vysvětlitelný. To jsem se dozvěděl podobně, už někdy jindy, při jiné situaci. (…) Zažil jsem, teda jedno jsem četl, jedno jsem zažil osobně, z hlediska svědectví. Kdysi, když jsem pracoval v oboru měření, tak jsem (…) To už jsem četl dřív, jo? Až dodatečně jsem si to takhle začal dávat dohromady.“

67

Bezpečnostní tématika zasahuje také do volnočasových aktivit. Pan Rudolf chodí na pravidelné tréninky juda a karate. V mládí zakládal první oddíl karate na Moravě a dodnes si snaží udržovat fyzickou kondici. „No tak v mládí jsem začal dělat judo, to jsem dělal řadu let, ale já jsem k judu šel s představou sebeobrany. A jak jsem tam byl, tak jsem zase takovým rozborem, rozumovým, došel k tomu, že judo není nejefektivnějším nástrojem pro řešení takovýchto situací, takže tím jsem došel, že tím nejvíce efektivním, samozřejmě bezezbraňovým, bude karate.“ Kromě silného sportovního ducha, má Rudolf velmi zvídavou povahu. Velkou část času doma tráví na počítači. Začne ho zajímat nějaká problematika a on se ji snaží „rozlousknout“. I zde se projevuje propojení bezpečnostní tématiky a celkového zaměření jedince. „Například mě začne najednou zajímat, principy anonymního surfování. Jo? Protože vlastně jakmile sednete k počítači, začnete se na něco napichovat, tak v podstatě jste úplně otevřená kniha. (…) Nebo mám jiný problém, to souvisí s tím couráním po horách. (…) Tak jak chodím po tom lese, tak už jsem měl i úraz. A člověk vlastně začne přemýšlet, jak se zabezpečit v případě, že by se něco stalo. (…) Tak mě začali zajímat systémy, které by vás na základě pádu třeba lokalizovaly, odeslaly zprávu a tady se mě to částečně protnulo s SA.“ Dlouhotrvající zájem o bezpečnost se promítal i v očekáváních, se kterými účastník přicházel. Prioritou bylo nabytí nových znalostí či dovedností z bezpečnostně právní oblasti. Irena se k očekáváním vyjádřila takto: „No nic, rozšířit to, já když dělám exekuce, tak nevím, co je novýho v judikatuře. Byť mám syna právníka, zastupuju u soudů, rozvodů. Píšu jako obecný zmocněnec, tak já píšu žaloby, mám plné moci… Takže pro mě je to úžasný.“ Irenu tedy lákala vidina nových poznatků, znalostí a aktuálních informací. Rudolf očekával spíše prakticky využitelné pojetí: „Co jsem očekával? Tak že se dozvím co nejvíce o bezpečnostní problematice starších lidí a to co do největší hloubky. Ale ne jen naučený, ale i na praktickou aplikaci.“ Gréta svá očekávání pojímá obecně a tvrdí, že by se ráda dozvěděla něco o dnešní kriminalitě. Profesionálové jsou druhem absolventů, u kterých se bezpečnostně právní problematika promítá v celé kariérové dráze. Znatelně se projevuje v dráze profesní a u některých jedinců už i v dráze vzdělávací. Ve svém čase se aktivně věnují činnostem, které mají dle jejich názoru smysl a jsou nějak užitečné. Přičemž i v těchto běžných aktivitách nacházíme bezpečnostní problematiku. Zájem o bezpečnostně právní tématiku se ukazuje jako kontinuální a nové postřehy ze Senior akademie jsou vztahovány také k dřívějším znalostem, čímž dochází ke komplexnímu pohledu na 68

danou oblast. Profesionálové se proto do akademie přihlašují záměrně a obrazně řečeno „ví, co chtějí“. Očekávají právě bezpečnostně právní problematiku. Mají za to, že nově nabyté informace později v praxi využijí.

5.6 Společné poznatky o bezpečnosti Napříč typologií účastníků můžeme konstatovat, že každý absolvent získal základní penzum

znalostí

z bezpečnostně právní

oblasti. Základní

poznatky

o bezpečnosti seniora v domácnosti zmiňuje ve svém vyprávění Eva. Uvádí, při jakých činnostech by měl být senior obezřetný, aby předešel ohrožení: „Tak třeba to o krádežích, jak senioři mají být opatrní. Nemají si nikoho pouštět do bytu, koho neznají. Nějaký podomný prodejce, co se dovedou vloudit, a pak vás tady vykradou. Prevence požáru. Nebo nás učili i takovou básničku, co si člověk má na odchod z bytu říct, jestli všechno vypnul a vzpomněl si na všecky svoje potřebný věci, co si má vzít.“ Poznatky o bezpečnosti v domácnosti doplňuje Soňa, která si vzpomíná na typy jak zabezpečit byt a okna: „Jinak samozřejmě, jak máme zabezpečit byt a jak máme okna.“ Při svém vyprávění používá výraz „samozřejmě“, protože základní bezpečnostní poznatky absolventi považují jako elementární přínos. Uvědomují si, že se týká zejména jejich osobní prevence bezpečnosti. Jako další oblast poznatků se ukazuje bezpečnostně právní povědomí v každodenním jednání a fungování, a to zejména, co se týče spotřebitelské gramotnosti. Postřehy vedoucí k opatrnosti připomíná Žofie. Téměř každodenně využívá počítač, a proto zdůrazňuje, že se dozvěděla i něco o počítačové bezpečnosti: „Taky vím, že na počítači jsou spamy, hoaxy.“ Marii naopak nejvíce upoutala přednáška před změnou občanského zákoníku: „Teď třeba před Vánocema byla přednáška co nakoupit, jak nakoupit, jak potom, teď je jako novej ten, ta jako reklamační, takže s tím nás jako obeznámila. Jo?“ Taktéž Rudolf oceňuje aktuální informace, protože si díky nim osvěží paměť a dřívější znalosti: „Teď když jsem byl o tom zákoníku, tak ta strážní nám tam něco snad jen pár minut vyprávěla, i když myslím věci obecně známé, ale mě to připomnělo, člověk to zapomene.“ Žofie ke stejnému tématu uvádí konkrétní informace, které si do svého života odnesla: „Vzhledem k reklamacím se tam nezměnilo nic, nezměnilo se nic ani k dvouleté lhůtě. Akorát nás teda upozorňovala, že teda, pokud reklamujeme zboží koupené v roce 13, že se na to vztahuje loňskej zákoník. A toto

69

všechno, my jsme takhle vybavení.“ V jejím vyprávění lze sledovat jistotu a pocit připravenosti pro samostatné jednání v dnešním světě. Mezi poznatky o spotřebitelské gramotnosti výrazně dominuje i změna postoje k tzv. šmejdům. Absolventi mají na mysli obchodníky, kteří seniorům nabízí nejrůznější zájezdy, na kterých probíhají předváděcí akce produktů. Jak se ale v posledních letech ukázalo, na těchto akcích dochází často k neetickému a nemravnému chování, při kterém jsou senioři manipulování ke koupi předraženého zboží. Z tohoto důvodu Žofie zaujala zamítavý postoj a říká: „Zcela určitě, jsem bdělejší, opatrnější. Rozhodně bych nevolila nějaké rádoby výhodné zájezdy pro seniory, všechno setsakramentsky zvažuju.“ S jejím názorem souhlasí i Soňa, přestože s ostychem přiznává, že několikrát takový zájezd s dobrou zkušeností absolvovala. Nyní by už ale nejela: „Takže to jsme byli asi 4x. No, ale teď teda ne. Teď teda nejezdíme. Teď už ne, teď už to hážeme do koša, když něco dojde.“ Marie v návaznosti se šmejdy zmiňuje obezřetnost i vůči vietnamským obchodníkům: „Díváte se na vietnamský obchodníky jinak, oni vám třeba nedávají lístek, když si něco kupujete a nechcete ho. Jo? Takže se na to vlastně díváte jinak. No. To si vybavím, aha, bacha na ně.“ Díky seznámení s ochranou a práv spotřebitelů si je vědoma, že pokud nedostane účtenku, nemá jak svá práva uplatnit. Poznatky z oblasti osobní bezpečnosti a kriminality absolventy také obohatily. Gréta si vzpomíná na poznatky z exkurze u Zdravotnické záchranné služby. Za velký přínos považuje seznámení s instrukcemi, co má jedinec volající o pomoc říci: „Strávili jsme tam skoro 2 hodiny a byli jsme svědky toho, jak lidi volají o pomoc a co vlastně má být důležitý, co má ten člověk říct.“ K osobní bezpečnosti se vyjadřuje i Berta. Poznamenává, že některé poznatky z kurzu sebeobrany aktivně využívá v běžném životě: „V případě, že půjdu večer z divadla sama a budu ohrožená, tak ty klíče si tak chytnu, do boxera. A kdyby Vás někdo přepadl, tak hop prostě, máznete takhle přes obličej nebo přes krk. Absolutně nejjednodušší.“ Poslední příklad poznatků se týká svědeckých výpovědí, o kterých mluví Soňa. V jejím vyprávění novou znalost explicitně neuvádí, nicméně ji lze identifikovat v pointě celé historky. Soňa vypráví, jak zažila na přednášce scénku, díky které se později dostala do pozice svědka, který má vypovídat: „Předváděli nám přepadení. No, to bylo zajímavý. A pak nás zkoušeli, kdo si co pamatuje. Jo? Jako svědek. A to bylo hrozně čurinovní, co z toho vzešlo od někoho. Tak i jednomu pánovi říkali: „Vy radši nikam nechoďte dělat svědka.“ Protože on jim tam popsal úplně něco jinýho, než co se tam vyskytlo. A to ho viděl na vlastní oči. To byly kombinace, to jsme se zasmáli 70

opravdu hodně.“ Díky této příhodě si absolventi spojují poznatek i s jiným podněty, než mluveným projevem, díky čemuž si ho i lépe zafixují. Objevujeme zde prvky dramatické výchovy skrze zážitkovou pedagogiku. Tímto způsobem přednášející seniorům efektivně vysvětlují principy a limity svědeckých výpovědí. I přesto, že Soňa konkrétně neříká, jaké mají svědecké výpovědi omezení, a jak s nimi policie pracuje, je si vědoma problematiky jejich věrohodnosti. Jak je patrné, absolventi odchází ze Senior akademie s širokou základnou poznatků pro individuální prevenci bezpečnosti. Dozvídají se konkrétní informace a doporučení z oblasti bezpečného jednání v domácnosti, počítačové bezpečnosti, právního povědomí, osobní bezpečnosti, kriminality atd. Tento přínos se jeví jako společný pro všechny skupiny účastníků. V následujících kapitolách se zaměřím na přínosy, které jsou typické pro každou skupinu zvlášť.

5.7 Nalézání zážitků U jedinců, kteří do akademie přicházeli, aby zažili něco zajímavého oproti každodenní všednosti, probíhalo zejména neuvědomované učení. Marie při zpětném hodnocení popírá, že by se něco nového naučila, ale vyzdvihuje pestrost programu: „[respondentka hodnotí, zda se něco nového naučila] Ani ne, nenaučila. Spíš, jako zajímavýho. Jo, dostali jsme se, byli jsme třeba na záchranným hasičským sboru, dostali jsme se do podzemí, podzemní komunikace, prošli jsme se pod Zelným trhem, to jsme se prošli, potom byli jsme taky na dálničním oddělení Policie ČR, to bylo někde v Chrlicích, jsme se tam dostali. Jo? (…)“ Podobné hodnocení přínosnosti má taktéž Eva. „Já nevím, co na to říct. No tak učili jsme se tam tu sebeobranu, to jsem už ale zapomněla. (…) Ale člověk si tak třeba opravdu rozšíří obzor, dostane se do míst, kam by se jinak vůbec nedostal. No a pak tam byly teda zajímavý exkurze. Byli jsme v tom novým, ten ústavní soud, nebo jak se to jmenuje. (…)Takže jako říkám, člověk se dostane do míst, kam by jinak se teda nedostal.“ Po delším zamyšlení, co jí vlastně akademie přinesla, Eva dodává, že získala spoustu materiálů pro další samostudium a dárky. Následnou angažovanost ve studiu podkladů ale popírá: „Ani ne, nečetla jsem to, abych řekla pravdu. Ale takovou tu píšťalku, co začne po vytažení čudlíku houkat, tu mám v šuplíku.“ Evě tedy přišly dárky zajímavé, nicméně jejich bezpečnostní či informační potenciál dále nevyužila. Přívěšek

71

s funkcí alarmu považuje jako pozoruhodný, ale jako bezpečnostní prvek ho do svého života nezařadila. Hlavním přínosem se tedy ukazují zážitky a speciální okamžiky, které mají senioři možnost zažít. Jsou pro ně výjimečné a nabourávají jejich rutinní život seniora, který se převážně pojí s povinnostmi spojenými s chodem domácnosti. Jako příklad jednoho z nevšedních okamžiků zmiňuje Marie závěrečné vyřazení na Nové radnici: „Končilo se vyřazením, na Nové radnici, to bylo jako moc pěkný, tam se sešli všichni přednášející. A bylo to moc pěkný. Zakončení skleničkou vína od pana primátora.“ A následně dodává, že exkurze, které mají vysoký zážitkový potenciál, bylo to, co ji udrželo i další účasti. Marie říká: „Jako ty exkurze byly tak bezvadný, že jsem tam zůstala. Ten záchraný hasičskej sbor na Lidický, to bylo taky bezvadný. (…)“

5.8 Socializace s poradenstvím Dle výsledku analýzy přínosů nacházíme u turistů U3V dva dominantní prvky, jenž naplňují očekávání, se kterými do akademie přišli. Senior akademie turistům U3V umožňuje naplnit potřebu sociálního kontaktu a zároveň jim poskytuje poradenské služby, které jim ulehčují orientaci v dnešním světě. Senioři se během své účasti aktivně obracejí na adekvátní odborníky a ti s nimi konzultují jejich aktuální problémy běžného života. Turisté U3V se již v popisu svých očekávání přiznávají, že do akademie přichází s nadějí, že se seznámí a poznají nové lidi. Toto očekávání se podle Žofie naplňuje: „No. Díky Senior akademii jsme poznali pár lidí, se kterýma si máme co říct.“ Soňa také vítá možnost navazovat nové sociální vztahy. Díky novým přátelům rozšiřuje i základnu klubu turistů, kde je jednou z vedoucích, což můžeme považovat za posílení jejího sociálního zázemí: „A poznali jsme tam i nové kamarády, kteří se potom přidali k té naší turistické partě přátel. Je to bezvadný.“ Berta pro své nové přátele používá i název „rodina“: „[hodnotí, jak se jí účast líbí] Moc. S tou Městskou policií a partou, co tam chodí, jsme jako kamarádi, jako kamarádi doslova. Přátelé, kamarádi, rodina. Tak bych to řekla. Říkáme si co je nového v našem životě a těšíme se na sebe. Je to taková radost, potěšení, optimismus. Životní. Těší se člověk na setkání s lidma. Poznáváte se a setkáváte se s novými lidmi, jo?“ Druhou

významnou

oblastí

pro

turisty U3V

je

poradenská

činnost

přednášejících. Turisté se vyznačují svou zvídavostí a zájmem o aktuální dění. 72

Přednášející pro ně tudíž znamenají studnici informací, která navíc slouží jako zdroj odpovědí na jejich individuální otázky. Berta žije většinu života sama, a proto si pochvaluje zprostředkování informací pro budoucí možné využití: „A takže se musím o všechno starat, takže vlastně veškerý zajímavosti a důležitý věci, co jsme se na těch přednáškách dozvídali, jsem potřebovala využít a byla ráda, že vím, kam mám jít. Jo?“ Se smíchem dodává: „Udržuje mě to při životě. (smích) A vím, kam se mám obrátit. Že mě to změnilo, no tak já bych řekla, že se učím být ještě čím dál víc trpělivější, než jsem bývala. Ještě víc. Jo? Opravdu jako tolerantní a trpělivá. Snažit se rozumět lidem, problémům. Naslouchat lidem.“ Zde konkrétně zmiňuje informační přínos a také zájem o sociální interakce, ve kterých hraje důležitou roli porozumění a tolerance. Žofie rovněž zmiňuje velmi přátelskou atmosféru a pocit jistoty, který ji akademie přináší. Stejně tak si pochvaluje poradenskou možnost: „Mám jistotu, že když se mě něco přihodí, (…), tak že vím, kam se mám obrátit. Vím vždycky, že u nich najedu jedno velký ucho a z velké části i tu pomoc. To přátelství, tu jistotu. (…) Mám číselníček, kde mám různý kontakty, kam se obrátit, to nám dali.“ Možnost informovat se je velmi oceňovaná a vyzdvihovaná ve vztahu k hlavnímu přínosu. Stejně tak to dokládá vyprávění Soni: „Protože třeba jako zabezpečování dveří, i když já to teda nedělám, ale vím, kam bych se mohla obrátit. Jo? Tady tyhle znalosti, kam bych se mohla obrátit. Nebo třeba tu jejich knihovnu, že tam se můžu poučit z jakýhokoliv oboru, co se týče policajtů, že bych si to tam mohla najít, když to budu potřebovat.“ Přestože Soňa aktuálně necítí potřebu zabezpečit byt, ví, kde dostat odpovídající informace v případě, že by si to rozmyslela. Cítí se tak jistá a samostatná. Turisté U3V nejenže ví, kam se obrátit v případě potřeby. Sami toho aktivně využívají a zmiňují kladné zkušenosti, kdy jim přednášející pomohli s řešením určité situace. Soňa uvádí konkrétní případ, kdy se po konzultaci dozvěděla, že má nárok na příspěvek na bydlení. Tuto informaci považuje jako zásadní přínos, který je citelný v jejím měsíčním finančním rozpočtu: „Opravdu jsem nevěděla o tom, že si někde můžu požádat o příspěvek na bydlení. Díky tomu, jsem zjistila, že mám nárok na příspěvek na bydlení. Já bydlím v bytě u soukromníka a nájem je tam drahej, že dostávám teď příspěvek. To člověk ani netušil, toto. Že tahle možnost jako je. Kdybych tam nechodila, tak to nevím. Tak to byl pro mě asi největší přínos. Finanční přínos.“ Žofie využila pomoci ze strany přednášejících hned dvakrát. V obou případech šlo o reklamaci služeb. V prvním případě se jí nedařilo domoci se odpovědnosti firmy, která při zavádění internetu způsobila škodu na majetku. Proto se obrátila s žádostí o pomoc na jednoho 73

z přednášejících. Informace, kterou jí poskytl, vedla k rychlé nápravě, za což Žofie ji považuje za velmi nápomocnou: „Poprvé, to mě zaváděli internet. Poslali mi sem takový hošíky, mistry světa, okolo 20 roků měli. Jeden vrtal, jeden to semnou sepisoval, takovej ukecanej, blebleble, poučili mě a jdu teď za něma zavírat a měla jsem vyhozenej takovej kus toho krytu, co máme na chodbě na vedení. On to prorazil a nic jako mně neřekl. Takže okamžitě jsem jim volala, protože proč bych to měla platit já? Tak jsem žádala, aby to přišli opravit. 14 dní, slibovali, měsíc, nic se nedělo. Přesto, že jsem tam věčně psala, věčně volala. Nakonec jsem se na jedné přednášce na to ptala takovýho hošíka, kterej mi poradil, abych jim napsala jednu větu. „Bez dalšího varování začnu celou věc projednávat soudně.“ Do dvou dnů tady byli a spravili to.“ V druhém případ Žofie vzpomíná, jak ve značkové prodejně dvakrát reklamovala drahý péřový kabát. První reklamace byla uznána a Žofie dostala kabát nový, u kterého se ale po prvním nošení projevily tytéž vady. Proto se obrátila s prosbou o pomoc na přednášející z oblasti práv spotřebitelů: „Kromě toho, že jsem s nima komunikovala elektronicky a osobně v obchodě, tak jsem šla za paní Novákovou. Ta se chytla za hlavu a říká: „Vy, taková zkušená absolventka SA a necháte se napálit.“ Dala mně kontakt na pána, kterej je ve zkušebním ústavu na Václavské. Pán se na to podívá a říká mně: „Paní, to je od pohledu šunt. Já Vám řeknu, jaký to má vady, dám Vám svoji vizitku. Když by Vám to nechtěli uznat, tak Vám napíšu znaleckej posudek, ale to už je za peníze.“ Tak mě nadiktoval, že to nemá membránu, proti pronikání peří, že to je teda odflinknutý, že ten rukáv je skutečně poloprázdnej. No, tak jsem to podle toho sepsala a ještě jsem jim řekla, že teda na to, jaký to, že by mě měli vrátit peníze a nečekat až na 30 denní lhůtu. No, tak jsem čekala 30 dní, peníze mi vrátili, skutečně. Tak mi ta SA pomohla, velice. Proto teda jim stoprocentně věřím.“ Z vyprávění Žofie je patrné, jak je pro seniory někdy obtížné domoci se svých práv. Senior akademie ji poskytuje oporu nejen z hlediska poskytnutých faktických rad, ale také z perspektivy psychické jistoty. Stejnou zkušenost přiznává i Berta, která také využila možnosti poradit se v pro ni závažné otázce bezpečí vnuček: „Kdo to tenkrát, jak ona se jmenovala, si nevzpomenu. Jo! Z Bílýho kruhu bezpečí nám přednášela psycholožka a řekla, že je to velice vážná věc. Tak jsem jí opravdu povykládala, co a jak.“ Berta měla aktivní zájem na tom, aby našla odpověď na závažné téma týkající se bezpečí nejmladších členů rodiny. Psycholožka s ní celou věc konzultovala, a díky poradě s ní Berta mohla pomoci v řešení rodinného problému. Vědět, kam se obrátit a ochota pomoci pro ni hrála zásadní roli. 74

5.9 Rozvoj specializace Při podrobném zkoumání specifických přínosů pro profesionály docházím ke zjištění, že se jedná o komplexní rozvoj jedince, který v sobě má již zakotvenou bezpečnostní problematiku. V Senior akademii profesionál získává další a další informace, které doplňují dříve vybudovaný „bezpečnostní základ“, čímž dochází k dalšímu rozvoji. Přestože se jedná o společnou charakteristiku, z důvodu rozvoje osobnosti je zde oproti ostatním typům účastníků více zřetelný individuální rozměr. Dochází k rozvoji individuální specializace v bezpečnostní problematice. Irena, která pracuje jako mediátor, říká: „Dalo mě to ten rozsah duševní a obohatilo to ten můj duševní potenciál. Právě to moje bezpečnostní povědomí. Jo? Takže když oni tam říkají ty novinky, zajímavosti, tak to je pro mě přínosný. Já si to všechno spojuju, a pak to používám dál.“ Jak sama říká, člověk musí mít v hlavě „know how“, a právě touto cestou si ho neustále udržuje a prohlubuje. Kromě toho můžeme v její výpovědi pozorovat potvrzení o následné využitelnosti nově nabytých znalostí. Stejně tak Rudolf konstatuje, že jeho osobní přínos z účasti je specifický díky jeho celkovému zaměření: „Ale ono se tady míchá to moje celkový zaměření, protože jsem začal dělat tu sebeobranu. A když jsem s tím začínal, tak u mě se to míchalo, světový názor, nebo jak bych to řekl. Široký záběr i mentální, nejenom fyzický, že tam do něčeho prásknu. Teď už podvědomě jednám, v duchu, jak to nazvat, sebeobrany a bezpečnosti systému.“ Gréta používá pro projevy přínosu a svého celkového zaměření termín „profesionální deformace“. Jednání profesionálů je nevědomé, protože se v něm kumuluje souhrn znalostí, dovedností a životních zkušeností: „To už je profesionální deformace, taková. Protože vím, že u toho okna, u toho schodiště, když bude chtít mě ublížit, tak vlastně mi ublíží. Protože já otevřu okno a on ke mně má hodně blízko. A když mě jde s úmyslem ublížit, tak mě ublíží. Ale když otevřu až to další okno, tak to už je problém. A navíc, já rozhoduju, jestli mu ty dveře otevřu, nebo ne.“ U profesionálů můžeme sledovat aktivní zpracovávání obdržených informací, které následně vkomponovávají do svého povědomí o dané problematice. Bezpečnostní rizika si uvědomují a berou je v potaz. Gréta tvrdí, že Senior akademie změnila její postoj k dnešní době: „Jinak hledět na dnešní svět. Protože dneska je to každej sám za sebe. Dneska vás nikdo nebude bránit, nebo brát za vás zodpovědnost za vlastní život. To jsem se třeba naučila, že si člověk musí sám hlídat, aby se nedostal do nebezpečí.“ Gréta se i ve vyšším věku nezříká odpovědnosti sama za sebe a přistupuje k této otázce 75

zodpovědně. Potenciálu nejrůznějšího nebezpečí si je dobře vědom i Rudolf. Ten jako konkrétní příklad přínosu do jeho života uvádí, že pro něj byla velmi poučná scénka o svědeckých výpovědích. Přínos popisuje následně: „To je otázka věrohodnosti svědeckých výpovědí. To nám tam předváděli scénku. To jako třeba pro mě bylo velice poučný. (…) Takže, obrazně řečeno, mám strach z jakékoliv svědecké výpovědi, protože je to vlastně něco, na co se dá nejméně spolehnout.“

5.10 Hodnocení Ve stáří se jedincům dostává značné míry svobody. Projevy jsou patrné například jak v určení objemu, tak volbě způsobu trávení volného či pracovního času (viz kapitola Životní styl seniorů). Toto hledisko se promítá i v hodnocení Senior akademie. Účast na celoživotním vzdělávání záleží zcela na nich a je projevem jejich vlastní vůle. Gréta si svobodu rozhodování uvědomuje a popisuje, jak si vybírá aktivity dle svého zájmu: „Ano, ano, vyhovovalo mi, jak to bylo organizovaný. No, kdyby mi to nevyhovovalo, tak bych tam nechodila. Já, když mě to nezajímá, tak to nedělám. Když mě nezajímá ten pořad v televizi, tak se na to nedívám, takže já bych nechodila ani na ty přednášky, kdyby mě to nezajímalo.“ Senioři také nemají potřebu se někomu zalíbit, proto je jejich hodnocení osvobozeno od přetvářky. V hodnocení vyjadřují svůj vlastní názor, který vztahují k personálnímu zajištění a programové náplni. Hodnocení směrem k organizátorům a přednášejícím se ukazuje převážně pozitivní. Marie si pochvaluje přátelský a především lidský přístup: „Ti naši vedoucí, (…), my jsme mu říkali lišák a tatínek, tak to byli bezvadní, bezvadní, musím říct lidi.“ Přístup přednášejících chválí i Eva. Tvrdí: „Že tam byli takoví, že se dali vyslechnout, že se člověk poučil, něco si odnesl.“ Gréta si pochvaluje pestrost, vysokou úroveň a vstřícný přístup: „Ti lektoři byli vysloužilí policisté, jak se jim to říká odborně? Emeritní rada, ano, přednášeli emeritní radové. Bylo to okořeněný. Ukázali a řekli, co mohli.“ I Irena souhlasí s vysokou úrovní přednášejících, říká: „Navíc, nám tam přednášeli samí vysoce postavení, od ombucmana, z ministerstva z Prahy. To jsou lidi na úrovni. To má tu úroveň. (…) Prostě, vysoká úroveň přednášejících.“ Vůči tomuto názoru se vyhrazuje Rudolf, který se domnívá, že jedna přednášející byla opakovaně terminologicky nepřesná. Svoji zkušenost popisuje takto: „A ještě jedna přednášející, věcně bych řekl naprostý diletant, ale formálně to byli lidé, kteří by měli být naprosto v obraze. No to mě spíš nadzdvihne, než něco jinýho. Formálně to má být odborník, 76

který radí, pod ní jsou právníci. Kdybych do toho neviděl, tak si řeknu, to je teda někdo, to je profík. (…) Jenomže, už na první přednášce jsme ji nachytali, nejenom já, já se snažím na sebe moc neupozorňovat, ale i jiní si všimli, že tam vykládala pohádky, prostě, že to nebyla pravda. No a pak že to zjistí a nic. (…) Je naprosto elegantní říct: „Víte, tak o této problematice já to určitě nevím, ale já Vám to zjistím.“ A potom to má opravdu zjistit. Jo? Jestliže připustím, že to nevím, no tak se na mě nikdo nebude zlobit, já mu to zjistím, já mu to řeknu.“ Rudolf pociťuje mírnou rozhořčenost a jisté zklamání z přístupu jedné lektorky. Senioři, kteří do akademie přicházejí, spoléhají, že se jim dostanou pravdivé informace. V případě, že si člověk není jist, měl by dostát svého slibu a informace doplnit. Těchto chyb si Rudolf všímá obzvlášť pečlivě. Svoji výhradu k přípravě kurzu doplňuje o postřeh, kdy v materiálech dalšího přednášejícího nalezl podmínky k udělení zápočtu: „Tam byly případ, kdy nám přišel přednášející, rozdal nám nějakou osnovu, já jsem si ji přečetl a v závěru se dozvěděl, co si mám vzít k zápočtu. Což znamená, že tento člověk se vůbec nezajímal o to, že jde přednášet pro seniory.“ Tyto zkušenosti v Rudolfovi vyvolávají negativní postoj k hodnocení organizace a přípravy ze strany lektorů. Nicméně na adresu činnosti Městské policie směřuje Rudolf, jakožto „profesionál bezpečnosti“ chválu: „Městská policie jako taková, honem to proháním v hlavě, kdo byl přímo od nich, opravdu z Městské policie, ne už odjinud, to sedělo. (…) To bylo pro mě cennější, že žvatlání formálních odborníků. Takže možná, kdyby Městská policie byla méně skromná a více využívala své lidi a své praktické zkušenosti, že by to bylo pro nás daleko cennější.“ Z analýzy vyplývá, že četnost i forma Senior akademie je pro seniory vyhovující. V případě, že absolventi hodnotí programovou náplň, neskrývají své nadšení. Obzvláště kladně se senioři vyjadřují k organizovaným exkurzím, na kterých si cení možnost dostat se na výjimečná místa. Irena nadšeně říká: „Ty exkurze jsou super! To nemá chybu!“ Eva, jakožto aktivní turistka, vypráví: „Ale člověk si opravdu rozšíří obzor, dostane se do míst, kam by se jinak vůbec nedostal. A teď ještě míváme ty Klubové večery s významnýma osobnostma. Taky si můžeme v jejich knihovně půjčovat knížky s touto tématikou.“ Irena může i srovnávat s jinou zkušeností s celoživotním vzděláváním. Ze zajímavosti navštěvovala zemědělskou fakultu, která dle jejího názoru nedosahovala tak dobré úrovně: „Já jsem dělala univerzitu třetího věku zemědělské fakulty, ale toto. To má úžasnou úroveň.“ Soňa je turista U3V a tak může srovnávat s více univerzitami. Na Senior akademii se jí nejvíce líbí praktičnost. Vyzdvihuje pro seniory užitečnou aplikační povahu: „Ty U3V jsou všechny pěkný, 77

nejsou pro ten běžný život až tak užitečný, nejvíce nám opravdu dala ta policejní. Ta byla nejlepší. Ale skutečně, bylo to úžasný. Protože ty přednášky měly význam. Z každé té hodiny si člověk mohl udělat aspoň obrázek. Nebo něco z toho, nějakou tu znalost odnést. Jo?“ Gréta potvrzuje tendenci zvyšovat úroveň, a jakožto profesionál bezpečnosti zmiňuje důležitost prevence vzhledem k ostražitosti seniorů. „Takže ono se to pořád vylepšuje. Ze začátku, to bylo trochu suchopádnější, ale je tam teď čím dál více odborníků. Ale bylo to bezvadný. Každá věta když padne na dobrý, každá myšlenka, když se ujme.“ Při analýze výhrad k programové náplni docházím k zjištění, že se absolventi, mající kritický pohled na program, shodují v názoru na hodnocení první pomoci a sebeobrany. Rudolf se i v pokročilém věku věnuje judu a karate, proto je přesvědčen, že sebeobrana, jak je prezentována, není dostačující: „Zavedla se tam sebeobrana. To bylo jen pro ty, kteří se na to cítili. Takže to bylo 4x a potom ještě kdo si zaplatil, tak znovu. No, kdo si myslí, že bude potom schopen v praxi použít. Takže když už s touto problematikou začali, dobře, tak ale měli by mít zajištěné, jako naprosté minimum, pro ty, kteří chtějí, třeba jednou týdně. Samozřejmě, kdo nechce, kdo odpadne, odpadne. Ale jestliže tam tato návaznost není, pak je úsměvné, že si někdo po 4 lekcích myslí, že by zvládl s berličkou útočníka.“ Stejný názor má i na kurzy první pomoci. Velmi tyto kurzy vítá, ale domnívá se, že by bylo na místě zvýšit jejich frekvenci: „Taky, první pomoc, to jsme tam měli, ta byla fantastická. Ta byla i formou cvička, byli jsme v teplácích a tam jsme se učili nějaký věci. No dobře, ale jedna nebo dvě cvička, kdo z nás to umí? Čili tam bych čekal, že to bude jednou za půl roku a klidně potom totéž. Ale první pomoc je natolik důležitá pro všecky, nemusí tam přijít všichni, já myslím, že kdyby to vypsali, tak tam bude víc lidí, než budou schopni pojmout.“ Stejné pochybnosti nalézáme i u Evy, která přiznává, že si naučené chvaty zkoušela s vnučkami, ale teď už si je nevybavuje. Obzvláště si není jistá, jak by se zachovala ve stresové situaci: „No tak učili jsme se tam tu sebeobranu, to jsem už ale zapomněla. Nějakou dobu jsme si to pamatovaly, protože i potom tady s vnučkama jsme to zkoušely. Ale říkám, kdyby člověk opravdu byl něčemu vystavenej, tak nevim, jak bych se bránila. Jak se člověk zachová. (…) S vnučkama jsme zkoušely hmaty, co nás tam naučily, ale říkám, kdyby se člověk dostal do nějaké situace, tak spíš nebude vědět.“ Soňa na kurzy vzpomíná spíše s pobavením. Je si vědoma, že už samotný nácvik neprobíhal bez problémů, což teprve kdyby se přihodilo něco nečekaně. Předpokládá, že kdyby se otevřelo více kurzů, o účast by nebyla nouze: „S tou sebeobranou, no jasně. (smích) 78

Učili nás teda pár chvatů, který bysme měli jako použít. A bánit se. Třeba klíče, že. Deštník. Takže to nám teda jako dalo, že bysme věděli jak. Ale jestli bysme to dovedli uplatnit, kdyby se na nás člověk vrhl tak nečekaně, nevím. Těžko říct. Nebo první pomoc nás učili, ale když se potom ta naše instruktorka dívala na to, jak jsme to dělaly, tak říkala: „No děvčata, doufám, že se Vám do ruky nedostanu.“ Takže to se nám asi nějak moc nepodařilo. Možná, že by to chtělo jako tadyhle toho víc, jako. I té sebeobrany, třeba. My jsme tam měli jen tu jednu trojhodinu, možná ani ne. Tak to by možná chtělo víc a zrovna tak tady (smích) zdravotní… Protože člověk přeci jenom, když si to víc opakuje, tak by to bylo lepší. To bychom tam určitě i vícekrát rádi přišli. Určitě.“ Poslední kritická připomínka se týká aplikačního pojetí pro seniory. Přestože tuto perspektivu formy Senior akademie účastníci chválí, pan Rudolf se projevuje jako profesionál bezpečnosti a namítá, že se mu nedostává tzv. „koncovky“. Ta pro něj představuje jasné a konkrétní obohacení, který může ve svém běžném životě následně uplatnit. Koncovka přestavuje jakýsi „aplikační výstup“. Jako příklad líčí, jak se snažil získat konkrétní informace o bezpečnostních prvcích na trhu a nedostalo se mu uspokojivé odpovědi. Sám se proto musel angažovat, aby zjistil, jak aplikovat informace prezentované na přednášce v jeho životě: „No vezmu tu otázku bezpečnostní, o které jsme se bavili. Tak zase jsou nějaké principy zabezpečení bytu, domu. Byla na to přednáška jak a co by se mělo. Dobře, ale mě chybí ta koncovka. Na našem trhu jsou taková a taková zařízení. Mají takové výhody a nevýhody. Náročnost finanční je taková. Když jsem se to snažil zjistit od policie, tak jsem nic nezjistil. Dosti pracně jsem si to sám hledal. Myslel jsem, že dostanu fundovanou radu, jaké zboží je na trhu, ale nestalo se to. Sám jsem si to musel pracně shánět. A zabralo mě to sakra času. Propojení na tu bezpečnost toho seniora. Jo?“ Pan Rudolf je v problematice velmi aktivní a dívá se na ni s kritickým nadhledem. Proto přichází i s nápadem, že by účastníci Senior akademie zajisté uvítali více psychologických přednášek, které by se mohly blížit práci antikonfliktního týmu: „Kdyby nás učil řešit situace, jak má třeba jejich antikonfliktní tým, já mám dojem, že to by drtivá většina z nás přivítala.“ Jako osobní příklad uvádí, že se nechce hádat s lidmi a tak by alespoň měl šanci získat nové zkušenosti a rady. Přitom si ale uvědomuje, že přednáška není ideální formou, za vhodnější považuje cvičení, jako na vysoké škole nebo případně scénky, které se mu již dříve moc líbily: „Toto by mohlo být efektivní. Přednáška, cvičko. (…) A úplně nejlepší by bylo, kdyby pokaždé, u těch scének byla koncovka. Odborník, který se v tom zatraceně vyzná a může 79

pravdu poradit: „Víte, tohle byste neměli, protože…, ale mohli byste takhle.“ Jo?“ Dá se říct, že Rudolf apeluje na ještě striktnější důraz přínosu pro jedince, který bude mít charakter využitelnosti v každodenním životě. Nejen, že se senior s užitečnými informacemi seznámí, ale bude mu přímo ukázáno, jak je využívat nebo si je přímo bude moci vyzkoušet, čímž dojde k upevnění znalostí. I přes výše popsané výhrady či kritické pohledy, absolventi plánují další účast. Proto lze tvrdit, že u výzkumného vzorku jednoznačně převládá kladné hodnocení. Gréta je odhodlaná se opět při první příležitosti přihlásit: „Já vám říkám, mně to vyhovovalo, su ráda, že se to obnovuje. (…) Přivítám to, že zas budu ještě chodit, dejme tomu, zas ještě něco nového přijde.“ Stejně tak explicitně to uvádí Irena, kterou láká zvyšující se úroveň a přímý kontakt s přednášejícími: „Pořád se ta úroveň zvyšovala. Nový přednášky, to mě tudíž inspirovalo, že jsme setrvala. A pokud to půjde, tak budu chodit pořád, protože tam je to nejideálnější, tam se to dovím. I když si to můžu najít na internetu, tam než se to načurdím. Tam je to pohodlnější a ještě se zeptám.“ Totožné plány má i Rudolf, který přes všechny postřehy k organizaci akademii chválí: „Jakotvrdím, je to výborný, pokud to půjde, půjdu tam zas. To v každým případě. Ale představoval bych si ty věci udělaný víc aplikačně pro toho seniora a víc zaměřené na něho.“

5.11 Preventista pro všechny Jak můžeme vidět v předchozích kapitolách, účast v Senior akademii poskytuje seniorům nepřeberné množství nových znalostí a dovedností. Jak se ukazuje, absolventi nezůstávají pouze u jejich osvojení, ale aktivně je využívají ve svém běžném životě. A co víc, můžeme tvrdit, že v různé míře také participují na bezpečnostní a kriminální prevenci. Největší rozsah participace nacházím u turistů U3V, kteří aktivně informují a pomáhají v okolí nejbližší rodiny a kamarádů. U turistů je největší míra patrná také díky spolupráci s Městskou policií Brno, která se u jiných skupin zásadně nenachází. Jak jsem již předeslala, působení jako preventista se u turistů U3V projevuje na různých úrovních svého okolí. Příkladem, kdy absolventi poskytují užitečné poznatky v nejbližší rodině, může být Soňa. Svou dceru podporuje v zabezpečení bytu proti požáru a také ji předává typy na poradenství: „No tak samozřejmě, když někdo potřebuje poradit nebo tak. A já to vím. Třeba svojí dceři jsem opatřila, protože to jsme tam taky tenkrát měli hasiče, že. A pořídila jsem jí takový to čidlo. Na strop, kdyby 80

náhodou. Sice se to na stropě neudrželo, má to na skříni, ale kdyby náhodou, tak má ochranu. A taky jsem jí radila, díky Senior akademii, kam se obrátit s finančníma problémama.“ Nejmladší generaci v rodině pomáhá i Berta, jejíž působení jako preventista kriminality se týkalo obtěžování nezletilých. Nejprve svůj problém zkonzultovala s přednášející a následně se obrátila na dceru, které poskytla zjištěné informace: „No tak, já jsem měla vnučky a chlap jim začal normálně dávat dvacetikoruny. Jo?! Já jsem si říkala, Panebože, co teď. Ale opravdu tenkrát, ona opravdu řekla… Kdo to tenkrát, jak ona se jmenovala, si nevzpomenu. Jo! Z Bílýho kruhu bezpečí nám přednášela psycholožka a řekla, že je to velice vážná věc. Tak jsem jí opravdu povykládala, co a jak. Já pak dceři a dcera s nima pak měla pohovor, aby děcka řekly, o co jde. Že prostě jsem věděla, uměla tady toto vyřešit. V rodině závažnej problém.“ Berta využila svého potenciálu, získala potřebné informace a projevila snahu nalézt řešení problému. Díky působení jako preventista se cítila nápomocná. Stejně tak se o bezpečnost vnoučat zajímá i Soňa, která dala vnučce pepřový sprej: „Ten sprej, ten jsem dala vnučce, ona chodí na kung-fu, teda chodí jako, no a protože to mají večer, jo? A je to teda jako v oblasti, no, je to prostě večer. Tak jsem jí to dala, protože je jí 15 let. Tak jsem jí to dala. „Hele, radši si to vezmi, protože nikdy nevíš.“ Předávání rad a podpora bezpečnosti v nejbližší rodině se pro turisty U3V ukazuje jako velmi důležité pole působnosti. Turisté U3V se jako preventisté angažují nejen v rodině, ale své znalosti předávají i svým kamarádům. To se projevuje buďto skrze vyprávění a předávání rad nebo přímo doporučením k samotné participaci. Což má za následek rozšiřování řad účastníků akademie. Berta říká, že poznatky z přednášek kamarádům předává zcela automaticky: „Tak kamarádkám o tom říkám, to šlo naprosto průběžně. Ten můj kámoš všechny ty přednášky zná. Okamžitě jsem mu všecko dovykládala. Ho to taky zajímá.“ Nejvyšší míru participace na prevenci kriminality dokládá Žofie. Nepřeje si být přímo asistentem strážníka územáře, ale je ochotná podílet se na prevenci veřejné bezpečnosti. Je v kontaktu s místní služebnou Městské policie a v případě potřeby je připravena policii podat informace z dění kolem jejího domova. Žofie říká: „Mám kontakt tady na služebnu Městské policie, co je v Bohunicích a s tou pochůzkářkou v naší ulici šveholím kdykoli se poznáme. Ona ví, volá mi, když tady je špatně zaparkovaný auto a někdo si stěžuje, tak jestli je to fakt, jestli to auto tady pořád je. Když to tady opravovali, tak třeba přijel dozor z té stavby, nebo od těch řemeslníků. Takže spíš teda mě kontaktuje ona, než já ji.“ Přestože naznačuje, že iniciativa pochází 81

převážně ze strany strážnice, následně dodává, že v případě nutnosti je i ona sama připravena kontaktovat služebnu: „Ale jinak tím, že mám ten kontakt na místní MP, tak kdyby třeba mi někdo zazvonil u dveří a neměl průkazku, odkud je, nepustila bych ho a naopak nahlásila, že se tady někdo takový pohybuje.“

5.12 Preventista nejbližších U skupin nabourávači seniorského stereotypu a profesionálové bezpečnosti se neprojevuje nijak citelná potřeba působit jako preventista kriminality pro širší veřejnost. Při hodnocení využívání bezpečnostních poznatků uvádějí, že jsou důležité zejména pro ně samotné nebo pro jejich nejbližší. Oproti turistům U3V nacházíme absenci odhodlání předávat poznatky kamarádů a širšímu okolí. Rudolf jasně deklaruje, že do akademie dochází kvůli sobě: „Dělám to pro sebe. Samozřejmý, v nejbližším okolí, když na to přijde řeč, tak se o tom bavím. Sestře jsem stokrát říkal, aby si dala bezpečnostní zařízení. Až ji vykradli, tak si ho dala.“ Přestože je na bezpečnostní problematiku velmi zaměřen, jako preventista bezpečnosti potřebu působit nemá. Jako jedinou zkušenost s touto činností zmiňuje doporučení zabezpečení sestřina bytu. Naopak u Gréty je patrné odhodlání automaticky předávat své nově nabité znalosti a dovednosti dalším členům rodiny. Co se ale týče širšího okolí, tak zastává názor, že každý je dnes individualista a dělá, co sám uzná za vhodné: „No, já vám to řeknu takhle, já to beru jako pro rodinu. I když syn je záchranář, tak tam to nepotřebuju apelovat. Ale zas musíte jako ty vnuky. I když můj v nuk je pohotovej a vím, že v životě se neztratí. Řeknu vám popravdě, dneska někemu radit, je naprosto zbytečné, protože stejně si každej udělá podle svýho.“ Grétina neodhodlanost působit jako preventista i pro širší okolí může být ovlivněna její nespokojeností s vývojem dnešní společnosti. Proto působí zejména jako preventista kriminality v rodině, kdy se snaží změnit návyky manžela, který je dle jejího názoru příliš důvěřivý: „No a to trvám a učím, nebo ne učím, ale musím zlomit odpor v mojem mužovi. Protože on žije v té klidné společnosti, jak to bylo, pouštěl jste si domů… Jo? (…) To já říkám vždycky manželovi, už stačí špička boty, když se dostane do chodby a vyrazí ti ty dveře, ani nevíš jak.“ Profesionálové a nabourávači jsou tedy více zaměřeni na využitelnost přínosů z oblasti bezpečnosti pro svoji osobu nebo své nejbližší. Chování a bezpečnost ostatních nechávají bez povšimnutí na jejich zodpovědnosti a svobodě rozhodování. 82

5.13 Shrnutí výsledků V této kapitole se zaměřím na shrnutí výsledků provedeného výzkumného šetření a zodpovím výzkumné otázky, které jsem si na samotném začátku výzkumu položila. Hlavní výzkumné otázky zněly: Jak můžeme charakterizovat absolventy, kteří i nadále udržují kontakt se Senior akademií? Jak tito absolventi hodnotí svoji

účast a jak se promítá do jejich běžného života? Tyto otázky jsem se snažila zodpovědět pomocí osmi níže uvedených specifických výzkumných otázek. Jejich odpovědi jsem hledala v analytickém příběhu, který jsem na závěr konfrontovala s literaturou.

1. Jaké je současné sociální zázemí respondentů? Jako společnou charakteristiku sociálního zázemí respondentů můžeme považovat fakt, že obývají svoji vlastní domácnost, o kterou se starají buďto samostatně nebo s partnerem. Ukazuje se, že běžnou výbavou domácnosti jsou nové spotřebiče a moderní technologie. Díky těmto vymoženostem dnešní doby lépe udržují kontakt se světem a komunikují s nejbližšími. Toto zjištění je ve shodě s poznatkem Saka a Kolesárové (2012), kteří poukazují na současnou generaci seniorů jako na první, která mění kvalitu svého stáří přítomností počítače, internetu a mobilu. Při zkoumání rodinného zázemí docházím k závěru, že v něm senioři úspěšně naplňují své nižší potřeby, u kterých však nechtějí zůstat. Jak upozorňuje Jarošová (2006), u respondentů vyvstávají dále psychické potřeby, které je přivádí k nejrůznějším volnočasovým aktivitám a účasti v Senior akademii. Od nejbližšího okolí pociťují obdiv a podporu, což se ukazuje jako významný činitel ve vztahu k dlouhodobé náklonnosti k aktivnímu trávení volného času (Castillo at al. 2010). Zejména respondenti, kteří obývají domácnost sami, se těmito aktivitami snaží o udržení si co možná nejdéle své autonomie. 2. Jaký je životní styl respondentů? Ve své práci docházím ke zjištění, že aktivní životní styl se jeví jako hlavní předpoklad a výchozí podmínka dlouhodobé účasti v Senior akademii. U jedinců je patrný jakýsi elán, vitalita a chuť od života. Respondenti se shodují s popisem aktivního seniora podle WHO (2002), zapojují se do společenského dění, pečují o svou zdravotní kondici a zapojují se do programů celoživotního vzdělávání. Při těchto

83

aktivitách pociťují životní spokojenost a užitečnost, což odpovídá teorii aktivity (Stuart–Hamilton, 1999). Aktivní senioři si udržují jak fyzickou, tak psychickou kondici. Bylo by mylné se domnívat, že tyto charakteristiky u seniorů vyvstávají až s příchodem stáří, protože jak se ukazuje, mají své kořeny v předchozí životní dráze. Potvrzení tohoto jevu nacházíme v literatuře, kde Agahi, Ahacic, & Parker (2006) uvádějí, že dříve aktivní jedinci si udržují své koníčky nebo hledají nové možnosti v důchodovém věku. Z českých autorů toto tvrzení ostatně potvrzuje i Šerák (2009). Senioři svým chováním popírají negativní obraz stáří a v jejich případě nemůžeme souhlasit s tvrzením Vágnerové (2000), která o starých lidech tvrdí, že stále častěji dávají přednost rutině a stereotypu. Absolventi Senior akademie reagují velmi pozitivně na nové podněty a snaží se zůstat fyzicky i mentálně aktivními. Mezi velmi oblíbenou volnočasovou aktivitu patří turistika, o které Šerák (2009) říká, že významně rozvíjí pohybové schopnosti a dovednosti jedince. Mimo to, rozšiřuje kulturní rozhled seniorů a stimuluje jejich manuální zručnost, což jim umožňuje udržet si celkově lepší kondici. Velmi populární je také luštění křížovek, čímž senioři bojují proti regresivním změnám paměti (Grumberová, 1998). 3. Jakou měli respondenti kariérní dráhu? Při zkoumání kariérní dráhy respondentů se držím pojetí Bělohlávka (1994), který se na ni dívá jako na dráhu životem, získávání zkušeností a realizaci svého osobního potenciálu. U respondentů právě tyto rysy nacházím a zjišťuji, že během celé jejich kariérní dráhy můžeme sledovat zodpovědný přístup k osobnímu rozvoji. Vzdělávací činnost pro seniory vždy představovala nezbytnou a přirozenou součást života. Již v mládí dosáhli nadstandardní vzdělávací dráhy, která se stala základem pro budoucí inklinaci k participaci na vzdělávání. V pozdější profesní dráze se nadále u jedinců vyskytovaly vzdělávací potřeby, které byly iniciovány tlakem i tahem (Šeďová & Novotný, 2006). Píle a snaha neustrnout na jednom místě se projevovaly v celé následné profesní dráze. Respondenti byli zaměstnáni po celou dobu svého produktivního věku, účastnili se podnikového vzdělávání a aktivně projevovali snahu nezaostat za novými technologiemi. U některých absolventů již v této době nacházíme zájem o bezpečnostně právní problematiku.

84

4. Jaké motivy vedly k podání přihlášky do Senior akademie? Hlavní motivy, které přivádějí seniory k účasti v Senior akademii, vedly k vytvoření typologie účastníků. Analýza dat ukázala, že nabourávače seniorského stereotypu přivádí zejména touha zažít něco zajímavého, turisty U3V podněcuje zvídavost a potřeba budovat sociální kontakty a poslední skupinu profesionálů bezpečnosti motivuje k účasti smysluplné strávení času a osobní rozvoj. Tyto poznatky odpovídají výsledkům Hasmanové Marhánkové (2011), která se účastnila etnografické studie dvou vzdělávacích center pro seniory. Pro všechny seniory se vzdělávání v postproduktivním věku stává podmínkou pro pochopení života ve stále se měnícím světě (Mühlpachr, 2004). Tímto jednání, které odpovídá teorii aktivity, se snaží udržet krok s dnešní společností a vytvořit si v ní smysluplnou roli seniora. Toto poznání je ve shodě s poznatky o celoživotním vzdělávání (Willis, 1985, in Perlmutter & Hall, 1992). 5. Jak absolventi hodnotí Senior akademii? Z analýzy komplexního hodnocení seniorů vyplývá, že programová náplň byla zvolena tak, že respektuje medicínské, sociokulturní a sociální aspekty, důležité pro aktivitu jedinců postproduktivního věku. Absolventi kriticky posuzují zejména práci organizátorů a přednášejících, programovou náplň a přínosnost. Směrem k práci organizátorů z řad městské policie se vyjadřují velmi pozitivně. Oceňují především jejich kamarádský a vstřícný postoj. Vzhledem k několika málo negativním

postřehům

z přednášek

nacházíme

jisté

výtky

k práci

externích

přednášejících, které upozorňují na jejich neprofesionalitu. Nutno však podotknout, celková organizace a personální zabezpečení z řad Městské policie je hodnocena výborně. O programové náplni se absolventi vyjadřují s nadšením a tvrdí, že má vysokou úroveň, která se neustále zlepšuje. Výtky, které se k ní vztahují, lze pojímat jako rady či tipy, které by vedly k větší přínosnosti pro seniory. Absolventi pociťují nedostatečnou frekvenci sebeobrany a první pomoci. Projevují zájem o častější lekce, které by kladly větší důraz na aplikační povahu. I přes tyto kritické pohledy mají v plánu setrvat a udržovat se Senior akademií kontakt.

85

6. Co bylo pro seniory přínosné? Při analyzování přínosů na obecné rovině, kdy na Senior akademii nahlížíme jako na jednu z forem celoživotního vzdělávání, můžeme konstatovat, že se díky ní senioři socializují, udržují v lepší psychické i fyzické kondici a saturují svůj čas, kterého většinou mají po odchodu do důchodu více (Hasmanová Marhánková, 2011). Když se zaměříme na analýzu přínosů z úhlu pohledu odpovídajícímu poslání Senior akademie, pak nalézáme poznatky specifické. Absolventi si ze Senior akademie odnášejí širokou základnou informací, znalostí a dovedností, které jsou důležité pro bezpečný život ve společnosti. Dozvídají se konkrétní informace a doporučení z oblasti bezpečného jednání v domácnosti, počítačové bezpečnosti, právního povědomí, osobní bezpečnosti, prevence kriminality atd. Tento přínos se jeví jako společný pro všechny skupiny účastníků. Jednotlivé skupiny účastníků se však dále odlišují svými specifickými přínosy. Pro nabourávače seniorského stereotypu jsou nejpřínosnější zážitky a speciální okamžiky, které mají možnost zažít. Díky nim nabourávají svůj rutinní život v důchodě, který se převážně pojí s povinnostmi spojenými s chodem domácnosti. Turisté U3V v akademii naplňují potřebu sociálního kontaktu a zároveň díky akademii nacházejí odpovědi na jejich individuální otázky. Senior akademie jim poskytuje pomyslnou poradenskou činnost, která jim ulehčuje cestu v hledání řešení pro jejich aktuální problémy. Třetí skupina profesionálů bezpečnosti nejvíce oceňuje svůj komplexní rozvoj osobnosti, přičemž navazuje na předchozí „bezpečnostní základ“. Získané poznatky a dovednosti vkomponovávají do svého běžného života a nadále rozvíjí svou specializaci v bezpečnostní problematice. 7. Jak senioři udržují kontakt se Senior akademií a dalšími absolventy? I přes výše uvedené kritické připomínky je jasné, že u absolventů převažuje pozitivní postoj, který vůči akademii zaujímají. Dokládá to jejich setrvání v účasti v rámci absolventských programů či záměr při první možné příležitosti znovu opakovat vzdělávací programy. Tento záměr je u všech respondentů naprosto jednotný. Senioři využívají kontaktů na Senior akademii, když potřebují pomoc či radu v řešení bezpečnostních problémů a oceňují, že ví,

na koho se v danou chvíli obrátit.

S ostatními absolventy se setkávají na absolventských akcích, přátelských posezeních nebo při jiných příležitostech. Velmi často si navzájem vyměňují typy na další zajímavé volnočasové aktivity a tím dochází k propojené síti sociálních kontaktů a zázemí. 86

Leckdy se senioři nazývají jako policejní rodina. Z těchto tvrzení lze usuzovat, že senioři, kteří do Senior akademie přicházejí a svůj kontakt nepřerušují, velmi oceňují její přínosy a zároveň si jsou vědomi hodnoty vzdělání (Willis, 1985, in Perlmutter & Hall). 8. Jak se promítá absolvování Senior akademie do běžného života seniorů? Při vyhodnocování změn chování po absolvování Senior akademie nacházíme u absolventů dvě roviny. První popisuje postoj seniora vůči jeho osobnímu bezpečí a naopak druhá líčí postoj vůči bezpečí ostatních. V první individuální rovině nacházíme využití a aplikaci společných bezpečnostních poznatků, které se například vztahují k zabezpečení bytu, negativnímu postoji vůči šmejdům, spotřebitelské gramotnosti, základům sebeobrany apod. V druhé rovině nacházíme různou míru komunitního dobrovolnictví jakožto asistenta prevence kriminality. Tato míra je spojena s typologií skupin účastníků a rozlišuje dva stupně. Skupina nabourávačů seniorského stereotypu a skupina profesionálů bezpečnosti nepociťuje nijak citelnou potřebu působit jako preventista kriminality pro širší veřejnost. Využívání bezpečnostních poznatků je důležité pouze pro ně samotné nebo pro jejich nejbližší. Naopak největší rozsah participace na prevenci nacházíme u turistů U3V, kteří aktivně informují a pomáhají v okolí nejbližší rodiny a kamarádů. Také u nich jako jediných lze sledovat mírná inklinace ke spolupráci s Městskou policií Brno.

87

Závěr Tato práce se zabývá seniory, kteří setrvávají v účasti na celoživotním vzdělávání se zaměřením na bezpečnostní problematiku. Do středu zájmu stavím promítání se těchto aktivit v jejich běžném životě, přičemž mě zajímá míra jejich participace na prevenci kriminality. V teoretické části dochází k ukotvení nezbytných pojmů a souvislostí, se kterými dále pracuji ve výzkumném šetření. To bylo realizováno pomocí kvalitativní metodologie, kdy jsem pomocí analýzy výpovědí respondentů získávala odpovědi na specifické výzkumné otázky. Touto prací docházím k závěru, že hlavním předpokladem, který přivádí seniory k dlouhodobé účasti v Senior akademii je oceňování hodnoty vzdělání již od samého mládí. Vzdělávací potřeby a potřeba osobnostního rozvoje jsou patrné během celé životní dráhy. Dnes tyto jedince můžeme charakterizovat jako aktivní seniory, kteří se začleňují do společnosti, aktivně tráví svůj volný čas a zajímají se o svoji fyzickou i psychickou kondici. U absolventů jsou tyto znaky zaštiťovány elánem a chutí do života. Po absolvování Senior akademie nacházíme v chování seniorů dvě roviny změn z pohledu bezpečnostní prevence. První poukazuje na změny v postoji vůči osobnímu bezpečí seniora. V tomto individuálním náhledu nacházíme využití a aplikaci společných bezpečnostně právních poznatků, které se například vztahují k zabezpečení bytu, základům sebeobrany, negativnímu postoji vůči šmejdům, spotřebitelské gramotnosti, změnám v novém občanském zákoníku apod. Druhá rovina změn líčí postoj seniora vůči bezpečí ostatních. Zde nacházíme různou míru identifikace s rolí asistenta prevence kriminality. Tato míra je spojena s vytvořenou typologií

skupin

účastníků,

která rozřazuje

seniory

podle

charakteristických znaků vztahujících se k podobné profesní dráze, dennímu režimu, očekáváním a přístupu k Senior akademii. Skupina nabourávačů seniorského stereotypu a skupina profesionálů bezpečnosti nepociťuje nijak citelnou potřebu působit jako preventista kriminality pro širší veřejnost. Využívání bezpečnostních poznatků je důležité pouze pro ně samotné nebo pro jejich nejbližší. Naopak největší rozsah participace na prevenci nacházíme u turistů U3V, kteří aktivně předávají nově osvojené znalosti a dovednosti ve ve svém širším okolí. Také u nich jako jediných lze sledovat mírnou inklinaci ke spolupráci s Městskou policií Brno.

88

Tato práce nejenže poukazuje na přínosy celoživotního vzdělávání, ale také odkývá téma, které zasluhuje větší pozornost. Upozorňuje na problematiku bezpečnosti seniorů, která díky zvyšujícímu se počtu zločinů páchaných na starých lidech nabývá na aktuálnosti. Výsledky realizovaného šetření nelze zobecnit a případné další šetření by bylo vhodné doplnit dlouhodobějším pozorováním. I přesto by se nynější zjištění mohly stát inspirativní pro další obecní a městské policie, které by svou činností mohly podpořit rozšíření Senior akademie, což by vedlo k přeměně specifické formy celoživotního vzdělávání, na běžnou.

89

Bibliografie Agahi, N., Ahacic, K., & Parker, M. (2006). Continuity of leisure participation from middle age to old age. The Journals Of Gerontology Series B Psychological Sciences And Social Sciences, 61(6), 340-346. Dostupné z http://search.pr oquest.com/docview/68163871? accountid=16531 Beneš, M. (2009). Celoživotní učení a vzdělávání. In J. Veteška, a kol. Nové paradigma v kurikulu vzdělávání dospělých (s. 25-34). Praha: Educa service. Bělohlávek, F. (1994). Osobní kariéra. Praha: Grada. Bočková, V. (2000). Celoživotní vzdělávání - výzva nebo povinnost?. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého. Castillo, J. M. D., Navarro, J. E. J., Sanz, J. L. G., Rodríguez, M. M., Izquierdo, A. C., & Pinés, D. D. H. (2010). Being physically active in old age: Relationships with being active earlier in life, social status and agents of socialization. Ageing and Society, 30(7), 1097-1113. Dostupné z http://search.proquest.com/docview/750346419?accountid =16531 Cieslar, J. (2012). ČSÚ statistiky nezkresluje. Český statistický úřad [online]. Dostupné z http://m.czso.cz/csu/tz.nsf/i/csu_statistiky_nezkresluje20121001 Čevela, R., Kalvach, Z., & Čeledová, L. (2012). Sociální gerontologie úvod do problematiky. Praha: Grada. Čípová, Š. (2011). Geragogické možnosti ovlivňující edukační rovinu seniorů. In: J. Veteška, & T. Vacínová, Aktuální otázky vzdělávání dospělých: andragogika na prahu 21. století. (s. 121-150). Praha: Univerzita Jana Amose Komenského. Flick, U., Kardorff, E., & Steinke, I. (2004). A companion to qualitative research. London: Sage Publications. Gavora, P. (2000). Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido. Gruberová, B. (1998). Gerontologie. Jihočeská univerzita, Zdravotně sociální fakulta. Hasmanová Marhánková, J. (2011). Vzdělávání po odchodu do důchodu – subjektivní významy. In M. Šucha, a kol. Kvalitativní přístup a metody ve vědách o člověku X. Vybrané aspekty teorie a praxe. Olomouc: Univerzita Palackého. Haškovcová, H. (1990). Fenomén stáří. Praha: Panorama. Hendl, J. (1997). Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum. Hendl, J. (2008). Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál. Jarošová, D. (2006). Péče o seniory. Ostrava: Ostravská univerzita. 90

Kalvach, Z. (2004). Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada. Klevetová, D., & Dlabalová, I. (2008). Motivační prvky při práci se seniory. Praha: Grada. Krejčí, L. (2013). Senior a jeho postavení ve vícegenerační rodině (diplomová práce). Masarykova univerzita, Brno. Langmeier, J., & Krejčířová, D. (1998). Vývojová psychologie. Praha: Grada. Lorman, J. (2006). Diskriminace seniorů z pohledu rady seniorů ČR. In: Postavení a diskriminace seniorů v České republice: sborník z mezinárodní konference, kterou uspořádalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci s Českou geriatrickou a gerontologickou společností v rámci XI. Celostátního gerontologického kongresu: v Hradci Králové dne 25. listopadu 2005 (s. 51-68). Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. Matoušek, O. (2003). Slovník sociální práce. Praha: Portál. Martinková, M., Vlach, J., & Krejčová, S. (2009). Špatné zacházení s osobami pokročilého věku - se zvláštním zřetelem k domácímu násilí. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Memorandum o celoživotním učení. (2000). Praha: Národní vzdělávací fond. Dostupné z: http://www.nvf.cz/archiv/memorandum/obsah.htm Mlýnková, J. (2011). Péče o staré občany: učebnice pro obor sociální činnost. Praha: Grada Publishing. Mühlpachr, P. (2004). Gerontopedagogika. Brno: Masarykova univerzita. Nešporová, O., Svobodová, K., & Vidovićová, L. (2008). Zajištění potřeb seniorů s důrazem na roli nestátního sektoru. Praha: VÚPSV. Novotná, L., Hříchová, M., & Miňhová, J. (1998). Vývojová psychologie pro učitele. Plzeň: Vydavatelství Západočeské univerzity. OECD. (1998). Maintaining prosperity in an ageing society. Dostupné z http://www.monitoringris.org/documents/tools_glob/OECDPolicyBrief.pdf Pacovský, V. (1990). O stárnutí a stáří. Praha: Avicenum. Pacovský, V., Heřmanová, H. (1981). Gerontologie. Praha: Avicenum. Palán, Z. (2002). Základy andragogiky. Praha: Vysoká škola J. A. Komenského s.r.o. Palmore, E. (1999). Ageism: negative and positive. New York: Springer.

91

Parnes, Z., & Solich, J. (2006). Diskriminace seniorů z pohledu rady seniorů ČR. In: Postavení a diskriminace seniorů v České republice: sborník z mezinárodní konference, kterou uspořádalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci s Českou geriatrickou a gerontologickou společností v rámci XI. Celostátního gerontologického kongresu : v Hradci Králové dne 25. listopadu 2005 (s. 45-51). Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. Perlmutter, M., & Hall, E. (1992). Adult development and aging. New York: Wiley. Petřková, A., & Čornaničová, R. (2004). Gerontagogika: úvod do teorie a praxe edukace seniorů : studijní texty pro distanční studium. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Pichaud, C., & Thareau, I. (1998). Soužití se staršími lidmi: praktické informace pro ty, kdo doma pečují o staré lidi, i pro sociální a zdravotnické pracovníky. Praha: Portál. Plevová, I. (2011). Ošetřovatelství II. Praha: Grada. Průcha, J. (1999). Vzdělávání a školství ve světě. Praha: Portál. Rabušic, L. (1995). Česká společnost stárne. Brno: Masarykova univerzita. Rabušic, L. (2008). Senioři a jejich vzdělávání. In: M. Rabušicová, & L. Rabušic, Učíme se po celý život? : o vzdělávání dospělých v České republice (s. 265-288). Brno: Masarykova univerzita. Rabušicová, M., & Rabušic, L. (2008). Učíme se po celý život?: o vzdělávání dospělých v České republice. Brno: Masarykova univerzita. Rowe, J., & Kahn, R. (1998). Successful aging. New York: Dell Publishing. Sak, P., & Kolesárová, K. (2012). Sociologie stáří a seniorů. Praha: Grada. Senior akademie. (2014). Dostupné z: http://www.mpb.cz/seniori/senior-akademie/ Simonová, N. (2009). Proměny v mezigeneračním přenosu dosaženého vzdělání v České republice v historické perspektivě. Sociologický časopis, 45 (2), 291-313. Dostupné z http://sreview.soc.cas.cz/uploads/30e38613c2d0b21e9a72cf98380b158f2 035b8c5_Simonova2009-2.pdf Stuart-Hamilton, I. (1999). Psychologie stárnutí. Praha: Portál. Statutární město Brno. (2012). Plán aktivního stárnutí ve městě Brně: Souhrnná zpráva. Brno. Dostupné z http://www.brno.cz/fileadmin/user_upload/sprava_mesta/ magistrat_mesta_brna/KSM/Brozura_-_Plan_aktivniho_starnuti_ve_meste_Brne.pdf Šeďová, K., & Novotný, P. (2006). Vzdělávací potřeby ve vztahu k účasti na vzdělávání dospělých. Pedagogika, 56 (2), 140-151. Šerák, M. (2009). Zájmové vzdělávání dospělých. Praha: Portál. 92

Švaříček, R., & Šeďová, K. (2007). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál. Trachtová, E., Fojtová, G., & Mastiliaková, D. (1999). Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál. Vágnerová, M. (2007). Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří. Praha: Karolinum. Veteška, J. (2011). Celoživotní vzdělávání a učení v andragogickém kontextu. In: J. Veteška, & T. Vacínová, Aktuální otázky vzdělávání dospělých: andragogika na prahu 21. století. (s. 43-67). Praha: Univerzita Jana Amose Komenského. Vidovićová, L. (2005). To be active or not to be active, that is the question: the preference model of activity in advanced age. Ageing International, (30), 343-362. Vidovićová, L., & Rabušic, L. (2003). Senioři a sociální opatření v oblasti stárnutí v pohledu české veřejnosti: zpráva z empirického výzkumu. Brno: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. WHO. (2002). Active ageing: A policy framework. Dostupné z http://whqlibdoc.who. int/hq/20 02/who_nmh_nph_02.8.pdf

93

Přílohy Příloha č. 1. Schéma polostrukturovaného rozhovoru. Specifické výzkumné otázky SVO1: Jaké je současné sociální zázemí respondentů? SVO2: Jaký je životní styl respondentů? SVO3: Jakou měli respondenti kariérní dráhu? SVO4: Jaké faktory vedly k podání přihlášky do Senior akademie? SVO5: Jak absolventi hodnotí Senior akademii? SVO6: Co bylo pro seniory přínosné? SVO7: Jak senioři udržují kontakt se Senior akademií a dalšími absolventy? SVO8: Jak se promítá absolvování Senior akademie do běžného života seniorů? Tazatelské otázky vycházející z: SVO1 Jak velkou máte rodinu? Jak často se setkáváte s rodinou? Jak trávíte čas se svojí rodinou? Dodržujete společně nějaké tradice? Jak daleko od příbuzných bydlíte? S kým a kde bydlíte? Máte blízké přátele? Co s nimi máte společného? Odkud se s nimi znáte? Jak často se s nimi vídáte? Povídáte si s přáteli nebo s rodinou o Senior akademii?

SVO2 Jak vypadá váš běžný den? U jaké činnosti si odpočinete? Co vám dělá radost? Co vás baví? Při čem ztrácíte trpělivost? Jak byste sám/a sebe popsal/a?

94

SVO3 Co jste vystudoval/a za školu? Čím jste se živil/a? Kde jste dříve pracoval/a? Absolvoval/a jste nějaký kurz, rekvalifikaci, školení? Povinně nebo dobrovolně? Dodělával/a jste si vyšší stupeň vzdělání s časovým odstupem? Povinně nebo dobrovolně? Měl/a jste nějaké koníčky? Jak jste trávil/a volný čas? Jaké bylo vaše rodinné zázemí?

SVO4 Jak jste se o Senior akademii dozvěděl/a? Co jste od ní očekával/a? Proč jste si podal/a přihlášku? Proč jste pokračoval/a v pokročilém studijním programu?

SVO5 Jak se Vám program Senior akademie líbil? Vylepšil/a nebo změnil/a byste něco? Na co nejraději vzpomínáte ze Senior akademie? Připravoval/a jste se na přednášky/kurzy nějak? Jak hodnotíte náročnost Senior akademie?

SVO6 Co Vás zaujalo? Na co si vzpomenete jako první? Naučil jste se něco nového? Co konkrétně? Změnil se váš pohled na dnešní společnost?

SVO7 Jakých akcí pořádaných Senior akademií se i nadále účastníte? Jste v kontaktu s organizátory i mimo tyto akce? Využíváte jejich nabízených služeb jako je např. Klubová knihovna bezpečí? Vídáte se i ostatními absolventy? Při jakých příležitostech? Co společně podnikáte? Vítáte tyto setkání? Proč? 95

SVO8 Děláte teď něco jinak, než před navštěvováním Senior akademie? Ocitl/a jste se někdy v situaci, že jste si vybavila něco z kurzu a použila to? Kdy jste fungoval/a jako asistent prevence kriminality? Můžete tu situaci, prosím, popsat? Co říkáte na to, že jste asistent prevence kriminality? Co to obnáší? Jak a kdy se to projevuje? Co vám toto činnost osobně přináší? Jak se při ní cítíte? Jak to hodnotí nejbližší rodina a přátelé?

96

Příloha č. 2. Ukázka přepisu rozhovoru s Bertou. (…) A s dcerama se teď vídáte? - No tak jedna dcera má teď novou chatu, kam teď jezdíme, vnučky už tam mají svoje kluky, partnery. Jsou to sportovci, krásní kluci, krásný holky. No a celá rodinka, když se tam sejdeme, tak se tam opíkají špekáčky a griluje se maso. Zrovna před 14 dnama jsme tam byly, bylo hezky, krásně. Jo? Takže scházíme se, ne že by každý den, jo? Nescházíme se ani jednou týdně, scházíme se nepravidelně, ale v kontaktu jsme přes počítač. Já sedím pořád u počítače, čili chatování, mailování, jo? Jako co oni mají čas, jedna dcera v práci, jedna doma s dětma, nemá práci. Tak tímto způsobem jsme vlastně stále v kontaktu, přes ten počítač. Jako, já počítač doma nemám, já počítač doma mám, takovej starej křáp, ale jako nemám připojená internet. A už jsem si říkala, že ho nebudu připojovat, prostě je to stará věc. Takže chodím do knihovny VUT na Antonínské a kromě toho na pajdák na Poříčí. Každý pátek a to tam sedávám úplně, úplně jak to říkají, úplně jako narkoman. Jo? Prostě, posedlá, já tam si v 9 hodin, to tam pan Vybíral, já tam prostě su vždycky. Přesně v 9 hodin, otevře a bývám tam minimálně do 6 do večera. Teda! A co oběd? - Já si nabalím s sebou svačinku, mě se to líbí i tak, všecko tam musí být, jo? Vod nějakýho masa, chleba s něčím, nějaký přílohy, ovoce, zelenina. Pití. Všecko má s sebou. Takže to je Váš páteční program? - To, to je, miluju pátky! Doslova. Miluju pátky, to už je tak 4, 5 let. A skutečně, já tam su. To jedině, mimořádná akce, že bych musela někam odjet nebo být v nemocnici. I se zdravotními potížemi, tam chodím, protože tam na ně zapomenu, jo? Jako prostě su tam a dělám všechno možný. Dcera se mě ptá, jsme byly na chatu, a já jsem říkala: „Tak už jako musím pracovat, jo?“ A vona říká: „Čemu ty říkáš práce? Děláš samý voloviny, samý blbosti a říkáš tomu práce.“ No a co tam teda děláte? - (smích) Jéžiš. (smích) No tak, já nevím, odkuď mám začít, no tak. Já začnu teda s tím, co je kvalitní, jo? Nezačnu s tím, že tam hraju hry, jo? I hry tam hrajete?

97

- No samozřejmě. No, posedlá. Posedlá. Dcera mě do toho, ta mladší. Já teda nevím, mám se za to stydět, nemám se za to stydět. Nestydím se za to. Jasně. - Protože bonbónky, že… Jé. Tak. Miluju teda úplně. Fakt. To musím nahrát a bombarduju známý, aby mě posílali životy. Oni pořád říkají, že je bombarduju, jo? Ale, já, ze začátku, když jsme začínali, když jsme se to naučili a to bylo asi na Josefské 2006. A to jsme tam normálně chodívaly pěšky, protože Drahuška měla normálně krokoměr a musela za den ujít nějakej počet. A tak jsme z Bystrce chodívaly pěšky. Dokonce někdy i zpátky. Jo? Tady do kopečka, že. A to bylo moc fajn, to se mě moc líbilo, to chození pěšky. No. Já jsem vždycky chtěla umět na počítači, protože já, matematika, fyzika, jo? No prostě učitelka, no, perfektní. Já jsem říkala, musím, musím, se to naučit, jo? Takže jako já jsme věděla, že mě to popadne, jo. A my jsme začali tím, že my jsme, až jsme se to naučili, tak my jsme za 2 hodiny, my jsme si tam vytvářely prezentace, přáníčka. K Vánocům, Velikonocům, všelijaký blbosti. Stahovali jsme si, zkoušeli všechno, co jsme se naučili dělat. V PowerPointu prostě dělat prezentace, i pohyblivý obrázky, jo? Když jsem to poslala dceři, tak dcera mě napsala, že na počítaču dělá 10 let, ale že to by neuměla udělat, to co… Že na to nemá čas, jo? Říkala, to, co ty tam děláš… No tak já jsem pro ňu takový přáníčka vytvářela, takový zvláštní, aji rozpohybovaný obrázky, včetně nějakých vlastních veršíků k tomu a tak. A to bylo dříve? - Jo, to už nedělám. Teď jsem začala zase, to je taky něco o mě, já vlastně celoživotně k té matematice, fyzice, jsem si řekla, prostě jazyk, jo? Na gymplu že němčina leta a samouk, samouk. Francouzština. Takže denně, jako musí být. Ale dávejte mi další otázky, já mám bohatej život a jsem ukecaná kantorka. To je správný, klidně mi povídejte. Takže teď vás baví francouzština? - Francouzština, no. A teď jako, v podstatě tak všecko možný, já tam mám udělanou na boku prostě složku,

to si tam přeposílám. Já mám momentálně 2000 nepřečtených,

nepřečtených emailů! Ale já si to přeposílám, svět, nemám čas, tak lup to tam. Já to třídím, recepty posílám do jiné složky, zdravotní problémy, zdraví obecně a moje zdraví… Čili já když, zdravotních problémů mám spoustu, jo? Já to nastuduju na internetu a pak doktoři mají ze mě radost, já je asi, mají pocit, že je poučuju. Ale bavivou se se mnu. Mají to dělat, že jo, mají komunikovat s pacientem a nenechat ho nevědomýho. Tak oni furt zírají, co já všechno vím a nemají mě moc ráda,

98

stoprocentně, protože já odmítám léky, jo? A já se ptám, aby poradili „jak“ zvládnout nemoc přírodní cestou, nějakou, bylinkama. No. A co dál se mě chcete zeptat? Třeba, vy už jste trošku začala, ale jak vypadá Váš běžný den? - Jéé, tak pátek jsem Vám popsala. Ráno vstanu, jo, skutečně si pečlivě, poctivě promyslím, co ten den budu jíst a počítám s tím, že přijdu domů až v 8 večer. Protože některý tam chodí až později, než já a my potom si tam povídáme, to je v podstatě takový to setkávání, že si řekneme něco o svém životě, něco o svém zdraví a tak. A kromě toho pátku? - No, kromě toho pátku, vlastně, pondělí, úterý a čtvrtek, chodím na VUT na počítač, jo? Občas, no, teď zrovna ne, rotoped mám doma. Jógu jsem cvičila intenzivně. Ale to všechno přerušuju. Mezi tím potřebuju uvařit, nakoupit, vyprat, jo? Scházím se s kamarádkami, pravidelně. Navíc máme pravidelně každý rok setkání ze základky, gymplu a s mýma prvníma žákama, ti jsou ode mě o 6 let, čili to jsou staří dědci, třetina jich umřela už. Jo? To je smutný, no.

A středa, což je dnešek, pravidelně v 10

vycházím, středa, leta, prostě 15 let. Prostě vycházím někam na vycházku. Podle zdraví a podle počasí. A chodíte sama? - Né, prostě s kámošem. Jo? Takže prostě vycházíme, no, chodívala jsem, až rekord mám 30km, pak 20, pak 10. Pak mě doktorka řekla, že mám být ráda, že ujdu 4, protože jsem měla cistu pod kolenem. Kromě toho, na kole, ježdění, jo? Taky podle zdravotního stavu, to už patří do těch tůr středečních. Anebo každý den, v 8 ráno jsem vyjížděla a vobjela jsem si 18,8, tady kolečko. Až v 60 letech jsem začala na kole. Kromě toho chodím jako nárazově, není to všechno denně a pravidelně, každý týden chodím do aquaparku plavat, jo? Přes leto se válím, celý léto na Riviéře, mám zakázaný slunko, mimo jiné, ale já jsem tam od 9 ráno až do večera. Na sluníčku nebo ve stínu? - Na slunku, to je vzdor proti doktorům. Zakázali mně to, takže jo. A žiju zatím, takže jo. No a já, absolutně nenávidím vaření, přitom miluju dobrý jídlo. Jsem úplnej mlsoun. Nosánek a pusinka mlsná. Buchty, zákusky, všechno miluju, jo? Ale jelikož nechci ztloustnout, tak si ty buchty radši neupeču. Neudělám. Tak raděj budu sportovat, učit se, než dělat domácí práce. A zahrádku, tam ne, tam budu chodit jenom relaxovat. Ne se hrabat do země. To nemám jako moc ráda. A při čem ztrácíte třeba trpělivost?

99

- Já nevím. (odmlka) Někomu vadí lidi, to mě ne, já se mezi něma pohybuju, jako by nebyli. Jo? Ale pozoruju je. Já, to už asi trochu souvisí s naší profesí, protože každýho člověka vlastně nějak odhadujete, nějak zařazujete. Pozoruju lidi, nepřetržitě. Celej život a to mám fakt jako, já to vim z toho učiliště, když já jsem je musela odhadovat, učit se nechtěli, tak co v nich je. Jestli v nich je kouska dobrýho, jo? A na jakou strunu by u nich člověk mohl zabrnka, aby to trošku mělo, jo? Ale jinak, co mě spíš znervózňuje, teď spíš poslední dobou, je to jako, ani se mě o tom nechce mluvit, já mám velký zdravotní problém, protože mě dlouhodobě hučí v hlavě. Tak ty zravotní problémy. Jak byste sama sebe popsala? - No Jéžiš. To je těžký, né? Sama sebe popsat, no já nevim. Čili já jsem sportovní typ, jako. No já mám v sobě nesmírnou zvídavost bych řekla. Já potřebuji vědět. Denně, denně se něco naučit. Denně něco vědět a bude to až do smrti. To já vim. Vzdělávací typ. Hledám radost ze života. Tancovat jsem tady s tím kámošem 15 let chodila. Každý čtvrtek, jo? A taky až v důchodě? - No samozřejmě, no, všecko až v důchodě. Ale jsem strašnej šetřílek, já nemám problém si našetřit s důchodcovským platem na dovolenou. Jo! Miluju moře. Nemusím šetřit, ale život mě nějak naučil. Já jsem byla jako malá nekomunikativní. Rodiče říkali, že ani neumím mluvit. Jo a já jsem úplně zapomněla na svoji jednu charakteristickou vlastnost! Lenošnost, já miluju lenošení. A kdy to stíháte? - No, mezitím, furt. (smích) Mezi tím vším. Ono víte, to je takový sedavý. Počítač, fránina. Ale jakoby dokážu změnit ten svůj, dokážu rychle hodit, jak se říká, v životě výhybku. Teď něco mám a šup na druhou stranu. To jsem se taky musela naučit. Když mi dcera onemocněla, ráno 40, tak z budky do budky, tam zavolat, ať je suplování, běžet k doktorce a jste na jiné koleji. (…)

100