Makroekonomický význam inflace a zhodnocení jejího vývoje ve vybraných zemích

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie

Makroekonomický význam inflace a zhodnocení jejího vývoje ve vybraných zemích Diplomová práce

Autor:

Bc. Martin Babka Finance

Vedoucí práce:

Praha

PhDr. František Jirásek, CSc.

Květen, 2015

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Přelouči dne 28. 4. 2015

Bc. Martin Babka

Poděkování: Vřele děkuji vedoucímu své diplomové práce panu PhDr. Františku Jiráskovi, CSc. za všestrannou pomoc, poskytnutí informací, cenných rad, podnětů a připomínek ke zpracování své diplomové práce.

Anotace práce a klíčová slova Anotace Cílem diplomové práce „Makroekonomický význam inflace a zhodnocení jejího vývoje ve vybraných zemích“ je analýza vývoje inflace v ČR a porovnání s vývojem na Slovensku ve vybraných letech po roce 1989 a její následná predikce. Diplomová práce je rozdělena do tří kapitol. První kapitola je zaměřena na pojem a ekonomický význam inﬂace, deflace, stagflace a dezinflace. Druhá kapitola se zabývá makroekonomickými souvislostmi a měřením inflace, jejím dopadem na ekonomiku a nástroji monetární politiky a fiskální politiky. Třetí kapitola se zabývá především analýzou a zhodnocením inflace ve vybraných zemích. Závěr této kapitoly je věnován především predikci možného vývoje inflace v ČR roce 2015. Klíčová slova: deflace, inflace, dezinflace, stagflace, predikace. Annotation The aim of the thesis "The macroeconomic significance of inflation and appreciation of its development in selected countries" is an analysis of the evolution of inflation in the Czech Republic and a comparison with the development of the Slovak Republic in the selected year after 1989 and its subsequent prediction. The thesis is divided into three chapters. The first chapter focuses on the concept and economic importance of inflation, deflation, stagflation and disinflation. The second chapter focuses on macroeconomic context and measuring inflation, its impact on the economy and monetary policy tools of fiscal policy. The third chapter focuses on the analysis and evaluation and appreciation of inflation in selected countries. The conclusion of this chapter is dedicated to the prediction of possible inflation in the Czech Republic in 2015.

Keywords: deflation, inflation, disinflation, stagflation, predication.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1 Zvolené metody zpracování..................................................................................................... 8 2 Pojem inflace a její význam..................................................................................................... 9 2.1 Podstata inflace ................................................................................................................. 9 2.2 Negativní projevy a důsledky inflace ............................................................................. 13 2. 3 Měření inflace ................................................................................................................ 16 2.4 Příčiny inflace ................................................................................................................. 17 2.5 Inflace a nezaměstnanost – Phillipsova křivka ............................................................... 20 2.5.1 Původní Phillipsova křivka ...................................................................................... 21 2.5.2 Cenová Phillipsova křivka ....................................................................................... 22 2.5.3 Dlouhodobá Phillipsova křivka – rozšířená o očekávání ......................................... 23 3 Makroekonomické souvislosti a měření inflace .................................................................... 25 3.1 Česká národní banka ....................................................................................................... 25 3.1.1 Funkce centrální banky ............................................................................................ 28 3.1.2 Měnová politika........................................................................................................ 31 4 Analýza a zhodnocení inflace ve vybraných zemích............................................................. 48 4.1 Stručný popis a historie českého a slovenského hospodářství ........................................ 48 4.2 Inflace v České republice ................................................................................................ 48 4.2.1 Rok 1989-2000 ......................................................................................................... 49 4.2.2 Rok 2001 - průměrná inflace 4,7% .......................................................................... 50 4.2.3 Rok 2002 .................................................................................................................. 51 4.2.4 Rok 2003 .................................................................................................................. 52 4.2.5 Rok 2004 .................................................................................................................. 52 4.2.6 Rok 2005 .................................................................................................................. 53 4.2.7 Rok 2006 .................................................................................................................. 53 4.2.8 Rok 2007 .................................................................................................................. 54 4.2.9 Rok 2008 .................................................................................................................. 54 4.2.10 Rok 2009 ................................................................................................................ 55 4.2.11 Rok 2010 ................................................................................................................ 55 4.2.12 Rok 2011 ................................................................................................................ 56 4.2.13 Rok 2012 ................................................................................................................ 56 4.2.14 Rok 2013 ................................................................................................................ 56

4.2.15 Rok 2014 ................................................................................................................ 57 4.3 Inflace na Slovensku ....................................................................................................... 58 4.3.1 Rok 2000 .................................................................................................................. 59 4.3.2 Rok 2001 .................................................................................................................. 59 4.3.3 Rok 2002 .................................................................................................................. 59 4.3.4 Rok 2003-2004 ......................................................................................................... 60 4.3.5 Rok 2005-2008 ......................................................................................................... 60 4.3.6 Rok 2009-2010 ......................................................................................................... 61 4.3.7 Rok 2011-2014 ......................................................................................................... 62 4.4 Možnost korelace mezi českou a slovenskou inflací ...................................................... 63 Závěr ......................................................................................................................................... 65 Seznam použité literatury ......................................................................................................... 67 Seznam použitých zkratek ........................................................................................................ 70

Úvod V první části této práce je přiblížena obecná problematika inflace z nejrůznějších zdrojů, což dává čtenáři možnost pohlédnout na tento jev z různých hledisek. Nejdříve je vysvětlena samotná podstata inflace a její příčiny. Poté jsou čtenáři přiblíženy i její důsledky a možnosti měření tohoto jevu. V druhé části je přiblížena obecná teorie centrálních bank, historie, cíle centrálních bank obecně a možnosti dosahování těchto cílů. Též jsou přiblíženy možnosti jejich vzniku a samotné důvody, které donutily státy k jejich zakládání a používané druhy měnové politiky. V třetí části shromažďuji data o inflaci ve vybraných státech. Následuje jejich grafické vyjádření a vyhodnocení po jednotlivých letech nebo delších obdobích podle aktuální vhodnosti k aktuálnímu období. V jednotlivých obdobích je zdůvodněna změna vývoje inflace skrze fiskální či měnové zásahy a působení vnějších zásahů jako jsou šokové změny cen ropy a jiných surovin. Na konci této kapitoly je vývoj cenové hladiny zachycen v jednom grafu a poté vyhodnocen korelačním koeficientem. V závěru jsou shrnuty celkové poznatky a zkušenosti ze zpracování diplomové práce a pokus o subjektivní predikci vývoje cenové hladiny v ČR založenou na informacích získaných z vypracování této práce a predikčních modelech ČNB.

7

1 Zvolené metody zpracování Tato práce bude zpracována s cílem přiblížit ucelenou problematiku inflace. Dále bude práce zaměřena na popis jednotlivých typů inflace a též nastíní i metody nezbytné k měření tohoto jevu za dohledu centrální banky. Za předpokladu, že je centrální banka nezbytnou institucí ke kontrolování a regulaci toho jevu bude nastíněna i obecná teorie, typy a nástroje této instituce. Základní postup pro zpracování této práce je nastudování nejrůznějších dostupných monografií a periodik. Dalším hojně používaným zdrojem budou nejrůznější internetové stránky, především centrálních bank obou vybraných zemí. Na základě nashromážděných informací se pokusím co nejkvalitněji shrnout celé velmi široké spektrum informací, které je rozebráno a podrobně teoreticky vysvětleno v mnoha zdrojích. Z těchto všech pramenů je třeba vybrat pouze dostatečný reprezentativní vzorek vzhledem k určenému a vhodnému rozsahu práce. V další části se pokusím shromáždit co nejlépe reprezentativní vzorek dat spojených s inflací ve vybraných státech. V tomto kroku je velmi důležité zvolit data, která mají velký výpovědní potenciál v daném státě a jsou porovnatelná svým typem metody tvorby. V práci se pokusím o vyhodnocení těchto dát v rámci let a poté prověřím jejich vzájemnou korelaci, vzhledem k výběru dat hospodářsky velmi úzce propojených zemí. Výsledný korelační koeficient bude též vyhodnocen. V závěru bych rád shrnul moje zkušenosti a poznatky ze zpracování celé této práce a pokusil se krátkodobou predikci pro zkoumaný jev pro ČR. Rád bych dopředu upozornil, že vyhodnocení hodnoty korelačního koeficientu a možné predikce je silně ovlivněno množstvím a kvalitou dostupných informací a pravděpodobně bude i ze značné části založeno na mém subjektivním názoru.

8

2 Pojem inflace a její význam V první kapitole práce nazvaném podstata inflace je popsána podstata inflace, její druhy a proměny v ekonomice. Dále jsou vyjasněny její negativní projevy a důsledky v tržní ekonomice, inflace ve spojení agregátní nabídky a poptávky a její následné měření a zpracování v tržní ekonomice.

2.1 Podstata inflace1 Mezi konečné cíle měnové politiky centrálních národních bank patří ve většině případů podpora cenové stability. V mnohých případech to dokonce bývá i jediným upřednostňovaným cílem. Dokonce i ve vyspělých zemích, kde se dá hovořit i o cenové stabilitě, kvůli nízké inflaci a úspěšné měnové politice je třeba, aby byly centrální banky ve střehu. Je zde totiž nebezpečí vzrůstu míry inflace v její latentní a všudypřítomné podobě. Boj proti inflaci a její problematika je velmi složitá v mnoha ohledech. V posledních třech dekádách se makroekonomové shodli na tom, že zkrocení inflace je nejspíše jedním z nejzákladnějších podmínek udržitelného vývoje jak ve střednědobém tak dlouhodobém horizontu. Jediný problém vyvstává v krátkodobém horizontu, kdy jsou někteří ekonomové přesvědčeni o potřebnosti mírné inflace, která je vhodná při podpoře anticyklického vývoje. Tento názor zastávají i některé sociálně orientované státy, které před antiinflační politikou preferují jiné krátkodobé cíle, jako je ekonomický růst, a snižování míry nezaměstnanosti, čímž dosti omezují pravomoci centrální banky v boji proti inflaci. Často se můžeme setkat s velmi zjednodušeným definováním inflace a to je růst cenové hladiny. Tento pohled je bohužel velmi zjednodušený. Protože mimo inflace je v této problematice též důležitým pojmem deflace, bude uvedena i definice deflace. Inflace: „Dlouhodobější nepřetržitý růst cenové hladiny, který je spojen s nadměrnou emisí peněz a vede k poklesu kupní sily peněz“ Deflace: „Dlouhodobější nepřetržitý pokles cenové hladiny, který je spojen s nedostatečnou emisí peněz a vede k růstu kupní síly peněz“ 1

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, 558 s. ISBN 9788072612307.

9

K úplnému objasnění pojmu inflace je třeba k předchozí definici inflace ještě doplnit šest důležitých a základních poznámek: 

„Ne každý růst cenové hladiny lze označit za inflaci2“- je potřeba aby šlo o dlouhodobější a nepřetržitý růst (např. více za sebou jdoucích čtvrtletí)



Cenová hladina může růst pouze nárazově, například z důvodů změn v daňové soustavě.



Při růstu cenové hladiny samozřejmě mohou ceny některých produktů stagnovat či klesat. Proto je termín inflace (a deflace) nutné spojovat s vývojem agregátní cenové hladiny.



Dlouhodobější nepřetržitý růst množství peněz v oběhu ještě nemusí vést k inflaci, pokud nejde o nadměrný růst.



Centrální banku nelze za inflaci činit vždy zodpovědnou-kvůli nejrůznějším omezením účinnosti opatření centrální banky, které budou vysvětleny v kapitole české národní banky.



Ceny nemohou dlouhodoběji a nepřetržitě růst, pokud neroste nabídka peněz“.

Ex-post tedy platí následující vztah: M * V = P * Q3 Kde:

M … množství peněz v ekonomice vyjádřené jedním z měnových agregátů V … průměrná důchodová rychlost oběhu příslušného měnového agregátu P … Agregátní cenová hladina Q … reálný agregátní výstup (resp. Reálný důchod) Tato rovnice je nazývána rovnicí směny. V praxi se může setkat s častým

nahrazováním součinu P*Q za hrubý nominální domácí produkt. Tato substituce je do určité míry nepřesná, protože nezohledňuje objem transakcí šedé ekonomiky, o které by navýšily domácí produkt. Rovnici může též transformovat do formy: %M + %V = %P + %Q, Kde znak % napovídá o změně v procentech. 2 3

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 275. ISBN 978-80-7261-230-7. REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 275. ISBN 978-80-7261-230-7.

10

Z rovnice vyplývá, že dlouhodobý růst cenové hladiny je doprovázen několika možnými situacemi nebo jejich kombinacemi. Tyto kombinace jsou nepřetržitý a dlouhodobý: 

„Poklesem reálného agregátního výstupu- tato možnost je často označována jako slumpflace.



Růst průměrné rychlosti oběhu měnového agregátu- u této možnosti se potýkáme s nejrůznějšími technickými bariérami.



Zvyšování nabídky peněz- nejpravděpodobnější situace, hovoříme o inflaci. 4“

Dále je třeba vysvětlit pojmy úzce související s inflací a jejím procesem: 

„Slumpflace- kombinace reálného ekonomického poklesu a růstu cenové hladiny



Stagflace- kombinace stagnace reálného výstupu a růstu cenové hladiny



Polo-inflace-další emise peněz vede k růstu cenové hladiny i reálného výstupu.



Čistá inflace- další emise peněz vede pouze k růstu cenové hladiny



Otevřená inflace – projevuje se růstem cenové hladiny



Skrytá inflace- z důvodu regulace cen se neprojevuje růstem cenové hladiny a je potřeba ji řadit na: o Zatlačenou = relativně časté úpravy cen v netržních ekonomikách o Potlačenou = úpravy cen v netržních ekonomikách v dlouhých intervalech



Hyperinflace- Cenová hladiny roste rychleji než nadměrná emise peněz



Měnová iluze- přesvědčení o růstu životní úrovně při růstu nominálních mezd



Inflační mezera- kladný kvantitativní rozdíl mezi nabídkou peněz a poptávkou po penězích



Inflační spirála- růst cen-růst mezd- další růst cen- další růst mezd



Cílovaná inflace- předem stanovená míra inflace regulovaná bez zprostředkujícího kritéria



Inflační jádro- míra inflačního růstu cen5“ Některé z těchto pojmů je třeba si přiblížit. Například keynesiánská teorie. Teorie

tohoto směru je založena na volných výrobních faktorech a nižší výši skutečného reálného

4 5

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 275. ISBN 978-80-7261-230-7. REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 276. ISBN 978-80-7261-230-7.

11

výstupu, než je tomu u úrovně potencionálního reálného výstupu. Tyto obě podmínky musejí být splněny, jinak jde o pouhou inflaci. Pro monetaristickou školu je polo-inflace vysoce sporným pojmem, protože v dlouhém období je zdravý ekonomický vývoj podmíněn zvládnutím inflace a skutečný výstup je v rovnováze s potencionálním výstupem. Růstem cenové hladiny se projevuje běžně inflace v otevřené ekonomice. Jinak je tomu v centrálně plánovaných ekonomikách, kde je cenotvorný mechanismus deformován státní regulací a mechanismem plánování. Nadměrná emise peněz se neprojevuje růstem cenové hladiny a tím jde o tzv. skrytou inflaci. Pokud stát růst cenové hladiny koriguje pouze krátkodobě (provádí-li více menších úprav) hovoříme o zatlačené inflaci. Naopak při dlouhodobějším hlídání cen (méně časté korigování cen) hovoříme potlačené inflaci. V některých rozvojových ekonomikách, či v ekonomikách ve válečné či těsně poválečné situaci se vývoj inflace může vymknout kontrole. Míra inflace je extrémně vysoká, hovoříme zde o stovkách až tisících procentech za rok. Ceny v této ekonomice rostou v průměru vyšším tempem, než je tempo růstu peněz v oběhu. V tomto případě padají bariéry rychlosti oběhu peněz, neboť se platby provádějí ve stále kratších intervalech a kupní síla peněz velmi rychle klesá k nule, tudíž hovoříme o hyperinflaci. Hyperinflaci lze zvládnout 2 technikami, ale obě dvě jsou pro stát i ekonomiku velmi náročné: 6 1. Peněžní reformou - ta je provázena velmi tvrdou měnovou restrikcí, která pokračuje i v dalších obdobích. Nově vydané peníze jsou vyměňovány za staré v podstatně vyšším poměru, než který odpovídá staré nominální hodnotě. Při této technice mohou být některé vklady v bankách zmrazeny nebo dokonce anulovány. 2. Administrativní zmrazení mezd (nebo i cen) - tento proces probíhá poze po určitou dobu, během které je postupně uplatňována velmi tvrdá měnová restrikce. Během tohoto procesu se též omezují rozpočtové deficity a denominace měny, které se dá zjednodušeně vysvětlit, jako „škrtnutí nul“. Je provedena výměna peněz v poměru nominálních hodnot, který blízce odpovídá poměru mezi novými a starými. Tento proces probíhá delší dobu a je v něm umožněn oběh starých a nových peněz.

6

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, 558 s. ISBN 9788072612307

12

Inflační mezeru můžeme považovat za jednu z hlavních důvodů inflace samotné. Můžeme si ji definovat jako „kladný kvantitativní rozdíl mezi nabídkou peněz a poptávkou po nich.7“ Přesné určení tohoto rozdílu je technicky náročné a proto se používají pouze odhady. Dalším jevem úzce spojeným s inflací je inflační spirála. Při tomto jevu vede růst cen i k požadavkům o navýšení mezd. Pokud k tomu následně dojde, tak tento proces může podnítit opakovaný růst cen a situace se bude nadále opakovat. Tato spirála může fungovat také obráceně, kdy celý proces začne navýšením mezd. Výsledkem z obou stran přípustného jevu může být inflace. Řešení bychom měli hledat v „brzdění“ uspokojování mzdových požadavků, včetně pozastavení indexace mezd a jiných důchodů. Cílování inflace (viz kapitola Centrální banka).

2.2 Negativní projevy a důsledky inflace S inflací je spojeno mnoho negativních důsledků a projevů. Nejdříve bychom si měli uvědomit, že ne zdaleka všechny subjekty jednají protiinflačně a některým subjektům může inflační proces přinášet i užitek. Zprvu je nutno definovat očekávanou a neočekávanou inflaci: 

Očekávaná inflace - „subjekty očekávají růst cenové hladiny a snaží se mu předem přizpůsobit. Čím přesnější očekávání jsou, tím přesnější je přizpůsobení8.“



Neočekávaná inflace - „Zvýšení cenové hladiny, které nebylo subjekty očekáváno a proto se mu nemohly předem přizpůsobit.9“

Oba případy jsou spojeny s negativním důsledkem zvaným efekt redistribuce. Je to jeden hlavních důvodů škodlivosti inflace. Redistribuce je mimo inflace spojena též s deflací. Negativní důsledky u deflace jsou dokonce výraznější, než je tomu u inflace. Proto budou u uvedených subjektů zdůrazněny obě dvě. 1. Daňoví poplatníci – Příjemci10 

Inflace: Daňoví poplatníci vstupují do daňového pásma s vyšší sazbou, což má za následek, že část jejich důchodu se přesune k příjemci daně. Tento jev nazýváme plíživé zdanění.

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 278. ISBN 978-80-7261-230-7 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 279. ISBN 978-80-7261-230-7 9 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 279. ISBN 978-80-7261-230-7 10 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, 558 s. ISBN 9788072612307 7 8

13



Deflace: Deflace v tomto případě funguje přesně opačně, neboť poplatník vstupuje do nižšího daňového pásma (s nižší sazbou)

2. Dlužník – Věřitel 

Inflace: Pokud není dluh ošetřen podle víše inflace (výší úrokových sazeb), nastává situace, kdy se vzhledem ke splátkám dluhu se ve znehodnocujících se penězích přesune ve prospěch dlužníků vůči věřitelům.



Deflace: Není-li dluh ošetřen podle míry deflace (snižováním úrokové sazby) tak nastane situace, kdy se část důchodu přesune od dlužníka k věřiteli.

3. Zaměstnavatel- Zaměstnanec 

Inflace: Pokud není mzda souběžně zvyšována s vývojem inflace, tak nastává situace, kdy se část důchodu přesune od zaměstnance k zaměstnavateli.



Deflace: Není-li nominální mzda snižována podle průběhu deflace, tak se určitá část důchodu přesune od zaměstnavatele k zaměstnanci. V extrémních případech může docházek k nutnému propouštění zaměstnanců (ze strany podniku).

4. Subjekty vystavené konkurenci (obchodník, výrobce) – Monopoly a oligopoly 

Inflace, Deflace: Konkurenci vystavení obchodníci a výrobci mají (relativně) nižší zisky, něž monopoly a oligopoly. Ty mohou cenu zvyšovat při inflaci a naopak nemusejí cenu snižovat při deflaci. Tento efekt zapříčiňuje, že se část důchodů přesune k monopolům a oligopolům.

5. Správné předvídání – chybné předvídání trendu cen 

Inflace, deflace: V tomto případě probíhá přesun určité části důchodů od subjektů, které předpovídali špatný trend inflace nebo jeho výši k subjektům, které trend předpověděli přesněji.

Inflace je podle pana Revendy (pokud neuvažujeme rozlišení podle očekávání) škodlivá z následujících důvodů: a) „Subjekty preferují spotřebu před držbou peněz. Množství držených peněz se může dostat pod společensky optimální úroveň.

14

b) Při progresivním zdanění mzdových nákladů mají zaměstnavatelé větší sklony k propouštění zaměstnanců. c) Signální funkce cen je omezená, čímž může docházet k deformacím finančního rozhodování a efektivní alokace zdrojů. d) Zvyšuje se nejistota kalkulací budoucí výnosnosti investic, a tím i náklady na zajišťování se do budoucna. Banky jsou mnohem opatrnější při poskytování úvěrů, rostou úrokové prémie za riziko a zkracují se lhůty splatnosti úvěrů. e) Dochází k narušení funkce peněz jako prostředku směny a deformacím tržních procesů. 11“

Samotný inflační proces může být též spojen s pozitivními důsledky, které dohromady někdy do značné míry převyšují negativa. Tato idea se týká především mírné inflace, která může být do určité míry prospěšná, obzvláště pokud pomáhá v ekonomice k vyššímu tempu ekonomického (reálného) růstu. V dlouhodobém horizontu argumentujeme především dvěma důvody: 

Inflaci do 2% lze považovat za stabilitu, neboť cenové indexy nejsou dokonalé, díky svému nadhodnocování cenových indexů a nezohledňování vzrůstu kvality produktů.



Při poklesu inflace je redistribuční efekt bezvýznamný, tudíž se subjekty mohou přizpůsobit.

Ne každý odborník s touto tezí souhlasí a neuznává ani mírnou inflaci, potom by jedinou vhodnou alternativou byla vhodná pouze nulová inflace. Hlavními důvody je absence negativních projevů a redistribučního efektu. Nastává zde ovšem jiný problém: 

Jak bylo již zmíněno v předchozím textu tak růst cen může probíhat i neinflačně, za pomoci rostoucí kvality zboží a služeb. Pokud by centrální banka prováděla restriktivní měnovou politiku i při tomto neinflačním růstu cen tak by to mělo neblahý dopad na zaměstnanost a reálný ekonomický růst.

11

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 281. ISBN 978-80-7261-230-7

15

2. 3 Měření inflace Jak bylo již uvedeno v předchozích kapitolách tak inflace se dá zjednodušeně definovat jako „všeobecný růst cenové hladiny.12“ Pro zjištění této hladiny používáme 3 metodiky:

Index spotřebitelských cen (CPI) 13 Nejpoužívanější z indexů. Metodika probíhá tak, že odborníci (statistici) úřadu každý měsíc zjišťují ceny určitého úhrnu (koše) statků a služeb. Ty jsou zařazeny do tohoto vzhledem k výdajům průměrné domácnosti v určitém období (roce). Toto období se nazývá rokem základním. U nás je to rok 2005. V dnešní době obsahuje přes 700 statků, členěných do 12 skupin. Postup pro tuto metodu je následující: „Statistikové nejdříve vydělí cenu statku ve sledovaném období cenou tohoto statku v základním období a tento podíl pak vynásobí váhou tohoto statku ve spotřebním koši a provedou jejich součet. Tak dostanou průměrnou všeobecnou hladinu ve sledovaném období. 14

“

Neboli:

Kde:

CPI=

P1i……cena i-tého statku P0i……cena statku v základním období Wi……váha statku nebi služby ve spotřebním koši

Spotřební koš v metodě CPI je členěn do 12 skupin15: a) potraviny a nealkoholické nápoje, b) alkoholické nápoje a tabák, c) odívání a obuv, d) bydlení, voda, energie, paliva, e) bytové vybavení, zařízení domácností, opravy, f) zdraví, PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. Vyd. 3. Slaný: Melandrium, 2007, s. 135. ISBN 978-80-86175-58-4. PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. 3. vyd. Slaný: Melandrium, 2007, 278 s. ISBN 978-80-86175-58-4. 14 PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. Vyd. 3. Slaný: Melandrium, 2007, s. 136. ISBN 978-80-86175-58-4. 15 PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. 3. vyd. Slaný: Melandrium, 2007, 278 s. ISBN 978-80-86175-58-4 12 13

16

g) doprava, h) pošta a telekomunikace, i) rekreace a kultura, j) vzdělání, k) stravování a ubytování, l) ostatní zboží a služby. Index cen výrobců (PPI) Již z názvu by se mohlo zdát, že jde pouze o jeden index. Ve skutečnosti je sledováno větší množství indexů. Například český statistický úřad sleduje: a) index cen stavebních prací, b) index cen průmyslových výrobců, c) index cen průmyslových výrobců a jiné. Index cen výrobců (PPI) je v podstatě založen na stejném principu, jako CPI. Je zde totiž určitý spotřební koš (fixní), který má ale jiné složení než tomu bylo u CPI. PPI Se liší ještě v jednom zásadním bodě to ve své výpovědní schopnosti o konkurenceschopnosti výrobců. Deflátor hrubého domácího produktu Na rozdíl od předchozích metod zde neexistuje žádný fixní koš výrobků a služeb neboť jsou všechny zachyceny v HDP. V této metodě je třeba rozlišit dva pojmy: a) Nominální HDP - je ohodnocen běžnými cenami daného roku. b) Reálný HDP - je ohodnocen stálými cenami základního roku.

Deflátor HDP =

á

í

á

2.4 Příčiny inflace V předchozích částech práce byly již probrány různé typy a členění inflace. V této části budeme rozeznávat tři druhy z hlediska příčiny inflace:

17

Poptávková inflace Tento tip inflace je zapříčiněn pozitivním poptávkovým šokem, který je způsoben veškerými jevy, které vedou k posunu křivky agregátní poptávky doprava. Tento posun způsobují především: a) růst vládních výdajů, b) růst investičních výdajů, c) zvýšení čistého exportu, d) nárůst spotřebních výdajů domácností. Další výstižnou definici bychom mohli nalézt u Pana Samuelsna kde je tvrzeno, že poptávková inflace nastává „když růst agregátní poptávky převyšuje růst potencionálního produktu a nerovnováha agregátní nabídky a poptávky tlačí na zvýšení cen. 16“ Graf 1: Poptávková inflace

Zdroj: http://www.miras.cz/, 28.4.2015 Na vertikální ose grafu je znázorněna agregátní cenová hladina a na horizontální ose agregátní výstup statků a služeb. Původní rovnováha byla v bodě E0, při rovnovážném P0 a Y0. Jak bylo uvedeno, došlo k pozitivnímu poptávkovému šoku a křivka poptávky se posune doprava, čímž získáme novou rovnováhu v bodě E1. Znakem A je v tomto případě značena dlouhodobá agregátní nabídka. Nabídková inflace17 Tento typ inflace je často nazýván nákladovou inflací, neboť z posledních padesáti let zkušeností makroekonomů je obecně známo, že inflace může vzrůstat (ne jak by nás mohlo v první řadě napadnout) pomocí vzrůstu poptávky ale díky nárůstu nákladů. Tento proces je SAMUELSON, Paul Anthony a William D NORDHAUS. Ekonomie: 19. vydání. Vyd. 1. Praha: NS Svoboda, 2013, s. 617. ISBN 978-80205-0629-0. 17 MACH, Miloš. Makroekonomie II: pro magisterské (inženýrské) studium. Vyd. 3. Slaný: Melandrium, 2001 dotisk., 367 s. ISBN 80-8617518-9. 16

18

mimo jiné známý pod pojmem inflace tlačená náklady nebo též nabídková inflace. Tento jev vede též často k jinému jevu a tím je stagflace (neboli stagnace s inflací). 18 Graf 2: Nabídková inflace

Zdroj: SAMUELSON, Paul Anthony a William D NORDHAUS. Ekonomie: 19. vydání. Vyd. 1. Praha: NS Svoboda, 2013, xxiv, 715 s., [4] s. obr. příl. ISBN 978-80-205-0629-0. Jak bylo již uvedeno, tak na grafu č. 2 je znázorněn z důvodu růstu nákladů, pokles agregátní nabídky (AS). Křivka se krátkodobě posune nahoru (z původního bodu E0 do E1) a firmy budou ochotny nabízet stejné množství výrobků a služeb pouze za podmínky zvýšení ceny. Pod růstem nákladů si lze představit např.: a) globální růst cen surovin, b) růst nominálních mezd. Setrvačná inflace Proč v tomto případě mluvíme o setrvačné inflaci? Důvod je v celku prostý, neboť mzdy a často i ceny bývají stanoveny podle predikce budoucího stavu hospodářství daného státu. Odbory a zaměstnanci během kolektivního vyjednávání o mzdách očekávají určitou míru inflace. Stejný způsobem jednají i banky při stanovování výše úroku z úvěru nebo firmy při stanovování cen svých služeb a výrobků zohledňují očekávanou míru inflace potřebných zdrojů pro provoz podniku. Proces setrvačné inflace si vysvětlíme v následujícím grafu.

SAMUELSON, Paul Anthony a William D NORDHAUS. Ekonomie: 19. vydání. Vyd. 1. Praha: NS Svoboda, 2013, xxiv, 715 s., [4] s. obr. příl. ISBN 978-80-205-0629-0. 18

19

Graf 3: Setrvačná inflace

Zdroj: PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. Vyd. 3. Slaný: Melandrium, 2007, s. 143. ISBN 978-80-86175-58-4 V tomto grafu vycházíme z rovnovážného bodu E1, který je na rovnovážné cenové hladině a rovnovážném Y1. Zaměstnanci se chtějí připravit na očekávanou míru inflace, a proto požadují minimálně stejný nárůst mezd jako je očekávaný nárůst cenové hladiny. V tomto případě by se tedy reálná mzda nezměnila. Za předpokladu že odbory donutí firmy splnit tento požadavek, tak se firmám zvýší náklady. Tento krok vede k negativnímu nabídkovému šoku, který posune krátkodobou agregátní nabídku (SAS) do leva. Pokud bychom předpokládali stejnou agregátní poptávku, tak úroveň produktu se dostává pod svou potencionální úroveň, čímž vzrůstá nezaměstnanost. Na tuto situaci může reagovat ČNB zvýšením peněžní zásoby nebo vláda zvýšením vládních výdajů. Tyto monetární a fiskální zásahy posunují křivku agregátní poptávky do doprava. Vzniká zde nový rovnovážný bod E2, který je na stejné úrovni potencionálního produktu ale na vyšší cenové hladině P2. Jak však vidíme na grafu, tak proces není konečný, zaměstnanci opět očekávají určitou míru inflace a opět požadují nárůst mezd a tím zvedají firmám náklady. Tímto způsobem se celý proces opakuje. Tento popsaný způsob zvyšování cenové hladiny se nazývá „Mzdově inflační spirála19“

2.5 Inflace a nezaměstnanost – Phillipsova křivka Mezi hlavní nástroje pro porozumění inflace patří bezpochyby Phillipsova křivka. Je to nezbytný nástroj k transparentnosti vztahu nezaměstnanosti a inflace. Základní ideou 19

PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. Vyd. 3. Slaný: Melandrium, 2007, s. 143. ISBN 978-80-86175-58-4.

20

tohoto makroekonomického nástroje je, že pokud se ekonomika nachází ve stavu nízké nezaměstnanosti a vysoké produktivity, tak mzdy a ceny porostou rychleji, než tomu bývá za běžných podmínek.

2.5.1 Původní Phillipsova křivka Model původní Phillipsovi křivky vychází z roku 1957, kdy novozélandský ekonom A.W.Phillips vydal článek „Vztah mezi nezaměstnaností a mírou změny nominálních mzdových sazeb ve spojeném království v letech 1861-1957.20“ V tomto článku přišel k závěru, že mezi těmito dvěma veličinami existuje vztah, který popisuje následující graf. Graf 4: Původní Phillipsova křivka

Zdroj: PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. Vyd. 3. Slaný: Melandrium, 2007, s. 150. ISBN 978-80-86175-58-4 Na horizontální ose je zanesena míra nezaměstnanosti a na vertikální je mzdová inflace. Tato křivka zachycuje negativní vztah mezi těmito dvěma veličinami, tzn. čím vyšší je míra nezaměstnanosti, tím nižší je mzdová inflace. Pro vysvětlení tohoto jevu je žádoucí uvést příklad: Předpokládejme nízkou míru nezaměstnanosti: Firmy potřebují k najmutí dodatečných pracovníků nabídnout vyšší mzdu. Stávající zaměstnanci tedy májí možnost zažádat též o vyšší mzdu. Je li situace opačná, tedy je míra nezaměstnanosti vysoká, tak budou zaměstnanci ochotni vzít pracovní místo i za nižší mzdu.

20

PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. Vyd. 3. Slaný: Melandrium, 2007, s. 150. ISBN 978-80-86175-58-4

21

Z grafu je též očividné, že nulová míra inflace je též spojena s určitou mírou nezaměstnanosti. Tato míra nezaměstnanosti je obecně nazývána přirozenou mírou nezaměstnanosti (pohybuje s okolo 3,5%21).

2.5.2 Cenová Phillipsova křivka V předchozí kapitole jsme si názorně vysvětlili model původní Phillipsovi křivky, která byla později nahrazena panem Samuelsnem a Solowem Philipsovu křivkou za zachycující cenovou inflaci. V této práci vycházeli z předpokladu, že firmy zvyšují ceny svých služeb a výrobků (tím stoupá i inflace) podle růstu mzdových nákladů. Je zde i situace, ve které se toto zvýšení nákladů nepromítne a nastává, když zaměstnanci vyrobí více a tím roste produktivita práce. Můžeme tedy napsat22: Cenová inflace(%) = Mzdová inflace (%) – Růst produktivity práce(%) Cenová Phillipsova křivka je zachycena na následujícím grafu, na kterém je zachycen 2% růst produktivity práce. Graf 5: Cenová Phillipsova křivka

Zdroj: PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. Vyd. 3. Slaný: Melandrium, 2007, s. 151. ISBN 978-80-86175-58-4.

21 22

PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. Vyd. 3. Slaný: Melandrium, 2007, s. 151. ISBN 978-80-86175-58-4. PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. Vyd. 3. Slaný: Melandrium, 2007, s. 151. ISBN 978-80-86175-58-4.

22

Tento graf má dvě vertikální osy. Na levé vertikální ose je zachycena cenová inflace a na pravé je zanesena mzdová inflace. Horizontální osa znázorňuje míru nezaměstnanosti. Můžeme si povšimnout, že počátek obou vertikálních os se liší. Mzdová inflace začíná ve 2 % - ním bodě, přičemž osa cenové inflace vychází z 0 % - ního bodu. Tento rozdíl bychom mohli vysvětlit předpokladem, že produktivita práce vzrostla o 2 %. Pan Pavelka definuje takto konstruovanou křivku takto: „Philipsova křivka vyjadřuje negativní vztah mezi cenovou inflací a mírou nezaměstnanosti. 23“

2.5.3 Dlouhodobá Phillipsova křivka – rozšířená o očekávání V této kapitole rozlišíme dlouhé a krátké období ve spojení s Phillipsovou křivkou. Hlavní rozdíl spočívá v tom, zda jsou změny cen očekávané nebo nikoli. S největší kritikou se pan Phillips setkal v 60. letech, kdy Milton Friedman přišel na to, že substituční vztah mezi mírou nezaměstnanosti a inflací platí pouze v krátkém období. Tento jev probíhá především působením peněžní iluze. Graf 6: Phillipsova křivka rozšířená o očekávání

Zdroj: PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. Vyd. 3. Slaný: Melandrium, 2007, s. 152. ISBN 978-80-86175-58-4 Na předchozím grafu je znázorněna Phillipsova křivka označená SPC1. Takto popsaná křivka je krátkodobá a protíná nulovou inflaci při nezaměstnanosti 4.5% (v tomto případě budeme uvažovat, jako přirozenou nezaměstnanost. Abychom vysvětlili posuny v předchozím grafu, uvedeme si následující příklad situace: Ač se reálně pohybujeme na přirozené míře nezaměstnanosti, tak se vládě zdá tato

23

PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. Vyd. 3. Slaný: Melandrium, 2007, s. 152. ISBN 978-80-86175-58-4

23

nezaměstnanost vysoká. Zvyšuje tedy státní výdaje, čímž ji snižuje na 3%. Firmy nabírají více pracovníků vlivem zvýšení poptávky po jejich službách a výrobcích. Tudíž firmy musí nabídnout vyšší mzdy, aby přijali dodatečný počet pracovníků. Lidé pracují více s domněnkou o vyšším příjmu, což není nic jiného, než peněžní iluze, neboť vzrostou ceny a tudíž i inflace. Reálná mzda tedy neroste. Na konci tohoto období se vládě podařilo snížit nezaměstnanost, ale pouze za cenu 1,5% inflace. V dalším období lidé zjistí, že ač jim vzrostla nominální mzda, tak vzrostla i inflace. Reálná mzda tedy zůstala neměnná (za více peněz si nekoupí více zboží a služeb). Peněžní iluze rychle skončí a lidé silně omezí svoji nabídku práce a nezaměstnanost se rychle vrací na svoji přirozenou míru. V této chvíli se jedná o vcelku nezvratný proces inflace, neboť lidé se poučili a Phillipsova křivka se posune pouze doprava do SPC2. Toto vládou zapříčiněné očekávání inflace tudíž vedlo k setrvačné inflaci, neboť při každém dalším pokusu vlády o snížení nezaměstnanosti se situace bude opakovat.

24

3 Makroekonomické souvislosti a měření inflace V této kapitole je přiblížena komplexní problematika České národní banky, jakožto hlavního aktéra na měnovém poli. Dále je zde uvedena i problematika měření inflace.

3.1 Česká národní banka Tato kapitola čtenáři přibližuje vznik a vývoj centrálních bank obecně a ČNB. Dále je přiblížena činnost centrální banky, měnová politika, regulace a dohled. Obecně vznik centrální banky je velmi významným okamžikem ve vývoji bank. S jejich existencí přišla i nová vývojová větev bankovního systému, protože samotná existence banky nemusí zdaleka znamenat existenci dvoustupňového bankovního systému. Důvody vzniku prvních centrálních bank nejsou přesně ekonomicky odůvodněny. V současné době jsou centrální banky nenahraditelné instituce provádějící nesčetné úkony v měnové oblasti a při regulaci bankovního systému. Centrální banky jsou na první pohled rozpoznatelné od ostatních bank především díky svým typickým definičním znakům: 

„mají emisní monopol na hotovostní peníze- mince, bankovky,



provádějí měnovou politiku,



regulace bankovního systému.24“

Až na některé výjimky lze za hlavní znak považovat monopol emise hotovostních peněz. Touto vlastností se první centrální banky značně odlišily od ostatních bank. Určitě by mělo být zdůrazněno, že se tento monopol nevztahuje na bezhotovostní peníze. Třetí znak často chybí v netržních ekonomikách, kde je modifikován. Pokud srovnáme centrální a obchodní banky z hlediska stáří, tak dojdeme k závěru, že centrální banky jsou o mnoho mladší instituce. První dvě vznikly v 17. století. Převážná většina těchto institucí datuje svoji existenci až od 20. Století. Mimo to existují samozřejmě i země bez centrálních bank.25 Hlavním důvodem vzniku prvních bank byly války s často zdrcujícími účinky na ekonomiku a sklony vladařů k hýřivosti se zdroji a nedostatek drahých kovů pro výrobu peněz.

24 25

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 26. ISBN 978-80-7261-230-7 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, 558 s. ISBN 9788072612307

25

Za nejstarší důvody tedy můžeme označit: 

finanční zájmy vlády (vladaře) na doplnění chybějících zdrojů ve vlastní pokladně,



zájmy vlády (vladaře) soustředění všech pohybů finančních prostředků v rámci státní pokladny do vlastní instituce.

Další důvody pro vznik se později lišily individuálně stát od státu, kdy mohlo jít od centralizace emise peněz až po potřebu mezibankovního zúčtování. Postavení centrálních bank se během desetiletí postupně měnilo a časem se z něj vyšlo k základním zásadám centrálních bank, které byly formulovány v 1. polovině 20. století. Základní zásady centrálních bank: 

„nekonkurovat jiným bankám v obchodní činnosti a investičních aktivitách,



neúročit vklady přijímané od obchodních a dalších bank,



být nezávislou institucí ale také provádět operace pro vládu,



být bankou pro ostatní domácí banky a podporovat rozvoj jejich činnosti (v podobě vhodně stanoveného regulačního rámce),



působit jako zúčtovací centrum pro domácí banky,



sbírat potřebné informace o domácích bankách a monitorovat a monitorovat vývoj bankovního systému jako celku,



mít oprávnění rozhodovat o úvěrové pomoci bankám,



sledovat cíl zdravé měny,



podporovat zdraví, bezpečnost, spolehlivost a efektivnost bankovního systému v zemi,



podporovat efektivnost, inovace a důvěryhodnost finančních trhů.26“

Mezi hlavní způsoby zakládání centrálních bank lze vyjmenovat tři hlavní způsoby: Založení, jako nové instituce U tohoto způsobu založení odpadá přesvědčování obchodní banky pro přeměnu na centrální banku. Tento způsob byl poprvé požit v Anglii v 17. Století, kdy Anglie válčila s Francií a anglická pokladna již neměla žádné další prostředky. Anglická koruna souhlasila a dala tak vzniku dnešní Bank of England (z důvodu získání nových prostředků).

26


26

Přeměna soukromé banky Tento způsob vždy neproběhl na způsobu dobrovolnosti. První Švédská národní banka vznikla ze soukromé Sveriges Riksbank, potom, co jí švédská vláda pomohla proti úpadku. Sloužila jako banka vlády a regulátor množství emitovaných bankovek. Přidělením práva na emisi bankovek: Vedle charakteristik, které bychom mohly nalézt u většiny bank společné, lze nalézt i skupinu rozdílů. Tyto rozdíly se vyskytují s místní působností a liší se stát od státu. Neexistence centrální banky - typickým příkladem je Lucembursko, kde vybrané funkce centrální banky zabezpečovaly Národní měnový institut a Belgická centrální banka, která emitovala měnu pro obě země. Obdobný systém můžeme nalézt i u jiných drobnějších evropských států, jako: Andorra, Lichtenštejnsko, San Marino, Vatikán. Centrální banky v měnové unii - trefnou ukázkou pro tento případ je Evropská měnová unie. Měnovou politiky provádí nově vybudovaná banka nebo jmenovaná banka některého ze členských států. I přes to některé pravomoci centrálním bankám zůstávají. Měnová rada - tato instituce může v některých zemích plnit funkci centrální banky. V tomto případě je emise domácí měny plně závislá na emisi zahraniční měny, na kterou je v pevném kursu napojena. Je možnost i společného působení s centrální bankou. Proces dolarizace - zákonným platidlem v daném státě je zahraniční měna. Ukázkou toho že vždy nemusí jít pouze o dolary, je švýcarský frank v Lichtenštejnsku. Dolarizací v dnešní době prošlo přes třicet zemí. Větší počet centrálních bank - toto uspořádání je především institucionální, nikoli funkční. Tímto způsobem je V USA uspořádáno dvanáct federálních bank, přičemž vůdčí slovo má třináctá- Guvernérský výbor. Další členění rozdílů bank podle Pana Revendy: 

Stupeň samostatností v centrální politice: o Nízký- Japonsko o Střední- USA o Vysoký- Nový zéland



Hlavní konečné cíle měnové politiky: o Cenová stabilita- země EU o Cenová stabilita a stabilita měnového kursu-8 zemí EU o Cenová stabilita a ekonomický růst- USA 27



Podíl na bankovním trhu: o Dominantní- Itálie o Střední- USA o Nízký-Německo



Forma vlastnictví centrální banky: o Stát 100 % - Francie o a.s. stát 50 % a více- Rakousko o a.s. stát pod 50 % - USA o společný kapitál více zemí - ECB

3.1.1 Funkce centrální banky V předchozí kapitole byly čtenáři přiblíženy rozdíly mezi centrálními bankami. I přes tyto rozdíly mají centrální banky téměř stejné funkce. Tyto funkce, které jsou základním důvodem existence centrálních bank v současnosti. V této souvislosti je třeba zdůraznit i hlavní cíle činnosti centrálních bank, jimiž jsou: podpora stabilního měnového vývoje, efektivnost, spolehlivost a důvěryhodnost bankovního systému. Mezi hlavní funkce centrální banky tedy patří: 

emisní funkce,



měnová politika,



regulace a dohled bankovního systému,



banka bank,



banka státu,



správa devizových rezerv,



reprezentant státu v měnové oblasti.

Emisní činnost Obecně může říct, že jde o nejzákladnější operace s hotovostními penězi. Emise bankovek a mincí dokonce patří mezi definiční znaky a výsadní práva centrálních bank. Je nezbytné zdůraznit, že tento emisní monopol se vztahuje pouze na hotovostní peníze. Centrální banky emitují též bezhotovostní peníze, ale hlavním emitentem bezhotovostních peněz jsou obchodní banky. Dlouhodobě můžeme s jistotou říci, že množství peněz v oběhu s časem roste. Naproti tomu podíl hotovostních peněz na celkovém obratu peněz v ekonomice snižuje, ve prospěch 28

bezhotovostních transakcí. K emisi hotovostních peněz dochází především skrze výběr hotovosti obchodních bank z účtu centrální banky. Tento proces naopak snižuje množství bezhotovostních peněz ve prospěch hotovostních. Měnová politika Pod pojmem měnová politika si můžeme představit regulaci množství peněz za účelem předem stanovených cílů, mezi které patří v první řadě cenová stabilita. Tuto činnost lze v zásadě chápat dvojím způsobem: 

centrální banka sama nerozhoduje o charakteru a cílech politiky, pouze jí provádí,



centrální banka rozhoduje sama v rámci daném zákonem.

V dnešní době může banky ve vyspělých ekonomikách považovat v tomto ohledu spíše za samostatné. Devizová činnost Zprvu je nutno upřesnit, co to vlastně devizy jsou. Jsou vysoce likvidními aktivy, která jsou v zahraničních volně směnitelných měnách. Většinou jsou drženy centrálními bankami v podobě zahraničních cenných papírů, vkladů na účtech u prvotřídních zahraničních bank. Součástí devizových rezerv je i rezerva měnového zlata. Operace centrální banky má 4 základní důvody: 

Ovlivňování kurzu domácí měny (pomocí nákupů a prodejů domácí měny za cizí),



držba stálé hodnoty devizových rezerv,



udržení výnosnosti devizových rezerv,



zabezpečení devizové likvidity země.

Regulace a dohled bank Regulace a dohled na bankovní systém spočívá především v koncipování a prosazování pravidel činnosti bankovních institucí. Samotný dohled spočívá v neustále kontrole dodržování těchto pravidel. Česká národní banka je jedinou institucí v české republice, která dohlíží nejen na bankovní systém ale i celý finanční trh.

29

Banka státu Centrální banka vede účty a provádí operace pro vládu, orgány místní moci a správy. Protože ne ve všech státech jsou centrální banky plně samostatné, tak sem patří i realizace záměrů vlády v měnové oblasti. Dále můžeme uvést: 

Spravování státního dluhu- činnosti spojené s poskytováním a splácením úvěrů,



pokladní plnění státního rozpočtu- vedení účtu, inkasa a dalších operací,



úvěrování státního rozpočtu- podmíněno úpisem státních cenných papírů a jejich prodejem na peněžním a kapitálovém trhu. Je velmi důležité podotknout, že přímé úvěrování státu centrální bankou je striktně ze zákona zakázáno.

Banka bank Centrální banka působí vůči ostatním bankám jako bankéř, tudíž: 

Poskytuje bankám úvěry



Provádí s bankami operace s cennými papíry



Přijímají od bank vklady



Vedou bankám účty



Zajišťuje mezibankovní vyrovnání

Ukládání volných peněžních prostředků obchodních bank u centrální banky probíhá ve formě povinných a dobrovolných rezerv. Povinné vklady mají za účel omezovat peněžní prostředky, se kterými mohou banky disponovat. Dobrovolné vklady slouží především k mezibankovnímu styku a vyrovnání. Úvěry od centrální banky představují emisi bezhotovostních peněz. Obchodní banky tyto úvěry poptávají z důvodů získání relativně levných zdrojů nebo na krytí svých problémů s likviditou. Zúčtovací operace provádějí též velké obchodní, či clearingové banky. Reprezentant státu v měnové oblasti Centrální banka je povinna permanentně vysvětlovat své přístupy a přesvědčovat veřejnost o správnosti svého chování a rozhodování. Je též povinna provádět transparentní politiku a tím si držet svoji důvěryhodnost.

30

Způsoby pomocí kterých informuje, se mohou lišit. Je nutno zdůraznit že vláda a nejvyšší vedení centrální banky má možnost navzájem se účastnit svých zasedání s pouhým poradním hlasem. Druhy poskytnutých informací: 

Aktuální informace o vystupování v médiích a prostřednictvím informačních servisů.



Ex post informace o výroční zpráva, měsíční přehledy bulletiny.



Zákonné informace o přednesení zpráv parlamentu o měnovém vývoji.



Informování vlády o jednání se zástupci vlády, spíše důvěrné informace.



Informování bank o automatické informační systémy.

Centrální banka některé informace také neposkytuje. Patří sem například hodnocení jednotlivých bank nebo kterékoli informace, které by narušily konkurenční boj. Dále nejsou poskytovány informace o devalvačním (revalvačním) zásahu do kursového vývoje domácí měny, protože by mohly vést ke spekulativním obchodům.

3.1.2 Měnová politika Výš uvedená měnová politika je procesem, ve kterém dominuje centrální banka a snaží se pomocí možných nástrojů o dosažení přesně stanovených cílů. Tyto cíle bychom mohli najít v zákoně o centrální bance. Cíle se liší stát od státu především ve svém počtu. I přes rozdíly do počtu cílů nalézáme jeden významný společný bod a tím je podporování cenové stability. Mimo tento hlavní cíl lze ve světě centrálních bank nalézt i další vedlejší cíle: 

rovnováha platební bilance,



podpora stability měnového kursu,



podpora zaměstnanosti,



podpora ekonomického růstu,



podpora stability finančního systému,



podpora stability dlouhodobých úrokových sazeb. 31

Při zvolení více cílů nastává problém s kompatibilitou zvolených cílů (především v krátkém období), čímž banka riskuje, že by některý ze svých cílů neplnila. Centrální banka je nucena určit přesnější preference cílů, protože neplnění v krátkém období může vést ke ztrátě kredibility. Druhým případem může být politika, která sleduje pouze jediný cíl (tím je cenová stabilita). Udržení tohoto cíle v dlouhém období, pomáhá k plnění cílů hospodářské politiky, neboť cenová stabilita často vede v podpoře hospodářského růst a tím i poklesu nezaměstnanosti. Transmisní mechanismy V předchozí kapitole bylo naznačeno, že úkolem měnové politiky je prostřednictvím svých nástrojů dosáhnout předem přesně definovaných cílů. Situace je však o něco komplikovanější než, by se mohlo zdát, neboť mezi nástroji a cíli neexistuje, žádné přímé spojení což, do značné míry komplikuje situaci. Tento vztah bývá zprostředkován skrze další 2 kritéia. Jejich povaha samozřejmě závisí na tom, který transmisní mechanismus zvolíme. 1. Operativní kritérium- svojí povahou má blíže k nástrojům. 2. Zprostředkující kritérium- má blíže k výslednému cíli. Schéma 1: Transmisní mechanismus

nástroje

operativní kritérium

zprostředkující kritérium

konečné cíle

Zdroj: vlastní tvorba, REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, 558 s. ISBN 9788072612307 Roli kritéria nemůže zastávat kterákoli měnová veličina. Zprostředkující kritérium bývá zastoupeno zpravidla takovou veličinou, která je ovladatelná centrální bankou pouze 32

s nízkou přesností a značným časovým zpožděním. Hlavní zásadou pro výběr tohoto kritéria by měla být přinejmenším předvídatelná vazba mezi zprostředkujícím kritériem a cíli a zároveň mezi operativním a zprostředkujícím kritériem. Za typický příklad tohoto kritéria můžeme považovat: dlouhodobou úrokovou sazbu, měnový agregát M2, M3. Oproti zprostředkujícímu kritériu jsou na operativní kritériu kladen o poznání přísnější podmínky: 

stálost vztahů mezi operativním kritériem a ostatními proměnnými,



rychlá dostupnost dat,



přesná měřitelnost,



kontrolovatelnost. Za operativní kritérium je často dosazována měnová báze nebo krátkodobá úroková

míra. Mimo to, že mají centrální banky možnost využít různé strategie měnové politiky, mohou ekonomiku ovlivňovat pomocí několika druhů kanálů transmisních mechanismů. Mezi tyto základní transmisní mechanismy patří: 

kursový transmisní mechanismus,



úvěrový transmisní mechanismus,



měnový transmisní mechanismus,



cílování inflace.

Měnový transmisní mechanismus Měnový transmisní mechanismus je jedním z východisek při provádění měnové politiky. Na místě operativního kritéria vystupuje především měnová báze. Jako určitá obměna může působit i nahrazení měnové báze za některé její složky, jako jsou dobrovolné rezervy.

33

Schéma 2: Měnový transmisní mechanismus

nástroje měnové politiky

měnová báze nebo její složky

měnový agregát

konečné cíle

Zdroj: vlastní tvorba, REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, 558 s. ISBN 9788072612307 Základními podmínkami účinnosti tohoto mechanismu je27:  schopnost CB ovlivnit měnovou bázi nebo její složky,  stabilní vztah vazeb mezi peněžní zásobou a cenovou hladinou (nebo nominálním domácím produktem),  stabilita mezi vývojem peněžní báze a peněžní zásoby. Úvěrový transmisní mechanismus V tomto případě bude v roli operativního kritéria vystupovat krátkodobá úroková míra, pomocí níž je centrální banka schopna ovlivňovat daný úvěrový agregát. Schéma 3: úvěrový transmisní mechanismus


krátkodobá úroková míra

úvěrový agregát

konečné cíle

Zdroj: REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 172. ISBN 978-80-7261-230-7. 27


34

Pokud chceme předpokládat účinnost tohoto mechanismu, musíme se nejprve zamyslet nad podmínkami, které musí bezpodmínečně splňovat28: 

stabilita vztahů mezi operativním a zprostředkujícím kritériem,



možnost centrální banky ovlivnit krátkodobou úrokovou míru,



stabilitu vztahu mezi úvěrovým agregátem a cílem Krátkodobou úrokovou míru můžeme často nalézt reprezentovanou krátkodobou

úrokovou sazbou státních cenných papírů nebo papírů centrální banky. Oproti předchozímu případu není vliv centrální banky tak znatelný, jako tomu bylo u měnové báze. Tento jev je zapříčiněn faktem, že je krátkodobá úroková míra závislá na vztahu mezi nabídkou a poptávkou na daném trhu, tudíž ji centrální banka může ovlivnit jen nepřímo. Dokonce i vazba mezi úvěrovým agregátem a krátkodobou úrokovou mírou není zdaleka tak průhledná jako u měnového transmisního mechanismu. Za neměnných okolností by tedy mělo platit, že: pokles krátkodobé úrokové míry vede ke zvýšení tempa růstu úvěrového agregátu (naopak též platí, že: růst krátkodobé úrokové míry vede ke zpomalení tempa růstu úvěrového agregátu). 29 Na místě zprostředkujícího kritéria se objevuje vybraný úvěrový agregát nebo popřípadě dlouhodobá úroková míra. Pokud bychom se chtěli zamyslet nad stabilitou vazby mezi měnovým agregátem a konečným cílem tak bychom zjistili, že zde jsou 2 zásadní rozdíly proti měnovému mechanismu: 1. Tento transmisní mechanismus má dva cíle a to: cenovou stabilitu a podporu ekonomiky. 2. Silnější vliv měnových agregátů, než je tomu u úvěrových.

Cílování inflace Na konci 90. let 20. století se začala objevovat nová metoda, při které se centrální banka zaměřuje přímo na jeden z konečných cílů a tím je míra inflace. Jako první se tento postup začal používat na Novém Zélandu a od roku 1998 i v České národní bance. Během cílování inflace se nepoužívají zprostředkující kritéria, ale pouze operativní kritérium, za které se dosazuje krátkodobá úroková míra. Konečný cíl se zde objevuje v podobě kvantifikované míry inflace a to ve střednědobém časovém horizontu. Jako očekávaná míra inflace se zde objevuje prognózovaná míra. 28 29

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, 558 s. ISBN 9788072612307 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, 558 s. ISBN 9788072612307

35

Určitě je též důležité podotknout, že pokud je skutečná míra inflace nižší než cílovaná, je to v tomto případě minimálně tak špatné, jako kdyby byla vyšší. Pro cílování inflace jako takové platí několik charakteristických bodů30: 

dodržovaná vysoká míra transparentnosti,



veřejné vyhlášení inflačního cíle,



veškerá měnová politika se odvíjí od očekávaného inflačního cíle. V porovnání s ostatními cíli je tato strategie zaměřena na dosažení kvantifikovatelného

cíle. V tomto případě je to přesně vymezená míra inflace ve střednědobém časovém horizontu. Jak zde již bylo uvedeno, tak zprostředkující kritérium se nepoužívá, neboť jeho funkce zastává soustava měnových indikátorů a úvěrových agregátů. Schéma4: Cílování inflace

nástroj měnové politiky

krátkodobá úroková míra

konečný cíl měnové politiky

Zdroj: REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, 558 s. ISBN 9788072612307 Veřejné vyhlášení inflačního cíle má dopad na inflační chování (očekávání) dalších ekonomických subjektů. Už tohoto důvodu není vůbec žádoucí, aby se hladina skutečné inflace dostala pod hladinu očekávané (vyhlášeného cíle). Z toho můžeme odvodit, že konečným cílem není maximální snížení míry inflace, nýbrž její udržení ve vybraném rozmezí. Tento výsledek nazýváme stabilitou. Měnová politika je nejefektivnější pří řízení se predikcí budoucího vývoje, neboť opatření měnové politiky se projevují se zpožděním 1-2 roků. Tyto predikce jsou vytvářeny z mnoha možných ukazatelů ze zahraniční i domácí ekonomiky, i když tyto ukazatele mohou 30


36

vysílat protichůdné signály. Proto banky používají extrémně sofistikované predikční modely, jejichž výstupem je pravděpodobný vývoj úrokových sazeb, inflace a kursu. Cílovaná inflace je stanovitelná pomocí více způsobů. Při výběru postupu do značné míry záleží na samostatnosti centrální banky od vlády, neboť v některých zemích stanovuje cíl vláda a centrální banka se poté stará pouze o jeho splnění. Odpovědnost dopadající na hlavu centrální banky je tudíž pouze operativní. Další možností je samostatné stanovování cílů centrální bankou. Svůj cíl si pak, může vymezit čtyřmi způsoby31: 1. konkrétní hodnota bez odchylek, 2. maximální hodnota, 3. rozpětí, ve kterém se může inflace pohybovat, 4. stanovení konkrétní hodnoty s odchylkami do obou směrů (např. ČNB 2%± 1%). V tomto systému stanovování inflačního cíle mohou nastat i výjimky z plnění cíle centrální bankou.

Tento případ může nastat při cenových šocích na světových trzích,

nepředpokládané změně měnového kursu, živelné pohromě, skokové úpravě nepřímých daní nebo deregulaci cen. Z předchozího vyplývá, že mohou nastat i situace, kdy se centrální banka nebude snažit dosáhnout inflačního cíle za každou cenu. V tomto případě centrální banka pouze postupně a pomalu mění úrokové sazby. Pokud by se snažila o moc agresivní a rychlou změnu, tak by mohlo dojít k rozkolísání úrokových sazeb a tím by zásadně ohrožovala svoji kredibilitu a transparentnost. Dalším možným scénářem při cílování celkové inflace je naprosté nereagování na ekonomické šoky, které nemají tržní charakter, jako je deregulace cen nebo zvýšení nepřímých daní. Centrální banka se při cílování inflace snaží ovlivnit míru inflace v budoucím období. Délka tohoto období je závislé na časových zpoždění měnové politiky a proto můžeme použít tezi, že vlastně aktuální míra inflace je považována za minulost, na kterou nemá smysl v žádném případě reagovat. Inflace v budoucím období by nešla ovlivnit bez prognóz a predikčních modelů. V zásadě rozlišujeme dva druhy prognóz32:

31 32

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 199. ISBN 978-80-7261-230-7 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 199. ISBN 978-80-7261-230-7

37

a) podmíněná prognóza- podmínkou u této prognózy je nečinnost centrální banky, což znamená za neměnné výše úrokových sazeb. Při nestabilním ekonomickém prostředí je s velkou pravděpodobností nenaplněna. b) nepodmíněná prognóza- U nepodmíněné prognózy je naopak podmínkou existence reakce centrální banky. Též se zde odráží očekávání ostatních ekonomických subjektů. Tato očekávání však nejsou závazná. Měli bychom si ovědomovat, že každá prognóza souvisí s určitou mírou nejistoty, neboť vychází z aktuálních veličin, které jsou právě k dispozici. Do snah o optimalizaci postupů centrální banky se dokonce promítají i do sestavy reakčních funkcí. Proto se v těchto funkcích objevují nejen aktuální hodnoty, ale i žádoucí vývoj veličin. Jedním z nejznámějších funkcí je Taylorovo pravidlo. Tento vztah určuje, „jak by centrální banka měla ovlivnit krátkodobou úrokovou míru při změnách míry inflace a reálného produktu od žádoucích hodnot.33“ IRn=IRr+INF´+a*(INF-INF´)+b*(InQ-InQpot) 34

Kde:

IRn…krátkodobá nominální úroková sazba centrální banky IRr…krátkodobá rovnovážná reálná úroková sazba (cenová stabilita a zaměstnanost) INF´…cílovaná míra inflace INF…aktuální míra inflace Q…aktuální reálný výstup Qpot… potenciální reálný výstup a,b… parametry s hodnotami v intervalu mezi 0 a 1 Centrální banka z hlediska operativního řízení vychází z inflační prognózy, kterou je

potřeba srovnat s inflačním cílem, čímž nereaguje na aktuální inflaci, která jak již bylo zmíněno, je pouhou minulostí, se kterou se nemá cenu zabývat. Po provedení srovnání centrální banka rozhodne o změně operativního kritéria (krátkodobé úrokové sazbě). Pokud bychom zjednodušili situaci, v níž se centrální banka rozhoduje, tak jde říci, že pokud je:

33 34

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 200. ISBN 978-80-7261-230-7 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 200. ISBN 978-80-7261-230-7

38



Predikovaná inflace < inflační cíl...…nastává expanzivní měnová politika = snížení úrokové sazby



Predikovaná inflace >inflační cíl……nastává restriktivní měnová politika = zvýšení úrokové sazby Protože v systému cílování inflace si centrální banka nemůže dovolit náhlé a výrazné

změny úrokové sazby (kvůli nebezpečí ztráty kredibility), je změna rozložena do několika menších změn uskutečněných postupně v čase. Hlavním důvodem je dát šanci ekonomickým subjektům přizpůsobit se novým tržním podmínkám. Cílování inflace a ČNB Česká národní banka (dále ČNB) se rozhodla v roce 1998 provést zásadní změnu ve své politice a to přejitím na cílování inflace. Důvody přechodu35: 

centrální banka má vzhledem k počtu nástrojů možnost sledovat pouze jeden cíl,



nízká inflace zajišťuje vysoké tempo růstu HDP v dlouhém období,



vysoká míra transparentnosti a stability úrokových sazeb,



ztráta nominální kotvy (v podobě fixního kursu),



značné problémy spojené s měnovým transmisním mechanismem.

Dalšími důvody mohou též být spekulativní útoky na měnu po zavedení směnitelnosti české koruny. Další změna po přechodu na cílování inflace přišla v roce 2002, kdy ČNB přešla od cílování čisté inflace k cílování celkové inflace. Jako příčina je často uváděn fakt, že bylo potřeba zkoumat širší a reprezentativnější vzorek cenového indexu než tomu bylo dříve. Pravda však bude o něco prostější, neboť veřejnost nerozuměla a nedovedla pořádně zpracovat a pochopit data s čistou inflací tak bylo pro lepší transparentnost a možnost ČNB hýbat s inflačním očekáváním použit pojem celková inflace. Další změnou bylo vyhlašování inflačního cíle: Tento cíl nebyl jako vždy vyhlašován ke konci kalendářního roku, ale byl nahrazen postupně klesajícím koridorem.

35


39

Od roku 2010 tedy platí nový inflační cíl definovaný, jako meziroční přírůstek indexu spotřebitelských cen o 2 % s tím, že ČNB bude usilovat o to, aby se skutečná inflace nevychýlila o více než 1 % na obě strany. Kursový transmisní mechanismus Cílem tohoto transmisního mechanismu je především snaha o udržení stability nominálního kursu s pomocí devizových intervencí nebo změny úrokové sazby a to vše vůči měně tzv. kotevní země. O tomto systému můžeme uvažovat pouze tehdy, pokud země funguje v tzv. pevném kursu s pásmy oscilace. Můžeme tedy říci, že ve výsledku jde o snahu dovézt nízkou inflaci z tzv. kotevní země. Domácí ekonomika musí splňovat 2 důležité předpoklady pro možnost použití této metody: 

nízké inflační rozmezí mezi domácí a zahraniční ekonomikou,



dostatečné množství devizových rezerv.

Jako kotevní země jsou vybírány pouze ty země, které vynikají nízkou inflací a stabilní ekonomikou. Schéma 5: Kursový transmisní mechanismus


měnový kurs domácí měny

konečné cíle měnové politiky

Zdroj: REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 200. ISBN 978-80-7261-230-7 Centrální banka určuje centrální paritu i oscilační pásmo. Může nastat situace, že se měnový kurs vychýlí a dosáhne mezních hodnot oscilačního pásma. Centrální banka je tímto donucena intervenovat na devizovém trhu. Centrální bance se nemusí dařit tento kurs dlouhodobě udržet. Nastávají 2 různá řešení pro centrální banku: 

Rozšíření fluktuačního pásma, 40



změna centrální parity.

Naprosto nezbytnou schopností pro provádění tohoto transmisního mechanismu je ovlivňování vývoje měnového kursu. Svůj vliv může uplatňovat buď: 

Přímo - devizové intervence, prodej či nákup zahraniční měny,



Nepřímo - pomocí úrokových sazeb centrální banky. Další z nezbytných podmínek pro fungování tohoto mechanismu je i dostatečná výše

devizových rezerv, neboť centrální banka může intervenovat pouze do výše svých devizových rezerv. Výhody tohoto systému: a) výhodný systém pro malé otevřené ekonomiky, b) vysoká srozumitelnost pro širokou veřejnost. Nevýhody: a) centrální banka oslabí svůj vliv na domácí měnovou ekonomiku, díky závislosti na měnové politice kotevní země, b) tržní tlaky vzniklé v kotevní zemi se přenášejí do země domácí. Další s transmisními mechanismy úzce spojená problematika je časové zpoždění, neboť veškeré vazby mezi jednotlivými složkami transmisního mechanismu jsou ovlivněny časovými zpožděními. Rozpoznáváme několik základních typů36: 

poznávací,



realizační,



rozhodovací,



reakční.

Poznávací - do tohoto zpoždění patří časové ztráty spojené se získáváním potřebných dat a jejich následným zpracováním. Rozhodovací - centrální banka v této fázi rozhoduje, jak bude na danou situaci reagovat. Navrhuje a vybírá nejvhodnější řešení (často po konzultaci s vládou). Realizační - Centrální banka nemůže reagovat okamžitě. Nechává přípravnou dobu ekonomickým subjektům pro lepší přizpůsobení se změnám. 36

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 328. ISBN 978-80-7261-230-7.

41

Reakční - většinou jde o zpoždění mezi přijatým řešením a cílovanou veličinou. Nástroje měnové politiky Jak již bylo uvedeno, tak na počátku každého procesu provádění měnové politiky jsou nástroje. Je třeba na začátku této kapitoly zdůraznit, že volba použití nástroje je především závislá na stupni samostatnosti centrální banky (u méně samostatných bank rozhodují i jiné instituce). Klasifikace nástrojů Nástroje lze členit z několika možných hledisek: 

Četnost o permanentní, o výjimečně používané.



Rychlost o operativní, o neoperativní.



Cíl o regulace operativního kritéria, o regulace zprostředkujícího kritéria, o podpora stability bank.



Dopad na bankovní systém o nepřímý dopad (tržní), o přímý dopad (administrativní).

Další členění je podle dopadu na bankovní systém:

42

Schéma 6: Nástroje měnové politiky

Nástroje měnové politiky

Nepřímé

Přímé a nepřímé Povinné minimální rezervy

Operace na volném trhu

Doporučení, výzvy a dohody

Diskontní nástroje

Přímé Limity úvěrů bank Limity úrokových sazeb Povinné vklady

Kursové intervence

Pravidla likvidity

Zdroj: REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 221. ISBN 978-80-7261-230-7 Tržní nástroje měnové politiky Mezi tržní nástroje měnové politiky můžeme zařadit operace na volném trhu, kursové intervence a diskontní nástroje. Pokud bychom počítali stejné podmínky pro všechny banky tak sem lze zařadit i povinné minimální rezervy. Diskontní nástroje Za diskontní nástroje lze považovat pouze takové úvěry, které jsou poskytnuty za účelem ovlivnění operativního kritéria. Přesněji to jsou úvěry: lombardní, diskontní a reeskontní. Lombardní úvěr je poskytován oproti zástavě cenného papíru, většinou bance, která má značné problémy s likviditou. Banky v této situaci nabízejí méně kvalitní papíry, tudíž se úvěry poskytují pouze do určité výše zástavy. Jejich úroková sazba je vyšší než u diskontních. Jsou poskytovány na krátkou dobu (90 dní) Diskontní úvěr je formou úvěru, patří mezi nejlevnější zdroje bank a je úročen diskontní sazbou. Tyto úvěry může obchodní banka čerpat téměř kdykoli, protože má přístup k tzv. diskontnímu okénku. Pomocí tohoto nástroje může banka pouze zvyšovat měnovou

43

bázi. Vliv na měnovou bázi nejde přesně určit, protože banky nemusejí vyčerpat celý možný úvěr. Banky musejí poskytnout jistinu v podobě vysoce bonitních aktiv, jako jsou státní cenné papíry. Tyto úvěry jsou krátkodobé a poskytovány ve stejném limitu všem bankám. Reeskontní úvěr Poskytnutí reeskontního úvěru se liší od diskontního tím, že reeskontní je na bázi odkupu cenných papírů nad rámec vymezený pro běžné diskontní úvěry. Tento typ úvěru má svoji reeskontní sazbu, která je o něco vyšší než diskontní a poskytnutím tohoto úvěru se též zvyšuje měnová báze. Operace na volném trhu Tento nástroj patří mezi nejúčinnější a nejpoužívanější nástroj měnové politiky, se kterým se dá ovlivnit krátkodobá úroková míra nebo měnová báze. Základem operací jsou zásadně bezhotovostní obchody s vysoce kvalitními cennými papíry prováděné mezi obchodními bankami a centrální bankou (pouze v domácí měně). Kvalitními cennými papíry jsou myšleny krátkodobé dluhové cenné papíry- státní pokladniční poukázky a vlastní poukázky centrální banky. Operace s vlastními a cizími papíry se liší v jednom hlavním bodě. Operace s vlastními papíry musejí být doprovázeny i 37zpětným odkupem. Naproti tomu operace s cizími mohou být jednostranné.

37


44

Schéma 6: operace na volném trhu a vliv na měnovou bázi

Pokles MB při prodeji CP

Vliv na Růst MB při nákupu CP

měnovou bázi

Operace

na volném trhu

Vliv na krátkodobou úrokovou míru

CB stanoví cenu (úrok) při operaci

Růst krátkodobé úrokové míry při prodeji CP Pokles krátkodobé úrokové míry při nákupu CP

Růst měnové báze může vést ke znehodnocení domácí měny

Vliv na Pokles měnové báze může vést ke zhodnocení domácí měny

měnový kurs

Zdroj: REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 222. ISBN 978-80-7261-230-7. Z hlediska druhů operací na volném trhu prováděných centrální bankou můžeme rozlišit: 

Switch operace - při těchto operacích dochází k výměně cenných papíru v identickém objemu ale jinou dobou splatnosti, měnová báze tedy zůstává stejná.



Repo operace - při těchto operacích dochází k dočasné změně měnové báze

Repo operace se dále dělí na: a) Reverzní repo operace - nákup a pozdější zpětný prodej cenných papírů (dočasný růst báze) b) Prosté repo operace - prodej a pozdější zpětný odkup cenných papírů (dočasný pokles báze) 

Přímé operace (trvalá změna báze)- prodej či nákup státních cenných papírů (pokles či růst měnové báze)

45

Kursové intervence38 K hlavním cílům kursových intervencí nepatří změna měnové báze ani krátkodobé úrokové míry, i když jsou s oběma veličinami úzce spjaty. Hlavním cílem kursových intervencí je změnit měnový kurs domácí měny. Tyto operace probíhají přímým prodejem či nákupem zahraniční měny za domácí měnu. Při prodeji (nákupu) cizí měny klesají (rostou) rezervy obchodních bank a tím působí i na růst (pokles) krátkodobé úrokové míry. Centrální banky mají možnost též provádět intervence i nepřímo pomocí změn úrokových sazeb, tudíž platí, že pokles (růst) sazeb musí vést k odlivu (přílivu) zahraničního kapitálu. Povinné minimální rezervy K podstatě využití povinných minimálních rezerv patří stanovení pravidel pro vklady, které jsou obchodní banky nuceny držet na účtu u centrální banky. Tyto vklady se přesně určí procentní sazbou z hlavních vkladů nebankovních subjektů. Pokud bychom chtěli zjistit tzv. skutečnou výši, tak bychom museli spočítat průměrný stav rezerv na daném účtu za určité období. Sazby a základna povinných minimálních rezerv patří k nástrojům, u kterých nemůžeme jednoznačně rozhodnout, zda se jedná o přímé či nepřímé. Tento nástroj nemá přímý dopad na krátkodobou úrokovou míru ani měnovou bázi, neboť jejich primárním úkolem je ovlivňovat peněžní multiplikátory. Multiplikátory jsou ovlivnitelné buď vymezením základny pro výpočet nebo změnou sazby povinných minimálních rezerv. Pokud bychom tedy rozšířili základnu a snížili sazbu tak by to znamenalo snížení hodnoty multiplikátoru a naopak. Následující tabulka zachycuje změny povinných minimálních rezerv na peněžním multiplikátoru.

38


46

Tabulka: Změny PMR na peněžním multiplikátoru, zpracování vlastní Povinné minimální rezervy

Pohyb

Peněžní multiplikátory

Sazba rezervy

zvýšení

pokles

snížení

růst

rozšíření

pokles

zúžení

růst

Základna pro výpočet

Zdroj: REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 245. ISBN 978-80-7261-230-7 Jak již bylo uvedeno, tak změnou sazby povinných minimálních rezerv lze ovlivnit výslednou hodnotu multiplikátoru. To v jakém rozsahu bude multiplikátor ovlivněn záleží především na dobrovolných rezervách, které mají obchodní banky na účtech u centrální banky. Tento fakt může naprosto rušit jakoukoli účinnost tohoto nástroje, neboť čím větší je zásoba dobrovolných rezerv, tím více klesá účinnost povinných minimálních rezerv jako nástroje o ovlivňování peněžního multiplikátoru, což znamená, že pokud má obchodní banka dostatek rezerv, tak zvládnou pokrýt změnu povinných a multiplikátor se nezmění. Samotné obchodní banky vnímají tento nástroj, jako něco, co zvyšuje jejich nákladovost a tím snižuje jejich konkurenceschopnost oproti nebankovním subjektům, které nelze opomenout, jako konkurenty.

47

4 Analýza a zhodnocení inflace ve vybraných zemích Tato kapitola přiblíží čtenáři stručnou historii České Republiky a Slovenska. Dále budou shromážděna data o inflaci, porovnána a analyzována z hlediska vzájemné korelace. Data za jednotlivé roky jsou zdůvodněna v rámci hospodářských a politických událostí v daném státě.

4.1 Stručný popis a historie českého a slovenského hospodářství Česká republika patří v Evropě k středně vyspělým zemím. Tato země vykazuje druhou nejstabilnější a nejvíce prosperující ekonomiku (po Slovinsku) ze všech postkomunistických států. Základem této ekonomiky jsou služby a průmysl. V zemědělství zde pracuje méně, jak 5 % obyvatelstva. 39 Slovenská ekonomika prodělala v poslední době největší změnu po vstupu do EU v roce 2004. Slovensko je v posledních letech jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik EU. Po Slovinsku a Česku je třetí nejsilnější ekonomikou postkomunistických zemí. 40

4.2 Inflace v České republice Následující data jsou uvedena v průměrném indexu spotřebitelských cen mezi jednotlivými roky. Byla zvolena tato metoda z důvodu srozumitelnosti pro běžného spotřebitele a dobré dostupnosti dat z nejrůznějších zdrojů. Tabulka 2: Inflace v ČR v letech 1989-2014

Zdroj: vlastní tvorba, http://notes2.czso.cz/, http://www.kurzy.cz/, 28.5.2015 Vývoj cenové hladiny z předchozí tabulky je nastíněn v následujícím grafu.

Ekonomika Česka. In: Wikipedie: Otevřená enciklopedie [online]. 2015, 20.4.2015 [cit. z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ekonomika_%C4%8Ceska 40 Ekonomika Slovenska. In: Wikipedie: Otevřená enciklopedie [online]. 2015, 20.4.2015 [cit. z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ekonomika_Slovenska 39

48

2015-04-28].

Dostupné

2015-04-28].

Dostupné

Graf 1:Vývoj cenové hladiny v České Republice

Česká republika (%) 60 50 40 30 20 10

1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014

0

Zdroj: vlastní zpracování Předchozí tabulka nám dává nahlédnout do vývoje inflace od roku 1989 až do roku 2014. V následující části této kapitoly bude tato inflace vyhodnocena od roku 1989 až po rok 2000 v jedné kapitole a od roku 2001 po jednotlivých letech. Budou nastíněny hospodářské a daňové změny zapříčiňující danou míru inflace za daný rok.

4.2.1 Rok 1989-2000 Toto časové období je shrnuto do jedné kapitoly z důvodu horší dostupnosti dat a porevolučního utváření tržní ekonomiky, které bylo doprovázeno značně vysokou mírou inflace a vysokým růstem HDP. Krátce po listopadové revoluci v roce 1989 byl vypracován a schválen novou vládou ekonomická radiální reforma nové ekonomiky. K novým hlavním změnám patřilo mimo jiné: a) Zavedení vnitřní konvertibility národní měny na běžném účtu platební bilance (zprvu s limitem 7500 Kč na rok), b) liberalizace cen - v první polovině roku 1990 proběhlo zrušení státních dotací na zemědělské potraviny a výrobky. Následovalo 20% zdražení spotřebitelských cen, které

bylo

vykompenzováno

státním

vyrovnávacím

příspěvkem.

V roce

následujícím došlo k liberalizaci 85% veškerých cen (v dnešní době je plná liberalizace cen uvalena na více než 95% veškerých cen)

49

c) liberalizace zahraničního obchodu - tento krok v liberalizaci byl následován obnovením celních sazeb (okolo 6%). Do roku 1992 byla v České republice používána na veškeré zboží daň z obratu, která představovala daň určenou procentuálně z ceny obratu zboží, počítaje při převodu zboží mezi obchodníky. Tímto systémem docházelo k několikanásobnému zdanění. Od roku 1993 byla tato daň nahrazena daní z přidané hodnoty (DPH). U této daně dochází ke zdanění pouze přidané hodnoty. Zavedení této daně znamenalo rozšíření daňových položek i na valnou část služeb. Zavedení DPH v roce 1993 mohlo též přispět k vysoké míře inflace, která v tomto roce činila 20,8%. Další vývoj této daně můžeme sledovat v následující tabulce. Tabulka 3: 41Vývoj DPH od roku 1993

Zdroj: vlastní zpracování

4.2.2 Rok 2001 - průměrná inflace 4,7 %42 V roce 2001 činila inflace založená na přírůstku průměrného indexu spotřebitelských cen 4,7 %, což je o 0,8 % vyšší nárůst, než v roce 2000. Na růstu průměrné roční inflace se bezpochyby podílel růst cenové hladiny v částech potraviny, nealkoholické nápoje a bydlení.

ČERNOHAUSOVÁ, Pavla. Vývoj DPH od roku 1993 do roku 2013. In: KLUWER, Wolters. Daňaři online: portál daňových poradců a profesionálů [online]. 2015. vyd. Praha 3: Wolters kluwer, 2015, 26.11.2012 [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: http://www.danarionline.cz/blog/detail-prispevku/articleid-824-vyvoj-dph-od-roku-1993-do-roku-2013/ 42 URBÁNEK, Vladimír. Rok 2001: průměrná inflace 4,7 %: indexy spotřebitelských cen - informace za prosinec 2001. In: Kurzycz [online]. 2015 [cit. 2015-04-28]. Dostupné z:http://www.kurzy.cz/zpravy/35139-csu-prumerna-inflace-v-roce-2001-byla-4-7/ 41

50

Největší nárůst byl zaznamenán v bydlení v nárůstu cen zemního plynu o 31 % a elektřině o 14,8 %. Čisté nájemné narostlo o 4,1 %. V potravinách vzrostly ceny především ovoce o 13,2 %, masa o 8,2 % a pekárenských výrobků a obilovino 5,6 %. Meziroční přírůstek spotřebitelských cen měl mezi dubnem a červencem rostoucí tendenci a ke konci srpna se již meziroční tempo růstu začalo snižovat. Především značným vlivem cen sezónního zboží se tempo růstu v první polovině roku značně zvyšovalo. Oproti tomu v druhé polovině roku se tempo znatelně snížilo. Na tomto zpomalení se podílely značné poklesy cen pohonných hmot. Vývoj spotřebitelských cen mezi měsíci listopad a prosinec navázal na trend z předchozích dvou měsíců. V prosinci vzrostly spotřebitelské ceny oproti listopadu o pouhou 0,1 %. Za jednotlivé oddíly spotřebního koše byl však zaznamenán jiný vývoj. Po půl roce poklesu vzrostly ceny v potravinách a nápojích o 1,3 %. Oproti tomu již šestý měsíc po sobě pokračoval pokles pohonných hmot (oddíl doprava), který na konci roku dosáhl 6,3 %. Zbylá část spotřebního koše nezaznamenala větší změny cen. Je důležité podotknout, že meziměsíční změna indexu spotřebitelských cen spočítaná na celém koši činila po vyloučení daňových úprav a jiných administrativních opatření 0,1 % a po očištění všechny sezónní vlivy též 0,1 %. Pokud hovoříme o čisté inflaci, tak ta dosáhla meziměsíčně 0,2 % a meziročně 2,4 %. Podle českého statistického úřadu má značný vliv na míru inflace tohoto roku použití nového spotřebního koše, v němž mají vyšší váhu například ceny bydlení a ve kterém naopak klesl význam cen potravin. Po této kapitole je nezbytné připomenout, že čistá inflace je počítána na neúplném spotřebním koši, z něhož jsou vyloučeny položky s regulovanými cenami. Dále položky, které podléhají cenovým změnám, u daňových úprav zůstávají součástí spotřebního koše, ale vliv daňových úprav je zde naprosto eliminován.

4.2.3 Rok 200243 Této rok je významný skutečností, že v tomto roce byla zaznamenána nejnižší inflace od roku 1990, neboť roční míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen v roce 2002 oproti roku 2001 byla 1,8 %. Ve srovnání s rokem předchozím zpomalila inflace o 2,9 %. Rychlejší nárůst cen než v roce předchozím byl zaznamenán pouze u tří částí spotřebního koše: stravování a ubytování, vzdělávání a zdraví. V ostatních oblastech URBÁNEK, Vladimír. Rok 2002: nejnižší inflace od roku 1990: indexy spotřebitelských cen - informace za prosinec 2002. In: Kurzycz [online]. 2015 [cit. 2015-04-28]. Dostupné z:http://www.kurzy.cz/zpravy/59040-inflace-je-nejnize-od-roku-1990/ 43

51

spotřebního koše došlo ke zpomalení růstu, nebo do v některých případech i k poklesu cen. Inflační proces byl ovlivněn především poklesem cen v dopravě a v potravinách a nealkoholických nápojích. Větší než 12 % pokles cen byl zaznamenán u drůbeže, kávy, vajec. Mírněji klesaly ceny u jižního ovoce, cukru a uzenin (přibližně 5 %). Naproti tomu se zvýšila cena brambor (13,5 %) a čerstvé zeleniny kakaa a másla (přibližně 5 %). Dále se v roce 2002 zpomalilo tempo růstu jak tržních cen (z 3,3 % na 0,9 %) tak i cen regulovaných státem (z 10,6 % na 5,6 %). Pokud bychom porovnali prosinec 2002 a 2001, tak míra inflace (vyjádřená za pomoci indexu spotřebitelských cen), na konci roku 2002 dosáhla 0,6 %. V první polovině roku byl zaznamenán pokles přírůstků spotřebitelských cen, ale již od července se tento trend stabilizoval na velmi nízké úrovni a tu si držel až do konce roku. Tento vývoj byl zapříčiněn především oddílem rekreace a kultura, bydlení a potraviny a nealkoholické nápoje.

4.2.4 Rok 200344 Průměrná meziroční inflace v tomto roce dosáhla 0,1 %. Ke konci roku se na růstu cen nejvíce podílely potraviny, které se staly oblastí s největším meziročním tempem růstu ve spotřebním koši. V této oblasti vzrostly především ceny pečiva o 30,4 %, vajec o 30,5 % a brambor o 80,5 %. V oblasti služby byl zaznamenán růst o téměř 35 % ve finančních službách a lázeňství o 7,2 %. Nápadný růst byl též evidován v odvozu odpadků o 8,3 %. Průměrnou meziroční míru nejvíce ovlivnil pokles cen potravin a nealkoholických nápojů: V průměru zůstaly tyto položky nižší o přibližně 2,2 %. Nižší ceny než v roce předchozím byly zejména ceny cukru (o 13 %), kávy (o 9,2 %) a vepřového masa (9,7 %). V tomto roce se zpomalil růst jak tržních (0 %) tak státem regulovaných cen (0,6 %).

4.2.5 Rok 200445 Průměrná meziroční inflace v roce 2004 dosáhla 2,8 %. Byla ovlivněna především zvýšením cen v oddílech potravin a nealkoholických nápojů a bydlení, jejichž nemalý podíl na růstu celkové hladiny spotřebitelských cen činil 0,6 % a 1 %. V bydlení byl zaznamenán především nárůst cen užívání družstevních bytů o 5,2 %, vodné a stočné přes 5 % a odvoz a likvidace odpadu o 6,5 %. Též ceny elektrické energie vzrostly o 2 %.

(ČIA), Cianews.cz. Ceny loni stouply o 0,1 pct. In: Kurzycz [online]. 2015 [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/zpravy/83838-ceny-loni-stouply-o-0-1-pct/ 45 URBÁNEK, Vladimír. Průměrná inflace v r. 2004 na úrovni 2,8 %: Indexy spotřebitelských cen - inflace - prosinec 2004. In: Kurzycz [online]. 2015 [cit. 2015-04-28]. Dostupné z:http://www.kurzy.cz/zpravy/103549-prumerna-inflace-v-r-2004-na-urovni-2-8/ 44

52

Pokud bychom se zaměřili na cenovou hladinu nealkoholických nápojů a potravin tak během celého roku byla cena této položky silně ovlivněna nárůstem cen pekárenských výrobků a obilovin a to o celých 10,6 % oproti předchozímu roku. Silný vliv měla i cena cukru, která vzrostla o 23 %. Naproti tomu cena čerstvé zeleniny klesla o necelých 8 %. Rychlejší nárůst než u průměrné cenové hladiny byl zaznamenán v oddílech pošty a telekomunikace, ubytování a ostatních zboží a služeb, na které mělo rozhodující vliv zvýšení DPH. Na snižování cenové hladiny měl zásluhu pokles cen v oddílu odívání a obuv. Během roku 2004 zrychlil též růst administrativně ovlivňovaných cen na 5,7 % (z původních 0,6 % za rok 2003). Tržní ceny zaznamenaly 2 % nárůst (naproti nulovému v roce předchozím).

4.2.6 Rok 200546 Průměrná roční inflace byla v roce 2005 1,9 %. Vysoký cenový růst (5,1 %) vykazovaly především položky neobchodovatelných tržních komodit, které byly ovlivňovány především faktory domácího původu. Rychlý nárůst cen byl též zaznamenán ve zdravotnictví a vzdělávání. Naproti tomu byl zaznamenán značný pokles cen v rostlinné výrobě, který se určitým zpožděním promítl i do cen v potravinářském průmyslu a tudíž i do cen potravin na spotřebitelském trhu. Nejvýraznější změnu zaznamenal vývoj pohonných hmot (okolo 10 %). Tato skutečnost odrážela volatilní vývoj cen ropy na světových trzích. Také na růstu regulovaných cen bylo zaznamenáno zmírnění oproti začátku roku 2005. Jednou z nejvýraznějších změn provedených v průběhu roku bylo zvýšení cen elektrické energie o necelých 5 % a též některých regulovaných položek v oddělení zdravotnictví.

4.2.7 Rok 200647 Průměrná meziroční inflace v roce 2006 byla 2,5 %, což je naproti roku předchozímu rozdíl o 0,6 %. Vyšší cenový růst byl ovlivněn zejména vývojem cen v oddílech bydlení, potravin a nealkoholických nápojů. Ceny v oddílu bydlení vzrostly o 6,3 %. Tento jev způsobily především rostoucí ceny plynu (o 19,1%), elektrické energie (9,1 %) a tepla (necelých 11 %). Zpráva o inflaci: Duben 2005. In: ČNB [online]. Praha [cit. 2015-04-28]. Dostupné z:http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/menova_politika/zpravy_o_inflaci/2005/2005_duben/download/zoi_2005_duben. pdf 47 URBÁNEK, Vladimír. Průměrná meziroční míra inflace v roce 2006 byla 2,5 %: Indexy spotřebitelských cen - inflace - prosinec 2006. In: Kurzycz [online]. 2007, 9.1.2007 [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/zpravy/128984-prumerna-mezirocni-mira-inflace-vroce-2006-byla-2-5/ 46

53

Ve srovnání s předchozím rokem, ve kterém měly potraviny spíše klesající tendenci, byl zaznamenán 0,8 % nárůst. Svůj podíl na tomto růstu měly především pekárenské výrobky (7 %) a brambory (68 %). Dále působily na růst cenové hladiny i vyšší ceny v oblasti dopravy, telekomunikace a pošty. Cenový nárůst ovlivnily především pohonné hmoty (3,1 %). V ubytování byly vyšší služby zejména především změnou dotačního systému ubytování na kolejích. Naproti tomu na snižování měl vliv především pokles cen v odívání a v provozu domácností (energie).

4.2.8 Rok 200748 Průměrná meziroční inflace v roce 2007 činila 2,8 %. Hlavním faktorem tohoto růstu bylo značné zvýšení cen energií a potravin. V případě cen energií byl náhlý vzestup způsoben dopadem nízké srovnávací základny z minulého roku, která byla zapříčiněna poklesem cen energií v minulém roce. Velký vliv mělo i zvýšení cen ropy na mezinárodních trzích. Tempo růstu cen nezpracovaných potravin se ke konci tohoto roku též znatelně zvýšilo a to z důvodu volatility cen zeleniny. Svůj vliv na růst cen do určité míry mělo i zvýšení DPH v Německu.

4.2.9 Rok 200849 Průměrná meziroční inflace v roce 2008 činila 6.3 %. S postupujícím rokem 2008 měla inflace klesající tendenci. Na meziměsíční pokles mělo vliv především snižování cen pohonných hmot a dopravy celkově, které bylo v prosinci nejvýraznější. Ceny automobilů se snížily přibližně o 12,2 %. Změna v cenovém vývoji nastala též u potravin a nealkoholických nápojů. Důvodem bylo jejich značné zdražení na konci roku 2007. Výsledná průměrná meziroční inflace (6,3 %) byla výrazně vyšší než v roce 2007 a dokonce nejvyšší za posledních 10 let. Tento vývoj byl zapříčiněn především znatelným zvýšením cen potravin a zvýšením DPH (z 5 % na 9 %). Též se tento rok zvedla spotřební daň u některých služeb, regulovaného nájemného, tabákových výrobků a poplatků u lékaře.

Evropská centrální banka: Měsíční buletin prosinec [online]. Eurosystém: Evropská centrální banka, 2007 [cit. 2015-04-28]. Dostupné z:http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/ecb_escb/ekonomicky_bulletin_ecb/download/ecb_m b200712cz.pdf 49 PAZDEROVÁ, Martina. Průměrná míra inflace v roce 2007 dosáhla 6,3 %. In: FinExpert.cz [online]. 12.1.2009 [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: http://finexpert.e15.cz/prumerna-mira-inflace-v-roce-2008-dosahla-6348

54

4.2.10 Rok 200950 Průměrná míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen činila v roce 2009 pouhé 1 %. Tato hodnota je výrazně nižší než v předchozím roce, kdy dosahovala 6,3 %. Tato hodnota byla dokonce druhá nejnižší od roku 1989 (s rokem 2003- 0,1 %). Tento vývoj byl zapříčiněn mimo jiné pokles cen potravin o necelá 4%, automobilů o 9,2 % a pohonných hmot 11,8 %. Tržní ceny klesly celkově o 0,7 %. Naproti tomu u regulovaných cen byl nárůst 8,1 %. Co se týče již zmíněného oddílu potravin tak zde byl největší pokles ceny zaznamenán na cenách chleba (15,5 %), ostatního pečiva (32,5 %) mouky (24 %) jedlých olejů (13,3 %).

4.2.11 Rok 201051 Průměrná míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen v roce 2010 proti roku předchozímu byla 1,5 %, což je o 0,5 % více než v roce 2009. Na zvýšení celkové úrovně spotřebitelských cen měly velký podíl ceny potravin a nealkoholických nápojů a to zejména cena běžného pečiva (12 %), másla (15 %) a brambor (70,2 %). Za druhý největší vliv na růst spotřebitelských cen lze považovat ceny bydlení, kde se čisté nájemné zvýšilo o 8,4 % a regulované o 16,8 %. V tomto roce byl zaznamenán i pokles cen zejména u oděvů a obuvi (o 3,8 % a 2,2 %). Dále znatelně klesla cena audiovizuálních zařízení (o 8,9 %) a mobilních telefonů (12,6 %). V celku zajímavou ukázku změny porevoluční cenové hladiny v České republice nastiňuje následující tabulka s některými základními položkami spotřebního koše. Změna je uvedena v cenových hladinách tohoto roku. Tabulka 4: Změny cen vybraných položek spotřebního koše

URBÁNEK, Vladimír. ČR - Inflace v prosinci rostla o 0,2 %, průměr za rok 2009 1 %: Indexy spotřebitelských cen - inflace - prosinec 2009. In: Kurzycz [online]. [cit. 2015-04-28]. Dostupné z:http://www.kurzy.cz/zpravy/205950-cr-inflace-v-prosinci-rostla-o-0-2-prumer-zarok-2009-1/ 51 URBÁNEK, Vladimír. ČR - spotřebitelské ceny v prosinci rostly o 0,5 %, průměr 2010 na 1,5 %: Indexy spotřebitelských cen - inflace prosinec 2010. In: Kurzycz [online]. [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/zpravy/260601-cr-spotrebitelske-ceny-v-prosincirostly-o-0-5--prumer-2010-na-1-5/ 50

55

Zdroj: http://www.sporeni-se-zlatem.cz/, 28.4.2015

4.2.12 Rok 201152 Průměrná míra inflace v tomto roce činila oproti roku předchozímu 1,9 %, co je nárůst o 0,4 %. Dominantní vliv na meziroční růst celkové cenové hladiny měly ceny ze sekce bydlení a potravin. V oblasti bydlení vzrostly ceny zemního plynu o 22,2 % a vodného o 6,2%. U regulovaného nájemného též došlo též k růstu cen a to o11,8 %. V sekci potravin došlo ke zvýšení především u cukru o 37,4 % a kakaa 18 %. Tento měsíc se objevila i nezanedbatelná tendence snížení cen a to u oděvů o3,6 % a mobilních telefonů 7 %.

4.2.13 Rok 201253 Průměrná inflace v roce 2012 činila oproti roku předchozímu 3,3 %, což je o 1,4 % více, než v roce 2011 a je to též nejvyšší hodnota za poslední 4 roky. Rozhodující vliv na růst celkové cenové hladiny v tomto roce měly bezpochyby položky v sekci bydlení, kde cena vodného i stočného vzrostla o více než 10%. Nezanedbatenou položkou je též růst regulovaného nájemného o 11,6 %. Na snížení cenového růstu působily položky, jako jsou oděvy (pokles o 3,4 %) a ceny mobilních telefonů o 10,4 %.

4.2.14 Rok 2013 Oproti předchozímu roku 2012 vzrostly spotřebitelské ceny o 1,4 %. Celkový výsledný efekt zrychlení cenového růstu nastal především v části doprava. Tuto oblast ovlivnily ceny pohonných hmot. Bohužel je velmi obtížné dohledat tento koeficient spočítaný pro celý tento rok, ale například jenom za prosinec vzrostly pohonné hmoty o 2,6 %. Dalším značný vliv působící na cenovou hladinu byl zaznamenán u potravin a nealkoholických nápojů. V oblasti bydlení se zvýšilo vodné o 6,6 % a stočné o 6,9 %. Ceny tabákových výrobků se zvýšily o 5 %. Ke snížení cenové hladiny došlo v oddíle pošty a telekomunikace o 9,0 % a ceny mobilních telefonů dokonce o 18,2 %.

URBÁNEK, Vladimír. ČR - Průměrná míra inflace v roce 2011 byla 1,9 %. In: Kurzycz [online]. [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/zpravy/302127-cr-prumerna-mira-inflace-v-roce-2011-byla-1-9/ 53 URBÁNEK, Vladimír. ČR - spotřebitelské ceny v prosinci mírně rostly, za celý rok 2012 o 3,3 %. In:Kurzycz [online]. [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/zpravy/345147-cr-spotrebitelske-ceny-v-prosinci-mirne-rostly-za-cely-rok-2012-o-3-3/ 52

56

4.2.15 Rok 201454 Průměrná míra inflace v roce 2014 dosáhla 0,4 %. Tento výsledek je o 1 % méně než v roce předchozím a dokonce nejméně od roku 2003. Vývoj míry inflace v tomto roce byl ovlivněn především prvním čtvrtletím roku, ve kterém byl nárůst spotřebitelských cen pouze 0,1 %, což je dokonce nejmenší přírůstek v měsíci lednu od roku 1993. Toto zpomalení bylo způsobeno poklesem cen v oddílu zdraví a bydlení, což bylo zapříčiněno poklesem cen energií a zrušením regulačního poplatku za pobyt v nemocnici. Elektrická energie klesla o 10,3 % a plyn o 2,6 %. Na snižování cenové hladiny působily i ceny v oddíle pošty a telekomunikace v důsledku snížení cen telefonických a telefaxových služeb o 5,1 %. Naopak ceny poštovních služeb byly vyšší o 11,1 %. Značný vliv na cenovou hladinu v tomto roce měla listopadová intervence ČNB z předchozího roku. ČNB provedla 7, listopadu intervenci s cílem oslabit kurz koruny proti euru a v budoucnu tak zabránit deflaci. Po tomto oslabení české měny se koruna nacházela na úrovni kolem 27,5 za euro. Cílem této akce bylo dosáhnout na dvouprocentní míru inflace a tím i předejít teoreticky hrozící deflaci. Jak bylo již uvedeno v předchozích kapitolách, tak deflace by snížila hladinu, ale měla by negativní vliv na poptávku a to by spělo k negativnímu ovlivnění zaměstnanosti a výroby. V lednu 2014 byla na konec zaznamenána inflace 0,1, což je nejnižší meziměsíční přírůstek, ale bylo zabráněno vzniku deflace. Tato intervence měla mimo jiné i zvýhodnit export a tak podpořit českou ekonomiku, která je na vývoz orientovaná. Další vliv by se měl týkat i konkurenceschopnosti a investiční schopnosti českých podniků. Podle predikčních modelů ČNB by měl tento zásah vytvořit až 35 000 pracovních míst. Podle predikcí českého ministerstva financí by inflace v české republice měla mít lehce stoupající charakter oproti roku 2014 (0,4 %). V roce 2015 by se inflace měla pohybovat v rozmezí 0,4 % až 1,4 %. Rok 2016 by měl navázat na tento trend a dále růst až do 2,6 % a v roce 2017 by inflace mohla dosáhnout až 2,5 %.55

ČNB. Zpráva o inflaci IV: 2014. In: ČNB [online]. [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/menova_politika/zpravy_o_inflaci/2014/2014_IV/download/zoi_IV_2014.pdf 55 ODBOR 62. Prognóza vybraných makroekonomických ukazatelů: Odhad vývoje vybraných makroekonomických ukazatelů (meziroční růst v %). In: Ministerstvo práce a sociálních věcí: Příjmy a životní úroveň [online]. 25.3.2015 [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/869 54

57

4.3 Inflace na Slovensku Data o vývoji cenové hladiny na Slovensku jsou uvedena od roku 2000 z důvodu špatné vypovídací hodnoty let předchozích, neboť se v této době střídaly nejrůznější metody měření cenové hladiny. Data v následující tabulce jsou uvedena v procentech. K výpočtu těchto dat byl použit index CPI. Tento index se hojně používá v celé eurozóně, ale je rychle nahrazován harmonizovaným indexem. Struktura položek spotřebního koše je velmi podobná struktuře spotřebního koše v ČR a tudíž je i vhodná pro vzájemné porovnání. Tabulka 5: Inflace na Slovensku v letech 2000-2014

Zdroj: http://www.nbs.sk/, 28.4.2015 Vývoj cenové hladiny z předchozí tabulky je nastíněn v následujícím grafu. Graf 2: Vývoj cenové hladiny na Slovensku v letech 2000-2014

Slovensko (%) 14 12 10 8 6 4 2 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 -2

Zdroj: vlastní zpracování V následující části této kapitoly bude tato inflace vyhodnocena od roku 2000 až po rok 2014 v jedné kapitole a od roku 2001 po jednotlivých letech. Budou nastíněny hospodářské a daňové změny zapříčiňující danou míru inflace za daný rok.

58

4.3.1 Rok 200056 Průměrná míra inflace v roce 2000 dosáhla hladiny 12,0 %. Opatření, která byla přijata vládou Slovenska od května roku 1999, poznamenala vývoj ekonomiky i v roce 2000. Pozitivní efekty stabilizačních opatření se projevili dosáhnutou makroekonomickou rovnováhou. Bylo dosaženo snížení deficitu zahraničního obchodu, zlepšil se vývoj veřejných financí a zlepšila se i situace v těžkém průmyslu. Mezi nejvýraznější inflační impulzy v průběhu celého roku patřily mimo jiné zvýšené ceny energií a pokračující růst cen ropy. V průběhu roku zaznamenala dynamika inflace dva hlavní šoky. V únoru vzrostla vlivem úprav regulovaných cen až na hranici 16 % a zde se držela celý první půlrok. V červenci došlo k zániku efektu rozsáhlých administrativních změn z června předchozího roku, čímž meziroční inflace klesla pod hladinu 10 %. Administrativní úpravy regulovaných cen se na celkovém přírůstku spotřebitelských cen podílely ze 4,51 %. Růst spotřebitelských cen v roce 2000 byl výsledkem protichůdného působení nákladových a poptávkových faktorů.

4.3.2 Rok 2001 Průměrná

míra

inflace

dosáhla

v tomto

roce

7,3

%.

Z pohledu

vývoje

makroekonomiky došlo na jedné straně k nárůstu výkonnosti ekonomiky, která se promítla do znatelného růstu zaměstnanosti, mírně vzrostly reálné mzdy a zpomalil se růst spotřebitelských cen i cen výrobců. Spomalujícím efektem ekonomického růstu bylo zhoršení jeho struktury, neboť hlavním stimulem se stala domácí poptávka a v současně se poměrně výrazně zvýšil deficit zahraničního obchodu výroby a služeb. Na snížení meziročního tempa růstu spotřebitelských cen v roce 2001 se v porovnání s rokem předchozím podílelo zpomalení cenového růstu ve všech základních sektorech spotřebního koše. Administrativní úpravy celkem 24 regulovaných cen se na celkovém přírůstku spotřebitelských cen podílely je ze 4,17 %. Úpravy nepřímých daní v neregulovaných cenách přispěli k poklesu inflace o 0,03 %.

4.3.3 Rok 2002 Míra inflace v tomto roce dosáhla 3,3% což je méně než poloviční hodnota oproti roku předchozímu. Růst spotřebitelských cen se v roce 2002 snížil v porovnání s rokem 2001. Na snížení meziročního tempa růstu spotřebitelských cen se podílelo zpomalení tempa růstu všech základních sektorů spotřebního koše. Zpomalení růstu cenové hladiny v prvním půlroce byl především zásahem vnějších faktorů a cenami energetických surovin. Národní banka Slovenska: Výročná správa 2000. In: Národní banka Slovenska [online]. 2000 [cit. 2015-04-28]. Dostupné z:http://www.nbs.sk/_img/Documents/_Publikacie/VyrocnaSprava/VSNBS00.pdf 56

59

4.3.4 Rok 2003-200457 Tyto dva roky jsou shrnuty do jedné kapitoly, neboť zde byla silná vzájemná návaznost na růst cenové hladiny v rámci hospodářských a ekonomických faktorů. Makroekonomický vývoj v prvním roce (2003) byl silně ovlivněn realizací opatření, které mohou přímo nebo nepřímo souviset s blížícím se členstvím Slovenska v Evropské unii. Mezi tyto opatření patřila i náprava cenových deformací v podobě úprav regulovaných cen, úpravy nepřímých daní a započetí procesu konsolidace veřejných financí. Cenový vývoj byl v roce 2003 determinován především růstem regulovaných cen a spotřebních daní. Administrativní úpravy se na růstu spotřebitelských cen podílely více jak 75%. Vyšší vliv nákladových faktorů na cenový vývoj se vzhledem k absenci poptávkových tlaků nepromítl ve výraznějších sekundárních dopadech. Růst spotřebních cen v roce 2003 byl v porovnání s rokem předchozím dynamičtější, neboť meziroční inflace v prosinci dosáhla dokonce 9,3% oproti 3,4% prosince minulého roku. Podobně, i v tomto, jako v předchozích letech měly svůj rozhodující podíl na růstu inflace administrativní zásahy a úpravy nepřímých daní. Na ceny v roce 2003 působily celý rok nejzásadněji domácí faktory. Makroekonomický vývoj v roce 2004 byl ovlivněn především faktory, které navázaly z roky předchozího. Mezi nejvýznamnější faktory patří především vstup Slovenska do EU (1.května). Dalším faktorem zcela nepochybně bylo ukončení daňové reformy. Se vstupem do EU přijela Slovensko závazek stát se v budoucnosti členem měnové unie a zároveň se Národní banka Slovenska stala součástí evropského systému centrálních bank. Růst spotřebitelských cen byl v porovnání s rokem 2003 pomalejší. Na snížení tempa růstu spotřebitelských cen se v porovnání s předchozím rokem podílelo spomalení dynamiky ve většině základních sektorů spotřebního koše. V lednu též došlo k růstu regulovaných cen a ke změně sazeb DPH (jednotně zvýšená sazba na 19 %). V květnu došlo ke znatelnému zvýšení daní na cigarety a k mírnému zvýšení daní na mezi produkty.

4.3.5 Rok 2005-200858 Od začátku roku 2005 až do roku 2008 začala Národní banka Slovenska s měnovým programem realizace inflačního cílování v podmínkách ERM II. Základní kotvou měnové politiky byly stanovené cílové hodnoty pro vývoj inflace. Růst spotřebitelských cen byl v omto roce pomalejší. Průměrná míra inflace za ok 2005 představovala 2,7 %. Na snížení 57

Národní banka Slovenska: Výročná správa. In: Národní banka Slovenska [online]. 1993 - 2014 [cit. 2015-04-28]. Dostupné

z: http://www.nbs.sk/sk/publikacie/publikacie-nbs/vyrocna-sprava 58

Národní banka Slovenska: Výročná správa. In: Národní banka Slovenska [online]. 1993 - 2014 [cit. 2015-04-28]. Dostupné

z: http://www.nbs.sk/sk/publikacie/publikacie-nbs/vyrocna-sprava

60

meziročního tempa růstu spotřebitelských cen v roce 2005 se ve srovnání s předchozím rokem spomalení ekonomiky ve většině sektorů spotřebního koše až na výjimku cen pohonných hmot. V roce 2006 se slovenská ekonomika vyvíjela v prostředí relativního silného růstu světové ekonomiky, jejíž růst se v porovnání s rokem 2005 mírně zrychlil, což bylo znatelné i na inflaci, která dosáhla 4,5 %. Z hlediska globální ekonomiky sehrál významnou roli dynamický růst rozvojových asijských zemí. Růst spotřebitelských cen v roce 2006 byl v porovnání

s rokem

2005

rychlejší,

neboť

meziroční

inflace

měřená

indexem

spotřebitelských cen dosáhla 4,5 %, což je téměř dvojnásobek roku předchozího. Hlavní vliv na růst cen byl zaznamenán u cen obchodovatelných výrobků. V průběhu roku 2007 změnila Národní banka Slovenska nastavení měnové politiky prostřednictvím snížení základních úrokových sazeb březnu dubnu o 0,25 %. Též přistoupila ke snížení jednotné sterilizační sazby o 0,75 %. Podstatně pomalejší růst spotřebitelských cen byl v porovnání s předchozím rokem způsobený výrazným meziročním zpomalením růstu cen elektrické energie, plynu a teplé vody. Na zpomalení cen energií se podílely téměř všechny její složky. Vývoj slovenské ekonomiky v roce 2008 probíhal v prostředí extrémní finanční krize, která byla způsobena zpomalením ekonomické aktivity nejvyspělejších zemí. Ekonomický růst v tomto roce v průběhu roku zpomaloval z 9,3 % až na 2,5 %. V průměru dosahovala inflace v tomto roce 4,6 %, což oproti předchozímu roku představovalo zrychlení o 1,8 % při růstu cen výrobků o 3,5 % a cen služeb o 4,8 %.

4.3.6 Rok 2009-201059 Ekonomický vývoj na Slovensku byl v roce 2009 ovlivněný především dvěma nejvýraznějšími faktory: 

Pokračující ekonomickou krizí,



Slovensko se stalo součástí eurozóny a přešlo na novou měnu (Euro).

V důsledku finanční krize poklesla ekonomika v tomto roce o více, jak 4,7%, což mělo bezpochyby vliv na nízkou inflaci, která v tomto roce dosáhla pouhých 1,6%. Tento rok byl zaznamenán pokles cen výrobků o 0,8%. Cenový vývoj byl značně ovlivněn poklesem cen

Národní banka Slovenska: Výročná správa. In: Národní banka Slovenska [online]. 1993 - 2014 [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: http://www.nbs.sk/sk/publikacie/publikacie-nbs/vyrocna-sprava 59

61

ropy ostatních energetických komodit. K velkému zpomalení růstu cen došlo i v oblasti služeb. Rok 2010 se vyznačoval začínající obnovou ekonomického růstu, po jeho výrazném propadu v roce předchozím. V první polovině za pomocí doznívajících fiskálních stimulů bylo tempo oživování ekonomiky rychlejší, než ve zbytku tohoto roku. Nízká inflace v tomto roce byla zapříčiněna především nízkou domácí poptávkou, která byla způsobena nejistotou v očekávání spotřebitelů.

4.3.7 Rok 2011-201460 Pozitivní trend růstu slovesné ekonomiky pokračoval i v roce 2011. V porovnání s předcházejícím rokem, ve kterém došlo k relativně silnému hospodářskému oživení, se meziroční dynamika hospodářského růstu zpomalila. To souviselo s jistotou a nedůvěrou na finančních trzích v důsledku dlouhodobé krize některých ekonomik eurozóny. Výrazné pozitivní saldo zahraničního obchodu přispělo k tomu, že na konci roku dosáhla Slovenská ekonomika vcelku dynamického růstu. Na tem růstu cenové hladiny měl mimo jiné vliv růst cen energetických surovin a nejvíce cen ropy. Růst slovenské ekonomiky se v roce 2012 zpomalil oproti roku předchozímu. Inflace se snížila v porovnání s rokem předchozím o 0,3 %. Největší zásluhu o tento jev měl nižší růst regulovaných cen energií a potravin. V roce 2013 došlo k dalšímu ochlazení dynamiky hospodářství. HDP za tento rok vzrostl o pouhých 0,9 %. (v porovnání 1,8 % 2012). I přes toto zpomalení patřila slovenská ekonomika v rámci eurozóny k nejrychleji rostoucím. Hlavním zdrojem tohoto růstu způsobila zahraniční poptávka. Z produkčního hlediska k růstu HDP přispěli především služby a zemědělství. V porovnání s předchozím rokem inflace v tomto roce klesla o 2,2 % (na 1,4 %). Na nízké inflaci se odrazily především ceny ropy a pohonných hmot, které přišly na konci ledna tohoto roku. Navzdory mírné deflaci v roce 2014 (-0,1 %) došlo k růstu HDP o 2,4 % oproti roku předchozímu. Na pokles cenové hladiny měla vliv především velmi nízká domácí poptávka a nejistá očekávání investorů a spotřebitelů v domácí ekonomice. Z důvodu absence dostatečného množství věrohodných dat, které poskytují především národní banky, lze je velmi těžko vytvořit predikci pro rok 2015. Národní banka Slovenska

Národní banka Slovenska: Výročná správa. In: Národní banka Slovenska [online]. 1993 - 2014 [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: http://www.nbs.sk/sk/publikacie/publikacie-nbs/vyrocna-sprava 60

62

doposud nezveřejnila výroční zprávu na rok 2014 ani dostatečné množství informací k formulování predikce na další rok.

4.4 Možnost korelace mezi českou a slovenskou inflací Pro zjištění vztahu mezi českou a slovenskou inflací bude použit korelační koeficient. Tento koeficient se používá pro určení těsnosti nebo tzv. síly vzájemného ovlivňování. Z teorie pravděpodobnosti je pro naši potřebu nejvhodnější korelační koeficient dvou náhodných veličin (Česká republika, Slovensko). Korelační koeficient je definován následujícím způsobem61:

Kde:

X…………m-rozměrný náhodný vektor s vektorem středních hodnot EX Y…………m-rozměrný náhodný vektor s vektorem středních hodnot EY

Graf 3: Porovnání míry inflace v České republice a na Slovensku

Zdroj: vlastní zpracování Předchozí tabulka nám ukazuje porovnání české a slovenské inflace, přičemž vycházím z dat předchozích kapitol, které jsou vloženy do následující tabulky.

61

KUBANOVÁ, Jana. Statistické metody pro ekonomickou a technickou praxi. Bratislava: Statis, 2003, 247 s. ISBN 80-856-5931-X.

63

Tabulka 6: Výchozí data pro graf 3 a koeficient korelace

Zdroj: vlastní zpracování Koeficient korelace mezi veličinami X (Inflace v ČR) a veličinou Y (inflace na Slovensku) po použití korelační funkce vychází přibližně K=0,3141 Výsledek korelační funkce značí v celku nízký stupeň korelace mezi českým a slovenským vývojem inflace, což může být v celku překvapivý výsledek vzhledem k provázanosti českého a slovenského hospodářství.

64

Závěr V této části mé práce bych chtěl shrnout moje poznatky a zkušenosti získané vypracováním této práce. V prvé řadě bych rád poznamenal, že inflace je velmi zkoumaný a velmi podrobně rozebraný jev, který jsem popsal v první kapitole. Na tento jev se dá nahlížet na nejrůznějších úrovních z nejrůznějších úhlů a kompletní zpracování by vyžadovalo jednostranně zaměřenou a velmi rozsáhlou práci. Tudíž jsem zvolil metodu stručného popisu (dle mého názoru) té nejzákladnější problematiky potřebné k pochopení látky. Ve 3. části mé práce jsem shromáždil data o inflaci pro Českou republiku a Slovensko. Data v České republice jsou vyhodnocena za celých 25 let po revoluci. To bohužel nebylo možné vzhledem ke struktuře dat slovenské inflace do roku 2000. Po rozdělení ČR a Slovenska procházeli obě země bouřlivými změnami v ekonomice. Na Slovensku bylo vystřídáno více metod měření inflace a použití těchto dat z období změn měření by nemělo moc velkou vypovídací hodnotu, tudíž jsem od toho upustil a přiklonil se ke kratší časové řadě dat, kde jsem si vcelku jist vypovídací schopností vybraných dat pro následný koeficient korelace. Inflace v ČR byla během let ovlivněna nejrůznějšími vnitřními i vnějšími faktory. Mezi hlavní vnitřní faktory, které do značné míry ovlivnily inflaci byly: zavedení DPH a velmi znatelný zásah centrální banky v roce 2014 z důvodu předejití procesu deflace. K celku běžným rozhodujícím faktorům v jednotlivých letech patří zdražení regulovaných cen jednotlivých výrobků nebo průběžné zdražování základních potravin. Velmi důležitým vnějším faktorem jsou výkyvy cen ropy. Na Slovensku se z pravidla setkáváme s vyšší mírou inflace než v ČR. To může být zapříčiněno kombinací více faktorů. Rozhodující vliv měl vstup do EU a dodatečné zavedení Eura. Na růst cenové hladiny jinak působilo velké množství změn legislativy, změn cen ropy a změn v celku běžných položek spotřebního koše. V posledním roce jsem se setkal v celku zajímavým jevem, kdy došlo k mírné deflaci (-0,1%). I přes tuto skutečnost zaznamenalo slovenské HDP vcelku slušný růst (2,4%) oproti 2% v ČR. To, že se Slovensku setkáváme se zpravidla vyšší inflací může zapříčiňovat fakt, že je zde o poznání větší a stálejší růst HDP. Předchozí tezi dokazuje fakt, že HDP v ČR stoupl od roku 1990 přibližně o polovinu, přičemž slovenský vzrostl o 65%.

65

Dalším nečekaný jev, na který jsem narazil, byla nízká korelace mezi inflacemi. Hlavním důvodem výběru ČR a Slovenska byla značná hospodářská provázanost, která, jak se ukázalo, nemusí zasahovat do všech výsledných makroekonomických veličin. Má vlastní predikce vývoje inflace České republice, pro období 2015 a 2016 po vyhodnocení všech dostupných informací se pohybuje okolo 2%. Tento můj názor je ve shodě inflačním cílem ČNB i odhadem Ministerstva práce a sociálních věcí. Osobně jsem přesvědčen, že cíl ČNB je reálný a v souladu s potřebami rozvoje ekonomiky ČR.

66

Seznam použité literatury Monografie 1. KUBANOVÁ, Jana. Statistické metody pro ekonomickou a technickou praxi. Bratislava: Statis, 2003, 247 s. ISBN 80-856-5931-X. 2. MACH, Miloš. Makroekonomie II: pro magisterské (inženýrské) studium. Vyd. 3. Slaný: Melandrium, 2001 dotisk., 367 s. ISBN 80-861-7518-9. 3. PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. Vyd. 3. Slaný: Melandrium, 2007, s. 135. ISBN 978-80-86175-58-4. 4. REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, 558 s. ISBN 9788072612307. 5. SAMUELSON, Paul Anthony a William D NORDHAUS. Ekonomie: 19. vydání. Vyd. 1. Praha: NS Svoboda, 2013, s. 617. ISBN 978-80-205-0629-0.

Internetové zdroje 1. 11.

Inflace a protiinflační

seminárky.miras.cz[online].

politika: 2000

-

Inflace a její 2014

[cit.

měření.

In: Miraslebl:

2015-04-28].

Dostupné

z:http://www.miras.cz/seminarky/makroekonomie-n11-inflace.php 2. Míra inflace, vývoj spotřebitelských cen vybraných výrobků v České republice: (průměrné ceny za jednotku v prosinci příslušného roku). In: [online]. [cit. 2015-0428]. Dostupné z:http://notes2.czso.cz/cz/cr_1989_ts/0304.pdf 3. ČSÚ. Inflace - 2015: míra inflace a její vývoj v ČR. In: Kurzycz [online]. 2015, 28.4.2015

[cit.

2015-04-28].

Dostupné

z: http://www.kurzy.cz/makroekonomika/inflace/ 4. Ekonomika Česka. In: Wikipedie: Otevřená enciklopedie [online]. 2015, 20.4.2015 [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ekonomika_%C4%8Ceska 5. Ekonomika 20.4.2015

Slovenska.

In: Wikipedie: [cit.

Otevřená

enciklopedie [online].

2015-04-28].

2015,

Dostupné

z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ekonomika_Slovenska 6. ČERNOHAUSOVÁ, Pavla. Vývoj DPH od roku 1993 do roku 2013. In: KLUWER, Wolters. Daňaři online: portál daňových poradců a profesionálů [online]. 2015. vyd.

67

Praha

3:

Wolters

kluwer,

2015,

26.11.2012

[cit.

2015-04-28].

Dostupné

z: http://www.danarionline.cz/blog/detail-prispevku/articleid-824-vyvoj-dph-od-roku1993-do-roku-2013/ 7. URBÁNEK, Vladimír. Rok 2001: průměrná inflace 4,7 %: indexy spotřebitelských cen - informace za prosinec 2001. In: Kurzycz [online]. 2015 [cit. 2015-04-28]. Dostupné

z:http://www.kurzy.cz/zpravy/35139-csu-prumerna-inflace-v-roce-2001-

byla-4-7/ 8. URBÁNEK, Vladimír. Rok 2002: nejnižší inflace od roku 1990: indexy spotřebitelských cen - informace za prosinec 2002. In: Kurzycz [online]. 2015 [cit. 2015-04-28].

Dostupné

z:http://www.kurzy.cz/zpravy/59040-inflace-je-nejnize-od-

roku-1990/ 9. (ČIA), Cianews.cz. Ceny loni stouply o 0,1 pct. In: Kurzycz [online]. 2015 [cit. 201504-28]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/zpravy/83838-ceny-loni-stouply-o-0-1-pct/ 10. URBÁNEK, Vladimír. Průměrná inflace v r. 2004 na úrovni 2,8 %: Indexy spotřebitelských cen - inflace - prosinec 2004. In: Kurzycz [online]. 2015 [cit. 201504-28]. Dostupné z:http://www.kurzy.cz/zpravy/103549-prumerna-inflace-v-r-2004na-urovni-2-8/ 11. Zpráva o inflaci: Duben 2005. In: ČNB [online]. Praha [cit. 2015-04-28]. Dostupné z:http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/menova_politika/zpravy_o _inflaci/2005/2005_duben/download/zoi_2005_duben.pdf 12. URBÁNEK, Vladimír. Průměrná meziroční míra inflace v roce 2006 byla 2,5 %: Indexy spotřebitelských cen - inflace - prosinec 2006. In: Kurzycz [online]. 2007, 9.1.2007

[cit.

2015-04-28].

Dostupné

z: http://www.kurzy.cz/zpravy/128984-

prumerna-mezirocni-mira-inflace-v-roce-2006-byla-2-5/ 13. Evropská centrální banka: Měsíční buletin prosinec [online]. Eurosystém: Evropská centrální

banka,

2007

[cit.

2015-04-28].

Dostupné

z:http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy /ecb_escb/ekonomicky_bulletin_ecb/download/ecb_mb200712cz.pdf 14. PAZDEROVÁ, Martina. Průměrná míra inflace v roce 2007 dosáhla 6,3 %. In: FinExpert.cz [online].

12.1.2009

[cit.

2015-04-28].

Dostupné

z: http://finexpert.e15.cz/prumerna-mira-inflace-v-roce-2008-dosahla-6315. URBÁNEK, Vladimír. ČR - Inflace v prosinci rostla o 0,2 %, průměr za rok 2009 1 %: Indexy spotřebitelských cen - inflace - prosinec 2009. In: Kurzycz [online]. [cit.

68

2015-04-28]. Dostupné z:http://www.kurzy.cz/zpravy/205950-cr-inflace-v-prosincirostla-o-0-2-prumer-za-rok-2009-1/ 16. Míra reálné inflace v ČR - Výpočet. In: Spoření se zlatem [online]. [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: http://www.sporeni-se-zlatem.cz/realna-inflace.htm 17. URBÁNEK, Vladimír. ČR - spotřebitelské ceny v prosinci rostly o 0,5 %, průměr 2010 na 1,5 %: Indexy spotřebitelských cen - inflace - prosinec 2010. In: Kurzycz [online].

[cit.

Dostupné

2015-04-28].

z: http://www.kurzy.cz/zpravy/260601-cr-spotrebitelske-ceny-v-prosinci-rostly-o-0-5-prumer-2010-na-1-5/ 18. URBÁNEK, Vladimír. ČR - Průměrná míra inflace v roce 2011 byla 1,9 %. In: Kurzycz [online].

[cit.

Dostupné

2015-04-28].

z: http://www.kurzy.cz/zpravy/302127-cr-prumerna-mira-inflace-v-roce-2011-byla-19/ 19. URBÁNEK, Vladimír. ČR - spotřebitelské ceny v prosinci mírně rostly, za celý rok 2012

o

3,3

%.

In:Kurzycz [online].

[cit.

2015-04-28].

Dostupné

z: http://www.kurzy.cz/zpravy/345147-cr-spotrebitelske-ceny-v-prosinci-mirne-rostlyza-cely-rok-2012-o-3-3/ 20. ČNB. Zpráva o inflaci IV: 2014. In: ČNB [online]. [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/menova_politika/zpravy_o_ inflaci/2014/2014_IV/download/zoi_IV_2014.pdf 21. SNB. Úrokové sazby ECB: Vývoj reálného HDP (Medziročný rast v %). In: Národní banka

Slovenská:

Eurosystém [online].

[cit.

2015-04-28].

Dostupné

z:http://www.nbs.sk/_img/Documents/_Publikacie/OstatnePublik/ukazovatele.pdf 22. ODBOR 62. Prognóza vybraných makroekonomických ukazatelů: Odhad vývoje vybraných makroekonomických ukazatelů (meziroční růst v %). In: Ministerstvo práce a sociálních věcí: Příjmy a životní úroveň [online]. 25.3.2015 [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/869 23. Národní

banka

Slovenska [online].

Slovenska:

Výročná

2000

[cit.

správa

2000.

In: Národní

2015-04-28].

banka

Dostupné

z:http://www.nbs.sk/_img/Documents/_Publikacie/VyrocnaSprava/VSNBS00.pdf 24. Národní banka Slovenska: Výročná správa. In: Národní banka Slovenska [online]. 1993

-

2014

[cit.

2015-04-28].

z: http://www.nbs.sk/sk/publikacie/publikacie-nbs/vyrocna-sprava

69

Dostupné

25. FINANCNINOVINY.CZ. HDP Česka stoupl za 20 let o polovinu, Slovenska o 65 procent.

In:Finance.cz [online].

2012

[cit.

2015-04-28].

Dostupné

z:http://www.finance.cz/zpravy/finance/350241-hdp-ceska-stoupl-za-20-let-opolovinu-slovenska-o-65-procent/

Seznam použitých zkratek ČNB

Česká národní banka

HDP

Hrubí domácí produk

CB

Centrální banka

EU

Evropská unie

ČR

Česká republika

CP

Cenný papír

70

Makroekonomický význam inflace a zhodnocení jejího vývoje ve vybraných zemích

Recommend Documents