Magisterské studium DĚJINY SVĚTOVÉHO DIVADLA tematické okruhy pro magisterské studium 1. OD MIMETICKÝCH POČÁTKŮ KE ZROZENÍ ŘECKÉ TRAGÉDIE A KOMEDIE a) Magie, rituál a kulty, divadelní prvky v rituálech prehistorických kultur (Mezopotámie, Babylón, Egypt) b) Počátky řeckého divadla; dionýský kult c) Vznik, stavba a funkce řecké tragédie (od Aischyla k Euripidovi) a komedie (od staré attické komedie k nové attické komedii) 2. ÚPADEK ŘECKÉ KULTURY; ZROZENÍ, ROZKVĚT A PÁD ŘÍMSKÉHO DIVADLA a) Rozdíl mezi řeckým a římským divadlem, římské divadlo dob republiky, divadlo císařského Říma b) Vznik, stavba a funkce tragédie (Seneca) a komedie (Plautus, Terentius) c) atellana – mimus – pantomimus 3. ASIJSKÉ DIVADELNÍ KULTURY a) Rozdíl mezi evropským a asijským divadlem b) Indická divadelní kultura c) Čínská a japonská divadelní kultura 4. STŘEDOVĚKÉ SVĚTSKÉ A NÁBOŽENSKÉ DIVADLO a) Nativitační a resurekční liturgické hry – mystéria a mirákly – velké náboženské slavnosti (cykly her) b) Simultánní scéna středověkého divadla a prostor světské scény, jokulátoři, karneval c) Světské improvizované podívané, učená dramata (elegické komedie), lidové hry, frašky, sottie, morality 5. ITALSKÉ RENESANČNÍ DIVADLO a) Inspirace antickým divadlem – Commedia erudita (Ariosto, Machiavelli, Bruno), pastorály (Tasso) b) Perspektivní renesanční scéna a její výtvarné řešení (Serlio), architektura divadelních budov (Palladio, Scamozzi, Aleotti) c) Inscenační principy 6. DIVADLO V ALŽBĚTINSKÉ A JAKUBOVSKÉ ANGLII a) Rozvoj divadla za Tudorovců – profesionální herecké skupiny a jejich organizace, Londýnská divadla (Burbage, Henslowe) b) Dramatická tvorba a žánry (Greene, Marlowe, Kyd, Dekker, Heywood, Shakespeare, Jonson, Beaumont, Fletcher atd.), dispozice a inscenační principy shakespearovské scény c) Anglická dvorská maska (Jones a scénografické inovace). 7. ŠPANĚLSKÉ DIVADLO ZLATÉHO VĚKU a) Žánry španělského divadla b) Inscenační principy – (de Rojas, de Cervantes) – Lope de Vega a jeho národní škola c) Dramatická tvorba pozdního období (Molina, Vicente, Calderon de la Barca) 8. EVROPSKÉ BAROKNÍ DIVADLO a) Barokní prvky v tvorbě Shakespeara, Calderóna a Molièra b) Divadlo dvorské, řádové a profesionálních kočovných skupin, zrod italské opery a francouzského baletu, iluzívní scéna c) Divadlo anglické restaurace 1660-1700 (Etherege, Wycherley, Congreve, Dryden) 9. DIVADLO FRANCOUZSKÉHO KLASICISMU a) Estetický kánon (Boileau) b) Dramatická tvorba (Corneille, Molière, Racine), od klasicismu k francouzské revoluci (Diderot, Voltaire, Marivaux, Beaumarchais) c) vznik francouzské opery (Lully, Ramenu), opera comique (Roseau, Monsigny), vznik baletní techniky
1
10. COMMEDIE DELL’ARTE A JEJÍ PROMĚNY a) Vznik a původní inspirační zdroje commedie dell’arte – improvizační principy, masky, typy b) Osvícenské divadelní reformy (Gozzi, Goldoni) c) Stopy commedie dell’arte v historii evropského divadla 11. NĚMECKÉ DIVADLO NA CESTĚ OD OSVÍCENSTVÍ K ROMANTISMU a) Osvícenské divadelní reformy a idea národního divadla (Lessing, Gottsched, Neuberová, Ekhof) b) Výmarská klasika (Goethe, Schiller – Sturm und Drang – Německé romantické a postromantické divadlo (Tieck, Grabbe, von Kleist, Büchner) c) Vznik singspielu – Vídeňské lidové divadlo (Raimund, Nestroy) 12. PRÉROMANTISMUS A ANGLICKÝ ROMANTISMUS a) Anglické divadlo 18. století, proměna a vývoj dramatu a žánrů (Farquhar, Steele, Goldsmith, Sheridan) b) Divadelní reformy, herecké osobnosti (Garrick), klasický styl (Kembl, Siddonsová), rozvoj divadel 1. pol 19. stol. c) Romantické básnické drama (Coleridge, Wordsworth, Keats, Shelley, Byron), žánr melodramatu, romantická herecká škola (Kean) d) Vznik angl. opery (Handel) ballad opera (Gay-Pepush), britský music hall 13. EVROPSKÉ ROMANTICKÉ DIVADLO a) Francouzský romantismus; dramatická tvorba (Hugo, Dumas ml., de Muset, de Vigny), Ruský romantismus, dramatická tvorba (Gribojedov, Puškin, Lermontov), Polský romantismus (Mickiewicz, Slowacki) b) Hudební divadlo: Grand Opera (Scribe, Auber, Meyerbeer, Halévy), francouzský vaudeville, revue. Komická opera (Adam) – vznik operety (Offenbach, Lexoque, Hervé) c) Romantický balet 14. DIVADLO EVROPSKÉHO REALISMU a) Ruská realistická škola (Suchovo-Kobylin, Ostrovskij, Gogol), realistické tendence v britském divadelnictví, režijní inovace (Irving a divadlo Lyceum), drama (Od Piknera k Shawovi a Galsworthymu) b) Vrcholný realismus (Ibsen, Hauptmann) c) Hudební divadlo Francie (Bizet), vídeňská opereta (Strauss, von Suppé, Lehár), Verdi a vrcholná fáze italské opery, vznik ruské opery a baletu 15. RICHARD WAGNER A MEININGENŠTÍ a) Zrození ideje moderního divadla, teorie souborného uměleckého díla změny operního divadla (festivalové divadlo v Bayreuthu) b) Scénická technika (Brandt, Mühldorfer, Hoffmann, Brückwald atd.) c) Meiningenská škola (Chroneg) a její inscenační postupy 16. NATURALISMUS, VERISMUS a) Program naturalistického divadla (Zola) – Paříž: Thèâtre Libre (Antoine), Berlín Freie Bühne (Brahm) – Londýn Independent Theatre (Grein, Shaw) b) Stanislavskij a Němirovič-Dančenko (MCHAT) – Stanislavského systém herecké tvorby c) Dramatická tvorba (Becque, Gorkij, Strindberg, Tolstoj atd.), verismus v opeře (Mascagni, Leoncavallo, Puccini, Giordano) 17. E. G. CRAIG A A. APPIA a) Reforma stávajících přístupů scény, vstup jevištní technologie, iniciace světelného zdroje jako svébytného prvku scény b) Craig – princip nadloutky, screens, modernistická režie (spolupráce se Stanislavským), Appia – princip praktikability, scénická reinterpretace Wagnerových dramat c) Eurytmika (Dalcroise)
2
18. POČÁTKY MODERNISMU (SYMBOLISMUS, DEKADENCE, SECESE) a) Od naturalismu k impresionismu – symbolismus a dekadence – secese a divadelně-dekorativní výtvarnictví, Francie Thèâtre d’Art (Fort), Thèâtre de l’Oeuvre (Lugné-Poe) b) Dramatická tvorba od francouzských předobrazů k ruské druhé vlně (Hoffmanstahl, de Vigni, Maeterlinck, Wilde, Brjusov, Gippiusová, Blok, Ivanov atd.) c) Inscenační principy ismů, secese, reforma baletu a scénografie (Ďagilevovy ruské balety), scénické imprese Ravela a Debussyho 19. EXPRESIONISMUS JAKO VÝCHODISKO POLITICKÉHO DIVADLA a) Počátky expresionismu jako východiska politického ataku b) Nové technické prostředky scény 1875-1915, německé divadelní experimenty (Reindhardt, Fuchs, Erler, Stern, Munch, Kokoschka, Piscator) c) Dramatická tvorba (Kokoschka, Schnitzler, Andrejev, Przybyszewski atd.) 20. POČÁTKY AVANTGARDY (FUTURISMUS, DADAISMUS, KUBISMUS) a) Futurismus: teorie syntetického dramatu (Marinetti, Cangiulo, scénografie Boccioni, Carra, Balla, Depero, Severini, Prampolini atd.), plastický balet, scénodynamiky, inscenační praxe, Dadaismus: centra (Curych, NY, Paříž, Kolín) b) Manifesty a východiska (Tzara, Arp, Ball, Delaunay, Picabia, Duchamp atd.) c) Kubismus: principy (Wedekind, Léger, Gris, Braque, Piccaso – spolupráce s Ballet Russes a Švédskými balety); Vachtangov a režie, Pařížská šestka a její přínos pro hudební divadlo 21. RUSKÝ KONSTRUKTIVISMUS, EVROPSKÝ FUNKCIONALISMUS A BAUHAUS a) Mejerchold a biomechanika, ruská avantgarda (Tairov, Vachtangov, Ochlopkov) b) Proletářské divadlo (Ginzbur, Vesninové, Exterová, Popovová, Gabo, Tatlin atd.) c) Anněnkov a divadlo davové podívané, jeviště Bauhausu, teorie (Kandinskij, Gropius, MoholyNagy, Schmidt atd.), Schlemmer a triadický balet 22. EPICKÉ DIVADLO A JEHO REFORMY a) Od exprese k epice – inscenační principy epického divadla, Brecht a jeho dramatická tvorba, E. Piscator a pokračování politického divadla b) Vliv filmu na vyjádření vztahů v prostoru (Miller, Jessner, Pirchan), Berliner Ensemble c) Druhá vlna politického divadla (Dürrenmatt, Weiss, Dorst atd.) 23. SURREALISMUS V EVROPSKÉM DIVADLE a) Východiska směru (Lautréamont, Freud), manifesty, vliv dada na utváření směru (G. De Chirico) – M. Ernst a frotáž b) Dramatická tvorba (Breton, Cocteau, Apollinaire, analogie a přesahy: Lorca, Jarry) c) Inscenační postupy a role scénografie (Giacometti, Miró, Dalí, Mason), vliv hudební symboliky (Messaien) 24. FRANCIE, A. ARTAUD, J. L. BARRAULT, J. VILAR a) Artaud: manifesty (Divadlo krutosti, Divadlo a jeho dvojenec), Divadlo A. Jarryho (Vitrac) b) Barrault: spolupráce s Ch. Dullinem (Atelier), škola tělesného výrazu, spolupráce s E. Decroux c) Jean Vilar a Thèâtre National Populaire, Nový cirkus, pantomima 25. CHUDÉ DIVADLO 50.-60. LET 1. Wyspianski a reforma dramatu, Grotowski, Divadlo a rituál 2. Novátorští režiséři (Grotowski a Laboratoř; Kantor a Cricot, Cricot2; Wajda), principy chudého divadla (analogie s Living Theatre a jeho scénickými kompozicemi) c) Jednota divadelního prostoru (Gurawski, Szajna, Zachwatowicz atd.), inscenační praxe chudého divadla 26. ABSURDNÍ DRAMA A DIVADLO a) Esslinova teorie absurdního dramatu b) Existencialismus (Sartre, Camus), „absurdní drama“ (Beckett, Ionesco, Pinter, Genet, Mrožek atd.), absurdní prvky v dramatice T. Stopparda c) Inscenační postupy a jejich změny v průběhu 2. pol. 20. století
3
27. AMERICKÉ DRAMATICKÁ TVORBA A DIVADLO 20. STOLETÍ a) Počátky amerického moderního divadla – dramatická tvorba (O’Neill, Wilder, Williams, Miller, Albee, Shepard atd.) b) Lee Strasberg a Actors Studio c) Vznik a vývoj muzikálu (Cohan, Kern, Porter, Berlin, Rodgers, Hammerstein atd.), vznik rockových oper 28. NA HRANICÍCH UMĚNÍ (DIVADELNÍ EXPERIMENTY) a) Hraniční divadelní projekty (Op-Art, Pop-Art, Happening, Kinetické umění, Akční umění, Enviroment art atd.) b) Inscenační principy uplatnění jednotlivých -ismů v divadelním prostředí – minimalismus (hudební a divadelní happeningy Cage, Glass, Kaprow, Vostell) c) J. Pollock a systém akční malby, abstraktní expresionisté 29. DIVADLO V ZÁVĚREČNÉ FÁZI MODERNISMU a) Living theatre (Malina, Beck) – Open Theatre, P. Schumann a Bread and Puppet Theatre. E. Barba, J. Savary, A. Mnouchkinová b) P. Brook a prázdný prostor c) Hudební divadlo: Současný světový muzikál (Weber, Schonberg, Sondheim, John, Larson atd.), Merce Cunningham Dance Copany, J. Kylián a reforma tanečního umění, pohybové divadlo 30. POSMODERNÍ DRAMA A DIVADLO a) Poststrukturalismus, dekonstrukce, režijní postupy (Kirby, Forman, Wilson, Poutney) b) coolness drama a podoby postmoderní hry a podívané c) Současný muzikál, teatralizovaná show, současné taneční divadlo
Základní literatura (titul označený * obsahuje množství dalších bibliografických údajů, další literaturu získávají studenti od pedagogů na jednotlivých přednáškách) * Brockett O. G. Dějiny divadla. Nakladatelství Lidové noviny + Divadelní ústav, 1999. Kindermann, H. Theatergeschichte Europas I-IX. Salzburg, 1957-1971. The Oxford Illustrated History of Theatre. Edited by John Russell Brown. Oxford, 2001. The Cambridge Guide to Theatre. Edited by Martin Banham. Cambridge University Press, 1995. Enciclopedia dello Spettacolo IX. Roma, 1954-1966.
Práce k jednotlivým problémům Alžbětinské divadlo I-III. Praha, 1978-1985. Artaud A. Divadlo a jeho dvojenec. Praha, 1994. Artaud A. Texty. Praha, 1995. Augustová Z. Thomas Bernhard. Větrné mlýny, 2003. Balvín-Pokorný-Scherl. Vídeňské lidové divadlo. Praha, 1990. Bablet, D. Scénické revoluce XX. století. In: Scénografie 2/76 Braun K. Druhá divadelní reforma. Praha-Brno, 1993. Brett V. Molière. Praha, 1957. Brodská, B. Vybrané kapitoly z dějin baletu. Praha, 1984. Brook P. Prázdný prostor. Praha, 1988. Brook P. Pohyblivý bod. Praha, 1996. Brook P. Nitky času. Divadelní ústav, 2004. Bukáček J. Carlo Goldoni. Praha, 1957. Bělič O. Stručné dějiny španělského dramatu. Praha, 1977. Cajthamlová A. Divadelní kultura německá. In: Prolegomena č.8. Craig E. G. O divadelním umění. Divadelní ústav, 2006. Černý V. Stredoveká dráma. Bratislava, 1964. Deák F. Symbolistické divadlo. Bratislava: Tália-press, 1996. Digrin Z. Divadlo učenců a diplomatů. Divadelní ústav, 1995 Eliade M. Mýtus o věčném návratu. Praha, 1993. Eliade M. Posvátné a profánní. Praha, 1994. Fischer-Lichte E. Dejiny drámy. Bratislava, 2004. Friedenthal R. Goethe, jeho život a doba. Praha, 1973.
4
Grotowski, J. Divadlo a rituál. Bratislava 1999. Harland, R. Superstructuralism. London and New York, 1987 Hyvnar J. Francouzská divadelní reforma. Pražská scéna, 1996. Hyvnar J. Herec v moderním divadle. Pražská scéna, 1999. Chudoba Fr. Kniha o Shakespearovi I-II. Praha, 1941. Kalvodová D. Čínské divadlo. Praha, 1992. Kalvodová D. Divadelní kultury východu. Bratislava, 1987. Kalvodová D. Pod praporem krále nebes. Praha, 1987. Kalvodová D. Vítr v piniích. Praha, 1975. Kaye, Nick. Postmodernism and Performance.London, 1994. Kolegar, J. Historie scénických technologií. Brno, 2001. Kopecký J. O divadle středověku – studie polemická. In: Divadelní revue 1989. Kott J. Shakespearovské črty. Praha, 1964. Kšicová D. – Klein P. Symbolismus na scéně MCHAT. Režijní koncepce K. S. Stanislavského. MU, 2003. Kšicová D. – Klein P. Dramatika ruského symbolismu I-III. Brno, 2001, 2003, 2004. Kratochvíl K. Ze světa komedie dell’arte. Praha, 1987. Lukeš M., Eugene O’Neill. Praha, 1979. Lukeš M. Mezi karnevalem a snem. Divadelní ústav, 2004. Martínek K. Dějiny ruského předrevolučního činoherního divadla. Praha, 1967. Martínek K. Ruská divadelní moderna. Praha, 1970. Micheli, M. de. Umělecké avantgardy XX. století. Praha, 1964. Mikeš V. Divadlo španělského Zlatého věku. Praha, 1995 . Mikeš V. Divadlo francouzského baroka. Akademie múzických umění, 2001. Oleríny V. Cervantes. Bratislava, 1955. Piscator E. Politické divadlo. Praha, 1971. Richsbieter, H. Bühne und bildende Kunst im XX. Jahrhundert. 1968. Schnelle B. Elfriede Jelinek a její divadlo proti divadlu. Větrné mlýny, 2006. Stehlíková E. Řecké divadlo klasické doby. Praha, 1991. Stehlíková E. Římské divadlo. Praha, 1993. Stehlíková E. A co když je to divadlo? Divadelní ústav, 1998. Stehlíková E. Antické divadlo. Praha, 2005. Stehlíková E. Divadlo za časů Nerona a Seneky. Divadelní ústav, 2005. Taranienko Z. Divadlo a rituál. In: Prolegomena č.18. Wells, S. Věčný Shakespeare. Praha, 2004. Zavarský, J. Kapitolky zo scénografie. Bratislava, 1989. Zbavitel D. Divadelní kultura starověké Indie. In: Prolegomena č.18. Žába Z. Tesáno do kamene, psáno na papyrus. Praha, 1969.
5
