magazín
senátní
magazín
senátní
senátní volební obvod
2008
42 Kolín
Chci pracovat jen pro lidi Jiří Buřič
kandidát do Senátu
1
magazín
senátní
Jiří Buřič – patriot starobylého města na Labi
Životní příběh kandidáta
Buřič umí být věrný: svému jménu, ale určitě nejen jemu
Narodil se v Kolíně ve složitých padesátých letech, přesně 16. května 1952. Letos mu tedy bylo 56 let. Po absolvování základní školy ve svém rodišti pokračoval ve studiu na Střední zemědělské technické škole v Poděbradech. Už zde se mu obě města „osudově“ prolínala… Po maturitě pracoval v různých podnicích jako zbožíznalec, topič, údržbář, řidič až po vedoucího hospodářské správy ve firmě AŽD Kolín, kde ukončil po 17 letech v březnu 1990 pracovní poměr. Poté se naplno začal věnovat politice. V listopadu 1989 byl jedním z těch, kteří veřejně vystoupili se svým názorem na prknech kolínského divadla, připravovali stávku na kolínském Karlově náměstí a na jeho průkazce mluvčího Občanského fóra okresu Kolín je číslo 3. Je již sedmnáctým rokem členem ODS, kterou v Kolíně v roce 1991 spoluzakládal, tatáž doba platí i pro jeho členství ve smírčím výboru ODS a v oblastní radě. Od roku 1997 je i předsedou místního sdružení ODS v Kolíně. Nikdy nebyl členem jiné politické strany. V prvním komunálním volebním období po roce 1989 vykonával funkci starosty města Kolín, z níž odešel v závěru roku 1994. Neznamenalo to však, že přerušil svou práci v kolínském městském zastupitelstvu, kam byl opakovaně volen. Mohl tak dále kontinuálně sledovat a mít, byť jen částečný, vliv na dě-
2
Paní učitelka Horáčková ze základní školy mu nedávno řekla: „Měla jsem tě ráda, byl jsi takový ten spravedlivý kluk. Rozhodně dost živý, ale ne záludný, vzteklý nebo hloupý.“ JIŘÍ BUŘIČ, současný starosta města Kolín a kandidát do Senátu se málem červenal. Po mnoha letech dostal od ženy, která vychovala spoustu dětí, velmi lichotivé vysvědčení. Mnozí, kdo ho znají blíž, ale i ti, s nimiž jednal či jedná v rámci své profese, by tahle slova určitě potvrdili.
„Osobností je třeba si vážit,“ říká starosta u busty fotografa Josefa Sudka, rodáka z Kolína.
ní ve městě. Na podzim roku 2003 byl zvolen místostarostou Kolína a po vítězství ODS v komunálních volbách 2006 se po dvanácti letech znovu vrátil na post starosty. Kolín byl a je jeho srdeční záležitostí. Se starobylým městem na Labi je jeho rodina spjata již po několik generací. Vždycky mu na místě, v němž žije, záleželo a snaží se, aby to na jeho podobě bylo vidět. Pokud by byl zvolen senátorem Parlamentu ČR, je připraven setrvat ve funkci starosty do dalších komunálních voleb v roce 2010. Jiří Buřič je již třicet tři let ženatý a nezapomíná zdůraznit, že je na to hrdý. Rád dodává a myslí to zcela vážně: „Nikdy by moji manželku ani
mě nenapadlo, řešit jakékoliv problémy jednoduše, jak se dnes stává téměř módou, třeba i odchodem od rodiny.“ Snoubenci, kteří před ním stojí na radnici ve svůj svatební den, mu jeho slova mohou opravdu věřit. Manželka Lubomíra, též členka ODS, byla asistentkou prvního senátora zdejšího volebního obvodu, profesora Vladislava Maláta z Poděbrad. Manželé Buřičovi vychovali dnes třicetiletého syna Jonáše. Bydlí v rodinném domku po předcích, na němž je znát, že o něj rádi pečují, stejně jako o černého psíka Fredyho. Objevíte tu šikovné ruce kutila, na druhé straně též touhu po odreagování po náročných jednáních v podobě motorky. I tady se partneři výborně doplňují.
První vzpomínky na Kolín Dětství poměrně výrazně ovlivňuje každého z nás, přestože si to mnohdy ani neuvědomujeme. Spletité nitky osudu nás však dovedou tam, kam si samy určily. Beze zbytku to platí i u Jiřího Buřiče. „Kolín ke mně patří už jen tím, že jsem se tu narodil.“ Již jeho rodiče se považovali za pravověrné Kolíňáky, přestože původní rodiny tu neměly svoje kořeny. Buřičové „po meči“ totiž dorazili z jižních Čech. Děda se stal sládkem ve zdejším zámeckém pivovaru. Praděda však byl purkmistrem v jedné obci nedaleko Tábora. Že by předzvěst?
šího Ludvíka. Přivydělávala si domácí prací v otcově lidově demokraticky združstevněné výrobně razítek a datumek, která se z domácí dílny převtělila ve Znak Klánovice. Otec, vystudovaný chemik, pracoval v kolínské „petrolce“ jako vedoucí technické kontroly. „Táta byl typickou hlavou rodiny. Přišel po půl třetí odpoledne domů, najedl se, dal si kávu, vykouřil cigaretu a po chvíli zavelel: ‚Kluci, jdeme’, a vyrazili jsme do loděnice. Tak tomu bylo prakticky každý den. Do loděnice na Kmochově ostrově jsme chodili především kvůli bráchovi, který jezdil závodně na kajaku.“
Nezapomenutelné dětství Rodinné prostředí obvykle rozhodujícím způsobem formuje naše další postoje. Dítě si z něj odnáší základní povahové rysy. U Buřičů zůstávala, jak bylo tehdy běžné, maminka doma. Starala se o své dva syny, Jiřího a o čtyři roky star-
Handicap, ano i ne Jirkovým vytouženým přáním bylo studium veteriny. Od malička totiž měl kolem sebe různá zvířátka: králíka, siamského kocoura, welšteriéra Erona. Později přišli na řadu chrti, s nimiž jezdil na dostihy. Navíc přes ulici
bydlel veterinář – další osud měl být jasný. Přihlásil se na veterinární školu a složil zkoušky. Jenomže do té doby nevnímal jednu skutečnost: vrozený tělesný handicap. Narodil se totiž s deformací spodní části pravé ruky. Ale proč si to do té doby neuvědomoval? Proč nemohl být opravdu dobrý na lodi, vyniknout v běhu na lyžích? Vůbec mu nedocházelo, že to může souviset s rukou, která mu zdánlivě žádné problémy nepůsobila. „Vlastně poprvé jsem si to na chvíli uvědomil, když jsem přišel do školy a některé děti se mi smály. Některé dokonce tak, až mi to přišlo líto.“ A jak to souvisí s vysněnou veterinou? Nemohl na ni jít kvůli gumovým rukavicím... Středoškolská léta v Poděbradech Střední zemědělská technická škola v Poděbradech mu byla vlastně „vybrána“. Zkoušky na veterinu sice složil, přijat ale nebyl. Tehdy ještě netušil, že rozhodly právě ty rukavice. Neřešil to. Poděbrady nebyly daleko a zdejší „zemědělka“ měla ke zvířatům nejblíže. Tehdy přišla ke slovu opět Jirkova hlava „buřiče“, která kdysi rozhodla o tom, že ve školce strávil jediný den
3
magazín
senátní
Životní příběh kandidáta
V rámci Občanského fóra diskutují: zleva Josef Blecha, Jiří Buřič, Jan Černý a Walter Komárek.
a ještě ne celý. „V této škole měli občas praktická cvičení od šesti ráno, proto mi doporučili internát. A to bylo něco pro mě. Vystoupal jsem s mámou po schodech nahoru, otevřel dveře, v cimře na čtyřech ze sedmi postelí seděli kluci. Položil jsem kufr na zem, vyšel na chodbu a oznámil: ‚Mami, jedeme domů.’ Protože mě znala, věděla, že nemá cenu licitovat. A tak jsem každý den cestoval z Kolína do Poděbrad.“ Ve škole v Poděbradech zastihl Jirku i přelomový rok 1968. Bylo mu šestnáct. Dva roky nato mu zemřel otec a starší bratr emigroval do Kanady. Mnohokrát i jeho později „ponoukala“ myšlenka odsud jednoduše zmizet, uvažovali o tom i s manželkou, přesto zůstali. Na střední škole nebyl ani v SSM, členství v KSČ mu nikdo nenabízel a on
4
tam stejně nechtěl. Suma sumárum: Bratr Ludvík, sedminásobný mistr republiky v rychlostní kanoistice, který byl v nominaci na OH 1968, odešel za hranice, otec nežil, maminka ve straně nikdy nebyla. Zkrátka kádrový posudek – a vyhlídky – nic moc…
Co následovalo dál Po maturitě přišla různá překvapení. V Poděbradech si Jiří zvykl na to, že nebude veterinářem. Práce, s níž se setkal, ho až na jednocení řepy bavila, uměl jezdit s lecčíms včetně kombajnu. Chtěl dělat i se zvířaty. V Němčicích zrovna otevírali výkrmnu prasat, tak to zkusil. Jenže narazil na člověka, který „vysílal“ už dopředu: „tady ne“. Nevyšlo to ani v kolínské pekárně. „Nakonec jsem zakotvil v Zelenině. Stal jsem se okresním zbožíznalcem. Později jsem strávil zimu na ‚kablovácké’ chatě v Rejdicích jako topič-údržbář.“ Vrátil se domů a přemýšlel, co dál. V té zvláštní zimě se potkal se svou budoucí ženou Lubomírou. „Zrovna tehdy bych ocenil být normálně zaměstnán, abych vůbec mohl oslovit její rodiče.“ Zaměstnání sháněl o to intenzivněji. Zkusil slovenskou
Setkání se sokoly v Chicagu. S Jiřím Buřičem (vpravo) si zapózovali: Karel Hartig, Eva Svobodová a Josef Maršík.
města Kolín. Demokratický blok volby vyhrál a Jiří Buřič se stal starostou. V roce 1991 byl jedním ze zakládajících členů ODS.
Kardinál Miloslav Vlk jezdí do Kolína rád.
Sninu Vihorlat, sídlila přece jen daleko, v kádrových materiálech se tam tolik nešťourali a měla v Kolíně svou pobočku. „V Humenném se v obrovském areálu krčil montážní závod na mostové jeřáby, ale jinak se zde vyráběly rakety a nejhrubší vojenský materiál. Když jsem tohle zjistil, musel jsem se smát: já se svými názory a okolím v centru vojenské výroby.“ Nakonec i tohle zaměstnání vyměnil za místo zásobovače v kolínském závodě AŽD, na celých sedmnáct let. Až přišla revoluce. „Sametová revoluce“ a všechno bylo jinak Vypadalo to na docela obyčejný pátek, Jirku čekala inventura základních prostředků v Mariánských Lázních, v Kolíně měl ten den vernisáž jeho kamarád malíř a grafik Joska Skalník. A ten mu
okamžitě hlásil, že se v Praze něco děje. Psal se 17. listopad 1989. „Nic jsme nevěděli. Až později večer přinesla Svobodná Evropa první zprávy o masakru na Národní třídě. Ještě v noci jsem jel do Prahy a vyhledal Josku. Všude vládla úžasná euforie. Ale bylo třeba vrátit se do Kolína a zprostředkovat lidem informace, kterých se mimo Prahu zoufale nedostávalo.“ Vystoupil v kolínském divadle, spoluzakládal Občanské fórum. Pak přišla jednání u kulatých stolů, postupně padla Národní fronta, Občanské fórum se legalizovalo jako hnutí. Na jednom z plenárních zasedání byl Jiří Buřič kooptován do funkce místopředsedy ONV Kolín, čímž přerušil své dosavadní zaměstnání a profesionálně se začal věnovat politice. V listopadových volbách v roce 1990 kandidoval za OF v rámci volebního sdružení Demokratický blok
Od starosty ke starostovi Vznikem ODS však vznikla na kolínské radnici zvláštní situace. Její členové včetně starosty se nakonec ocitli v menšině, neboť ne všichni zastupitelé Demokratického bloku sympatizovali s čistě pravicovou linií. To, aby tehdy starosta prosadil dodržování volebního programu, začalo být hodně složité a v městské radě i v zastupitelstvu docházelo k mnoha střetům, které vyvrcholily ve volbách 1994. Některé osobnosti bývalého Demokratického bloku vytvořily tzv. nezávislé sdružení „Kolíňáci”, které v těchto volbách vyhrálo a ODS poslalo do opozice. V roce 2003 se ODS podařilo vrátit zpět do vedení radnice a Jiří Buřič se stal místostarostou. V komunálních volbách v roce 2006 kolínská ODS opět zvítězila a... Jiří byl zvolen starostou města Kolín. K tomu je nutné ještě dodat: Kvalifikaci na to měl dostatečnou, po celou existenci novodobých komunálních voleb byl vždy členem kolínského městského zastupitelstva. Na radnici včera, dnes a zítra „Devadesátá léta ukázala, že Kolín je perspektivní město a má smysl zde něco tvořit.
5
magazín
senátní
Životní příběh kandidáta Po vyřešení nejpalčivějších problémů města těsně po revoluci přišly na řadu ulice v centru, likvidace vinické skládky, čistička odpadních vod…“ Avšak teprve další roky ukáží, zda vybudování obrovské průmyslové zóny v Ovčárech u Kolína bylo dobrým počinem. I poslední tři roky se nesly ve znamení vylepšování Kolína. Byla postavena stavba roku 2006 – pěší lávka přes Labe, svoji podobu změnilo náměstí, jsou realizovány rekonstrukce ulic včetně všeho, co je pod nimi. A nemálo starostí přináší trvalá snaha o co nejrychlejší vybudování silničního obchvatu města. Město má samozřejmě i mnoho plánů do budoucnosti. Jeden z nich však leží Buřičovi na srdci obzvlášť: dokončení úprav Kmochova
Se středočeským hejtmanem Petrem Bendlem u přívozu na Osečku
ostrova – revitalizace parku, restaurace, přístav pro lodě… „Mým přáním je dostat lidi ven, do přírody, za sportem. A kam jinam než na ostrov a do přilehlých Borků.“
S prezidentem Václavem Klausem při projížďce po Labi
6
Také starosta je jen člověk Kdyby to jen trochu šlo, měl by si každý vyzkoušet část běžného pracovního dne starosty města. Kdo není zvyklý na celodenní frmol, asi by mu šla hlava pořádně kolem. Nabitý diář skutečně nenabízí hluchá místa. Poradu střídá vyřizování pošty, jednání zase další jednání. Mezitím ještě přicházejí neohlášené návštěvy, někdo jej odchytí na ulici, večer je pozván na společenskou akci a odmítnout nelze. Jenže odpočívat nebo prostě vypnout se někdy musí. „Za velké štěstí zcela bez nadsázky považuji svou rodinu. Vždycky se rád vracím domů, kde se cítím dobře a na veškerou únavu, která se občas nevyhne ani mně, rychle zapomenu. Manželka Luba mi již po mnoho let vytváří potřebné zázemí pro
moji práci. Žije s námi syn Jonáš, který letos oslavil třicetiny a zdá se, že nás na podzim čeká jeho svatba. A nesmím zapomenout na českého teriéra Fredíka (určitě by mi to neprominul). Jinak jsem kluk od vody a s tím jde ruku v ruce prut.“ Jirku od malička lákalo všechno, co mělo motor. Teprve před pár lety si však splnil dávný sen – pořídil si cestovní motocykl značky HD Heritage. Jezdí s ním i manželka Luba. „Se mnou se prý nebojí. Moc sice nemiluje ostré zatáčky nebo různá převýšení, nijak nezbožňuje jízdu v horách, ale jinak z motorky dokonce fotí a filmuje.“ Klasický odpočinek k němu tak nějak nesedí. Dovolenou si vybírá obvykle pouze týdenní a tu většinou manželé vě-
Manželka Lubomíra je Jiřímu velkou oporou.
nují motorce. „Já nejsem ten, kdo by se těšil na nějaké nicnedělání. Odpočívám, i když pracuju na domě či chatě.“ Určitě to pomáhá. Proto si i při hektické činnosti Jiří Bu-
Starostovy největší životní lásky: žena Luba, syn Jonáš, teriér Fredík a ryby. Chybí práce a motorka...
řič dokázal zachovat smysl pro humor, takt a diplomacii, zkrátka něco, co se dá shrnout pod pojem „obyčejné člověčenství“. A v době spíše převažující arogance je nutné i tohle ocenit. Pokud by byl zvolen „Nemyslím si jako někteří, že Senát je zbytečný. Naopak, v dnešní ne příliš politicky uspořádané situaci potřebnost horní komory Parlamentu narůstá. A kdo by měl nejlépe plnit roli senátorů než ti, kteří prošli praktickou komunální politikou a vědí, že to všechno je jen služba lidem,“ říká Jiří Buřič. V Senátu by chtěl současný kolínský starosta pracovat buď ve výboru pro místní rozvoj (celou dobu jeho působení na radnici spolu s ostatními zastupiteli řešil především
7
Životní příběh kandidáta v příštích volbách a pokud bych neměl v Kolíně upraveny rozhodovací podmínky, ukončím starostování ihned. Nelze totiž vykonávat funkci senátora v celém obvodu a zároveň na sebe přebírat problémy jednoho města a možná to město preferovat před ostatními.“ (zm)
Skrývá se zde určitá symbolika? Předseda Senátu Bohuslav Sobotka (uprostřed) s dosavadním senátorem za volební obvod č. 42 MUDr. Janem Rakušanem a současným kandidátem za ODS Jiřím Buřičem...
místní rozvoj a výkon veřejné správy), nebo ve výboru pro obranu a bezpečnost (pod starostu vždy bezprostředně spadá městská policie a bezpečnost ve městě; je spoluzakladatelem „Společnosti Václava Morávka“, která cíleně
a se vší vážností poukazuje na lidi, kteří se historicky zasloužili o naši obranu a bezpečnost). A ještě v jedné věci má Jiří Buřič jasno: „V případě zvolení senátorem se nebudu ucházet o funkci starosty
Jiří Budoucnost Um Řád Iniciativa Člověk
Kontakty: www.buric-ods.cz / e-mail:
[email protected] Volební magazín ODS, výtisk je zdarma, vychází jako příloha Listů ODS Vydává HK ODS, Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1
www.ods.cz
