i
m- ( RÚZENY SVOBODOVÉ Xn. MARNÉ LASKY=
M žín
PG 5038 S94M3 1919 c.l
ROBARTS
SPISY RŽENY SVOBODOVÉ SVAZEK DVANÁCTÝ:
MARNÉ
LÁSKY.
v PRAZE NÁKLADEM ESKÉ GRAFICKÉ AKC. SPOLENOSTI 1919
.UNIE'
RÚŽÉNA SVOBODOVÁ:
MARNÉ
LÁSKY.
DRUHÉ vydaní.
V PRAZE NÁKLADEM ESKÉ GRAFICKÉ AKC. SPOLENOSTI 1919
,UNIE*
VŠECHNA PRÁVA, ZVLÁŠT PEKLADU. VYHRAZENA AUTORCE. COPYRIGHT 1919 BY UNIE. PRAGUE.
^^,^h'^Apri
TiSKtM .UNIK" V
['RAZR.
VZÁCNÉ PANÍ
MARII VESELÉ. V BOHl>'-Nl CHOTI VELKOSTATKÁf.
M^ NA
ZÁIVÝCH DNÍ ZÁIJOVÝCH. PA VDNOU PAM ^^^ ^j^^^ELA ŽIVOTU.
V NICHŽ
PIPISUJE R. S.
Presented to the
LIBRARY ofthe UNIVERSITY OF TORONTO by
ALEX
S.
HAVRLANT
/
Ach žili,
lásko,
kdybych
všechny mé jsem,
mni
ncisem neí láska. Nemohla bych nemilovala.
myšlenky se
a
v jc
Má
duše,
me
srdce,
všechno, im lásky, v cil, klcrý
pocity, cit
petrvá celou vnost. Emilia
Vivíatit,
HISTORIE POŠETILÉ LÁSKY. LEGENDA SHELLEYOVSKÁ.
Starý muž í^eho
Antony, velkostatká neúrodných statk, otec dospívající dcery, zamiloval se, deset let po smrti své druhé ženy, a tato liská byla záhubná jemu
i
všem
ostatním.
Stalo se to tak:
Ve vetchém zámku rodiny ehoovy žil zámecký kaplan, lovk vášnivý, stále ženami vznícený, úpln bezhumomý. Jezdil do hlavního msta, kde poznal ve spolenosti krásnou ženu z rodu Putifarek, a vzpomínal na ni a živ popisoval její štíhlou postavu, její živé zpsoby, až se staec tak roztoužil, že, ditje ji vidti, odhodlal se uspoádati koncert pro vkol ní statkáe a pozvati ji.
"^^
tajn a netrpliv prosbu, aby pijela, jako dít neprozeteln oekával hned druhý den odpov, a zesmutnl, když nepi'
Napsal
jí
cházela.
tvrtý den
byl již tak roztržit, že odpoví-
dal své dcerušce
zmaten
jako v horece.
Pátý den, kdy by se byl bezpochyby ze touhy vybavil, pišel dopis od krásné Anny, která slibovala ochotn svou návštvu. své
V ny,
zámku Antonych nebylo od smrti po celých deset let, niím hnuto. I
loiech,
i
pani-
v sa-
v hlubokých alkovnách byly klad«iy
II
pi
pedmty
uklízení
nábytek
i
pesností tam, kde stály o
Ped
i
píjezdem zámecký kaplan
njak
osvžiti
s
nejvtší
pohbu panin. pán domu
zpvainým seznali,
že je
teba byt
pestavti, že psobí
a
po-
hebn. s vysokými krby byl temný a muzeáln chladný. Stály tam vždycky bez kv-
Salon
a bez vody staré vázy satsumské a chlubné vázy sevrské. Nyní vyložili sál narychlo
tin
bledými tapetami, naplnili vázy ržemi a podlahy pokryli hedvábnými koberci orientálními, uloženými doposud ve sbírkách.
muž
dležit vkolní šlechchtl ukázat první znamenitost svta, akoliv o zpvace nevdl nic víc, než co mohl vypozorovat z podobizny, kterou kaplan nosil v náprsní kapse a po a Starý
tu,
jako by
sezval
jí
obd
po
veei mu Napomínal
ji
pjoval.
stále své krásné,
ko, aby se chovalo k
na zaízení hostinských
hlížel
liv,
že
}ýy
jeho
tiché
dvát-
umlkyni uctiv, a do-
první
pokoj
žena,
která
tak bedtvrdila,
že se o nic nedovede postarat, nebyla vyšla z
údivu.
Den ped
koncertem, po dlouhé porad, oba pomatení pošetilci, že bude nejlépe, pojede-li na nádraží kaplan a uvítá-li ji on jako pán domu ve dvoran. usnesli
se
Krásná žena pijela velmi rozveselena novou nadjí.
V mst lenci, s
se práv rozešla se dvma mimalíem a s velkostatkáem. U divadla,
kde
nevypovídali
k
]í
pánm
zniený
z
hlas a
Dkovala
jen
editelství,
vdla,
nžn
dvrné
pro
bylo
vztahy
Mla
trudno.
jí
že tu není budoucnosti.
kaplanovi, že
jí
zaopatil po-
bohatému velmoži. Slíbila ho odma obratn se ho již cestou vyptala na
zvání niti
k
všechny majetkové
rodinné
i
pomry
starého
Antony. Krásná,
a
rozkvetlá
smlá
žena
starce
okouzlila. Vrátil se do mladosti, zazáil, odlo-
myšlenku na smrt a pemítal, kterak obno-
žil
život.
viti
Na
koncertu poznali všichni sousedé,
Dámy
sezval.
je
rozumu,
podle
ži,
jiní
pro
litovaly jeho dcerušky,
nkteí
mu-
zpvaky,
krásné
jeho.
Panstvo se rozešlo,
zpvaka
zstala.
Zdráhala se sice trochu, když
ji
staec
uprošoval, ale jen tolik, aby tomu neuvil.
Bhem kala
trnácti dní, které tam ztrávila,
svými
úsmvy
i
správce,
zís-
rozhovoila se
ním o hospodáství, a dovdla se, že kappepial jmní hostitelovo anebo že byl špatn informován. Pro lovka bezdts
lan
bu
13
by bývalo slušné, ale rozdleno prodala aby za svou mladou krásu. Od té chvíle dala se k dalšímu pobytu
ného
bylo
dcei
a jemu, nestálo za to,
n
pemlouvati, což neušlo lanému Litoval, že nepromluvil díve, dokud
skuten starci.
mu
Anna píznivá;
byla
zoufal, nespal, hryzl
polštáe, anebo pobíhal po
tými
pstmi.
Jeho muka
kával.
Konen
žádati
ji,
aby
zahrad
rostla,
se
zaa-
nkdy
pla-
odhodlal se promluviti, po-
mu
darovala svj
smích, po-
hledy erných oí, svítících v olivové pleti; uil se celou noc, jak jí ekne, aby mu darovala svou kouzelnou osobností celé znovuzrození života.
Odhodlal se a vyzval ji k vyjížce. sad odkvtaly cinie, tabák a vanilka, tytéž kvtiny, které ji uvítaly, když sem ped msícem pijela. Stromy za tu dobu zcela zežloutly a nyní ve vtru, v bledém slunci odpoledním, pod blankytem, pokrytým drobnými obláky, pipomínaly krásnou ženu, která po dlouhých radovánkách odchází spát a odhazuje umdlená prsten po prstenu, perk po šperku, jako by již napolo usínala. Vyjeli.
Oba
V
pozorovali
krásnou jese,
ztichli
a
zamyslili se.
Den, zdálo k úvahám.
14
se,
nesvádl k hovorm,
ale
•
Staec, který vdl, že každým okamžikem pozbývá smyslu nového žnota, uroval si, že promluví, až dojedou k píští skupin platan, ale mlel vytrvale, když ji dávno mii
nuli.
Teprve veer,
v
nly pozdní rže, promluvil
ní
s
neosvtleném
sále,
kde vo-
Annu
u klavíru a
ženit,"
odpovdla
zastavil
o své lásce.
,,Vy se pece nemžete Anna studen.
—
„Pro?" ,,Máte dceru, a mladá macecha a dosplá dcera, to je malé pedpeklí."
„Vdá
se."
,,Dáte
jí
vno,
vaše vnuky, budu
a já žít
s
vámi l>udu šetit na
život staecký.
Ale
já
jsem mladá, chce se mi nádhery, veselí, svta,"
„Snad chraoval
jen
ji
ji
vezme nkdo
let
a
zhokneme
vybavte a necht
Staec
bez
i
vna,"
za-
se staec.
vna? Budu ekat
,,Bez
dvacet
si
prosil,
plakal,
snad deset, snad
tu
spolu.
mne
jít."
zlobil
Ne,
ne,
se.
Pak, zdrcen možností jejího odchodu, slíbil, že zaveze dceru do kláštera, kde setrvá do doby, až se provdá beze vna, a ji že
uiní paní celého svého jmní. ^5
Zavolal
dceru.
ekla:' „Není mi teba vna, ponechte nezavírejte mne!" St£iec se
vrátil
ke
zpvace
vše, ale
si
a sdlil
s ní
ná-
mitku dceinu. ,,
Dejte
jsem
mi
zapáhnout,
prodlévala,"
Staec
slíbil
Dlouho
pojedu.
odpovdla.
odvézti druhý den dceru, krás-
nou Emilii, do kláštera. Msíc na to oddával kaplan a zpovdník starce Antonyho s drzou svtáckou. ekl jí pi hostin svatební, kdy její muž byl odvolán:
Dostanu dnes svou odmnu? Pijdeš?" mu namluvím?" zeptala se. že se chodíš vždycky k veeru ,, ekni, ,,
,,Co
modlit. Projdeš-li kostelem a kaplí svaté pan-
ny
t
Barbory, odvedu."
pijdeš do
sakristie,
Uplynula dv léta. Našel se ženich, bbhatý rého
donutili
Emilii
se
odkud
šlechtic,
provdati.
si
za kte-
Macecha
inn zasáhla. Víc se o ni nestarali. Paní Antonyovou znudili již i muž i kaplan. Muže obrala do chudoby, milenec ji
zvlášt
omrzel.
i6
procházeti
„Stále
kaplí
Barbory,
svaté
ztuchlou sakristií, a to jenom pro nudná po-
mlsného hlupce!" rozhodovala se su-
líbení
rov ped útkem. Ráno zmizela Když oba, manžel milenec, i
pokoení
a
pochopili,
beze stopy. poznali své
že osamli, dlouho se
pohlédnouti druh druhu v tvá nebo
stydli
se osloviti.
Když zaali konen jmenovali
stejným
již
té,
spolu hovoiti, nepo-
která je
postupem
o své obti, o vdané Emilii.
uvznné
.Nevíme
jak se
,
ani,
zradila, nýbrž
myšlenkovým a z
oba
promluvili
donucení pro'
jí
vede, je
teba
se
pozeptati." Psali,
ale
nepišlo vysvtlení.
Emilie byla nezvstná. Ani od
ní.
ani
muže nedostalo se jim odpovdi. I slal staec na zvdy vrného pítele svého, meckého kaplana. jejího
od vyzá-
Kaplan se vrátil po trnácti dnech a nek svému patronovi. Zavel se v svých kamenných svtnikách za kaplí sv. Barliory a pemýšlel o tom, co vidl a slyšel. Antony poslal tikráte pro nho.
vešel
Po tetí mu vzkázal kaplan, aby ješt po= sekal, že vysvtlení pijde, že nebylo sv-
eno
jeho
Svob.
XII. 2
nehodným rukám. I^
Za
týden pijely na zámek
dv ern od-
smuteních závojích, dv mladé, nemluvné dívky. Odevzdaly zámeckému pánovi popsaný sešitek s nápisem ,, Vysvtlení" a ekaly po celý den, až je né
cizinky
v
pete. Veer va.
dlouhých
je
vzaly
a
odjely
beze slo-
Kniha byla psána rukou Emilinou. Ten-
to b>d
její
obsah:
NA
OSTROV SVATÉHO ALEXEJE V MOI ADRIATICKÉM. 1. f itiov malý v stedu vln byl ancmon a fial pln jak mozaikou kryt.
Byl
P. B. Shelley.
I T smyslila
^^
strašlivý
mýšlím-Ii
jsem
si
píbh
o tom,
napsati
svého
cítím,
nem povdti nemohu myslet o niem
podivuhodný a života,
pe-
ale
že není lze ani
toho, co jsem prožila.
A
stí-
pece
Všechny tyto sny o minulosti stravují mne jako plamen svíci, ale zpítomují nin zárove svým horoucím a posvceným dechem hodiny lásky, hodiny života s ním, jež jedin daly mému bytí jiném.
smysl a velikost.
Odsthovala jsem
se na tento malý, smut-
mn mj
ný ostrov, kam pro\ázeje toto jíti,
manžel dovolil ode-
svolení
úsmvem
nejpo-
smšnjším. jsem mu. že chci zemíti, že nemám již co initi na pustých luzích tohoto svta. pro by se nesmál? Jeho pevSmál se.
ekla
A
né, šastné, stízlivé srdce,
zpsol>>'
lovka
jeho
t\
každému pohledu mému jenom
Trpla jsem
rdé,
umínné
zdravého a sytého byly vždy
výsmchem.
jím, on snažil se netrpti
mnou,
akoliv jsem mu život ztžovala. Dovolil mi 19
když poznal, že
odejíti,
je
moje bolest ne-
vN^léitelna.
Odešla jsem na pustý ostrov bez beh, do zámku, který je stavn jako pevnost pímo až do zelených vod moských. Jen tam, kde mohou pistáti loky, je malá pí zem nepokrytá zdmi.
Zaala jsem umní,
ale
pesvdilo
zde studovati mnoho nauk a
ím
unavilo,
o své marnosti a na\Vátilo tomu,
svt
co jsem jedin na a
mne na konec
všechno
cenila,
ím
jsem
žila
umírám.
Nevrátila jsem se
již
do knihovny.
pokojn všechny bílé svazky policích. Nemohou mne o niem
leží
Nech
ve
svých
pouiti.
Mla
jsem jen jediné nadání: milovati, jeuctívati ty, pro nž jsem žila, pro nž zdlouha a bolestn zha-
dinou
schopnost:
chvíli
sínám.
Ztrácela jsem knihami mnoho asu, který jsem musila bráti pemýšlení; a mla jsem tolik promýšleti, tolik sn pesníti, že kdybych žila miliony let, nebyla bych všeho domyslila,
všech
zopakovala.
sn
Na
dosnila,
všech vzpomínek
bych tla v knihách o
ci-
zích
pedmtech, když mám sama svj ped-
mt,
o
nmž
budu
mysliti
do skonání?
Ziju nyní sama na tomto pustém ostrov:
má 20
jedinou alej
cypiší na terase a jedinou
Mám
magnolii ve dvoe. které ho
ky,
vzala,
ob
nm
akoliv o
dv
služ-
Proto jsem je nikdy nemluvíme.
sem
zde jenom
znaly.
Pronášívám jeho jméno hlasit jenom za moského. Volám je, a vonný silný vítr je rychle a lakotn odnáší. Nclikého vlnobití
Je-li ,,
moe
Kdybych
tiché, žila
i
šeptám
s
ním a íkám nm:
tak dlouho jako
ty,
každou
minutu svého ži\ota budu dkovati za toto setkání, a kdybych umela s dnešním zápa-
dem
slunce,
budu dkovati, že jsem pro
to
jediné setkání žda."
Chodívám po
terase svého malinkého ostro-
svého dobrovolného vzení,
va,
již
Z tání
jiných vzdálených
mimo
leninou a
tých
a
nás do s
ostrov
tulipán,
jezdí za sví-
cal
a
ohromných
jako
tých a vrapovaných, plavých
nout sametových
popla-
msta lodkys rybami, se ze-
kvítím. Jsou plné
rudých
za výcho-
mám
du slunce. Bdím mnoho, srdce šené a nemohu ho uspati.
mušle
fial,
žlu-
kraba-
bílých kor-
ržových karafiát,
a jiné jsou plné artiok, špenátu a edkví.
Zlacené svítilny gotické, zastrené v pilolepenými cínem, svítí jim s okénky v modrém jitru jako bílé hvzdiky na cestu k starému slavnému mstu, po nmž jsem tech,
ješt nezatoužila,
21
mimo
Plují ko,
brouzdají
hrozny.
Na
veliké koráby, bílé jako mlése
vodou zelenou jako
nich též
hoí svtýlka,
svtlé
lesklá ja-
ko drahé kamení. Zalétá ke nebo smích,
mn ale
hudba s paluby, zpv, housle mne, akoliv jsem mladá,
nic z toho nezavolalo, neroztoužilo, neodlou-
poslednímu snu. Sedím zde na ostrov sama a píšu si onm. abych si vše obnovila tisíckráte v mysli. Bylo to ped dvma lety a já byla sedmdilo
Tenkrát bylo pede vším, nyní je po všem. Zaveli mne do kláštera, abych doma nepekážela. Otec se ženil po druhé a nebylo mu teba mé pítomnosti, mých bdlých oí, náctiletá.
mého mládí práv probuzeného. Klášter, kam mne zavezli, stál v bílém, starém, tém mrtvém mst s ulicemi prázdnými, dláždnými velikými tverci kamennými, s ulicemi tvoenými zdmi románských a gotických palác a zahrad, vonnými promíšcnou
vní' neviditelných
kvt.
Jeho budova
byla prostá a bílá, na vratech viselo klepátko,
v
stará
zahrádce kvetly fraisie a zimostrázy:
kížová chodba
s
poboenými sloupy
ji
obepínala. Veliký a chladný refektá byl dláž-
dn
mramorem.
Vedle fortny
pokoj pro pijímání host: 22
bílá
zaízený komnata se
byl
svatými obrazy, se židlikami a
s
pohovkcimi
písn
ke stén pnsta\enými, které lam stá-
ly sto
let
a budou tam
z mélio srdce zbude
státi
ješt dlouho, až
prach.
jen
Mluvím-li o tomto chladném, vysokém salon, srdce mé ustává bíti a dech se mi krátí, nebo tam jsem ho spatila po prvé. Pišel za mnou neznámou do kláštera, sám jsa v mst cizincem, který uslyšel o mn, o dívoe vznné. Pišel ulicemi pustými, palácovými, naplnnými vní šeíku, kráel chodbou,
a
jeho jemná,
bílá
ruka pozvedla kle-
pátko a zaklepala.
Jaké to byly zvuky, mj osud?
mj
bože, že probu-
dily
do dneška neumlkly, že po tisícikosmu se bude jimi chv-
Jalíé to byly zvuky, že
že nikdy, nikdy letích ti,
mj
již
prach v
že je uslyším v
znovuzrození?
nestichnou,
minut
Mám oi
smrti a ve chvíli
plné slz a
pláu
ji-
mi své podkování za vše. Neznám než to jméno a pece ho nevyslovím! Budu vzpomínati dále na to, co následovalo.
Chodila jsem jednou po zahrad v jarním slunci. Milovala jsem svt a toužila po nm, protože jsem y chtla najíti nou lásku. Byla jsem smutná, protože mne zaveli, abych jí nenašla.
nm
v-
23
Pišla pro mne fortnýka, malá staenka poloeholnice, a zavolala mne k abatyši.
Abatyše,
mé macechy
která a
mla
sama
si
nejpísnjší rozkazy uinila odpornou po-
vinností vzniti vše svobodné, držela
list,
psa-
ný rukou strýcovou. ,,Jest zde návštva," pravila, ,,má vysoké doporuení vašeko strýce. Je to šlechtic, cizinec. Smíte pijmouti jeho návštvu v mé pítomnosti.
Mé
Pojme."
erné kadee
rozevlál vítr. Zašla jsem
upravit je do své komnatky.
tvá
Uzela jsem
svou
jí. Byla bílá jako mramor, vlasy, oboí a oi vysloven ern. Hledla jsem na sebe, náhle prosta nudy, prosta únavy z ní. Nikdy se mi nelíbila tak má mladá tvá. Nevdla jsem, kdo mne oekává, ale srdce se mi rozplesalo radostí jako ped vy-
v zrcadle a nepoznala jsem
svobozením.
V van
vysokém salon stál pstonemladý muž s oima velikýma,
chladném, štíhlý,
rozzáenýma, se ztemnlými zornicemi, a pona mne zvdav. víka temná a znavená, rty neklidné, chvjící se rys kolem nich, ple bílou,
hlížel
Ml
vlasy jemné.
Bylo zejmo, že trpl že
24
žil
život intensivn.
již
v život mnoho,
Promluvil na mne.
mj etl mu list, v nmž jsem žanad uvznním. etl mu, že se nudím, bloudím dlouhými chodbami klášterními jako odsouzená duše. Strýc
lovala
jsem," pravil,
,,Cetl
za
to,
,,a
zželelo se mi vás
že vidíte ubíhat mladá léta bez cíle a
bez budoucnosti. ,Jest stvoena k lásce,' pravil váš strýc. Polévá kvtiny v své cele,
nebo nemá lelo
nic jiného, co by milovala.' Zžemi vašeho mládí, vaší pýchy, vaší Pišel jsem vám íci slovo pátelské. jsem do tohoto msta prožít nkolik Pijel jsem se svou ženou. Chci žíti jižního moe. Pišel jsem proto k vám,
se
krásy.
Pijel týdn. blízko
abych vás potšil, že
to,
mne
ale,
zajímáte.
piznávám Vaše listy
se,
i
jsou
prolisty
básníka."
Jeho hlas se chvl.
Vzhlédla jsem ,, Mluvíte jako
vdn bratr,
k
nmu.
bratr
Sedli
jsme na dlouhé vzdáleni a rozechvni.
mého
pohovce,
srdce."
písni,
Abatyše chestila svazkem klí a pohlípodezírav na naše pohybující se rty, aniž slovu rozumla. žela
Pod oknem nedostižn visela
vyscJío
položeným
klec se skivánkem.
25
,.Hle,
cítím,
že trpí jaká
že
já,
s
bolestí
zpvu svých druh, pjících pod Nemohu mu dáti svobodu, jako se
naslouchá nebesy.
nemohu osvoboditi sama." Pravil:
jsem vám íci: Nezstávejte zde, ,, Pišel vzepete se, odejdte. '
možno?
,,Což je to
na
myslit
,,Chci
A
to
kam? s
vámi,
chci
praco-
na vašem osvobození!" Vztáhl ruku, ale ulekl se abatyše a položil ji lehce na opradlo. Pohlédli jsme na sebe nadšenýma oima.
vati
Zachvlo
se
Byla
zatásla.
má
mi srdce, celá bolest
to
doucí bolest, která
nová,
mne od
této
bytost se
krásná,
žá-
chvíle pro-
nikla.
Cítila jsem, že
pede mnou
sažitelné,
zaala jsem
Zachtlo
se
žíti
se zjevilo nedo-
neumlkající touhu.
mi tisíckráte vášnivji života.
Zaal
vy-
novou církev bez
ty-
Ptala jsem se ho, odkud pichází.
pravovat
:
Chtl doma ranství rá
boh
msta,
založiti
a knží a král, ztroskotati sta-
ale lidem se v nich
chtli mniti ani
dom
dobe
žilo,
ne-
ani víry, a vyštvali ho.
Chodil svtem a naslouchal napiat šumní asu. Naslouchal hlasm svých nikdy nenasycených tuch, páním okouzlovati, žádosti ží2t
ti
z krásy
což
chvíle,
'je
pro
strava
srdce
každé ženy a každélio básníka.
Hledal nové lidi, lidi svého snu, ale všichni ho znudili a on je opouštl. Hledal novou ženu, ženu své touhy.
Udýchal
Chtl
hledáním.
a znavil
se
po-
stehnouti tiché vzdechy tch, kteí trpli
je-
ho bolestí. ,,
Novou ženu? Ženu
jsem ,,
me
se.
.,Což
Láska
se
touhy?"
neopakuje, láska trvá.
jedno:
stále
své
tázala
láska opakuje?"
se
nejvyšší
svj
sen
Milujeo
žen.
když ta, kterou jsme s ním stotožmli, se mu nepodobá, pestaneme milovati ji, ale neI
pestaneme milovati nou, na vky, svj ,,A není
jen
jed-
mu naplnní?"
snad jednou za
,,Je,
Milujeme
jeho. sen.'
století.'
netrpliv pohnula.
Abatyše se Bylo teba rozlouiti
,,Smím zase pijíti? ženu?" tázal se. Poklonila jsem se.
se.
Smím
pivésti
svou
mi poslati knihy. Louil se ponkud rozpait, jako když jsme prozradili svá taSlíbil
jemství, sví
a
jako
píliš
obadn,
s
když
jsme byli
vroucní.
Poklonil
s
lidmi se
píliš
nm
a
nejvtším vkusem svtským, a vy27
Za
šel.
clivíli
zavely
se
za ním tžké
dvee
fortny.
nm
Od
mysté chvíle nepestala jsem o Nestýskalo se mi již po svt, stýskalo
liti.
nm.
Tázala jsem se: Jak mohu po nkom, s kým jsem mluvila v život pl hodiny? Stýskává se nám po domov. Ale oo je to domov? Není to srdce lovka, jež jej vyvyšuje na nejvyšší možnost? Není snad naším domovem sien? nestýská se nám po více než po dom otcovském? Nemohla jsem usnouti; sotva jsem pekala noc. Nemohla jsem uspati svého poše-
se mi po teskniti
A
nm
tilého
srdce.
Ráno byla bych chtla
vyjíti do ulic a hleho mezi bílými zdmi, mezi bazilikami, mezi paláci gotickými nebo v háji piniovém. Nesmla jsem však vyjíti, ani ho hledati. Chodila jsem v kížové chodb, kolem zeleného dvoreku, hledla útlými oblouky románskými na záící slunce, které se vlévalo na kousek trá\Tiíku uprosted, ale nemohla Pokládala jsem utišiti své okouzlené duše.
dati
jsem hlavu na
mramorové stny a mluvila
nahodilá slova: ,,Ano, na tomto míst stál chrám Isidin, dnes je tu chrám Manin, chrám vného ženjak to bylo? Isis byla lásky. ství,
vné
A
milenka, Marie matka.
28
Anebo ne tak? Ach,
kdybych mohla otevíti erné brány klášterní a vyjíti! Snad bych potkala lovka, který sluje Zemiráj!" Nemohla jsem unésti zmatené hlavy. Obíjala jsem chladný sloupek mramorový a políbila
jej.
Zaala
nemožné. Vyšla bych, hodiny. Ale
js-em
šla
živé pedstavovati
dlouho,
hledala ho
si
celé
ponvadž jsem nevdla, co bycn
mu
ekla, prodlužovala jsem v mysli sen o hledání. Nepoznávala jsem svého d\oreku, sloupk románských. Slunce prosvcovalo mladá stébla •trávy, jako by edilo jejich zele tekutým zlatem. Na zemi na antické mozaice uvidla
jsem ptáky na vtvích, vkládané sem tisíci lety, sliby
ped
lásky a tehdejšího jara.
kdy jsem chtla rozevíti for tnu a vybhnouti a kdy jsem pochopila tuto nemožnost, tmlo se mi v oích. Na mši zpívala jsem vroucn a pemýšlela a modlila se za splnní snu, jež pichází jeddeset hodin pmesli mi od nou za století.
Jenom ve
chvílích,
V
nho
konvalinky,
bílou,
istotnou
knihu, román, psaný anglicky,
eí,
kytici,
a
které ni-
kdo v kláštee nerozuml. Napsal tam nkoKdyž lik slov, která byla jenom zdvoilá. jsem je petla, zaala jsem pemýšleti o jeho žen. Ale to nebylo milé, to bolelo jakou^9
si
nevysokou, žaln malichernou bolestí,
pe-
1
Byla jsem pobouena. Co si tu ponu, co ponu se svým roztouženým mlájsem.
stala
dím? jsem v
Ctla
knize.
Jaká
všichni lidé
ci,
byli
srdcí
Jaké
by
šichni stízliv-
\
umoených, chladem uschlých ale
odložili,
ji
psalo vášnivé srdce!
ji
kniha!
byla
to
Všichni, kdož nemilují vytržení,
tla.
v ní
já
Muž
vý-
silný,
razný, ale jemný jako žena, který pinesl
votu
tisíc
a hloupý,
A
pání»
mu
život mezi nesplnil.
jich
Ale potkal ženu mladou, smutnou, Dívku,
nou.
ovala rodina tisíc
k jejíž líbeznosti
pracovalo,
let
nho
poslední
jeho
krášlilo
na
tisíc
šperky.
to historie slavné,
spolu
umírají,
aby
jeho otázek, uscho-
národa, Tisíce
která
žijí
vné
spolu
má
lásky:
znovu
nosila
nemá
lidí
jediné odpovdi. Jediná bj^tost jich
Byla
se,
všechny své úsmvy, ona jedi-
dcera vymírajícího
ná,
sob
o
lidí
ní.
Mla odpov vala pro
myslilo,
krás-
zušlech-
se
po vky. Sta
její
mohlo skoniti v
ži-
nudný
lidmi,
na
ani
tisíce.
ti,
kteí
jiných
hvzdách, pod jiným sluncem. Vesmír je jim malou zahrádkou, plnou hvzdic, kterou probhli s rukama spojenýma od konce ke konci.
Co li?
30
A
na tom. že byla-li
jim
umeh.
zde, pro tuto chví-
smrt slavnou
hrzou, co
na tom záleží? Velikost liuJby nevzí jenom v
její
Vždy boue
sladkosti.
pichází jenom
proto, aby zvýšila krásu pokoje.
Bože, jaká to byla kniha! Ctla jsem ji v kouteku refektáe, se
již
jest svt," volalo mé srdce. mohla trpti?"
,,Kde v
nm
když
stmívalo.
Druhá noc byla
,,
abych
horší prvé. Vstávala jsem
Radovala jsem se a se nadjí ^•stupovala jsem v mož-
ráno bílá jako sníh.
zvdavostí a s nost nového dne. Dotla jsem knihu a našla v ní zaškrtnutá slova. Ne, ta jist nepatila mn. Byla zaškrtnuta náhodou, snad tak uinila jeho žena, když ji tla. Pišel druhého dne znova, žádal si mne vidti, pivedl svou krásnou, svží a veselou ženu. Zajímala se o podrobnosti svtské, prohlížela celý klášter. Byla bílá a ržová, mluvila zvun, prost, klidn. Znala mnoho a ke všemu, co vidla,- pipojovala své vzpomínky. Abatyše ji provádla klášterem, a já
osamla
v
kížové chodb
s
ním.
,,Ctla jste již?"
,,Ano,
petla
jsem
již
celou knihu," ekla
bych vám ekla všecítila, ale jak to íci? Jsme navyklí rozlamovat nejkrásnjší city na drobná
stísnn. chno, co jsem jsem
,,Ráda
31
slova,
nkud
obalovat je dialektem, uvláet je pov prachu, aby se nám druzí nesmáli,
Nauili jsme
cítíme romanticky.
že
se
kok-
své city. Je to proto, že virtuosové slo-
tati
va zevšednli jeho slávu? Anebo ironickými
plní
,,Ctla
mne
jsem
tisíce
že se
svt
posmvai? ekla
ji,"
hlas
jsem.
,,
Zavolalo na
Chtla jsem odejíti erné fort-
života.
odtud, rozbhla jsem se kolikrát k
n. Láska,
kterou
žili
hrdinové knihy, je jedi-
ný smysl života. Není jiného. Láska, ne píhoda dne. Láska, sláva tisíciletí. Vy jste ekl za století.
Ale
myslím, že za
já
tisíciletí!"
Oživl, zaplál.
.Porozumla jste, dkuji vám. Rád bych, aby všechny knihy, které miluji, prošly vašima rukama. Všichni lidé, které znám, pipadají mi ledoví. Nedovedou ani milovat, ani nenávidt. Dovedou jenom tlít. Vy jste vá,
še
a
ohe, poátek svta!'
Mluvili jsme radostn, hlasy se
nám chv-
nesmýkali jsme prachem svých slov, pe-
ly,
stali
jsme se jich
báti,
a
byla istotná, slav-
nostní.
íkala jsem mu: ,,Kde jste
se
myslil?"
32
jste se tu vzal
tu
vzal?
Kdo
na tomto svt, kde vás takového vy-
si
Vrátila se jeiio žena
Milovala jsem
vadilo.
Byly
i
s
to chvíle velké dležitosti.
Všechno rozhodovalo o vnosti.
jí
abatyší, ale to ne-
jeho ženu.
Když
odešli, poslala
mém
život, o mo-
jsem za nimi všechny
nejkrásnjší kvtiny, mimosy, bazalky a fraiklášterních zahrad.
sie
Byl vzdálen, a já toho hned necítila; jsem byla prostoupena jeho svtlostí. Abatyše dovolila mi sama mne provázela.
jim návštvu a
když jsem vyšla z vlhkého do-
Cítila jsem,
mu
splatiti
tak
svého vzení, kterak jsem jím unavena,
kolik jsem ,,
utrpla na zdraví
Osvobote mne,"
ženu
jeho.
i
vuji
vaší
,,
i
na duchu.
prosila jsem oba, jeho
Nevím, jak vyváznouti a
d-
moudrosti."
,,Ale vaše osvobození vás od nás odloi^í.
dom, kam
Odjedete
vás
nemžeme
sle-
dovat."
,,Ach ne," ekla jsem, ,, najdu vás všude, opustím vše, abych mohla za vámi."
Oba
cítili
tžce moji nesvobodu,
ale
pro
mne zkrásnla vším, co následovalo. Posílali
jsme
si
jsme
listy
Svob. XII 3
si
knihy a kvtiny a psali
nejzvýšenjšího života.
33
Vzduch
byl
zlatý,
slunení, zdálo
se,
nebe blízké,
paprsky
že jsou vonné, a že vše-
chny kvtiny slavnostn rozkvetly. Klanla jsem se v samot ped ním a nemohla jsem se dost ponížiti, jeho vyvýšiti, aby vztah
mj ml
smysl nejvyšší modlitby a po-
kory.
Nevyprosiii mi svobody na vždy, ale prostednictvím strýcovým dostalo se mi svolení, navštíviti
U
moe
je
bez
prvodu
v
nov
najaté vila
za tchto diktovaných podmínek:
Smla
jsem tam zstati ti týdny, jestliže po návratu bez zdráhání provdám se za šlechtice, kterého mi nevlastní matka vybrala, a který si mne vezme bez vna. ,,Ti týdny s ním!" ekla jsem. ,,Není tak velké ceny, abych
jí
za
n
nepoložila."
Svolila jsem provdati se pak bez zdráhání.
2.
/^^
^^
ním k moi. Zapoal se nový život.
djela jsem za
Všechno se utváilo šastn a mile. Nikdo nepekážel našim dlouhým, okouzle-
ným rozmluvám.
Moe
Chodili jsme spolu celé dni.
bylo jako blankytná, rozlehlá niva,
svtlá íše, svtelná moc. 34
jaro, vše bylo roztéšenc, oekávající,
Bylo
vše náleželo lásce a mládí, celý
ml
svt
nej-
krásnjší svátek.
Jako smlé, neuspokojené sny toulaly se
lo-
diky po blankytné krajin zlatem stínných vln.
V
nich jisté pluli lidé mladí. Jejich po-
meranov hndé
plachty mizely jako barev-
brouci v dálkách. Zlatá mlha ležela v klíjitra, svtlo bylo opálové, jako by prostupovalo sklem perlovým a jantarovým. í nám se chtlo vyjeti, poblouditi vodami.
ní
n
Mary, žena chladná a moudrá, která se nechtla nikdy postaviti do cesty osudu, která mla poloironický a polovážný zvyk, nemu, sama nás poslala a ekla
hraniti ,.Jste
mn:
šastna, že nevidíte jasn, že vkládáte
samou sladkost v bytost mého muže. Je mno-
hem výraznji rodu,
rého
kreslen.
miluje
a
Je aristokrat ze sta-
Ale vždy
lid.
špinavý a páchne, a on ho milovat.
nosti
má
osvobozovat
stane
v
To
se
to
apoštolování,
mn
slunce,
o tom
verše, ležely
Pekala
Je-li
Stal se
hercem ale
záící
klidn.
dandysm.
zajaté,
vášní.
smyslu slova,
je
je
nemže
ideí
V
lid
je
ve skute-
programu
zajatá
jakýmsi
krásná,
dandym
v nejkrásnjším
peoe hercem. íká vám msíc. Napsal na jeho stole. Ctla jsem západ jsem již východ chladný
i
35
tolika
hvzd,
pekám
i
znamení poslední pla-
nety."
„Ubohá
Mary!"
myslila
pokojn,
jsem
,,má stízlivé srdce a trpí!"
Nemohla jsem však
pinutiti
svého srdce
k soucitu.
jsme kolem beh, s nichá se do mouklánly háje piniové a sady fík svže rozpukávajících mezi šedými olivami. Svt byl jediná záe, vzduch byl pln Jeli
e
štstí.
Nemohli
jsme
utišiti
úsmv
na
svých
rtech.
Všichni nejvtší milenci moe byli s námi, pivol ávali jsme je všemi vzpomínkami. Vzpomnl na Alberta Alberti, tohoto renesanního isensitiva, který plakal, když vi-
dl
kvésti révy.
Naše
ruce, které ležely
voln na
sedátku,
dotkly se a sevely se.
Naše srdce
Vili miliony
.
zajásala. chvíli, že je možno žíti neodlouen, ve spolenosti
jsme v tu
let
takto,
nejvtších a nejkrásnjších
lidí
svta, vyslanc
božích.
Jakási andlská píseíi zvuela a linula se
mimo
56
nás z hrdel sladkých a neviditelných.
ekl
mi:
,.jak
jsi
rozradovala moje srdce!"
Chvla jsem zvukem
pi
se
jejich, jeho
jeho slovech, okouzlena
ržovými
rty,
snadno slova
tvoícími, jejich utšujícím smyslem.
íkala jsem
si
:
Jaké mne potkalo štstí,
jedinou z milion,
jedinou z
tisíc,
za
jedinou za
staletí,
jedinou
Láska! Ne-
tisíciletí.
než láska!
ní
Pohlédli jsme na sebe unaveni
b,
nhou
rty ke
tichounce
oima se
roztouženýma,
naklonili
k
so-
rtm.
Jaká podivná byla jeho políbení! Políbil vonnými jako rty, kvtina utržená za rosy. Políbil mne jako líbá dít, a ne hoch, ale jako istá blostná dívinka. Musila jsem mu íci: ,,Hošíku malý!" v oích mnoho dtské, nevinné nhy, stíbrného pelu istotného mládí. Jeho tvá se stávala stále záivjší. Znal její kouzla a dovedl jim dáti rozkvésti. Byla to tvá velikého milence. Nikdy se nemohla
mne chladnými, istými
Ml
její
krása zjeviti
mohl
nakresliti
nou, protože se stala
jí
mužm
a nikdy
umlec muž
jí
proto ne-
jinak než sešee-
nikdy neuvidl ve chvílích, kdy
hvzdnou, svtelnou
osvícenou životním kouzlem,
lící
milencovou,
ozlacenou silou
vlastní vize.
Líbali jsme se hebounce a trochu
jako by mezi námi byla
ze
smšn,
ze zahrady
Py37
é
rámovy a Thisbiny, neobjati, dotýkajíce se jenom hedvábné svých rt. Zázraná radost chvla se v našich srdcích. Cílili jsme vesmír, nekonenost, naplnnou jedmým svátením plesem. „Choti, sestro, andle!" mluvil. ,,Kor mi deln osudu, jehož plavba byla beze hvzd! Ó, píliš pozmilovaná! Ó, píliš záhy zboží
d
ovaná!
e
Nebo
v
polích nesmrtel-
mj
nosti duch byl by ihned poklekl ped tebou, božská pítomnosti na božském míst. Nebo byl by se pohyboval za tebou na této zemi jako stín tvé podstaty hned od tvého narození a ne až dnes... Emilie, miluji t; ano, cítím, že na studnici mého srdce je
pee
položena, která vod}'
istými
a
ti
zachovává jeho
jasnými,
ponvadž
tomto plái nalézáš radost. Zdaž' nejsme stvoeni jako dební noty jeden p r o d r u h é h o,
v
hu-
a ne-
podobni, s rozdíl}' bez nesouladu, s takovými, že mohou zpsobiti tu sladkou hudbu, pi níž všichni d ujako z n e o k o e n c h o \ é se c h listí v táhnoucím vtru."
a
\'
Odpovdla
j í
jsem:
i^
j
..Lásko, duše i)
r
a a t
í
\'
ím ím y
krásy, á
c,
I)
svta, prameni y
1)
1
I
1)
by y
1>
cz
I \
vesmír?
dov
u r-
O
té
I
lásce mluvím, která se zmocní celého našeho srdce, celé naší vle a zcela si lna, zcela ne s m r na, zcela cista, zcela božská vdechuje nám jen velkodušné iny ke cti svého všemohoucího a nžného jména... Be'z lásky život byl by mi nesnesitelným a svt stal by se mi jen strašnou a zoufalou pouští, zalidnnou pouze strašidly tak dsnými mému p o h e d u, ž e, a b y c h jim u n i ka la, vrhla bych se do tajemného klidného domu smrti.' í
1
..Hledal ta,"
ekl,
jsem do než jsem
t
na všech cestách živomi snem, od chvíle, kdy vešel. Miloval jsem t díve,
jsem
,,bylas
nho tušil,
t
v jaké
naleznu
mých sn, stvoena
form. Vy-
anebo jsi pýchy poslal na tuto zem? Svtlo moje, sestro moje, neopus mne, šla
jsi
dílo
z
Boha, který
t
jimi,
z
neopus!" ,,Ach," ekla jsem, ,,není než láska, a lás-
V
ka jsi ty, a láska je vnost svta. jakou hudbu bychom byli petvoili svou lásku, kdybych t byla potkala díve!"
39
Vrátili jsme se umdleni krásou jitra s
vy na rtech,
nevdomí
zla,
a
žili
úsm-
nové, šíle-
né dny.
Ach, jak jsme se milovali! Nebylo takové lásky a nebude! Lásky tak uvdomené, lásky zasvcené již v poátku zmaru, lásky bez nejmenšího doufání, bez možnosti, náležeti
si
kdy.
Axh, jak jsme se milovali! Nebylo od té doby víemy, ve které bych byla nevzpomínala jeho jména, jména stále pítomného, živoucího jako hlas pramene, vytékajícího ze skály.
íkala jsem
A
si
,
.láska"
hlasem, který se
,, Láska hudba éthemá!" Nemyslila jsem na to, že se všechno skoní, ach, na to jsem nemyslila, a dni draze
tázal.
odpovídala jsem
si:
koupené ubíhaly. Mary ekla jednoho dne hlasem uritým a vítzným: ,,Dnes vypršely vaše dni a zítra pijede abatyše, aby vás odvezla!"
Hledla jsem
na
ni,
ale nechápala dlouho,
co ekla. ,,Jaká abatyše?"
ekla jsem,
ale v té chvíli
pochopila jsem, že všechno se koní, že jsem
od zítka prodána, že jsem vzala cenu 40
žl-
vota, že
jsem dopila až do dna. Sklonila jsem
hlavu a ekla:
„Budu pipravena." Veer, poslední veer, který
kastelu,
šli
jsme spolu ke
prosted moe,
stál
spojen
úzkou pevlakou se zemí. Kastel s vypovdnými vzni týil se er-
ným
stínem
ped
Moe
námi.
bylo
zpn-
cypiše hluboce erné naklánly krásné siluety nad bílé vlny. Naslouchali jsme šumní vod a harašení oblázk. Na ostrov v zahrad markýze Spinoly plála svtla mezi olivami a mladými fíkovníky. Mluvili jsme o tom, co bylo kolem no,
nás,
pak jsme zmlkli.
ekl ,,
mi:
Setkáme
se v tomto
život nebo na jiných
ostrovech, na jiných bezích?
Nalezneme se?
Nebudu dlouho bloudit v nebeských polích? Potkám t, jako jsem t potkal zde?" ,,Ach,
mé
srdce
teba louiti
se!
je
mdlé od
Klaním
se
k zemi a líbám dobrotivé ruce
ped tvé.
tebou až
Mé
nebe
bylo krátké a jdu je zaplatit. Budeme-li
ješt dlouhá
léta, jak se
dokám
Je
bolesti.
žíti
setkání?"
,,Ach, ne," ekl, ,,naše vykoupení je blízké.
Vidím už zem,
která nás eká.
Vyjdeme
odtud pro shledání!"
Naše srdce
bila
úzkostí.
41
jsme
Nepolíbili
se
tolio
veera, tak nám
bylo sváto.
Ráno odjíždla jsem do
Na
Byly velkonoce.
kláštera.
horách v chrámech
zvonily zvony, veliké slunce stálo nad
modrým moem, zahrady
temn
byly plné rozkvet-
lých kopretin, celá
zem
nom
svj konec, svj poslední
já jsem den radosti.
žila
kvetla a vonla, je-
Ricofdati cli me, chc suo la Pia. Siena mi fe; disfectmi Marcinna
SaLi
colui, che inanellata pria, Disposalo !n'avca colla sua sjenini.
Dante: Pargatorio.
/^ ^^
d této chvíle,
eho
jest
vzpomínati? Ne-
uvidla jsem ho již. Pivedli mi ženicha. Slíbila jsem provdati se, co na tom zále]aký byl?
želo,
Nikdo mi nedal vna ani výbavy. Odvedli si mne z kláštera bez požehnání, bez rozlouení s domovem.
Zaala jsem
žíti
život s ním, s jeho mat-
nm
kou, nedobrý, pustý život. Nebyli jsme v
dobí
k
sob,
ani oni ke
mn,
ani já k
mm.
Nemilovala jsem svého muže, a promnila život ve zlou sudbu.
žv 42
žal,
já
Ale
myslila na
já nemyslila
Nho.
mu
na mu-
Pišly
(lni
Nho.
Iyja
Né-
celý život bez
bez niožnoáli, že se vrátí.
iio,
Zkoušela jsem
žíti.
Hovoila jsem
s lid-
mi, ale neposlouchala, co povídají, a vyhnula
jim
se
viVoec.
píšt. Nového
Hrza nme
lovka
jsem nesnesla
roztrásala z kažciéno roz-
množení pojmu života bez Nho. S láskou k nmu zmizela láska ke všemu. Nemilovala jsem slunce ani lidí, ani strom, ani trávy, nabylo-li jeho, kterému by sloužili. Snívalo se mi o
Nm
Byl svatý,
v
ležel
celé noci.
sklenném hrob,
a já
líbala jeho rány.
Nebo: Jeho msto bylo vystavno. Bylo isté
bílé,
jako
z kosti,
zpívali na balkonech mezi covali,
tkali
vovali písn.
kteí
koví,
mi.
V
plátna,
bílé
a zlaté.
Ptáci
kvtinami, lidé pra-
usmívali
se
prozp-
a
Byli to lidé krásní a dobí, ta-
stojí
za opakování typu na této ze-
domech bylo všechno
prosté,
nepe-
plnné, barvy byly tiché a harmonické, a ži\DÍ zaínal se s východem slunce a byl posvcen svžestí
jitra.
lu a radovali se,
odtud
je
opt
My
jsme chodili ulicemi spo-
nebo jsme vdli,
že
dv
míle
takové msto, kde nikdo nehla-
po chleb, ani po istot, ani po po barvách a po hudebních slovech. Ale probouzela jsem se pak do života, ve kterém nebylo bílých mst, ani jeho úsmv. doví
ani
písni, ani
43
Nesnadno jsem pežívala dny a nemohla
pekati nocí. Mary mi psávala o život
muže,
svého
o nových ženách, s nimiž se stýká, o nžné, kouzelné Jan, jejíž hudb rád naslouchá .
Snad se chtla se mnou vyrovnati. Oznámila mi jednou, že její muž
.
navštíví
msto
a vyhledá mne. Naplnila jsem kvtinami,
naše
.
dm
petla
ti-
pipsaná jeho rukou: .Pijdu v pondlí o páté." Napsal pijdu v pondlí, a nepišel. Cekala jsem do pozdního veera, napiat, pak bolestn, pak oklaman, a neusnula jsem do rána. Cekala jsem ho druhý den zase o páté, ale opt jsem se ho nedokala. Soumraky všech píštích dní byly mi mukou. Nerozsvcovala jsem, nestahovala zá-
síckráte slova ,
clon.
lená
k
Msto hoelo
v
tisíci
svtlech,
vzdá-
hudba truchliv procházela stnami až
mému
sluchu.
Stála jsem položena na dveích svého bytu,
rozechvna každým šelestem, každým zavanutím vtru.
Konen
jsem nemohla
již
stát
únavou a
rozechvním. I
ekala jsem ho kleíc, jako v chrám
na mramoru. 44
Ale on nepicházel. Cekala jsem jej každé pondlí a ekám jej dodnes, po všeclmy hodiny dní svých, a po všechny soumraky, šeré podveerní chvíle, kdy ve velkých mstech rozsvcují svtla, zvláš, ekám ho do vnosti trpliv a vím srdcem pokorným, že pijde.
4.
—
Ale vy jste žili ped lim a vy také po tom; a vzpomínka, fi se chvji, mé rlivni psobi vám
žijete
niž
smích.
Robcrl Brownhig,
Za
ti týdny napsala mi
Mary
krátký
lís-
pee
rukama
le-
tek.
Roztrhla
jsem fialovou
dovýma rozrušením. Psala málo, ale strašliv. Její
muž
byl mrtev.
Zahynul na Jeho není!
né.
ona ani
ím
i
já.
moi v boui. Je to nevý vratNemá ho žádná z nás, ani
Ví v mé zoufalství!
Nech uv-
já v její.
Jak se setml svt!
Kde
bylo slunce? Sví-
vbec? A kam odešel? Kde ho dostihnu? Kdy ním dospji? Bože, bože krásy, ko-
tilo
za
45
mus
o
ci
evz
a
c!
žezlo na
1
Která surová, tob moc jím zamávala? NemoMa jsem zaplakati,
tu c
nepocl
li
v
í
1 1
?
ízená
tak jsem ustrnula.
Ležela jsem hodiny na koberci, a
má
hla-
va byla bez pedstav, prázdná!
Kde
jsou sny, zrozené a
v krásné jeho
hlav? Kde
Kde
bodného srdce? nové
lidi,
Není
žijící
v kehké,
jsou touhy jeho svo-
jsou
nová
msta
pro
které vytoužil?
nic,
není nic?
Ne, Mary se mýlí. Ten hlas naumlkl, nemožno, abych ho neslyšela již nikdy, aby nezazvuel v této komnat, kde je všechno postaveno jemu ke cti a všechno se stalo na ní
nj vzpomínkou. Ona
se
m.ýlila,
kani-
zajel
a jist se vrátí.
li
A lí-li
ekala jsem jako žena rybáova,
vrá-
mi vlny, co mi vzaly.
Nemohla jsem pekati soumrak,
a kaž-
dé zauknutí klepátkem pobouilo k nejvtší-
mu
doufání
mé
srdce.
Pak pišly zprávy úední, které mn vzaly na dva dny víru. Ale po meh zaalo znovu mé doufání, mé smutné smrtelné doufání. Mohli jsme si ješt tolik íci! Naše sny byly zpetrhány,
Kdy 46
a kde
si
naše povídky neskoneny. to
dopovíme?
Kde
a
kdy potkám jeho skvoucí
a kdy políbím jeho kvtinové
stín,
kde
jež znaly
rty.
jenom nejvyšší slovník tohoto svta? náhle, jako když v tiché hudb udeí v tympany, pomyslila jsem: ,,Což kdybych ho nebyla vidla vbec? Kolik lidí velké íše uvidlo svého krále? Kolik žen potkalo na tržišti svta své velké
A
milence?
A
neekli
že
jsme,
se
setkáme brzy na
nivách nebeských, bez rozlouení?
A
neeká
na mne, abych ho následovala? On umel, mj bože, bože krásy, a já ti za to dkuji! již
Tys nás nenechal
sejíti,
nenechal zlhostej-
nti, nenechal ošumti!
Tys nás stáli
zavolal
nejvýše;
ve
odešel-li
svou íši, on,
pro
kdy jsme bych se tu
zdržovala já?
Tys nás
zavolal
ve
svou íši,
nejvíce m.ilovali a kdy jsme
kdy jsme
proto byli nejkrás-
njší a nejsvtjší. Tys nás utrhl jako svží rže, ne jako uvadlé kvítí, abychom v tom
vnou
t\aru setrvali pro
Mohli jsme se
krásu tvou.
unaviti životem, sejíti, uvad-
kvt, jako javor v podzimu, dát se zašlapati tmi, kteí by pišli po nás. Dkuji ti, mj Bože, žes mi nedal uvidti ani jediné soumraného dne, žes mi e nouti,
opadati
jako
j
j
ukázal v ne j vtším jasu beze stínu.
47
!
Ví postihl
A
ješt
nkdo
v
lásku lch,
které jsi
stáím?
vn
naše láska zstane
Dkuji, mj Bože, nekonenou zahradu mohu zase nalézti.
v
Kdyby
se
mi byl
nebyla bych ho nalezla
žes
mi
svou,
ztratil již
svží. jej
pesadil
nebo tam ho tomto
v
svt,
nikdy.
Mohl jsi ho dát pochovat v erné zemi pod tíhou hrud, ale tys položil jeho sladké, živé, proudící, vášjeho mladé tlo pod blankytné vody, hedvábí a zlatem nivé pod
vn
tkané
Neúnavné vtry budou mu
zpívat s vlna-
mi chorály o možnosti tvé velikosti." Uplynul msíc. Vyprosila jsem jedin na muži, kterému jsem byla neštstím, aby mi dovolil odejíti na tento pustý ostrov. Chtla jsem umíti jako Pia de Tolomei, princezna z paláce gotického. Provázely mne sem dv isté a dobré dívky.
Žijeme zde
již
pl
roku.
Dnes ohlásily mi návštvu muže, knze, mne ktil, kterého jsem znávala.
který
Pišel a nalezl mne v kou umírání.
ekl
mi:
loži, zesláblou, blíz-
!
„Nepoznávám vás. Jste Otec váš mne poslal.
stín.
Pro
Mám mu
ráte?
umí-
pinésti
zprávy o vás
„Mj otec se ptá? Jsem mu povinna odpovdí. Napsala jsem všechno, pošlu mu ty popsané listy!" Vztáhl ruce, abych
Mla
mu
je
podala.
jsem je pod poduškou.
Podívala jsem se na
nho
tak bolestn, že
odstoupil.
Pošlu
je otci po své smrti!" mlujsem namáhav. ,, isté ruce mých dívek je tam donesou a potopí je pak v modrých vodách moských, v nichž bude pochováno i tlo mé!" ,,
vila
lovk,
kterého jsem kdysi znala,
mou podobou, mou
mým
bídou,
užaslý
koncem, ode-
šel.
že
Nkdy
slýchám vzdálené
slábnu,
vám Jeho sladký z
že života mého
Cítím,
bílého
msta
Nevycházím
V záclon
hlas.
a rozezná-
Snad na mne volá
nebeského již
zpvy
ubývá.
.
.
.
nikdy k moi.
posledních dnech nevystoupila jsem ze
svého bílého
Ležím naznak Svob. XII 4
lžka.
a naslouchám.
49
.
:
Slyším záchvvy klepátka
Anny v
rozkvetlých
ulici
ho spatila po prvé. Jsou budily
mj
poznává!
bou na cestu
.
je,
sv.
šeík, kde jsem
to zvuky, které pro-
Jsou to ony!
osud.
Slyším
kláštee
v
Mé
srdce je
mi tichou hud-
zpívají
.
Volají mne, jako tehdy v den mého za-
svcení
!
Vidla jsem ho jde,
a pišel.
dnes.
— — Ml
Vila
jsem, že pina bílé ruce prsten,
který nosíval mrtvý král.
Ml svítila
tvá
v ruce fraisie a bazalky, a jeho
Odcházím
sluncem.
*
s
ním!
* *
Zde konila
se kniha Emiliina.
Dívky pipsaly .
,,Dnes usnula
tiše
naše
lžku svém, pokryta kvty které kdosi
neznámý v
paní,
na
bazalek a
noci
nas>'pal
bílém fraisií,
na
je-
jí
bílou pokrývku; usnula ve chvíli, kdy kdo-
si
nezvstný zaklepal tikráte klepátkem na
hradní bránu."
V
Pise, v
dubnu 1903.
první a druha. PANÍ
BOHUŠCE KENKOVÉ.
1.
Jeník uvidl Amálku po hovala
s
koáe
druhém
v
Jela
prvé, když se strodii do msta, do pivovaru.
Mla
a bratry.
za nimi
s
chvou
na hlav široký klobouk
flo-
ozdobený kytikami ržových poujemnou, hebounce zbar\enou tváiku, temná, veselá oka a vlídný úsmv na rtech.
rentinský,
pátek,
Zadíval
mu z
se
na
nadšen, a
ni
zalíbila
tak, že se odhodlal pozdraviti
celé
Ve
školy,
z
celé
první
ji
se
hluboce,
mšanky
prvý.
škole mezi hochy panovalo písné pra-
kdo dívku pozdravil prvý a komu vlídpodkovala, byl považován za jejího vy-
vidlo:
n
voleného.
Tutéž dívku
ml
jediný hoch, tak
právo pozdravovati jenom
znl po
léta
ve škole
ps-
tovaný ád, a bez jeho, asto tžce vykoupe-
ného dovolení nikdo Jeník
vil
již
tedy,
že
nesml jí pozdraviti. má ^málku právo
jenom on, že bude veejn považován za jejího hocha, a podivil se proto, když jeho kamarád Kilián zaal se s ním hádati
zdraviti
o pednost, akoliv pozdravil Amálku mnohem pozdji, až když byla již dva dny v
mst.Žádný
proto
z
hoch
s
Amálkou
nemluvil,
1^
nemohla mezi nimi rozhodnouti. Ale 53
oba
tvrdili,
že jim vlídn podkovala, a po-
nvadž byl Kilián starší a v ptkách silnjší, musil mu Jeník ponechati právo smekati ped ní.
Sám
oima,
sml
jenom roztouženýma Kiliánem, aby alespo
pohlížel na ni
pátelil
choditi
se
cestou,
s
kterou chodila ona.
Kilián byl hudebníkem,
Když
vidl, že jde
hrál
na klarinet.
Amálka na procházku do
ješt kamarády, hudce na eaby jí hráli nevidni v houští lavikou, kde sedávala. Jeník si vyprosil, za aby sml jíti s nimi a slíbil jim nositi odmnou noty i nástroje. Svolili a uložili mu, háje, pozval
si
lo a na housle,
aby se díval odnkud nepozorovan, až budou brát, a aby -jim povdl, jakým dojmem psobí jejich hudba na Amálku. Jeník byl šasten, že se sml na ni tak dlouho dívat. Vyídil hochm, že mla sklopenou hlavu, jenom že velice rychle houpala nožkama v erných st>^víkách, když
hráli.
Jiného nic
nevypozoroval. Kiliánovi nestailo toto uctívání.
Jeník se dovdl, že hrává celé noci ped Amálinými okny na okarinu smutné písn, akoliv byl již podzim a noci chladné. Do-
vdl
se to až tenkrát,
mohl a pestal
Když 54
choditi
když se Kilián roznedo školy.
se uzdravil, byl již rybník zamrzlý.
Amálka neumla
Po led
bruslit.
vodila
ji
služka. Kilián se odvážil nabídnouti
ji
nauí.
Amálka
jí,
že
nabídnutí pijala.
Jeník trpl.
ši
Vzpomínal na všechny pípady, kterak hoodloudili druhému dívky.
Vzpomnl
si,
že Kácel ukradl jednou pa-
nu rektorovi noty a dal je za
to,
že
sml
Hebíkovi jenom
jeho desítiletou dívku zdravit.
Nosil do školy od té doby všechno, co se
každý den nco jiného, a ukazoval to Kiliánovi, aby probudil jeho touhu po dosažení tchto pedmt. dalo z
domova
Kilián
odnésti,
dlouho nerozehíval.
se
Ale pišel
i
jeho den.
do školy knihu, která slula Indián", knihu plnou požár, vra-
Jeník pinesl ,,
Vdce
žed a lásky rudokožce k bílé dívc«. Kiliánovi se kniha zalíbila, rozeetl
mu
ji,
uši
zahoely. ,,Dej
n
mi tu knihu!" ekl žádostiv a drs-
Jeníkovi. ,
.Pesta
Kilián ,,
se
zdravit
Amálku!" zahuel
Jeník.
nerozmýšlel.
Pestanu, zdrav
si
ji,
kniha je
má!"
„Platí!" vykikl Jeník.
55
Po vyuování obleen, první na ku u školy.
mla
Amálka louila se
s
ve
tyi
ulici,
hodiny byl
aby
nový
zastihl
epeek
první
ješt Amál-
tešnmi;
s
družkami.
Jeník šel
mimo a hluboce smekl
klobouk.
Dvátka
vypískla a pochopila, že
Amálka
má nového Amálka
ctitele.
pot-
se zardla, ale poklonila se
šena.
Od
doby vstával Jeník tvrt na osm mohl chodit již té
asn, aby od ped pivovarem
a vyseknouti hlubokou poklonu své dívce.
Nemluvil rak
s ní
dosud, a také
nevdl,
kte-
zaíti.
Ped
vánoními svátky
uklízela
matka Je-
níkova knihovnu.
Byla
to
knihovna smíšená z klasik a ze
starých buditel,
s
adou
knih
odEugenaSue
jiným podivným krámem. Jedna kniha, vázaná v hráškovém papíe, dávno lákala Je-
a
s
níka.
Jmenovala se
ry dopis
lencov,
dm
la
otci,
,,
Sekretá". Byly
to vzo-
matce, ženichovi, seste mi-
vitelm, dlužníkm, svdcm, souadvokátm. Ale hlavn tam byla a-
da vyznání lásky a nabídnutí k satku. Jeník si vypjil knihu, uzmul seste žový papír a opsal jedno z vyznání.
56
r-
:
Ráno ekal, ped pivovarem rozrušen, odíkávaje šeptem nauená slova.
Amálka k
ní,
ale
vyšla
z
zapomnl
domu.
Pistoupil
pozdravit.
V
hbit
jedné ruce
držel uení, v druhé dopis. ,
.Jeden pán se porouí a toto posílá!"
a poklonil
Amálka la je
se
usmála,
do tašky a
Petla žakám a
ekl
se.
'je
pijala
psaní,
vstri-
utekla.
ve škole, pochlubila se spolu-
do kapsiky. když sedla vedle tatínka, neopatrn vytáhla šáteek a vyhodila ržové psaníko. uložila
Pi obd, Nemla
ješt žádných zkušeností ve scho-
vávání mdostných dopis.
Pan
starý
se
shýbl pro psaníko,
peetl
tý
nepozorovan vytáhl z kapsy malý zlacrayonek a \elmi zeteln tam napsal ty-
to
verše
je,
„Kde pestává stud, tam nastává prut!"
Pak položil psaníko na zem. Amálka zpozorovala za chvíli
vyhozené psaníko, sebrala je a teprve ve škole, když je znovu pedítala, našla tam otcv rukopis. Bála se vrátiti se dom, ale když se odhoillala, podivila se, že jí nikdo nic neíkal la že vše tak hladce prošlo.
57
Za
to
druli^u^ dne
Jeník dostal
neržový
list.
Psal ho pan starý z pivovaru. Stálo v
„Kdybys
alespo sám byl
to psaní
nm:
napsal,
byla by to slohová úloha, ale opisovat je ze za
sekretáe, Jeník chodit
kolem pivovaru.
Amálka
potkala Kiliána.
„Nevím,
ím ,
,
Pak zaal znovu
stydl.
týden
se
sty!
se
to
pro mne
už nepozdravujete. Ni'
jsem vám neublížila! .Pozdravuje vás Jeník!" zabruel Kilián. psaní mi poslal. Ale i .Pozdravuje
—
když vy Kilián
jste
k vli
povdl
mn
on ne! ekla Amálka.
stonal a
Jeníkovi, co
to. že ješt nikdy nevli Amáloe ne. Pišel dom a umínil si, že se roznemže. Stžoval si na hrozné bolesti, trnáct dní proležel v posteli, tém nieho nejedl a celý se vyhubl jenom proto, aby neml Kilián ped ním pedností.
Jeník se zastydl za
stonal a zvlášt K
Sotva petrpl svoje muka s nemocí, potkala ho druhá nehoda;. Amálka zase mluvila s Kiliánem. ,
.Jeník se k
vli vám rozstonal." ekl
jí.
mne
to
,,To je hezké,"
pece ješt 58
netší.
odpovdla, Jeník
nosí
„ale
ješt
krátké
kalhoty jako inalé dít.
Kdyby
nosil
dlouhé,
eknte mu
byl by mi rmiohem milejší,
to!"
Kilián vyídil vzkaz Jeníkovi. Jeník pišel
uplakaný
dom,
,,Co je ti?" tázala se matka.
„Všichni
musím
ko holka.
Syn
Za
mají
dlouhé
kalhoty,
jenom
já
punochy a podvazky ja-
nosit vysoké
Na
dojal
týden
smích jsem všem!" svým mužným nákem maminku.
sml
obléci nové dlouhé kalhoty,
ve kterých vypadal jako kostelník, jak se vy-
jádila jedna konzervativní Jeník
byl
touto
teta.
poznámkou úpln zviklán
a teprve po dlouhém kolísání odvážil se vyjíti.
Byla nedle, dívky vycházely
z kostela, po-
hlédly na jeho nové šaty, sestrkaly hlavy do vesele,
perývan
výskajíce se
sklíený,
pokoený
zašel
klubíka a
mu
vysmály. Jeník
domu
a pemýšlel, co uiniti.
Na
t
štstí
si
vzpomnl, že neodložil
ješ-
dlouhých punoch a podvazk a byl rád,
mu napadlo nastrkati do nich své dlouhé, zbytené, smšné nohavice. že
Odešel zarmoucen
Veer
dom.
v divadle potkal na
Promluvila k
chodb Amálku.
nmu: 59
„Nesmála jsem tak
nos,
to
sluší
se
ti,
druhé se
ti
smály,
to!"
ti
Jeník byl potšen.
Kilián t nauil jezdit na led, já bych nauil ješt kruhy, chceš-li!" nabídl se jí.
,,
t
Uil
tedy kruhy na led, který už
ji
Amálka
s
Posílala
mu
tál.
ním byla spokojena. svaté obrázky, obtisky a
hvz-
dy vystíhané z papíru.
On se jí odvdoval rybízem a kávovými bonbony, které bral mamince. ÍC
desky
svátku
mu
dostal
fotografický aparát,
ale
vydávali jenom po jedné.
Markéta Kadleková, pítelkyn Amálina, za kterou chodil Myšák z druhé mšanské, pišla mu íci, že je jejich tetí kamarádky
Johanky svátek, a že
si
Amálka peje, aby
je
fotografoval, ale tak, aby se to ani
Myšák, ani hoch, který zdravil Johanku, nedovdli. Chtly být každá zvláš a pak všechny po-
hromad. Ustanovil je fotografovati odpoledne v nedli.
Od sejít,
rána pršelo a háj, kde se byl
všechen
Jeník tam
zalitý
mli tajn
mlhou.
ekal od jedné hodiny do
ty
celý promoklý a umrzlý.
Ve tyi 60
pestalo pršet a holiky pišly.
ml
Jeník
vadž
si
to
jenom jednu desku,
Amálka pála,
ale
vzal je na ni
pontyi-
krát.
Nikdy jí nepipadal ješt tak hrdinský. Na cest k domovu ob kamarádky odešly diskrétn naped. Jeník s Amálkou si na cest slíbili, že na sebe pokají dvanáct let a pak že se jist, jist vezmou.
Ponvadž ml Jeník pochybnosti, musela mu to Amálka pisahat ruikou pozvednutou k nebi.
Pokládali
se
za
snoubence,
div
ne
za
a se dtinskou láskou až do doby, kdy Jeník odejel na studie do velikého msta. Sládkovic holika umla již vait, když manžely,
milovali
odjíždl, a
práv zaala
vyšívat
monogramy
na výbav, aby byla se vším hotova, až se vrátí.
2.
Jeníka okouzlilo velké msto. Všechno
se
mu
líbilo. Chodíval na promenádu, do krásného parku s ern rudými pivokami. Jednou tam potkal krásnou ženu, následo-
vanou pti muži. Jeden z nich vedl za ruce 6i
dv
malé dti a pravil: „Jdte k mamince
a eknte, že pijdu hned!"
Pak kráel za krásnou dámou. chtl
ho
Jeník
veejn
napomenouti.
Když pišel dom, pravil: Vidl jsem dnes krásnou knžnu!" ,,
,,Jak
vypadala?" ptala se sestenice. veliké, erné oi víc nevím!"
,,Mla
.
.
.
,,A jaké šaty?"
ervené jako krev, erný klobouk!"
,,
boa a
bílé boty, bílé
veliký
Takhle se
,,
nestrojí
knžny,
ekla mu sestenice. ,,Je to jist knžna!
pesvdíš
Poj
hlupáku!"
ty
mnou
se
zítra,
se!"
Druhý den na promenád
našli
ervenou
dámu.
Mla
malované oboí
i
pod oima a naervenné
brvy, fialové kruhy rty
i
tváe.
Mla
frou-frou spodniky, plné krajek, jako tanenice
—
a oslovovala cizí muže, kteí
šli
mi-
mo. ,,To ,,To
je
je
pkná knžna!" ekla
sestenice.
docela obyejná kokota!"
potkal Jeník v koáe dámu. nohu pes nohu peloženou, ohromný ržový atlasový klobouk se žlutým chvostem rajek. Jela tak, aby potkávala koáry dstojník, vracejících se ze slavnosti vítzství.
Za
Mla
62
týden
„Dnes jsem vidl jist knžnu!"
pravil Je-
ník".
Sestenice
si
„Knžna?" na?" „Nevím!
ji
dala popsat.
ekla. „Víš, jak vypadá
Povz
knž-
tedy!"
„Knžna
nejezdí sama v oteveném koádstojníkm, emi nemá ržových atlasových klobouk s rajkami. Knžna se obléká šediv pro šedivou ulici. Obléká se bíle a jasn pro svého muže, pro svého mi-
e
naproti
pro své hosty,
lence,
er
pro krásu
svých ve-
Ale na ulici je šedivá jako myška, k rozeznání jenom prostotou!"
Od ny,
pro sebe.
i
toho dne pestal mysliti Jeník na
knž-
hledl užasle na všechny krásné dá-
ale
my, které se neoblékaly pro své muže, nýbrž pro nho a pro všechny takové mladé, pošehochy.
tilé
Napsal Amálce: ,,Ty by ses
mn
mne
zajímají
píši,
až se vrátím!"
Procházel
smála, kdybys vidla, jak
dámské se
do
toalety!
Všechno
po-
ti
plnoci ulicemi po ve-
likých promenádách, které záily velikými,
alovými, cházel zí
stíbrnými
dom pozd
a napiatou
a njžovými
svtly.
v noci, unaven stálou
fi-
Pich-
pozorností.
03
Dvee krám
n
byly v noci zaveny, ale skí-
výkladní záily
svtly. Obchodní do-
tisíci
my, sklenné až ke steše, zrcadlily množství záících žárovek jako pi veliké slavnosti.
V
indickém
krám
v}'stavili
látku se zele-
nými pávy, vyšívanými na levandulov mo-
drém brokáte. Krásné ženy v bílých z hedvábí chodily
mimo
pláštích z krajek a
a vzdychaly po této
látce.
Nebyly to knžny, vdl již, že to nejsou knžny, ale byly veselé, nešedivé a usmívaly
se.
Jedna mu šlápla na nohu. Byl tím opojen a vypravoval to tikrát doma a všude, kde se dalo. Pedstíral mravní rozhoení. .Nestydí se a šlápne mi na nohu!" íkal jenom proto, aby to mohl opakovat. ,,Jak ,
jsou drzé!"
Procházel cích
s
se
však
dále
dokoán otevenými
po velikých
uli-
restauranty, s vel-
kými závody kvtinovými, kde citrónov žluté tulipány byly obaleny v koši
slunen
oran-
žovým hedvábím. Sedal tem, aby v
64
prvém
na imperiál, který projíždl msjeho stechy uvidl do kaváren pate.
si
s
Pak
mladých muž, malovaných žen a voucích, una-
se zase vmísil v dav
krásnýcli,
vených prodava novin. Potkal hezkou, hubenou dívku
oima, jako
která
híb.
s
ernýma
prozpvovala a vykraovala Mla chudé moderní šatiky a si
Pohlédla na nj smutn toužebn. První ze všech. Druhé vidly v ješt dít. Vrátil se za ní, pedešel ji a uvolnil krok'. Za chvíli míjela ho jeho kráska. Pohlédla k nmu vášnivýma oima a penesla vlnou lásky na nho své opojení. Cítil, že mu vkládá do ruky malý papírekj. Peetl jej ve velikém svtle závodu s elekošlapané podpatky. a
nm
hoáky. Byla tam její adresa.
trickými
Kráela Ješt pajíc
se
v dohledu
ped
ním,
hou-
v DocíchL
Sel za ní jako za svtlem'.
Odboila do tmavé, šel za ní
na
postranní ulice.
Ve-
do domu, jehož íslo byla napsáno
lístku.
Uvedla jej teplou, tajemnou rukou do svého temného, mýdlem vonného pokoje.
Svob. XII. 5
PÍBH SLENY JANOTOVE.
\Ta
jevišti
zkoušeli féerii.
V
orchestru
lirá-
^ la baletní hudba. Hledišt bylo skoro úpln temné; lóže s l>alustrádami, plátnem pokrytými, tmly se jako erné, hluboké skvrny. Na jevišti u opony nahoe dole jako ada zlatých zoubk hoela svtýlka, osvtlující
^
i
neúpln
neuspoádané jevišt. Balerinky, odné po domácku v krátkých, jediných, erných sukýnkách, v kartónových, krátkých figárkách, obleených hned na košile, bez pás, úpln volné, tanily tanec vil. Tanily v erných punoškách denních, ale stevíky mly staré, tanení, z veer odložené, nejrznjších barev. V rukou nesly veliké,
oblouky kvtinové. Byly mladé, pkné a veselé. Tanec jim byl radostí, výrazem života. Dovádly s nejvtší upímností.
V
pozadí jevišt na zlatém
králo\'na,
tech,
s
mladá,
trn
sedla
sliná dívka v šedých ša-
ernými kadeemi, a ekala, až pi-
jde na ni ada, až se skoní tanec
vil a
pro-
mluví ona, jejich paní.
erné epice nebyl spokojen a dával opakovat malým tanenicím ve vysokých píeskách tanec vil. Ale tanení mistr
V
kulisách objevil se sluha
dým mužem. Slena Janotová!' ,,
v
volal
s
cizím mla-
sluha,
6g
Byla to královna v ernýcli punocKách, sedla na zlatém trn. ,,Je na jevišti," odpovdl mu kdosi.
Jíterá
Sluha zašel k trnu a odvolal slenu Jano to vou.
„Pan
redaktor
hledá!" ekl
Hereka
.Ilustrovaného
kadeemi
s
„Prosím!" ekla ži,
který se
listu'
vás
jí.
jí
s
sešla se
trnu.
úsmvem mladému mu-
pedstavil.
„Picházím vás
stup
„Pejete si?"
o podobiznu. Chceme ji pinésti v list, v píštím ísle. Je to vaše druhá velká role od provdání Milošové
—
líbíte ,,
,,
se!"
Podobiznu?"
Nemám ,,
prosit
ekla
Nechcete nám
jí
se
Janotová.
—
svit?"
eknu vám
„Ne, nemám! vejte
rozpait
jí!"
nemla jsem
to
—
nehnNe-
nikdy penz.
dala jsem se ješt fotografovat."
Redaktor, hezký hoch, se usmál. ,,Tak se dejte fotografovat na úet listu - chceme ji mít a jednu mžete pak Idát
—
svému milému," zakoketoval.
Holika smutn odvtila: Nemám milého, nemám již .,Mla jste? Moc jste se mli ,,
íhl
70
vás?" ptal
se
a uhadoval
milého!" rádi?
Azra-
mladý muž.
,,Háiie!" obrátila se k inspicientovi a utela
„Pijdu
sl2:y.
,,Ne,
již
kdo
na
adu?"
nebude-li se akt opakovat!"
ví,
odpovdl mimo
kmitnuvší
se
inspicient.
hudba v orchestru zahrála znova a víly v erných bavlnných sukýnkách zatanily tanec vil, šustíce papírovými ržemi. Baletní
Slena Janotová odpovdla
redaktorovi:
Nezradil mne, ne, nezradil. Je to smutnjší a strašlivjší než zrada, co mne potkalo. ,,
"
vdt
smím
co?" zeptal se redaktor. pro plá. ,,Mli jsme se dlouho rádi," zaala vypravovati fX) chvíli. ,,On byl nemocný, dloulio postonával. Byl lékárníkem a byl selský syn Když se nemoc nelepšila, odejel stonat dom k matce. Nenadali jsme se, že se stane naším nepítelem. Louili ]sme se smutn. Mla jsem ho ráda, nikoho jiného na svt nemám a nebudu už mít ráda. Slíbila jsem mu, že mu budu psát, že na nj nezapomenu, že budu toužebn oekávat, až se ,,A
Hereka nemohla odpovdt
.
vrátí
ný
.
.
zdráv
a
až
poneme
žít
spolu krás-
život.
Psala jsem co jsem
cítila
mu
ti
listy
za sebou. Všechno,
a myslila, p'ravdiv a vášniv,
jsem psala, všechno jsem na sebe prozradila. smutZa týden pišel jeho list. Psal
mn
n, pro mu
nepíšu, zda
zapomínám? Nechá71
pala jsem, co se dje, kdo
mu
nedodává mých
list.
mu
Psala jsem
znova tvrtý
list,
pak pátý
a šestý.
Pišlo opt jeho
smutnjší než prvjsem nemla a nemám za celou tu dobu slova pro nho, pipomínal mi všecky sliby, všechny krásné chvíle naší lásky, opakoval nžná slovíka, jmenoval všechna místa v zahradách a kostelích, kde byla pronesena. Vzpomínal našeho prvního jara, které jsme spolu žili, vzpomínal mladých ke, které tehda kvetly, forsitií na Petín, kalin v sadech Chotkových, pod nimiž jsme si slíbili, že se nerozejdeme niPsal
ní.
mn
psaní,
zoufaleji,
pro
kdy.
mu
Psala jsem
psaní lásky, obdivu a
sli-
b.
Psaní mládí a vdnosti za všechno, co dal a dává. Psaní jsem rekomandovala. šel
jeho dopis a v
,,Pro
jsi
nm
Za
jediná
ti diny pi-
ádka:
mne zradila?"
Pochopila jsem nyní jist, že mu nedávají mých list, že je tam sám, bez útchy, že tžce trpí a usmyslila jsem si jeti za ním, vysvtliti
mu
Nemla
vše, utšiti jej.
jsem
v divadle jsem
msín, 72
penz,
mla
musela
víte, živím matku, dosud dvacetpí zlatých
jsem
vyšívat
monogramy,
abycli
se
uživila,
ale sebrala jsem
poslední,
jenom na cestu k nmu, bez myšlenky, co bude pak, a jela jsem. Bylo to dv hodiny cesty od dráhy. Všude ležel erstvý sníh. Sla jsem pšky do vesnice, prošlapávala si cestu. Slunce zapadalo a barvilo bílou vou ervených rží.
plá
bar-
Obloha byla jasn blankytná. Uvidla jsem a zámek v jeho rodné obci. Srdce mi Hilasit bušilo. Zaala jsem si ho živ pedstavovat, jeho bílé krásné elo, jeho jemnou tvá a na ní bledé rumence, rty, které líbávaly
vže
moje
rty.
Chvla jsem
chladem
radostí,
se
a únavou.
v to
Bled
oranžové stny
bílém
parku
zámku objevily se pod modrou oblohoUj. Bylo velmi nžné. Za parkem u rybníka stál
jejich
statek.
Myšlenka,
že
ho
uvidím,
že
mou pi tom
políbí
ruku, jako to vždy iníval, dívaje se
zanícen na mne, že ho budu hladit, že budu s ním a že jist celá ta chvíle bude ješt njzik jako vždy,
neekan
krásná,
mne
vše-
cku rozrušila. Zaukala jsem na zamené dvee. Ozval se pes, pak kroky. Vyšla staena, písná a zamraená. ,,Co pak chcete?" zeptala se. Vyložila jsem jí, pro picházím. 73
„A
vy
to jste
myslíte,
mám
že
ta
aktérka?" ekla. ,,A vy
syna pro vás, že jsem
lio
vychovala pro komediantku?" Ujistila jsem
že
ji,
ze nkolik slov, že
s
jej
ním promluvím pouutším a ujistím, že
jsem ho nezradila. ,,To jsem všechno tyhle marnosti tla ve vašich psaních a proto jsem jich ani synovi
nedávala!" ,,Ale on trpí!"
„Protože svých!"
ekla jsem. mámíte!
ho
Jdte
jenom
po
Zaprosila jsem ji ve jménu božím. Poklekla jsem na práh ped ní. ,,
vás
Radji syna na prkn uvidím, než abych tam pustila! ekla a zamkla pede mnou. '
Byla noc. Musela jsem na dráhu. Nemla jsem však krejcaru penz; ale to nebylo zlé! Strašné bylo, že jsem krok za krokem se
nho, nenávratn se vzdalovala. zamenými dvemi je smysl mého života, zrann mnou, proti
vzdalovala od
Vdla on,
jsem, že za
mé
vli, že ho tam zanechávám bez útchy, mi zabránili potšiti ho, že je dva dny ped svátky vánoními, že v nich zstane ve že
svém smutku, bez mého ky, že ani
vniknou.
74
mé
listy, ani
slova,
mj
bez
hlas k
mé
lás-
nmu
ne-
A ím
jsem strašlivji
ím
bezpomocný osud,
nho
do
odnášely
tento
cítila
krutý,
jsem se víc vmýšlela
pibližovala se mu, tím dál
a
^•lastní
mne
kroky a vzdalovaly možnosti
utšiti ho.
mstem
Odcházela jsem
V
polích jsem se rozplakala hlasit, jako
zbloudilé k
a plakala potichu.
dit,
zastavovala
setmlému mstu,
se,
hledla zpt
ohlížela se, volala
jeho
jméno." Balerinky konily tanec Seskupily se v kruhu a z
t
ržových utvoily
loubí ve
pru-
stedu jevišt.
tanenice vycliázela v široké, or-
Sólová
gantinové sukni, v
erných punochách
ped rampu a zaala stevík staromódní tanec.
vené blze
kami
vil.
pomakaných
Inspicient
av
er-
bodat špi-
volal:
„Slena Janotová!"
odpovdla a snažíc se dopovstrun ekla: .Pednosta stanice mi pjil peníze na cestu k domovu. Dva dny na to o Štdrém veeru dostala jsem psaní od nho. Stálo tam, že nesnesl mé zrady mé bezcitnosti, že jsem mu nepsala, ani ho nenavštívila že proto ,,Hned!"
dti svou
historii,
,
—
umírá, že se
—
otrávil
—
—
že mi posílá vše-
chny své slzy a všechen žal vrného srdce! 75
Vidíte, že
nemám
milého a že
nemám komu
dát podobiznu!" zaštkala. Inspicient volal znovu:
„Slena Janotová!" Holika s ernými
kadeemi
z kulisy a vystoupila na zlatý
trn.
odskoila
PEVEZ, PEVEZ, J.
S.
PEVOZNIKU
MACHAROVI.
Nepokládejte, prosím, tento piTjh za smutný.
Neudalo se nikdy radostnjšího.
-
1
naínaly se dlouhé veery záijové. V sa^^ dech bylo chladno a temno, doma bezhlasno a prázdno.
Anna sedla ve svém po-
Nkdy je perušila Pokoušela v sousedství. se ísti. Ale zdálo se jí, že všechny knihy na svt již a naslouchala tichu.
koji
piana
Etla,
že jednají všechny o stejném
stále
o
již
a o mládí, o lásce,
lásce
vdla
nyní,
chu zhyne.
kdy
jí
K emu
pedmte, která,
minulo ticet jí
a to
let, poti-
byly knihy o lásce,
emu jí byla hudba, která budila jenom marné touhy? Pecházela pokojem od dveí k oknu a nazpt. Slunce zapadlo. Západ byl rudý. Oblaka fialová. Ano, vidla to už tolikrát. Mnoho verš o tom pojednávalo do nekonena. Vyšel msíc. Mluvila k nmu: ,,Jaký jsi nudný a nemoderní! 2ádný poádný malí t již nemaluje, každá elektrická svítilna ho zajímá víc než ty!" msíc svítil na kvtiny na stolfe a na kb k
A
flíky, které lo,
pijaly jeho svtlo, tak že se zdá-
že samy záí.
Bylo sedm hodin.
Vdla, se
ve
Muž byl ve spolenosti. ped plnocí,. Radoval
že se nevrátí
vzešel é
spolenosti
mladých
lidí,
kde 79
nkdy
hráli
si
Byla
ky.
na zástavy a jindy na prstýnurazila všechny
ním tam jednou,
s
svým posmšným úsmvem, když vidla staré pány a radní chytat uprosted salonu roztoenou puklici. Všichni potichu uznali, že k
se
sob
nehodí a nikdy se
již
nesešli.
Trávila proto asto sama své veery v tomcizím
mst,
O pl
osmé
to
svou
pítelkyni.
oznámila, její
že
kde muž byl posádkou,. oblékla a vyšla navštívit Služka jí hned v pedsíni
se
je
v divadle,
syn René, peje-li
Anna
ztrávila tedy
doma
ale
že je
vejíti.
si
veer
s
René, dvaceti-
letým synem své pítelkyn.
Nikdy s ním ješt nemluvila sama a nikdy tak dlouho, jako dnes. Vrátil se ze Svýcar ze
studií
ped
prázdninami.
etl v knize. ekla:
,
„Jedná jist o lásce!" „O by jednala!" odpovdl René a otevel své krásné, erné oi pod hustým, rovkresleným oboím.
em
n
,,
Skuten," pisvdila
by mohla jednat! je
jeho mládí,
pro
jste
,,o
em
doma? Kde
Eva? Pro nejste u ní?" René zaplanul radostí. ,,Eva! Eva? Prosila mne, abych nepichá-
zel,
80
A
je trochu unavena,
chce
si
odpoinout."
!"
,,Jak
jste
se rozradoval
To
ne!
,,Acl"i
jen tak!"
„První láska!"
„Není
první,
první!
Ale
tak!
ní již jinou rád.
škole
a na
holiku
Ml
ped Smšn! Hned ve
není
Mj
prázdninách.
z myslivny a hrál
M
jí
jsem
pítel
miloval
celou noc pod
flétnu. to mrzelo, že nemám komu hrát, tak jsem jedno dvátko v lét zaal uit tenis, abych ml také komu hrát, ale pítel zatím zapomnl na holiku z myslivny a slíbil mému dvátku, že ji nauí
okny na
kruhy na led, a odloudil mi ji!" ,,To
nebyla láska!"
Láska
,,Ne, nebyla!
je
teprve nyní! Lás-
ka života. Poslední!" ,,
Velice
se
,,Vám ne?"
vám
líbí
ustrašil
Eva Králová?" se René.
,,Ne, nelíbí se mi dost! Ne to, že je tkavá a ráda taní a že miluje veselou spolenost a že vy jste pro ni vážný. Ne to! Ale je v ní cosi nedobrého, jakási erná moc uchvaco\at v minut, bez zamýšlení, bez
možnosti návratu!" ,,Ach
ne!
vždycky tvrdí!
„Mj kdy,
Ona
A
je
dobrá,.
Váš
muž
to
jak on zná lidi!"
muž? Jak zná Evu Královu? Ni-
^okud vím,
Svob XII 6
se
s
ní
zde nesetkal." •'^i
„Ale u Grubr
se
U veee
tvrtek,
každý
asto,
vídají
sedává mezi mnou a jím.
A já
Povídá jí veselé vci a umí ji rozesmát. jsem šasten, když se Eva smje!" ,,A vy sám nedovedete ji rozesmát?"
Nevím. Nepokouším pu vašeho muže!" ,,
,,I
bíte,"
René,
pravil
Ann,
mn
telé
Nemám
vti-
dnes je muž u Grubr a vy oba chyekla Anna, srovnávajíc události v mysli.
,,Ano," nicky
se ani.
odpovídaje
mecha-
zaujat již jinou myšlenkou,
Evu
závidí,
tvrdí,
že
,,
pá-
mne klame,
Ale nevím jim, jist ne. tvrdí, že ji vidl s dstojníkem. Myslím, že se pehlédl. S jakým by šla dstojníkem? A pak poví mi všechno! Ach ne, nebklamala by nrme! jí, vím, jako Bo-
mne Meyer
že
není hodná.
Vím
u
JI
verim!
,,Ach,
Bože, jak jsem ráda, že
to
mám
všechno za sebou, že se nikdy nevrátí tyhle zlé nemoci lásky!"
,,Vy nemilujete svého muže?" zeptal se René, a jeho svží tvá s erným chmýím na hoením rtu zaplála nad smlostí, s jakou se odvážil této otázky. ,,Ach, tžko, nesnadno íci!" pronesla
An-
ne jemu, nýbrž vnitnímu
úsilí
na, odpovídajíc ujasniti si
zniený vztah k muži. nemli rádi?"
,,A nikdy jste se
82
..Pestaneme-li nemilovali
milovat,
vbec!"
Našla
zdá již
že
jsme
mysli
slovo
se,
v
pro svoje manželství, ale rozpakovala se íci je ped tímto rozblouznným hochem. „Nepohrdáme sebou," formovala dál, ,,ne, pezíráme se! Necení si mne, jsem r.iu vážná smšná, protože hledám pravdu, které on i
nenávidí.
Jemu
je rozkoší lhát neustále, obe-
lhávat kde koho jen proto, aby udivoval, a on
mi
je
stízlivý,
nudný,
barbarský!"
A
hla-
sit ekla: ,,René, život trvá jenom deset
let,
vy zaínáte práv, a na konci desátého roku vykládat kvejako já se všechno dovíte. toucí j ibloni, že její ovoce uhnije jednou
Na
v
tráve 1"
2.
I T snídan
^^ se
ptala
,,Znáš
prý
se
ráno
muže:
Evu Královu? Nikdy
jsi
n27mínil!" ,,AÍs kdo pak všechno pamatuje?
mnl
Nevzpo-
jfem!"
,,Jaká je?"
hezká, erná, s bílými zoubky!" ,,Znám ji! Myslím povahou!" ,,Moc hodná holka! Takový dobrák!" ,,To ji n^karaktcrisuje. To íkáváš o všech mladých dvatech!" ,,No,
!
„No, což já vím, jaká je! Spécliám do kasáren. Nemyslím na to Dopoledne dostala lístek od René: „Obvinil jsem vera ped Vámi Evu. Nesmíte o ní mysliti zle! Dnes mi vysvtlil píže dstojník, který
tel,
ji
doprovázel, byl je-
nom Váš muž, který se k ní pátelsky chová." Anna se usmála tichým úsmvem, nescházejícím s její umdlené tváe, povleklé jako bílou pavuinou. ,,
Ubohý René!" ekla
pak.
Zamrazilo ji. Zabalila se v bílý šátek s ržemi a usedla k chladnému krbu s obrázky Hirošigheovými uvdomila si plastické, rudým smaltem pokryté srdéko, motiv celé komnaty. Zahledla se na n, a nemohla se ;
odtrhnout.
Náhle se
jí
zdálo, že z
nho
vy-
chází plamen, že hoí, že se rozpadává, zni-
rukou oi a uvidla znovu zapalovati a hoeti nové srdéko, stejnou rychlostí a plamenem. Hlava se jí zatoila, podlaha pod ní klesala. Vstala, ale neudržela se. Upadla mkce na koberec. Uvi-
eno
žárem.
dla ješt pak ji
a
Pejela
páví
si
oka na jeho zelené
pd
a
ervenou tmu. Pišla panská, pozvedla uložila na
Anna
lžko.
chvla zimou a svt jako ohromné hoké sousto, které se
ženo polknouti. ^4
jí
jí
pipadal bylo ulo-
o
\ jedenácte [iišel
inuž.
Vidla, že se dívá njak zvdav a bázliv. Venku mu ekly služky, že paní stn, ona. nechuravla nikdy, která byla vždy až svží, se zbyteným, unavujícím temperamentem.
která
nepíjemn
ekl a vešel
si,
s
že lhaly, že pehnaly
oima naplnnýma
její
nemoc
touto neuritostí
do svtnice.
A Anna, jako by vidla ješt njakým vnitním probuzeným zrakem, pochopila za jedinou vteinu tento pohled a usmála se, jako se usmívá klidný lovk novému poznání, jež nemá moci, aby
již
zabolelo.
,,Nastuzení," ekl, pecházeje po pokoji a
ine
u Grubr má to,, Služka bude k rým," pemlouval sebe ji. ,, Trochu horké limonády! eknu Marii! Musím se stejn pevléci. Uhnal jsem se. Nastydl bych se. Zajdu sem ješt!" pravil. A za hodinu se vrátil, aby &e zeptal: též.
ostruhami.
To
i
,,Nevstaneš k
obdu?"
Anna hledla na kvapem blící
ma
jeho erné, na
skráních
se vlasy, na jeho ple,
pod oi-
unavenou, na jeho roztkané oi, a ucí-
smutek z toho, že mu dá život ješt tonámahy, že musí ješt hrát, stále hrát jako unavený herec dnadlo, k nmuž byl na-
tila lik
55
že den ztráví v kasárnách a na cviišti,
jat,
zamstnán stejným, nudným, nekoneným a nepokraujícím zamstnáním a veery že pro-
pi prstýnkách nebo pi
chechtá
sloužil tím velikému božstvu
uvidla
ho
poklici, jako
—
by
ale v té chvíli s
hlavou
u stropu a zas< se krícího až k zemi,
prom-
nného
tikrát
tak
velikého,
píš u. Chtla vzkiknouti a neRudá .rdéka naplnila pokoj, poletov
mohla!.
vala kolem ní jako hejno vlaštovek. ja
jejich popel
padal
iia
Uhoela
bílou ložní po-
její
krývku se zeleným ornamentem.
jenom povra, že
to
Jená. silné
Jsou
krásné
je
nemoc nepíjem-
nemoci,
které pinášejí
sny.
Anna
Dense jí objevovaly nové, neznámé svty. Nebylo století, nebylo asu vbec. Veliký, krásný ai dl v brnní, s plavou hlavou a s jemnou prožila
nejkrásnjší
nemoc.
n
tváí, ní
ía
andl M3mlinckv, stál dnem i nocí nad ji svým skvoucím meem.
chránil
V
dla, že mže spáti pokojn, že ji uchrání i odvede do svaté zahrady. Byly chvíle, kdy se cítila býti malou holikou a zpívala si
S6
jako chlapec v
Mahlerov
symfonii:
„der liebe Gott wird mir ein Lichtchen geben wird leuchten mir, bis an mein ewig Leben".
a vila, že
její zkehlou duši pivine a dechem svým zaheje Pán jako malou oveku.
Nezažila v celém život nic krásnjšího tuto radost z oekávání.
Muž
byl k ní náhle jiný a milý,
kdy u jejího
lože,
líbal
její
než
posedl
horké,
n-
suché,
rychle se pohybující ruce. Pojmenoval
ji
n-
jménem jako v letech ped zlhostejnním, jako v dob, kdy picházel pro ni do divadla, které z lásky k nmu musila kestním
kdy
opustiti.
V
jasných chvílích
njší, zda
rou
si
žíti
ve
nevdla, co
zde nebo tam
zdraví,
se
je
krás-
— otázka, na
kte-
vším vyrovnána, byla
dávno odpovdla.
V
den krize své nemoci, kdy jí pivedli aby mu povdla své bezvýznamné híchy, rozhodla se pro život.
knze,
Uvidla mi,
nžné
plakával
náhle
oi
a smutné, láskou k
svého muže, zalité slza-
nžné ní;
jako v
krásnou nemocí, že odešel že
stojí
bylo
její
muž mladý
strašných,
šedých,
a
dob, když jí,
opojené
andl a
u nohou
zdálo se
milující,
pustých
let,
že
ne-
že
ne-
bylo nudného, dlouhého manželství, že se za-
íná njaká doba
krásnjší, chladnjší a vzne-
87
šenjší, že se píliš záhy a
marn
vzdala
ži-
vota.
„Chci
mám
mluvila
žít,"
vli,
pemohu
Mluvila ješt v horece. a líbal
smáel
ruce a
jí
neumeš, neboj
,,Ne,
„ješt
r>'chle,
as,
je
všechno!"
Muž
kleel u
ní
slzami.
je
neumeš!" opa-
se,
znžnlý velikým soucitem s umíráním, od nhož vdl, že sám nebude osvobozen. koval,
Všichni ekali, že dožije.
Ale po
Anna píštího rána
strašné noci
ped
se ne-
jitrem usnu-
po tech hodinách bez horeky, slabá, ale vysvobozena od smrti, s plnou vírou v nový život. Muž byl laskavý a pola a probudila se
zorný
i
zesmutnl
v tento den, ale
Sedal u ní, ale neml mu tžko, že úsiln o
v den píští.
co íci. Cítila, že je
jí
nem
pemýšlí,
s
ím
není spokojen. Oslovila-li ho, probudil se ja-
ko ze sna a snažil se usmáti. Jeho hlas ml cizí, násilný zvuk a bylo zejmo, kolik ho stojí
námahy
Cítila
s
promluviti'
ním,
ne
se
vbec.
sebou,
a dotýkala se
jeho ruky soucitn a sestersky.
Nezeptala
se,
oo
mu
Pochopila, že by že trpí a snažila se
S8
je.
neodpovdl. V'>dla, tiše pochopiti pro.
jí
:
4.
A
**
nemla
nna
nné
rodi. Otec umel, když
r.
Nemla
Nebyli
by
jí
z velké, umí-
žalem nad tím-
nikdy ani sester ani brat-
rodném
mst
loženi,
nemla
ani
V
prospli.
také
mst, s
muže
lásky, a lidé tvrdili, že
satkem.
to
již
se \clávala za svého
mužov, kam
pátel.
tomto
pe-
byli
Stýkala se jedin
paní Zofií, matkou Renéovou. Cekala v ne-
moci,
v
jasných chvílích,
navštíví,
ji
neví-li,
Jemu byla otázka njak
nepichází. ,,
že
Tázala se muže,
nepicházela.
ale
pro
nemilá.
Myslím, že stn, proto nepichází," odrozpait, jako by si byl teprve vy-
povdl
mýšlel, co
má
Sotva že vyjíti,
íci.
mla Anna
dovoleno povstati a
šla navštívit paní Zofii.
Zazvonila u jejích dveí.
Otevela ptala se po ,,
rá
jí
nová,
Máme
služka.
místo
A
spolenice,
jste-li
slena, kte-
pijte
za
týden.
velké uklízení a milostpaní je unavena."
Anna vyala
na\štívenku
,, Ohlaste mne! Musím mluviti Služka se zdráhala. ,,
Anna
paní.
Nikoho nepijímá.
chce
neznámá
s
paní."
Nikoho nepijímá!" opakovala. 80
.
v
pozadí
stava,
pedsín
objevila se drobná po-
menší a shrbenjší nežli Žofiina,
smutením šat. Pibhla až k
krky,
vými, drobnými
služce mota-
lovk
jalío
ve
krátko-
zraký.
,,Co?"
zeptala
se
hluše
s
oima
nic
si
neuvdomuj ícíma. Služka
podala navštívenku.
jí
zmnná, sob
2ofie, zcela
tžko
hlédla na jméno,
podívala
oživla,
se
na Annu, poznala
malinká, ubohá, tesoucí
ruí hlavou na
Pak ji
(za
nepodobná, po-
je cliápajíc, ale náhle
se,
padla
jí
ji
a
do ná-
prsa.
se chopila
obou
jejích rukou a vlekla
kráejíc zase tak drobn a po
sebou,
prstech. !
, ,
Poj
!
Poj
" ml uvila
,,Co se stalo?" ptala se Anna. ,,Co se to s
tebou st^lo?"
Nechápala, že to zde je Žofie, svtácká a dáma salonní, do nedávná svží a jasný lo-
vk. Žofie
ji
do vlekla do ložnice a usadila
ji
na nízký taburet. ,,
Odpus, odpus, nemohu
t
vésti
dále,
uklízíme," mluvila udýchan, jako štvaná, ja-
ko by 90
lilavní
vcí na
svt
bylo uklízení.
,,Co je ti?
Pro
máš erné šaty?" se tak zmnila?" ,,René!"
Což "y
jsi
tys
Anna.
Žofie strašliv.
\';>'kHkla
nevíš,
Pro „Pro jsi
nepišla ke nin?
ptala se
neslyšela,
tys
,,Ne, neila, stonala jsem dlouho.
,,René!
uetla?" Nevím!
Povz konen!" ,,René," spínajíc ruce volala Zofie, ,,mj jediný syn, moje pýcha,
né," mluvila sténav.
mj
René, Re-
život,
,,René
—
vzal
si
ži-
vot!"
Anna
povstala.
,,René?
René
je
mrtev?
Nevím,
tomu
nevím! Pro? Pro?" ,,Pro
ni,
pro
tu
nehodnou! Pro
lii
se zni-
il!" ,,Pro
koho?"
neznáš? Ty neznáš Evy Králové? Celý svt zná Evu Královou Tanila tu vždycky ped zrcadlem. Mla krátké su,,Ty
jí
!
kýnky a bílé botiky. Od zrcadla k zrcadlu tanila Eva Králová! Poád se z neho radovala! Celé msto ji zná, na ulici nyní ani nesmí. Vždy ji chtli o pohbu kamenovat! Ta tu na tomto míst pede její matku též hrnou klekla, po zemi se plazila, prosila, abych její dcei odpustila. Ale já na ni ani nepo-
A
!
hlédla!" ,,René, ten milý, tichý hoch že
umel!" 91
"
.Cítíš
,
se
to
Poj,
tíš?
mnou," zatáhla
}i
Žofie,
poj
nevadí, že uklízíme,
do
,
.cí-
sa-
koberce jsou vyneseny, ale ty odpus-
lonu,
!
poj
tíš,
Vlekla ji všemi komnatami, plnými staromódní makartovské nádhery. ,,Víš, kde bydlí Eva Králová? Vyhni se tomu domu, vyhni se té ulici! Ty hlavn se vyhni! Chodívám celé noci po mst, ale jí vyhýbám se domu a ulici, ve které bydlí Eva Králová!" mluvila Zofie cestou. Ve velikém, sluncem záícím salon, odkud byl vynesen nábytek a koberce, došly
ny ke stn, pokryté záclonou
z
ob
bílého
že-
mu-
Šelínu.
Zofie
zatáhla
za
šru,
záclona
se
roz-
hrnula a objevil se veliký obraz Renéa, krásného,
ušlechtilého
hocha,
podržel pítel umlec. se ku,
jak
Stál
jej
v
pamti
v bílých šatech,
slamným širákem a v ruce držel kytikterou mu kdysi darovala Eva Králová.
Jeho matka, uchvátána, nesetrvala ped obrazem. ,,Poj, poj," stkala, unesena sensací smrti, ,, ukáži ti ho, jak v>padal v rakvi."
A
vlekla zase
tavými
krky,
kde néa v rakvi.
ložnice,
g2
Annu. cupajíc
vlekla
visel
u
ji
šílenými,
mo-
všemi komnatami do
jejího
lžka obraz Re-
Mlaclv bílými
utvoeny ko
lioch
riiženii.
tuší
z
ležel
Jelio
písn skrán
a a
chladn mezi elo byly )ako
bílého vosku a jeho krásným, ja-
kresleným
prošel poslední
oboím
záchvv
práv
jako by byl
ped
bolesti, poslední
velkým mírem. Aiina zamyslila se dlouho nad jeho obra-
mezitím co jeho maminka žvatlala
zem,
d-
drobnými slovíky svj žal. ,,Má svj nový smoking, který nosil do divadla, a atlasovou vestiku! Byl takový šetrný! I v hodinkách pod víkem ml její podobiznu a fialky, suché fialky!" ,,A jak se to stalo všechno? Vysvtli mi! ,, Veer ješt s námi sedl, zde, vidíš, na tomto míst, denn ješt mívá tu prosteno, jako by byl mezi námi, a mu pedkládám pokrmy. Sedni si chvíli na jeho místo! Tak, sedni si! A ráno nevstává! Muž šel k nmu do jeho pokoje a volal ho. Ale on mlel. Muž se piblížil a vidl, že má podušku na tvái. A tak jí nikdy nemíval. Muž k nmu pistoupil, sal mu podušku tinsky
enn
—
s
tváe, a René ležel studený,
ný,
mrtvý od veera, tváiky
úpln bílé,
stude-
a tak se
nám zdálo, slziku ješt na tvái, v ruce pímo položené držel zbra. Vedle lžka na stoleku 'ialky.
ležela
její
podobizna a
Nevrnice! Víš,
byia's
tu
její
i)ed
suché tím.
Bavil se
s
tebou.
Ten
den, kdy ona tanila
celou
noc
se
svým dstojníkem, n Grubr!
Proto
mu
asi
napsala, aby lam nechoail, že
je
mli
churava, aby
mohli
milovat
a
pokoj od
isiio
zradit,
nho, aby se chudáka!"
dstojníka víc než Re-
,,A což milovala
near
,,Kdož ví? Taková!" ,,A on ji?" „Prý i on ji Žofie pohlédla plaše, '
i
zervenala a zbledla. ,, Nelekej se," utšila to
sám napsal. Vím muž!"
to,
mj
,,Ty tedy víš? valo,
Ano
mu Eva sama ,,Máš 2ofie
její
jej
Eva mu
k
Anna. ,,René mi že dstojník Evin je
—
ped
jeho to upokojo-
To Meyer mu
ponsku je
s
tak
jeho smrtí napsala
všechno." list?"
zvolala
Anna.
dones,la.
psala:
láskou je to správné tak, jako
,,S
Ann,
ji
že je to tvj muž.
vymlouval. Ale pak
sem
polekané
v Ja-
umleckými pedmty. Je nutno avymovati, když oko otupí. Nové
jsou vždy lepší tch, které jsme odložili, když
jsme je poznali dopodrobna,. Ptáte se mne na mého dstojníka.
mne Vaše 94
žárlivost!
Nudí
Odpovídám Vám'.
vymuji
Vymuji
si
jej
za Vás,
dekorace, pokud je as. Je tak zá-
mn
s ním veselo, a s Vámi nudAno, pravda, má ženu, ale ta je tžce nemocná a jist zeme. Aby Vám nenapadlo ani toho mi pipomínat! Nechce se mi truchna Vás srdce liti s Vámi a nudit se',. neulplol. Jste bohatý a jist Vás bude njaká hodná, zdlouhavá slena vroucn miloE. K. vat! S Bohem! P, S. Kdybych nemilovala Parmemona,
bavný, je no.
Mn
milovala bych Alexandra, ale že miluju Par-
meniona, nemohu
již
Od-
milovat Alexandra!
puste!"
Anna
vrátila
za slovem, ní,
že
vážn
cekali
na
pochopila smutek
dopis,
který
petla
jako rozsudek. její
smrt,
mužv,
slovo
Vdla
ny-
že jim pekáží,
pochopila vše.
Paní Žofie mluvila dále svj žal: ,,Hle, to všechno bylo jeho, všechno pro nho uchystáno. Ty víš, jak jsme ho milovali. Víš, že jsme mu profesory drželi. Víš, že udlal loni maturitu s vyznamenáním. jaký byl dobrý! Když si vzal z jídelny jablko, aby nebyla služka v podezení, napsal mi veer lístek a položil na noní stolek.
A
Když jsem pišla ,Mama,
Anna
vzal
jsem
vstala.
z si
divadla,
našla
jsem:
jablko!'"
Neslyšela slov ŽofiinýcK. 05
„Jak
t
mi
je
líto/
ekla vzdálen. „Pi-
"
jdu zase k tob.
Žofie
zdržovala.
ji
„Nemohu odpovdla.
Mám
zstat.
co myslit!"
tolik
5.
už
1\ yr
jí
pinesl chladné broskve íjnové a
^^ * modré
hrozny,
které
spávaly
v
bílých
mlhách podzimních nocí a uchovaly jejich dech na své hebké pleti. Byly to vzácné druhy a vonly jako jasmín a med. Pinesl jí
Hledl ped
ovoce, ale nemluvil.
ho erné, matné
Anna sedla
oi u
sebe, a je-
leskly se jako v slzách.
stolu
proti
nmu,
držela
v obou rukou okrasná ucha cínové mísy, na níž byly položeny hrozny, a jako
lovk, kte-
rý všechno pochopil, zrale a beze stínu hle-
dla na nho. ,,Hle;" života.
ekla
Nemohu
,,ve
si,
žíti
svého
mn
možnosti
není
staré!:iO,
ošumlého
—
má bezúelný a nmý. A on mladé síly, že chce zaínat zno-
života, tak je
ješt vu.
to^ik
On
je
v
právu,
chce-li
žít,
já
nejsem,
ho,
Vzpomínala všeho. Vysvtlila si jepohled plný nadje, když mu ekli, že st-
n,
pochopila, jak byl oklamán, když sq roz-
žiji-li!"
96
pro život a silou veliké
liodla
Stydla
vle
prodrala
strašn za to, že žije, že nemže zmizet, že nemže dýchnout na plamen svého života jako na plamen svíce a zhasiti ho. Hledla na muže, kterého kdyz nemoci.
se
si
a
milovala,
se
srdce plnilo
její
njakým
se
krásným, horoucím žalem velikého milosrdenství. Nikdy jí nebyl tak blízký, jako| v tuto chvíli. Zdálo se jí, že není jejím starším mužem, nýbrž njak>Tn ubohým hošíkem s ve-
slabou touhou v srdci, od níž umírá.
likou, ,
.Chudáku,
mj
chudáku, jak
je
mi
t
líto!"
,,Co
se
stalo?"
ptal
udiven.
se
Jenom lítost s t&bou cítím!" Muž pál si zvdti píinu,'. .Nemohu ješt íci! Musím myslit, musím ješt mnoho myslit!" ,,Nic.
,
Hledla na nho
tiše,
oi
se
jí
zalévaly
slzami.
Nikdy na tolik,
svt
nelitovala
žádného
vzn
jako tohoto, kterého, poznala, že vznila
sama.
Kolik bylo
zvdl, vala
asi
nadjí v jeho srdci, když Radost prozao-
že jde o její smrt.
soucitem
podléšky
jako
Možnost nového s
tajemnou ženou,
svží ovocnou Svob. XII. 7
pletí
s
starou
travou;.
novou a proto mladinkou krasavicí, se a s bílými zoubky, jíž
života
s
97
:
by sloužil a literou by do mladosti.
ožil a navrátil se
Peceovala možné
štstí
mužovo a poko-
ovala sebe:. „Ale já neumírala," myslila bit
zahynul
m
Jak
!
znovu
si,
„a jeho sou-
nenávidí, jak je
asi
trudno, a jak, protože je dobrý,
mu
pekonává sebe
mn
pináší hrozny íjnové s vní jasmínovou a medovou. Chce žít a nemže já zstávám jako tíž a erným stínem kryji jeho drahý sen. la
;
Pijde
jaro,
a jeho šedivjící hlasia zatouží nésti
znovu vnec mládí. Ale já neodcházím.
A
chodí rozechvn touhou, která nehyne,
s
on od-
dálenou nadjí, že umru za rok, že ješt všeho nepozbyl.
jaké
Jak
se
erné mraky
Muž
se ptal
,,Co jeti?
tím
poskvruje,
ponižuje,
kryjí jeho mysl!"
dtklivji
Tob nco
je!
Jak se
díváš?"
to
Musím Musím mnoho promyslit!' ,,Nestnš zase?" zeptal se jí sklíen.
,,Ach, nech mne, prosím, neptej se
!
myslit!
Usmála
se
úsmvem
nejvtšího slitování a
odpuštní.
„Ne, nestu,
je
mi jenom tebe neskonale
lito!"
„Ale pro?" „Neboj se, rozvesel se, já všechno zaídím, všechno promním. Musím ienom myslit, celý den, snad celou noc!"
g8
Vstala od
stolu,
pohladila ho po vlasech
a k jeho údivu a znepokojení vyšla beze slova z jídelny.
Dyl
tvrtek. Muž odešel ke Grubrovm, nerozlouiv se. Piokiádal Annmo cho^ání za nemilý rozmar a celou píhodu za scénu, od
^^
kterých
ml
rád pokoj.
Anna pemýšlela. Cítila, že jest
jí
rozlouiti se se vším kolem,
zahála svým dechem, svým vkusem, svou láskou, že musí odtud vyjíti do neznámé zimy a tmy. Vdla, že by rozvodem jemu neprospla. V rakouském katolickém mocnáství nevidli poteby opravovati pokažený život. Ne, rozvodem by mu neprospla. Musí zajíti hloub, najíti koeny. Pemýšlela a stále se ujišovala, se vším, co
že je na pravé cest. Rozsvítila svíce v celém tech,
a
pecházela od
uvdomujíc
si
Mla dv
jejich
byt, ve všech kou-
pedmtu
barvu a
malé tanagry,
k
pedmtu,
tvar.
dv
ženy cudné a
zabalené lehkou, pilnavou látkou.
S tmi Šáteek
promluvila nkoliv slov šeptem. v
její
ruce byl stále vlhí slzami,
které jím tiše stírala.
99
temn
Její
bílou
s
rudé vlasy
svítily
nad tvái zcela
rysem utrpení v oboí nalomen kresle-
ném. Stkala a šeptala nesrozumitelná slova.
Náhle
si
cosi
pipomnla.
Rbzlouila se sama se svým bytem. Nyní ješt teba pipraviti jej pro druhou.
bylo
Vyala listy
ze zásuvek svého sekretáe všechny lásky, které jí kdy muž psal, všechny
stužkami svázané kvty, dopisy svých rodi, všechno, co jí bylo vzpomínkou, donesla je ke krbu, poklekla k
nmu list
jako choroba nakazil
chávala
téci
a v ervené zái pla-
po list. Plá, který oi, ji pekonal. Neslzy po tvái a stkala hlasit jako
noucího díví tla
její
dít, které zabloudilo v setmívajícím se lese. Její elo narazilo o zem.
mj. Bože!" volalo nj dávno oloupili.
,,Bože které o
ho toto srdc€,
Unavila se. Hodiny odbíjely desátou. Vzpamatovala se a tisknouc v citlivé bolestné dlani dlouho a pevn každý list, popsaný slovy živé nebo mroucí lásky, pokládala je do plamen, odvracejíc od nich násiln zrak.
Spalovala
život, mládí,
umní,
lásku, smysl
svého života. Její ruce
i
její
srdce se chvly, když pálila
podobizny hezkého erného hocha, muže svého z mladosti, s vnováním: ,,Na vky tvj." i
100
:
..Jaká je ta naše
obrázek
vnost." šeptala a položila rže na ohe. Utrpení
suché bílé
i
svta promnilo
její
bílou tvá. Nechala slzy
schnouti na lících, otepala suché lístky, které
ulply na
látce jejího šatu.
A te
bylo po všem.
,,Není
již,
pro
Nieho
trpti!" ekla
již nelito\ala. si.
,.Tecl' ve-
sele !"
Ráno odjela ve voze ke kvtinái, koupila náru kvtin fialoxých a rezavých, stále myslila
na krásu a na
pkné
barvy,
aby
tolik
netrpla. Dala se dovézti na hbitov, na hrob
Renév,
položila kvtiny na
kámen a usmívajíc ekla mu ,,S Bohem, René, sbohem!" Pokižovala hrob a jako by ho potkávala,
se,
odjela s
dom.
bytem a
draží. ,
O
aniž
Na
.Rozvesel
jedenácté rozlouila se
dokala
stole
:
se
zanechala
se,
tiše
muže, odjela k ná-
rozvesel!
mu
lístek
Pošlu Ti vnec
kvetoucí mládím!"
7.
Kdesi v krajin s ernými borovicemi a 8 vtrnými mlýny, kdy vlak jel nejprudeji, opela se o dvee, a byla by vypadla pod vlak do erné noci. Ale mladý neznámý lovk s nehezkou tváí a s drobnýma, bodavýma oima, ji zachytil a ekl jí výstražn
Jela den a
noc.
:
101
„Dejte pozor Po druhé nikdo n»buc!e bdíti." Dkuji!" ekla. ,,Je to náhoda, ž« dveí nezaveli. Nestane se to vícekrát," !
,,
Ráno
Anna
moi. vod. Vonlo istotou a svžestí, mokrým prádlem. Bylo šedé, pod nebem stíbit bílým, s lehce zasedlým obdojela
Sla z dráhy
pímo
k
k
zorem. Ploché, jakoby unavené vlny ploužily se tiše ku behu a loudav jej smývaly. Loky se kolébaly. Byl líný, šedý, stízlivý den, bolest pro prázdné srdce. Veliké lodi vyjíždly z pístavu, vracejíce se do Švédska, odkud pivezly kamení do této písené zem. Bylo vidti v dálce, jak blíží se malý parník pivážející lodivoda, který je uvede do pístavu. Vidla, kterak opouští svou lo a pestu-
puje na veliký parník.
Vyjela si s rybáem na moe. Nechtl jí samotné pjiti lun. ?" tázala se, a když ,, Bývají zde asto boue jí
pisvdil, ekla: ,,A jedou lodi na ostrovy
Odpovdl,
,,A nesmí se
v
boui?"
jí
vyhnouti? Musí
j«ti
i
za
tak!"
,,A stalo se
již
neštsií? Rozbila se l»d'?"
,,Není tomu dávno, co se rozbila!" I()2
i
dne?"
itój horšího
,,Ano,
i
že jezdí pravideln.
:
..Neodstrašilo
,,
Prožil jste veliké
,,Ano,
prožil
australských. ,
to?
Jezdí
pesto?"
boue
na
moi?"
jsem velikou boui u
Tam
se ztroskotala naše
beh lo!"
.Všichni jste se zachránili?"
j,
již
jich
vci nemní!"
,,To nic na
Jenom mj osmnáctiletý bratr utonul. Byl loce, když si vzpomnl kapitán, že za-
v
pomnl
dležité listiny. Bratr miloval kapitána jako otce. Nedovolil mu vrátiti se. Vstoupil sám na lo ve chvíli, kdy se potov lodi
pila!"
Záchranu jí lovka násiln?' neporozumnl. Anna mu vysvtlila. ,,Ach, to každý se stará sám, jak by se dostal do loky!" pravil. ,,To práv jsem chtla vdt!" Po chvíli ,,
Rybá
mlení ,,Jak
tázala se
poznáte, že pichází
boue?"
Slýcháme z ostrova lkáni bojí. To znamená, že tam z oteveného moe to pichází. ,,
Nkdy
to
nemá
boue zstane
síly,
aby to došlo sem.
A
u ostrov!"
,,Kdy odjíždí lo na ostrovy?" neo od moské ,, Odjíždí veer z pístavu, lávky! Ale dnes se nevydávejte na moe, slypak ším v tomto tichu dnešním lkát boji noci pijdou veliké vzduch je bez pohnutí. !
A
V
boue!" T03
8.
r^en
byl klidný,
K
*~^
veeru
boue
uslyšela
nepicházela.
Anna
v hotelu, jako by pijíždlo
Moe
ze své komnaty
koár.
tisíc
od ostrov. Vyšla na moskou lávku. Studený, zuivý k^ítr rval jí šaty s tla a klobouk s hlavy. Pláš jí nechránil. Vítr dotýkal se samé pleti. Vlny s bílými chocholy letly ku behu jako vítzící, se vzpnilo, vlny pilétly
veselé vojsko.
Ptala ,,A
pojede-li
se,
pro
parník
nahoru.
by nejel?" ekli rybái, kteí
sta-
vli novou lo. Parník
ml
Vidla
jej
Kolébal
se,
pijet o páté hodin.
pijíždti z dálky. takže jeho
pí mizela neustále
Stožár se kýval. Nehýbal se témísta. Byl to zápas s nárazy vtru, s hlu-
^)od vodou.
m
s
bokými propastmi
vln.
Blížil
se
zdlouhav
k lávce, na které Anna ekala. Vlny stíkaly stále výše, projíždly mrštn a pniv i ídkou podlahou lávky, smáely i Anniny šaty i pláš.
Lo
nemohla dlouho pistáti. Anna stála pod sprchami vysokých vln. Podle rozkazu kapiznovu se vzdalovala. tánova, aniž pestala,
lo
,,Kam jede?" vzkikla znepokojen Anna. Sluha jí odpovdl, že do pístavu, protože zde by mohla naraziti o beh v takovéto boui. 104
:
,,
Dlouho nebylo
:
tak vzteklého more," pra-
vil.
Anna rozbhla rybáe
Na
do pístavu mimo žluté
se
a jejich zeny, vyplétající lodi bylo
mnoho
mokré sít.
cestujících. Všichni byli
bledí a mnozí byli nemocni. Byli to ostrované
nebo lidé z velkého msta, kteí se vraceli od píbuzných nebo z cesty za obchodem. zmítala se v pístavu jako na širých
Lo
vodách.
umoený staec se smutn tázal Pojede se dále?" ,, Nevím. Kapitán sám neví, ješt není roz-
Jakýsi ,,
mu
hodnut," odpovídal
Paní
s
hlížela a
kdosi.
malikými dtmi úzkostliv toužebn patila ke dveím.
se roz-
Vešel kapitán a oznamoval ,,Lo neodjede pro boui díve než o osmé hodin, odjede-li vbec." Paní s malikými dtmi skoila ke dveím jako zachránna. všichni opustili lo, jenom Anna
a
Tém
zstala.
Vyšla na palubu, usedla na pídi a ekala. živé hory valily se ku behm. Nebe bylo jedovat barevné. sedmé hodin
Vlny jako
O
dostal kapitán telegrafický rozkaz vyjeti, se
co dj.
málo
Signál
se navrátilo.
zavolal
cestující,
Anna chvla
se na
dj
jichž
palub 105
Plavík
zimou.
ji
Nepohnula
vyzval, aby odtud odešla,
smáena
že paluba bude
vodou.
se.
Lo
vyplula do rozrušené noci. Padala, smýkajíc se po vlnách do propastí a vylétala na hory tvoících se vln.
Anna
potichu pesedaia ku pídi lodní.
Veselá
oblá, jako bílý krab,
vlna, krásná,
vyletla ve vysokém oblouku nad
nádherná,
palubu, zatopila
Nebylo
a odtekla do
ji,
než
nic,
áemá
moe.
noc, vítr, bílé hoku-
sajské vlny, neiobyoejné vlny, ale nejvtší styl vln.
Anna ,,.
.
.
na pídi a myslila:
schoulila se
a
te
u nás doma
udýchám
toí puklicemi a
aby nekazili opií divadélka a posmívají se druh druhu, u nás doma se koušou a hledají, jak druh druhu prokousnouti hlavní tepnu, jak mu dáti vykrváceti, jak ho potupiti, jak ho ponížiti Ach, bože, jaké štstí, že nefbudu nikdy, již nikdy u nás doma." Myslila hlasit a pi poslední cítila, vážní páni
doma
zábavy, u nás
je
chytají,
hrají
!
vt
že radost stoupá víno, že
ji
jí
ze srdce, že
Postavila
se,
ji
za vlnou.
jako by je chtla pijmouti ná-
božnji, ale neudržela 1 06
opájí jako
heje a povznáší.
Vlna polévala
jsouc
ji
se.
Lo
smýkána do údolí vod.
práv
padala,
;
I
opela
vod
o zábradlí, naklánjíc
se Aniia
se
by chtla zachytiti, co ve
stále hloubji, jako
utonulo.
„Tak
tichounce
.
.
zcela se pekloniti, a
."
myslila
tiše,
a snažila
nenápadn,
sjeti
se
do
vody.
Malá pevná ruka za
ji
zachytila.
Kdosi
stál
ní.
Pi svitu z kapitánovy kajuty poznala jeho tvá. Byl to týž mladý lovk s nehezkou tváí a drobnýma, bodavýma oima, který s ní jel ve vlaku krajinou vtrných
mlýn
a
erných
borovic.
Svíral pevn její ruce a hledl ]í z blízka zlostn do tváe. Mezi úzkými rty objevily' se zaaté zuby. ,,í^ekl jsem vám," pravil skrze n, „abyste !" dala pozor ,,Zanechte mne," osvobozovala se Anna. ,,Pro pekážíte?" kiela, pehlušujíc vlny. ,,Co je vám po mn? Pro mi stojíte v cest? Což víte, odkud picházím a kam jdu?" Ale neznámý mlel, díval se na ni z blízka, jen jeho tvá se mnila. ,,Což nevíte, že jsem dožila, že není tam íu nás doma koho milovat, koho ctít a koho uit což vy nevíte, že tam u nás mají ješt devné
mn
bohy. a že není života
mimo
dm
a
mimo
sa-
motu, a
dm
že je zaslíben jiné a samota že
není moje, že je tam všechno bez nadje, že
nemožno doufat než v nový klam?" ,
.Prázdné srdce!" promluvil neznámý.
„Prázdné srdce?" opakovala Anna. Tvá neznámého pijala strašlivý, zoufalý výraz.
vždy kam je
mám
prázdné srdce! I já ,, Nedejte se mnou klamat. Jezdím svtem a chci umíti, ale vždy najdu nkoho, kdo mne pedchází, ,,Ale
nevím,
jako by pro
Anna
já uložiti !"
i
vykikl.
mne nezbylo na
smrt
již
byla zaujata. Naslouchala
místa!
mu
a vy-
kládala ne obsah, nýbrž smysl svéuio oklamání.
,,A podivné
je,
že je krása jako bývala,
stejn se
mní
promují
se v blankytné, vše to, co
obrazy svta,
mlhy psobilo
perlové
mi díve radost a nadšení, ale všechno jde mimo mne, nejsem již hodná pijmouti ji!" I on jí vypravoval svj osud. Byl vícím, než se stal vdcem. mu vzala víru v Boha a dala mu pesvdení prázdnoty.
Vda
Prosedli,
plnoci
pevn pimknuti
k lávkám,
do
a hovoili.
Plavík, klouzaje po palub, pinesl jim svj jej se smíchem
velký kožený pláš a pehodil
pes n. .Prokážu vám nco dobrého!" io8
pravil.
„Kdybych
ped
stála
byla na vašem míst, kdybych
možností života, nechtla bych u-
"
mírat.
ml tak odbyto zlo života jako nechtl bych umírat!" odpovdl neznámý. ,,A pak vy strašn peceujete mládí! Radji byl bych rok ped smrtí Carlylem, než ped mládím hlupákem, a pece vše, co vím, mne „Kdybych
vy,
zabíjí!"
není ..." ekla Anna. ,, Chtlo ,, Harmonie by se vám žíti nekoneno, ale dávají-li vám ást nekonena, vzdorujete jako dít, kterému dali !" malý krajíc ,,Tak tomu není. Vda mne odvedla od ná-
boženství k nir\'an.
A
nemohu
tak
žít!"
,,A ]aká jest vtší moudrost svta,
nežli
nho nieho? Jaká je to mžete-li íci Mohu žíti beze
svtlá
nežádati od chvíle,
:
všech
Nemiluji spolenosti, ani lomuže, ani ženy, ani stáí pro moudani mládí pro svžest. Mé srdce je klidné
a beze všeho.
vka, rost,
ani
a nechce nieho úastniti
se.
Co
mi tak vzdálené, jako
to,
co vypravuje Plu-
je
se udalo
vera,
!"
tarch ,,AIe vy se mýlíte.
Min
abstraktního klidu. Jediná
se nechce tohoto
vc, která by mne
mohla zachránit, je láska, ale ta mne zklemiala. Hledal jsem Evu, královnu svta. Ztratil jsem boha na nebesích a hledal jsem ho na zemi. log
:
Hledal jsem mnoho, vím, chtl jsem za svého boha, ekl jsem
jí
jsem neekl nikdy nikomu nikdo jiný neuslyší!"
Anna
si
ji
povýšit
slova lásky, která
ped
ní,
a jichž
zašeptala
,,Eva Králová."
Nerozumím vám. Ale nemohu píiny, píinou byla láska a láska se nemže opakovat. Proto prost nemohu žít!" ,,Co íkáte?
žíti iiez
,,Eva Králová, všude
Eva Králová, Pimusíme
chází za námi, a sotva jsme došli,
—
Eva Králová!" ,, Nerozumím vám!" Anna nepála si, aby jí rozuml,
ustoupiti
k
nmu
pohlédla
a neopakovala
mu
v
mu
tvá a uzela
nemluvila
svých slov. ji
jí
Ale
a krásnti
táti
smutkem a bezpomocí, nhou isté duše a slabého dítte, a náhle se jí zazdálo, že vidí tvá známou, známou z vidin v nemoci, tvá an-
dla
v brnní a s
nahým
meem
v
ruce.
9.
/^ ^^
plnoci
dojeli na ostrov.
,,Zanechte mne!" ekla svému prvodci
Anna. ,, Nezachraujte mne po tetí Neodpovídal jí. IIO
I"
Ohlédla
tm
moník
vlekl
ji
a kapitán
bez rozlouení. ji
Dav
lidí
a ná-
sebou, pozoroval, oslovoval
s
sám
Zmizel
nebylo ho nikde.
ale
se,
kdesi ve
ji
oslovil
a dovedl
až do
ji
hostince.
V
pízemní jizb hrála harmonika a tanili s rybákami. Pespala v malé jizb s rozbitým oknem, obráceným k moi. Vítr bil celou noc do stn, v devácích rybái
huel
praskal jako požár a které, zdálo se, že
o závod
pebhnou behy
Dv
a pohltí celý ostrov.
s
vlnami,
a smetou
ohromné, bezlisté
lípy chrastily a zmítaly se, doprovázejíce chorál
vtrný.
Vyšla ráno na \erandu. Tyící se vlny letly z dálky, sama bílá pna, sám bílý chochol. Dlouhá jediná ulice rybáské vesnice táhla se podél behu. Prejzové stechy, vlhce ervené, byly porostlé mechem, který jim pro-
pjoval
hndý,
teplý,
Vrátila
se
do
zlatitý tón.
pokoje,
napsala
svou plnou adresu, položila vedle
ní
na
lístek
penženku
a vyšla z domu.
Domky
stály štíty
do
ulice.
V malých
okén-
kách rostla myrta, v otevených síních domek, N^ykráslených policemi, plnými anglické staré majoliky, kterou pivezli dávno mrtví ná-
moníci ze svých rychle
bílé
sít.
poutí,
Jiné
sedly staeny a staré
pletly
ženy prodává!} III
:
ped domky uzené ryby. Mladé ženy, které er tanily se svými hochy a muži, sušily a plétaly
sít u pístavišt.
ve-
vy-
Všechny, všechny
byly velmi užitené, a muži jejich nemohli by se bez nich.
uživiti
Potkávala
Napadalo
jí,
lidi
velmi
aby se
podivné a uzavené.
ped
nimi poklonila a
zeptala se ,,.
.
.
a jaký vás potkal
Potkala
atých
dv
pláštích.
osud?"
krásné dcery pastorovy v hu-
Mly
bílé,
plstné, tlusté klo-
bouky, ohnuté ploše nad elem, stužkami pi-
mknuté k uším a podvázané pod bradou jako starodávné
„To
je
epeky. móda diktovaná vtrem," ekla
si
Anna. Prošla vesnicí, došla do háje staletých kleí borových, krásn zkivených, jako v Japonsku.
Kráela nesnadno hlubokým pískem kolem majáku, po behu, kde rostly modré bodláky. Došla až k poslednímu pustému výbžku ostrova.
Moe
bilo
Zde Anna
do této písené poušti se tí
stran.
stanula.
Naslouchala moi, naslouchala vnitním hlasvého srdce.
sm
,,Ano, život, žila bych no,
ale nelze.
skvrniti
112
Není
jej,
kdyby bylo mož-
nic strašnjšího,
než po-
lovka,
kterého
duši druhého,
duši
:
jsme milovali. Musíni ji oistit, promnit zlá pání, promniti v krásnou lítost!" Lkající boje plakala blízko
její
ní.
ponkud sná oblaka, kižující se vlny pilétaly drav k ostrovu, dotýkajíce se behu šavnatým pleskotem, poctiv spokojeny s vykonaným, marným dílem. Asi sto metr od behu ti rybái zmítali se na vlSlunce zaržovilo
Nemohli
nách.
se
chvílemi skrývala se písku. v
sili
dostati \Te
ku behu.
Loka
vtnách. Vyhodili pytle
Nabralo se jim vody až po okraj. Zápaposledním zoufalství. Sali epice a vy-
hazovali vodu z Jejich
kusem
loky.
plachty byly strhány.
látky, ale vítr
ji
Navázali
je
ihned smetl a hnal je
Ale pístav byl potopen, nebylo po Byli ješt tam, kde dno moské spadá do hlubiny pod nimi bylo moe hluboké pes sto metr. ví, pro na majáku mávali praporem. Rybái, snad brati, snad pátelé tonoucích, k pístavu.
nm
stopy.
;
Bh
stáli zoufalí
Zeny Boje
na kostelní vži.
spínaly
ruce
lkajíc mísila se v
Anna stála až na Poala si zpívat ,,
a plakaly.
Pe vez,
nou v i-ytmu
ev
potichu píse
pevez, pevozníku," píse, cítvln.
Podivila se svému hlasu. Svob. XII. 8
vln.
poslední hranici vln.
Znl
cize.
113
v
dálce uvidla picházeti
druha z
lodi.
Pišla objala
ji
Pokroila do
první,
smoila
dobré vlny!"
ta
pišla druhá, odplavila.
ji
..oiste
zašeptala,
všechna srdce, splte krásná pání
ji
svého
vln.
šaty,
jí
po pás, pišla tetí,
,,Vlny,
lovka,
!"
Vlna ji podávala vln a spodní proudy strhly do hlubokého, krásného svta vodního. Voda
jako zelené sklo
kdy
jí
Ale
obklopila.
ji
v tu chvíli,
vlny podrazily nohy a kdy pokryly
bledou hlavu, pochopila, že zahubila,
zrcadlo
všichni, jež
krásy,
její
tu byl život, který
které
roztíštila,
a
mohla utšit a neutšila, jimž mohla
prospt a neprospla, zaplakali do jejího skonání. Ale v téže chvíli, kdy se ozvalo její duší toto živé lítostné zalkání, zjevila se
jí
nikoli jen
poslední nudná léta jejího manželství, nýbrž ja-
mladé lásky zachvla
kási syntésa její
cem
a darovala
uklidující
jí
úsmv
jí
srd-
a obti,
kterou pinášela. ,,Milý, milý,
—
kvetoucí
vnec mládí
..."
staila ješt íci.
Na behu chal zachránit jící
stál ji
její
po
se vlny smetly
ho v siné moe. * *
114
z lodi, který spAle neuspl. Vrace-
druh
tetí.
:
Kdyby
se mohli mrtví liájit z pomluv vymypo jejich smrti, naše hbitovy byly šlených by oživenjší, než naše ulice. Muž Annin dovdl se, že jeho žena utopila se v moi se svým milencem, mladým neznámým mužem. Tak to pochopil plavík a ekl
žen
poštmistrov na ostrov. Evy Králové dostalo se svobody bez výitky. to
Milenci
Den se
na to však poslala
mu Eva
list,
který
konil ,,
Kdybych nemilo\ala Parmeniona, milovala
bych Alexandra."
Ale on už byi tentokráte Alexandrem.
KOUZLO. STUDIE O PANÍ PODZIMNÍ.
BOŽEN
BENEŠOVÉ.
Qas
tu fait, uh toi que voil Pleuraiit sans cesse Dis, qu'as tu fait, toi que voilá, De ta jeunesse?
Paul Verlaine.
mst, Margit žila jenom mstech. Veer mla hrát po tetí pohostinsku. Odpoledne po ranních zkouškách vyjela si do Dylo
*-^
to V cizím
v cizích
starého sadu u i^eky za mstem. Byl šedý vtrný den záijový, záhy po poledni, hluboce zelený sad byl prázdný, Sla zamyšlena zahradou rží, zamyšlena tžvelikého,
kými myšlenkami neradostného nitra, ale vítr, zWý, zúastnný', ímsi cele zaujatý vítr pemlouval ]i a snažil se ji na sebe upozorniti. Zachvíval tuhým listím topolovým, rozšuml osiky, jako by byl rozevel všechny své splavy, poodnášel svislé jako liány dlouhé vt-
viky
staletých
smuteních
vrb,
nžn
rozezvo-
kalíšky na vysokých fuksiích od paty až
nil
k temeni
kvty
obalených, a pozdvihoval útlá
ramena dlouhých vtví francouzských rží. Šuml, zpíval šavnatou mnohohlasou eí, pelétal a prolétal sadem svou tisícispeží. Margit uchvácena zaala mu naslouchat a podivovat ,,
sebe
se.
Odkud !
Och,
to
všechno
má? Ne,
to
nemá ze
sebral cestou všechny živoucí síly
119
:
náru mladého boha
svtové, jeho náru jako
je phia radosti a utrpení, jeho
píse
a mnohobarvá. Ví, mnoho
A
já
—
ví.
je
obsažná
— jako
pece
neví asi to nejhlavnjší."
Kráela kolem chromov,
svítiv žlutých,
drobných slunenic, kterým íkají zlaté. Byly položeny na záiv zeleném listí, utouženy po slunci a naklonny k nmu tak hluboce, pokud stail stonek, na nmž rozkvetly. Bohatý záhon jejich obepínal tisícikvtým, záícím vncem skupinu topol a krášlil bledý, podzimní trávník.
A vítr, tvrdil
šumící, slavnostní jako voda na jezu,
pemlouvaje Margit a zvyšuje
hlas
„Je! Je! Je! Je!" ,,Není, není!" snažila se ho pehlušiti
Mar-
a volala hlasit své slovo v prázdném, sta-
git
rém sad. Vstoupila do staleté temné aleje lipové. dálce uzela picházeti vysokého muže.
V
Ml
dlouhý pláš položený na rzimenou a krá-
el váhav,
Mla že
zamýšleje se
ráda takové
je-li jí
na
svt
stále.
osamlé chodce.
kdo
elivci svých sn, jež odnášejí do
mrany Cizí ní
a rozechvných
muž
Cítila,
blízký, jsou to|oni, ml-
sad
temnyích
vtrem západním.
pohlédl k ní pozorn, sal
ped
hluboko klobouk, objevuje šedou hlavu, a
beze slova
120
ji
minul.
:
Znal
ji.
Bylo zejmo, že
ji
nebylo nic podivného, všude jezdila její
svtem
znal. ji
To ovšem
znali.
Vždy
a všude byly vylo.íeny a otištny
podobizny. Ale
to,
že ho potkala v opu-
štném sad. rozechvlo ji. Podobal se komusi z její minulosti. Krev se jí vehnala do tváí, a srdce
hož
rozbolelo.
ji
Podobal se komusi,
pedstav úzkostn xyhýbala
mínkách. Nebyl to on. Podoba byla
je-
se ve vzpo-
ist vnjší.
akoliv nyní tato zem byla jeho vlastí. Podobal se pouze lovku, jí kdysi nejbližšímu. Srdce vzbouilo se jako struny pod citlivými hudebními prsty. Stromy v sad Jist nebyl
to on,
rozšumly
se
Slunenice,
chen starý sad a poplenné,
rozryvnou melodií.
dráždivou,
jívy,
zahrada malmaisonek, vše-
ml jemn
umuené
roztesknné nervy srdce. Ale vítr umínn
šuml ,.Je! Je! Je!'^
2.
]\/r '*'•'
aí'git
hrála
.
veer Sapho. Milovala
tuto roli.
Hrávala ji vždy zúastnn, proniknuta bolestí marné lásky. Kdysi však hrála ji tak, že sama uvila, že po záchvatu ve tvrtém jednání nepovstane nikdy. To bylo v týž veer, kdy se rozešla s Marcelem. Dnes piblížilo se jí vzpomínkou toto výluné pedstavení, vše, 121
:
co
mu pedcházelo
mrazivého, dohasínajícího,
skonilo strašlivou rozlukou. Zeptala se domácí hereky, lehce, v rozhovoru, jako by jí na tom ani trochu nezáleželo ,,Ve vaší zemi má panství pan Marcel L. ? a co se
Noící
se,
tuším, jmenuje, je to
patrn kdesi
na blízku?"
dv
,,Není to ani
povdla
jí
hodiny cesty odtud," od-
hereka.
Všechna je]í minulost stanula ped ni a hlejí v tvá dokoán otevenýma, nehybnýma 'oima. Celý \Teaer její hra chvla se ped tmito upenými, slzy vynucujícími zraky. Mládí, ra-
dla
dostná políbení,
slzy
rozlouení, všechno se
poínalo znovu. Hrála jemu, vidin vzpomínkové. V prvém jednání pišla
vrátilo, vš^echno se
tichými kroky k
nmu,
a nikoli k lhostejnému
svému partnerovi. Zpívala mu píse domoviny, zpívala teplým, sladkým hlasem píse herci,
'lásky.
Naklánla unesena
hlavu. Milovala, pro-
tože musila milovat nejvnitrnjším pikázáním,
protože byla sama jediná píse
vné
ženské
lásky.
Nehrála, nýbrž žila zase cosi drahého, obnoveného, lásku
i
rozlouení. Celá minulost, vše-
chna muka srdce
slila se v
jedinou chvíli pí-
tomnosti.
Bydlila zase s ním v malém domeku prosted kvtinové zahrady, vzkvetlé ržemi a
122
topolovkami. plné zlatých slunenic, v
dome-
aby se nevrátd. Hledala ho
ku, z nelrox odešel,
zase v tetím jednání ve
svt, unavena hoem.
Pišla aby odpoik nmu, našla ho, vrhla se k nmu, nula na jeho srdci. Na srdci ledovém. Vrhla Její srdce bylo jenom tesklivá láska.
se
k
nmu,
objala
zaplakala v
smutná, mi-
jeho kolena,
ohnm. Zazmítala
lenka hoící posledním
se,
tónech lidského hoe, roz-
tisíci
ryvným, doufajícím, žalujícím, zrazeným pláem, kterým neprobudila jeho mšáckého, po pohodlí toužícího srdce.
Plakala ten veer zase tak jako kdysi v den rozlouení. Byla to láska a mládí,
ped
kte-
rými kleela a které vzý\'ala. Uplakala se do záchvatu.
Odvedli
ji
rukama umdlenýma,
s
jako pokosenou. Obecenstvo
nevdlo,
že ne-
hraje jemu, že hraje v minulosti, ztracena v ní
poest mstu (nebo msta mají smysl a cenu vzácnými a
jako v hlubokém lese, že hraje na
mstu
svého
ztraceného milence, protože obecenstvo
tém
drahými lidmi, kteí v nich nikdy nic neví. Tleskali var jejích
muk, akoliv
žijí),
protože
jí,
tušili
jich nedovedli
temný
pocho-
piti.
V
lóži parterové
jméno
umlkyn.
oima, naklánl
sedl muž, jehož pilákalo
Sledoval
se z lóže
k
její
hru
jevišti,
upenýma jako by se
123
díval
nie
na
n,
nýbrž do hladiny hlulwkýcli
vod, a chtl jimi uvidti až na dno.
pi každém jednání odhodlán vyjíti, pemluvil se po zejmém boji a zase usedl. jediný netleskal, on jediný vdl, že tu
Povstal ale
On
nejde
o divadelní
hru.
Od
minuty
k'
minut
stoupalo jeho rozechvní. Vytáhl šátek, a jako
by jeho rty krvácely, dotýkal se jich nervózn. pauze ped posledním jednáním bylo mu nejvíce ovládati se, aby pekonal báze pekati
V
je.
Nenalezl hned odvahy, pohlédnouti k jevišti, když již opona byla vyhrnuta. Pohled na neštstí neuvdomuje nám tolik marnost svta jako pohled na rezignaci, nebo v ní leží mrtvá
nadje. Pozvedl zmuenou tvá, až když Fany
ulo-
matesky k odpoinku svého zaala, hlasit je odíkávajíc, psáti mu psaní na rozlouenou. Její byla vysoká a zpvná. jejím hlase zvuelo cosi jasného i temného.
milence a
žila
e
V
Jako tmavé záící víno byla smrteln smutná a krásná. Její
srdce bylo mrtvé.
její
slova.
Nemohlo
již
Byla více
trpti, než trplo. Bylo unaveno bolestí.
Vstala, aby se rozlouila se svým spícím mi-
lencem.
Postála nad ním dila jej, nesklánjíc
124
s
k
nejvtší rezignací, pohla-
nmu
svj
bílý,
utrpením
vznešený obliej
s
hluboce skleslými víky nad
oima
potichu zaslzenýma. Její tiché vzdechy zraovaly bolestný vzduch.
dm
vci byly vyneseny, byl prázdný, dokoán oteveny do podzimní za-
Její
dsee
byly
hrady.
Pešla lnuly
tiše
jemn
Posadila
komnatou. Fialové soukenné šaty k útlému tlu.
mkký
plstný klobouek na
temn
rudé zvlnné vlasy, položila na ramena asnatý
kép a chtla
pela
vyjíti
;
stanula však na prahu, o-
se o pažení a rozhlédla se naposled
po
dvemi v nejAnglianka Madox Browno-
drahých místech. Postála mezi
kehí
póze, jako
nm
a srdceryvn. Její bílá Louila se sp'rituelní tvá vyjadovala všechna muka svtí. va.
slunenice.
na záhon kvtiny podzimní, uvadlé paS chladnou nhou zaal na
dati první
smutný
Za
ní stály
n
sníh,
který zastihuje ješt
kvtiny neodkvetlé. A Margit stála ped tímto pozadím nmá, smutná, nebohá žena, žena ného vyhnanství s marnou láskou, s utraceným mládím, lásky a sama láska, jako kvtina, klerá žije sluncem a umírá podzimem. Nepronesla ani jediného slova, ale bylo zejmo, co cítilo její pusté, žel, že pusté srdce. Vdla, že dávno všechno zmizelo, že všechno uhaslo. Bylo zejmo, že svatá záe lásky, která svítila po léta kolem její hlavy, uhasla a že se 125
v-
ob
:
promnila ve vnec suchých slamnek, za že byl život, že
jí
nezbývalo než
vyjíti
ní
za práh,
do zahrady mrtvých slunenic, na nž potichounku zaal padati první sníh. Bylo teba vyjíti. Vyšla. Ruka, která se oddálila od veejí, zabolela.
To zejm
všichni cítdi.
Pak neslyšn zapadla opona nad
tímto jevi-
štm zašlé lásky. Muž v lóži naklonil
hlavu do dlaní, jako by ekal, až nejvtší bolest otrne, jako by zapemýšlel.
Pak úzkou
vstal, vyšel ulicí
do chodby na
odcházeli herci z domu.
U nho
koár.
átek
ulici,
obešel
divadlo k zadnímu vchodu, kterým
tisklo se
U
vrat
stál
jediný
nkolik chudých dv-
a dva nadšení židovští mladíci. do lóže portýrovy pozeptat se, kde bydlí slavná hereka. Vrátný m.u uril hotel, ale dodal .Odjíždí však již dnes o plnoci!" Muž zbledl. Vrátný vidl, jak se jeho bílé ruce zachvly. z galerie
Muž
zašel
,
IV /í argit
*•' aby 126
pijela do hotelu po desáté hodin
jí
donesli
aje
do-
již
klobouku. Kázala, salonu. Vedle v ložnici
v cestovních šatech a v
komorná
balila toalety, kterých bylo užito to-
hoto veera.
Margit byla unavená a smutná. Neprolitc slzy posledního jednání draly se jí z oí. Usedla do kesla pod elektrický lustr, opela lokte o kolena, složila hlavu v bílé dlan.
Žárovky elektrické, ukryté
mavých v
v
opálov
pro-
zvoncích antického skla a zavšené
Olbrichovském
kovovém, pokrytém písnou korunu
lustru
delikátními tóny patiny, tvoily
nad její hlavou a oblévaly ji mkce bílým svtlem. Vzpomínala. Dnešní veer podobal se vbec bohoslužb za mrtvé. Slzy, které bylo jí nyní vyplakat, byly jim obtovány. Vešel i
si
lístek
sluha
s
náiním ajovým. Pinášel
návštvní. Kdosi ješt tak
vidti
ji,
kdosi,
kdo
pozd
žádal
se nedal odbýti.
Na
lístku stálo jméno Marcelovo. Mrtví se objevovali po smuteních mších.
Povstala.
Nohy
nemohly
jí
unésti.
Roz-
tásla se na celém tle.
Vešel muž z vota, milý její,
lóže,
životem sfumato, jak
tváe
svtc
Marcel, láska celého
ži-
tvá jasná a temná, malovaný
mu
kdysi íkávala, jako
Vinciových.
Nedovedla vyknouti
slova.
Ukázala
nm
na keslo.
12^
Když nesla
usedli, oprostila se na tolik, že pro-
:
,,Pro picházíte?... hbitovní
kvítí zavo-
nlo kolem ..." „Vidl jsem vás hrát. Trpl jsem nezhojenou bolestí. Chtl jsem se k vám rozbhnouti po každém aktu. Po posledním jsem se nepekonal. Musil jsem vás spatit.
proto jsem pišel za zlé ..." díte,
tak
ekli, že
odjíž-
pozd. Nemjte ^^
,,A co jste mi pišel íci?"
Nevím, co jsem vám pišel íci." ,.Jako v pedzvsti vidla jsem dnes muže, který se podobal vám!" ,,
jsem celý veer bolest z toho, že do role a opakovala ji, jako by to byla naše historie, do role se surovým milencem. Naše láska nebyla taková! Pláu pro ,,
Cítil
jste se vžila
ale nebyla taková!"
ni,
..Nebyla a byla.
Vím
to všechno.
rak se to konilo, vím, jak dlouho
jsem
Vím^^ kte-
ped koncem
cítila její vadnutí,
vím, že mi bylo tehda,
moi
severnímu a potkávala
jako bych plula k
ledy jako pedzvsti.
Vdla
jsem podle nich, že se blíží studené moe, jako podle as vodních poznáváme, že se blížíme ke behu. Byla jsem stále uchystána na konec. Tenkráte, kdy jste
mi vyetl ztracená léta, kdy jste mne obže jsem vás málo milovala a málo vám
vinil,
128
!
dala žíti života, nepodivila jsem se. Hynula jsem pod vaším strašným slovem, ale bolest psobená vámi byla mi radostí a krásou a necítila jsem spáleništ. Má bolest zdála se mi spravedlivou. Plakala jsem drobné Koke slzy a vím, že i vy jste tehda zaplakal s hla-
vou nazad sklonnou.
Vím, chtl
tenkráte obejmouti, ale já
vdla
jste
mne
o marnosti
tchto usmíení. Rozedrali jsme
se
slovy a
chtli je zahladiti políbeními. Nešlo to
již.
ekla jsem si to musí býti rozešeno. Vymkla jsem se a odešla od vás. ješt jsem necítila :
A
spáleništ." ,,
Psala
mn
mi tehdy
list rozejití,
vím, ale
se všeho zželelo, a tak, jak bývá
po uply-
jste
nulé kráse a lásce a chce
poád
:
lovk
se
naped
vzpíná
první kvalitu, nechce snížení, ne-
chce druhého odvaru, chce stále plnou íši, nedotknutou
rty.
Ale pak, Bože, pochopí, že
všechno ztraceno, nic že se neopakuje, a chce potom ne krásný, ale vbec njaký život je
A
proto jsem
vám
tenkrát napsal:
A
.,
Pro mne
Vdla
vy jste to vdla. jste, jsem byl pro vás schopen, vdla jste, jak jsem promnil život celé rodin, sám sebe
muíte?'
eho
zahubil!"
,,To se že
vám zdá
dnes. Cítila a
vdla
jsem,
mne chcete zhostit, a byla jsem pyšná, jsem vám k tomu pomáliala!" J2g Svob. XII. 9
že se
::
Nepicházejte nikdy. skonena, neuvidíme se, odložíme zlý zvyk !' Na to jsem vám teprve poslal zlý list, tvrdší všech minulých, plný výitek ,,A napsala jste mi:
Naše komedie
,
je
a zloby!"
Margit sklonila hlavu a mluvila do dlaní
unaveným hlasem ,,Bylo po všem. Nastala hrza. Knihy ne-
mly
slov,
písn byly bezezvuké, život bezbez pvabu. Chtla jsem odjeti,
zem
píinný,
nemohla jsem pochopit,
ale
pro mám
umírat
tam, když mohu umíti tu. Svt se promnil v pracha v písek. Nebylo slunce, nebylo mrak, kvtiny nekvetly. íkala jsem si Ped :
mým
milionem zmizela jednika a zbyly nuly.
Nulami
byli ostatní
lidé."
Margit zmlkla. Marcel rychle, než pozvedla hlavu, koneky bílých prst rozetel slzy na okraji as. ,,
Margit," ekl,
,
.mluvíme o minulosti, jako
by nebylo dneška."
Margit na ráz povstala, došla
milenci,
.opela se o stl
zkehlým ,,Hm,
zmnna, a,
pronesla hlasem
a cizím
hm
!
Podívejme
se!
jsme-
130
jako u-
svému bývalému
k Marcelovi,
stydlá,
ramena sebou zaškubala.
Co
jsme a kde *
,
.Tolik jsem toho namluvila o minulosti^, ale
dnešek je dnešek Chci se ti podívati do tváe, je-li malována ješt sfumato!" !
„Prosím t, Margit, o jedno nepokouj mne!" „Ne, ne, neboj se!" mluvila úsmvn, hlasem plným skrytého utrpení, ,, neboj se, k emu by mi bylo teba tvého pokoení ? Chci se :
ti podívat jen i>evn do tváe, jako jsi se dnes po celý veer díval do mých oí písn a chladn, jako hledívám do tváe své.* ,,Zanech mne, zanech mne!" ekl nervosn Marcel. ,, Myslil jsem dnes po celý veer o so-
b. Nejsem nejsem
s
ten,
sebou spokojen, bolím sebe sama,
kterého
milovala. Proto jsem
jsi
muil, proto jsem se odhodlával a zase pekonával, mám-li jíti nebo nejíti. lovk na sob staví, po léta staví, ale náhle se mu nechce
se
ekne
dál.
lo
si
hloup Nech si kam se proudu zasamozejmou moc svých
osudov
a
:
pluje sama, bez vesel,
Uví
chce.
njak
v
dlouho pstovaných
sil
." .
.
Kouzlo..." pronesla Margit, vytrhávajíc toto slovo z myšleného a vzpomínáni. ,, Kouzlo vím, kolik ho bylo v tob. Vím také, ,,
.
.
.
co je to kouzlo, to jest tajemství kouzla osobnosti.
Tisíckrát jsem o tom pemýšlela
a,
ne-
dovedla pro to nalézti jména. Je to cosi nepamatovatelného, protože píliš živoucílio. Je to
cosi nedosti živoucího,
ponva
chavého. Je to dosi mén pozitivního než vn, je to cosi jen nejjeTinjším srdcím vnímatelného,
podobného tomu, co se vznáší nad vrcholky kvtinovými. Je to sladkost milované bytosti, je to cosi, co všechna umní jsou bezmocná zadržeti. Vím, že úsmvy, které Lionardo zachránil na rtech svých mystických osob, malo-
cosi
vaných sfumato, které uchoval jako indickou vni v drahých flakonech pechovávanou po staletí, vím, že i jimi dovedl povdti jenom zahynulých kouzel. stín dávno utracených, Pedstavuji si je jako zái, která se lila z Kristových dlaní, jako olej, který prýštil z rukou svtic,
cosi
dráždivého a arovného zárove.
Kolik bývalo na tob tohoto kouzla!" ,,Paní, paní nešastná, klamala jste se, ne-
bylo na
mn
nemohu vás zanechati
kouzla,
tomuto klamu. Sprostý jsem byl, ale vám se zalíbilo; blahoslavený jsem byl, ale ve
mn
nebylo kouzla ..." ,, Uila jsem se mu zpamti, aby mi zstalo známé a zejmé do posledních let, ale s hrzou ve svém štvaném život poznala jsem, že ho zapomínám. Pak jsem ho zapomnla zcela! '
„A „Dnes
'dnes..." je
obstojím
132
ekl rezignovan Marcel.
konec kouzlu
ped
'
tebou!
!
Nehle
na mne, ne-
Margit prohlížela
si
slovm
slouchala jeho
.
:
:
Potásala hlavou
;
ho
stále vrývavji, na-
stále žádostivji.
nikdo by byl nerozpoznal,
co to znamenalo, a íkala mezi zuby, nespouštjíc
s
nho
oí, jakési
stále
neuritjší
„Chm!" Nalila
si
koflíek prochladlého aje a
dla zamyšlen
„Jsem o nco chudší," ekla. mne, nedste se, nepokoím
jste
zím
—
je
se
hle-
na jeho krásný zlatohndý tón. ,,
Nezklamal
vás, ale hro-
že nejsem schopna vnímati
toho,
kouzla. Cosi ztrnulo ve
smutné, co mluvím, ale
tm. Bože,
žel, je
tomu
již
bože,
tak. Cí-
tím dnes, že všechno vím, všechno znám, vše-
A
chno že jsem žila. asto cítím, že i tak hraji. Minulost a jenom minulost obaluje bílým, istým, chladným jíním má slova a má gesta. Miluji proto poslední jednání Sapho. Miluji zahradu mrtvých slunenic, miluji prvý tichý sníh, který na
n padá.
podzim,
si
mj
.
.
.
pro ticho milý
.
.
.
milý
Pro
ticho miluji
zamiluji píteli ..."
asi
zimu
.
.
Marcel pejel nervním, laskajícím pohybem její smutná ramena a svislé, bílé, unavené ruce. Jeden ve svtle druhého poznávali svou pro-
mnu,
svou únavu, své šedi.
Marcel myslil
„Taková která
má
je
tedy
vnost
lásky.
Vnost,
dno, konec, šero, podzim, jíní. ..,?"
133
:
A
vzpomínal
„Tehda bylo nám málo pes
dvacet, a
svt
byl tajemný
arovný, a všechen zátope^ zlatými mlhami. Och, co jsme všechno tušili pod nimi zatím objevily se úzké malinké uliky, s vymezenými chodníky, s proužkem šedého nebe. To bylo, co skrývaly zlaté mlhy."
A
!
Ale nechtlo
se
nm.
mu
tohoto pohledu.
Nepi-
duchu na ona místa, odkud bylo vidti sladký a laskavý svt, a všechno se mu promnilo V noc plnou nekonených sn. vykl
si žíti
v
Snažil se vrátiti se
vi
ekl hlasem ostýchající se nžslunení vz byl dlouho vypažen,
,,Margit," nosti,
,,náš
my zapomnli pomnli
jezdit v jeho spežení,
my
za-
.'*
srovnávat jenom kroky.
.
Margit zakývala záporn hlavou. ,,
Neklam
se,
milý píteli, nejkrásnjší obraz
svta nedovede pikrýti konce jeho vcí Jsou to jenom ržové vnce, které jim kladeš na !
ztichlé hroby.
a siln bych
Chtla
bych, z celé duše
chtla promniti
drav
je v živoucí sny.
Ale všechno, všechno minulo Prosím t dnes jenom o jediné. Nevcházej nii již do cesty. Bume vrni a uctivi k své mladosti. ,
.
.
Nevcházej mi do cesty jako zrcadlo, ve kterém šidím, jaký lán zem jsem ušla. Je to jediná noblesa, kterou jsme dlužni kráse svého 134
na
tomu íkati noblesa? Je ta strašná nutnost poplenného mrtvého srdce ..." Marcel povstal. Sluha pišel ohlásit, že vz eká, že je mládí;
as
ale
odjeti k vlaku,
Margit zamrazilo. Cekalo ji nádraží, dým, vlak, jeho vtíravá, v taktu odklepávaná melodie, hotel, kulisy, jevišt, samota bez nhy, u-
lovka
mírání bez
.
.
.
Povzdychla, ,,Je
as
Podala
,"
louiti se
mu
ruku, jako by ,,
hem
.
,
levou, ji
dlaní
vzhru obrácenou
nastavovala pro dar odpuštní,
Pochopte mne!" poprosila. ,,A
bute sbo-
!"
Marcel
se uklonil a
nepozvednuv
již
hlavy,
vyšel.
Margit vidla jej mizeti ješt v záhybech schodišt, když sama scházela.
umuen,
smutná pro-
nepotísnná zídla,
udržeti jejich
Sestupovala
tiše
kletím, že musila niti si jejich
vni
a
— knžka kouzel — zachrá-
v drahocenném flakonu s\ého
umní
ješt zkázy
po dlouhé dny, že nesmla uhoeti ohnm a zahynouti marnou smrtí lidského milování.
*
MSTO F. X.
V RUZlCH. ŠALDOVI.
:
.
Dyl
^b
letní den.
a
V lázních
pi
(xlpoleclne
pi mražené káv
liud-
nudila se veliká,
vtšinou pro\inciální spolenost a nkolik velkomšák zbloudilýcli sem náhodou.
Lázn
byly moderní, ležely v horách, byly
mly
utopeny v lesích,
mkce ržovým
krásné strán rozkvetlé
ligrusem a zlatou v rose zá-
ící tezalkou, ale chyblo jim nqo, nco neuritého, vzpomínky posvcené krásným lov-
kem nebo legendárními milenci, aby tžký mrak prázdné nudy, který na nich ležel, se vznesl nebo rozptýlil a byl ták vykoupen. Krasavice, která ztrávila zimu v Paíži, a z jaké pošetilosti dostala se až sem,
bhví
užívaná pravila editeli lázní
„Alespo
kdybyste sem pozval njakého
dického prince
.
in-
^
U malého stoleku na námstí lázeském sedla mladá
žena v bílých šatech
sj
krásnou,
trochu ustrašenou tváí a nemladý pohyblivý
muž. ,,Lidé,*' pravil
v obecní kuchyni
;
muž,
,
.podobají se
dostaneš tam jen
pokrmm oku, ne-
bo nudle, nebo hrách. Domníváš se, te konen poznáš lovka, ale mýlíš se. !"Je to zase oka, nebo nudle, nebo hrách
bu ,
.Myslila jsem,"
ekla dáma.
,,když
jsem
chodila dnes po lukách a vidla fialové nezná-
139
mé mi kvty, podobné stapcm hedvábným, fialové vience, i nžné, nmé al oddané svlace, kdyby byl režisér svta vyplýtval
mode
jen polovinu krásy na
na kvtiny, mohlo ,,
Nkdy,"
lidi,
to být
na
jí
svt
snesitelné!"
pravil pohyblivý
úsmvech
tváí, která jenom v
vyplýtval
kolik
muž
s
mladou svj
stárla, ,,ve
vkusný den zahýí si režisér svta a postaví lovka mezi krásné kvtiny. Stvoí sto tisíc bezvýznamných mst a náhle jedno a v záhadu svta. Znám úžasné msto, msto bez zásluhy, kterému se dostalo darem toho, co
nm
chybí
tmto
lázním
:
pos|vcení zajíma-
vým osudem." „Povídejte!" ,,
,,
,
Msto
v ržích',
Vypravuj te
íkávám o nm."
!"
1.
IV yr sto v ržích leží uprosted modrých NTchol ^^ ^ horských, obklopeno mladými lesy, které vbíhají až do jeho ulic, osvženo úzkou, er-
stvou ekou, okrášleno starým parkem a zám-
kem baronským. V zámku žil
starý baron, potomek vítze nad Turky, krásný, neunavený staec, pyšný a umlecký. Celý život vnoval veliké vášni,
140
kterou choval k starým porcelánm a majolikám, k osmnáctému století, k výšivkám a ke
krajkám. Jeho zámek byl jimi vyložen a vystlán a baron ješt se rozechvíval, když vtil nkde
nový nález. Rekl-li
ped
nkdo míšeská
ním
,,
nespal celou noc, pedstavoval nejlepší možnosti, la
dokavad
neustal,
Do msta
jí
si
se
figurka",
všechny
její
desetkrát popsat
ji
stj co stj nezískal.
pisthovala
Nikdy
paní.
dal
si
mšáci
se
s
mužem podivná
neshodli, byla-li na-
prosto krásná nebo naprosto ošklivá.
Kdosi vtipný pojmenoval
ji
kdysi ,La belle
laide*.
Pišla pro pohoršení msta. Nikoho si nes nikým nemluvila. Najala si baronský za mstem, opuštný a velmi sešlý, vedle kapliky, kterému se íkalo obecn ,, Strašný dm". Ležel na behu stíbrné eky, od msta všímala,
dm
vedla k
nmu
tých kvtin
Ozdobila
jej
oechová
alej
a zahrada žlu-
obklopovala.
byt, zídila zahradu;
sama všudy
se procházela, nikoho nepozvala, nikoho nenavštívila.
Lidé, jdouce na procházku do les, vystupovali
na prsty, aby
stéria, ale
Její
zjahlédli cosi z jejího
nikomu se
muž
my-
to nepoštstilo.
byl státním úedníkem.
141
:
:
Ponvadž pi troufali
dostali
své
mnozí,
si
pes práh
pívtivý, se mu, aby se
písnosti byl
vlichotili
jeho bytu.
Ale sotva se o tom zmínili, obrátil hovor v jiný smr, takže ani u nho nieho nedosáhli. Jenom baronský komorník v plavém sukn, dlouho cviený slídi po starých umleckých pedmtech, vyzvdl od emeslník, kteí jí sloužili
pi úprav
celán
nž
o
ré a cenné,
a výšivek, že
pedmty,
jichž
vci
sta-
má mnoho
por-
bytu, že pivezla
se tásla, že
ani
má bedny jim
s
drahocennými
nesvila
rozbaliti.
Baron vtil a ponvadž tam podivná paní komorníka nevpustila, usmyslil si, že tam njak pronikne sám.
Napsal
jí,
rým vcem, ky a že by poznati
že doslechl se o
že je
mu
její
lásce
k
sta-
sám majetníkem
slušné sbír-
kdyby k sob.
sml osobn
bylo
a pozvati
ji
ctí,
ji
2.
Daní
ponechala rozhodnutí muži,
ekla mu
*
,,Je to starý
muž, ale nepejež-li
ho."
Muž odpovdl J42
si,
nepijmu
:
,,Co ho to napadá?
Co
tu chce? Víš, že návštv! '
jsme
ujednali, nepijímati
si
.Odmítnu ho!" „Nelze to dobe. Je lenem panské sn!" Napiš, aby pišel movny ,
.
.
.
,,Ale pak dovol mi, abych ho udržela v na-
ptí
!
Potrestám ho za zvdavost!"
Podivná paní pijala baronovu dopolední tvrthodinnou návštvu v bílém, stíbrném a azurovém salonku, neozdobeném, v nmž nebylo starožitností.
mla šastný den. Byla vzpomínková pamt byla erstvá a neunavená, a byla ten den i krásná. Byla obleena
svží, vynalézavá,
bíle a její
Slušný baron díval se jenom na chopil, že jej
klame a že
i
ped
ale po-
ni,
ním
tají
svoje
sbírky.
Hledl drsn i
na
její
podivnou, ernou, výraznou,
a karakteristicky kreslenou hlavu
na zelený scarabeus
s
a tvá
rozepiatýmif kídly, který
spínal její šat.
Baron choval se se stylisovaným nádechem
ponvadž nebyl veliký, pozdvihopovýšen jemn zkrojenou bradu a hovoil
afektaoe, a val s
vysoká.
Dotýkaje se diskrétn zrakem okídleného posvátného scarabea, mluvil, vybavuje no z pamti, modlitbu egyptskou
ji
snad-
^43
v
Tob,
o Rá, za Tvé rozzáení jitní, Tvé západy Zbožuji božství každé form, pod všemi rznými jmény!
„Sláva
Tmu,
Tob
za
!
Ote
lidstva, který osvcuješ svt velikou láskou svou, dovoliž mi, abych byl záivým na nebi, mocn>'Tn ve svt a abych denn pozoroval tvá slunenou Ty osvcuješ. Ty záíš, zjevuje se vládcem boh!" Paní usmívala se s porozumním, když mluvil, a hlasem umle skromným, jako Esther .
.
královna,
která
k
.
záhub
zvala
Amana, po-
aby pisel, díve než ona si prohlédne jeho sbírky, pobesedovat s ní ješt
prosila barona,
jednou.
3.
D
aron pišel odpoledne k podivné pani velmi
*-^ šasten a velmi
zvdav.
Paní uvedla ho do pokoje o bílých stnách. Jeho okna byla zastena slovenskými retielami. Bílá pedokení byla vyzdobena kvetoucími
stromeky
fuksie.
V úhlu obdélného prostorného pokoje, vyloženého vybledlou ržo\'Ou výšivkou, hoelo fialové svtlo v mosazné rokokové lamp,
vné
zavšené na rameni bytek v T44
komnat
z kostelních
svícn. Ná-
byl malovaný, barevný, starý,
alo
selský.
Na
stnách
visely
mísy zdobené
lesklým kobaltem na bílé polev, poskvrnné
smaragdové zeleni a citrónové
trochou
syt
prosté,
barevné,
žluti,
krásné mísy, které by
snob povsil do pedsín, protože jich nenašel
za výkladní skíní módního krámu a
hlavn
proto, že nebyly drahé.
Komnata mla pkn sdružené barvy, bílou, modrou, syt zelenou s trochou žluté, celá byla myšlena barevn jako starý džbán. Baron
ocenil ušlechtilou prostotu vkusu po-
divné paní, a jeho zvdavost byla zvýšena.
Pijal
z její ruky
malovanou míseku
se zá-
kusky.
Oba dávali
hlas a hovoili spolu, jako by
ztišili
vzájemn
si
kulturní hádanJiy a oba rychle
bez pauz a bez rozpak
je ešili,
aby
se ne-
zdálo, že se zamysl''i a že musili hledat od-
pov.
o Guiccioli, o
jí
stídav o Keatsovi nebo Pinet nebo o Isle of Man.
Ho\'oili
,
Baronovi z rozechvní zržovly oi. Paní vysušovala rty šátekem. ,,Jste vždycky tak spirituelní ?" klanl se otázkou baron. Hrozny z perleových cetek na jejím šat
jemn
kytice bílých
rží upevnna
ernou stuhou aksamitovou na
okraji výstihu
se
leskly,
tvoila lehce
ržovým
nitrem odstín
její
mdlé
pletl. Svob.
XIF. 10
^45
Baron opakoval své pozvání. ,,Ano, pane barone,
„Zmme
síly.
"
ekla, pijímajíc
Tato moje komnata
je
je.
ped-
mluvou. Nevím, odhodlám-li se uvésti vás do románu. poad je odpozorován z Kán.
Mj
Naposledy pijdou tžká s
mužem
vína.
Kdy
vás smíme
navštívit?"
Malá, díve neviditelná dvíka se otevela a mladý muž. ,,Mj manžel," pedstavila ho paní. Nedokavý baron pozval je hned na píští
jimi vešel
den.
4.
Drovedl
je
nejprve parkem. Park byl tak ba-
evn
nový a úžasný, že všichni ti zmlkli. mezi jejími nejchladnjšími odstíny planuly kee s listím' sestupujícím v jemn lišených tónech od ohniv fialového až k ist topasovému, záily ja-
*•
Mezi
tisícizvukou zelení,
od rzi až k tónm ržových brona bled plavým okrm, rozechvné a lehké
vory, svítící
z
jako zlaté plameny.
Kaštan, královský strom, dokonale sežlouts listím lehkým jako pozlátko, stínovaný od ržových hndí až ke zlatým okrm, byl vzrušen erstvým, vonným, chladným vtrem íjnovým. Jeho vtve jako obrovské vjíe ze lý,
146
zem
zlatých tkanin pohybovaly se od a naopak
u
trnu
efektn
a
pompesn, jako by unavenou
a ochlazovaly
k nebi
sloužily
hlavu
krá-
lovskou.
Ptidílný
každý sám o
list,
sob
barevný
zázrak, druhému nepodobný, krášlený barvou,
jména v žádném slovníku ani s pastely, a^ již také každé pojmenování by kompromitovalo, list na dlouhé pro
není
niž
skíce
v žádné
stopce,
zdobn
vykrojený,
umínn
jako kyvadlo,
kýval
zlat,
nkdy kaln
zdlouha
a vytrvale, až se od-
dlil od vtve, a neztráceje rytmu,
hých šikmých arách,
se
nkdy
slétal'
v dlou-
topasový,
nkdy
jantarový, jindy zelený jako
voda do mokré stíhané trávy.
Baron
je
dovedl na vyhlídku pod strom,
s prsvitnými stnami, s mížemi vtvovými, obsypanými suchými lístky.
který utvoil nad nimi jeskyni
Jinji
tem
za šedou, byste
se spoustou
kmitla
hnd
temn modrá
ným obrazem
letící
ekou, za
ms-
fialových stech, pro-
posvátná hora se zázra-
a S3 studnou,
nemocné uzdravu-
jící.
Paní chodila
nžn zavšena do ramene svého
manžela. Bílý krepový závoj, který pokrýval její
z
obliej a visel m.kce po zádech, odsunula
bronzové tváe. J47
:
Vnímala radostn vítr horský, chladný jako a jako by se druzí dost neradovali, upozorovala je stále na jeho píjemné a svží
voda,
doteky.
Manžel ,,Ty
pohladil ruku a
jí
mj
ekl
pošetile."
Baron zavedl
je
do zámku, ukázat jim svj
poklad.
Byl napiat oekáváním, co eknou, chtivý udiviti je.
V-
Do
manžela v zámku zavsil se baron. i on ocení dílo jeho života. Procházeli chladné, nikdy neobývané kom-
il, že
naty sbírkové. Paní, která, jak bylo zejmo, vidla sto
kových
zámk
ponvadž podobají namáhala, s
fialovými
ta-
a kterou nic nemohlo pekvapit,
vítati
se druh druhu,
akoliv se
pívtiv míšeské
terriny
ržemi nebo ajové konviky s víky
ozdobenými šípkovými jablíky, íkala, když jej našla, ,,Sevrs" tónem, který mohl býti podezíván, že znamená oklamání. stropech a o dveích, vnených barevným
O
stukem, vnci uvitými jako z
erstv
natrhané-
ho ovoce, ekla: ,,Ty vám závidím!"
Upozorovala muže na
jednotlivé drobnosti,
na staré výšivky, napiaté v rámech a zavšené
od stropu jako gobelíny, na všechny skíky porcelánem, jejž baron nakupil za ticet let.
s
148
:
Ale baron polekan spíše
z
nhy
cítil,
njak
že tak iní
nebo z pozornosti k muži, než
pedmtm.
z radosti k
Byl by chtl, aby uctila každou konviku, pomilovala každou bonboniéru a neíkala jen tak
mimochodem
,,en
nic
neznamenalo,
jako
nebyl stál kus života a
Konen Sem
došli
jako by lo by ho každý kousek
camaieu",
adu
nepokojných' nocí.
na práh poslední komnaty.
Na
zaadil baron vci moderní.
stnách
nedávno získané. Paní vzhlédla k obrazu podivn svtelnému a zbledla. Její rty pootevely se a zblely. Bála se pohlédnouti na muže. I on polekal se njakou strašnou vzpomínkou. Baron vysvtloval visely obrazy
,,Dpold doucnosti
Obraz
.
.
moderní
.
lovk
.
.
.
veliké bu-
!"
byl
malován jako
z
prvk slune-
ního svtla.
Ti se
tanící ženy, vysoké a útlé jako hádata,
žhavýma oima, gitany odné modern,
se
stižených serpentinov tmou, zásvtelnou sukních, tanily zelenou kladní, zelenou jako moe. Ti ženy s vlasy spoustou
krajek
na
hluboce ernými tí nejhlubších odstín
:
fialo-
vého, rudého a modrého. Bylo v nich myšleno a stNoeno poslední šílené tempo života, cosi
strašného a zlého^ konec kultury a znovuzro-
7^0
svtla.
zení
he, žlu
Síra
clo
a
ohe,
fialový
zelena a blost
a zlatý o-
zlatová.
clo
Baron pojmenoval znova zeteln jméno malíovo, ale manželé pospíšili k druhému plátnu, k obrazu,
nhy,
snžn líem
malovanému milencem
dne.
plnému
tichých svtel sluneních, prosakuj ících bílou mlhou, k plátnu
malovanému ma-
slunce dobrotivého a cudného, oblévají-
zahradník
cího hlaviky dvou
i
dm
ržový
se zelenými vrátky.
,,V této zelené podzimní zahrad," mluvila paní, je
pemáhajíc nezdaené
njak
laskavé.
vzrušení,
hlava hochova,
I
i
,
.všechno
hlava
d-
nžn
vušina, nemyslíte, pane barone ? Jak se a milostn chovají k tm otrhaným, studeným,
erveným jablkm,
která skládají do koše.
Ne-
odvažují se ješt milovati sebe, proto milují jablka.
vlasy
i
Slunce podzimní vlídn polévá jejich
mladé ruce
Vi
rukávech, z nichž vyrostli,
a zachycuje se všude
s
nhou
rozlouení. Ne-
myslíš!" domluvila nervózn, netrplivá uslyšeti
konen mužv
,,Hm,"
hlas.
odpovdl rozzloben
muž.
Paní se rozrušovala.
Baron nevypozoroval pro, k malíi Dpoldovi.
i
vrátil se zase
Miluj i velmi jeho obrazy. Je v nich cosi vysymbolicky živoucího. Kytici rží ,,
tém
:
hodí z bílého obrazu, cítíte její
by
takže se
vám
zdá, že
vni,"
Paní hlasem podráždným a umínným, jako se mstila muži za jeho mlení, ekla; ,,Ano,
mn
se zdá,
že na jeho obrazech,
kdesi za krásnými rezavými ženami v nkoli-
kazvukém fialovém hedvábí, kdesi v pozadí veerního sadu za ohnivými lampióny, za vnci bílých
svtel hraje vášnivá hudba,
vášnivá hudba, která rve srdce ...
jeho obraz, všimnte šující tóny ..."
Manžel
pravil
si,
strašlivá,
Ze
všech
zní vzdálené vzru-
dtkliv polohlasem
„Pjdeme 1" Paní se otásla a jako by si ekla „Dost dlouho namáhala jsem se je udržet, nyní jsou hráze prolomeny. Za námi potopa!" hlasem, :
zajíkajícím se nervózním smíchem, pozvala ba-
rona na urito na píští odpoledne, aby i ona jemu mohla se pochlubiti svými drahocennostmi,
aby mohla naplniti pohár vínem kana-
nejským.
5.
Daron *-^
dostal se
Pán domu,
konen
do zaslíbené zem.
který se ve své domácnosti vždy
náhle objevoval, jako strachem pihnaný, a prá-
v tak rychle mizíval, a pobesedoval
Pán domu
s
uvedl
jej
do selské jizby
ním.
ml
dlouhý,
mkký, pstovaný
vous, po asyrsku zastižený, rezat zlatý, který
ržovými, pstovanými prsty s mandlovými nehty. Mluvil velmi málo, ale zato napiaté naslouchal a velmi rád konil dobe voleným slovíkem vtu hostsm nedopovdnou. Mel také svou váše, miloval literaturu orientální, pohádkovou, a byl šasten, naslouchal-ll nkdo jeho vybranému výkladu ,,0 mst popravxly koje, o pravdy nejvznešejnjší, o nejnadjnjší, o pravdy nejstrašlivjší, omstlrému, o ztraceného ráj 2 pozemského, jehožto zlaté stechy uzel posledn strýc proroka Mohameda". probíral
vt
vt
vt
mst
Jeho srdo3 bylo naplnno vírou v bezmocnost lidského chtní. Snažil se o cosi, ale
pi
prv-
ním vzkížení událostí zemlel, nebo uvil, že je marno vzpírati se velikému, vševládnému osudu. Stýkati se se šlechtici bylo šitností
a vyhledával
je
mu
vždycky,
tajnou
teba
je-
byli
kouzlem starých jejich po staletí jejich pímou, teba Medicejskými princeznami okrášlenou linii; rozradovalo to jeho marnivé srdce, truchlivé pro temnost vlastního pvodu.
nejchudší,
jmen
i
5^
opíjejte
sie
a možností vysledovati
:
Paní se objevila,
až
když pišla vyzvati
hosta k aji.
Nová komnata její
byla vytopena a istý vlažný vzduch obsahoval všechny umlé pod-
vn
Cosi jako za chladných
zimní.
dn
rozkvetlé
rže, cosi jako vadnoucí oeší dotýkalo
se
ichu.
Výklenk bylo tm, které mnily svtniek.
použito
k
oddleným
kou-
prostranný pokoj v nkolik
Na
stnách byly namalovány stromky kvetoucích rží, jejichž svží pruty unášel vítr.
Baron usedaje na zelenou, uprosted pokoje postavenou pohovku, pravil zde vaše sanctuarium? Je to poslední komnata vašich tajemství?" ,,Je to
,,Ne," pravil
její
ženy nemá konce.
mé
manžel, ,,podivínství
Její
poslední komnata je
nepístupna všem jako
tináctý pokoj v po-
hádce
!"
,,Je to její ložnice!"
nje
rozešil hádanku uklá-
se graciézne baroti.
,,Ne
!
Není
to
pokoj
urený k obývání Je ,[
pouze píbytek jejího tajemství. Ani já do nho ješt nikdy nevstoupil." Paní domu usmívala se zvdavým mužm, to
pibližujíc se k nim.
Byla linek a
odna
v
ržové hebké
lístek jako
látky, plné pod-
cenlifolie.
^53
vn
Oblak
a vzdaloval
i
podzimních rží
obklopoval
ji
blížil se s ní.
,,Jsou bytosti," pravil baron váhav a šavnat, tvoe slova hlasem školeným, ale nepikrývajícím zcela stáí, ,, které pecházejí pokoj
a pokládají ruce zpívají
!
dotýkají
Mám
s
to
pedmt.
vtším
rád
umním
než druzí
Líbí se mi, když se
!
Mají k nim
pomr
trochu
patetický a já miluju patos! Opíraje se o
by na
jako
n
pokládaly tíhu
n
svých píliš
tžkých sn. Neznám jich mnoho. A jako všem starcm, zdá se ml, že jich ubývá. Dovolte mi prosím proto, jemnostpaní, abych se vám trochu koil Myslím, že mi to prominete, milý píteli. Jsem stár a syt svých dní a, brzy pipojí se duše má k lidu mému, mluveno !
eí
Písma.
Piznám
zaíná znovu, že
tak
vám,
se
vím, ale zdá se mi, že
svt
to,
je
je
to
staecké,
tak hrubý, že
co dnes cítím a mi-
bude opakováno v nedozírné dálce, že rád, vte, rád umru. Nechci se dokati epochy barbarské, která pichází nezvratn a jist. Mám pítele. Je ponkud mladší mne. Je malíem, všichni ho znáte. Jsme spojeni upímnou úctou. Je to lovk mého srdce. Je na svt luji,
cítí, že je sám. Rozumíme si jen Vím, že se dlouho nepežijeme. S druhými je poteba. ." baron hledal slovo,
sám. Totiž
navzájem.
,
,,.
.
^54
.1
ponižovat
se,
mluvit
mén
hlasnou
eí,
pikrit
se a co horšíhov,
.
.
navykati
si
.
.
.
na
pod nevysokými stropy. Ne, my toho nikdy neuinili. Žili jsme slavn a s radostí jsme užili díla, tvoeného pro nás tisícem laskavých a od generace ke generaci jemnjších rukou; smíme snad íci, že jsme je svými doteky jenom dosvtili. A to jsem chtl povdt, my to,
žili
proto,
my
práv
proto
umeme
rádi a bez lítosti,
proto nechceme se na dlouho pežíti
puste mi
!
Od-
Myslím, že jsem šastnjší vás, krásn a máte spirituelní ruce, ale jste mladá a dožijete se proto toho, co bych nechtl uvidti píchodu !
jemnostpaní, která chodíte
:
barbar
." .
.
Manžel pochopiv, že rozmluva
je
vedena
solidn, omluvil se a odešel. ,,
Krása lidského
díla
nemá vnosti vesmír-
né!" pravila paní pokládajíc na stl pokrytý
vanilkov fialovou hedvábnou pikrývkou drobné pedmty, „ale v tom snad vzí její cena. Všechno, co nám zanechala minulost, není nic jiného než svdectví jejího rozjásání, než toho, že jí byl život stejným svátením, kouzelným úžasem, že se mu divili se stejn utajeným dechem, jako se mu divíme my dnes Pohlete!" !
Podala baronovi bílýma rukama, obemknutýma krajkou, koflík graciézní formy s erstv nalitým
ajem. 155
:
Baron pijal ho nžnýma, ale jistýma rukama, navyklýma chovali drahoccrinó peclmly, a ekl jenom pekvapen a vzrušen hlasem skoro ." Hledl na drobolestným: ,,Och, och bounký koflík, který si postavil na dla daleko od oí, zkoumal jej pohledem milence a jako by hlasit myslil, pronášel famille rose Yung-tching. ,, Stará ína Pravá? Jaký poklad! žasl. .
.
.
.
.
.
.
.
'
Prohlížel reliéfní smalt,
nžný
v tónu, od-
stínný na mléném základ od nejbledší ržové, potopené v zlato, až do jasných karmín. Krásné dívky houpaly se pod rozkvetlými stro-
my
a
kvtm
vonly ke
tešovým.
Paní nedala baronovi vzpamatovati se. Podala mu hlubokou misku naplnnou úmysln málo cukrem, aby nebyla pokryta její sladká mlžná mod, podobná jarní obloze.
Oba
hráli
si
s
cukenkou a okouzleni
jejím
tónem, vzpomínali svého bratra, císae ínského, který
ped
tisíci
nádobí svého dvora
:
lety
uril tuto bar\'U pro
mod nebeskou, kte-
rou zíme po dešti mezi roztrhanými mlhami. Paní pokládala na stl kus po kuse, jeden vzácnjší druhého, drahocenné porcelány, jaké si kdysi dávali darem králové, poklady s dávno ztraceným tajemstvím barvy, s ukrytým koloritem, bílý a záící porcelán, za který platili
i5f>
Nepsanými ódami královskými, opeMi jícími vni a chu ajovou, a sladký nápoj, za který jim vdí, vásy urené a podané za vkusných dob darem básníkm a jniloviiíci
veliké sumy,
oznaené
jejich
s
symbolem: perlou; vásy ma-
s domy v oblacích, s pagodrak uprosted jezera, s jeáby, mranech talíe lesknoucí se m-
lachitov zelené,
dami krále letícími
v
dnkovou
;
zelení,
barvou východní, barvou
nostní, která pohltila a setela
slav-
všechny druhé
tóny.
erstvé banány byly položeny na míse lené, pedstavující theorii
osmi nesmrtelných,
vzdávajících poctu vyšší bytosti, sedící na
ábu
a plující
vf
nebi
s
ze-
je-
roztaženými kídly, a
hrozny na míse okrášlené smyslem a
historií
nelumby, rostliny budhistické, jejíž listy plují po vod. Nad nimi sklánly se ženy s obnaže-
nýma rukama, aby nejenom sbíraly kvty, nýbrž také aby trhaly pn, obtížené zralými plody. Arkádou, otevenou na palác, bylo vidti, jak se vracejí bárky a na povýšené terase císa a jeho rodina pojídali tradiní hostinu, složenou
pouze z mandlí nelumbových. Nikdy nežil baron takového dne, nikdy nepil tak slavnostního aje.
Chápu nyní, jemnostpaní, pro jste nebyla mými sbírkami, chápu, že nepouští te nikoho pes práh k tmto pokladm. Mám ,,
nadšena
157
cKvílemi dojem, že sním, a neodvažuji se tázati
jakým kouzlem sešly se u vás tyto vci, akoliv mru zvdavostí,
se vás,
jichž nelze získati; a
nedovolil bych' se vás nikdy zeptati, jaká je vaše !"
historie
,,Moje
historie,
pane barone,
je
podivná,
ponvadž je neukonena, je nesnadno ji vykládat. Jenom to vám povím, že pedmty tyto byly majetkem matiným. Matka moje byla
ale
Otec
rodiny politik a vyslanc.
z
editelem muzea a seznámil se
s
mj
byl
matkou, snaže
muzeum její poklady. Vyrostla muzeu, mezi skínmi s nejkrásnjšími
se získati pro
jsem v
pedmty. Mé zimní
jsem
loutky byly barevné jako pod-
byly mi dovezeny z Jávy. Hrávala nimi ínské hry stínové, mystéria a hry
listí
s
;
náboženské. Trávila jsem celé dni v komnatách,
odkázaných muzeu
dvma
Muzeum
krásy.
úpln
prázdno, a komnaty
beloty patily
mn.
jemnými lidmi a miv nkteré dny
bývalo
lenci
s
knihovnami a
s bi-
ítávala jsem také na orien-
pohovkách celé hodiny, anebo prohlípedmty a vkládala do nich úžasná kouzla. Nkdy jsem mívala soudruha. Podivíte se, koho, pane barone." Paní se zjevn vzrušila. ,, Picházíval tam druh mého dtství, syn kustodv, se kterým jsme si slíbili, že na tomto nádobí budeme jísti o své svatb hoch ten je nynjší malí Dpold. tálních
žela krásné
—
-
—
;
15^
—
—
"
Na nho
:
všechno psobilo jiným dojmem. Roz-
po dalekých krajinách, po vlastech hraek javanských, snad po smdých tanenicích a pastýkách. íkávala jsem mu ze Chase
toužil
teaubrianda
Jest
:
se trochu více
mén státi
lépe,
ó
René,
obyejným lidem
podobati
a býti trochu
Oba
jsme se však nemohli již lidmi obyejnými. Rozjel se do svta, nešasten.'
akoliv jsme
si
v dtinství
slíbili,
že
si
budeme
náležeti.
Paní se nervózn zasmála onomu dtinství,
smšné. se dokati konce posledních
a ono bylo už dnes
Baron nemohl
dvou vt. ,,Dpold, jemnostpaní, autor gitan?" ,,Ano, pane barone!" ,,Rozraduji ho. Och, jak ho rozraduji Víte-li, jemnostpaní, že jsem pozval toho pána, že dojel dneska, a že jsem mu dal vzkázat, aby pišel pro mne a pedstavil se tak dám, kte!
rá
." .
.
,,Dpold nesmí pekroiti práh našeho domu!" vzkikla paní. Slíbila jsem to. Mj muž ,,
žárlí
i
na vzpomínku."
Baron se napímil chtje promluviti. v
Mezi dvemi v erných šatech a
v kesle,
pootevel
tu chvíli objevila se
rty,
panská
ohlásila
,,Pan Dépold.
^59
pejela si nervózn elo a skrán, zmaten a úsiln pemýšlejíc. Bylo zejmo, že i
ani
trpí.
„Vy všechno
jste
ho pozval, pane barone, tím
eeno..."
promluvila hlasem, který
a obrácena k panské by odhazovala bah^n svého ži-
prozrazoval celý pravila, jako
je
její boj,
vota:
„Nech
vejde.
." .
6.
\
7ešel malí
Dpold.
Paní se rozechvla jako svtlo na zeených vodách. Stála vztyena v temném úhlu pokoje a hle-
dla oekávajícíma, dokoán otevenýma oima ke vstupujícímu muži.
Baron povstal a vyšel mu vstíc. ,,Pane
Dpolde, chtl jsem vám
pipraviti
Paní domu, která mne dnes hostí, rozumí vzácn vašemu dílu. Chtl jsem vás zde uvésti a seznámiti domnívám se totiž, Se jenom nám, aristokratm, jsou oteveny dvee tohoto domu. Ale ped chvílí teprve dovdl jsem se, že není teba mé intervence, že znáte z dtství moji vlídnou hostitelku." 160 krásné uvítání.
;
1
Dpold
pijal
s
úsmvem
jeho výklad
po-
i
danou ruku. Poklonil se srážeje paty, když baron domluvil a jakýmsi elegantním, Istným krokem sklouznul k domácí paní, která se na venek ovládla. paní ..."
ekl, líbaje její po podanou ruku a pohlédl na ni zkoumajícíma, vášnivýma oima, pohledem jako plamen rychle vyšlehlým. ,,
Milostivá
mužn
svtsku skoro
,,
Nedkuji vám za
dílu, ,,
Nerozumím vašemu
kdy o
—
že rozumíte
to,
nm,
je to
tak praví
dílu,
jenom vlídnost .
.
nepemýšlím
ni-
vykládáni je nahodile, literárn,
.
Posate
se
pán !
mluvila paní zadýchávajíc
.
.
aje!... Picházíte
lík
mému
nenávidím ho!"
z
baronova, která
vám kofdalekého svta?" .
Naliji
se.
,,Svt není daleký, to je jenom slovo estét, paní Kateino. Svt je maliký!" ,, Picházíte ze zajímavého svta?"
picházím z nudpaní Kateino, picházím z Pa-
,,Ne, ito je slovo estét
ného svta,
;
íže, ze spolenosti únavné a neprosté. lenosti, která se
vas
nemže
Ze
spo-
najíst, nedošly-li
jí
orchideje ze skleník a nebyl-li dochvilný
dekorativní
ínský sluha v svém oblékání.
Paní a baron vzhlédli k
sob
s
ním. Jim by bývala tato spolenost Svob.
XII. 11
porozumdomovem. 16
,,V jejich život je tolik stylu, jako v ínském ornamentu, jest sám sebou vyplnn!"
rozechvn
pravil
,,2il jste
se
pyšn
ped
baron. tím mezi barbary?" otázala
a podrážcfen paní malíe.
barbar je slovo estét! Není barbar!"
,,I
,,Jak
vám
!"
ublížili estéti
úsmvem
snažil se
pokryti nervózní naptí baron,
mi niím jiným než tím, že ržovou vní, zatoužil bytostí po erném chleb, pane
Neublížili
,,
jsou.
Nemohu
jsem
vší
se nasytiti
barone." Obrátil pil
její
se,
aby pohlédl po komnat. Pocho-
syntézu v jediné chvíli.
vy jste tu
,,I
živi
ržovými vnmi,"
pravil
zlostn.
Jeho pohled spoinul na íšce nalitého aje, na koflíku ,, blankytném jako obloha mezi mlhami". ,,Tyto koflíky žijou?
Dnes
budu
z nich
Dnes, dvacátého íjna roku devatenáctiHle, hle, hle Jak se mi to zdávalo Býnedosažitelné, jak nem.ožné a zázrané píti!
stého.
!
!
valy
dobe zameny,
paní
Kateino
!
Plnívali
jsme je na dálku jenom svými sliby a písahami! Pamatujete, paní Kateino?" .Zahynulo naše dtinství, odešlo s mladostí. pemýšlel Pan baron vás Kdo by o
—
,
nm
pozval na dlouho, pane
162
!
Dpolde?"
:
„Pobudu
tu,
pokud nedokoním
práci, mi-
lostpaní.'
Baron
ujal se slova
ochotn, aby elil naptí
mezi obma. ,, Pozval jsem pana Dpolda, abý provedl fresku v nov Nystavné kapli, nad mým budoucím hrobem, jemnostpaní. Neuspl jsem posledn ukázati vám kartony k ní. Odešli jste náhle. Je to krásné dílo. Jiné, než všechny dosavadní. Nyní, když poslouchám pana
D-
Domní-
polda, chápu prosté linie jeho kresby. val jsem se, It
že se oprostil z lásky
k"
fresce,
sujetu, k materiálu, ale nyní vidím, že je to
linie
n
vývojová," domluvil baron váhav, okras-
vyslovuje každé slovo.
,,V jakých barvách fresku?" ,,
jste
Podobá
se v tónech
jste
komponoval svou
dnešním javorm, jak
o nich onehdy v parku mluvila.
bronzy, svítící okry, barvy rezavé a
Ržové
bled
pla-
vé!" vysvtlil baron. ,,A sujet?"
Dpold
nedal promluviti baronovi.
S vítzným úsmvem dýma nedobrýma oima ,,Je to
vztyil
se, zasvítil še-
ekl umínné nanebevstoupení svaté Kateiny, a
mi-
lostpaní !"
jí
Paní vstoupila krev do tváe. Cítila, jak se rozlévá až ke koínkm vlas, a np,vdla, 163
:
ped
jak se ukrýti nila
obliej
do
pohledy obou
smdých
muž.
Sklo-
rukou a promluvda
zmaten „Chystáte si krásn svj hrob, pane barone. po smrti byl obkloJe vás dstojno, abyste pen krásou. I já jsem se ponkud pipravila. i
Mohla Odpuste nám to, pane Dpolde jsem jenom schystati vci, které lze penésti. Nemám stálého domova, a nevím, kde mne pochovají. Ale kdybych mohla, za poslední, co mám, koupila bych si velikou zahradu a osázela ji ržemi. Hust jako pole bych ji posázela centifoliemi a dala se pochovati do .
jejich
stedu. Vyrostly by nad
a daleko široko kolem
nho
.
.
mým
v hustý
hrobem
les.
Vše-
chny cesty k nmu by jirni zarostly. Navštvovali by mne jenom motýli a ptáci, 3 koeny strom ržových by konen vyrostly z mého srdce, spojujíce je se sluncem, které dává barvu a vni jejich hebkým kvtm. Lístky ržové by nžnými, sesterskými dotyky pokryly mj hrob a pretenciosní estétce spalo by se
pokojn
a sladce!"
Paní sala ruce deemi, zasmála se.
s
tváí,
a potásajíc
ka-
erné oi byly plny dtské, nžzáe, její rty se jemn chvly. Mluvila o svém budoucím hrob, ale její slova jako oblak letla nad celým životem, v jemné bolesti Její veliké
né
i6^
:
za
ei
uvdomovaným, nad
lety
nad
slib,
lety nesplnní.
Dpold hledl chtiv a vypoítav na ni. Nemám definitivní tváe, jasn tváe svaté Kateiny. Nesml bych vás poprositi ? Pro ,,
staré pátelství, paní
D-
Kateino!' zaprosil
pold. ,,
vaše
Pipojuji svou prosbu, jemnostpaní. Nech tvá svítí mi do posmrtných sn. Byl bych
vden
všem tmto náhodám!"
pravil baron.
Paní zapemýšlela.
Nehodím se za svtici!" ekla. !" erno v duši „Prosím!" ekl umínn Dpold. ,,
,,
!"
Prosím
Katema hlas
opakoval baron.
pohlédla
znl podezele
úsmvem ekla mu to
zlého,
,,
nom
,,Máni
'
Dpoldovi a nedobe.
zalhaného
v tvá. Jeho Cosi tajemn
zvuelo v
nm.
Zmnil v
jste se. Máte podivnou tvá. Jeoích zstalo oosi nžného z mládí.
Ale vaše
rty
jsou
posmšné vrásky
z'lobné,
nakupí se
a
smjete-li
vám kolem
se,
úst,
až mráz pechází. Jako by se potmšile smál kdosi starší a špatnjší než jste vy!" ,,Je mi teba vašeho profilu. Vnujete-li ne tnn, nýbrž panu baronovi nkolik hodin asu, nebudete obtžována pohledem na mne! Pak zmizím odtud a neuvidíte mne už nikdy. Není
165
!
píiny, pro bych vás na píšt vyhledával
Skuten Rekí
není!"
to
svt
na
vypoten, mraziv,
jako by
již pánu jiných cennjších vesmír.
prodal ších
Ne
mu
nic
nebylo drahé, jako by se byl celý a
vroucnj-
pim.l
prosby, nýbrž tento ledový tón
ekla:
paní, že
,,Ne pro vás, ale pro pana barona pislibuji!"
Dpold
se
zasmál.
Ji zamrazilo. ,,
Nesmjte
se tak
píšern. Plnocí
zní váš
smích!" ekla.
Do
pokoje vešel náhle
Vstala
ped
její
manžel.
ním jako provinilá, a drobnými,
nervními, rychle sypan>Tni slovy vysvtlila
si-
tuaci.
baron se vkusn omluvil nedotýkaje se
I
rodinných slib a zákaz.
Paní položila výrazn jemnou ruku na rajako by ho odprošovala, a povdla mu i o žádosti obou pán, i o svém
meno manželovo, slibu. ,,
Slíbila jsem," mluvila
prošuji
si
tvé
uchvátan,
pítomnosti k tomu.
mne doprovodíš. Pan Dpold by mne svými posmchy!" že
i66
,,a
vy-
Slib mi, utýral
:
Manžel pistoupil k Dpoldovi a livým. tvrdým
úsmvem
„Pišel
jste splniti
Dpold
se
s
nebáz-
pronesl:
svj
slib,
pane?"
jmaten usmál „Zapomete na ty pošetilosti. Byl bych vám omluvil soukrom. Zapomnl jsem na
se to
dávno." -,,Není pomoo3, než u Boha nejvyššího, ekl bych rád s Mohamedány," pravil manžel paní Kateiny, když odešli hosté. ,,Aby on, Dpold,
sem
nevnikl, zavíral jsem
,,0 jakém
dm svj !"
jste mluvili slibu ?
Myslila jsem,
že jste se spatili po prvé?" ptala se ho žena s
utajeným dechem.
.Spatili jsme se skuten po prvé! Ale vymnili jsme dopisy." ,
,Xdy?" ,,Psal mi cosi hrozivého, když zvdl o našem satku. Dnes to odvolává!" ,,Cím by ti mohl hroziti dnes? Ty víš, že miluju a budu milo\';at vždycky jenom tebe. Ale chce se mi strašn ho pokoiti, ztrestati, zni-
iti za jeho nesnesitelnou ironii."
Manžel probdl noc v stálém uvažování. Uho pekvapily a pesvdily o tom, ím dávno byl jist, že není uniknutí, ani pomoci u osudu. Byl pokoen a
dálosti si
on, fatalista, už
poklesl na mysli.
Když zdímnul,
zdálo se mu, že jede se že-
i6y
nou na oteveném voze, na breaku jakémsi, za ohromné boue, která se kupí kolem nich.
Všechny
strašné údery ze zlatého
nebe,
se bez ustání rozevíralo, padaly na jejich
všechny blesky inily
si
je
cílem,
jež
vz,
avšak oni
nejenom nepozbývali vdomí, nýbrž pozorovali úžasná svtla nebeská, krvavé svtelné rány v oblacích klidnýma,
Chtl jsem
t
neoslnnýma oima.
modelem Dpoldovi, ale rozmyslil jsem si. Jdi, !" lovk neujde svému neštstí ,,I já pemýšlela, Neujasnila jsem vera ani tob, ani sob, co mne pinutilo ke svolení. Každý lovk velikých cíl má míti na svém ,,
dvoe
poprosit, abys nebyla
studnu, ze které vystoupí
obas
trpký
prorok a vmete mu do tváe všechny slabosti a híchy, jichž se dopustil na svém poslání.
Jen rek snesepohled do strašné tváe svého Jana Ktitele, jenom hrdina, neukolébaný lyrismem a sladkým a slabošským hýkáním pátel dovede jej \'yslechnouti a odejíti do istého vzduchu od pokažených, peslazených prame-
A Dpold
vera vystoupil na mém dvoe Toužím po tomto utrpení ze sebetrýzn, po utrpení z možného znovuzrození. Na mých slovech, gestech, na mém nábytku a vcech vyrostl mech. Jak jsem se za sebe stydla vera Jenom uplakaný, vyhýkaný
n.
z cisterny.
!
slaboch nesnese výhružné tváe."
i68
7.
jež
Mé hoe stalo se zamstnáním, vyplovalo všechny mé chvíle. Chaleaubriand: René.
TVyTanžel dovedl paní *''• kého atelieru.
Dpold vk,
Kateinu do zámec-
pružný a silný v gestu jako lo-
který prošel svtem, pohyboval se
s
vý-
raznou a oste raženou jistotou spoleenskou.
Každý
jeho krok byla vkusná jistota
boue moské
lovka,
mory indické odnauily sentimentalit a peceování malmké lidské bytosti. kterého nebezpené
a
pevn a sebevdom výrazn rulovk, který má ke každému uritý
Podal jim ku jako
pohybující
vztah,
se
mezi pýchou,
úctou
a
pesností. ,,Jak ,,
Nechci
tém
pkn podáváte si
ruku," ekla
mu
paní.
vás tím ulichotit, ale nikdo toho zde
neumí."
Manžel pobyl v atelieru pl hodiny pi mlelivé práci Dpoldov, ale protože byl státním úedníkem a musil odjeti na komisi, ekl si:
,,Není
pomoci,
le
u
Boha
nejvyššího,"
poruil ženu Alláhovi a odejel.
Dokavad hluboko,
byl
tém
s
nimi, zlé
vášn
ležely kdesi
i.ezrozeny.
i6g
:
Sotvaže zapadly za ním dvee, ve vzduchu cosi zavelo mstivým varem, zavíilo zlým vírem, zasyelo hadím sykotem.
Obma kamenem
cosi
srdce
na
prsa
se
Nenávist nebo láska, ale
položilo.
zatmlo jim svt.
cosi ohromujícího
Kateina
rozervalo,
snažila
chvátaného dechu.
se
neprozraditi svého u-
Dpold
však pomohl
si
ze
své tísn tím, že se zasmál vypstovanjTn, stu-
deným, rozryvným smíchem. Promluvil, potásaje hlavou, hlasem, který se
snažil
urážet všemi hranami tvrdého pí-
zvuku ,,
Kdyby nkdo vdl,
že jsme se znávali
V mládí, že jsme se líbávali v pustém muzeu, že jsme omdlévali v slibech nerozluné lásky, že jsme nosti,
si pili
se
rt písahy
neporušitelné
vr-
vr-no-sti opakuji, mohl by se domnívat,
že maluji svatou
Kateinu
snad tak naivní lidé
!
k vaší poct. Jsou
Je však teba, abyste
toho nikdy nemyslila vy!"
Kateina vy dýchla, zadržujíc náhlou odpo-
v. ,, Myslím totiž," pokraoval Dpold, .,že by bylo smšné a hloupé malovat na oltáe baronských hrobek celou tu adu žen, která mi prošla 'náruím. Nevy^irošovali by si toho ani ubozí baroni, aby jim svítily do sn!"
,,Ml se
jste tak
paní,
dlouhou
adu
lásek?" zeptala
podkládajíc iiervn hlavu
smd>Tna
rukama, utopenýma v bílém mušelínu. ,,Jaké mkké stíny má váš rukáv!" ekl „Ptala nedbale malí a pešel beze všeho :
jste se
na lásky? Ne,
tch nebylo vbec. ekl
jsem jenom: ženy, které mi prošly náruím. Hnusí se mi slovo láskal" ,,Snad
i
to je slovo
estét?" namítla paní
Kateina. ,, Poute mne! Pišla jsem proto k vám, abych uslyšela pravdu!" ,, Nenávidím slova láska," opiakoval podráža umínn Dpold, ,, Pipomíná mi jiné, které následuje po nm, to jest zmar! Myslíval jsem v mládí, vždy víte, jak jsme bývali naivní, láska že je stejný pojem se slovem vnost, ale te nic mi tak nepipomíná nicotu
dn
života,
smrt,
konec,
jako slovo
láska. Cí-
tím otesení celé bytosti, uvdomím-li
si
hlu-
boce jasným pohledem hrzu zmaru, ne zmaru la ošklivosti hmoty, nýbrž všeho kehkého, nezemského, nejjemnjších a nejiníenzivnjších chvil opojení a rozzáení. Dnes láska znamená mi totéž jako ryzí pojem marnosti, svtla, které uhaslo dechem, koncertní sín v noci, ve tm, ve které marn hledáte tóny užaslé a úžas vzbuzující, jež tam znly a vzrušovaly ped nkolika hodinami.
Nemla
mne
lásky, není-li totožná s
to.
Není
jste je pronášet, straší
pojmem 171
vnosti, nemiloval jsem nikdy nikoho a mlupouze na ženy, ktežádnou
vím-li o minulosti, n yslím
Dnes
ré jsem líbal.
tu a zítra jinou,
!"
druhé cennjší
akoli nebylo emu, každou kou, kterou pronášel, jako by povídal
Smál
se,
slabi-
nco
píšerného. ,,
Nesmjte
,,
nesnesu toho smíchu, nepoko-
se,
mne!"
ru jte
Neubližuji vám, paní Kateino.
jak jsem se nauil smát.
smích. nou.
Není
kohosi ke
Mlnozí
sfe
mou
to
Nkdy mi
Zlý
Smju
život utvoil
zásluhou, ani
mou
se,
mj vi-
skípe v duši, jako by etzy pipoutaného oškliv vrzaly.
to
mn mn
na
provinili,
cet zlou nenávistí. Je to
mám
tolik
smšné,
tom nanebevzetí svaté Kateiny.
co splá-
maluji-li
A
pi
maluji-li
svatou tak bídnou, tak proradnou, jako jste byla
vy
!
ani
Bute
tisíc
let
jediný z vašich
živa, dní,
A
paní Kateino, ale ani jediná
zi
vašich
erné mry noní vám oblétají a vní skrán, nech po prstech pecházejí kolem vašeho lžka vše-
hocí
nebu
pokojná.
lyšajové a
chny od sebe samých nevykoupené, na polovinu upálené duše, nad vámi zvoní srdce nevydaných neaávistí. Ale to všechno je ješt píliš dekorativn myšleno. Pijdou horší vci. Nech žijete životem nejpustším, to jest bez jediné vlastní myšlenky, nech všechny
a
1^2
vci
na
sxt
vám zstanou potupn
a
všeniím n e p o s v c e n é, í z i \ é, s t chny vaše vztahy mají nejnižší formy a nech zahynou a uschnou jako trní bez rží vaše tou1
hy..."
Kateina
bílá jako
peí, potácejíc
po-
se,
vstala a pokroila. ,
.Odcházíte, paní
Kateino?"
.Odcházím a nepijdu již!" pravila, vymotávajíc netrpliv a umdlen krajku, zachycenou za háek. Ruce se jí tásly, zuby o sebe na,
rážely.
,,Vy pijdete zase, musíte pijít! Chci,
a-
!"
byste pišla
Kateina vyšlai, ,,S Bohem, neekejte mne, nezdržujte se! ekla mezi dvemi jako by nacházela na prahu svou jistotu. Jenom vzte, že ujdu vašim kletbám !" ,,
8.
jT^ ruhého dne ráno vešla do malírny bledá jako '—^ vosk, s oima vpadlýma po probdlé noci, šeredná krasavice Kateina.
Dpold,
vdl,
mstivé srdce,
vdl,
že
je
ztra-
pišla pro záhubu. Založil ruce, zakýval hlavou a pohledl na jako na otrokyni.
cena,
že
si
ni
^73
„Stýskalo se ti po mn, ze stesku pišlas, pyšná paní, erná krasavice. Nespala's pea lyšajové t oblétali, celou noc jsi o mýšlela. Jaký jsem býval, jaký jsem nyní, srdce jak mi spusílo, sesurovélo, shoelo a vy!
Mry
mn
pišel ztrestat, smšná koflíkm jsi srdce pipoutala, ro-
Jak jsem
haslo! estétko
!
Ke
té
kalich liliových pila, podzimními ržemi manšetky krášlila, všechny umlce za po-
siku
z
Dobe, že jsi sliby zrušila, eHladem bych byl umel ze tvé rosiky Hladem po erné skýv bych se byl u-
sluhy ochoila. stétko. liliové!
^^ moil." Kateina, nemocná, pokoená, zaprosila ho k nzoufalýma oima, sepiala bledé ruce mu, když mluvil, ale jemu zalíbilo se probodati ji celou. Mluvil hoká, mstivá slova. Sy-
nm
pal je na ni jako záplavy jisker, vylétajících z
pohnvaného ohn. Kateina klesla na
židli,
si
tvá, za-
slzí.
Jakjjyla
zakryla
plakala nkolik hokých, pyšných
uražena a zašlapána Jakým štítem pýchy a nepodrobení ukrývala se celý život tato erná !
Jak se vyvyšovala nade všechny, jak pohrdala všemi, kdož stáli nad ní Jak se dopaní
!
!
mýšlela, že se hledala,
A
jí
v cestu
všichni staví v cestu, kterou
k
velikosti
a k
absolutnosti.
dnes pišla za neštstím pokoení jako noní
mry za plamenem milí. J74
Pišla jsem po druhé, po tetí pijdete vy!" promluvila. ,, Pišla jsem si pro nové pokoení, a pišla jsem, protože bláhové srdce mé nemohlo se sprostiti malého svtýlka nadje. Doufala jsem, jako všichni doufáme, v možnost vítzství jedné tisíciny lásky nad de,,
víti
sty devadesáti devíti tisícinami prokletí!"
Dpoldovy
zlé, pokivené rty zesmutnla a zvážnla.
slova jeho ,,Víte
se uklidnily,
jaký uvláený, usmýkaný život
vy,
Nejdu žijsem vedl ? Myslíval jsem asto votem, nýbrž zahnadou Getsemanskou, zahradou ,
:
zrady.'
Vy
neekala jako vrná
jste
se vrátím ze svta. Rostl jsem val
si,
milá, až
vámi a myslí-
na jaký úžasný citlivý, souzvuný nástroj
vypstujeme svá vy budete
mým
chvíli bylo
mi
buchm mé
s
srdce.
rty se zkivily,
A
!
V
zoufalo k závratím nebytí, k vý-
pomsty. Pak jsem se
pošklebkcm.
jsem vil, že prvé
Jak
dílem a já vaším ztišil
mj úsmv
do grimasy,
se stal
hok>Tn
umní! Nebylo vrnjším
vás.
mi po tu dobu, kdy jsem je Maloval jsem obraz, smutek svta.
Patilo tvoil.
Maloval jsem prvod milenc nad hrobem Hamletovým. Milenci kráeli s festony kvtin
Tžko, trpce jsem si nad hrobem tento prvod milenc. kdo ví, co jsou to milenci! Snad nkdo
v mladém, slunci jarním. vysloužil
Vždy,
ví,
že jsou to bytosti krotké, bázlivé, poddajné? Ale vždy milenci jsou zpupní zbojníci
Než
mi podaje, sesládnouti je v harmonii, aby ucítili takový jarní den souasn, aby pes jejich rty pešla souzvuná píse, než jsem našel ve svém srdci onen jásavý vzduch, který je koupal hle, na píští výstav objevilo se deset obraz s prvodem milenc. Kráeli nad hrobem njakých pobud a kolem nich nebylo ani jara, ani písn, ani zlatého teplého vzduchu, zastižení láskou, jako nemocí.
se
ilo sdružiti
!
A
ani bledých,
plav šedých
základních
tón s fi-
alovými, modrými a zelenými skvrnami barev-
ped nimiž jsem omdléval láskou. Nosili ve svých všedních dnech, co já miloval a choval jenom pro hody boží. nými, které jsem zladil a
Ošumlo mé
srdce,
zhrozil jsem se toho,
ošumlo. Není dnes mladé, ani jasné, nezazvuí již nikdy jasnou písní." Kateina povstala ke své obran. Její oi
ale
byly
již
bez
slzí.
,,Nyní vím,
pro
jsem pišla; dkuji vám za
všecku upímnost. Pišla jsem za nejstrašnjší a za nejosudnjší chvílí svého života, která byla
pipravována po vky, snad jsem jenom pro ni
byla zrozena. I
na
mn
jest,
abych promluvila.
Obviujete mne. že jsem
176
nevila
Má
vina záleží jen v tom,
nejvtší, šílenou a naivní, ne-
svtskou vírou
tolik
vašemu dlouhému, nkolika-
letému mlení jako všem která
slovm
ped
promluvil
jste
nepsal jste a nepicházel. vás,
lásky a slib,
ním.
Odejel
Tšila jsem
jste,
se na
doufala ve vás a žila sliby vašich pí-
buzných.
Mé
srdce se probouzelo ráno o mi-
vdomí. Probouzelo se úžasem radosti, že vrátíte se již za rok, ^a msíc, za týden. Ale všechny tyto lhty pešly a vy jste nepicházel. I poínala jsem tšiti se znova, doufati a poítati opakovan. Ale nutu díve nežli moje
vy
jste
opt
nepicházel.
marným oekáváním. na jenom tímto
Mé
srdce zemdlelo
Jsem-li vinna, jsem vin-
neštstím mdloby,
nachy-
kdy jsme mu mli eliti v plné zbroji. Všechny zlé rány potkávají nás jenom proto, že jsme v pravé chvíli nedovedli bdíti. Provdala jsem se za dobrého lovka a rozhodla se pro nho v!^ nkolika dnech, nebo bylo to ped jeho odjezdem a spchal. Všechno se odehrálo v tak mdlobném víru, že dnes bych nedovedla ani vysledovati stané
osudem ve
toho.
Po
chvílích,
léta bylo
mé
srdce plné doufání, ale
za celou dobu vidla jsem vás ve snách jenom dvakrát. Od mého satku však, po celá léta den co den, k hrze a údsu, picházel jste do
mých
sn
jako
sladší radost,
trest,
pinášel
kvtiny, políbení. Svob. XII. 12
Má
jako zoufání, jako nejjste
mi výitky, prokletí, kdy srdce se
jitra, chvíle,
177
:
zmnila se v pedpeklí. Zase o> midíve, než se probudilo mé vdomí, mé srdce, jako strašlivý zvon, ohlašující zmar ce-
probouzí, ffiutu
lému svtu, zvolalo hrzou ve dne nepedstavitelnou Neuvidíš ho již nikdy I' :
Náš
,
dm byl
dla
uzaven jen proto, omylem vpuštn vy. Nev-
stále lidem
abyste tam nebyl
jsem, že jste hrozil
mému
jsem, že žárlí na vzpomínku.
konec. Byla bych mohla
bez tohoto vysvtlení.
nm. Nevím,
muži, myslila
Dnes
všemu
je
muky vbec po zkázy by mne
dále život
žíti
Nemohu
jakými signály
žíti
budilo srdce v píštích dnech, nevím, jakými
pízvuky hrzy byly by zdšeny mé píští noci."
Dpold ekl
slovo pichystané od prvé kdy promluvila Kateino. Odejdme i,, Odejdme spolu, hned, bez rozlouení!" Ona, jako by se byla nauila stokrát odpo-
chvíle,
vídat na
tuto
otázku,
okamžit zakývala
hla-
vou.
,,Ne, já nikam už
nepjdu! Chtla jsem pochtla jsem snésti
slechnouti vaše silné slovo,
pohled do tváe hokého proroka, zachvti se' v bystin jeho ei. Ale te jsem pochopila, že Herodes se nemohl státi Janem a že bylo správné, umel-li ních.
178
Tžko
'
dsledn
trhati
ve svých zlých váš-
bytost
z koene.
Mohla
:
odtud odejíti ode všech a ode \šeho. Na estétku se nesluší, aby utíkala, aby mla spšná gesta, aby žila cosi náhodného, aby se
bych
potloukala
svtem!" mluvila
peným do
bolesti.
s
úsmvem
poto-
,,Ale na estétku se nesluší
aby mluvila beztrestné slova, která mla zamleti!" Baron vešel do malírny. Dpold kreslil, paní sedla nepohnut, ale
ani,
mluvila ,,
jako
Nedovedu
lo
vnci ržovými si
si
mysliti
svj
dm
jinak
než
okrášlenou plachtami šarlatovými a a sebe plující v ní.
Nedovedu
hych žila jinak nežli ve svých komvyložených celým svým slavným d-
mysliti, že
natách,
dictvím!"
Dpold
se zase usmál.
Jeho nepíjemný smích zhyzdil vrásité k starému ,,
líce
šiklebu.
Nepestáváte
se hubiti
vzájemn?"
zeptal
zdvoile baron. ,,Pelhal jsem vás!" ekl zlobn Dpold, když baron odešel. ,, Nepsal jsem vám úmyslpo celá léta, nemyslil jsem na vás nikdy!"
se
n
,, Podvedla jsem vás," zeteln odlišujíc každé slovo pravila Kateina. ,, Vzala jsem si svého muže z nejvtší lásky. Nikdy jsem jiného nemilovala!" Baron pivedl manžela panina.
179
!
Dpold
nesnesiteln chechtal.
se chvílemi
Kateina mla oi zavené a hlavu nehybn openou na opradle, jako skutená v náruí andlském k nebesm vznášená svtice. Jenom kolem rt chvílemi pelétlo zachvní neovladatelné.
Manžel zdvoile
karton a
na
dohlížel
Dpoldv
zamlouval
smích.
nžný, malovaný na pozadí jemn blankytné oblohy, barvami od ržov plavých, pes patinov zelené až k hlu-
Obraz
byl ku podivu
bokým tónm
Andlov
nžn
kozí. s
kehkými
kolínky
a
lokýtky
vyzvedli svtici z temného sarkofágu a
opatrn, lehounce vznášeli ji k jasnému otevenému nebi, tak pozorn, že ani neprocitla, ani oí neotevela, že ani kroužek ze svítícího zlata neposunul se nad její temnou hlavou.
Z
pramen nhy
hluboce vyvrajících
malován tento obraz. Ale byla
kreslena
hlava a
stvím lásky okrášlil líbané rty,
nejvtší
byl
láskou
tvá svtice. Tajem-
její
nádechem
života pokryl její
s
mladé, milované, ne-
radosti z vykoupení
nžné
líce,
od
radostnou záí
utkanou z ticha vnosti položil na její bledá hluboce semknutá víka, prsvitná jako lístky bledé rže.
Do jakých bolestí z,jednod,ušil se erných i8o
vášní
autor gitan,
:
Dokonal
Nemohl
dílo.
podržeti déle
rozlouiti.
Poslední
pl
svj model. Musil
se
hodiny se ani ne-
smál.
Jeho tvá byla stále napiatjší. Políbil horkými rty vychladlou ruku Kateininu, když se s ní louil.
ekla mu
tiše, úmysln bezbarv !" bohem Nikdo ho nepozval, aby k nim pišeL
,,S
ani
pán, ani paní.
Odešli. Odešli spolu.
Pohádká
s
estétkou.
Domnivámo se, že jsme uinili vše, když jsme nkornu zabránili umiíti. Chateaubriand René. :
T~\poldovi zbývalo
provésti fresku v kapli.
*-^ Pracoval tam celé dny, nkteré veery trávil s baronem, jiné vnoval psaní dlouhých list, které posílal tajn po komorníkovi v plavém sukn, zabalené do starých krajek nebo bro-
kát
kostelních, paní
Katein,
splácející
mu
je
mlením. Baron, který se jí koil a který ji navštvopinášel mu zprávy o její churavosti.
val,
Poslední návštvy jeho už nepijala,
pon-
vadž ulehla.
i8i
Posílal
po jejím
jí
denn
rže
italské
a dával se ptát
zdraví.
Vzkazovala, že nemoc její nemá významu, že je to jenom vliv podzimních chlad.
Ped samým
odjezdem Dpoldovým pinesl komorník s pozdravem a s podkováním za rže baronovi list Dpoldovi.
Dpold
jej
uschoval do kapsy netený, ale
která mluvil,
slova,
tváe se mnila. Vyšel do pusté
mátla
v
hndých
a barva jeho
bezlisté zahrady.
Stny zámku, stromovím záily
se,
teplých
nyní nepokrytého,
a
mkce
rozlitých
tónech jako na japonských devorytech. Ale
pírod bylo prázdno a smutno al nebe modré, stmívající se, zdálo se, že je bez tajemství a že pozbylo své tvoivé moci. v celé
V
dopise byl uschován tvrdý
Dpold
ovládaje
obálku a vyal t
Klí ,,
ní
se,
rozízl
pedmt. pevn tvrdou
klí.
byl obalen lístekem, na kterém stálo:
Zítra o
vrté hodin,
ped západem
pijte ke mn a otevte tímto dvée posledního pokoje. Po tetí !" je ada na Vás
slunce,
klíkem
bílé
a naposled
O tvrté hodin druhého dne Dpold vešel nezamenými dvemi do prázdného domu Kateinina.
182
Ani na schodech,
ani
v pokojích nepotkal
Nepotkal muže s krásnými prsty a s mandlovými nehty, kterými probírává dlouhé nit zlatých vous, nepotkal muže, který by ho byl zadržel. Komnaty byly smuten tiché. Nezastenými okny hledla dovnit chladn fialová obloha s pruhy ultramarinových mraen. Prošel bílým pokojem se stíbrem, selskou jizbou, salonem s ínským porcelánem, toaletním pokojem a octl se u zamených bílých dveí. Na obou jejich kídlech visely dv písné kresby. Prohlédl si je pozorn. Ten, kdo byl školou nejpísnjší jejich mistrem, prošel živé duše.
kázn. Kresba na pravém kídle dveí pipevnná pedstavoNala hubenou, vysokou, nahou dívku, usazenou do lenošky ped toaletní stolek se zrcadlem. Bílý ábel ve fraku a v erné sametové škrabošce pudroval ji ohixjmným stapcem
Za okny bylo vidt alej erných topol. Malincí pitvorní hudebníci postavení pod toaletním stolkem hráli na cymbály. z labutího peí.
Všechno psobilo tajemn, plnon, žena jako ábelská kvtina, svt a smysly tajupln jako erná voda, jako moály. A i ábel bílý, mladý elegantní ábel byl smutný a tásl se ošklivostí, nebo mu lezl po zádech strašný
chlupatý brouk, kterého se
nemohl nikdy
Na
již
štítil
a jehož
pece
setást.
levém kídle dveí
visela jiná kresba.
Pedstavovala bohatou ržovou zahradu, pos bazénem uprosted.
divných tekovaných rží
Dva
pávi vlekoucí za sebou bílé, rozprostené,
kroužkované ohony, vycházeli ze stíhaného loubí. Smutná milenka nesoucí lampiku na tenké nitce procházela hustým kovím ržovým, aby natrhala rží pro mrtvého milence. Mla jich plné náruí, ale nedostaovaly jí, toužila odnésti je všechny, pochovati ho ve
vonném hrob chladných vonných kvt,
b
z rží, jemuž
jej
mén
v hro-
závidla, nežli hro-
bu v hlín. I
tento obraz byl polit jakýmsi tajemným,
hrozivým písvitem. Zdálo naprosto
noo
jiného,
se,
že
znamená ješt
než pedstavuje,
nco
smutnjšího, píšerného jako balkon ve vysokém pate bez zábradlí, jako cesta po bezích hlubokých tní v úplné tm.
Dpold
poznal, že prohlíží
by, aby utišil
svj poplašený
podrobn
kres-
dech, ale že se
jimi víc a více vzrušuje.
Vyal
klí a
vložil jej
opatrn do zámku,
ale neotoil.
Nevdl, kam
jde.
Snad na sladkou schzku,
snad na soud, snad na smrt.
184
Jaké osudy otevírá tento klí Naslouchal. Srdce
svt
?
mu zrychlen
zhustli se v jedinou
bilo a celý
kapku nesmyslné mar-
nosti.
Naslouchal. Neuslyšel ani hlásku, ani vzdechu, ani zašumní.
Náhle pochopil, že až oteve dvee, najde tam Kateinu mrtvou. této hrze, která nebyla bez uspokojení, odemkl a vešel.
V
Octl se v síni, pepažené po celé šíce hedvábnou záclonou barvy rudé, ponkud zašlé mdi, vyšívané v ornamentech starým zlatem a kukuicov žlutým hedvábím. Jako opona chrámová, jako záclona v mešit visela tato vše
ukrývající
prázdné,
tajíc
Dpold Voda
tžká
látka
v
komnat úpln
mystérium druhé polovice.
naslouchal.
tiše jako by stékala do mramorového bazénu, jako by svým živým zvukem pramen vykládala monoton o smyslu opakování a vnosti.
šplouchala
Záclona se náhle uprosted oddlila, zadržena krásnýma vztyenýma rukama Kateeninýma, která vešla, nepouštjíc okraje hndé rudé látky. Její né.
tvá byla
Byla
Dpolda,
odna
bílá, její
oi
tiché a odevzda-
jako v den, kdy
ržov
prvn uvidla
jako centifolie.
Na
a 1S5
šíji
v pase svítily v šeru staré šperky
ným
mdlým, cud-
leskem.
Dpold
vztáhl k ní
Byl šasten, že
ji
ob
ruce.
nachází živou.
oo chystal sq jí íci. Pijala jeho ruce svýma se za ní zavela.
Zapomnl
íia vše,
„Pozvala
obma. Záclona
mne." ,,Ano," promluvila vzníceným horkým hlasem, „chtla jsem se vás zeptat, co máme poíti s životem, který se nám již nelíbí odjste
.
soudil-li jste jej,zošklivl-li jste
si
.
.
jej? Žít,
jak jsem žilia, jie mi biolestí a. hnusem, ucítila jsem mrtvolnou vni svého estétství které jsem zvolila náhradou za svží mladý život. Díve jsem myslívala jenom, kolik krásných lidí milo.
valo a snilo mezi
tím
jen,
kolik
mým
jich
.
.
nábytkem, dnes už
stonalo
a
mrtvým, pohazovaným lebkám patil. jiným životem
—
cí-
melo, kolika
A
žít
nelze, jako nelze odvyknouti
absintu a spokojiti se mlékem." Její píliš
tžká
a unavená, nazad
sklonná
hlava naklánla se se strany na stranu, zmítala se jako Její
by hledala
oi
,,Celý
nkde
opory.
naplnily se slzami.
svt
stal se
mi jedinou mátohou,,
je-
dinou stízlivou vtou, beze všeho tajemství:
Povolala jsem vás sem pro byste naslouchal
i86
nco
mým nákm,
jiného, než a-
ale
te
vás pro-
sím o poslední možnou milost, úpnliv, ekslonte mi njaké strašlivé slovo
—
po kterém by se všechno promkteréby v šechnope hodnotil o, strašné a krásné slovo, jaké ješt nikdy nebylo eeno, slovo, které
vo,
nilo,
vykupuje hrzu prázdnoty a sebe!" pohr dání Dpold se podsil. Na temných pivených víkách zakmitaly se bolestné stíny. ,,Jaké chceš slyšeti slovo?
ekl jsem
ti,
bych
tebou jako nový
s
jsem, jako osvobozený
jsi
dnes,
pro
se nevracel.
jsi
lovk
Tob
s
je,
v-
se bili
luzou,
a tím ne-
a tím též nejsem.
bylo se
mnou
pro
pusto, tys
ped
odjezdem o franv hedvábných v revoluci, tenkými kordí-
mi vypravoval jednou
šatekách
lovk
ode mne odešel, vím,
couzských šlechticích, jak
ky
ti
ne," zazmítala se Kateina, ,,musila
jíti
Vím
jsem
mnou!"
kolí, šla se
„Ne,
ekl
abys zanechala mrtvolného
která
je
odni
ubila
klacky,
ale
ekl
když umírali, ale ne když se ped tím povalovali po kanapíkách a užívan vyssávali zem,' Pochopila jsem teprve te, co jsi chtl tím íci, pochopila jsem, pro být vejsi ode mne odešel. Estét jsi:
,Tenkráte byli
velcí,
mže
i8y
!
lilcý.
jenom když umírá. To
jsi
chtl
nci.
Dpold
mlel. Bylo tomu tak
odpovdl
,,Ano!" ,,
A
Vidíš!
jsem estétka
já
polepšitelná estétka. je opice boha,
sám netvoí bóny a jimi
s
A
estét,
nezmnná,
ne-
pochopila jsem,
estét j^ píživník krásy, které
estét je mlsal, který je živ bon-
;
se pejídá, estét je živ
lidí, tisíckrát
byli
hlasem vyplenným.
lepších než je sám,
dlníky dne
mystériem,
;
z)
mrtvých
ponvadž
oni
estét neví, co je to setkat se
ponvadž
.netvoí, a jediná veli-
když malinkým kordíkem brání se proti síle, která jej ubíjí a když potichu a nevtírav umírá!" kost estéta
je,
,,Ano," pravil Dpold, jsem t opustil, s ní jsem
,,s
t
touto myšlenkou
zase nalezl.
Ne-
pinesl jsem nových myšlenek, neumím nalézti strašného i krásného slova, jako nemohu nalézti na svt místa, kde bych spoinul.
Snad znáin nejstrašnjší vtu svta, nemá krásy, jest jenom hrozná!" ,, eknte mi ji!" ,,Že není možnosti splynutí, že duše
ale
ona
zstává
vždycky sama; že není místa ani srdce, na kterých lze spoinout!"
Kateina vykikla. i88
,,To není
vta
osvobození,
ta
nepehodnotí
života, ta
nevykoupí od prázdnoty, a tak
stává jen
la.
kterou jste
ekl ped
z-
lety jako
vštbu. Chci umít, a uinit z této smrti svou jedinou velikost po ídlouhc prázdné he. Chci umít, nejen pro nemožnost života, nejen pro velikost smrti, ale proto, že jenom minutu ped smrtí mám právo rozlouiti se s tebou jako s
lovkem
nejdražším,
rozlouiti se
s
tebou
políbením."
Dpold
zachvl, dotkl se nervn ramen její páže hebce, všemi prsty je okoušeje až k loktm, které usadil do svých dlaní jako do hnizd a strhl ji náhle chtiv k sob, ukrývaje ji celou na prsou. Políbili se po letech políbením, které mlo všechnu vzpomínkovou vni po oeší, po istém vzduchu a všechnu sladkost a nenasytnou vroucnost se
Katemmých, pejel
mládí, ,, Kateino, ty neumeš, najdeme, snad najdeme spolu ono zázrané slovo." ,,Ne, nenajdeme ho, my už ne Silní lidé zabíjejí své vášn, nií je, zachovávajíce sebe. Já nechci zniiti sebe, niím jenom svoje malosti. Nejsou oddlitelný; bohužel. drahý, jediný, je pozd. Kdosi dávno ped námi vzal mi možnost života. Kdosi jiný po nás najde si slova života. Nedokám se barbar, 189 .
.
.
Mj
:
nedokám se nového slunce. I tob, i sob jsem tíží Neml' s mi opravovat život, nikdo nikomu nemá mnit a mluvit do toho, kudy jde. Ani Jan prorok neml k tomu práva!" Mluvila perývan, dotýkajíc se jeho rt !
svými; líbala ho a dávalia se líbati, jako by chtla všechnu krásu života, která jí bylaped-
Mroena pro
léta,
v této jediné chvíli.
vypíti
Venku zhasínal den. Modré hory, promrzle ržová záplava nad nimi, vysoký tyrkysový, ledový blankyt nade vším splýval do opálových tón.
pozd
,,Je
vého
...
slova..."
A
není, není pro nás tako-
zalkala
srdceryvn.
,,S
Bo-
hem!" Pilnula k
nmu
na vteinu celou bytostí,
ihned nenadále se odtrhla, odervala, vym-
íale
kla, provlékla
Dpold
mezi záclonami a zmizela.
stál tu
skoro v úplné
Obloha promnila se ,, Kateino!" zvolal.
tm.
v duhu erní.
Slyšel malé zašramocení,
zašumní hedváb-
ných látek, zachestní šperk a tiché slovo ,, Odpust mi." Rozhrnul záclony a nemohl pochopit, kde
se octnul.
Dv
holandské
bled ervené svíky hoely
zastreity do rokokových kostelních svícn a
osvcovaly slab pokoj. igo
Prosted komnaty
tžkým
stál bílý katafalk
zlatohlavem.
cllouhá rakev z bílého
Na
nm
pokrytý
byla postavena
deva, pobitá stíbrem a
vykládaná fialovým smaltem, prostá v
nepodobná banáln profilované
Na
liniích,
rakvi.
bílých polikách, táhnoucích se kolem
adou
celé strašlivé jizby stály
vázy z
zeleného skla, naplnné svžími
mlén
ržovými r-
žemi.
Ale Kateiny nebylo
Dpold Nebylo
Voda
tu
nikde.
jménem. dveí, nemohla nikudy zmizeti.
zavolal
ji
šplouch?.] a z
mdné
delfiní tlamy
do
mramorového bazénu. Náhle zazdálo se mu, že se truhla pohnula. Pikroil k ní. Kateina ležela v ní krásn urovnaná, ztichlá a mrtvá. Pipravila si pózu pro smrt a niím jí neporušila. Jenom v pravé ruce držela prázdný sklenný flaJvonek.
Dpold
cítil,
že
mu
cosi
sevelo dech. Po-
chopil, že
Kateina
neekan,
než se mohl nadíti, než jim mohl za-
splnila své hrozby, rychle,
Ale zase jako prvé, když vcházel do komnaty, myšlenka, že je mrtva, neudsila ho, ale zpsobila mu jakýsi pocit prázdna a ulehení. Netoužil ani chvíli po její smrti za brániti. její
celá léta, co pro ni trpl.
Ale
te
cítil
k nej-
:
vtšímu svému
úžasu, že se stalo
nedráždí, nebolí, co
Jako by k
její
nco, co ho
usmiuje.
jej
velikosti byla v jeho
scházela smrt. Jako by
si
srdci
byl vytoužil do
ji
výše nebytí, do vzpomínky, do nedosažitelnosti.
Pipadalo mu, že osud poslechl jeho nepojmenované tužby. Pipadalo mu, že umela Kateina jeho vlí, ne svým páním, že musila umít, aby
Obral
ji
se
mu
o život; nezabil
estétku a oživil
ped
piblížila.
a|
oistil
ním, oddlovala se od
kými kolínky vznášeli ,,
a
ji
ji,
svj
ale zahubil v ní
Vyrstala
sen.
zem, andlé s keh-
v robeský prostor.
Drahá, drahá!" íkal
si
bez
lítosti
sklonil se
nad
ní,
mkcs
nžn. Poklekl k
ní,
zmnný,
zmklý a jihnoucím hlasem, nezastínným posmchem, vážn promluvil, jako by mluvil se živou ,,
Kateino,
slitovnice, odpustíte
mému ho-
kému srdci?" Její rakev byla vystlána tacetami,
stonky
s
kehkými
hoce vonnými kvty.
Dpold
hebce se
jich
dotýkaje
vyal ze
sklenných bání spoustu rží a tacet, drobných
kvt, spustil je deštm na ernou tžkou hlavu paninu. Kvty položily se jí na ramena, na ržové hebké roucho, spadaly k ze-
radostných
ig2
mi, prostely se kolem ní
obepialy
arovným kruhem.
ji
Dpold S8imé
vonným kobercem,
poklekl, poklonil se, dotkl se
zem,
Poznával, a poznání to stávalo se zou, že
elem
zaplakal.
prost
mu hr-
a snadno nalezl své slovo, které
na rtech mileniných, v rozlouení po celém svt, na temenech horských, nad propastmi moí, smutné vítzící slovo, pro nž musila umíti bytost mu nejdražší, slovo ohledal s
ní,
svobození.
Vstal po dlouhé chvíli kem.
promnným lov-
Pohlédl naposled na svou krásu, na svou sklonn dlouho
lásku, na svou belle laide.
nad
její
slzami
A
chladnoucí hlavou, šeptal
tvá, piznávaje
její
jí,
co
jí,
jí
polévaje
mlo
zstat
utajeno, celý strašlivý smysl nalezeného slova. Její hlava
pipomnla mu
obraz Coreggiv,
tvá spící Antiope, krásné ženy s ržovými víky a s tváí neurastenickou, duševní a pejemnlou,
tvá;'-
princezny ze starého unaveného
komu sluší smrt tisíckrát lépe prochvn tmito slastn rozryvnými dojmy poal líbat opojen jakousi náin-
rodu, kohosi, nežli život.
sínou
A
vášní mrtvé a o to sladší rty mileniny,
okoušeje
sms
strašné,
lahodící
bolesti
jako
rozkoš, rozervání svých ran jako potšení. Svob. xii. 13
193
Potom
ukryl
ji
pod rže a
tacety,
políbil
naposledy její chladnoucí raku a vyšed ze\ strašné komnaty, zavel zase na klí a prošel prázd-
nými komnatami a domem, kde ho nepotkala živá duše, na ulici, do bílého veera, mezi vesele padající chomáky snhové.
10.
o onvadž ^
muž
odeslala služky na celé odpoledne a
se vrátil
dom až veer,
našli
ji
pozd,
otrávenou jedem, který usmrcuje ve vtein,
kdy byl
požit.
Podobala se velmi svaté když ležela prvý den mezi
Katein tisíci
z fresky,
ržemi, které
milovala.
Baron liké
ji
tak
zahrady
dal
kolem
jak
si
Její
s
ctil,
že
ji
dal pochovati do ve-
pod obraz její patronky, hrobu nasázeti pole rží, zcela
kaplí,
jejžlio
to prala.
muž, který poslal Dpoldovi darem na
památku dva ínské koflíky, pro
ni
njakou
ídobu velmi truchlil; dal však se pesadit a za
rok upokojil se novým
satkem
s
chudou, starší
ctnostnou baronkou.
Kateina
spálila všechny dopisy a nezane-
chala lístku vysvtlení.
194
draKocenné vci pešly v majetek
Její
ji-
ných pošetilc.
Vyzdobí lumrtví
jiní
'život;
si
jimi
se
komnaty a
své
jiní
jiní
nespravedlivý, ale jarý
jimi krutý,
si
v nich uhnou jeho ránám, po-
tupám, ctižádostem a vášním a jmi odpy|kají
svj útk z údlu lidského. Dpoldovo srdce se však utišilo. Nemlo touhy po svt, osud se mu zdraznil, udivil si
jiej
v nich
a pipoutal na dlouhou dobu k místu.
Odjíždl velmi zídka
ped
z
msta, obyejn
výstavami, ekl, že pobude dlouho, ale
vrátil
nejdéle za
se
tyi
dny.
Pívá nlídy ze zddných kofiík a vždycky dlouho proti svtlu prohlíží jejich hebkou ple. Dotýkaje se svými rty jejich okraj, myslívá na tajemství marnosti a prchání, na rty, které kdysi pívaly z
tchto íší,
a užívá jejich dotyku jako políbení mrtvé milé. Zvtšuje stále zahradu své lásky, pikupuje kus pozemku po kuse a osazuje jej ržemi.
Pl msta
jest již zavinuto
hrady a propjuje
mu
do
této
ržové
slávu své krásy
za-
svého
i
smyslu.
Hrob Kateinin Tisíce puje.
dávají
ke
stal
se již
nepístupným.
kvetoucích centifolií
jej
obklo-
díve než zhndnou do vysoké trávy, pod níž odpoívá
Jejich lístky
ná paní. Úžasné, jemné,
citlivé
spakrás-
hedvábné kv195
rží na nepstovaných vtvích uklánjí se hluboce a splétají se v klenbu nad hrobem. ty
Nikdo
jí
v
její nojtiéší
krom motýl a pták, hlédne krom putujících
samot nenavštvuje
nikdo na hrob nepo-
oblak a kivých, zái-
vých, nebesa otevírajících blesk.
Dpold
stal se
zahradníkem této královské
zahrady, rozkvétající pro slávu drahého hrobu.
Tak skonilo žích,
ve
chvíli,
se vypravování
kdy
o mst, ve kterém ve svj vkusný den.
se si
o
mst
v
r-
dávno setmlo, zahýil režisér svta již
Kon ec.
OBSAH. Strana
HISTORIE POŠETILÉ LÁSKY PRVNÍ A DRUHÁ
51
PÍBH SLENY
67
JANOTOVÉ
9
PEVEZ, PEVEZ PEVOZNÍCKU KOUZLO
117
MÉSTO V RŽÍCH
137
77
'%
K 8-— b«i d«l9Í pnrižky,
Prahu o
5»/i,
mimo
více.
TISKEM .UNIE- V PRAZE.
