16
1
Editorial ...milí čtenáři, mto bych chtěl nastartovat tradici, že do každého číslo bude psát editorial jeden člověk z redakce (pokaždé jiný, už nejen Adéla), abyste nás poznali ještě lépe :). Boužel nemůžu to zaručit kvůli našemu tvrdému, neoblomnému a revoluci odolávajícímu vedení. Všem děkuji za takové množs, článků jaké se nám sešlo, i když trochu pozděj, fanouškům Reakcí na akce se omlouvám, ale nebyl jsem schopen zajist rozhovor se zadní čás koně z Oldy Šetrného. Místo toho je zde ale rozhovor s dvěmi velice zajmavými osobnostmi, kteří tvoří časopis v Olomouckém kraji. Pozornější z vás si možná povšimnou trochu jiného stylu časopisu. Tentokrát jsem se o to pokusil já. Nerad bych, aby se naši čtenáři, kteří jsou tu s námi už od samého začátku, zalekli nekonformity a přešli ke konkurenčním plátkům. Pokuď čekáte na doporučení, co si v tomto čisle přečíst, tak doporučuji vše ;) Je to fakt maso. Pokuď se chystáte, na nějaký skautský kurz, věnoval bych pozornost příloze, kde jsou všechny nám známe vzdělávací kurzy patřičně ohodnoceny. Přejí příjemné čtení... Pepa
Život kmene Každý, kdo má oči, uši a nos si nemohl nevšimnout, že přišlo JARO. Slunko se konečně opřelo do našich zimou unavených obličejů a společně se slunečními paprsky se objevila spousta možnos! k podniknu! nějaké roverské akce. V sobotu 20.3. se tak stalo. Sešlo se nás dvanáct a vyjeli jsme na „odpočinkový“ výlet směr Černá Hora. Ano, jeli jsme zkoumat tajemství výroby chmelových moků v místním slavném pivovaru a mimo jiné jsme se dozvěděli, že se zde vyrábí celkem 32 chmelových nápojů, z toho 15 nealkoholických (například nám známá Grena), nebo že Černá Hora se vyváží své produkty i do Číny. Pak jsme si trochu protáhli tělo na horolezecké stěně v Kuřimi a vrá#li se na oběd do Černé Hory. Večer se pak konalo neoficiální pokračování – karaoke. A co nás čeká v nejbližší době? 17. 4. se uskuteční hned dvě akce. Jedna středisková – již pátý ročník Jessieho Operace PVC, a druhá roverská – LARP. Nemělo by vám taky uniknout datum 24. 4., svátek patrona skautů, svatého Jiří. Tento světec
2
je symbolem statečnos# a zmužilos#. Chrání vždy bezbranného, kdy vítězí dobro a spravedlnost nad zlem. (Jjedna z formulí pro pasování na ry!ře začíná – „Ve jménu Božím, svatého Jiří a svatého Michala…“). Skau# si každý rok si připomínají 24. dubna na nádvoří Pražského hradu toto bratrství u sochy svatého Jiří. (ze skautské křižovatky) Není vám jasné, jaká akce se asi pod názvem Larp může skrývat? Je to vlastně situační hra, kdy má každý hráč svou vlastní roli (většinou na tělo), musí se do ní vžít a plnit její “osud”. Všichni jsou postaveni před společnou situaci, kterou pomocí těch rolí rozehrávají a vedou k nějakému východisku. Je to asi poměrně těžká hra na přípravu, bývá doplňovaná kostýmy, rekvizity a hraje se v co nejvěrnějším prostředí. Nejčastěji se to hraje na různá fantasy témata, může to být ve stylu nějaké bitvy, detek#vního příběhu atd. Tento typ hry se stal v poslední době zejména ve větších městech populární, hrají ji i neskau# různého věku. Na wikiperdii můžete pod heslem LARP najít celkem vyčerpávající článek h!p://cs.wikipedia. org/wiki/LARP . Nejsem sice expert, tuhle hru jsem hrála jen jednou a ještě v takové miniverzi, ale co jsem tak pochopila, v tomhle typu hry nejde o vítězství nebo závod, spíš o to vychutnat si nějakou zajímavou roli, vžít se do cizí kůže a nečekaných situací. Dalo by se to označit jako počítačová hra přenesená do reality, nebo takový speciální druh divadla... Myslím, že se máme na co těšit. Určitě to pro nás bude zase něco nového. Takže se nebojte a přihlašujte se na tuto akci na roverských stránkách. Áďa
Obsah
Život kmene Vzpomínky na akce Cestování Vaření Slova starších Kultura Zábava
2 3-7 7-9 9 10 11-12 14-15
Přijde policajt na základnu celý veselý. Službu konající policista se ho ptá: Proč jsi tak šťastný? Byl jsem na IQ testech. A jak jsi dopadl? Chválabohu: NEGATIVNÍ (Indy)
LUŠTĚNÍ Dnbmq Dcuva ingfgl, c pcngbpgu!!! A máme tu další číslo, ale tentokrát se naše křížovka mění úplně v něco jiného. V každém čísle vyjde nějaká šifra, která Ti po vyluštění vydá místo schované krabičky (geocaching). V té krabičce bude papír i tužka. Napíšete tam jméno (přezdívku) a z jakého oddílu pocházíte. Pokud byste náhodou uvnitř našli, kolečko ze dřeva a na něm obrázek, tak to prosím neberte JE TO URČENÉ PRO VLČATA z 1. Oddílu. Indy
Den svatého Patrika 17.3. Zelená všude, kam se podívám aneb jak oslavit den svatého Patrika i bez irské krve Den svatého Patrika má své kouzlo, kterému se dá velmi lehce podlehnout. Byť jenom proto, že je to další důvod k oslavě. Ale aby si člověk tento svátek pořádně užil, nestačí mu jenom zajít do místní nonstopky, dát si dvě whisky a vrá#t se zase domů. To by se svatý Patrik hodně hněval, protože jeho den se musí slavit už od rána. Opravdu kvalitně uc!t památku tohoto světce vyžaduje velice pečlivou přípravu. U od chvíle, kdy otevřete oči, je nutné mít zelenou náladu. Povlečení v této barvě na vašich peřinách vám s !m určitě pomůže. Aby každý věděl, že slavíte svatého Patrika, je tké nutné náležitě vypadat. Ti pocivější z vás si už den dopředu zajdou k vlasovému expertovi a nechají si je upravit v ohňovém designu, který je tak typický pro Iry. To samozřejmě nní nutné, neboť paruka vám pro oslnění poslouží úplně stejně. Snad ani není potřeba zmiňovat, že veškeré vaše oblečení by mělo naprosto perfektně barevn ladit s čtyřlístky. Dokonce i ve vaší stravě by měla převažovat zelená barva. Rozhodně vám to prospěje, protože to, co je zelené, je většinou také zdravé. Tady by bylo vhodné zvýraznit slovo většinou. To#ž takovému masu sluší více červená. Celý den pak šiřte irské poselství, aby z vaší rados# měli i něco ostatní. Nejlépe všem, které znáte, přineste zelenou klokanku. Je sice česká, ale pro vás je důležité, že je zelená. Také můžete psát pouze veselou jarní barvou, místo toho, abyste používali tu nudnou modrou propisku. Tato malá vylepšení dne svatého Patrika pro začátečníky stačí. S léty zkušenos! vás napadne spousta dalších. Nicméně to, co je podstatou tohoto svátku, nastane až večer, kdy se všichni irš! přívrženci sejdou u jednoho stolu ve své oblíbené irské hospodě, kde si vypráví o Irsku, svých zážitcích z celého dne a třeba o svých irských příbuzných z miliontého kolena. To vše řeší nad sklenkou dobrého pi!. Ovšem zapomeňte na své oblíbené nápoje. Tady se pije jenom whisky a zelená. Svatý Patrik je ale shovívavý k abs#nentům, nezle#lým, vyléčeným alkoholikům, řidičům a lidem na an#bio#kách, proto jim nemívá za zlé, když si nechají namíchat koktejl z vody a sirupu z kiwi. Chuť se rozhodně nepodobá čemukoli, co se dá strávit, ale barvou je od peprmintového k nerozeznání. Závěrem večera můžete zaperlit irskými tanci, čímž i vysloužíte nekonečný obdiv všech ostatních a dohled svatého Patrika nad vaším počínáním po celý další rok. Markétka ...k tomuto číslu speciálně vychází 2 přílohy, jedna se zabívá podrobným rozebráním kurzů čekatelských, vůdcovských a možná i jiných. a v druhé je historicky prví FOTOROMÁN, který bude v 55tce vše samozřejmě můžete také shlédnout na h!p://patoca.com/roverimt
15
VZPOMÍNKY NA AKCE
Reklama Celkem zajímavá, profláklá akce s menší tradicí kdesi na Moravě...
Splavování
Nad královstvím Azerothu se vznáší soumrak. V bažinách na západních hranicích se plíží zlo a kupci z těch krajů přinášejí neblahé zvěs o tvorech, kteří nejsou z tohoto světa. Krvežíznivé obludy se zelenou kůží, útočící v noci na osady místních lovců a napadající osamělé karavany putující hustými lesy. Vysocí, svalna a divocí, jako démoni z Pokřivené temnoty. Říkají si orkové a vypadají, že přišli jen ničit a dobývat. Zam jde jen o ojedinělé případy, ale přibývá jich. Přicházejí zprávy o nových útocích i nových provnících. Z temnot se vynořují jezdci na stvůrných vlcích, černokněžníci vládnoucí ohněm a strachem, obři. Stvůra za stvůrou se vrhá na království lidí, aby si urvala svůj kus kořis a zdá se, že se blíží válka, jakou nikdo z lidí ještě nezažil… Máte chuť zkusit něco jiného? Chcete vědět, jaké to je ovládat magii nebo vládnout mečem? Toužili jste snad někdy velet armádě lidí nebo orkské Hordě? Není nic jednoduššího. Soumrak se vrací a na obzoru se pomalu sbírají bouřkové mraky války. Poznamenejte si datum 28.5- 30.5. 2010 a hlídejte si dění na soumračných stránkách (www.soumraky.ic.cz), ať se neztrate! Zablokujte si termín a přijeďte, budeme se na Vás těšit! Vaši organizátoři. Soumrak www.soumraky.ic.cz Přijďte s námi psát historii mečem a magií!
ZÁBAVA VTIPY 50% teenagerů vidí svou budoucnost pozivně, zbylých 50% nemá na drogy peníze... (Danka)
na překonání vymezeného úseku dětskou vaničku. A už se začínáme blížit ke startu. Po prvním sestoupení do té krásně průzračné vodičky nás přepadla zima, jelikož ta vodička byla neuvěřitelně studená. Ale u srdíčka nás hřál pocit, že se nám zadařilo a naše plavba úspěšně dospěla do cíle. Evička
Ptá se Pepíček Mařenky: “Mařenko, chceš si hrát na doktora?” Mařenka říká: “Chci.” A Pepíček na to: “Tak mi dej 30 Kč.” (Evička H)
Policista vyzve mladou slečnu k tanci a ptá se jí “Slečno, Vy si taky myslíte, že jsou policaj blbí?” “Ne, ale na hymnu jsem ještě netancovala.” (Danka) Projede auto zatáčkou a zastaví ho policaj a gratuluji mu: “Jste první kdo projel tuhle zatáčku bez dopravního přestupku” a řidič říká: “Kdybyste věděl, ze nemam řidičák.” Pres řidiče se nakloní manželka a povídá: “To on vždycky takhle kecá když je ožralej...” Zezadu vykoukne babička a říká: “To kdybyste věděli, ze je to auto kradeny!” Najednou se otevře kufr a z něj vykoukne dědeček, v ruce pytlík heráku a říká: “To už jsme v Německu???” (Indy) Žena je jako demo program: Zákazník: “Mám nainstalovaný Windows 95.“ Buď má omezenou dobu užívání Hotline : “OK.“ nebo má nejlepší funkce zakázané Zákazník: “Počítač mi nefunguje.“ nebo stále kecá, aby sis ji zaregistroval. (Indy) Hotline : “Ano, to jste už říkal...“ (Indy)
14
Pozdní jaro je ta pravá doba na uspořádání nějaké takové čachtanice, jakou splavování skutečně bylo. Celá akce se konala odpoledne 14. 6. 2009 v obci jménem Linharce. Naším hlavním úkolem bylo sestrojit odpovídající plavidlo pro plavbu po Třebůvce. Pravidla stanovena nebyla, a tak každý stavěl dle své vlastní iniciavy a kreavity. Ovšem jedno pravidlo přece jen bylo, plavidlo muselo na vodě plavat, avšak ani to se některým nepodařilo, a tak se museli pohánět vlastním tělem. Výmluvou neplavoucích byla nedostatečná hloubka „řeky“ :). Celá naše parta, včetně paparazzi Darzinky a dozoru skládajícího se z Miry a Ludi a také jiných obdivovatelů našich extra plavidel se střetla úderem 12 hodiny před Kubovým domem. Každý si očkem okukoval druhá plavidla a určitě si v duchu říkal „Tak výhru mám jasnou, tohle ani nepojede“. Jakmile jsme se sešli všichni, čekalo se už jen na Honzíka a Kubou, kteří se svým „vorem“ dělali neuvěřitelné tajnos. Musím říct, že jejich výtvor byl jednoznačně největší. Skládal se ze čtyř duší a dřevěné podlahy. Zato s nejmenším plavidlem s nejslabším materiálem vystoupil Sekáč, který vyrazil s nafukovací lodičkou :). Zřejmě nejstabilnější lodičku nejen na pohled měla Plyška obklopená asi milionem pe&lašek. A nejstabilnější skutečně bylo, jelikož Plyška až do poslední chvíle zůstala naprosto suchá. Byla zrazena až na konci nebezpečnou překážkou, po níž následoval pád. S velmi pe-
vným plavidlem přišli i Áďa s Ilonkou a se mnou :). Ovšem tady to bylo pouze na pohled. Čtyři duše a dvoje boby opravdu nebyly m nejocelovějším řešením, což se projevilo hned na začátku. Jako další správný námořník se projevil Žilet, který si vzal
3
KAPKA 2009 V loňském roce se náš kmen poprvé zapojil do celostátní dobročinné akce zvané KAPKA (nikoli Kapka naděje), která se již tradičně koná některý červnový víkend. Sbírka však neprobíhá klasickým způsobem výběru peněz na ulici od kolemjdoucích, ale odehrává se na neobvyklém místě – benzinové pumpě. Roveři a rangers ve slušivých bílých tričkách vybírají drobné od řidičů, kteří zde tankují a jako proslužbu nabízejí projíždějícím vozidlům (různého druhu) umy! předního skla. Výtěžek z kapkových kasiček putuje na Registr dárců kostní dřeně a pokrývá náklady, které by si dárci dřeně museli plat sami. Tím usnadňuje samotné darování kostní dřeně a konečně- pomáhá lidem s nemocemi krvetvorby, jako například leukémie. Takže myšlenka je to šlechetná a naplňující roverské heslo „Sloužit“. Věc druhá je realizace. Jen pro představu, příprava obnáší organizační maraton, při kterém bylo třeba získat si „na svou stranu“ jednak dostatečný počet ochotných roverů (no problem ☺), a taky majitele místních benzinek, což byl vzhledem k neefekvní domluvě přes prodavačky trochu oříšek. Dále bylo třeba komunikovat s ústředím KAPKY, aby nám byly dodány nezbytné propriety jako třeba trička, kasičky, plné moci atd… Teprve poté přichází na řadu samotná sbírka. Loni byl celorepublikový termín stanoven na druhý víkend v červnu (12.-14.6.2009), pro nás to byl však první ročník a tak jsme raději „kapkovali“ pouze v pátek (místo školy, juchů) a v sobotu dopoledne (v neděli nás navíc čekala jiná akce – Splavování Třebůvky). (otom jste se již dočetli na straně 3) Ve třech akčních skupinách jsme obsadili všechny místní benzinky. Na OMW byl vyslán nejpočetnější tým pod vedením Plyšky (Ilča, Áďa, Evička, Marťa, Kuba), na protější Oral Dančina holčičí skupina (Terezka, Zuzka) a benzinku na západní měl pod Palcem Žilet a jeho dva kumpáni (Pepa a Nikča). Na OMW nastalo zpočátku nedorozumění, prodavači na nás nechápavě koukali a nechtěli nám dovolit pracovat, protože jim to pan šéf neoznámil. Po chvíli napě! se
4
naštěs! vše vyřešilo a tak jsme se mohli pust do práce. Páteční počasí nám nehrálo do karet. Pršelo a foukal vítr, což nepůsobilo zrovna příjemně. Déšť nám taky trochu kazil kše$y, ale našli se tací, kteří rádi přispěli i bez umy! skel. V průběhu dne jsme zdokonalovali techniku umývání i vymáhání peněz. Pátečním práce nás trochu zmohla, ale v sobotu jsme se opět sešli na svých stanoviš!ch připraveni konat dobro ☺. Umývali jsme skla kamionů i motorek, luxusních aut i starých škodovek. Ačkoli někteří řidiči nereagovali nejvstřícněji, což se dalo očekávat, do našich kasiček se nastřádalo celkem hodně peněz. Jen pro připomenu! – za necelé dva dny náš kapkácký tým vybral celkem 13 405 Kč, (1 Euro a 2 Zloty) Vítězem o nejvíc vybraných peněz byla benzínka na západní s cca 6000Kč. Celorepublikový výtěžek činil 617 593 Kč. Pro zajímavost přihazuji pár grafů z celostátního průzkumu.
Jak to šlape jinde ...rozhovor se dvěmi olomouckými rovery, náhodou mými spolužáky, podílejících se na skautském časopise.Vlevo Brouček, Dole Šíp ..můžete porovnat léta fungující médium a připravovanou prvno#nu :) Kdo jsi? Brouček: Ahoj, jmenuju se Honza Tesařík. Přezdívkou Brouček. Ta vznikla už ve vlčatech a tak se nedivte :-) Jinak chodím na SPŠE v Olomouci (elektro) a do skautu chodím dvanáctým rokem. U nás ve středisku pomáhám vést skautský oddíl, snažím se vést roverskou družinku a jsem editorem našeho časopisu. Šíp: Čau, jmenuju se Tomáš Bartek, skautskou přezdívkou Šíp. Bydlím kousek od Olomouce a jsem Pepkův spolužák ;) Tak a co ve vašem časopisu přesně děláš? Brouček: Editora. Moje práce je jednoduchá. Dostanu články a obrázky a to všechno rozházím, poskládám, ořežu a upravím do podoby, kterou pak skneme. Šíp: Můj hlavní úkol je tlačit na ostatní, aby něco napsali, dělám grafiku a taky to pak skládám dohromady, ale šéf nejsem. Zaslechl Má váš časopis nějakou dlouholetou tradici nebo je to nový výtvor? jsem v Brouček: Je to ostuda, ale musel jsem se zeptat jednoho z našich starších roverů, protož olojá sám jsem byl ještě malé vlče. Jak jsem se dozvěděl, tak náš časopis vznikl v roce 1998 mouckém a od té doby se na jeho tvorbě vystřídalo už mnoho roverů našeho střediska. éteru že Šíp: Je to zbrusunový. se blíží vaše první číslo. Jaký byl nápad nebo myšlenka pro vytvoření časopisu a odkud to přišlo? Kdy máte Brouček: Nápad přišel z roverské družiny Slonů. Po roce začala pomáhat i dívčí uzávěrku? družina s názvem Spolek Boženy Němcové. A proč vydávat časopis? Asi sebereŠíp: Jo, uzávěrka alizace a vypsání se:-) To už naše mladá generace neví. byla předevčírem, Šíp: Tak s nápadem přišli dva lidé ve stejný den. Jedním z nich je nynější tedy 28.2. šéfredaktorka a druhým jsem já, můj důvod byl takový, že jsem chtěl být A jak to dopadlo, stejně ‘kůl’ jako vy v Moravský a mít taky časák. kolik máte článků a samotného obsahu? Ještě jedna důležitá věc jak se váš časopis jmenuje a z čeho to vzniklo? Kdy můžeme čekat Brouček: Časopis se jmenuje Chobot. Logicky vznikl z názvu roverské vý%sk? družiny. Chvíli se jmenoval Chobot Boženy Němcové, ale od tohoto Šíp: Tak přímo já nemám názvu se upuslo. veškeré články, jelikož je Šíp: MOŠT. Naše vize je taková, že každé číslo bude zkratkou něčeho zasílají šéfové, ale když jsem jiného. K tomu se pojí i soutěž pro členy oddílu, že můžou posílat se s ní bavil den po uzávěrce, návrhy na název dalšího čísla. V tuto chvíli mě napadá třeba vypadalo to, že máme asi dva Makro Ochrana Šíleného Tubusu apod. útržky něčeho + naše vlastní články. Takže první číslo vyjde tak Je váš časopis střediskový, oddílový, roverský? do měsíce a my budeme doufat, že Brouček: Chobot je časopis řekněme střediskový. Primárně to zbytek natolik nadchne, že budou je určený pro skauty a skautky. Čtou ho i roveři a někdy i ch!t psát. moji spolužáci. Tak díky za rozhovor a ať mate první číslo co nejdřív Chceš nám ještě povědět něco pěkného? Šíp: Jo, díky. Brouček: Ano:-) Viděl jsem váš časopis a máte dobrý Ať Vám to design. Hlavně ta barevnost. Tu náš časopis nezná. vychází trošku Držím vám palce, ať vás psaní baví. Jedna malá líp než nám rada, na kterou naše mladá redakční rada přišla: i dál. Časopis nemusí vycházet pravidelně, hlavní je kvalitní obsah. Mějte se pěkně a kdyžtak napište na chobo'
[email protected] Pepa Šíp: Ne, dík :)
13
co se zajímavos týče, můžu jenom hodit k dobru do poslední chvíle napínavý souboj o nejmenšího basáka v ČR, kterou svedli basáci kapel Beznadějný případ a Dead Pope’s Company. Jak jste zpětně spokojení s festem? Hodno"te ho jako vydařený? Jaké byly odezvy? Fest se určitě parádně povedl, samozřejmě, že jsme přišli na spoustu věcí, které do příště musíme doladit, ale za organizační tým musím říct, že to byla parádní párty s kvalitní muzikou. Jinak většina pozi!vních reakcí a ohlasů samozřejmě patří kapele Good bye Lenin, která nám předvedla něco neuvěřitelnýho! Co vám fest dal a vzal? ☺ Určitě dal spoustu zkušenos :) to každopádně, přece jen, pořádat takovou akci není nic jednoduchého, na druhou stranu, ty zkušenos! samozřejmě nebyly zadarmo.. Chystáte ho i další rok? o každopádně, už teď si do kalendáře zapište - 5.3.2011 DWD fest II. / Boršov u Moravské Třebové. Aďa
Věc Makrópulos Určitě každý z vás zná našeho populárního všestranného spisovatele Karla Čapka. Karel Čapek je prozaik, drama!k i novinář, který žil v meziválečném období a zařazujeme jej do demokra!ckého proudu. Napsal spoustu románů, povídek, dramat a můžeme říci, že nejvíce psal díla utopická. A právě jedním z utopických děl je i Věc Makrópulos. Kvůli shlédnu této hry jsme my gympláci navšvili Klicperovo divadlo v Hradci Králové. Musím uznat, že je to snad první představení v Hradci, u kterého jsem neměla nutkání spát. Ale zpátky k samotné Věci. Celý děj je o slavné zpěvačce Emilii Martyové, která zasáhne do sporu dvou mužů o dědictví, z nichž je jeden, jak se později dozvíme, její prapraprapraprapra a ještě parkát pra pravnuk. A tomu právě podle Emilie dědictví náleží. Velkou část děje jsou řešeny otázky jako: kdo je pravá Emilie Marty, jak ví všechny podrobnos! o dědictví a co je to vlastně ta Věc Makrópulos.Nakonec se dozvíme, že Emiliinu pravnuku dědictví opravdu náleží, protože mu ho ona sama odkázala, z toho tedy vyplyne, že Emilii je něco kolem tří set let a tak dlouho žije právě díky Věci Makrópulos, což v podstatě není nic jiného než lektvar věčného života. Zlomem tohoto díla je v podstatě debata o dlouhém životě, po kterém každý touží. Když se však nad m každý zamyslí, tak zjis, že žít tři sta let by snad nikdo nechtěl. K tomuto tvrzení se přidává i samotná Emilie, která je ze svého dlouhého života nešťastná. A tak vše končí m, že vzácná Věc Makrópulos zmizí v ohni. Evička
Soutěžte s cykloznámkami Vážení přátelé, vzhledem k věhlasu 55tky je téměř mou povinnos seznámit vás se svou prací a tudíž i projektem CYKLOZNÁMKY. Cykloznámka je přívěsek upomínkového charakteru, kde na přední straně naleznete fotografii vámi navšveného místa, na druhé straně je číslo cykloznámky, kontakty, GPS a cyklostezky daného místa. Pokud jste vášnivými turisty, tak Cykloznámku můžete potkat již na více než 200 prodejních místech po celé ČR. Proč by vás to mělo zaujmout? Protože s cykloznámkami jsou spojeny dvě soutěže o opravdu hodnotné ceny (letos jich bylo 30), hlavní cenou je horské kolo! K soutěžení je třeba jen cyklokarta do které si budete lepit kontrolní kupony. Tu si můžete vy!sknout na stránkách www.cykloznamky.cz, také je dostanete na prodejních místech, nebo se pro ni můžete stavit u mě. Jelikož jsem kontaktní osobou, grafikem i webmastrem tohoto projektu, ráda uvítám vaše návrhy. Budu se těšit na losování cen v příšm roce... Danka
12
Za sebe si myslím, že naše dvoudenní lopotění nebylo vůbec zbytečné a každý, kdo přiložil svou ruku k dílu, může být spokojený. Zní to jako fráze, ale možná jsme m někomu zachránili život. Těším se na vás na KAPCE 2010. Áďa
Mikvik, neboli Mikulášský víkend, se konal 4. – 6. prosince v Praze a skládal se jako každoročně ze tří dnů, kde nás každý den čekal odlišný program. V pátek jsme si mohli vybrat mezi Komponovaným večerem a Polibkem múzy, celá sobota byla provázena různými zajímavými přednáškami a na večer byl připraven ples. Tře den, tedy pouze dopoledne, byl filmový. Mikviku jsme se zúčastnili v poměrně hojném počtu. A jako azyl nám byl poskytnut Kšandův, určitě všichni dáte za pravdu, bezkonkurenční byt s nekonečným počtem schodů a nezapomenutelným Panem sousedem. Zahájení Mikviku byly tedy dvě akce (Polibek múzy a Komponovaný večer, což se jen tak pro zajímavost konalo v Bohnicích :)) na dvou místech, a tak jsme se rozdělili na dvě skupiny a každý si šel za m, co si vybral. My „komponovaní“ jsme se tedy po ukončení vydali ke Kšandovi, kde už na nás čekali „múzáci“. A následoval pozdněvečerní program, kde si část z nás šla projít krásnou večerní Prahu a druhá část si šla zchladit hrdlo do hospůdky. Musím říct, že obě činnos! byly velice náročné, protože ranního vstávání na přednášky (které byly hlavním bodem programu) se zúčastnili pouze ty silnější nátury, zbytek, ačkoliv sliboval, už vůbec nedorazil:). Ale nakonec jsme se přece jen všichni šťastně shledali, ale po chvilce se opět rozdělili. Zamco si to!ž Patoca vysedávala v čajovně, my ostatní jsme velice výhodně nakupovali v Supermarketu. Původní plán byl najít kino, ale jak se říká, šli jsme tam, kam nás vítr zavál. Zbytek odpoledne bych raději zcenzurovala. Ovšem musím zmínit našeho Pana souseda, který nám toho odpoledne velice ochotně půjčil hrnec, a jelikož si myslel, že v něm asi nemáme co uvařit, dál nám i zmražené těstoviny s houbovou omáčkou (nejspíš houbovou):). A konečně ples, kam se každý z nás velice těšil. Shlédli jsme zde kouzelníka, naučili se nové tance a i zopakovali ty, které jsme možná už trošičku pozapomněli. A potom, !, kteří se nebáli cestovat nočním vlakem se vydali domů ve čtyři hodiny ráno, zbytek jel buďto kolem poledne a nebo vzhledem k svému studiu zůstal v Praze. pozn. redakce: A zde milí, drazí a vážení čtenáři byla pokřtěna 55tka stalo se tak 5.12.2009. Evička
5
Zdravoťák 2010 svá usezená tělíčka mohli protáhnout při prak%ckém sobotním výcviku záchrany tonoucího ve svitavském bazénu pod vedením slečny záchranářky Fa%my. Na dvě hodinky z nás byli „Pamely“ a „Miči“ z Pobřežní hlídky ☺. Během našeho víkendového setkání jsme si dále vyzkoušeli i resuscitaci a umělé dýchání na nestárnoucích „Andulách“, zopakovali jsme si obvazové techniky z minula a také si napsali tesk z oblas% psychologie. Zpestřením byla také ukázka vytváření falešných zranění, což se nám bude určitě hodit i v budoucnu při táborových hrách. V průběhu ledna a února se asi desítka roverů z našeho střediska zúčastnila třívíkendového zdravotnického kurzu ve Svitavách, který organizovala Eva s Demim. Na začátek je nutno zmínit, že letošní ročník byl výjimečný m, že se poprvé jednalo o akreditovaný kurz ☺, který umožňuje absolventům zastávat funkci zdravotníka nejen na skautských akcích a táborech, ale i na pobytech pořádaných jinými organizacemi. Během těchto tří víkendů jsme byli, coby budoucí zdravotníci, zasvěceni do tajů první pomoci a užili jsme si to pravé zaškolování… L První víkend probíhal ve dnech 8. - 10. ledna a byl ve znamení „velké nalejvárny“. Čekala nás tu především série přednášek na rozličná témata (bezpečnost, hygiena aj.), sledování naučných videí a prezentací nebo také zajímavé povídání s poličskou psycholožkou Vlastou. Velký důraz se kladl také na procvičování šátkových a obvazových technik ☺. V neděli přišlo na řadu i vyprošťování raněných z vozidla nebo také opakování všemožných poloh a $glů při manipulaci se zraněnými osobami. Druhý víkend konající se ve dnech 22. - 24. ledna 2010 byl, co se týče náplně, o něco pestřejší. Kromě zajímavých přednášek se skutečnými lékaři jsme si
6
Zkouškové finále letošního zdravoťáku vypuklo o víkendu 12. - 14. února. Než jsme se ale pus%li do nedělního testování, čekala nás v sobotu poutavá přednáška moravskotřebovského záchranáře. Pod jeho dohledem jsme si zkusili i naši výdrž při úmorné resuscitaci Anduly, která stejně neobživla ☺ Jako bonus jsme od něj také obdrželi Cer%fikát první pomoci. V neděli ráno přišel očekávaný závěrečný test, na který jsme se všichni poc%vě (v předvečer) připravovali ☺Skládal se ze 100 otázek a byl poměrně náročný. Všichni jsme ho naštěs zvládli a úspěšně tak absolvovali celý kurz. Ve středisku tak máme zbrusu nových 11 zdravotníků, ale i tak by bylo nejlepší, kdyby vůbec nebyli potřeba.☺ Pavínka
to zní jako klišé, ale není. Ostatně stačí se zeptat Jitřenek nebo Miry, jestli je nemrzí, že nic takového nezažili. Sice z inicia%vy několika lidí (Ajš, Dejf, E'a, Matla, já) vznikla snaha alespoň trochu spla%t to, co jsme dostali, na právě generaci kolem Jitřenek a hordy Ostřížů. Bohužel však zůstalo u jediného pokusu, kterým byla patrně prokletá hra „Rájem a peklem“. Ta se nevydařila podle našich představ a naneštěs
jsme nenašli odvahu v tvorbě programu pro rovery pokračovat. Možnost nápravy přišla až nyní… a upřímně doufám, že se třebovskému roveringu začne konečně dařit z dlouhodobého hlediska, protože by byla hrozná škoda potenciál, který máme a máte, promrhat. Darzinka
KULTURA Dwd fest Internetové rádio Dance with the devil je jistě pro naše čtenáře dávno známá věc a tak snad ani nemusím připomínat, že se zrodilo v hlavách dvou roverů – Honzíka a Kuby, kteří se před třemi roky začali bavit !m, že se scházeli u Vojířovic počítače a pomocí internetového stream serveru pouštěli do éteru hudbu prokládanou svými hlášky. Nejen že je to nepřestalo bavit, ale posunuli se i na trochu jinou úroveň. Mají vlastní studio v DDM, moderátory a několik pravidelných pořadů, hlas jejich rádia se nezastaví čtyřiadvacet hodin, pracují také s nadějným externistou Rosťou Steinerem, který vysílá z Liberce. Dokonce se o nich zmínil místní zpravodaj a co víc – nedávno jsme se o nich mohli dočíst na $tulní straně pardubického sešitu Mladé fronty. Určitě bylo pro některé z vás velkým překvapením, když se na vás z novin koukal „Jan Vojíř, jeden ze zakladatelů rádia,“ a hned vedle jeho fotky jste se mohli dozvědět, co panu redaktorovi prozradil „osmnác$letý student elektrotechniky Jakub Trčka“. Jejich posledním velkým počinem je vydařený fes$val v boršovském kulturáku. Právě na toto téma jsem se ptala Kuby. Jste teď docela mediálně známí ☺, zvýšil se vám počet posluchačů? Jak vysvětluju, ostatně kde se dá, počet posluchačů v tom stavu, v jakém máme teď vyřešený so+ a techniku, nejde reálně měřit. Můžeme přibližně odhadovat počty a můžeme rela%vně přesně měřit návštěvnost webu jako takového, a ta se po uspořádání festu zvýšila. :) Jak se zrodil nápad uspořádat fest? No, tak tyhle zásluhy patří hlavně Rosťovi Steinerovi, z jehož rubriky MusicDoor (každou středu v 21:00) pochází celá koncepce a většinově i výběr kapel. Celá akce měla být takové vyvrcholení naší pololetní práce. Jak probíhala příprava a kolik času zabrala? Ona ta příprava probíhala celkově docela chao%cky. :o) Že se do festu opravdu pusme, bylo rozhodnuto přibližně v půlce listopadu, kdy vlastně i začaly první práce, jako výběr místa, kapel, zvukaře apod. Pak dlouho probíhalo jednání o prostorech, kdy nám linhar%cký starosta příliš vstříc nevyšel, takže jsme změnili plán a jak všichni víte, vše se nakonec odehrálo v Boršově. Největší tlak byl asi ten týden před festem, když jsme začali zjišťovat, co všechno vlastně má být a nemáme to, ale nakonec všechno dobře dopadlo. „Zapo'li“ jste se u přípravy? Naskytl se nějaký zádrhel? Ta nejpekelnější část byla samozřejmě samotná příprava KD v sobotu dopoledne, samozřejmě nás pos%hla celá řada menších problému, menších říkám proto, že se všechny nakonec vyřešily bez větších následků. Jako příklad můžu uvést chybějící prodlužku, nebo malé nedorozumění a pozdní příjezd jedné z kapel. Jediný větší problém nastal ve středu před fes%valem, kdy nám odpadla druhá hlavní kapela – Pech. Tento problém se opět vyřešil lépe, než jsme mohli doufat a kapelu Pech bez váhání nahradili světový Dead Pope’s Company ze Šumperka. Máte pro nás nějaké zajímavos' ze zákulisí? Jaká byla spolupráce s kapely a se kterou se spolupracovalo nejlépe? Hehe, nu já se popravdě s kapelami moc neviděl, roli stage managera obsadil Rosťa, takže ze svých chvilkových dojmů, které jsem strávil v backstagi můžu asi, jako klasicky v těchto končinách, vyzdvihnout Beznadějný případ z Boskovic, nebo i hlavní kapelu večera Good bye Lenin ze Slovenského Púchova. Jinak
11
CESTOVÁNÍ
SLOVA STARŠÍCH Druhá generace roveringu v MT Když mne Adis oslovila, abych trochu zavzpomínala pro časopis 55tka, nejprve jsem se nadchla. Ale když přišlo vystřízlivění, musím říct, že je strašně divný pocit být v roli pamětníka. No co už. Pěkně se usaďte, milé dě, a poslouchejte… Před dávnými a dávnými časy, Aladin by řekl „onehdá“, konkrétně však před asi patnác lety, se ve středisku objevila poměrně velká tlupa lidí, kteří právě dorostli do roverského věku: Kamzíci, Orlíci, Pomněnky (chcete-li jména, tak například Vladan, Víťa, Dejf, Ajš, Jura Hrdina, Marn Dlábek, Ea, Hanka Nečasová). A právě tehdy se začalo „něco“ dít. Možná si teď říkáte, že to už dávno víte, protože to všechno zmínil Luďa v prvním čísle, ovšem nebojte, "m podobnos končí, neboť se vám teď pokusím onu dobu trochu přiblížit. Kladu důraz na slovo „trochu“, protože každý podnik by si zasloužil svůj samostatný článek. První akce, kterou si myslím, že to všechno začalo, byla „Zpátky na stromy“. Bohužel si tuto velmi odvážnou, dobrodružnou a dnes již legendární hru pamatuji jen z vyprávění, jelikož Veverky na ni nesměly. Do magické hranice patnác let nám nějaký ten měsíc chyběl, ovšem mám dojem, že stejně starých Sokolíků se toto diskriminační pravidlo netýkalo (!). Naštěs" netrvalo dlouho a moravskotřebovské roverstvo se rozrostlo právě o zmiňované Veverky (Matla, Edita, Hanka Schreiberová, Anička Sedílková, Zuzla, Alka Matysová, Darzinka) a Sokolíky (Prcek, Čošek, Rybíz, Milhaus, Xanda a pozor, některé z vás to bude asi šokovat, ale i o Johana) a pochopitelně teprve s námi začaly ty pravé zlaté časy:D Později se přidali další, zejména Vlci (Tarzan, Hyn a Mira Vojtek) a mám dojem, že chvilku se mihla i Ještěrka Katka Csillagová. Přemýšlím, co všechno mohu vyzradit, protože jsme se ani na KROKu netajili "m, že část programu je převzata z našich roverských táborů – OSTENů, a nerada bych nám zavřela dveře "m, že si příliš pus"m prsty na špacír. No ale ono je tu stejně málo místa, navíc máme se slečnou šéfredaktorkou jakési úmysly, tedy se pokusím o srovnání naší generace s tou současnou.
10
Roverské tábory se uskutečnily dva a výrazněji se od KROKu lišily třemi věcmi: účas" mimotřebovských skautů, sovím masem a skutečnos", že program připravovali jen dva lidé a o spokojená bříška se starala Jiřka. Co se týká ostatní činnos: také jsme psali časopis, který ovšem nebyl vysloveně roverský. Třeskan, neboli Třebovské skautské noviny, vznikl spojením a vylepšením Věstníku, který psal Jessie, a jeho původně zábavné přílohy Žihadlo, o něž se starala Hanka S. a Darzinka. S Třeskanem přišly nové rubriky a redaktoři, nová podoba a také mnohokrát vzpomínané Třeskanpárty – tedy skautské plesy křížené s předáváním cen, což byly (ano nebojme se si to ve vší skromnos přiznat), takové literární obdoby Oskarů. Tedy i letošní Skautský večer má svého předchůdce. Samozřejmě kromě táborů jsme měli i jiné akce, například Adam a Eva Country, Stalker, Zimní táboření a spoustu dalších. Nerada bych se mýlila, ale jedním z těchto podniků, je i Crosscountry, které jako jediné vytrvalo až do dnešních dnů; patrně zejména proto, že je to open akce. Když to shrnu, tak jsou snad jen dvě věci, v nichž se obě dnes srovnávané generace liší. Tou první je povinná účast na akcích a brigádách. Nepamatuji si, že my bychom měli stanovené kvóty, ovšem současně si myslím, že ve vašem případě to bylo dobré pravidlo. Byť se ukázalo to, co se dalo čekat, že mezi nejakvnější lidi patří stejně nejvíc vy"žení. Tou druhou odlišnos" byly roverské večery, kdy jsme se učili plést turbánky nebo třeba vyráběli umělecká díla vytvářením skvrn na papíře. Abych pravdu řekla, nevím, jestli jsme si všichni uvědomovali, že jsme roveři a jestli jsme se snažili naplňovat heslo „Sloužím“. Trochu se bojím, že ne. Jistě, chtěli jsme všichni červenou šňůrku a kluci měli tajný obřad Pasování, ale přesto bych na naši uvědomělost nesázela. Byli jsme ale strašně rádi, že s povinnou školní docházkou pro nás skaung neskončil, že máme co dělat, a nejsou to samé povinnos (spousta z nás vedla své družiny a určitě víte, že je sice krásná, ale dost náročná činnost), že se můžeme potkávat, bavit a testovat své hranice… A za to všechno vděčíme Aladinovi a Vojtovi. Nebýt jich, měli bychom výrazně chudší mládí. Možná
Cestování s Ryanair: GRAN CANARIA Chcete zažít spoustu zábavy, zážitků, krásné moře, přírodu a to vše za levný peníz? Pak vsaďte na Kanárské ostrovy a leteckou společnost Ryanair! U nás doma se táhla dlouhá zima a ve středu 13. ledna 2010 jsme se já, Siky a Jirka Pálka (mladší čtenářky určitě znají), rozhodli trošku odreagovat a rozmrznout na ostrově Gran Canaria, ležícím v severním Atlanku asi 100km od Maroka a Západní Sahary. Jedná se o jeden ze 7 ostrovů, kde leží hlavní město Las Palmas a právem je toto místo nazváno „ostrovem věčného jara“.
Začátek nebyl lehký. Nejprve jsme si to museli rozdat s pěknou kosou ve Frankfurtu (-10°C) a přespat na místním leš jednu noc. Řízky od babiček, bábovky a gumoví medvídci padli hned první noc a my s úsměvem nasedali do Boeingu 737 směr Gran Canaria. První pocit - SUPER. Kalhoty a „jegry“ vystřídali šortky, žabky a košile a šli jsme vyjednávat auto, které jsme si pronajali na 3 dny. Vše šlo celkem hladce, až na pár nedorozumění, které nás ale nemohly rozhodit. Hned první noc si to pádíme do Maspalomas (město na jihu známe jako jedno z největších rekreačních středisek světa) a šli okouknout místní terén. Všude se pilo, slavilo, hudba hrála prostě „uplně jiná liga“ než tady. Asi jsme opravdu vypadali, jako nekanárci a hned po pár metrech nás oslovil Lukas. Chlápek, co měl prodat za co největší cenu lístky na všechny párty v Maspalomas. Představte si ukecáneho chlápka co Vám leze do p… Jak to dopadlo, asi tušíte, dejme tomu, že jsme něco usmlouvali, ale hlavně tento „týpek“ nám nastartoval dovolenou plnou slunce, skvělých zážitků, krásných slečen atd.
V autě se spát rozhodně nedalo a tak jsme všechny noci spali na lehátkách na pláži patřící vždy nějakému hotelu. Alespoň nás ráno vždycky někdo vzbudil nebo spíš vykopl a neprospali jsme celý den ☺. Dny byly v režii, jaké si to uděláš takové to máš. Druhý den v Maspalomas jsme vyrazili na písečné duny přiváté ze Sahary, prošli město a vyrazili na nějaký ten výlet v okolí. Počasí (30-35°C), jakoby nám hrálo do not a podpořilo parádní dovolenou a tak pražilo a pražilo a my byli červení, rudí a spálení… Dny byly náročné, ale noci náročnější ☺. Jedna párty střídala druhou a když se nás slečny ptaly, ve kterém spíme apartmánu, tak jsme řekli: Nám patří celá pláž ☺. Tře" den jsme spali jak špalci, asi správce viděl, že jsme pařili až do rána a nechal nás prospat ☺ Následoval dopolední trénink s výběhem písečných dun a proběhnu"m po pláži. Odpolední fáze byla volnější, ve znamení pokeru a opalování, páč jsme se museli opět šetřit na večer :D. Čtvrtý den jsme vyrazili do středu ostrova, tedy do hor, kde se nám naskytl krásný pohled na ostatní ostrovy. Kopečky lehce pod 2 000 m.n.m se nám ukázaly v plné kráse a my projížděli mezi horskými masívy po úzkých silnicích plných zatáček a serpenn. Navš"vili jsme sopečný kráter Bandama, přírodní monolit Roque Nublo, nejstarší městečko ostrova s krásnými kanárky a vydali se v pozdních večerních hodinách do hlavního města, kde to začalo být pořádně peprné. Doprava v hlavním městě Las Palmas je především večer velmi hekcká. Všude na vás troubí, kluci opálení vám kopou kopačák pod auto, nikdo se s vámi nemazlí. Proto můžeme mluvit o velikém štěs", že Siky neboural a vyfásli jsme jen pokutu za parkování ☺. Takové věci nás ale nemohly rozhodil, a tak jsme prošli město, obdivovali korálové útesy s vodou krásně čistou a zase pádili
7
směr jih, kde jsme se cíli trošku bezpečněji. Dny plynuly jako voda a my museli domů. Teda vůbec se nám nechtělo ☺. Hlavně do té zimy tady. Byli jsme černí, jak boty, příjemně unavení a spokojení s krásnou dovolenou. Poslední noc jsme strávili na le"š" a snažili dospat náročné dny.
dovolená v životě. Sešla se souhra náhod – extrémně vysoké teploty počasí, potkali jsme Lukase☺, žádné zranění a havárky. To vše přispělo k tomu, že příš rok, pokud budou nějaké kačky, jedeme určitě znovu a třeba i na jiný ostrov. Co vy, vyrazíte taky? Mišák H.
Za kluky i za mě můžu říct, že to byla asi nejlepší
ILONA MONTANA ☺ Pořizování rozhovoru s Ilčou byla velká zábava. Bylo to to"ž poprvé v historii 55tky, kdy jsme uskutečnili nefalšované interview. Žádný dotazník k písemnému vypracování, vyslýchaná byla rovnou hozená do reality nelítostných otázek a každé její slovo bylo zaznamenáváno diktafonem☺ (tedy mobilem). Ačkoli měla zpočátku trochu obavy, že bude mluvit hloupos", naše procházka prosluněným parkem měla celkem příznivý výsledek. Ostatně můžete se o tom přesvědčit sami v tomto rozhovoru o jejím pobytu v Americe. Jak ses do té Ameriky dostala? Letadlem ☺... Letěli jsme asi 23 hodin a dvakrát jsme přestupovali (Cincinna" a v St. Paul- Minneapolis). Tak jinak - Proč jsi vlastně jela do Ameriky? Sestra tam rok studovala na střední škole, jeli jsme tam s rodiči v červnu na dva týdny a rovnou jsme si odvezli sestru domů. V jaké čás# USA jsi byla? V Montaně, což je severozápad Spojených států, na hranici s Kanadou. Čím je tahle oblast specifická? Žijí tam indiáni a kovbojové a je tam taky krásná krajina a poměrně malá hustota zalidnění. Montana je poměrně hornatá (montaña = španělsky hory) , ale taky jsou tam prérie, je to velmi suché území, které musí neustále zavlažovat. Mimochodem, lidská obydlí a obchody jsou od sebe hrozně daleko, takže kamkoli se chcete dostat, musíte autem. Řidičák zde můžete dostat už od šestnác" let, na zvláštní požádání od patnác". Potkala jsi indiány? Jací jsou? Připadají mi nepřátelš vůči bělochům. Určitě víte, že můžou žít jen v rezervacích a když jsme jednou projížděli, bylo tam i upozornění, že je nebezpečné vystupovat z auta. Takže určitá nepřátelskost tam pořád trvá. Jaká zajímavá místa jsi navš&vila? V Montaně je spousta zajímavých míst. Nejzajímavější byly asi obchody ☺. Byli jsme v Yellowstonu, v Glacieru, na Li$le Big Hornu. Nejvíc se mi líbilo v Yellowstonu, tam je ta příroda fakt nádherná. Viděli jsme tam spoustu gejzírů, kytek, zvířat – srnky, nějaký an"lopy, medvěda (byl od nás sice tak 20 metrů, ale stejně to byl zážitek) a strašně moc bizonů, chodili kolem nás a fo"li jsme si je (někdo si je tam dokonce i hladil). Později jsme se z nějaký cedule dozvěděli, že je zakázané přibližovat se k nim, takže jsme měli docela štěs ☺. Máš nějaký nezapomenutelný zážitek? V mých šestnác" letech jsem řídila auto (automat, jak v Americe bývají). Jela jsem celkem dlouho a fakt dobrý .. Jo a taky nezapomenu opilýho indiána ☺ Jací byli Američané, se kterými ses setkala? Odpovídají naší představě – líní, ne zrovna bystří, tlouš&ci z Mekáče? No, " co jsem poznala byli většinou hubení, hodně energič. Nepatřili k těm, o kterých mluvíš. Tam naopak žijí celkem
8
zdravým životem – neviděla jsem snad nikoho kouřit, ani s alkoholem to není tak horké, mladiství dokonce většinou nepijí do plnoletos" (21 let). Ale je pravda, že jsou místní trochu líní vzhledem k tomu, že jezdí pořád v autech. Když třeba přijedou na parkoviště k nějakému obchodu a řada u vchodu je zaplněná, krouží tak dlouho, dokud se neuvolní nějaké místo v první řadě, aby to neměli ke vchodu moc daleko. Takže to může být známka americké lenos". A McDonald tam mají úplně všude a opro" našemu Mekáči je strašně levnej, takže proto ho tak často navštěvují. Jací jsou v porovnání s Čechy? Jsou takoví přátelštější a obětavější, chovají se pěkně k cizincům a nikoho neodbudou. Na rozdíl od Čechů si váží přírody. Na zemi nenajdeme odpadky, snaží se vše udržovat v čistotě. Jak přistupovali k Simče jako Evropance? Měli vůbec poně&, co je Česko? Tak to vůbec nevěděli, jednou jela v autobuse s nějakýma klukama a " se jí ptali, odkud je. Nejenže vůbec nevěděli, o co kráčí, ale taky se jí ptali, jestli známe elektriku a Internet. Takže si o nás asi myslí, že jsme nějací křováci. Ale jinak se k ní chovali přátelsky, našla si tam spoustu kamarádů. Nezamiloval se do ní někdo náhodou? Asi jo, pravděpodobně víc lidí. Byla prostě jiná a tak se jim líbila. A jak se jí vedlo ve škole? Dobře. Měla dobrý známky, byla dokonce jedna z nejlepších ve třídě a kupodivu i jedna z nejlepších v anglič"ně. Ale řekla bych, že Američani nejsou hloupí, jen jsou líní se učit. Jak je to tam s cenami zboží? Elektronika je strašně levná, koupila jsem si iPod asi za poloviční cenu, než bych si ho koupila v ČR. Oblečení je taky dost levný, ale jídlo je naopak dražší, než u nás, hlavně v restauracích (s výjimkou McD). Je něco, co se # tam nelíbilo? Určitě to, že každé území někomu patří, na to se tam hodně dbá a majitel území má právo nezvané návštěvníky i zastřelit :D. Takže je nemožné jít třeba na procházku do lesa, jako u nás, na každém kroku narazíte na nějakej plot a dál už to prostě nejde. Chtěla by ses tam ještě někdy podívat? Určitě, myslím, že na prozkoumání Montany by to chtělo daleko víc času, než jen 14 dní. Ale z Ameriky jako kon"nentu mě nejvíc láká Brazílie. Taky bych se chtěla kouknout do Californie… vlastně bych to jednou chtěla projet celý. Až budu mít vlastní letadlo ☺ Děkuji za příjemný rozhovor ☺ Já taky, mějte se hezky a čtěte 55tku :p Áďa
VAŘENÍ Rychlý jednoduchý nepečený zákusek Potřebujeme: piškoty, zakysanou smetanu, cukr, žela"nu a ovoce Do námi zvolené misky(plechu, pekáčku) naskládáme do jedné vrstvy piškoty, ty potřeme asi 1,5cm vysokou vrstvou oslazené zakysané smetany, opět naskládáme piškoty a potřeme vrstvou smetany, nahoru naskládáme ovoce (rybíz, mandarinky, broskve...)a polijeme žela"nou. Dáme na jednu hodinu do lednice a je hotovo. Doporučuji tento recept hlavně pánům a méně zdatným, jelikož opravdu není co zkazit... Danka
9
