Literární postava a její funkce ve vybraných prózách J. R. R. Tolkiena

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA SEMINÁŘ ESTETIKY

Literární postava a její funkce ve vybraných prózách J. R. R. Tolkiena

MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE Viola Kučerová

Vedoucí práce: prof. PhDr. Petr Osolsobě, Ph.D.

Brno, 2011

Bibliografický záznam KUČEROVÁ, Viola. Literární postava a její funkce ve vybraných prózách J. R. R. Tolkiena. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Seminář estetiky, 2011. 142 s. Vedoucì diplomové práce prof. PhDr. Petr Osolsobě, Ph.D.

Anotace Diplomová práce „Literárnì postava a jejì funkce ve vybraných prózách J. R. R. Tolkiena“ se zabývá rozborem charakterů postav, které nacházìme v Tolkienově dìle a hlavně pak v knize Pán prstenů. Prvnì část je zaměřena na zasazenì postav do kontextu s celkovou podobou Tolkienova světa. Druhá část se poté zabývá objasněnìm pojmu „literárnì postava“. Dále pak nabìzì popis charakteristických vlastnostì typických pro určenì kladného a záporného jednánì postav. Zabývá se také determinacì postav z hlediska přìslušnosti k rasám Tolkienova světa a ukazuje, čìm jsou postavy v dìle tohoto autora typické. Poslednì část je věnována podrobnému rozboru jednotlivých osob vystupujìcìch v přìběhu a funkci, jìţ v něm hrajì.

Annotation Diploma Thesis “Literary Character and Its Function in Selected Works of J.R.R. Tolkien” is dealing with the analysis of personality of characters that appear in Tolkien‟s works especially in The Lord of The Rings. First part focuses on putting characters into context with Tolkien‟s world as such. In the second part the term “literary character” is explained. Further, it contains description of personal traits typical for determination of positive and negative actions of characters. The thesis also deals with determination of characters from the point of view of race classification of Tolkien‟s world and shows traits that are typical for each character. The last part is dedicated to the detailed description of each character that appears in the story and the function that it has.

Klíčová slova J. R. R. Tolkien, literárnì postava, charakter, povaha, Aristotelés, Sv. Augustin, Pán prstenů, Hobit, Silmarillion, ctnost, morálka.

Keywords J. R. R. Tolkien, literary character, character, personality, Aristotle, St. Augustine, The Lord of The Rings, The Hobbit, The Silmarillion, virtue, morality. .

i

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolenì k tomu, aby tato diplomová práce byla umìstěna v Ústřednì knihovně FF MU a pouţìvána ke studijnìm účelům.

Brně dne 16. 12. 2010

Viola Kučerová

ii

Poděkování Na tomto mìstě bych ráda poděkovala panu prof. PhDr. Petrovi Osolsobě, Ph.D. za odborné rady a pomoc při psanì mé práce a svému přìteli Bc. Jiřìmu Kremserovi za zprostředkovánì přìstupu do univerzitnì knihovny v Nottinghamu, která se mi stala nepostradatelným zdrojem sekundárnì literatury.

iii

Osnova 1.

ÚVOD ........................................................................................................................................... 1

2. HOBIT, PÁN PRSTENŮ, SILMARILLION ................................................................................. 4 2.1. INSPIRAČNÍ ZDROJE ...................................................................................................................... 5 2.2. POVAHA TOLKIENOVA SVĚTA ...................................................................................................... 9 2.2.1. Proměny Tolkienova světa................................................................................................. 10 2.3. HOBIT ........................................................................................................................................ 12 2.4. PÁN PRSTENŮ ............................................................................................................................. 14 2.5. SILMARILLION............................................................................................................................ 15 3. LITERÁRNÍ POSTAVA V TOLKIENOVÝCH PRÓZÁCH ..................................................... 17 3.1. LITERÁRNÍ POSTAVA A CTNOST .................................................................................................. 18 3.1.1. Aristotelés .......................................................................................................................... 18 3.1.2. Křesťanský pohled na ctnost ............................................................................................. 21 3.1.2.1. Vìra, naděje a láska ................................................................................................................... 21 3.1.2.2. Praktická moudrost.................................................................................................................... 22 3.1.2.3. Spravedlnost .............................................................................................................................. 23 3.1.2.4. Statečnost .................................................................................................................................. 24 3.1.2.5. Uměřenost ................................................................................................................................. 26

3.2. POVAHA ZLA .............................................................................................................................. 27 3.3. CHARAKTERY Z POHLEDU PŘÍSLUŠNOSTI K RASÁM STŘEDOZEMĚ ............................................. 28 3.3.1. Božské mocnosti, Ainur ..................................................................................................... 29 3.3.2. Elfové................................................................................................................................. 32 3.3.3. Lidé.................................................................................................................................... 35 3.3.4. Hobiti................................................................................................................................. 38 3.3.5. Trpaslíci ............................................................................................................................ 41 3.3.6. Skřeti ................................................................................................................................. 44 4. CHARAKTERY STĚŽEJNÍCH POSTAV V PÁNOVI PRSTENŮ .......................................... 48 4.1. STRANA DOBRA.......................................................................................................................... 49 4.1.1 Ústřední trojice hrdinů – Frogo, Aragorn, Gandalf........................................................... 49 4.1.2. Frodo . ............................................................................................................................... 50 4.1.2.1. Postava Froda a analogie v dalšìch Tolkienových prózách ....................................................... 50 4.1.2.2. Frodo a Prsten ........................................................................................................................... 52 4.1.2.3. Frodo a proměna charakteru ...................................................................................................... 60

4.1.3. Sam .................................................................................................................................... 64 4.1.3.1. Původ Sama............................................................................................................................... 64 4.1.3.2. Vlastnosti postavy ..................................................................................................................... 66 4.1.3.3. Vztah Froda a Sama .................................................................................................................. 69

iv

4.1.3.4. Sam a Prsten .............................................................................................................................. 71

4.1.4. Aragorn ............................................................................................................................. 74 4.1.4.1. Původ Aragorna ........................................................................................................................ 74 4.1.4.2. Aragorn - vlastnosti postavy...................................................................................................... 75 4.1.4.3. Aragornova zkouška.................................................................................................................. 78 4.1.4.4. Aragorn a Prsten........................................................................................................................ 79

4.1.5. Gandalf .............................................................................................................................. 80 4.1.5.1. Původ Gandalfa ......................................................................................................................... 81 4.1.5.2. Gandalfova zkouška .................................................................................................................. 82 4.1.5.3. Gandalf a Prsten ........................................................................................................................ 87

4.1.6. Boromir a Faramir ............................................................................................................ 88 4.1.6.1. Vlastnosti a společné rysy ......................................................................................................... 88 4.1.6.2. Boromir a Prsten ....................................................................................................................... 90 4.1.6.3. Faramir a Prsten ........................................................................................................................ 93

4.1.7. Galadriel ........................................................................................................................... 96 4.1.7.1. Galadriel a kouzla ..................................................................................................................... 96 4.1.7.2. Galadriel a Prsten ...................................................................................................................... 99

4.2. GLUM ....................................................................................................................................... 100 4.2.1. Původ Gluma ................................................................................................................... 100 4.2.2. Glum – vlastnosti postavy................................................................................................ 102 4.2.3. Glum a Prsten.................................................................................................................. 105 4.3. STRANA ZLA............................................................................................................................. 108 4.3.1. Temný pán ....................................................................................................................... 108 4.3.1.1. Původ Saurona ........................................................................................................................ 109 4.3.1.2. Proměny podoby Saurona ....................................................................................................... 112 4.3.1.3. Hra na boha ............................................................................................................................. 115

4.3.2. Jeden Prsten .................................................................................................................... 117 4.3.2.1 Původ Prstenu .......................................................................................................................... 117 4.3.2.2 Moc prstenů na obyvatele Středozemě ..................................................................................... 119 4.3.2.3 Prsten jako postava ................................................................................................................... 123 4.3.2.4 Morálnì otázka pouţitì Prstenu................................................................................................. 124 4.3.2.5 Tom Bombadil a Prsten ............................................................................................................ 125

4.3.3. Saruman .......................................................................................................................... 127 4.3.3.1. Původ a vlastnosti Sarumana ................................................................................................... 127 4.3.3.2. Saruman a Prsten ..................................................................................................................... 130

5. ZÁVĚR .......................................................................................................................................... 133 6. POUŽITÁ LITERATURA........................................................................................................... 137 7. SUMMARY ................................................................................................................................... 141

v

1. Úvod Ve své práci „Literárnì postava a jejì funkce ve vybraných prózách J. R. R. Tolkiena“ se pokusìm zaměřit hlouběji na dìlo tohoto autora. Jako cìl svého zájmu jsem zvolila téma literárnì postavy. V přìpadě knih J. R. R. Tolkiena se zpravidla setkáváme se značně propracovanými charaktery hlavnìch i vedlejšìch postav a můţeme tak na nich velmi dobře prezentovat etické motivy přìtomné v jejich jednánì. Tolkienovy texty jsou do značné mìry ovlivněny mytologiì a křesťanským náboţenstvìm, proto z těchto zdrojů vycházì i podoba literárnìch postav. Autor ve svém dìle dbal na to, aby se postavy staly pro čtenáře uvěřitelnými a aby jejich jednánì nebylo v rozporu s charakterem dané postavy, coţ souvisì s Tolkienovým konceptem uvěřitelného druhotného světa, kterým se zabývá ponejvìce v eseji „O pohádkách“. V popisu termìnu literárnì postavy budu vycházet předevšìm z Aristotelovy Poetiky a pokusìm se ukázat, jaké vlastnosti jsou pro jednánì důleţité. Vzhledem k provázanosti knih s křesťanstvìm jsem se rozhodla povahu postav charakterizovat na jejich vztahu k ctnostem, jak je podává Aristotelés a posléze křesťanštì myslitelé jako Sv. Augustin nebo Tomáš Akvinský. Při popisu Aristotelova pojetì morálnìho chovánì jedince ponejvìce vycházìm ze spisu Magna Moralia a pro pochopenì křesťanského pojetì ctnostì jsem zvolila knihu Josefa Piepera Ctnosti. Funkcì literárnì postavy, která je zmìněná v názvu práce, mám na mysli jejì funkci v konkrétnìm přìběhu a to, jakým způsobem svým jednánìm ovlivňuje děj. V práci se budu zabývat rozborem konkrétnìch postav z knihy Pán prstenů, která je nejucelenějšìm Tolkienovým vydaným dìlem. Tvořì komplexnějšì celek neţ napřìklad Silmarillion a jejì přìběh je sloţitějšì neţ v přìpadě Hobita. Pro pochopenì obecné povahy literárnì postavy v autorově dìle však budu často vycházet i z dalšìch děl, kterými jsou výše zmìněný Hobit, Silmarillion a také Nedokončené příběhy. Na tato dìla se budu v popisu postav Pána prstenů často odkazovat, neboť jsou do značné mìry propojená a tvořì dohromady společný mytologický celek. Postavy jednoho dìla pak často inspiračně vycházejì z dìla druhého a jejich chovánì a chyby se mnohdy opakujì.

1

Pro výběr konkrétnìch postav, kterými se budu zabývat, bylo třeba stanovit určitý spojovacì prvek, který by umoţnil vzájemné srovnávánì jejich funkcì, neboť rozsah diplomové práce by neumoţnil zabývat se všemi. V tomto ohledu se mi jako nejlepšì moţné pojìtko jevilo pouţìt ústřednì předmět Pána prstenů: Sauronův Prsten. Na konfrontaci s nìm se dajì prezentovat jednotlivé motivace postav a mìra jejich morálnìch kvalit. Prsten pro ně znamená výzvu, která u mnohých vzbuzuje pokušenì. Prsten je prostředkem k dosaţenì moci a Tolkien ukazuje, ţe tato touha po moci se pro některé postavy stává osudovou. Pokusìm se ukázat, do jaké mìry ovlivňujì morálnì předpoklady rozhodovánì v otázce pouţitì Prstenu. Práci jsem se rozhodla rozdělit do třì hlavnìch částì. V prvnì z nich se budu zabývat základnìm popisem Tolkienova světa a pokusìm se ukázat, co mělo vliv na jeho utvářenì. Druhá část bude věnována vymezenì literárnì postavy a výčtu vlastnostì, které jsou pro jednánì postav určujìcì. V této části se budu také věnovat podrobnějšìmu popisu ras v Tolkienově světě a pokusìm se ukázat, do jaké mìry původ postavy determinuje jejì chovánì. Poslednì část pak bude věnována popisu jednotlivých literárnìch postav Pána prstenů, přičemţ se zaměřìm se na funkci, kterou v přìběhu majì. Jak jsem jiţ naznačila, věnovat se výčtu všech postav by bylo nemoţné. Vybrala jsem tedy ty, jejichţ charakter se musì v přìběhu vypořádat s působenìm Prstenu. Těmito postavami jsou Frodo, Sam, Aragorn, Gandalf, Galadriel, Boromir a Faramir, Glum, Sauron, Saruman. Také jsem se rozhodla do výčtu zařadit Prsten jako takový. Ve své práci pouţìvám slovo „prsten“ v několika významech. Pokud mluvìm o konkrétnìm (Sauronově) Prstenu, pouţìvám v názvu velké pìsmeno. Pokud o něm pìši v kontextu, ze kterého v přìběhu knihy nenì patrné, o jaký prsten se jedná, pouţìvám malé pìsmeno. Několikrát se také zmìnìm o dalšìch konkrétnìch prstenech, jmenovitě se jedná o prsteny, které byly dány elfům. Ty nazývám buď pravými názvy, nebo pouţìvám označenì „Tři prsteny“. Pro mnohé postavy Tolkienova dìla je typické, ţe jsou nazývány několika jmény v závislosti na jazyku, který pro jejich popis autor v danou chvìli pouţìvá. Daná postava bude v práci nazývána stále jednìm jménem, které se v dìle objevuje

2

nejčastěji a pouze v poznámkách pod čarou uvádìm dalšì moţné varinaty, neboť ty se často vyskytujì v konkrétnìch citacìch z knih. Ve své práci ponejvìce vycházìm z primárnì literatury, kterou jsou knihy Pán prstenů, Silmarillion, Hobit a Nedokončené příběhy, všechny v překladu Stanislavy Pošustové. Dále čerpám z ostatnìch Tolkienových esejů publikovaných v knize Netvoři a kritikové a jiné eseje, které vyšly v překladu Jana Čermáka. Pro popis literárnì postavy jsou z tohoto souboru nejpodstatnějšì texty „O pohádkách“ a „Béowulf: Netvoři a kritikové“. Co se týče sekundárnì literarury, v českém vydánì bohuţel dosud nevyšlo přìliš mnoho knih, které by byly dostatečně odborné a nespadaly do kategorie populárně naučných knih. Oproti tomu v zahraničì vyšlo mnoho publikacì, jejichţ kvalita je mnohonásobně vyššì. Proto se mi také významným zdrojem informacì stal soubor esejů různých autorů, který vyšel pod názvem The Lord of the Rings and Philosophy, kde nalezneme velmi vydařené zpracovánì různých témat týkajìcìch se Tolkienova světa. Soubor esejů s tématikou Tolkiena představujì i Tolkien Studies, které se zaměřujì na rozličná témata tvorby tohoto autora. Z nich se mi asi nejpřìnosnějšìm stal článek Marka T. Hookera „Frodo‟s Batman“, který se zaměřuje na postavu Sama a jeho pojetì z pohledu vojenského sluhy. Dalšì knihou je Chesterton and Tolkien as Theologians britské autorky Alison Milbankové zabývajìcì se převáţně náboţenskými otázkami dìla a představuje také jeden z významných zdrojů této práce. Za zmìnku stojì také kniha One Ring to Bind Them All: Tolkien’s Mythology Anne C. Pettyové, která se zaměřuje předevšìm na morfologický rozbor Pána prstenů, ale poskytuje také uţitečné informace ohledně jednánì některých hrdinů a mytologických prvků, které se v dìle objevujì.

3

2. Hobit, Pán Prstenů, Silmarillion Vzhledem k tomu, ţe se ve své práci hodlám podrobně zabývat rozborem charakterů postav, které J. R. R. Tolkien vytvořil, bude tato kapitola věnována úvodu do třì stěţejnìch děl, ze kterých má práce vycházì. Jedná se o knihy Hobit aneb cesta tam a zase zpátky (The Hobbit or There and Back Again), Pán prstenů (The Lord of

the Rings) a Silmarillion (The Silmarillion). V práci se budu věnovat převáţně rozboru postav z Pána prstenů, ale přesto se domnìvám, ţe by bylo vhodné zmìnit i souvislosti vzniku ostatnìch děl, neboť na ně bude často v průběhu práce odkazováno. Okolnosti vzniku Pána prstenů a Silmarillionu se lišì. Pán prstenů vznikl v touze po pokračovánì úspěšné knihy, kterou byl Hobit. Oproti svému předchůdci se však stal Pán prstenů něčìm daleko významnějšìm. Tolkienovi se v něm podařilo zachytit velmi komplexnì obraz světa, který se stal v pozdějšìch letech inspiracì mnohým dalšìm autorům. Silmarillion je oproti tomu dìlem, které mělo jiţ od svého počátku poněkud zvláštnì osud. Tolkien na něm pracoval v podstatě celý svůj ţivot a psal jej průběţně se svými ostatnìmi texty. Jeho touhou bylo vydat jej, avšak současně neustále pracoval na zdokonalovánì všech prvků, jak jazykových, tak obsahových, a dìky neustálému opravovánì, přepisovánì a snaze po dokonalosti, se stal vyjádřenìm celoţivotnì touhy autora „tvořit“. Největšì šanci na úspěšné vydánì měl Silmarillion pravděpodobně v době, kdy byl vydán Pán prstenů1. Tehdy by mělo společné vydánì obou děl své opodstatněnì, neboť autor by čtenáři nabìdl prohloubenì znalostì o světě, v němţ se přìběhy odehrávajì. Z pohledu autora to bylo logické. Přesto však Silmarillion stále nebyl v té době dokončen k autorově spokojenosti a čekal ho ještě mnohaletý vývoj. Tolkien se nakonec jeho vydánì nedoţil. Zemřel roku 1973 a o vydánì tohoto dìla se zaslouţil jeho syn Christopher Tolkien, který dal pečlivě dohromady texty svého otce. Christopher pìše v předmluvě k Silmarillionu o těţké práci, která vydánì předcházela. Texty byly mnohokrát přepisované2 a pozdějšì verze se lišily od těch původnìch v mnoha ohledech. Christopher Tolkien uvádì, ţe v textech bylo jasně 1 2

Mezi lety 1954 a 1955. Jednalo se jak o strojopisy, tak o ručně psaný text bez jasného chronologického uspořádánì.

4

moţné zaregistrovat ţivotnì cesty jeho otce. Dokazuje to napřìklad tvrzenì uvedené v předmluvě k Silmarillionu, ţe „v jeho pozdějšìch spisech ustupovaly mytologie a poezie jeho teologickým a mytologickým zájmům.“1 Zatìmco na počátku převaţovaly básně, pìsně a méně závaţná témata, dostával se v pozdějšìch verzìch do popředì většì duchovnì rozměr, který korespondoval s Tolkienovým náboţenským přesvědčenìm. Stejně jako Pán prstenů by nemohl vzniknout bez Hobita, tak ani jedno z těchto děl by nejspìš nevzniklo nebýt Silmarillionu. Tolkien sám se o Pánovi prstenů vyjadřoval jako o pokračovánì Silmarillionu a nikoli Hobita, jak se obecně uvádì. Carpenter pìše v Životopise: „Nový přìběh se pevně sepjal se Silmarillionem a měl zìskat důstojnost záměru a vznešený styl staršì knihy.“2 Nebudu v této kapitole dopodrobna vykládat obsahy těchto děl, ale chci se zaměřit předevšìm na okolnosti vzniku a jejich korespondenci s mytologickými tématy, souvislost s křesťanským nazìránìm světa a v neposlednì řadě na motivaci hlavnìch postav, které v knihách vystupujì. Uvedu zde také základnì informace o jednotlivých dìlech a jejich struktuře.

2.1. Inspiračnì zdroje Tolkien se nijak zvláště netajil tìm, ţe jeho dìlo je do značné mìry inspirováno jinými, a to převáţně dìly mytologického charakteru. Kromě ság a pověstì nesmìme opomenout významný vliv jazyka jako takového, který se stal pro vznik Tolkienova světa zcela nezbytným. Celé dìlo vyrostlo na lásce k jazykům a touze po vytvořenì světa, kde vlastnì vytvořené jazyky oţijì a posunou se tak z úrovně osobnì záliby jednotlivce do kontextu, který můţe oslovit i dalšì. Přesto se v této části zaměřìm převáţně na literárnì vzory, které zapůsobily na Tolkienovu představivost a jejichţ odkazy můţeme nalézt ve světě Pána prstenů, Hobita a Silmarillionu. Mohlo by se zdát celkem jednoduché napadnout originalitu Tolkienovy mytologie, právě dìky některým zjevným inspiračnìm zdrojům. Přesto však vţdy do svých děl autor přidal mnoho nového, co odlišuje původnì mýty a Tolkienův svět. 1

TOLKIEN, Christopher. Silmarillion. 1. Praha : Mladá fronta, 1992. Předmluva, s. 5-17. ISBN 23-077-92. s. 5. CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. Praha: Mladá fronta, 1993. 264 s. ISBN 80-204-0409-0. s. 168. 2

5

Kromě pramenů v severských ságách můţeme nalézt mnohé odkazy, zvláště ve formě myšlenì a morálnìch úvah, i u dalšìch autorů, kteřì ovlivnili předevšìm Tolkienovo filozofické nazìránì světa. Můţeme mezi ně řadit z antických filozofů napřìklad Platóna nebo Aristotela, dále také z křesťanských autorů Sv. Augustina nebo Tomáše Akvinského, na jejichţ dìla a myšlenky Tolkien přìmo ve svých dìlech navazuje nebo odkazuje. Co se týče Tolkienova platonismu, odráţì se předevšìm v otázkách morálky a ve svém eseji „The Rings of Tolkien and Plato: Lessons in Power, Choice, and Morality“ se jìm zabývá autor Eric Katz. Ten porovnává předevšìm funkce prstenů, které se vyskytujì v Pánovi prstenů a v Platónově Ústavě, a pohlìţì na jejich uţitì z hlediska etiky a morálky. Určitě však nenì Platónův zdroj pro zvolenì prstenu jako ústřednìho objektu děje jediný, který předurčil, ţe Tolkien zvolì právě prsten. S podobným motivem se setkáme i v severských mýtech a eposech, o kterých bude řeč dále. Dalšìm odkazem na Platóna je pověst o Númenoru zařazená do Silmarillionu. Ta pojednává o zániku ostrova, který Bůh daroval lidem a následně jim byl odebrán z důvodu porušenì stanovených pravidel. Tato pověst můţe přìmo souviset s Platónovou Atlantidou1. Nepopiratelný vliv na vznik Tolkienova světa měla určitě severská mytologie. Co se týče konkrétnìch přìkladů, jednìm z prvnìch takových děl, se kterými se měl Tolkien moţnost setkat jiţ v dětstvì, byla „Pověst o Sigurdovi“2. Ta pojednává o hrdinovi a jeho boji s drakem Fafnirem, z čehoţ vzešla pozdějšì Tolkienova láska k drakům souvisejìcì se vztahem k řìši pohádek jako takové. V eseji „O pohádkách“ pìše: „Drak na sobě měl zřetelně napsáno ‚ze země Faerie„, ať uţ tato bytost přebývala v jakémkoli světě, byl to Jiný svět.“3 Motiv cesty hlavnìho hrdiny a boje s drakem nalezneme asi nejlépe v knize Hobit. Mezi dalšì nejvýznamnějšì inspiračnì zdroje můţeme řadit staroanglickou báseň Béowulf, které věnoval dva ze svých esejů „Béowulf: Netvoři a kritikové“ a „O překládánì Béowulfa“. Tolkien na této básni obdivoval nejen formu a umělecký význam, ale zabýval se i povahou hrdiny a netvorů, kteřì se v dìle vyskytujì. Hrdina 1

Jedna z variant názvu Númenoru po jeho pádu znì dokonce Atalantë. Mimo jiné byla zpracována jako součást Červené knihy povídek A. Langa. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové : a jiné eseje. 1. Praha : Argo, 2006. O pohádkách, s. 131 182. ISBN 80-7203-788-9. s. 154. 2

6

Béowulf postupně poráţì netvora Grendela, posléze jeho matku, a na konci přìběhu umìrá v souboji s drakem. Jak pìše Carpenter v Životopise: „[...] je to jedna z nejpozoruhodnějšìch básnì všech dob [...]“1 Tolkien v nì mimo jiné spatřuje propojenì pohanského chápánì světa s křesťanstvìm, a to nacházì i v motivech jednánì samotného hrdiny, Béowulfa. Inspirace, kterou z básně načerpal, nebyla pouze na úrovni děje, ale důleţitou sloţku představoval také jazyk. V Pánovi prstenů nebo Hobitovi můţeme poměrně často nalézt jména, která přìmo čerpajì ze staršìho základu. V Béowulfovi se také mimo jiné setkáme i s motivem prstenů. Dalšì zdroj nacházìme v dìle, které „je hlavnì pokladnicì mytologie Finska“2. Jedná se o Kalevalu. Finština do značné mìry Tolkiena ovlivnila v tvorbě vlastnìch jazyků a nepřìmo z nì vycházì jazyk vznešených elfů, quenijština. Jeden z přìkladů, který je tématicky podobný s Kalevalou, nalezneme v Silmarillionu a jedná se o tragický přìběh o Túrinovi3. Ten se nevědomky dopustì krvesmilstva a poté si bere ţivot nalehnutìm na vlastnì meč. Za dalšì dìlo, které se podepsalo na podobě Středozemě4 můţeme povaţovat Starší Eddu, severský soubor básnì. „Některé jsou hrdinské, popisujì svět lidì, kdeţto jiné jsou mytologické a mluvì o činech bohů.“5 Podobně jako v Béowulfovi zde nalézáme střet staršìho pohanského chápánì světa s vlivy nastupujìcìho křesťanstvì. Jedna z básnì Eddy pojednává o vzniku světa, a Tolkien podobný také zařadil do své mytologie v Silmarillionu6. Z Eddy také přìmo vycházì inspirace některých jmen, napřìklad trpaslìků z Hobita. Pokud se zabýváme dìly, jeţ ovlivnila Tolkienovu tvorbu, je na snadě uvést cyklus artušovských legend. Pohled autora na tento zdroj jako celek však nenì zcela jednoznačný. Jak uvádì Carpenter: „legendy artušovského cyklu se mu uţ od dětstvì 1

CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s. 38. CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s. 50. 3 Hrdina v přìběhu přemůţe draka Glaurunga, ale je stìhán rodovým prokletìm, nejprve omylem zabije svého přìtele, poté se nevědomky dopustì krvesmilstva s vlastnì sestrou. Následkem tohoto zjištěnì si hrdina bere ţivot, stejně jako jeho sestra Nienor. Pověst čerpá z Kalevaly z přìběhu o Kullervovi. Pověst o Túrinovi je také součástì knihy Húrinovy děti. 4 Správnějšì by asi bylo řìci z Ardy (označenì pro celý Tolkienův svět), Středozemě (Middle-earth) tvořì pouze malou součást celého Tolkienova světa a o jejìch osudech pojednává předevšìm Pán prstenů a Hobit. V přìbězìch Silmarillionu se část přìběhů taktéţ odehrává ve Středozemi, která však má odlišný tvar od pozdějšìch přìběhů, teprve na konci druhého věku byl tvar světa změněn do podoby, kterou známe z Pána prstenů. V Silmarillionu zahrnuje svět kromě Středozemě také Země neumìrajìcìch (Valinor), a ostrov Númenor. 5 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s. 63. 6 Zde je umìstěn pod názvem „Ainulindalë“. 2

7

lìbily, ale připadaly mu ‚přìliš vyšperkované, fantastické, nesouvislé a opakujìcì se„. Přìběhy pro něj byly neuspokojivé i jako mýtus, protoţe explicitně obsahovaly křesťanské náboţenstvì.“1 To do značné mìry souvisì s jeho odporem k alegorii, který se mnohokrát v jeho tvorbě projevil. Co se týče konkrétnìch děl souvisejìcìch s tìmto cyklem, upřel Tolkien pozornost předevšìm na báseň Pan Gawain a zelený rytíř, kterou povaţoval za „[...] jedno z mistrovských uměleckých děl anglického 14. stoletì i celé anglické literatury.“2 V eseji věnovaném Gawainovi nalezneme mnohé, co koresponduje s autorovým výkladem pohádky. Dalšìm tvůrčìm počinem byla báseň „Pád Artušův“3, kterou však nikdy nedokončil. Co se týče pohledu na artušovské legendy coby inspiračnìho zdroje pro Tokienovu mytologii, rozvedl toto téma ve svém eseji i současný polský autor fantasy literatury Andrzej Sapkowski. Ten ve svém textu „V šedých horách zlato nenì aneb hrst úvah o literatuře fantasy“ pokládá legendy artušovského cyklu za základnì stavebnì kámen fantasy literatury a podobnost nacházì i v Tolkienových dìlech. Sapkowski pìše: „Nelze si však nepovšimnout podobenstvì v hlubšì vrstvě obou děl a faktu, ţe celá fantasy těţì z artušovského mýtu v jednom základnìm kánonu, v leitmotivu boje Sil Dobra a Pokroku představovaných Artušem, Merlinem, Excaliburem a Kulatým stolem, a Silami temnot zosobněných Morganou, Mordredem a jejich společnìky.“4

Přesto však můţeme řìci, ţe daleko většì vliv na Tolkienovu mytologii měly, spìše neţ samotné artušovské legendy, výše zmìněné severské ságy, které nepovaţoval za tak alegorické a nacházel v nich uspokojivé sloučenì pohanských a křesťanských motivů. Přesto můţeme jistě i artušovský cyklus prohlásit za jeden z inspiračnìch zdrojů. Bylo by asi nemoţné vyjmenovat zde všechna dìla, která se mohla na konečné podobě Středozemě podepsat, přesto si z těch výše zmìněných můţeme udělat alespoň přibliţný obrázek o tom, na jakých základech Tolkienův svět vyrůstal.

1

CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s. 151. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové : a jiné eseje. Pan Gawain a Zelený rytìř. s. 8. 3 „The Fall of Arthur“. 4 SAPKOWSKI, Andrzej. V šedých horách zlato nenì aneb hrst úvah o literatuře fantasy. Ikarie. 1994, 06, s. 4363. 2

8

2.2. Povaha Tolkienova světa Pro chápánì Tolkienova dìla je nutné si v prvnì řadě uvědomit, ţe autor byl předevšìm lingvistou ovládajìcìm obdivuhodné mnoţstvì jazyků1, křesťanem, člověkem, jehoţ literárnì zájem se upìral převáţně na středověkou literaturu a také velkým milovnìkem mytologie. To vše je potřeba brát v potaz, máme-li proniknout do podstaty jeho děl. Jak se můţeme dočìst v Životopise od H. Carpentera, Tolkienův postoj k vlastnìm dìlům se podobal spìše pohledu historika, neţ spisovatele. „Nemluvì o své knize jako o literárnìm dìle, ale jako o kronice skutečných událostì.“2 O faktu, ţe Tolkien nechápal své dìlo jako fikci, nýbrţ jako přìběh do značné mìry pravdivý, svědčì obhajoba vnitřnì pravdivosti mytologie, kterou nacházìme v eseji „O pohádkách“. Tolkien zde pìše: „Snad kaţdý spisovatel, který vytvářì druhotný svět, fantazii, kaţdý lidský stvořitel touţì být do jisté mìry skutečným tvůrcem anebo doufá, ţe ze skutečnosti vycházì [...]“3 Toto pojetì také souvisì s touhou autora po vytvořenì vlastnì mytologie pro Anglii.4 Tolkien obdivoval severské i řecké báje a touţil po tom, aby něco takového existovalo i pro Anglii, která podobné vlastnì mytologické základy nemá. Jak bylo zmìněno výše, cyklus artušovských legend jej v tomto smyslu neuspokojoval. Jak uvádì Carpenter, Tolkien po mnoha letech vzpomìnal na tuto svou touhu: „[...] kdy [...] jsem měl v úmyslu dát dohromady útvar vìceméně propojených pověstì, od velkých kosmogonických po romantické pohádkové přìběhy – aby ty většì stály na menšìch, které se dotýkajì země, a menšì aby čerpaly nádheru z obrovitého pozadì – jeţ bych mohl prostě věnovat Anglii, mé vlasti.“5

Mohli bychom řìci, ţe se nakonec v jeho prózách opravdu něco podobného povedlo. Pohlédneme-li na soubor jeho děl, najdeme v něm obraz komplexnì mytologie. Ta je sloţena z menšìch přìběhů nebo básnì, které stavì na tématech staršìch a váţnějšìch a všechna témata jsou vzájemně propojena, čìmţ tvořì výsledný

1

Informace se různì v tom jaký počet jazyků Tolkien ovládal. Pravdou je, ţe kromě těch, které ovládal plynně (mezi které patřila napřìklad latina, řečtina, islandština atd.), existovala také spousta, které poznal jen rámcově (finština), a opomìjet bychom neměli ani jazyky, které sám vytvořil (qenijština, sindarština, jazyk trpaslìků a dalšì). 2 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s.12. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové : a jiné eseje. O pohádkách. s. 172. 4 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s. 85. 5 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s. 85.

9

celek. Mimo jiné ve svém dìle Tolkien nalezl vhodné uplatněnì pro vlastnì vytvořené jazyky. O chápánì světa jako skutečného svědčì i Tolkienův postoj k tvorbě postav vystupujìcìch v přìbězìch. Bylo by obvyklé hovořit o procesu tvorby postavy fiktivnìho přìběhu jako o „vymýšlenì“. Pokud však autor chápe své dìlo v určitém smyslu jako pravdivé, je logické, ţe i při vytvářenì svých postav mluvì spìše o „objevovánì“ nebo „poznávánì“. V jednom z dopisů, adresovaných svému synovi Christopherovi, Tolkien napřìklad pìše o nové postavě, která se v Pánovi Prstenů objevila. Jedná se o postavu Faramira. „Nová postava se objevila na scéně (Jsem si jist, ţe jsem ji nevymyslel, a dokonce ani nechtěl, ačkoli ji mám rád, objevila se kráčejìcì do Ithilienských lesů): Faramir, bratr Boromira. [...]“1 Stejně tak nenì vhodné mluvit o Tolkienově světě jako o světě fiktivnìm. Tolkien chápal svět svých knih jako mìsto, které se neodehrává v ţádné alternativnì realitě, na jiné planetě apod. Středozemi umìstil do našeho reálného světa2. V jednom z dopisů reaguje na kritiku Návratu krále od W. H. Audena uvedenou v „New York Times“. Snaţì se v něm uvést informaci o lokalizaci svého světa na pravou mìru. Uvádì zde: „Středozemě nenì imaginárnìm světem. Jméno je modernì podobou (poprvé pouţitou ve 13. stoletì a stále pouţìvanou) spojenì Midden-erd > Middel-erd, antického označenì pro oikumené [...] jevištěm pro můj přìběh je tato Země, ta ve které nynì ţijeme, pouze historické obdobì je fiktivnì.“3

2.2.1. Proměny Tolkienova světa Tolkienův svět jako takový prošel během svého vývoje mnoha změnami a jak v Silmarillionu, tak v Pánovi prstenů a Hobitovi, nalezneme doprovodné mapy, které čtenáři pomáhajì utvářet správnou představu o povaze a tvaru světa. Tvar 1

„A new character has come on the scene (I am sure I did not invent him, I did not even want him, though I like him, but there he came walking into the woods of Ithilien): Faramir, the brother of Boromir [...]“ TOLKIEN, John Ronald Reuel. The Letters of J.R.R. Tolkien: A Selection. s. 90. 2 Coţ mimo jiné jistě souvisì se snahou vytvořit mytologii pro Anglii, o které jsem se zmiňovala výše. 3 „Middle-earth is not an imaginary world. The name is modern form (appearing in 13th century and still is use) of Midden-erd > Middel-erd, an ancient name for the oikumené [...] The theatre of my tale is this earth, the one in which we now live, but the historical period is imaginary.“ TOLKIEN, John Ronald Reuel. The Letters of J.R.R. Tolkien: A Selection. s. 25.

10

Středozemě se pod vlivem různých okolnostì zaloţených na dějìch přìběhů měnil. Pokud se podìváme na jeho vývoj chronologicky, prvnìm obrazem byly dvě země. Byla to Středozemě na západě a Valinor na východě. Valinor Tolkien určil jako prvotnì sìdlo andělských bytostì, Valar. Středozemě proti tomu byla mìstem, kde byli probuzeni „prvorozenì“ elfové a později také lidé. Tuto dobu vykreslil Tolkien tak, ţe bylo moţné se na lodìch plavit přes moře a Valinor byl hmotnou součástì světa. Značná část událostì prvnìho věku se odehrává v zemi Beleriand, která leţela na východě Středozemě. Na konci prvnìho věku byla tato oblast pod vlivem velkých bitev zaplavena mořem. V Silmarillionu je zánik Beleriandu popisován následovně: „Ve velké bitvě a při bouřlivém pádu Thangorodrim se země zuřivě rozbouřila a Beleriand byl rozbit a zpustošen; na severu a na západě kleslo mnoho zemì pod hladinu Velkého moře. Na východě, v Ossiriandu, byly rozbity valy Ered Luin a vznikla v nich směrem k jihu velká průrva, do nìţ se vevalilo moře a vytvořilo záliv. Do toho zálivu tekla novým korytem řeka Lhûn, proto dostal jméno Lhûnský záliv.“1

Dalšì změnou, kterou prošel vývoj tvaru Středozemě, bylo nejprve darovánì a posléze ztráta ostrova Númenor2. V této legendě, jeţ je součástì Silmarillionu pod názvem „Akallabêth“, se objevuje motiv, který můţe být spojován s legendou o Atlantidě. Carpenter pìše: „Přìběh o Númenoru spojuje platónskou pověst o Atlantidě s obraznostì Silmarillionu.“3 Na jiném mìstě uvádì, ţe zájem na pouţitì motivu Atlantidy v Tolkienovi vyvolal jeho po dlouhou dobu se opakujìcì sen: „tyčìcì se velká vlna neúprosně postupujìcì přes stromy a zelená pole, připravená pohltit ho se všìm okolo.“4 Ostrov, který byl umìstěn na půli cesty mezi Valinorem a Středozemì, byl boţským darem lidem, kteřì bojovali proti Melkorovi. Númenorejcům se v pozdějšìch přìbězìch řìkalo také Dúnadani5. Kromě samotného ostrova byl dán těmto lidem dar delšìho ţivota a většì moudrosti neţ ostatnìm, zůstali stále smrtelnì, ale trochu se přiblìţili elfům. V této legendě se objevuje motiv porušenì boţského 1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1992. 320 s. ISBN 23-077-92. s. 245. „In the Great Battle and the tumults of the fall of Thangorodrim there were mighty convulsions in the earth, and Beleriand was broken and laid waste; and northward and westward many lands sank beneath the waters of the Great Sea. In the east, in Ossiriand, the walls of Ered Luin were broken, and a great gap was made in them towards the south, and a gulf of the sea flowed in. Into that gulf the River Lhûn fell by a new course, and it was called therefore the Gulf of Lhûn.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 358. 2 Númenorë dále také Anadûnê, Andor, Elenna, Země hvězdy, po svém pádu také Akallabêth, Atalantë a Mar-nuFalmar. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 294. 3 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s. 153. 4 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s. 29. 5 Z tohoto rodu lidì pocházì Aragorn, jedna z ústřednìch postav Pána prstenů.

11

přikázánì, který opět koresponduje s křesťanským pozadìm celé mytologie. Lidem, kterým je zapovězeno plout na západ do Valinoru a tento závazek pod vlivem lţivého našeptávánì Saurona porušì, je ostrov opět odňat, zaplaven velkou vlnou a mnoho obyvatel zahyne. Zkázu přeţije pouze několik věrných, kteřì nepodlehli Sauronovu vlivu, neporušì slib a neobrátì se proti Bohu. „Osudná hodina přišla, kdyţ to lidé nečekali, devětatřicátý den po odplutì lodì. Tu náhle z Meneltarmy vytryskl oheň, přihnal se vichr, země se zazmìtala a obloha zavìřila, kopce se řìtily a Númenor se potopil do moře [...].“1 S pádem Númenoru souvisì také poslednì změna ve tvaru Tolkienova světa. Pro rasu lidì představuje vidina Blaţené řìše nedosaţitelnou touhu, a proto se dále v přìběhu setkáváme s tìm, ţe lidé se snaţili plavit po moři do Zemì neumìrajìcìch. Tvar světa byl tedy naposledy změněn a Valinor byl navţdy odňat z hmotného světa a tento tvar v podstatě představuje definitivnì podobu, jak je popsána v Pánovi prstenů. Nadále existovala cesta po moři, jeţ umoţňovala elfìm lodìm do této země dále proplouvat. Na konci třetìho věku, jeţ je popisován v Pánovi prstenů pak bylo dovoleno odplout i postavám, které se podìlely na zničenì Prstenu. Alison Milbanková pìše: „Většina hlavnìch postav románu – Gandalf, Galadriel, Bilbo a Frodo (a později také Legolas a Gimli) – odplouvajì do Zemì neumìrajìcìch [...]“2

2.3. Hobit Jak jiţ bylo řečeno, prvnì vydanou z Tolkienových knih, na kterou se tato práce odkazuje, je Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky. Kniha spatřila světlo světa roku 1937 a od dalšìch dvou, které budu zkoumat podrobněji, se lišì předevšìm tìm, ţe vznikla primárně jako dìlo určené dětským čtenářům. Přesto i v tomto románu můţeme nalézt zjevnou inspiraci mytologiì. Nejvìce paralel bychom našli hlavně s 1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 239. „In an hour unlocked for by Men this doom befell, on the nine and thirtieth day since the passing of the fleets. Then suddenly fire burst from the Meneltarma, and there came a mighty wind and a tumult of the earth, and the sky reeled, and the hills slid, and Númenor went down into the sea [...]“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 353. 2 „The majority of the major characters of the novel – Gandalf, Galadriel, Elrond, Bilbo and Frodo (and later also Legolas and Gimli) – sail for the Blessed Realm [...]“ MILBANK, Alison. Chesterton and Tolkien as Theologians. London : T&T Clark, 2009. 200 s. s. 109.

12

Béowulfem. Vzhledem k tomu, ţe však hledánì společných rysů nenì hlavnìm smyslem této práce, nebudu se zde jimi dopodrobna zabývat a zaměřìm se spìše na samotné charaktery postav v Hobitovi. Kniha popisuje cestu hobita Bilba v doprovodu trpaslìků k Osamělé hoře, kde drak Šmak střeţì poklad. Po cestě se Bilbo dostává do situacì, ve kterých si musì poradit. Hned v prvnì kapitole knihy je zdůrazňován negativnì postoj hobitů k dobrodruţstvì, a stejně tak vykresluje Tolkien Bilbovu nevoli k vytrţenì ze stereotypu. Vliv na Bilbovo začleněnì do dobrodruţstvì má postava Gandalfova. V knize si můţeme všimnout vývoje, kdy se z hobita, který je ze začátku poměrně velký „strašpytel“, stává vlivem okolnostì děje hrdina. Bilbo se musì vypořádat s mnoha překáţkami, jakými je napřìklad setkánì se zlobry, boj s pavouky v Temném hvozdu a střet tvářì v tvář s drakem. Významné je také setkánì s postavou Gluma v jeskynìch pod Mlţnými horami a zìskánì Prstenu, který je stěţejnì pro děj Pána prstenů a kterému se bude věnovat samostatná kapitola této práce. Co se týče hlavnìho hrdiny, Tolkien se snaţil, aby se hobit choval v rámci své povahy. Můţeme si toho povšimnout napřìklad v konfrontaci s drakem. Jednou z původnìch variant přìběhu bylo, ţe Bilbo sám draka usmrtì. „Bilbo do něj vráţì svůj kouzelný mečìk [...] Drak se zmìtá. Rozbije stěny a vchod do tunelu.“1 Carpenter v Životopise dodává: „Ale tato myšlenka přìliš neladila s povahou hobita ani neposkytovala Šmakovi dostatečně velkolepou smrt, byla zavrţena a nahrazena publikovanou verzì, podle nìţ draka zabije lučištnìk Bard.“2 Přìběh prošel ve svém vývoji mnohými změnami a dokonce se prvotnì vydaná podoba románu lišì od podoby současné, neboť vzhledem k vydánì Pána prstenů, které následovalo, bylo nutné upravit některé podrobnosti, aby na sebe dìla navazovala. Tolkien v prvnì řadě vypustil oslovenì k „malým čtenářům“, které se mu vìceméně zprotivilo3. Co je však pro nás důleţitějšì, jsou úpravy postavy Gluma a okolnostì, které se týkajì zìskánì Bilbova prstenu. Vzhledem k tomu, ţe postava Gluma je i jednou z hlavnìch postav přìběhu Pána prstenů, budu se jì podrobněji zabývat ve zvláštnì kapitole. 1

CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s. 161. CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s. 161. 3 Jak uvádì v eseji „O pohádkách“ v kapitole věnované problematice cìlové skupiny čtenářů. 2

13

Přìběh Bilba můţeme také chápat tak, ţe Gandalf si chtěl touto cestou prověřit schopnosti hobitì rasy, a proto se v přìběhu Pána prstenů nebál svěřit úkol nést Prsten Frodovi.

2.4. Pán prstenů Hobit původně vznikl bez předpokladu, ţe bude někdy napsáno pokračovánì. To si vyţádaly předevšìm pozitivnì ohlasy čtenářů. Tolkien tedy vyšel vstřìc ţádosti nakladatele a začal pomalu přemýšlet, jakým směrem by se mělo přìpadné pokračovánì ubìrat. Nakonec trvala práce na dokončenì románu dvanáct let a vydánì se kniha dočkala aţ v letech 1954-1955. Proti původnìmu záměru autora, který touţil vydat Pána prstenů jako celek se postavily přìliš vysoké náklady na tisk tak objemného dìla, a proto byl Pán prstenů nakonec rozdělen do třì knih1. Stěţejnìm motivem se měl stát prsten, který Bilbo zìskal v Hobitovi. Jako hlavnì postavu nového románu nakonec zvolil postavu Bilbova synovce 2

Froda , tedy opět hobita. Původ jména Frodo pocházì z Béowulfa, kde můţeme najìt zmìnku o postavě tohoto jména: „[...] Freawaru name, when fretted gold she proffered the warriors. Promised is she, gold-decked maid, to the glad son of Froda [...]“3

Děj románu je v podstatě rozdělen do třì liniì, sledujìcìch osudy třì hlavnìch postav. Těmi jsou Frodo, Aragorn a Gandalf. Všichni procházì v dìle podobným procesem, jejich úkolem je uspět v osobnìm testu a tìm dojìt naplněnì poslánì své postavy. Hlavnìm úkolem Froda je nést Prsten do Mordoru a následně jej zničit. Aragorn musì naplnit své poslánì vydobytìm si své královské pozice a Gandalfovým cìlem je boj proti Sauronovi obecně. 1

Kniha jako taková je rozdělena celkem do šesti knih. Prvnì dvě byly vydány jako Společenstvo prstenu, dalšì dvě jako Dvě věže a poslednì dvojice vyšla pod názvem Návrat krále. 2 Dle původnìch návrhů se mělo jednat o syna Binga, avšak s postupem přìběhu se jiţ toto jméno nezdálo jako nejvhodnějšì, protoţe se dìlo ubìralo směrem k většì váţnosti. 3 Beowulf in Hypertext [online]. 2008 [cit. 2010-10-15]. Modern Text - Chapters (XXVIII - XXX). Dostupné z WWW: .

14

Jednotlivým postavám, jeţ byly výše zmìněny, se budu věnovat podrobně v dalšìch kapitolách své práce, kde se zaměřìm na jejich konkrétnì povahy, vlastnosti, motivace a pokusìm se ukázat, jakou majì funkci v přìběhu.

2.5. Silmarillion Jak jiţ bylo řečeno, Silmarillion byl vydán aţ po Tolkienově smrti a to roku 1977. Silmarillion je moţné povaţovat za nejpozoruhodnějšì dìlo ze všech výše jmenovaných. Nejedná se formou o román jako takový, ale tvořì jej soubor mnoha pověstì a mytologických přìběhů, na nichţ Tolkien postupně pracoval v průběhu celého svého ţivota. Kniha se skládá z pěti ústřednìch částì. Jedná se „Ainulindalë“, popisujìcì stvořenìm světa. „Valaquentu“, která se zabývá andělskými mocnostmi Valar, jeţ se podìlely na konečné podobě světa. Dále se jedná o „Quentu Silmarillion“ zabývajìcì se přìběhem klenotů silmarilů skládajìcì se z nejvìce kratšìch přìběhů, popisujìcìch události okolo elfů, lidì a trpaslìků. Mimo jiné také obsahuje asi nejslavnějšì součást, přìběh o Berenovi a Lúthien. Do Silmarillionu je dále zařazena „Akallabêth“, lìčìcì vznik a pád ostrova Númenor, o kterém byla řeč v kapitole zabývajìcì se geografickými proměnami Tolkienova světa. Poslednì částì je vyprávěnì o událostech třetìho věku. Zaměřuje se hlavně na téma prstenů moci a najdeme v něm shrnutì a doplněnì některých událostì, jeţ jsou popisovány v Hobitovi a Pánovi prstenů. Dalo by se také řìci, ţe v Silmarillionu se nejzřetelněji odráţì křesťanské myšlenky Tolkiena a jsou nejlépe postřehnutelné. Ty samozřejmě nalezneme ve značné mìře i v Pánovi prstenů, ale Silmarillion se v tomto ohledu chová vìce spirituálněji. Přesto ani jedno z těchto děl nenì moţno povaţovat za křesťanskou alegorii. Tolkien činil rozdìl mezi alegoriì a aplikacì1. Svá dìla povaţoval za aplikaci a nikoli za alegorii. Proto se mohlo mnohým čtenářům zdát nepochopitelné, srovnávánì Tolkienova světa s křesťanstvìm, protoţe zde nenì Bůh na prvnì pohled uctìván2. Jak pìše Carpenter v Životopise: „Silmarillion je dìlem hluboce náboţného člověka. Neprotiřečì křesťanstvì, ale doplňuje je. V legendách nenì uctìvánì Boha, 1 2

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové : a jiné eseje. s. 143. CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s. 86.

15

ale Bůh tam rozhodně je, v Silmarillionu výslovněji neţ v dìle, které z něj vyrostlo, v Pánovi prstenů.“1

1

CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s. 87.

16

3. Literární postava v Tolkienových prózách Jako cìl své práce jsem si vytyčila charakterizovat povahu literárnìch postav v Tolkienově dìle. V této kapitole se pokusìm určit obecné vlastnosti postav a nastìnit, co mělo na jejich podobu vliv. Tolkienovo dìlo se můţe čtenáři na prvnì pohled jevit jako fantastický nebo pohádkový přìběh, do značné mìry zaloţený na prvcìch mytologie, a to převáţně severské. Při bliţšìm zkoumánì je však patrné, ţe Tolkienovo dìlo je v prvnì řadě křesťanské, neboť obojì, křesťanstvì i mytologie, je jeho neodmyslitelnou součástì. Tolkien byl ve své tvorbě i v ţivotě nejvìce ovlivněn křesťanskou filosofiì a, jak se pokusìm později ukázat, jeho tvorba v mnohých ohledech navazuje na myšlenky svatého Augustina nebo Tomáše Akvinského. V pokusu o popis charakterů postav v jeho dìlech je však třeba se odkazovat i k myšlenkám antických autorů, a to hlavně Aristotela a Platóna, jejichţ vlivy jsou v Tolkienově dìle taktéţ nepopiratelné. O některých platónských motivech jsem se zmiňovala v prvnì kapitole své práce. Postavy v Tolkienových románech jsou aţ na výjimky velmi hluboce propracované. Jejich jednánì vţdy vycházì z konkrétnìho přesvědčenì a nikdy nenì samoúčelné. Pokud jedná v románu postava nějakým konkrétnìm způsobem, můţeme si být jisti tìm, ţe tak jedná z důvodu, kterého si byl Tolkien velmi dobře vědom, a jedná tak proto, ţe k tomu má určité předpoklady. V návaznosti na Augustinovo pojetì chápánì zla jako nedostatku dobra, pak můţeme nahlìţet i na charaktery Tolkienových postav. Ve svém principu jsou všechny Tolkienovy postavy dobré nebo, lépe řečeno, majì prvotnì předpoklad pro to být dobrými. Postavy jsou schopny svobodného rozhodovánì, které Tolkien chápe jako dar od Jediného boha, kterého v přìpadě Středozemě nazývá Ilúvatar nebo Eru. Pokusìm se tedy nynì stručně zaměřit na vliv etických teoriì na podobu Tolkienových literárnìch postav a také na význam ctnostì a neřestì pro jejich jednánì. Tato kapitola představuje úvod do tohoto tématu a v dalšìch kapitolách věnovaných vybraným postavám z Tolkienových románů se je budu snaţit ukázat na konkrétnìch přìkladech.

17

3.1. Literárnì postava a ctnost V této kapitole se budu zabývat otázkou ctnostì a jejich vlivem na literárnì postavy. Hrdiny Tolkienových románů nemůţeme chápat jako černobìlé. Dalo by se řìci, ţe všechny postavy majì předpoklad disponovat dobrými charakterovými vlastnostmi, ale záleţì na jejich svobodné vůli, jak s tìmto předpokladem vynaloţì. Uvedu zde nynì základnì druhy vlastnostì a nastìnit, jaký majì vliv na jednotlivé postavy. Pohlìţìme-li na ctnosti, je dobré si uvědomit jejich základnì rozdělenì, jaké známe z antické a křesťanské literatury. Mnozì z autorů antiky se zabývali touto problematikou v závislosti na morálnìm jednánì jedince. Ve své práci budu vycházet hlavně z myšlenek Aristotela, který je autorem nejvýznamnějšìch pojednánì o ctnostech, kterými jsou Etika Nikomachova nebo Magna Moralia. Jak jiţ bylo řečeno, Tolkien je však ponejvìce křesťansky uvaţujìcìm autorem, proto ve svých prózách stavì na prvnì mìsto tři ctnosti theologálnì – pravdu, vìru a naději. Tolkienovi hrdinové samozřejmě disponujì oběma druhy ctnostì, ale pokusìm se ukázat, proč jsou theologálnì stavěny výše. Pro charaktery literárnìch postav a úspěch jejich úkolů, jsou totiţ zásadnì. Jak uvádì Tomáš Akvinský: „Ctnost nenì nic jiného neţ správné uţìvánì svobodné vůle“1. Prvnìm typem ctnostì jsou tzv. ctnosti zìskané, které člověk rozvìjì v průběhu svého ţivota, těmi základnìmi jsou: moudrost, spravedlnost, statečnost a mìrnost (uměřenost, kázeň), druhým typem jsou ctnosti darované Bohem. Tolkienovým literárnìm postavám jsou ctnosti jako moudrost, statečnost, spravedlnost a uměřenost vlastnì a podle nich v daných okolnostech rozhodujì, jak jednat. Je však potřeba si uvědomit, ţe právě to, co odlišuje Tolkienovy postavy od hrdinů, které známe z antické mytologie, je důraz na jejich křesťanské cìtěnì.

3.1.1. Aristotelés Aristotelés v Poetice ukazuje, jaká by měly být povaha dramatické postavy. Tu určuje na základě čtyř předpokladů. Prvnìm z nich je řádnost: „Jedna a prvnì jest, aby povahy byly řádné. Osoba bude mìti povahu, jestliţe, jak jsme řekli, řeč nebo 1

Římskokatolická farnost Děkanství Postoloprty [online]. 2010 [cit. 2010-10-13]. Křesťanské ctnosti. Dostupné z WWW: .

18

jednánì bude výrazem určitého úmyslu; řádnou povahu, bude-li úmysl řádný.“1 Dalšì nezbytnou součástì postavy je přiměřenost, která zajišťuje, aby vlastnosti odpovìdaly své přirozenosti. Aristotelés dále řìká, ţe je nutné: „[...] aby povahy byly podobné povahám skutečným.“2 Za poslednì předpoklad určuje v procesu vytvářenì postav důslednost. Aristotelés také řìká, ţe „[...] povaha a uvaţovánì jsou přìčinou činů [...] a ţe podle nich posuzujeme lidi.“3 Co se týče Aristotelova rozdělenì ctnostì, dělì je na etické a dianoetické. Jak pìše Karel Svoboda, prvnì druh se zakládá u člověka na postupném procesu zvykánì a nenì závislý na rozumové části lidské duše. Řadì mezi ně statečnost, spravedlnost nebo zdrţenlivost. Druhý druh je na rozumové sloţce závislý a sem řadì Aristotelés rozumnost a moudrost.4 Aristotelés také zakládá svůj výklad o etických vlastnostech na jakési střednì mìře. Kaţdá vlastnost můţe být přìtomna ve většìm nebo menšìm mnoţstvì, ale tou správnou je střednì mìra dané vlastnosti. Podle toho, zda je vlastnost přìtomna vìce či méně, se můţe přednost měnit v nedostatek a naopak. V Magna Moralia Aristotelés pìše: „Etická zdatnost se však ničì nedostatkem (endeia) a nadbytkem (hyperbolé).“5 Tento fakt poté prezentuje na přìkladech jednotlivých vlastnostì. Krásně lze vidět tyto rozdìly v mìře napřìklad na vlastnosti, kterou je statečnost, jeţ hraje i v Tolkienově popisu postav důleţitou roli. Aristotelés pìše: „Učinìš-li někoho přìliš nebojácným, ţe se ani bohů nebojì, nenì statečný nýbrţ šìlený, bojì-li se však všeho, je zbabělý; statečný tedy bude ten, kdo se ani všeho nebojì, ani ten, kdo ničeho. [...] Statečnost se však týká projevu strachu; strachem s mìrou proto roste statečnost. Je to tedy táţ věc, kterou se statečnost i zvětšuje i zmenšuje; je to totiţ strach, jehoţ působenì lidé podléhajì, stejně pak je tomu i u ostatnìch zdatnostì.“6

Vidìme tedy, ţe snadno můţe u postav přecházet kladná vlastnost postupně do vlastnosti záporné. U Tolkienových postav je tento rys poměrně častý, neboť u často ze začátku kladných postav dojde postupem k proměně charakteru, kdy se 1

ARISTOTELÉS. Poetika. Přeloţil Antonìn Křìţ. 1. Praha : Laichterova filosofická knihovna v Praze, 1948. 123 s. s. 46. 2 ARISTOTELÉS. Poetika. s. 46. 3 SVOBODA, Karel. Aristotelovo učení o povahách v tragédii. In: Listy filologické. Praha : [Česká Akademie věd a uměnì], 1917. Roč. 44. s. 175-179. et 324-332. s. 175. 4 SVOBODA, Karel. Aristotelovo učení o povahách v tragédii. In: Listy filologické. s. 175. 5 ARISTOTELÉS. Magna Moralia. 1. Praha : Petr Rezek, 2005. 178 s. s. 22. 6 ARISTOTELÉS. Magna Moralia. 1. Praha : Petr Rezek, 2005. 178 s. s. 23.

19

jedna jejich vlastnost postupně měnì v jinou, nebo je jedna z vlastnostì teprve postupem času rozvìjena. Napřìklad co se týče postav hobitů, projevujì zpočátku menšì mìru statečnosti neţ na konci přìběhu a tato vlastnost je v nich tedy postupně posilována. Roli v tom hraje také dobrovolnost, kdy se postava svobodně rozhodne pro nějakou variantu a podle té se pak řìdì a tomu přizpůsobuje prostředky, kterými jì hodlá dosáhnout. Aristotelés pìše: „Počátkem však či východiskem jak řádného tak špatného jednánì je rozhodovánì (proairesis) a přánì (búlésis).“1 Podle Aristotela by ideálnì postava tragédie neměla být ani ctnostnou, ale ani zkaţenou. Svoboda uvádì: „Kdyţ zmìnil hrdinu zcela bezúhonného i podlého, hledá ho uprostřed mezi oběma krajnostmi: nemá býti ani ctnostný ani ničemný, ale spìše lepšì neţ horšì.“2 Ani v Pánovi prstenů často nepředstavujì Tolkienovy postavy ryze ctnostný ideál. Všechny majì předpoklady jak pro kladné jednánì, tak i pro záporné. Postavy jsou schopné chybovat, coţ by absolutně kladná postava nemohla, a tìm se podobajì do značné mìry skutečným lidským povahám. Dalšì z vlastnostì, která hraje v Aristotelově výčtu významnou roli a do značné mìry souvisì i s Tolkienovými postavami, je přátelstvì. To je nejlépe prezentováno v přìběhu Pána prstenů na postavách Legolase a Gimliho, ale také na ústřednì dvojici hobitů, kterými jsou Sam a Frodo. Aristotelés o přátelstvì řìká: „[...] přátelstvì řádných lidì spočìvá v jejich vzájemném milovánì; milujì se však navzájem potud, pokud jsou hodni lásky; hodni lásky jsou však potud, pokud jsou dobřì.“3 Sam slouţì Frodovi, protoţe v něm rozeznává kladné vlastnosti a vì, ţe je dobrý. Aristotelés také odsuzuje druh přátelstvì, jehoţ cìlem je prospěch. Takový přìklad bychom v Tolkienově knize našli mezi postavami Froda a Gluma. Tento vztah sice, moţná zcela oprávněně, nemůţeme skutečným přátelstvìm nazvat, ale mezi těmito postavami vzniká vztah, který se přátelstvì podobá. Hlavnì rozdìl mezi vztahy Frodo a Sam a Frodo a Glum nacházìme v tom, ţe „přátelstvì“ mezi Frodem a Glumem vzniká z vidiny vlastnìho prospěchu. Glum vì, ţe Frodo má u sebe Prsten, který představuje jeho „miláčka“, a jeho cìl je v jistém ohledu stejný jako Frodův. Oba usilujì o to, aby Prsten nedostal Sauron. To je však hlavnì záminkou, proč Glum

1

ARISTOTELÉS. Magna Moralia. s. 29. SVOBODA, Karel. Aristotelovo učení o povahách v tragédii. In: Listy filologické. s. 326. 3 ARISTOTELÉS. Magna Moralia. s. 98. 2

20

Frodovi pomáhá. V této pomoci totiţ spatřuje svůj vlastnì prospěch. Konkrétně bude tomuto tématu věnována kapitola popisujìcì Frodův vztah ke Glumovi.

Podle Aristotela také postavy, jejichţ jednánì je špatné nebo se stane špatným, často nemajì dobrý konec. V Pánovi prstenů nacházìme takových postav několik a patřì mezi ně napřìklad Glum, Sauron nebo Saruman, v Silmarillionu Melkor. U Tolkiena však nemůţeme brát v úvahu pouze popis vlastnostì charakteru, jak je podává Aristotelés. Jak jsem řekla, převaţuje u něj náboţenské cìtěnì, proto pro něj hrajì důleţitou roli i vlivy křesťanských myslitelů, kteřì však také původně z antiky v mnoha ohledech čerpali, těm bude věnována následujìcì kapitola.

3.1.2. Křesťanský pohled na ctnost Výkladem ctnostì s odkazem na Tomáše Akvinského se ve své knize Ctnosti zabývá Josef Pieper. Ten popisuje konkrétnì ctnosti, kterými jsou praktická moudrost, spravedlnost, statečnost a uměřenost, v závislosti na křesťanském chápánì. Jedná se o ten druh ctnostì, kterých člověk nabývá a rozvìjì je v průběhu ţivota. Pokusìm se zde nejprve stručně popsat tuto charakteristiku a ukázat, jak se dajì jednotlivé přìklady ctnostì aplikovat na postavy Pána prstenů a také, jaký majì vliv na vývoj a jednánì charakterů. Nad těmito ctnostmi pak stojì ty, které jsou člověku „vlité“ Bohem. Těmi jsou vìra, naděje a láska

3.1.2.1. Víra, naděje a láska Rozdìl mezi výše zmìněným rozdělenìm ctnostì umě charakterizuje Chesterton ve svém textu „Pohanstvì a pan Lowes Dickinson“. Pìše: „Pravý rozdìl mezi pohanstvìm a křesťanstvìm je dokonale shrnut v rozdìlu mezi pohanskými nebo přirozenými ctnostmi a oněmi třemi křesťanskými ctnostmi, jeţ Cìrkev katolická nazývá ctnostmi theologálnìmi. Pohanské či rozumové (přirozené) ctnosti jsou takové věci jako spravedlnost, střìdmost, a křesťanstvì je přijalo. Ty tři mystické ctnosti, jeţ křesťanstvì nepřijalo, nýbrţ samo vynalezlo, jsou vìra, naděje a

21

láska [...] pohanské ctnosti jsou rozumné ctnosti a ţe křesťanské ctnosti vìry jsou v své podstatě nerozumné [...].“1

Chesterton se zde snaţì ukázat, ţe tyto křesťanské ctnosti obsahujì „paradox v samé své podstatě“2 a člověk, který tyto ctnosti uţìvá, je nepouţìvá pro nějaký rozumem obhajitelný důvod. Jak pìše dále: „Láska však znamená, ţe se odpouštì, co je neodpustitelné, nebo jinak to nenì vůbec ctnost. Naděje znamená doufat, kdyţ jsou věci beznadějné [...] a vìra znamená věřit neuvěřitelnému [...].3 Tyto tři ctnosti jsou v křesťanstvì předpokladem všech ostatnìch. Pieper je dává do souvislosti s praktickou moudrostì, které bude věnována následujìcì kapitola. Pìše: „Moudrost [...] navìc předpokládá tři teologické ctnosti vìry, naděje a lásky; v nichţ si křesťan uvědomuje, ţe účast na ţivotě trojjediného Boha je cìlem křesťanské existence, který člověka přesahuje.“4 Důleţitá je tato trojice i pro postavy Pána prstenů a Tolkien je často povaţuje za důleţitějšì pro úspěch úkolu, neţ ctnosti rozumové. Froda a Sama pohánì ve třetìm dìle knihy hlavně naděje, a to tehdy, kdy uţ se jejich úkol zdá beznadějný. Je jasné, ţe zde hrajì roli i ostatnì vlastnosti, jako napřìklad statečnost, ale Tolkien klade důraz právě na naději a vzájemnou lásku. Můţeme tedy řìci, ţe tyto vlastnosti tvořì velmi významnou funkci v motivaci postav, hlavně co se týče právě dvojice Froda a Sama.

3.1.2.2. Praktická moudrost Tato vlastnost je povaţována za nejvyššì, neboť jsou na nì ostatnì rozumové ctnosti závislé. Pieper pìše: „Ţádná spravedlnost a ţádná statečnost nemůţe být v rozporu se ctnostì praktické moudrosti [...].“5 Moudrost je předpokladem pro to, aby člověk jednal dobře. V Pánovi prstenů je asi nejlepšìm přìkladem moudré postavy Gandalf. Ten je však dáván do protikladu se Sarumanem, který byl také moudrý. V jeho přìpadě však moudrost přerostla v pýchu, a proto se jeho konánì od dobra odklánì. Gandalf řìká: „[...] ten, kdo rozláme věc, aby zjistil, co je zač, opustil 1

CHESTERTON, Gilbert Keith. Heretikové. 1. Praha : Julius Albert, 1948. Pohanstvì a pan Lowes Dickinson, s. 108-119. s. 111. 2 CHESTERTON, Gilbert Keith. Heretikové. Pohanstvì a pan Lowes Dickinson. s. 111. 3 CHESTERTON, Gilbert Keith. Heretikové. Pohanstvì a pan Lowes Dickinson. s. 111 – 112. 4 PIEPER, Josef. Ctnosti. Praha : Česká křesťanská akademie, 2000. 157 s. ISBN 80-85795-35-4. s. 14. 5 PIEPER, Josef. Ctnosti. s. 10.

22

cestu moudrosti.“1 Úkolem moudrosti v prvnì řadě je, aby byla uskutečňována, takţe pokud člověk vì, ţe je něco dobré, je potřeba podle toho jednat. Postava Sarumana moudrost pozbývá, proto nenì schopna nadále dobře jednat, coţ prezentuje výše zmìněná citace. Pieper uvádì, ţe formou falešné praktické moudrosti je lstivost: „[...] neupřìmné a nevěcné, výlučně na „taktiku“ zaměřené myšlenì intrikána, který se nedokáţe ani přìmo dìvat, ani jednat.“2 To je opět jedna z vlastnostì, kterou u Tolkienových záporných postav nacházìme. Je to dobře prezentovatelné na postavě Saurona, který se v Silmarillionu i Pánovi prstenů často snaţì, zdánlivě moudrými slovy, nahlodat mysl ostatnìch, aby tìm dosáhl vlastnìho prospěchu: „Byl lstivý a uměl dobře dosahovat svého úkladem, kdyţ nepomáhala sìla.“3 Podrobněji se budu této postavě věnovat v kapitole 4.3.3.

3.1.2.3. Spravedlnost Pieper uvádì v návaznosti na Tomáše Akvinského, ţe „[...] zlo ve světě má sice mnoho jmen, ale v prvé řadě se nazývá nespravedlnost.“4 Vidìme tedy, ţe spravedlnost by v protikladu měla být prostředkem k udrţenì dobra. Spravedlnost je důleţitá pro to, aby bylo moţné správně rozlišit, co komu náleţì, a je závislá na moudrosti, protoţe jen dìky moudrosti je moţné tuto věc rozhodnout. V Tolkienových prózách je spravedlnost postav velmi důleţitá. Často je zdůrazňována u postav vysokého postavenì, které představujì jakousi ruku zákona. Těmi jsou napřìklad Aragorn nebo Theodén. Se spravedlnostì se však setkáváne i u postav, u kterých by nemusela být vzhledem k jejich postavenì přìliš zdůrazňována. V Návratu krále projevuje velkou mìru spravedlnosti Frodo, kdyţ se rozhodne ušetřit Sarumana, snaţivšìho se podmanit si Kraj. Frodo řìká:

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů: Společenstvo Prstenu. 1. Praha : Mladá fronta, 1990. 384 s. ISBN 80-204-0105-9. s. 244. „And he that breaks a thing to find out what it is has left the path of wisdom.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 337. 2 PIEPER, Josef. Ctnosti. s. 19. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion s. 232. „He was crafty, well skilled to gain what he would by subtlety when force might not avail.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 341. 4 PIEPER, Josef. Ctnosti. s. 43.

23

„Nevěřte mu! Ztratil všechnu moc kromě svého hlasu, kterým vás bude dál zastrašovat a podvádět, kdyţ mu to dovolìte. Ale nechci, aby byl zabit. Je zbytečné oplácet pomstu pomstou: tìm se nic nenapravì.“1

Sv. Ambroţ dává spravedlnost do souvislosti i s jinou ctnostì, a to statečnostì. Řìká: „statečnost bez spravedlnosti je hybnou pákou zla.“2 Vidìme zde to, ţe statečnost sama o sobě nemusì být nutně ctnostì. Za konkrétnìm statečným jednánìm musì stát rozumem opodstatněná motivace, která je vyhodnocena jako spravedlivá, a teprve to je předpokladem správného jednánì.

3.1.2.4. Statečnost Statečnost do značné mìry souvisì se smrtì a v Tolkienově světě představuje smrt zvláštnì téma. V jeho přìbězìch je často proti sobě stavěna smrtelnost a nesmrtelnost v souvislosti s rozdìlným ţivotnìm osudem elfů a lidì. Přestoţe však jsou elfové nesmrtelnì věkem, jsou zranitelnì a jejich těla mohou být zabita. To stejné, jak se pokusìm ukázat později, platì i pro fyzická vtělenì andělských mocnostì, mezi něţ patřì Gandalf, Sauron nebo Saruman. Pieper pìše: „Veškerá statečnost má tedy vztah ke smrti; veškerá statečnost stojì před tvářì smrti. Statečnost je v zásadě ochota zemřìt, přesněji řečeno, je to připravenost padnout, to jest: zemřìt v boji.“3 Vzhledem k tomu, ţe tedy ve světe Tolkiena mohou být zabiti i elfové, musìme předpokládat, ţe mohou být, stejně jako lidé, statečnì. Statečná postava je schopna rozlišit mezi tìm, co je dobré a pro které věci stojì za to statečnost vynaloţit. To souvisì s výše zmìněným popisem moudrosti, která takovýto soud umoţňuje. Strach je přirozenou součástì statečnosti stejně, jako to předpokládal Aristotelés. Beze strachu by statečnost nemohla existovat. V Tolkienově světě jsou jedinými bytostmi od strachu oproštěnými Valar. Tolkien přìmo v Silmarillionu uvádì, ţe jediným z Valar, který znal strach byl Melkor4, jenţ

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. 1. Praha : Mladá fronta, 1992. 416 s. ISBN 80-2040259-4. s. 263. “Do not believe him! He has lost all power, save his voice that can still daunt you and deceive you, if you let it. But I will not have him slain. It is useless to meet revenge with revenge, it will heal nothing. Go, Saruman, by the speediest way!” TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1334. 2 PIEPER, Josef. Ctnosti. s. 57. 3 PIEPER, Josef. Ctnosti. s. 95. 4 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 133.

24

se stal prvnìm Temným pánem. V přìpadě Melkora můţe být však řeč o odvaze pouze v tom smyslu, ţe se odváţil protivit se vůli boha a jeho statečnost je tedy uţ z prvotnì rozumové úvahy špatná a nemůţe být povaţována za ctnost, neboť nezahrnuje spravedlnost. U ostatnìch postav však obvykle statečnost znamená vlastnost kladnou, ale opět vidìme, ţe v některých přìpadech se snadno měnì spìše v neřest. Jednìm z přìkladů můţe být postava Boromira, který představuje muţe statečného, ale statečnost je u něj důleţitá jen jako statečnost o sobě, proto nedokáţe rozumem správně vyhodnotit, kdy nemůţe pouţìt Prsten a ţe by mohl velmi snadno podlehnout. U postavy, jakou je Aragorn, však nacházìme statečnost v pravém slova smyslu jako ctnost. Jeho postava nejedná unáhleně a jeho jednánì vţdy předcházì patřičná úvaha a vyhodnocenì všech pro a proti. Proto také podstupuje cestu Stezkami Mrtvých, která pro něj představuje značnou zkoušku statečnosti. Podrobněji se tìmto tématem budu zabývat dále. Pieper také pìše: „Statečnost v určitém smyslu předpokládá, ţe člověk se zla bojì; jejì podstata nespočìvá v tom, ţe by snad neznala strachu, nýbrţ v tom, ţe se nedá strachem přinutit ke zlu ani odradit od uskutečňovánì dobra.“1 Toto mìněnì bychom mohli opět uvést do souvislosti s Tolkienem. Přìklad postav, které se nechaly odradit od dobra, představujì právě duchové, které jede Aragorn vyzvat k pomoci. U nich tento odklon od dobra spočìval v neochotě jìt podpořit armády v boji proti Sauronovi, přestoţe v tomto ohledu přìsahali věrnost. V jejich přìpadě znamenal přìklon ke zlu prokletì, kterým bylo jejich uvězněnì v nemrtvé formě. Ta pro ně představovala věčné utrpenì a vysvobozenì mohlo být dosaţeno pouze dostánìm své přìsaze. Pieper zdůrazňuje nutnost přìtomnosti naděje a opět tedy odkazuje na podmìněnost rozumových ctnostì ctnostmi theologálnìmi. „Být statečný totiţ neznamená jen přijmout v boji za uskutečněnì dobra zraněnì i smrt, ale i doufat ve vìtězstvì. Bez této naděje nenì statečnost moţná.“2 Jednìm z přìkladů špatně pojaté statečnosti je Bitva u Maldonu, kterou se Tolkien zabýval a věnuje se jì v textu „Návrat Beorhtnothe, syna Beorthelmova“. Přìběh pojednává o rádoby hrdinském činu, kdy Angličané projevili nepřiměřenou 1 2

PIEPER, Josef. Ctnosti. s. 101. PIEPER, Josef. Ctnosti. s. 110.

25

mìru statečnosti a byli tak poraţeni vikingy. Vůdce Angličanů, Beorthnoth, byl velmi schopným bojovnìkem a vikingové, kteřì věděli s kým majì tu čest se utkat, poprosili, zda by je nenechal přejìt na svou stranu řeky pod vidinou spravedlivého boje, neboť útočit přes řeku by pro ně bylo velmi nevýhodné. Tolkien pìše: „Tento čin pýchy a nemìstného rytìřstvì byl fatálnì.“1 V anglickém veliteli zvìtězila pýcha a bezhlavá statečnost nad rozumem, proto nechal dobrovolně vikinkské vojsko přejìt a tìm zapřičinil poráţku a vlastnì smrt.

3.1.2.5. Uměřenost Tuto ctnost v křesťanském smyslu stavì Pieper do souvislosti s káznì. Ukazuje rozdìl mezi povahou uměřenosti a ostatnìmi, jiţ výše zmìněnými ctnostmi. „Temperantia se lišì od všech ostatnìch základnìch ctnostì právě tìm, ţe se vztahuje výlučně na toho, kdo je činný. Praktická moudrost pojìmá skutečnost bytì jako celek, spravedlnost se zase zaměřuje na toho druhého, a statečný, zapomìnaje sám na sebe, dává všanc své statky a svůj ţivot.“2

Jedná se tedy o jakýsi přìklon k sobě samému a o zachovánì vnitřnì rovnováhy. Pieper dále ukazuje, ţe existujì dva druhy přìklonu k sobě samému. Jednìm z nich je přìstup nesobecký (nezjištný) a druhým je sebestředný (zjištný)3. Druhý způsob vede člověka k jeho rozvrácenì. Ke kázni přispìvajì vlastnosti, jakými jsou čistota, zdrţenlivost, pokora, mìrnost a vlìdnost, naopak pýcha, lstivost a nespoutaný hněv jsou projevy neukázněnosti4, a tyto vlastnosti u Tolkiena takřka vţdy charakterizujì záporné postavy, hlavně pak Melkora, Saurona a Sarumana. Těmto postavám je vlastnì to, ţe nechtějì být v souladu se svým Stvořitelem a své vlastnì já se snaţì povýšit na jeho úroveň. Svatý Augustin uvádì, ţe pyšným se Bůh protivì.5 To vidìme i v Pánovi prstenů a Silmarillionu. Zde se pyšné postavy snaţì dostat na úroveň Ilúvatara a nejsou schopné objektivně zhodnotit mìru svých schopnostì a tyto postavy tak svým 1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Příběhy z čarovné říše. 1. Praha : Mladá fronta, 1997. Návrat Beorhtnothe, syna Beorhthelmova, s. 61-86. ISBN 80-204-0668-9. s. 63. 2 PIEPER, Josef. Ctnosti. s. 116. 3 PIEPER, Josef. Ctnosti. s. 116. 4 PIEPER, Josef. Ctnostis. 118. 5 Augustin. Vyznání. 4. vyd. Praha : Kalich, 1999. 565 s. ISBN 80-7017-301-7. s. 361.

26

Stvořitelem opovrhujì. Těmto postavám chybì pokora a převaţuje v nich přehnaná sebeláska, která však nemůţe být povaţována za ctnost.

3.2. Povaha zla V předchozì kapitole bylo nastìněno, jaký vliv má na postavy Tolkienových přìběhů ctnost. Nynì se pokusìm uvést dalšì rysy, které s křesťanstvìm souvisejì a pomáhajì charakterizovat záporné postavy. Zlo chápe Tolkien v augustiniánském pojetì, tedy jako nedostatek dobra. Augustin pìše: „Zlo jest nedostatek dobra, nedostatek, jehoţ poslednì stupeň hraničì s ničìm.“1 Dále pak pìše, ţe dobro je nutnou podmìnkou existence. Pozbytì veškerého dobra se nemůţe slučovat s bytìm: „Co se porušuje ztrácì nějaké dobro. Kdyby tedy bylo zbaveno všeho dobra, bylo by zbaveno i svého bytì.“2 Vše stvořené tedy bylo původně dobré, stejně tak i postavy, které v přìbězìch zlo představujì. Postavy majì předpoklady pro to, aby jednaly ctnostně. Jedná se ovšem, jak uţ bylo řečeno, o vlastnosti rozvìjené v průběhu ţivota, proto mohou být postupně posilovány, nebo můţe naopak dojìt k jejich potlačenì. Obecně bychom mohli řìci, ţe proměnu chatakteru směrem ke zlu způsobuje ţádost nebo pokušenì, a to následně často probouzì v postavách strach. V přìpadě Pána prstenů pak toto pokušenì vzbuzujìcì ţádost představuje Prsten, který je původcem pádu některých postav, a naopak jiné jsou tomuto schopni vìce či méně odolávat. Téma, které také Tolkien řešì, je téma netvorů, jejichţ základem je zlý duch, a netvor je tvořen teprve poté, co přijme fyzickou podobu. „[...] zlì duchové vstupujì do netvorů a berou na sebe viditelnou podobu v odporných tělech.“3 Ve svém eseji „Béowulf, netvoři a kritikové“ popisuje rozdìl mezi netvory, se kterými se setkáváme v řeckých bájìch, a netvory severské mytologie, na jejichţ podobu jiţ mělo vliv křesťanstvì. Tolkien pìše: „Vezměme si kupřìkladu přìběh o Odysseovi a Kyklopovi – onen trik s ovcemi. Odysseus v něm zápasì s nestvůrným a zlým nepřìtelem, ale nenì vlastně 1

Augustin. Vyznání. s. 76. Augustin. Vyznání. s. 210. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové : a jiné eseje. 1. Praha : Argo, 2006. Béowulf: Netvoři a kritikové, s. 11 - 60. ISBN 80-7203-788-9. s. 28. 2

27

podán jako bojovnìk proti silám temnot [...] poţìvá ochrany bohů a to, ţe jej Odysseus zmrzačì, je křivda, kterou Poseidon jen těţko promìjì. Zato obludnì nepřátelé, s nimiţ se střetává Béowulf, jsou ztotoţněni s protivnìky Boţìmi.“1

Netvoři ve světě Tolkiena jsou podáváni podobným způsobem, tedy jako protivnìci Jednoho boha. Melkor, ačkoli sám vznikl z boţìho stvořenì, se svým pádem začìná podobat křesťanskému ďáblu stejně, jako je mu podobný Grendel v Béowulfovi. Dále se ve své práci budu podrobněji zabývat postavou Saurona, která má funkci Temného pána a do postav, které představujì v přìběhu zlo, bude zahrnut také Saruman. Za dalšì netvory můţeme povaţovat většinu Sauronových a Melkorových sluţebnìků, kterými jsou napřìklad balrogové.

Ukázali jsme si nynì, jaký majì ctnosti vliv na jednánì postav a jaké povahy je v Tolkienově světě zlo. Pokusìm se nynì ukázat, čìm jsou Tolkienovy postavy zvláštnì, a jaký je jejich vliv na čtenáře. Podìváme-li se na Bilba jako hlavnìho hrdinu Hobita, nebo na Froda a Sama jako jedny z nejpodstatnějšìch postav Pána prstenů, můţeme si všimnout, ţe sdìlì jisté podobné rysy. Tyto postavy nepředstavujì klasický archetyp hrdiny. Vlastnosti jsou v nich teprve postupně rozvìjeny a čtenář v nich hrdinský charakter objevuje aţ posléze. U čtenářů je tento model velmi úspěšný, hlavně proto, ţe čtenář se snáze do přìběhu ponořì, pokud se můţe lépe sţìt s postavou. Stejně jako Frodo, Bilbo nebo Sam, nenì ani čtenář dokonalý, neoplývá nebývalou fyzickou silou ani nemá boţský původ. Proto je snazšì se s postavou ztotoţnit. Tyto postavy představujì model zcela normálnìho člověka, přestoţe jsou ztvárněny hobity.

3.3. Charaktery z pohledu přìslušnosti k rasám Středozemě Při snaze zabývat se povahou Tolkienových hrdinů, je dobré si uvědomit, ţe charaktery jsou částečně závislé na svém původu z hlediska přìslušnosti k určité rase. Pokusìm se ukázat, do jaké mìry je vrozená součást charakteru postavy důleţitá, 1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové : a jiné eseje. Béowulf : Netvoři a kritikové. s. 25.

28

v závislosti na vlastnostech zìskaných během ţivota, a do jaké mìry je chovánì determinováno svým původem. Pro kaţdou rasu Tolkienova světa jsou specifické jiné psychické a fyzické dispozice, intelektuálnì schopnosti, a ke kaţdé se také váţì jiné okolnosti vzniku. Zaměřìm se tedy na to, čìm se jednotlivé rasy od sebe odlišujì.

3.3.1. Božské mocnosti, Ainur Náboţenstvì, které nacházìme v Tolkienových románech, nenì polytheistické, jak by se mohlo na prvnì pohled zdát. Na vrcholu stvořenì světa stojì Jediný bůh, (Eru, Ilúvatar)1 a teprve z jeho myšlenek vznikli podle Tolkiena na počátku Ainur (svatì). V Silmarillionu je popisován vznik světa z hudby, kdy Eru předkládal Ainur hudebnì témata, která mohl kaţdý z nich rozvìjet po svém. Z výsledku hudby, kterou Ainur hráli byl nakonec stvořen svět. „A mluvil k nim: předkládal jim hudebnì témata a oni před nìm zpìvali a on byl rád. Dlouho však zpìvali kaţdý sám nebo jen několik spolu, zatìmco ostatnì naslouchali; kaţdý totiţ chápal jen tu část Ilúvatarovy mysli, ze které vzešel, a v porozuměnì bratrům rostli jen pomalu. Avšak tìm jak naslouchali, docházeli k stále hlubšìmu porozuměnì a přibývalo jednohlasnosti a souzvuku.“2

Ainur jsou chápáni jako bytosti přìmo vycházejìcì z Jediného boha a jsou obdarované svobodnou vůlì. To se promìtá v jejich schopnosti dále rozvìjet vlastnì myšlenky a tvořit, ale pouze v souladu s boţì vůlì. O Melkorovi, který byl jednìm z Ainur bude řeč později. Jeho charakter, coby nejmocnějšìho, je popisován jako touţìcì po samostatnosti a vymaněnì se z podřìzenosti Ilúvatarovi. Jeho touhou při tvořenì světa bylo harmonii Ilúvatarovy hudby narušit vlastnìm vlivem. Jak však Tolkien také pìše v Silmarillionu: „A ty, Melkore, objevìš všechny své tajné myšlenky a postřehneš, ţe jsou jen částì celku a přispìvajì k jeho slávě.“3 To do jisté

1

Eru znamená „jeden“ a význam jména Ilúvatar je „otec všech“. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 11. „And he spoke to them, propounding to them themes of music; and they sang before him, and he was glad. But for a long while they sang only each alone, or but few together, while the rest hearkened; for each comprehended only that part of me mind of Ilúvatar from which he came, and in the understanding of thein brethren they grew but slowly. Yet ever as they listened they came to deeper understanding, and increased in unison and harmony.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 3. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 13. „And thou, Melkor, shalt see that no theme may be played that hath not its uttermost source in me, nor can any alter the music in my despite.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 6. 2

29

mìry souvisì s Tolkienovým postojem k tvorbě všeobecně, jak ji nejzřetelněji popisuje ve svém eseji „O pohádkách“. Tolkien chápe Boha jako jediného skutečného stvořitele, a přestoţe ostatnìm bytostem je dána jistá svoboda tvorby, nenì moţné vytvořit věc, která by z Boha nepocházela.1 V Pánovi Prstenů a Silmarillionu se několikrát setkáme s myšlenkou „hranì si na boha“, která je vlastnì právě postavám, které v přìběhu chápeme jako záporné. Jak uţ jsem zmìnila, v Silmarillionu představuje hlavnì zápornou postavu Melkor, kterého v Pánovi prstenů nahrazuje Sauron. Přìběhy však vţdy směřujì k odsouzenì protivenì se Ilúvatarovi a ukazujì, ţe nelze zcela oddělit svobodnou mysl od boţìho záměru. Stejný námět nacházìme napřìklad i v myšlenkách svatého Augustina. Mocnosti Ainur Tolkien dělì na dvě podskupiny. Jsou jimi Valar a Maiar. Valar jsou chápány jako nadřazenì Maiar. O činech Valar pojednává celá jedna část Silmarillionu, „Valaquenta“. Postavy Valar přìmo nevystupujì v přìbězìch Pána prstenů (na rozdìl od Silmarillionu), nalezneme zde však odkazy na jejich existenci napřìklad v básnìch, které jsou v knize obsaţené. Maiar v přìbězìch vystupujì spìše jako jednotlivé specifické postavy, které vstupujì do děje. Tolkien o nich pìše: „S Valar přišli jinì duchové, jejichţ bytì také začalo dřìve neţ Svět, téhoţ řádu jako Valar, ale niţšìho stupně. To jsou Maiar, lid od Valar, jejich sluţebnìci a pomocnìci.“2 Z nejvýznamnějšìch Maiar, kteřì se přìbězìch objevujì, můţeme jmenovat Melian vystupujìcì v Silmarillionu, která je ţenou elfského krále Thingola, a z jejichţ spojenì vzešla dcera Lúthien, známá v souvislosti s jednìm z hlavnìch hrdinů Silmarillionu, Berenem. Dalšìmi významnými Maiar jsou Istari, kouzelnìci, mezi které patřì postavy Gandalfa a Sarumana. Istari tvořì zvláštnì skupinu. Představujì vyslance Valar a jejich úkolem bylo chránit Středozemi před opět rostoucì mocì Saurona. Tolkien se zmiňuje o pěti kouzelnìcìch. Do přìběhu Pána prstenů však zasahujì pouze tři a

1

V eseji „O pohádkách“ Tolkien tento proces nazývá druhotné tvořenì (subcreation). TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 25. „With the Valar came other spirits whose being also began before the World, of the same order as the Valar but of less degree. These are the Maiar, the people of the Valar, and their servants and helpers.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 20. 2

30

jenom výše zmìněnì dva jsou podstatnì.1 Kouzelnìci byli oděni fyzickým tělem, které mohlo být zraněno a zabito, stejně jako lidské. Ačkoli byl jejich původnì úkol Středozemi chránit, Tolkien pìše: „[...] Istari, oděnì v tělech Středozemě, mohli stejně jako lidé a elfové odpadnout od svých cìlů a činit zlo a zapomenout na dobro při hledánì moci k jeho uskutečněnì.“2 Mezi Maiar patřì také, jak uţ bylo řečeno, Sauron, nejvěrnějšì sluţebnìk Melkora, po jehoţ pádu jej nahrazuje v roli Temného pána. Z dalšìch Maiar, kteřì stanuli na straně zla, se v přìbězìch Silmarillionu setkáme s postavami balrogů a postava jednoho z nich je také jednou ze stěţejnìch pro děj Pána prstenů. Souboj Gandalfa a balroga tvořì významný zlom v ději přìběhu a bude o něm řeč dále. Mezi bytostmi Středozemě jsou postavy pocházejìcì z Maiar pokládány za nejmocnějšì a jsou schopni disponovat jistým druhem magie. Poměrně zajìmavá je také postava Toma Bombadila, se kterým se Frodo v doprovodu ostatnìch hobitů setkává na své cestě Starým hvozdem. Původ Toma Bombadila nenì nikde zcela objasněn. Je popisován jako „nejstaršì a bez otce“3. O jeho původu se však můţeme dočìst napřìklad v knize The Art of the Myth-Maker toto: „Je jistě nesmrtelný, ale nenì elf. Nenáleţì ani k Valar jelikoţ z těch jsou všichni známi. Jedinou moţnostì je, ţe je Tom Bombadil jednìm z Maiar [...] stejného původu jako jsou Gandalf, Sauron a Saruman, ale s jednìm významným rozdìlem.“4 Tìmto rozdìlem je myšlen fakt, ţe v přìběhu nemá na Toma Bombadila jako na jedinou postavu Prsten ţádný vliv. Alison Milbanková chápe tuto odlišnost jako jistou výjimku a povaţuje tuto postavu za v teologickém smyslu „nepadlou“. Tom Bombadil „[...] je nepadlým pánem lesů, vod a kopců.”5 Vlastnì postavou Toma Bombadila se budu také podrobněji zabývat dále v kapitole 4.3.2.5.

1

V Pánovi prstenů je zmìnka ještě o kouzelnìku Radagastovi Hnědém a v Nedokončených příbězích se Tolkien zmiňuje ještě o dvou „modrých“, kteřì odešli na východ a ztratili se. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Nedokončené příběhy. 1. Praha : Mladá fronta, 2003. 512 s. s. 41. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 250. „[...] oldest and fatherless.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 345. 4 „He is clearly immortal, but not Elven-kind. He is not a Vala since all of that kind are known. The only alternative is that Tom Bombadil is one of Maia [...] same race as Gandalf, Sauron and Saruman, but with one significant difference.“ STEVENS, David; STEVENS, Carol D. J R R Tolkien : The Art of the Myth-Maker. San Bernardino : The Borgo Press, 1992. 178 s. s.75. 5 „[...] is the unfallen master of wood, water and hill.” MILBANK, Alison. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Chicago : Open Court, 2003. „My Precious“: Tolkien‟s Fetishized Ring, s. 33-46. s. 42.

31

Valar a Maiar nemajì primárně fyzickou podobu, tu však na sebe mohou brát. V Silmarillionu se dočìtáme, ţe někteřì z nich dali v počátcìch přednost fyzické podobě, aby mohli snadněji komunikovat s elfy. Podoba můţe být odlišná, napřìklad Melian vystupujìcì v Silmarillionu ztělesňovala překrásnou ţenu, kouzelnìci v Pánovi prstenů na sebe brali podobu starých muţů. Gandalf napřìklad na prvnì pohled vypadá jako stařec oplývajìcì velkou moudrostì a jeho dalšì skryté schopnosti tak nejsou v jeho vzhledu nijak patrné. Tolkien se o fyzických tělech kouzelnìků zmiňuje v Nedokončených příbězích: „Vyslali totiţ se svolenìm Erua členy svého vlastnìho vznešeného řádu, avšak oděné lidskými těly, skutečnými a nepředstìranými, ale podrobeni strachu, bolestem a únavě země, jeţ mohla ţìznit, hladovět a být zabita; dìk svému ušlechtilému duchu však neumìrali a stárli jen starostmi a namáhavou pracì mnoha dlouhých let.“1

V Tolkienově dìle se setkáváme i s motivem odepřenì výběru fyzické podoby. Z Ainur byla tato moc odepřena Melkorovi a Sauronovi, pročeţ se mohli později zjevovat pouze v obludné podobě, coţ souvisì s Tolkienovým chápánìm netvorů, o kterém byla řeč.

3.3.2. Elfové Elfové jsou v Tolkienově světě chápáni jako prvorozená rasa. Byli stvořeni přìmo z mysli Ilúvatara, stejně jako lidé. Ostatnì Ainur se tedy na jejich podobě a existenci nepodìleli. Elfové a lidé jsou proto často v přìbězìch Silmarillionu nazýváni „Ilúvatarovy děti“. Tolkien přisuzuje elfům většì podobnost s Ainur neţ s lidmi. Ta spočìvá hlavně v nesmrtelnosti a také v pevném propojenì jejich ţivota s přìrodou. Podoba elfů je mimo jiné opět velmi ovlivněna křesťanstvìm, čehoţ si můţeme povšimnout napřìklad ve zdůrazněnì motivu „světla“, které elfy často charakterizuje a které je v křesťanské tradici běţně spojováno s Bohem. Celá historie elfů, jak ji popisuje Silmarillion, je do jisté mìry na světle zaloţena. Světlo hvězd bylo prvnì věcì, kterou elfové spatřili po svém „probuzenì“. Hvězdné světlo se jim, jak Tolkien často popisuje, odráţì v očìch. Procitnutì elfů je také spojeno s obdobìm, kdy dosud svět neosvětlovalo slunce, ale světlo dvou stromů ve Valinoru. 1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Nedokončené příběhy. s. 416.

32

Se světlem souvisì i pověsti o silmarilech, které v sobě po zničenì stromů jako jediné uchovaly památku na jejich krásu, a proto se staly předmětem touhy mnohých stran. Jeden ze silmarilů byl nakonec umìstěn na nebe a stal se jednou z hvězd. Alison Milbanková se o světle elfů také zmiňuje: „Je to specifický rys elfů, takţe „hvězdný třpyt v jejich očìch a vlasech“ je to co Sam spatřuje při prvnìm setkánì s nimi [...]“1 Jednou z nejpodstatnějšìch vlastnostì, která elfy odlišuje od lidského plemene, je nesmrtelnost. Jejich osud je popisován jako svázaný s osudem světa. Elfové tedy stárnou pomalu spolu s nìm. Oproti rase lidì nejsou suţováni nemocemi, nescházì věkem a mohou být zabiti pouze následkem fyzických ran. Ilúvatarův dar elfům tedy byla nesmrtelnost, oproti tomu dar lidem byla smrtelnost, která nemá být v Tolkienových přìbězìch chápána jako handicap. To se lišì od biblického pojetì, kdy je smrt chápána jako trest za prvotnì hřìch. Uvádìm proto smrtelnost záměrně jako „dar“ a podrobněji se tìmto rozdìlem budu zabývat v dalšì kapitole. Ať uţ jsou bytosti smrtelné nebo nesmrtelné, oba osudy se mohou zdát být břemenem. Theodore Schick pìše ve svém eseji: „Nesmrtelnost je pro elfy břemenem, neboť jako obyvatelé Středozemě představujì neměnìcì se bytosti ve stále se měnìcìm světě..“2 Jejich dlouhý ţivot podmiňuje hlubokou moudrost, kterou disponujì, a proto jsou také elfové povaţováni za nejmoudřejšì obyvatele Středozemě vystupujìcì v Pánovi prstenů (nepočìtáme-li Maiar). Tolkien elfy v jistém ohledu chápe jako lidi, ale nikoli v pravém slova smyslu. „Elfové mohou být chápáni jako zosobněnì toho, čìm by si lidé přáli být, ale nenì jim toho dopřáno.“3 Dalšìm rysem elfů, který Tolkien popisuje, je oproti lidem jejich blìzký vztah ke všemu uměnì – hudbě, poezii a dalšìm jeho formám. Elfové jsou podle Tolkiena schopni ovládat jistý druh magie, i kdyţ slabšì neţ je tomu v přìpadě Ainur. Tato magie je však odlišná od „čarovánì nebo triků“, s jakými se můţeme setkat v literatuře poměrně často. Tolkien chápe magii ve smyslu, jak ji uţìvajì elfové, jako 1

„This is the particular character of the Elves, so that Sam sees them for the first time with „the starlight glimmering„ on their hair and in their eyes [...]“ MILBANK, Alison. Chesterton and Tolkien as Theologians. London : T&T Clark, 2009. 200 s. s. 42. 2 „Immortality is a burden to the elvish because, as inhabitants of Middle-earth, they are changeless beings in an ever-changing world.“ SCHICK, Theodore. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. The Cracks of Doom: The Threat of Emerging Technologies and Tolkien‟s Ring of Power. s. 24. 3 KUČEROVÁ, Viola. J. R. R. Tolkien jako teoretik pohádky. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Seminář estetiky, 2009. 63 s. Vedoucì diplomové práce Mgr. Rostislav Niederle, Ph.D. s. 22.

33

uměnì a zmiňuje se o tom také v jednom z dopisů: „Jejich „magie“ je uměnì odvozené z mnoha lidských omezenì: je snadnějšì, rychlejšì a sloţitějšì [...]“1 Uměnì vytvářené elfy je na jiné úrovni neţ lidské uměnì a představuje pro lidi nedosaţitelný cìl. Všechny věci, které jsou vyrobeny elfy majì zvláštnì moc, coţ se projevuje napřìklad u všech elfìch darů, které obdrţì v Pánovi prstenů společenstvo na své cestě. Kaţdá z věcì má svůj účel, a přestoţe jejich moc se na prvnì pohled neprojevuje jinak neţ v kráse a dokonalosti, skrývá se v nich latentnì sìla. Uvedu zde ještě jeden přìklad týkajìcì se elfů a poezie. Kdyţ v jedné z kapitol Pána prstenů recituje Bilbo báseň, kterou sloţil za pomoci Aragorna, jeho dotaz znì, zda elfové rozlišì pasáţe, které skládal on a které Aragorn. Elf mu odpovìdá: „Nenì pro nás snadné určit rozdìl mezi smrtelnìky [...]“2 Z toho jasně plyne, ţe se poezie lišì a je pravděpodobné, ţe tato odlišnost neplyne z pouhé formy, ale je zakořeněná hlouběji v elfìm bytì. Jak bude řečeno později, postava Saurona nechala vyrobit dohromady dvacet prstenů a elfům byly darovány tři z nich. V kapitole, která se zabývá jednìm Prstenem, bude popsán rozdìl mezi jejich působenìm na elfy a na ostatnì rasy Středozemě. Děj Pána prstenů se odehrává na konci třetìho věku Středozemě a po zničenì Prstenu většina elfů odplouvá do zemì neumìrajìcìch a spolu s novým věkem nastupuje nadvláda lidì. Válka o Prsten se odehrává převáţně mezi lidskými aktéry. Armády, jeţ bojujì proti Sauronovi, jsou tedy převáţně lidského původu, přesto jsou v boji v malé mìře zastoupeny i dalšì národy Středozemě, a to hlavně v postavách, kterými jsou členové společenstva Prstenu. Z postav elfů, které se v Pánovi prstenů objevujì, jich můţeme jmenovat několik. V prvnì řadě jmenujme Legolase, který je členem společenstva Prstenu a reprezentuje v něm rasu elfů. Touto postavou se však tato práce podrobněji zabývat nebude. Dalšì postavou, která v přìběhu vystupuje je Elrond Půlelf3. Ten prostupuje

1

„Their „magic‟ is Art, delivered from many of its human limitations: more effortless, more quick, more complete [...]“ TOLKIEN, John Ronald Reuel. The Letters of J.R.R. Tolkien : A Selection. s. 168-169. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 223. „It is not easy for us to tell the difference between two mortals.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 308. 3 Jeho původ reprezentuje smìšenì elfské a lidské krve a krve Maiar.

34

všemi třemi dìly, která jsem zde jmenovala1. Představuje jednu z postav Silmarillionu, má vliv na události Pána prstenů a objevuje se i v Hobitovi. Je také jednìm z vlastnìků Třì elfìch prstenů. Poslednì postavou, kterou zde jmenuji a kterou se budu v dalšìch kapitolách zabývat podrobněji, je Galadriel. Stejně jako Elrond procházì Silmarillionem i Pánem prstenů. Galadriel je pro okolnosti Frodovy cesty velmi důleţitá. Pobyt v lese Lórienu má vliv na osud celého společenstva stejně tak jako poselstvì, které posìlá prostřednictvìm skupiny Dúnadanů Aragornovi a vybìzì jej, aby podstoupil svou zkoušku na Stezkách Mrtvých. Je také důleţitou zástupkynì ţenského principu v Pánovi prstenů, který dokazuje, ţe neplatì výrok jistého kritika, který, jak uvádì Carpenter, kdysi o Pánovi prstenů napsal: „[...] přìběh má dva divné rysy: „vůbec ţádný náboţenský duch a vlastně ţádné ţeny.“2

K hlavnìm charakterovým rysům elfů tedy patřì moudrost vycházejìcì mimo jiné z jejich nesmrtelnosti, sepjatost s přìrodou, hluboká láska k uměnì a tvořenì obecně. Postava Sama popisuje elfy v Pánovi prstenů po jeho prvnìm setkánì s nimi: „Jsou docela jinì neţ jsem čekal – tak stařì a tak mladì, a tak veselì a smutnì, vìte.“3 Pro lidi je dokonalost elfů nedosaţitelná, ale představuje obraz jejich podvědomé touhy.

3.3.3. Lidé Je celkem logické, ţe rasa lidì v Tolkienově světě je totoţná s lidmi našeho světa. To ostatně souvisì i s tìm, ţe Tolkien chápal svůj svět jako náš svět, a nikoli jako nějakou mimo prostor umìstěnou fikci. Mytologický původ lidì ve Středozemi je velmi podobný elfům. Lidé byli podle Tolkiena stvořeni Ilúvatarem, stejně jako elfové, a jejich počátek byl vepsán do Hudby Ainur jako druhé téma, které Ilúvatar

1

Vyskytuje se v Hobitovi, Pánovi Prstenů i v Silmarillionu. CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien : Životopis. s. 196. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 89. „They are quite different from what I expected, so old and young, and so gay and sad, as it were.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 113. 2

35

začal hrát. Pravá povaha lidì je proto, stejně jako u elfů, známa jen Jedinému bohu. Od elfů se lidé lišì v mnohých ohledech. Nejvýznamnějšìm rozdìlem je smrtelnost. Téma smrti je jednìm ze stěţejnìch motivů Tolkienova dìla. Lidé a elfové jsou v tomto ohledu přes veškeré fyzické podobnosti stavěni do vzájemného protikladu a jejich osud a propojenì se světem se lišì. Jak uţ bylo řečeno, lidskou smrtelnost chápe Tolkien jako dar. Duše lidì po smrti opouštì hranice Středozemě a jen samotný Stvořitel vì, kam se ubìrajì. O smrti jako daru se dočteme v Silmarillionu: „Jejich osudem je smrt, dar, který jim v únavě času budou závidět i mocnosti. Melkor však na ni vrhl stìn a zaměnil ji s tmou, vytvořil z dobra zlo, z naděje strach.“1 V tomto citátu nacházìme kromě výše zmìněného tvrzenì také proměnu, kterou chápánì smrti v Tolkienových přìbězìch prodělalo. Chápánì smrti jako daru se obrátilo vlivem Melkora a Saurona ve strach z nì. V knize Chesterton and Tolkien as Theologians přirovnává A. Milbanková toto pojetì smrti s myšlenkou, se kterou se setkáváme u Tomáše Akvinského: „Lidské bytosti jsou tedy proměnlivé ve svých tělesných změnách a umìránì, ale jejich konec je nadpřirozený, coţ odpovìdá antropologii Tomáše Akvinského, ve které je přirozený konec člověka nadpřirozený, totiţ účast na boţském ţivotě je dìky Pádu dosaţitelná pouze skrze milost.“2

Konflikt ohledně smrtelnosti nalezneme v Silmarillionu také v části nazvané „Akalabêth“. Lidem, jimţ byl darován za své zásluhy ostrov Númenor, dostali kromě něj darem také ţivot, který několikrát převyšoval délku ţivota ostatnìch lidì ţijìcìch ve Středozemi. „Neunikli tak ovšem sudbě smrti, kterou vloţil Ilúvatar na celé lidstvo, a stále byli smrtelnì, třebaţe jejich roky byly dlouhé a

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 37. „Death is their fate, the gift of Ilúvatar, which as Time wears even the Powers shall envy. But Melkor has cast his shadow upon it, and confounded it with darkness, and brought forth evil out of good, and fear out of hope.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 35. 2 „Human beings are therfore mutable in that their body changes and dies, but their end is a supernatural one, which accords with Thomas Aquinas‟s anhtropology in which the natural end for Man is a supernatural one, namely participation in the divine life, achievable through the Fall only by grace.“ MILBANK, Alison. Chesterton and Tolkien as Theologians. s. 20.

36

nepoznali nemoc, dokud na ně nepadl stìn.“1 Změna přìstupu ke smrti znamenala záminku pro závist elfům. Dalšìm rozdìlem je pak pojetì svobody, kterou Ilúvatar lidské plemeno obdařil. „Proto určil, aby srdce lidì směřovalo za hranice světa a nenalézalo v něm klid; ale měli mìt schopnost utvářet svůj ţivot mezi silami a náhodami světa přes hranice Hudby Ainur, která je pro všechno ostatnì jako osud; a jejich působenìm bude všechno dokončeno tvarem i skutkem a svět se vyplnì aţ do poslednìho a nejmenšìho.“2

Lidé jako rasa jsou popisováni jako přizpůsobivějšì neţ elfové, coţ je opět následek jejich relativně krátkého ţivota, ale také je jim vlastnì snadnějšì podléhánì zhoubným vlivům. Ve třetìm věku nechal Sauron ukovat lidem devět prstenů, coţ byl nejvyššì počet ze všech dalšìch ras. Mimo jiné právě proto, ţe se ukázali jako nejvhodnějšì rasa k aplikaci zvrácených myšlenek. Muţi, kterým byly prsteny dány, se postupem času proměnili v nemrtvé. Stali se nazgûly, Prstenovými přìzraky, o kterých bude řeč v kapitole 4.3.2.2. Nenì však pravdou, ţe by u lidì převaţovaly negativnì vlastnosti, spousta z těch, kteřì se vyskytujì v přìbězìch, oplývajì mnoha ctnostmi, coţ jim umoţňuje konat velké činy. Charaktery lidských postav pak můţeme často označit jako hrdinské. Čtvrtý věk, který s koncem Pána prstenů začìná, s sebou přinášì nadvládu lidì. Středozemě se tak stává opět o něco podobnějšì našemu reálnému světu. S odchodem elfů (nebo obecně fairies) nastává v Tolkienově světě nová epocha, kterou K. M. Briggsová povaţuje za opakujìcì se motiv v četných v lidových pověstech3. Lidé tak hrajì v přìběhu Pána prstenů nejvýznamnějšì roli spolu s přìbuzným národem hobitů.

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 224. „But they did not thus escape from the doom of death that Ilúvatar had set upon all Mankind, and they were mortal still, though thein years were long, and they knew no sickness, ere the shadow fell upon them.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 327. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 36. „Therefore to willed that the hearts of Men should seek beyond the world and should find no rest therein; but they should have a virtue to shape their life, amid the powers and chances of the world, beyond the Music of the Ainur, which is as fate to all things else; and of their operation everything should be, in form and deed, completed, and the world fulfilled unto the last and smallest.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 34. 3 BRIGGS, Katharine Mary. The Fairies in Tradition & Literature. 1. London : Routledge & Kegan Paul, 1967. 262 s. ISBN 0226074919. s. 210.

37

Mezi nejvýznamnějšì postavy Pána prstenů, kterými se budu zabývat, patřì Aragorn, královský dědic, dále Boromir, člen společenstva Prstenu, a jeho bratr Faramir. Dalšìmi významnými postavami, kterými se však ve své práci podrobněji zabývat nebudu, jsou Theodén, Denethor, Éowyn a ze záporných postav Červivec, sluha Sarumana.

3.3.4. Hobiti Zatìmco o původu lidì a elfů je toho v Silmarillionu napsáno mnoho, původ hobitů nenì zcela jasný. To je mimo jiné způsobeno tìm, ţe Tolkien podával legendy o vzniku jednotlivých národů v Silmarillionu hlavně jako mytologii vykládanou elfy, tudìţ v něm nalezneme nejvìce o historii elfů. Na rozdìl od vzniku lidì a trpaslìků však o původu hobitů1 nenajdeme ţádnou konkrétnì zmìnku. Jak Tolkien pìše v jednom z dopisů: „Jejich původ nenì znám (dokonce ani jim samotným)“2 Zatìmco však nenì úplně jasný jejich původ, nacházìme v Tolkienových knihách o to vìce informacì týkajìcìch se jejich charakterů a povah. V úvodu Pána prstenů je zařazen text o hobitech a v podstatě z něj vyplývá, ţe hobiti jsou přìbuznì lidem, přestoţe se jejich společnost vyvìjela nezávisle a jako národ neměli nikdy touhu zasahovat do věcì globálnějšìho měřìtka. „Je zcela zřejmé, ţe přes pozdějšì odcizenì jsou hobiti našimi přìbuznými: jsou nám mnohem bliţšì neţ elfové, ba dokonce i neţ trpaslìci. Odedávna mluvili jazykem lidì, po svém, a měli rádi i neradi vesměs stejné věci jako lidé. Jakého druhu ale přesně je náš vzájemný poměr, to se uţ nedá zjistit. Počátek hobitů leţì hluboko v dávných časech, které jsou dnes ztraceny a zapomenuty“3

Pro děj Pána prstenů jsou hobiti stěţejnì. V Hobitovi se s těmito bytostmi setkáváme v postavě Bilba poprvé. Dočìtáme se, ţe přes veškerou nechuť k vytrţenì ze stereotypu všednìho dne, která je hobitům blìzká, se v nich skrývá nepoznaný 1

Hobiti se v Tolkienových knihách nazývajì také půlčìci nebo periannath. „Their origin is unknown (even to themselves).“ TOLKIEN, John Ronald Reuel. The Letters of J.R.R. Tolkien : A Selection. s. 176. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 12. „It is plain indeed that in spite of later estrangement Hobbits are relatives of ours: far nearer to us than Elves, or even than Dwarves. Of old they spoke the languages of Men, after their own fashion, and liked and disliked much the same things as Men did. But what exactly our relationship is can no longer be discovered. The beginning of Hobbits lies far back in the Elder Days that are now lost and forgotten.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 2. 2

38

potenciál. Carpenter v Životopise také o Tolkienovi pìše: „[...] dokud nezačal psát pokračovánì (k Hobitovi), neuvědomil si význam hobitů a nepostřehl, ţe budou hrát v jeho mytologii klìčovou úlohu.“1 Výše byla zmìněna problematika smrtelnosti. V tomto ohledu jsou hobiti stejně smrtelnì jako lidé, přestoţe Tolkien popisuje jejich průměrnou délku ţivota jako delšì. V povaze hobitů se částečně značì autorova autobiografie, kdy sám sebe viděl svým způsobem jako hobita. Krom toho byla povaha hobitů ovlivněna obrazem anglických venkovanů. V Životopise se můţeme dočìst: „Hobiti jsou prostě angličtì venkované, zmenšenì, protoţe se v tom zrcadlì obvykle malý dosah jejich obraznosti – ne však vlastnì dosah jejich odvahy nebo latentnì sìly.“2 Tolkien je „v jistém slova smyslu povaţuje za lidštějšì neţ člověka (typického Angličana) v tom smyslu, ţe majì všechny vlastnosti pro ně typické.“3 Pro společnost hobitů je charakteristický vesnický způsob ţivota, uţìvánì si kaţdodennìch radostì. Zajìmavé můţe být, ţe hobitì společnost, jak Tolkien pìše, uznává svého starodávného krále a jeho zákony, které nemajì psanou formu, nicméně jsou dodrţovány, protoţe jsou starobylé, tradičnì a spravedlivé: „Starodávnému králi totiţ připisovali všechny své základnì zákony; a obvykle tyto zákony dodrţovali dobrovolně, protoţe to byla Pravidla (jak řìkali) jak starobylá, tak spravedlivá.“4 Z toho plyne určitá náchylnost této rasy k ţivotu ve stereotypu, ale také obliba v uctìvánì tradice a dodrţovánì pravidel. Hobiti taktéţ nejsou popisováni jako vzdělanci, ale mezi jejich postavami nalézáme pár výjimek, zajìmajìcìch se o studium a jednou z takových výjimek je právě Bilbo Pytlìk. Stejně jako postoj ke vzdělánì je popisován postoj ke kultuře. Přestoţe hobiti majì rádi básničky a pìsničky, s čìmţ souvisì i obliba hádanek5, je láska k těmto formám jiného druhu, neţ je tomu u elfů. Bilbo je jednìm z hobitů aktivně tvořìcìch poezii a v Pánovi prstenů popisuje hobitì vztah k uměnì takto: „Hobiti si stejně nemohou vypěstovat tu pravou

1

CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien : Životopis. s. 158. CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien : Životopis. s. 158. 3 KUČEROVÁ, Viola. J. R. R. Tolkien jako teoretik pohádky. s. 24. 4 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 19. „For they attributed to the king of old all their essential laws; and usually they kept the laws of free will, because they were The Rules (as they said), both ancient and just.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 12. 5 Typická pro hobity, viz Hobit a Bilbovo zìskánì Prstenu. 2

39

elfskou chuť na hudbu a poezii a pohádky. Zdá se, ţe je majì stejně rádi jako jìdlo, ne-li vìc.“1 Co se týče vlastnostì hobitů, nejlépe nám je asi přiblìţì jiţ jmenovaný úvod k Pánovi prstenů. Tolkien pìše: „Ţádný hobit nikdy nebyl rozeným válečnìkem a hobiti také nikdy nebojovali mezi sebou.“2 S bojem mezi hobity navzájem se v Pánovi prstenů setkáme v kapitole „Vymetenì Kraje“, kdy jsou hobiti uvrţeni pod nadvládu Sarumana, který se po uprchnutì z dobytého Orthanku nesmìřil se svojì poráţkou, a projevuje tedy své ambice v Kraji. Tento zásah do tradičnì společnosti hobitů se jevì jako fatálnì. Ze své nátury a snad také z nedostatku zkušenostì nejsou obyvatelé schopni této nadvládě čelit a návrat domů znamená pro hlavnì postavy přìběhu nalezenì Kraje v poměrně chaotickém stavu. Z kapitoly je patrné, jak je napřìklad pouţitì zbranì hobitům nepřirozené, stejně tak jako samotný akt boje. Hobiti Smìšek, Pipin, Sam a Frodo přicházejìcì na konci knihy a vyuţìvajì svých nabytých zkušenostì ke znovunastolenì pořádku. Povaha hobitů se rozhodně nejevì jako hrdinská, alespoň ne v počátku přìběhu.3 Vlivem proţitých událostì se však v závěru Pána prstenů hobiti vracì obohaceni o mnoho nových zkušenostì, mezi které mimo jiné patřì i zkušenosti z boje, hlavně u postav Smìška a Pipina. Jak bylo řečeno, hobiti se jevì jako nepřìliš odváţné povahy, Tolkien však několikrát ve svém dìle zdůrazňuje latentnì schopnosti. „Umějì být měkcì jako máslo, a najednou jsou houţevnatì jako starý kořen stromu.“4 Jednu z těchto latentnìch vlastnostì představuje statečnost, která se u postav přìběhu postupně rozvìjì. Poprvé je to zmìněno v kapitole, kdy jsou hobiti zajati mohylovým duchem v rozvoji postavy Froda: „I v srdci toho nejtlustšìho a nejbázlivějšìho hobita se

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 224. „It is difficult to keep awake here, until you get used to it [...] Not that hobbits would ever acquire quite the elvish appetite for music and poetry and tales. They seem to like them as much as food, or more [...]“TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 309. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 15. „At no time had Hobbits of any kind been warlike, and they had never fought aminy themselves.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 7. 3 Vìce je to patrné v Hobitovi, pokud zná čtenář při čtenì Pána prstenů Hobita, spìše můţe tušit, ţe hobiti majì jisté latentnì schopnosti. 4 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 54. „Soft as butter they can be, and yet sometimes as tough as old tree roots.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 64.

40

skrývá semìnko odvahy (často, pravda, hluboko) a čeká na nějaké konečné a zoufalé nebezpečì, aby vzklìčilo“1 U hobitů vznikajì také velmi silné přátelské vazby, jejichţ reprezentaci najdeme mezi postavami Smìška a Pipina a nejvìce pak ve vztahu Froda a Sama. Druhému jmenovanému vztahu se budu podrobněji věnovat v dalšìch kapitole 4.1.3.3. Dalšì z vlastnostì, která s přátelstvìm souvisì, je věrnost, a jako takovou ji nalezneme nejsilněji v postavě Sama, o čemţ bude také řeč později. Poměrně neobvyklý je výběr rasy, kterou zvolil Tolkien do hlavnì role Hobita a Pána prstenů. Hobiti na prvnì pohled nejsou předurčeni k hrdinským činům a v mytologii bychom asi těţko hledali přìklad, v němţ by nefiguroval v hlavnì roli statečný urostlý muţ, nýbrţ kolem metru vysoký človìček bez zjevné vnějšì fyzické a psychické sìly. Výběr to nebyl náhodný a Tolkien tak obohatil charakter hrdiny o nový rozměr. Hobiti jako rasa nejodolněji čelì moci Prstenu (Nejdřìve Bilbo, později Frodo a nakonec také Sam. Glum je zvláštnì přìpad). Jsou vykresleni ve své povaze jako skromnì, netouţìcì po moci a slávě, jejich cìle a motivace v Pánovi prstenů jsou spìše návrat domů a klidný ţivot ve své domovině. To je moţná jeden z důvodů, proč majì hobiti sìlu čelit břemeni, jaké představuje v Tolkienově přìběhu Prsten.

3.3.5. Trpaslíci Původ trpaslìků, včetně jejich vzhledu, v Tolkienově světě nejvìce čerpá ze severských ság a lidových pohádek. Největšì význam majì trpaslìci v přìběhu Hobita, kdy v jejich doprovodu putuje Bilbo. Hobit ostatně původně, jak uţ bylo řečeno, vznikl jako pohádka a teprve později přerostl a začlenil se do komplexnì mytologie Středozemě. Co se týče Tolkienovy mytologie, provázel trpaslìky jiţ od počátku zvláštnì osud. Na rozdìl od elfů a lidì je Tolkien nepovaţoval za prvotnì Ilúvatarův záměr, a nebyly to tedy bytosti přìmo stvořené jednìm Bohem. Z autorova křesťanského

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 136. „There is a seed of courage hidden, often deeply, it is true, in the heart of the fattest and most timid hobbit, waiting for some final and desperate danger to make it grow [...] But the courage that had been awakened in him was now too strong; he could not leave his friends so easily.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 183.

41

chápánì povahy světa a přìběhu však plyne fakt, ţe za svou existenci přesto trpaslìci vděčì Ilúvatarovi. Původ rasy trpaslìků je spojován s jednìm z Valar, konkrétně s Aulëm. Po vytvořenì světa trvalo ještě dlouhou dobu neţ byli elfové a lidé probuzeni. Aulë je mezi Valar popisován jako jeden z nejzručnějšìch, kovář Valar. Stejně jako napřìklad Melkor to byl Vala touţìcì po tvorbě vlastnìch věcì. Tolkien však uvádì mezi Aulëm a Melkorem zásadnì rozdìly: „Oba také touţili vyrábět své vlastnì věci, na něţ nikdo jiný nepřipadl, a těšila je chvála jejich dovednosti. Aulë však zůstal Eruovi věrný a vše, co udělal, podřizoval jeho vůli; nezáviděl jiným jejich dìla, ale hledal a dával rady, kdeţto Melkor utrácel svého ducha v závisti a nenávisti, aţ nakonec nedovedl dělat nic neţ pokřivené obrazy myšlenek jiných, a ničil všechna jejich dìla jak jen mohl.“1

Trpaslìci vznikli právě z touhy po tvorbě vlastnìch věcì a v touze Aulëho učit je své moudrosti. Přesto však nemohli být bytostmi stejnými jako elfové nebo lidé, protoţe nebyli vytvořeni z prvotnìho záměru Ilúvatara. Aulë stvořil své prvnì učednìky dřìve, neţ byli probuzeni elfové a lidé, a obrátil se tak proti boţìmu záměru. Tolkien pìše, ţe Ilúvatar na toto dìlo řekl: „Proč jsi to udělal? Proč se pokoušìš o něco, o čem vìš, ţe přesahuje tvou sìlu a pravomoc? Vţdyť máš ode mne darem jen své vlastnì bytì a nic vìc, a proto mohou stvořenì tvé ruky a mysli ţìt jen tìm bytìm, budou se pohybovat jen kdyţ na to budeš myslit, a kdyţ budou tvé myšlenky jinde, zůstanou stát.“2

Trpaslìci tedy byli původně, proti Aulëho záměru, stvořeni bez svobodného myšlenì. Jejich myšlenì bylo podmìněno pouze jeho vůli a byli v tomto ohledu dost podobnì skřetům, které „vytvořil“ Melkor. Vzhledem k tomu, ţe však Aulë uznal své chyby, bylo mu Ilúvatarem odpuštěno a trpaslìkům byl dán ţivot, přestoţe Ilúvatar do jejich podoby nezasahoval a nechal je takové, jak je vytvořil Aulë. Alison 1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 23. „Both, also, desired to make things of their own that should be new and unthought of by others, and delighted in the praise of their skill. But Aulë remained faithful to Eru and submitted all that he did to his will; and he did not envy the works of others, but sought and gave counsel. Whereas Melkor spent his spirit in envy and hate, until at last he could make nothing save in mockery of the thought of others, and all their works he destroyed if he could.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 17. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 38. „Why hast thou done this? Why dost thou attempt a thing which thou knowest is beyond thy power and thy authority? For thou hast from me as a gift thy own bring only, and no more; and therefore the creatures of thy hand and mind can live only by that being, moving when thou thinkest to move them, and if thy thought be elsewhere, standing idle.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 36.

42

Milbanková pìše: „Trpaslìci, kteřì jsou nìzcì, urputnì a pevnì jako kámen, nesou známky tohoto poněkud zpackaného stvořenì, které se také odráţì v jejich nenasytnosti po zlatě a v odporu ke stromům.“1 Z Aulëho omluvy plyne jiţ několikrát zmiňovaný fakt, a to Tolkienovo chápánì druhotného tvořenì jako činnosti vycházejìcì z Boha. „Jenţe tvořenì mám v srdci od toho, jak jsi mě stvořil ty, a nerozumné dìtě, které si hraje na otcovy činy, to můţe dělat bez posměšného záměru, prostě protoţe je synem svého otce.“2 Podmìnka existence trpaslìků byla, ţe musì vyčkat se svým přìchodem na svět, dokud nebude naplněn přìchod Ilúvatarových dětì. Tak popisuje Tolkien vznik prvnìch sedmi otců trpaslìků. Z tohoto zvláštnìho původu také plyne jejich celková odlišnost od ostatnìch ras Středozemě. Co se týče vlastnostì trpaslìků, přešla do nich většina z povahy Aulëho. Na jejich povaze se podepsala láska k řemeslům a vztah ke krásným věcem. V Tolkienových přìbězìch pak tato láska k výtvorům často hraničì s jistou formou lakoty, která však primárně nepocházì z nátury trpaslìků, ale je následkem vlivu Melkora a později Saurona. Ovlivnitelnost této rasy je niţšì neţ v přìpadě lidì. Tolkien v Silmarillionu jejich povahu popisuje následovně: „Protoţe trpaslìci měli přijìt za dnů Melkorovy moci, udělal je Aulë silné, aby vydrţeli. Proto jsou tvrdì jako kámen, zarytì, stálì v přátelstvì i nepřátelstvì a snášejì námahu, hlad a tělesná zraněnì otuţileji neţ všechny ostatnì mluvìcì národy; a ţijì dlouho, mnohem déle neţ lidé, ale ne věčně.“3

Role trpaslìků v historii Středozemě byla spìše okrajová. O jejich činech je řeč v Silmarillionu, kde stanuli v bitvě proti Melkorovi po boku elfů a lidì, je zde však také popsán původ vzájemné nevraţivosti elfů a trpaslìků, který má přesah do Pána prstenů a Hobita. Z postav trpaslìků, kteřì měli největšì vliv na události Pána prstenů, můţeme jmenovat pouze jednoho. Je to trpaslìk Gimli, který je jednìm ze 1

The dworves, who are short, stone-hard and fierce, bear the marks of this somewhat botched creation, reflected also in their greed for gold and antipathy to trees.“ MILBANK, Alison. Chesterton and Tolkien as Theologians. s. 65. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 38. „Yet the making of thing is in my heart from my own making by thee; and the child of little understanding that makes a play of the deeds of his father may do so without thought of mockery, but because he is the son of his father.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 37. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 39. „Since they were to come in the days of the power of Melkor, Aulë made the Dwarves strong to endure. Therefore they are stone-hard, stubborn, fast in friendship and in enmity, and they suffer toil and hanger and hurt of body more hardily than all other speaking peoples; and they live long, far beyond the span of Men, yet not for ever.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 38.

43

členů společenstva Prstenu. Spolu s postavou Legolase je důleţitým meznìkem v pohledu na vztah mezi trpaslìky a elfy, neboť se stávajì důkazem toho, ţe i mezi těmito vzájemně odlišnými národy můţe vzniknout pevné přátelstvì. Kromě přátelstvì s Legolasem je pro postavu Gimliho významný jeho vztah ke Galadriel, která je taktéţ elfìho původu. Je také poměrně zajìmavé, ţe jako jedinému z trpaslìků bylo Gimlimu v závěru přìběhu pravděpodobně dovoleno plout do zemì neumìrajìcìch spolu s Legolasem. Jak Tolkien popisuje, nejedná se o informaci, která je potvrzená, a je poměrně zvláštnì. Je pravděpodobné, ţe ani sám autor nezná skutečný osud této postavy a jeho zmìnka o Gimliho odplutì do Země neumìrajìcìch je pouze domněnka1. V dodatcìch k Pánovi prstenů Tolkien uvádì: „[...] je to vskutku podivné: ţe byl trpaslìk ochoten opustit Středozemi pro jakoukoli lásku, ţe by ho Eldar přijali a ţe by to Páni Západu dovolili. Řìká se však, ţe Gimli odešel také z touhy spatřit opět krásu Galadriel; a je moţné, ţe ona, mocná mezi Eldar, zìskala pro něho tuto milost.“2

3.3.6. Skřeti Rasa skřetů u Tolkiena je poměrně specifická. Jejich původ, stejně jak napřìklad původ trpaslìků, nenì připisován Ilúvatarovi. O jejich existenci se zaslouţil Melkor, o kterém jsem se jiţ zmiňovala, ale budu o něm podrobněji hovořit také dále, a to v kapitole, která se zabývá postavou Temného pána. Skřeti byli vytvořeni z elfů, ale nemůţeme zde hovořit o pravém stvořenì. Tolkien chápe jejich vznik spìše jako „znetvořenì“. Jejich existence se váţe k touze Melkora po vlastnì nezávislé tvorbě a snaze stát se nezávislým na Ilúvatarovi. V Silmarillionu je jejich vznik popisován následovně: „[...] tam byli uvězněni a pomalým uměnìm krutosti byli zkaţeni a zotročeni, a tak vypěstoval Melkor ohavné plemeno skřetů ze závisti k elfům a jim na posměch [...]“3 Ve své knize

1

Viz to, ţe Tolkien dával přìchodu postav volné pole působnosti. Nevymýšlel je, ale nechal je samy se tvořit. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 332. „[...] then it is strange indeed: that a Dwarf should be willing to leave Middel-earth for any love, or that the Eldar should receive him, or that the Lords of the West should permit it. But it is said that Gimli went also out of desire to see again the beauty of Galadriel; and it may be that she, being mighty among the Eldar, obtained this grace for him.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1419. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 44. 2

44

charakterizuje skřety Alison Milbanková v souvislosti s augustiniánským chápánìm zla ve světě následovně: „Skřeti jsou zkaţené a přetvořené dřìve existujìcì bytosti a jsou součástì světa, který je dobrý.“1 Ukazuje zde, ţe stejně jako dalšì bytosti Středozemě majì skřeti svůj prapůvod v Boţìm stvořenì a jejich původ tak nemůţe být principiálně chápán jako špatný. Vzhled skřetů a jejich povaha se má stavět do protikladu k elfům a můţeme řìci, ţe je jejich pokřivenìm. Elfové a lidé jsou ve své podstatě chápáni jako samostatné bytosti obdařené vlastnìm intelektem. Je jim vlastnì svoboda, přestoţe jsou také podřìzeni Bohu. U skřetů je tomu jinak. Jako rasa majì okruh samostatného svobodného myšlenì omezen. Jejich mysl je v různých fázìch vývoje Tolkienova světa neustále podřìzena vůli svého pána, kterým je nejprve Melkor, posléze Sauron. Podobnost můţeme nalézt v původu trpaslìků, kteřì byli také původně stvořeni jednìm z Vala, ale Ilúvatar je nakonec oprostil od závislosti na svém stvořiteli, jelikoţ Aulë litoval svých chyb. Bez tohoto kroku by byla jejich mysl neustále závislá na mysli svého pána, u skřetů se sice nejedná o absolutnì závislost, ale jejich mysl je mocì Temného pána neustále provázena. Závislost na svém pánu je spìše formou jakého si otroctvì. Tolkien uvádì, ţe skřeti ve skutečnosti svého stvořitele Melkora nenávidì. Dočteme se o tom opět v Silmarillionu: „A skřeti v hloubi svých temných srdcì nenáviděli Pána, kterému slouţili ze strachu a který byl původcem jejich bìdy.“2 Podřìzenost skřetů jejich pánu je velmi přesně popsána v Pánovi prstenů v kapitole Cormallenské pole. Po poráţce Saurona dojde k ochabnutì jeho mysli nad skřety. Stav z toho plynoucì popisuje Tolkien následovně: „Jejich nepřátelé prchali a moc Mordoru se rozlétala jako prach ve větru. Jako mravenci bloudì bez cìle, rozvahy a potom zesláble umìrajì, kdyţ smrt srazì onu nadmutou věc, která obývá jejich hemţivou hromadu a všemu vládne, tak Sauronovy stvůry – skřeti, skalnì obři, zakletá zvìřata – pobìhaly sem a tam bez rozumu; některé se

„[...] were put there in prison, and by slow arts of cruelty were corrupted and enslaved; and thus did Melkor breed the hideous race of the Orcs in envy and mockery of the Elves, of whom they were afterwards the bitterest foes.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 46. 1 „Orcs are corrupted and remodelled pre-existing real beings, and part of the world, which is good.“ MILBANK, Alison. Chesterton and Tolkien as Theologianss. s. 76. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 45. „And deep in their dark hearts the Orcs loathed the Master whom they served in fear, the maker only of their misery.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 46.

45

zabìjely, vrhaly se do jam či s kvìlenìm prchaly do úkrytů v děrách a temných mìstech bez světla, daleko od naděje.“1

Z výše uvedené citace je podřìzenost vůli pána zcela zřejmá. Mimo jiné jsou zde také zmìněny dalšì bytosti o kterých setato práce nezmiňuje, ale je jasné, ţe i u nich je vliv cizì mysli, která je ovládá, patrný. Dále je v kapitole uvedena i reakce rasy lidì, kteřì se přiklonili na stranu Saurona. Jasně vidìme, ţe na rozdìl od skřetů, skalnìch obrů apod., je jejich vůle v svobodná a nepadá na ně takové šìlenstvì v závislosti ztráty svého velitele. Jsou stále schopni jednánì. Pro ukázánì rozdìlu uvedu citaci z téţe kapitoly Pána prstenů: „Muţi z Rhûnu a Haradu, Východňané a Jiţané, však viděli zkázu své války a velkou vznešenost a slávu Kapitánů Západu. Ti, kdo byli nejhlouběji a nejdéle v otroctvì zla, kdo nenáviděli Západ a přitom byli pyšnì a smělì, se nynì sami sbìrali k poslednì obraně v zoufalé bitvě. Většina však prchala na východ, jak se dalo; někteřì zahazovali zbraně a prosili o milost.“2

Je tedy vidět, ţe reakce lidì a skřetů je zcela odlišná. Chovánì skřetů je do značné mìry podmìněno svým původem a je závislé na vůli Temného pána, zatìmco ostatnì rasy jsou ve své podstatě svobodné. Je však třeba si uvědomit, ţe přestoţe je jejich svobodná vůle do značné mìry ovlivněna Temným pánem, neznamená to, ţe by mu byli podřìzeni absolutně a ve všem jednánì. Plyne to z toho, ţe skřeti vznikli přetvořenìm z elfů, kteřì měli od Ilúvatara tuto schopnost dánu a Melkor od nì nemohl svou „přetvořenou“ rasu zcela oprostit. Mimo jiné plyne z tohoto postavenì fakt, ţe skřeti nedisponujì vlastnìm jazykem3 a nejčastěji pouţìvajì zkomolená slova převzatá z ostatnìch jazyků, coţ je 1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 200. „[...] their enemies were flying and the power of Mordor was scattering like dust in the wind. As when death smites the swollen brooding thing that inhabits their crawling hill and holds them all in sway, ants will wander witless and purposeless and then feebly die, so the creatures of Sauron, orc or troll or beast spell enslaved, ran hither and thither mindless; and some slew themselves, or cast themselves in pits, or fled wailing back to hide in holes and dark lightless places far from hope.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1243. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 200. „But the Men of Rhûn and of Harad, Easterling and Southron, saw the ruin of their war and the great majesty and glory of the Captains of the West. And those that were deepest and longest in evil servitude, hating the West, and yet were men proud and bold, in their turn now gathered themselves for a last stand of desperate battle. But the most part fled eastward as they could; and some cast their weapons down and sued for mercy.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1243. 3 Tolkien sice uvádì Černou řeč jako jazyk skřetů. Ten však nikdy dokonale neslouţil ve světě Středozemě svému zamýšlenému účelu. Jednalo se dle Tolkiena o poměrně primitivnì jazyk, který byl vytvořen Sauronem ve snaze

46

opět rozdìl oproti jiným Tolkienovým rasám, jejichţ jazyky jsou velmi propracované. Vysvětlenì povahy jazyka skřetů nacházìme v dodatcìch k Pánovi prstenů: „Řìká se, ţe neměli ţádný zvláštnì jazyk, ale přebìrali z jiných, co se dalo, a převraceli si to podle vlastnì libosti [...]“1 Charakter skřetů, coby znetvořených bytostì, popisuje v Pánovi prstenů i postava Froda. V následujìcì citaci si můţeme povšimnout, ţe klade důraz na to, ţe přestoţe jsou skřeti bytosti přetvořené a znetvořené, stále majì potřeby jako ostatnì. „Ne, jedì a pijì, Same. Stìn, který je vypěstoval, umì jen křivit a napodobovat, ne tvořit; nic nového a vlastnìho. Myslìm, ţe skřetům nedal ţivot, jenom je pokazil a pokřivil, a kdyţ majì zůstat naţivu, musejì ţìt jako jinì ţivì tvorové. Přijmou zkaţenou vodu a zkaţené maso, kdyţ nedostanou nic lepšìho, ale jed ne.“2

Pokusila jsem se tedy v této kapitole nastìnit původ jednotlivých ras, které v Tolkienových knihách nacházìme. Můţeme řìci, ţe dle Tolkienova chápánì, nenì charakter postavy přìliš závislý na svém původu a to předevšìm u ras, které jsou přìmo stvořeny Jednìm bohem. Rasa postavě přiděluje pouze jisté fyzické dispozice nebo vlastnosti, a ty vìce či méně závisì na tradici. Svobodné rozhodovánì je pak postavám zcela ponecháno. Jedinou výjimkou můţe být rasa skřetů, kteřì jsou závislì na vůli svého přetvořitele. Jedná se tedy o bytosti, které nejsou v pravém slova smyslu stvořené, nýbrţ přetvořené. Stále je však jejich prapůvodnì podoba výsledkem boţìho obrazu, ale jejich mysl je otrocky podřìzena Temnému pánu. Proto můţeme o této rase řìci, ţe jako jediná má okruh svobodného rozhodovánì dìky svému původu, mìrně omezený.

dát skřetům vlastnì prostředek pro komunikaci. Nikdy se ale neujal natolik, aby byl hojně pouţìván, a spousta výrazů nebyla do skřetìho jazyka zahrnuta. 1 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 385. „It is said that they had no language of their own, but took what they could of other tongues and perverted it to their own liking [...]“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1486. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 166. “No, they eat and drink, Sam. The Shadow that bred them can only mock, it cannot make; not real new things of its own. I don‟t think it gave life to the ores, it only ruined them and twisted them; and if they are to live at all, they have to live like other living creatures. Foul waters and foul meats they‟ll take, if they can get no better, but not poison.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1195-1196.

47

4. Charaktery stěžejních postav v Pánovi prstenů V této části své práce se dostávám k samotnému výkladu týkajìcìmu se jednotlivých vybraných literárnìch postav. Vybìrala jsem postavy z Pána prstenů, ale mìsty se budu odkazovat na postavy ze Silmarillion a Hobita. Tato kapitola je rozdělena na tři části. Prvnì z nich je věnována charakterům, které by se daly hodnotit jako kladné postavy, druhá část se zaměřuje na postavu Gluma, která stojì na pomezì, a ve třetì části se nacházejì postavy reprezentujìcì zlo. Je třeba brát toto rozdělenì s ohledem na to, ţe zvláště zvláště u některých postav Tolkienových románů je takřka nemoţné určit přesnou hranici mezi dobrem a zlem a je třeba si uvědomit, ţe záporně chápané chovánì některých postav nemusì být nutně způsobeno primárně negativnì povahou. Zabývat se rozborem všech postav Pána prstenů by bylo přìliš obsáhlé pro téma diplomové práce, proto jsem vybrala postavy, které spojuje jeden společný rys. Rozhodně se nedá řìci, ţe by všechny mnou zvolené postavy měly být označeny jako ty nejvýznamnějšì, jelikoţ všechny postavy této knihy jsou důleţité a hrajì v přìběhu specifickou a nezaměnitelnou roli. Vybrala jsem však pouze ty, v jejichţ vývoji hraje nějakou roli Jeden prsten a tyto postavy jsou na Prsten nuceny nějakým způsobem reagovat. Právě Prsten a vztah postav k němu, pomáhá určit morálnì kvality konkrétnìch jedinců. Pro rozbor jsem tedy zvolila postavu Froda, jako hlavnìho nositele Prstenu, dále jeho přìtele Sama, který Froda na jeho cestě podporuje a dostává se do situace, kdy je nucen Prsten nést. Dále se jedná o postavu Gandalfa a Aragorna, jejichţ rolì nenì Prsten nést, přesto se s jeho přìtomnosti musì nějakým způsobem postavit. Dále jsem zvolila postavu Galadriel, pro kterou Prsten znamená osobnì zkoušku sìly jejìho charakteru, a je jedinou ţenskou postavou, která je uvedena do přìmého kontaktu s Prstenem. Zcela zvláštnì roli hraje v přìběhu postava Gluma, jejìţ vztah k Prstenu je zásadnì. Nebylo by také moţné opomenout postavu Saurona, jako pána Prstenu a také Prsten jako takový. Dalšìmi postavami, které se budou zmìněny spìše okrajově, jsou bratři Boromir a Faramir, na jejichţ charakterech je dobře vidět rozdìl přìstupu k Prstenu v závislosti na morálnìch předpokladech lidské osobnosti. Dělenì na postavy dobré a zlé, jak je zde uvádìm, se odvìjì hlavně od přihlédnutì k motivaci postav jednat proti nebo ve prospěch Temných pánů, kterými jsou Sauron a Melkor.

48

4.1. Strana dobra V ději Pána prstenů nalézáme mnoho postav, jejichţ zásluhy v boji proti Sauronovi jsou nezanedbatelné. Přesto jsou však tři hrdinové, jejichţ jednotlivé úlohy jsou v přìběhu různé, ale pro vývoj událostì jsou nejvýznamnějšì. Neţ přistoupìm k jednotlivým postavám, budu se chvìli zabývat problematikou ústřednì trojice hrdinů, kterými jsou Frodo, Aragorn a Gandalf, a ukáţu, jaké jsou paralely v jejich vývoji. V dalšì kapitole se pak zaměřìm i na dalšì postavy na straně dobra, které v přìběhu Pána prstenů figurujì.

4.1.1 Ústřední trojice hrdinů – Frogo, Aragorn, Gandalf Tuto trojici tvořì postavy Froda, Aragorna a Gandalfa. Charaktery těchto hrdinů jsou navzájem odlišné a kaţdý má v přìběhu svou specifickou funkci. V mnohých

ohledech

jsou

všechny

tyto

postavy

podobné

a

procházì

z morfologického hlediska i podobným vývojem. Mimo jiné projde kaţdá z těchto postav v průběhu své cesty důleţitou zkouškou s jejich hrdinský charakter je odhalován teprve postupně. Ve své knize se touto trojicì zabývá A. C. Pettyová. Postava Froda se rozvìjì pozvolněji, zatìmco v postavě Aragorna a Gandalfa je moţné zaznamenat jejich hrdinskoý charakter podstatně dřìve. Podobně jako postava Bilba v Hobitovi ani Frodo netouţì po dobrodruţstvì. Hrdinou se stává v podstatě ve chvìli, kdy se v Roklince dobrovolně přihlásì k dalšìmu nesenì Prstenu, přestoţe jeho prvotnì záměr byl se svého břemene co nejdřìve zbavit1. Stejné trojici jako Pettyová se ve svém výkladu věnuje i Peter Kreeft a přikládá těmto postavám v přìběhu velký význam. Oproti prvnì autorce se však Kreeft nezabývá morfologickým rozborem přìběhu, ale orientuje se na křesťanskou povahu těchto třì hrdinů. Trojici Gandalf, Frodo a Aragorn připodobňuje ve své přednášce „Christianity in Lord of The Rings“2 k častému motivu biblické literatury,

1

PETTY, Anne C. One Ring to Bind Them All : Tolkien’s Mythology. s. 76. KREEFT, Peter. Peter Kreeft [online]. 11/13/04 [cit. 2010-10-11]. Christianity in Lord of The Rings. Dostupné z WWW: . 2

49

kterým je trojì pomazánì.1 Postavu Gandalfa Kreeft ztotoţňuje s kněţským stavem, postavu Aragorna s králem a v postavě Froda vidì třetì ze stavů, tedy proroka, jako boţìho prostřednìka. Stejně jako chápe křesťanské náboţenstvì Jeţìše Krista jako spojenì těchto třì stavů v jedné osobě, nacházìme je podle Kreefta i v Pánovi prstenů. Zde tyto stavy reprezentujì tři různé postavy, všechny však majì stejně významný vliv na vývoj přìběhu. Gandalf je chápán jako postava reprezentujìcì moudrost a jako kouzelnìkovi mu je vlastnì schopnost vyuţitì magie. Aragorn reprezentuje dědice trůnu, který ţije ve skrytu aţ do doby, neţ přijde čas a můţe se zjevit jako král. Frodo by se dal nejspìše charakterizovat svou latentnì hrdinskou povahou a obdivuhodnou vůlì, jiţ musì ve svém poslánì vynaloţit. Jeho roli Pettyová nazývá: „obětujìcì se zachránce“2. Pokud se podìváme na vývoj těchto postav, můţeme si všimnout jisté podobnosti. Všechny hrajì v přìběhu velmi významnou roli a všechny projdou svou osobnì zkouškou prověřujìcì sìlu jejich charakteru.

4.1.2. Frodo . Postavu Froda řadìm na prvnì mìsto, jelikoţ je bezesporu hlavnì postavou přìběhu Pána prstenů. Tolkien zvolil, stejně jako v Hobitovi, ţe hlavnì postavou bude hobit. Tolkien vykreslil rasu hobitů jako na prvnì pohled nenápadnou, přesto disponujìcì latentnìmi hrdinskými schopnostmi, které se u postav rozvìjì vlivem proţitých situacì. Nejprve se budu zabývat tìm, jaké postavy v Tolkienových prózách předcházely obrazu Froda.

4.1.2.1. Postava Froda a analogie v dalších Tolkienových prózách Obraz hobita jako hrdiny má původ v Hobitovi, kde byl hlavnì postavou Bilbo. Můţeme si však také povšimnout ekvivalentu Froda s jednou z postav Silmarillionu. Jednìm z ústřednìch hrdinů Silmarillionu je Beren, jehoţ podobnost s Frodem můţeme spatřovat napřìklad v samotném vývoji postavy. Rozhodně spolu 1

V biblické literatuře – do úřadů prorok, král a kněz se vstupovalo skrze pomazánì olejem, v postavě Jeţìše – ideál kněze, proroka a krále spojen a dovršen. 2 „Sacrificial saviour“ PETTY, Anne C. One Ring to Bind Them All : Tolkien’s Mythology. s. 63.

50

nemůţeme tyto postavy zcela ztotoţňovat, uţ jen z toho důvodu, ţe Frodo je hobit a Beren člověk, ale nacházìme mezi nimi několik společných rysů. Hlavnì motivacì postavy Berena pro splněnì jeho úkolu je láska k elfì ţeně Lúthien, ale podobnost můţeme najìt ve zdánlivě stejně bezradné pozici, ve které se nacházì Frodo v přìběhu Pána prstenů. V knize dokonce nacházìme přìmé odkazy na tuto postavu, kdy je často stavěna do souvislosti právě s postavou Froda. V jedné z pasáţì, kdy se snaţì Sam dodat Frodovi naději, řìká: „Tak třeba Beren, toho ani nenapadlo, ţe dostane ten silmaril ze Ţelezné koruny v Thangorodrim, a přece dostal, a bylo to horšì mìsto a černějšì nebezpečì neţ naše.“1 Dalšì podobnostì můţe být i fakt, ţe zde nacházìme opakujìcì se motiv odloučenì části těla s hlavnìm artefaktem přìběhu. V Silmarillionu byla Berenovi ukousnuta ruka se silmarilem Melkorovým vlkem Carcharothem. V Pánovi prstenů přicházì Frodo o prst s Jednìm prstenem, opět ukousnutìm tentokráte Glumem, o kterém bude řeč dále. Pro porovnánì uvádìm citace z obou knih. „Ale Carcharoth hleděl na posvátný klenot bez bázně, a náhle v něm vzplanul hltavý duch; otevřel tlamu, chňapl ruku do svých čelistì a uhryzl ji v zápěstì.“2 V Pánovi prstenů se dočteme: „Glum jako šìlenec bojoval na pokraji propasti s neviditelným nepřìtelem […] Sam najednou spatřil, jak Glum přitahuje dlouhé ruce k ústům; zaleskly se jeho bìlé tesáky a pak hryzly.“3 Dalšì podobnost mezi Frodem a Berenem můţeme nalézt v motivu pouţitì převleku v podobě svého nepřìtele. V Silmarillionu putuje Beren spolu s Lúthien v přestrojenì netvorů, v Pánovi prstenů se převléká Frodo se Samem za skřety ze stejného důvodu, aby nebyli pro své nepřátele natolik nápadnì. V Silmarillionu se dočìtáme:

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. s. 288. „Beren now, he never thought he was going to get that Silmaril from the Iron Crown in Thangorodrim, and yet he did, and that was a worse place and a blacker danger than ours.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Two Towers. s. 932. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 157. „But Carcharoth looked upon that holy jewel and was not daunted, and the devouring spirit within him awoke to sudden fire; and gaping he took suddenly the hand within his jaws, and he bit it off at the wrist.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 223. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 197. „Gollum on the edge of the abyss was fighting like a mad thing with an unseen foe […] Suddenly Sam saw Gollum‟s long hands draw upwards to his mouth; his white fangs gleamed, and then snapped as they bit.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1238.

51

„Beren se na pohled ve všem připodobnil vlkodlakovi, aţ na to, ţe mu v očìch svìtil duch smrtìcì, ale čistý; a v očìch měl děs, kdyţ viděl po svém boku zavěšeného tvora podobného netopýru se sloţenými křìdly.“

1

V Pánovi prstenů, kde na sebe Frodo a Sam berou oděvy skřetů najdeme: „Frodo se z odporem podìval dovnitř, ale nedalo se nic dělat: musel si buď obléci tohle, nebo chodit nahý. Byly tam dlouhé chlupaté nohavice z kůţe nějakého ošklivého zvìřete a špinavá koţená kazajka. [...] Přes kazajku navlékl důkladnou krouţkovou košili [...] Zapjal si opasek, na němţ visela krátká pochva se šitokým bodným mečem. Sam přinesl několik skřetìch přileb. Jedna Frodovi celkem padla [...]“2

Tolik tedy k podobnosti mezi Berenem, coby postavou ze Silmarillionu, a Frodem. Co se týče knihy Hobit, hlavnì hrdina Bilbo je jistě také v mnohých ohledech Frodovi podobný, ale charakter jeho úkolu je odlišný.

4.1.2.2. Frodo a Prsten Jednìm z hlavnìch úkolů postavy Froda je nutnost vypořádat se s mocì Jednoho prstenu, který mu byl svěřen. Mohli bychom také připomenout hlavnì Frodův úkol, kterým je Prsten zničit. Vztah Froda a Prstenu je zásadnì pro podobu a vývoj jeho postavy. Sìla Prstenu na něj působì v jeho přìpadě mnohem vìce neţ na jiné postavy románu, neboť je s nìm neustále v bezprostřednìm kontaktu. V Pánovi prstenů se setkáváme s různými reakcemi na Prsten u různých postav. V rozhodnutìch, jak se s nìm vypořádat, vţdy figuruje svobodná volba a morálnì přesvědčenì konkrétnì postavy. Jak pìše Erik Katz: „Ctnostný jedinec vì, ţe pouţitì Prstenu je špatné, kdyţ jej tedy někdo pouţìvá, je naplněn protichůdnými pocity

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 155. „Beren became in all things like a werewolf to look upon, save that in his eyes there shone a spirit grim indeed but clean; and horror was in his glance as he saw upon his flank a bat-like creature clinging with creased wings.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 220. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů: Návrat krále. s. 166. „Frodo looked in disgust at the contents, but there was nothing for it, he had to put the things on, or go naked. There were long hairy breeches of some unclean beast fell, and a tunic of dirty leather [...] Over the tunic went a coat of stout ring mail [...] About it he clasped a belt, at which there hung a short sheath holding a broad bladed stabbing sword. Sam had brought several orc helmets. One of them fitted Frodo well enough [...]“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1194.

52

moci, uspokojenì a viny.“1 Postavy Pána prstenů ve většině přìpadů vì, ţe pouţitì Prstenu je morálně špatné, Frodo to vì od rozhovoru s Gandalfem také, ačkoli si v tuto chvìli ještě nedokáţe zcela představit moţné důsledky. Je proto v trochu jiné situaci neţ napřìklad Gandalf nebo Galadriel, o kterých bude řeč dále. Frodo si v přìběhu nasazuje Prsten několikrát, častěji neţ kterákoli jiná postava, a pokaţdé je k tomuto jednánì veden jinou motivacì. Kaţdý z těchto okamţiků je pro vývoj postavy poměrně důleţitý. Frodo si poprvé navléká Prsten v přìbytku Toma Bombadila a činì tak ze svobodné volby. Ve všech takových situacìch je však patrná i jakási dalšì moc, moc samotného Prstenu, která nutì Froda k jeho pouţitì. Frodo si ji v těchto přìpadech uvědomuje, ale přesto reaguje různě a ne vţdy nutně Prsten pouţìvá. V přìbytku Toma Bombadila si Frodo Prsten nasazuje poté, co si Tom jako jediná postava v knihy Prsten nasazuje a po tomto úkonu nezmizì. Frodo se v této epizodě nasazenìm Prstenu snaţì přesvědčit o tom, zda je to skutečně jeho Prsten, který mu Tom Bombadil vrátil. Stejně tak, jako předtìm nepůsobil na Bombadila Prsten při nasazenì, je schopný Froda vidět i kdyţ pro ostatnì se stává jeho nasazenìm neviditelným. „Frodo si jej prohlìţel zblìzka a trochu podezřìvavě (jako člověk, který půjčil nějakou tretku kouzelnìkovi). Byl to týţ Prsten, vypadal stejně a váţil stejně: vţdycky totiţ připadal Frodovi podivně těţký do ruky. Ale cosi ho pohánělo, aby se přesvědčil. Snad ho trošinku pozlobilo, ţe Tom si dělá legraci z něčeho, co Gandalf povaţoval za tak hrozivě váţné. Čekal na přìleţitost, a kdyţ se zase rozproudil hovor a Tom vyprávěl o jezevcìch a jejich podivnůstkách – nepozorovaně si Prsten navlékl.“2

V citaci si můţeme povšimnout věty „[...] cosi ho pohánělo“ a Frodo se rozhodl Prsten pouţìt. Motiv, kdy postavu podněcuje k nasazenì nějaká dalšì sìla, najdeme i v pasáţi, kdy se hobiti poprvé setkávajì s černým jezdcem. Tehdy však 1

„A virtuous individual knows that the use of the Ring is wrong, so when one uses it one is filled with the conflicting emotions of power, satisfaction, and guilt.“ KATZ, Eric. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Rings of Tolkien and Plato: Lessons in Power, Choice and Morality. s. 15. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 130. „Frodo looked at it closely, and rather suspiciously, like one who has lent a trinket to a juggler. It was the same Ring, or looked the same and weighed the same; for that Ring had always seemed to Frodo to weigh strangely heavy in the hand. But something prompted him to make sure. He was perhaps a trifle annoyed with Tom for seeming to make so light of what even Gandalf thought so perilously important. He waited for an opportunity, when the talk was going again, and Tom was telling an absurd story about badgers and their queer ways,then he slipped the Ring on.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 174.

53

Frodo nutkánì nakonec odolává a Prsten nakonec nenasadì, přesto vidìme, ţe moc, která na něj působì, se jevì jako velmi silná. „Froda se náhle zmocnil nepochopitelný strach z odhalenì a pomyslil na svůj Prsten. Stěţì se odvaţoval dýchat a přece touha vytáhnout jej z kapsy byla tak silná, ţe začal pomalu pohybovat rukou. Gandalfova rada mu připadala nesmyslná. Bilbo Prsten pouţìval…“1

Stejně tak nakonec odolává i dalšì situaci, která jej nutì Prsten pouţìt, a to při setkánì s mohylovým duchem. Zde můţe být nutkánì Prstenu vysvětleno snahou Prstenu nezůstat uvězněn v mohyle a umoţnit tak svému nositeli únik. V tomto okamţiku se však v postavě Froda probouzì doposud lehce skrytá statečnost, která se konečně projevuje v plné sìle. Hobit odolává pokušenì Prsten nasadit ve snaze zachránit své přátele. Únik za pomoci Prstenu by pro něj totiţ znamenal vyváznutì pouze jeho samého a zanechánì přátel napospas smrti. Frodo se tedy svobodně rozhoduje pro pokus o záchranu přátel a stavì se proti vůli Prstenu, nutìcì jej v soukromý únik. „Ale odvaha, která se v něm probudila, byla uţ silná: nemohl opustit své přátele tak snadno. Zakolìsal, zašátral v kapse a pak znovu bojoval sám se sebou [...]“2 Můţeme tyto situace porovnat s dalšìmi okamţiky, kdy si Frodo Prsten nasazuje, a ukázat, nakolik v nich figuruje svobodné rozhodnutì postavy, sìla vůle a moc Prstenu. Dalšì přìpad, kdy Frodo Prsten pouţìvì, nastane během pobytu hobitů v Hůrce. Stane se tak po té, co se Frodo snaţì zabránit tomu, aby přiopilý Pipin prozradil tajné poslánì výpravy. Ve snaze odvést pozornost na svou osobu zpìvá Frodo pìsničku, aţ nakonec v nevhodné chvìli Prsten nasazuje a upoutává na sebe nechtěnou pozornost. Opět v úryvku nacházìme motiv dalšì sìly, ovlivňujìcì Frodovo rozhodnutì. Tentokrát se nacházì v situaci před samotným nasazenìm Prstenu, které následuje aţ po této pasáţi. 1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 78. „A sudden unreasoning fear of discovery laid hold of Frodo, and he thought of his Ring. He hardly dared to breathe, and yet the desire to get it out of his pocket became so strong that he began slowly to move his hand. He felt that he had only to slip it on, and then he would be safe. The advice of Gandalf seemed absurd. Bilbo had used the Ring.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 98. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 137. „But the courage that had been awakened in him was now too strong; he could not leave his friends so easily. He wavered, groping in his pocket, and then fought with himself again [...]“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 184-185.

54

„Frodo si najednou připadal hloupě a zjistil (jak uţ to měl ve zvyku, kdyţ pronášel řeč), ţe si hraje s věcmi v kapse. Nahmatal Prsten na řetìzku a zcela nevysvětlitelně se ho zmocnila touha navléci si jej a zmizet z trapné situace. Zdálo se mu, jakoby ten nápad přišel z vnějšku, od někoho nebo něčeho v mìstnosti. Pevně odolal pokušenì a sevřel Prsten v dlani, jako by jej chtěl zadrţet, neţ uteče nebo něco provede.“1

Samotný okamţik, kdy dojde k nasazenì Prstenu pak tentokrát nenì blìţe popsán. Dočteme se: „Jak se mu octl na prstě, nevěděl. [...] zauvaţoval, jestli to nebyla práce Prstenu samotného [...]“2 Oproti těmto situacìm můţeme uvést dalšì, která je pro vývoj postavy Froda zásadnì. Nacházì se v kapitole popisujìcì prvnì přìmou konfrontaci s černými jezdci na Větrově. V Pánovi prstenů je situace popsána následovně: „[...] jeho hrůzu však náhle pohltilo pokušenì nasadit si Prsten. Ţádost učinit to ho ovládla tak, ţe nedokázal myslet na nic jiného [...] cosi jako by ho nutilo nedbat ţádných varovánì a touţil podlehnout. Ne v naději na únik nebo vůbec na nějaké jednánì, ať uţ dobré nebo špatné: cìtil prostě, ţe musì Prsten vzìt a nasadit si jej na prst.“3

Erik Katz popisuje Frodovo nutkánì Prsten nasadit jako důsledek blìzké přìtomnosti a vůle ostatnìch drţitelů prstenů, prstenových přìzraků a Prstenu samotného: „Černì jezdci, nazgûlové, kteřì nosì devět prstenů daných lidské rase, majì rozvinutou schopnost společnou vůlì donutit Froda Prsten nasadit. Zde tedy vidìme, ţe se Frodo rozhodl Prsten nasadit – coţ se odlišuje od incidentu v Hůrce – ale tato volba

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 152. „Frodo suddenly felt very foolish, and found himself, as was his habit when making a speech, fingering the things in his pocket. He felt the Ring on its chain, and quite unaccountably the desire came over him to slip it on and vanish out of the silly situation. It seemed to him, somehow, as if the suggestion came to him from outside, from someone or something in the room. He resisted the temptation firmly, and clasped the Ring in his hand, as if to keep a hold on it and prevent it from escaping or doing any mischief.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 206. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 155. „How it came to be on his finger he could not tell [...] For a moment he wondered if the Ring itself had not played him a trick [...]“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 210. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 187. „[...] but his terror was swallowed up in a sudden temptation to put on the Ring. The desire to do this laid hold of him, and he could think of nothing else [...] but something seemed to be compelling him to disregard all warnings, and he longed to yield. Not with the hope of escape, or of doing anything, either good or bad; he simply felt that he must take the Ring and put it on his finger.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 255.

55

nenì svobodnou volbou; jedná se o výsledek psychické nátlaku ostatnìch nositelů prstenů na drţitele Jednoho prstenu.“1

Tato situace se tedy oproti ostatnìm, o kterých byla řeč dřìve, vymyká tìm, ţe Frodovo morálnì přesvědčenì Prsten nenasazovat, je překonáno silou, která vycházì z vnějšku. Dočteme se: „Trpce litoval své pošetilosti a vyčìtal si slabost vůle; jiţ chápal, ţe kdyţ si nasadil Prsten, nebyl poslušen svého vlastnìho přánì, ale velitelské vůle nepřátel.“2 V této situaci je Prsten představen jako předmět, který je schopen disponovat vlastnì vůlì a působit tak na svého nositele. Podrobněji se budu těmito obecnými vlastnostmi Prstenu zabývat ve zvláštnì kapitole jemu věnované. Frodo nasazuje Prsten v počátku přìběhu častěji neţ na jeho konci. Je to způsobeno mimo jiné tìm, ţe postava Froda teprve v Roklince, v průběhu Elrondovy rady, zjišťuje všechny potřebné informace o Prstenu. Od této chvìle si je vědom vìce neţ kdy dřìve, ţe pouţitì Prstenu je morálně špatné, a chápe, jaké účinky by na něj mohlo časté pouţìvánì mìt. Přesto však Frodo nasadì Prsten v průběhu ještě třikrát. V prvnìch dvou přìpadech se snaţì Frodo uniknout Boromirovi, ve kterém se probouzì ţádost Prsten vlastnit a pouţìt. V této situaci se mìsì strach postavy s vůlì Prstenu. Frodo v tuto chvìli poprvé pociťuje přìmou vůli pána Prstenu, Saurona. „A náhle ucìtil oko. Tam, v Temné věţi, bylo oko, jeţ nespì. Poznal, ţe si uvědomilo jeho pohled. Byla v něm zuřivá, dychtivá vůle. Vrhlo se k němu; cìtil je téměř jako prst, který ho hledá. Uţ brzy ho zasáhne a přesně pozná, kde je.“3

Tehdy je také zdůrazněn motiv svobodné vůle. Froda nutì k sundánì Prstenu jiný vnitřnì hlas1 a současně jej Prsten podněcuje k tomu, aby jej nechal nasazený, a do toho se projevuje vlastnì Frodova vůle. 1

„The Black Riders, the Nazgûl who wear the nine Rings given to the human race of men, have exerted their collective wills to force him to put on the Ring. So here we see that Frodo does choose to put on the Ring – unlike than accident at Bree – but his choice is not a free choice; it is a result of compulsion, the psychological power of other ring-bearers on the bearer of the One Ring.“ KATZ, Eric. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Rings of Tolkien and Plato: Lessons in Power, Choice and Morality. s. 16. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 190. „He bitterly regretted his foolishness, and reproached himself for weakness of will; for he now perceived that in putting on the Ring he obeyed not his own desire but the commanding wish of his enemies.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 259. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 375. „And suddenly he felt the Eye. There was an eye in the Dark Tower that did not sleep. He knew that it had become aware of his gaze. A fierce eager will was there. It leaped towards him; almost like a finger he felt it, searching for him. Very soon it would nail him down, know just exactly where he was.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 523.

56

„Obě sìly v něm zápasily. Chviličku se v mukách svìjel v přesné rovnováze mezi jejich bodavými hroty. A tu si opět uvědomil sám sebe, Froda, ani Hlas, ani Oko: měl svobodu volby a zbýval mu k tomu jediný okamţik. Sundal Prsten z prstu.“2

Poslednì okamţik, kdy Frodo Prsten nasazuje, je aţ v samotném závěru jeho cesty. Zde je postava Froda jiţ pevně s Prstenem spjata. Frodo nenì schopen učinit rozhodnutì a Prsten zničit. Nasazuje si jej tedy, aby na poslednì chvìli vycouval ze svého poslánì. Frodo nenì schopen Prsten sundat ze svobodného rozhodnutì, a proto je vlastně Prsten zničen aţ pod vlivem ostatnìch událostì a zásahu postavy Gluma. „‚Přišel jsem,„ řekl. ‚Ale nynì volìm tak: neudělám to, proč jsem přišel. Nevykonám ten čin. Prsten je můj!„ A náhle si jej nasadil na prst a zmizel.“3 Nynì se budu zabývat dalšìm působenìm Prstenu na Froda a pokusìm se ukázat, proč má právě Frodo dispozice jeho moci čelit po tak dlouhou dobu. V Tolkienových prózách nacházìme několik nositelů Prstenu a kaţdý je jeho mocì ovlivněn trochu jiným způsobem, coţ záleţì na původnìch vlastnostech dané postavy. V postavě Bilba v Hobitovi nacházìme pouze malé změny v jednánì, přesto však jsou přìtomny. Tento fakt je do jisté mìry způsoben tìm, ţe Bilbo nenì moci Prstenu bezprostředně vystaven po tak dlouhou dobu a takovým intenzivnìm způsobem jako Frodo. Bilbo na rozdìl od Froda nemohl ani omylem tušit, kde se nacházì pravý původ Prstenu. Bylo řečeno, ţe Bilbův charakter neprodělal aţ tak viditelné změny, ale i tak v něm změny jsou. Přestoţe tedy Bilbo netušil, o jaký Prsten se ve skutečnosti jedná, vidìme, ţe Bilbův vztah k němu je přeci jen vřelejšì neţ k jakémukoli jinému hmotnému předmětu. Bilbo, který se na počátku Pána prstenů rozhodne opustit Kraj a Prsten přenechat svému synovci, zjišťuje, ţe s tìm má najednou problém. Pro ilustraci uvádìm výtah z rozhovoru Bilba a Gandalfa souvisejìcìho s předánìm Prstenu:

1

Pravděpodobně hlas Gandalfa. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 375. „The two powers strove in him. For a moment, perfectly balanced between their piercing points, he writhed, tormented. Suddenly he was aware of himself again. Frodo, neither the Voice nor the Eye; free to choose, and with one remaining instant in which to do so. He took the Ring off his finger.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 523. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 196. “I have come,” he said, “But I do not choose now to do what I came to do. I will not do this deed. The Ring is mine!” And suddenly, as he set it on his finger, he vanished from Sam‟s sight. TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1237. 2

57

„Kdyţ teď na to přišlo, musìm řìci, ţe se mi s nìm vůbec nechce loučit. A nevìm proč bych vlastně měl. Proč to po mně chcete? [...] A co je vám po tom, konečně, co udělám s vlastnìmi věcmi? Je můj vlastnì, našel jsem ho. Přišel ke mně [...] Je můj, řìkám vám, Můj vlastnì. Můj miláček.“1

Je však potřeba připomenout, ţe Bilbo je jednou z mála Tolkienových postav, která je nakonec ochotna se Prstenu vzdát v podstatě dobrovolně. Druhou takovou postavou je v přìběhu Sam, o kterém bude řeč později. Důleţité tedy je si uvědomit, ţe Prsten vyvolává ve svých nositelìch stav podobný závislosti. Většina postav, která pak byla s Prstenem v bezprostřednìm kontaktu, má problém se od něj dobrovolně oddělit a v některých přìpadech tento stav končì i smrtì, jako je tomu v přìpadě Isildura, Aragornova předka, který se stal prvnìm smrtelným nositelem Prstenu. Dalšì přìpad, kdy Prsten způsobì konečnou zkázu svému majiteli, nacházìme i v přìpadě postavy Gluma. V Silmarillionu je smrt Isildura popisována následovně a můţeme si všimnout, ţe zde opět hraje roli motiv vlastnì vůle Prstenu. „Isildur sám unikl pomocì Prstenu; kdyţ jej měl v ruce, byl totiţ neviditelný. Ale skřeti ho pronásledovali čichem a podle stop, aţ se dostal k Řece a vrhl se do nì. Tam ho Prsten zradil a pomstil svého tvůrce, protoţe mu při plavánì sklouzl z prstu a ztratil se ve vodě. Pak skřeti uviděli zápasit Isildura s proudem a zastřelili ho mnoha šìpy.“2

Postava Isildura nese s Frodem také dalšì podobnost. Isildur je Silmarillionem popisován jako ušlechtilý a ctnostný muţ, ale i tak moc Prstenu zapřičinì jeho neschopnost jej zničit. Frodo uvnitř Hory osudu také zjišťuje, ţe nenì schopen svůj úkol dokonat, přestoţe došel ve své pouti aţ na konec. Prsten sice nakonec opravdu zničen je, ale tento fakt ve skutečnosti nenì dìlem Froda, nýbrţ Gluma.

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 40. „Now it comes to it, I don‟t like parting with it at all, I may say. And I don‟t really see why I should. Why do you want me to? [...] And what business is it of yours, anyway, to know what I do with my own things? It is my own. I found it. It came to me [...] It is mine, I tell you. My own. My precious. Yes, my precious.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 43. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 253. „Isildur himself escaped by means of the Ring, for when he wore it he was invisible to all eyes; but the Orcs hunted him by scent and slot, until he came to the River and plunged in. There the Ring betrayed him and avenged its maker, for it slipped from his finger as he swam, and it was lost in the water. Then the Orcs saw him as he laboured in the stream, and they shot him with many arrows, and that was his end“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 372.

58

Je dobré si uvědomit, ţe Frodo, stejně jako dalšì postavy, které přijdou s Prstenem do styku, čìmţ mám teď na mysli to, ţe jsou jeho nositeli, jsou smrtelné postavy. Oproti tomu Sauron jako tvůrce Prstenu je nesmrtelný. Prsten nebyl určen pro pouţitì smrtelnými lidmi nebo hobity, přesto se stane, ţe se s nìm do styku dostávajì. Obecně by se dalo řìci, ţe postavy, které lépe a déle čelì moci Prstenu jsou v prvnì řadě ctnostné a jejich charakter je dobrý, ačkoli to nemusì být z jejich popisu na prvnì pohled patrné. Jistou roli v tomto také hraje přìslušnost k určité rase, protoţe, jak bude popsáno v dalšìch kapitolách, hobiti majì vrozenou schopnost čelit Prstenu odolněji neţ lidé. Je jasné, ţe na postavu Isildura čtenář nahlìţì jako na ctnostného muţe, jemuţ je jistě vlastnì moudrost nebo statečnost, přesto se však u něj postupně do popředì dostávajì vlastnosti jako napřìklad pýcha, které jsou předzvěstì jeho pádu. A dále postava Gluma. Jeho jednánì je ukázáno jako podlé hned od začátku, kdy v jeho povaze převáţila ţádost a nabyl Prstenu vraţdou svého přìtele. Postavy Froda a Sama naopak chápeme jako kladné postavy, přesto by nás moţná nenapadlo je hned nazvat hrdinskými či ctnostnými. V přìběhu sice zaznamenáváme posun napřìklad v otázce statečnosti, coţ však nenì ve skutečnosti to hlavnì, co tyto postavy ctnostnými činì. V tomto přìpadě se u Tolkiena dostává do popředì jeho křesťanská vìra a v těchto dvou postavách se ponejvìce projevujì ctnosti, kterými jsou vìra, naděje a láska a které můţeme povaţovat pro charaktery těchto postav za nejdůleţitějšì. Frodo v Pánovi prstenů často o svém poslánì pochybuje, pochybuje konkrétně o vlastnìch schopnostech a šancìch úkol dokončit. Úkol nést Prsten, který je na něj uloţen, je v podstatě obětì, i kdyţ si postava Froda moţná v počátku tohoto rozhodnutì nenì schopna představit, co všechno tato oběť obnášì. Co jej stále podporuje v jeho úkolu je naděje na návrat, vìra v úspěšné splněnì svého poslánì a láska svého přìtele Sama. Tyto motivy jsou pak nejvìce patrné v Návratu krále, tedy v poslednìm úseku cesty Froda a Sama. Frodo je tedy schopen nést Prsten předevšìm dìky přìtomnosti ctnostì, které nemusì být na prvnì pohled tolik patrné. Ukázala jsem tedy některé okamţiky, které objasňujì Frodův vztah k Prstenu. Nynì se zaměřìm na konkrétnì Frodovy vlastnosti a ukáţu, jaké změny jeho charakter v průběhu přìběhu prodělává.

59

4.1.2.3. Frodo a proměna charakteru Jiţ bylo naznačeno, ţe postavu Froda čtenář z počátku nemá tendenci chápat jako heroickou. Anne C. Pettyová pìše ve své knize Tolkien’s Mythology: „My, stejně jako Bilbo a Frodo, nejsme na počátku schopni rozpoznat jejich hrdinské předpoklady. Tyto schopnosti jsou rozvìjeny postupně před našima i jejich očima.“1 Autorka naznačuje, ţe podobnou proměnou prošla v Hobitovi i postava Bilba. O hrdinském charakteru postavy se zamýšlì ve svém eseji napřìklad i J. L. Wrightová. Pìše, ţe charaktery Froda a Sama můţeme spìše definovat jako poutnìky, neţ hrdiny jako takové, jak je známe z klasické literatury. Wrightová popisuje tento rozdìl následovně: „Poutnìci se lišì od hrdinů v klasickém chápánì tohoto pojmu, jak jej známe z antické mytologie a z novodobých eposů [...]“2 Poutnìky popisuje Wrightová přesně opačně. Vidìme to jasně, pokud si do popisu hrdiny promìtneme typické vlastnosti hobitů, jakými jsou tělesná výška apod. Přesto je jasné, ţe postavy prodělajì určitý vývoj a v závěru přìběhu bychom mohli Froda nazvat hrdinou spìše neţ v jeho počátku. Jednou z vlastnostì, která je v postavě Froda postupně rozvìjena a objevována, je statečnost. Tato vlastnost je latentnì součástì Frodova charakteru a objevuje se postupně v čìm dál tìm většì mìře. Můţeme si to ukázat napřìklad na jiţ jednou zmìněné pasáţi z Mohylových vrchů, kdy Tolkien pìše: „I v srdci toho nejtlustšìho a nejbázlivějšìho hobita se skrývá semìnko odvahy (často, pravda, hluboko) a čeká na nějaké konečné a zoufalé nebezpečì, aby vzklìčilo [...]“3 Tuto obecnou pasáţ o hobitì odvaze porovnáme s následujìcì, kde jsou popsány konkrétnì pocity postavy Froda: „Pomyslel si, ţe dospěl ke konci svého dobrodruţstvì, a k strašlivému konci, ale ta myšlenka ho posìlila. Cìtil jak se napìná, jako před

1

„We, like Bilbo and Frodo, are not cognizant of their heroic capabilities in the beginning. These qualities develop gradually before our eyes and theirs.“ PETTY, Anne C. One Ring to Bind Them All : Tolkien’s Mythology. s. 18. 2 „Pilgrims are different from heroes in the classical sense of the term. According to both ancient mythology and modern epics [...]“ WRIGHT, J. Lenore. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Sam and Frodo‟s Excellent Adventure: Tolkien‟s Journey Motif. s. 201. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 136. „There is a seed of courage hidden, often deeply, it is true, in the heart of the fattest and most timid hobbit, waiting for some final and desperate danger to make it grow [...]“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 183.

60

poslednìm skokem; uţ si nepřipadal hadrový, jako bezmocná kořist.“1 Tato situace nakonec vyústì v událost, která uţ byla zmìněna. Frodo dìky odvaze, která se v něm náhle probouzì, odolává svému pokušenì nasadit Prsten, a je tak připraven zachránit své přátele. Odvahu Frodo projevì i ve chvìli nejdůleţitějšìho rozhodnutì, kterým je vzìt na sebe břìmě Prstenu. Tato situace však také hraničì s předurčenìm postavy pro daný úkol. To je patrné z následujìcì ukázky: „Srdce mu zaplavila veliká touha odpočìvat a zůstat v klidu po Bilbově boku v Roklince. A pak s námahou promluvil a uţasl nad vlastnìmi slovy, jako kdyby nějaká jiná vůle pouţìvala jeho hlas. ‚Ponesu Prsten,„ řekl, ‚ačkoli neznám cestu. „ “2

O předurčenì je pak řeč i dále. Postava Elronda zde totiţ zmiňuje, ţe úkol nést Prsten je břìmě tak těţké, ţe nikomu nemůţe být přiděleno úkladem, ale musì být svobodně a dobrovolně přijato. Elrond řìká: „myslìm, ţe je ten úkol určen pro tebe, Frodo; a jestliţe ty nenajdeš cestu, nenajde ji nikdo.“3 Co je však důleţité a má vliv na utvářenì Frodova charakteru, je moc Prstenu. Pokusìm se tedy nynì řìci, jakým způsobem docházì k ovlivněnì Frodova chovánì. Jak jiţ bylo řečeno, Prsten můţeme do jisté mìry chápat jako objekt, který disponuje vlastnì mocì a mimo jiné je prostřednìkem k osobě Saurona. Frodo má vůli a touhu zdárně dokončit své poslánì, tedy Prsten zničit, ale v přìběhu vidìme, jak postupně vzniká mezi Frodem a Prstenem blìzký vztah. Působenì, které má Prsten na Froda se podobá dalšìm postavám, které Prsten po nějakou dobu vlastnily. Změny v chovánì nacházìme u Bilba, v malé mìře i u Sama (čemuţ se budu věnovat dále), ale 1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 136. „He thought he had come to the end of his adventure, and a terrible end, but the thought hardened him. He found himself stiffening, as if for a final spring; he no longer felt limp like a helpless prey.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 183. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 255. An overwhelming longing to rest and remain at peace by Bilbo‟s side in Rivendell filled all his heart. At last with an effort he spoke, and wondered to hear his own words, as if some other will was using his small voice. “I will take the Ring,” he said, “though I do not know the way.” TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 352. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 256. „I think that this task is appointed for you, Frodo; and that if you do not find a way, no one will.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 353.

61

nejviditelnějšì přìklad proměny charakteru prodělává postava Gluma. Tu můţeme porovnávat s vývojem Froda, protoţe zde nacházìme v působenì Prstenu jisté paralely. Zajìmavý je i samotný vývoj vzájemného vztahu těchto dvou postav. Frodo v úvodu přìběhu vyjadřuje lìtost, ţe Glum nebyl Bilbem zabit jiţ v přìběhu Hobita. Gandalf mu však zdůrazňuje, ţe právě Bilbova lìtost byla důleţitá pro to, aby byl Bilbo schopen čelit moci Prstenu tak zdárně. Zmiňuje se zde tedy způsob nabytì Prstenu pro určenì sìly jeho budoucìho vlivu na postavu. Glum nabyl Prstenu vraţdou, proto měl Prsten na jeho proměnu výraznějšì vliv neţ v přìpadě Froda nebo Bilba. Glum tedy moci Prstenu snadněji podléhá. Frodo postupně také projevuje lìtost nad Glumovou zuboţenou existencì a dostává se do stejné situace jako Bilbo, kdy jej dělì jen malý krůček od moţnosti Gluma zabìt. „Máme-li ho zabìt, tak rovnou, ale to nemůţeme, jak se věci majì. Chudák. Nic nám neudělal.“1 Můţeme si všimnout, ţe Frodo je dále poučen Gandalfovou řečì z úvodu Pána prstenů o milosti a roli, kterou má moţná Glum v přìběhu sehrát, proto postava činì rozhodnutì Gluma ušetřit. Dìky němu nenì Glum zabit ani hraničáři při návštěvě Faramira v Ithilienu. Frodo řìká: „To stvořenì je zuboţené a hladové [...] a nevì o svém nebezpečì. A Gandalf, váš Mithrandir, by vás poţádal, abyste ho nezabìjeli pro tento i jiné důvody [...] Toto stvořenì je však určitým způsobem svázáno s mým poslánìm.“2 O Glumovi bude řeč dále, proto se nynì opět vrátìm k Frodovi. Všìmáme si, ţe Frodo začìná postupem přìběhu s postavou Gluma do značné mìry soucìtit. Vztah se vyvine aţ natolik, ţe Frodo v některých okamţicìch dává raději za pravdu Glumovi, neţ svému věrnému přìteli a průvodci, kterým je Sam. Postava Sama je ve vztahu ke Glumovi neustále podezřìvavá, ale Frodo před nìm postupně přestává být tak ostraţitý. Tento vztah se nejvìce rozvìjì ve chvìli, kdy se Glum stává na chvìli průvodcem Froda se Samem, a tato postava se tak v podstatě dostává do role jejich sluhy a dvojice hobitů se stává na jeho pomoci závislá3. Ve vývoji Froda také můţeme vidět jeho vnitřnì boj, proti tomu, čìm je Glum a čìm by se při slabosti vůle 1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. s. 198. „If we kill him, we must kill him outright. But we can‟t do that, not as things are. Poor wretch! He has done us no harm.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Two Towers. s. 803. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. s. 264. „The creature is wretched and hungry [...] and unaware of his danger. And Gandalf, your Mithrandir, he would have bidden you not to slay him for that reason, and for others [...] But this creature is in some way bound up with my errand.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Two Towers. s. 896-897. 3 Napřìklad při přechodu přes Mrtvé močály.

62

také mohl stát. V knize Alison Milbankové se dočteme o rozvìjejìcìm vztahu Froda a Gluma mimo jiné toto: „Také Frodo trpì psychickým rozvratem a začìná se v poslednì části své cesty odlidšťovat a je to jeho pocit sounáleţitosti s Glumem, jako nositelem Prstenu, který mu umoţňuje se s nìm bavit s laskavostì a pochopenìm.“1 Nynì se zaměřìm na to, jak fakticky ovlivnil Prsten a celá pouť postavu Froda. Ten se ze své cesty na konci přìběhu vracì zpět do Kraje, ale vidìme, ţe jeho povaha se změnila. Frodo prošel osobnì zkouškou, kterou bylo přinést Prsten k Hoře osudu a zničit jej. Frodo ve svém úkolu sice uspěl, ale nebyla to jeho svobodná volba, co vhodila Prsten do ohňů Hory osudu. Stěţejnì pro zdárné splněnì Frodova úkolu bylo milosrdenstvì, které projevil ve vztahu ke Glumovi. Kdyby byl Glum zabit, Frodo by ve svém úkolu neobstál. Moc Prstenu má totiţ na smrtelné postavy přìliš silný vliv, aby jimi mohl být Prsten ze svobodné vůle zničen, jsou-li jeho vlastnìky po delšì dobu. Pettyová pìše v této souvislosti o vztahu Froda a Gluma následujìcì: „Oba jsou hobitìho původu a přece odlišnì v povahách; nicméně jsou smìřenì dìky vlastnictvì Prstenu, nutìcì je oba hrát roli hrdiny (Frodo pro přinesenì Prstenu k Ohnivé hoře a Glum pro jeho vhozenì do plamenů).“2 Charakter Froda prodělá i dalšì změny, které majì i fyzický projev. Na Větrově, kde si Frodo nasazuje Prsten v přìtomnosti prstenových přìzraků, je zasaţen jejich čepelì. Rána je ne zcela vyléčitelná a je řečeno, ţe ji cìtil i dlouho po skončenì přìběhu. Dalšìm zraněnìm, které s sebou Frodo nese, je uštknutì Odulou v Cirith Ungolu a v neposlednì řadě Froda fyzicky poznamenal Glumův útok v Hoře osudu, kdy mu Glum ukousl prst. V sedmé kapitole Návratu krále se dozvìdáme od postavy Froda: „Nejde se doopravdy vrátit. Přijedu sice do Kraje, ale nebude mi připadat stejný. Jsem raněn noţem, sosákem, zuby a dlouhým břemenem.“3 Frodo si tedy uvědomuje, ţe prodělal změnu. Zatìmco napřìklad Sam se po zničenì Prstenu stále těšì zpět do Kraje, Frodo se cìtì Prstenem a celou svou poutì trvale poznamenán: 1

„Frodo too suffers psychic disintegration and becomes dehumanized on the last part of his journey and it is his fellow-feeling with Gollum as ring-bearer that enables him to treat Gollum with kindness and sympathy.“ MILBANK, Alison. Chesterton and Tolkien as Theologians. s. 139. 2 „Both are of the hobbit species, yet opposite in character; however, they are reconciled through ownership of the Ring, forcing them both to play the hero‟s role (Frodo for carrying the Ring to the Fire, and Gollum for taking in the flames).“ PETTY, Anne C. One Ring to Bind Them All : Tolkien’s Mythology. s. 80. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 236. „There is no real going back. Though I may come to the Shire, it will not seem the same; for I shall not be the same. I am wounded with knife, sting, and tooth, and a long burden.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1295.

63

„Nezůstala mi ţádná chuť jìdla, ţádný pocit vody, ţádný zvuk větru, ţádná vzpomìnka na stromy, trávu nebo kytky, ţádná představa měsìce ani hvězd. Jsem nahý ve tmě, Same.“1 Z veselého hobita, kterým je na začátku přìběhu, se vlivem proţitých situacì stává spìše tichý jedinec a na rozdìl od ostatnìch hobitů pro něj návrat do Kraje neznamená v pravém slova smyslu návrat domů. Jako nositel Prstenu uţ nenacházì klid ve svém rodném Kraji a klid můţe najìt jedině v Zemìch neumìrajìcìch, proto Frodovi umoţněno odplout přes moře spolu s elfy a Gandalfem. „Ty, který jsi nesl Prsten, aţ přijde čas a budeš-li si to tehdy přát. Budou-li tě stále bolet rány a vzpomìnka na břìmě ti bude těţké, smìš odejìt na Západ, dokud se nevyhojì všechna tvá zraněnì i únava.“2

4.1.3. Sam Jako druhou v pořadì jsem zvolila postavu Sama, Frodova věrného druha, přìtele a průvodce v úkolu zničit Prsten. Přestoţe postava Sama nenì ta, která má za úkol nést Prsten do Mordoru, jeho přìtomnost v přìběhu je zcela nepostradatelná. Pokusìm se v této kapitole objasnit, proč se domnìvám, ţe Sam patřì k nejvýznamnějšìm postavám Pána prstenů vůbec, a ukázat jeho funkci v přìběhu.

4.1.3.1. Původ Sama Sam Křepelka, stejně jako Frodo, náleţì do rasy hobitů. V přìběhu figurujì celkem čtyři hlavnì postavy hobitů3. Kromě Froda a Sama jsou dalšìmi hobity Pipin (Peregrin Bral) a Smìšek (Smělmìr Brandorád). Ve své práci se budu zabývat pouze Frodem a Samem, protoţe dalšì dvě postavy, přestoţe jsou v přìběhu důleţité, se nedostávajì do přìmé konfrontace s Prstenem.

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 189. „At least, I know that such things happened, but I cannot see them. No taste of food, no feel of water, no sound of wind, no memory of tree or grass or flower, no image of moon or star are left to me. I am naked in the dark, Sam.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1226. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 222. „But in my stead you shall go, Ringbearer, when the time comes, and if you then desire it. If your hurts grieve you still and the memory of your burden is heavy, then you may pass into the West, until all your wounds and weariness are healed.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1276. 3 Pokud vynecháme Bilba, který se v přìběhu vyskytuje pouze okrajově a Gluma, který je zvláštnì přìpad.

64

Postava Sama má, stejně jako některé dalšì postavy Pána prstenů, určitý předobraz v Silmarillionu. Postavy, které majì podobný charakter se zde objevujì, ale je jasné, ţe je nenì moţné pokládat za nějaký přìmý vzor pro tuto postavu. Podobné jsou pouze jejich vlastnosti a povahové rysy. Dìky vztahu ke svému pánovi a také hluboké oddanosti a přátelstvì, můţeme povaţovat za jednu z podobných postavu Belega. Ten byl v Silmarillionu natolik oddaný svému přìteli, ţe nakonec nešťastnou náhodou zemřel jeho rukou. Za dalšì podobnou postavu by se dal povaţovat pes Huan, který v přìběhu o Berenovi a Lúthien pomohl dvojici k poráţce Melkora a utkal se se Sauronovými vlkodlaky. Vìce neţ cokoli jiného můţe tohoto psa s lidskou povahou charakterizovat věrnost, která je ve vztahu k Frodovi vlastnì i Samovi. Dokonce se i v některých momentech můţe zdát, ţe Samovo chovánì odkazuje na psì zvyklosti. Můţeme to napřìklad zaznamenat v následujìcì pasáţi, kdy Sam usìná Frodovi u nohou: „Sam odmìtl opustit svého pána, Kdyţ byl Pipin pryč, přišel se stulit u Frodových nohou, kde mu nakonec klesla hlava a oči se mu zavřely.“1 Jak poukazuje Carpenter v Životopise, postava Sama a jeho charakter měla původ ve válce. Tolkien napsal: „Můj Sam Křepelka je vlastně obrazem anglického vojáka, řadových vojáků a vojenských sluhů, které jsem poznal ve válce z roku 1914 a o nichţ jsem si uvědomoval, ţe mě nesmìrně převyšujì.“2 Do postavy Sama tedy Tolkien vloţil vlastnosti, se kterými se u těchto vojáků setkal. Mezi ně můţeme řadit fakt, ţe Sam je vlastně Frodův sluha a v celém přìběhu Froda nazývá „pane“. Mohlo by se tedy zdát, ţe je tento vztah zaloţen na pouhé sluţbě svému pánovi. Mark T. Hooker se ve svém eseji zabývá postavou Sama jako vojenského sluhy. Uvádì zde přìklad vztahu mezi vojenským důstojnìkem a jeho sluhou, který je závislý na přìslušnosti k sociálnì třìdě, a připodobňuje jej k sociálnìmu původu Sama a Froda: „Důstojnìk a jeho sluha pocházeli z odlišných sociálnìch třìd. Zatìmco Frodo reprezentuje anglického důstojnìka a dţentlmena narozeného do vznešenosti, Sam [...] nebyl narozen do vznešeného stavu, ale vznešené chovánì mu bylo dané. Změna ve

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 85. „Sam refused to leave his master. When Pippin had gone, he came and sat curled up at Frodo‟s feet, where at last he nodded and closed his eyes.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 108. 2 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien : Životopis. s. 78.

65

vztahu mezi Samem a Frodem v průběhu děje odráţì změnu v anglické sociálnì struktuře, kterou způsobila Prvnì světová válka.“1

Musìme si však všimnout i dalšìch povahovývh rysů, které jsou pro Samovu postavu typické. Nejedná se pouze o povinnost slouţit, ale ve vztahu Sama a Froda nemůţeme přehlédnout pevnou přátelskou vazbu, která nemusì být v obecném vztahu sluha – pán vţdy nutně přìtomna. Těmito vlastnostmi se budu zabývat v přìštì kapitole. Charakter Sama nenì ve své podstatě heroický, jak bude ukázáno. Nejdůleţitějšì vlastnosti jeho postavy spočìvajì v oddanosti Frodovi, přátelstvì a lásce. Jak pìše o Samovi Tolkien ve svých dopisech: „Nepovaţuje se za hrdinského ani statečného nebo v nějakém smyslu úţasného – vyjma sluţbu a věrnost svému pánovi.“2 Pojďme se tedy nynì zaměřit podrobněji na vlastnosti Sama a také na jeho vztah k Prstenu.

4.1.3.2. Vlastnosti postavy Bylo jiţ řečeno, ţe postava Sama nenì v pravém slova smyslu heroická. Zmiňuje se o tom i J. J. E. Gratia ve svém eseji, ve kterém se věnuje speciálně postavám Sama a Gluma. Pìše: „Hrajì klìčové role v Tolkienově eposu, ale jejich role nejsou heroické [...]“3 Podobný názor sdìlì i autorka J. L. Wrightová, která se domnìvá, ţe charaktery Sama a Froda vystihuje spìše označenì „poutnìk“4. Klasické pojetì hrdiny, se kterým se setkáváme v antických či severských mýtech, spočìvá obvykle ve zjevné fyzické sìle, urostlé postavě, často jsou také tito hrdinové z jedné strany potomci bohů. Postavou, kterou bychom tedy v Pánovi prstenů mohli nejspìše nazvat hrdinskou, je podle tohoto konceptu postava Aragorna, o které bude řeč

1

„An officer and his batman were from different social classes. While Frodo represents the English officer and gentleman, born to greatness, as it were, Sam [...] was not born to greatness, but had greatness thrust upon him. The change in the relationship between Sam and Frodo as the quest progresses reflects a change in the English class structure that was brought about by World War I.“ HOOKER, Mark T. Tolkien Studies : Volume 1. Frodo's Batman, s. 125-136. s. 131. 2 „He did not think of himself as heroic or even brave, or in any way admirable – except in his service and loyalty to his master.“ TOLKIEN, John Ronald Reuel. The Letters of J.R.R. Tolkien : A Selection. s. 348. 3 „They play key roles in Tolkien‟s epic, but their roles are not heroic [...]“ GRATIA, Jorge J. E. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. The Quests of Sam and Gollum for the Happy Life. s. 62. 4 WRIGHT, J. Lenore. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Sam and Frodo‟s Excellent Adventure: Tolkien‟s Journey Motif. s. 201.

66

později. Sam má však určité vlastnosti, které z něj v přìběhu postupně hrdinu činì, přestoţe nedisponuje výše zmìněnými fyzickými předpoklady. Stejně jako dalšì postavy, procházì i Sam určitým vývojem. Stejně jako v přìpadě Froda si můţeme všimnout postupného rozvìjenì některých vlastnostì, jakými je napřìklad statečnost. Přesto je však jedna, která je Samovi vlastnì po celý přìběh Pána prstenů a dalo by se řìci, ţe je i stále stejně intenzivnì. Jedná se o přátelstvì, charakterizujìcì jeho vztah k Frodovi. Dalšìmi vlastnostmi jeho charakteru pak jsou optimismus a naděje zdárného konce, která této postavě dodává sìlu stále pokračovat v cestě ke zničenì Prstenu, a co je také důleţité, tato vlastnost je přenášena i na postavu Froda. Sam velmi často v přìběhu připomìná Frodovi, ţe stále ještě zbývá naděje, coţ Frodovi svým způsobem zlehčuje nést břemeno ve formě Prstenu. Gregory Bassham pìše o Samovi: „Tolkien jasně určil, ţe Samův optimismus a sìla majì hlubšì kořeny neţ jednoduchá osobnì oddanost nebo vrozená odvaha [...]“1 Přìtomnost Samova optimismu vysvětluje i J. J. E. Gratia a spojuje jej s tìm, ţe Sam má hluboké sebeuvědoměnì. Chce být v ţivotě šťastný a stále má před sebou vidinu návratu domů, zaloţenì rodiny apod. Toto je prvek, který jej odlišuje od postavy Gluma, jehoţ vidina štěstì tkvì v pouhé fetišistické ţádosti Prstenu.2 Sam ve většině přìpadů myslì na druhé a teprve potom na sebe a dobře si uvědomuje, pokud je to někdy naopak. Jednou ze scén v Návratu krále je ta, kdy Sam sedì ve skřetì věţi. Vì, ţe Frodo byl odnesen skřety, ale nevì, kde jej hledat, ani si nenì jist tìm, zda Frodo stále ţije. Zde se v postavě Sama projevuje dalšì součást jeho povahy. Kdyţ se Sam cìtì nejhůře a začìná ztrácet naději, začne ve svém vlastnìm údivu zpìvat. Pìseň v něm v danou chvìli probouzì novou sìlu a o naději se v nì přìmo zpìvá. [...] I kdyţ má cesta končì tady a leţìm pohřben v černé tmě, za horami a temnými hrady vţdycky se slunce usměje. Ze stìnu vstane, nebem jde, 1

„Tolkien makes clear that Sam‟s optimism and strength have deeper roots than simply personal devotion or native pluck [...]“ BASSHAM, Gregory. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Tolkien‟s Six Keys to Happiness. s. 52. 2 GRATIA, Jorge J. E. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. The Quests of Sam and Gollum for the Happy Life. s. 64.

67

Hvězdy se po obloze točì; Já neřeknu, ţe skončil den A s hvězdami se nerozloučìm.1

V tu chvìli Frodo jeho pìseň uslyšì a Sam zjišťuje, ţe stále ještě nenì na samém konci a nenì třeba se předčasně vzdávat. Později na svou pìseň vzpomìná a uvědomuje si, ţe kdyţ ji tehdy zpìval, myslel hlavně na sebe, proto sám řìká, ţe se nejednalo o naději, ale o vzdor. Sam si uvědomuje, ţe naděje je nezbytná pro lidské jednánì a člověku stačì v podstatě málo, aby ji mohl opět nalézt. Následujìcì úryvek popisuje Samovy myšlenky, kdyţ v Mordoru a jeho neutěšené krajině spatřuje za mraky hvězdu: „Jejì krása ho ranila do srdce, jak vzhlìţel ze zavrţené země, a naděje se mu vrátila. Vţdyť jako jasný a chladný paprsek jìm projela myšlenka, ţe stìn je koneckonců věc malá a pomìjivá: ţe světlo a vznešená krása trvajì a Stìn na ně nikdy nedosáhne. Jeho pìsnička ve věţi byla spìš vzdor neţ naděje; tenkrát totiţ myslel na sebe.“2

Ačkoli v celém Pánovi prstenů se otevřeně nesetkáme s odkazy na náboţenstvì Středozemě, nacházìme je v přìběhu, ale často skrytě. Tato scéna však ukazuje fakt, ţe Prsten ani Sauron nejsou schopni zcela zničit veškerou krásu, která je stvořena Bohem. Sam v tom spatřuje naději, která je pro jeho cestu jeden z nejdůleţitějšìch předpokladů. To je tedy základnì výčet vlastnostì postavy Sama. Nynì se podrobněji zaměřìm na Samův vztah k Frodovi.

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 161-162. „[...] Though here at journey‟s end I lie/ in darkness buried deep,/ beyond all towers strong and high,/ beyond all mountains steep,/ above all shadows rides the Sun/ and Stars for ever dwell/ I will not say the Day is done,/ nor bid the Stars farewell.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1189. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 174-175. „The beauty of it smote his heart, as he looked up out of the forsaken land, and hope returned to him. For like a shaft, clear and cold, the thought pierced him that in the end the Shadow was only a small and passing thing, there was light and high beauty for ever beyond its reach. His song in the Tower had been defiance rather than hope; for then he was thinking of himself.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1206.

68

4.1.3.3. Vztah Froda a Sama Jak bylo řečeno. Vztah Sama a Froda můţe charakterizovat vztah sluha – pán, avšak oproti tomu se nesmì zapomenout na přátelstvì, které je pro koexistenci těchto postav naprosto stěţejnì. Sam je Frodovi, stejně jako sluha svému pánu, ve všem věrný a oddaný. Pro jejich vztah je také důleţité to, ţe Sama naplňuje štěstìm fakt, ţe jeho pán je šťastný, a proto se snaţì dělat to nejlepšì, co je v jeho silách. Sam je ochoten Froda doprovázet kamkoli a být kdykoli schopen mu podat pomocnou ruku. Vidìme, ţe Sam je ochotný pomoci svému pánu se všìm, přestoţe to pro něj samého nemusì být pohodlné. Velmi často pomáhá Sam nést Frodovi batoh nebo dobrovolně konat jiné drobné ústupky, čìmţ se pro něj obětuje: „Určitě jste mi dali ty nejtěţšì věci,“ řekl Frodo. „Lituju šneky a kaţdého, kdo si nosì domek na zádech.“ „Já toho můţu vzìt ještě spoustu. Můj batoh je úplně lehký,“ řekl Sam statečně a nepravdivě.“1

Aeon J. Skoble povaţuje tuto oddanost Frodovi za ctnost, coţ je jistě pravda. „Sam je Frodovým přìtelem, protoţe rozpoznává, ţe Frodo je sám dobrý, a tak si zaslouţì jeho věrnost.“2 Sam tedy povaţuje svého pána za dobrého, proto také povaţuje za dobré mu slouţit a ve všem pomáhat. To souvisì také s tìm, ţe Sam můţe být šťastný tehdy, pokud je šťastný jeho pán. A pokud nenì, je třeba udělat vše proto, aby šťastným byl. To souvisì se Samovým optimismem, který byl zmìněn v předchozì kapitole. Je důleţité si uvědomit, ţe Sam nenì sobecký. Sam má sice rád i sám sebe, ale má stejně rád i své přátele. Proto je schopný jim nezištně pomoci. Opět si můţeme uvést protiklad v postavě Gluma, který je naopak sobecký, proto také nemá ţádné přátele. Sam ţije pro ostatnì, zatìmco Glum ţije sám pro sebe (a pro Prsten).

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 74. “I am sure you have given me all the heaviest stuff,” said Frodo, “I pity snails, and all that carry their homes on their backs.” “I could take a lot more yet, sir. My packet is quite light,” said Sam stoutly and untruthfully.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 92. 2 „Sam is a friend to Frodo because he recognizes that Frodo is himself good, and thus worthy of Sam‟s loyalty.“ SKOBLE, Aeon J. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Virtue and Vice in The Lord of the Rings. s. 115.

69

V průběhu cesty k Hoře osudu se ke dvojici hobitů přidává Glum. Jeho přìtomnost je v danou chvìli pro hobity prospěšná a, jak bylo psáno v kapitole popisujìcì vztah Froda a Prstenu, Frodo začìná dìky působenì Prstenu Glumovi stále vìce důvěřovat. Oproti tomu je jeho vztah k Samovi v některých momentech chladnějšì. I přesto však Sam nepolevuje ve svém přátelstvì. Samův vztah ke Glumovi je od počátku zaloţen na nedůvěře. Nenì to proto, ţe by snad Sam na Gluma ţárlil, ale je to proto, ţe Sam má o svého pána strach. Má strach, ţe Glum bude falešný a zavede oba hobity do záhuby. Proto také dobře rozvaţuje nad Glumovými radami a prověřuje, zda nemohou být falešné. Sam nazývá Gluma dvěma jmény, kterými označuje dvě součásti jeho osobnosti. Tato označenì jsou „Podlez“ a „Podraz“. Obě jsou do značné mìry hanlivá a vyjadřujì Samovu nedůvěru vůči Glumovi. Přestoţe ten se snaţì hobitům v určitých chvìlìch ze všech sil pomáhat, Sam cìtì, ţe tato pomoc nenì vykonávána nezištně. Gluma vnitřně zţìrá vztah k Prstenu a Prsten je tedy pro Gluma jedinou motivacì hobitům pomáhat. To Sam tušì. Proto Glumovo rádoby dobré já nazývá „Podlezem“. „Sam hádal, ţe sméagolovská a glumovská polovička (kterým v duchu řìkal Podlez a Podraz) dospěly k přìměřì a dočasnému spojenectvì; ţádná nechtěla, aby Prsten dostal Nepřìtel; obě si přály zachránit Froda před zajetìm a mìt ho co nejdéle v dohledu – přinejmenšìm do té doby, dokud bude mìt Podraz nějakou naději, ţe dostane do rukou miláčka.“1

U postavy Froda jsem zdůraznila důleţitost situace, kdy Frodo ušetřì Glumův ţivot a tìm projevì milost. Stejné události čelì i Bilbo a ani Sam nakonec nenì ušetřen tohoto rozhodnutì. Glum pronásleduje hobity aţ na samý konec cesty, k Hoře osudu. Přestoţe Sam zaţil na vlastnì kůţi Glumovy úskoky a lsti, stejně jeho ţivot nakonec ušetřì. Nebýt této milosti, jak uţ bylo řečeno, by nemohlo být zničenì Prstenu dokončeno. „Nezabìjej nás,“ plakal. „Neubliţuj nám oššklivou krutou ocelì! Nech nás ţìt, jisstě, ţìt, ještě chviličku. Ztracenì, ztracenì! Jsme ztracenì. Aţ odejde Milášek, přijde smrt, jisstě, padneme do prachu.“[...] Samovi se zachvěla ruka. Mysl měl rozpálenou 1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. s. 220. „Sam‟s guess was that the Sméagol and Gollum halves, or what in his own mind he called Slinker and Stinker, had made a truce and a temporary alliance; neither wanted the Enemy to get the Ring; both wished to keep Frodo from capture, and under their eye, as long as possible, at any rate as long as Stinker still had a chance of laying hands on his „Precious‟.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Two Towers. s. 834-835.

70

vztekem a zlými vzpomìnkami. Bylo by spravedlivé a mnohokrát zaslouţené ho zabìt, a zřejmě to byla jediná záruka bezpečì. Ale hluboko v srdci měl cosi, co ho zadrţelo: nemohl udeřit tu věc leţìcì v prachu, opuštěnou, zhroucenou, naprosto zuboţenou.1

Sam, který jako jedna z Postav na vlastnì kůţi poznal moc Prstenu, začìná s Glumem soucìtit. Tolkien tedy přikládá milosti velký význam a v přìběhu je proto toto téma znìněno hned několikrát. Pro Sama je povinnost slouţit Frodovi a chránit ho před všìm zlým jednou z hlavnìch náplnì existence. Před započetìm cesty se zavázal, ţe Frodovi pomůţe, a proto je pro něj tento závazek neporušitelný. Tìm, po čem Sam touţì, ve skutečnosti nenì sluţba Frodovi aţ do konce ţivota. Sam spatřuje naplněnì svého bytì v zaloţenì rodiny a návratu domů, přesto však je třeba nejprve naplnit své poslánì vůči Frodovi, a k tomu ho pohánì láska.

4.1.3.4. Sam a Prsten Jednou z postav Pána prstenů, která se přìmo setkává s Prstenem a dokonce ho i uţìvá, je právě Sam. Celou cestu do Mordoru se Sam nacházì v bezprostřednì blìzkosti Froda, který nese Prsten, přesto se u něj po celou dobu neobjevuje ani náznak ţádosti po něm, která by se mohla u jiných postav projevit. Stejně tak je důleţité, ţe přestoţe Sam Prsten vyuţìvá, můţeme si všimnout toho, ţe jeho zhoubný vliv na tuto postavu nenì tak silný. Můţe to být sice vysvětleno tìm, ţe Sam se nestává nositelem Prstenu nadlouho, ale přesto tento předmět na své nositele silně působì i při jeho krátkodobém vlastnictvì, a některé postavy je Prsten schopen ovlivnit i bez faktického fyzického vlastnictvì2. To, do jaké mìry tedy Prsten ovlivnì svého nositele, závisì z největšì části na sìle osobnosti dané postavy, coţ uţ bylo řečeno, a podrobněji se bude tomuto tématu věnovaná kapitola zabývajìcì se přìmo mocì Prstenu na jeho nositele.

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 195. “Don‟t hurt us with nassty cruel steel! Let us live, yes, live just a little longer. Lost lost! We‟re lost. And when Precious goes we‟ll die, yes, die into the dust.” [...] Sam‟s hand wavered. His mind was hot with wrath and the memory of evil. It would be just to slay this treacherous, murderous creature, just and many times deserved; and also it seemed the only safe thing to do. But deep in his heart there was something that restrained him, he could not strike this thing lying in the dust, forlorn, ruinous, utterly wretched. TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1235. 2 Viz Boromir a Saruman.

71

Nynì tedy bude stačit informace, ţe ctnostné a dobře smýšlejìcì postavy jsou mocì Prstenu korumpovány pomaleji, neţ postavy poháněné ţádostì po moci a disponujìcì menšì duševnì silou. Postavu Sama tedy rozhodně můţeme řadit mezi ty s dobrým charakterem. Erik Katz povaţuje za nejdůleţitějšì dvě jeho vlastnosti, jeţ ho nejvìce chránì před vlivem Prstenu. Pìše: „Tolkien vysvětluje, ţe jsou dvě věci, které Sama ochraňujì před svůdnou silou Prstenu: jeho láska k Frodovi a jeho vlastnì sebeuvědoměnì.“1 O tématu Samova sebeuvědoměnì jiţ byla řeč. Stejně jako na ostatnì postavy se na něj snaţì Prsten působit a vzbuzovat v něm pocit moci. Sam však zná sám sebe, je schopen reálně zhodnotit sìlu svých schopnostì a má jasno v tom, kým chce být. „Prsten ho uţ sváděl, nahlodával mu vůli a rozum. V mysli mu vyvstávaly bláznivé představy; viděl Samvěda Silného, Hrdinu doby, jak kráčì s planoucìm mečem [...] a pak se všechny mraky odvalily a slunce bìle vysvitlo a na jeho rozkaz se údolì Gorgoroth stalo zahradou plnou rostlin a stromů [...] Stačilo nasadit Prsten a prohlásit jej za svůj a to všechno se mohlo stát.“2

Prsten se tedy Sama pokoušì naplnit ţádostì a Sam je schopen mu čelit. Uvědomuje si totiţ, ţe nenì v jeho silách vládnout takovou mocì a ani po tom netouţì. Podobné pocity zaţìvajì i dalšì postavy, kdyţ čelì zkoušce odolat pokušenì Prstenu. Jsou to napřìklad Gandalf nebo Galadriel, o kterých bude řeč dále. Společné majì ale to, ţe si uvědomujì, ţe je pouţitì Prstenu nad jejich sìly, proto jìm nemohou vládnout, a také jsou si vědomi toho, ţe Prsten by se nakonec stejně obrátil ve zlo. Co přesně Sam pociťuje, je asi nejlépe vystiţeno v následujìcì pasáţi: „V té hodině zkoušky mu nejvìce pomohla láska k pánovi, ale hluboko v něm také ţil dosud nepřemoţený zdravý hobitì rozum: v nitru srdce věděl, ţe nenì dost velký, aby nesl takové břìmě, i kdyby všechny ty vidiny nebyly pouhý zrádný klam. Jedna maličká zahrádka pro svobodného zahradnìka byla všìm, co potřeboval a co mu

1

„Tolkien explains that two things keep Sam safe from the seductive power of the Ring: his love for Frodo and his own sense of self.“ KATZ, Eric. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Rings of Tolkien and Plato: Lessons in Power, Choice and Morality. s. 18. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 154. „Already the Ring tempted him, gnawing at his will and reason. Wild fantasies arose in his mind; and he saw Samwise the Strong, Hero of the Age, striding with a flaming sword [...] And then all the clouds rolled away, and the white sun shone, and at his command the vale of Gorgoroth became a garden of flowers and trees [...] He had only to put on the Ring and claim it for his own, and all this could be.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1178.

72

přìslušelo, ne zahrada rozrostlá v řìši; měl pouţìvat vlastnì ruce, ne rozkazovat rukám jiných“1

Pro Sama je typická skromnost. Jak bylo řečeno, sám si vţdy v přìběhu vystačì s málem, hlavně aby Frodo nestrádal, a ve všech směrech se svému pánovi snaţì jeho břìmě ulehčit a naplňovat jej nadějì. Tìm, ţe Sam na vlastnì kůţi zakoušì, jaké to je nést Prsten a pouţìvat jej, mìsto toho, aby to mělo záporný vliv na jeho charakter, to naopak posìlì jeho sounáleţitost s tìhou Frodova břemene. Sam si na sebe břìmě Prstenu bere částečně nedobrovolně, protoţe v situaci, kdy se musì rozhodovat, je přesvědčen, ţe jeho pán je mrtvý. Sám se tedy snaţì dokončit úkol, ke kterému byl předurčen Frodo. To vše dělá z lásky k němu. Vì, ţe úkol nést Prsten byl svěřen Frodovi, proto ve chvìli, kdy se dozvìdá, ţe jeho pán ţije, neváhá a je ochoten mu Prsten opět vrátit. V této situaci dobře vidìme, jak jiţ Prsten zapůsobil na Frodovo chovánì. „A nic neselhalo, ještě ne. Já ho vzal, pane Frodo, s prominutìm. A chovám ho v bezpečì.“ [...] „Ale nejspìš si ho musìte vzìt zpátky.“ Teď, kdyţ na to došlo, Sam jaksi neměl chuť vzdát se Prstenu a zase jìm zatìţit pána. „Ty ho máš?“ vydechl Frodo. „Ty ho máš tady? Same, ty jsi zázrak!“ Pak se jeho tón podivně změnil. „Dej mi ho!“ vykřikl a natáhl třesoucì se ruku. „Okamţitě mi ho dej! Ty ho mìt nemůţeš!“2

Přesto však Sam Prsten ochotně Frodovi předává, i kdyţ moc Prstenu způsobila, ţe Frodo Sama v jisté chvìli nazývá zlodějem. U Froda se však jedná o drobné chvilkové výkyvy, které jsou Prstenem způsobeny, a ke konci přìběhu se s nimi setkáváme čìm dál častěji. Frodovo skutečné já pokládá Sama za přìtele a je mu vděčné, avšak Prstenem ovlivněná část vědomì se začìná orientovat sama na sebe a 1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 155. „In that hour of trial it was the love of his master that helped most to hold him firm; but also deep down in him lived still unconquered his plain hobbitsense; he knew in the core of his heart that he was not large enough to bear such a burden, even if such visions were not a mere cheat to betray him. The one small garden of a free gardener was all his need and due, not a garden swollen to a realm; his own hands to use, not the hands of others to command.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1178. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 164. “No, not everything, Mr. Frodo. And it hasn‟t failed, not yet. I took it, Mr. Frodo, begging your pardon. And I‟ve kept it safe. It‟s round my neck now, and a terrible burden it is, too.” Sam fumbled for the Ring and its chain. “But I suppose you must take it back.” Now it had come to it, Sam felt reluctant to give up the Ring and burden his master with it again. “You‟ve got it?” gasped Frodo. “You‟ve got it here? Sam, you‟re a marvel!” Then quickly and strangely his tone changed. “Give it to me!” he cried, standing up, holding out a trembling hand. “Give it me at once! You can‟t have it!” TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1192.

73

začìná se v něm projevovat sobeckost. Postava Sama však zná svého pána natolik dobře, aby zvládla rozeznat, kdy Frodo nejedná ze své vlastnì vůle, ačkoli jej podobné výlevy zraňujì. Sam tedy představuje Frodova průvodce a jeho povaha patřì k vůbec nejctnostnějšìm v přìběhu. Proto je schopen čelit moci Prstenu lépe neţ mnohé jiné postavy a jako Frodův průvodce je nepostradatelný pro šťastný konec přìběhu.

4.1.4. Aragorn Postava Aragorna je v Pánovi Prstenů jednou z těch, které bychom mohly označit za hrdinské. Jak pìše Wrightová v jedné z pasáţì svého eseje, v klasickém pojetì je hrdinská postava charakterizována nejčastěji takto: „[...] hrdinové jsou statečnì, vysoké postavy, často boţského původu nebo vznešeného rodu, někdy ovládajì magii, jsou silnì, moudřì, mistři svých schopnostì [...]“1 Postava Aragorna je tomuto schématu ze všech ostatnìch postav nejpodobnějšì. Dalšìmi, které mohou být povaţovány za hrdinské, dle této charakteristiky, je Boromir a Faramir. Postava Aragorna hraje v přìběhu jednu z nejvýznamnějšìch rolì. Peter Kreeft ji vykládá z biblického hlediska, v souvislosti s trojìm pomazánìm, jako zástupce úřadu krále.2 Aragorn je také jednou z trojice postav, jejichţ úkolem v přìběhu je zvládnutì své osobnì zkoušky, kterou je v jeho přìpadě průchod Stezkami Mrtvých a zìskánì nároku na královský trůn. V této kapitole se podrobněji zaměřìm na vlastnosti této postavy a jejì funkci v přìběhu Pána prstenů.

4.1.4.1. Původ Aragorna Aragorn představuje v přìběhu postavu královského dědice. Je přìmým potomkem Isildura, který byl prvnìm smrtelným nositelem Prstenu, coţ je také důvod, proč se Aragorna události spojené s Prstenem a Sauronem osobně dotýkajì. Isildur uťal Sauronovi Prsten z prstu úlomkem otcova meče, čìmţ se stal rod 1

„[...] heroes are courageous, large in statue, often of divine ancestry or noble birth, sometimes magical, athletic, intelligent, adept at specific skills; and the knowledgeable of the arts [...]“ WRIGHT, J. Lenore. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Sam and Frodo‟s Excellent Adventure: Tolkien‟s Journey Motif. s. 201. 2 Froda chápe Kreeft jako proroka a Gandalfa jako kněze.

74

Isildurových dědiců výstrahou pro Saurona znovu povstávajìcìho v moci. Jako symbol vìtězstvì byly úlomky meče ponechány v Roklince a kdyţ nadejde pravý čas, měl být meč znovu skut. Elrond Aragornovi řìká: „[...] a tady úlomky Narsilu. Ještě s nimi moţná vykonáš velké činy; předpovìdám totiţ, ţe tvůj ţivot bude delšì, neţ je lidská mìra, nepostihne-li tě zlo nebo neselţeš-li ve zkoušce.“1 Pravý původ této postavy se čtenář dozvìdá aţ postupně, a aţ ve chvìli, kdy nadejde pravý čas. Dúnadani, jak se také nazývá lid, ze kterého Aragorn pocházì, jsou potomky Númenorejců, o kterých se jiţ zmiňovala kapitola popisujìcì rasu lidì v Tolkienově světě. Númenorejci patřili k lidem, kteřì byli odměněni za své činy proti Melkorovi, a byl jim darován ostrov mezi Středozemì a Zeměmi neumìrajìcìch a také delšì ţivot, ale nemohli být smrti zcela zbaveni, neboť, jak uţ bylo řečeno, povaţoval Tolkien smrt za dar lidem. Aragorn vyrůstal v opatrovnictvì Elronda v Roklince, kde jej nazvali jménem Estel: „Řìkali mu však Estel, totiţ Naděje, a jeho pravé jméno a původ na Elrondův pokyn tajili; moudřì totiţ věděli, ţe Nepřìtel se snaţì vypátrat Isildurova dědice, pokud ještě nějaký zůstává na zemi.“2 Původ Aragorna tedy svou povahou splňuje jeden z bodů, který je typický pro klasické hrdiny, protoţe pocházì ze vznešeného rodu.

4.1.4.2. Aragorn - vlastnosti postavy Aragorn představuje postavu moudrou, obdařenou fyzickou silou, statečnou a jeho postava by se tedy určitě dala charakterizovat jako ctnostná. Aragorn zná svůj původ a okolnosti, které zapřičinily smrt jeho předka Isildura, proto si je vědom jeho chyb a sám se snaţì jednat správně. Nebojì se poslechnout rady moudrých, jakými jsou Gandalf nebo Elrond.

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 306. „[...] and here also are the shards of Narsil. With these you may yet do great deeds; for I foretell that the span of your life shall be greater than the measure of Men, unless evil befalls you or you fail at the test.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1386. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 306. „But he was called Estel, that is “Hope”, and his true name and lineage were kept sectet at the bidding of Elrond; for the Wise then knew that the Enemy was seeking to discover the Heir of Isildur, if any remained upon earth.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1386.

75

Fyzické předpoklady z něj dělajì, jak pìše A. C Pettyová, válečnìka, označuje jej přìmo jako „hrdina-válečnìk“1, coţ však nenì zcela správné označenì, protoţe jak se pokusìm ukázat, nejsou vlastnosti válečnìka nejpodstatnějšìm rysem jeho osobnosti. Jeho charakter sice schopného válečnìka představuje, ovšem hlavnì motivace této postavy spočìvá v proroctvì. Pokud Aragorn uspěje ve svých zkouškách a jeho charakter zůstane čistý, bez poskvrny a nepropadne zlu, teprve to značì úspěch jeho role v přìběhu. Jak bylo řečeno, symbolem odhalenì Aragorna jako krále, je znovu skutì meče, kterým byl Sauron jiţ jednou poraţen. Aragornova postava procházì pozvolným vývojem. Na počátku přìběhu se jevì jako obyčejný hraničář, vzbuzujìcì při prvnìm setkánì spìše obavy. Tehdy ještě nelze odhalit Aragornův vznešený původ. Důvěru si Aragorn (v té době nazývaný hobity Chodec) zìskává pouze tìm, ţe je přìtelem Gandalfa. Prvnì setkánì s nìm je popsáno v knize následovně: „[...] ošlehaný, cizokrajně vypadajìcì muţ, který seděl ve stìnu u zdi. Před sebou měl vysokou holbu a kouřil dlouhou, pozoruhodně vyřezávanou dýmku [...] Kolem těla měl těsně ovinut těţký, temně zelený plášť, který také nesl stopy cest, a přes horko panujìcì v sále měl přehozenou kápi, jeţ mu stìnila tvář; bylo však vidět, jak se mu lesknou oči, kdyţ pozoroval hobity.“2

Postupně začìná nabývat na váţnosti, která vyvrcholì odhalenìm jeho královského původu. Několikrát se v knize setkáváme s tìm, ţe Aragorn vyuţìvá k léčenì „athelasu“, coţ je rostlina, kterou Tolkien popsal jako léčivou pouze v rukou krále. Poprvé se s tìmto motivem setkáváme v prvnìm dìle knihy, kdyţ je Frodo zasaţen mečem nazgûla. Tato vlastnost je však interpretována teprve ve třetìm dìle, kdy docházì k odhalenì jeho pravého původu, právě dìky schopnosti léčit athelasem. Zmiňuje se o tom i Alison Milbanková ve své knize a dává tento do souvislosti s vlastnostmi Jeţìše Krista: „Aragorn reprezentuje několik aspektů Kristova smìřenì:

1

„warrior-hero“ PETTY, Anne C. One Ring to Bind Them All : Tolkien’s Mythology. s. 58. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 151. „[...] strange looking weather beaten man, sitting in the shadows near the wall, was also listening intently to the hobbit-talk. He had a tall tankard in front of him, and was smoking a long stemmed pipe curiously carved [...] A travel stained cloak of heavy darkgreen cloth was drawn close about him, and in spite of the heat of the room he wore a hood that overshadowed his face; but the gleam of his eyes could be seen as he watched the hobbits.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 204. 2

76

uzdravovánì a trýzněnì, oba zahrnujì záchranu ze smrti.“1 Také Darina Bártová se o tématu uzdravovánì zmiňuje ve svém článku „Pán prstenů: Symbolika Jeţìšova přìběhu?“: „Dalšìm styčným momentem je způsob, jakým Aragorn prokazuje svůj nárok na trůn. Tìm znamenìm nenì jeho udatnost v boji, organizačnì schopnosti ani rodokmen, ale proroctvì [...]“2 V Pánovi prstenů znì proroctvì konkrétně takto: „Ruce krále jsou ruce uzdravitele, a tak se pozná právoplatný král.“3 Nebo nacházìme tento motiv v básni: „Kdyţ vane černý dech smrt stojì na schodech A paprsek dne zhasì, přijď, athelasi! Přijď athelasi! ţivot v umìránì na králově dlani!“4

V tomto přìpadě jasně spatřujeme biblický námět uzdravovánì. Aragorn vystupuje v roli skrytého krále, coţ můţe být chápáno jako paralela s Jeţìšem. Na prvnì pohled nepůsobì jeho fyzický vzhled na ostatnì jasným dojmem obrazu krále, coţ je dobře vystiţeno v následujìcì básni: „Ne kaţdé zlato třpytìvá se ne kaţdý, kdo bloudì, je ztracený. Stářì, kdyţ silné je, neohýbá se, mráz nespálì hluboké kořeny. z popela oheň znovu vzplane, ze stìnů světlo vzejde náhle;

1

„Aragorn enacts several aspects of Christ‟s atonement: the healing and harrowing, both of which involve rescue from death.“ MILBANK, Alison. Chesterton and Tolkien as Theologians. s. 104. 2 BÁRTOVÁ, Darina. Getsemany [online]. 2002 [cit. 2010-11-15]. Pán prstenů: Symbolika Jeţìšova přìběhu?. Dostupné z WWW: . 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 120. „The hands of the king are the hands of a healer, and so shall the rightful king be known.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1129. 4 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 122. „When the black breath blows/ and death‟s shadow grows/ and all lights pass,/ come athelas! Come athelas!/ Life to the dying/ In the king‟s hand lying!“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1132.

77

aţ zkujì ostřì polámané, nekorunovaný zase bude králem.“1

Naznačuje, ţe ne vše se jevì na prvnì pohled takové, jaké je. Postava Aragorna se zdá na prvnì pohled být pouze „ošlehaným hraničářem“, ale jak bylo řečeno, skrývá se v něm postava krále, která pouze čeká na své odhalenì. Aragorn zůstává navzdory svému původu skromný a nepropadá pýše, která by byla pro jeho charakter zhoubná. Návrat krále v postavě Aragorna ve skutečnosti podle Tolkiena znamená symbol znovu navrácenì spravedlnosti a nadcházejìcìho věku Středozemě, kterým má být čas lidì. Výše zmìněná báseň hovořì ve své druhé části nejvìce o naději, kterou návrat krále značì.

4.1.4.3. Aragornova zkouška Hlavnì zkouškou postavy Aragorna je odhalit v sobě královský původ, coţ obnášì projìt Stezkami Mrtvých. Tento úkol spadá do Aragornova předurčenì. Čas odhalenì původu nastává při cestě z Helmova ţlebu ve druhém dìle knihy. Skupina Dúnadanů přinášì ze severu poselstvì, které dává Aragornovi podnět vydat se Stezkami Mrtvých. Poslednì slova básně pravì: „[...] Dědic toho, kterému přìsahali. Ze severu přijde, nouzì hnán: On projde dveřmi Stezek Mrtvých.“2

Stezky Mrtvých představujì motiv naplněnì porušené přìsahy. Jsou mìstem, kde sìdlì vojsko, které svou přìsahu porušilo za vlády Isildura, kdyţ se nepřidalo k boji v bitvě proti Sauronovi. Úděl těchto nemrtvých je podobný jako je tomu u nazgûlů, neboť jsou ve stavu rádoby nesmrtelném, ale přesto trýznivém,

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 164-165. „All that is gold does not glitter,/ Not all those who wander are lost;/ The old that is strong does not wither,/ Deep roots are not reached by the frost./ From the ashes a fire shall be woken,/ A light from the shadows shall spring;/ Renewed shall be blade that was broken,/ The crownless again shall be king.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 222. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 45. „[...] The heir of him to whom the oath they swore./ From the North shall he come, need shall drive him/ he shall pass the Door to the Paths of the Dead.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1023.

78

znamenajìcìm věčný, ale neutěšený ţivot. Pro mrtvé znamená naplněnì závazku jedinou moţnost vysvobozenì. Je však předurčeno, ţe pouze královský dědic je můţe povolat na svou stranu. Pro Aragorna znamená cesta Stezkami Mrtvých něco jako vstup do podsvětì, který je poměrně častým motivem mýtů a legend, ať uţ antických nebo severských. Můţeme v tomto spatřit také pomyslnou podobnost mezi úkolem Gandalfa, který musì pro jeho splněnì projìt smrtì. Pro Aragorna totiţ představuje setkánì s armádou mrtvých také v jistém smyslu přìmý styk se smrtì. Stezkami Mrtvých mohou projìt pouze nejsilnějšì a nejstatečnějšì postavy, protoţe ne kaţdý je psychicky schopen překonat takovou mìru strachu, která působì i na zvìřata: „Aragorn šel prvnì a taková byla sìla jeho vůle v tu hodinu, ţe všichni Dúnadani a jejich koně ho následovali. Láska, kterou koně Hraničářů chovali ke svým jezdcům, byla vskutku tak veliká, ţe byli ochotni čelit i hrůze dveřì, pokud byla srdce jejich pánů pevná [...]“1

Znovu se zde setkáváme s motivem lidského strachu ze smrti, proto jediná postava, která jej necìtì je nesmrtelný elf Legolas. Pro Aragorna znamená projitì Stezkami Mrtvých naplněnì svého předurčenì. Tehdy se můţe zjevit Sauronovi jako král a ukázat tak nepřìteli, ţe Isildurův dědic ţije2. Můţe si to dovolit teprve tehdy, kdy je jeho předurčenì naplněno a kdy jeho sìla nabude té mìry, ţe se můţe Sauronovi postavit silou vlastnì vůle, a stává se mu rovnocenným soupeřem.

4.1.4.4. Aragorn a Prsten Postava Aragorna je jednou z těch, kterým Frodo nabìzì Prsten. Děje se tak v Roklince, kdy Aragorn poprvé vyjevì svou skutečnou identitu. Úkolem postavy Aragorna však nenì ani tak čelit moci Prstenu. Jeho postava má úkoly týkajìcì se boje se Sauronem, které jsou však jiného druhu, neţ musì absolvovat Frodo. Aragorn na výzvu Prstenu reaguje naprosto klidně, neboť zná přìběh svého předka a je schopen 1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 49. „Then Aragorn led the way, and such was the strength of his will in that hour that all the Dúnedain and their horses followed him. And indeed the love that the horses of the Rangers bore for their riders was so great that they were willing to face even the terror of the Door, if their masters‟ hearts were steady as they walked beside them [...]“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1029. 2 Učinì tak s pomocì vidoucìho kamene, palantìru.

79

si představit, co by Prsten způsobil v jeho rukou a dìky své moudrosti je schopen uvědomit si moţné důsledky. „Je to Aragorn, syn Arathorna,“ řekl Elrond; „a skrze dlouhou řadu otců pocházì z Isildura, Elendilova syna z Minas Ithil. Je náčelnìkem Dúnadanů ze severu a z toho lidu zůstali jen nemnozì.“ „Potom patřì vám, a vůbec mně!“ zvolal Frodo v ohromenì a vyskočil, jako by očekával, ţe od něho budou Prsten vyţadovat ihned.“ „Nepatřì ani jednomu z nás,“ řekl Aragorn, „ale bylo určeno, abys jej na čas podrţel.“1

Aragorn chápe své vlastnì poslánì, proto na výzvu Prstenu reaguje pouze tak, ţe nikdo nemůţe povaţovat Prsten za své vlastnictvì s výjimkou Temného pána. Ti, kdo si vlastnictvì Prstenu nárokujì, tak většinou činì po té, co Prsten nějaký čas schraňujì a začal jiţ působit na jejich osobnost. Isildur, Frodo, Glum i Bilbo nakonec nazývajì Prsten „svým miláčkem“, přestoţe si na něj ve skutečnosti nemohou činit nárok. Aragorn řìká: „Jsem pouze Isildurův dědic, ne Isildur sám.“2 V postavě Aragorna tedy nacházìme opět hluboké sebeuvědoměnì, které pomáhá i jiným postavám, napřìklad Samovi, odolávat moci Prstenu.

4.1.5. Gandalf Jak bylo řečeno, Gandalfa mnozì autoři povaţujì za jednu ze třì klìčových postav Pána prstenů spolu s Frodem a Aragornem. P. Kreeft jeho postavu napřìklad ztotoţňuje s biblickým úřadem kněze. Gandalf je jednìm z Maiar, Tolkienových andělských bytostì, a náleţì původem do stejné třìdy jako napřìklad Sauron, Saruman nebo také balrog, se kterým se jeho postava střetne v dolech v Morii. Pokusìm se

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 233. “He is Aragorn son of Arathorn,” said Elrond; “and he is descended through many fathers from Isildur Elendil‟s son of Minas Ithil. He is the Chief of the Dúnedain in the North, and few are now left of that folk.” “Then it belongs to you, and not to me at all!” cried Frodo in amazement, springing to his feet, as if he expected the Ring to be demanded at once. “It does not belong to either of us,” said Aragorn; “but it has been ordained that you should hold it for a while.” TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 321. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 234. „I am but the heir of Isildur, not Isildur himself.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 323.

80

tedy nynì zaměřit na vlastnosti této postavy a ukázat, v jakých ohledech je jeho postava pro děj knihy významná.

4.1.5.1. Původ Gandalfa V Životopise Carpenter pìše, ţe jednìm z předobrazů postavy Gandalfa byla pohlednice, kterou Tolkien dlouho přechovával. Jednalo se o reprodukci obrazu J. Madlenera s názvem Der Berggeist. „Je na něm starý muţ sedìcì na balvanu pod borovicì. Má bìlý vous, klobouk se širokou střechou a dlouhý plášť [...]“1 Carpenter dále uvádì, ţe Tolkien „pohlednici pečlivě uchovával a dlouho potom napsal na papìrový obal, ve kterém ji měl: ‚Pravzor Gandalfa‟.”2 Z výše uvedeného popisu si tedy můţeme všimnout podobnosti mezi zmìněným obrazem a postavou Gandalfa, jakou známe z Hobita a Pána prstenů. V Hobitovi se o podobě Gandalfa dočteme: „Toho jitra měl nic netušìcì Bilbo před sebou jenom nějakého starce s holì. Stařec měl vysoký špičatý modrý klobouk, dlouhý šedivý plášť, střìbrnou šálu, přes kterou mu aţ pod pás splýval bìlý plnovous, a obrovské černé boty.“3 V Silmarillionu je vzhled kouzelnìků popisován následovně: „Objevili se v podobě muţů, starých, ale silných, léty se přìliš neměnili a stárli jen pomalu, přestoţe na nich leţelo velké břìmě starostì; měli velkou moudrost a nejednu moc mysli i ruky.“4 Jméno „Gandalf“ pak Tolkien také nezvolil zcela náhodně, pocházì ze Starší Eddy a znamená „kouzelnìk – elf“, tedy „čaroděj“5. V přìběhu bývá označován i dalšìmi dalšìmi jmény, kterými jsou napřìklad Mithrandir, Incánus nebo Olórin. Původ vzhledu Gandalfa a jeho jméno však nenì to, co je pro jeho postavu nejdůleţitějšì. Tolkien tuto postavu zařadil ve své mytologii mezi Maiar a o jeho počátku působenì ve Středozemi se dočteme v Silmarillionu. Patřil mezi Istari, které 1

CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien : Životopis. s. 52. CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien : Životopis. s. 52. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Hobit : aneb cesta tam a zase zpátky. s. 13. „All that the unsuspecting Bilbo saw that morning was an old man with a staff. He had a tall pointed blue hat, a long grey cloak, a silver scarf over which a white beard hung down below his waist, and immense black boots.“ TOLKIEN, John R. R. The Hobbit. s. 5. 4 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 257. „In the likeness of Men they appeared, old but vigorous, and they changed little with the years, and aged but slowly, though great cares lay on them; great wisdom they had, and many powers of mind and hand.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 378. 5 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien : Životopis. s. 159. Christopher Tolkien popisuje v Nedokončených příbězích konkrétně význam jména „Gandalf“ jako „elfská bytost s (čarovnou holì)“. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Nedokončené příběhy. s. 427. 2

81

lidé nazývali kouzelnìci a mezi které patřil i Saruman, o kterém bude řeč dále. Tolkien uvádì, ţe připluli ze Západu, „[...] aby se změřili se Sauronovou mocì, kdyby znovu povstal, a měli pohnout elfy, lidi a všechno ţivé s dobrou vůlì k chrabrým činům.“1 Původnì poslánì kouzelnìků ve Středozemi tedy bylo pomáhat lidem a elfům bojovat proti zlé moci Nepřìtele. Gandalf je spolu s Galadriel, Elrondem, Cìrdanem a Sarumanem členem tzv. Bìlé rady, která měla za úkol rozhodovat o krocìch, které budou podniknuty v boji se Sauronem. Předsedou Bìlé rady byl Saruman, Gandalf tuto funkci odmìtl, protoţe v něm nebyla touha po moci. Tolkien pìše: „[...] nechtěl mìt ţádná pouta a závazky k jiným neţ k těm, kteřì ho poslali, a nechtěl nikde zůstávat a podřizovat se jakýmkoli výzvám.“2 Gandalf se stal také nositelem jednoho ze Třì elfìch prstenů, Naryi, který původně drţel Cìrdan.

4.1.5.2. Gandalfova zkouška Jak bylo řečeno, Gandalf byl vyslán do Středozemě s jasným poslánìm, kterým bylo ochránit ji před rostoucì mocì Saurona. Tento jeho úkol byl společný s dalšìmi kouzelnìky, z nichţ nejvýznamnějšìm je Saruman. Tyto dvě postavy majì mnohé společné, ale přesto nakonec jednajì zcela odlišně. Gandalf zůstává věrný svému úkolu, zatìmco Saruman začìná prahnout po moci a po zìskánì Prstenu. V přìběhu Pána prstenů také nacházìme jistou podobnost v tom, ţe se měnì jejich barva. Saruman jako nejstaršì a nejmoudřejšì z kouzelnìků nese na počátku přìdomek „Bìlý“, barva Gandalfa je šedá. V Pánovi Prstenů však docházì k tomu, ţe Gandalf změnì svou barvu na bìlou a Saruman barvu ztrácì. V této kapitole se budu zabývat pouze původem Gandalfovy proměny. Sarumanovi bude věnována kapitola 4.3.3. V Pánovi prstenů vlastně ve skutečnosti vystupujì dva Gandalfové – Gandalf Šedý a Gandalf Bìlý. Jak bude vysvětleno vzápětì, jedná se ve své podstatě o dvě různé postavy, protoţe Gandalf Šedý umìrá a mìsto něj se na svět vracì Gandalf Bìlý, 1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 257. „[...] to contest the power of Sauron, if he should arise again, and to move Elves and Men and all living things of good will to valiant deeds.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 378. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 257. „[...] but Mithrandir refused the office, since he would have no ties and no allegiance, save to those who sent him, and he would abide in no place nor be subject to any summons.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 379.

82

který má v sobě všechny vlastnosti původnìho Gandalfa, ale stává se daleko mocnějšìm. Gandalf reprezentuje v přìběhu moudrost, kterou přenášì na ostatnì postavy, a pomáhá jim tak mnohé věci pochopit, napřìklad skutečnosti týkajìcì se Prstenu a jeho pouţìvánì. To je také důvod, proč jej Cìrdan určuje jako nositele Elfìho prstenu: „[...] v něm hned od prvnìho setkánì v Šedých přìstavech vytušil největšìho a nejmoudřejšìho ducha.“1 Představuje postavu, která vyuţìvá ctnost moudrosti správně. Jako člen společenstva Prstenu se stává jakýmsi pomyslným vůdcem, proto je pro druţinu velmi bolestnou ztrátou, kdyţ padne v boji s balrogem v dolech Morie. Boj s balrogem je pro postavu Gandalfa největšì osobnì zkouškou, kterou v Pánovi prstenů procházì. A. C. Pettyová pìše: „Symbol prastarého strachu, Balrog, je Gandalfovou vrcholnou zkouškou jako Stezky Mrtvých pro Aragorna a Hora osudu pro Froda.“2 Postava balroga má původ v Silmarillionu. Balrogové byli původně také z Maiar, ale přidali se na stranu Melkora: „Strašlivì mezi těmito duchy byli Valaraukar, ohnivé metly, které se ve Středozemi nazývali balrogové, démoni děsu.“3 Balrogové patřili k nejobávanějšìm uţ za vlády Melkora a „[...] stali se mu nejpodobnějšìmi ve zkaţenosti: srdce měli ohnivá, ale oděni byli tmou, šla před nimi hrůza a měli plamenné biče.”4 Balrog, který sìdlì v Morii ve Středozemi, je tedy jakýsi přeţitek z dávných dob. Představuje zlo, které v hlubinách čìhá po dlouhé věky a které čeká, aţ bude probuzeno. Společenstvo musì na své cestě projìt Moriì, neboť je to poslednì moţná cesta, jak se dostat blìţe k Mordoru. Gandalf cìtì potřebu převést druţinu na druhou stranu hor, protoţe vì, ţe na cestě kupředu záleţì úspěch jejich úkolu. Gandalf vì, co jej můţe v Morii potkat, přesto vidì naději na zdárný průchod. „Vţdyť bych vás do

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Nedokončené příběhy. s. 416. „Symbol of primeval fear, the balrog, is for Gandalf‟s supreme test, as Paths of the Dead are for Aragorn and Mt. Doom is for Frodo.“ PETTY, Anne C. One Ring to Bind Them All : Tolkien’s Mythology. s. 65. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 26. „Dreadful among these spirits were the Valaraukar, the scourges of fire that in Middle-earth were called the Balrogs, demons of terror.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 23. 4 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 42. „[...] those spirits who first adhered to him in the days of his splendour, and became most like him in his corruption: their hearts were of fire, but they were cloaked in darkness, and terror went before them; they had whips of flame.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 42. 2

83

Morie nevedl, kdyby nebyla naděje vyjìt zase ven.“1 Gandalf si je tedy vědom rizika, ale tuto cestu pokládá za správnou a neprojevuje tak přehnanou mìru statečnosti. Aragorn, který také kdysi prošel Moriì, si je vědom téhoţ rizika jako Gandalf, ale nepochybuje o správnosti jeho rozhodnutì: „Zavedl jsem tě málem do zkázy ve sněhu, a ty jsi mi to nevytkl ani slovem. Půjdu teď s tebou – kdyţ s tebou nepohne ani poslednì varovánì. Nemyslìm teď na Prsten ani na nás ostatnì, ale na tebe, Gandalfe. A řìkám ti: jestliţe vstoupìš do Morie, dej si pozor.“2

To, co se přesně stane v Morii, bychom nejlépe mohli nazvat obětì, kterou Gandalf učinì, aby byli ostatnì členové druţiny zachráněni. Ostatně to pìše i Tolkien v jednom ze svých dopisů: „V jeho situaci to pro něj byla oběť, zemřìt na Můstku v obraně svých přátel.“3 Gandalf je pro balroga rovnocenným soupeřem. Gandalf se však nikdy dřìve s balrogem nesetkal, proto jsou pro něj pocity, které v Morii proţìvá nové. Balroga poznává Legolas, ale přesto Gandalf chápe, co pro něj takový nepřìtel znamená. Záměrně nechává celou druţinu přejìt přes můstek a sám se stavì netvorovi do cesty, aby ostatnì zachránil, protoţe nevì, jaký bude mìt jejich souboj konec a po prvnìm střetnutì s balrogem cìtì vyčerpánì. „Tohle je nepřìtel nad sìly vás všech! Já musìm bránit úzkou cestu. Prchejte!“4 Přátelé chtějì samozřejmě Gandalfovi pomoci, ale tomu je jasné, ţe by tìm přivodili vlastnì smrt, proto jedná sám: „V tom okamţiku Gandalf zvedl hůl a s hlasitým výkřikem udeřil do mostu před sebou. Hůl se rozlomila a vypadla mu z ruky. Vyšlehla oslepivá clona bìlého plamene. Můstek zapraskal. Právě pod balrogovýma nohama pukl a kámen, na němţ stál, se zřìtil do propasti, zatìmco ostatek zůstal viset a chvěl se jako skalnì jazyk trčìcì do prázdna [...] Avšak při pádu ještě máchl důtkami, řemìnky švihly a ovinuly čaroději

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů: Společenstvo Prstenu. s. 279. „But I would not lead you into Moria if there were no hope of coming out again.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 386. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů: Společenstvo Prstenu. s. 280. „You followed my lead almost to disaster in the snow, and have said no word of blame. I will follow your lead now, if this last warning does not move you. It is not of the Ring, nor of us others that I am thinking now, but of you, Gandalf. And I say to you; if you pass the doors of Moria, beware!“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 387. 3 „For in his condition it was for him a sacriface to perish on the Bridge in defence of his companions.“ TOLKIEN, John Ronald Reuel. The Letters of J.R.R. Tolkien : A Selection. s. 216. 4 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 310. „Fly! This is a foe beyond any of you. I must hold the narrow way. Fly!“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 430.

84

kolena. Táhly ho ke kraji. Zapotácel se, upadl, marně hmátl po kameni a sklouzl do propasti.“1

Pro Gandalfa však pádem do hlubin souboj nekončì. Zatìmco ostatnì členové společenstva jsou smìřeni s jeho ztrátou, Gandalf procházì smrtì, aby mohl být na svět vrácen. Fakt, ţe Gandalfův pád v Morii nebyl zbytečný, zdůrazňuje Galadriel, kdyţ řìká: „Zbytečný nebyl ţádný Gandalfův čin, dokud byl ţiv. Ti, kdo ho následovali, neznali jeho myšlenky a nemohou oznámit celý jeho záměr. Ať udělal cokoli, následovnìci jsou bez viny.“2 Gandalf sice můţe být omylný, stejně jako všechny ostatnì bytosti ve Středozemi, přesto však jeho postava vţdy jedná s rozmyslem a nejedná, aniţ by neviděla naději zdárného konce. Tolkien pìše v dopisech: „Gandalf se tedy obětoval, byl přijat, povýšen a navrácen.“3 Téma Gandalfovy smrti je vůbec zvláštnì, neboť jako jeden z Maiar je ve své podstatě nesmrtelný. Smrtelným je pouze jeho tělo. V tomto přìpadě spatřujeme moc vyššì sìly, která vracì na svět Gandalfa Bìlého, silnějšìho neţ dřìve. Gandalf, který je silnějšì, se tak můţe rovnat se Sarumanem, kterého v jeho funkci nahrazuje. „Ano, jsem teď bìlý [...] Já vlastně jsem Saruman, dalo by se řìci, Saruman, jaký měl být.“4 Návrat Gandalfa tak představuje vzkřìšenì v křesťanském chápánì. Jedná se totiţ o jeho skutečný návrat ze smrti. Stejně tak nejsou zbytečné ani Gandalfovy rady. Jednou z nejpodstatnějšìch je ta, kdy Frodovi vysvětluje význam ušetřenì Glumova ţivota a projevenì milosti nad touto postavou. O tomto tématu jsem se jiţ podrobněji zmiňovala v kapitolách zabývajìcìch se Frodem a Samem.

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 311. „At that moment Gandalf lifted his staff, and crying aloud he smote the bridge before him. The staff broke asunder and fell from his hand. A blinding sheet of white flame sprang up. The bridge cracked. Right at the Balrog‟s feet it broke, and the stone upon which it stood crashed into the gulf, while the rest remained, poised, quivering like a tongue of rock thrust out into emptiness [...] But even as it fell it swung its whip, and the thongs lashed and curled about the wizard‟s knees, dragging him to the brink. He staggered and fell, grasped vainly at the stone, and slid into the abyss.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 431. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 334. „Needless were none of the deeds of Gandalf in life. Those that followed him knew not his mind and cannot report his full purpose. But however it may be with the guide, the followers are blameless.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 463. 3 „So Gandalf sacrificed himself, was accepted, and enhanced, and returned.“ TOLKIEN, John Ronald Reuel. The Letters of J.R.R. Tolkien : A Selection. s. 217. 4 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. s. 86. „Yes, I am white now [...] Indeed I am Saruman, one might almost say, Saruman as he should have been.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Two Towers. s. 645.

85

Přestoţe Gandalf společenstvo na čas opouštì, můţeme si v několika scénách Pána prstenů všimnout, ţe k Frodovi mluvì vnitřnì hlas, nebo se projevuje pocit, jakoby vnějšì, ale takový, který nepocházì od Saurona ani přìmo z Frodovy hlavy. Je celkem pravděpodobné, ţe právě v těchto chvìlìch je s Frodem dušì přìtomen Gandalf. Frodo jeho přìtomnost cìtì i z vidiny v zrcadle Galadriel, a je to pravděpodobně také hlas, který mu přikazuje sundat si Prsten na Amon Henu, při pokusu uniknout Boromirovi. Frodo a Sam se tedy aţ do splněnì svého úkolu v Hoře osudu s novým Gandalfem nesetkávajì, pouze, jak uţ bylo řečeno, mohou cìtit v určitých situacìch jeho myšlenky. Nevì tedy ani, ţe Gandalf je znovu na světě. Nový Gandalf se však zjevuje ostatnìm členům společenstva v lese Fangornu, kde jej druţina zpočátku nepoznává a povaţuje za Sarumana. „Vypadalo to jako starý ţebrák, který unaveně kráčì a opìrá se o hrubou hůl [...] blìţilo se něco, co tajilo moc – anebo hrozbu.“1 Druţina se jej dokonce pokoušì v prvnì chvìli napadnout, protoţe netušì, ţe před nimi stojì starý přìtel v nové podobě. Přìchod Gandalfa znamená pro druţinu novou naději: „Z nejhlubšì beznaděje se k nám vracìš v našì nouzi!“2 Gandalf z počátku popisuje svou proměnu poměrně zkráceně. Řìká jen: „prošel jsem ohněm a hlubokou vodou, zapomněl jsem mnohé, co jsem si myslel, ţe vìm, a poznal jsem zas mnohé, co jsem zapomněl. Vidìm teď mnoho vzdálených věcì, ale mnoho věcì, které jsou na dosah, nevidìm.“3 O svém souboji s balrogem Gandalf vyprávì aţ později a vyprávěnì pro něj znamená bolestnou vzpomìnku. Gandalf s balrogem nejprve padali aţ na samé dno světa, jeho postava prošla ohněm a vodou a poté jejich souboj probìhal na nejvyššìm vrcholku světa. Gandalf nakonec svrhl balroga z útesu a dalšì své záţitky popisuje: „Pak na mne padla tma a já jsem bloudil mimo myšlenì a čas a putoval dalekými cestami, o nichţ nebudu vypravovat. Nahý jsem byl poslán zpět – nakratičko, neţ dokonám svůj úkol [...] Byl jsem sám, zapomenut, bez východiska, na tvrdém rohu

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. s. 84. „It looked like an old beggar man, walking wearily, leaning on a rough staff [...] something was approaching that held a hidden power, or menace.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Two Towers. s. 642. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. s. 86. „Beyond all hope you return to us in our need!“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Two Towers. s. 645. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. s. 87. „I can see many things far off, but many things that are close at hand I cannot see.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Two Towers. s. 645.

86

světa. Leţel jsem tam, hleděl vzhůru a hvězdy se otáčely kolem a kaţdý den byl jako jeden zemský rok.“1

Jak tedy bylo řečeno, Gandalf se v přìběhu vyskytuje ve dvou různých vtělenìch, nejprve jako Gandalf Šedý a po splněnì své zkoušky je na svět vrácen jako mocnějšì Gandalf Bìlý. Po splněnì Frodova úkolu a zničenì Prstenu Gandalf odplouvá zpět na Západ, jako jediný z Istari, protoţe jeho úkol ve Středozemi došel naplněnì a jako jediný splnil poslánì, se kterým byl vyslán. Následujìcì kapitola bude zaměřena na vztah Gandalfa a Prstenu.

4.1.5.3. Gandalf a Prsten Postava Gandalfa patřì k těm, jejichţ morálnì charakter je natolik dobrý, ţe se k výzvě přijetì Prstenu stavì odmìtavě. Gandalf představuje jakéhosi duchovnìho vůdce, který shromaţďoval po mnoho let informace o Prstenu, a co se týče jeho vědomostì, pomáhajì ostatnìm postavám pochopit, proč je uţitì Prstenu nebezpečné. Stejně informovanou postavou jako Gandalf je Saruman, který jiţ byl v souvislosti s Gandalfem zmìněn. V charakteru Sarumana ale převládá ţádost po moci, proto ve svém úkolu selhává. Oproti tomu Gandalf, který odolá a projde svou zkouškou s balrogem, je vrácen na svět v novém těle a v silnějšì podobě nahrazujìcì právě Sarumana, který selhal. Gandalf vì, ţe skrze Prsten nenì moţné konat dobro. Vì také, ţe Prstenem mohou vládnout pouze mocnì a i ti, jejichţ moc by na počátku měla být vyuţìvána k dobrým věcem, by postupně zjistili, ţe se tato moc postavila proti nim. Ve chvìli, kdy je Frodo informován o povaze Prstenu, který vlastnì, nabìzì jej Gandalfovi. Stejně tak se to později v přìběhu děje, kdyţ Prsten nabìzì Galadriel, o které taktéţ předpokládá, ţe je dobrá a mocná. Galadriel, Gandalf a napřìklad i Elrond vì, ţe nemohou Prsten schraňovat a vyuţìvat proti nepřìteli. „Vy jste tak moudrý a mocný. Nechcete si Prsten vzìt?“ „Ne!“ vykřikl Gandalf a vyskočil. „ S tou mocì by byla má moc uţ přìliš velká a strašná. A Prsten by nade mnou zìskal moc ještě většì a smrtonosnějšì.“ Oči mu 1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. s. 93. „Then darkness took me; and I strayed out of thought and time, and I wandered far on roads that I will not tell. Naked I was sent back, for a brief time, until my task is done [...] I was alone, forgotten, without escape upon the hard horn of the world. There I lay staring upward, while the stars wheeled over, and each day was as long as a life age of the earth.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Two Towers. s. 654.

87

blýskaly a tvář vzplála jako vnitřnìm ohněm. „Nepokoušej mě! Já se přece nechci stát novým Temným pánem. A přece by si Prsten našel cestu k mému srdci skrze lìtost, soucit se slabostì a skrze sìlu ke konánì dobra. Nepokoušej mě! Neodvaţuji se jej přijmout, dokonce ani chovat jej v bezpečì a nepouţìvat jej. Přánì vládnout jìm by přemohlo mou sìlu. A já ji ještě budu potřebovat. Přede mnou leţì velká nebezpečì.“1

Můţeme si všimnout, ţe Gandalf je schopen představit si sám sebe na mìstě Temného pána, stejně jako Galadriel, ale ani jeden z nich se jìm nechtějì stát, protoţe si uvědomujì, jaký by to na ně mělo dopad. Galadriel řìká: „Na mìsto Temného pána dosadìš Královnu. A já budu temná, ale krásná a strašlivá jako jitro a noc! [...] Všichni mě budou milovat a zoufat.“2 Oproti tomu postava Sarumana touţì nahradit Sauronovo mìsto. Gandalf je tedy postavou, která dává Frodovi prvnì informace o Prstenu, snaţì se vypátrat, kam se Prsten poděl poté, co opustil Isildura, a zná také osud, jaký postihl Gluma. Právě proto vì, ţe pouţitì Sauronova Prstenu nenì moţné ani pro silné a mocné postavy, pokud by jìm chtěli konat dobro.

4.1.6. Boromir a Faramir Tato kapitola je věnována oběma těmto postavám současně. Tolkien určil Boromira a Faramira jako bratry a na jejich povahách můţeme krásně demonstrovat rozdìly v morálnìm postoji vůči Prstenu.

4.1.6.1. Vlastnosti a společné rysy Boromir a Faramir představujì syny správce Gondoru, Denethora. Obě postavy jsou popisovány jako muţi urostlé postavy a z jejich chovánì je můţeme 1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 66. “But I have so little of any of these things! You are wise and powerful. Will you not take the Ring?” “No!” cried Gandalf, springing to his feet. “With that power I should have power too great and terrible. And over me the Ring would gain a power still greater and more deadly. “His eyes flashed and his face was lit as by a fire within. “Do not tempt me! For I do not wish to become like the Dark Lord himself. Yet the way of the Ring to my heart is by pity, pity for weakness and the desire of strength to do good. Do not tempt me! I dare not take it, not even to keep it safe, unused. The wish to wield it would be too great, for my strength. I shall have such need of it. Great perils lie before me.” TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 80-81. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 342. „In place of the Dark Lord you will set up a Queen. And I shall not be dark, but beautiful and terrible as the Morning and the Night! [...] All shall love me and despair!“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 476.

88

pokládat za moudré a spravedlivé a v kaţdém přìpadě statečné. Erik Katz pìše o postavě Boromira, ţe je: „[...]vznešený, dobrosrdečný a statečný.“1 Na jeho přìkladu se však pokusìm později ukázat, ţe ani na počátku ctnostný charakter nezaručuje postavě schopnost čelit Prstenu. Do Boromira, coby staršìho z bratrů, vkládá jeho otec velké naděje ohledně budoucnosti, coţ činì Boromira velmi sebevědomým. Na druhou stranu Faramir, který nenì prvorozeným, je stejně nadaný jako jeho bratr, ale nebývá otcem „přechválen“, naopak se setkáváme s tìm, ţe je podceňován. Můţeme si proto všimnout, ţe pro postavu Faramira je charakteristická skromnost, zatìmco Boromir o svých schopnostech nepochybuje a nebojì se o svých kladech otevřeně mluvit. Přesto jsou obě postavy, co se týče fyzických schopnostì, na stejné úrovni. Oba jsou si také vzhledově podobnì. Pro porovnánì popis Boromira: „A trochu stranou sedel muţ sličné a ušlechtilé tváře s tmavými vlasy a šedýma očima, hrdý a strohého pohledu.“2 A naproti tomu popis prvnìho setkánì s Faramirem: „[...] tváře měli zahaleny zelenými kápěmi a maskami, z nichţ zářily jen pronikavé, jasné oči. Frodo pomyslel na Boromira, protoţe ti muţi ho připomìnali postavou i drţenìm těla a způsobem řeči.“3 Co se však týče morálnì otázky přijetì Prstenu, působì tyto postavy protichůdně. Boromir přijìţdì do Roklinky s hádankou, která se objevila v jeho i bratrově snu. V hádance můţeme vidět přìslib naděje a předzvěst toho, ţe povstane Isildurův dědic a meč, jeţ byl zlomen, bude znovu skut. Do Roklinky chtěl jet původně Faramir, ale jak Boromir řìká: „[...] protoţe však cesta byla nejistá a nebezpečná, vzal jsem ji na sebe.“4 Vidìme tedy motiv oběti vůči bratrovi. Boromir předpokládá, ţe je pro cestu silnějšì, a proto se vydává namìsto Faramira.

1

„[...] noble, good-hearted and brave.“ KATZ, Eric. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Rings of Tolkien and Plato: Lessons in Power, Choice and Morality. s. 10. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 227. „And seated a little apart was a tall man with a fair and noble face, dark haired and grey eyed, proud and stern of glance.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 312. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. s. 237. „[...] were clad in green and brown of varied hues, as if the better to walk unseen in the glades of Ithilien. Green gauntlets covered their hands, and their faces were hooded and masked with green, except for their eyes, which were very keen and bright. At once Frodo thought of Boromir, for these Men were like him in stature and bearing, and in their manner of speech.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Two Towers. s. 858859. 4 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 233. „[...] but since the way was full of doubt and danger, I took the journey upon myself.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 321.

89

Vztah bratrů s otcem je také téma, které by si zaslouţilo pozornost. Ačkoli se postavě Denethora nebudu podrobněji věnovat, bylo by dobré připomenout, ţe je to jedna z postav Pána prstenů, jejìţ charakter prodělal úpadek v závislosti na pozbytì naděje, ztrátou rozumu a oslabenì mysli mocì Saurona. Denethor, vkládajìcì všechnu naději do svého staršìho syna, utrpì s jeho ztrátou značnou psychickou újmu. Chovánìm a myšlenìm má Denethor daleko blìţe k Boromirovi. Denethor představuje moudrého muţe, který však, stejně jako jeho syn, propadá pýše, ale v jeho přìpadě také beznaději a nenì schopen jednat a rozhodovat správně. Proto také Faramirovi zazlìvá, kdyţ se rozhodne nevzìt Frodův Prsten. „[...] Boromir byl věrný mně a nebyl ţádný čarodějův učeň. Byl by pamatoval na otcovu nouzi a nebyl by promrhal, co osud nabìzel. Byl by mi přinesl mocný dar.“1 Výše zmìněné vede aţ k Denethorově sebevraţdě, kdy spolu se sebou touţì zabìt i mladšìho syna, který je v tu chvìli těţce raněn, a jen dìky bdělosti Pipina je nakonec Faramir zachráněn.

4.1.6.2. Boromir a Prsten Je tedy otázkou, jak je moţné, ţe přestoţe jsou vlastnosti Boromira a Faramira podobné, jeden podlehne a druhý nikoli. Nenì pochyb o tom, ţe obě postavy bratrů jsou ctnostné. Katz pìše, ţe v postavě Boromira vidìme důkaz toho, ţe i ctnostný charakter můţe podlehnout a největšì roli v tom hraje dle jeho názoru touha po moci: „[...] ctnostný muţ zkaţený pokušenìm moci.“2 Během rady v Roklince je vysvětleno, ţe pouţitì Prstenu jako zbraně proti Sauronovi nepřipadá v úvahu, protoţe sìlu Prsten pouţìt majì pouze ti nejmocnějšì, kteřì jej však také pouţìt nemohou, neboť by jejich touha konat dobro byla obrácena ve zlo: „Jeho sìla, Boromire, je přìliš velká, aby ji mohl vůlì ovládnout jiný neţ ten, kdo uţ má sám velikou moc [...] Kdyby kdokoli z moudrých tìmto Prstenem svrhl Pána

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 73. „[...] Boromir was loyal to me and no wizard‟s pupil. He would have remembered his father‟s need, and would not have squandered what fortune gave. He would have brought me a mighty gift.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1063. 2 „[...] the virtuous man corrupted by temptation of power.“ KATZ, Eric. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Rings of Tolkien and Plato: Lessons in Power, Choice and Morality. s. 10.

90

prstenů a pouţil při tom vlastnìho uměnì, dosadil by sám sebe na Sauronův stolec a zjevil by se nový Temný pán.“1

Boromir však stále vidì největšì naději na úspěch ve vojenské cestě řešenì konfliktu, a z toho důvodu nemůţe zcela dobře pochopit, proč by nebylo moţné moci Prstenu vyuţìt. Jeho prvotnì touha tedy také spočìvá v tom, aby byl Prsten pouţit ve věci dobra, v boji proti Temnému pánu. „Saruman je zrádce, ale neprojevil v tu chvìli moudrost? Proč pořád mluvìte o ukrývánì a ničenì? Proč bychom si neměli myslet, ţe nám Velký prsten přišel do ruky, aby nám poslouţil v hodině tìsně? Kdyţ jìm budou vládnout svobodnì vládci svobodných, jistě dokáţou Nepřìtele porazit [...] K udatnosti je třeba předevšìm sìly, aţ potom zbraně. Ať se Prsten stane našì zbranì, jestliţe má takovou moc, jak řìkáte. Vezměme jej a jděme vstřìc vìtězstvì.“2

Dalšì věc, která v něm převaţuje, je pochybnost nad úspěšnostì úkolu, kterým je zničenì Prstenu. Boromir si nedokáţe představit, ţe by byl dobrý nápad svěřit tento úkol hobitovi, který nepůsobì na prvnì dojem nejstatečnějšìm dojmem. Pochybnost spatřuje i v postavě Aragorna, který se mu jevì na svůj původ vzhledem přìliš obyčejný. V postavě budoucìho krále by si představoval někoho vznešeněji vypadajìcìho. „A kdo jsi ty a co máš do činěnì s Minas Tirith? [...] s podivem hledě na vyzáblou tvář Hraničáře a jeho ošumělý plášť.“3 Boromir se stává členem společenstva Prstenu mimo jiné i dìky svým psychickým a fyzickým kvalitám: „Je to chrabrý muţ.“4 To se také na cestě Druţiny mnohokrát projevì. Problémem Boromira však je, ţe mu otázka Prstenu stále

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 253. „Its strength, Boromir, is too great for anyone to wield at will, save only those who have already a great power of their own [...] If any of the Wise should with this Ring overthrow the Lord of Mordor, using his own arts, he would then set himself on Sauron‟s throne, and yet another Dark Lord would appear.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 348-349. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 252. „Saruman is a traitor, but did he not have a glimpse of wisdom? Why do you speak ever of hiding and destroying? Why should we not think that the Great Ring has come into our hands to serve us in the very hour of need? Wielding it the Free Lords of the Free may surely defeat the Enemy [...] Valour needs first strength, and then a weapon. Let the Ring be your weapon, if it has such power as you say. Take it and go forth to victory!“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 348. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 233. „And who are you, and what have you to do with Minas Tirith? [...] looking in wonder at the lean face of the Ranger and his weather stained cloak.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 321. 4 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 260. „He is a valiant man.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 359.

91

nahlodává vědomì, a fakt, ţe je ve společnosti s tìm, kdo Prsten nese, jeho touhu postupně utvrzuje. Tato touha se nakonec stává původcem Boromirova pádu, kdyţ na Amon Henu přìmo ţádá Froda, aby mu Prsten vydal. Frodo v prvnì chvìli tušì nebezpečì, ale tìm nebezpečìm se stává v tuto chvìli přìtel, Boromir. Frodo cìtì nepřátelské oči1, ale vzápětì spatřì přìtele. Vidìme tedy, ţe Frodo podvědomě chápe skrytou hrozbu, přestoţe Boromir se usmìvá. Boromir se snaţì Froda přesvědčit po dobrém, aby Prsten odnesl mìsto do Mordoru do Gondoru, kde by mohl být vyuţit k přìmému boji proti Sauronovi. Podobně se snaţì přesvědčit Saruman Gandalfa, ve snaze strhnout jej na svou stranu, kdy tak činì skrze zdánlivě moudrá a přátelská slova. Frodo však cìtì pochybnost a nechce spoléhat na sìlu a pravdivost muţů.2 Postupně se však začìná jasněji projevovat Boromirova ţádost, kdyţ přìmo prosì, aby mu Frodo Prsten znovu ukázal. Uţ byla zmìněna pochybnost, která je pro postavu Boromira typická. Touha po Prstenu zapřičiňuje, ţe ztrácì vìru ve všechny ostatnì a zůstává mu pouze vìra v sebe sama, která tak úzce souvisì s vlastnì pýchou. Vidět je to na následujìcì citaci: „Stejně často uvaţuji, jestli jsou doopravdy moudřì, nebo jen bázlivì. Muţi upřìmného srdce, ti se nedajì zkazit [...] Je šìlenstvì nepouţìt ho, nevyuţìt moci nepřìtele proti němu samému. Nebojácnì, nelìtostnì, jen ti dobudou vìtězstvì.“3 Boromir představuje v tuto chvìli postavu, která je pouze statečná, ale pozbyla moudrosti. Oproti tomu Gandalf se v jeho očìch jevì jako zbabělý, protoţe nepovaţoval pouţitì Prstenu za správné. Boromir to povaţuje za nedostatek odvahy, avšak ve skutečnosti je to pouze většì mìra moudrosti, která Gandalfovi radì Prsten nepouţìt. Boromir je nakonec svou ţádostì natolik ovlivněn, ţe se pokusì k zìskánì Prstenu vyuţìt fyzické sìly. To je situace, kdy Frodo nasazuje Prsten, aby unikl. Oproti postavě Gluma nebo Sarumana, však Boromir představuje stále muţe, který je v zásadě ctnostný, pouze chvilkové převáţenì vlastnì slabosti způsobilo jeho neschopnost čelit ţádosti Prstenu. Boromir totiţ posléze zjišťuje omylnost svého 1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 370. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 370. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 372. „Yet often I doubt if they are wise and not merely timid [...] It is mad not to use it, to use the power of the Enemy against him. The fearless, the ruthless, these alone will achieve victory.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 519. 2

92

jednánì a lituje ho. Sice je uţ pozdě, ale je vidět, ţe pochopil své chyby. V jiném přìpadě by se mohl napřìklad rozhodnout Froda dále pronásledovat. Touha po Prstenu svým způsobem zapřičinila jeho smrt, respektive špatný konec této postavy. Boromir nakonec ve snaze odčinit své pochybenì umìrá při obraně Smìška a Pipina. „Pokoušel jsem se vzìt Prsten. Lituji toho. Zaplatil jsem. [...] Sbohem Aragorne! Jdi do Minas Tirith a zachraň můj národ! Já selhal.1“ Ale Aragorn jeho postavě odpouštì: „Zvìtězil jsi, málokdo dobyl takového vìtězstvì.“2 Erik Katz pìše: „Boromir vykupuje svou hrdinskou povahu obranou Smìška a Pipina před útočìcìmi skřety [...]”3 I Faramir cìtì, ţe jeho bratr na konci ţivota vykonal něco dobrého, kdyţ spatřuje vidinu plujìcìho člunu nesoucìho jeho mrtvého bratra. „Ať uţ chybil nebo ne, jednìm jsem si jistý: zemřel dobře a vykonal něco dobrého. Jeho tvář byla ještě krásnějšì neţ zaţiva.“4 Tato událost také zapřičinì rozpad společenstva Prstenu a dále kniha sleduje střìdavě dvě linie: cestu Froda a cestu Aragorna, ke které se posléze přidá ještě třetì, kdyţ se do přìběhu vracì Gandalf.

4.1.6.3. Faramir a Prsten Postava Faramira se v Pánovi prstenů poprvé objevuje aţ v druhé polovině Dvou věží. Jak jiţ bylo naznačeno, můţeme v jeho charakteru vidět protiklad ke svému bratrovi, který podlehl touze po Prstenu. V knize Art of the Myth-Maker autoři pìšì, ţe Faramir představuje obraz Boromira, jakým měl být.5 Richard C. West povaţuje postavu Faramira za vůbec nejušlechtilejšì v celém Pánovi prstenů. Pìše:

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. s. 12. „I tried to take the Ring from Frodo [...] I am sorry. I have paid [...] Farewell, Aragorn! Go to Minas Tirith and save my people! I have failed.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Two Towers. s. 538. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. s. 12. „You have conquered. Few have gained such a victory.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Two Towers. s. 538. 3 „Boromir redeems his heroic nature by defending Merry and Pippin against the attacking orcs [...]” KATZ, Eric. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Rings of Tolkien and Plato: Lessons in Power, Choice and Morality. s. 11. 4 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. s. 249. „Whether he erred or no, of this I am sure, he died well, achieving some good thing. His face was more beautiful even than in life.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Two Towers. s. 874. 5 „Boromir as he should have been.“ STEVENS, David; STEVENS, Carol D. J R R Tolkien : The Art of the Myth-Maker. San Bernardino : The Borgo Press, 1992. 178 s. s. 100.

93

„Faramir – nejšlechetnějšì v přìběhu.“1 V obraze Faramira si můţeme také všimnout podobnosti s častým pohádkovým modelem, kdy v přìbězìch postava mladšìho bratra představuje toho moudřejšìho, zatìmco staršì bratr ve svém poslánì často selhává. To stejné platì i o vztahu s otcem. Zatìmco staršì bratr bývá prosazovaný, od mladšìch se neočekává takových činů a schopnostì. V přìběhu Pána prstenů je přìběh Boromira a Faramira zaloţen na stejném základě. Stejné téma zmiňuje ve své knize i R. Evans. Ten pìše: „V pohádkách často nejmladšì syn zìskává princeznu [...]“2 Faramir si uvědomuje chyby svého bratra a snaţì se být lepšì neţ on. Jak se pokusìm ukázat, Faramir patřì k nejctnostnějšìm postavám v přìběhu. Pipin o něm v jedné z pasáţì knihy smýšlì: „Tady byl kdosi z koho vyzařovala vznešenost, taková, jaká se někdy zjevila v Aragornovi; snad ne tak vysoká, ale zároveň méně nevyzpytatelná a vzdálená.“3 Kdyţ se postava Faramira v přìběhu setkává s Frodem, stane se to velmi blìzko jeho města. Kdyby Faramir chtěl, stačì vzìt Froda s sebou a i s Prstenem jej přivést do Minas Tirith. Tìm, ţe tak neučinì, jsou prokázány jeho morálnì kvality. Faramir se teprve od Froda dozvìdá o Prstenu a zjišťuje, co je „Isildurova zhouba“4. Frodo při rozhovoru s nìm spatřuje rozdìly mezi oběma bratry. „Přesto srdcem cìtil, ţe Faramir, přestoţe se velmi vzhledem podobá bratru, je muţ, který si méně cenì sám sebe, je přìsnějšì a zároveň moudřejšì.“5 V této citaci vidìme jasný odkaz na zdůrazněnì Faramirových ctnostì. Ty také způsobujì, ţe Faramir moci Prstenu odolává a nepropadne ţádosti po něm. „Já bych tu věc nevzal, i kdyby leţela u silnice. I kdyby Minas Tirith klesala do zkázy a já jediný ji mohl zachránit pouţitìm zbraně Temného pána pro dobro města a pro svou slávu.“6 Fakt, ţe „Isildurova 1

„Faramir –most noble in the story.“ WEST, Richard C. Tolkien Studies : Volume 2. “And She Named Her Own Name”: Being True To One‟s Word in Tolkien‟s Middle-earth. s. 7. 2 „In fairy-stories it is often the youngest son who wins the princess [...]“ EVANS, Robley. J. R. R. Tolkien. New York: Crowell, 1976. 206 s. ISBN 0690010524. s. 70. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 71. „Here was one with an air of high nobility such as Aragorn at times revealed, less high perhaps, yet also less incalculable and remote [...]“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1060. 4 „Isildurova zhouba“ je jiné označenì pro Prsten. Tento název vznikl dìky moci, kterou Prsten na svého prvnìho nositele měl a naznačuje, ţe se stal původcem jeho předčasné smrti. 5 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. s. 245. „Yet he felt in his heart that Faramir, though he was much like his brother in looks, was a man less self regarding, both sterner and wiser.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Two Towers. s. 869. 6 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. s. 251. „I would not take this thing, if it lay by the highway. Not were Minas Tirith falling in ruin and I alone could save her, so, using the weapon of the Dark Lord for her good and my glory.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Two Towers. s. 877.

94

zhouba“ je ve skutečnosti Jeden prsten, se Faramir dozvìdá aţ později. Přesto je stále pevný ve svém přesvědčenì a výrok, ţe by si Prsten nevzal chápe jako přìsahu: „[...] a přestoţe jsem jasně nevěděl, co ta věc je, kdyţ jsem svá slova vyřkl, přece bych je pokládal za přìsahu a cìtil se jimi vázán.“1 Faramir si je vědom toho, ţe ani on nenì dokonalý a neomylný, a vyuţìvá k tomu svého moudrého úsudku, proto řìká: „Nechci to vidět ani si na to sáhnout, ani vědět vìc, neţ vìm (coţ je dost), aby mě nepřepadlo nebezpečì a nezklamal jsem ve zkoušce, v nìţ obstál Frodo, syn Drogův.“2 Vidìme tedy v jeho jednánì opět protiklad Boromira, který Prsten po Frodovi přìmo vyţadoval. Faramira také od Boromira odlišuje to, ţe sám pro sebe netouţì po slávě. Stejně tak, jako napřìklad Gandalf. Postavy, které se touhou po slávě nechávajì zaslepit většinou propadajì zlu, coţ se stalo Sarumanovi, Boromirovi, ale také jeho otci Denethorovi, kterým se však tato práce nezabývá. Faramir neuznává slávu v boji ve smyslu dobývánì něčeho. Válku uznává pouze ve formě nutné obrany: „Miluji pouze to, co bránì: město Muţů z Númenoru; a chtěl bych, aby bylo milováno pro svou památnost, pro svou starobylost, svou krásu a svou současnou moudrost. Ne obáváno. Leda tak, jako se lidé obávajì vznešenosti starého a moudrého muţe.“3

Faramir se snaţì zavděčit svému otci, ale vzhledem k tomu, ţe jeho mysl je čistá, nenì schopen činit rozhodnutì, která by byla proti vlastnì vůli. Schopnost odolat Prstenu je však u této postavy jednou z nejsilnějšìch, a proto je Faramirova funkce v přìběhu tak důleţitá.

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. s. 260. „[...] I knew not clearly what this thing was when I spoke, still I should take those words as a vow, and be held by them.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Two Towers. s. 890. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. s. 260. „I do not wish to see it, or touch it, or know more of it than I know, which is enough, lest peril perchance waylay me and I fall lower in the test than Frodo son of Drogo.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Two Towers. s. 260. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. s. 251. „I love only that which they defend; the city of the Men of Númenor; and I would have her loved for her memory, her ancientry, her beauty, and her present wisdom. Not feared, save as men may fear the dignity of a man, old and wise.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Two Towers. s. 878.

95

4.1.7. Galadriel Postava Galadriel se v přìběhu Pána prstenů objevuje pouze v několika kapitolách, přesto je jejì postava pro přìběh velmi důleţitá. Galadriel je ve skutečnosti jednou z nejstaršìch obyvatelů Středozemě a s jejì postavou se setkáváme jiţ v Silmarillionu. Tolkienovi bylo občas kritiky vyčìtáno, ţe v jeho přìbězìch přìliš málo figurujì ţeny. Nenì to však ve skutečnosti přìliš opodstatněná výtka, protoţe ačkoli ţeny nehrajì ústřednì role, pokud uţ v přìběhu nějaká vystupuje, rozhodně se nedá jejì role označit za zanedbatelnou. Ţenský princip je pro Tolkienovy prózy stejně důleţitý jako všechny ostatnì prvky. Kromě Galadriel se v přìběhu Pána prstenů setkáváme i s dalšìmi ţenami, jejichţ role je nezanedbatelná. Můţeme tuto postavu povaţovat za jednu z hlavnìch představitelek ţenského principu v Pánovi prstenů. Mezi dalšì významné ţeny patřì Éowyn, která zabije Pána nazgûlů. Ve své práci se jì však podrobněji zabývat nebudu, neboť se tato postava přìmo nesetkává s Prstenem.

4.1.7.1. Galadriel a kouzla Jak jiţ bylo řečeno v kapitole zabývajìcì se původem rasy elfů, jejich magii Tolkien chápe spìše jako uměnì.1 Kouzla, která pouţìvá Galadriel tedy nejsou zaloţena na „čarovánì“ jako takovém. Magie elfů vycházì ze spojenì s přìrodou a z jejich moudrosti. Společenstvo Prstenu se s Galadriel setkává v situaci, kdy se zdá, ţe Gandalf padl v Morii a na jeho členy tak padl stìn. Z Morie se tedy společenstvo ubìrá do Lórienu, kde sìdlì Galadriel spolu se svým manţelem Celebornem. Pro členy společenstva je setkánì s touto elfì panì velkým záţitkem a pro mnohé značì věčné ovlivněnì vlastnì osobnosti. Galadriel patřì mezi nejmocnějšì a nejmoudřejšì z elfů a jako jedna ze třì je nositelkou jednoho z Velkých prstenů. Vzhledem k tomu je Lórien jednìm z poslednìch nedotčených ostrůvků Středozemě. Aragorn řìká: „V nì a v této zemi nenì ţádné zlo, ledaţe si je člověk donese s sebou.“2 Přìkladem tohoto zla 1

Tolkien v originále pouţìvá slovo „art“. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 336. „There is in her and in this land no evil, unless a man bring it hither himself.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 466. 2

96

můţe být Prsten, který Frodo do Lórienu přinášì. Pro postavu Galadriel je to velká zkouška, kterou se budu zabývat v následujìcì kapitole. Jiţ bylo zmìněno, ţe elfové disponujì jistým druhem magie. V přìpadě Galadriel Tolkien ukázal povahu elfìch kouzel konkrétněji. Při prvnìm setkánì Galadriel zkoušì věrnost členů společenstva, kdyţ jim prostřednictvìm myšlenek proniká do vědomì a snaţì se tak zapátrat ve svědomì kaţdého z nich. „Přesto zůstává naděje, dokud bude celá Druţina věrná. A s těmi slovy je zajala pohledem a mlčky se na kaţdého po řadě zkoumavě zahleděla. Nikdo vyjma Legolase a Aragorna nesnesl dlouho jejì pohled. Sam se rychle začervenal a svěsil hlavu.“1 Myšlenky Galadriel v tomto přìpadě znamenaly jakési nabìzenì lepšì volby, něčeho, co by mohlo být, kdyby členové svou věrnost zradili. To je velmi podobné s mocì Prstenu, který také nabìzì vidinu moci a radosti, nenì ji však schopen splnit. Galadrielin zásah do vědomì měl za úkol probudit ve členech svědomì a přesvědčit se o tom, zda je jejich sìla dostatečná, aby ve svém úkolu uspěli. V postavě Boromira uţ v tuto chvìli rašì ţádost, takţe se k praktikám Galadriel stavì spìše odmìtavě a podezìravě a cìtì ohroţenì. Dalšì ukázkou elfì magie je zrcadlo Galadriel, do kterého je dovoleno pohlédnout Frodovi a Samovi. „Mohu zrcadlu přikázat, aby zjevilo mnohé věci,“ odpověděla, „a někomu mohu ukázat to, po čem touţì. Ale zrcadlo také ukazuje věci neţádáno, a ty jsou často podivnějšì a uţitečnějšì neţ věci, které si přejeme vidět [...] ukazuje totiţ věci, které byly, které jsou, i věci které teprve mohou být.“ [...] „Tomuhle se přece u vás řìká kouzla, aspoň myslìm; ačkoli úplně nechápu, co se tìm myslì; a téhoţ slova se tam myslìm pouţìvá pro nepřìtelovy klamy.“2

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 335. „Yet hope remains while all the Company is true. And with that word she held them with her eyes, and in silence looked searchingly at each of them in turn. None, save Legolas and Aragorn, could long endure her glance. Sam quickly blushed and hung his head.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 464. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 339. “Many things I can command the Mirror to reveal,” she answered, “and to some I can show what they desire to see [...] For it shows things that were, and things that are, things that yet may be [...] “For this is what your folk would call magic. I believe; though I do not understand clearly what they mean; and they seem also to use the same word of the deceits of the Enemy. TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 471.

97

Sam v zrcadle spatřuje výjevy z cesty do Mordoru a také vidinu rodného Kraje ovládaného temnou mocì. Vidina zakoušì jeho oddanost Frodovi, ale Sam je přesvědčen, ţe je jeho povinnostì Froda nadále doprovázet. Frodo v zrcadle spatřuje mnoho vidin, od Gandalfa Bìlého, přes moře, aţ nakonec vidina končì Sauronovým okem. Galadriel je schopna vnìmat skrze Froda Sauronovy myšlenky, ale Sauron zatìm nenì schopen pohlédnout do nitra Lórienu, neboť je mu skryt jeden ze Třì prstenů, Nenya, ke které se nikdy nedostal. Prsten na ruce Galadriel spatřuje pouze Frodo, nemůţe jej vidět ani Sam. Kdyţ se společenstvo s Galadriel loučì, rozdává jeho členům dary, charakterem jejì postavy je tak mimo jiné štědrost. Dalo by se řìci, ţe jejich moc je také do jisté mìry kouzelná, coţ jsou všechny předměty, které jsou vyrobeny elfy. To platì i pro jìdlo, které elfové připravujì. Uvedu to na přìkladu lembasu, elfského cestovnìho chleba, který má daleko silnějšì vlastnosti neţ jiný druh chleba1. Lembas má vůbec zvláštnì funkci a jako dar je ve světě Středozemě povaţován za jeden z nejcennějšìch. V Silmarillionu se dočteme „[...] Podle zvyku Eldalië patřilo přechovávánì a vydávánì lembasu jedině královně. Ničìm neprojevila Melian Túrinovi většì přìzeň neţ tìmto darem, protoţe Eldar nikdy předtìm nedovolili smrtelnìkovi, aby poţil tento cestovnì chléb, a i pak to činili jen vzácně.“2

V Pánovi prstenů je darován lembas společenstvu Prstenu opět královnou, tentokrát Galadriel, znovu se zde objevuje motiv uţ dřìve uţitý v Silmarillionu a ukazuje nám, jak cenným darem poctila své návštěvnìky. Alison Milbanková o lembasu pìše: „[...] zasytì lépe neţ běţné jìdlo a má eucharistické přednosti [...]“3 Většina těchto darovaných předmětů hraje dále v přìběhu nezanedbatelnou roli. Frodo dostává od Galadriel lahvičku, v nìţ je zachyceno světlo hvězdy Eärendil, čìmţ se opět setkáváme s motivem světla ve spojenì s elfy, které působì jako protiklad ke tmě, kterou představuje Temný pán. „[...] zasvìtì ještě jasněji, aţ bude 1

Tolkien ve svém dìle popisuje ještě napřìklad kram, připravovaný trpaslìky. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 175. „[...] for according to the customs of the Eldalië the keeping and giving of lembas belonged to the Queen alone. In nothing did Melian show greater favour to Túrin than in this gift; for the Eldar had never before allowed Men to use this waybread, and seldom did so again.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 252. 3 „[...] sustain the hungry much more concentratedly than ordinary food and has an eucharistic quality [...]“ MILBANK, Alison. Chesterton and Tolkien as Theologians. s. 52. 2

98

kolem tebe noc. Ať je ti světlem v temných mìstech, aţ zhasnou všechna ostatnì světla.“1 Sam od Galadriel dostává krabičku s hlìnou z elfì země, aby jeho zahrada byla vţdy úrodná. Tìmto darem Galadriel dává naději k úspěchu hlavnìho úkolu Samovy postavy, kterým je návrat domů.

4.1.7.2. Galadriel a Prsten Jako jediná z ţenských postav má Galadriel moţnost přìmo reagovat na výzvu Prstenu. Sama, jak uţ bylo řečeno, vládne jednìm ze Třì prstenů. Disponovat jejich mocì je moţné pouze pro ty nejsilnějšì charaktery. Jejich moc nenì zkaţená Sauronovou rukou, ale jejich uţìvánì vyţaduje velkou vůli nositele. S Frodem přicházì do Lórienu zlo v podobě Jednoho prstenu. Galadriel se k tomuto musì nějakým způsobem postavit, a v jejìm přìpadě znamená odmìtnutì úspěch v jejì osobnì zkoušce. Galadriel vì, ţe se zničenìm Jednoho prstenu navţdy pomine i moc Třì prstenů, a tìm skončì jejì role ve Středozemi. Pro Galadriel jako takovou čas ve Středozemi končì, ať uţ Frodo ve svém úkolu uspěje nebo nikoli. „Jestliţe totiţ selţeš, budeme odhaleni Nepřìteli. Jestli však uspěješ, potom se naše moc zmenšì a Lothlórien zešedne a proud času jej odplavì. Budeme muset odejìt na Západ, anebo klesneme a staneme se zaostalým nárůdkem z dolin a jeskynì, pomalu zapomeneme a budeme zapomenuti.“2

Pro Galadriel nenì ani jeden z těchto moţných konců pozitivnì, přesto si uvědomuje, ţe pro dobro Středozemě je nutné, aby byl Prsten zničen. Frodo postavě Galadriel Prsten přìmo nabìzì. Ta však na tuto výzvu reaguje podobně jako napřìklad Gandalf, a tomuto pokušenì odolává. Galadriel si je vědoma, ţe pouţitì Prstenu je morálně špatné. Jedná tedy zcela odlišně neţ jedná Boromir, který si nenì schopen dosah moci Prstenu plně uvědomit. „Dám vám ten Jeden

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu s. 352. „It will shine still brighter when night is about you. May it be a light to you in dark places, when all other lights go out.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 491. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 342. „For if you fail, then we are laid bare to the Enemy. Yet if you succeed, then our power is diminished, and Lothlórien will fade, and the tides of Time will sweep it away. We must depart into the West, or dwindle to a rustic folk of dell and cave, slowly to forget and to be forgotten.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 475.

99

prsten, jestli o něj poţádáte. Je pro mne velký.“1 V tuto chvìli je tedy ještě Frodo ochoten Prsten dobrovolně vydat. Galadriel však odolává, neboť si uvědomuje, ţe by tìm akorát nahradila postavu Temného pána.

4.2. Glum Postava Gluma je poměrně zvláštnì. Nenì jednoduché identifikovat, zda bychom měli tuto postavu chápat spìše jako kladnou nebo zápornou. Většina jednánì, které můţeme v této postavě zaznamenat je záporná, přesto však má Glum nezanedbatelný vliv na zdárné dokončenì Frodovy mise, kterou je zničenì Prstenu v Hoře osudu. Podobný charakter, jakým je Glum, bychom v Tolkienových prózách hledali obtìţně. Právě proto je také unikátnì postavou a jeho rozbor si zaslouţì nemalou pozornost. V Hobitovi musela být Tolkienem postava Gluma dodatečně upravena, aby lépe souhlasila s jeho povahou v Pánovi prstenů. Pokusìm se nejprve zaměřit na Glumův původ, poté charakterizovat vlastnosti této postavy, a nakonec se podrobněji zaměřìm na jeho vztah k Prstenu.

4.2.1. Původ Gluma Postava Gandalfa popisuje v kapitole „Stìny minulosti“ původ Gluma jako hobitì: „Odhaduji, ţe patřili k hobitì čeledi; zřejmě byli přìbuznì praotců Statů, protoţe milovali řeku a často v nì plavali nebo si dělali rákosové loďky.“2 Dále se dočìtáme něco o povaze Smégola, coţ bylo Glumovo původnì jméno: „Nejzvìdavějšì z celé rodiny se jmenoval Sméagol. Zajìmaly ho kořeny a počátky; ryl chodbičky v zelených vršìch, ponořoval se do hlubokých tůnì, hrabal pod

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 342. „I will give you the One Ring, if you ask for it. It is too great a matter for me.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 475. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 58. „I guess they were of hobbit kind; akin to the fathers of the fathers of the Stoors, for they loved the River, and often swam in it, or made little boats of reeds.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 69.

100

stromy a rostlinami a přestal se dìvat nahoru na temena kopců, na listì na stromech, na květiny rozvìjejìcì se ve větru; hlavu a oči měl obrácené dolů.“1

Z dalšìho popisu se dozvìdáme, ţe Glum nebyl přìliš čestný ani na začátku, tedy dřìve neţ zìskal Prsten. Uţ samotné okolnosti Glumova nabytì Prstenu jsou podlé. Glum zavraţdil svého přìtele, který Prsten našel, a to pouze ze sobecké touhy po zlatém šperku. Toto jednánì způsobilo, ţe měl na Gluma Prsten o mnoho destruktivnějšì vliv neţ na ostatnì nositele Prstenu, kteřì jej nabyli čestnějšì cestou (Isildur, Bilbo, Frodo). Dále je uvedeno, ţe Glum vyuţìval Prsten pouze ke špatným věcem, coţ se stalo důsledkem jeho vyloučenì ze společnosti. „Uţìval ho k odhalovánì tajnostì a své poznánì pouţìval zákeřně a zlomyslně. Začal mìt oči i uši vnìmavé na všechno, čìm mohl ublìţit. Prsten mu dal moc odpovìdajìcì jeho osobnosti.“2 Vyloučenì ze společnosti, sebelìtost nad vlastnìm osudem a moc Prstenu z něj učinila bytost, která v následujìcìm popisu událostì jen velmi málo připomìná hobita. V Hobitovi je popisován následovně: „[...] tmavý jako sama tma, aţ na dvě kulaté bledé oči ve vyzáblém obličeji.“3 Náznak jeho hobitìho původu a myšlenì je ale patrný. V situaci, kdy se Bilbo s Glumem setkává, docházì k souboji v hádankách, coţ je obvyklý rys kultury hobitů a Tolkien tak odkazuje ke Glumově původu. Glum a Bilbo zde společně stanovujì pravidla hry, která Glum přes veškerou svou podlost dodrţuje. Osoba, která zde pravidla porušuje, je paradoxně Bilbo, který tak zìskává Prsten. Osobnost Gluma tedy prošla dlouhou proměnou, ve které figurovala dlouhodobě působìcì moc Prstenu, ztráta sociálnìho cìtěnì, ztráta přátel, vyloučenì ze společnosti a dlouhá separace v nehostinných podmìnkách jeskyně. Postava Gluma byla dlouhou dobu přìtomna pouze sama se sebou, respektive s Prstenem, který se 1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 58. „The most inquisitive and curious minded of that family was called Sméagol. He was interested in roots and beginnings; he dived into deep pools; he burrowed under trees and growing plants; he tunnelled into green mounds; and he ceased to look up at the hill tops, or the leaves on trees, or the flowers opening in the air; his head and his eyes were downward.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 69. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 59. „[...] and he used it to find out secrets, and he put his knowledge to crooked and malicious uses. He became sharp eyed and keen eared for all that was hurtful. The ring had given him power according to his stature.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 70. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Hobit : aneb cesta tam a zase zpátky. s. 69. „[...] as dark as darkness, except for two big round pale eyes in his thin face.“ TOLKIEN, John R. R. The Hobbit. s. 52.

101

stal jediným smyslem jejì existence. Výsledkem je Glum, jakého vidìme v Hobitovi a v Pánovi prstenů, kde je jeho osobnost teprve podrobněji vykreslena.

4.2.2. Glum – vlastnosti postavy Postavu Gluma charakterizuje Tolkien pomocì zcela specifického jazyka, který tato postava pouţìvá. Projevuje se syčenìm, šišlánìm a poměrně významným je pouţìvánì slovesa já výhradně v mnoţném čìsle jako my. To souvisì mimo jiné s rozdvojenostì jeho osoby jako takové, jak bude vysvětleno později. Můţeme si všimnout, ţe Glum procházì v přìběhu také určitou proměnou, kdy docházì k potlačovánì a znovu se objevovánì jeho zlého já (Glum) a lepšìho já (Frodo jej nazývá Sméagolem, tedy původnìm Glumovým jménem). Tyto dvě součásti Glumovy osobnosti jsou v neustálém sporu a převaha jedné nebo druhé se mimo jiné projevuje právě i v mluvě. „[...] Glum pouţil já, a kdyţ se to vzácně přihodilo, bývalo to znamenìm, ţe pro tuto chvìli převládly pozůstatky dávné pravdomluvnosti a upřìmnosti.“1 Z této ukázky je tedy patrné, ţe někde hluboko, uvnitř Glumova vědomì, stále přetrvávajì i kladné vlastnosti, které mu mohly být kdysi vlastnì. To je také jeden z důvodů, proč by bylo chybou chápat charakter Gluma výhradně záporně. Jak jsem tedy naznačila, zabýváme-li se Glumem, zabýváme se vlastně dvěma charaktery jedné a té samé postavy, které jsou v neustálém sváru. V přìběhu jsou tyto dvě části nazývány Sméagol a Glum. Postava Sama přidává k tomu dalšì rozlišenì, kterým je Podlez a Podraz. Erik Katz o těchto dvou sloţkách Glumova já pìše: „Jednou z částì Gluma je Sméagol, hobit kterým byl předtìm neţ Prsten přešel do jeho vlastnictvì a druhou polovinou je Glum, tvor který pouze touţì znovu Prsten vlastnit.“2 Charakter Gluma chápe autorka A. Milbanková jako pozbytý ctnostì. Pìše: „Glum je nejzřetelnějšì přìklad tragikomické postavy vylìčené pozbytìm ctnostì a úpadkem do nebytì a tento stav byl ovlivněn jeho předchozìm ţivotem vodnìho

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. s. 225. „[...] Gollum used I, and that seemed usually to be a sign, on its rare appearances, that some remnants of old truth and sincerity were for the moment on top.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Two Towers. s. 841. 2 „One part is Sméagol, the hobbit he was before the Ring came into his possession, and one half is Gollum, the creature whose only desire is to possess the Ring again.“ KATZ, Eric. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Rings of Tolkien and Plato: Lessons in Power, Choice and Morality. s. 9.

102

hobita.“1 V přìběhu nacházìme pasáţe, kde je svár mezi Glumem a Sméagolem přìmo ukázán. Dalšìm poměrně zajìmavým rysem této postavy je fakt, ţe Glum je do jisté mìry schopný drţet slib. Ukázala jsem to prozatìm na přìkladu z Hobita, kdy Bilbo a Glum soutěţì v hádankách. Mnohem významnějšì motiv slibu nacházìme v Pánovi prstenů v pasáţi, kde se Glum stává na nějakou dobu Frodovým a Samovým průvodcem a snaţì se vzbudit ve svých „pánech“ důvěru. Jediná věc, na které postavě Gluma ve skutečnosti záleţì, je jeho „milášek“, tedy Prsten. Ve slibu, který Glum skládá figuruje fakt, ţe Glum slibuje při svém „miláškovi“. „[...] Ne na něj. Přìsahej při něm [...] ‚Slibujeme, ano, slibuji!‟ řekl Glum. ‚Budu slouţit pánu Miláška. Hodný pánešek, hodný Sméagol, glum, glum!‟“2 Dále pak v přìběhu vidìme morálnì souboj mezi Glumem a Sméagolem, kdy Glum podněcuje své druhé já k porušenì daného slibu. Rozpor mezi nimi se projevuje i ve fyzické rovině, kdy lze dvě osobnosti rozeznat podle záblesku v očìch, coţ je patrné z následujìcì ukázky: „Glum mluvil sám se sebou. Sméagol se přel s nějakou jinou myslì, jeţ uţìvala téhoţ hlasu, nutila jej však pištět a syčet. Kdyţ mluvil, v očìch se mu střìdalo bledé a zelené světlo.“3 Pokud by měla být postava Gluma výhradně záporná, určitě by se nezabývala morálnì povahou porušenì slibu. Pro Gluma je však daný slib důleţitějšì, neţ by se mohlo zdát. Z následujìcìho rozhovoru je patrná posedlost Prstenem, ale také značná neochota porušit daný slib. Postava Gluma se s tìmto dilematem nakonec vypořádává tak, ţe sice jeho osoba slìbila, ţe Frodovi neublìţì, ale pokud mu ublìţì někdo jiný, svůj slib v podstatě dodrţì. Tak Glum přicházì s myšlenkou, zavést Froda do hnìzda pavoučice Oduly, o které však v tuto chvìli čtenář knihy nic netušì. Uvádìm zde tedy nynì ukázku z rozhovoru dvou osob Gluma:

1

„Gollum is the most obvious example of a person rendered grotesque by his loss of virtue and fall into unbeing, although his earlier existence as a watter hobbit is the stuff of legend.“ MILBANK, Alison. Chesterton and Tolkien as Theologians. s. 72. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. s. 201. Not on it. Swear by it [...] “We promises, yes I promise!” said Gollum. “I will serve the master of the Precious. Good master, good Sméagol, gollum, gollum!” TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Two Towers. s. 807-808. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. s. 215. „Gollum was talking to himself. Sméagol was holding a debate with some other thought that used the same voice but made it squeak and hiss. A pale light and a green light alternated in his eyes as he spoke.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Two Towers. s. 827.

103

„Sméagol slìbil,“ řekla prvnì myšlenka. „Jistě, jistě, milášku,“ přišla odpověď, „slìbili jsme: zachránit svého Miláška, nevydat ho Jemu – nikdy. Ale on k Němu jde, jistě, krok za krokem. Co s nìm ten hobit udělá, to jsme zvědavì, jistě, to jsme zvědavì.“ „Já nevìm. Nemůţu tomu zabránit. Má ho páneček. Sméagol slìbil, ţe bude pánečkovi pomáhat.“ „Jistě, jistě, pomáhat páneškovi: páneškovi Miláška. Ale kdybychom byli pánešek my, pak bysme mohli pomáhat sami sobě, jistě, a pořád bysme dodrţovali slib.“1

Z výše uvedeného sporu je také patrný důraz špatného já na přehnanou individualitu. Glumovi nejde o dobro ostatnìch, jde mu pouze o svoje vlastnì dobro, které plyne z jeho posedlosti Prstenem. V Pánovi prstenů nacházìme i dalšì zmìnky o Glumově charakteru souvisejìcì s odkazy na jeho původnì vlastnosti, které nebyly v zásadě špatné. „Ani Glum nebyl ještě úplně zkaţený. Ukázal, ţe je houţevnatějšì, neţ by napadlo kohokoli z Moudrých – právě jako hobit. Zůstal mu v mysli ještě pořád jeho vlastnì kouteček, kudy vnikalo světlo, jako štěrbinou ve tmě; světlo minulosti.“2 Gandalf zde poukazuje na hobitì původ Gluma, který je povaţován za jeden z důvodů, proč jeho moci dokázal čelit po tak dlouhou dobu. Tento fakt souvisì s přirozenostì hobitů, kteřì jsou hůře zmanipulovatelnì neţ lidé, přestoţe jsou si tyto dvě rasy v Tolkienově světě jinak velmi blìzké. Zápornou vlastnostì, která by mohla Gluma charakterizovat, je sobectvì, tedy bytì pro sebe. Glum jako postava nemá ţádné přátele. I k nabytì Prstenu došlo v jeho přìpadě vraţdou přìtele, coţ Aeon J. Skoble ve svém eseji povaţuje za prvotnì

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. s. 215. “Sméagol promised,” said the first thought. “Yes, yes, my precious,” came the answer, “we promised; to save our Precious, not to let Him have it; never. But it‟s going to Him yes, nearer every step. What‟s the hobbit going to do with it, we wonders, yes we wonders.” “I don‟t know. I can‟t help it. Master‟s got it. Sméagol promised to help the master.” “Yes, yes, to help the master, the master of the Precious. But if we was master, then we could help ourselfs, yes, and still keep promises.” TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Two Towers. s. 827. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 60. „Even Gollum was not wholly ruined. He had proved tougher than even one of the Wise would have guessed, as a hobbit might. There was a little corner of his mind that was still his own, and light came through it, as through a chink in the dark, light out of the past.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 72.

104

přìčinu Glumova úpadku: „[...] prvnìm krokem k jeho zkáze byla vraţda přìtele, Déagola.“ 1 Glum nemá přìtele ani ve formě svého druhého já, neboť jsou tyto dvě části osobnosti neustále v konfliktu. Sobectvì zapřičiňuje silnějšì vliv Prstenu na svého nositele. Autor eseje, zabývajìcì se srovnánìm postav Sama a Gluma, J. J. E. Gracia pìše: „Samovo štěstì zahrnuje ostatnì svého druhu, ale Glumovo štěstì kohokoli vylučuje.“2 Rozdìl mezi Glumem a Samem vidì v tom, ţe prvnì z nich ke svému štěstì nepotřebuje jiné osoby neţ sebe sama a jedinou jeho ţádostì je Prsten, zatìmco pro druhého je existence přátel podstatná a smysl naplněnì pro něj spočìvá v bytì pro druhé. Glum sám sebe miluje a zároveň nenávidì. Proč, to se pokusìm ukázat vzápětì.

4.2.3. Glum a Prsten Pro přìběh Pána prstenů je vztah Gluma a Prstenu stěţejnì. Bez jeho vlivu by Glum nebyl Glumem a bez zapřičiněnì této postavy by nemohl přìběh dospět do zdárného konce. Vztah Gluma a Prstenu můţeme do jisté mìry chápat jako závislost nebo dokonce fetiš. Peter Kreeft ve své přednášce „Identity“ uvádì, ţe pro Gluma, ale napřìklad také pro Saurona, se z Prstenu stává fetiš. Fetiš spočìvá v umìstěnì vlastnì duše do neţivého předmětu, coţ svým způsobem učinil uţ Sauron při vytvořenì Prstenu. Glum taktéţ podle Kreefta vloţil svou duši do tohoto předmětu a stal se tak jeho otrokem. Prsten je pro něj jediným prostředkem vlastnìho uspokojenì. Ztráta Prstenu znamená pro Gluma, stejně jako pro Saurona, v podstatě ztrátu vlastnìho já3. Vztahem Gluma a Prstenu z fetišistického hlediska se ve svém eseji zabývá i Alison Milbanková. O Glumově fetišistickém vztahu k Prstenu pìše: „Nabytì Prstenu skrze vraţdu přìtele vedla k rozdělenì osobnosti a proměně tak, ţe o sobě nynì mluvì ve třetì osobě [...] kdyţ je Prsten nynì personifikovaný a

1

„[...] the first step in his corruption was the murder of his friend, Déagol.“ SKOBLE, Aeon J. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Virtue and Vice in The Lord of the Rings. s. 115. 2 „Sam‟s happiness includes others of his kind, but Gollum‟s happiness excludes everyone.“ GRATIA, Jorge J. E. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. The Quests of Sam and Gollum for the Happy Life. s. 66. 3 KREEFT, Peter. Peter Kreeft [online]. 6/6/05 [cit. 2010-10-10]. Identity. Dostupné z WWW: .

105

vypadá jako zdroj pomoci a ochrany. Glum obrazně umisťuje svou duši dovnitř fetiše kvůli ochraně, stejně jako to dělali američnì domorodì totemisté.“1

Působenì Prstenu na tuto postavu je do značné mìry závislé na vlastnostech, které jsem se snaţila popsat v minulé kapitole. Glum nenì absolutně špatný a postava Gandalfa dává v přìběhu dokonce naději na jeho záchranu. Za zmìnku také určitě stojì fakt, ţe postava Gluma je ta, která v Tolkienových prózách Prsten vlastnì po nejdelšì dobu. V přìpadě Froda jsem se jiţ zmiňovala o tom, jakou roli hraje pro Tolkienovy postavy naděje. Tato ctnost je zčásti důleţitá i pro popis postavy Gluma. Přìpad Gluma totiţ nenì zcela beznadějný, a protoţe má v sobě stále do jisté mìry tuto ctnost přìtomnu, je šance, ţe úpadek postavy nemusì být definitivnì. Ve Společenstvu Prstenu se dočìtáme: „Škoda. Má malou naději. Ale beznadějné to nenì. Ne, ačkoli vlastnil Prsten tak dlouho, skoro od nepaměti. Dlouhý čas jej uţ skoro nepouţìval: v černé tmě ho bylo zřìdka zapotřebì. Rozhodně nikdy „nevybledl.“ [...] Ale Prsten se mu ovšem zaţral do mozku a to byla málem nesnesitelná muka.“2

Termìn „nevybledl“ je zde pouţit záměrně, protoţe ukazuje rozdìl mezi tìm, čìm se staly Prstenové přìzraky a Glumem, který má stále fyzickou podobu, přestoţe deformovanou, ačkoli byl nositelem Prstenu po tak dlouhou dobu3. Erik Katz ukazuje ve svém eseji, ţe Prsten přestavuje v Pánovi prstenů veškerou motivaci Glumova jednánì. Postava pozbývá schopnost svobodně jednat a rozhodovat se bez závislosti na Prstenu. Pìše:

1

„Possesion of the Ring by murder of his friend leads to his self-division and alteration, so that he now speaks of himself in third person [...] while the Ring is now personified and looked to as a source of aid and protection. Like early Native American totemist, Gollum has figuratively placed his soul inside the fetish for safe-keeping.“ MILBANK, Alison. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Chicago : Open Court, 2003. „My Precious“: Tolkien‟s Fetishized Ring, s. 33-46. s. 36. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 60. „Alas! there is little hope of that for him. Yet not no hope. No, not though he possessed the Ring so long, almost as far back as he can remember. For it was long since he had worn it much; in the black darkness it was seldom needed. Certainly he had never „faded‟ [...] But the thing was eating up his mind, of course, and the torment had become almost unbearable.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 72. 3 Prstenovými přìzraky se budu zabývat dále v kapitole souvisejìcì s Prstenem.

106

„Glum je smrtelnou bytostì, která vlastnila Prsten po nejdelšì dobu a jevì se být touhou po něm zcela poškozená – kaţdé jeho jednánì v knize, dokonce i provázenì Froda a Sama na jejich cestě do Mordoru, reprezentuje záměr Prsten znovu zìskat.“1

Kaţdé jednánì, které Glum učinì, v sobě nese vidinu zìskat Prsten zpět. Prsten přinášì postavě Gluma uspokojenì, ale současně jej trýznì. Vztah Gluma k Prstenu můţe být svým způsobem charakterizován jako vztah člověka k droze. Prsten se stává součástì jeho osobnosti, Prsten miluje a nenávidì, stejně jako miluje a nenávidì sám sebe. Glum postupem času ztrácì smysl ţivota, respektive se tìmto smyslem stává Prsten samotný. „Uţ neměl co objevovat, nic uţitečného na práci, jenom nechutné a kradmé jìdlo a odporné vzpomìnky. Byl dočista zbědovaný. Nenáviděl tmu a světlo nenáviděl ještě vìc; nenáviděl všechno a Prsten ze všeho nejvìc [...] Nenáviděl ho a miloval ho, jako nenáviděl a miloval sebe. Nemohl se ho zbavit. Neměl k tomu vůli.“2

Postava Gluma nazývá Prsten „Milášek“, přičemţ občas nepoznáváme rozdìl, kdy Glum pouţìvá toto označenì pro Prsten a kdy pro sebe, coţ také svědčì o ztrátě individuality. Druhým označenìm, které Glum pro Prsten pouţìvá je „dáreček k narozeninám“, označenì, které po něm převzal i Bilbo a s trochou představivosti můţeme řìci, ţe byl Prsten takovým dárečkem k narozeninám i pro Froda3. Toto označenì reprezentuje jak v přìpadě Gluma, tak v přìpadě Bilba zástěrku nečestných okolnostì zìskánì Prstenu.

1

„Gollum is the mortal being who possessed the Ring for the longest period of time and he seems almost completely corrupted by the desire for it – every action he takes in the book, even guiding Frodo and Sam on their journey into Mordor, is designed to regain the Ring.“ KATZ, Eric. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Chicago : Open Court, 2003. Rings of Tolkien and Plato: Lessons in Power, Choice and Morality, s. 5-20. s. 9. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 60. „[...] there was nothing more to find out, nothing worth doing, only nasty furtive eating and resentful remembering. He was altogether wretched. He hated the dark, and he hated light more; he hated everything, and the Ring most of all [...] He hated it and loved it, as he hated and loved himself. He could not get rid of it. He had no will left in the matter.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 72. 3 V Pánovi prstenů toto Tolkien sice nikde nezmiňuje a ani jiná literatura na tento fakt neupozorňuje, ale docházì zde k zajìmavé shodě: k předánì Prstenu z Bilba na Froda docházì v den narozenin Bilba (resp. po oslavě těchto narozenin), které jsou však současně narozeninami Froda, a jedná se o den 22. 9. Glum zìskal Prsten také přibliţně v době svých narozenin zabitìm svého přìtele, a proto jej nazýval „dáreškem k narozeninám“. Bilbo ve skutečnosti Prsten k narozeninám nedostal, ale toto označenì přebral od Gluma, aby Gandalfovi nemusel vyprávět přìběh skutečných okolnostì nabytì Prstenu, kdy při hádankovém souboji podváděl.

107

Postava Gluma je, jak jsem se pokusila ukázat, sloţená ze dvou vzájemně soupeřìcìch částì, z nichţ jedna zahrnuje postavu Gluma, jaký byl před tìm neţ zìskal Prsten, a druhá představuje část po jeho nabytì. Působenì Prstenu je pro obraz této postavy zásadnì. Prsten je pro Gluma objektem, do kterého vloţil součást své duše a pozbyl tak do značné mìry schopnost svobodné volby. Glum nenì schopen oddělit své vědomì od Prstenu, proto jakékoli jeho rozhodnutì je na Prstenu závislé. Konec postavy Gluma představuje setkánì se svým „miláčkem“, Prstenem. Glum v Hoře osudu opět zìskává Prsten, navracì se tak součást jeho ega a důsledkem náhlé vlny uspokojenì, kterou postava zaţìvá, padá do plamenů.

4.3. Strana zla Rozdělenì na stranu zla a stranu dobra jsem zvolila pouze pro přehlednost práce. Tato kapitola bude věnována postavě Temného pána Saurona, jako tvůrce Prstenu, dále Prstenu samotnému, protoţe je moţné jej povaţovat za samostatný prvek, který nenì ve všech ohledech závislý na svém tvůrci a jako neţivý předmět občas projevuje vlastnì nezávislou vůli. Poslednì postavou, kterou se bude tato kapitola zabývat je Saruman. Ten se sice nikdy nestane vlastnìkem Prstenu, ani se s nìm nedostává do bezprostřednìho kontaktu, ale touţì po tom jej zìskat a dosáhnout na úroveň Temného pána. Je to v historii Tolkienova světa poměrně opakujìcì se motiv, kdy charakter, na počátku dobrý, zneuţije svých schopnostì ke konánì zla, proto jsem se jej také rozhodla do výčtu zařadit, přestoţe se s Prstenem nikdy přìmo fyzicky nesetkává.

4.3.1. Temný pán V této kapitole se budu věnovat postavě Temného pána, kterou v Pánovi prstenů představuje osoba Saurona. Pokusìm se zde ukázat, jaké jsou motivace jednánì této postavy a které vlastnosti jeho osobnosti zapřičinily proměnu v Temného pána. Jak jiţ bylo psáno v jedné z předchozìch kapitol, Tolkienovo pojetì zla vycházì ze sv. Augustina. Proto nemůţeme o ţádné věci v Tolkienově světě řìci, ţe

108

by byla ze své prapůvodnì podstaty absolutně špatná. Vše, co bylo na světě stvořeno má svůj původ v Bohu, v přìpadě Středozemě je tìmto bohem Ilúvatar, a Tolkien, stejně jako sv. Augustin, se domnìvá, ţe Bůh stvořil věci pouze dobré. Zlo je potom chápáno jako nedostatek dobra, coţ se odlišuje od manicheismu, který zlo chápe jako nezávislou samostatnou veličinu. Alison Milbanková k tomu uvádì ve své knize: „[...] Tolkien sdìlì přìstup Augustina ke zlu jako k nedostatku – zlo nenì absolutnì veličinou o sobě – a chápánì Tomáše Akvinského zla jako neúplnosti bytì [...]“1 Zlo tedy nemůţe existovat samo o sobě, aniţ by existovalo dobro. Podle tohoto chápánì je zlo na dobru závislé. Původ Temného pána, tedy musìme hledat v Boţìm stvořenì.

4.3.1.1. Původ Saurona Postava Saurona neboli Gorthaura2 měla v Tolkienových přìbězìch svůj předobraz v Melkorovi (jiným jménem Morgoth3), který se stal ústřednì zápornou mocì v Silmarillionu. Obě tyto postavy majì mnoho vlastnostì společných. Pokusìm se tedy nynì zaměřit na původ Melkora, a poté řìci, jak jeho obraz souvisì s postavou Saurona. Postava Melkora náleţì k Ainur, tedy prvnìm, koho Ilúvatar stvořil. Ainur jsou chápáni jako boţské, přìpadně andělské bytosti, jimţ bylo dovoleno podìlet se na utvářenì světa, který měl teprve vzniknout. Vlastnosti Ainur vycházì z Jednoho boha, proto nenì moţné, aby Valar tvořili něco, co je jemu navzdory. Právě touha po tom, vyrovnat se ve schopnostech svému stvořiteli nebo jej překonat, byla původem Melkorova pádu. Původcem této touhy byly vlastnosti jako pýcha a závist. „Melkorovi byly mezi Ainur dány největšì dary moci a poznánì [...] zahořel touhou uvést v Bytì vlastnì věci [...]“4 Tolkien chápe lidskou schopnost tvořit jako dar od Boha. Proto nenì moţné tvořit věci, které z Boha nevycházì. Tématem druhotného stvořenì se nejvìce zabývá ve svém eseji „O pohádkách“. Všem Ainur, jak Tolkien

1

„[...] Tolkien has Augustinian attitude to evil as a privation – and not a positive force in itself – and a Thomist understanding of evil is a deficiency in being [...]“ MILBANK, Alison. Chesterton and Tolkien as Theologians. s. 71. 2 Dle Tolkiena se jedná o sindarskou podobu jména Sauron. 3 Jméno znamená „Černý nepřìtel“. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 291. 4 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 12. „[...] for desire grew hot within him to bring into Being things of his own [...]“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 4.

109

popisuje, byl dán právě dar a schopnost druhotného stvořenì. Melkorovi a posléze i Sauronovi je však vlastnì touha tvořit věci vlastnì, stejně jako toho je schopen Bůh, ale takové, které jsou na něm nezávislé. Ilustrovat to můţeme na následujìcì pasáţi ze Silmarillionu: „[...] Melkore, uvidìš, ţe nelze hrát ţádné téma, které nemá svůj nejhlubšì zdroj ve mně, a ţe nikdo nemůţe změnit hudbu mně navzdory.“1 Touha tvořit věci vlastnì však přešla v rukou Melkora pouze ve schopnost přetvářet věci jiţ stvořené. Sauron má, stejně jako Melkor, pouze schopnost věci přetvářet a nikoli v pravém slova smyslu tvořit. Důsledkem toho nenì moţné, aby Sauron nebo Melkor své výtvory skutečně milovali. Stejně tak je chápán Sauronův vztah k Prstenu. Jak pìše A. Milbanková: „Paradoxně Sauron také začìná být spìše otrokem neţ milovnìkem vlastnìho výtvoru, jehoţ zkáza vede bezprostředně k Sauronovu pádu.“2 Toto téma úzce souvisì s „hrou na boha“, které se budu věnovat v jedné z následujìcìch kapitol. Mezi vlastnostmi, které jsou Melkorovi připisovány a které nejvìce ovlivnily jeho charakter, patřì závist. Spočìvá v pokušenì po něčem, čeho nenì moţné dosáhnout, v jeho přìpadě závidì Ilúvatarovi jeho schopnosti: „Melkor utrácel svého ducha v závisti a nenávisti, aţ nakonec nedovedl dělat nic neţ pokřivené obrazy myšlenek jiných, a ničil všechna jejich dìla, jak jen mohl.“3 Melkor je v Silmarillionu charakterizován jako ten, „který povstává v moci.“4 Dalšì z výčtu Sauronových vlastnostì je sobectvì. Uţ jsem se o něm zmìnila v rozboru postavy Gluma. Pro dobrý charakter je důleţité bytì pro druhé, záporné charaktery v Pánovi prstenů velmi často charakterizuje sobectvì, tedy bytì pouze pro sebe. Opět se tomuto tématu věnuje jedna z pasáţì Silmarillionu: „Z nádhery klesl

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 13. „And thou, Melkor, shalt see that no theme may be played that hath not its uttermost source in me, nor can any alter the music in my despite.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 6. 2 „Paradoxically, Sauron too becomes the slave rather than lover of his own work, and its destruction immediately leads to his own downfall.“ MILBANK, Alison. Chesterton and Tolkien as Theologians. s. 24. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 23. „Whereas Melkor spent his spirit in envy and hate, until at last he could make nothing save in mockery of the thought of others, and all their works he destroyed if he could.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 17. 4 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 26. „He who arises in Might“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 22.

110

přes opováţlivost k pohrdánì všìm, kromě sebe sama, stal se duchem zmarňujìcìm a nelìtostným.“1 Původ Melkora jsem tedy do jisté mìry objasnila. Nynì se zaměřìm na hlavnìho záporného činitele Pána prstenů, kterým je Sauron. Jeho původ spadá, stejně jako Melkorův, do kategorie Ainur. Zatìmco však Melkor patřil mezi Valar, vyššì kategorii Ainur, Sauron byl Maia, náleţel tedy do niţšì kategorie. Ve Valaquentě se pìše: „Mnozì z Maiar byli totiţ ve dnech jeho velikosti přilákáni jeho nádherou a zůstali mu věrnì i v zatměnì; jiné pak strhl do svých sluţeb lhanìm a zrádnými dary [...] Mezi jeho sluţebnìky, kteřì majì jména, byl největšìm duch, jehoţ Eldar nazývali Sauron nebo Gorthaur Krutý [...] Ve všech činech Melkora Morhotha na Ardě, v jeho obrovských dìlech i v jeho vychytralých klamech, měl Sauron dìl a byl jen o to méně zlý neţ jeho pán, ţe dlouho slouţil jinému a ne sobě.“2

Sauron je tedy charakterizován jako Melkorův sluha, který po pádu svého pána převzal jeho roli. Jeho démonické rysy jsou popisovány v Silmarillionu: „Sauron, největšì a nejstrašnějšì z Morgothových sluţebnìků, jenţ se v sindarštině nazýval Gorthaur. Sauron se jiţ stal kouzelnìkem se strašnou mocì, pánem stìnů a fantómů: nečistý v moudrosti, krutý v sìle, znetvořujìcì vše, čeho se dotkl, křivìcì to, čemu vládl, pán vlkodlaků; jeho doménou bylo mučenì.“3

V tomto popisu si můţeme všimnout důrazu na pokroucené vlastnosti Sauronovi osobnosti, kterými je napřìklad „pokřivená moudrost“ jako protiklad moudrosti, jeţ je povaţována za jednu z lidských ctnostì. Charakter Saurona, stejně

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 26. „From splendour he fell through arrogance to contempt for all things save himself, a spirit wasteful and pitiless.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 22. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 26-27. „For of the Maiar many were drawn to his splendour in the days of his greatness, and remained in that allegiance down into his darkness; and others he corrupted afterwards to his service with lies and treacherous gifts [...] Among those of his servants that have names the greatest was that spirit whom the Eldar called Sauron, or Gorthaur the Cruel [...] In all the deeds of Melkor the Morgoth upon Arda, in his vast works and in the deceits of his cunning, Sauron had a part, and was only less evil than his master in that for long he served another and not himself.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 23. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 135. „Sauron, greatest and most terrible of the servants of Morgoth, who in the Sindarin tongue was named Gorthaur [...] was become now a sorcerer of dreadful power, master of shadows and of phantoms, foul in wisdom, cruel in strength, misshaping what he touched, twisting what he ruled, lord of werewolves; his dominion was torment.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 188.

111

jako Melkora, je tedy pokřivený a jejich vlastnosti se stavì do opozice k ctnostným charakterům. Jako nezávislá postava tedy Sauron vystupoval a vyvìjel se jiţ v Silmarillionu, kde také zìskal svou definitivnì podobu, kterou známe z Pána prstenů. Sauronovi i Morgothovi je nakonec jejich jednánì původcem vlastnìho pádu.

4.3.1.2. Proměny podoby Saurona Ainur Tolkien chápal jako bytosti primárně bez fyzického těla, přesto na sebe mohli fyzickou podobu brát a mnozì z nich tak činili. Jak postava Melkora, tak Saurona, prodělávajì v přìbězìch proměnu nejen psychickou, ale také takovou, projevujìcì se v jejich fyzické podobě. Valar a Maiar na sebe brali obvykle krásnou podobu, kterou však mohli dle potřeby měnit. Jednìm z motivů značìcìch úpadek Temných pánů představuje u Tolkiena pozbytì moţnosti zjevovat se v podobě, kterou si zvolì. Pro Saurona, stejně jako jeho předchůdce Melkora, je proměna fyzické podoby poměrně přìznačná. Obě tyto postavy vyuţìvali původně předevšìm krásnou podobu, neboť tak snadno na svou stranu strhávali elfy a lidi, pro které je snadnějšì uvěřit někomu, oplývajìcìmu fyzickou krásou. V Silmarillionu se o Sauronovi dočteme: „[...] a on se stal největšìm a také nejspolehlivějšìm sluţebnìkem Nepřìtele – a také nejnebezpečnějšìm, protoţe na sebe mohl brát mnoho podob a dlouho mohl vypadat ušlechtile a krásně, kdyţ si to přál, takţe neoklamal jen ty nejostraţitějšì.“1 Pro prvotnì obraz Saurona bylo typické, ţe se nesnaţil šìřit strach, pouze se snaţil postupným našeptávánìm a pokřivenými pravdami strhnout obyvatele Středozemě na svou stranu. Nejvýznamnějšì úlohu v tomto ohledu sehrál v přìběhu popisujìcìm pád Númenoru, kde je popisován právě původ lidského strachu ze smrti a z toho plynoucì závist vůči nesmrtelnosti elfů. Co se týče lidì, můţeme u nich nalézt motiv pozbývánì theologálnìch ctnostì a nedůvěru v ně, která je způsobena Sauronovým vlivem:

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 245. „[...] and he became the greatest and most trusted of the servants of the Enemy, and the most perilous, for he could assume many forms, and for long if he willed he could still appear noble and beautiful, so as to deceive all but the most wary.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 358.

112

„Vţdyť od nás se ţádá slepá důvěra a naděje bez jistoty [...]“1 Vidìme zde tedy jistou pochybnost, která v lidech vznikla. Naděje je vystřìdána pochybnostì a tìm je způsoben odklon lidì od Boha. V Silmarillionu vidìme, ţe svých cìlů Sauron dosahoval právě skrze krásně znějìcì slova. „Byl lstivý a uměl dobře dosahovat svého úkladem, kdyţ nepomáhala sìla. Proto se před Ar-Pharazônem pokořil, uhladil svou řeč, a lidé ţasli, protoţe to, co řìkal, se zdálo pěkné a moudré.“2 Sauron svým vlivem způsobil pád lidského královstvì, které bylo zničeno, kdyţ byl celý ostrov Númenor zničen a pohlcen mořem. Jako následek svých činů byl Sauron zbaven své fyzické podoby. Dočìtáme se: „Ale Sauron neměl smrtelné tělo, a přestoţe byl nynì zbaven té podoby, v nìţ napáchal tolik zla, takţe se uţ nikdy nemohl zdát lidem krásný, jeho duch povstal z hlubiny, jako stìn a černý vìtr přeletěl moře a vrátil se do Středozemě a do Mordoru, kde měl domov.“3

Toto je podobné s procesem vzniku netvorů, o kterém jsem se jiţ zmìnila a které Tolkien popisuje ve svém eseji „Béowulf: Netvoři a kritikové.“ Jak pìše Tolkien, pozdějšì podoba Saurona je obrazem „zosobněné zášti a nenávisti.“4 Stále však Sauron disponoval fyzickou podobou, přestoţe jiţ nemohla být krásná. V hrůzné podobě je znám z přìběhu, který předcházel Pánovi prstenů, popisujìcì Sauronovu poráţku Isildurem a situaci, kdy se Jeden prsten dostává do rukou prvnìho smrtelného nositele. O vlivu Prstenu na Isildura jsem psala jiţ dřìve, v kapitole 4.1.2. zabývajìcì se Frodem. Okamţik Sauronovy poráţky na tomto mìstě reprezentuje jeho definitivnì proměnu, kterou známe z Pána prstenů. Finálnì podoba, kterou Sauron zvolil, jiţ nenì zaloţena na antropomorfnìm těle a představuje jej ohnivé oko bez vìčka. „Vzhled Saurona je snìţen na podobu ohromného ohnivého 1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 228. „For of us is required a blind trust, and a hope without assurance [...]“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 333. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 232. „And he was crafty, well skilled to gain what he would by subtlety when force might not avail. Therefore he humbled himself before Ar-Pharazôn and smoothed his tongue; and men wondered, for all that he said seemed fair and wise.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 341. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 240. „But Sauron was not of mortal flesh, and though he was robbed now of that shape in which he had wrought so great an evil, so that he could never again appear fair to the eyes of Men, yet his spirit arose out of the deep and passed as a shadow and a black wind over the sea, and came back to Middle-earth and to Mordor that was his home.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 355. 4 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 241. „an image of malice“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 355.

113

oka [...]“1 Sauronovu proměnu si můţeme blìţe ukázat na následujìcìm přìkladu ze Silmarillionu: „Tu byl Sauron pro tu dobu poraţen, opustil své tělo, jeho duch daleko uprchl a skryl se v pustinách; a po mnoho dlouhých let nenabyl znovu viditelné podoby.“2 Pro postavu Saurona je důleţitý jeho Prsten, neboť vztah k němu také do značné mìry utvářì jeho charakter. Sauron přenesl do Prstenu v okamţiku jeho vzniku součást své osobnosti, proto je pro něj jeho ztráta fatálnì. Pro nabytì své moci neustále po Prstenu pátrá, neboť jeho duše bez něj netvořì uspokojivý celek a jeho moc nemá dostatečnou sìlu. Tento Sauronův vztah k Prstenu popisuje A. Milbanková: „Kdyţ Sauron vykoval Prsten, umìstil do něj kus své moci, kterou ztratil při jeho pozbytì. Nynì zbaven fyzického těla přebývá v podobě přìzraku podobné svým otrokům, nazgûlům, se svou mocì přenesenou v Prstenu.“3 Spolu s proměnou charakteru své podoby byl Sauron nucen změnit i strategii, kterou se snaţil podmanit si obyvatele Středozemě. Absence schopnosti nést krásnou podobu způsobila, ţe prostředek, který později vyuţìval, byl zaloţen na šìřenì strachu a zastrašovánì. „Jiţ nikdy nedokázal nabýt podoby, která by se lidem zdála sličná, ale stal se černým a ohyzdným; jeho moc tedy spočìvala jedině v hrůze.“4 Pokud bychom měli zmìnit ty nejdůleţitějšì vlastnosti, které byly předpokladem pro utvářenì obrazu Temného pána, nesmìme zapomenout na jednu, kterou je strach. Tuto vlastnost povaţuje Tolkien za poměrně důleţitou, protoţe jak pìše v Silmarillionu, Melkor jako „jediný z Valar znal strach.“5 Strach je tedy jakoby druhotná vlastnost, která vznikla aţ po Melkorově zkaţenì, a nebyl součástì jeho osoby od začátku. Kromě vlastnìho strachu se s postavou Temného pána pojì moc vrhat strach na druhé a tomuto strachu mohou čelit jen skutečně statečné postavy. 1

„Sauron is reduced to a great fiery Eye [...]“ MILBANK, Alison. Chesterton and Tolkien as Theologians. s. 24. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 252. „Then Sauron was for that time vanquished, and he forsook his body, and his spirit fled far away and hid in waste places; and he took no visible shape again for many long years.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 371. 3 „When he forged the Ring, Sauron actually placed some of his power inside, to his great cost when it was lost. Now having lost his physical body he lives a wraithlike existence, akin to that of his slaves, the Nazgûl, with his power transferred to Ring.“ MILBANK, Alison. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. „My Precious“: Tolkien‟s Fetishized Ring. s. 36. 4 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 284. „He was unable ever again to assume a form that seemed fair to men, but became black and hideous, and his power thereafter was through terror alone.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1357. 5 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 133. „[...] alone of the Valar he knew fear.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 184. 2

114

Jednìm z přìkladů, který si můţeme uvést a o kterém jsem se jiţ zmiňovala, je strach ze smrti, který v lidech Temnì pánové probudili.

4.3.1.3. Hra na boha Jak bylo řečeno, pro postavu Melkora i Saurona je typická touha po moţnosti vyrovnat se Ilúvatarovi ve svých schopnostech. Tolkien chápe boha v křesťanském pojetì, tedy jako Jednoho, stvořitele všech věcì. Proto nenì moţné se mu v ţádném ohledu vyrovnat. Melkorovi a Sauronovi (stejně jako lidem a elfům) byl dán dar svobodného myšlenì a svobodného tvořenì, které však nemůţe přijìt nikdy do konfliktu s boţì vůlì, a je tak bohu svým způsobem podřìzeno. Temným pánům v Tolkienově světě je vlastnì touha po absolutnì moci, která souvisì s touhou dosáhnout na úroveň svého stvořitele a vyrovnat se mu, nebo jej dokonce ve svých schopnostech předčit. Jako jeden z prvnìch pokusů protivit se Ilúvatarově vůli a stvořenì můţeme u postavy Melkora vidět v okolnostech vzniku plemene skřetů. Jak bylo psáno, jejich osud je podobný s osudem trpaslìků, ale s jednìm rozdìlem. Aulë, tvůrce rasy trpaslìků, litoval svého činu před Ilúvatarem. Oproti tomu Melkor tvořil rasu skřetů jemu navzdory, proto jsou jejich vlastnosti pokřivené a jejich existence vzešla z pouhého přetvářenì a nikoli skutečného tvořenì a stejně jako jsou pokřivena jejich těla, jsou pokřiveny i jejich charaktery. Pro postavy Temných pánů je typické vydávat se za něco, čìm nejsou. Je to myšleno hlavně v tom smyslu, ţe napřìklad Melkor sám sebe jmenuje Jednìm bohem. To činì později také Sauron. V Tolkienových dopisech se dočteme: „[...] Sauron na sebe vzal titul Král Králů a Pán světa [...]“1 A jak pìše ve svém eseji Douglas K. Blount, byl to titul, který náleţì pouze Ilúvatarovi: „[...] titul oprávněně náleţejìcì pouze Ilúvatarovi.“2 V Silmarillionu se tento motiv projevuje asi nejčastěji z Tolkienových děl a je nejpodrobněji popisován. Snahou Saurona nebo Melkora je odváděnì lidì a elfů od pravé vìry v Ilúvatara a na toto mìsto se snaţì dosadit sebe. Nejjednodušeji se jim tak dařì činit na plemenu lidì, neboť, jak pìše Tolkien, v nich

1

„[...] Sauron had taken the title of King of Kings and Lord of the world [...]“ TOLKIEN, John Ronald Reuel. The Letters of J.R.R. Tolkien : A Selection. s. 174. 2 „[...] a title rightfully claimed only by Ilúvatar himself.“ BLOUNT, Douglas K. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Überhobbits: Tolkien, Nietzche, and the Will to Power. s. 88.

115

je nejsnazšì vzbudit pochybnost. Lidé začali elfům závidět jejich nesmrtelnost a proto snadněji uvěřili falešným a moudře znějìcìm řečem. V „Akkalabêth“ nacházìme asi nelepšì ukázku toho, ţe se Sauron snaţì lidi zkorumpovat pro dobro své vlastnì myšlenky a snaţì se uctìvánì Ilúvatara nahradit uctìvánìm Melkora: Kdyţ Sauron nynì dosáhl sluchu lidì, mnoha argumenty odporoval všemu, co učili Valar, a podněcoval lidi k myšlence, ţe na světe jsou na východě, ba i na západě ještě mnohá moře a země, které mohou zìskat a kde je nezměrné bohatstvì [...] za všìm leţì pradávná tma. A z nì byl stvořen svět. Vţdyť jenom Tma zaslouţì uctìvánì a jejì Pán můţe ještě vytvořit nové světy jako dar pro ty, kteřì mu slouţì, takţe růstu jejich moci nebude konec [...] Tehdy promluvil Sauron ke králi za zavřenými dveřmi a lhal a řìkal: „Je to ten, jehoţ jméno se nynì nevyslovuje, protoţe Valar vás ohledně něho podvedli a nastrčili vám jméno Erua, fantómu, který si vymysleli z pošetilosti svého srdce, aby lidi zotročili do své sluţby [...] jeho jméno je Melkor, Pán všeho, Dárce svobody, a učinì vás silnějšìmi, neţ jsou oni.“1

Později se postava Saurona sama stavì do role boha a začìná tak být lidmi i nazýván: „[...] v tu hodinu ho lidé nazvali bohem a dělali všechno, co chtěl.“2 Za touto snahou stála v prvnì řadě ţádostivost a pýcha, „nesnášel svobodu ani soupeře a řìkal si Pán Země.“3 Vidìme zde tedy tendenci nazývat svou vlastnì osobu přìdomky, které majì právo náleţet pouze Ilúvatarovi, stvořiteli, a tìm se mu otevřeně vysmìvat. Hra na boha souvisì u postav s touhou po neomezené moci, které však nenì moţno skutečně dosáhnout. Postavy se slabšìm morálnìm charakterem jsou vìce náchylné k tomu této touze podlehnout. Kromě Saurona a Melkora nacházìme podobnou ţádostivost i u postavy Sarumana. Ten se v Pánovi prstenů snaţì dosáhnout téţe moci, kterou disponuje Sauron, coţ by mu umoţnilo právě zìskánì Prstenu. V postavě Sarumana jasně vidìme postupnou proměnu osobnosti, kdy jeho moudrost postupně přecházì v pýchu a odkud uţ je pouze krok k tomu, nechat se 1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 233. „For now, having the ears of men, Sauron with many arguments gainsaid all that the Valar had taught; and he bade men think that in the world, in the east and even hi the west, there lay yet many seas and many lands for their winning, wherein was wealth uncounted [...] beyond all lay the Ancient Darkness. “And out of it the world was made. For Darkness alone is worshipful, and the Lord thereof may yet make other worlds to be gifts to those that serve him, so that the increase of their power shall find no end [...] and his name is Melkor, Lord of All, Giver of Freedom, and he shall make you stronger than they.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 342. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 238. „[...] and in that hour men called him a god.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 351. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 248. „He brooked no freedom nor any rivalry, and he named himself Lord of the Earth.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 364.

116

svou ţádostì po Prstenu absolutně ovlivnit. Chovánì Sarumana tak můţeme uvést do kontrastu s postavou Gandalfa, který na Prsten reaguje zcela odlišně, přestoţe disponuje stejnou mìrou moci a moudrosti. Postavu Sarumana na tomto mìstě zmiňuji proto, ţe v Pánovi prstenů vidìme jistou paralelu s počìnánìm Saurona. Této postavě se však budu věnovat dále ve zvláštnì kapitole.

4.3.2. Jeden Prsten Tato kapitola bude věnována předmětu, bez něhoţ by byl Pán prstenů nepředstavitelný. Budu se zde tedy zabývat Prstenem moci, Jednìm prstenem, který byl vyroben Sauronem, aby jìm mohl podmanit všechny národy Středozemě a neomezeně dìky němu vládnout. Rozhodla jsem se Prsten zařadit jako jednu z postav, neboť je v přìběhu častokrát naznačeno, ţe Prsten je schopen disponovat vlastnì vůlì. Jeho jednánì nenì stoprocentně závislé na vůli svého pána a pokusìm se ukázat, ţe Prsten činì i rozhodnutì v nesouladu s touhou vlastnìho stvořitele. Nebudu se zde zabývat otázkou, proč Tolkien vybral do této role právě Prsten, a ne nějakou jinou věc, ani se nebudu podrobně zabývat tìm, jaké konkrétnì dìlo ovlivnilo autora zvolit právě prsten. Obecně však můţeme řìci, ţe Tolkien zde čerpal hlavně ze severských mýtů. Alison Milbanková ve svém eseji pìše: „[...] Prsten je motiv vypůjčený ze starých germánských a severských mýtů [...]“1 Pokusìm se v této kapitole soustředit na vlastnosti Prstenu jako takové a na jeho funkci v přìběhu.

4.3.2.1 Původ Prstenu Prsten nenì jediným objektem, který v Tolkienových prózách stál ve středu děnì. V Silmarillionu to byly klenoty silmarily, které se staly předmětem válek a objektem touhy Temného pána, Melkora. Tìmto však zdánlivá podobnost končì. Účel vyrobenì silmarilů byl zachovat památku na světlo Valinoru, zatìmco Prsten vznikl z pouhé hřìšné pohnutky a touhy po nadvládě. Tuto nadvládu reprezentuje mimo jiné i nápis na Prstenu, který znì: „[...] Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káţe,

1

„[...] the Ring is a feature borrowed from ancient Germanic and Nordic Myth [...]“ MILBANK, Alison. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. „My Precious“: Tolkien‟s Fetishized Ring. s. 33.

117

Jeden všechny přivede, do temnoty sváţe [...]“1 Motivem Silmarillionu je zìskat klenoty zpět, oproti tomu cìlem Pána prstenů je Prsten zničit. Motiv zničenì předmětu se lišì od většiny mýtů a pohádek, kde bývá obvyklým cìlem právě naopak něco zìskat. Prsten byl vykován Sauronem přìmo v Mordoru v Hoře osudu, tedy tam, kam se na konci knihy Prsten opět vracì, a tam, kde byl vytvořen je také zničen. Prsten byl ukován současně s dalšìmi prsteny moci, které se měly stát prostředkem k tomu, aby mohl Sauron zìskat moc nad národy Středozemě. O ukovánì všech prstenů se dočteme v Silmarillionu. Na rozdìl od Jednoho prstenu však ostatnì nevyrobil Sauron, ale elfové. Vznik prstenů popisuje následujìcì pasáţ: „V těchto dnech překonali ost-in-edhilštì kováři všechno, co dokázali předtìm; přemýšleli a vyrobili Prsteny moci. Ale jejich práci vedl Sauron a věděl o všem, co dělajì, protoţe jeho touhou bylo elfy spoutat a přivést je pod svůj dohled. Elfové vyrobili mnoho prstenů, ale Sauron si tajně vyrobil Jeden prsten, který vládl všem ostatnìm, a jejich moc s nìm byla svázána, aby mu zcela podléhala a trvala jen tak dlouho, dokud potrvá on. Do toho Jednoho prstenu přešlo mnoho Sauronovy sìly a vůle, protoţe moc elfìch prstenů byla velmi velká a to, co by jim vládlo, je muselo překonávat silou [...]“2

Jak se však dále pìše, elfové se nenechali Sauronem oklamat a z prstenů, které byly vyrobeny, zachovali poslednì tři Velké prsteny, kterých se Sauronova ruka nikdy nedotkla. O nich jsem se jiţ okrajově zmiňovala v kapitole, která se zabývala popisem rasy elfů. Tyto Tři prsteny byly Narya, Vilya a Nenya a vlastnili a pouţìvali je jen ti nejsilnějšì z elfů. Informace o tom, kdo je vlastnì byla utajena, aby nedošlo k jejich prozrazenì. Moc těchto a ostatnìch menšìch prstenů měla trvánì, dokud trval Jeden prsten. Jak je psáno na konci Pána prstenů, po zničenì Jednoho moc Třì elfìch prstenů opadla a jejich drţitelé odplouvajì za moře do Zemì neumìrajìcìch, protoţe uţ jimi nemůţou nadále vládnout. 1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 56. „[...] One Ring to rule them all, One Ring to find them, One Ring to bring them all and in the darkness bind them [...]“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 66. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 247. „In those days the smiths of Ost-in-Edhil surpassed all that they had contrived before; and they took thought, and they made Rings of Power. But Sauron guided their labours, and he was aware of all that they did; for his desire was to set a bond upon the Elves and to bring them under his vigilance. Now the Elves made many rings; but secretly Sauron made One Ring to rule all the others, and their power was bound up with it, to be subject wholly to it and to last only so long as it too should last. And much of the strength and will of Sauron passed into that One Ring; for the power of the Elven rings was very great, and that which should govern them must be a thing of surpassing potency [...]“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 361.

118

4.3.2.2 Moc prstenů na obyvatele Středozemě Moc těchto prstenů do značné mìry závisì na rase, které byly určeny. V tomto přìpadě jsou tedy pro působenì prstenů vrozené vlastnosti Tolkienových postav důleţité. Sauron Prsteny rozdělil podle toho, na kolik se mu zdála která rasa ovlivnitelná. Proto jich dal devět lidem, sedm trpaslìkům a tři, o kterých jsem se jiţ zmiňovala, patřily elfům, kteřì byli jako plemeno ovlivnitelnì nejméně. Jeden prsten byl určen a vyroben výhradně pro pouţitì Saurona a vliv na jeho majitele se lišì od ostatnìch. Pro pochopenì vlivu Jednoho prstenu na Froda, Bilba, Gluma a Sama je však dobré si ukázat, jak působì v Tolkienově světě na své majitele ostatnì Prsteny. Ty způsobujì ve většině přìpadů (s výjimkou nejmoudřejšìch a nejmocnějšìch elfů) změny v osobnosti, které pak v přìpadě rasy lidì nabývajì i fyzické podoby. Moc Třì prstenů, které měli elfové a zůstaly Sauronovi skryty, popisuje Tolkien následovně: „[...] ti, kdo je přechovávali, mohli bránit rozkladu, jejţ působì čas, a oddalovat únavu světem.“1 Jako jediné tak mohly slouţit ku prospěchu, a to právě proto, ţe zůstaly Sauronem netknuté. Trpaslìkům bylo dáno sedm prstenů a Tolkien popisuje změnu charakteru jejich vlastnìků hlavně v orientaci na hmotné statky: „Pouţìvali své prsteny jen k zìskánì bohatstvì, ale v srdci jim vzplála zloba a nepřekonatelná ţádostivost po zlatě.“2 Tématem působenì prstenů na lidi, se budu zabývat trochu podrobněji. Lze také předpokládat, ţe vliv Jednoho prstenu na lidi a hobity bude podobný. U ostatnìch ras nenì nikde psáno, ţe by prsteny své majitele zneviditelňovaly, stejně jako to umoţňuje Jeden prsten. V Pánovi prstenů také nacházìme jediný přìpad osoby, která si Prsten navlékne, ale nezmizì. Touto postavou je Tom Bombadil, ale v jeho přìpadě lze předpokládat, ţe na něj Prsten nepůsobì z jiných důvodů (o některých jsem se jiţ zmiňovala, o jiných bude řeč dále). V textu nenì řečeno, zda po nasazenì Prstenu zmizì napřìklad elf, jednoduše proto, ţe to nikdy ţádný nezkusì. Vìme však, ţe Sauron Prsten nosil a přesto měl viditelnou podobu3. Můţeme však 1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 247. „[...] for those who had them in their keeping could ward off the decays of time and postpone the weariness of the world.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 362. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 248. „They used their rings only for the getting of wealth; but wrath and an over-mastering greed of gold were kindled in their hearts [...]“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 363. 3 Viz situace, kdy byl Sauronovi Prsten uťat Isildurem i s prstem.

119

vycházet z předpokladu, ţe Jeden prsten můţe mìt přeci jen silnějšì a odlišné vlastnosti neţ prsteny ostatnì. Kaţdopádně však vìme, ţe devět prstenů své majitele zneviditelňovalo: „Kdyţ chtěli, mohli chodit neviditelnì všem očìm v tomto světě pod sluncem a mohli vidět věci ve světech neviditelných smrtelnému člověku, ale přìliš často viděli jen mátohy a Sauronova mámenì.“1 Je řečeno, ţe prsteny dávali svým nositelům velkou moc a bohatstvì, avšak pro ně tyto statky neměly věčného trvánì. Tolkien zdůrazňuje, ţe vliv prstenů na konkrétnìho jedince vţdy závisì na sìle dané osoby a někteřì tak byli schopni moci prstenů čelit déle neţ jinì. Opět se naskýtá analogie s Jednìm prstenem, který měl na kaţdého z jeho nositelů vìce či méně destruktivnì vliv závisejìcì na sìle charakteru. Pìše se konkrétně toto: „Jeden po druhém dřìve nebo později – podle své přirozené sìly a podle toho, zda měli na počátku dobrou nebo zlou vůli – upadali pod nadvládu Jednoho [...]“2 Dalšì vliv, který s sebou nese působenì prstenů je postupné pozbytì fyzického těla a zdánlivá nesmrtelnost, která však nemůţe být ztotoţňována s nesmrtelnostì elfů. Jak bylo řečeno, smrt chápe Tolkien jako dar lidem. To je důleţité, protoţe je třeba si uvědomit, ţe pokud člověk zìská nesmrtelnost, jakoţto moţnost falešnou, nepocházejìcì od Boha, nejedná se o přirozený osud člověka, a proto jej nesmrtelný ţivot odsuzuje k věčnému utrpenì. Bill Davis ve svém eseji pìše: „Tolkien se domnìvá, ţe existence nenì vţdy lepšì neţ neexistence.“3 a odkazuje se přitom na Aristotela, který tvrdì: „[...] pouze přirozená existence je dobrá.“4 Nemrtvá existence Prstenových přìzraků je tedy v Tolkienově světě povaţována zcela oprávněně za nepřirozenou a toto téma nacházìme i v pasáţi Aragornovy cesty Stezkami Mrtvých. Tolkien popisuje konkrétně posmrtnou existenci Prstenových přìzraků takto: „Měli, jak se zdálo, ţivot bez konce, ale ţivot se stal pro ně nesnesitelným [...] Stali se navţdy neviditelnými pro všechny vyjma toho, kdo měl na ruce Vládnoucì

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 248. „They could walk, if they would, unseen by all eyes in this world beneath the sun, and they could see things in worlds invisible to mortal men; but too often they beheld only the phantoms and delusions of Sauron.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 363. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 248. „And one by one, sooner or later, according to their native strength and to the good or evil of their wills in the beginning, they fell under the thraldom of the ring that they bore and under the domination of the One [...]“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 363. 3 „Tolkien assumes that existence isn't always better than non-existence.“ DAVIS, Bill. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Choosing to Die: The Gift of Mortality in Middle-earth. s. 125. 4 „[...] only natural existence is a good thing.“ DAVIS, Bill. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Choosing to Die: The Gift of Mortality in Middle-earth. s. 126.

120

Prsten, a vstoupili do řìše stìnů. Byli to nazgûlové, Prstenové přìzraky, nejstrašnějšì sluţebnìci Nepřìtele; šla s nimi tma a křičeli hlasem smrti.“1

Je zde tedy vznik Prstenových přìzraků přìmo popisován. Na jiném mìstě vysvětluje stejný proces Gandalf: „Smrtelnìk, který chová jeden z Velkých prstenů, neumìrá, ale neroste ani nezìskává vìc ţivota, prostě přeţìvá, aţ ho nakonec tìţì kaţdá minuta.“2 Postavám, které Prsten nesly, ale nedošly aţ do fáze „vyblednutì“, byl jeho vlivem pouze prodlouţen ţivot. Dlouhověkost nacházìme rozhodně u Gluma, ale i u Bilba, a je zřejmým následkem působenì Prstenu. Podobný vliv jako devět prstenů měl tedy na smrtelného nositele i Jeden prsten. Gandalf dále řìká, ţe časté pouţitì Prstenu způsobì to, ţe člověk postupně bledne, aţ zmizì úplně a vyskytuje se uţ jen ve světě stìnů, jak je patrné z předchozìch citacì. Postupný vliv Prstenu na člověka je tedy nevyhnutelný, a to i v přìpadě, ţe jeho vlastnosti byly v počátku uţìvánì kladné a na morálnì kvalitě charakteru závisì pouze doba, kterou je osoba schopna Prstenu čelit. Podlehnutì je však nevyhnutelné za předpokladu, ţe by byl nositel s Prstenem po dlouhou dobu v nepřetrţitém kontaktu. „Ano, dřìve nebo později – později, pokud byl ze začátku silný nebo měl dobré srdce; ale ani sìla ani dobré úmysly nevydrţì – dřìve nebo později ho Temná moc pohltì.“3 Právě o tom se zmiňuje také Gandalf, kdyţ ukazuje, ţe Glum i přes dlouhé vlastnictvì Prstenu ve své fyzické formě „nevybledl“, přestoţe jeho charakter bychom stěţì označili za silný nebo dobromyslný. Právě proto mu Gandalf ještě dává jakousi malou naději v nápravu. V Nedokončených příbězích vysvětluje Gandalf Glumovu odolnost čelit moci Prstenu na jeho hobitìm původu:

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 248. „They had, as it seemed, unending life, yet life became unendurable to them [...] And they became for ever invisible save to him that wore the Ruling Ring, and they entered into the realm of shadows. The Nazgûl were they, the Ringwraiths, the Enemy‟s most terrible servants; darkness went with them, and they cried with the voices of death.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 363. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 52. „A mortal, Frodo, who keeps one of the Great Rings, does not die, but he does not grow or obtain more life, he merely continues, until at last every minute is a weariness.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 61. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 52. „Yes, sooner or later, later, if he is strong or well meaning to begin with, but neither strength nor good purpose will last, sooner or later the dark power will devour him.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 61.

121

„[...] byl nakonec nepokořitelný ničìm jiným neţ smrtì […] dìky své přirozenosti půlčìka […]“1 V souvislosti se silou charakterů a jejich ovlivnitelnosti Prstenem se setkáváme ještě s dalšì vlastnostì, která některým postavám umoţňuje moci Prstenu odolávat déle. Touto vlastnostì je schopnost postavy uvědomit si sám sebe. Na přìkladu Gluma jsme si ukázali, ţe tato postava vnìmánì sebe pozbyla, kdyţ zaprodal svou duši Prstenu. Oproti tomu můţeme uvést přìklad Froda. V několika pasáţìch Pána prstenů nacházìme motiv toho, ţe Frodo si sám sebe uvědomuje. Asi nejvýrazněji je to ilustrováno v situaci, kdy si Frodo nasazuje Prsten v kapitole „Rozbitì společenstva“. Pìše se zde konkrétně: „A tu si opět uvědomil sám sebe [...]“2 Konkrétně v této situaci mu sebeuvědoměnì umoţnì sundat Prsten, který má v danou chvìli nasazen proti vlastnì vůli. Jak bylo řečeno, postava Sama si ze všech ostatnìch nositelů Prstenu uvědomuje sama sebe nejlépe, proto na něj Prsten působì méně neţ na ostatnì, a to i přesto, ţe jej pouţil velmi blìzko Mordoru a jak Tolkien uvádì: „Jak se Prsten blìţil k velikým pecìm, kde byl v hlubinách času utvářen a kován, jeho moc rostla, byl děsivějšì a zvládnutelný leda nějakou mocnou vůlì.“3 V tuto chvìli Prsten působì na nositele o to intenzivněji a je také řečeno, ţe Sam pociťuje jeho sìlìcì vliv, i kdyţ jej nemá nasazený. Tìm pádem se Prsten stává většìm břemenem i pro Froda, který má Prsten nést dále. Sam však vì, kým je, kým chce být a netouţì po moci, proto se mu dařì čelit Prstenu lépe neţ ostatnìm.

Ukázali jsme si tedy, ţe úpadek je nevyhnutelný pro jakéhokoli smrtelného nositele Prstenu. Z toho tedy také plyne fakt, ţe Prsten nemůţe být pouţit k dobrým úmyslům, protoţe samotné jeho pouţitì je morálně špatné. Prsten disponuje mocì, mocì vládnout, ale jak bylo řečeno, tak ani silná osobnost nemá kapacity na to, ubránit se jeho vlivu. Jediná moţnost je nechat se Prstenem plně ovlivnit, coţ

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Nedokončené příběhy. s. 362. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 375. „[...] free to choose, and with one remaining instant in which to do so [...]“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 523. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. s. 154. „As it drew near the great furnaces where, in the deeps of time, it had been shaped and forged, the Ring‟s power grew, and it became more fell, untameable save by some mighty will.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Return of the King. s. 1178. 2

122

znamená pro smrtelné postavy postupné blednutì a odchod do řìše stìnů, a v přìpadě nesmrtelných a mocných postav přijetì role nového Temného pána..

4.3.2.3 Prsten jako postava Jiţ v úvodu této kapitoly jsem se zmìnila o tom, ţe chápat neţivou věc jako literárnì postavu můţe být poněkud zvláštnì. Prsten jsem se rozhodla do tohoto výčtu zařadit, jelikoţ v přìběhu zcela zřejmě disponuje vlastnì mocì. Prsten má předpoklad jednat svobodně a uţ jsem se také zmìnila o tom, ţe toto jednánì nenì absolutně závislé na jeho stvořiteli, tedy Sauronovi. Pokusìm se nynì ukázat některé pasáţe, které přìmo ukazujì svobodnou vůli Prstenu. Podìvejme se na prvnìho smrtelného nositele Prstenu, Isildura. V Silmarillionu se dočteme: „Tam ho Prsten zradil a pomstil svého tvůrce [...] sklouzl z prstu a ztratil se ve vodě [...]“1 Z této pasáţe však ještě nemůţeme dokázat, ţe Prsten opravdu disponuje vlastnì vůlì. Jednu takovou najdeme hned ve druhé kapitole Společenstva prstenu, kde Gandalf řìká: „Prsten sám rozhodoval. Prsten opustil jeho.“2 Nebo o kus dále ve stejné kapitole se dočìtáme: „Prsten se snaţil dostat zpět ke svému pánu. Sklouzl Isildurovi z ruky a zradil ho; kdyţ pak přišla přìleţitost chytit se chudáka Déagola a ten byl zavraţděn; a potom Gluma, a toho pohltil. Uţ pro něho neměl dalšì pouţitì; byl mu přìliš malý a podlý [...] A tak kdyţ jeho pán opět procitl a vysìlal své černé myšlenky z Temného hvozdu, Prsten Gluma opustil. Jen aby jej sebrala ta nejnepravděpodobnějšì osoba: Bilbo z Kraje!“3

A opět ve stejné kapitole nacházìme i zmìnku o tom, ţe toto jednánì pravděpodobně nebylo záměrem Saurona, ale ani to nedokazuje fakt, ţe se jednalo o 1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 253. „There the Ring betrayed him and avenged its maker, for it slipped from his finger [...] and it was lost in the water.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 372. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 60. „[...] but the Ring itself that decided things. The Ring left him.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 73. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 61. „The Ring was trying to get back to its master. It had slipped from Isildur‟s hand and betrayed him; then when a chance came it caught poor Deal, and he was murdered; and after that Gollum, and it had devoured him. It could make no further use of him, he was too small and mean [...] So now, when its master was awake once more and sending out his dark thought from Mirkwood, it abandoned Gollum. Only to be picked up by the most unlikely person imaginable, Bilbo from the Shire!“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 73.

123

svobodné rozhodnutì Prstenu. Spìše se v tomto přìpadě můţeme domnìvat, ţe zde hrálo svou roli osudové předurčenì: „Zde působilo něco jiného, něco co přesahovalo všechny plány tvůrce Prstenu. Nemohu to řìci jasněji, neţ ţe Bilbo měl Prsten najìt a ţe to nebyl záměr tvůrce Prstenu.“1 Nenì však pochyb o tom, ţe Prsten sám rozhoduje o tom, kdy svého nositele opustì a je jedno, jaké následky ponese předchozì majitel. Uţ bylo zmìněno téma fetiše. Ten je v encyklopedickém slovnìku charakterizován následovně: „kultovnì předmět umělého nebo přirozeného původu, o němţ jeho uţivatel věřì, ţe je nadán nadpřirozenou mocì a povaţuje jej za posvátný.“2 Pro některé postavy knihy Prsten tuto funkci plnì. Do tohoto neţivého předmětu některé z nich vkládajì svoji vůli a jejich existence bez něj se poté stává nesnesitelnou. Za takové postavy můţeme povaţovat hlavně Gluma, ale také Saurona. V přìpadě Prstenu do tohoto předmětu vstupuje moc a prvotnì moc, která je do něj vloţena je moc jeho tvůrce. Vstupovánì moci do neţivých věcì je v Tolkienově světě poměrně pouţìvaný motiv. A. C Pettyová prezentuje tento motiv na vyrobenì Prstenu: „[...] přetrvávánì sìly v přìrodnìch objektech Středozemě (schopnosti [...] Saurona byly při jeho vytvořenì přeneseny do Prstenu) [...]“3 Prsten je tìmto způsobem personifikován i jeho samotnými nositeli, kteřì jej nazývajì svým „miláčkem“, a je pro ně těţké se s Prstenem loučit.

4.3.2.4 Morální otázka použití Prstenu Pouţitì Jednoho prstenu je pro jakoukoli postavu morálně špatné. Bylo také řečeno, ţe čelit jeho moci mohou lépe postavy s kladným charakterem, protoţe je moc Prstenu pohltì pomaleji. Eric Katz se morálnì otázkou pouţitì Prstenu zabývá ve svém eseji, ve kterém vycházì hlavně z Platónova myšlenì. Pìše: „V Pánovi prstenů tìmto Tolkien ukazuje několik jasných přìkladů vztahu mezi svobodnou volbou, sìlou

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 61. „I can put it no plainer than by saying that Bilbo was meant to find the Ring, and not by its maker.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 73. 2 Encyklopedický institut Československé akademie věd. Ilustrovaný encyklopedický slovník: I. díl. Redaktor Jaroslav Koţenìk. 1. vyd. Praha: Academia, 1981. 960 s. s. 636. 3 „[...] the immanence of power in the natural objects of Middle-earth (the powers inherent in [...] Sauron flowed into the Ring at its making) [...]“ PETTY, Anne C. One Ring to Bind Them All : Tolkien’s Mythology. s. 24.

124

a morálkou.“1 Pouţitì Prstenu do je tedy do značné mìry ovlivněno svobodnou volbou postav, která je zaloţena na určitých etických předpokladech. Prsten je zdrojem sìly a moci a některé osoby, které s nìm přicházejì do styku, jsou si toho dobře vědomy. To také odlišuje jednánì jednotlivých postav, z nichţ některé jsou ochotny vyuţìt moc Prstenu (i kdyţ často pro dobrou věc), a jiné odolávajì tomuto pokušenì. Prsten nemůţe být prostředkem konánì dobrých věcì, neboť prvotnì účel, pro který byl vytvořen, byl špatný. Katz dále pìše, ţe moc a morálka jdou často proti sobě: „Přìběh Sauronova Prstenu je reprezentacì myšlenky, ţe neomezená moc nemůţe koexistovat spolu s morálkou [...]“2 Přestoţe by se postava jeho moc snaţila vyuţìt ve věci dobra, Prsten by oplácel zlem. Postavy, které majì moţnost, ale Prstenu se ve skutečnosti nikdy nedotknou, na rozdìl od Froda, Gluma a Sama, jsou Gandalf, Galadriel, Faramir, Boromir a také Aragorn. Pro mnohé z nich je odolánì vábenì Prstenu osobnì zkouškou charakteru a konkrétně jsem se tìmto uţ zabývala v rozborech jednotlivých postav. Katz pìše v citaci, která jiţ byla dřìve zmìněna: „Ctnostný jedinec vì, ţe pouţitì Prstenu je špatné, kdyţ jej tedy někdo pouţìvá, je naplněn protichůdnými pocity moci, uspokojenì a viny.“3 Katz zde tedy ukazuje, jaký vliv má uţitì Prstenu na emoce ctnostného jedince. Pro kaţdou z postav je obtìţné se s těmito stavy vypořádat, proto je také těţké obstát ve zkoušce a Prstenu nepodlehnout.

4.3.2.5 Tom Bombadil a Prsten Jedinou postavou, kterou jsem se zatìm podrobněji nezabývala, je Tom Bombadil, na něhoţ Prsten nepůsobì. Pokusìm se nynì ukázat, proč tomu tak je právě v přìpadě této postavy. Tom Bombadil je v celém Pánovi prstenů asi nejzáhadnějšì postavou. Objevila se i v jiném Tolkienově dìle, které vyšlo pod názvem Dobrodružství Toma 1

In the Lord of the Rings, J. R. R. Tolkien presents us with several clear examples of the relationship between personal choice, power and morality.“ KATZ, Eric. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Rings of Tolkien and Plato: Lessons in Power, Choice and Morality. s. 6. 2 „The story of the Sauron‟s Ring is representation of the idea that unlimited power cannot co-exist with morality [...]“ KATZ, Eric. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Rings of Tolkien and Plato: Lessons in Power, Choice and Morality. s. 6. 3 „A virtuous individual knows that the use of the Ring is wrong, so when one uses it one is filled with the comflicting emotions of power, satisfaction and guilt.“ KATZ, Eric. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Rings of Tolkien and Plato: Lessons in Power, Choice and Morality. s. 15.

125

Bombadila. Co se týče přìslušnosti k obyvatelům Středozemě, je pravděpodobné, ţe postava Toma patřì k Maiar, tedy do stejné kategorie jako Gandalf, Saruman nebo Sauron. Přesto se lišì vliv Prstenu na Toma a na ostatnì tyto postavy. Nejen ţe Bombadil po nasazenì Prstenu nezmizì1, ale dokonce je schopen vidět i Froda s nasazeným Prstenem. Uveďme si nynì ukázku z kapitoly Elrondova rada, kde je popisován problém vlivu Prstenu na Bombadila: „ Zdá se, ţe má moc nad Prstenem.“ „Ne, tak bych to neřekl,“ pravil Gandalf. „Řekněme raději, ţe Prsten nemá moc nad nìm. Je svým vlastnìm pánem. Nemůţe však Prsteny měnit ani zlomit jeho moc nad jinými.“2

Tato postava navìc nepociťuje při drţenì Prstenu ţádnou zvláštnì touhu, která je vlastnì ostatnìm postavám. Tom nechápe Prsten ani jako zdroj neomezené moci. E. Katz pìše: „Tudìţ se Tom Bombadil jevì být mocnějšì neţ Prsten – přinejmenšìm vůbec neovlivněný jeho mocì.“3 Prsten tedy na něj nemá vliv. Proč? Alison Milbanková to vysvětluje tìm, ţe postava Toma Bombadila je v teologickém chápánì nepadlá4. Proto jeho charakter nenì mocì Prstenu ovlivnitelný a zlo na něj nepůsobì. V Pánovi Prstenů toto vyjadřuje Gandalf: „Myslìm, ţe nakonec, jestliţe bude všechno ostatnì přemoţeno, padne i Bombadil, poslednì, tak jako byl prvnì a pak přijde Noc.“5 Vize pádu Bombadila zde působì aţ apokalyptickým dojmem, jakoby tato postava představovala poslednì pádem nedotčenou moc ve světě. A. Milbanková také pìše o nesobeckosti Bombadila. Jeho charakter tuto vlastnost nezná, naproti tomu rozdává dary. Kromě toho, jak pìše Alison Milbanková, imunita vůči Prstenu závisì na schopnosti umět věci vidět takové, jaké 1

Tento fakt sám o sobě nemusì být povaţován za zvláštnì, neboť je řečeno, ţe pouze smrtelné postavy se stávajì s jeho uţitìm neviditelnými a Bombadil je nesmrtelný. Je ale řečeno, ţe smrtelné postavy, které si jeden z kouzelných prstenů navléknou, se stanou neviditelné všem, takţe zvláštnì je spìš to, ţe Bombadil vidì Froda po jeho nasazenì (viz Silmarillion s. 258). 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu s. 250-251. “It seems that he has a power even over the Ring.” “No, I should not put it so,” said Gandalf, “Say rather that the Ring has no power over him. He is his own master. But he cannot alter the Ring itself, nor break its power over others.” TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 346. 3 „Thus Tom Bombadil appears to be more powerful than the Ring – or at least totally unaffected by its corruption.“ KATZ, Eric. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Rings of Tolkien and Plato: Lessons in Power, Choice and Morality. s. 14. 4 MILBANK, Alison. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. „My Precious“: Tolkien‟s Fetishized Ring. s. 42. 5 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 251. „I think not. I think that in the end, if all else is conquered, Bombadil will fall, Last as he was First; and then Night will come.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 346.

126

ve skutečnosti jsou. „[...] To nám řìká, ţe máme schopnost přetvořit náš svět v kouzlo ve kterém věci vidìme takové jaké skutečně jsou: prsteny jako krásné kousky kovu [...]“1

4.3.3. Saruman Postavou Sarumana se nebudu zabývat tak podrobně jako ostatnìmi, protoţe se přìmo nesetkává s Prstenem, na rozdìl od ostatnìch, o kterých jsem jiţ psala. Proč jsem se rozhodla tuto postavu zařadit je fakt, ţe na nì jasně vidìme motivaci přìklonu ke zlu, a ta s Prstenem jasně souvisì. Na postavě Sarumana můţeme nejlépe vidět proměnu osobnosti, kterou zapřičinila touha po Prstenu a po moci, přestoţe jeho prvotnìm úkolem v přìběhu bylo bojovat proti zlu.

4.3.3.1. Původ a vlastnosti Sarumana Sarumana zařadil Tolkien mezi kouzelnìky, Istari, mezi které patřì i Gandalf. Jejich úkolem bylo podpořit obyvatele Středozemě v boji proti rostoucì moci Temného pána. Saruman se v počátku přìběhu nazývá Saruman Bìlý, jiným jménem také Curunìr, a je podle přìběhu nejstaršìm a nejmoudřejšìm z Istari. Christopher Tolkien také uvádì v jednom z komentářů v Nedokončených příbězích zvláštnì shodu ohledně postavy Saurona a Sarumana. Israti, kteřì přišli do Středozemě, byli vybráni jednotlivými Valar. Ch. Tolkien uvádì, ţe Sauron i Saruman byli původně sluţebnìci Aulëho, coţ můţe být pouhá shoda, ale také je moţné, ţe to tak Tolkien učinil zcela záměrně. „Sauron […] na počátku patřil k Aulëho Maiar a zůstal mocný v poznánì onoho lidu. Je tedy pozoruhodné, ţe Curuma (Sarumana) vybral Aulë.“2 V tomto ohledu stojì za připomenutì, ţe Aulë byl prvotnìm tvůrcem rasy trpaslìků, která byla zpočátku stvořena proti vůli Ilúvatara. Dalšì popis v Silmarillionu charakterizuje postavu Sarumana takto: „Curunìr byl nejstaršì a přišel prvnì [...] chodil nejvìc mezi lidi, uměl obratně mluvit a byl

1

„[...] this tells us that we too can transform our world into one of enchantment in which we see things as they really are: rings as pretty pieces of shining metal [...]“ MILBANK, Alison. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. „My Precious“: Tolkien‟s Fetishized Ring. s. 42. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Nedokončené příběhy. s. 420.

127

zručný ve všech pracìch s kovem.“1 V této citaci vidìme podobný motiv, s jakým se setkáváme u postavy Saurona. Sauron byl také velmi obratným řečnìkem, a proto bylo pro lidi a elfy poměrně snadné uvěřit jeho řečem, které se jevily jako moudré. Saruman představuje podobný vzor, pouze s tìm rozdìlem, ţe na počátku, po přìchodu do Středozemě, ještě nebyl jeho charakter zkaţený a jeho řeč nebyla lţivá. Saruman je schopen i po své poráţce vyuţìvat svých přesvědčovacìch schopnostì: „Náhle promluvil jiný hlas, hluboký a melodický. Samotný jeho zvuk okouzloval […] co řìkal, se zdálo moudré a rozumné a ţe se v nich probouzela touha rychle přitakat a dodat si tak rovněţ zdánì moudrosti.“2 Tolkien jeho hlas charakterizuje v dopisech následovně: „Sarumanův hlas nenì hypnotizujìcì ale přesvědčujìcì.“3 Stejně tak vyuţìvá slušivých přetvářek, aby byly jeho lţi spìše uvěřitelné. Gandalf řìká: „Saruman můţe v tvých očìch vypadat jako já, bude-li se to hodit jeho záměru s tebou. Jsi uţ dost moudrý, abys odhalil všechny jeho přetvářky?“4 Jak tedy postava Gandalfa naznačuje, aby mohl člověk odolat podobným lìbivým lţivým řečem, musì být dostatečně moudrý. Ze stejného důvodu odolali v Silmarillionu řečem Saurona pouze ti nejmoudřejšì, napřìklad Elrond. Ostatnì musì být pevně přesvědčeni o zkaţenosti Sarumanova charakteru, aby byli schopni odolat jeho na poslech přìjemným lţìm a zachovali si u toho svou schopnost nezávislého rozhodovánì. Saruman byl zvolen hlavou Bìlé rady, která rozhodovala o krocìch, které budou učiněny v záleţitostech okolo Saurona. V Silmarillionu se pìše: „Galadriel si sice přála, aby byl hlavou rady Mithrandir, a Saruman jim to zazlìval, protoţe jeho pýcha a touha po nadvládě mezi tìm vzrostly [...]“5 Jednou z vlastnostì, která zapřičinila Sarumanův pád, je tedy pýcha. Jak řìká Gandalf ve Společenstvu Prstenu:

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 257. „Of these Curunìr was the eldest and came first [...] went most among Men, and he was subtle in speech and skilled in all the devices of smithcraft.“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 378. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. s. 163. „Suddenly another voice spoke, low and melodious, its very sound an enchantment [...] all that it said seemed wise and reasonable, and desire awoke in them by swift agreement to seem wise themselves.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Two Towers. s. 754. 3 „Saruman‟s voice was not hypnotic but persuasive.“ TOLKIEN, John Ronald Reuel. The Letters of J.R.R. Tolkien: A Selection. s. 294. 4 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. s. 161. „Saruman could look like me in your eyes, if it suited his purpose with you. And are you yet wise enough to detect all his counterfeits?“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Two Towers. s. 752. 5 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 257. „Galadriel indeed had wished that Mithrandir should be the Lead of the Council, and Saruman begrudged them that, for his pride and desire of mastery was grown great [...]“ TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 379.

128

„Jeho poznánì je hluboké, ale jeho pýcha rostla zároveň s nìm.“1 Můţeme si všimnout rozdìlu mezi postavou Gandalfa a Sarumana. Oba jsou velmi moudřì a oba zìskali velké poznánì o Sauronových prstenech, avšak Saruman, který bádal ještě vìce do hloubky, začal uţìvat své znalosti pouze pro svou vlastnì potřebu. Gandalf oproti tomu usiluje o to, aby se jeho znalosti co nejvìce rozšìřily mezi ostatnì a mohly je tak varovat před mocì Jednoho prstenu. Gandalf si je dobře vědom toho, ţe moc Prstenu by se v jeho rukou obrátila proti touze konat dobro. Oproti tomu Saruman začìná spatřovat v tomto stavu výhody a probouzì se v něm postupně stále většì touha po vlastnì moci, která mimo jiné plyne ze závisti vůči Sauronovi. Postava Sarumana také sama usiluje o vytvořenì prstenů, které by měly podobnou moc jako ty, jeţ vytvořil Sauron, coţ je patrné z následujìcì ukázky: „[...] já jsem Saruman Moudrý, Saruman Tvůrce prstenů, Saruman Mnoha barev.“2 Saruman zde začìná sám sebe nazývat „Saruman mnoha barev“, coţ také značì proměnu jeho charakteru. Vidìme to v následujìcìm rozhovoru Gandalfa se Sarumanem, který Gandalf vyprávì v průběhu Elrondovy rady v Roklince: „Bìlá!“ ušklìbl se. „Pro začátek poslouţì. Bìlá látka se dá obarvit. Bìlá stránka se dá popsat a bìlé světlo rozlámat.“ „A pak uţ nenì bìlé,“ řekl jsem. „A ten, kdo rozláme věc, aby zjistil, co je zač, opustil cestu moudrosti.“3

Vidìme tedy, ţe v postavě Sarumana se rodì ţádost po poznánì a vyššì moci, neţ mu byla dána a neţ mu přìslušì. Změnou barvy dává najevo, ţe zjevně opovrhuje úkolem, pro který byl do Středozemě poslán, a vydává se svou vlastnì cestou ve snaze oprostit se od závislosti na svém osobnìm vyššìm poslánì. Stejný motiv jsme mohli postřehnout i u postav Saurona a Melkora, kteřì touţili po absolutnì nezávislosti na vyššì instanci, kterou představuje v Tolkienově světě Ilúvatar. „[...]

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 53. „His knowledge is deep, but his pride has grown with it, and he takes ill any meddling.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 63. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu s. 244. „I am Saruman the Wise, Saruman Ring-maker, Saruman of Many Colours!“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 337. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 244. “White! ” he sneered. “It serves as a beginning. White cloth may be dyed. The white page can be overwritten; and the white light can be broken. ” “In which case it is no longer white, ” said I. “And he that breaks a thing to find out what it is has left the path of wisdom.” TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 337.

129

naše doba právě nastává: svět lidì, jemuţ musìme vládnout. Musìme však mìt moc, moc řìdit všechny věci, jak chceme [...]“1 Saruman začìná vidět výhody v připojenì se na stranu Saurona, ale ve skutečnosti v tom spatřuje vlastnì šanci k tomu zìskat vládu. Jeho touha ve skutečnosti nespočìvá v podřìzenì se Sauronovi, ale v moţnosti vlastnì vlády. Sarumanovo zdánlivé přátelstvì a spolupráce se Sauronem však nenì skutečným projevem náklonnosti. Sarumanovi v tuto chvìli nezáleţì na nikom jiném, záleţì mu pouze na sobě samém a na svém vlastnìm prospěchu. Tato sobeckost jej odlišuje od Gandalfa, který chápe hrozbu a vì, ţe nenì správné se přidat na Sauronovu stranu, přestoţe by to třeba pro něj osobně znamenalo výhodu. Gandalf spatřuje cìl svého úkolu v pomoci druhým, zatìmco Saruman chce prospět pouze vlastnì osobě. Tolkien pìše, ţe právě pýcha byla jednou z vlastnostì, která zapřičinila Sarumanův úpadek: „Stal se pyšným a netrpělivým, zamiloval si moc a snaţil se prosadit svou vůli násilìm [...]“2 Přes všechny vykonané činy však stále nemůţe být Sarumanův charakter chápán, jako nenávratně zkaţený. Gandalf projevuje ve vztahu k němu milost a stejné milosrdenstvì projevuje i Frodo. Jelikoţ však Saruman netouţì po nápravě, nelituje svých činů, spěje jeho osoba k nevyhnutelnému tragickému konci. V závěru knihy je zavraţděn svým vlastnìm a jediným sluhou Červivcem.

4.3.3.2. Saruman a Prsten V postavě Sarumana vzbuzuje Prsten ţádost po moci a znamená jediný moţný prostředek k jejìmu dosaţenì. Tolkien pìše v Nedokončených příbězích, ţe Saruman záviděl Gandalfovi uţ i samotný fakt, ţe dostal od Cìrdana k ochraňovánì jeden z Elfských prstenů. „[...] si po čase uvědomil, ţe dostal tento dar, a záviděl mu jej, a to byl počátek utajené zlovůle, kterou choval proti Šedému a která se později stala zjevnou.“3 1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 245. „The time of the Elves is over, but our time is at hand; the world of Men, which we must rule. But we must have power, power to order all things as we will [...]“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 337. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Nedokončené příběhy. s. 417. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Nedokončené příběhy. s. 416.

130

Postava Sarumana dobře zná moţné důsledky pouţitì Prstenu, ale přesto po něm pociťuje neutuchajìcì touhu. V tomto ohledu Saruman hraje na dvě strany. Sice sám touţì po Prstenu, ale přesto se sniţuje k tomu, aby slouţil Sauronovi, alespoň zdánlivě. Prsten se této postavě zìskat nepodařì, ale touha po něm se stává pro vývoj charakteru důleţitou. „A proč ne Gandalfe?“ zašeptal. „A proč ne? Vládnoucì Prsten? Kdybychom ovládli ten, moc by přešla na nás. Proto jsem tě ve skutečnosti přivedl sem. Mám totiţ ve svých sluţbách mnohé oči a věřìm, ţe ty vìš, kde ta drahocenná věc teď je [...] v očìch mu náhle svitla ţádost, kterou nedokázal utajit.“1

Saruman tedy touţì Prsten pouţìt přesně stejným způsobem, jako to činì Sauron, na rozdìl od Gandalfa, který vì, ţe i kdyby se snaţil Prstenem vládnout ve prospěch dobra, stejně by se moc obracela ke zlu. Sarumanovým záměrem zìskat Prsten je tedy samotná sobecká touha po vládě stejného typu, jakou vedl Sauron.

V této kapitole jsem se tedy pokusila ukázat, jaké okolnosti směřujì k vývoji postav, které svým jednánìm orientujì ke zlu. Vidìme u nich jasnou ukázku důsledku pozbytì ctnostì na jejich jednánì. V Sauronovi nebo Sarumanovi vìtězì sobecká touha nad veřejným prospěchem a jejich jednánì se tedy orientuje na vlastnì osobu. Ve všech těchto přìpadech figuruje touha po moci nad ostatnìmi a nad světem oběcně, coţ často hraničì aţ s otrokářstvìm. Setkáváme se také s přeceněnìm vlastnìch sil a s vìrou v moţnost vyrovnat se Ilúvatarovi ve všech ohledech. Můţeme si také všimnout, ţe v Tolkienových prózách majì všechny záporné postavy špatný konec a zlo bývá potrestáno. To do značné mìry plyne z Tolkienova chápánì svého dìla jako pohádky, které podle něj nutně končì eukatastrofou, tedy dobrým koncem2.

1

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. s. 245. „Why not? The Ruling Ring? If we could command that, then the Power would pass to us. That is in truth why I brought you here. For I have many eyes in my service, and I believe that you know where this precious thing now lies. Is it not so? [...] a lust which he could not conceal shone suddenly in his eyes.“ TOLKIEN, John R. R. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. s. 338. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové : a jiné eseje. O pohádkách. s. 171.

131

5. Závěr Ve své práci „Literárnì postava a jejì funkce ve vybraných prózách J. R. R. Tolkiena“ jsem se zabývala otázkou literárnì postavy a tìm, jakou konkrétnì roli postavy hrajì v dìle J. R. R. Tolkiena. Dìlo, které Tolkien vytvořil, je velmi komplexnì. O Středozemi pojednává mnoho jeho děl a úkolem této práce bylo popsat postavy, které těmito dìly prostupujì. Pro popis konkrétnìch postav jsem zvolila přìklady z Pána prstenů, a to ty, které přicházejì v průběhu děje do styku s Prstenem moci. Cìlem bylo určit, čìm se Tolkienovo pojetì postav vyznačuje a jakou funkci plnì v přìběhu Pána Prstenů. Prvnì část práce se zabývala popisem Tolkienova světa a vlivů, ze kterých vznikl. Základem obrazu Středozemě jsou severské mýty a do značné mìry také jejì podoba odkazuje na autorovu touhu vytvořit mytologii pro Anglii, jejìţ existenci postrádal. Tento svět se pro něj také stal mìstem, kam mohl umìstit své vlastnì vytvořené jazyky, které se staly jeho celoţivotnì zálibou. Tolkien chápe Středozemi jako náš skutečný svět umìstěný do fiktivnìho času a tento koncept koresponduje s jeho pojetìm „druhotného světa“, jak jej popisuje v eseji „O pohádkách“. Mytologe, kterou Tolkien vytvořil, stavì na kořenech nacházejìcìch se v Béowulfovi, Starší Eddě nebo Kalevale. Určitým způsobem Tolkien navazuje i na mýty antické, ovšem přidává k nim dalšì rozměr, a to křesťanský. Jeho literárnì postavy jsou potom výsledkem podobného propojenì jako napřìklad Béowulf, který staršì motivy uvádì do souvislosti s křesťanskou morálkou. Křesťanstvì je tedy druhým nejvýznamnějšìm zdrojem, ze kterého autor vycházì při popisu svého světa a postav. Pro Tolkiena hraje významnou roli uvěřitelnost světa, který vytvořil. S tìm velmi souvisì i jeho chápánì postav. Představitelé rolì v přìběhu musì jednat tak, aby jejich chovánì bylo uvěřitelné a pravděpodobné. Je to také jeden z důvodů, proč Tolkien zvolil za hlavnì postavy Pána prstenů právě rasu hobitů, jejichţ obraz sám vytvořil a kteřì rozhodně na prvnì pohled nepůsobì jako prototypy hrdinů. V Pánovi prstenů vystupuje mnoho postav, z nichţ některé by mohly být jistě charakterizovány dle tradičnìho obrazu klasického hrdiny, který představuje silného a statečného jedince, obvykle muţné postavy a nezřìdka také boţského či urozeného původu. Od tohoto konceptu se však odlišujì napřìklad postavy Froda a Sama, které jsou pro

132

přìběh steţejnì. Tolkienovým záměrem bylo, aby jeho postavy byly čtenářem chápány přirozeně a aby vìce vystihovaly charakter skutečných lidì, kteřì se tak s nimi lépe sţijì. Hlavnìm jeho cìlem tedy bylo, aby byly postavy uvěřitelné. Velmi důleţité pro popis literárnìch postav je také určit, jaké vlastnosti v Tolkienově dìle reprezentujì kladně a záporně jednajìcì postavy. Tìmto tématem se zabývala druhá část práce. Pro popis kladných hrdinů jsou významné ctnosti, které umoţňujì postavám správně rozhodovat a podle toho také jednat. Oproti tomu postavy jednajìcì chybně obvykle značì pozbytì ctnostì. Tolkien chápe proces stvořenì světa v augustiniánském pojetì, kdy zlo spočìvá v nedostatku dobra a nepředstavuje samostatnou a nezávislou veličinu. Od toho se také odvìjì fakt, ţe ţádná z postav Silmarillionu nebo Pána prstenů nemohla být od úplného počátku špatná. Všechny postavy v Tolkienově světě majì původ v Boţìm stvořenì, a to samo o sobě nemůţe být špatné. Obrat ke zlu znamená pro postavy teprve proměna kladných vlastnostì, které mohou být postupně přetransformovány v neřesti. To se do značné mìry podobá také tomu, jak popisuje ctnostné jednánì ve svých spisech o morálce Aristotelés. Ten chápe dobrou vlastnost jako střednì hodnotu a jejìm zvyšovánìm nebo sniţovánìm docházì k posunu k vlastnosti jiné. Ani nadbytek ani nedostatek nenì správný. Za správnou mìru je povaţována střednì hodnota. V Tolkienově dìle se tak statečnost měnì ve zbabělost, moudrost ve lstivost apod. Přìkladem proměny postavy z dobré na zlou reprezentuje v Pánovi prstenů napřìklad postava Sarumana. V dìle můţeme přìmo vidět jeho odklon od moudrosti a vìtězstvì vlastnì touhy po moci. Tato postava se tak v podstatě snaţì nahradit Temného pána, jehoţ roli v dìle představuje Sauron. Oproti tomu u některých postav teprve docházì k rozvinutì schopnostì a jejich vlastnosti se tak postupně obracejì k lepšìmu. V Pánovi prstenů toto dobře vidìme napřìklad v postavě Froda, u kterého Tolkien popisuje průběţný rozvoj statečnosti. Ta je této postavě vlastnì daleko vìce v závěru přìběhu. Na začátku jej statečným pravděpodobně nenazvali. Pro Tolkiena hraje také v popisu kladných postav významnou roli přìtomnost třì křesťanských ctnostì, kterými jsou láska, vìra a naděje. Tyto jsou pak nejdůleţitějšì pro úspěšné dokončenì úkolů, které postavy v přìbězìch plnì. Nejvìce je toto patrné na popisu cesty Sama a Froda k Hoře osudu.

133

Zde vidìme, jak je důleţité, kdyţ Sam dodává v přìběhu Frodovi naději i ve zdánlivě beznadějných situacìch, kdy se zdá, ţe je jejich úkol vede do nutné záhuby. Ve druhé části práce je také ukázáno, do jaké mìry je u Tolkiena ovlivněno jednánì postav v závislosti na přìslušnosti ke konkrétnì rase. Těmi jsou v Tolkienově světě Ainur, elfové, lidé, hobiti, trpaslìci a skřeti. Rasy se vzájemně lišì fyzickými předpoklady, okolnostmi svého vzniku, ale představujì také rozdìlnou kulturu. Náleţitost postavy k určitému národu pak sice určuje jisté fyzické předpoklady, ale jednánì a chovánì postav vycházì hlavně z konkrétnìho uvaţovánì a svobodného myšlenì, které nenì na rase závislé. Drobnou výjimku představuje rasa skřetů, kteřì jsou popsáni jako výsledek pouhého přetvořenì jiţ stvořeného a jejich svobodná volba je omezena, protoţe jejich mysl je do jisté mìry závislá na svém přetvořiteli, kterým je postava Temného pána. Přesto však majì svobodné myšlenì do jisté mìry zachováno, neboť bylo původnìm darem Ilúvatara elfům, ze kterých byli skřeti vytvořeni. Na rase také do jisté mìry závisì to, jakým způsobem mohou být ovlivněny postavy mocì prstenů, které vytvořil Sauron. Touto problematikou se zabývala poslednì část této práce. Je přìmo řečeno, ţe napřìklad rasa elfů je nejméně ovlivnitelná ve svém přesvědčenì a rozdìl je také zdůrazněn mezi rasami lidì a hobitů. Hobiti jsou chápáni jako méně ovlivnitelnì neţ lidé, proto je také ukázáno, ţe vliv Prstenu na ně nenì natolik destruktivnì. Poslednì část práce tedy byla věnovaná popisu konkrétnìch postav, přičemţ se zaměřovala na funkci, kterou tyto postavy v přìběhu hrajì. V jejich popisu jsem se zaměřila na vlastnosti osobnosti a na to, jak docházì k jejich proměnám. Postavy stojìcì na straně dobra můţeme charakterizovat jako ctnostné, ale nacházìme i takové, jejichţ charakter z počátku tento model představuje, ale postupem docházì k pozbytì těchto vlastnostì. Ţádná z postav však nemůţe být chápána jako absolutně ctnostný ideál. Všechny majì přìleţitost chybovat, ale záleţì i na tom, zda dojde k uvědoměnì si těchto chyb a k následnému poučenì. U postav prezentuje ztráta ctnostì přìklon ke zlu. V přìpadě Pána prstenů vidìme nejlepšì prezentaci morálnì sìly jedince v popisu vztahu k Prstenu. Ten představuje prvek, který vyvolává v postavách ţádost a představuje prostředek k dosaţenì moci. Některé z postav jsou náchylnějšì svému pokušenì po moci propadnout. Jejich reakce na Prsten je tedy závislá na sìle charakteru a, jak jiţ bylo řečeno, do jisté mìry také na rase. Pouţitì

134

Prstenu je morálně špatné a nelze jìm vládnout dobře. Některé postavy si jsou schopny tento fakt uvědomit a ubránit se tak lépe jeho vlivu. Mezi ně patřì Faramir, Gandalf, Aragorn, Galadriel a Sam. U Froda je vliv působenì Prstenu vìce patrný, neboť je jeho hlavnìm nositelem, coţ od něj vyţaduje velmi silné morálnì kvality. Je však řečeno, ţe Prsten nakonec působì destruktivně na všechny své nositele. Proto je proměna Frodovy osobnosti v závislosti na Prstenu nevyhnutelná. Z lidských postav, které reprezentujì odklon od svých kladných vlastnostì k touze po moci, představuje tento model postava Boromira. Ten, ačkoli jsou jeho morálnì kvality zpočátku velké, podléhá své ţádosti a snaţì se Prsten zìskat. Tato postava však také reprezentuje důleţitost uvědoměnì si vlastnìch chyb, proto je ve výsledku řazen mezi kladné postavy Pána prstenů. Významnou v přìběhu je také postava Gluma, na jehoţ přìkladu lze ukázat, jakým způsobem je Prsten schopný ovlivnit osobnost a omezit schopnost svobodného rozhodovánì. Pro Gluma se Prsten stává neoddělitelnou součástì vlastnìho já. Proto je na něm vlastnì jednánì závislé i tehdy, kdyţ uţ nenì jeho vlastnìkem. Postava Gluma však představuje v přìběhu nezbytnou roli proto, ţe bez jeho přičiněnì by nemohl být Prsten zničen. V přìpadě této postavy pak také hraje roli motiv milosti, kterou některé postavy v přìběhu vůči Glumovi projevujì. Ušetřenì jeho ţivota bylo v podstatě podmìnkou pro dobrý konec přìběhu. Ze záporných postav byla pozornost věnována Sauronovi (Temnému pánovi) a dále popisu samotného Prstenu, který můţe být v jistých ohledech chápán jako samostatná jednajìcì „postava“. Poslednì zmiňovanou literárnì postavou byl Saruman, na němţ jsem se pokusila ukázat, do jaké mìry je schopná ovlivnit osobnost touha po moci. Literárnì postavy v Tolkienově dìle tedy představujì pěkný přìklad popisu jednánì v závislosti na morálnìch kvalitách jejich charakteru. Spolu se světem, ve kterém se nacházejì, tvořì komplexnì celek prezentujìcì jeho celkovou uvěřitelnost. Ačkoli Tolkien neukazuje křesťanstvì ve Středozemi přìliš okázale, reprezentuje významný prvek, jìmţ je jednánì jeho postav ovlivněno.

135

6. Použitá literatura John Ronald Reuel Tolkien: TOLKIEN, John Ronald Reuel. Hobit : aneb cesta tam a zase zpátky. 5. Praha: Argo, 2005. 252 s. ISBN 80-7203-722-6. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Nedokončené příběhy. 1. Praha: Mladá fronta, 2003. 512 s. ISBN 80-204-0453-8. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové : a jiné eseje. 1. Praha: Argo, 2006. Béowulf: Netvoři a kritikové, s. 11 - 60. ISBN 80-7203-788-9. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové : a jiné eseje. 1. Praha: Argo, 2006. O pohádkách, s. 131 - 182. ISBN 80-7203-788-9. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové : a jiné eseje. 1. Praha: Argo, 2006. Pan Gawain a Zelený rytìř, s. 87-130. ISBN 80-7203-788-9. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Společenstvo Prstenu. 1. Praha: Mladá fronta, 1990. 384 s. ISBN 80-204-0105-9. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Dvě věže. 1. Praha: Mladá fronta, 1991. 320 s. ISBN 80-204-0194-6. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů : Návrat krále. 1. Praha: Mladá fronta, 1992. 416 s. ISBN 80-204-0259-4. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Příběhy z čarovné říše. 1. Praha: Mladá fronta, 1997. Návrat Beorhtnothe, syna Beorhthelmova, s. 61-86. ISBN 80-204-0668-9. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. 1. Praha: Mladá fronta, 1992. 320 s. ISBN 23-077-92. TOLKIEN, John Ronald Reuel. The Hobbit : or There and Back Again. Watsonville : Ballantine, 1978. 287 s. TOLKIEN, John Ronald Reuel. The Letters of J.R.R. Tolkien : A Selection. Edited by Humphrey Carpenter and Christopher Tolkien. Boston: Houghton Mifflin, 1981. 502 s. ISBN 0618056998.

136

TOLKIEN, John Ronald Reuel. The Lord of the Rings : The Fellowship of the Ring. London : Harper Collins Publishers, 2004. 529 s. TOLKIEN, John Ronald Reuel. The Lord of the Rings : The Two Towers. London : Harper Collins Publishers, 2008. 433 s. TOLKIEN, John Ronald Reuel. The Lord of the Rings : The Return of the King. London : Harper Collins Publishers, 2008. 590 s. TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. London : Harper Collins Publishers, 1994. 439 s.

Další literatura: ARISTOTELÉS. Poetika. Přeloţil Antonìn Křìţ. 1. Praha: Laichterova filosofická knihovna v Praze, 1948. 123 s. ARISTOTELÉS. Magna Moralia. 1. Praha: Petr Rezek, 2005. 178 s. AUGUSTIN. Vyznání. 4. vyd. Praha : Kalich, 1999. 565 s. ISBN 80-7017-301-7. BASSHAM, Gregory. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Chicago: Open Court, 2003. Tolkien‟s Six Keys to Happiness, s. 49-60. BLOUNT, Douglas K. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Chicago: Open Court, 2003. Überhobbits: Tolkien, Nietzche, and the Will to Power, s. 87-98. BRIGGS, Katharine Mary. The Fairies in Tradition & Literature. 1. London: Routledge & Kegan Paul, 1967. 262 s. ISBN 0226074919. CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien : Životopis. 1. Praha: Mladá fronta, 1993. 264 s. ISBN 80-204-0409-0. CHESTERTON, Gilbert Keith. Heretikové. 1. Praha: Julius Albert, 1948. Pohanstvì a pan Lowes Dickinson, s. 108-119. DAVIS, Bill. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Chicago: Open Court, 2003. Choosing to Die: The Gift of Mortality in Middle-earth, s. 123-136.

137

Encyklopedický institut Československé akademie věd. Ilustrovaný encyklopedický slovník: I. díl. Redaktor Jaroslav Koţenìk. 1. Praha: Academia, 1981. 960 s. EVANS, Robley. J. R. R. Tolkien. New York: Crowell, 1976. 206 s. ISBN 0690010524. GRATIA, Jorge J. E. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Chicago: Open Court, 2003. The Quests of Sam and Gollum for the Happy Life, s. 61-71. HOOKER, Mark T. Tolkien Studies : Volume 1. Virginia: West Virginia University Press, 2004. Frodo's Batman, s. 125-136. Dostupné z WWW: . KATZ, Eric. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Chicago: Open Court, 2003. Rings of Tolkien and Plato : Lessons in Power, Choice and Morality, s. 5-20. KUČEROVÁ, Viola. J. R. R. Tolkien jako teoretik pohádky. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Seminář estetiky, 2009. 63 s. Vedoucì diplomové práce Mgr. Rostislav Niederle, Ph.D. MILBANK, Alison. Chesterton and Tolkien as Theologians. London: T&T Clark, 2009. 200 s. MILBANK, Alison. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Chicago: Open Court, 2003. „My Precious“: Tolkien‟s Fetishized Ring, s. 33-46. PETTY, Anne C. One Ring to Bind Them All : Tolkien’s Mythology. Tuscaloosa: Alabama Univerzity Press, 2002. 144 s. PIEPER, Josef. Ctnosti. Praha: Česká křesťanská akademie, 2000. 157 s. ISBN 8085795-35-4. SAPKOWSKI, Andrzej. V šedých horách zlato nenì aneb hrst úvah o literatuře fantasy. Ikarie. 1994, 06, s. 43-63. SCHICK, Theodore. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Chicago : Open Court, 2003. The Cracks of Doom: The Threat of Emerging Technologies and Tolkien‟s Ring of Power, s. 21-32.

138

SKOBLE, Aeon J. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Chicago: Open Court, 2003. Virtue and Vice in The Lord of the Rings, s. 110120. STEVENS, David; STEVENS, Carol D. J R R Tolkien : The Art of the Myth-Maker. San Bernardino: The Borgo Press, 1992. 178 s. SVOBODA, Karel. Aristotelovo učenì o povahách v tragédii. In: Listy filologické. Praha : [Česká Akademie věd a uměnì], 1917. Roč. 44. s. 175-179. et 324-332. TOLKIEN, Christopher. Silmarillion. 1. Praha: Mladá fronta, 1992. Předmluva, s. 517. ISBN 23-077-92. WEST, Richard C. Tolkien Studies : Volume 2. Virginia: West Virginia University Press, 2005. “And She Named Her Own Name”: Being True To One‟s Word in Tolkien‟s Middle-earth, s. 1-10. Dostupné z WWW: . WRIGHT, J. Lenore. The Lord of the Rings and Philosophy : One Book to Rule Them All. Chicago: Open Court, 2003. Sam and Frodo‟s Excellent Adventure: Tolkien‟s Journey Motif, s. 192-203.

Online zdroje: BÁRTOVÁ, Darina. Getsemany [online]. 2002 [cit. 2010-11-15]. Pán prstenů: Symbolika Jeţìšova přìběhu?. Dostupné z WWW: . Beowulf in Hypertext [online]. 2008 [cit. 2010-10-15]. Modern Text - Chapters (XXVIII - XXX). Dostupné z WWW: . KREEFT, Peter. Peter Kreeft [online]. 11/13/04 [cit. 2010-10-11]. Christianity in Lord of The Rings. Dostupné z WWW: . KREEFT, Peter. Peter Kreeft [online]. 6/6/05 [cit. 2010-10-10]. Identity. Dostupné z WWW: . Římskokatolická farnost Děkanství Postoloprty [online]. 2010 [cit. 2010-10-13]. Křesťanské ctnosti. Dostupné z WWW: .

139

7. Summary In the Thesis “Literary Character and Its Function in Selected Works of J.R.R. Tolkien” I dealt with the question of literary character and also which roles are played by selected characters of the works of J.R.R. Tolkien. Works created by Tolkien are very complex. Many works deal with Middle-earth and the aim of this thesis is to describe characters that appear in these works. Characters that come to the contact with The Ring of Power are chosen as the example characters. In the first part of the thesis I described Tolkien‟s world and the influences under which it was created. Middle-earth as such is based on Northern myths, and to some extent, it shows the author‟s desire to create mythology for England, which existence he lacks. This world became, for him, a place where he could place for the languages he created and this became his life interest. Tolkien thinks of Middle-earth resembling our real world, but set into fictional time and this concept corresponds with his understanding of Secondary World, as he describes it in his essay “On Fairy Stories”. Mythology which Tolkien created is based on roots which can be found in Beowulf, Old Norse Poetic Edda, or Kalevala. In a way, Tolkien follows antique myths, but he adds to them another Christian dimension. His literary characters are then the result of similar connection as that in Beowulf, in which older motifs are connected with Christian morality. Christianity is then the second most influential source on which author bases his description of world and characters. As it was said, for Tolkien, the believability of the world he created is important; the understanding of characters is connected with this idea. The main characters in the story must act in a way that their behaviour is probable and believable. This is one of the main reasons why Tolkien chose Hobbits as main characters in The Lord of the Rings, whom he created, and who do not resemble the prototype of heroes. In The Lord of the Rings are many characters. Some of them could be characterized according to the traditional view of classical hero, who resembles strong and brave individual, usually with manly figure and many times of divine or noble origin. Different from this concept are characters of Frodo and Sam, who are

140

essential for the story. Tolkien intended his characters to be understood naturally in order to resemble character of real people and to reflect better their own world. Very important for description of literary characters in Tolkien‟s work is to determine which character traits represent good and evil characters. This topic was described in the second part of my work. For the description of heroes are important virtues which enable characters to make the right choices and acts accordingly. On the contrary wrongly acting characters usually signify lack of virtues. Tolkien understands the process of world creation in Augustinian way when evil is considered as a lack of good, and does not represent single independent entity. As a corollary, none of the characters from the Silmarillion and The Lord of the Rings could be bad from the beginning. Affection to evil was only when the good qualities were transformed into vices. This into certain extent resembles Aristotle‟s description of virtuous behaviour in his works on morality. He considers a virtue as a middle value, and when it is increased or decreased, another quality must be changed. However, neither abundance, nor deficiency is right. The correct value is the middle one. In Tolkien‟s work courage is changed into cowardice, wisdom into slyness etc. For Tolkien three Christian virtues: faith, hope and love (or charity), are essential for the description of positive characters. These virtues are the most important for succesful finishing of the tasks that the characters undergo. This is mostly seen in the description of Sam‟s and Frodo‟s journey to the Mount Doom. In this part of the Thesis it is also shown to which extent race influences the actions of characters. The main races in Tolkien‟s world are Ainur, the Elves, Men, Hobbits, Dwarves and Orcs. Races differ in their physical predispositions and also represent different culture. Even though belonging to a certain race determines physical predispositions, actions and behavior of characters derives from their thinking and it is not dependent on race. The only difference is represented by Orcs. They are described as a result of mere re-creation of what had been already created, and their free thinking is limited because their will is dependent on their creator, who is the Dark Lord.

141

In the last part of the Thesis concrete characters are described. The description focuses on the function that they have in the story. In the description of characters I focused on their qualities and on their changes. Characters from the good side could be characterized as virtuous, but we can also find characters whose qualities resemble this model, although later on they loose their virtuousness. However, none of the characters could be understood as absolutely virtuous. All of them have the opportunity to make mistakes, but it depends whether they realize them and learn from them. The lost of virtuous qualities means the characters become evil. In the case of The Lord of the Rings we see the best presentation of moral power, in the description of the relationship to the Ring. The Ring of Power represents an element that evolves the desire in characters and it is the way of gaining power. Some of them are more vulnerable to temptation of gaining power and their reaction to the Ring is dependent on the strenght on their character. The use of the Ring is morally wrong and it is not possible to rule well with it. Some of the characters are able to realize this and thus can better resist its influence. Literary characters in Tolkien‟s world represent a good example of the description of acting in relation to moral qualities and their character. Together with the world in which they live they represent a complex unit that determines the believability of the story. Even though Tolkien does not show Christianity in the Middle-earth too ostentatiously, it represents an important element by which the actions of characters are influenced.

142